Rodičovství a výchova v rodině Svědků Jehovových. Bakalářská diplomová práce

Ústav pedagogických věd

Rodičovství a výchova v rodině Svědků Jehovových Bakalářská diplomová práce

Vypracoval: David Kropáček UČO: 398964 Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Trnková, Ph.D.

2014

Poděkování Tímto bych velice rád poděkoval Mgr. Kateřině Trnkové, Ph.D. za její odborné vedení a všechny rady, které mi byly k užitku při tvorbě této práce. Dále bych chtěl poděkovat členům své rodiny, kteří mě neustále podporovali a byli mi nápomocni při administraci výzkumu. A v neposlední řadě Andrey Závadské za morální podporu a pomoc při technických komplikacích. 2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl všechny zdroje a prameny, které byly k jejímu vytvoření použity.

Datum:

Podpis:............................. 3

Obsah Úvod .................................................................................................................................... 6 1 Rodina a rodičovství......................................................................................................... 8 1.1 Rodičovská role a její fáze ................................................................................... 9 1.1.1 Od partnerství k těhotenství aneb začátek rodičovství ....................... 10 1.1.2 Od narození dítěte ............................................................................... 12 1.1.3 V předškolním věku dítěte .................................................................. 13 1.1.4 Od školního věku k pubescenci .......................................................... 15 1.2 Výchovné strategie .............................................................................................. 15 2 Svědkové Jehovovi a jejich společnost ............................................................................ 17 2.1 Historie společnosti a nejvýznamnější osobnosti ................................................ 17 2.2 Učení, zásady a aktivity ....................................................................................... 19 2.3 Svědkové a rodinný život .................................................................................... 20 2.3.1 Volba partnera a založení rodiny ........................................................ 20 2.3.2 Úloha manželů .................................................................................... 21 2.3.3 Výchova dětí ....................................................................................... 22 Shrnutí ................................................................................................................................. 26 3 Metodologie výzkumné sondy ......................................................................................... 27 3.1 Výzkumný problém ............................................................................................. 27 3.2 Výzkumný cíl a výzkumné otázky....................................................................... 27 3.3 Metoda výzkumu a technika sběru dat ................................................................ 28 3.4 Výběr výzkumného vzorku a vstup do terénu ..................................................... 28 4 Analýza dat ....................................................................................................................... 29 4

4.1 Výsledky výzkumné sondy .................................................................................. 29 4.1.1 Výchova podle biblických zásad ........................................................ 30 4.1.2 Autoritativní výchova? .............. ........................................................ 34 4.1.3 Názor na manželství a dobu výchovy ................................................. 37 Závěr.................................................................................................................................... 39 Přílohy ................................................................................................................................. 41 Použitá literatura ................................................................................................................. 48

5

Úvod Rodina. Je to pojem, jenž určitým dílem rozhoduje o tom, jaká osobnost se vyvine z každého člověka. Rodinou jsme, v různých podobách, ovlivňováni po celý život a proto je středem zájmu mnoha odborníků různých oborů. Mnozí tvrdí, že rodina je základní jednotkou lidské společnosti. Například Možný (1990) uvádí, že rodina je v lidské společnosti důležitá proto, neboť na ní záleží její celé příští bytí či nebytí. S tímto tvrzením nelze nesouhlasit, jelikož skrze rodinu se společnost reprodukuje. Je to jeden z faktorů, které rozhodují o tom, jak se bude společenské dění v nadcházejících obdobích vyvíjet. V historickém vývoji společnosti je však ještě jedno téma, které ji ovlivňovalo už od začátku jejího formování, a tou je náboženství. ,,Přes celý průběh dějin patřilo náboženství k základním součástem lidského bytí a mělo ohromný vliv na to, jak lidé vnímali okolní svět a jak na něj reagovali" (Giddens, 1999, str. 412.) Ani dnes tomu není jinak. V současnosti lze počet náboženství a náboženských hnutí odhadovat na stovky, ne-li tisíce a každý z nás je obklopen bezpočtem zpráv, týkajících se náboženské tématiky téměř dennodenně. Tato bakalářská práce popisuje, jak tyto dva společenské systémy souvisí. Úkolem práce je poskytnout čtenáři vhled do rodiny a náboženství v určité fúzi, jelikož v této práci se budu zabývat rodinou, jejíž členové se řídí vírou a zásadami Náboženské společnosti svědkové Jehovovi. Proč právě svědkové Jehovovi? Výběr této náboženské skupiny není úplně náhodný. Mám totiž nemálo příbuzných, kteří se k tomuto náboženskému směru hlásí a téměř ve všech případech se jedná o rodiny, které vychovávají nebo již vychovaly potomka. Nedávno jsem měl možnost setkat se s jedním svým příbuzným, který je vychováván podle věrouky Svědků. V té době měl 6 let a já jsem byl velice překvapen úrovní, na které jsme náš rozhovor vedli. Takto jsem se dostal k otázce, jak vlastně probíhá výchova podle zásad svědků Jehovových? Jak se tito lidé staví k rodičovské roli? Cílem mé bakalářské práce je tedy ukázat čtenářům, co považují lidé s tímto náboženským vyznáním za podstatné v rodičovství, jaké výchovné postupy jako rodiče používají a co v procesu výchovy považují za žádoucí a naopak nežádoucí. Čtenáři tak umožňuji vhled do struktur, o kterých mohl mít buď žádnou nebo zkreslenou představu.

6

Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a část empirickou. V teoretické části se zabývám rodinou jako takovou. Nastiňuji zde, jak je na rodinu v současnosti nahlíženo a uvádím, co vše může obnášet rodičovství a výchova. Dále se zabývám formováním Náboženské společnosti svědkové Jehovovi, seznamuji se zásadami, jež jsou spojeny s členstvím a s morálními hodnotami, jež jsou pro členy důležité a nakonec zde popisuji, jak by mělo vypadat rodičovství a výchova podle publikací svědků Jehovových. V empirické části popisuji postup své výzkumné sondy, kde se zabývám jednotlivými výzkumnými problémy, výzkumným vzorkem a postupem vstupu do terénu, popisuji metodu sběru dat a následně postup při jejich analyzování. Svá zjištění pak v analytické části interpretuji a diskutuji v kontextu teoretických zjištění a zjištění z analýzy literatury svědků Jehovových.

Výzkum

byl

realizován

kvantitativní

metodou

a

prostřednictvím

standardizovaného dotazníku, který jsem vytvořil tak, aby odpovídal cíli bakalářské práce.

7

1 Rodina a rodičovství V této kapitole se zabývám současnými trendy a teoriemi popisující dnešní rodinu a dále se zaměřuji na průběh rodičovství, kde popisuji rodičovské fáze, problematiku s nimi spojenou a postupy, jimiž rodiče vedou výchovu. Jak rodičovství, tak výchova se uskutečňují ve velmi specifickém prostředí. Tímto prostředím je jednoznačně rodina (pomineme-li instituce jako dětské domovy atp.), ale co to vlastně rodina je? Na tuto otázku dokáže odpovědět leckterý laik, ale zde je nutné pochopit hlubší význam rodiny a její širší souvislosti. Není to jen skupina příbuzensky spjatých lidí (nejběžněji dvou dospělých a jejich dětí), žijících v domácnosti - takto je chápána pouze rodina nukleárního typu (Boudon, 1999). Vedle nukleární rodiny rozlišujeme i rodinu širší (rozšířenou), která je zastoupena i dalšími jednotkami nukleárních rodin, které jsou spolu v určitém příbuzenském vztahu (Giddens, 1999). Asi nejpřesnější definici rodiny podává Dunovský (1999), který popisuje rodinu ,,jako malou primární společenskou skupinu, založenou na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu jej substituujícím (osvojení), ... jejíž členové plní společensky uznané role vyplývající ze soužití, a na souhrnu funkcí, jež podmiňují existenci tohoto společenství a dávají mu vlastní význam ve vztahu k jedincům i k celé společnosti''.

Rodina je původcem sociálních změn ve společnosti. Ku příkladu lze zmínit nárůst rozvodovosti, jež se v posledních dvou dekádách uskutečňuje nebo okolnosti populačního vývoje. Další důležitou roli hraje v regulaci sociálně-patologických jevů objevujících se ve společnosti (Vítek, 1985). Rodinné hodnoty jsou pak promítány i do širších společenských kruhů a to zejména prostřednictvím institucí jako jsou školy nebo církve, neboť jsou prodloužením rodinných forem do nerodinných struktur (Satirová, 1994). Důležité jsou také funkce rodiny. Dunovský (1999) rozlišuje celkem 4 základní funkce. Patří sem biologicko-reprodukční funkce, která zajišťuje pokračování rodu, ekonomicko-zabezpečovací funkce, která se vztahuje nejen na dítě, ale i na ostatní členy rodiny, funkce emocionální, kde jde o vytváření vnitřních vztahů, ale pro mé téma je klíčová funkce socializačně-výchovná. Prostřednictvím socializačně-výchovné funkce je totiž

8

naplňován zájem a celková péče o dítě a uspokojování jeho potřeb, čímž je zajišťován jeho osobnostní vývoj.1 Jaké jsou skutečné dopady jejich realizací pro dítě? Odpověď nabízí Dunovský (1999). Dítě je ve své podstatě omezováno tím, jak vnímají svět jeho rodiče, protože tuto představu dítěti v různých podobách prezentují a skrze ní si dítě vytváří svůj vlastní "zkreslený" obraz světa. Nezůstává však jen u tohoto, neboť dítěti je díky rodině připsán i socioekonomický status (SES). Skrze rodinu získává místo (a pohled na něho) ve společnosti a podle toho pak uplatňuje další osvojené vzorce chování. Lze tedy tvrdit, že rodiče nesou velkou odpovědnost za to, jak se k výchově postaví a jak ji budou vést, protože jejich vlivem si dítě poté vytvoří svůj vlastní obraz světa. 1.1 Rodičovská role a její fáze Nejen rodina vzniká narozením dítěte, ale tímto aktem se z manželského páru stávají i rodiče, což je jeden z nejvýznamnějších mezníků v lidském životě. Rodičem se člověk stává už na celý život a nelze jej nijak zvrátit (Možný, 1999) a pokud dvojice má to štěstí, že se rodiči může stát, bude se muset potýkat s problémy, jež rodičovství a výchova obnáší a velice záleží na tom, jak budou tyto situace řešit. Vychovat tělesně i duševně zdravé dítě je totiž test osobní zralosti, neboť rodiče se snaží předat dítěti to nejlepší, co sami získali od svých rodičů nebo jiných zdrojů a pomáhají mu začlenit se do společnosti (Říčan, 2004). V následující kapitole se proto zabývám některými problémy a jejich okolnostmi, které se v průběhu rodičovství objevují. Rodičovství je kontinuální proces, který se obměňuje například podle aktuálního vývojového stádia dítěte. Každé stádium má svá specifika, na které se rodič musí připravit a kterým se musí do jisté míry přizpůsobit. V této podkapitole se věnuji těmto stádiím a přechodům mezi nimi. Částečně vycházím z chronologického vývoje člověka (v rámci vývojové psychologie), ale pro usnadnění popisu stanovených období opomíjím některé významné momenty, které jsou například vzhledem k vývoji psychiky podstatné. To proto, jelikož se primárně orientuji na změny ve vedení výchovy, nikoliv na psychologické změny dětí. Stádia jsem stanovil čtyři, ve kterých dochází k průniku psychických i sociálních změn

1

Je však důležité zmínit, že tyto funkce jsou spojené spíše s výkonem rodičovské role, protože kromě emocionální funkce, která může být naplňována oboustranně, jsou ostatní plněny směrem od rodičů k dětem, nikoliv opačně.

