2) RODINA V SOUČASNÉ SPOLEČNOSTI A) RODINA – HISTORICKÝ VÝVOJ, OBECNÁ CHARAKTERISTIKA (MANŽELSTVÍ, RODIČOVSTVÍ), FUNKCE RODINY (PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ), CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉ RODINY, BUDOUCNOST RODINY, TYPY RODINNÉ VÝCHOVY VÝVOJ RODINY V EVROPSKÉ KULTUŘE: → Jádro rodiny zůstává stejné (rodiče + děti). → Nukleární rodina až ve 20. století, dříve vícegenerační rodiny. → Ubyl: vliv širší rodiny a volba partnera, kterého chtěla rodina. → Přibylo: více soukromí nukleární rodiny. → Ubývá počet dětí (souvisí s úmrtností). → Ubývá patriarchálních rodin – ženy bojují o svá práva. → Žena chodí do práce + pečuje o domácnost. → Ženy se začínají vzdělávat. → Rodina ztratila svou ekonomickou soběstačnost (byli závislí na státu – kolektivizace státu). → Podle SSSR – stavěny kolektivní domy, kde žily všechny rodiny pohromadě – muži pracovat a ženy se starat o děti, tento systém rychle zrušen.
-
Změny v roce 1989 Před: První dítě ve 22 letech ženy, 2. dítě ve 25 letech, vdávaly se ve 21 a muži ve 24. Skoro 2 děti na 1 ženu. Počet interupcí přesahoval 106 000/rok. Nejčastěji rozvody po 2 – 3 letech po svatbě. Rozváděla se 1/3 manželství. Pravděpodobnost dožití 75 let ženy a 68 let muži.
-
Dnes (charakteristika současné rodiny) První dítě ve 26 letech ženy, 2. kolem 30 let ženy. Průměrný věk žen při sňatku je 27 let a mužům je přes 30 let. 1,2 dětí na 1 ženu. Počet interupcí 29 000/rok. Rozvádí se téměř každé 2. manželství půlka z nich spolu žili 10 – 20 let. Pravděpodobnost dožití 78,5 roků ženy a 72 roků ženy (lepší medicína, stravovací návyky). Změny společnosti souvisí se změnou systémů, mění se příležitosti vzdělávání, zaměstnání, cestování → méně dětí.
-
Celosvětové trendy Pokles významu širších rodin a probuzeneckých skupin vůbec. Mladí mají svobodu ve volbě partnera. Větší práva žen rozhodnout se. Ubývá příbuzeneckých sňatků. Prosazuje se jistá míra sexuální svobody. Práva dítěte se rozšiřují (OSN, UNICEF) Asi 80% rozvedených manželství má děti, naprostá většina rozvedených mužů se znovu ožení do 3 let, ženy jsou opatrnější. Na Islandu se rodí více jak polovina dětí nesezdaným párům.
-
1
BUDOUCNOST RODINY - prognózy předpokládají, že rodinná pouta budou trvale slábnout, partneři budou spolu velice krátce, ženy se budou chtít od mužů úplně distancovat – zánik nukleární rodiny, instituce manželství pozbyde smyslu X - lidská společnost potřebuje komunikace a okruh blízkých osob, touží po tom mít domov a děti OBECNÁ CHARAKTERISTIKA = Malá primární neformální skupina a staletí přetrvávající instituce. Rodina jako instituce = Instituce je standardizované chování členů určité společnosti, které vede k uspokojení potřeb běžným standardizovaným způsobem. - Zajišťování: bezpečí, opory, ekonomických potřeb, reprodukční činnost, uspokojování sexuálních potřeb, výchovy potomků. - Další jiné instituce: škola nemocnice, trh, apod. - Rodina je skupina osob spojených příbuzenským svazkem. Rodiče jsou odpovědni za výchovu dětí. Většinou rodiče a děti tvoří společnou domácnost → dělba rolí, spolupráce.
-
PLNOHODNOTNÁ RODINA Ta, která přivedla na svět děti. Nukleární = jaderná (partneři + děti) X Neúplná (chybí jeden z rodičů) Vícegenerační Širší rodina – rozšířená (žijí s nimi i další blízcí příbuzní, bratranci, sestřenice, tety, strýcové, apod.) – Romové, ojediněle mezi nimi najdeme nukleární rodinu Původní rodina – ta, do které se narodíme Vytvářená rodina – ta, kterou zakládáme
Příbuzenství = Vztah vzniklý pokrevním poutem (vazbou), adopcí a svazkem manželským mezi jedinci.
