Role biblických překladů ve vývoji spisovné nizozemštiny
Wilken Engelbrecht Univerzita Palackého v Olomouci & Katolicki Uniwersytet Lubelski Jana Pawła II
KATOLICKI UNIWERSYTET LUBELSKI JANA PAWŁA II
Cercle linguistique de Prague – 14. prosince 2015
Největší malý germánský jazyk Nizozemština je v současné době, co se týče počtu mateřských mluvčích, třetím největším germánským jazykem Je úředním jazykem v Nizozemsku (17 mil. lidí), Belgii (6,5 mil. lidí ve Vlámsku a Bruselsku), Surinamu (0,6 mil. lidí) a na antilských ostrovních státech Aruba, Curaçao a Sv. Martín a v zámořských obcích Bonaire, Saba a Sv. Eustach (celkem cca. 20 tis. lidí, většina obyvatelstva mluví jazykem papiamento) Dále jsou ještě menšiny ve Francouzských Flandrech (cca. 20 tis.), Německu (156 tis. lidí) a Jihoafrické republice (pár tisíců). V Spojených státech, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandu bydlí celkem kolem 1 milionu emigrantů, z kterých zhruba 250 tis. doma ještě mluví nizozemsky (v USA a Kanadě existují v některých oblastech dokonce ještě nizozemské obchody). Ti lidé ovšem postupně vymírají, mladší generace již mluví jen anglicky. Afrikánština (6,5 mil. mateřských mluvčích, pro 15 mil. lidí „dopravní jazyk“) je dceřiným jazykem nizozemštiny – lexikální a gramatická vzdálenost k nizozemštině je menší než např. mezi standardní němčinou a švýcarskou němčinou. Celkem má tedy nizozemština kolem 24,2 mil. mateřských mluvčích.
Periodizace Běžně rozlišujeme
Starou nizozemštinu (cca. 650 – 1170). Z této doby nejsou téměř žádné souvislé texty, jen fragmenty, glosy a pár církevních textů. Středonizozemštinu (cca. 1170-1477). Hned na začátku období je Legende van Sunte Servaes trubadúra Henrica van Veldekeho (1170). Od r. 1250 je poměrně velká a již „vyspělá“ literatura, zejména ve Flandrech. Ranou novonizozemštinu (1477-1797). První pokusy o standardizaci. Časté debaty o pravopisu, mluvnici, prvenství určitých dialektů. Období psaní mnohých gramatik. V té době již 65% mužů a 45% žen bylo gramotných. Kolem r. 1500 měla nizozemská oblast zhruba 1,5 mil. obyvatel. Novou novonizozemštinu (1797-1900). Vznik nederlandistky jako oboru. Postupný vznik jednotného spisovného jazyka a průnik standardizovaného jazyka do širokých vrstev obyvatelstva. Kolem 1800 měla nizozemská oblast kolem 2,5 mil. obyvatel, kolem 1900 již kolem 10 mil. obyvatel. Moderní nizozemštinu (od r. 1900). Opuštění umělého spisovného jazyka a přiblížení jazyka k mluvenému jazyku (a naopak). O jednotlivých mezních datech neexistuje mezi nizozemskými a vlámskými jazykovědci opravdová shoda .
Nejstarší relikty Většina Nizozemců považuje v za nejstarší nizozemštinu verš Hebban olla uogala nestas higunnan hinase hic enda thu / uuat unbida uue nu z Oxford, Bodleian 340, f. 169 (cca. 1100) Starší jsou ovšem slova dik (moderní: dijk, hráz) impetum aggerem terre, qui dik vulgo dicitur (Kötzschke IX, 1912:36) a vada (moderní wad, mělčina) – Sed et mare scrutantur, ac soli omnium sucinum, quod ipsi glesum vocant, inter vada atque in ipso litore legunt (Tacitus, Germania 45). Církevního původu jsou Utrechtský křestní slib (kolem 780), Wachtendonkské žalmy (10. stol.) a Leidenský Willeram (cca. 1100), parafráze Písně písní na základě horní německého komentáře opata Willirama z Ebersbergu (cca. 1060).
