3 cerven Pou za poutí

FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY

v

2010/3

cerven 2010

Pou• za poutí Z úst dìtí se dovídáme pravdu. Zeptejte se jich, co je to pou•. Dovíme se asi tolik, že: „Pou• je, když… od Horòanska až po školu jsou na silnici krámky a mezi nimi i stranou kolotoèe, støelnice, autodráhy a jiné atrakce.“ Je to zajisté pravdivý pohled na farní pou•, ale velmi èásteèný. Pøesto však odkazuje k dlouhé a pradávné tradici, v níž ještì navzdory globální sekularizaci zùstává poøád živých víc stálých tradièních prvkù než promìnlivých. Pùjdeme-li zpátky ke koøenùm, zjistíme, že na této vnìjší podobì pouti se v prùbìhu staletí mnoho nezmìnilo. Forma krámkù je tak propracovaná a dokonalá, že se na nich zmìnil jenom materiál a sortiment. Turecký med, cukrové rùženeèky, perníková srdce, „klátky“ a studentská smìs v krámcích našeho dìtství došla dnes znaèného rozmnožení a obohacení, které ovšem pøíliš neláká, ponìvadž je dennì k dispozici v samoobsluhách. Kolotoèe zmìnily pohon z ruèní síly na elektøinu, ale jinak prakticky nepotøebují další vylepšování. Zmizely pùvabnì zapáchající zvìøince s ubohými vzorky vzácné zvìøe, jejichž nejvzácnìjším posledním pøedstavitelem byl had, mìøící „od ocasu k hlavì tøi a pùl metru, od hlavy k ocasu tøi metry osmdesát, dohromady osm a pùl metru“ (kolikrát jsem toužil pøemìøit ty podivuhodné míry!), a nevyskytují se už ani silní muži, lákající soupeøe a nabízející odmìny tomu, kdo je dokáže dostat na kolena. Ale to všechno byly už jen pozùstatky slavných støedovìkých komedií, bujarého øádìní kejklíøù a manéží s

velbloudy, krokodýly a dvouhlavými telaty. Nedovìdìli jsme se však – a asi by nám to neøekli ani držitelé stánkù, stìhující se z místa na místo podle pou•ových kalendáøù – proè se toto vytržení ze všednosti vùbec koná.A odpovìï je stejnì stará a poøád jednoduchá: slavíme patrocinium, farní jmeniny, svátek patrona farnosti, kterému je zasvìcený kostel. Jeho moci, slávì, povìsti a úctì mìla odpovídat i tato zevnìjší paráda, rámus a mimoøádné veselí. Mùžeme dokonce tvrdit, že takováto okázalá „pou•“ je trvalým znamením vítìzství církve nad bludem gnosticismu. Gnostikové, proti nimž bojoval už svatý Pavel a všichni staøí církevní Otcové, neuznávali dùstojnost tìla a všechny jeho projevy považovali za hanebné. Tím byl vlastnì popírán význam Vtìlení a základní tajemství spásy. A tady nìkde, na samém poèátku køes•anství, jsme u samého pramene poutí. Jakmile se totiž slavení Eucharistie pøeneslo ze soukromých bytù do veøejných bohoslužebných prostor, konalo se na hrobech muèedníkù. A kde tyto hroby nebyly, opatøily se pro oltáø ostatky svatých muèedníkù (a pozdìji i jiných svìtcù), kteøí se tak stali ochránci, patrony, pøíslušného køes•anského spoleèenství, které bylo hrdé na tento patronát a náležitì jej slavilo: nejen duchovní, bohoslužebnou slavností, která byla výrazem spoleèenství svatých, ale také okázalostí slávy vnìjší, která mìla moc a sílu patrona ukázat i nevìøícím. Radovánky duchovní a tìlesné šly tak ruku v -1-

ruce po celá staletí církevních dìjin až po naše dnešní stánky kramáøù nejen místních, ale i asijských, s nejvìtší pravdìpodobností buddhistických nebo ateistických, které nám velmi vhodnì a hmatatelnì mohou reprezentovat misijní rozmìr církve. Asi bychom pøíliš neuspìli, kdybychom se dotazovali jednotlivých kolotoèáøù nebo provozovatelù videoher (kteøí nahradili zvìøinec) na patrona naší poutì. Ale nemylme se. Nedìlejme si však iluze: støedovìcí kejklíøi, pištci a voditelé velbloudù a lam toho asi o svatých také vìdìli pramálo, ale pøesto se poctivì pøièiòovali o lesk jejich svátku, snad o poznání výraznìji, než dnes prodavaèi brýlí a riflí, postávající unavenì pod svou plachtou. Zkrátka „pou• je když… je toto všechno øádnì pohromadì,“ od liturgického shromáždìní pøes sváteèní obìd po kravál u kolotoèù a soustøedìní u støelnice. Mojmír Trávníèek Jsem tvùj služebník Pane, jsem tvùj služebník, syn tvé služebnice. moje pouta jsi rozvázal; obì• chvály Ti chci pøinést. mé srdce a mùj jazyk a• tì velebí, celý mùj život nech• øíká: Pane, kdo je jako ty? Odpovìz mi a duši mé øekni: Jsem spása duše tvé. Jak snadno jsem se dokázal vzdát toho, co mì pøedtím tìšilo. co ztratit jsem se hrozil døív, s radostí dokázal jsem odhodit. Mé srdce zbavilo se pout. A já jsem k tobì promluvil, mé svìtlo, moje bohatství, má spáso, Pane, Bože mùj. (Modlitby svatého Augustina)

v

Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * cerven 2010

…SVATÍ POMOCNÍCI…Z NAŠÍ FARNOSTI…SVATÍ POMOCNÍCI…Z NAŠÍ FARNOSTI…

Ètrnáct svatých pomocníkù - 3. èást Svatá Barbora Mezi svaté pomocníky jsou zaøazeny tøi ženy, souèasnice, umuèené na poèátku 4. století: sv. Barbora, Kateøina a Markéta. O jejich životì toho mnoho jistého nevíme, jako u vìtšiny muèedníkù nejstarší køes•anské éry, ale jejich úcta pøetrvala tisíciletí a pøinejmenším jejich jména patøí stále mezi oblíbená dívèí køestní jména. O sv. Barboøe víme pøedevším to podstatné: byla umuèena r. 306 v Nikodemii, dnešním Izmidu v Turecku; podle legendy vykonal rozsudek øímského místodržitele její vlastní otec, který fanaticky nenávidìl køes•any. Když se mu nepodaøilo dceru izolovat pøed jejich vlivem – uzavøel ji v nepøístupné vìži, odkud pøed ním uprchla – vypátral ji v úkrytu v horách a vydal k muèení: byla bièována a nakonec popravena stìtím za císaøe Galeria Valeria Maximina, který patøil k nejkrutìjším pronásledovatelùm køes•anù. Podle legend bylo její muèení provázeno zázraky. Z nich se

pak odvíjely její èetné patronáty. Byla vzývána jako ochránkynì vìží a pevností, horníkù, sedlákù, stavebních dìlníkù a zedníkù, architektù, pokrývaèù, zvonaøù i zvoníkù, kováøù, kameníkù, tesaøù a hrobníkù, zajatcù a vìzòù, klobouèníkù, kuchaøù, øezníkù, dívek, dìlostøelcù a hasièù, proti ohni, bouøce, horeèce a moru, umírajících a za dobrou smrt. Není divu, že byla zaøazena mezi pomocníky v nouzi. Její kult byl v západní Církvi rozšíøen již v 8. století a vrcholu dosáhl od 14. století. Úcta sv. Barbory byla rozšíøena hojnì i v Èechách, její chrám v Kutné Hoøe patøí k perlám gotiky. V barokních kancionálech je øada písní k její poctì: Michnùv zpìvník Svatoroèní muzika (1661) ji vzývá spoleènì se sv. Cecilií a Kateøinou, ale také samostatnou písní o devíti slokách. O století pozdìji Boèanùv kancionál Slavièek rájský (1719) vedle jedné kratší, sedmis-

