Role speciálního pedagoga v procesu školské integrace Květa Staňková Anotace: Téma rozšiřuje pohled na funkci speciálního pedagoga. Opouští zúžené pojetí jeho práce, tj. zaměření se na vnímání ryze speciálních charakteristik a projevů žáka s postižením. Naopak zjišťuje, co všechno mohou dělat všechny děti společně a jaké podmínky je k tomu třeba vytvářet. V tomto workshopu se budeme zamýšlet nad více rolemi speciálního pedagoga. Jakým způsobem může vytvářet a udržovat otevřenou a konstruktivní komunikaci mezi všemi, kdo se spolupodílí na integraci. Součástí workshopu budou některé strategie a prostředky, o které se může speciální pedagog působící ve škole podělit s rodiči a s učiteli. Každá z těchto strategií má dopad na život rodin s dítětem s postižením. Správně a citlivě volené strategie mohou snižovat napětí úměrně tomu, jak jsou naplňovány dohody přispívající ke zlepšování podmínek ve škole.
Budu hovořit o postavení speciálního pedagoga ve školách, které integrují děti se speciálními potřebami - se zdravotním postižením. Není to pojetí působení tohoto profesionálního pracovníka ve smyslu, jak by to mohlo či mělo být. Speciální pedagog zaměstnaný školou za účelem podpory kvalitní – dobré integrace, u nás zatím není běžnou typickou praxí, spíše je to výjimečné. A když jsem se s touto praxí přece jen setkala, tak se brzy tento učitel stal učitelem na částečný nebo plný úvazek nebo učitelem suplujícím, dozorujícím atd. Budu vycházet z vlastní zkušenosti speciálního pedagoga, který se cíleně procesem integrace zabývá. Působím ve školách jako „ten, kdo poskytuje služby speciálního pedagoga zvenčí“ na základě dohody o spolupráci. Dále ve svém příspěvku čerpám ze zkušeností ze spolupráce s učiteli v zahraničí. Očekávání rodičů Pro lepší uchopení a pochopení toho, jakou roli může sehrávat učitel se speciální pedagogikou, který je zaměstnaný v běžné škole pro to, aby integrace dětí se zdravotním postižením byla dobrá a efektivní, popíši zkušenosti dvou rodin. V obou rodinách žijí děti, které mají potíže s pohybem a s dorozumíváním. U dětí se projevily i mentální potíže a problémy se zrakovým vnímáním. Obě rodiny shodně a nezávisle na sobě chtěly, aby se jejich děti učily ve stejné škole jako jejich sourozenci a kamarádi z okolí. Neuvažovali o tom, že by to mělo být jinak. Až do té doby, než se lidé z okolí dítěte začali s údivem, překvapením a pochybnostmi rodičů ptát, jestli by jejich dítěti nebylo lépe v nějakém speciálním zařízení. Příběh první - Jozífek Jedna z rodin, pojmenujme ji K., probrala školní docházku s vedením „své“ školy. Laskavě, ale jednoznačně rodičům sdělili, že jejich dítě patří do jiného typu školy, kde jsou na to učitelé vyškoleni. Co se stalo? Rodina K. byla dál vnitřně přesvědčena o tom, že jejich představy jsou dobré a přirozené a že by bylo fajn, kdyby jejich dítě chodilo do stejné školy jako chodí děti bez postižení. Získali nějaké informace o tom, že je to možné. Byli však niterně dotčeni odmítnutím svého syna. Neviděli ze strany školy snahu alespoň projevit zájem a situaci probrat. Dnes je to tak, že jejich dítě chodí do speciální školy, kde navrhli, aby se učil podle programu pomocné školy. Rodiče jsou věřící a chtěli, aby Jozífek byl co nejvíce v kontaktu s druhými dětmi. Využili vstřícnosti farního společenství. Jejich syn je spolehlivým ministrantem, jezdí na církevní tábory, ale… tam, kde bydlí, kamarády nemá. 1
