VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Zdravotně sociální pracovník
Role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení Bakalářská práce
Autor: Simona Strnadelová Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Jihlava 2016
Copyright © 2016 Simona Strnadelová
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
................................................... Podpis
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala paní Mgr. Markétě Dubnové, DiS. za cenné rady a odborné vedení při tvorbě této bakalářské práce. Poděkování patří také všem zdravotně-sociálním pracovnicím z vybraných zdravotnických zařízení v Brně, které se mnou v rámci mého výzkumu spolupracovaly a pomohly mi jej realizovat.
Anotace STRNADELOVÁ, Simona: Role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra sociální práce. Vedoucí práce: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2016 Cílem bakalářské práce je popsat roli zdravotně-sociálního pracovníka ve vybraných zdravotnických
zařízeních
v Brně
z hlediska
pracovní
náplně,
postavení
v multidisciplinárním týmu a subjektivního vnímání svého povolání. Teoretická část je nejprve zaměřena na oblast sociální práce ve zdravotnictví a na zdravotnická zařízení, přičemž se poté podrobně věnuje samotnému povolání a roli zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Dále se teoretická část zabývá také typologií klientů zdravotně-sociálního pracovníka a metodami sociální práce, které se při práci s těmito klienty ve zdravotnických zařízeních uplatňují. V praktické části je na základě výsledků polostrukturovaných rozhovorů se zdravotně-sociálními pracovnicemi popsána jejich role ve vybraných zdravotnických zařízeních v Brně.
Klíčová slova Sociální
role, zdravotně-sociální
zdravotnická zařízení
pracovník,
sociální
práce
ve zdravotnictví,
Annotation STRNADELOVÁ, Simona: The Role of Clinical Social Worker in Health Facility. Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava.
Department of Social Work.
Supervisor: Mgr. Markéta Dubnová, DiS. Professional qualification degree: Bachelor. Jihlava 2016 The aim of this bachelor thesis is to describe the role of clinical social worker in selected health facilities in Brno in terms of job description, position in multidisciplinary team and subjective perception of clinical social worker’s profession. At first the theoretical part is focused on social work in public health and also on health facilities and then is in detail focused on the profession and the role of clinical social worker in health facility. The theoretical part also focused on the typology of his clients and on methods of social work that are implemented into the work with the clients in health facilities. In the practical part there is described the role of clinical social workers in selected health facilities in Brno based on results of semi-structured interviews with them.
Key words Social role, clinical social worker, social work in public health, health facilities
Obsah 1
Úvod........................................................................................................................ 10
I. TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................. 12 2
3
4
5
6
Sociální práce ve zdravotnictví ............................................................................... 12 2.1
Vývoj sociální práce ve zdravotnictví v České republice ................................ 12
2.2
Legislativní opora sociální práce ve zdravotnictví v České republice ............. 15
Zdravotnická zařízení ............................................................................................. 16 3.1
Soustava zdravotnických zařízení .................................................................... 16
3.2
Předpoklad k výkonu povolání sociálního i zdravotně-sociálního pracovníka 17
Zdravotně-sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení ...................................... 20 4.1
Pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka ............................................ 20
4.2
Kompetence zdravotně-sociálního pracovníka ................................................ 21
4.3
Profesionalita a osobnost zdravotně-sociálního pracovníka ............................ 22
4.4
Etika zdravotně-sociálního pracovníka ............................................................ 23
4.5
Postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu ........ 24
4.6
Sebereflexe a duševní hygiena zdravotně-sociálního pracovníka .................... 26
Klienti zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení ..................... 27 5.1
Typologie klientů zdravotně-sociálního pracovníka ........................................ 28
5.2
Metody sociální práce užívané při práci s klienty ve zdravotnickém zařízení 29
Role zdravotně-sociálního pracovníka.................................................................... 30 6.1
Vymezení role dle Řezníčka ............................................................................ 32
6.2
Pojetí z hlediska představ o roli dle Musila ..................................................... 33
II. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................... 34 7
Cíl práce a stanovení výzkumných otázek .............................................................. 34
8
Lokalizace výzkumu ............................................................................................... 35 8.1
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně ............................................................ 35
8.2
Fakultní nemocnice Brno ................................................................................. 35
8.3 9
Fakultní nemocnice Brno – Dětská nemocnice ................................................ 36
Metodika výzkumu ................................................................................................. 37 9.1
Použité metody ................................................................................................. 37
9.2
Analýza kvalitativních dat................................................................................ 38
9.3
Charakteristika výzkumného souboru a realizace výzkumu ............................ 39
10 Interpretace dat ....................................................................................................... 40 10.1
Pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka ......................................... 40
10.2
Postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu .... 46
10.3
Subjektivní vnímání povolání zdravotně-sociálního pracovníka ................. 51
11 Diskuze ................................................................................................................... 56 12 Závěr ....................................................................................................................... 61 13 Seznam zdrojů......................................................................................................... 63 14 Seznam příloh ......................................................................................................... 67
1 Úvod Sociální práce ve zdravotnictví je rozmanitou oblastí, která si klade za cíl pomoci nemocnému, jenž je hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, překonat jeho nepříznivou sociální situaci, kterou není schopen řešit vlastními silami, pomocí vlastní rodiny nebo svých blízkých. V tomto okamžiku se otevírá prostor pro poskytnutí pomoci od zdravotně-sociálního pracovníka jako profesionála poskytujícího komplexní zdravotně sociální péči, jenž umožňuje svým klientům plnohodnotně saturovat jejich sociální potřeby v souvislosti s nemocí. V současnosti také dochází ke vzniku nových sociálních problémů, které vyžadují potřebu přítomnosti zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení, který se na péči o klienta podílí s dalšími odborníky v rámci multidisciplinárního týmu. Faktem však je, že propojení sociální a zdravotní oblasti se stále teprve vyvíjí, což se projevuje doposud nejednoznačným vymezením povolání zdravotně-sociálního pracovníka, který se nachází právě na pomezí těchto dvou oblastí. Téma této bakalářské práce vzniklo na základě osobních zkušeností, které jsem získala v průběhu výkonu odborných praxí v několika zdravotnických zařízeních v Brně. Díky těmto praxím jsem se začala více zajímat o problematiku oblasti sociální práce ve zdravotnictví, kterou jsem již dříve považovala za velmi aktuální, dynamickou a rozvíjející se. Uvědomila jsem si tak důležitost sociální práce a potřebnost zdravotně-sociálních pracovníků ve zdravotnických zařízeních, neboť právě oni mohou přispět ke kvalitní a komplexní péči o klienty. Nutno však říci, že ačkoli je působení zdravotně-sociálních pracovníků v těchto zařízeních nezastupitelné, mnohdy se podle mého názoru stává z řad zdravotnických pracovníků i laické veřejnosti opomíjené. Právě z tohoto důvodu jsem se rozhodla ve své bakalářské práci věnovat tématu, které je zaměřené na roli zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Cílem bakalářské práce je popsat roli zdravotně-sociálního pracovníka ve vybraných zdravotnických zařízeních v Brně, a to z hlediska pracovní náplně, postavení v multidisciplinárním týmu a subjektivního vnímání svého povolání. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část poskytuje oporu části praktické a je zaměřena na sociální práci ve zdravotnictví, zdravotnická zařízení a na samotné povolání zdravotně-sociálního pracovníka, kterému 10
je věnována stěžejní část této práce. Dále je teoretická část zaměřena na klienty, s nimiž zdravotně-sociální pracovník v rámci svého výkonu povolání pracuje a na jeho roli ve zdravotnickém zařízení. Praktická část je vypracována na základě kvalitativního výzkumu, jenž byl realizován pomocí
polostrukturovaných
rozhovorů
se
zdravotně-sociálními
pracovnicemi
vybraných zdravotnických zařízení v Brně, přičemž popis těchto zdravotnických zařízení je rovněž obsažen v praktické části. Přestože oblast sociální práce je součástí komplexní zdravotní péče lůžkových zařízení již dlouhou dobu a je v současné době velmi aktuální, stále není dostatečně zmapována. Ještě
méně
je
pak
zmapováno
povolání
zdravotně-sociálního
pracovníka,
což se projevuje malým počtem odborných publikací, které by o tomto povolání pojednávaly. Tím vzniká velký prostor, který by měl být využit odborníky sociálního a zdravotního zaměření, kteří by tak přispěli k obohacení tohoto povolání a jeho výkonu ve zdravotnických zařízeních. Tato bakalářská práce může být přínosem pro studenty oborů sociálního a zdravotnického zaměření. Jistě může být také přínosem pro zdravotně-sociální pracovníky, kteří pracují ve zdravotnických zařízeních a pro všechny, kteří se o tuto problematiku zajímají.
11
I. TEORETICKÁ ČÁST 2 Sociální práce ve zdravotnictví Sociální práce je odbornou disciplínou, která má za cíl profesionálně pomáhat jednotlivcům,
rodinám
či
skupinám
klientů
v řešení
jejich
problémů.
Snaží se o to, aby lidé, kteří nejsou schopni řešit své problémy sami, měli vytvořeny podmínky,
jež
umožňují
optimální
a
autonomní
rozvoj
jejich
osobnosti.
Ve zdravotnictví se pak sociální práce stává oblastí, ve které dochází k prolínání zdravotní a sociální péče, přičemž je nutné, aby sociální péče navazovala na péči zdravotní.1 Matoušek považuje za cíl sociální práce odhalovat sociální problémy, vysvětlovat je, snažit se je zmírnit a vyřešit. Sociální práci zároveň chápe jako stěžejní přístup při poskytování sociální pomoci.2 Sociální práce ve zdravotnictví, jak uvádí Kuzníková, se snaží pomoci klientovi zmírnit či odstranit nepříznivé sociální důsledky, které s sebou nemoc přináší. Zároveň úzce spolupracuje s rodinou i blízkým okolím klienta. Sociální práce se snaží motivovat klienta k léčbě a ke spolupráci, pomáhá mu překonat jeho obtíže spojené s umístěním ve zdravotnickém zařízení a přispívá k jeho kvalitnějšímu životu. Komplexní péče o klienta musí být zajištěna tak, aby odpovídala cílům sociální práce a dané nemocnice.3
2.1 Vývoj sociální práce ve zdravotnictví v České republice Prvotní a hlavní institucí na našem území, která řešila sociální problémy, byla rodina. Ta vždy pomáhala nemocným a nemohoucím na prvním místě. Pomoc od institucí přicházela až poté, co rodina péči o nemocného již nebyla schopna sama zajistit.4 Jak uvádí Keller, počátek devatenáctého století znamenal ekonomické, politické a sociální přeměny, kdy funkce rodiny přebírají nově vznikající formální organizace,
KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 24 2 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd., přeprac. Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. s. 200-201 3 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 18 4 Tamtéž, s. 13 1
12
jejichž prostřednictvím jsou poskytovány služby v oblastech sportu, vzdělávání a péče o zdraví.5 Během 20. století se z charitativních činností postupně vyvinula vědní disciplína s etickým kodexem. Potřeba sociální práce narůstala v období první světové války, kdy docházelo k válečným neurózám. Sociální pracovníci spolu s klienty utvořili demokratický vztah. V roce 1918 pak vznikla první profesní organizace sociální práce na našem území a byla to právě skupina sociálních pracovníků ve zdravotnickém prostředí, díky nimž tato organizace vznikla.6 Sociální práce ve zdravotnictví se ve 20. století formovala také díky Richardu Cabotovi, který se ve Spojených státech amerických zabýval protiepidemiologickými činnostmi a tzv. nesomatickými vlivy na tělesné zdraví pacientů. Vytvořil tak pozici zdravotně-sociálního pracovníka a věřil, že tento pracovník může doplnit diagnózu pacienta pomocí poskytování informací o jeho osobnosti i jeho sociální a finanční situaci.7 O další rozvoj sociální práce na našem území se zasloužila Alice Masaryková, dcera Tomáše Garrigua Masaryka, která spolu s Annou Berkovcovou navrhla Ženskou vyšší školu pro sociální péči s ročním studiem. Tato škola byla zřízena Českou zemskou komisí, přičemž byla výuka později rozšířena na dva roky a škola byla přejmenována na Vyšší školu sociální péče.8 Ta byla v roce 1935 zrušena a nahrazena Masarykovou státní školou zdravotní a sociální péče poskytující vyšší odborné vzdělání pro zdravotní sociální pracovnice, jež by v rámci oboru sociálního lékařství pomáhaly lékařům.9 Alice Masaryková byla také zakladatelkou Československého červeného kříže a předsedala české sekci mezinárodní konference v Paříži, kde zazněly příspěvky
KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 6. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2012, 204 s. Studijní texty (Slon), 2. sv. ISBN 978-80-7419-102-2. s. 195 6 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 15 7 ALLEN, Karen M a William J SPITZER. Social Work in Healthcare: Advanced Approaches and Emerging Trends. Los Angeles: SAGE, 2016, 536 s. ISBN 978-1-4833-5320-3. s. 8-9 8 MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vydání třetí. Praha: Portál, 2012, 312 s. ISBN 978-80-262-0211-0. s. 123 9 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 24 5
13
týkající se sociální péče, sociálního pojištění či sociální a zdravotnické výchovy na školách.10 Od komunistického převratu se dle Matouška sociální péči nevěnovala velká pozornost, neboť se předpokládalo, že všechny sociální problémy zaniknou ve chvíli, kdy zaniknou třídní rozdíly. Od začátku šedesátých let se hojně začal kritizovat stávající systém. Sociální problémy se řešily ústavní zdravotnickou péčí, kdy byli lidé umísťováni do psychiatrických a jiných léčebných ústavů. V tomto období se začínají objevovat snahy o propojení sociální práce a zdravotnictví. V roce 1973 se Společnost sociálních pracovníků změnila v sekci sociálních pracovníků a stala se součástí České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Cílem těchto pracovníků bylo usilovat o udržení a rozvoj sociální práce a motivovat společnost, aby pomáhala lidem v nepříznivých situacích.11 Dlouholeté dogma neexistence sociálních problémů zaniklo zároveň se zánikem komunistického režimu roku 1989, kdy se objevují pokusy o definování sociální práce.12 V této době, jak uvádí Matoušek, dochází k obnově vzdělávání v sociální práci i na vysokoškolské úrovni a současně se do popředí dostávají nové sociální problémy, zejména prostituce, bezdomovectví a nezaměstnanost.13 V roce 2008 Česká asociace sester v rámci zdravotně sociální sekce vypracovala tzv. Proces sociální práce ve zdravotnických zařízeních, jehož snahou bylo sjednocení pracovních postupů sociální práce ve zdravotnictví a zdůraznění sociální péče jako součást léčebného procesu.14
MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vydání ISBN 978-80-262-0211-0. s. 124 11 MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vydání ISBN 978-80-262-0211-0. s. 140 12 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 16 13 MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vydání ISBN 978-80-262-0211-0. s. 151 14 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 19 10
třetí. Praha: Portál, 2012, 312 s. třetí. Praha: Portál, 2012, 312 s. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. třetí. Praha: Portál, 2012, 312 s. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s.
14
2.2 Legislativní opora sociální práce ve zdravotnictví v České republice Vzhledem k různorodé klientele se zdravotně-sociální pracovníci ve zdravotnických zařízeních opírají o mnoho legislativních pramenů, jimiž nejčastěji jsou:
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování,
Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
Zákon č. 280/1992 Sb., o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách.
Rozvoj sociální práce v oblasti zdravotnictví je pak ovlivňován následujícími legislativními normami:
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách,
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů,
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů.15
15
Tamtéž, s. 53-54
15
3 Zdravotnická zařízení Zdravotnickým zařízením se dle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, rozumí prostory, které jsou určeny pro poskytování zdravotních služeb. Tento zákon zdůrazňuje náležitou odbornou úroveň, čímž se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a náležitých postupů. Zákon také pojednává o respektování individuality každého pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.16
3.1 Soustava zdravotnických zařízení Soustava zdravotnických zařízení je tvořena zařízeními státu, obcí a fyzických či právnických osob. Zdravotnická zařízení lze členit následovně:
Státní a nestátní zdravotnická zařízení, kde základním kritériem je typ vlastnictví. Státní zdravotnická zařízení vykonávají státní zájem, tudíž jsou financována ze státního rozpočtu.
Lůžková a ambulantní zdravotnická zařízení, kde základním kritériem je forma poskytované péče.
Smluvní a nesmluvní zdravotnická zařízení, kde základním kritériem je způsob jejich proplácení. Smluvní jsou financována prostřednictvím zdravotního pojištění,
naopak
nesmluvní
zdravotnická
zařízení
jsou
proplácena
ze soukromých zdrojů.
