Diecézní pouť rodin a farností 2005

SRPEN 2005

Dačická farnost, 1. 8. 2005, VI. ročník / 29. číslo, náklad 200 ks, vychází pro vnitřní potřebu farnosti

Do přírody za 3 památkami i na pouť

4,5

malý VELKÝ průvodce liturgií

Pouť 7

svatovojtěšských ostatků

8 tentokrát i

Koutek pro děti PRO RODIČE

Slovo otce Jaroslava

Diecézní pouť rodin a farností 2005

EUCHARISTIE – část mého života Některé části mše svaté, můj přístup k nim. - před nedělní mší svatou. Myslet na to, že mě čeká velká událost. Mohu ji přijímat každý týden, je největší a nejdůležitější. Všechno ostatní podřizujeme této sváteční hodině. Porovnávám to s příkladem jedné paní, která se připravovala na večerní divadelní představení. Už od rána žila tím, co ji večer čeká. Jak to vypadá se mnou, co dělám já než vkročím do chrámu. - začátek bohoslužby je ten, kdy spolu s knězem říkám: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Před kostelními dveřmi zanechávám všechno druhotné a nepotřebné. Nezabývám se sobotní zábavou a hluchými myšlenkami. Tady je Kristus pro mne a já pro něho. V kostele si nemohu dělat co chci, ale dělám co chce Ježíš a jak mě vede Duch Boží. - pohled do sebe, na své skutky a myšlenky, prosba o odpuštění. Při bohoslužbě vstupuji do Božího prostoru, je to zahrada Eden, královská zahrada, Boží království. Mojí vstupenkou jsou svatební šaty, očištěná a odpuštěná duše Božím milosrdenstvím. Svým způsobem je tato chvíle klíčová, v jakém stavu začnu, v takovém budu pokračovat. Říci z hloubi svého zkroušeného srdce – Pane, smiluj se – je očistný a posilující pramen, který vytéká z Kristova Srdce do mého, znovu mohu žít a jsem plný Božího života, naplněn Božím Duchem, jsem připraven vyslechnout a přijmout slova Všemohoucího Boha. - stůl Božího slova, čte se Písmo svaté, člověkslužebník bystří sluch, jak je povinnost každého věřícího. Slovo Boží je jako svátost, kterou přijímám, nemohu po ní šlapat nepozorností nebo neposlušností. Kristus – Slovo je pro mě pokrmem. Origenes napsal: „Je třeba jíst Slovo pod způsobami Slova společně s příjímáním jeho těla a krve, abychom měli dokonalý pokrm.“ Svatý Cyprián dodává: „Buď se vytrvale modli nebo čti! Buď mluv s Bohem nebo mu naslouchej!“ Ještě jeden citát syrského autora Sohdona: „Skutečně velké a mohutné je Slovo Boží, které proměňuje syna hada v syny Boží. Proto je stále zaséváme do ztvrdlého srdce až do chvíle, kdy změkne a dá vyrůst výhonkům spásy.“ To je malá ukázka duchovních spisovatelů a učitelů, kam chtěli posunout Slovo Věčného Boha u smrtelného člověka. Také mě by mělo hodně záležet na tom, jaký vztah a důležitost vytvořím k Písmu svatému, které slyším v našich chrámech. Pro některé to může být jedna jediná příležitost, kdy Bůh mluví do našeho života. Proto slova Boha nemůžeme zařadit do stejné roviny s ostatními,

Po loňské diecézní pouti rodin, jíž se účastnilo několik tisíc poutníků, se bude v rámci letos prožívaného Roku farnosti, který pro brněnskou diecézi na rok 2005 vyhlásil biskup Vojtěch Cikrle, konat v sobotu 3. září od 9.00 do 16.00 hodin ve Žďáru nad Sázavou Diecézní pouť rodin a farností. Program: 9.00 - 10.00 příprava na mši – zpívání pro děti, svědectví rodin 10.00 - 11.00 pontifikální mše svatá - celebruje biskup Vojtěch Cikrle 11.30 – 15.45 program na hlavním pódiu, na zámeckých nádvořích a zahradě – divadlo, koncerty, přednášky pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže, lukostřelba, pohádková cesta, ap. 15.45 – 16.00 závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu V programu během dne vystoupí: Petr Skoumal, multifolková kapela Bezefšeho, folková skupina Svítání a další. Moderuje: Eman Míšek z Radia Proglas. Po celou dobu programu je prohlídka muzeí v areálu zámku zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování. Další informace na www.crsp.cz. zdroj: MJ které vychází z lidských úst. Ona slouží k dorozumění, ale nejsou duchovním pokrmem. Sv. Efrém říká: „Pán ozdobil své slovo množstvím krásy, aby každý, kdo na ně pohlíží, mohl kontemplovat toho, kdo ho miluje. Skryl ve svém slovu všechny poklady, aby každý z nás našel touto meditací jeho bohatství.“ - stůl Božího těla, který je lékem nesmrtelnosti. Jsme lidmi tělesnými i duchovními. Kdo žije pouze pro tělo, podobá se zvířeti, protože ono nerozvíjí duchovní život, nemá tu potřebu, nemá nesmrtelnou duši. Boží pokrm je duchovní pokrm a nemohu ho srovnávat s běžným jídlem. Ježíš proměňuje chléb ve své tělo a víno ve svou krev, tato skutečnost je pravdou i tajemstvím. Tímto pod vedením Božího Ducha vstupujeme do Boží pravdy i jeho tajemství. Liturgie to nazývá epiklezí – pokorná žádost, která se přímluvou Krista stává jistotou nebo se dá také říci, že je to modlitba, která úpěnlivě prosí nad chlebem a vínem o „zásah“ Ducha sv., přetvářející je v tělo a krev Kristovu a která zároveň prosí za přijímající. Proměněný chléb a víno se stanou pro každého pokrmem života a v nich se mu Církev zjeví jako Tělo Kristovo. Jako ilustrace této pravdy může sloužit tradiční ikona Letnic. Apoštolé jsou zde namalováni, jak sedí ve dvou řadách a jak na ně sestupuje Duch v podobě ohně. Uprostřed nich je místo, které se zdá být prázdné, které je přesto osvětleno. Znamená přítomnost samotného neviditelného Krista v jeho Církvi. Eucharistie, Kristovo tělo, bude vždycky nepochopitelné ze strany věřícího může být přijatelné s vděčností. To je naše povinnost. P. Jaroslav

SRPEN 2005 www.katolik.cz

tiráž FARNÍ LISTY - Dačická farnost vychází pro vnitřní potřebu farnosti náklady na jedno číslo převyšují 12,- Kč

uzávěrka 30. čísla 16. září 2005 30. číslo vyjde 1. října 2005

www.cirkev.cz

redakce Hanka Neužilová - h Petr Křížek - kří, Antonín Štěpánek - aš Miloslav Tůma - T, Marian Štumar - maš stálí spolupracovníci otec Jaroslav Pezlar Mgr. Antonín Marek - ToM Ing. Martina Jandlová, tisková mluvčí biskupství brněnského - MJ

www.signaly.cz

rozhovory a korektury Antonín Štěpánek - mobil: 728 967 535 vydává dačická farnost e-mail fl[email protected] distribuce Dačice, Kostelní Vydří, Třebětice

www.vira.cz

sazbu a zlom provádí zdarma suNEXO, Vlašská 117, 380 01 Dačice tel./fax: 384 420 245, [email protected]

informace

www.pastorace.cz

Fara Dačice - otec Jaroslav Pezlar tel.: 384 420 297, mobil: 732 173 181 Mše svaté v Dačicích - farní kostel sv. Vavřince v pátek v 18.00, v sobotu v 18.00 a v neděli v 9.00 - klášterní kostel sv. Antonína od pondělí do čtvrtka v 7.00, v pátek v 8.00, v sobotu v 7.00 a v neděli v 10.30

www.christnet.cz

Společenství mladých - každý pátek od 19.00 hodin na faře v Dačicích (kromě letních prázdnin) Jezulátka - setkávání dětí každou sobotu od 14.00 do 16.00 hodin na faře v Dačicích (informace: Elena Hotová)

obsah

www.ambit.hypernet.cz www.krestanstvi.cz www.biskupstvi.cz

1

Slovo otce Jaroslava Diecézní pouť rodin a farností 2005

2

Zprávy Zvonění nebo spíše nezvonění? Kde všude jsme tak trochu domu

3

Do přírody, za památkami i na pouť INFO FATYM

4

malý VELKÝ průvodce liturgií Sňatky, Křty, pohřby Článek odjinud - Otázky a odpovědi

5

malý VELKÝ průvodce liturgií - pokr. Článek odjinud - pokr.