Známe svùj kostel? - 10. èást Zùstáváme v blízkosti obrazu Panny Marie i když pokraèujeme k oltáøi. Naproti dvojici obrazù vpravo je boèní vchod do kostela. Nad ním je velmi vhodné místo pro podélný triptych, na Valašsku velmi známý: Valašská madona. Je to kopie vìhlasného obrazu Adolfa Liebschera (1857-1919), pøíslušníka generace Národního divadla, který za pobytu v Novém Hrozenkovì vzbudil pozornost obrazem Valašská svatba (prodán do USA). O deset let pozdìji – k národopisné výstavì v Praze – namaloval opìt na Hrozenkovì (a podle živých modelù z obce) svùj slavný vánoèní triptych. Koupil jej Spolek pro vystavení kaple na Radhošti (tam byl originál dlouhá léta umístìný). Dnes je originál v kostele sv. Martina ve Frenštátì p. Radhoštìm, ale bylo poøízeno mnoho kvalitních kopií. Støedem triptychu je klanìní pastýøù v Betlémì. Panna Maria je ve valašském kroji velmi preciznì zpodobeném; valašské lidové motivy jsou zøetelné i na architektonických prvcích. Jeslièková atmosféra je intimní a poetická, celá scéna je uchopena jako motiv z lidové písnì. Pùsobení svìtla a šera podtrhuje vroucnost a prostou zbožnost. Poboèní výjevy znázoròují Zvìstování pastýøùm a Cestu pastýøù do Betléma –

valašský, místní charakter celé kompozice je tím ještì zdùraznìn. V tomto místì boèního vchodu – na protìjší, jižní stranì je rovnìž slepý vchod, zazdìný, naznaèený jen zvenèí nefunkèními dveøními køídly – dochází k jistému zlomu, který ohlašuje, že jsme již blízko vlastnímu bohoslužebnému prostoru. Ve výzdobì pøichází ke slovu tøetí rozmìr – plastika. Na jednoduchých podstavcích ve výši obrazù køížové cesty jsou u stìny postaveny dvì sochy, po každé stranì jedna, které se zvedají až do výše oken. Po pravé stranì je to socha Božského Srdce Pánì v podobì Dobrého Pastýøe, vlevo je stejnì velká socha sv. Josefa. Jde o díla novìjší doby, zøejmì výrobky nìkterého chrámového družstva, zajiš•ujícího ve XX. století dekorace kostelù: sochy prosté a nenároèné (hlavní pozornost nespornì upoutá složité øásnìní dlouhých splývajících pláš•ù obou postav), neurážející dobrý vkus. Kristus drží v levé ruce hùl a po boku má èutoru; je zøejmì na cestì za ztracenými ovcemi, které jako by pravicí pozvednutou k požehnání nebo oslovení pøivolával. Na hrudi vidíme jeho trním ovinuté Božské Srdce, trpìlivé a nej-

Ò

lokové písnì zná i dlouhou poutní píseò o jednatøiceti slokách! – Z rozmanitých zvykù, spojených se svátkem sv. Barbory 4. prosince (oslavy dìlostøelcù a horníkù) se zachovalo øezání tøešòových vìtvièek, „barborek“, které rozkvétají o Vánocích. Je to symbol svìtice jako zvìstovatelky nadìje v adventní dobì. „V chladu našich èasù nám chce tato svìtice pøipomenout, že Bùh svou dobrotou a vlídností rád zahøeje naše srdce a probudí v nás nový život“ (A. Grün) Pøi pokoncilní reformì liturgického kalendáøe byl svátek sv. Barbory z celocírkevního kalendáøe vyškrtnut, což ovšem neznamená likvidaci nebo zákaz jejího kultu, který s mimoøádnou intenzitou pøetrval dlouhá století. Hlavnì bychom nemìli na ni zapomínat jako na patronku umírajících a dovolávat se její pomoci a ochrany napøíklad starou liturgickou modlitbou: „Prosíme tì, všemohoucí vìèný Bože, abys nám pøispìl na pomoc pøímluvami tvé svaté muèednice Barbory; abychom nezemøeli náhlou a nenadálou smrtí, ale byli na cestu opatøeni tvými svátostmi a zaštítìni pøed všemi viditelnými i neviditelnými nepøáteli a zloduchy, a tak dospìli do vlasti vìèné. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.“ Pøipravil Mojmír Trávníèek výš milosrdné – jak nám napovídá jedna invokace litanie. I pøi bìžném procházení kostelem mùžeme ho samozøejmì pozdravit kteroukoliv z tìchto invokací, které se pøi modlitbì litanie k Nejsvìtìjšímu Srdci Pánì tak zarývají do našich nesvatých srdcí. Vnímáme je pøedevším jako „smírnou obì• za naše høíchy“, jako „potupami nasycené“ a „pro naše nepravosti ztrýznìné“ – ale pøedevším a nade vše jako „Krále a støed všech srdcí“. Socha sv. Josefa na protìjší stranì pøedstavuje další osobu svaté Rodiny. Je to svìtec mlèenlivý a tichý, protiklad našeho až pøíliš hluèného svìta: „Jsi tam, kde se nerouhá, kde se neklne, jsi protinožcem øinèivých prohlašování a slov za babku,“ oslovuje ho katolický básník. Litanie k sv. Josefu dnes v kancionálu nenacházíme, ale je dost knižních zdrojù, kde je k dispozici. Z invokací mùžeme k pozdravení sv. Josefa zvolit kteroukoliv, všechny vystihují jeho veliké a trvalé poslání v Církvi. Z hlediska dnešních potøeb a v návaznosti na poslání ostatních svìtcù, jejichž pùsobení nám pøipomínají obrazy v našem kostele, se jeví jako nejaktuálnìjší zvolání: „Oporu rodin“, „patrone umírajících“ a „záštito Církve svaté“. (pokraèování pøíštì) Pøipravil Mojmír Trávníèek