Kojenecké ústavy a zvláštní dětská zařízení, jež jsou pro úplnost do této soustavy také zahrnuty.17
Zdravotně-sociální pracovník v rámci zdravotnických zařízení nejčastěji působí v nemocnicích. Největší spektrum poskytovaných služeb mají fakultní nemocnice, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Tyto nemocnice se člení na kliniky a zajišťují zdravotní péči, a zároveň se také podílejí na výzkumu a vědě. Nemocnice zřizované krajem, městem, obcí či nemocnice soukromé, mají schéma jednodušší. Tyto nemocnice slouží především k léčebné péči. Také personální
ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu 2011, o zdravotních službách. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372 § 4 17 KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 6., přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 568 s. ISBN 978-80-7478-921-2. s. 372-373 16
16
či technické vybavení není na úrovni nemocnic fakultních. To však neznamená, že tyto nemocnice nedokáží pacientovi zajistit kvalitní péči.18 Zdravotně sociální péče ve zdravotnických zařízeních je pak zvláštním typem péče, jež je poskytována lidem, kteří potřebují jak ošetřovatelskou péči, tak i kvalitní sociální služby. Při poskytování péče je nutné, aby byla chráněna důstojnost a lidská práva klienta a aby po dobu hospitalizace byla zajištěna možnost denních aktivit i sociálních kontaktů. Ošetřující lékař může učinit rozhodnutí o tom, aby byla ukončena akutní zdravotní péče na akutním lůžku a aby byl pacient přesunut na lůžko sociální. Pacient se tak stává klientem sociálních služeb.19 V této bakalářské práci je preferováno právě užívání termínu klient, jenž je také nejčastěji používán v odborné literatuře zabývající se sociální prací. Klientem se podle Matouška rozumí osoba, případně rodina či skupina, která využívá sociální služby.20 Kvalita poskytované péče musí odpovídat požadavkům standardů kvality sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Sociální lůžka jsou vhodným řešením pro ty klienty, u nichž pominuly důvody pro poskytování akutní lůžkové zdravotnické péče, ale jejichž zdravotní stav vyžaduje nadále pomoc druhé osoby a nedaří se u nich řešit jejich nepříznivou sociální situaci jinak než hospitalizací.21
3.2 Předpoklad k výkonu povolání sociálního i zdravotně-sociálního pracovníka Sociální
práci
ve
zdravotnických
zařízeních
vykonává
sociální
pracovník
nebo zdravotně-sociální pracovník. Zdravotně-sociální pracovník je způsobilý k samostatnému výkonu sociální práce ve zdravotnických zařízeních, naopak sociální pracovník je způsobilý k výkonu sociální práce ve zdravotnických zařízeních pouze pod dohledem nebo přímým vedením.22
O zdravotnictví. O nemocnicích [online]. 2016 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: https://www.ozdravotnictvi.cz/nemocnice/ 19 JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 296 s. ISBN 978-80-7367-592-9. s. 153-154 20 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. s. 83 21 JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 296 s. ISBN 978-80-7367-592-9. s. 153-154 22 ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění násl. předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-96 Srov. § 10 a § 43 18
17
Sociální pracovníci však mají díky akreditovanému kvalifikačnímu kurzu Ministerstva zdravotnictví České republiky možnost získání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu. Jedná se o jednoleté dálkové studium, které je určeno pro absolventy vyšších odborných škol sociálního zaměření či pro absolventy vysokoškolských studijních oborů rovněž sociálního zaměření.23 Základní legislativní oporu pro povolání sociálního pracovníka stanovuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kdy „předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je plná svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.“24 Dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách: „Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace.“25 Zdravotně
sociální
práce
je
specifickým
odvětvím
sociální
práce,
kdy zdravotně-sociální pracovník vykonává činnosti z oblasti sociální práce ve zdravotnickém zařízení, a zároveň je způsobilý k výkonu
nelékařského
zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti.26 Dříve zastupovaly činnost zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení všeobecné sestry, které však neměly vzdělání podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Nutno říci, že však stále existují tyto situace, kdy sociální práci vykonává odborný nelékařský pracovník bez odborné způsobilosti k výkonu povolání sociálního pracovníka. Tyto případy jsou však již spíše ojedinělé a v současnosti dochází ke zvyšování požadavků vedoucích k plně využitému, kvalifikovanému zdravotně-sociálnímu pracovníkovi, který se stává nedílnou součástí zdravotnického MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Akreditovaný kvalifikační kurz Zdravotně-sociální pracovník. In: Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné v PDF z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/akreditavany-kvalifikacnikurz_8860_3080_3.html 24 ČESKO. Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách, v platném znění (zákon o sociálních službách). Ostrava: Sagit, a.s., 2015, 240 s. § 110. ISBN 978-80-7488-095-7. s. 144 25 Tamtéž, § 109, s. 144 26 ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění násl. předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-96 § 10 23
18
týmu v nemocnici. Sociální a zdravotně-sociální pracovníci působící ve zdravotnickém zařízení jsou, jak uvádí Kuzníková, zaměstnáváni přímo nemocnicemi. Managment daného zdravotnického zařízení svým rozhodováním o počtu zdravotně-sociálních pracovníků a jejich kompetencích nepřímo rozhoduje o rozsahu a kvalitě zajištění sociální péče u hospitalizovaných klientů.27 V současnosti se diskutuje o zákoně o sociálních pracovnících (tzv. profesní zákon), jenž po obsahové stránce přináší několik základních věcí, jejichž součástí je stanovení definice sociální práce, sociálních pracovníků a kvalifikačních předpokladů pro výkon sociální práce, hierarchické členění sociálních pracovníků, zřízení sociálních klinik a zřízení profesní komory s povinným členstvím.28 Jak uvádí Ministerstvo práce a sociálních věcí: „Cílem navrhované právní úpravy je podpořit odborný status sociálních pracovníků.“29 Jelikož by tedy zdravotně-sociální pracovník působící ve zdravotnickém zařízení měl být kompetentním sociálním pracovníkem, a zároveň i nelékařským zdravotnickým pracovníkem podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, v platném znění, je v této bakalářské práci užito jednotné označení zdravotně-sociální pracovník, přičemž se u něj předpokládá jeho profesionalita a znalost teorií a metod sociální práce. Ačkoli některé starší publikace, z nichž bylo v této bakalářské práci čerpáno, označení zdravotně-sociální pracovník pro jeho dřívější neexistenci nepoužívají, lze toto označení použít, neboť zdravotně-sociální pracovník z povolání sociálního pracovníka vychází a navazuje na něj svými odbornými kompetencemi z oblasti zdravotně sociální péče. Znamená to tedy, že zdravotně-sociální pracovník může na rozdíl od sociálního pracovníka poskytovat klientovi nejen péči sociální, ale i ošetřovatelskou z hlediska uspokojování sociálních potřeb klienta. Jeho pracovní pole působnosti a možností se tak rozšiřuje.
KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 20 28 ŠVEŘEPA, Milan. Návrh zákona o sociálních pracovnících je z hlediska oboru nežádoucí. In: Sociální revue [online]. Velká Británie: Sociální revue, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://socialnirevue.cz/item/navrh-zakona-o-socialnich-pracovnicich-je-z-hlediska-oborunezadouci 29 ODBOR 22. Věcný záměr zákona. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/17864 27
19
4 Zdravotně-sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení „Za výkon povolání zdravotně-sociálního pracovníka se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče. Dále se zdravotně-sociální pracovník podílí na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta.“30 Zdravotně-sociální pracovník vykonává ty činnosti, které spadají do oblasti sociální práce, a zároveň působí i jako nelékařský zdravotnický pracovník, jehož kompetence v rámci povolání se vztahují na celou oblast zdravotně sociální péče.
4.1 Pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka Pracovní náplň a obsah práce zdravotně-sociálního pracovníka jsou zpracovány individuálně každým zdravotnickým zařízením a jsou také průběžně aktualizovány.31 Zdravotně-sociální pracovník v rámci své pracovní náplně vykonává především sociální šetření, odborné sociální poradenství, sociální agendu a provádí analytické, metodické a koncepční činnosti. Zároveň se také může podílet na depistážní činnosti, krizové pomoci a sociální rehabilitaci.32 Mezi činnosti zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení patří zejména řešení situace akutně hospitalizovaných klientů, sociální pomoc, sociální prevence, stanovení
sociální
anamnézy
a
aplikace
metod
sociální
práce.
Činnosti
zdravotně-sociálního pracovníka blíže rozpracovává Kuzníková v následujícím výčtu:
Psychosociální podpora, pod kterou spadají činnosti zaměřené na poskytnutí duševní podpory klienta a jeho rodiny, překonání existenční situace klienta a vytváření společného plánu následné péče.
Edukace, která zahrnuje pomoc klientovi, případně jeho blízkým, porozumět nemoci, seznámit je s možnostmi zdravotně sociální péče a také je zorientovat
ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění násl. předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-96 § 10 31 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 47 32 KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 69 30
20
v nabídce služeb, jež jsou pro klienta vhodné. Součástí je také edukace multidisciplinárního týmu včetně vyjasnění rolí v tomto týmu.
Poradenství, jež podává informace o postupech při řešení klientovy situace, plánování propouštění včetně zajištění následné péče, překonání finanční situace klienta a poskytnutí kompenzačních pomůcek.
Komunikace, díky které probíhá rozhovor s klientem a jeho rodinou, dále pak rozhovor v rámci jednotlivých členů týmu a spolupráce s organizacemi mimo dané zdravotnické zařízení.33
Zdravotně-sociální pracovník se podílí také na přípravě a organizaci rekondičních pobytů a na propouštění pacienta, kdy mu zajišťuje umístění do zařízení následné péče, které je pro něj vhodné. V případě úmrtí pak zdravotně-sociální pracovník zajišťuje odborné sociální poradenství a u zemřelých pacientů, jež byli osamělí, pak obstarává záležitosti spojené s úmrtím.34 Další
činnosti
zdravotně-sociálního
pracovníka
jsou
podrobně
rozpracovány
ve vyhlášce 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků, v platném znění.
4.2 Kompetence zdravotně-sociálního pracovníka Do kompetencí zdravotně-sociálního pracovníka patří:
Kompetence profesně oborové, které zahrnují kvalitní teoretické vědomosti, ale i praktické dovednosti zdravotně-sociálního pracovníka podílejícího se na uspokojování především sociálních potřeb klienta. Zdravotně-sociální pracovník by měl také pomoci zapojit klienta do společenského prostředí. Nedílnou součástí je odborná spolupráce se zdravotnickými pracovníky.
Kompetence sociálně anamnestické a diagnostické, jejichž součástí je schopnost vykonávat sociální šetření, zjistit sociální anamnézu klienta a stanovit tak jeho sociální diagnózu.
KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 47-52 34 ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-55 § 9 33
21
Kompetence poradenské a konzultační zahrnují schopnost poskytovat sociální poradenství, hovořit o případu s klientem či jeho rodinou a v případě úmrtí klienta poskytnout odborné poradenství pozůstalým.
Kompetence
výchovné
zahrnují
schopnost
podílet
se
depistáži
na
a na předcházení nežádoucích sociálních událostí klienta.
Kompetence rozhodovací, které zdravotně-sociálnímu pracovníkovi umožňují sestavit plán psychosociální intervence týkající se životní situace klienta a určovat tak rozsah, druh a potřeby sociálních opatření i jejich realizaci.
Kompetence organizační zahrnují znalost organizace a schopnost spolupráce s institucemi, které nabízí možnosti pro řešení klientových problémů. Do organizačních kompetencí zdravotně-sociálního pracovníka jsou rovněž zahrnuty schopnosti psát a vést sociální dokumentaci k jednotlivým případům.
Kompetence metodické vykazují schopnost přicházet s novými standardy a metodami a podílet se na vědecko-výzkumné činnosti v sociální oblasti.
Kompetence jazykové vyžadují kultivované vyjadřování a základní znalost latinské terminologie.
Kompetence
komunikativní
zahrnují
nezbytnost
efektivní
komunikace
kultivující
zahrnují
schopnost
neustálého
s klientem a jeho rodinou.
Kompetence
osobnostně
sebevzdělávání a sebereflexe.35
4.3 Profesionalita a osobnost zdravotně-sociálního pracovníka Vztah mezi zdravotně-sociálním pracovníkem a klientem je značně ovlivněn osobnostními rysy zdravotně-sociálního pracovníka, jimiž se zabývá Rybczynska, která uvádí nezbytné vlastnosti zdravotně-sociálního pracovníka:
Vlastnosti ovlivňující kvalitu vykonávaných povinností (kompetentnost, svědomitost, odpovědnost, systematičnost),
Vlastnosti charakterizující vztah zdravotně-sociálního pracovníka ke klientovi (komunikativnost, empatie, akceptace klienta, diskrétnost, trpělivost),
Vlastnosti charakterizující vztah zdravotně-sociálního pracovníka k nadřízeným (loajálnost, otevřenost, pravdomluvnost, schopnost efektivní práce, racionalita),
KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 72-74 35
22
Vlastnosti ke
charakterizující
spolupracovníkům
vztah
zdravotně-sociálního
(nekonfliktnost,
kolegialita,
pracovníka
schopnost
týmové
spolupráce).36 Komunikace je jednou z nejdůležitějších dovedností zdravotně-sociálního pracovníka, díky níž je schopen pochopit motivaci k činům svého klienta. Nastane-li důvod, pro který není komunikace realizovatelná, lze použít techniku pozorování.37 Kuzníková uvádí, že by se měl zdravotně-sociální pracovník orientovat nejen v české legislativě, ale i v institucích a zařízeních sociálních služeb, které jsou na území České republiky zřízeny. Nutností zdravotně-sociálního pracovníka je také znalost Všeobecné deklarace lidských práv, práv pacientů a práv hospitalizovaných dětí.38
4.4 Etika zdravotně-sociálního pracovníka Jakákoliv lidská činnost představuje určitou nejistotu. Tato nejistota je mnohem významnější v pomáhajících profesích, které pracují s člověkem. Zdravotně-sociální pracovník jedná s člověkem, který není pouze sociálním klientem, ale je i klientem, jehož zdravotní stav je nepříznivý. Pro profesionalitu zdravotně-sociálního pracovníka je
nezbytné,
aby
tuto
nejistotu
zvládl.
Jedná
se
především
o
nejistoty,
kdy se zdravotně-sociální pracovník musí správně a rychle rozhodnout a stanovit co nejpřesněji příčinu problému včetně nalezení vhodného řešení. Pokud to z nějakých důvodů nelze, je nezbytné rozhodnout, jak se bude případ vyvíjet dál. Velmi často se v těchto situacích zdravotně-sociální pracovník setkává s nepochopením klientů či jeho rodiny, když jim není poskytnuto to, co očekávají. V těchto případech je zdravotně-sociální pracovník pod značnou psychickou zátěží.39 Sociální práce ve zdravotnictví sjednocuje etické principy zdravotní i sociální práce, přičemž těmito základními principy jsou advokacie, důstojnost, prospěšnost, princip neškodit a mlčenlivost. Právě prostřednictvím mlčenlivosti je vytvářena důvěra mezi zdravotně-sociálním pracovníkem a klientem. Zdravotně-sociální pracovník
36
RYBCZYNSKA IN GRYZBEK, G. Rozpravy naukowe. Etyczne podstawy pracy socjalnej. Nr. 19, 2007, 204 s. ISSN 1643-983-X. s. 122 37 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 30 38 Tamtéž. 39 KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 76
23
zodpovídá za získané informace, které mu klient v rámci rozhovoru sdělil a v případě, že se tyto informace netýkají oznamovací či informační povinnosti, neposkytuje je dál.40 Zdravotně-sociální pracovníci nemají svůj vlastní etický kodex, ale jelikož se řadí do specifického odvětví sociální práce, mohou se opírat o Etický kodex sociálních pracovníků České republiky a vycházet z něj. Poslední revize tohoto kodexu proběhla v roce 2006. Pravidla etického chování zdravotně-sociálního pracovníka lze shrnout takto:
Podporovat klienty k vědomí toho, že mají vlastní odpovědnost a při jednání s nimi chránit jejich důstojnost a lidská práva.
Jednat s klientem jako s celostní bytostí a zaměřovat se na jeho silné stránky.
Chránit klientovo právo na soukromí a důvěrnost jeho sdělení. Zároveň je nutné od něj požadovat jen takové informace, které slouží k tomu, aby mu byla zajištěna opravdu vhodná služba.
Podporovat klienty, aby užívaly takové dávky sociálního zabezpečení, na něž mají nárok a podporovat je při hledání řešení jejich problémů.
V případě, že zdravotně-sociální pracovník je na řešení klientovy situace odborně omezen, podá mu informace o jiných možnostech pomoci.41
4.5 Postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu Potřebnost
zdravotně-sociálních
pracovníků
ve
zdravotnických
zařízeních
je ve vyspělých zemích zřejmá. Komplexní péče o klienta umístěného ve zdravotnickém zařízení v současnosti vyžaduje propojenou spolupráci všech odborníků takového zařízení. Přestože zdravotně-sociální pracovník vynakládá při poskytování zdravotně sociální péče značné úsilí, bývá v našich zdravotnických zařízeních stále ještě některými ostatními zdravotnickými pracovníky nedoceněn. Důležitost sociální práce je zde nedoceněna i z důvodu převahy lékařských profesí a nelehkou ekonomickou situací.42 Postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu navíc Tamtéž, s. 54-57 SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ. Etický kodex Společnosti sociálních pracovníků. In: Společnost sociálních pracovníků ČR [online]. Praha: 2006 [cit. 2016-03-25]. Dostupný v PDF z: http://socialnipracovnici.cz/public/upload/image/eticky_kodex_sspcr.pdf 42 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 11 40 41
24
není doposud jasně vymezeno, tudíž mnohdy nastávají problémy v komunikaci a ve vymezování kompetencí a pracovních náplní těchto odborníků.43 Ve většině případů však nyní dochází k postupnému odstraňování komunikačních bariér mezi zdravotně-sociálními pracovníky a ostatními odborníky, a tak se sociální péče v rámci nemocnic začíná stávat nepostradatelnou. Vzniká tak multidisciplinární tým, jenž se vyznačuje komplexním procesem, během něhož je klientovi poskytována pomoc několika odborníků z různých oborů.44 Solheim pojednává o multidisciplinárním týmu jako o víceoborovém zastoupení, kdy v tomto týmu mají jeho členové své specifické role, avšak kvůli rozdílným prioritám spolu mnohdy nespolupracují tak, jak by se očekávalo.45 Úspěšná zdravotně sociální péče podle Kuzníkové spočívá ve funkčním propojení a vzájemné spolupráci mezi zdravotně-sociálním pracovníkem, klientem, jeho rodinou, organizacemi a členy multidisciplinárního týmu. Jedná se o zdravotně sociální péči, kterou poskytuje zdravotně-sociální pracovník spolu s dalšími odborníky z oblasti ošetřovatelství, fyzioterapie, psychologie, psychoterapie či nutriční terapie. Tato autorka také uvádí, že by si členové funkčního týmu měli v rámci daného případu vzájemně předávat relevantní informace, shodovat se v etických rozhodnutích a hodnotit výsledky týmové spolupráce.46 Míra spolupráce zdravotně-sociálních pracovníků s ostatními členy multidisciplinárního týmu je ovlivněna vymezenou pracovní náplní v daném zdravotnickém zařízení. Pokud v tomto zařízení dochází k pravidelným setkáním mezi jednotlivými členy týmu a pokud je zdravotně-sociální pracovník osobně přítomen na vizitách, pak je propojení sociální práce s medicínskou léčbou velmi efektivní. Důležitým faktorem je také fyzický prostor a stálá přítomnost zdravotně-sociálního pracovníka na oddělení. Pokud se ve zdravotnickém zařízení naskytne případ vyžadující sociální intervenci, je nutné, aby byl zdravotně-sociální pracovník na dosah klientovi i spolupracovníkům.47
Tamtéž, s. 23 Tamtéž, s. 23-24 45 SOLHEIM IN KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 25 46 Tamtéž, s. 24-25 47 BERÁNKOVÁ IN KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 24-25 43 44
25
Zdravotně-sociální pracovníci jsou, jak uvádí Kuzníková, součástí zajištění kvality péče. Oblast sociální práce ve zdravotnictví je však spojena s nelehkou pozicí, jež je způsobena nedostatkem financí a malou prestiží sociálních oborů. Tato autorka však uvádí, že si zdravotně-sociální pracovníci musí nastavit kritéria kvality poskytované péče, aby byla jejich pracovní činnost v nemocnici brána v potaz. K zajištění této kvality je bezpochyby nezbytná spolupráce s vedením zdravotnického zařízení a s ostatními zdravotnickými pracovníky. Díky takové spolupráci lze zajistit opravdu efektivní a kvalitní péči o klienty.48
4.6 Sebereflexe a duševní hygiena zdravotně-sociálního pracovníka Kutnohorská se zabývá sebereflexí, kterou chápe jako vědomí sebe sama. Sebereflexe je předpokladem odpovědnosti zdravotně-sociálního pracovníka a je významná pro etiku a hodnocení jeho vlastního jednání. Zdravotně-sociální pracovník by měl být schopen přemýšlet o sobě a odpouštět si. Uvědomí-li si zdravotně-sociální pracovník své vlastní problémy, bude dle Kutnohorské schopen díky sebeuvědomění a sebepozorování lépe naslouchat a porozumět svým klientům, jimž poskytuje zdravotně sociální péči.49 Náročnost povolání zdravotně-sociálního pracovníka může mít destruktivní dopad na jeho osobnost. Může docházet ke vzniku pracovního stresu, který může nastat v souvislosti s problémy, které souvisí s rolemi, jež jedinec zastává (konflikty rolí), dále také v souvislosti s nevhodným fyzickým prostředím (hluk, bezpečnost práce), s obsahem práce (pracovní zatížení, odpovědnost) či organizací práce (komunikační problémy
či
nejasné
vymezení
kompetencí).