6

Přečtěte si - Pohádky pro nehodné děti Řekli o Eucharistii ... Co odpoví? - Naděžda Mastná

7

Farářova čítanka - Pouť svatovojtěšských zvonů Co odpoví? - pokr.

8

Rozumy, vtipy Koutek pro děti - tentokrát i pro rodiče

Zprávy

Vzpomínková bohoslužba u příležitosti dvacátého výročí úmrtí bývalého vyderského faráře P. Melichara Karáska, O.Carm (26. 5.) se konala za účasti členů karmelitánské komunity, příbuzných a řady věřících v kostele P. Marie Karmelské v Kostelním Vydří. Eucharistický rok oslavila naše diecese 29. 5. poutí v kostele Božího Těla ve Slavonicích v čele s biskupem Vojtěchem Cikrlem. Terciářské sliby se skládaly 4. 6. v poutním kostele v Kostelním Vydří. Celoživotní sliby složilo 41 členů, roční 17 kandidátů. Děkanská pouť ve Slavonicích proběhla 11. června. Po mši sv. probíhal další program, následovalo požehnání. Toho dne se objevil i déšť. Nové ozvučení ve farním kostele v Dačicích bylo nainstalováno v měsíci červnu. Nahradilo tak už dvacet let staré a zčásti nefunkční zařízení. Jáhenské svěcení v Brně se uskutečnilo v sobotu 18. 6. v 9.00 hodin. Z rukou brněnského biskupa Vojtěcha Cikrle přijali jáhenské svěcení tři bohoslovci brněnské diecéze z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Zdeněk Fučík (*1970) z Pyšele, Jiří Janoušek (*1978) z Budišova a Pavel Römer (*1976) z Rajhradu. Spolu s nimi přijali jáhenské svěcení Siard Kamil Novotný (*1974) z Vážan nad Litavou, premonstrát z novoříšské kanonie, absolvent KTF Univerzity Karlovy v Praze. Dva bohoslovci brněnské diecéze, kteří ukončili svá studia na Papežské lateránské univerzitě v Římě, přijali jáhenské svěcení o měsíc později, a to v pátek 15. července v 17.30 hodin – Hynek Šmerda (*1979) z Tišnova a Tomáš Vyorálek (*1977 ) z Brna. Pouť dětí navštěvující hodiny náboženství se uskutečnila 22. 6. Cílem autobusu se stal Budkov, jenž jim poskytl nejen prostor pro mši svaté, ale i pro řadu následujících her. Plenární sněm katolické církve skončil II. zasedáním ve dnech 6.-10. července na Velehradě. Kněžské svěcení z rukou biskupa Vojtěcha Cikrle přijalo v sobotu 25. 6. v 9.00 hodin jedenáct kandidátů kněžské služby: Mgr. David Ambrož (*1974) z Brna, Mgr. Jindřich Čoupek (*1973) z Brna, Mgr. Jaromír Gargoš (*1978) z Milešovic, Mgr. Martin Grones (*1975) z Hrušovan na Jevišovkou, Mgr. Marián Kalina (*1976) ze Žiliny, Mgr. Pavel Lacina (*1978) ze Žďáru nad Sázavou, Pavel Lazárek (*1977) ze Znojma, Mgr. Michael Mareš (*1976) z Brna, Mgr. Josef Rybecký (*1979) z Ivaně, Mgr. Pavel Svoboda (*1974) z Jedovnic a Ing. Mgr. Jan Zachoval, CSc. (*1943) z Brna. Výročí kněžského svěcení (25 let) si 6. 7. připomenul dačický farář P. Jaroslav Pezlar. Neděli předtím mu při obou bohoslužbách popřáli farníci. Zvonění za oběti londýnských atentátů se z věže v Dačicích ozvalo 14. 7. ve 13.00 hodin. Článek, kterým se představila dačická farnost, vyšel v prázdninovém čísle farního občasníku s názvem Rožeň ve farnosti sv. Vavřince v Brně - Řečkovicích. Vznikl na základě jejich květnové pouti k Božímu Tělu ve Slavonicích, při níž navštívili i klášter v Kostelním Vydří a Dačice. „Byli jsme překvapeni velikostí a krásou tohoto chrámu včetně monumentální věže, jejíž návštěvě T a ze zdroje od MJ maš se skvělou vyhlídkou odolal málokdo“, píše se v úvodu článku.

Zvonění nebo spíše nezvonění?

Není snad rok, co by nedošlo k nějaké poruše na zvonech farního kostela sv. Vavřince. Jistě víte, že máme na věži tři zvony: elektrické Anežku a Marii a ruční zvon Vavřinec. Ještě v době velikonoční koncem dubna vypověděl službu zvon Maria, neboť se porouchalo převodní kolo u motoru. Místo něho zvonil v poledně až do začátku července zvon Anežka. V neděli a o slavnostech, aby zvonily dva zvony jak je obvyklé, se zvonilo ručním Vavřincem a samozřejmě Anežkou. Aby to bylo ještě „zajímavější“, došlo na sv. Antonína při večerním klekání k poruše v elektrickém rozvaděči na věži a z obvyklého cca 5-minutového vyzvánění se stalo více něž půlhodinové. Za pár dní však bylo zvonění Anežky obnoveno. Ovšem ne na dlouho, neboť v půli července se obě zmiňované poruchy opět dostavily, což znamenalo veliké omezení zvonění. Všechny závady vybízí k zamyšlení, zda by po letech nemělo dojít k revizi zvonů a elektrických zařízení věže i kostela. Po dlouhé době totality, kdy se zvonit nemohlo, si možná nyní myslíme, že jde o jakousi samozřejmost, což ovšem není pravda. Tak si na to, až uslyšíme zvony, vzpomeňme. aš

Kde všude jsme tak trochu doma Nejvýznamnější kostelem zasvěceným sv. Vavřinci je bezesporu basilika na Campo Verano v Římě, kde je tento mučedník pohřben a o níž jsme už ve Farních listech psali. K předním kostelům u nás patří poutní kostel v Jablonném v Podještědí, který vznikl za Berků z Dubé v letech 1699 – 1712 podle projektu vídeňského architekta J.L.Hildebrandta. Stojí na místě kostela s dominikánským klášterem, který kolem roku 1251 založila Zdislava z Lemberka a která je zde rovněž pohřbena. V Brně se nachází dva kostely sv. Vavřince: v Řečkovicích (o němž FL psaly v souvislosti s naší „partnerskou“ farností) a v Komíně. Původní kostel v Komíně vznikl před rokem 1323 nákladem královny Elišky Rejčky. Kolem roku 1500 dostal věž. Celý objekt doznal radikální přestavby v letech 1911-13, kdy bylo kolmo přes loď postaveno historizující trojlodí. Z našeho okolí zmiňme kostel sv. Vavřince v obci Bohdalov na Žďársku. Původní kostel pocházel ze XIII. století. V letech 1736-58 byl barokně přestavěn. Na výzdobě interiéru se podílel Josef Ignác Havelka, od nějž pochází i obraz Umučení sv. Vavřince na hlavním oltáři. Před několika lety byla postavena kaple sv. Vavřince na návsi v obci Hrbov u Polné. Jde o prostornou zděnou kapli s věžičkou krytou kanadským šindelem. Vchod je osazen masivními dřevěnými dveřmi, okna chráněna kovanou mříží, objekt zabezpečuje alarm. Strop je plochý, dřevěný, ze stejného materiálu je i obětní stůl a lavice. V čele kaple visí obraz skonu sv. Vavřince, který sem byl přenesen ze sousední starší zděné kapličky. Prostředky na stavbu si obyvatelé sesbírali mezi sebou, přispěla i obec. V současnosti se uvažuje o pořízení zvonku do vížky. Mše sv. je tu několikrát do roka, pravidelně konány „májové“. Z našeho bezprostředním okolí nemůžeme nevzpomenout kapli v Hříšici postavenou v roce 1775 a upravovanou v roce 1881, která je rovněž zasvěcena tomuto mučedníkovi. Tento skromný výčet Svatovavřineckých svatyní nám může být připomínkou, že na řadě míst – díky tomuto světci – jsme hned tak trochu doma! T

vtip-paráda Do rodiny se přijde představit nastávající snacha. U oběda se k ní tchyně přitočí a povídá: „My jsme s manželem přísní vegetariáni. Doufám, že časem pro tento názor získáme i Vás!“ „Děkuji“, odpoví mladá žena, „já jsem katolička a ráda bych jí zůstala!“