Když trpíme hodnì, máme možnost ukázat Bohu, že ho milujeme. Když trpíme málo, máme málo Ï možností, abychom projevili Bohu svou lásku. Když netrpíme vùbec, naše láska není velká ani èistá. -2-

v


…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…

Krátké povídání o faøe a pùvodní kaplièce V rùzných povídáních o historii se již mluvilo o mnohém. Nyní bych chtìl poukázat na vývoj naší farnosti, na pùvodní faru i na pùvodní kaplièku. Z prvopoèátku, v období po vzniku naší „dìdiny“ roku 1649, byli zdejší usedlíci vìtšinou pøistìhovaní ze sousedních i vzdálenìjších panství. Byla to taková skrumáž nìkolika rodin z rùzných koutù Moravy a Horních Uher (tedy Slovenska), kteøí se teprve poznávali. Spoleènì pak docházeli každý tøetí týden až na Vsetín do kostela na nedìlní mši. Bìhem následujících 30 let museli èelit dvìma útokùm tatarských koèovníkù, kteøí mnoho lidí unesli, nìkteré rodiny zmizely úplnì. Na pøelomu 17. a 18. století se již ale v obci tvoøí základna starousedlíkù, kteøí urèitým zpùsobem rozhodují o dìní na Hrozenkovì. Taková místní obecní rada. A tak na mnohý jejich popud se Hrozenkov rozvíjí ve velkou obec. Už v létì roku 1717 pøedstavení obce posílají žádost o povolení stavby kaplièky. Ta je však zamítnuta, prý že „Hrozenkovjané“ nechodí pravidelnì na nedìlní mše na Vsetín. Jsou zde však alespoò vysláni Jezuité, kteøí konají bohoslužby pro místní pøímo v obci. Za pomoci farníkù je roku 1740 postaven nový døevìný dùm hned u potoka Brodské. V tomto domku se uèilo a konaly se zde i bohoslužby. Nicménì bìhem následujících deseti let se místním podaøil u panství prosadit projekt výstavby kaple. A tak roku 1752 je dokonèen døevìný kostelík a zasvìcen sv. Josefu. V èele mìl malou vìž i se zvonem.

Mše svaté, køty, pohøby i svatby zde vykonávají jezuité i dominikáni, obèas sem pøijede knìz ze Vsetína. Kostelík stál pod dnešním høbitovem, kolem kostelíka se i pohøbívalo, ale už jen krátce, pozdìji se V následujících letech je v obci znovu „zmatek“. Mno-

ho mužù narukovalo do vojska, nìkteøí se bouøili a nechtìli plnit panské naøízení, navíc ze Slovenska zde neustále konali výboje tamní poddaní. Pøedstavenstvo obce však znovu vybojovalo pøíslib na výstavbu velkého farního kostela. Z císaøského církevního fondu tak byl postaven nový velký kostel, jak ho známe dnes. A ten je roku 1790 vysvìcen sv. Janu Køtiteli.

Fara je umístìna do døevìného domku u Brodské, do téhož domku, kde se døíve konaly bohoslužby a doteï se vyuèovalo. Pùvodní døevìný kostelík je rozebrán a na tomto místì je postavená nová zdìná škola. K faøe je pøistavena hospodáøská stavba a mladý Jan Orság, který má dùm hned vedle farního, se ochotnì ujímá kostelnické funkce i v novém kostele a tuto funkci vykonává dalších bezmála 50 let. Ještì nìjaký èas se zde v pùsobnosti co dva roky støídají dominikáni, po nich pak pøicházejí kaplani. Vždy jsou ale v hrozenkovské farnosti alespoò 2 knìží. V øíjnu 1836, v dobì kdy je na Hrozenkovì epidemie cholery, pøichází do naší farnosti nový knìz P. Tomáš Blatník. Vidíce v jakém žalostném stavu je farní budova, a že tomu domu hrozí zøícení, vùbec na faøe nepobývá, ale pøespává s kaplanem u kostelníka Jana Orsága i u jiných farníkù. O dva roky pozdìji se staví fara nová, zdìná, hned nad pùvodní farou. Ta je rozebrána a na jejím místì je postavena hospodáøská stavba, která stojí èásteènì dodnes. A tak jsme se dostali k obrazu dnešnímu. Už pøes 170 let je tváø fary a jejího blízkého okolí prakticky nezmìnìna. Pamatujme si, že máme v obci cenné památky po našich pøedchùdcích. Jak kostel, faru, starou školu, høbitov, tak i odkaz toho, že kdysi tu naši pradávní pøedkové nechali kus sebe ve stavbách, které tu máme dodnes. Vzpomínejme na nì v našich modlitbách. Pøipravil Martin Valíèek

Noc kostelù 2010 v Karolince Letos poprvé probìhla v Karolince v kostele Panny Marie Karmelské dne 28. kvìtna 2010 akce, která již zaèíná mít tradici po celé Evropì a to NOC KOSTELÙ. Kostel, chrám nebo modlitebna jsou pøedstaveny tak trošku jinak – a to skrze pøipravený program, na který se mùže pøijít podívat kdokoli – nejen vìøící. V Karolince jsme zaèali „Biblickou pantomimou“, která byla spojena se soutìží pro mladší diváky. Dìti k Karolinky nacvièily tøi podobenství a ostatní hádaly o která podobenství se jedná. Nejtìžší bylo uhodnout zmodernizované podobenství O milosrdném

Ò

samaritánovi. Poté se pøedstavila v novémomlazeném složení Schola z Karolinky a následovaly Nešpory z chrámu Notre Dame v podání pana Josefa Víta. Celý program zakonèil P. Rastislav Kršák svou poutavou pøednáškou s promítáním o misiích (jeho misijním pùsobištìm byla Papua-Nová Guinea). Úèat byla pomìrnì velká a velmi dìkuji všem, kteøí se ochotnì úèastnili vytváøení programu – stálo je to jistì mnoho èasu, pøípravy a nácviku. Dìkuji také všem, kteøí nás pøišli podpoøit a programu NOCI KOSTELÙ se zúèastnili. Za poøadatele Martina Havlová ml.

Podobenství o ztracené minci

Ježíši, pøíteli osamìlého srdce, Ty jsi mým pøístavem, mým pokojem Ty jsi jediná má záchrana. Ò Èím vìtší temnota, tím vìtší musí být i naše dùvìra. Ï -3-

Ï

v



...ZPRÁVY Z ORLA... Jak se vyrábí døevìné kolo? Pokud na tuto otázku nevíte odpovìï, zajdìte do kolaøské dílny pana Augustina Krystyníka do Nového Hrozenkova. Dìti z Orla a jejich vedoucí byli v této dílnì na exkurzi dne 10. dubna2010 a vidìli nejen výrobu døevìných kol od zaèátku do konce, ale také mìli možnost seznámit se s nástroji, stroji a zaøízeními potøebnými pro jejich výrobu. Pan Krystyník nám ochotnì vysvìtlil, z jakého døeva se kola vyrábìjí, zpùsoby výroby, jak se døevo opracovává, k èemu se døevìná kola používala døíve a k èemu v souèasnosti. Nevyrábí se zde jen kola, ale i celé døevìné trakaøe, døevìné vozy na seno „žebøiòáky“, ale i sánì a velikonoèní øehtaèe a klapaèe. Exkurze se všem moc líbila a pokud budete mít èas, zajdìte do této kolaøské dílny. Stojí hned vedle památníku Antonína Strnadla.