Tento
stres
může
být
pro zdravotně-sociálního pracovníka zdrojem zdravotních rizik a příčinou pro vznik syndromu vyhoření.50 Prevencí syndromu vyhoření může být průběžná supervize, která souvisí s osobním a profesionálním růstem pracovníků v pomáhajících profesích. Podle Hrozenské je již v některých organizacích poskytujících sociální a zdravotní péči pravidelná supervize samozřejmostí. Supervize umožňuje zdravotně-sociálním pracovníkům Tamtéž, s. 172 KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 92-93 50 KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 264 s. ISBN 80-200-1307-5. s. 133 48 49
26
podporu, sdílení, sebereflexi a posílení odolnosti proti stresu a následnému syndromu vyhoření.51
5 Klienti zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení Klienti mohou mít při setkání se zdravotně-sociálním pracovníkem pocity strachu a obav. Tyto pocity mohou být vyvolány prostředím zdravotnického zařízení, sociální izolací a odkázaností na zdravotnický personál. Je tedy zapotřebí, aby jim zdravotně-sociální pracovník porozuměl, neboť se během svého pracovního dne setká s klienty s různým typem onemocnění i povahových rysů. Důležitá je také role zdravotně-sociálního pracovníka při přijetí klienta k hospitalizaci, jež je spojeno se silnými emocemi. V tuto chvíli by mu měl být zdravotně-sociální pracovník oporou a poskytnout mu pomoc, nejlépe poradenstvím. Cílem zdravotně-sociálního pracovníka je citlivě pomoci klientovi vyřešit jeho krizovou situaci a navázat s ním důvěrný vztah, jenž umožní efektivní spolupráci.52 Kuzníková pojednává o vztahu mezi zdravotně-sociálním pracovníkem a klientem, jenž je označován za rovnocenný neboli partnerský. Tento vztah je charakteristický dobrovolnou spoluprací a rovnoprávností mezi oběma stranami. praktikovaný
paternalistický
vztah,
jenž
představoval
Dříve byl hojně
klientovo
následování
pracovníkových pokynů. V současnosti dochází k jeho útlumu a do popředí se dostává právě vztah partnerský.53 Vztah mezi klientem a zdravotně-sociálním pracovníkem může nastat v případech, kdy:
Klient sám požádá zdravotně-sociálního pracovníka o pomoc. Problém však nastává ve chvíli, kdy se zdravotně-sociální pracovník neúčastní pravidelných vizit na odděleních a není tak možnost, aby jej klient sám požádal. Většinou za něj tedy žádá jeho rodina.
HROZENSKÁ, Martina a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Sociální péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4139-0. s. 132 52 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 56-58 53 Tamtéž, s. 54 51
27
Zdravotně-sociální pracovník je osloven lékařem nebo zdravotní sestrou konkrétního oddělení, kteří klienta považují za vhodného pro pracovníkovu sociální intervenci.
Depistáž neboli aktivní vyhledávání klientů, které je však obtížné v důsledku množství klientů, kterým se zdravotně-sociální pracovník věnuje přímo v nemocnici.54
5.1 Typologie klientů zdravotně-sociálního pracovníka Kuzníková uvádí nejčastější klientelu, se kterou se zdravotně-sociální pracovník v rámci svého povolání ve zdravotnickém zařízení setkává. Těmito klienty jsou:
Senioři se sníženou soběstačností, u nichž zdravotně-sociální pracovník zajišťuje především následnou péči, neboť klient nemůže být propuštěn zpět do domácího prostředí. Velmi často se jedná o pacienty interních, neurologických a ortopedických klinik.
Onkologicky nemocní, u nichž zdravotně-sociální pracovník zajišťuje nejen úkony spojené s jejich sociální stránkou, ale také je podporuje po stránce psychické. Jeho úloha se uplatňuje u klientů všech věkových kategorií.
Těžce nemocní, jejichž onemocnění vzniklo náhle a jejichž prognóza je nejistá.
Klienti klinik gynekologicko-porodnických a novorozeneckých, jimiž jsou především nezletilé matky, opuštěné děti či rodičky závislé na návykových látkách.
Dětští klienti, u nichž zdravotně-sociální pracovník provádí úkony spolu s úřady a dětskými domovy. Zdravotně-sociální pracovník je k těmto klientům přizván mnohdy z důvodu podezření na týrání či zanedbávání.
Klienti bez domova, jimiž jsou nejčastěji squatteři, narkomani, ale i lidé žijící v nedostatečných podmínkách. Zdravotně-sociální pracovník těmto klientům napomáhá zmírnit jejich situaci a zprostředkovává jim možnost kontaktovat sociální služby, které pro ně představují účinnou pomoc.
54
Tamtéž, s. 55.
28
Klienti závislí na návykových látkách a klienti poskytující sexuální služby, kdy je těmto klientům poskytováno odborné poradenství, motivace a hledání životních hodnot.55
5.2 Metody sociální práce užívané při práci s klienty ve zdravotnickém zařízení Draganová považuje metody sociální práce za cílevědomé způsoby umožňující dosáhnout konkrétního cíle a získat nové vědecké poznatky. Za techniky sociální práce pak tato autorka považuje pracovní postup sloužící k naplnění tohoto cíle.56 Základním a rozhodujícím článkem sociální práce je rozhovor, který představuje komunikaci mezi klientem a zdravotně-sociálním pracovníkem. Metody zdravotně sociální práce mohou být s jednotlivcem, s rodinou či s komunitou.57 Podle Kuzníkové je ve zdravotnickém zařízení nejužívanější právě individuální práce s klientem, jež vzniká prvním kontaktem s ním, kdy zdravotně-sociální pracovník započne s klientem rozhovor a písemně jej zpracuje. Při tomto rozhovoru by měl respektovat klientovu autonomii a nehodnotit jej. Klient může pochybovat o možnostech pomoci, které mu zdravotně-sociální pracovník nabízí, či je dokonce odmítat a vyslovovat proti pracovníkovi nedůvěru. V tom okamžiku je na snaze zdravotně-sociálního pracovníka, aby si klientovu důvěru získal.58 Další metodou sociální práce ve zdravotnickém zařízení je práce s rodinou, jejíž spolupráce může lépe překonat klientovy obtíže a vést ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Zdravotně-sociální pracovník se podle Kuzníkové setkává s nejrůznějšími rodinnými problémy, na jejichž řešení však mnohdy jeho odbornost nepostačuje, a tak rodině zprostředkuje kontakt s psychologem, který nabízí širší možnosti pomoci. Sociální práce s rodinou se nejčastěji využívá u dětských klientů či naopak u seniorů.
Tamtéž, s. 59-62 DRAGANOVÁ, Helena. Sociálna starostlivosť. Martin: Osveta, c2006, 195 s. ISBN 978-80-8063-240-3. s. 65-67 57 KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80-247-3843-7. s. 71 58 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. s. 65-66 55 56
29
Zdravotní stav seniorů mnohdy neumožňuje návrat do domácího prostředí a je tak vyžadováno zajištění následné péče.59 Metoda sociální práce se skupinami poskytuje klientům odlišné možnosti, které individuální práce nabídnout nemůže. Ve zdravotnických zařízeních se však tato metoda téměř nepraktikuje. Využívá se spíše ve specializovaných zdravotnických zařízeních, jimiž mohou být psychiatrické léčebny. V České republice však bývá častější působení svépomocných skupin, jejichž cílem je poskytovat si vzájemně podporu a zkušenosti účastníků se stejným problémem. Často se jedná o svépomocné skupiny pro pečující o blízké osoby, pro pozůstalé či svépomocné skupiny pro ženy s onkologickým onemocněním pohlavních orgánů a po ablaci prsu. Svépomocné skupiny vznikají z důvodu nízké či dokonce nulové nabídky skupinové práce ze stran odborníků zdravotnických zařízení.60
6 Role zdravotně-sociálního pracovníka Matoušek definuje role jako „standardy chování, očekávané od jedince v určité sociální pozici, které určují kdy, kde a co má vykonat. Prostřednictvím role je realizována společenská pozice.“61 Jandourek pojednává o sociální roli jako o vzorci chování, který přísluší určitému společenskému postavení. Chování dané osoby v její sociální roli je značně řízeno očekáváním druhých. Nositel sociální role pak tato očekávání vnímá a převádí je do konkrétního chování, které se k dané roli vztahuje. Pro zastávání této role musí mít však předpoklady a osobní sklony k jejímu zvládnutí. Tehdy se hovoří o rolové dispozici. Mnohdy však dochází k tzv. konfliktu rolí, jenž je charakteristický tím, že daná osoba nemůže splnit všechna očekávání, která vyplývají z rolí, jež osoba současně zastává.62 Podle Janebové a Musila si zdravotně-sociální pracovník osvojuje velké množství rolí přispívajících ke zvyšování kvality klientova života, rozvoje jeho potenciálu i potenciálu jeho rodiny. Oba autoři zároveň uvádí, že tento pracovník zprostředkovává Tamtéž, s. 72-78 Tamtéž, s. 82-83 61 MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. s. 180 62 JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 231 s. ISBN 978-80-7367-644-5. s. 62-63 59 60
30
vzájemné působení klienta a jeho bezprostředního okolí, posuzuje, plánuje a řídí poskytování zdravotně sociální péče.63 Zdravotně-sociální pracovník má v rámci svého povolání povinnosti k zaměstnavateli i k tomuto povolání samotnému a očekává se od něj, že tyto povinnosti bude plnit. Práva a povinnosti, které zdravotně-sociální pracovník má, jsou definovány právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. Jak uvádí Matoušek, právo zdravotně-sociálního pracovníka zasahovat klientům do života musí být vždy legitimní. Klienti totiž mohou pracovníkovi sdělovat informace, které budou odkrývat detaily z jejich života, tudíž je nutné zajistit, aby měli vzhledem k těmto informacím potřebnou ochranu.64 Šimková za užitečné považuje nahlížet na role zdravotně-sociálních pracovníků jako
na
mnohovrstevnatý
a
dynamický
proces,
který
se
neustále
mění.
Tyto role souvisejí s výkonem povolání zdravotně-sociálního pracovníka, které se liší podle konkrétního místa, času, náplně a druhu práce. Znamená to tedy, že daný pracovník nebude zastávat vždy pouze jednu stejnou roli, ale bude určovat, jaká role je v daném okamžiku nejvhodnější a je nutné, aby uměl tyto role od sebe navzájem odlišovat.65 Kuzníková
se
zabývá
rolemi
zdravotně-sociálního
pracovníka
v rámci
multidisciplinárního týmu, kde každý člen týmu má svoji specifickou roli. Zdravotně-sociální pracovník může v takovém týmu zastávat roli koordinátora činností a cílů týmu, ale také roli manažera, jenž organizuje činnost týmu a spolupracuje s odborníky mimo zdravotnické zařízení, a to nejčastěji se sociálními pracovníky obecních úřadů, úřadů práce a organizací poskytujících zdravotní a sociální péči. Zdravotně-sociální pracovník však může spolupracovat i s praktickými lékaři svých klientů a mnohdy i se soudy nebo policií. 66
JANEBOVÁ, Renata a Libor MUSIL. Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce [online]. 2007, 2007(1), s. 50-62 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/soubory/1-2007_rolesocialnihopracovnika-120116134909.pdf 64 MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013, 400 s. ISBN 978-80-262-0213-4. s. 44-45 65 ŠIMKOVÁ, Lenka. Role sociálního pracovníka – mnohovrstevnatá, dynamická a proměnlivá. Sociální revue [online]. Velká Británie: Sociální revue, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://socialnirevue.cz/item/role-socialniho-pracovnika-mnohovrstevnata-dynamicka-a-promenliva#2 66 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80247-3676-1. s. 25 63
31
6.1 Vymezení role dle Řezníčka Řezníček ve své publikaci uvádí role, které může zdravotně-sociální pracovník v rámci svého povolání zastávat:
Pečovatel nebo poskytovatel služeb, jehož cílem je pomoci klientům při každodenních činnostech, které nejsou schopni v důsledku určité překážky (nejčastěji z důvodu nemoci) sami zvládnout.
Zprostředkovatel služeb pomáhá klientům získat kontakt na sociální zařízení nabízející možnosti účinné pomoci. Zdravotně-sociální pracovník musí při zprostředkování služeb odhadnout dostupné zdroje pomoci, které odpovídají klientovým potřebám.
Učitel sociální adaptace pomáhá klientům modifikovat jejich chování, které podporuje účinnější řešení jejich problémů.
Poradce nebo terapeut napomáhá osobnímu růstu klientů a snaží se o to, aby klient získal náhled na své postoje, pocity a způsoby jednání.
Případový manažer usiluje o zajištění a koordinaci služeb tak, aby na sebe vzájemně navazovaly. Tato role se uplatňuje u klientů, u nichž je zřejmé větší množství sociálních potřeb.
Manažer pracovní náplně plánuje načasování sociální intervence, sleduje kvalitu služeb, které jsou poskytovány, a o tomto průběžně zpracovává informace.
Personální manažer zajišťuje supervizi, konzultace a řízení pracovníků daného zařízení.
Administrátor plánuje a zavádí způsoby práce uplatňované v daném zařízení. Nezbytným předpokladem je prosazování rozvoje tohoto zařízení.
Činitel sociálních změn představuje zdravotně-sociálního pracovníka, který se angažuje při identifikaci a řešení širších společenských problémů. Nezaměřuje se tedy na individuální problémy klienta. Velmi často se jedná o komunitního pracovníka, který analyzuje společenské problémy a povzbuzuje sociální iniciativu.67
ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, 80 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-00-1. s. 63-64 67
32
6.2 Pojetí z hlediska představ o roli dle Musila Musil se zabývá třemi pojetími sociální práce, které popisují představy o roli sociálního či zdravotně-sociálního pracovníka:
Administrativní pojetí, u něhož se předpokládá, že je zdravotně-sociální pracovník úředníkem, jenž vyřizuje ustálený soubor žádostí a rozhodnutí.
Profesionální pojetí, u něhož se předpokládá komplexní posouzení klientovy nepříznivé sociální situace. Od zdravotně-sociálního pracovníka se očekává koncipování, realizování a vyhodnocování činností spojených s klientovou situací a také mezioborová spolupráce daného zařízení.
Filantropické pojetí zdůrazňuje lásku a empatii. Zdravotně-sociální pracovník spolupracuje s klientem, jeho rodinou a ostatními pracovníky daného zařízení, přičemž jsou v tomto kontextu považováni za sociální pracovníky všichni, kteří vykonávají činnost na základě lásky a empatie.68
MUSIL, Libor. Různorodost pojetí, nejasná nabídka a kontrola výkonu „sociální práce“. Sociální práce[online]. 2008, 2008(2), s. 60-80 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://socialniprace.cz/soubory/2008-2-130102145614.pdf 68
33
II. PRAKTICKÁ ČÁST 7 Cíl práce a stanovení výzkumných otázek Cílem této bakalářské práce je popsat roli zdravotně-sociálního pracovníka ve vybraných zdravotnických zařízeních v Brně z hlediska pracovní náplně, postavení v multidisciplinárním týmu a subjektivního vnímání svého povolání. K dosažení tohoto cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky, a to v návaznosti na jednotlivé okruhy, kterými byl rozdělen také samotný rozhovor. Výzkumná otázka č. 1: Jakou roli zdravotně-sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení v rámci své náplně práce zastává? První výzkumná otázka je zaměřena na pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka a může tak pomoci popsat jeho roli ve zdravotnickém zařízení, která se odvíjí od typu činnosti a vymezené pracovní náplně. Cílem této výzkumné otázky je získat podrobný popis činností během pracovního dne zdravotně-sociálního pracovníka, limity, se kterými se v rámci výkonu práce setkává a zjistit, jak je se svou pracovní náplní spokojen. Výzkumná
otázka
č.