Setkal se katolický farář s židovským rabínem. „Tak vy se nemůžete ženit, co?“ začal rozhovor rabím. „A vy zase nemůžete vepřové“, opáčil kněz. „No řeknu vám, taková pěkná ženská je mnohem lepší, než to vaše vepřové“, nedal se rabín!

 Kaple sv. Huberta v Dobrohošti. foto: Bohuslav Ferdan

KOSTELNÍ VYDŘÍ - V sobotu 6. srpna na svátek Proměnění Páně - První sobota s obvyklým programem. - V neděli 21. srpna bude v Kostelním Vydří Srpnová pouť: mše svaté v 8:00 a v 10:00 hodin. - V sobotu 3. září První sobota s obvyklým programem. Programy pro mladé lidi v karmelitánském klášteře v Kostelním Vydří - „Klášter zevnitř“ - týden zaměřený na poznání života v klášteře (společná modlitba a práce, několik přednášek, neformální kontakt s karmelitány a karmelitkami). Od 26. 8. večer do 31. 8. dopoledne. - „Pane, zůstaň s námi…“ - duchovní obnova od 27. 10. večer do 30. 10. dopoledne. Obojí je určeno pro mladé lidi od 17 let. Kontakt: P. Benedikt, Klášter karmelitánů, Kostelní Vydří 58, 380 01 Dačice, tel. 384 420 119, e-mail: [email protected], více viz: www.karmel.cz LIDÉŘOVICE Přijměte srdečné pozvání ve dnech 13. - 14. srpna 2005 na program nazvaný Vranov nad Dyjí Svatolinhartský víkend pro kostel v Lidéřovicích srdečně zve všechny - sobota 13. srpna 2005 - od 11.00 do 17.00 turisty i domácí na hodin bude kostel stále otevřený k prohlídce prázdninové bohoslužby v 16.00 hod. - „Osídlení Jihozápadní Moravy ve na Vranovské přehradě středověku“ (přednáška o historii kraje Kde: pod širým nebem i Lidéřovic - doc. J. Bistřický) nad bývalým letním kinem následně - setkání s rodáky a pamětníky Od 4. července 2005 každé pondělí v 19.30 v 18.00 hod. - „Člověk a kůň v hudbě v červenci a v srpnu. a literatuře“ (písničky a hezké čtení; účinkují Pěší poutníci vycházejí vždy v 18.30 od děti i dospělí, domácí i hosté) vranovské fary. zdroj: MJ - neděle 14. srpna 2005 - 10.00 hod.- mše svatá pak až do 17.00 hodin bude kostel stále otevřený k prohlídce od 15.00 hod. - „Svatý Linhart jako patron upoutávka sedláků“ (krátké povídání o tradicích předků - P. Gorazd, O. Carm.) „Přirozená komunikace člověka s koněm“ povídání i ukázky - Z. Nosková se svým koněm Amorem Mše svaté STŘEDA 10. srpna v 18.00 Historie kostela a fotografie a popis někdejších SOBOTA 13. srpna v 18.00 soch z kostela budou dostupné prostřednictvím NEDĚLE 14. srpna v 9.00 výstavy umístěné uvnitř v kostele. zdroj: P. Václav,

FATYM

SL AVNOST sv. Vavř ince

Tomáš sedí nad domácím úkolem a ptá se otce: „Tati, kdo to byl Hamlet?“ „Poslyš“, dí otec, „mám ten úkol dělat já nebo ty! Vezmi si Bibli a najdi si to tam!“



www.prolife.cz www.lpp.cz

Zájemce prosíme, aby se obraceli buď telefonicky na číslo 724 712 089 nebo osobně na Mariana Štumara.

www.volny.cz/cenap

Původní správce není z časových důvodů schopen stránky aktualizovat a tak hledáme člověka, který má alespoň částečnou znalost tvorby webových stránek a hlavně oplývá nadšením, invencí a chutí přispět svou troškou do života farnosti.

POMOZTE

INFO

Karmelitánský Klášter, Kostelní Vydří

ochotného farníka, který by na sebe chtěl vzít správu a aktualizaci webových stránek našich novin.

www.proglas.cz

T

FL HLEDAJÍ

další vtipy najdete jako obvykle

MISTROVSTVÍ 17. září proběhne 4. ročník Mistrovství České republiky ve znalostech Bible. V Jednacím sále Senátu Poslanecké sněmovny ČR. Mistrovství umožní poměřit si znalosti Starého i Nového zákona, ale především chce obrátit pozornost obyvatel naší vlasti ke Knize knih. O historii soutěže a jejich propozicích je možné dozvědět se na zdroj: MJ www.icej.cz

ms.proglas.cz

vzniku článku patří Bohuslavu Ferdanovi z Dobrohoště.

redakce

www.telepace.cz

do luk jako zpevněná cesta až k z dálky viditelné kapli u potoka. Zkušenější výletníci mohou od kaple vystoupat lesem na Zelenou Horu (620 m), na jejíž severní straně lze narazit na příkopy hradu Krumvaldu ze XIV. století. Dál je možno pokračovat na sever na vrch Bába (665 m), kam vede i modrá turistická značka z Bílkova, nebo se dát jižní cestou lemovanou akáty, která vyúsťuje u myslivny Zavadilka. Hubertská kaplička u Dobrohoště je nejenom ukázkou moderní architektury, ale je i výpovědí o lidském úsilí a umu. Zároveň je i svědectvím víry. Je cílem v krajině, který je pohnutkou k její návštěvě. Proto se může stát inspirací každému, i když není zrovna věřící nebo nimrod. Tak ať vám přeje počasí! Poděkování za spolupráci na

www.katyd.cz

Co je podstatou rodinného výletu? Být spolu. Nemůže být ale výlet bez cíle. Jeden zajímavý cíl a nejenom na období právě probíhajícího léta si Vám dovolujeme nabídnout. Východně od Dačic leží obec Dobrohošť. Má asi 50 obyvatel, vlastního starostu a kapli sv. Anny z roku 1767. V loňském roce vznikla v lukách pod lesem zcela nová kaple zasvěcená sv. Hubertovi. Autorem projektu je ing. Antonín Ferdan z Dačic. Ve výklenku je umístěna plastika zobrazující sv. Huberta vyřezaná Pavlem Vlasákem z Milovic. Kapli postavily a o náklad 45.000,- Kč se podělily rodiny Ferdanovy a Bastlů z Dobrohoště a rodina Bastlů z Budče. Co je k tomu vedlo? „Zanechat tu po sobě budoucím generacím něco, co by vypovídalo o stavbě na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Také jsme chtěli vyjádřit poctu myslivosti, která má v rodinách Ferdanů i v obci Dobrohošť dlouholetou tradici, láska k přírodě a myslivosti se v rodině předává z generace na generaci stejně jako víra v Boha, která také ovlivnila to, že kaplička vznikla“, říká jeden z aktérů stavby Bohuslav Ferdan. Kapličku 30. listopadu za hojné účasti předsedů okolních mysliveckých sdružení, rodinných příslušníků a pozvaných hostů požehnal dačický farář Jaroslav Pezlar. Hráli trubači a zněly slavnostní salvy. Ke kapli se lze dostat z návsi od rybníčku po asfaltové silnici, která stoupá za mostem rovně mezi domy, nad vsí pokračuje

www.cho.cz

Do přírody, za památkami i na pouť

nesvatostnamanzelstvi.wz.cz

SRPEN 2005

SRPEN 2005

malý

VELKÝ průvodce liturgií

Vážení čtenáři, od tohoto čísla se budete v každém čísle potkávat s ToM(em) neboli naším novým, neřkuli „čerstvým” stálým spolupracovníkem Mgr. Antonínem Markem. Bude Vám přinášet „seriál”, který jsme pracovně nazvali, jak je patrno z nadpisu, „malý VELKÝ průvodce liturgií”. Přejeme Vám spokojenost s rozšířeným vydáním FL. maš

