Role státu a politiky ve světovém hospodářství

Role státu a politiky ve světovém hospodářství Doc.Ing.Lubomír Civín, CSc.,M.B.A. Přednáška kursu Světová ekonomika Bankovní institut, vysoká škola. Praha

neděle, 7. prosince 14

Obsah • Role a specifika působení subjektivního faktoru ve světovém hospodářství • Způsoby a nástroje prosazování ekonomických zájmů státních celků ve světovém hospodářství • Způsoby prosazování zájmů nadnárodních korporací ve světovém hospodářství • Národní a mezinárodní úroveň hospodářské politiky • Institucionální struktury světového hospodářství


Role a specifika působení subjektivního faktoru ve světovém hospodářství • Světové hospodářství jako sociálně ekonomický systém představuje jednotu působení objektivních a subjektivních faktorů, trendů a protikladných sil, které určují výsledné směřování jeho vývoje. • Důležitými faktory tohoto působení jsou zejména státy, trh, společnost. Rostoucí význam v této struktuře získavají taky transnacionální korporace a medzinárodní instituce.


Role a specifika působení subjektivního faktoru ve světovém hospodářství • Jejich rostoucí postavení je odrazem procesů globalizace a růstu interdependence. • Stát, trh a společnost na sebe vzájemně nepůsobí v abstraktní podobě, ale v konkrétních podmínkách jednotlivých teritoriálních hranic. • Státy a trhy se v době globalizace dostávají do střetu – vždy existující rozpor mezi územním ohraničením státu a na základě tržních vztahů se propojujícím světem se vyhrocuje. Současně jsou však nuceny vzájemně koexistovat vedle sebe.


Vztah státu a trhu • Teritoriální ohraničenost státu tvoří základ jeho politické jednoty a národní autonomie. Státy představují politické jednotky vymezené svojí teritorialitou, hranicemi, obyvatelstvem, státním aparátem, právní subjektivitou, státní suverenitou a monopolem legitimního využití síly. • Trh se naopak snaží o eliminaci politických a jiných překážek fungování tržního mechanismu. Jeho hlavním atributem je teritoriální ,ale taky univerzální rozpínavost, snaha o změnu všech stránek společenského života na tržní. neděle, 7. prosince 14

Teoretické koncepce politiky • Vědmé ovlivňování ekonomických procesů závisí od vůle jednajících subjektů. Na jedné straně je dána objektivní nutností danou stupněm rozvoje civilizačních procesů, na druhé straně je dáno potřebou řídících subjektů uchovat sociální soudržnosti jednotlivých entit. • Jednotlivé vzájemné protikladně působící zájmy vyžadují existenci subjektu nadaného mocí ( státu) k prosazení systémových zájmů. Obsah a metody této činosti se pak odvíjí od stupně teoretického poznání (odrazu) reality, metodických přístupů ale i zájmů a cílů nositele mocenských nástrojů k jejich prosazení. neděle, 7. prosince 14

Politika a její nositelé • Každý stát (ale i jiná organizační jednotka) představuje určité zájmy, které se odrážejí v jeho politice. • Politika je tak určitou subjektivní činností, zahrnující v sobě principy, metody a nástroje, kterými jsou jednotlivé subjekty disponující příslušnou mocí (či ekonomickým potenciálem) schopny zasahovat to vývoje objektivní reality s cílem modifikovat její vývoj v souladu se zájmy, jenž příslušný subjekt reprezentuje.


Politika a její nositelé • Podle toho, o který typ organizační sturuktury (subjektu světového hospodářství ) se jedná rozlišujeme několik úrovní politického ovlivňování vývoje mezinárodních ekonomických vztahů ale taky celkového globálního vývoje světového hospodářství. Rozlišujeme politiku: • • • •

Státních subjektů Mezinárodních korporací Nadstátních, respektive mezistátních institucí Nevládních organizací (jako rodících se reprezentantů globální občnské společnosti)