Maminkám k svátku Druhou nedìli v kvìtnu, kdy slaví všechny maminky na celém svìtì svátek „DEN MATEK“, poøádala jednota Orla Nový Hrozenkov kulturní vystoupení v sále Lidového domu. Zaèínalo se v 15:00 hodin, po skon-

Den matek èení Májové pobožnosti, kterou ve zdejším kostele vedl P. Marek Poláèik. Maminkám pøi vstupu do sálu rozdávaly orelské dìti kytièku, jako malé podìkování za starostlivost a péèi, kterou vìnují, nebo vìnovaly svým dìtem. Nedìlním odpolednem provázeli moderátoøi Veronika Šarmanová a Pavel Ohryzek a celkem se na pódiu vystøídalo bezmála osmdesát úèinkujících. Cimbálová muzika Malá Kotula zahrála nìkolik písnièek pro obveselení, dìti z Drobotiny nejmenší dìti valašského souboru pøedvedly co pìkného se nauèily tanèit, nechybìly ani mladší dìti ze souboru Vraneèka s ukázkou valašských písní a tancù. Dìti ze Scholy zase zazpívaly písnièky pøi kytaøe a nejmenší dìti

Ò

z mateøských škol - ze na exkurzi støedu obce a z Vranèe, pøedvedly pásma písnièek, básnièek a øíkadel o maminkách a pro maminky. V prùbìhu odpoledne vystupovaly také dìti z Orla s pøednesem básní a dìti ze ZUŠ Karolinka s hrou na flétnu a akordeon. V závìru kulturního odpoledne bylo tradièní vyhlášení vítìzù dìtské malíøské soutìže „Hrozenkovská paleta“. Po skonèení vystoupení dostali všichni úèinkující od orelské jed- byl poklad nalezen a poctivì rozdìlen lounoty sladkou odmìnu. pežnickým zpùsobem mezi všechny dìti. Všichni jsme se na závìr pomodlili a poPutování „PROTI PROUDU“ prosili Pannu Marii o ochranu v dobì prázds hledáním pokladu nin. Tím jsme ukonèili pravidelná orelská cviTo byl název akce, kterou pøipravili ve- èení a uvidíme se opìt po prázdninách. „Zdaø Bùh“ doucí pravidelných orelských cvièení pro sepsal Pavel Ohryzek dìti z Orla na závìr tohoto školního roku. vedoucí Orla Jelikož se blíží konec èervna a brzy zaènou prázdniny, vypravili se jedno ètvrteèní odpoledne orelské dìti se svými vedoucími na Po stopách èeských svìtcù pìší pochod od základní školy proti proudu Ve ètvrtek 3. èervna 2010 se uskuteènilo již øeky Beèvy. Nedošli daleko i z tradièní soutìžní odpoledne pro dìti vsetíntoho dùvodu, že mìli se sebou ského dìkanátu – PO STOPÁCH ÈESKÝCH menší dìti a ty by dlouhou túru SVÌTCÙ v kostele P. M. Karmelské v Karolinnezvládly. Došli po nakreslece. Letos bylo nachystáno 5 stanoviš• – bl. ných šipkách až pod kopec Hroznata, sv. Anežka, sv. Zdislava, sv. Jan NeMajkovec, kde se odpoutali od pomucký a ostatní svìtci 12.-14.stol., na ktehlavního toku øeky a dál šli proti rých soutìžící plnili nejrùznìjší úkoly a odpovíproudu malého potùèku až tam, dali na záludné otázky postav, které jednotlivé kde se objevil nápis „CÍL“. To svìtce pøedstavovaly. byla úleva. Cíl byl blízko potoNa závìr dostali všichni zaslouženou odmìka, od kterého šel, v tom tepnu a kromì zážitkù si zajisté odnesli také mnohé lém odpoledni, pøíjemný chlánové poznatky. Dìkuji všem, kteøí se na organidek. Cestou ještì dìti sbíraly zaci této soutìže podíleli. rùzné rostliny a v cíli jsme spoleènì urèovali Martina Havlová ml. jejich názvy. Po krátkém odpoèinku dìti plnily rùzné soutìžní úkoly a kdo je mìl splnìMájka na „Domeèku“ né, mohl v potùèku stavìt hráze. Dìti pøemýšlely, jak nejlépe utìsnit hráze, aby voda Stejnì jako v loòském roce, tak i letos jsme spoz vytvoøené tùòky neutíkala a jakmile nìkte- leènými silami postavili na zahradì „Domeèku“ ré z nich uvidìlo blízko potoka jíl, bylo jas- májku, kterou jsme 1. èervna za místního veselí né, èím se prosakující hráz zalepí. Nepomá- pokáceli. halo je upozoròovat, a• si neumažou oble- U kácení nechybìl samozøejmì starosta Puchýø, èení. Touha dodìlat rozdìlanou práci byla polesný, policajt, brankáø Vokoun s Jágrem a silnìjší. Tak nezbývalo nic jiného, než vy- rozhodèím. Zástup uzavírala neklidná roztleshlásit poslední úkol a tím bylo nalezení ukry- kávaèka. co by to bylo za veselí, kdyby hudby tého pokladu. Dìti mìly za úkol rozšifrovat nebylo. K poslechu a tanci hrála Veselá ètyøka. vìtu, ve které bylo ukryto místo uloženého Za Charitu Nový Hrozenkov pokladu. Po zdárném splnìní i této pøekážky Judita Orságová

Mojí nejvìtší touhou je, aby duše poznali, že Ty jsi jejich vìèným štìstím, aby uvìøili v Tvou dobrotu a oslavovali Tvé nekoneèní milosrdenství. Ï -4-

v



Hrozenkovská scholièka a Hradní tóny 2010 Je sobota 19. èervna pøed devátou hodinou ranní. Nálada je mizerná, vlezlé a studené poèasí jí také moc nepøidá. Devìt cérek a jeden ogar z hrozenkovské scholièky nasedají pod dozorem Jitky Haferníkové a jejího pomocníka Michala do vlaku a vydávají se do Brumova-Bylnice, kde se zúèastní soutìže Schol ve zpívání. A už tu máme sluneèný veèer, krátce pøed devátou hodinou. Autobus se zpoždìním dojíždí ke kostelu a z nìho vypadávají rozesmáté opálené, v nìkterých pøípadech i špinavé dìti, všichni jsou nadšení a plní zážitkù z krásnì stráveného dne. (IP)

nìco málo ze zážitkù ostatních: Míša nám poøád ukazoval jeho velké oèi, až jsme mìli strach. Cestou z hradu Kristýna spadla a kutálela se z kopce a skonèila v kopøivách a byla celá špinavá. Zpívali jsme z plných plic, ale byli jsme na pøedposledním místì. Byl tam Míša Kulièka s kterým byla velká sranda. Nakonec nám koupil pizzu. Všichni jsme dostali velká trika, která nám byla tááákhle velká (obrázek èlovíèka v šatech).

