Rodina v moderní společnosti Studijní opora
Rodina Rodina je specifickou biosociální skupinou, v níž se realizují některé činnosti a vztahy, jež nemohou být převzaty jinými organizacemi a institucemi. Formy rodiny jsou velmi rozmanité, liší se v mnoha znacích, a proto je obtížné podat její obecnou charakteristiku. Zpravidla se její specifika spatřují v tom, že jde o malou, primární, neformální, intimní skupinu, která je tvořena lidmi spojenými příbuzenskými (pokrevními, manželskými, případně adoptivními) pouty, a která plní funkce reprodukční, ochrany jejich členů, ekonomické, vytváření statusu jejich členů, socializace a sexuální kontroly. Typické je pro tuto skupinu intimní soužití převážně ve společné domácnosti. Členové rodiny se řídí relativně stálými vzory chování. Role jednotlivých členů jsou vymezeny nejen osobními a citovými vztahy, ale i širším sociokulturním systémem a stupněm rozvoje. Rodina je nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedincům identifikační vzory, seznamuje je s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Rodina učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu i praktické ověření dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se rovněž jako regulátor chování jedince; poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného prostředí si jedinec vytváří vztahy k jiným lidem, k sobě samému i ke společnosti. Ve většině společností je rodina chápána jako specifická forma společenské instituce. Charakteristika současné rodiny K charakterizování současné rodiny je možné použít následující znaky:
Nejčastěji se jedná o rodinu dvougenerační (rodiče a děti); vícegenerační soužití je spíše výjimkou.
Výrazná zaměřenost na zájem jednotlivce; hledání smyslu života, upřednostňování vlastních potřeb před zájmy celku.
Chybí očekávání trvalosti vztahu; jednotlivec nechce riskovat, nechává si prostor pro změnu; partnerství na zkoušku; dlouholetý trvalý vztah i s dětmi, ale bez formální stránky manželství; partnerství úmyslně bez dětí (děti jsou příliš velká odpovědnost, závazek, finanční zátěž).
Odsouvání rodičovství na pozdější dobu. V důsledku takovýchto rozhodnutí dochází ke snižování porodnosti. Další nebezpečí pro založení rodiny spočívá v neochotě měnit životní styl bez dětí, opustit slibně se rozvíjející profesní kariéru, ale také častější zdravotní komplikace spojené s vyšším věkem.
2
Intimní vztah a i trvalé partnerství bez vazby na jeho přirozené možné důsledky - reprodukci, narození dítěte – ovlivňuje výrazně volbu intimního partnera.
Předmanželská zkušenost v oblasti sexu je zcela běžně přijímána. Předmanželská intimní zkušenost je významným činitelem pro intimní soužití manželů.
Zralost partnerů při prvních intimních zkušenostech je často pouze fyziologická, ale ne psychosociální a emoční. Sex je přijímán jako zdroj uspokojení bez možných vazeb na reprodukci.
Specifičnost mužské a ženské role je na základě různých vlivů (snahy o rovnoprávnost, feministická hnutí) stále více stírána.
V důsledku celkového životního způsobu, tempa a měřítek hodnot dochází k omezování bezprostředních kontaktů mezi partnery i mezi dětmi a rodiči.
Současná rodina se vyznačuje ještě dalšími charakteristickými znaky:
Přímé výchovné působení rodičů je stále více nahrazováno institucemi a dalšími socializačními vlivy (vrstevníci, média).
Častěji se objevuje a je akceptována rodina dvoukariérová, kde je péče o dítě předána z velké části někomu jinému – prarodiče, vychovatelky, výchovné instituce, internátní školy. Oba partneři usilují o profesní kariéru.
Činnosti dříve zajišťované rodinou zajišťuje společnost jako celek (předškolní a školní zařízení, služby, zařízení společného stravování).
Pravidelné mezigenerační kontakty nejsou příliš intenzivní a omezují se většinou jen mezi dvěma generacemi (rodiče-děti).
Dochází k odklonu od dříve typické rodinné koalice (dominantní hostilnější otec a laskavá submisivnější matka) k pestřejší škále možností.