Příběh druhý - Jirka Rodiče M. udělali totéž, co první rodiče: šli do školy, aby se ujistili, že pochybnosti známých i lékařů byly jen z neinformovanosti. Slušně, ale jednoznačně jim bylo vysvětleno, že škola není vybavena pro děti s takovým postižením, jako je jejich dítě. Byli rozčarováni a nemile překvapeni. Od pracovníků služeb rané péče, kterou rovněž využívali, dostali kontakt na spec. ped., který se zabývá možnostmi začleňování dětí se zdravotním postižením do běžných škol. Probrali s ním před návštěvou ve škole své představy a zorientovali se v situaci, jaké jsou možnosti vzdělávání jejich dítěte. Rozhodli se, i když s malou důvěrou, že zkusí ještě jednou zajít do školy a domluvit se, zda to škola přece jenom nezkusí. Také využili nabídku spec. ped., aby s nimi šel na schůzku do školy. Se smíšenými pocity požádali telefonicky ředitele školy o další schůzku. Informovali ho, že přijdou i s dítětem a se spec. ped., který se zabývá školskou integrací. Na této schůzce rodiče hovořili o tom, proč si myslí, že jejich dítě by mělo chodit do této školy, v čem vidí, že to má smysl a co by od školy očekávali. Rodiče měli také sepsáno, co by se mělo zajistit, aby jejich syn mohl ve škole nejen být, ale aby učení mělo smysl a efekt. Doprovázející spec. ped. přímo na schůzce zaznamenával, o čem se diskutovalo a event., co kdo zajistí a o co se postará, když škola dítě přijme. Co speciální pedagog zabezpečuje ve škole, která přijala dítě se zdravotním postižením Nejdříve rodiče, následně i škola začali využívat služby spec. ped. Zpočátku se muselo vyjasnit, že tento spec. ped. není pracovníkem speciálně pedagogického centra. Bylo vydefinováno, jaké má ve škole postavení a bylo sepsáno, co konkrétně bude dělat, na co se zaměří. Zpočátku se spec. ped. nejvíce zaměřuje na zjišťování potřeb dítěte a podle priorit postupně podporuje vytváření nezbytných podmínek a aktivně se podílí na jejich zajišťování. Např.: výběr třídního učitele, asistenta pedagoga, nastavení rozvrhu hodin, výběr pomůcek, např. aby byl počítač s přídavným zařízením přímo ve třídě atd. Identifikuje potřeby dítěte s postižením, zjišťuje, co potřebuje, aby se mohlo co nejúplněji účastnit toho, čeho ostatní a sdílelo s nimi školní život se vším všudy. Individuálně nacvičuje dovednost, kterou žák může následně uplatnit ve třídě ve vyučovací hodině. Např. psaní na klávesnici, ovládání spínače k počítači, složení obrázku jednotlivých částí holuba uplatní v přírodopise. Orientaci na vizuálně přizpůsobené časové ose použije v dějepise, atd. Speciální pedagog žáka také připravuje a učí ho sociální a komunikační dovednosti, např. jak si říct o klíče od šatny, jak rozdat či posbírat pracovní listy všem spolužákům, jak začít rozhovor, co a jak říct, když něčemu nerozumím a další. Tyto konkrétní věci by však nebyly co platné, kdyby se nepracovalo na otevřené všestranné komunikaci mezi všemi zúčastněnými. Speciální pedagog inicioval hned od prvopočátku vytvoření integračního týmu. Průběžně a téměř okamžitě poskytoval informace všem členům týmu včetně řediteli školy a rodičům. Podporoval také neformální setkávání a aktivity ve škole i v rodině. 2
I. Zamysleme se nyní nad otázkou: Jakou roli by měl sehrávat speciální pedagog ve škole, která integruje? Vidění a nalézání toho, co už existuje Speciální pedagog se zajímá nejen o to, co a jak je třeba zařídit, ale rovněž o to, co a jak se daří a funguje. Ne jako expert, který nejlíp ví, co a jak je správné, i když se to d něho hlavně zpočátku očekává, ale jako ten, kdo provází – nazvěme ho jako průvodce začleňováním dítěte do třídního a školního společenství. Vůbec to neznamená, že je „přilepený“ na integrovaného žáka a není pořád v patách učitelům a rodičům. Ale dokáže co možná nezaujatě sledovat, co se děje, využívá všech možností, které se nabízejí, jakoby je nalézá a vytahuje na světlo, aby byly k dispozici, kdykoli je zapotřebí. Pracuje s tím, co je a se silnými stránkami školy. Posiluje postavení rodičů v roli partnerů školy. Bere vážně zkušenosti rodičů a učitelů, navazuje na jejich znalosti běžného dne. Ponechává a navrací jim odpovědnost a posiluje jejich sebevědomí. Poslední dvě věty jsou volnou citací myšlenek