9

dítěte. Pokrývám období od narození až do pubescence, kde se výchova a výchovné prvky podle literatury, ze které vycházím v kapitole zaměřené na výchovu dětí v rodině svědků Jehovových, uplatňují nejintenzivněji. 1.1.1 Od partnerství k těhotenství aneb začátek rodičovství Na začátku rodičovství stojí (ale ne vždy musí) před manžely (partnery) rozhodnutí, zda na sebe vezmou zodpovědnost za výchovu dětí. V této podkapitole se zabývám rodičovstvím, které je dobrovolné, vědomé a nevyplývá z žádných sociopatologických jevů. Přechod k rodičovství je v životní dráze jedna z velice dynamických změn sociální situace, kdy člověk přechází z jednoho sociálního stavu do druhého (Hamplová, 2003). Karsten (2006) přechod k rodičovství popisuje jako jeden ze čtyř hlavních vývojových úkolů člověka.2 Gelles (1995) a Možný (1999) ve svých knihách popisují přechod k rodičovství pomocí čtyř aspektů. Prvním z nich je forma tradice, která na ženy vyvíjí kulturní tlak, jelikož jsou již od prvopočátku civilizace s mateřstvím bezprostředně spojovány.3 Druhou možností je rodičovství mimovolné, kdy se lidé stávají rodiči neplánovaně. V tradiční společnosti se to stávalo problémem, jelikož bylo dítě vně manželského svazku i jeho rodič (zpravidla matka) diskriminováni a ocitali se na okraji společnosti. Moderní doba však v tomto ohledu přináší uvolnění a počet dvojic, které vychovávají dítě a přitom nejsou v manželství, roste (Karsten, 2006). V téže knize je dále uvedeno, že záleží na vnímání situace oběma druhy a pokud partner prožívá těhotenství partnerky s nadšením a zájmem a vyslovuje jí podporu, žena si v takovém případě velice snadno vytváří k (nenarozenému) dítěti silný pozitivní vztah. Z toho vyplývá, že (nastávající) otcové mají také značný vliv na to, jak bude matka své dítě vnímat. Jak už jsem v textu zmínil, je to krok nezvratný, nerevokovatelný, což autoři Možný (1999) a Gelles (1995) uvádí jako třetí aspekt přechodu k rodičovství. Současná společenská situace a nastavení systému4 nutí člověka neustále uvažovat nad všemi možnostmi svých

2

Další tři jsou: volba povolání, výběr partnera, partnerství. Důkazem toho jsou i stále přetrvávající předsudky vůči ženám, jež se rozhodly těhotenství předčasně ukončit nebo se chtějí mateřství zcela ve svém životě vyhnout. Nicméně v ženách je mateřství instinktivně zakořeněno, i když se postoje k němu mohou v průběhu života měnit (Říčan, 2006). 4 Například díky trendu zvyšování vzdělání a kvalifikace nebo budování kariéry 3

10

rozhodnutí a vzhledem k tomu je rodičovství spojováno mnohdy až s příliš vysokým riskem. Z výzkumu provedeného Fialovou a kol. (2000) vyplývá, že přibližně pro třetinu dotazovaných je rodičovství spojováno s příliš vysokým omezením svobody rodičů.5 Na základě tohoto faktu se pak lidé (v manželství) mohou rozhodnout pro bezdětnost. Hašková a Pomahačová

(2006)

uvádí,

že

rozhodnutí

nemít

děti

je

důsledkem

aktuálních

celospolečenských hodnotových orientací. Nejčastěji toto rozhodnutí autorky spojují s menší socioekonomickou zátěží, preferencemi svobodného života a minimem zodpovědnosti, které plynou ze života bez dítěte. Kuchařová a její kolegyně (1999) ve svém výzkumu uvádí, že přesvědčení "nemít dítě" zastává přibližně 9% zkoumané populace. Na druhé straně naprostá většina dotazovaných ve výzkumu Fialové a kol. (2000) počítá s tím, že v budoucnu dítě (nebo děti) mít budou. Z obou interpretací lze tedy vyvodit, že nelze jednoznačně určit, jak se bude plánování rodičovství vyvíjet. Lze to tvrdit i z výsledků počtu narozených dětí, kde můžeme vidět, že počet narozených dětí se sice během posledních 60 let postupně měnil, ale lze vidět několik střídajících se období s vyšší nebo naopak nižší porodností (Demografická příručka, 2012). Nakonec jde o přechod zcela zlomový. Ostatním životním přechodům předchází určitá fáze přípravy na nové období, kdežto u dítěte jde o životní změnu v podstatě ze dne na den (Možný, 1999). Karsten (2006) uvádí, že právě v období přechodu k rodičovství jsou lidé podněcování k přizpůsobování novým situacím a přípravě strategií k jejich řešení. V první fázi se sice pár snaží na rodičovskou roli připravovat, ale toto jednání je založeno spíše na představách a iluzích o miminku (Možný, 1999). Těhotenství jako takové pak sice ženu pozvolna

připravuje na onen zlomový bod, ale ve větší míře se jedná o přípravu

fyziologickou, méně pak sociální a to zpravidla u prvorodiček. Na jednu stranu se dá říci, že na rodičovství se nedá stoprocentně připravit a nastávající rodiče čeká mnoho překvapení, která si nedokážou představit. Může to vyvolávat pocit, že bychom se měli primárně řídit vlastními přesvědčeními a dosavadními životními zkušenostmi. To však není optimální postup. Každý rodič, by měl mít snahu se na rodičovskou roli připravit co možná nejvíce. Nedostatky, které se pak v průběhu rodičovství mohou objevit, se dají napravit, jelikož informačních zdrojů, zaměřujících se právě na přípravu k rodičovství, existuje dostatek.

5

Pro značnou část respondentů však bylo rodičovství ještě příliš vzdálenou perspektivou, proto je potřeba výsledek hodnotit s rezervou.

11

1.1.2 Od narození dítěte Narození dítěte do vztahu mezi rodiči vnáší nové prožitky. Oba partneři vidí toho druhého v roli, ve které ho zatím nemohli poznat. Přechod k rodičovství navíc může být značně frustrující, ale poskytuje lidem vážné a hodnotné zkušenosti a vývojové impulzy (Karsten, 2006). Po narození dítěte se pak rodiče musí takřka bezvýhradně přizpůsobit potřebám dítěte. Zejména těm tělesným, které se v tomto období projevují nejvýrazněji. Tužilová (2005) uvádí několik zásad, které by při péči o novorozeně neměly být opomíjeny. V obecnějším shrnutí se jedná o to, že rodiče by měli přiměřeně napomáhat k rozvoji jak motorickému, tak kognitivnímu, podněcovat zrak i sluch dítěte a dodat mu dostatek prostoru pro pohyb. To je v naší společnosti vnímáno jako samozřejmost. Samozřejmý však není přístup, který rodiče k dítěti zaujímají. V tomto raném stádiu je vedle uspokojování fyzických a fyziologických potřeb důležitý způsob interakce s dítětem, jelikož už v tomto období dítě vnímá některé komunikační podněty, které napomáhají jeho příznivému vývoji a zde tedy hrají hlavní roli nejen osobní charakteristiky rodičů, ale také jejich životní zkušenosti (Novák, 2013). Co je však sporem, který trápí odborníky, je to, jak interakční postoje vnímá samo dítě. Jedna skupina zastává názor, že všechny důležité procesy, které se v dětském těle i jeho mysli odehrávají, jsou dány genetickými předpoklady. Naproti tomu vystupují zastánci názoru, že činitelem vývoje je zkušenost (učení) (Koukolík, 2008). Matoušek (1993) popisuje interakční vztah (mezi matkou a dítětem) jako sladění interakčních rytmů6, ve kterém je dítě následně schopno učit se interakčním schopnostem. V každém případě je však potřeba, aby mělo dítě dostatek různých smyslových podnětů, které mu budou pomáhat ve vývoji a nijak ho nebudou omezovat. Dítě si pak postupně začne uvědomovat svou vlastní identitu,7 kterou si pak uchová do budoucího života. Toto stádium (kdy se u dítěte začne projevovat identita) je charakterizováno jako období prvního vzdoru. Poprvé se objevuje konflikt mezi rodičem a dítětem a právě zde se začínají objevovat výchovné strategie rodičů, kterými se budu věnovat dále v této práci.

6

Interakční rytmus Matoušek vysvětluje jako vzájemné zrcadlení výrazů, projevů. Rozděluje je na krátké (vlna zájmu v přímém kontaktu) a dlouhé (rytmus spánku a bdění). 7 Zpravidla v období konce druhého roku (Tužilová, 2005).

12

Samozřejmě existují i další okolnosti, jež ovlivňují následný vývoj dítěte. Ve velké míře se ale jedná spíše o okolnosti tělesného vývinu, správného načasování určitých kognitivních impulzů a o okolnosti psychologické, které pro tuto práci nejsou stěžejní. 1.1.3 V předškolním věku dítěte Pokud nebyla výchova dítěte v předchozím období významně nepříznivá nebo naopak příliš přeceňována, nastává pro rodiče i pro dítě další specifické období, kterým je předškolní věk. Toto období je charakteristické především změnami v chování dítěte, což rodiče mohou snášet různě. Z toho vyplývá, že mohou nastat specifické situace, při kterých rodiče budou uplatňovat nejrůznější výchovné prostředky. Dáno je to především rychlým vývojem dětského já, které nemusí být vždy v souladu s přesvědčením rodičů. Nastávají tak první konflikty mezi potřebami a přáními dítěte a rodiče. Jak je uvedeno u Wyckoffa (2004), tyto zdánlivě neřešitelné rodičovské problémy lze však minimalizovat, pokud se na ně rodič připraví. To ovšem není tak jednoduché, jak se může zdát. Vítek (1985) to dokumentuje ve svém výzkumu, kde došel ke zjištění, že 40,7% dotazovaných žen nebyla vůbec na výchovu dětí připravena.8 Nejdůležitějším úkolem, který se v tomto období objevuje, je příprava na školní věk. Wyckoff (2004) píše, že toto období je obdobím učení v oblasti psychické, intelektuální i emocionální. Děti v předškolním věku vynikají zvědavostí, představivostí a nezávislostí, ale bývají také umíněné, vzdorné a neodbytné, což je pro vychovatele v mnoha ohledech problémem, jelikož děti mají tendence se vzpírat pravidlům, kterým se mají naučit. Velkou měrou za to může egocentrismus dítěte, který Říčan (2004) popisuje jako kognitivní egocentrismus, tedy že dítě sice chápe, že na světě není samo, ale nedokáže ještě pochopit, že ostatní lidé v jeho okolí mohou zaujímat jiná stanoviska, než zaujímá samo. Dalším výrazným problémem, který tentýž autor uvádí, je magičnost, kdy dítě nechápe, že jeho myšlenky či slova nemají "výkonnou moc"9 a přemýšlí o neživých věcech v antropoformním charakteru, tedy že jim připisuje lidské vlastnosti.

8

Musíme si však uvědomit, že od té doby již čas pokročil a nyní by stejný výzkum mohl přinést rozdílné výsledky. 9 Říčan toto vysvětluje na příkladu, kdy i dospělý člověk vyhlíží tramvaj a domnívá se, že oním vyhlížením uspíší její příjezd.