2:
Jakou
roli
zdravotně-sociální
pracovník
zastává
v multidisciplinárním týmu zdravotnického zařízení? Druhá výzkumná otázka je zaměřena na postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu zdravotnického zařízení. Tato otázka může zjistit, jak funguje spolupráce mezi členy v multidisciplinárním týmu a jaké postavení zdravotně-sociální
pracovník
v tomto
týmu
zaujímá.
Míra
spolupráce
zdravotně-sociálního pracovníka s ostatními členy a jeho postavení v týmu mohou ovlivňovat jeho roli ve zdravotnickém zařízení. Cílem je tedy získat bližší popis spolupráce zdravotně-sociálního pracovníka s ostatními zdravotnickými pracovníky a jeho postavení v multidisciplinárním týmu v rámci jeho kompetencí a vlivu na poskytovanou péči o klienta. Výzkumná otázka č. 3: Jaká je role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení z hlediska subjektivního vnímání svého povolání? Třetí výzkumná otázka je zaměřena na to, jak samotný zdravotně-sociální pracovník vnímá své povolání ve zdravotnickém zařízení. Pro pochopení své role je důležité, 34
aby zdravotně-sociální pracovník znal své kompetence, ale i povinnosti, které se vztahují k jeho povolání. Cílem je zjistit, co se podle zdravotně-sociálního pracovníka od jeho povolání očekává a za jak významné jej ve zdravotnickém zařízení považuje.
8 Lokalizace výzkumu Pro praktickou část této bakalářské práce je vhodné zmínit také zdravotnická zařízení, v nichž byl výzkum prováděn. Všechna zdravotnická zařízení, která byla vybrána, se nacházejí v Brně. Konkrétně se jedná o Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, Fakultní nemocnici Brno a o Dětskou nemocnici, která je součástí Fakultní nemocnice Brno. V následujících podkapitolách jsou tato zdravotnická zařízení blíže popsána.
8.1 Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Fakultní
nemocnice
je státní
příspěvková
organizace zřízená Ministerstvem
zdravotnictví České republiky. Jejím posláním je poskytovat komplexní diagnostické, léčebné a ošetřovatelské činnosti.69 Kapacita tohoto zdravotnického zařízení je celkem 913 lůžek.70 Sociálně-zdravotní oddělení tohoto zdravotnického zařízení je určeno pacientům a jejich rodinám, jež se ocitli v nepříznivé sociální situaci a nejsou tuto situaci schopni zvládnout vlastními silami. Nejčastěji se do těchto situací dostávají v důsledku onemocnění, věku, zdravotního postižení či ztráty soběstačnosti. Sociálně-zdravotní oddělení především navrhuje a zprostředkovává následnou péči, poskytuje odbornou sociálně zdravotní pomoc a podílí se na plánovaném propouštění pacientů.71
8.2 Fakultní nemocnice Brno Fakultní nemocnice Brno je příspěvkovou organizací, kterou zřizuje Ministerstvo zdravotnictví České republiky. Toto zdravotnické zařízení poskytuje pacientům všech
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Informace dle zákona [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnusa.cz/index.php/homepage/informace-dle-z%C3%A1kona 70 Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Základní statistická data za rok 2015 [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnusa.cz/index.php/homepage/z%C3%A1kladn%C3%AD-statistick%C3%A1-data 71 Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Oddělení sociálně-zdravotní a domácí péče [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnusa.cz/index.php/pro-pacienty-a-navstevy/pacienti-a-verejnost-3/ošetřovatelství/úsekošetřovatelské-péče/oddělení-sociálně-zdravotní-a-domácí-péče 69
35
věkových kategorií specializovanou péči ve všech oborech medicíny. 72 Součástí Fakultní nemocnice Brno je rovněž Dětská nemocnice v Černých Polích, Porodnice na Obilním trhu a Sexuologické oddělení na Vinařské. Sociálně-zdravotní oddělení ve Fakultní nemocnici Brno je součástí útvaru nelékařské péče, které poskytuje sociální poradenství hospitalizovaným pacientům, jež v důsledku svého nepříznivého zdravotního stavu a případné ztráty soběstačnosti nejsou schopni řešit svou sociální situaci vlastními silami či s pomocí svých blízkých.73
8.3 Fakultní nemocnice Brno – Dětská nemocnice Dětská nemocnice je součástí Fakultní nemocnice Brno, je tedy rovněž zřízena Ministerstvem zdravotnictví České republiky. Jejím posláním je poskytovat specializovanou péči o dětské pacienty do 18 let. Sociálně-zdravotní oddělení tohoto zdravotnického zařízení poskytuje odbornou sociálně zdravotní pomoc, podporu a doprovázení formou poradenství, terapie, zastupováním, a také se podílí na propouštění pacientů.
Fakultní nemocnice Brno. Vítejte ve Fakultní nemocnici Brno [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnbrno.cz/vitejte-ve-fakultni-nemocnici-brno/t1915 73 Fakultní nemocnice Brno. Útvar nelékařské péče [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnbrno.cz/utvar-nelekarske-pece/k1551 72
36
9 Metodika výzkumu 9.1 Použité metody Pro praktickou část této bakalářské práce byl zvolen kvalitativní výzkum umožňující hlubší poznání role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Nástrojem sběru dat byly polostrukturované rozhovory. V těchto rozhovorech byly stanoveny předem připravené otázky (viz Příloha 1), které byly doplněny dalšími otázkami v návaznosti na odpovědi jednotlivých respondentů. Rozhovory byly prováděny ve třech zdravotnických zařízeních v Brně, a to ve Fakultní nemocnici Brno, Fakultní nemocnici u sv. Anny a v Dětské nemocnici. Kvalitativní výzkum se snaží najít porozumění sociálního problému, který je zkoumán a snaží se na něj nahlížet v jeho přirozeném prostředí tak, aby docílil co nejkomplexnější podoby.74 Kvalitativní výzkum je prováděn pomocí delšího a intenzivního kontaktu s konverzačním partnerem neboli informantem, přičemž se snaží reflektovat každodennost jedinců, skupin či samotné organizace.75 Výzkumník se v rámci tohoto výzkumu snaží různými způsoby získat co nejvíce informací u menšího počtu jedinců a tím pátrat po významech, které se za těmito informacemi skrývají.76 Hlavní zásadou při takovém zkoumání je, aby byl výzkumník otevřen zkoumaným objektům a aby byl schopen reagovat na nové či neočekávané momenty. Hlavním úkolem výzkumníka při setkání s konkrétním informantem je dozvědět se, jak chápe různé prvky a procesy, které tvoří zkoumanou situaci.77 Polostrukturovaný rozhovor (též rozhovor pomocí návodu) se vyznačuje připraveným souborem témat, který si výzkumník k rozhovoru připravil, aniž by bylo předem striktně stanoveno pořadí těchto témat. Výzkumník může mnohdy formulaci otázek částečně obměnit, ale je nezbytné, aby otázky byly v rámci rozhovoru probrány všechny. Tento rozhovor je vhodný k vytvoření přirozeného kontaktu tazatele a informanta, kdy komunikace mezi nimi může hladce plynout.78 V polostrukturovaném rozhovoru REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. s. 40 75 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367040-2. s. 51 76 JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 231 s. ISBN 978-80-7367-644-5. s. 205 77 REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. s. 65-66 78 Tamtéž, s. 110-112. 74
37
je tedy dáno určité schéma tvořené okruhy otázek, na které budou informanti odpovídat. Některé okruhy mohou být ponechány na tazateli, který může pořadí otázek pozměnit, jiné části však mohou mít plně strukturovanou formu vyžadující přesné dodržení pořadí i znění otázek. Výhodou tohoto rozhovoru je možnost tazatele položit doplňující otázku i u odpovědí zodpovězených na pevně stanovenou otázku, čímž může dosáhnout vyšší přesnosti.79 Polostrukturovaný
rozhovor,
díky
kterému
je
umožněno
popsat
roli
zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení, je rozdělen na 3 okruhy. Každý z těchto okruhů tvoří seznam otázek, které byly vzhledem k dosažení cíle této bakalářské práce nutné zodpovědět. První okruh se zaměřuje na pracovní náplň a hlavní činnosti, které zdravotně-sociální pracovník v rámci svého povolání ve zdravotnickém zařízení vykonává. Druhý okruh se zaměřuje na postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu včetně jeho spolupráce se zdravotnickými pracovníky tohoto týmu, která s jeho postavením úzce souvisí. Třetí okruh se zaměřuje na to, jak samotný zdravotně-sociální pracovník vnímá své povolání a jaký význam mu ve zdravotnickém zařízení přikládá. Tyto okruhy jsou důležitým výstupem pro cíl bakalářské práce a rovněž pro zodpovězení výzkumných otázek. Okruhy byly stanoveny v pořadí, které bylo považováno za nejvhodnější právě s ohledem na cíl. Otázky v okruzích byly pokládány v návaznosti na jednotlivé odpovědi informantů a v případě potřeby byly kladeny také doplňující otázky.
9.2 Analýza kvalitativních dat Pro
analyzování
kvalitativních
dat
byla
zvolena
metoda
vytváření
trsů,
jež dle Miovského slouží k seskupení určitých výroků do skupin neboli trsů. Touto metodou vznikají zformovanější kategorie, jež jsou do daného trsu zařazeny na základě podobnosti jednotek. V rámci trsu může dojít k tematickému překryvu. Tento tematický překryv je dán výroky jednotlivých informantů, které se týkají jednoho úzce vymezeného tématu. Na základě zvolených jednotek tedy vznikají jednotky obecnější.80 U každé otázky v rámci okruhu jsou zmíněny a následně seskupeny výroky informantů na základě své vzájemné podobnosti. Pokud se však vyskytl výrok, který byl
MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 332 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1362-4. s. 159-161 79
80
Tamtéž, s. 221
38
v rámci dané otázky odlišný, avšak zajímavý, je v interpretaci rovněž zmíněn. V každém okruhu jsou jednotlivé otázky podloženy výrokem dvou či více informantů. Každý okruh je zakončen shrnutím, jež se vztahuje k danému tématu vedoucímu k bližšímu popsání role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení.
9.3 Charakteristika výzkumného souboru a realizace výzkumu Výběrový vzorek pro mou bakalářskou práci tvořilo 7 zdravotně-sociálních pracovnic ze třech zdravotnických zařízení v Brně. Jednalo se o Fakultní nemocnici Brno, Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a Dětskou nemocnici, která je součástí Fakultní nemocnice Brno. Již dříve jsem tyto zdravotně-sociální pracovnice osobně navštívila s prosbou, zdali by mi poskytly cenné informace pro můj výzkum zabývající se rolí zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. V případě jejich souhlasu jsme se pak domluvily na konkrétním termínu. Samotné rozhovory pak probíhaly během tří dnů v měsíci dubnu. První dva rozhovory se uskutečnily 4. dubna 2016, další tři rozhovory se uskutečnily 6. dubna 2016 a poslední dva rozhovory se uskutečnily 8.
dubna
2016.
Všechny
rozhovory
probíhaly
v kancelářích
konkrétních
zdravotně-sociálních pracovnic na sociálně-zdravotním oddělení daného zdravotnického zařízení. Délka jednoho rozhovoru trvala přibližně 35 minut. Před začátkem rozhovoru byly všechny zdravotně-sociální pracovnice seznámeny s účelem mé bakalářské práce a byly požádány o souhlas s poskytnutím výzkumného materiálu ve formě audio nahrávky (viz Příloha 2). Nahrávka byla poté přepsána do písemné podoby. Zdravotně-sociální pracovnice byly rovněž ujištěny o své anonymitě, jež je zachována tím, že ve výstupech této bakalářské práce nejsou uvedeny žádné osobní údaje a údaje, které by zdravotně-sociální pracovnice mohly identifikovat. Takové údaje jsou tedy pro zachování anonymity všech zdravotně-sociálních pracovnic (informantek) upraveny či vynechány.
39
10 Interpretace dat 10.1 Pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka První okruh je zaměřen na pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Tento okruh zjišťuje hlavní činnosti pracovní náplně zdravotně-sociálních pracovnic, faktory, kterými jsou při své práci limitovány, a dále také zjišťuje, s jakými požadavky se na ně obrací klienti a zdravotničtí pracovníci. V rámci první otázky, kdy měly zdravotně-sociální pracovnice (informantky) popsat běžný pracovní den s činnostmi, které jsou během jejich dne stěžejní, se jednotlivé odpovědi téměř shodovaly. Informantka 6 popisuje svůj pracovní den takto: „Ráno se s kolegyní sejdeme a tak nějak si řekneme, co kterou dneska čeká, případně máme nějaký plán, kdyby například jedna odcházela někam na služební pochůzku nebo něco vyřizovat, tak abychom se vzájemně zastoupily, aby tady byla nějaká vzájemná domluva. Potom se teda dívám, jaké mám rozdělané případy, práce u mě začíná tím, že vlastně zavolá lékař nebo nějaká staniční sestra, že na oddělení je problémový klient nebo klient, který vyžaduje sociálně zdravotní intervenci, takže já mám několik těch případů rozpracovaných. Když nemám přímo nějaké aktuální případy, tak se věnuju buď nějakému dopisování karet, že vlastně některé ty případy jsou hodně složité, tak píšu do elektronické kartotéky popisy těch případů, nebo třeba jdu na oddělení a
vyžádám
si
nějaké
ty
zprávy,
které
k řešení
těch
případů
potřebuji.“
Informantka 1 svůj pracovní den popisuje podobně: „Přijdu do práce, prohlédnu si v počítači pacienty, které mám rozpracované, zjistím, jak jsou na tom zdravotně. Mezitím třeba zazvoní telefon, tak musím běžet na oddělení za klientem. Během dne dělám dokumentaci v počítači, hovořím s rodinama a s personálem.“ Informantka 3 jako hlavní činnosti pracovního dne provádí sociální šetření a sociální poradenství. Se sociálním poradenstvím se shodují také informantky 4, 5 a 7, které navíc za hlavní činnost považují zajištění následné péče.
Informantka 2 považuje
několik činností v rámci svého pracovního dne za stěžejní, kdy uvádí: „Hlavní činností je zajištění následné péče, poradenství, pohovory s pacienty, komunikace s institucemi, komunikace s personálem, příbuznými, ale také edukace klienta, případně jeho rodiny.
40
Dále pak zadání sociálního šetření, dokumentace práce s pacientem, to je anamnéza, diagnostika, terapie a vedení statistik zdravotně-sociálního oddělení.“ Ve druhé otázce zdravotně-sociální pracovnice odpovídaly na své časové možnosti pro řešení jednotlivých případů. Cílem této otázky bylo zjistit, zda má zdravotně-sociální pracovnice dostatek času pro poskytnutí zdravotně sociální péče nebo zda je při práci s klientem časově omezena. Pouze informantky 4 a 6 vnímají své časové možnosti pro řešení klientova případu za dostatečné. Konkrétně informantka 6 tvrdí: „U nás vlastně průměrná délka hospitalizace je tady třeba ten týden a my za ten týden jsme schopni jako velice hodně toho vyřídit. Myslím si, že časové možnosti tady máme dobré.“ Odpovědi informantek 1, 3 a 5 se shodují v omezených časových možnostech zapříčiněných kapacitou akutních lůžek. Doba hospitalizace klienta na akutních lůžkách není neomezená a musí se rychle jednat. To popisuje informantka 3: „Určitě jsem spíš pod časovým tlakem, protože jde o akutní lůžka, takže tady se problémy musí řešit co nejrychleji a vzhledem k tomu, že řešíme i překlady těch pacientů na následnou péči, tak jsem opravdu v tomto směru pod vysokým tlakem.“ Omezené časové možnosti pro řešení jednotlivých případů vnímají také informantky 2 a 7, které jsou časově omezeny náhle vzniklým vyšším počtem případů. To dokládá odpověď informantky 7: „Ve chvíli, kdy se nahromadí větší počet složitých případů, které jsou těžko řešitelné či dokonce neřešitelné, tak jsem pod velkým časovým tlakem. Často k tomu dochází v zimní sezóně spojené s bezdomovci. V tomto období se také nedostává takové možnosti řešit i ty jiné případy, to znamená, že máme pak málo času na ty ostatní.“ Od časových možností se v rozhovoru jednoduše přecházelo ke zjištění, jakými dalšími faktory jsou zdravotně-sociální pracovnice při práci s klienty limitovány. Velkým limitem je pro informantky kapacita lůžek, kdy je na zdravotně-sociální pracovnice vyvíjen nejen časový tlak, ale také tlak ze strany nemocnice. Zdravotničtí pracovníci mnohdy zdravotně-sociální pracovnice urgují, že je nutno uvolnit akutní lůžko a je potřeba zajistit klientovi následnou péči. Zdravotně-sociální pracovnice zároveň
urgují
zařízení,
kam
by
klient
mohl
být
propuštěn.