Od roku 1990 v návaznosti na celospolečenské změny dochází ke změnám také v české rodině. Ve srovnání s jinými evropskými zeměmi je v ČR vysoká rozvodovost (rozpadá se více než 40 % manželství). Dochází k posunu průměrného věku partnerů vstupujících do manželství. Prakticky vymizela extrémně mladá manželství, uzavíraná před dosažením plnoletosti jednoho z partnerů. Dochází k diferenciaci forem soužití manželů a rodin. Zhruba až do roku 2005 se snižovala porodnost. Později došlo k obratu a současná vysoká porodnost bývá označována jako „baby boom“. V produktivním věku jsou početné populační ročníky 70. Let. Zároveň se zvyšuje význam antikoncepce. Česká společnost vykazuje vysokou toleranci vůči rozvodům a současně chybí jakékoliv protirozvodové bariéry. Svou
3
roli na změnách rodiny hraje i tradiční vysoká zaměstnanost žen, která má důsledky jednak v péči o rodinu a také ve feminizaci některých oborů. Základní funkce rodiny Obecně jsou uznávány tyto základní funkce rodiny: a) reprodukční b) materiální c) výchovná d) emocionální Reprodukční funkce rodiny byla a je jedním z nejobvyklejších a nejpřijatelnějších důvodů pro existenci rodiny, přestože rozvojem genetiky a medicíny ztrácí svou nezastupitelnou úlohu. Materiální funkce byla v minulosti, kdy bylo možné vnímat rodinu jako samostatně hospodařící jednotku, významnější než nyní. Současná společnost disponuje nástroji, jejichž prostřednictvím je schopna se postarat o ty, kteří to sami nezvládnou. Výchovná funkce se nevztahuje jen k dětem, kterým poskytuje základní orientaci v okolním světě a všechno, co potřebují pro plynulé zařazení do společnosti. Rodina v rámci interakcí formuje všechny členy rodiny bezprostředně i dlouhodobě (příkladem může být podobnost řešení konfliktů v původní rodině a v rodině, kterou zakládají potomci). Rodina působí jako regulátor tzv. nežádoucích činností (abúzy, sociální patologie). U jedinců bez rodinného zázemí bývá častěji toto, z normy vybočující chování, registrováno okolím mnohem později, a také mnohem později dochází ke snaze léčit nebo měnit negativní stav. Výchovná funkce je jen obtížně nahraditelná. Specifická dynamika probíhající v rodině tvoří zcela jedinečné prostředí pro formování postojů ke světu, blízkému okolí i k sobě samému. V rodině se vytváří základní hodnotová orientace, tvoří se základ formování koncepce vlastního života. Emocionální funkce rodiny je zcela jedinečná a nezastupitelná. Představuje nutný mezičlánek mezi jedincem a společností jako celkem. Emocionální funkce rodiny není vázána na věk jejich členů. Pro všechny věkové kategorie je významné uspokojování potřeb emocionálních, podpory a pomoci, klidu a uvolnění, sdílení společných zážitků a historie, důvěrnosti, společných plánů a perspektivy. To všechno rodina může funkční poskytnout. V dysfunkční rodině je právě oblast emoční postižena nejhlouběji. Negativně se to odráží i v procesu socializace. Emocionální funkce se vztahuje i k volbě partnera a založení rodiny. Ve většině případů je v současné společnosti volba partnera založena na svobodné volbě, 4
vycházející především z roviny emocionální. U emočně vyzrálého člověka racionální rovina city nedevalvuje. Faktory ovlivňující funkčnost rodiny Faktory ovlivňující funkčnost rodiny lze rozdělit do dvou skupin:
osobnostně podmíněné,
vyplývající z původní rodiny.
Osobnostně podmíněné faktory jsou z části podmíněny biologicky a zčásti sociálně. Mezi biologické činitele lze zařadit nízkou odolnost proti zátěži, psychofyziologické poruchy, projevy temperamentu, disproporce mezi fyzickou a psychosociální zralostí v době dospívání. Sociálně podmíněné faktory, které ovlivňují destabilitu rodiny, mohou:
vyplývat z procesu socializace a individualizace obecně,
vyplývat především z původní rodiny (vztah mezi rodiči, sourozenci, v širší rodině),
vyplývající z aktuální situace.