13

Wyckoff (2004) pak uvádí, že primárním úkolem rodičů s předškolním dítětem, je naučit je správnému chování způsobem, který děti dokáží pochopit. Zároveň rodičům podává vysvětlení, za jakých okolností se dítěti bude v jeho učení dařit. Je důležité, když rodiče: přijímají dítěti vrozenou povahu a temperament pomáhají dětem osvojit si pocit zodpovědnosti za vlastní činy vytvářejí bezpečné a láskyplné prostředí, založené na vzájemné důvěře učí děti přijímat rozhodnutí a řešit problémy učí děti, jak se vypořádat s chybami spíše jako s výzvami než s katastrofami (Wyckoff, 2004) Táž publikace dále ukazuje celou řadu potencionálních problémů, se kterými se rodiče u svých dětí mohou setkat a nabízí také způsob, jak je správně řešit. Nebudu se zabývat všemi, ale zmíním alespoň pár těch, které považuji za nejběžnější. Ničení věcí - dítě nedokáže pochopit hranici mezi hrou a ničením. Rodič by měl dítěti tyto hranice v konkrétních případech stanovit a vysvětlit, proč to tak musí být. Pokud dítě už něco opravdu zničí, není dobré reagovat přehnaně, ale spíš dítě zapojit do úklidu. Vytvoří si tím pak vztah vlastnictví a začne si věci vážit. Lhaní - to pro předškoláka znamená malý krok k osamostatnění a částečnému vymezení se kontroly rodičů. Rodič by měl dítěti ale vysvětlit výhody, plynoucí z pravdomluvnosti a rozdíly mezi pravdou a lží. Odmítání příkazů - děti si ověřují důslednost rodičů, pokud se nechovají podle příkazu, který jim byl dán. Proto by měli rodiče vždy stanovovat jasná a srozumitelná pravidla a následky, které z poslechnutí nebo neuposlechnutí plynou. Pochvala při splnění není nikdy na škodu.10 Odmítání jídla - pro předškoláka může být jídlo zdržováním od objevování světa. Proto by měl rodič dítěti věnovat pozornost a chválit ho při jídle než se věnovat tomu, že jídlo odmítá.11 Odmlouvání - je známkou, že dítě již dovede správně používat význam některých sdělení (dobrých i špatných). Tím se pokouší do jisté míry řídit svět kolem sebe. Rodič by se

10

Odměny jsou ale dnešními dětmi brány, jako jejich privilegium, proto je nutné k nim přistupovat s rezervou a používat je střízlivě. Stejně tak je nutno pochopit, že ani tresty už nenabývají takového významu, jako tomu bylo dříve. Dítě chápe použití trestu obecněji. Nabývá tak dojmu, že i ono může trestat rodiče. (Dinkmeyer, 2008) 11 Samozřejmě v rozumné míře. Nikdy by rodič neměl ztratit přehled o tom, kdy, jak moc a co dítě jí.

14

pak měl pokoušet minimalizovat výskyt situací, ve kterých by mohlo dítě odmlouvat a pokud je odmlouvání neškodné, lze je s klidem ignorovat. Problematika předškolního věku je samozřejmě komplikovanější, nicméně pro pochopení používaných výchovných mechanismů nemusíme zacházet do větší hloubky. 1.1.4 Od školního věku k pubescenci Přechod ke školnímu věku je významný z několika důvodů. Dítě přichází do nového mimorodinného sociálního prostředí, kde se zkouší jeho psychologická připravenost a výbava (Matoušek, 1993). Poznává nové situace a musí se s nimi naučit vypořádat samo. Také část výchovy je přenesena z rodiny na instituci školy. Jak uvádí Matoušek (1993) rodinná nálada je ve značné míře ovlivněna školními výsledky dítěte. Z toho je patrné, že škola sehrává v rodinném prostředí a výchově významnou roli. Rodinné prostředí ale dítě začne chápat jinak a upravuje si podle toho své postoje. Role rodičů už není jen ochranářská, ale dítě chápe, že ho musí rodiče živit, šatit a dohlížet na něj. Rozvíjí se i komunikace mezi dítětem a rodičem. Nastávají situace, kdy dítě potřebuje řešit nějakou citovou záležitost a cítí, že mu dokážou pomoci jen rodiče. To samozřejmě upevňuje celkový vztah a dítě se tak učí city ovládat (Říčan, 2004). I nadále by však rodiče měli dbát na stanovování pravidel, nicméně tam, kde důsledky nejsou příliš závažné, by měla nastat možnost diskuze nad tématem a rodiče by měli být schopni kompromisu. Pro dítě je to přínosné hlavně v rozpoznávání situací, kdy má ustoupit, ale na druhé straně se taky učí prosazovat si své cíle a naslouchat potřebám druhých (Biddulph, 2006). Takovým způsobem se dítě začne čím dál více osamostatňovat a bude připraveno na širší svět než jen okruh rodiny, přátel a školy. Nakonec dojde k momentu, kdy dítě bude schopno odpoutat se od rodičů úplně a bude umět fungovat zcela samostatně. 1.2 Výchovné strategie Novák (2013) výchovnou strategii popisuje jako určitý emoční vztah k dítěti, na základě kterého rodič realizuje samotnou výchovu a vytváří si k ní určitý přístup. Tyto strategie (nebo styly) při výchově se u různých autorů liší, ale všechny vycházejí (více či méně) z modelu Kurta Lewina, který mluví o stylu autoritářském, který se projevuje poslušností a podřízeností autoritě rodiče, liberálním, kde má dítě velkou míru volnosti a demokratickém, jež je založen na spolupráci a vyvážené míře svobody a odpovědnosti. 15

Postupem času se však problematika výchovných stylů rozšiřovala. Přehledný výčet výchovných stylů nabízí Jínková (2005). Čačka (Jínková, 2005) rozlišuje 3 základní typy: "laissez-faire", který je charakteristický u nedostatečně vyspělých rodičů a projevuje se minimálními zásahy do výchovy a neschopností v rozhodování, což u dítěte vede k citové plochosti a opožďování vývoje. Dále se jedná o rozmazlování, které spočívá v naprosté "oddanosti" dítěti a vyhovění všem jeho požadavkům. Dítě pak není schopno určovat přiměřenost svých přání, projevuje velkou míru neukázněnosti a neumí se přizpůsobovat. Třetím je již zmíněný autoritářský přístup, který s u dítěte může projevit dvojím způsobem podrobením, které vede k plachosti, přecitlivělosti, nervozitě nebo ke vzdoru, což způsobuje dezinterpretaci rodičovské lásky. V českých podmínkách se podle Nováka (2013) nejčastější objevují tyto výchovné typy, které však fungují jako otevřený systém a výchova může být tedy pojata i více způsoby: autoritativní - založená na příkazech, zákazech, kontrole laxní - charakteristická nezájmem a osobními preferencemi ochraňující - vlídně autoritativní, brání fyzickému i psychickému otužování volné - hraničí až s "totální svobodou", vymezení není příliš jasné perfekcionistické - rodiče "trpí" snahou dodat dítěti jen to nejlepší, dítě se musí chovat co nejlépe a musí splnit všechny úkoly V literatuře i v jiných zdrojích jsem se však asi s nejvhodnějším přístupem k výchově setkal u stylu demokratického. Většina autorů preferuje rozvíjení spolupráce a komunikace mezi rodiči a dítětem (dětmi), která bude charakteristická především schopností tvorby rozumných kompromisů. Podle Schaefera (Peterková, 2013) je svoboda, demokratičnost mírně zdůvodněné tresty, podpora vědomí sounáležitosti s rodinou a podíl na rozhodování cestou, jak u dítěte vytvořit a rozvinout aktivitu, nezávislost, tvořivost, otevřenost, asertivitu, dobré fungování ve společnosti, emoční vyrovnanost, cílevědomost a zdravé sebevědomí. Problematika rodiny a výchovy zde samozřejmě nekončí. Tato témata jsou mnohem komplexnější a k celkovému pochopení jejich struktur je potřeba dalšího studia řady pramenů. Pro rozsah a charakter bakalářské práce však není nutné témata dále rozebírat, jelikož pro poznání a pochopení souvislostí, kterými se budu dále zabývat, zde bylo řečeno již dostatek.

16

2 Svědkové Jehovovi a jejich společnost O rodině a rodičovství jsme se dozvěděli pro naše účely dost natolik, abychom byli schopni pochopit chování a jednání v jejím prostředí. Nyní je tedy na místě si povědět, jak moc se od těchto "modelů" liší nebo neliší představy o rodině v kruzích společnosti svědků Jehovových. Než se k tomu však dostanu, je také důležité seznámit se s touto náboženskou skupinou obecněji. 2.1 Historie společnosti a její nejvýznamnější osobnosti12 Období 2. poloviny 19. století bylo významné nejen pro svědky Jehovovi. Na rok 1874 totiž adventistické hnutí předpovídalo návrat Ježíše Krista. To se ovšem nestalo a od přívrženců tohoto směru se odpoutal Charles Taze Russell, který od té doby (1879) začal vydávat časopis Sionská strážná věž a Hlasatel Kristovy přítomnosti. Stal se tak zakladatelem skupiny Badatelé Bible, která se později v roce 1884 oficiálně zaregistrovala jako Biblická a traktátní společnost Strážná věž (Vojtíšek, 2004). Dnešními členy Společnosti je tento rok udáván, jako datum vzniku svědků Jehovových. Russell napsal poměrně rozsáhlé, šestisvazkové dílo Studie v Písmu, které se stalo základem teologie Strážné věže (Enroth, 1994). Od bádání po Ježíšově návratu však neupustil a stanovil datum nové, tentokrát na rok 1914. Po tomto roce však díky nenaplnění proroctví nastalo v jeho řadách k velikému zklamání a po jeho smrti vážně hrozilo, že hutí zanikne (Remeš, 1995). Po Russellově smrti se prezidentského úřadu ujímá Joseph Franklin Rutherford, který vnesl do tragické situace hnutí Badatelů Bible nové světlo. V Enrothově publikaci (1994) se dozvíme, že Rutherford byl ještě plodnější, než jeho předchůdce. Dokázal vydávat přibližně jednu knihu ročně a během jeho vedení bylo distribuováno víc než 300 milionů výtisků jeho děl. Hnutí dal také v roce 1931 nový název - svědkové Jehovovi. Přeorganizoval jeho řízení a strukturu, což ale následně vedlo k další krizi a hnutí opět hrozil zánik. Za cenu 4000 následovníků, kteří jeho frakci nakonec opustili, nakonec ale dokázal tento otřes ustát (Remeš, 1995). V téže publikaci autor uvádí, že Rutherford stanovil nové datum zániku světa na rok

12

Pro usnadnění pojmenování Náboženské společnosti svědkové Jehovovi, používám například označení organizace, hnutí nebo společnost.

17

1925. Důsledky byly po tomto roce pro svědky podobné, jako po roce 1914. I tuto krizi však hnutí dokázalo překonat. Dalším předsedou v pořadí, jak se dozvíme v Remešově publikaci (1995), se po Rutherfordově smrti stal Nathan Homer Knorr, který ve Společnosti zavedl nová pravidla. Asi nejvýznamnější novinkou bylo pravidelné školení pro účastníky, kteří měli být zdokonalováni na poli diskuzí, ve které předtím nebyli příliš úspěšní. Tímto způsobem dokázal velice zefektivnit misionářskou činnost hnutí. Postaral se také o nový překlad Písma a podařilo se mu ho tak sladit i s neobtížnějšími články své věrouky, což přineslo úspěch v podobě nárůstu následovníků.13 Ještě před Knorrovou smrtí se však začalo hovořit o dalším datu, kdy bude svět zničen. Tentokrát se to mělo stát v roce 1975. Po tomto neúspěchu, v řadě již třetím, se ujal vedení Frederick W. Franz, který dokázal organizaci svědků provézt i tímto zklamáním (Enroth, 1994). V dnešní době je vedení Společnosti decentralizováno. Není tedy řízeno pouze ze sídla v Pensylvánii, ale také v New Yorku. Hlavami těchto dvou institucí jsou Don A. Adams a Max. H. Larson (Vojtíšek, 2004). Toto byly nejvýznamnější události a osobnosti spojené s organizací svědků Jehovových. Další vývoj organizace je mnohem poklidnější, ale prognózy nastiňují budoucnost tohoto hnutí s velkými otazníky, jelikož stále přetrvávají pochybnosti o událostech, které zde proběhly jak ve věroučné oblasti, tak v oblasti personální. Historie této organizace není příliš dlouhá, ale i během relativně krátké doby existence se potýkala s velice vážnými problémy. Všechny ale dokázala překonat a to zejména díky silným osobnostem v jejím vedení. O následovnících, kteří přes všechny neúspěšné predikce návratu Krista zůstali tomuto hnutí věrni, lze říci, že museli být ve svém přesvědčení velice neochvějní a zřejmě nanejvýš důvěřovali svým vůdcům, i když měli zcela jasné důkazy o chybách, kterých se dopouštěli.

13

V roce 1942 měla organizace svědků asi 115 000 následovníků. V roce 1977 to bylo již 2 223 538.