Jak
uvádí
informantka 7: „V každém případě jsem limitována kapacitou lůžek, tzv. tlakem 41
na lůžka. U těch klientů, kteří jsou již vhodní k překladu je nutné je co nejrychleji propouštět, ale jelikož jsou v Brně všechna zařízení obsazená, musíme pak tyto klienty posílat například do léčeben pro dlouhodobě nemocné až do jiných krajů. Musím rychle reagovat na lékaře našeho zařízení, a zároveň reagovat na ta zařízení následné péče.“ Dalším značným limitem je dle odpovědí informantek finanční situace klienta či jeho rodiny, což dokládá výpověď informantky 2: „Mnohdy jsem limitována finanční situací klienta, protože pokud najdu zařízení, do kterého by klient mohl být přijat, nemá to velmi často z čeho zaplatit.“ Odpovědi informantek 2 a 5 se shodují s tvrzením o nedostatečném počtu zařízení následné péče. Konkrétně informantka 5 uvádí: „Tak především jsem limitována malým počtem lůžek následné péče. Je hrozně málo zařízení v rámci Brna, kam by mohli být ti klienti umisťováni.“ Informantka 3 také pociťuje limity své práce v nejednoznačném vymezení svých kompetencí: „Tak určitě nemáme úplně ujasněné kompetence, a to jak ve spolupráci s úřady, tak ve spolupráci tady s kolegy i jakoby v rámci nemocnice, to je taky docela velký limit.“ Odlišná, ale velmi zajímavá odpověď byla získána od informantky 4, která za limit při své práci považuje nespolupráci rodiny, kdy tvrdí: „Oni řeknou, že nikdo nemá právo jim jakoby zasahovat do jejich života, což je na jednu stranu jakoby chápu, ale pořád jde o zdraví, o blaho klienta. Nikomu nejde o to, někomu někam zasahovat.“ Další otázka zjišťovala, jaká část práce je pro zdravotně-sociální pracovnice nejnáročnější. Na tuto otázku byly velmi rozdílné odpovědi, což může být způsobeno osobností konkrétních zdravotně-sociálních pracovnic a cílovou skupinou, které se v rámci svého povolání věnují. Informantky 4 a 6 považují při výkonu své práce za nejnáročnější, když je klient v terminálním stadiu života. Informantka 4 k tomuto udává: „Spíš po psychické stránce, když jsem s těmi klienty a vidím, jak jsou nemocní. Když vidím, jaká je prognóza a že tam už se nedá nic dělat, takže to je pro mě nejnáročnější.“ Pro informantku 3 je nejtěžší „namotivovat vůbec toho klienta, aby měl zájem o nějakou tu následnou péči, protože většina z nich se chce vrátit domů, i když na to třeba opravdu fyzicky nemají dispozice už díky nemoci.“ 42
Informantka 7 považuje za nejnáročnější: „přesvědčovat někoho v tom zařízení následné péče, aby od nás přijímal pacienty a urgovat jej, když vím, že tito pacienty jsou složití pro řešení jejich situace. Vím, že i oni s tím budou mít starosti.“ Informantka 2 považuje za nejnáročnější vyřešit případ u ohrožených skupin, u nichž je problematické umísťování do zařízení následné péče. Velmi často se jedná o postižené či osamělé klienty. Informantce 5 naopak dělá problém umísťovat brněnské klienty do jiných krajů z důvodu obsazenosti zařízení v okolí Brna, čímž se dostává do rozepří nejen s klienty, ale i s jejich rodinou. Velmi zajímavá odpověď byla získána od informantky 1, která uvádí: „Kolikrát je velmi náročné řešení i s rodinama, které jsou občas i sprostý a napadají nás, co vlastně po nich chceme. Já jsem se setkala mockrát, že ty rodiny byly strašně sprostý, a to je opravdu psychická zátěž, protože člověk se musí držet na uzdě, aby něco neřekl po telefonu nebo i osobně.“ Další otázka v rozhovoru byla určena ke zjištění, co by zdravotně-sociální pracovnice potřebovaly ke kvalitní a efektivní práci na své pozici. Informantky na tuto otázku odpověděly, že by jejich práce byla zefektivněna větším počtem zařízení následné péče, jak uvádí informantka 3: „Není kam ty klienty umístit, nebo klient si přeje, že by chtěl být umístěný v Brně, ale bohužel Brno disponuje jenom jednou léčebnou dlouhodobě nemocných a opravdu není možné jí nafouknout.“ Pro kvalitnější a efektivnější práci na své pozici by informantky 2 a 3 potřebovaly ucelenější a pružnější spolupráci s institucemi, se kterými v průběhu výkonu práce komunikují. Informantka 3 by navíc uvítala vyjasnění kompetencí ve spolupráci s těmito institucemi a v rámci celé nemocnice. Informantka 2 by ke své efektivní práci také potřebovala, aby byla pro lepší provázanost služeb vydána ucelená příručka se všemi zařízeními, které jsou poskytované v jednotlivých krajích, kdy uvádí: „Všechna zařízení musím dohledávat přes internet nebo pomocí registru, ale to není ono. Měl by být nějaký seznam, kde co je.“ Pro informantky 4 a 6 by byla práce zefektivněna větší možností sebereflexe. Informantku 6 by velmi potěšila supervize a informantka 4 by uvítala jakékoli druhy školení, díky nimž by se mohla stále sebevzdělávat.
43
Další otázka zjišťovala, s jakými požadavky se na zdravotně-sociální pracovnice klient, případně jeho blízcí, obrací nejčastěji. Informantky
odpověděly,
že
nejčastěji
se
na
ně
klienti
obrací
s žádostí
o poradenství a o pomoc při vyřízení různých příspěvků či dávek. Zdravotně-sociální pracovnice se tedy při práci s klienty pohybují v oblasti poradenství a sociální agendy. Pokud se na zdravotně-sociální pracovnice obrací klienti, kteří chtějí poradit, co mají ve své nepříznivé sociální situaci dělat, nabízejí jim v těchto případech služby, které jsou pro ně vhodné a podávají jim informace, jak mohou tyto služby kontaktovat. Informantky 2, 3, 5 a 7 jsou také klienty často oslovovány, aby jim pomohly zajistit následnou péči po ukončení hospitalizace, jak uvádí informantka 7: „Nejčastěji se na mě obrací pro vyřízení příspěvku na péči, dávek hmotné nouze, a když potřebuje klient nebo jeho rodina zajistit zařízení, kam by mohl klient jít, nejčastěji se jedná o domovy pro seniory a pečovatelské služby.“ V rozhovoru se od předešlé otázky plynule přecházelo do další, která zjišťovala, s jakými požadavky se na zdravotně-sociální pracovnice obrací zdravotničtí pracovníci.
Cílem
otázky bylo
zjistit,
z jakých
nejčastějších
důvodů
jsou
zdravotně-sociální pracovnice kontaktovány přímo lékaři či sestrami z oddělení. Informantky se shodly, že nejčastěji se na ně zdravotničtí pracovníci obracejí z důvodu zajištění následné péče, případně z důvodu, kam klienta po hospitalizaci propustit, tedy zdali bude následně umístěn či zda bude propuštěn do domácího prostředí. Jak uvádí informantka 7: „Nejčastěji se na mě obrací lékaři, kteří chtějí řešit následnou péči pro konkrétního klienta, mnohdy se snaží i sami lékaři toto zajistit, pokud je to však sporné nebo si s tím nevědí rady, obrátí se na mě. Já jim poradím a oni buď pokračují zase sami dál, nebo mi ten daný případ předají a já pak řeším domácí péči, pečovatelskou službu a další možnosti. Lékař mi také tlumočí případné propuštění domů nebo se na mě obrací ohledně zapůjčení pomůcek, my radíme, kde se vyřizují.“ Informantka 3 také uvedla, že je z oddělení kontaktována, aby provedla sociální šetření a zjistila, jaké má doma klient zázemí a jaké má doma podmínky. Informantka 7 navíc ještě uvedla zajímavou odpověď, vhodnou k zamyšlení: „Ze sester se na mě nejčastěji obrací staniční sestry, ale musím říct, že často taky sanitárky! Pacient totiž sanitárce řekne často víc, než sestře nebo lékaři. Pak se nám v těchto případech právě ozývají sanitárky.“ 44
Poslední otázka v tomto okruhu se zajímala o to, jak jsou zdravotně-sociální pracovnice spokojeny se svou pracovní náplní a co by na ní případně změnily. Zdravotně-sociální pracovnice jsou se dle odpovědí se svou pracovní náplní spokojeny a nic by na ní neměnily. Informantka 2 uvádí: „Můžu říct, že s pracovní náplní jsem spokojena. Za poslední dobu se po nás v nemocnici chce činnost, kterou my děláme a která pod nás spadá. Nemocnice nás nevyužívá, nezahlcuje nás například ekonomickými problémy, například tím, abychom pracovali s penězi.“ Informantka 4 je s pracovní náplní spokojena částečně, kdy uvádí: „Asi bych chtěla být ještě více s lidmi, než s počítačem a telefonem.“ Shrnutí 1. okruhu zaměřeného na pracovní náplň zdravotně-sociálního pracovníka Během pracovního dne zdravotně-sociální pracovnice nejvíce vykonávají sociální poradenství. Často také svým klientům zajišťují následnou péči, případně řeší rozpracované případy a věnují se dokumentaci. Většina zdravotně-sociálních pracovnic je
časově
omezena,
a
to
z důvodu
tlaku
na
akutní
lůžka
a
v období,
kdy se ve zdravotnickém zařízení nahromadí větší počet případů nutných k řešení. Při práci s klientem jsou zdravotně-sociální pracovnice omezeny nejen počtem lůžek, ale také především finanční situací klienta a nedostatečným počtem zařízení následné péče. Limitovány jsou také nejasným vymezením svých kompetencí a nespoluprací rodiny. Nejnáročnější je pro některé zdravotně-sociální pracovnice ta část práce, kdy jednají s klientem, jehož prognóza je nejistá, což pro tyto pracovnice představuje psychickou zátěž. Pro jinou zdravotně-sociální pracovnici je náročné vyřešit případ u klientů, kteří spadají do ohrožené skupiny. Jako nejnáročnější část práce zazněla také spolupráce s rodinou, motivace klienta k následné péči a přesvědčování pracovníků jiných zařízení, aby přijali klienta, jehož situace je obtížně řešitelná. Ke kvalitní a efektivní práci na své pozici by téměř všechny zdravotně-sociální pracovnice potřebovaly dostatek zařízení následné péče. Některé pracovnice by také uvítaly pružnější a ucelenou spolupráci s institucemi, se kterými jednají. Práce by byla zefektivněna také možností sebereflexe a ujasnění kompetencí. Na všechny pracovnice se klienti obrací s žádostí o poradenství a pomoc při vyřízení příspěvků a dávek. Často také potřebují pomoci se zajištěním následné péče. Zdravotničtí pracovníci od zdravotně-sociálních pracovnic nejčastěji požadují zajištění následné péče
45
a provedení sociálního šetření. Zdravotně-sociální pracovnice jsou se svou pracovní náplní spokojeny, pouze jedné pracovnici chybí častější kontakt s klienty.
10.2 Postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu Druhý
okruh
je
zaměřen
na
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu daného zdravotnického zařízení. V rámci tohoto okruhu je věnována pozornost také samotné spolupráci v multidisciplinárním týmu, která s postavením úzce souvisí. Tento okruh zjišťuje, jak vypadá spolupráce v týmu dané nemocnice, zdali se zdravotně-sociální pracovnice účastní vizit a jak popisují své postavení v týmu z hlediska svých kompetencí, vlivu na léčebný proces a z hlediska svého povolání. První otázka tohoto okruhu zjišťovala, jak vypadá spolupráce zdravotně-sociálních pracovnic s ostatními zdravotnickými pracovníky v daném zařízení. Cílem této otázky bylo zjistit, s kým zdravotně-sociální pracovnice spolupracují nejčastěji a jak tato spolupráce z jejich pohledu vypadá. Informantky 1 a 3 odpověděly, že více spolupracují se staničními sestrami než s lékaři, kdy informantka 3 uvádí: „Tak nejčastěji určitě spolupracuji se staničními sestrami, a pak tedy až velmi výjimečně s lékaři. Myslím, že ta spolupráce s těmi staničními sestrami je víceméně dobrá, tam opravdu záleží na domluvě, na komunikaci a hlavně stanovit si ty pravidla úplně na začátku, jak ta práce bude probíhat.“ Podle informantky 1 vědí často sestry o případu mnohem více jak samotní lékaři, proto je podle ní spolupráce se sestrami lepší. Informantka 2 spolupracuje jak s lékaři, tak i se sestrami a jejich spolupráci hodnotí příznivě. Další informantky spolupracují naopak více s lékaři, kdy pouze informantka 6 hodnotí spolupráci
s lékaři
naprosto
výborně
bez
jakéhokoli
problému.
Informantka 5 ke spolupráci s lékaři uvádí: „Většinou je spolupráce na mých odděleních dobrá, je to člověk od člověka, samozřejmě se najde lékař, který po mně chce něco, co nemám ve svých kompetencích. Pak mu na to musím říct, že ne, že tudy cesta nevede, že tohle já dělat nebudu.“ Informantka 7 uvádí: „Někteří lékaři ale nemají představu o tom, co můžeme, co musíme, ale hlavně nemají představu o tom, co nesmíme. Některé kompetence jsou pouze na nich nebo na sestrách. Taky si často 46
myslí, že zvládneme během jednoho dne klienta někam umístit, ale to je nemožné. Nemůžu taky pozůstalým říct, že klient zemřel, to musí lékař. Já pak můžu až pomoci s vyřizováním záležitostí, které se toho pohřbu týkají. Musím říct, že ti zdravotničtí pracovníci nedostatečně chápou naše možnosti, které máme.“ Od informantky 4 byla získána odpověď, jež stojí za zmínku a hlubší zamyšlení. Ke spolupráci s lékaři se vyjádřila takto: „Hnedka na začátku volají, že tam mají pacienta, že s ním ještě nic není, ale teprve s ním asi bude. Protože ví, že si z anamnézy přečetli, že tam není nějaké sociální zázemí. Řeknou, že ještě stále není problém, ale tuší, že bude. A on bude. Volají, abychom věděli, že tady někdo v takové situaci je. Tak by to mělo být. Na některých odděleních jsou lékaři, kteří jsou úplný opak. Dělají nejvíce mrtvého brouka, co může být. Já se pak až o tom pacientovi dozvím z úplně jiné strany. Někteří jsou, když já tam přijdu na to oddělení a zeptám se, jestli ode mě něco potřebují a jestli tady teď nemají někoho s problémem. A oni řeknou něco ve smyslu, že každý vlastně něco máme, nemůžeme každého jakoby řešit. Oni řeknou, že v dnešní době je normální, aby u někoho něco bylo.“ Druhá otázka zjišťovala, jestli se zdravotně-sociální pracovnice účastní vizit a porad v rámci zdravotní péče o klienta, neboť jejich přítomnost na vizitách či poradách může pozitivně ovlivnit poskytovanou péči. Informantky shodně odpověděly, že se klasických vizit neúčastní, přičemž uvedly, že tyto vizity pro ně nejsou natolik přínosné a z hlediska časového vytížení to nemohou vždy stíhat. Pouze informantka 6 se klasických vizit účastní v případě, že je na oddělení komplikovaný případ, kdy je potřeba hledat společnou cestu k řešení co nejdříve. Informantka 3 uvedla, že má své vlastní vizity, při kterých řeší problém nejčastěji se staniční sestrou, výjimečně s lékařem. Většina informantek se však účastní pravidelných
porad
na
svých
odděleních
či
dílčích
pracovních
setkáních.
Informantka 4 uvádí: „Vizit se neúčastním, ale porad ano, pravidelně jednou za 14 dní. Občas tam naplňuji jen roli pozorovatele, pokud je to jen po té zdravotní stránce, ale často spíše zasahuji do té porady. Sama dávám návrhy, bavíme se tam, co by se dalo dělat, jak to podchytit.“ Informantka 7 také uvádí: „Kdysi jsem se vizit účastnila, ale místo vizit se teď jednou týdně účastním porad na konkrétních klinikách. Přesně se tam dozvím, jakou má představu lékař, jakou představu mám já, každý to řekne z toho svého hlediska 47
a upřesníme si tak plánované propouštění jednotlivých pacientů. Na takových poradách zastávám aktivní roli, protože do toho můžu zasáhnout.“ Další otázka zjišťovala, na koho se zdravotně-sociální pracovnice v rámci obtížně řešitelného případu obrací nejčastěji. Odpovědi na tuto otázku se u všech informantek shodovaly. Informantky shodně uvedly, že se v obtížně řešitelných případech obrací na své kolegyně či v nejzazších situacích na právní oddělení, jak uvádí informantka 2: „Nejčastěji se radím sama s ostatními kolegyněmi ze sociálního oddělení. Pokud má někdo případ, se kterým si neví rady, zeptá se ostatních, které s tím zkušenost třeba mají. Většinou se tak vzájemně doplňujeme. Pokud si však ani tak nevím rady, obrátím se na právní oddělení, které je součástí nemocnice.“ Další
otázka
směřovala
ke
zjištění,
s jakými
institucemi
a
zařízeními
zdravotně-sociální pracovnice spolupracují mimo nemocnici. Všechny informantky odpověděly, že spolupracují s úřadem práce. Častá spolupráce je také s městskými úřady a s Městskou správou sociálního zabezpečení Brno. Všechny informantky samozřejmě také spolupracují se zařízeními následné péče v závislosti na cílové skupině, které se v rámci výkonu práce věnují. Nejčastěji se však jedná o domovy pro seniory, pečovatelské služby, ale také ústavy sociální péče, denní a týdenní stacionáře. Informantka 7 uvádí rozsáhlý výčet institucí i zařízení, se kterými jedná: „Nejčastěji spolupracuju s úřady práce, magistrátem města Brna, tam vlastně se sociálním odborem, se sociálními kurátory. Pak taky v souvislosti s lidmi, kteří mají omezenou způsobilost, tak spolupracuju s úřady městských částí. Taky spolupracuju s Armádou spásy, charitou, Městskou správou sociálního zabezpečení, Českou správou sociálního zabezpečení, se sociálními pracovníky v úřadech s rozšířenou působností a se zařízeními následné péče, s domovy pro seniory. Ta spolupráce je opravdu široká.“ Další
otázka
zjišťovala
samotné
postavení
zdravotně-sociálních
pracovnic
v multidisciplinárním týmu, a to z hlediska jejich kompetencí. Informantky se shodují ve výrocích, kdy uvádí, že mají možnost vyjádřit se k případu a jsou v rámci multidisciplinárního týmu vyslechnuty. To uvádí informantka 1: „Já si myslím, že jsem součástí toho týmu, protože si přečtu diagnózu, mám k tomu co říct, vím jaká je ta diagnóza, protože jsem zdravotně-sociální pracovník, samozřejmě 48
nemůžu rozhodnout, ale můžu říct svůj názor. Lékař mě vyslechne a já můžu říct z té své profese svůj názor.“ Informantka 5 na tuto otázku odpověděla takto: „Já mám docela rozsáhlé kompetence, mám například přístup do počítačových programů, což mi usnadní práci. V týmu se na všem dokážu domluvit. Závisí taky na počtu pacientů na jednotlivých klinikách, kolik tam je práce a tak, ale myslím, že z hlediska těch kompetencí, které mám, je to dobré.“ Informantka 4 uvádí: „Rozhodně nejsem rozhodující, schvalující. To ne. Já jsem taková ta navigující, taková ta, co sesbírá informace ze všech možných okruhů, takže zjišťuji třeba městskou správu, zdravotní pojištění, pracovní úřad a pro vás v týmu z toho vyplývá tady toto. Takže mám takové to shromažďující postavení.“ Také další informantky uvádějí, že nemají téměř žádné rozhodovací kompetence. Informantka 3 uvedla, že se mnohdy musí řídit již pevně danými pokyny z oddělení. Informantka 7 se z hlediska svých kompetencí cítí jako mezi mlýnskými kameny, kdy musí hájit jak zájmy nemocnice, tak zájmy svého klienta. Od této otázky se plynule přešlo k otázce, jejíž cílem bylo zjistit, jaké je postavení zdravotně-sociálních pracovnic v multidisciplinárním týmu z hlediska vlivu na léčebný proces. Informantky se jednoznačně shodují v odpovědích, že o léčebném procesu rozhoduje pouze lékař. Mohou mít však vliv na propouštění pacienta po hospitalizaci, kdy, jak informantky uvádí, vše záleží na domluvě či na obsazenosti akutních lůžek. Informantka 5 o svém vlivu na propouštění hovoří takto: „Pokud by toho pacienta chtěli lékaři propustit dřív, tak jim řeknu, že to na nich ale závisí, jak to dopadne. Trvám na tom, aby bylo ve zprávě, že pacienta chtěl propustit ten a ten doktor, aby se pak nestalo, že pacient nemá kam jít a bylo to na mně. Většinou, pokud to jde, tak se ale domluvíme a shodneme se. Oni ten můj názor respektují, takže určitě tam ten vliv mám.“ Informantka 7 uvádí, že má při propouštění pacienta ze zdravotnického zařízení spíše poradenský vliv. Stejně tak i informantka 4 tvrdí, že může v rámci týmu podat návrh na propuštění, nikoli o něm rozhodnout.