Na začátku tohoto článku bych vás chtěl seznámit s tím, na které téma bude tato rubrika zaměřena. Mnoho z nás chodí do kostela, ale často neznáme význam toho, co se v kostele děje a proč se to děje. Proto jsem se rozhodl vás blíže seznámit se smyslem a podstatou liturgie a všeho, co s tím souvisí. Dnešní téma bude možná neznámé a mnozí si řeknete, proč bych právě toto měl vědět, ale pokud pochopíme kořeny, z kterých vyrůstá liturgie, tak můžeme pochopit její význam a smysl právě dnes. ŽIDOVSKÉ SVÁTKY Podle křesťanského pojetí vyšla Boží smlouva v Kristu z kořenů Starého zákona a znamená jeho naplnění a dovršení. Proto každý, kdo chce všestranně pochopit křesťanský liturgický rok, potřebuje určitou znalost svátků židovského kalendáře. Ten ovšem prošel dalekosáhlým dějinným vývojem, kdy se staré svátky ne jen rozrostly o nové, nýbrž dostaly, co do smyslu, částečně i nový význam; proto zde budeme vycházet ze svátků, které se slavily v Ježíšově době. Jeho utrpení a zmrtvýchvstání, ale i seslání Ducha svatého jsou podle svědectví evangelií a Skutků

apoštolů v úzké souvislosti s židovskými svátky, na jejichž pozadí se vyjasňuje jejich smysl. K pochopení svátků židovského kalendáře1 je nutno předem vědět, že: Začátek roku v Izraeli spadal původně na podzim, a to na novoluní po podzimní rovnodennosti. Pod babylónským vlivem byl přeložen na den novoluní po jarní rovnodennosti (Nippurský kalendář). Tímto měsícem, nazývaným nisan, začínalo pak i počítání měsíců. V náboženské oblasti se ovšem zachovával starý začátek roku. Tak došlo k tomu, že Židé až do dnešního dne oslavují Nový rok prvního dne sedmého měsíce (tj. tišri). Všechny svátky začínají už večer předchozího dne a trvají až do následujícího večera. 1. ŠABAT Stěžejní roli v průběhu roku hraje šabat. Je vyvrcholením sedmidenního týdne, mohl by se nazývat prasvátkem židovského národa: je to den klidu, ale i otevřenosti k Jahvovi a jeho slovu. Jeho závazné ustanovení pro Izrael sahá zřejmě přinejmenším do doby exilu.2 Je-li třeba jeho kořeny hledat v ještě starších dobách, je dnes zatím sporné. Leccos mluví pro to, abychom předchůdce našeho sedmidenního týdne a šabatu viděli v oné skupině „zlých“ dní, jaké měla na zřeteli pohanská náboženství starého Orientu. „Jedná se o dny dělitelné sedmi: 7., 14., 21., 28. a navíc o 19. den. Téměř všichni obyvatelé měli v těchto dnech povinnost ‚nedělat nic...‘. Nejdříve nemělo ještě sedmero zlých

ŽIDOVSK É SVÁTK Y

Sňatky Radek Lisa - Andrea Šimková Jiří Bárta - Marie Bínová

10. 6. 25. 6.

Křty Anna Marie Bendová, V. Pěčín Lucie Stejskalová, Třebětice Waldemar Vrba, Dačice Irena Pokorná, Staré Hobzí Radomil Novák, Hříšice Adéla Žáková, Chlumec Martin Rozmarin, Dačice Matěj Bodocký, Řečice

12. 6. 18. 6. 19. 6. 25. 6. 3. 7. 3. 7. 3. 7. 3. 7.

Pohřby Jan Kacetl, Dačice Anna Papežová, M. Pěčín

*1934 *1937

dní význam nějakého časového měřítka. Měsíc určuje rytmus času, nikoli týden. Je však nesporné, že zde stojíme na počátku vývoje, vedoucího později k židovskému šabatu, jistě přes řadu postupných kroků, jež později uvedeme ještě přesněji. Tento postupný vývoj byl koneckonců připraven už v pohanském světě, jak vyplývá ze známých předpisů nalezených v Lagaši z doby kolem 2500 př.Kr. Číslo 19 se vysvětluje jako sedmkrát sedm minus jeden měsíc o 30 dnech. Na základě dobrých důvodů se lze domnívat, že Izraelité znali tento zvyk ze zemí svého původu a protříbili jej ve smyslu svého monoteistického náboženství. První znění dekalogu zdůrazňuje obzvláště pracovní klid (slovo šabat se pravděpodobně odvozuje z hebr. šabbat = přestat, odpočívat). Dává šabat do úzké spojitosti s odpočinutím Boha po šestidenním díle stvoření: „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha... V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.“ (Ex 20,8-11) Vzhledem k tak intenzivně formulovanému smyslu a tak naléhavému napomínání je pochopitelné, že nedodržování šabatu postihují nejtvrdší sankce: „Kdo jej znesvětí, musí zemřít ... Každý, kdo by dělal nějakou práci v den odpočinku, musí zemřít.“ (Ex 31,14n) V poexilní době se zákazy pracovat stále více rozšiřovaly, takže občas docházelo o šabatu dokonce k rezignaci na sebeobranu (srov. 1 Mak 2,34-38). Také Nový zákon uvádí leckteré přehnaně přísné předpisy tehdejšího židovství, což Ježíš vidí jako popud k tomu, aby stanovil: „Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.“ (Mk 2,27) Šabat Židů byl však nejenom dnem pracovního klidu, v němž se napodobovalo „odpočinutí Boha“ po šestidenním díle. Byl to také „den bohoslužebného shromáždění”, „den Hospodinovy slavnosti“ (Lv 23,3). V jeruzalémském Chrámu se přinášely zvláštní sobotní oběti (srov. Nu 28,9-1O).

Článek odjinud zdroj textu: http://www.katolik.cz/otazky/otx.asp?ot=2504 (15.7.2005, 00:45)

OTÁZKY A ODPOVĚDI Otázka: Chtěla bych se zeptat na problém oddělení stvořitele od stvořeného. V hodině filosofie se učíme, že Bůh stvořil svět a víc už do něj nezasahuje. Je naprosto oddělen a nemá možnost do dění nijak zasahovat a ani člověk nemůže Boha „potkat“, spojit se s ním, naslouchat mu atd. Doslova mezi Bohem a světem je neprostupitelná mezera. Pokud by to tak bylo, proč se modlíme, proč jsou při mši přímluvy, jak to, že se Hospodin zjevil v hořícím keři, když nemá možnost kontaktu se světem? Profesorka takto vykládá středověk (Augustin, Boetius, Akvinský) a mně připadá, že tu něco uniká. Odpověď: V křesťanství (a křesťanstvím inspirované filosofii, ovšem nejen tam) je vskutku zásadní rozdíl mezi Stvořitelem a stvořením; ovšem nikoli v tom slova smyslu, že by Stvořitel a stvoření (tedy svět) byly dvě na sobě zcela nezávislé reality. Stvořený svět je na Bohu-Stvořiteli zcela závislý a Bůh je jeho svrchovaným pánem. Není zde dostatek prostoru pro detailní rozbor sv. Augustina a sv. Tomáše Akvinského, proto mohu nastínit jen několik myšlenek: Sv. Augustin rozlišuje prvotní stvoření, tzv. creatio prima,