Dysfunkce a rozpad rodiny Rozpad rodiny je krajním řešením dlouhodobé partnerské krize. „Předrozvodové“ stadium je charakterizováno jednostrannými nebo oboustrannými pocity nespokojenosti partnerů a nesplněním vzájemných očekávání. V tomto stadiu, které obvykle trvá 1 až 1,5 roku před rozpadem rodiny, se projevuje neschopnost plánovat, pokračovat v dříve plánovaných úkolech, spolupracovat s partnerem. Partneři se vzájemně nepodporují, navzájem si snižují autoritu, vyznačují se menší schopností adaptace, malým pochopením a tolerancí, sníženou schopností snášet zátěž spojenou s chodem domácnosti a výchovou dětí. Konflikty postupně nabývají na závažnosti a intenzitě tak, že brání obvyklému chodu domácnosti. Vzájemné neuspokojování potřeb vede k frustraci, která může vyústit do klasických projevů: agrese nebo úniku. Agresívní chování nebo únik může posléze vyústit ve skutečný fyzický únik z vypjaté atmosféry rodiny. Agresívní chování bývá častěji důsledkem, než příčinou konfliktní situace. Primární příčina neadekvátního chování spočívá ve vzájemné neznalosti, v neznalosti měřítek hodnot, hodnotových orientací, postojů a životní filozofie. V pozdějších vývojových fázích života takto narušené rodiny nemusí jít o neznalost, ale o úmyslné neakceptování hodnot partnera. U extrémně mladých partnerů bývá příčinou krize jejich osobnostní nezralost a nutnost akceptovat v krátkém čase několik důležitých rolí, na jejichž zvládání nejsou připraveni. Situaci mladých párů zhoršuje i soužití s rodiči, finanční závis5
lost, nejasnost životních a pracovních perspektiv. Za kritický je považován třetí až pátý rok trvání manželství. (Příkladem partnerského konfliktu vyhroceného až do tragického konce může být americký film Válka Roseových). Rozvodová situace je značně zátěžová pro všechny zúčastněné, včetně širší rodiny a blízkých přátel. Často se dostavují depresívní stavy i pokusy o sebevraždu, nespokojenost s dosavadním způsobem života, se sebou samým, nejistota o vlastní hodnotě. Projevuje se zvýšená pracovní neschopnost, nechuť aktivně se zapojovat do zájmových aktivit a činností, pasivita, zhoršují se pracovní výsledky i vztahy. Porozvodová adaptace Porozvodová adaptace je relativně dlouhý proces vyrovnávání se se zátěžovou situací a specifickým stresem, který rozpad rodiny doprovází. Je to proces postupného obnovování až dosažení duševní rovnováhy a znovunalezení životní spokojenosti a smyslu života. To, jak dlouho bude trvat a s jakými výsledky, záleží na mnoha faktorech. Rodinných: délka trvání manželství, počet a věk dětí, intenzita vazeb a konfliktů, širší rodina a přátelé, akceptace rozvodu. Individuálních: typ osobnosti, intelektová úroveň, duševní a tělesný stav, tolerance vůči zátěžovým situacím, adaptabilita, sociální atraktivita). Mimomanželských: širší rodina a její podpora, přátelé, vztahy na pracovišti, pracovní ambice. Adaptace na rozvodovou situaci může dosáhnout stupně:
maladaptace – rozvod je chápán jako životní katastrofa, jejíž důsledky trvají dosud;
špatná adaptace – dosud nevytvořen nový životní styl, k partnerovi trvá poměrně silná citová vazba;
problematická adaptace – snaha o vytvoření nového životního stylu, ale jen částečný úspěch;
dobrá adaptace – nový životní styl, ale některé oblasti rozvodem dosud dotčeny, k bývalému partnerovi lhostejnost;
velmi dobrá adaptace – nový životní styl vytvořen, hodnocen po všech stránkách jako lepší než předchozí, k bývalému partnerovi kladný přátelský vztah.
Partnerské vztahy a sociální kontrola Statistiky rozvodovosti a počtu dětí vyrůstajících v neúplných rodinách nebo v náhradních zařízeních, a také vzrůstající počet nesezdaných párů vychovávajících děti ukazuje na určité tendence ke změnám v charakteru současné rodiny. Často jsou slyšet poplašné signály ohlašující krizi rodiny. Při pohledu na uvede6
né problémy je třeba brát v úvahu i změny v systému sociální kontroly. V naší společnosti hraje náboženství a jeho příkazy ve vztahu k rodině, sexualitě a rozvodům poměrně malou roli. Preventivně se snaží působit soudní praxe; někdy odrazují podmínky a předpokládané důsledky rozvodu. Ve společnosti se mění postoj k předmanželským i mimomanželským stykům. Milenecké vztahy se neomezují jen na primární skupiny, vznikají na pracovišti, ve škole, při zájmových aktivitách, přičemž veřejné mínění je schopno ledasco akceptovat. Kultura dokáže tolerovat, symbolicky ventilovat a nakonec i vstřebat mnoho různých věcí: atraktivní milenka se může stát symbolem sociálního statusu, pro řadu dalších zájemců tu existuje síť sexshopů, video a erotické salony. Lidská sexualita se stává předmětem podnikání a komerčního využití. Mezi vlivy, které naopak současnou rodinu stmelují, můžeme počítat například návrat k rodinným farmám a společnému podnikání. K omezení dezintegračních tendencí přispívá i reálná hrozba AIDS. Úkoly pro samostatnou práci: 1. Jaké základní funkce rodina plní? 2. Zamyslete se nad podobou současné rodiny ve vztahu k naplnění základních funkcí. 3. Čím je ovlivněna funkčnost rodiny? 4. Jaké problémy nejčastěji provázejí manželství příliš mladých partnerů? 5. Co bývá příčinou dysfunkce rodiny? 6. Co se rozumí porozvodovou adaptací, a jaká jsou její úskalí? Literatura BURIÁNEK, J. Sociologie. 2. vyd. Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-754-5. JANDOUREK, J. Úvod do sociologie. 2.vyd. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178749-3. REICHEL, J. Kapitoly systematické sociologie. 2. přepr. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2594-9. VÝROST, J. a I. SLAMĚNÍK, ed. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-269-6.
7