Vztah politiky a ekonomiky • Rozvoj mezinárodních ekonomických vztahů a světového hospodářství je determinován vzájemným působením ekonomických a politických činitelů. Jejich působení a ovlivnování je přitom vzájemné a oboustranné. • Jedná se přitom o vliv zásahů orientových primárně dovnitř anebo ven z ekonomiky. • Subjektivní vliv na světové hospodářství však nepřichází jen z roviny hospodářské politiky, ale i z oblasti mocensko-politické (geopolitické a vojenské) roviny mezinárodní politiky. Platí to však rovněž obráceně , tj. že hospodářské zájmy ovlivňují sféru mezinárodní politiky. neděle, 7. prosince 14

Vztah politiky a ekonomiky • Vnitřní ( hospodářská) politika ovlivňuje světové hospodářství nepřímo, přes dopady na postavení a rozvoj daného subjektu v jeho rámci a jeho následnou schopnost ovlivňovat systém mezinárodních vztahů. • Zahraniční (hospodářská) politika působí na systém přímo ovlivňováním vývoje mezinárodních ekonomických vztahů a jejich následným vlivem na jednotlivé subjekty a jejich hospodářský rozvoj.


Základní úrovně politických zásahů • Teoretické koncepce se pak promítají do cílů, principů , metod a nástrojů politiky jednotllivých subjektů reps. jejich seskupení • Z hlediska světového hospodářství, počtu a charakteru zapojení jednotlivých subjektů lze rozlišovat několik úrovní subjektivních zásahů: • Autonomní (nezávisle od vůle a zájmů jiných subjektů) • Kooperační (dosažené dohodou a/anebo spoluprací více subjektů na bázi shody o společných zájmech) • Konfliktní (konfrontační akce a reakce jednotlivých subjektů s cílem prosazení svých autonomních a skupinových zájmů)


ZPŮSOBY A NÁSTROJE PROSAZOVÁNÍ EKONOMICKÝCH ZÁJMŮ STÁTNÍCH CELKŮ VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ


Způsoby a nástroje prosazování ekonomických zájmů státních celků ve • Vzájemmý poměr trhu a státu je pro každou zemi specifický, představuje výhradní konfiguraci danou odlišným historickým, náboženským, kulturním , politickým a jiným vývojem. Obecněji však je možné rozlišovat tři modely (archetypy) států, které prosazují odlišný typ politik a jeho vztahu k trhu a poslečnosti. Lze tudíž definovat: • Stát neoliberální (typický představitel USA) • Stát rozvojový (typický představitel Japonsko) • Stát blahobytu (typický představitel Německo)


Typy států • Neoliberální model aplikuje ve své politice liberální přístupy, jeho centrem je jednotlivec, firma, které mají být ve své činnosti minimálně omezovány státem. Tento má tvořit podmínky pro efektivní fungování trhu, kvalitní právní prostředí a jeho vymahatelnost, chránit tržní transakce. Je neutrální vůči FDI a firmy mají relativně nízkou sociální odpovědnost. Snižování daní, vládních výdajů a užití monetární politky je apllikací neoliberálních principů v hospodářské politice tohoto typu státu. Cílem je maximalizace prosperity.


Typy států • Rozvojový stát reflektuje spíš merkantilistické přístupy, které vytváří ekonomické prostředí působící na ekonomické subjekty tak, aby rostla bezpečnost a moc státu, prostřednictvím silného průmyslu, špičkových technologií. Protekcionistická proexportní politika, maximalizace soběstačnosti, odmítavý postoj k FDI, zaměření firem na stabilitu a dlouhodobost jsou typickými znaky politky. Harmonizace a vzájemná sounáležitost firem a společnosti charakterizují vnitřní strukturu státu. Cílem je silný a soběstačný stát.


Typy států • Stát blahobytu je kompromisem mezi oběma krajními typy. Stát vytáří nutný rámec fungování tržní ekonomiky, vytvoření konkurenčního tržního prostředí pri zachování sociálního konsensu. Prostřednitctvím vyjadávání zájmových skupin dochází k harmonizaci společnosti a eliminaci vzniku konfliktů. Sociální odpovědnost firem vůči zaměstnancům, veřejnosti ale i lokálnímu prostředí působení je vysoká. Cílem je spojení tržní prosperity a sociální harmonizace.