Výlet do Brumova-Bylnice se mi velice líbil. Hráli jsme na koèku a myš a mì se vyzuly Odjíždìli jsme v 8.40 z Nového Hrozenkova. boty a Vojta mi je vzal a hodil mi je do dìla. Skoro první na co jsme se naší vedoucí Jitky Bylo to fakt drsný. Prohráli jsme, zeptali, jak jsme pøijeli do Brumova, bylo, kdy ale to vùbec nevadí. Vyhráli Delfíni. pùjdeme na tu polévku, a to jsme se ptali poøád. Zjistili jsme, že soutìž bude na hradì. Prvnì Dnešní den se nám velmi poved. Napøed jsme ale šli na mši svatou, kde zpívala nìjaká jsme mysleli, že bude pršet, ale nakonec se scholièka, velice jim to šlo. Pak jsme se pøesu- vyjasnilo a sluníèko nám pøálo. Všichni jsme nuli na hrad, kde jsme vystupovali. Scholy byly si pøáli, abychom vyhráli. Bohužel, ale to nás rozdìleny do dvou skupin: Do ètrnácti let, tam nerozladilo. Pøi našem vystoupení jsme se jsme byli my a od patnácti let výše. V naší skusnažili. Nepøišli jsme tam kvùli výhøe, pinì bylo deset scholièek a my jsme byli v poale kvùli radosti. øadí šestí. Hned jak jsme odzpívali, tak jsme Kristýna cestou z hradu Bylnice spadla dostali kupóny na párky, které byly sice slané, do kopøiv. Moc ji to bolelo, ale zasytily nás. Po chvilce by to nebyla Krisa tak snìdla celé oplatky. týnka, kdyby nepøišla s koupenými brambùrkami, ale alespoò se rozdìlila. Jak odzpívalo 10 V kostele to bylo super, protože mìli aktivníscholièek, tak jsme èekali jak porota rozhodne. ho pana faráøe. Líbil se mi prùvod. Po 15 minutách oèekávání pøišla chvilka napìNa Vsetínì jsme se na Jitku naštvali, tí. A bylo to tady, my jsme sice získali jen jednu protože nám slíbila polévku a nešli jsme na ni. z pìti hvìzdièek, ale nevadí alespoò se máme proè zdokonalovat a pøíštì to budou už tøeba dvì hvìzdièky. Za odmìnu jsme dostali modrá trièka, mohli jsme si vybrat mezi svìtlým a tmavým. Za chvíli jsme šli hrát hry. Abych nezapomnìla byl tam s námi Michal Zbranek, pøezdíván Míša Kulièka. Prostì zažili jsme hodnì zábavy a mohu øíct, že to nebyl ztracený den. Sice jsme domù pøijeli až v 9 hodin, ale byla to paráda. A zážitek? Alžbìta volala na Kristu: „Nové oplatky!“. Krista si pro nì letí a bác na zem a do kopøiv. Kolena celá èerná, ale co… Pak už se jen Krista hrozila a bála, co jí øeknou doma babièka s mamkou. Jitka J.

Ò

Pou• mužù Naplnìný autobus se ve ètvrtek 10. èervna vydal ze Vsetína na Slovensko do asi 90 km vzdáleného poutního místa – Rajecká Lesná. Cestou jsme se modlili rùženec a také jsme mohli pozorovat krásnou pøírodu kolem Pùchovské pøehrady. V Rajecké Lesné jsme si prohlédli Slovenský døevìný betlém a galerii øezbáøù. V poutnickém kostele Narození Panny Marie, postaveném v letech 1864-66, obnoveném v letech 1992 a od 11. bøezna 2002 povýšeném na Baziliku Minor (poutní slavnost 8. srpna na Narození Panny Marie), byla sloužena mše svatá. Pøítomni byli knìží vsetínského dìkanátu a dva jáhni. Hlavním celebrantem byl náš kaplan P.Rastislav Kršák. Po mši svaté jsme spoleènì poobìdvali a posedìli u pramene sv.Františka. Poté jsem vystoupili na Kalvárii, ale sluneèné teplé poèasí nám vùbec nevadilo, protože køížová cesta vedla stínem okolní vegetace. U jednotlivých zastavení jsme se vždy pod vedením jednoho z knìží modlili spoleènou køížovou rozjímavou modlitbu. Na vrcholku kopce a konce køížové cesty u malého kostelíku a tøí køížù jsme si chvilku odpoèinuli a pokochali se krásným výhledem na okolí. Pøed odjezdem domù jsme si ještì chvilku posedìli u pramene (samozøejmì nabrali vodièku) a pomodlili se z Breviáøe. Jako místo letního výletu spojeného s poutí mohu všem Rajeckou Lesnou ležící v blízkosti Rajeckých Teplic doporuèit. Mše svaté v Bazilice jsou slouženy dennì v 11 a 18 hodin a v nedìli pak v 8.30, 11 a 16 hodin. Galerie se Slovenským betlémem je otevøena st-so 9 – 17 (polední pøestávka 11.30-13) v nedìli 9.30-16 (polední pøestávka 10.30-13). Pøipravil Václav Švach

Nejsvatìjší Trojice, dùvìøuji v Tvé nekoneèné milosrdenství. Bùh je mým Otcem, a tak já jeho dítì mám plné právo na jeho Božské srdce. Ï -5-

v


…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…

Více než tøi desetiletí na jihoamerickém kontinentu Páter Bernard Kulha, SVD pùsobí již 34 let na jihoamerickém kontinentu. Jeho misijní pùsobení se naplno mohlo rozvinout po roce 1968, kdy opustil Slovensko, studoval v Irsku a nastoupil na svou první misi do Paraguaye, kde pracoval 11 let. Momentálnì pùsobí jako misionáø již 23 let v Bolívii. Velkou èást Bolívie tvoøí náhorní rovina, která se jmenuje Antiplano. Zaèínal jsem v této oblasti, pracoval jsem tam 10 let. Dva a pùl roku jsem byl pøímo na náhorní plošinì a 7 let jsem byl v Coripate, kde se pìstuje koka. Antiplano leží ve výšce 3500 m. nad moøem. V této oblasti je život pomìrnì tìžký. Pìstují se zde brambory, lidé chovají drùbež, jsou zde lamy, dále alpaca - zvíøe podobné lamì, ale trochu menší. Lidé jsou tu pracovití a mají smysl pro spoleèenství, pro komunitu. Když se nìco stane, hned to vyšetøují. Když napø. udeøí blesk, ptají se, proè se to stalo. Kdo je na vinì? Cítí, že v pøírodì je rovnováha a když se naruší, hledají viníka. Místy zde je cítit povìrèivost. Stalo se napøíklad, že zemøelo nepokøtìné dítì, když právì pøišly mrazy. Lidé to pøipisovali tomu, že dítì nebylo pokøtìno. Toto má vliv i na naši práci. Život zde byl dost tìžký. Aèkoli Coripata je ve výšce 1700 metrù, chodili jsme i 2-krát do týdne do hlavního mìsta La Paz, které už je o dost výše. Z Coripaty se musí vystoupit až do výšky 5000 metrù, pak se sestoupí do výšky 3600 metrù do La Paz. Na vrcholu bývá sníh. Do druhé oblasti patøí údolí ve výšce asi 2500 metrù-Cochabamba. Zde je podnebí již subtropické. Sníh tam skoro nikdy není. Podnebí je zde stále jako na jaøe. Není ani pøíliš zima, ani moc horko. Teploty vystoupí v létì na 30-32 stupòù. V zimì neklesnou pod nulu. Pìstují se zde subtropické plodiny: pomeranèe, fíky, kukuøice. Vyrábí se tu nápoj „èièa“, je to nìco jako pivo. Umele se kukuøice, nechá se vykvasit, a po urèité dobì se to pøevaøí. Celý proces výroby tohoto nápoje trvá kolem dvou mìsícù. Øeky v této oblasti teèou více na sever a zaèínají tam amazonské pralesy. Tøetí oblast je nížina na východì zemì. Bývají tam velká horka a pomìrnì sucho. Nìkdy 40 i 45 stupòù. V letním období bý-