Nizozemí kol. 800
Rýmovaná bible Jacoba van Maerlanta Nizozemí kol. 1200
V r. 1236 vydávalo město Gent první známou listinu v nizozemštině, stanovy městského leprosária. Mezi 1240 a 1310 přecházely naprosto všechny městské úřady v Flandrech, Zélandu, Hollandu a Brabantu na nizozemštinu. Vlám Jacob van Maerlant (±1235-±1300) byl nejvšestrannějším středověkým nizozemským spisovatelem. Napsal nejméně 20 spisů (4 rytířské romány, 1 encyklopedie, 2 hagiografie, 5 církevních strofických básní, 1 historie světa, 1 historická bible, 2 menší básně a 4 nezachované práce, z kterých známe jen názvy; celkem kolem 230.000 veršů). Získal již ve středověku přezdívku De vader der Dietschen dichtren algader (Otec všech nizozemských básníků). Z jeho spisu Sinte Franciscus Leven (cca. 1280) víme, že již tehdy se rozlišovalo pět hlavních dialektů. Jeho Rymbybel (1271) má 27.080 veršů a je parafráze Historia scolastica Petra Comestora. Text je první parafrází bible v nizozemštině – Van Maerlant měl pak problémy s církevními autoritami.
Hernská bible a Delftská bible V r. 1359 požádal bruselský patricij Jan Taye kartuziána Petra Naghela (†1395) o překlad bible. Naghel přeložil mezi 1359 a 1383 Historia Scolastica v próze a využil k tomu i překladu Van Maerlanta. Postupně přeložil ve čtyřech velkých svazcích téměř celou bibli kromě listů apoštolů. Jeho překlad se stal velice populárním – známe více než 45 rukopisů a mnoho adaptací jako např. Utrechtská bible (Meermanno-Westrenianum MMW 10 A 18; ±1435). Hernská bible se stala podkladem prvního tištěného překladu Bible, tzv. Delftské bible z r. 1477. Tiskaři měli zřejmě k dispozici jen první dva díly Hernské bible a vydali jen Starý zákon. Nicméně vydání Nového zákona bylo pravděpodobně přece plánováno, ale k tomu z finančních důvodů již nedošlo. Dnes známá verze má celkem 1300 stran ve dvou dílech (beze Žalmů). Z původních cca. 250 výtisků se zachovalo 61 kopií. Obsah není vždy přesně stejný, neboť z důvodu zajištění lepšího odbytu se jednotlivé knihy Bible prodávaly zvlášť. On-line přístup: http://www.bijbelsdigitaal.nl/delftse-bijbel1477/
Liesveltská bible – první protestantský překlad Nizozemci byli patrně první, kteří přeložili luterskou bibli – a to hned v roce 1526 na základě Lutherova vydání Nového zákona z r. 1522 a těch částí Starého zákona, které Luther stihl zhotovit do r. 1523. Druhá edice z r. 1532 již obsahovala jen Lutherův překlad. Přesto se tohle vydání i následující čtyři tvářily, že měly povolení (cum gratia et privilegio) autorit. Na základě posledních dvou (5. a 6.) vydání z r. 1542 byl Jacob van Liesvelt (±1498-1545) zatčen, odsouzen kvůli kacířství a popraven. Ve stejné době vydali antverpští konkurenti Merten de Keyser (1525) a Willem Vorsterman (1528) rovněž bible v nizozemštině. De Keyser tiskl v r. 1536 anglickou Tyndale Bible a některé francouzské protestantské překlady, a Vorsterman v r. 1531 dánské luterské překlady. Edice Liesveltovy bible z roku 1542 je digitalizována: http://www.bijbelsdigitaal.nl/view/?bible=liesv1542.
Katolická odpověď – Lovaňská bible Katolická církevní vrchnost sice překlady Bible v národních jazycích přímo nezakázala, ale neměla je ráda, protože se bála nepovoleného, tzn. kacířského výkladu. Přesto chápala, že neexistence katolického překladu v nizozemštině pomohla protestantům. Proto přeložil lovaňský profesor Nicolaas van Winghe (±1495-1552) kompletní bibli na základě latinské vulgáty (1548). Tento překlad ovšem ještě neodpovídal pravidlům Tridentského koncilu (1545-1563) a byl proto po ukončení koncilu opraven – výsledek vyšel pak v roce 1599 jako tzv. Moerentorfbijbel (tiskař byl Jan Moerentorf, lépe známý jako Johannes Moretus, 1543-1610, zeť Plantina). Tato Bible Moretova zůstala do roku 1911 standardním nizozemským překladem pro katolíky. Jak uvidíme na dalším obrazu, důsledkem toho je skutečnost, že existují odlišné verze Otčenáše (totéž platí pro Desatero a Apoštolské vyznání víry).