49
Poslední otázka v tomto okruhu zjišťovala, jaké mají zdravotně-sociální pracovnice postavení v multidisciplinárním týmu z hlediska svého povolání. Cílem otázky bylo zjistit, jak se informantky na pozici zdravotně-sociálního pracovníka v tomto týmu vnímají. Pouze informantka 6 se setkává s ochotou všech členů v týmu a své postavení z tohoto hlediska považuje za dobré. Ostatní informantky se však občas stále setkávají s názory některých členů, kteří doposud nemají povědomí o významu zdravotně-sociálního pracovníka v nemocnici, což dokládá výrok informantky 4: „Myslím, že nás berou míň, že se musíme stále probojovávat, ale to bylo vždy a bude. Takže jsme takoví ti, co nejsou lékaři, nejsme zdravotníci, i když máme zdravotní vzdělání, ale není to to, co dělají oni. A to si myslím, že to bude pořád, jako že jsme pod nima. I když nejsme pod nima, ale my jsme tak jako viděni. Ne všude, je to od oddělení, ale je takový to plošný, ten pohled té nemocnice. Vždy ostatním řeknou, že to pro ně uděláme, ať zavolají, že my to pro ně musíme udělat. Nemusíme.“ Také informantka 1 o svém postavení z hlediska povolání uvádí: „Kolikrát jsou tendence, že se mě zeptají, proč v té nemocnici jako jsem, když jim nic nezařídím. A já řeknu, že nejsou nikde volný místa. A už by to směřovalo k nějaké hádce, protože ty jsou naštvaní na mě, že já nejsem schopna nic zajistit, když nikde nic není.“ Informantka 5 tvrdí: „Poslední dobou už je to postavení lepší. Stane se, že ještě někomu musím vysvětlovat, k čemu tam jsem, ale vesměs už mě berou všude, není to sice tak jak u sester, které tam dělají tu zdravotní péči, ale myslím, že už je to lepší.“ Informantka 2 uvádí, že se vše odvíjí také od konkrétního člena týmu: „Jsou na některých odděleních sestry, které mají například špatnou náladu, mají náročný den a pak když přijdu na oddělení, tak o nás mluví hanlivě, že my socky jdeme zase někomu vyřídit dávku. Ve většině případů nás však ostatní berou, je to všechno na konkrétním člověku a jeho osobních názorech.“ Shrnutí 2. okruhu zaměřeného na postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu Zdravotně-sociální pracovnice spolupracují s lékaři, případně se sestrami daného oddělení, přičemž záleží na konkrétním člověku, od něhož se pak celá spolupráce odvíjí. Klasických vizit se neúčastní žádná zdravotně-sociální pracovnice, ale většina z nich 50
je přítomna na pravidelných poradách konaných na jejich odděleních. S obtížně řešitelným případem se obrací na své kolegyně, kdy si předávají společné zkušenosti. V nejzazších situacích se obrací na právní oddělení nemocnice. Mimo zdravotnické zařízení nejvíce spolupracují s úřady práce a zařízeními následné péče. Své postavení v multidisciplinárním týmu z hlediska svých kompetencí označují za spíše poradenské, kdy mají možnost vyjádřit se ke konkrétnímu případu, vznést připomínky a být vyslechnuty. Během léčebného procesu mají vliv na propouštění pacienta ze zdravotnického zařízení, a to především opět vliv poradenský, kdy se většinou bez jakýchkoli potíží domluví s ostatními členy týmu, zdali je pacient již vhodný k propuštění či nikoliv. Své postavení v multidisciplinárním týmu z hlediska svého povolání vnímají jako takové, které se musí neustále budovat a dostávat do povědomí lékařů a dalších členů týmu.
10.3 Subjektivní vnímání povolání zdravotně-sociálního pracovníka Poslední okruh je zaměřen na to, jak samotné zdravotně-sociální pracovnice vnímají své povolání. Cílem tohoto okruhu je zjistit, co se podle zdravotně-sociálních pracovnic od jejich povolání očekává, jaké jsou podle nich klady a zápory toto povolání a jakou významnost mu ve zdravotnickém zařízení přikládají. První otázka zjišťuje, zdali se zdravotně-sociální pracovnice cítí více jako sociální nebo více jako zdravotně-sociální pracovnice a z jakého důvodu. Jelikož je zdravotně-sociální pracovník poměrně nové povolání s rozšířenými kompetencemi a možnostmi působení, bylo cílem této otázky zjistit, jaká je skutečnost. Ačkoli
se
informantka
1
nedokázala
rozhodnout
a
cítí
se
jak
sociální,
tak i zdravotně-sociální pracovník, všechny ostatní informantky měly po dokončení otázky ihned jasno. Informantky 2, 3 a 5 se jednoznačně cítí jako zdravotně-sociální pracovnice, což dokládá výrok informantky 3: „Zdravotně-sociální pracovník určitě, protože musím jakoby pracovat i s tím zdravotním stavem toho pacienta, musím přemýšlet dopředu, jak ta nemoc ovlivní tu jeho situaci. Takže nejde jenom o to, abych mu zařídila nějakou pobytovou třeba službu, ale musím brát i ohled na to jeho zdraví.“ Dle informantky 2 je nezbytné se vcítit do klientovy situace, jež je spojená s onemocněním a dodat do této situace sociální pomoc, která mu umožní jeho návrat do běžného života. Stejně tak informantka 5 vnímá samu sebe jako zdravotně-sociálního 51
pracovníka, který musí podle daného onemocnění odhadnout, jak se bude situace klienta vyvíjet dál. Informantky 4 a 6 se cítí více jako sociální pracovnice, kdy informantka 4 uvádí: „Zdravotní je spíš, abych pochopila toho člověka, to tak beru, protože jsem sociální pracovník ve zdravotnictví, tak abych si trošku představila, s čím za mnou jde ta rodina s pacientem. Co ta nemoc tak obnáší. Ale cítím se víc jako sociální, protože víc zajišťuji to sociální, já nikoho nepíchám, já nikoho neošetřuju, neléčím, já nedělám tu zdravotní část, ale tu sociální, to, co se nedělá na oddělení.“ Zcela odlišně odpověděla informantka 7: „Cítím se jako dispečer, protože to povolání je nejen zajištění následné péče, ale i vyřizování telefonátů. Pořád musím telefonovat, jednat jak s těmi lékaři, tak pak samozřejmě s těmi zařízeními mimo nemocnici, pořád shánět místa. Opravdu si připadám jako dispečer.“ Další otázka se zabývala tím, co se podle zdravotně-sociálních pracovnic od jejich povolání ve zdravotnickém zařízení očekává. Informantky 1, 3, 5 a 7 odpověděly, že se od nich očekává zajištění následné péče pro klienta. Informantka 1 navíc dodává, že zajištěním následné péče dojde k uvolnění akutního lůžka. Informantka 5 doplnila odpověď také tím, že je od ní očekáváno, aby zajištěním následné péče zajistila, že se klient nebude do zdravotnického zařízení opakovaně vracet se stejným problémem. Od informantky 7 je očekáváno: „Abych pomohla s překlady do zařízení a abych byla k dispozici pacientům, kteří jsou zde hospitalizovaní, aby se na mě mohli obrátit s dotazy, se kterými si zdravotničtí pracovníci nevědí rady.“ Informantka 2 uvádí, že je od ní očekáván: „Vlídný, vstřícný a empatický přístup. Mnohdy nám toho pacient řekne víc než sestře nebo lékaři. My sociální sice máme ten bílý obleček, ale stejně jsme na jiné vlně než ti zdravotničtí pracovníci. Proto se při rozhovoru s klientem zeptám, zdali to, co říká mne, řekl i doktorovi nebo sestře. V tom často vidím jádro problému, že se o tom oni často nedozví. A hlavně se tedy ode mne očekává pomoc v té sociální situaci.“ Podle informantky 4 se očekává, že zajistí klientovu situaci tak, aby už žádný problém nenastal, což je mnohdy nemožné. Informantka 6 uvádí, že je od ní očekáváno postavení se za práva svých klientů. 52
Další
otázka
byla
směřována
k zjištění,
co
při
výkonu
svého
povolání
zdravotně-sociální pracovnice nejvíce postrádají. Informantky 4 a 5 nejvíce postrádají pozitivní přístup lékařů při spolupráci, jak tvrdí informantka 4: „Lepší ochotu od některých lékařů, tu vstřícnost, ne jen když se řekne sociální, tak že úplně v telefonu změní hlas, protože pak se hůře pracuje. To je pak taková ta blokace a není příjemný s něma spolupracovat.“ Informantka 5 navíc dodává, že množství sociální problémů narůstá a narůstat bude. Informantky 3 a 6 postrádají zpětnou vazbu, což dokládá výrok informantky 3: „Já absolutně potom už netuším, jak ti moji pacienti vlastně dopadnou, pokud se o to vlastně nezajímám sama, což je nereálné, tak to prostě nevím.“ Informantka 2 naopak postrádá větší ucelenost komplexní péče: „V zařízeních venku jsou mezery, síť těch zařízení není naplněna a podle mého názoru se ani neblýská na lepší časy. Kdyby tedy bylo víc zařízení, kam bychom mohly klienty umístit, bylo by to mnohem jednodušší a příjemnější.“ Informantka 1 postrádá více času pro řešení jednotlivých případů. Informantce 7 zase chybí větší počet akutních lůžek a efektivní komunikace s úřady, kdy uvádí: „V dnešní době je hrozně informací utajovaných a ty úřady mi nemůžou nic sdělit, pak s tím případem mám moc práce, abych ty údaje dohledala někde jinde, a akorát se mi ta práce ztěžuje.“ Předposlední otázka zjišťovala, jaké jsou dle zdravotně-sociálních pracovnic slabé a silné stránky tohoto povolání. Slabou stránkou, dle informantek 1, 2 a 7, je téměř nulová kladná zpětná vazba od klienta či jeho rodiny. Informantka 2 k tomuto dodává: „Když se něco nepovede, tak klient nebo rodina hned volá a stěžuje si, ale když to dopadne dobře, tak o sobě už nedají vědět, to mne trochu mrzí.“ Informantka 6 uvádí, že slabou stránkou povolání je mnohdy pocit bezmoci, který může někdy zdravotně-sociální pracovník mít, a to především v případech, když klient ani jeho rodina nechce spolupracovat. Informantka 4 uvádí, že slabou stránkou je nutnost mít nastavené hranice osobního a pracovního života, které se jí stále nedaří stanovit. Informantka 5 zase uvádí: „Určitě to, že je povolání psychicky náročné, také je slabou stránkou to, že se neustále pohybuji v infekčním prostředí a jsem ohrožena 53
nemocemi. Je to práce s větší zátěží onemocnění a nejsou za to žádné příplatky.“ Informantka 3 uvádí: „Prostě občas mám svázané ruce a můžu pomoct víc, ale oficiálně nemohu, i když bych jakoby podle mého názoru měla a mohla, tak prostě mi to zakazují třeba standardy.“ Silnou stránkou podle informantky 5 je schopnost zajistit klienty tak, aby nebyli opakovaně hospitalizováni. Silnou stránkou, podle ostatních informantek, je pocit spokojenosti z vyřešeného případu, jak uvádí informantka 7: „Silnou je ta pomoc nejen člověku, ale i jeho rodině, například někomu, kdo je zde hospitalizovaný, zůstane doma někdo, o koho je třeba se postarat, tak to vlastně zařizuji taky já.“ Poslední otázka zjišťovala, jak významné je podle zdravotně-sociálních pracovnic jejich povolání ve zdravotnickém zařízení. Všechny informantky jej považují za velmi důležité, a to z několika důvodů. Informantka 2 uvádí, že díky ní je zabezpečen plynulý přechod klienta z akutní péče do péče následné. Informantka 4 uvádí: „Řekla bych, že je důležité, je opomíjené, ale důležité. Měli bychom jít ruku v ruce, být na jedné lodi, ale je to občas, že stále ti zdravotníci, lékaři jsou někde nahoře, a sociální jsou někde dole, protože se to v minulosti neřešilo, nebylo to, neexistovalo to. Stále je to potřeba se probojovávat, aby se vědělo, že je to potřeba.“ Dle informantky 3 by toto povolání mělo být prohloubenější a každá klinika by měla mít svého samostatného zdravotně-sociálního pracovníka. Jak uvádí informantka 6: „Kdybych byla v takové situaci, tak by mi to hrozně pomohlo, kdyby mi někdo řekl, co mám udělat, kam se mám obrátit.“ Velmi podobně odpověděla také informantka 7: „Významné je hodně, neboť sama si nedokážu představit, jak bych bez něčí pomoci ty sociální problémy řešila. Kdyby sociální pracovnice nebyla přímo v nemocnici, ale byla by třeba na úřadě, tak ta nemá vůbec ponětí o tom, jak je to vše v té nemocnici propojené, není v centru toho dění a nemá představu, jak by se co mělo vyřešit.“
54
Shrnutí
3.
okruhu
zaměřeného
na
subjektivní
vnímání
povolání
zdravotně-sociálního pracovníka Tři zdravotně-sociální pracovnice se cítí více jako sociální pracovnice, a to z důvodu zajišťování především sociální pomoci. Ostatní se cítí více jako zdravotně-sociální pracovnice, jelikož se musí orientovat ve zdravotním stavu klienta a vědět, jak onemocnění může ovlivnit jeho sociální situaci. Jedna pracovnice se však cítí jako dispečer, který neustále vyřizuje telefonáty. Podle zdravotně-sociálních pracovnic je od nich očekáváno zajištění následné péče klienta a postavení se za jeho práva. Většina postrádá kladnou zpětnou vazbu, vstřícnost lékařů, ale i ucelenost komplexní péče o klienta či větší počet akutních lůžek. Slabou stránkou je dle nich nulová zpětná vazba, silnou stránkou je však pocit spokojenosti při úspěšném vyřešení případu. Všechny zdravotně-sociální pracovnice považují své povolání ve zdravotnickém zařízení za významné, které by mohlo být i prohloubenější. Některé zdravotně-sociální pracovnice si nedokáží představit, jak by se případy bez jejich stálé přítomnosti v nemocnici řešily.
55
11 Diskuze Tato bakalářská práce byla vytvořena za účelem zmapování oblasti sociální práce ve zdravotnictví a především hlubšího prozkoumání role zdravotně-sociálního pracovníka
ve
zdravotnických
zařízeních.
V dnešní
době
dochází
k častým
hospitalizacím osob všech věkových kategorií, jež se ocitají v nepříznivých sociálních situacích. Řešení těchto situací může být výrazně a pozitivně ovlivněno díky zdravotně-sociálnímu pracovníkovi. Bylo tedy žádoucí, aby jeho role ve zdravotnickém zařízení byla prostřednictvím této bakalářské práce blíže popsána. K popisu role sloužily výzkumné otázky, které se zabývaly rolí ze tří hledisek, konkrétně z hlediska pracovní náplně, postavení zdravotně-sociálního pracovníka v multidisciplinárním týmu a z hlediska subjektivního vnímání tohoto povolání. První výzkumná otázka se zabývala tím, jakou roli zdravotně-sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení v rámci své náplně práce zastává. Díky rozhovoru se zdravotně-sociálními pracovnicemi byl z prvního okruhu otázek získán poznatek, jenž poukazuje na vytíženost těchto pracovnic, jejichž náplň práce je vzhledem k množství činností prováděných během pracovního dne různorodá. Stěžejními činnostmi jejich práce je poskytování sociálního poradenství a zajišťování následné péče. Tyto činnosti jsou také nejčastěji vyhledávány klienty, kteří se za tímto účelem na zdravotně-sociální pracovnice obrací. Mráčková dospěla k obdobnému výsledku, kdy ve své práci uvádí, že nejvíce klienti využívají sociální poradenství poskytované sociálními pracovnicemi a také využívají možnost zprostředkování kontaktu na zařízení následné péče.81 Lze tedy říci, že z hlediska pracovní náplně zastávají zdravotně-sociální pracovnice nejvíce roli poradce a roli zprostředkovatele služeb. Hlavním problémem, který negativně ovlivňuje jejich výkon práce a jejich roli, je téměř stálý tlak na akutní lůžka. Zdravotně-sociální pracovnice z tohoto důvodu musí mnohdy okamžitě jednat, a to i u případů vyžadujících dlouhodobější řešení, čímž může být narušeno efektivní poskytování
zdravotně
sociální
péče.