a tzv. creatio continua neboli neustálé stvoření; tímto neustálým stvořením je vlastně svět udržován v existenci. Existence světa totiž není samovolná, nýbrž je závislá na existenci Boží. Proto se sv. Augustin ptá: „Quid enim est, nisi quia tu es? Co tedy je /existuje/, ne-li proto, že jsi /existuješ/ ty?“ Jinými slovy: „Je snad něco, co by bylo /existovalo/ z jiného důvodu, než proto, že Bůh je /existuje/?“ (Vyznání /Confessiones/ XI 5,7) Stejně tak postupuje sv. Tomáš Akvinský při svých Quinque viae (pěti cestách, jak se dobrat poznání Boží existence): Všechno, co je (říkejme tomu jsoucno), by mohlo také nebýt, resp. by nemuselo být. Tudíž to, že nějaké jsoucno je, tedy existence tohoto jsoucna, není způsobeno něčím, co je tomuto jsoucnu vlastní, neboli žádné jsoucno nemá svou existenci (své bytí) samo od sebe, nýbrž od něčeho jiného, a to od toho, co je a nemůže nebýt, tedy od toho, co je samo ze sebe, totiž od Toho, který „Je, který je“, tedy Boha. (srv. Summa theologiae 1 q. 2 a. 3 co) Vidíme zde, že pro jmenované filosofy je tento svět a veškeré stvoření závislé na Bohu v každém okamžiku své existence – kdyby je Bůh neudržoval při existenci neustálým stvořitelským aktem, vůbec by nebylo! Můžeme tedy hovořit o Bohu jako o „Tvořiteli“, tedy

SRPEN 2005 V exilní době bez Chrámu, a také v pozdějších dobách mimo Jeruzalém se židovské obce shromažďovaly k bohoslužbě modlitby a čtení Tóry a proroků. Shromažďovacím prostorem byly synagogy, jež podle mínění četných učenců vznikaly brzy po exilu všude tam, kde bydlel větší počet Židů. Tam se přednášela a objasňovala mimo jiné čtení ze Zákona a proroků. Také domácí život ve věřících rodinách se utvářel a stále utváří šabatem. Kromě účasti na bohoslužbách v synagoze existovala a existuje bohatá rodinná liturgie, která je jak výrazem, tak živnou půdou hluboké víry a pravé zbožnosti. „Bez tohoto stále se vracejícího rytmu od šabatu k šabatu nemůže židovský věřící národ přestát všechny časy a veškerou tíhu, již ustavičně přinášejí a nakládají.“ 2. VELKÉ POUTNÍ SVÁTKY V Ježíšově době nalézáme v souboru židovských svátků skupinu označovanou jako slavnosti poutní, protože každý Žid, který dovršil 12. rok života, musel každoročně přinejmenším o jedné z těchto slavností putovat do jeruzalémského Chrámu. Šlo při tom původně o svátky pastýřů a rolníků, slavnosti jara a žní, jež se později spojily s památkou určitých událostí izraelských dějin spásy, takže se teologicky přetvořily a obohatily. a) Svátek Paschy (hebr. Pesach) a svátek Nekvašených chlebů, Přesnice (Macot) Oba svátky jsou různého původu, ale později se spojily ve svátek jediný, což bylo tím snazší, že oba připadaly na dobu prvního jarního úplňku. Svátek Paschy vychází z obyčeje nomádských kmenů obětovat na jaře ze svého stáda jednoho mladého samečka, rozetřít jeho krev po tyčích stanů na ochranu proti vlivu zlých duchů a sníst jeho maso opečené na otevřeném ohni. Svátek Přesnic, Macot, má zase za základ rolnický zvyk zasvěcovat božstvu první snop ječmene a jíst po sedm dní pouze nekvašený chléb, dokud se z mouky nových žní nezískalo „nové kvašené těsto”. Ve zprávě o odchodu Izraele z Egypta se oba

slavnostní rituály spojily v jedinou kultickou událost a staly se viditelným znamením záchrany z egyptského otroctví (srov. Ex 12,1-28). Oba svátky se tak staly jedinou slavnostní památkou, jež se měla slavit rok co rok: „V onen den svému synovi oznámíš: To je pro to, co mi prokázal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta. A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby v tvých ústech zůstal Hospodinův zákon, neboť pevnou rukou tě vyvedl Hospodin z Egypta. Budeš dbát na toto nařízení ve stanovený čas rok co rok.“ (Ex 13,8-10) Forma této velikonoční hostiny se po exilu ještě silněji zritualizovala a přesně rozčlenila díky řádu čtyř pohárů (seder). Podle traktátu Pesachím Mišna (tj. ústní podání, jež bylo zapsáno ve 2. století křesťanské éry) měla následující podobu, jíž se držel i Ježíš se svými učedníky při své poslední velikonoční hostině: „Na začátku se naplnil první pohár vínem a vodou; nejpřednější stolovník nad ním pronesl dvě žehnací formule... Na to se pil první pohár. Pak byly přineseny nekvašené chleby a zelené byliny. Přední stolovník je rozdával, když si umyl ruce, pronesl děkovnou modlitbu a z těch pokrmů ochutnal. Nyní se přinesl pečený velikonoční beránek. Namíchal se druhý pohár, objasnil se smysl hostiny a symbolismus ritů ve vztahu k odchodu z Egypta a zazpívala se první část halelu (žalmy 113 a 114, 1-8). Nato se pil druhý pohár. Po opětovném mytí rukou a modlitbě chvály se jedl velikonoční beránek, k tomu hořké byliny a nekvašené chleby, jež se namáčely v charosetu (směsi různého ovoce) … Potom následoval třetí pohár, nazývaný „kalichem požehnání” (1Kor 10,16), protože se při něm vyslovovalo poděkování za hostinu. Druhá část halelu (žalmy 115—118) se zpívala se čtvrtým pohárem a vyjadřovala se jím naděje v mesiánskou obnovu.“ V této oslavě svátků Paschy viděli Židé, obzvláště od poexilní reformy, nejenom historickou vzpomínku na dávno uplynulou událost spásy. Spíše cítili, že jsou sami

VELK É POUTNÍ SVÁTK Y

o Tom, jenž tvoří neustále. Možná nám to přijde nezvyklé, ale je třeba si uvědomit, že Bůh je zcela mimo čas a tento svět nebyl stvořen v čase, ale spolu s časem. Věčnost není čas protažený do nekonečna, ale nadčasová. Navíc je třeba říci, že zmiňovaní filosofové – sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský – byli pravověrní křesťané. Základem křesťanství pak je přesvědčení, že Bůh zasahuje do dějin, a to nejen neustálým udržováním světa v existenci, ale i zcela mimořádnými zásahy, v první řadě Vtělením. Pokud by sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský odmítli možnost Božích zásahů, byli by nuceni zcela zrušit i vykoupení a tím pádem celé křesťanství, což by pro ně byl nepředstavitelný nesmysl. Navíc by to znamenalo, že nemůže-li Bůh zasahovat do světa (nikoli proto, že by nechtěl, ale proto, že sám nemůže), není všemohoucí, což je s křesťanstvím v rozporu. Nepřipadá vám jako nesmysl, že by Bůh byl dost všemohoucí na to, aby stvořil svět, ale už ne dost na to, aby do něj zasahoval? Stvoření jako takové si totiž nesmíme představovat jako nějaké „uplácání pravidelných tvarů z beztvaré plastelíny“, ale jako povolání toho, co nebylo, k bytí – stvoření z ničeho (creatio ex nihilo), což je klíčový pojem křesťanství. A dále pokud by svět byl na Bohu nezávislou realitou, byl by sám o sobě božský, což je opět v rozporu s křesťanstvím, které