Základní funkce států • Každý typ státu přikládá státu odlišnou váhu, dokonce někdy velice odlišnou. Na druhé straně státy disponují určitými obecnými funkcemi, které jsou naplňovány konkrétními cíli, principy, metodami a nástroji, které řídící subjekty slěduí a využívají pro prosazení svých zájmů. Tyto funkce jsou: • definiční • harmonizační • sociální


Definiční funkce státu • Stát se vymezuje vůči jiným subjektům svoji teritorialitou, obyvatelstvem, svrchovaností, státní mocí reprezentovanou příslušným aparátem, právní subjektivitou a monopolem použití síly. V důsledku své svrchovanosti (suverenity) vystupuje stát dovnitř jako nejvyšší mocenská autorita a navenek jako subjekt mezinárodních vztahů. • Tato funkce státu se v rámci globalizačních procesů postupně oslabuje (integrace, globální řízení, TNK, transnacionání právní režimy – mělké právo). Tento proces se nazývá taky nová geografie moci. neděle, 7. prosince 14

Harmonizační funkce státu • V rámci této funkce stát zajišťuje koexistenci vztahu státu a trhu, tka aby naplňovala sledované politické cíle. Stát může makroekonomickou politikou a jednotlivými jejími komponenty a optimalizací jejich působení na veřejné a soukromé subjekty vytvářet určitou rovnováhu a dosahovat určitou sociální soudržnost. • Stát napomáhá trhu v efektivnějším fungování (eliminace nedokonalé konkurence, nese nákady na veřejné statky ) • Trh představuje zdroj prosperity pro teritoriáně vázané obyvatelstvo a zdroj financování státu.


Socialní funkce státu • Stát svými výdaji a v souladu se svými zdroji eliminuje některé negativní sociální dopady kapitalistického sytému. Jedná se o přerozdělování vytvořeného důchodu s cílem vyrovnávat důchodovou a majetkovou nerovnost. Naplňování této funkce záleží na konkrétním zameření politiky. V globálním kontextu je jednou z široce diskutovaných otázek. Sociální konsensus je považován buďto za zátěž konkurenceschopnosti (neoliberálové), anebo taky za jeden z jeho pozitivních faktorů.


Oslabování pozic státu • Všechny tři funkce státu (definiční, harmonizační i sociální) jsou v době globalizace pod silným tlakem trhu, reprezentovaného zejména nadnárodními monopoly, ale i jinými komponenty struktury světového hospodářství - institucemi, regionálními integračními procesy, technickými a technologickými procesy , mobilitou výrobních faktorů atd., které vedou k dobrovolnému či nucenému předávání části kompetencí národních států jiným subjektům.


Charakter státních zásahů • Politické zásahy států do světového hospodářství se odehrávají zejména v rovině hospodářské politiky a to formou ovlivňování stupně a tvaru ekonomické otevřenosti státně-ekonomických celků, charakteru účasti v mezinrádoních ekonomických vztazích a tím i působení na ostatní subjekty světového hospodářství. • Vliv jednotlivých subjektů je tak dán zejména jejich ekonomickým potenciálem, velikostí, dosaženou ekonomickou úrovní a charakterem realizované politiky. 22 neděle, 7. prosince 14

Teoretická východiska politických zásahů • Charakter jakož i intenzita politických zásahů státu vychází ze stupně teoretického poznání procesů probíhajících v jeho rámci, použité metodologie a idovopolitického směřování a zájmů subjektů ovládající státní mocensko-politický mechanismus. • Tyto faktory pak formují konkrétní zaměření hospodářsko-politických zásahů do ekonomik a přímo, či nepřímo, přiměřeně své velikosti a síle rovněž působí na vývoj celého svetového hospodářství. 23 neděle, 7. prosince 14

Hlavní oblasti politického zasahování států do světového hospodářství • Nepřímé zásahy spočívají v politických zásazích do oblasti řešení nestability tržního mechanismu. Představuje je zejména makroekonomická fiskální a monetární politika. V širším kontextu řešení příčin nestability trhu se pak objevují relativně samostatné typy politik jako politiky : • Průřezové : strukturální, ochrany hospodářské soutěže, sociální , zaměstnanosti, regionální politika, politika ochrany životního prostředí, • Odvětvové: průmyslová, zemědělská, obchodní ,dopravní , zdravotní atd.