Dle
mého
názoru
by
jistě
stálo
za zvážení zřízení sociálních lůžek, kterými zkoumané nemocnice nedisponují. Ačkoli jsou sociální lůžka spojená s jistými náklady, mohlo bych jejich zřízení přispět ke
zlepšení
časových
podmínek
pro
řešení
jednotlivých
případů,
neboť
by zdravotně-sociální pracovnice získaly dostatek času na účinné řešení klientovy MRÁČKOVÁ, I. Sociální práce v nemocnici – používané metody a techniky. České Budějovice, 2012, 140 s. 81
56
nepříznivé situace a mohly by se plně věnovat i snadněji řešitelným případům, čímž by se zvýšila kvalita celkové zdravotně sociální péče. Řešením by také mohlo být i zřízení nových zařízení sociálních služeb, jež by umožňovaly snazší a rychlejší přechod klienta do následné péče. Mráčková se ve své práci rovněž setkává s výsledkem, který ukazuje na nedostatek zařízení následné péče.82 V Brně a blízkém okolí by bylo žádoucí zřídit novou léčebnu pro dlouhodobě nemocné a také domovy pro seniory. Vhodné by bylo také zřídit takové zařízení, jež by bylo určeno pro klienty ohrožených skupin, kteří se těžce umisťují. Jedná se především o zdravotně postižené osoby bez přístřeší vyžadující bezbariérové bydlení. Je samozřejmé, že vznik nových zařízení sociálních služeb není v moci zdravotně-sociálních pracovnic. Je to návrh řešení, který vyžaduje vysoké náklady a spolupráci s městem i celým Jihomoravským krajem. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na to, jakou roli zdravotně-sociální pracovník
v multidisciplinárním
typu
zdravotnického
zařízení
zastává.
Ačkoli se zdravotně-sociální pracovnice neúčastní klasických vizit, jsou většinou přítomny na poradách jednotlivých oddělení. Dle poznatků z druhého okruhu lze říci, že v rámci svého postavení zaujímají zdravotně-sociální pracovnice roli poradce, kdy se mohou uvnitř týmu s ostatními členy domlouvat na vhodném řešení jednotlivých případů, navrhovat postupy a vyslovit svůj názor. Ostatní členové tento názor respektují a mohou jej využít k samotnému rozhodnutí o případu. Konečné rozhodnutí je však ve většině případů na lékařích. Bohužel se však stává i to, že spolupráce mezi zdravotnickými odborníky není taková, jak by se očekávalo, což se projevuje tím, že postavení zdravotně-sociálních pracovnic není ještě stabilně ukotveno a jejich role je tímto ovlivněna. Ačkoli zdravotně-sociální pracovnice spolupracují s mnoha institucemi a zařízeními mimo své zdravotnické zařízení (nejčastěji s úřady práce, léčebnami pro dlouhodobě nemocné, domovy pro seniory), často je nutnost propojené spolupráce přímo
v nemocnici
opomíjena.
Také
Kuzníková
považuje
spolupráci
zdravotně-sociálního pracovníka s odborníky uvnitř i mimo nemocnici za nezbytnou, neboť přispívá ke změně klientovy nepříznivé situace a pomáhá mu vyrovnat se s jeho onemocněním.83 Hlavním důvodem ovlivňujícím roli zdravotně-sociálního pracovníka je stále nedostatečné povědomí zdravotních sester a lékařů o jeho činnosti. Podle mého MRÁČKOVÁ, I. Sociální práce v nemocnici – používané metody a techniky. České Budějovice, 2012, 140 s. 83 KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80247-3676-1. 82
57
názoru
by
vhodným
řešením
bylo
povinné
konání
přednášek
o
poslání
sociálně-zdravotního oddělení, čímž by se zvýšila informovanost zdravotnických pracovníků o činnostech, které zdravotně-sociální pracovnice vykonávají. Zvýšení informovanosti by mohlo také pomoci jasně vymezit kompetence jednotlivých lékařských a nelékařských zdravotnických pracovníků. Jisté je, že je nutno postavení zdravotně-sociálního pracovníka v nemocnici neustále rozvíjet, budovat a dostávat do povědomí všech odborníků, kteří se zdravotně-sociálním pracovníkem při výkonu své práce kooperují. Uvědomí-li si ostatní zdravotničtí pracovníci význam tohoto povolání a nepostradatelnost zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení, bude výsledkem jejich spolupráce rychlé, provázané a především účinné poskytování zdravotně sociální péče ve své komplexní podobě. Třetí výzkumná otázka se zabývala tím, jaká je role zdravotně-sociálního pracovníka z hlediska subjektivního vnímání svého povolání. Díky poznatkům získaných z rozhovorů se polovina zdravotně-sociálních pracovnic cítí více jako zdravotně-sociální pracovník, což odůvodňují potřebou rozpoznat, jak se vlivem klientova onemocnění změní jeho sociální situace. Další polovina se cítí více jako sociální pracovník, který se nepodílí přímo na zdravotní stránce, ale naopak pomáhá tam, kde ostatní zdravotničtí pracovníci nemohou. Podle zdravotně-sociálních pracovnic se od jejich povolání očekává především zajištění následné péče pro své klienty, která může pomoci zabránit tomu, aby nebyl klient opakovaně hospitalizován se stejným problémem. Očekávání zdravotně-sociálních pracovnic je v souladu se skutečností, neboť jejich stěžejní činností je právě zajišťování následné péče. Zdravotně-sociální pracovnice tedy splňují to, co je podle jejich názoru očekáváno a zastávají tak roli zprostředkovatele služeb a roli případového manažera. Role zprostředkovatele služeb se vyznačuje tím, že zdravotně-sociální pracovnice umožňují svým klientům kontaktovat ta zařízení, která mohou klientům nabídnout účinné řešení jejich nepříznivé životní situace, ve které se nacházejí. Role případového manažera zajistí, aby služby, jež jsou pro klienta vhodné, na sebe navazovaly a umožnily tak plynulý přechod ze zdravotnického zařízení. Zdravotně-sociální pracovnice svému povolání přikládají značný význam, jehož silnou stránkou je pocit spokojenosti z úspěšného vyřešení případu. Bohužel je však toto povolání spojeno i s určitou psychickou zátěží. Jistě by za zvážení stála možnost supervize, která ve zkoumaných nemocnicích neprobíhá. Případy vhodné k supervizi řeší všechny zdravotně-sociální pracovnice se svými kolegyněmi. Obdobný výsledek během svého výzkumu získala také Valtová, které bylo sociálními pracovnicemi 58
zodpovězeno, že většinu případů konzultují pouze s kolegyněmi, neboť se v jejich zdravotnickém
zařízení
supervize
nepořádá.84
Absence
tohoto
povolání
ve zdravotnickém zařízení by mohla negativně ovlivnit celý proces poskytované péče o hospitalizované osoby. Podle odpovědí zdravotně-sociálních pracovnic by mělo být toto povolání ještě více prohloubeno. Řešením může být edukace ostatních zdravotnických pracovníků v daném zařízení, jejíž výsledkem by byla možnost všech odborníků stanovit si své kompetence a své pole působnosti. Zdravotnickým pracovníkům by měla být zdůrazněna hodnota role zdravotně-sociálního pracovníka, protože tento pracovník se pohybuje nejen na poli sociálním, ale také na poli zdravotním. Sociální oblast je v léčbě klienta nezastupitelná, neboť proces uzdravování by měl být zaměřen na člověka jako bio-psycho-sociálně-spirituální bytost. Dle mého názoru by byla rovněž žádoucí intenzivnější spolupráce sociálně-zdravotního oddělení s vedením nemocnice, které rozhoduje o rozsahu a způsobu poskytování sociální péče. Jsem si vědoma, že získané poznatky nemusí platit ve všech zdravotnických zařízeních na našem území. Do výzkumného vzorku by mohli být zařazeni také zdravotně-sociální pracovníci z jiných zdravotnických zařízení z dalších krajů České republiky, čímž by mohlo dojít k získání nových názorů a informací. Věřím tomu, že by bylo vhodné v takovém výzkumu nadále pokračovat a podrobněji jej prozkoumávat. Nutno také říci, že ačkoli existuje několik odborných publikací zabývajících se povoláním zdravotně-sociálního pracovníka, není jich stále takové množství, které by poukazovalo na jeho hluboké zmapování. Valtová zkoumala roli sociálních pracovnic u zdravotně postižených dětí a jejich rodin, a to v nemocnicích na území Prahy. Tato autorka ve svém výzkumu dospěla k poznatku, že všechny sociální pracovnice konzultují zdravotní dokumentaci s lékaři.85 Dle mého názoru to poukazuje na úspěšně propojenou spolupráci a na stabilní postavení sociálních pracovnic v týmu. Role sociálního či zdravotně-sociálního pracovníka s určitou cílovou skupinou klientů je jistě zajímavým tématem vhodným ke zkoumání. Bylo by zajímavé vytvářet práce zaměřené i na další cílové skupiny klientů a ty pak mezi sebou porovnávat. Snahou této bakalářské práce bylo přiblížit se k tak aktuálnímu a významnému tématu, jakým je právě samotné povolání zdravotně-sociálního pracovníka v problematice
VALTOVÁ, E. Role sociálního pracovníka v nemocnicích – Podpora a pomoc rodinám dětí se zdravotním postižením předškolního věku. Praha, 2012, 115 s. 85 Tamtéž. 84
59
sociální práce ve zdravotnictví. Tato oblast by se měla i nadále rozvíjet, prohlubovat a dostávat do povědomí nejen odborníkům ze sociální a zdravotní oblasti, ale i těm, kterým by poskytovaná zdravotně sociální péče pomohla zlepšit jejich životní situaci a zvýšit kvalitu života. Zdravotně-sociální pracovníci by si měli jasně vytyčit kritéria svého působení ve zdravotnickém zařízení, nevzdávat se při svých případných neúspěších či při setkáních s lidmi, kteří činnost zdravotně-sociálního pracovníka nedokáží ocenit. Měli by se podílet na edukační činnosti ostatních zdravotnických pracovníků, ale i klientů a jejich rodin. Také by se mohli podílet na vytvoření dalších odborných publikací, jež by sloužily budoucím zdravotně-sociálním pracovníkům.
60
12 Závěr Cílem této bakalářské práce bylo popsat roli zdravotně-sociálního pracovníka ve vybraných zdravotnických zařízeních v Brně z hlediska pracovní náplně, postavení v multidisciplinárním týmu a subjektivního vnímání svého povolání. Teoretická část byla oporou části praktické a zabývala se oblastí sociální práce ve zdravotnictví, jejím vývojem a legislativou v České republice. Dále se zabývala soustavou zdravotnických zařízení, poté se podrobněji zaměřovala na samotné povolání zdravotně-sociálního pracovníka a na jeho klienty, kterým se v rámci svého výkonu práce ve zdravotnickém zařízení věnuje. Dále se teoretická část zabývala také rolí zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Pro popsání této role byla stanovena tři hlediska – pracovní náplň, postavení v multidisciplinárním týmu a subjektivní vnímání tohoto povolání. V praktické části byla popsána vybraná zdravotnická zařízení, ve kterých byla role zdravotně-sociálního pracovníka zkoumána. Praktická část byla tvořena pomocí kvalitativního výzkumu realizovaného prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů se sedmi zdravotně-sociálními pracovnicemi ze třech vybraných zdravotnických zařízení v Brně. Pro analýzu kvalitativních dat byla zvolena metoda vytváření trsů sloužící k získání obecnějších jednotek na základě tematických překryvů. Pro výzkum byly stanoveny tři výzkumné otázky v návaznosti na stanovená hlediska. První výzkumná otázka se zabývala tím, jakou roli zdravotně-sociální pracovník ve zdravotnickém zařízení v rámci své pracovní náplně zastává. Díky poznatkům získaným z rozhovorů se zdravotně-sociálními pracovnicemi na otázky vztahující se k první výzkumné otázce byla ve výsledku role zdravotně-sociálního pracovníka popsána jako role poradce a role zprostředkovatele služeb. Druhá výzkumná otázka zjišťovala, jakou roli zastává zdravotně-sociální pracovník v multidisciplinárním týmu zdravotnického zařízení. Díky odpovědím na otázky vztahující se ke druhé výzkumné otázce byla ve výsledku role zdravotně-sociálního pracovníka popsána jako role poradce. Třetí výzkumná otázka se zaměřovala na to, jaká je role zdravotně-sociálního pracovníka z hlediska subjektivního vnímání svého povolání. Na základě odpovědí zdravotně-sociálních pracovnic na otázky vztahující se ke třetí výzkumné otázce byla role zdravotně-sociálního pracovníka popsána jako role zprostředkovatele služeb a role případového manažera. 61
Cíl bakalářské práce byl naplněn. V diskusi byly podány návrhy na řešení problémů vyplývajících z jednotlivých výzkumných otázek. Bylo pro mne příjemným zjištěním, že oslovené zdravotně-sociální pracovnice jsou přese všechny překážky, se kterými se v rámci svého povolání setkávají, opravdovými odborníky na svém místě. Touto bakalářskou prací bych ráda upozornila na důležitost a nezastupitelnost role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení. Roli důležitou pro zajištění poskytované zdravotní a sociální péče na vysoké úrovni. Roli, jež může pomoci překonat nepříznivou životní situaci klientů všech věkových kategorií, kteří si sami nevědí rady. Ráda bych touto prací otevřela diskusi nad činnostmi zdravotně-sociálních pracovníků v nemocnicích a nad jejich postavením v multidisciplinárním týmu. Věřím, že tato bakalářská práce může být přínosem pro studenty či absolventy sociálních i zdravotnických oborů, dále pro již pracující zdravotně-sociální pracovníky a ty, kteří se zdravotně-sociálním pracovníkem spolupracují. Práce je také určena pro všechny, kteří mají zájem tuto problematiku blíže poznat. Byla bych ráda, pokud by tato práce posloužila jako podklad pro další zkoumání zdravotně-sociálního pracovníka v nemocničním prostředí, čímž by bylo poukázáno na význam sociální práce v oblasti zdravotnictví a nepostradatelnost zdravotně-sociálního pracovníka jako plnohodnotného odborníka a člena multidisciplinárního týmu. Jedině vzrůstající zájem odborníků i široké veřejnosti může vést ke zlepšení aktuální situace ve všech zdravotnických zařízeních. Jsem si jistá, že toto zajímavé, leč mnohdy psychicky náročné povolání si pozornost ostatních zaslouží. Jelikož doposud není povolání zdravotně-sociálního pracovníka hluboce zmapováno, umožňuje velký prostor pro jeho další zkoumání. Nevýhoda se v tomto případě může stát výhodou. Budu vděčná, pokud tato bakalářská práce bude alespoň malým přínosem pro zdravotně sociální práci a určitým posunem vpřed.
62
13 Seznam zdrojů Tištěné zdroje ALLEN, Karen M a William J SPITZER. Social Work in Healthcare: Advanced Approaches and Emerging Trends. Los Angeles: SAGE, 2016, 536 s. ISBN 978-14833-5320-3. ČESKO. Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách, v platném znění (zákon o sociálních službách). Ostrava: Sagit, a.s., 2015, 240 s. ISBN 978-807488-095-7. DRAGANOVÁ, Helena. Sociálna starostlivosť. Martin: Osveta, c2006, 195 s. ISBN 978-80-8063-240-3. GRYZBEK, G. Rozpravy naukowe. Etyczne podstawy pracy socjalnej. Nr. 19, 2007, 204 s. ISSN 1643-983-X. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005, 408 s. ISBN 80-7367-040-2. HROZENSKÁ, Martina a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Sociální péče o seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4139-0. JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 231 s. ISBN 978-80-7367-644-5. JANEČKOVÁ, Hana a Helena HNILICOVÁ. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál, 2009, 296 s. ISBN 978-80-7367-592-9. KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 264 s. ISBN 80-200-1307-5. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 6. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2012, 204 s. Studijní texty (Slon), 2. sv. ISBN 978-80-7419-102-2. KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 6., přepracované a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, 568 s. ISBN 978-80-7478-921-2.
63
KUTNOHORSKÁ, Jana, Martina CICHÁ a Radoslav GOLDMANN. Etika pro zdravotně sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 192 s. ISBN 978-80247-3843-7. KUZNÍKOVÁ, Iva. Sociální práce ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-80-247-3676-1. MATOUŠEK, Oldřich. Metody a řízení sociální práce. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013, 400 s. ISBN 978-80-262-0213-4. MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 2. vyd., přeprac. Praha: Portál, 2008, 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. MATOUŠEK, Oldřich. Základy sociální práce. Vydání třetí. Praha: Portál, 2012, 312 s. ISBN 978-80-262-0211-0. MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 332 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1362-4. MRÁČKOVÁ, Iva. Sociální práce v nemocnici – používané metody a techniky. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2012, 140 s. Vedoucí diplomové práce: Doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková, Ph.D. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 184 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. ŘEZNÍČEK, Ivo. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000, 80 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-00-1. VALTOVÁ, Edita. Role sociálního pracovníka v nemocnicích – Pomoc a podpora rodinám děti se zdravotním postižením předškolního věku. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2012, 115 s. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Pavla Kodymová Ph.D.
64
Elektronické zdroje ČESKO. Vyhláška č. 55 ze dne 1. března 2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-55 ČESKO. Zákon č. 96 ze dne 4. února 2004 o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění násl. předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. Dostupný také z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-96 ČESKO. Zákon č. 372 ze dne 6. listopadu 2011, o zdravotních službách. In: Sbírka zákonů
České
republiky
[online].