vají vydatné deštì. Od listopadu do února je nejteplejší období a také mnoho prší. V této oblasti je rozvinutý i døevaøský prùmysl a chov dobytka, protože jsou zde vhodné pastviny. Podle tìchto tøí oblastí mùžeme rozdìlit i obyvatelstvo. Lidé z Antiplana jsou spolehliví, pracovití a nemluví hodnì. Snaží se stìhovat do níže položených oblastí, kde je život lehèí. Obyvatelé v níže položených oblastech nejsou tak pracovití, ale jsou pøátelštìjší. Nedá se na nì velmi spolehnout. Zaèínal jsem ve vysokohorské oblasti, pak jsem byl v Cochabambì. 4 roky jsem praco-

zílie, Ekvádor, Peru, Bolívie, i severní èást Argentiny a Chile. Inkové používali koku jako povzbuzující prostøedek. Používali ji i jejich bojovníci. To jim pomohlo vlastnì obsadit tak velké území. V dobách kapitalismu, kdy se zaèalo rozvíjet hornictví, se koka používala jako osvìžující prostøedek. Po jejím užití horníci nemìli hlad a povzbuzovalo je to k práci. V druhé polovinì minulého století zaèali lidé z koky vyrábìt kokain. Tehdy pøišly všechny problémy, které dnes známe v souvislosti s drogami a jejich užíváním. Koka se pìstuje od nepamìti. Lidé se brání zákazu jejího pìstování. Problém je však v tom, že drogy jsou vyváženy do vyspìlých zemí, jako USA, Evropa, Japonsko, a proto tyto zemì tlaèí na to, aby bylo pìstování koky omezeno. Na pìstování koky jsou vyhrazeny urèité území, které mají pokrýt spotøebu v Bolívii, aby se pøedešlo výrobì drog a jejich vývozu do zahranièí. Skuteènost je však taková, že na jednom území se koka potlaèí a zaseje se jinde. Nejvìtšími pìstiteli koky v Jižní Americe je Bolívie, Ekvádor a Peru. V Bolívii je nedostatek knìžských povolání a stále pøicházejí misionáøi ze zahranièí. Když jsem P.Bernard Kulha, SVD pracoval v našem formaèním domì, tak mì jeden biskup poval jako vychovatel v semináøi v Cochabam- zval na mise v náhorní rovinì.Šli jsme do ba. Nyní pracuji na nížinì, na východì. Tato kopcù, navštìvovali jsme osady v horách. oblast je známá tím, že tam byly tzv.. "Re- Na nìkterých místech nám øekli, že knìz u dukce". Evangelizovali zde jezuité a vytvá- nich nebyl až 10 let.Zde jsem skuteènì vidìl, øeli komunity, kde lidi i ochraòovaly. V ob- jaký je v Bolívii nedostatek knìží. lasti, kde byly Španìlé bylo zakázáno otrocMnoho misionáøù pøichází z Polska. Ze tví, ale v oblasti, kde byli Portugalci (Brazí- západní Evropy je tam hodnì Nìmcù, Špalie) ještì zakázáno nebylo. Proto se "lovili" nìlù, Írèanù. Máme i misionáøe z USA. Co se lidé, které odvlekli pracovat na plantáže. Je- týká verbistù, nejvíce nás pøichází z Asie zuité se o tom dozvìdìli, proto zakládali osa- Filipíny, Indie, Indonésie. Ze Slovenska jsme dy, které byly jakousi "samosprávou". Byl tu ètyøi. Pomáhají nám katecheté a ministtam urèitý øád a lidé mìli vìtší bezpeènost. ranti. Ministrují nejen chlapci, ale i dívky. Mìli spoleèné pole, která obdìlávali. Misio- Jednou týdnì se scházejí, mají spoleèné hry, náøi je pøipravovali na køest. Mnozí lidé Indi- zábavu a také se spoleènì modlí. Máme taány nepovažovali za lidi. Øíkali, že Indián kový systém, že každá z tìchto osad má svénemá duši. Proto misionáøi mìli hodnì prá- ho náboženského vedoucího. My tyto lidi ce. A to nejen s indiány, ale také s vlastními na misijní stanici pøipravujeme na tuto práci. lidmi, kteøí tam chtìli zbohatnout na úkor In- Když jsou pøipraveni, mohou pak vyuèovat diánù, ba dokonce i bílých. v osadách a pøipravovat mládež na pøijetí V Bolívii se neustále pìstuje koka, která svátostí. Tito laiètí katecheté jsou velkou se pìstovala již pøed pøíchodem Španìlù. pomocí každého misionáøe. Inkové mìli velkou øíši. Patøila do ní èást Brapøevzato a upraveno z www.svd.sk

Ò Je velká vìc, když dokážeme využít pøítomnou chvíli. Ï Ò Velká láska dokáže malé vìci promìòovat ve velké. Jenom láska dává našim skutkùm hodnotu. Ï

-6-

v



Sr. Marta – Anastazie Helisová Èeská kongregace sester dominikánek O více než pìt let mladší sestrou Sr. Sabiny – Veroniky Helisové, jejíž životopis jsme vám pøedložili v minulém èísle Farního zpravodaje, je Sr. Marta – Anastazie Helisová, která je øádovou sestrou Èeské kongregace sester dominikánek. Narodila se v chudé zbožné valašské rodinì 14. ledna 1929 v Novém Hrozenkovì jako 9. dítì. Maminka jí zemøela dva roky po jejím narození na slabost a zápal plic po porodu dvojèátek – dìvèátek, která také zemøela. Dva malí sourozenci, kteøí se narodili pøed ní také zemøeli, a tak zùstala v rodinì jako nejmladší sedmé dítì. Za rok po smrti maminky si tatínek pøivedl novou ženu, také vdovu, která mìla již tøi odrostlejší dìti. V nové tatínkovì manželce nalezly dìti dobrou a velmi obìtavou maminku. Školní vzdìlání nabyla pouze základní osmileté a do svých šestnácti let pracovala se svými rodièi na malém hospodáøství. V dobì druhé svìtové války byly v Novém Hrozenkovì ve škole ve Vranèi doèasnì ubytovány øádové sestry dominkánky. Pøijela za nimi v èervnu 1945 do Olomouce Øepèína. V roce 1946 pøijala øeholní roucho a nastoupila dvouletý noviciát. Po obnovì slibù na tøi roky v roce 1949 byla asignována (pøevedena, umístìna) do Prahy do ústavu slepcù. Zpoèátku vypomáhala pøi bìžných domácích pracech, ale po absolvování zdravotního kurzu ošetøovala slepé chovance. Po roce 1955 strávila chvíli v domech v Kokorech a v Broumovì. Poté byla ze zdravotních dùvodù poslána do Svobody nad Úpou, kde sestrám vypomáhala pøi úklidu a praní prádla. V roce 1958 byla poslána do sociálního ústavu mentálnì postižených dìtí ve Støelicích u Brna, kde pracovala 26 let. Zde si doplnila vyšší zdravotní vzdìlání i pedagogické minimum,