Jana Uwe Roggeho. Jsem přesvědčena, že kdyby byly naplněny v praxi, role speciálního pedagoga ve škole, která integruje, by byla opodstatněná měrou vrchovatou. Nenásilně a citlivě rozvíjí danosti. Příklad, co mám tím na mysli: asistent je zběhlý ve vyrábění kartiček s čísly nebo pojmy. Integrovaný žák se v této pomůcce naučil dobře orientovat. I když spec. ped. zná efektivnější způsob, méně náročný a přehlednější, respektuje, s čím umí asistent i žák pracovat a co si osvojili. Plynule navazuje na to, co je zakořeněné. A volně jakoby roubuje nový nápad, rozvíjí ho a propojuje fungující. Buduje systém jako se tká síť, do které se zavěšuje každá věc, která pomáhá dělat integraci dětí s postižením samozřemější. V jiné situaci využije příležitosti, kdy se žáci učí něco nového a rovnou nabídne vhodnou pomůcku nebo způsob, jak se co učit a trénovat. Ptejme se dětí a podněcujme jejich aktivní účast na životě každého ve své třídě Speciální pedagog podněcuje spolužáky a využívá jejich zájem, zvídavost a chuť být uprostřed dění, uplatnit se, moci být při tom, být důležitý a cítit se užitečný. Velmi často pomohlo dospělým ve škole ve chvíli, když si nevěděli rady, zeptat se dětí, co by udělali oni. Příklad jeden z mnoha: škola se zapojila do akce Den země. Tento den pojala jako soutěžení mezi třídami a jaksi samozřejmě dospělí počítali s tím, že se žák s post. nezúčastní. Stejně jako měsíc předtím nešel Jirka s dětmi na rozhlednu. Nikdo se nepozastavil nad tím, že není v pořádku rozhodovat o druhém bez rozmýšlení a říkat, co je a co není pro něho vhodné. Lidé nerozpoznali jisté vylučování. Vidět a pracovat s těmito situacemi je také jedna z rolí spec. ped. Zeptal se „integrovaného“ žáka a jeho spolužáků, co udělat, aby mohli být Dne země účastni všichni. Vymysleli např. reklamu pro svoji třídu, kterou připevní na vozík. Bude s nimi na každém stanovišti a bude upozorňovat, na co třeba zapomněli. 3
Prostě bude při tom. Ale hlavně nikoho z dětí nenapadlo, že by Jirka neměl být s nimi. Kdyby chyběl, mysleli by si, že je zase u doktora, na rehabilitaci nebo u logopeda. Práce speciálního pedagoga tkví ve spolupráci Speciální pedagog ve škole, která ind. začleňuje dítě, nejen že se spolupodílí na vypracování ind. vzděl. plánu a zpracovávání učebních témat, ale věnuje se také zjišťování potřeb vyučujících a asistentů. Zprostředkovává nebo sám pro ně zajišťuje podporu ať už formou diskuzí, seminářů, zpracovává metodický materiál, zajišťuje potřebnou literaturu apod. Na schůzkách pedagogů vnáší pohled jakoby zvenčí, udržuje si stále nadhled. Vidí, co konkrétně se udělalo a podařilo, co z toho, co se vymyslelo pro jednoho, využívá více žáků. Také mluví o tom, na co je třeba se teď zaměřit. Je také tím, kdo reflektuje postoje a názory učitelů, aniž by popíral jejich pochybnosti. Nepřebírá na sebe zodpovědnost školy ani rodičů a neprosazuje okamžitě věci za každou cenu. Je jedním z pedagogického sboru, zároveň tím, kdo staví vztahový most a nastavuje pravidla pro spolupráci. Je také nestranným arbitrem, když se různí pohledy školy a rodičů. Pomáhá lidem orientovat se ve vypjatých a krizových situacích. Nepouští ze zřetele poslání a úsilí všech zúčastněných: Otevírat se všem možnostem a otevírat všechny možnosti být – učit se spolu. Pouhý výčet činností speciálního pedagoga působícího ve škole, která integruje, může být praktická věc pro orientaci, co je jeho náplní práce a stručným přehledem, co dělá. Ale neobsáhne celou šíři jeho působení a všechny role, které zastává na své pozici.
II. Na závěr uvažujme o tom, … … jaké předpoklady – profesní a osobnostní by měl mít speciální pedagog, který působí ve škole, která integruje: 1. 2. 3. 4.
z pohledu rodičů z pohledu školy – kolegů učitelů, a vedení z pohledu žáků z pohledu integrovaného žáka
4
5
6