18

2.2 Učení, zásady a aktivity Věrouka svědků Jehovových vychází z protestantismu a hlásá, že ostatní víry jsou dílem Satana. Od klasických křesťanských církví se liší i jinými věcmi. Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce, narozeniny, ani další "světské" svátky (Vojtíšek, 2004). Nepřisuzují význam lidské vládě, státní vlajce a odmítají službu v armádě, což je dle jejich názoru modlářství a neslučuje se s jejich učením (Enroth, 1995). Stejný autor dále uvádí, že svědkové Jehovovi se vymezují vůči křesťanství popřením všech hlavních křesťanských doktrín. Jedná se například o sv. Trojici, osobu Ducha svatého nebo božství Ježíše Krista či jeho vzkříšení v těle a podle jejich výkladu byl usmrcen na mučednickém kůlu namísto kříže. Odmítají existenci nebe a pekla a namísto toho nabízí věčný život v pozemském Ráji a "věčné zatracení" v podobě prosté smrti. Nad lidmi, kteří se do Ráje dostanou (označovaní jako velký zástup), bude vládnout nebeská vláda 144 000 pomazaných s bohem Jehovou. Dnes asi nejkontroverznější zásadou tohoto společenství ovšem je otázka transfuze krve, kterou striktně odmítají. Vychází tak z biblického textu v Genesis 9, 4-5. To je dle Enrotha (1994) ovšem výsledkem mylné interpretace textu, ve kterém se uvádí, že člověk nesmí jíst maso, jež v sobě má krev.14 Ve Vojtíškově knize (2004) se dále dozvíme o dalším významném rysu jehovistů misijní činnosti, kterou tato organizace horlivě uskutečňuje. Všechny publikace, které se dostanou k veřejnosti, poskytují svědkové Jehovovi zcela zdarma a každý může požádat o zaslání jakékoliv publikace (zdarma) prostřednictvím žádanky, která je součástí veškeré literatury jehovistů. Roční produkce je asi 50 mil. knih v desítkách jazyků a 21 mil. časopisů, mezi něž patří zejména Strážná věž a Probuďte se! (Vojtíšek, 2004), které vycházejí ve více než 150 jazycích. Nicméně podle údajů, uvedených v časopisu Probuďte se! (Watch Tower Bible and

14

Znění Genesis 9, 4-5 v Bibli kralické: Jen maso oživené krví nesmíte jíst. A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra (Česká biblická společnost, 2014). Pro srovnání uvádím také znění téhož úryvku ve Svatém Písmu - Překladu nového světa: Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst. A kromě toho si vyžádám zpět vaši krev vašich duší. Z ruky každého živého tvora si ji vyžádám zpět; a z ruky člověka, z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka (Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 2014).

19

Tract Society of Pensylvania, 2013), vyšlo prosincové číslo v neuvěřitelných 43 524 000 výtiscích. To svědčí o významu literatury jako jednom z primárních médií, prostřednictvím kterého se svědkové snaží rozšířit své řady. Dále se však budu zabývat zásadami, které jsou spojeny s přechodem do manželského stavu, fungováním v rodinném prostředí, rodičovstvím a výchovou dětí, které jsou předmětem této práce. Nyní však již nebudu natolik čerpat z odborné literatury a přesunu se i k analýze publikací, jež jsou vydávány přímo touto organizací, jelikož tímto způsobem lze nejlépe poznat a pochopit rozhodování a konání jejich členů. 2.3 Svědkové a rodinný život Co se týče témat, jako jsou vstup do manželství, rodinné soužití, sexualita, výchova dětí, je literatura Svědků relativně obsáhlá. Téměř v každém čísle časopisů Strážná věž a Probuďte se! se objevuje článek zaměřen na některé z těchto témat. Vydaných knih, jež mají tento charakter, už takový počet není, nicméně obsahově jsou zcela komplexní a sofistikované pro potřeby řadového člena, který se chce řídit zásadami vyplývajícími z jeho přesvědčení. Mezi takové publikace patří například Otázky mladých lidí (1991), Tajemství rodinného štěstí (1991) nebo Cesta k pravému štěstí (1991), ze kterých budu, mimo jiné, vycházet.15 2.3.1 Volba partnera a založení rodiny Můžeme celkem s jistotou říci, že co se týče partnerství a přechodu k němu, bude ho provázet převážně věrouka. Nicméně pro naplněný život není nutné do partnerského vztahu vstupovat, jelikož ,,Bible předkládá na manželství a svobodný stav vyrovnaný pohled". Takto je to uvedeno ve Strážné věži z 1. října 2012. V knize Tajemství rodinného štěstí (1996) radí autoři mladým lidem položit si na začátku budování vztahu otázku: ,,Mám opravdu v úmyslu vstoupit do manželství?". Z tohoto cítíme, že partnerský vztah má být od začátku postaven na základech, které povedou jednoznačně k manželství. Co se však týče období před manželstvím, radí lidem ve všech článcích na toto téma hlavně velikou rozvahu a význam přikládají skutečnému poznání partnera. Což je, můžeme říci, obecně platnou radou. Doporučení, uvedená v Otázkách mladých lidí (1991), směřují lidi

15

Časopisy i literatura jsou vydávány Watch Tower Bible and Tract Society of Pensylvania a jsou zaměřeny hlavně na praktické rady. Ty pak hlavně vychází z příkladů konkrétních situací, které se vyskytly v rodinách v rámci komunity Svědků. Současně přitom ale vychází převážně z Bible, kterou poměrně často citují a biblický kontext je silně citelný na všech úrovních (v našem případě rodinné) problematiky.

20

k tomu, aby člověka, o kterého mají zájem, poznali nejprve skrze okolí, aby tím eliminovali svůj zkreslený pohled. Vybízejí tedy k tomu, aby se člověk snažil druhého poznat co nejobjektivněji. Na základě zjištěných informací se pak stačí rozhodnout, zda je vhodné postoupit k osobním schůzkám. ,,Když ses rozhodl, že by někdo mohl být pro tebe vhodným manželským druhem, mohl bys k němu přijít a vyjádřit se, že bys byl rád nebo ráda, kdybyste se mohli lépe poznat" (Otázky mladých lidí, praktické odpovědi. 1991. s. 253). Z této citace je zřejmé, že lidé by měli vstupovat do vztahu s úmyslem následně vstoupit i do manželství. Pokud se stane náklonnost oboustrannou, měla by však dvojice setrvávat v sexuální zdrženlivosti, což je pro mnohá náboženská vyznání typické. Tato skutečnost je patrná z nespočtu článků a kapitol v publikacích vydávané touto organizací. Co však může být pro některé překvapivým faktem, je jistá tolerance vůči párům, které nejsou v náboženském vyznání sourodé. Biolková (2008) píše, že pro svědky je nejlepší, pokud jsou oba v (samozřejmě heterosexuálním) páru pokřtěnými svědky Jehovovými, ale pokud lidé neporušují žádnou z biblických zásad, není problémem vstoupit do manželského svazku s osobou tzv. "ze světa". Volba partnera, partnerský vztah a potenciální přechod k manželství je u svědků Jehovových očividně proces, který musí být hlavně v souladu s věroukou, která zasahuje hluboko do osobních struktur člověka. Veliký důraz je kladen na racionalitu každého kroku, který je v této souvislosti učiněn. Lidé by se neměli příliš řídit svými emocemi, neboť ty mohou zkreslovat realitu. Pro samotné aktéry to také může být zkouška zvládnutí svých emocí a tužeb, především pak v oblasti sexuality. 2.3.2 Úloha manželů Svědkové, kteří se skutečně rozhodou vstoupit do manželství, by měli do tohoto svazku vstoupit v prvé řadě s láskou. Úspěch rodinného života totiž stojí na manželově pohledu na manželku, kterou by měl milovat stejně jako své vlastní tělo (Cesta k pravému štěstí, 1991). Ovšem jak se dozvíme v Tajemství rodinného štěstí (1991), před manželskou láskou by měla vždy stát láska k Bohu, který je činitelem lásky mezi lidmi. Druhou nejdůležitější vlastností by měla být úcta projevována respektem, vážností a laskavostí. Dále se v téže knize píše: ,,Partneři neuvažují jen o tom, co je dobré pro ně - to by mohlo být sobecké. Naopak zvažují, co je nejlepší i pro jejich manželského partnera. Dávají přednost zájmům svého partnera'' (Tajemství rodinného štěstí, 1991, str. 30). Člověk by tedy měl dávat 21

vždy přednost zájmům svého protějšku před zájmy svými. Ukazuje to především na důraz k obětavosti vůči partnerovi. Biolková (2008) uvádí, že manželky by se měly především starat o rodinu a chod domácnosti. „Může například připravovat výživná jídla, udržovat domov čistý a úhledný a podílet se na poučování dětí.“ Pro ilustraci uvádím 5 zásad, jak dosáhnout šťastného manželství, uvedených v Probuďte se! 1. dívejte se na manželství jako na posvátný svazek. V manželství se musí udržovat důvěra a manželé nesmí porušit slib, který si na začátku manželství dali. 2. Manželé, jednejte zodpovědně. Je na manželích, aby dělali konečná rozhodnutí. Zároveň však nesmí jednat hrubě a měl by respektovat zájmy ostatních členů rodiny. 3. Manželky, svého manžele podporujte. Manželky nemají se svým manželem soupeřit, ale být jeho doplňkem. 4. Buďte realističtí a počítejte s problémy. Tyto problémy mají charakter zkoušky, kterou si musí manželé projít a měla by vztah posílit. 5. Buďte si věrní. Manželé by se měli vyvarovat smilstva. (Jak mít hezké manželství. 2011, str. 10) Manželství svědků Jehovových má poněkud tradičnější charakter, neboť přisuzuje význam muži jako hlavě rodiny, který se ale podřizuje Bohu a Ježíši Kristu a který zajišťuje spokojenost rodiny, kde se manželka podřizuje svému protějšku (Tajemství rodinného štěstí, 1991). Panuje zde tedy výrazný patriarchální přístup. 2.3.3 Výchova dětí Veškerá životní přesvědčení a názory Svědků ovlivňuje především věrouka, která vychází z bezmála 2000 let staré knihy, kdy byly společenské poměry velmi ustálené a tradiční. Nutně z toho vyplývá, že podle volby partnera a manželství, které jsou v okruhu svědků Jehovových značně tradiční a konzervativní, se dá tedy očekávat, že i výchova dětí bude mít tradiční podobu. Poznatky pro tuto část práce čerpám primárně z publikace Tajemství rodinného štěstí (1991), která je do jisté míry příručkou pro věřící, jak se orientovat 22

v rodinném prostředí. Považuji to za nespolehlivější cestu, jak poznat procesy, které se během výchovy v rodině svědků Jehovových mohou objevit, jelikož ze zkušenosti jsem poznal, že literaturu (vydávanou Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania.) berou jako důvěryhodný zdroj informací a očekávám, že se podle zásad v nich uvedených budou snažit řídit. Důkazem významu tradičních hodnot jsou i vybrané články z časopisů Strážná věž a Probuďte se! Například v čísle Probuďte se! (Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania, 2014), autoři radí rodičům, jak dosáhnout, aby se jejich děti naučily být poslušné, být laskavé k druhým, dobrého vycházení s druhými, poděkovat. Jak toho však dosáhnout? V Tajemství rodinného štěstí (1991) se píše, že ačkoliv je výchova dětí převážně záležitostí matky, neměl by být otec z podílení na výchově vyloučen. Z toho tedy vyplývá, že do výchovy se mají sice zapojit oba rodiče, ale zároveň přisuzují při tomto procesu větší důležitost matce. Nicméně rad pro matky s miminkem a malým dítětem v publikacích není příliš mnoho. Avšak neabsentují úplně. Matkám autoři radí, aby s dítětem komunikovaly již od útlého dětství, jelikož posilování citových vazeb je pro vztah velice důležité. Matky by se měly pak hlavně zaměřit na rozvoj řeči a umění číst, jelikož kvalita těchto atributů je podle názorů autorů Tajemství rodinného štěstí (1991) jedním z hlavních determinantů budoucího vzájemného vztahu s dítětem. Opakovaně se objevuje pokyn, podle kterého se při výchově dětí rodiče mají nechat vést primárně Biblí. Zároveň se velice často objevuje zmínka o tom, jestli a kdy začít u dítěte s biblickým vedením. Tato otázka je pro svědky mnohem důležitější než ostatní nutnosti ve výchově. Důkazem toho je zmínka z též publikace: ,,Prvořadým zájmem křesťanských rodičů však je uspokojování duchovních potřeb dítěte'', kde následně odkazují na biblický text.16 Následně je potřeba, aby rodiče byli svému dítěti v duchovních záležitostech příkladem. Rodiče musí primárně milovat a žít (biblickou) pravdou. Zajímavou zmínkou v této publikaci je, že na děti má větší vliv to, co vidí, před tím, co slyší. Vypovídá to o skutečnosti, že autoři

16

5. Mojžíšova 8:3 ,, Pokořil tě tedy a nechal tě o hladu a krmil tě mannou, kterou jsi neznal ani ty ani ji neznali tvoji otcové; aby tě přiměl poznat, že člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale [že] člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst'' (Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania, 2014).