Svátost manželství uzavøeli 10. dubna v Novém Hrozenkovì Jarmila Orságová a Marcel Podešva 24. dubna v Novém Hrozenkovì Petra Jochcová a Jindøich Koòaøík Marie Vráželová a Tomáš Èernocký 24. dubna v Karolince Kristýna Plánková a Jan Minarèík 15. kvìtna v Novém Hrozenkovì Daniela Kováøová a Jan Koòaøík 5. èervna v Novém Hrozenkovì Magdaléna Relovská a Martin Dimitrov 12. èervna v Novém Hrozenkovì Soòa Kyjovská a Lukáš Cvešper 12. èervna v Karolince Barbora Machová a Tomáš Mikulík

jak to okolnosti vyžadovaly. Práce u dìtí mìla skonèit 1. èervna 1984 a øádové sestry mìly nahradit civilní zamìstnanci. Avšak v bøeznu toho roku upadla na schodech a zlomila si kyèelní kloub. Nastaly tìžké zdravotní komplikace, embolie do plic, a tak témìø pùl roku èekala než mohlo dojít k operaci.

Koncem roku 1984 pøijela do domu v Kadani o vysokých berlách. Po rehabilitaci asi od bøezna do listopadu vypomáhala pøi ošetøování nemocných sester. Koncem roku 1985 jí však byla zjištìna tuberkulóza, a tak znovu putovala na pìt mìsícù do nemocnice. Po návratu z nemocnice opìt pomáhala pøi ošetøování sester. V roce 1990 byl úøednì vrácen dùm ve Støelicích u Brna. A tak se po šesti letech ještì s jednou sestrou vrací do Støelic. Civilní dùchodci byli postupnì pøesunuti do novì upraveného domova v Zastávce u Brna a uvolnili tak místo sestrám. Pracovala zde jako vedoucí v prádelnì, peèlivì se starala o kapli a její výzdobu, mìla na starosti hosty a jejich ubytování v domì

Svátost køtu pøijali a novými farníky se stali v Novém Hrozenkovì 18. dubna – Izabela Kateøina Doležalová, Martin Vengláø, Tereza Hanièáková, Lukáš Stanèík, Nela Smékalová a Eliška Kretíková 8. kvìtna - Benita Orságová 15. kvìtna - Erik Antonín Januš 16. kvìtna - Eliška Šuláková, Matyáš Malík, Julie Marie Khazalová, Ondøej Zátopek a Kristýna Marie Vašková 20. èervna - Barbora Michálková a Erik Svatopluk Tkadlec

a peèovala též o domácího knìze v dobì jeho nemoci. Ve Støelicích u Brna byl zøízen Charitní domov pro sestry dominikánky – Konvent sester dominikánek. Jsou zde umístìny sestry, které již potøebují péèi a starost druhých. Je zde 22 sester o které se starají jednak jejich mladší spolusestry a také 6 civilních zamìstnankyò, které se støídají na smìnách. Tento dùm je umístìn v krásném pøírodním prostøedí. Kolem nìj je velká zahrada a obklopuje ji listnatý les. Velká výhoda domu je, že je øešen jako bezbariérový, a tak jsem mohla na pøilehlé velké zahradì potkat dvì starší sestry o berlièce. Jedna okopávala rùže a druhá nesla plastovou konev s vodou na zalévání kvìtin. Celý dùm prozaøuje jakýsi klid a pohoda a všichni, se kterými jsem mìla možnost se setkat, na mne velice pozitivnì zapùsobili. Sestra Marta je po životních a zdravotních útrapách také již odkázána na pomoc druhých, ale v jejím pokoji naleznete klubíèko vlny a pletací jehlice což svìdèí o tom, že ve svém životì, pokud jí to zdraví dovolilo, nikdy nebyla zvyklá zahálet a snaží se nezahálet ani nyní. Velice mile, aè osobu cizí, mne pøivítala a živì se zajímala o život a dìní v Novém Hrozenkovì. Naposledy zavítala na Valašsko asi pøed dvìma lety na pohøeb svého bratra a také se zúèastnila vysvìcení kostela Panny Marie Karmelské v Karolince. Srdeènì pozdravuje všechny své rodáky a ty kteøí ji nebo její rodinu znají a zahrnuje všechny do svých modliteb. Pøipravila Ingrid Petøeková Zdroj: vlastní životopis Sr. Marty

Do vìènosti nás pøedešli v mìsíci dubnu Anna Macháèová (1928) z N. Hrozenkova Libuše Trávníèková (1932) roz. Tomanová z N. Hrozenkova Vìra Orságová (1952) roz Orságová z N. H. v mìsíci kvìtnu Andìla Pavelková (1932) roz. Frydrychová z Karolinky Marie Cvanová (1926) roz. Zapalaèová z Karolinky Jiøí Zbranek (1952) z Horní Beèvy Božena Hlavatá (1932) roz.Koòaøíková z N.H. v mìsíci èervnu Josef Orság (1929) z N. Hrozenkova Filip Orság (2008) z N. Hrozenkova František Chudìj (1952) z N. Hrozenkova Ludmila Vengláøová (1915) roz.Píšková z N.Hrozenkova

Ò Já vím, že bez Tebe, Pane moje námaha nestojí za moc. Ó jak se tìším z Tvé velikosti Pane. Èím více Tì znám, tím vroucnìji po Tobì toužím a pøeji si být s Tebou. Ï