zapojováni do spasitelného jednání Boha s jeho národem, a proto jsou povinováni oním náboženským postojem, jenž formoval jejich z Egypta táhnoucí předky. Toto vědomí zůstává u Židů živé až do současnosti, jak dokazuje jejich dnešní rituál svátku Paschy. Říká se tam: „V každé generaci by měl každý na sebe nahlížet tak, jako by on osobně vyšel z Egypta... Nejenom naše předky vysvobodil Všesvatý, buď pochválen, nýbrž s nimi osvobodil nás samé. b) Svátek Týdnů (Šavuot, Letnice) Sedm týdnů po Přesnicích, tj. po svátku Nekvašených chlebů (začátek ječných žní) se jako děkovný svátek za pšeničné žně slavil svátek (sedmi) Týdnů. Protože to byl padesátý den – ve starověku se započítávaly počáteční i poslední den určitého časového údobí – nazýval se v pozdější době také Pentekosté (tj. řecky padesátá), z čehož se např. odvozuje i německý název Letnic „Pfingsten“ (srov. Tb 2,1). Tento svátek Týdnů byl jako děkovná slavnost po namáhavé práci při žních svátkem radostným a slavil se v Chrámu různými oběťmi (Lv 23,15-21). Později se tato slavnost spojila s připomínkou uzavření smlouvy na Sinaji a předáním Desatera přikázání, k němuž přitom došlo, a takto se stal slavnou památkou izraelských dějin spásy. Další pokračování naleznete v příštím vydání Farních listů. A pokud budete chtít vědět více, tak napište na redakci Farních listů a my vám podle pramenů sestavil ToM odpovíme. Máme zde co činit s takzvaným lunisolárním (měsíc – slunce) kalendářem, v němž sluneční rok sice tvoří velkou časovou jednotku, ale dále se člení podle oběhů měsíce (měsíc v původním smyslu = synodický měsíc). Důležitou roli přitom hrají měsíční fáze novoluní a úplňku. Protože jeden takový měsíc zahrnuje 29,5 dní – izraelské měsíce měly střídavě 29 a 30 dní – dosahoval běžný rok se svými dvanácti měsíci celkem 354 dní. Toto rozvržení času pochází zjevně z Babylónie, a odtud je převzali i Řekové. Již brzy se ale rozpoznalo, že takovýto rok neodpovídá tropickému slunečnímu roku s jeho 365 dny, pěti hodinami a asi 49 minutami. Proto se hledalo vyrovnání tohoto rozdílu pomocí vsouvání přestupných měsíců. V Izraeli se to dělo tak, že se každé dva až tři roky vsouval za měsíc adar, tj. měsíc předcházející jarní rovnodennosti, ještě druhý adar, nazývaný eadar. Přitom na to neexistovala žádná astronomická pravidla, jaká např. stanovil Athéňan Meton v roce 432 př. Kr.a podle nichž se má k dosažení rovnováhy se slunečním rokem vložit během 19 let celkem sedm přestupných měsíců. Lidé se tehdy řídili spíše odhadem podle zkušenosti, obzvláště pozorováním výšky Slunce, zralosti klasů a jiných vodítek. Rozhodoval o tom soudní dvůr zvlášť k tomu určený. 2 Tím se myslí doba Babylonského vyhnanství – tj. 6 století př.Kr. 1

důsledně zastává Boží jedinost (monoteismus). Při vší úctě k vaší profesorce – obávám se, že křesťanské filosofy interpretuje nepřesně, což je docela běžný jev u lidí, kteří nečtou prameny, tedy to, co dotyční filosofové sami napsali, ale to, co o nich napsali jiní. Dotyčná představa – Bůh, který jednou stvořil svět a od té doby o něj nejeví zájem – se vyskytuje v tzv. deismu, totiž filosofii z doby osvícenství 17.–18. století, který se však sám o sobě neudržel, nikoli však v křesťanské filosofii starověku a středověku. (Mimochodem, řazení sv. Augustina ke středověku je dosti sporné – žil totiž v letech 354–430.) Buďte tedy bez obav – křesťanští filosofové v žádném případě nepopírají možnost Božích zásahů do světa, racionalitu modliteb a přímluv, Božího zjevení a kontaktu Boha s člověkem. Velice pěkně to vystihuje spisovatel Bruce Marshall ve své knize Plná slávy: „Jestliže svůj kabát najdete ráno na stejném věšáku, kam jste jej večer pověsili, je to stejný zázrak, jako kdyby se sebral a odletěl na Sibiř.“ Na otázku odpověděl: Zdeněk Drštka připravil kří

SRPEN 2005

Přečtěte si Pohádky pro nehodné děti Jaquese Préverta jsou knížkou výrazně vybočující z běžného průměru literatury pro děti. Tato kratičká, hravá, zdánlivě zcela prostá vyprávění se zvířecími hrdiny, smutná i humorná mají svůj hluboký symbolický i filosofický podtext a ozvláštněním reality a posunem zorného úhlu na skutečnost, který je pro ně charakteristický, mohou sehrát zcela neocenitelnou roli při rozvíjení čtenářovy fantazie. Pštros Když v lese opuštěný Paleček házel za sebe kamínky, aby našel zpáteční cestu, netušil, že za ním jde pštros a polyká jeden kamínek za druhým. Tohle je skutečný příběh, tak se to doopravdy stalo … Malý paleček se ohlédne: kamínky nikde! Je načisto ztracen, nejsou kamínky, není návratu; není návratu, není domova; není domova, není táty a mámy. „To je smutné,“ procedí mezi zuby. Najednou slyší smích a pak hlahol zvonů a zurčení bystřiny, trubky, opravdický orchestr, bouři zvuků, drsnou hudbu, zvláštní, ale nijak nepříjemnou a pro Palečka zcela novou. Prostrčí tedy hlavu mezi listím a uvidí pštrosa, jak tancuje, dívá se na něho, přestává tančit a říká mu: „Ten hluk dělám já, jsem šťastný, mám báječný žaludek, mohu cokoli sníst. Dnes ráno například jsem snědl dva zvonky i se srdíčky, snědl jsem dvě trubky, tři tucty kalíšků na vejce, snědl jsem salát i s mísou a bílé kamínky, které jsi házel za sebe, ty jsem také snědl. Vylez mi na hřbet, běhám velice rychle, budeme spolu cestovat“. „Ale,“ řekl malý Paleček, „to už neuvidím tatínka a maminku?“ Pštros: „Když tě opustili, bude to asi proto, že tě nechtějí tak brzy zase vidět.“ Paleček: „ Na tom, co říkáte, něco bude, pane Pštrose.“ Pštros: „Neříkej mi pane, bolí mě z toho křídla, říkej mi krátce Pštrose.“ Paleček: „Ano, Pštrose, ale přece jenom, co maminka, není-liž pravda?“ Pštros (hněvivě): „Jaképak není-liž pravda? A vůbec, nedopaluj mě, abys věděl, nemám tvou matku zrovna moc rád, protože si strašně ráda dává na klobouk pštrosí péra …“ Paleček: „Je pravda, že to stojí hodně peněz … Ale ona vždycky rozhazuje, aby omráčila sousedy.“ Pštros: „Místo aby omračovala sousedy, udělala by líp, kdyby se starala o tebe. Že ti občas dala pár pohlavků?“ Paleček: „Tatínek mě taky bil.“ Pštros: „Á, pan Paleček tě bil, to je zcela nepřípustné. Děti své rodiče nebijí, proč by tedy rodiče měli bít své děti? Ostatně pan Paleček taky není zrovna moc velký chytrák. Víš, co řekl, když poprvé uviděl pštrosí vejce?“ Paleček: „Ne.“ Pštros: „Tak abys věděl, řekl: To by byla báječná omeleta!“ Paleček (zadumaně): „Vzpomínám si, že když poprvé uviděl moře, několik vteřin uvažoval a pak řekl: To je obrovské

umyvadlo, škoda že na něm nejsou mosty. Všichni se smáli, ale mně bylo do pláče, a tak mě maminka vytahala za ucho a řekla: Nemůžeš se smát jako ostatní, když otec žertuje? Já za to nemůžu, ale nemám rád žertování dospělých …“ Pštros: „… Já taky ne. Vyšplhej se mi na hřbet, rodiče už neuvidíš, ale uvidíš kus světa.“ „Tak dobrá,“ řekl Paleček a vyšplhal se. Pták s dítětem vyrazí prudkým tryskem a zvedne se velikánský oblak prachu. Vesničané na zápražích pokyvují hlavami a říkají: „Zase nějaký zatracený automobil!“ Ale vesničanky slyší zvonění z útrob cválajícího pštrosa. „Slyšíte ty zvony?“ říkají a žehnají se křížem, „to utíká kostel, určitě za ním běží ďábel.“ A všichni se honem zabarikádují až do druhého dne. Ale druhého dne je už pštros i s dítětem daleko. (Vydalo nakladatelství Albatros, v Praze, 1985)

h

Řekli o Eucharistii ...