23

nepodceňují význam napodobování dítěte, což je v silně biblickém kontextu nečekaný bod, jež se objevuje zároveň v pedagogických (nebo psychologických) teoriích.17 V Probuďte se! (Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania, 2012) autoři v článku Jak být dobrým rodičem? shrnují výchovné téma ve třech zásadních bodech: 1. Jasně dávat najevo měřítka, podle kterých se rodič orientuje. Dosáhnout toho lze dostatečnou mírou komunikace. 2. Pomáhat dítěti uvažovat o následcích. Rodiče by měli dítěti na příkladech ukázat následky dobrého a špatného rozhodnutí v konkrétní situaci. Rozhodně by ale rodiče neměli dítě před následky zcela ochraňovat. 3. Rozvíjet rysy jeho osobnosti. Opět formou komunikace (rozhovorů).18 Komunikace je tak druhým nejdůležitějším aspektem výchovy v rodině Svědků. Rodiče by měli být svým dětem kamarády, kteří mají usilovat o to, aby se jim dítě svěřovalo se svými problémy a pocity a aby vyhledávali rodičovskou pomoc. Naproti tomu dětem v Otázkách mladých lidí (1991) se radí, aby neváhaly kdykoliv se obrátit na rodiče. Je tedy důležité vztah mezi rodiči a dětmi naplnit důvěrou a vědomím, že se mohu na ostatní členy rodiny spolehnout. Samozřejmě ne vždy je vše ideální a v každém prostředí se objevují konfliktní situace. K trestům se Svědkové stavějí umírněněji, než by se dalo očekávat. Za nevhodné chování by děti měly být přiměřenými způsoby kárány. Pokud nestačí rozhovory nad tématy, měl by následovat adekvátní trest.19 Zajímavým tématem v oblasti konfliktů je období dospívání. Ve Strážné věži (Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania, 2013) autoři interpretují chování dospívajícího jako hádavé, tedy že zdrojem problému v tomto období je vždy dítě, respektive jeho odlišný názor, což je silně autoritativní přístup. Rodičům je zde sice vysvětleno, že dospívající člověk se rozvíjí a je schopen zaujímat vlastní stanoviska, která si může obhajovat, zároveň však radí důslednost (racionálně opodstatněnou) ve svých rozhodnutích, které z konfliktních situací

17

Například učení nápodobou V tomto bodě shledávám postup nedostatečný. Zaměřuje se pouze na rozvoj žádoucích charakterových vlastností a nikoliv například na rozvoj předností a talentu. 19 Nepořádek si dítě musí po sobě uklidit samo, při špatném jednání s druhými je nutná omluva dotyčnému, odebrání určitých výsad (Tajemství rodinného štěstí, 1991). 18

24

mohou vzejít. Nicméně po každé takové situaci by měla nastat fáze (sebe)reflexe, kdy je potřeba si konfliktní situaci zhodnotit, například formou rodinné porady, tedy prvkem demokratického stylu výchovy. Výchova v rodině svědků Jehovových se tedy shoduje s určitými prvky demokratického stylu výchovy, jakožto i s prvky autoritativního stylu, o kterých jsem pojednával výše. Mnohdy se mi zdála stanoviska protichůdná, ale záleželo taky na kontextu, ve kterém se problém nacházel. Nejběžněji jsem se setkal s modelem, který bych popsal jako řešení momentální situace → řešení dlouhodobých důsledků, kdy při řešení momentální situace byl uplatněn prvek autoritářské výchovy, ale následně se ve fázi řešení dlouhodobých důsledků uplatňovaly prvky demokratické výchovy. Takový přístup k výchově hodnotím jako snahu o průnik mezi autoritářskou a demokratickou výchovou, kde je záměrem, aby byla zachována vážnost a důležitost autority rodiče, ale také potřeba vyrovnat se s proměnou společnosti, kde už není možné řídit se pouze tradičním modelem, ze kterého tento náboženský směr také vychází. Svědkové Jehovovi (resp. v jejich publikacích) tedy ve výchově reflektují společenské změny a podle toho se snaží upravovat výchovné mechanismy podle nároků moderní společnosti.

25

Shrnutí Rodinou se reprodukuje společenské dění a jsme jí ovlivňování po celý život. Proto je rodina mnohými odborníky považována za základ společnosti. Prostřednictvím rodiny se mohou objevovat sociální změny a pokroky a proto je potřeba jí věnovat pozornost. Ať už změny nebo konzistence sociálního naladění ve společnosti se v základu dějí v rodině. Velký podíl zde zastává pojetí výchovy dětí, které budou nositeli určitých sociálních i individuálních osobnostních charakteristik. Výchovu lze pojmout mnoha způsoby a každé pojetí s sebou nese určité vlastnosti, které budou dítě bezprostředně ovlivňovat. Smysl, funkce a podobu rodiny jsem popsal. Stejně tak jsem se věnoval výchovným stylům, jejich charakteristikám a dopadům, které mohou v dítěti zanechat. Jedním z velkých vlivů na výchovu je náboženství. Zde pojednávám o náboženství Svědků Jehovových, jeho kulturně-historickém zařazení a charakteristikám a faktorům, které hrají hlavní roli v rodinném prostředí a při výchově. Je znát, že výchovná stanoviska uvedená v literatuře Svědků reflektuje změny, které se ve společnosti uskutečňují. Autoři si uvědomují důležitost rodiny a výchovy pro budoucnost člověka i společnosti a radí členům využívat takové postupy, které se shodují s jejich náboženským přesvědčením i s požadavky moderní společnosti. Nyní se dostávám k empirické části práce, kde hodnotím podobu přístupu k rodičovství a výchově v rodině svědků Jehovových a popisuji, jak jsem k poznatkům došel.

26

3. Metodologie výzkumné sondy V této kapitole se zabývám metodologií výzkumného šetření, kde popisuji celkový postup od stanovení výzkumného problému a cíle až k samotné analýze dat a závěrům z ní plynoucích. 3.1 Výzkumný problém Výzkumným problémem je podoba rodičovství a výchovy v rodinách svědků Jehovových. Zaměřuji se na její pojetí členy této náboženské skupiny, zkoumám postoje, které zaujímají k realizaci výchovy a to jak členů, kteří děti již vychovávají nebo vychovali tak i těch, které role rodiče a vychovatele v budoucnu ještě čeká. Hodnotím a srovnávám, jak se liší či neliší názory svědků Jehovových v Karviné na rodičovství a výchovu od pojetí výchovy, která se objevují v odborné literatuře i literatuře vydávané svědky Jehovovými. Dále zkoumám, zda jsou svědkové Jehovovi v názorech a postojích k rodičovství a výchově jednotní nebo se v nich rozcházejí. 3.2 Výzkumný cíl a výzkumné otázky Hlavním cílem mé bakalářské práce je poznat a popsat názory a postoje svědků Jehovových v Karviné na rodičovství a výchovu a následně je interpretovat pro veřejnost, která pak bude schopna porozumět výchovným prvkům v rodině svědků Jehovových. Zároveň případným dalším výzkumníkům v této oblasti zajišťuji možnost predikce, neboť jsem se nesetkal s jiným, takto zaměřeným výzkumem. Podle stanoveného výzkumného problému a výzkumného cíle jsem stanovil výzkumné otázky. Hlavní výzkumná otázka zní: Jaké názory a postoje zaujímají členové Náboženské společnosti svědkové Jehovovi k rodičovství a výchově? Vedlejší výzkumná otázka (VVO) 1: Jak moc je pro svědky Jehovovi důležité vychovávat děti podle náboženské věrouky? VVO 2: Co výchova podle biblických zásad obnáší? VVO 3: Jaké názory svědkové Jehovovi zastávají k prvkům různých výchovných stylů?

27

VVO 4: Od kdy je podle svědků Jehovových vhodné začít s výchovou podle biblických zásad a do jakého věku dítěte by měla být výchova uplatňována? 3.3 Metoda výzkumu a technika sběru dat Jelikož jsem se rozhodl zkoumat názory a postoje relativně početné skupiny lidí, použil jsem kvantitativní metodu, jelikož umožňuje výsledky zobecnit na populaci a je relativně snadná na sběr dat a jejich následnou analýzu. Výzkumné otázky jsem operacionalizoval do měřitelných proměnných, které jsou pak převedeny do otázek a výroků. Samotný sběr dat jsem provedl pomocí dotazníku, který má charakter výzkumné sondy a který jsem vytvořil a strukturoval tak, aby byl výzkumný problém a cíl pokryt v celé své šíří. Jednotlivé položky v dotazníku jsou rozděleny do několika oddílů, které jsou zaměřeny na sledované proměnné. První oddíl otázek je orientován na identifikační údaje o respondentovi. Druhý oddíl otázek zjišťuje, zda se respondenti při výchově řídí nebo míní řídit náboženskou věroukou. Třetí oddíl zkoumá přístupy respondentů k výchově (svých) dětí a čtvrtý je zaměřen na prvky různých stylů ve výchově. Jednotlivé otázky a výroky respondenti ve většině případů hodnotí na 5stupňové Likertově skále. Vyjadřují tak míru ne/souhlasu s určitým výrokem. 3.4 Výběr výzkumného vzorku a vstup do terénu Pro usnadnění vstupu do terénu jsem výzkumný vzorek zvolil v místě svého bydliště. K respondentům jsem se dostal s pomocí své tety, která je taktéž členkou a pomohla mi s rozdáváním dotazníků a jejich následným výběrem. Rozdání a výběr dotazníků se uskutečnil před vchodem do sálu království před zahájením shromáždění. Respondenti nebyli vybírání podle žádného modelu. Sběr dat byl realizován v první polovině května 2014. Všechny potřebné informace o výzkumu měli respondenti k dispozici v průvodním dopisu.