Dostupný
také
z:
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-372 FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO. Útvar nelékařské péče [online]. [cit. 2016-0403]. Dostupné z: http://www.fnbrno.cz/utvar-nelekarske-pece/k1551 FAKULTNÍ NEMOCNICE BRNO. Vítejte ve Fakultní nemocnici Brno [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnbrno.cz/vitejte-ve-fakultni-nemocnicibrno/t1915 FAKULTNÍ NEMOCNICE U SV. ANNY V BRNĚ. Informace dle zákona [online]. [cit. 2016-04-03]. Dostupné z: http://www.fnusa.cz/index.php/homepage/informacedle-z%C3%A1kona FAKULTNÍ NEMOCNICE U SV. ANNY V BRNĚ. Oddělení sociálně-zdravotní a domácí
péče
[online].
[cit.
2016-04-03].
Dostupné
z:
http://www.fnusa.cz/index.php/pro-pacienty-a-navstevy/pacienti-a-verejnost3/ošetřovatelství/úsek-ošetřovatelské-péče/oddělení-sociálně-zdravotní-a-domácípéče FAKULTNÍ NEMOCNICE U SV. ANNY V BRNĚ. Základní statistická data za rok
2015
[online].
[cit.
2016-04-03].
Dostupné
z:
http://www.fnusa.cz/index.php/homepage/z%C3%A1kladn%C3%ADstatistick%C3%A1-data¨ JANEBOVÁ, Renata a Libor MUSIL. Mýty o roli sociálních pracovníků a pracovnic. Sociální práce [online]. 2007, 2007(1), [cit. 2016-03-25]. Dostupné z:
65
http://www.socialniprace.cz/soubory/1-2007_rolesocialnihopracovnika120116134909.pdf MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Akreditovaný kvalifikační kurz Zdravotně-sociální pracovník. In: Ministerstvo zdravotnictví ČR [online]. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2014 [cit. 2016-03-25].
Dostupné v PDF z:
http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/akreditovany-kvalifikacnikurz_8860_3080_3.html MUSIL, Libor. Různorodost pojetí, nejasná nabídka a kontrola výkonu „sociální práce“. Sociální práce[online]. 2008, 2008(2), [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://socialniprace.cz/soubory/2008-2-130102145614.pdf O zdravotnictví. O nemocnicích [online]. 2016 [cit. 2016-04-13]. Dostupné z: https://www.ozdravotnictvi.cz/nemocnice/ ODBOR 22. Věcný záměr zákona. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/17864 SPOLEČNOST
SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ.
Etický kodex
Společnosti
sociálních pracovníků. In: Společnost sociálních pracovníků ČR [online]. Praha: 2006
[cit.
2016-03-25].
Dostupný
v PDF
z:
http://socialnipracovnici.cz/public/upload/image/eticky_kodex_sspcr.pdf ŠIMKOVÁ, Lenka. Role sociálního pracovníka – mnohovrstevnatá, dynamická a proměnlivá. Sociální revue [online]. Velká Británie: Sociální revue, 2014 [cit. 201603-25].
Dostupné
z:
http://socialnirevue.cz/item/role-socialniho-pracovnika-
mnohovrstevnata-dynamicka-a-promenliva#2 ŠVEŘEPA, Milan. Návrh zákona o sociálních pracovnících je z hlediska oboru nežádoucí. In: Sociální revue [online]. Velká Británie: Sociální revue, 2014 [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://socialnirevue.cz/item/navrh-zakona-o-socialnichpracovnicich-je-z-hlediska-oboru-nezadouci
66
14 Seznam příloh Příloha č. 1: Osnova otázek k polostrukturovanému rozhovoru Příloha č. 2: Informovaný souhlas s poskytnutím výzkumného rozhovoru Příloha č. 3: Přepis rozhovoru s informantkou 7
67
Příloha č. 1: Osnova otázek k polostrukturovanému rozhovoru První okruh - Pracovní náplň 1. Popište, prosím, Váš běžný pracovní den. 2. Popište, prosím, jak vnímáte Vaše časové možnosti pro řešení jednotlivých případů. 3. Uveďte, prosím, jakými dalšími faktory jste při práci s klientem limitována. 4. Jaká část práce je pro Vás nejnáročnější? 5. Uveďte, prosím, co byste potřebovala ke kvalitní a efektivní práci na pozici zdravotně-sociálního pracovníka. 6. S jakými požadavky se na Vás klient (případně jeho blízcí) obrací nejčastěji? 7. S jakými požadavky se na Vás obrací zdravotničtí pracovníci? 8. Jak jste s pracovní náplní obecně spokojena? Kdyby bylo něco, co byste na ni mohla změnit, co by to bylo? Druhý okruh - Postavení v multidisciplinárním týmu 9. Můžete popsat, jak v tomto zdravotnickém zařízení vypadá spolupráce s ostatními zdravotnickými pracovníky? 10. Účastníte se vizit a porad v rámci zdravotní péče o klienta? 11. Pokud se v rámci výkonu práce setkáte s obtížně řešitelným případem, na koho se v tomto zdravotnickém zařízení obvykle obracíte? 12. S jakými institucemi spolupracujete mimo toto zdravotnické zařízení? 13. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska svých kompetencí? 14. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska vlivu na léčebný proces klienta? 15. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska povolání?
68
Třetí okruh - Subjektivní vnímání povolání zdravotně-sociálního pracovníka 16. Cítíte se více jako sociální nebo zdravotně-sociální pracovník, proč? 17. Co se podle Vašeho názoru od Vás od zdravotně-sociálního pracovníka v tomto zdravotnickém zařízení očekává? 18. Co při výkonu svého povolání nejvíce postrádáte? 19. Mohla byste prosím uvést slabé a silné stránky svého povolání? 20. Jak významné je podle Vás povolání zdravotně-sociálního pracovníka v tomto zdravotnickém zařízení?
69
Příloha č. 2: Informovaný souhlas s poskytnutím výzkumného rozhovoru INFORMOVANÝ SOUHLAS Informovaný souhlas s poskytnutím výzkumného rozhovoru pro bakalářskou práci s názvem: Role zdravotně-sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení
Vážená paní, vážený pane, žádám Vás o souhlas s poskytnutím výzkumného materiálu ve formě audio nahrávky rozhovoru, jenž bude podkladem pro praktickou část mé bakalářské práce. Cílem práce je popsat roli zdravotně-sociálního pracovníka ve vybraných zdravotnických zařízeních v
Brně
z hlediska
pracovní
náplně,
postavení
v multidisciplinárním
týmu
a subjektivního vnímání svého povolání. Tento výzkum je zcela anonymní a slouží pouze pro účely k bakalářské práci. Ve všech dostupných výstupech plynoucích z výzkumu této bakalářské práce nebudou uvedeny Vaše osobní údaje. Děkuji za Vaši ochotu a Váš čas.
Simona Strnadelová
[email protected]
…………………………….. Podpis výzkumníka
Souhlasím s poskytnutím rozhovoru Simoně Strnadelové pro výše uvedený účel.
V ………………………. dne……………………….
………….……………………… Podpis respondenta 70
Příloha č. 3: Přepis rozhovoru s informantkou 7 Pracovní náplň 1. Popište, prosím, Váš běžný pracovní den. „Hlavní činností mé pracovní náplně je, že nejčastěji řeším umístění pacientů na následnou péči, to je do léčeben dlouhodobě nemocných, případně do zařízení léčebně-rehabilitační péče a všechny činnosti s tím spojené, tedy pohovor s klientem, jeho rodinou. Pak taky zjistit, jak je rodina připravena na klienta, kdyby byl propuštěn domů, případně pokud nemůže péči zajistit rodina, tak do jakého zařízení může klient odejít. Taky řeším, co bude po té následné péči, jestli domov pro seniory, případně hospicová péče. Otázkou samozřejmě je, co je to za klienta, zda je to například senior, který má rodinu a která mu pomůže, nebo naopak ti, co nemají vůbec nic. Stane se, že přijde klient, jehož rodina obstará úplně vše za nás, ale pak přijde rodina, která si nezjistí ani základní údaje, nebo si ani nic zjišťovat nechce. V těchto případech pak začínáme u klienta úplně od začátku s vyřizováním všech záležitostí spojených se sociální situací. Dalšími činnostmi, které vykonávám, jsou statistiky, například o počtu sociálních pohřbů, pak vyřizuji žádosti do domovů pro seniory, případně jiných zařízení.“ 2. Popište, prosím, jak vnímáte Vaše časové možnosti pro řešení jednotlivých případů. „Ve chvíli, kdy se nahromadí větší počet složitých případů, které jsou těžko řešitelné či dokonce neřešitelné, tak jsem pod velkým časovým tlakem. Často k tomu dochází v zimní sezóně spojené s bezdomovci. V tomto období se také nedostává takové možnosti řešit i ty jiné případy, to znamená, že máme pak málo času na ty ostatní.“ 3. Uveďte, prosím, jakými dalšími faktory jste při práci s klientem limitována. „V každém případě jsem limitována kapacitou lůžek, tzv. tlakem na lůžka. U těch klientů, kteří jsou již vhodní k překladu je nutné je co nejrychleji propouštět, ale jelikož jsou v Brně všechna zařízení obsazená, musíme pak tyto klienty posílat například do léčeben pro dlouhodobě nemocné až do jiných krajů. Musím rychle reagovat na lékaře našeho zařízení, a zároveň reagovat na ta zařízení následné péče, protože délka hospitalizace na akutních lůžkách není neomezená.“
71
4. Jaká část práce je pro Vás nejnáročnější? „Nejnáročnější je pro mě přesvědčovat někoho v tom zařízení následné péče, aby od nás přijímal pacienty a urgovat jej, když vím, že tito pacienty jsou složití pro řešení jejich situace. Vím, že i oni s tím budou mít starosti.“ 5. Uveďte, prosím, co byste potřebovala ke kvalitní a efektivní práci na pozici zdravotně-sociálního pracovníka.
„Určitě kdyby v našem místě zřídili zařízení pro bezdomovce, kteří nepotřebují nutně pobyt ve zdravotnickém zařízení, avšak nejsou dostatečně schopni žít v azylovém domě. Prostě něco mezitím, někde, kde mohou žít bezdomovci, kteří jsou postižení a potřebují bezbariérové bydlení s možností nějaké dopomoci. Muselo by to být taky nízkonákladové. Taky by mi pomohlo, kdyby byla zřízena další LDN v Brně nebo někde poblíž, protože opravdu nelze zajistit ta místa.“ 6. S jakými požadavky se na Vás klient (případně jeho blízcí) obrací nejčastěji? „Tak nejčastěji se na mě obrací klienti, kteří se ocitnou ve finanční tísni. Nejčastěji se na mě obrací pro vyřízení příspěvku na péči, dávek hmotné nouze, a když potřebuje klient nebo jeho rodina zajistit zařízení, kam by mohl klient jít, nejčastěji se jedná o domovy pro seniory a pečovatelské služby.“ 7. S jakými požadavky se na Vás obrací zdravotničtí pracovníci? „Nejčastěji se na mě obrací lékaři, kteří chtějí řešit následnou péči pro konkrétního klienta, mnohdy se snaží i sami lékaři toto zajistit, pokud je to však sporné nebo si s tím nevědí rady, obrátí se na mě. Já jim poradím a oni buď pokračují zase sami dál, nebo mi ten daný případ předají a já pak řeším domácí péči, pečovatelskou službu a další možnosti. Lékař mi také tlumočí případné propuštění domů nebo se na mě obrací ohledně zapůjčení pomůcek, my radíme, kde se vyřizují. Ze sester se na mě nejčastěji obrací staniční sestry, ale musím říct, že často taky sanitárky! Pacient totiž sanitárce řekne často víc, než sestře nebo lékaři. Pak se nám v těchto případech právě ozývají sanitárky.“ 8. Jak jste s pracovní náplní obecně spokojena? Kdyby bylo něco, co byste na ni mohla změnit, co by to bylo? „S pracovní náplní jsem spokojena. Přímo na ní bych nic neměnila.“ 72
Postavení v multidisciplinárním týmu 9. Můžete popsat, jak v tomto zdravotnickém zařízení vypadá spolupráce s ostatními zdravotnickými pracovníky? „Většinou je ta spolupráce s ostatními dobrá, někteří lékaři ale nemají představu o tom, co můžeme, co musíme, ale hlavně nemají představu o tom, co nesmíme. Některé kompetence jsou pouze na nich nebo na sestrách. Taky si často myslí, že zvládneme během jednoho dne klienta někam umístit, ale to je nemožné. Nemůžu taky pozůstalým říct, že klient zemřel, to musí lékař. Já pak můžu až pomoci s vyřizováním záležitostí, které se toho pohřbu týkají. Musím říct, že ti zdravotničtí pracovníci nedostatečně chápou naše možnosti, které máme.“ 10. Účastníte se vizit a porad v rámci zdravotní péče o klienta? „Kdysi jsem se vizit účastnila, ale místo vizit se teď jednou týdně účastním porad na konkrétních klinikách. Přesně se tam dozvím, jakou má představu lékař, jakou představu mám já, každý to řekne z toho svého hlediska a upřesníme si tak plánované propouštění jednotlivých pacientů. Na takových poradách zastávám aktivní roli, protože do toho můžu zasáhnout.“ 11. Pokud se v rámci výkonu práce setkáte s obtížně řešitelným případem, na koho se v tomto zdravotnickém zařízení obvykle obracíte? „Nejvíc se obracím na své kolegyně, které mají jiné zkušenosti a už ví, jak se třeba takový případ řeší, případně se obrátím na vedoucí. Taky se obracím na zdravotnické pracovníky na konkrétních klinikách. Pokud bych měla však nějaký případ, který se týká i takových právních záležitostí, tak pak se obrátím na právní oddělení.“ 12. S jakými institucemi spolupracujete mimo toto zdravotnické zařízení? „Nejčastěji spolupracuju s úřady práce, magistrátem města Brna, tam vlastně se sociálním odborem, se sociálními kurátory. Pak taky v souvislosti s lidmi, kteří mají omezenou způsobilost, tak spolupracuju s úřady městských částí. Taky spolupracuju s Armádou spásy, charitou, Městskou správou sociálního zabezpečení, Českou správou sociálního zabezpečení, se sociálními pracovníky v úřadech s rozšířenou působností a se zařízeními následné péče, s domovy pro seniory. Ta spolupráce je opravdu široká.“
73
13. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska svých kompetencí? „Po letech to postavení vnímám kladně, v týmu jsem z toho hlediska mezi mlýnskými kameny, já musím vyhovět ze strany nemocnice, ale i ze strany toho klienta. Musím hájit zájmy nemocnice, a zároveň hájit zájmy toho pacienta.“ 14. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska vlivu na léčebný proces klienta? „Snažím se mít vliv na propuštění pacienta, ale lékař má hlavní slovo. Snaží se mě však vyslechnout. Kdybych to tak řekla, tak mám v tom propouštění pacienta takový poradenský vliv.“ 15. Jak
byste
popsala
své
postavení
zdravotně-sociálního
pracovníka
v multidisciplinárním týmu tohoto zdravotnického zařízení z hlediska povolání? „Za tu dobu, co zde působím, tak jsem si tu pozici vybudovala, ale pořád jsou zde lékaři, kteří nás sociální neberou vážně. Je to člověk od člověka no.“ Subjektivní vnímání povolání zdravotně-sociálního pracovníka 16. Cítíte se více jako sociální nebo zdravotně-sociální pracovník, proč? „Cítím se jako dispečer, protože to povolání je nejen zajištění následné péče, ale i vyřizování telefonátů. Pořád musím telefonovat, jednat jak s těmi lékaři, tak pak samozřejmě s těmi zařízeními mimo nemocnici, pořád shánět místa. Opravdu si připadám jako dispečer. Ale jako pokud bych se zamyslela, tak spíš jako sociální pracovník, protože v pravém slova smyslu zdravotník nejsem. Nepíchám žádné inzulíny, ale musím znát, jak má nemoc vliv na tu psychickou a sociální stránku.“ 17. Co se podle Vašeho názoru od Vás od zdravotně-sociálního pracovníka v tomto zdravotnickém zařízení očekává? „Abych pomohla s překlady do zařízení a abych byla k dispozici pacientům, kteří jsou zde hospitalizovaní, aby se na mě mohli obrátit s dotazy, se kterými si zdravotničtí pracovníci nevědí rady.“
74
18. Co při výkonu svého povolání nejvíce postrádáte? „Postrádám hlavně větší počet lůžek. Také mi chybí telefon, kde by bylo vidět, kdo mi volal. Chybí mi i nějaká efektivnější komunikace s úřady, které neposkytují údaje, které bych logicky potřebovala ke své práci. V dnešní době je hrozně informací utajovaných a ty úřady mi nemůžou nic sdělit, pak s tím případem mám moc práce, abych ty údaje dohledala někde jinde, a akorát se mi ta práce ztěžuje.“ 19. Mohla byste prosím uvést slabé a silné stránky svého povolání? „Slabou stránkou je určitě to, že nedostanu žádnou zpětnou vazbu. Nevím, jak ty případy kolikrát dopadly. Tou silnou je možnost něco ovlivnit, to, že člověk zůstává pořád člověkem. Naše povolání je poslání. Silnou je i ta pomoc nejen člověku, ale i jeho rodině, například někomu, kdo je zde hospitalizovaný, zůstane doma někdo, o koho je třeba se postarat, tak to vlastně zařizuji taky já.“ 20. Jak významné je podle Vás povolání zdravotně-sociálního pracovníka v tomto zdravotnickém zařízení? „Významné je hodně, neboť sama si nedokážu představit, jak bych bez něčí pomoci ty sociální problémy řešila. Kdyby sociální pracovnice nebyla přímo v nemocnici, ale byla by třeba na úřadě, tak ta nemá vůbec ponětí o tom, jak je to vše v té nemocnici propojené, není v centru toho dění a nemá představu, jak by se co mělo vyřešit.“
75