Boží znamení - …“Letošní Eucharistický rok je příležitostí znovu objevovat v proměněném kousku chleba Boží blízkost, jeho dotyk a lásku – a díky zdánlivě ztracenému času v chrámě a před svatostánkem přijímat to podstatné, co nám chce říct a dát …“ P. F. Blaha, provinciál SDB Pokrm pro Tělo - „Stáváme se tím, co přijímáme: Tělem Kristovým.“ sv. Augustin Program do budoucna - „Na úsvitu třetího tisíciletí jsme všichni vybízeni žít s novým nadšením křesťanským životem… Každé úsilí o svatost, každá činnost tíhnoucí k tomu, aby uskutečnila poslání církve, každé provedení pastoračních plánů musí čerpat nezbytnou sílu z eucharistického tajemství a k němu se musí zaměřovat jako ke svému vyvrcholení.“ J.P.II. Návštěva kostela - „Ať věřící během dne neopomíjejí konat návštěvu Nejsvětější svátosti, protože návštěva je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičným uznáním zde přítomnému Kristu Pánu.“ Pavel VI. Adorace - „Mezi všemi pobožnostmi je klanění se svátostnému Ježíši, hned první po svátostech, Bohu nejdražší a nám nejužitečnější.“ sv. Alfons Maria de Liguori zpracoval T

Co odpoví?

Profil Naděžda Mastná 1967 vdaná Střední ekonomická škola v Karlových Varech, obor cestovní ruch zaměstnání: vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu při MěÚ Dačice záliby: frankofilie (obliba jméno: příjmení: ročník: stav: vzdělání:

francouzského stylu, pozn. redakce)

, literatura, cestování

Pro rozhovor letního čísla Farních listů jsem si vybral vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Městského úřadu v Dačicích, paní Naděždu Mastnou. V čem spočívá Vaše práce a co se Vám v poslední době podařilo? V rámci památkové péče jde především o vydávání závazných stanovisek k obnově kulturních památek a objektů, které se nachází na památkově chráněném území. S ním souvisí shromažďování podkladů, spolupráce s pracovníky národního památkového ústavu, metodická činnost, vyřizování žádostí o granty a dotace na podporu obnovy kulturního dědictví a podobně. Jednou z novějších agend, která nám připadla, je evidence válečných hrobů. Máme zmapovány válečné hroby ve všech 23 obcích našeho „malého okresu“. Jedná se jak o hroby s ostatky padlých, tak o pomníky a pamětní desky. Právě tato agenda patří k těm, které nejsou „moc vidět“, ale které se dají později zhodnotit například čerpáním finančních prostředků z dotačních titulů, nebo dalším zpracováním pro prezentaci města. V oblasti cestovního ruchu zajišťujeme na odboru činnost Infocentra a propagaci Dačic včetně vydávání propagačních materiálů. Jak jsou lidé spokojeni s informačním střediskem? Infocentrum, v současné celoroční podobě, funguje druhou sezonu. Lidé si už na nabízené služby zvykli. Místní k nám chodí kopírovat, na internet, vyhledávat dopravní spoje, podáváme informace o úřadech ve městě, o kulturních akcích atd. Oproti loňskému roku markantně vzrostl počet turistů zvenčí. Možná je to i díky tomu, že se o propagaci Dačic opravdu snažíme. Čím podle Vás uchvátí Dačice návštěvníka a naopak

SRPEN 2005

Pouť svatovojtěšských ostatků z cyklu „Farářova čítanka” Souvislosti: V roce 1997 se završilo Desetiletí duchovní obnovy národa Svatovojtěšskými oslavami u příležitosti milénia jeho mučednické smrti. Jejich součástí se – už podruhé ve XX. století – stala pouť světcovy lebky po Čechách a Moravě. Její pobyt v Dačicích 10. října je ještě v živé paměti. Představu o tom, jak tato slavnost vypadala o 50 let dříve, si můžeme udělat podle zprávy o jejím průběhu, který nám zanechal tehdejší dačický děkan P. Eduard Rozmahel. Jen pro připomínku – ostatky sv. Vojtěcha jsou trvale uloženy od roku 1983 v novém obětním stole našeho farního kostela. Svatovojtěšské oslavy „Na oslavu 950 let od mučednické smrti sv. Vojtěcha byla jeho lebka vyzdvižena ze sarkofágu v chrámu sv. Víta v Praze v den jeho svátku 24. dubna a toho dne nastoupila pouť po městech a význačnějších místech Čech a Moravy, kde všude byla velikým množstvím věřících uvítána a ku poctě sv. Vojtěcha konány nábožné oslavy a pobožnosti. Také na své pouti Moravou zastavilo auto s ostatky sv. Vojtěcha v Dačicích. Ve středu 4. června vyjel auty průvod se sv. ostatky z poslední zastávky v Mor. Budějovicích, na cestě učinil krátkou zastávku v Jemnici, načež přes Staré Hobzí do Slavonic a odtud přes Bolíkov do Dačic, kamž dorazil o ½ 5 hod. odpoledne. Průvod kněží, družiček a čestná stráž očekávali příjezd v Hradecké ulici, odkudž doprovodili ostatky na Horní náměstí k Loretě, před níž péčí místního obchodníka a kostelního hospodáře pana Karla Klanga byl vybudován zvláštní oltář. Před ním byli shromážděni účastníci oslav z města a okolních obcí.Při příjezdu ostatků

na náměstí zahráli trubači fanfáry z Libuše, při vystupování z aut s ostatky zahráli hudebníci píseň „Pomiluj ny“, načež zazpíval pěvecký sbor „Sláva tobě velký synu“, potom po případném proslovu pana děkana Opletala z Mor. Budějovic byly ostatky odevzdány jím samým místnímu faráři a děkanu P. Ed. Rozmahelovi, jenž je položil na připravený oltář, načež pronesl pozdrav a proslov na uvítanou, po něm měl uvítací proslov předseda ONV p. Josef Codr a za město předseda MNV p. Ant. Liška. Na to vykonal farář a děkan R. s přítomnými odpros sv. Vojtěcha a po něm dal požehnání se sv. ostatky. Na to hnul se průvod z Horního náměstí na dolní náměstí a odtud do farního kostela. V průvodu šli: Za státní vlajkou vojsko místní posádky, legionáři, hasiči, okrojované spolky, Orel, Sokol – jednotlivci v civilu, zástupcové některých místních organizací a spolků, pak byl nesen kříž, za ním školní mládež, za ní dospělá mládež, družičky, kněží, 4 kněží nesli na nosítkách lebku sv. Vojtěcha pod skleněnou vitrinou, za nimi kněží v pluviálech a církevní