28

4 Analýza dat Sál království v Karviné funguje od roku 1991, má 5 sborů a celkem ho navštěvuje asi 600 členů. Dotazník byl prostým náhodným výběrem rozdán 130 respondentům. Vrácených dotazníků bylo nakonec 108, což je asi 83%. Považuji to za velice úspěšnou návratnost. Předpokládám však, že za touto úspěšností stojí především spolupráce s mou tetou, jakožto členkou, čímž jsem se alespoň částečně vymezil z role cizince. Samotnou analýzu získaných dat jsem provedl pomocí softwaru Statistica 12, kde jsem zavedl údaje z dotazníku zakódované do číselných hodnot a následně pak zkoumal vztahy mezi jednotlivými proměnnými. Na základě výzkumných otázek zjišťuji četnost určitých vyjádření u příslušných položek dotazníku a zkoumám, jaký vztah může být mezi jednotlivými proměnnými, zjišťující postoj ke zkoumanému jevu. 4.1 Výsledky výzkumné sondy Výzkumu se zúčastnilo celkem 108 respondentů. Z toho 44 mužů (40,7%) a 64 žen (59,3%). Tabulka č. 1 - Struktura respondentů podle pohlaví

Počet respondentů

Muži

Ženy

44 (40,7%)

64 (59,3)

Nejpočetnější věkovou skupinou byla kategorie od 56 do 65 let, která byla zastoupena 36 respondenty. Nejméně pak byly zastoupeny kategorie 18-25 let a více jak 66 let a to shodně po 12 respondentech. Ostatní skupiny byly zastoupeny shodně 16 respondenty. Tabulka č. 2 - Věková struktura respondentů Věková kategorie Počet respondentů

18 - 25 12 (11,1%)

26 - 35 16 (14,8%)

36 - 45 16 (14,8%)

46 - 55 16 (14,8%)

56 - 65 36 (33,3%)

66 a více 12 (11,1%)

Co se týče nejvyššího dosaženého vzdělání, byl jsem překvapen, že ani jeden z respondentů nedosáhl vyššího odborného nebo vysokoškolského vzdělání. Základní vzdělání mělo 7 respondentů, střední bez maturity 51 respondentů a střední s maturitou 50 29

respondentů. 6 respondentů, kteří měli pouze základní vzdělání se nacházeli ve věkových kategoriích 56 - 65 a 66 a více let, jeden pak v kategorii 26 - 35 let. Tabulka č. 3 - Struktura respondentů podle nejvyššího dosaženého vzdělání

Počet respondentů

Základní 7 (6,5%)

Střední bez maturity 51 (47,2%)

Střední s maturitou 50 (46,3%)

4.1.1 Výchova podle biblických zásad Hypotéza: Svědkové Jehovovi dbají o výchovu podle biblických zásad. Z celkového počtu odpovídajících jich 75 (69,4%) bylo svědkem Jehovovým po celý svůj život a zbylých 33 (30,6%) se stalo svědky v průběhu života (tabulka č. 4). Z těch, kteří jsou svědky Jehovovými po celý život, jich 67 (89,3%) bylo také vychováváno svými rodiči podle biblických zásad. Z toho vyplývá, že se výchova podle biblických zásad u většiny respondentů reprodukovala. Tabulka č. 4 - Život ve víře

Počet respondentů

Svědkem po celý život 75 (69,4%)

Svědkem v průběhu života 33 (30,6%)

Potvrzení reprodukce biblické výchovy ověřuje otázka č. 8 (viz příloha č. 1), kde ani jeden respondent nezvolil odpověď nevím, což může nasvědčovat tomu, že mají v této otázce jasné. 98 respondentů (90,7%) vychovalo nebo chce vychovat dítě podle biblických zásad a pouhých 10 odpovídajících takový úmysl nemělo nebo nemá. V souvislosti s touto reprodukcí se také podle tabulky č. 5 potvrzuje, že odpovídající, kteří byli sami vychovávání dle biblických zásad, asi ze dvou třetin vychovali nebo hodlají vychovat dítě stejným způsobem. Pouze 9 respondentů, kteří byli vychováváni podle biblických zásad nevychovalo nebo nehodlá vychovat dítě stejným způsobem.

30

Tabulka č. 5 - Záměr vychovat dítě podle biblických zásad Dítě jsem vychoval/hodlám vychovat dle bibl. zásad Vychováváni podle bibl. zásad Nevychováváni podle bibl. zásad

65

Dítě jsem nevychoval/nehodlám vychovat dle bibl. zásad 9

33

1

Z analýzy vyplývá, že na úmyslu vychovat dítě podle biblických zásad nemá vliv počet ani stáří dětí. Názory se lišily pouze ve vztahu k věku a to tak, že 3 nejmladší věkové kategorie uvedly souhlas se záměrem vychovat dítě podle biblických zásad. Pouze ve věkových kategoriích 46 - 55 a 56 - 65 se objevili respondenti, kteří uvedli nesouhlas. Může se však jednat o jedince, kteří se stali svědky Jehovovými až poté, co vychovali své dítě nebo děti. Zjišťoval jsem, od jakého věku dítěte by respondenti započali výchovu podle biblických zásad. Většina odpovídajících uvedla, že by s věroučnou výchovou začala už od narození (31,5%) nebo od prvního věku dítěte (36,1%). Následujících 28,7% respondentů by s věroučnou výchovou začalo od 2-3 let dítěte. Objevili se však i takoví, kteří by s biblickou výchovou počkali do 4 let dítěte (takto odpověděli 2 respondenti) nebo dokonce do 5-6 let (taktéž 2 respondenti). Tabulka č. 6 - Kdy začít s biblickou výchovou

Počet respondentů

0 - 1 rok 73 (67,6%)

2 - 3 roky 31 (28,7%)

4 a více let 4 (3,8%)

Pro většinu respondentů je tedy nejvhodnější začít s věroučnou výchovou nejpozději od prvního roku dítěte. Toto tvrzení je potvrzeno i naprostým souhlasem 103 respondentů (95,4%) s výrokem, že výchova podle biblických zásad by měla být zavedena co nejdříve. Zbylá část lidí vyjádřila částečný souhlas. Výsledek lze chápat dvojím způsobem. Respondenti jsou si buď skutečně vědomi, že výchova začíná už od narození dítěte, aniž by si to uvědomovali nebo ne, a nebo vycházejí z náboženské literatury, která je v oblasti rad při

31

výchově obsáhlá a kde se mimo jiné píše, že s biblickou výchovou se má začínat co nejdříve (Tajemství rodinného štěstí, 1991). 99 odpovídajících (91,7%) následně vyjádřilo naprostý souhlas s tvrzením, že výchova je nedílnou součástí života člověka. Z toho můžeme vyvodit, že svědkové Jehovovi považují ve svém životě výchovu za důležitou. Pro respondenty je navíc důležité řídit se při výchově výhradně Biblí, jelikož naprostý souhlas s tímto tvrzením vyjádřilo 82 lidí (75,9%), částečný souhlas pak 22 lidí (20,4%). Zbylí 4 lidé vyjádřili částečný nesouhlas. Rodinný život s dětmi je pro respondenty očividně zcela přirozenou oblastí života. Někteří si však mohou uvědomovat, že určité oblasti výchovy nesouvisí s náboženstvím a je nutné k nim přistupovat bez tohoto kontextu. Všichni respondenti však vyjádřili naprostý (84 lidí) nebo částečný (24 lidí) souhlas s tvrzením, že rodič by měl chránit dítě před vlivy světské společnosti. Zde se může objevit problém, neboť přílišnou ochranou před světskou společností může dojít k deformaci vnímání okolního světa a to například v běžných mezilidských interakcích. Nejsou zde znát přesné hranice, do jaké míry je žádoucí a nežádoucí vystavit dítě vlivu světské společnosti. Navíc může být dítěti v některých oblastech omezována jeho svoboda a přirozený zájem o činnosti, které jsou spojovány se světskou společností. Například oblast lékařství, které v pozemském Ráji nebude existovat a není tedy důvod, aby o něj měl mít člověk zájem. Svědkové jsou ovšem nejednotní v názoru na úspěšnost jejich biblické výchovy vzhledem k tomu, zda by se jejich dítě v budoucnu stalo nebo nestalo svědkem Jehovovým. Na výrok Považoval/a bych za selhání výchovy, pokud by se mé dítě v budoucnu nestalo svědkem Jehovovým reagovali takto: Tabulka č. 7 - Úspěšnost biblické výchovy podle výsledku u dítěte

Počet respondentů

Naprosto souhlasím 3

Částečně souhlasím 36

Nejsem si jistý/á 8

Částečně nesouhlasím 32

Naprosto nesouhlasím 29

(2,8%)

(33,3%)

(7,4%)

(29,6%)

(26,9%)

Ačkoliv nejpočetnější skupina se kloní k částečnému souhlasu, většina respondentů zastává spíše negativní postoj. Lidé, kteří zvolili možnost částečného souhlasu by si tedy jistě přáli, aby se jejich dítě stalo svědkem Jehovovým, ale pravděpodobně by se nepovažovali za 32

špatné vychovatele, pokud by se tak nestalo. Zde by mohla vyvstat otázka důslednosti při výchově, která by zajistila, že se z dítěte skutečně v budoucnu stane Svědek. Mohlo by záležet například na míře uplatňování některých pravidel, která by v dítěti zanechala hlubší význam. Tabulka č. 8 - Vděk dítěte za biblickou výchovu

Počet respondentů

Naprosto souhlasím

Částečně souhlasím

Nejsem si jistý/á

77

22

9

(71,3%)

(20,4%)

(8,3%)

Respondenti jsou však přesvědčeni, že výchovou podle biblických zásad dají svým dětem správné morální zázemí. S tím naprosto souhlasí 100 dotazovaných (92,6%) a částečně jich souhlasilo 8 (7,4%). Zároveň také věří, že pokud povedou výchovu podle věroučných zásad, budou jim za to jejich děti v budoucnu vděčné. Pouze 9 respondentů si tím není jisto. Ostatní se přiklánějí k souhlasu. To vypovídá o určitém pohledu, který respondenti mají na světskou společnost. Lze z toho částečně vyvodit, že respondenti nedůvěřují hodnotám, které se vytváření a které jsou přenášeny ve světské společnosti. Jsem přesvědčen o tom, že takový pohled na svět mohou mít respondenti i díky náboženské literatuře, která je velmi tradičně orientována a důrazně poukazuje na nedostatky dnešní společnosti. Věřím, že pokud dítě vychovám v Pravdě, bude mi za to v budoucnu vděčné, i když projevovalo nelibost. Tento výrok vyjadřuje ochotu vyvíjet nátlak na dítě, aby se o náboženských zásadách učilo i pokud to odmítá. Z těch, kteří volili u předešlého výroku naprostý souhlas, jich nyní vyjadřovalo naprostý souhlas 74% dotazovaných, což je přibližně čtvrtinový pokles. 20,8% těchto respondentů pak zvolilo už jen částečný souhlas a zbylých 5,2% respondentů, kteří volili předešlý naprostý souhlas, si tímto výrokem nebyla jistá. Výsledek tedy naznačuje mírnou nejistotu o vděku dítěte, pokud by se dítě chtělo vymezovat vůči biblické výchově. Není však vyloučeno, že by si respondenti nemohli výrok interpretovat jinak než bylo zamýšleno. Proto je potřeba brát výsledek střídmě. Nelze tedy pochybovat o tom, že svědkové Jehovovi velice inklinují k výchově podle biblických pravidel a je pro ně důležité, aby těmito pravidly bylo dítě ovlivňováno už od útlého věku. Zároveň vyplývá, že tito rodiče chtějí maximalizovat vliv věrouky během života dítěte tím, že se budou snažit o co nejmenší vliv ze strany světské společnosti, což mimo jiné vyplývá i z vyjádření v Otázkách mladých lidí (1991), kde se píše, že celý svět je v moci 33

Satana. Věří totiž, že svou výchovou přispějí k vytvoření správných morálních hodnot, které dítě přinejmenším dokáže v budoucnu ocenit. Pokud však dítě nakonec přijme život mimo náboženství svědků Jehovových, ve většině případů rodiče nemusí považovat jejich biblickou výchovu za neúspěšnou. Stanovenou hypotézu tedy na základě těchto zjištění lze potvrdit. 4.1.2 Autoritativní výchova? Hypotéza: Svědkové Jehovovi používají výhradně autoritativní styl výchovy. Naprostá většina odpovídajících projevila souhlas s tím, že dítě by je mělo bezpodmínečně poslouchat (viz tabulka č. 9), což vypovídá o důrazu na poslušnost dítěte k rodiči a pouze 7 jich odpovědělo částečným nesouhlasem. Jiné varianty odpovědí se u této položky neobjevily. Tabulka č. 9 - Bezpodmínečná poslušnost

Počet respondentů

Naprosto souhlasím


Částečně nesouhlasím

28 (25,9%)

73 (67,6%)

7 (6,5%)

Částečným souhlasem pak můžeme rozumět to, že lidé sice vyžadují poslušnost dítěte, ale zároveň si uvědomují, že dítě může mít i svou vůli, což se v některých situacích může projevit přirozenou neposlušností. Částečný nesouhlas pak svědčí o příklonu spíše k demokratickým způsobům a příklonu k větší svobodě dítěte. Respondenti však následně uváděli, jestli by dítě mělo rodiče vnímat jako autoritu. Naprostý souhlas s tímto tvrzením vyjádřilo 94 odpovídajících (87%) a zbývající respondenti vyjádřili částečný souhlas. Respondenti tedy přisuzují rodičovské autoritě určitou důležitost. Zároveň se však může jednat o různorodé vnímání rodičovské autority. Polovina dotazovaných (51,9%) ale vyjádřila naprostý souhlas s tím, že dítě by se jim mělo podřídit, stejně jako se oni podřizují Bohu. 34,3% dotazovaných pak vyjádřilo částečný souhlas. Většina respondentů tedy vnímá autoritu jako důležitou pro své vyznání a proto by se dítě mělo učit autoritu (božskou i rodičovskou) náležitě uznávat. Zde už lze pozorovat rozdíl ve vnímání rodičovské autority. Naprostý souhlas můžeme interpretovat jako inklinaci k tradičnímu či formálnějšímu vnímání autority. A to i vzhledem k tomu, že taková autorita je polovinou respondentů chápána v relativně silné spojitosti s autoritou k Bohu. U částečného souhlasu můžeme pravděpodobně mluvit o rozdílném vnímání božské a rodičovské autority.