Otčenáš v nizozemských verzích Onze Vader Die in de Hemelen zijt, Uw Naam worde geheiligd; Uw Koninkrijk kome; Uw wil geschiede, gelijk in de Hemel als op de aarde. Geef ons heden ons dagelijks brood; en vergeef ons onze schulden, gelijk ook wij vergeven onze schuldenaren; en leid ons niet in verzoeking, maar verlos ons van de Boze. Want van U is het Koninkrijk en de kracht en de heerlijkheid tot in eeuwigheid. Amen.
Mt. 6:9-13 v Státním překladu
Onze Vader Die in de Hemel zijt, Uw Naam worde geheiligd; Uw Rijk kome; Uw wil geschiede op aarde zoals in de Hemel. Geef ons heden ons dagelijks brood; en vergeef ons onze schuld, zoals ook wij aan anderen hun schuld vergeven en leid ons niet in bekoring, maar verlos ons van het kwade. [Want van U is het koninkrijk en de macht en de heerlijkheid in eeuwigheid]. Amen.
Mt. 6:9-13 v Lovaňské bibli
Bible Deux Aes V druhé polovině 16. století se silně změnilo podnebí k horšímu – začala „malá doba ledová “. Tam, kde průměrná měsíční teplota byla ve středověku kolem 6°C v zimě a kolem 20°C v letě, klesla v té době na -1°C v zimě a 15°C v létě. Výsledkem byla častá špatná úroda a celkové zhoršení ekonomické situace. Ani katolicismus, ani luteranismus nebyly schopné podat odpověď – ale kalvinismus měl logické vysvětlení: predestinace. Od 50. let 16. století se zejména průmyslové a obchodní regiony Nizozemí rychle konvertovaly ke kalvinismu – a král stejně rychle reagoval s masovým útlakem. Velká část protestantů utekla do ciziny a usadila se ve Východním Frísku, Falci, Kolínsku a Anglii. Ve fríském Emdenu sestavil Guido de Brès (1522-1567), Kalvinův žák, tzv. Confessio Belgica. Kalvinisté pak chtěli i nový překlad Bible, přímo z původních hebrejských a řeckých textů – v roce 1562 vznikla tzv. Deux Aes bijbel (název je dle poznámky v knize Nehemjáš 3:5). Tato Bible se stala standardní kalvinistickou biblí do doby, kdy vznikl Státní překlad. Znění mnoha nizozemských přísloví pocházejí z tohoto překladu a z dalšího – Statenvertaling. Deux Aes bible je přístupná na http://www.bijbelsdigitaal.nl/deux-aesbijbel-1562/
Nový standard – Státní překlad Velké množství všelijakých překladů různých protestantských skupin, které existovaly (jen od Delftské bible vzniklo kolem 50 známých překladů!) vyvolalo pocit, že by měla vzniknout nizozemská verze podobná King James Bible. V letech 1618-1619 se konala velká synoda nizozemské kalvinistické církve v Dordrechtu (Dordtse Synode). Měla pro nizozemské protestanty podobný význam , jako měl Tridentský koncil pro katolíky. Na synodě se rozhodlo, že nizozemská církev nechá sestavit normativní překlad přímo z hebrejštiny (Starý zákon) a z řečtiny (Nový zákon). Vzhledem k požadavkům to byla velmi nákladná záležitost. Církevní otcové se proto obrátili na Generální stavy. Ti na začátku požadavek odmítli, ale nakonec souhlasili v r. 1626. Překlad byl hotový v roce 1635 a Generálními státy byl autorizován v r. 1637. Tisk byl svěřen leidenskému univerzitnímu tiskaři Paulovi van Ravensteynovi a Machteldě van Wouwové, vdově po Hillebrandovi van Wouwovi. Získali monopol na 15 let, který byl nakonec prodloužen do roku 1747, kdy byl monopol ukončen. Od té doby byl text v sice opravené, ale jinak nezměněné podobě až do 1888, kdy komise teologů značně modernizovala jazyk. Tato verze se tiskla poté u nakladatelství Jongbloed ve fríském městě Heerenveen. Firma má prakticky dodnes monopol na protestantské církevní literatuře.