Hlavní oblasti politického zasahování států do světového hospodářství • Přímé zásahy státu ovlivňující postavení a tvar zapojení země do světového hospodářství jsou spojeny spolu s vnější hospodářskou politikou, ovlivňující přímo sféru účasti země v mezinárodních ekonomických vztazích. Jedná se o politiky : • zahraničně obchodní, platebně-měnovou a úvěrovou, migrační, politiky vztahu k mobilitě (exportu a importu) kapitálu, integrační politiky apod.


Základní úrovně politických zásahů • Nepřímé státní zásahy jsou většinou ze své povahy autonomními zásahy, což vyplývá z principu státní suverenity a teritoriální kontroly. • V souvislosti s procesy globalizace a interdepencence však roste i využití kooperační formy zásahů (zejména smluvních - např. v oblasti ekologické politiky). • Přímé zásahy v oblasti zahraničněhospodářské politiky byly sice historicky zaměřeny autonomně ale v součanosti se využívají hlavně jejich smluvní formy. 26 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů • Obsah konkrétní hospodářské politiky je určen jak strategickými cíly sledovanými jednotlivými státněekonomickými celky, tak jejich principy, metodami a konkrétními nástroji vycházejícími z celkové orientace a teoreticko-politické koncepce státu. • Obecně možno definovat 2 základní skupiny principů a 3 druhy metod hospodářské politiky: • Princip neintervence státu • (metoda neutrality vztahu státu k ekonomickým subjetkům či objektům )

• Princip státní ingerence • metodou preferenční (podpora subjektů, či objektů) • metodou diskriminační (znevýhodňování) 27 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů • Přímé zásahy státu do oblasti mezinárodních ekonomických vztahů mají většinou kooperační (většinou smluvní) charakter, který vychází z možnosti modifikované aplikace autonomních nástrojů. • Kooperační charakter vyplývá z existence státní svrchovanosti a nutnosti určité urovně spolupráce, kompromisu a sledování společných cílů mezi smluvními stranami.

28 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů • Smluvní nástroje vznikají na základě dohody dvou anebo více subjektů o vzájemné aplikaci určitého režimu vůči smluvním stranám a jejich subjektům. Jedná se o tyto hospodářsko-politické režimy: • reciproční - poskytnutí stejných rovnocenných výhod vzájemně • paritní - poskytnutí takových výhod smluvní straně , které jedna strana poskytuje vlastním subjektům • nejvyšších výhod - poskytnutí všech výhod, které jedna strana již poskytla třetím subjektům ( v USA nazývaný trvale normální obchodní režim)


Základní úrovně politických zásahů • Smluvní nástroje představují komplex pravidel mezi dvěma, nebo více stranami o pravidlech používání autonomních nástrojů zahraničněhospodářské politiky. Předpokládají formální suverenitu zůčastněných smluvních stran, přičemž můžou mít protekcionistický (podpora zahraniční expanze silnějšího partnera), anebo liberalizační ( odstraňování překážek vzájemných hospodářských vztahů) charakter. Nejčastější formy jsou: • obchodní smlouvy, obchodní a platební dohody, dohody o ochraně investic, o zabránění dvojího zdanění, o podmínkách vízového režimu, věděckotechnické spolupráci a pod. 30 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů Systém smluvních nástrojů obchodní politiky tvoří: • Rámcové smlouvy o obchodě a investicích (TIFA) • Bilaterální investiční dohody( BIT) • Peferenční obchodní dohody (PTA) zvané taky • Regionální obchodní dohody (RTA)