-7-

v


…DUCHOVNÍ SLOVO…KALENDÁRIUM…DUCHOVNÍ SLOVO…KALENDÁRIUM…

Setkání lidí dobré vùle

Ukonèení roku kòìží Drazí farníci, Pøed rokem touto dobou vyhlásil papež Benedikt XVI. zaèátek roku knìží. Stalo se to pøi 150. výroèí úmrtí svatého Jana Maria Vianney, faráøe Arského. Svatý otec tento rok vyhlásil i z dùvodu krize knìžských povolání. Jednak kvùli nedostatku mladých knìží, ale i proto, aby posilnil knìze samotné. Tento rok zaèal velice slibnì. Ale víme, že celý rok byl provázen aférami knìží, kteøí selhali ve svém povolání nebo knìžský stav opustili, také problémy s pedofilními knìžími, zprávou v médiích o tom, že „milenky“ knìží žádají zrušení celibátu, až nakonec skonèil krutou vraždou italského biskupa Mons. Padovesseho, biskupa v Turecku, která se stala pár dnù pøed návštìvou papeže v této zemi. A tak místo toho, abychom si my knìží více uvìdomovali, kým jsme, museli jsme èelit posmìvaèným poznámkám o naší bídnosti . Myslím, že i pro Svatého otce byl rokem ponížení, kdy se na jeho osobu neustále vytahovaly nové a nové obvinìní z dob, kdy spravoval Kongregaci pro nauku víry. On sám však byl tím, kdo tyto smutné skutky knìží nepopíral, ale chtìl aby se spravedlivì øešily. Veøejnì se za nì omluvil a na apoštolských cestách se osobnì setkal s obìtmi zneužívání. Ale proè o tom píši? Nechci zde ohajovat naše knìžské chyby, ze kterých nìkteré byly opravdu zloèiny. Spíše si myslím, že i zde se znovu objevila ïáblova taktika. Tento rok mìl být rokem plným milosti a obnovy, rokem posílení naší dùvìry ve službu knìze, rokem nabitým silou milosti a ïábel to vìdìl. A tak bylo tøeba aby zaútoèil. Nìco podobného se mùžeme doèíst i v životopise sv. Jana Maria Vianney. Vždy, když mìl druhý den pøijít èlovìk, který jako by už patøil tomu zlému, a èekalo jej setkání s arským faráøem, ïábel celou noc dìlal na faøe hrozný rámus a tøískal dveømi, aby Jana obral i o tu hodinku spánku, kterou pro sebe mìl. Pro samotného Jana to bylo znamením toho, že druhý den jej èeká „velká ryba“, jak nazýval høíšníky, kteøí již dávno nebyli u svátosti smíøení a žili høíšným životem. Myslím, že i my jsme se mohli v tomto roce

milosti setkat s nìèím podobným. Ïábel si je vìdom toho, kdo je knìz. Myslím, že ví mnohom lépe než my knìží, jakou moc od Boha máme. Proto potøebuje na tento dar knìžství útoèit tím, že ho oèerní. Tím, že vìøícím i nevìøícím neustále pøedkládá obraz knìze jako toho nejvìtšího vyvrhele. Ano, zloèiny zùstávají zloèinmi a za ty je tøeba nést zodpovìdnost. Ale chci vás poprosit, abyste se o to více za nás knìze modlili. Abychom se nedali stáhnout jednostrannou kritikou v médiích, kterých cílem je oslabit naši dùvìru v moc knìžské služby. Když papež Jan Pavel II. slavil své knìžské jubileum, vystoupil tam jeden starý knìz a øekl: „ Svatý otèe, jsem knìzem již 50 let. Z tìchto 50 let jsem 44 let prožil v tìch nejkrutìjších vìzeních. Jen 6 let prožívám svobodu, ale navzdory tomu vím, že Pán je dobrý a vìrný.“ Když toto øekl, papež jej silnì objal za to, že vydržel a neztratil dùvìru v Boží dobrotu. V této dobì nás neèekají vìzení ani se na nás nikdo nedívá jako na odvážlivce, ale o to více si mùžeme uvìdomit, že knìžství je jen malou odpovìdí èlovìka na velkou Boží lásku. Kdyby nemìlo cenu, myslím, že by všechny ty mediální kauzy neexistovaly. Znáte urèitì pøísloví, že co nic nestojí, tak nestojí za nic. Myslím, že zde jde o hodnì. Dìkuji vám, že se za nás knìze modlíte a že i navzdory všem chybám, se kterými jste se u nás setkali a setkáte, dokážete v našich skutcích vidìt toho, koho máme být obrazem. A modlete se prosím i za mladé lidi, aby mìli odvahu, navzdory tomu všemu, co si o nás svìt a spoleènost myslí, øíci i v dnešní dobì Pánovi svoje lidské ANO. P. Marek Poláèik, SVD

Poutní slavnost v Karolince Poutní slavnost ve filiálním kostele Panny Marie Karmelské v Karolince v nedìli 18. èervence 2010, mše svaté v 7.30 hod a 11.00hod. V Karolince bude kazatelem Mons. Josef Maòák, faráø a dìkan ve Frýdku-Místku, který pochází z Huslenek (narodil se v roce 1950, na knìze byl vysvìcen v Olomouci 28.8.1986).

Již 4. roèník Setkání lidí dobré vùle se letos uskuteèní právì v den oslav svátku slovanských vìrozvìstù Cyrila a Metodìje v pondìlí 5. èervence 2010, slavnostní mše svatá bude slavena od 11 hodin na místì kde leží základní kámen Cyrilometodìjské kaple. Pøi této pøíležitosti bude vysvìcen nový døevìný køíž. Pùjdeme prùvodem od chaty Kohútka v 10.45 hod. Od 14 do 16 hodin probìhne u chaty Kohútka doprovodný kulturní program. Doprava bude zajištìna kyvadlovì od 9.00 hod od kostela v Novém Hrozenkovì, na zastávkách ve Vranèi se bude zastavovat.

Koncert sboru Mária Ve ètvrtek 22. èervence po mši svaté ve filiálním kostele v Karolince probìhne koncert dìtského pìveckého sboru Mária z Trstené. Tento soubor nìkteøí možná již znáte z koncertu, který se uskuteènil ve farním kostele v záøí 2009.

Jmenování Jak jsme vás již informovali, na zaèátku tohoto roku se v naší slovenské provincii Spoleènosti Božího Slova uskuteènily volby nového provinciála. Po volbì nového vedení se také mìní nekteøí spolubratøi na postech vedení našich jednotlivých domù. A tak P. Jozef Streèka, SVD byl jmenován rektorem našeho semináøe v Misijním domì sv. Arnolda Janssena v Bratislavì. Je to dùm, ve kterém bydlí naši seminaristé, v tomto roce je jich dvanáct a ètyøi knìží. P. Jozefovi vyprošujeme v jeho nové úloze Dary Ducha Svatého, aby tuto zodpovìdnou úlohu plnil co nejlépe.

Biømování V naší olomoucké arcidiecézi je zvykem, že svátost biømování udìluje otec biskup každé tøi až ètyøi roky. V naší farnosti a farnosti Velké Karlovice jsme naposledy slavili slavnost biømování 4. kvìtna 2008. Proto je v obou farnostech naplánována slavnost biømování na podzim v pøíštím roce 2011. Upozoròuji tedy všechny mladé od 16 let vìku i starší, kteøí tuto svátost nepøijali, že od záøí tohoto roku zaèneme s pravidelnou pøípravou k pøijetí svátosti biømování. Zvláštì upozoròuji na tuto možnost starší, protože kmotrem pøi køtu dítìte má být dospìlý praktikující køes•an, který tuto svátost pøijal. P. Marek Poláèik, SVD správce farnosti Nový Hrozenkov

Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail redakce: [email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Marek Poláèik SVD fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH, použity myšlenky sv. Faustyny Kowalské Toto èíslo 2010/3 vychází o 13. nedìli v mezidobí (potní slavnost k sv. Jana Køtitely), 27. èervna 2010. Náklad 350 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).

-8-

3 cerven Pou za poutí

Recommend Documents