Bible a jazykové normy
V působení překladu na jazyk obyvatelstva měly vliv dvě skutečnosti: - Požadavek synody a Generálních stavů, aby bible byla napsána v nadregionálním jazyku – ten byl vytvořen na základě požadavku; - Zvyk protestantských rodin každý den po večeři číst některé kapitoly z bible. Statenvertaling, jak se bible běžně jmenuje v Nizozemsku, se tak stala jedním z hlavních norem jazyka a přispěla k vymytí dialektů ve velké části Nizozemska. Není žádná náhoda, že regiony, kde dialekty dodnes ještě existují (Severní Brabant, Limburg a Twente), jsou převážně katolické oblasti – na nich se příkaz použití „správné“ bible nevztáhl. Aby se zajistil opravdu nadregionální překlad, požádali presbyteři církve šest překladatelů z různých regionů (Fríz Johannes Bogerman, Vlám Willem Baudartius a Zélanďan Gerson Bucerus pro Starý zákon, a Holanďan Jacobus Rolandus, Vlám Hermannus Faukelius a Západofríz Petrus Cornelisz pro Nový zákon – poslední dva brzy zemřeli a byli nahrazeni Vlámem Antoniem de Waele a Frízem Festem Hommiem). Překladatele měli povinnost, aby napsali, proč zvolili určitý překlad. Jejich práce byla pravidelně, vč. poznámek, kontrolována osmi revisory jménem jednotlivých provincií (Bernardus Fullenius – Frísko; Franciscus Gomarus – Groningen; Jacobus Revius – Overijssel; Antonius Thysius – Gelderland; Arnoldus Teeckmannus – Utrecht; Johannes Polyander – Jižní Holandsko; Abdias Witmar – Severní Holandsko; Joos van Laren – Zéland). Překladatele nejdříve schůzovali v letě 1628 v Leidenu, aby se rozhodli o některých normách – použití oslovení Boha (du, gij či gij lieden), Boží jméno (JHWH, God, Heere), ale i pravopis dlouhých samohlásek, dvojhlásek apod. Autografy (v latině) a komentáře revisor (v nizozemštině) se schovaly na leidenské radnici ve zvlášť k tomu vyrobené truhle a jsou dnes v náboženském muzeu Catharijneconvent v Utrechtu. (http://www.bijbelsdigitaal.nl/statenvertaling-1637/)
Bible ministra školství
První vážný pokus o modernizaci Státního překladu byla tzv. Palmbijbel z let 1822-1830. Teolog Johannes van der Palm (1763-1840), který byl v letech 1799-1805 prvním nizozemským ministrem školství, se snažil o moderní jazyk, který zároveň zachoval původní překlad. Byl ministrem školství v anti-klerikální Batáfské republice, která vznikla v r. 1795 jako loutkový stát ateistické Francouzské republiky. Sám se aktivně podílel na revoluci. Přesto tento stát nakonec nebyl protináboženský – první profesor nizozemštiny Matthijs Siegenbeek v Leidenu a první ministr školství Van der Palm byli oba protestantští kazatelé. Ortodoxní kalvinisté ovšem překlad Van der Palma odmítli, protože Van der Palm nebyl dogmatik. Větší úspěch měl se svou Biblí pro mládež (1811-1834 v 24 dílech; nové 4-dílné vydání 1854), která částečně navazovala na populární Kleine Print-Bybel (1720).
Pokusy o katolický standard – Profesorská bible a Canisiusbijbel Samozřejmě i jazyk Bible Moreta se stal časem nesrozumitelným pro mladší generace. Proto se nizozemští profesoři velkého kněžského semináře Rijsenburg u Leidenu v 1893 rozhodli k sestavení nového překladu pro své studenty. Pod vlivem papeže Lva XIII biskupové souhlasili a v r. 1910 překlad byl hotový. Bible byla míněna hlavně jako studijní pomůcka pro studenty a obsahovala proto jen Starý zákon. Bývalí studenti se pak po I. Světové válce rozhodli k překladu pro obyčejný lid. Tenhle překlad provedli profesoři mezitím (1927) založené katolické univerzity v Nijmegenu. Tzv. Canisiův překlad vyšel v r. 1929 (Nový zákon) a v r. 1939 vyšel i Starý zákon. Hned po válce (1948) pak mohli nizozemští katolíci koupit jednodílnou bibli. Bible byl pojmenována dle nizozemského jezuity Petra Canisia (1521-1597), který byl ostatně i zakladatelem jezuitské univerzity v Praze (Klementinum, původně v r. 1556 zváno Canisium).