• Dohody o volném obchodě (FTA) zřizující pásma volného obchou • Všeobecné mnohostranné dohody (GATT, GATS, TRIPS) • Dohody o hospodářské spolupráci (EPA v rámci EU) • Asociační dohody (EU s přidruženými státy) 31 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů • Autonomní nástroje zahraničně hospodářské politiky lze členit na dvě základní skupiny: • Antiimportní - ochranářská opatření omezující přístup zahraničním subjektům, zboží, službám, či dalším produkčním faktorům v přístupu na domácí trh ( cla, kvantitativní, devizové, kapitálové či imigrační restrikce, netarifní překážky a pod.) • Proexportní - agresivně podporující domácí subjekty a faktory při vstupu na cizí trhy (vývozní prémie, státní záruky na vývozní úvěry, státní pojištění exportu, či vlastních zahraničních investic, daňová zvýhodnění, poskytování podpůrných služeb exportérům apod.) 32 neděle, 7. prosince 14

Základní úrovně politických zásahů • Konfliktní nástroje jsou obvykle nástroje donucovacícho charakteru představující mocenské zásahy státu do právní sféry jiného státus cílem donutit jej k uznání stanoviska či zájmů státu , který tato opatření provádí. Používají se v případech, že aplikace kooperačních nástrojů není úspěšná.


Základní úrovně politických zásahů • Konfliktní zásahy mívají formu dvou druhů opatření: • retorze - představující zásah který zůstává v mezích práva , ale které poškozuje faktické zájmy jiného státu s tím, aby tento upustil od vlastních autonomních opatření (omezení vstupu, aplikace diskriminačního režimu na zboží , či subjekty protistrany, celní války a pod.) • represáli - zásah který poškozuje právem chráněný zájem jinoho státu s cílem aby tento upustil od vlastního protiprávního jednání (embargo, mírová blokáda). Konfliktní zásahy můžou mít i mezinárodní charakter. 34 neděle, 7. prosince 14

ZPŮSOBY A NÁSTROJE PROSAZOVÁNÍ EKONOMICKÝCH ZÁJMŮ KORPORACÍ VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ


Způsoby prosazování zájmů nadnárodních korporací ve světovém hospodářství

• Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací • Vztah mezinárodních korporací a států • Vztah mezinárodních korporací a NGO • Vztah mezinárodních korporací a spotřebitelů


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací • Podnikatelské subjekty na sebe vzájemně působí v podmínkách tržní ekonomiky formou hospodářské soutěže, anebo kooperace, či koncentrace. Volba jedné z uvedených forem spolu s aplikací příslušných nástrojů představuje základní obsah strategické politiky korporací. • Pro současnou etapu vývoje světového hospodářství je oblast politiky korporací, které přesahují svojí činností národní hranice důležitým charakteristickým rysem a významným faktorem. • Jelikož TNK představují natolik významný prvek, je nutné zabývat se i jejich politikou v oblasti hospodářské soutěže. neděle, 7. prosince 14

Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací

•

•

•

Hospodářská soutěž (obecněji konkurence) je souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejichž cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků, popř. výsledků, a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Motivací navzájem soupeřících hráčů na trhu je generování a jejich celkový objem zisku přímo úměrný vyšším výnosům a menším nákladům, snaží se tyto subjekty snižovat náklady a volit takovou strategii, která povede k větší poptávce po jejich zboží. Jednou z možných strategií pro dosažení tohoto cíle je i internacionalizace výroby a obchodu korporací s tudíž vznik trnasnacionálních korporací.


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací •

•

•

Rozvoj strategické politiky korporací vede k tomu, že se na konkrétním trhu spojí dva či více subjektů, které dohromady představují významnou část nabídky. Dochází tak k narušení svobodné soutěže a jejímu zneužití formou koncentrace a tím vzniku deformované tržní struktury ve formě monopolu Monopol je jedna z forem nedokonalé konkurence, při které na straně nabídky existuje pouze jedna nabízející firma. Další formy nedokonalé konkurence pak jsou oligopol a monopolistická konkurence. Oligopol je taková struktura trhu na straně nabídky, kdy v oboru existuje jen velmi málo výrobních firem, respektive těchto pár subjektů dohromady zabírá většinový podíl nabídky. V takovéto situaci může docházet k utajeným jednáním (koluzím) na společné cenové politice a udávání směru vývoje celého odvětví.