34

V souvislosti s přesvědčením, že biblickou výchovou rodiče dosáhnout vytvoření správných morálních hodnot, jsem se také tázal, zda je nutné učit dítě o biblických zásadách i přes jeho odpor. Tabulka č. 10 - Učení o biblických zásadách i přes odpor dítěte

Počet respondentů

Naprosto souhlasím 23 (21,3%)

Částečně souhlasím 26 (24,1%)

Nejsem si jistý/á 5 (4,6%)

Částečně nesouhlasím 25 (23,1)

Naprosto nesouhlasím 29 (26,9%)

Zde vidíme, že si tímto tvrzením není jisto pouze 5 odpovídajících. Nejvíce respondentů zcela nesouhlasí, ale poměry u ostatních vyjádření jsou velmi vyrovnané. Částečně to vysvětluje věková struktura, jelikož z těch, kteří uvedli naprostý souhlas bylo 56,5% v kategorii 56 - 65 let. Naproti tomu naprostým nesouhlasem odpovědělo 34,5% lidí v kategorii 26 - 35 let. Starší respondenti pravděpodobně dávají poslušnosti vůči rodičům větší význam než ti mladší. Zjišťoval jsem také názory respondentů na tresty užívané ve výchově. Z tabulky č. 11 vyplývá, že 44 odpovídajících považuje tresty za rozumné řešení v případě, že je dítě neposlušné. Dalších 51 odpovídajících by pravděpodobně trest použili jen ve vážnějších případech a 9 respondentů by zřejmě využili trest jen v případech, že by nebylo jiného řešení. Tabulka č. 11 - Tresty ve výchově

Počet respondentů




Částečně nesouhlasím 9 (8,3%)

Naprosto nesouhlasím 1 0,9%

Zaměřil jsem se i na tělesné tresty a z odpovědí vyplývá, že ani jeden respondent se nevyjádřil proti tělesným trestům, ačkoliv v předchozím bodě se objevilo 10 lidí, kteří by se k trestům raději nepřikláněli, což je překvapivé zjištění a pouze 2 respondenti si použitím tělesného trestu nebyli jisti. 58 lidí (53,7%) s použitím tělesných trestů (v rozumné míře) naprosto souhlasilo a 48 (44,4%) jich souhlasilo částečně. Respondenti tedy zřejmě dávají různý význam tělesným trestům a ostatním trestům. Je možné, že odpovídající vnímají použití tělesného trestu za jednodušší a efektivnější řešení, pokud je dítě neposlušné. Z toho lze 35

usuzovat, že respondenti si pravděpodobně nejsou jisti účinností jiných než tělesných trestů a nebo se také může jednat o výsledek reprodukce tohoto výchovného prvku, který si respondenti nesli od svých rodičů. 82 respondentů (75,9%) by však rozhodně nevyužila tělesných trestů, pokud by jejich dítě odmítalo přijmout náboženské zásady. 7,4% odpovídajících by využilo takového trestu pravděpodobně pouze ve výjimečných případech. Objevili se zde však i takoví, kteří by požadovali striktní poslušnost i v případě učení o náboženských zásadách. 11,1% lidí naprosto nebo částečně souhlasilo s tím, že by tělesný trest využilo, pokud by jejich dítě nechtělo přijmout zásady Svědků. Ve srovnání s výrokem o učení dítěte biblickým zásadám, i když k němu projevuje negativní přístup, je možné soudit, že fyzický trest respondenti ve většině případů nevidí jako správný přístup k přesvědčení dítěte, aby se učilo o biblických zásadách. Respondenti by při řešení konfliktů raději chtěli docílit diskuze s rozumnými argumenty. S tím naprosto souhlasilo 89 lidí (82,4%) a částečně souhlasilo 14 lidí (13%). Následně také většina respondentů souhlasila s tím, že rodiče a děti by měli mít kamarádský vztah, ovšem naprosto souhlasilo už jen 79 lidí (71,1%) a částečně souhlasilo 22 lidí (20,4%). 7 lidí (6,4%) pak buď částečně nebo naprosto nesouhlasilo. Respondenti tedy považují diskuzi jako rozumný nástroj k řešení konfliktů, ale ne pro všechny to může zároveň znamenat kamarádský vztah s dítětem. Většina respondentů by také neposlušnost dítěte neignorovala. 50 lidí (46,3%) se vyjádřilo naprosto proti ignoraci dětské neposlušnosti a dalších 32 (29,6%) částečně. 6 odpovídajících by neposlušnost dítěte přecházelo a 17 respondentů by neposlušnost pravděpodobně přecházelo jen určitou dobu. V tabulce č. 12 lze vidět jednotlivá stanoviska. Tabulka č. 12 - Ignorování neposlušnosti

Počet respondentů




36



Téměř všichni respondenti ale vypověděli, že by udělali vše pro to, aby dítě vyslechlo, pokud má nějaký problém. Naprostým souhlasem odpovědělo 103 respondentů (95,4%).20 Respondenti tedy kladou poměrně velký důraz na uznávání rodičovské autority, která vychází z autority božské. Tresty vnímají podle mého názoru zcela běžně a nedá se říci, že by se ve výzkumném vzorku našlo významně více případů jiného tvrzení. Respondenti berou na vědomí, že je nutné naslouchat svým dětem, když mají nějaký problém a většina z nich považuje kamarádský vztah s dítětem za přijatelnou cestu výchovy. Většina však odmítla ignorování neposlušnosti dětí a pokud by se vyskytl konflikt s dítětem, respondenti považují diskuzi s adekvátními argumenty za rozumné řešení konfliktů. Nedá se tedy říci, že by respondenti používali výhradně autoritativní styl výchovy a hypotéza tedy není potvrzena. Zdůraznil bych však, že zde zůstává otevřená otázka o svobodě dítěte. Dotazoval jsem se pouze na způsob vnímání neposlušnosti dítěte, kde se sice ukázalo, že někteří respondenti mohou mít k neposlušnosti dítěte povolnější přístup, ale zároveň vzhledem k ochraně dítěte před vlivy světské společnosti se dá očekávat, že dítě by mohlo být omezováno ve styku se světskou společností a tím by mohly být způsobeny problémy například v oblasti mezilidských vztahů. 4.1.3 Názor na manželství a dobu výchovy Hypotéza: Svědkové Jehovovi jsou tolerantní vůči nábožensky nesourodému manželství. Zajímalo mě, jaké stanovisko respondenti zaujímají k manželství stejného nebo různého náboženství. Z šetření vyplývá, že 105 (97,2%) odpovídajících preferuje manželství, v němž jsou oba partneři svědky Jehovovými. Navíc ti, kteří preferují manželství, kde jsou oba partneři svědky Jehovovými, jich 84 (80%) považuje za důležité, aby byli oba partneři svědky Jehovovými. To je relativně překvapivé zjištění, neboť při analýze literatury svědků Jehovových vyplynulo, že život v nábožensky nesourodém manželství není proti přesvědčení Svědků, což by mohlo vypovídat o určité míře tolerance. Hypotézu ovšem nelze potvrdit.

20

U následujícího výroku pak 91 lidí (84,3%) vyjádřilo naprostý souhlas s tvrzením, že by dítě, které má problém, vyslechli, ať už by v danou chvíli dělali cokoliv. 15 lidí (13,9%) vyjádřilo částečný souhlas. Je však nutné podotknout, že tento výrok si mnozí respondenti mohli vyložit různými způsoby, takže zde by byla interpretace výsledku velice problematická.

37

Co se týče délky výchovy, jak už bylo řečeno, většina lidí preferuje vychovávat děti už od narození. Respondenti však také uváděli, do kolika let by podle nich měla být uplatňována výchova. 61 respondentů (56,5%) uvedla, že vychovávat dítě by měl rodič do 18 let, tedy do formální dospělosti. 19 lidí (17,6%) si myslí, že do 20 let a 10 lidí (9,6%) do 17 let. Objevili se však i takoví, kteří uvedli i nad 20 let, dokonce až 25 let, ale byli to pouze jednotlivci. Většina odpovídajících tedy považuje hranici dospělosti za bod, kdy by člověk měl být schopen převzít úplnou zodpovědnost nad svým chováním a jednáním.

38

Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo poznat a popsat názory a postoje svědků Jehovových na rodičovství a výchovu. V první části práce jsem proto nejprve uvedl teoretická východiska v problematice rodiny, rodičovství a výchovy. Popsal jsem fungování v nukleární rodině a věnoval jsem se fázím, které provázejí členy rodiny od přípravy na rodičovství až po rodinu s pubescentním dítětem. Dále jsem popisoval, jaké způsoby výchovy mohou být v tomto procesu uplatňovány. Následně jsem čtenáře seznámil s historií Náboženské společnosti svědkové Jehovovi, s jejími zásadami, učením a aktivitami a s pojetím manželství, rodičovství a výchovy, která se objevuje v literatuře vydávané touto náboženskou společností. Poté jsem v empirické části popsal výzkumný problém, cíl, výzkumný vzorek a přístup k němu, metodu a průběh shromažďování dat a postup při jejich zpracování a analýze. Výsledky analýzy přinesly odpovědi na mé otázky. Účastníci výzkumu byli ve zkoumaných oblastech poměrně jednotní. Ukázalo se, že při výchově se snaží uplatňovat zásady, které plynou z jejich náboženského přesvědčení a využívají rady a doporučení, která se objevují v náboženské literatuře. Jejich snahou je přenést na dítě biblické hodnoty, o kterých se domnívají, že jsou pro dítě nejpřínosnější do jeho života. Vyplývá, že respondenti se obávají špatného vlivu, který by na dítě mohl působit ze strany světské společnosti. Jejich snahou je proto působit na dítě náboženskými vlivy co nejvíce, aby se vyhnulo vlivu Satana, který ovládá svět. Zde jsem narazil na problém svobody jedince. Výzkum totiž opomíjel toto téma, které se v průběhu analýzy, vzhledem k ostatním výsledkům, ukázalo jako důležité. Není tedy známo, do jaké míry jsou respondenti ne/ochotni vystavit dítě vlivům ze strany světské společnosti. Zároveň si však uvědomují hranice, které by souvisely s násilným nucením k osvojení biblických zásad. Naprostá většina odpovídajících by nevyužila tělesných trestů, kdyby jejich dítě nechtělo přijímat biblické zásady. Za efektivnější považují rozhovor s rozumnými argumenty, který povede k nápravě dítěte. Další oblastí, kde nevyvstaly jasné závěry, je důslednost při uplatňování biblických pravidel ve výchově, které by rozhodovaly o budoucnosti člověka v souvislosti s jeho vyznáním. 39

Práce tedy přinesla některé odpovědi, které napomohou k pochopení principů výchovy v rodině Svědků, ale zároveň přinesla další oblasti, které by bylo vhodné prozkoumat, aby byly pochopeny všechny důležité souvislosti, které se v problematice výchovy dětí (nejen) v rodině svědků Jehovových objevují.