NBG a Willibrord Víceméně souběžně s katolickou prací na Canisiusvertaling začali protestantští teologové rovněž s biblí pro obyčejný lid. Válka a trvalé porovnání textu jak se Státním překladem tak s původními texty v hebrejštině a řečtině práci velice zpomalily. Překlad (NBG-vertaling) byl hotový v roce 1951 a stal se normativní pro většinu protestantů – jen přísnější „gereformeerden“ používali nadále Státního překladu. Katolíci zase museli řešit problém, že vlastně neexistoval moderní překlad pro vlámské katolíky – leckteré znění v Canisiusvertaling bylo pro Vlámy „příliš holandský“ resp. „příliš protestantský“ (!). Proto zhotovily nizozemská Katholieke Bijbelstichting a vlámská Vlaamse Bijbelstichting v r. 1975 společný překlad Willibrordvertaling, který je standard v nizozemské a vlámské liturgii. Od adventní doby 2016 bude platný jako výsledek snah o sjednocení i nový překlad Otčenáše (rámeček).
Onze Vader, die in de hemel zijt, Uw Naam worde geheiligd; Uw Rijk kome; Uw wil geschiede op aarde zoals in de Hemel. Geef ons heden ons dagelijks brood; en vergeef ons onze schulden, zoals ook wij vergeven aan onze schuldenaren en leid ons niet in beproeving, maar verlos ons van het kwade. [Want van U is het koninkrijk en de macht en de heerlijkheid in eeuwigheid]. Amen.
NBV a BGT V rámci pokusů o modernizaci bible spojily své síly protestantská společnost Nederlands Bijbelgenootschap a katolické společnosti Katholieke Bijbelstichting a Vlaamse Bijbelstichting. V letech 1993-2004 vypracovaly nový ekumenický překlad Nieuwe Bijvelvertaling (NBV), který vychází jednak z původního textu, jednak se snaží o dobrou moderní nizozemštinu. Jediný rozdíl mezi katolickou a protestantskou verzí jsou tzv. deuterokanonické knihy, které protestanti neuznávají. Vzhledem k tomu, že způsob překládání způsobil, že některé citace Starého zákona v Novém zákonu již nemají stejné znění a např. některé tradiční prvky vánočního příběhu se změnily – tak Ježíš již neleží v kribbe (v jeslích), ale ve voederbak (v korytě), narazil překlad na velký odpor. Masové protesty způsobily, že přinejmenším v katolické církvi se nadále používá Willibrordvertaling. Zvláštní překlad je Bijbel in gewone taal (BGT), který rovněž nezískal široké přijetí, protože některé překlady sice odpovídají lépe hebrejskému originálu, ale nikoli pocitům věřících.
Bible a jazyk
Problémy, na které narazily zejména novější překlady, ukazují, jak hluboce jsou některé frazeologismy zakotveny v paměti lidí. Základem frazeologismů jsou oba hlavní normativní překlady ze 16. a 17. století – Moerentorfbijbel a Statenvertaling. Tak zná např. každý Nizozemec z Gn. 3:19 Gij zult werken in het zweet uws aanschijns (V potu tváří svůj chléb dobývati budeš), NBV ovšem má Zweten zul je voor je brood (Potit se budeš pro svůj chléb). O kapitolu dále říká Kain (Gn. 4:9) . Ben ik soms mijns broeders hoeder? (Cožpak jsem strážcem svého bratra?) – NBV má Moet ik soms waken over mijn broer? (Musím snad hlídat svého bratra?). Protože během staletí mnoho výrazů a přísloví přešlo do běžného jazyka, lidé jsou zvyklí na určitou jejich podobu – to vedlo k poměrně masovému odmítnutí nových překladů. To je ještě více zajímavé, protože dnešní nizozemská a vlámská společnost je v praxi postkřesťanská. Sice je jakýmsi klišé, že ČR je „nejvíce ateistickou zemí Evropy“, jenže skutečnost je poněkud jiná – v ČR chodí kolem 375 tis. věřících (3,75% národa a plných 15% věřících) pravidelně (tj. v ČR každý týden) do kostela – v „katolickém“ Vlámsku chodí „pravidelně“ (tj. jednou za měsíc) jen 182.000 (z 6,5 mil. Vlámů, tj. 2,8% národa a pouhých 3,5% oficiálně věřících), v Nizozemsku chodí v průměru 13% národa (2,2 mil. lidí; kolem 32% věřících) alespoň jednou měsíčně do kostela. Přes nízký počet aktivně věřících je Bible nadále nejlépe prodávanou knihou (zajímavý detail: Bijbel voor ongelovigen – Bible pro nevěřící (!) patřila v Nizozemsku v roce 2015 mezi 50 nejlépe prodávaných knih). To vysvětluje i ostré reakce publika na nové překlady. http://www.statenvertaling.net/uitdrukkingen.html