– čím ho mohou odradit? Dačice se líbí proto, že jsou malým a klidným městem, ale přitom nabízí všechny služby, které návštěvníci vyhledávají. Ať už jsou to bankomaty, obchody, stravovací služby, kulturní akce, lékařská péče, vlakové a autobusové spojení, informační středisko s internetem…. Město má pro ně vlídnou a přívětivou tvář, mohou si zde v klidném prostředí odpočinout. A co by odradilo? Kaňkou na kráse je chybějící koupaliště, na které se lidé na infocentru několikrát denně ptají. Co se týče celkové návštěvnosti města, tak na jedné straně Dačice těží z polohy mezi Telčí a Slavonicemi, ale zároveň je to i trochu problém. Vzdálenost mezi těmito dvěma městy je krátká, a tak turisté podnikají přejezd, aniž by se u nás zastavili. Více upozornit na dačické památky se snažíme mimo jiné i nedávno doplněnými směrovkami v městském informačním systému. I to je jedna z věcí, na které se náš odbor spolupodílel. Co říkáte na stav památek v Dačicích a okolí? Myslím si, že není špatný. Při opravě velkých církevních objektů, drobných sakrálních staveb a dalších historických památek se odvádí kus práce. Nedomnívám se, že by zde bylo něco, co by dělalo našemu městu a okolí ostudu. Věci se daly do pohybu i kolem často zmiňovaného českorudoleckého zámku. Jaké kulturní akce navštěvujete a nejvíce se Vám líbí? Jelikož bydlím s rodinou ve Slavonicích, jsem v tomto směru trochu v nevýhodě, kterou je neustálé dojíždění. Nejraději mám folková představení, občas zajedeme na akci Městského kulturního střediska, láká mě festival Za dačickou kostku cukru, ale tady mám, přiznávám, velké mezery. Děti vozíme občas do kina. Buďme rádi, že zde kino je a promítá i v době, kdy v okolních obcích už provoz kin dávno skončil. Dnešní trend „domácích kin“ klasickým kinům nepřeje. Osobně si myslím, že v rámci možností zdejší kino funguje dobře a jeho personál se snaží získávat filmové novinky v co nejkratším termínu. Jak trávíte svůj volný čas či dovolenou? Každou dovolenou si pečlivě naplánujeme dopředu. Snažíme se každý rok někam vycestovat. Nemyslím tím jen do zahraničí,

hodnostáři pan opat Machalka z Nové Říše, opat z Břevnova Anastáz Opasek, zástupce diecéze P. Soukup, zástupce obnoveného biskupského alumnátu v Brně, pak světští hodnostáři, předsedové a členové ONV a MNV, za nimi mužové a ženy. Průvod sahal jedním koncem ke kostelu, zatím co již jeho začátek vracel se do kostela. V kostele bylo pak uložení ostatků na zvláštním podstavci, sv. požehnání s hymny. Na to se zpovídalo až přes půl noc a v kostele konány pobožnosti až do úsvitu velmi četně navštívené. Ráno od 5. hod. se opět začalo zpovídat od 5.00 hod. byly slouženy mše sv. až do ½ 10 hod., kdy sloužil za četné asistence pontifikální mši sv. opat z Nové Říše. Slavnostní promluvu při uvítání ostatků na Horním náměstí jakož druhý den kázání před pontif. mší sv. měl zdejší farník, rodák z Malého Pěčína P. Václav Novák, člen kongregace Redemptoristů v Č. Budějovicích. Odpoledne konána u ostatků pobožnost dítek, po ní byly litanie a pobožnost na rozloučenou, sv. požehnání a proslov na rozloučenou místního faráře. Na to požehnání ostatky městu a kraji před kostelem, načež nastoupil průvod s ostatky další pouť do Telče, kam přivezl místní farář a děkan tyto a odevzdal je tamnímu faráři. Byla to dojemná a povznášející slavnost, která zanechala u všech účastníků hluboký dojem. Pro upomínku účastníků bylo na 3 tisíce a oslavám byli přítomni lidé bez rozdílu polit. příslušnosti.“ redakčně kráceno T

ale rádi jezdíme i po Česku. Letos se chystáme do Jizerských hor a do Krkonoš. Ráda bych se s celou rodinou vydala na Sněžku. Taky využíváme přátelství s jednou rodinou z Francie a vzájemně se po dvou letech navštěvujeme. Proč se Vám líbí Francie a její kultura? Líbí se mi proto, že je to ohromně hrdá země, která má svůj styl. Vždy tam bylo něco, co představovalo vzor pro další část Evropy, ne-li světa. K francouzštině jsem získala vztah díky dr. Parkanovi, který ji vyučoval na dačickém gymnáziu. Vždy jsem hodně četla a když se podívám zpátky po titulech, byla to vesměs díla francouzských autorů nebo příběhy odehrávající se ve francouzském prostředí. Na čtení mám stále méně času, ale i tak občas sáhnu po životopisu, jak jinak – převážně francouzských osobností. Děkuji Vám za rozhovor. aš

SRPEN 2005

rozumy Všechno, co je dobré, je zároveň i katolické.J. Florian Média vždy nemají pravdu, ale vždy mají vliv. Cesty víry Kdo ničemu nevěří, tomu ani já nic nevěřím. J. Neruda To nejhorší je, že žádný společný duch mezi Čechy nepanuje. Co jeden staví - druhý boří, a tak to jde neustále. F. L. Čelakovský Pamatujme, že kdo píše pro hlupáky, nalezne vždycky široký okruh čtenářstva. L. N. Tolstoj

Když se díváš na dar, dívej se i na dárce. Seneca Nejlepším lékařem je klid.

Protože je asi většina dětí na prázdninách, mohou si tentokrát hlavy potrápit i rodiče.

Vědecká přísloví

Každý jistě zná česká přísloví, ale odhalíte je i v těchto vědeckých formulacích? 1. U závodu na zpracování obilí řízených mytologickou bytostí je poměrně nízká produktivita práce vyvážena naprostou spolehlivostí. 2. Vzdálenost bodu A (což je místo, kde ukončí, puzena gravitační silou, svou dráhu malvice) od bodu B (což je místo ležící svisle pod místem započetí její dráhy) se blíží k nule. 3. Subjektu, v jehož psychologické charakteristice je obsažena relace nadměrné obavy, jest zapovězeno pohybovat se v biotopu s rozsáhlým stromovým patrem.

Kam na dovolenou?

Pozor žralok!!!

Nevíte, kam jet na dovolenou? Máme pro vás jeden tip. Pokud přiřadíte správně malé ostrůvky do velkého ostrova vpravo a přečtete si písmena shora dolů, najdete název krásného řeckého ostrova.

Najdeš sedm rozdílů mezi dvěma obrázky dříve, než z bazénu uteče poslední plavec?

A. C. Celsus

Včasná prozíravost je lepší, než pozdní lítost. Walther Mládí je něco, co mají jen mladí, ale co by jenom staří dovedli moudře prožívat. T. Wolfe

Je třeba pěstovat mnohé přemýšlení, ne mnohou učenost. Demokritos Dobrá pověst je jako druhý majetek. P. Syrus

vtipy Mladý manželský pár marně touží po dítěti. Nakonec se se svým trápením obrátí na kaplana. Ten jim poradí, ať vykonají pouť ke kapličce v Rozentálu a zapálí tam svíčku. Brzy nato je přeložen na jiné místo. Když po letech přijede na své první působiště, napadne ho navštívit tuto dvojici. Zazvoní u dveří a otevře mu větší chlapec, za nímž se tísní zvědavý hlouček sourozenců. „Jsou rodiče doma“, ptá se nejstaršího? „Ne, jeli do Rozentálu – zhasnout svíčku!“



Pytle s krmením

Abou, osel, se dělil o stáj a pytle s krmením s koněm a s krávou. 1. Jestliže se Abou krmil ovsem, pak kůň žral totéž co kráva. 2. Jestliže kůň žral oves, pak Abou měl to krmení, které nežrala kráva. 3. Jestliže kráva žrala seno, pak Abou měl to krmivo, které žral kůň. Kdo v každém případě žral ze stejného pytle s krmením?

Pyramida

Napište do prázdných kroužků čísla od 1 do 12 tak, aby na každé straně trojúhelníku vyšlo číslo 26.

R

Spojte jedním tahem všechny tečky.

„Po převratě nesou dva muži televizor do kostela. „Co to děláte“, ptá se jich kněz? „Ale, neseme ho ke zpovědi, aby se vyznal ze všeho, co za ty roky nalhal!“



Farář se ptá kaplana: „O čem myslíte, že bych měl v neděli kázat?“ „To je vcelku jedno“, odpovídá tázaný, „hlavně to nesmí být delší než 20 minut!“



ŘEŠENÍ - Vědecká přísloví: 1. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.; 2. Jablko nepadá daleko od stromu.; 3. Kdo se bojí, nesmí do lesa.  Kam na dovolenou?: Zakynthos  Pozor žralok!!!: viz. obrázek  Pytle s krmením: Abou v každém případě žral z pytle s obilím.  Pyramida: od vrcholu 6-5-12-3-11-8-4-7-9, 10-9-5-2-12-11-1-8-7