40

Přílohy Příloha č. 1 - Dotazník Drazí čtenáři, jmenuji se David Kropáček a jsem studentem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Do rukou se Vám dostává dotazník, který je součástí mé bakalářské diplomové práce. Ta je zaměřena na rodičovství a výchovu v rodinách svědků Jehovových. Mým záměrem je porozumět výchovným prvkům a postupům, které svědkové Jehovovi při výchově dětí využívají nebo které považují za vhodné využívat. Od tohoto očekávám určité přiblížení "světské" veřejnosti a svědků Jehovových a možnost odbourání určitých bariér a obav, které v tomto případě mohou přetrvávat. K tomu, abych se o to pokusil, však potřebuji Vaši pomoc. Vyplněním tohoto krátkého dotazníku přispějete k dosáhnutí mého cíle, který může pomoci mnoha lidem. Předem děkuji za Váš čas a spolupráci.

Dotazník je zcela anonymní a nikde nebudou zveřejněny jakékoliv osobní údaje o odpovídajícím. Vyplněné dotazníky, prosím, přineste na příští shromáždění. Vaši odpověď vždy označte křížkem do příslušného políčka podle vzoru.

Pokud se rozhodnete odpověď opravit nebo změnit, políčko s Vaší odpovědí začerněte podle vzoru a křížkem zvolte novou požadovanou odpověď.

Pro některé z Vás mohou mít uvedené otázky hypotetický charakter. Odpovídejte proto podle vlastního přesvědčení nebo podle Vaší zkušenosti.

41

1. Jste muž nebo žena?

□ □

6. Kolik je Vašemu nejstaršímu dítěti let?

muž

□ □ □ □

žena

2. Kolik je Vám let?

□ □ □ □ □ □ 3.

18 - 25

11 - 15 16 a více

7. Žiji v Pravdě po celý život.

36 - 45

□ □

46 - 55 56 - 65 66 a více

ano ne

8. Své dítě jsem vychoval/a nebo hodlám vychovat podle Biblických zásad.

□ □ □

□ základní □ střední bez maturity □ střední s maturitou □ vyšší odborné □ vysokoškolské

ano ne nevím

9. V dětství mě rodiče vychovávali podle Biblických zásad.

□ □

4. Jste ženatý/vdaná?

ano ne

ano 10. V kolika letech by se podle Vás mělo dítě začít učit o Pravdě? (Prosím, napište věk.)

ne

5. Kolik máte dětí?

□ □ □ □

6 - 10

26 - 35

Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

□ □

0-5

jedno

....................

dvě více než dvě žádné - pokračujte na otázku č.7

.

42

U následujících výroků uveďte míru souhlasu/nesouhlasu. Jednotlivá pole mají hodnoty: naprosto souhlasím částečně souhlasím nejsem si jistý/á částečně nesouhlasím naprosto nesouhlasím 11. Výchova dítěte je nedílnou součástí života člověka. naprosto souhlasím

naprosto nesouhlasím

12. Je pro mě velice důležité, řídit se při výchově dětí výhradně Biblí. naprosto souhlasím


13.Úkolem rodiče je ochrana dítěte před vlivy světa. naprosto souhlasím


14. Mé dítě by mě mělo bezpodmínečně poslouchat. naprosto souhlasím


15. Mé dítě by mě mělo ctít a vnímat jako autoritu. naprosto souhlasím


16. Mé dítě by se mi mělo podřídit, stejně jako se já podřizuji Bohu. naprosto souhlasím


17. Dítě by se mělo začít učit o Pravdě co nejdříve. naprosto souhlasím


18. Jsem přesvědčen, že učením o Pravdě, dám svému dítěti správné morální zázemí. naprosto souhlasím


19. Učit dítě o Pravdě je potřeba i přes odpor dítěte. naprosto souhlasím


20. Věřím, že pokud dítě vychovám v Pravdě, bude mi za to v budoucnu vděčné. naprosto souhlasím


21. Věřím, že pokud dítě vychovám v Pravdě, bude mi za to v budoucnu vděčné, i když projevovalo nelibost. 43

naprosto souhlasím


22. Tresty jsou podle mě rozumným řešením, pokud je dítě neposlušné. naprosto souhlasím


23. Tělesné tresty by se v rozumné míře měly ve výchově využívat. naprosto souhlasím


24. Zvažoval/a bych tělesný trest, pokud by se dítě nechtělo učit o Pravdě. naprosto souhlasím


25. Konflikty mezi rodičem a dítětem by se měly řešit vždy diskuzí s rozumnými argumenty. naprosto souhlasím


26. Pokud je dítě neposlušné, nechám ho být. naprosto souhlasím


27. Je důležité, aby měli rodiče s dítětem kamarádský vztah. naprosto souhlasím


28. Udělám vše pro to, abych svému dítěti vždy naslouchal/a, když má nějaký problém. naprosto souhlasím


29. Pokud za mnou dítě přijde s problémem, vyslechnu ho, ať dělám v danou chvíli cokoliv. naprosto souhlasím


30. Považoval/a bych za selhání výchovy, pokud by se mé dítě v budoucnu nestalo svědkem Jehovovým. naprosto souhlasím


31. Preferuji manželství, kde jsou oba partneři svědky Jehovovými. naprosto souhlasím


32. Nepovažuji za důležité, aby byli oba rodiče svědky Jehovovými. naprosto souhlasím


33. Do kolika let dítěte si myslíte, že je nutné uplatňovat výchovu? (Prosím, napište věk) .....

44

Příloha č. 2 - Tabulky Tabulka č. 1 - Struktura respondentů podle pohlaví

Počet respondentů

Muži

Ženy

44 (40,7%)

64 (59,3)

Tabulka č. 2 - Věková struktura respondentů Věková kategorie Počet respondentů

18 - 25 12 (11,1%)

26 - 35 16 (14,8%)

36 - 45 16 (14,8%)

46 - 55 16 (14,8%)

56 - 65 36 (33,3%)

66 a více 12 (11,1%)

Tabulka č. 3 - Struktura respondentů podle nejvyššího dosaženého vzdělání

Počet respondentů

Základní 7 (6,5%)

Střední bez maturity 51 (47,2%)

Střední s maturitou 50 (46,3%)

Tabulka č. 4 - Život ve víře

Počet respondentů

Svědkem po celý život 75 (69,4%)

Svědkem v průběhu života 33 (30,6%)

Tabulka č. 5 - Záměr vychovat dítě podle biblických zásad Dítě jsem vychoval/hodlám vychovat dle bibl. zásad Vychováváni podle bibl. zásad Nevychováváni podle bibl. zásad

65

Dítě jsem nevychoval/nehodlám vychovat dle bibl. zásad 9

33

1

45

Tabulka č. 6 - Kdy začít s biblickou výchovou 0 - 1 rok 73 (67,6%)

Počet respondentů

2 - 3 roky 31 (28,7%)

4 a více let 4 (3,8%)

Tabulka č. 7 - Úspěšnost biblické výchovy podle výsledku u dítěte

Počet respondentů

Naprosto souhlasím 3

Částečně souhlasím 36

Nejsem si jistý/á 8

Částečně nesouhlasím 32

Naprosto nesouhlasím 29

(2,8%)

(33,3%)

(7,4%)

(29,6%)

(26,9%)

Tabulka č. 8 - Vděk dítěte za biblickou výchovu Naprosto souhlasím


Nejsem si jistý/á

77

22

9

(71,3%)

(20,4%)

(8,3%)

Počet respondentů

Tabulka č. 9 - Bezpodmínečná poslušnost

Počet respondentů

Naprosto souhlasím


Částečně nesouhlasím

28 (25,9%)

73 (67,6%)

7 (6,5%)

Tabulka č. 10 - Učení o biblických zásadách i přes odpor dítěte

Počet respondentů




Částečně nesouhlasím 25 (23,1)




Naprosto nesouhlasím 1 0,9%

Tabulka č. 11 - Tresty ve výchově

Počet respondentů



46

Tabulka č. 12 - Ignorování neposlušnosti

Počet respondentů




47



Použitá literatura Tištěné zdroje Boudon, R. (2004). Sociologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci Biddulph, S. (2006). Proč jsou šťastné děti šťastné. Praha: Portál Biolková, J. (2008). Náboženská společnost svědkové Jehovovi, bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita Dinkmeyer, D., & McKay, G. (2008). Efektivní rodičovství krok za krokem. Praha: Portál Dunovský, J. & kol. (1999). Sociální pediatrie. Praha: Grada publishing Enroth, R. (1994). Průvodně sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů Fialová, L. & kol. (2000). Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: SLON Gelles, R. J. (1995). Contemporary families. Londýn: SAGE Publications Giddens, A. (1999). Sociologie. Praha: Argo Hamplová, D. (2003). Vstup do manželství a nesezdaného soužití v Českérepublice po roce 1989 v souvislosti se vzděláním. Praha: Sociologický ústav AV ČR Karsten, H. (2006). Ženy - muži, Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál Koukolík, F. (2008). Před úsvitem, po ránu. Eseje o dětech a rodičích. Praha: Karolinum Kuchařová, V. a kol. (1999). Předpoklady sňatkového a rodinného chování mladé generace. VÚPSV Matějček, Z. (1994). O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál Matoušek, O. (1993). Rodina jako instituce a vzthová síť. Praha: Sociologické nakladatelství Možný, I. (1990). Moderní rodina (mýty a skutečnosti). Brno: Blok Možný, I. (1999). Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství Novák, T. (2013). Jak vychovat sebevědomé dítě. Praha: Grada Remeš, P. (1995). Svědkové Jehovovi, historický přehled. Praha: Oliva Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál Satirová, V. (1994). Kniha o rodině. Brno: Svan Tužilová, P. (2005). Publikace pro rodiče s malým dítětem (0 - 3 roky) jako pedagogická podpora v jejich rodičovství, Bakalářská diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita

48

Vítek, K. (1985). Problémy manželské rovnováhy. Praha: Svoboda Vojtíšek, Z. (2004). Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál Wyckoff, J. & Unellová, B. C. (2004). Výchova bez křiku a pohlavků. Praha: Mladá fronta Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2013). Probuďte se!, 94(12), 2. Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2011). Jak mít hezké manželství. Probuďte se!, 92(11), 10-11. Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2014). Pro rodiče. Probuďte se!, 95(1), 4. Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2012). Jak být dobrým rodičem. Probuďte se!, 93(10), 24-25. Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2013). Praktické rady pro rodinný život - jak mluvit s dospívajícím dítětem a nehádat se. Strážná věž, 134(21), 8-9. Watch Tower Bible and Tract Society of Pensylvania. (1991). Otázky mladých lidí - praktické odpovědi. Brooklyn, New York. Watch Tower Bible and Tract Society of Pensylvania. (1991). Tajemství rodinného štěstí. Brooklyn, New York. Watch Tower Bible and tract Society of Pensylvania. (1991). Cesta k pravému štěstí. Brooklyn, New York. Elektronické zdroje Česká biblická společnost. (2014). Genesis 9. Získáno: 2014, z biblenetcz: http://www.biblenet.cz/app/b/Gen/chapter/9 ČSÚ. (2012). Demografická příručka 2012. Český statistický úřad, dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E00179817/$File/4032130601a.pdf Peterková, M. (2013). Výchova dítěte v rodině. Získáno 2013 z: http://www.psyx.cz/texty/vychova-ditete-rodina.php Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2014). Svaté Písmo - Překlad nového světa. Získáno: 2014, z Svědkové Jehovovi: http://www.jw.org/cs/publikace/bibleonline/nwt/knihy/1-Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova/9/ Watch Tower Bible and Tract society of Pensylvania. (2014). Svaté Písmo - Překlad nového světa. Získáno: 2014, z Svědkové Jehovovi: http://www.jw.org/cs/publikace/bibleonline/nwt/knihy/5-Moj%C5%BE%C3%AD%C5%A1ova/8/

49

Rodičovství a výchova v rodině Svědků Jehovových. Bakalářská diplomová práce

Recommend Documents