Rozdíly v základních modlitbách 2 Ik geloof in God de Vader, de Almachtige, Schepper des hemels en der aarde. En in Jezus Christus, Zijn eniggeboren Zoon, onze Heere; die ontvangen is van de Heilige Geest, geboren uit de maagd Maria; Die geleden heeft onder Pontius Pilatus, is gekruisigd, gestorven en begraven, nedergedaald ter helle; ten derde dage wederom opgestaan van de doden; opgevaren ten hemel, zittende ter rechterhand Gods, des almachtigen Vaders; vanwaar Hij komen zal om te oordelen de levenden en de doden. Ik geloof in de Heilige Geest. Ik geloof één heilige, algemene, christelijke kerk, de gemeenschap der heiligen; vergeving der zonden; wederopstanding des vlezes;en een eeuwig leven. Amen
Ik geloof in God, de almachtige Vader, Schepper van hemel en aarde. En in Jezus Christus, Zijn enige Zoon, onze Heer; die ontvangen is van de Heilige Geest, geboren uit de maagd Maria; Die geleden heeft onder Pontius Pilatus, is gekruisigd, gestorven en begraven, Die nedergedaald is ter helle, de derde dag verrezen uit de doden; Die opgestegen is ten hemel, zit aan de rechterhand van God, de almachtige Vader; vandaar zal Hij komen oordelen de levenden en de doden. Ik geloof in de Heilige Geest. De heilige katholieke kerk, de gemeenschap van de heiligen; De vergiffenis van de zonden; De verrijzing van het lichaam; Het eeuwig leven. Amen
Tale Kanaäns, Protestants Nederlands a Roomsche taal
Rozdíly v náboženských textech pocházejí z rozdílných překladů. Poznámka, že někdo mluví „kanaánským jazykem“ (Jes. 19:18 – Toho dne bude v egyptské zemí pět měst, která budou mluvit kanaánským jazykem a složí přísahu Jahvovi Sabaot), bude pro většinu Čechů absolutně nesrozumitelná – ale každý Nizozemec ví, co je tím myšleno: specifický reformované mluvě. Jedná se o některé výrazy přímo ze Státního překladu, které působí na ostatní Nizozemce archaicky, např. een klein weinig, verstandelijk, zien is nog geen hebben atd. V Nizozemsku to jde ještě dále – u starších generací lze okamžitě slyšet, zda je někdo katolík, mírnější protestant či přísnější protestant, a to na základě použitých předložek a sloves. Tak jdou katolíci op vakantie, kdežto protestanti met vakantie. Katolický nebožtík is heengegaan op de leeftijd van x jaren, kdežto protestant is in de Here ontslapen in de leeftijd van x jaar, apod (člověk bez vyznání by řekl is gestorven op x-jarige leeftijd) Protestanti to někdy cynicky vysvětlují tím, že katolíci holt méně čtou (natož Bibli…) a jsou méně zvyklí na abstraktní pojmy.
K závěru Nizozemština patří k jazykům, v kterých již brzo (od 13. stol.) vznikly překlady Bible, které se díky poměrně velké gramotnosti dostaly do široké části obyvatelstva. Vznik a prosazení jednotného Státního překladu (1637) a jeho časté použití vedly k určité „biblizaci“ nizozemského jazyka. Katolíci měli svůj vlastní překlad, ale četli jej daleko méně. Proto se v katolických částech nizozemské jazykové oblasti dialekty zachovaly. Přesto i katolická část má specifické výrazy, které pocházejí z vlastních překladů bible. V moderní, sekularizované společnosti, kde jednotný spisovný jazyk má z důvodu demokratizace stále slabší pozici, se jazykové rozdíly mezi různými denominacemi postupně ztrácejí. Přesto je Bible nadále velmi populární knihou a proto narážejí moderní překlady, které mění po staletí vžité, na velký odpor obyvatelstva.