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací

•

•

Monopolistická konkurence je nejjemnější forma nedokonalé konkurence s prvky monopolu i dokonalé konkurence. Je zde velký počet výrobců s výrobky, které jsou blízkými substituty - ale produkce je diferencovaná. Firma může ovlivnit částečně cenu. Bariéry vstupu do odvětví minimální např: maloobchod, pohostinství, ubytovací služby. Zde je porušena zejména druhá podmínka, tj. výrobky nejsou identické a to dává prodejci možnost ovlivnit jejich cenu. Monopolistická konkurence je tržní strukturou nejvíce připomínající dokonalou konkurenci (zejména tím, že uvažuje velký počet firem na trhu a značnou mobilitu firem mezi jednotlivými trhy).


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací • Formy monopolistické koncentrace TNK jsou různorodé. Patří mezi ně : • kapitálové ovládnutí společnosti na základě menšinového podílu • kapitálové ovládnutí společnosti na základě většinového podílu • podřízenost korporace v rámci koncernu • rovnoprávné postavení korporací v rámci koncernu • přeshraniční akvizice a následná fúze


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací • Snahy o eliminaci tvorby monopolních struktur vedou ke vzniku politiky volnějších forem kooperace • Kromě kapitálových forem kooperace, existují i volné formy kooperační politiky koncernů. • Patří sem vytváření: • • • • •

zájmových sdružení pracovních sdružení společných podniků konsorciální forem spolupráce kartelů


Formy vzájemné konkurence a kooperace korporací • Spojování korporací může probíhat jako: • horizontální spojování - je spojování podniků na stejné výrobní či obchodní úrovni • vertikální spojování -je spojování podniků vzájemně návazně propojených v rámci výrobního cyklu • anorganické spojování - spojování podniků na bázi odlišných odvětví (nejčastěji v rámci finančních korporací kvůli diverzifikaci rizik)


Vztah mezinárodních korporací a států Mezi TNK a státy dochází k vnitřně protikladnému vztahu Státy • se snaží o přilákání TNK a jejich maximálně možnou propojenost s místní ekonomikou • poskytují TNK řadu výhod a preferencí • současně však usilují o zachování určitého stupně kontroly nad jejich činností a maximalizaci jejich přínosů pro danou ekonomiku


Vztah mezinárodních korporací a států TNK se naopak snaží o získání maximálních výhod od státu. Proto sledují zejména:

• • • • •

dobývání renty na státě minimalizaci nákladovosti a daňového zatížení optimalizaci praticipace na sociálních funkcích státu ovlivňování politiky státu v pro ně důležitých oblastech omezování snahy států o jejich kontrolu Efektivním nástrojem tlaku TNK jsou zejména: - hrozba odchodu ze země a přesun výroby - translegalizace a privatizace systému práva


Vztah mezinárodních korporací a NGO • NGO jsou relativně novým prvkem struktury institucí ve světovém hospodářství • Představují určitý typ reprezentace globální občanské společnosti a jejich zájmů • jsou schopny vytvářet tlak na státy, občanskou společnost, média i korporativní sféru na národní i mezinárodní (globální) úrovni • Mají určitý politický vliv i na TNK (v závislosti od oblasti působení) a tudíž jsou určitým prvkem které můžou částečně vykonávat tlak a omezovat tak jejich snahy o podřízení státních struktur svým zájmům neděle, 7. prosince 14

Vztah mezinárodních korporací a spotřebitelů • nejefektivnější tlak na TNK se děje prostřednictvím trhu • nejvýznamnějším subjektem, který může ovlivňovat politiku TNK se stávají jejich zákazníci • vytvoření efektivního tlaku však vyžaduje určitou koordinaci zákaznických aktivit, jejich politizaci a mediální spolupráci


Literatura • Jiránková M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech, Praha 2010 • Beck U.: Moc a protiváha moci v globálním věku.Nová ekonomie světové politiky. Sociologické nakladatelství, Praha 2007. • Potočný M.: Mezinárodní právo veřejné, Orbis Praha,1973.


Role státu a politiky ve světovém hospodářství

Recommend Documents