1) 2) 3) 4) 5)
FUNKCE RODINY Výchovná funkce – socializační proces, kulturní dědictví, povědomí o sociálních rolích, sociální návyky a chování). Biologicko-reprodukční funkce – v rodině dochází k reprodukci. Ekonomicko-zabezpečovací funkce – zabezpečuje uspokojení základních primárních potřeb člověka. Emociální – rodina dítěti umožňuje uspokojení sekundárních lidských potřeb, citové uspokojení (být milován), sebeuplatnění, potřeba přejímání životních vzorů (možnost identifikovat se s někým). Domestifikační funkce – rodina poskytuje dítěti bezpečí, neměnné prostředí, zázemí.
MANŽELSTVÍ = Svazek společensky akceptovaný, právně zakotvený, sexuální svazek mezi „zpravidla“ dvěma dospělými jedinci opačného pohlaví. Existují výjimky.
a)
Manželství ve světě V mnoha kulturách nemá dítě žádnou hodnotu, až když dospěje a dokáže být prospěšný ostatním, zároveň už je někdy připraven vstoupit do nějakého svazku. Monogamie = (mono = jediný, gamos = sňatek – z řečtiny). Jeden muž a jedna žena (v ČR). Polygamie = (polys = mnohý). Může být několik partnerů současně. polyandrie = mnohomužství (jedna žena má více manželů). Nyní už ve světě dost vzácné. Hlavně v chudých společnostech → účelné, že jedna žena měla více mužů → nízká porodnost, jistota, že bude o ženu a děti dobře postaráno. Většinou manželé byli pokrevní bratři. Nemusel se dělit majetek. Otcem prvorozeného je nejstarší z manželů,...→ Postupně v těchto společnostech vymřeli. 2
- Kde? Izolované společnosti v Tibetu, některé izolovaně žijící kmeny v Indii a Tichomoří (např. kmen Todů – bratrský model). - b) polygimie = mnohoženství. Spojeno s určitým typem náboženství – Islám – Korán povoluje maximálně 4 manželky jednomu muži. Přesto má naprostá většina mužů jednu manželku, je to ekonomicky praktické (o každou manželku musí být spravedlivě postaráno!). Mezi manželkami je hierarchie – 1. je nejvýš. Ženy soupeří o to, který syn bude následníkem, většinou ten 1. (docházelo k vraždám 1. synů). - Kde? Sever Afriky, Polynésie. - Jsou země, kde není polyginie povolená, ale přesto se vyskytuje (např. kmen Nambikvárové – hlava vesnice má více žen – Jižní Brazílie).
-
-
-
Manželství dle toho, kde manželé musí bydlet: Manželství matrilokální – přikazuje žít u rodičů manželky. Manželství patrilokální – přikazuje žít u rodičů muže. Manželství neolokální – není určeno pravidly, kde mají manželé žít, mohou bydlet, kde chtějí. Patriarchát – typ rodiny, kde větší podíl na moci má muž. X Matriarchát – větší podíl na moci má žena. Egalitární – manželé jsou si rovni. Incest – dochází ke spojení lidí, kteří jsou si přímo blízce příbuzní (nežádoucí). → Je třeba najít si manžela mimo vlastní vesnici = exogamie, opakem je endogamie najít si partnera ve vlastní komunitě. Středověk – Výběr partnera prováděli rodiče, spojeno se sociálním postavením (chudí si brali chudé a bohatí bohaté). V některých typech společností to podobně funguje i v současnosti (Muslimové, ortodoxní židé). Romantismus, osvícenství – Partneři by si měli svobodně a dobrovolně zvolit. Čím je člověk mladší, tím je jeho rozhodnutí zbrklejší.
Sňatkový trh (metafora) - „Prostor, kde se setkává nabídka s poptávkou.“ - Lidé nabízejí sebe a zároveň hledají odpovídající protějšek.
-
Determinanty výběrového párování: povahové rysy společné cíle, vize, vidění světa (ideologie), zájmy kulturní příslušnost sociální postavení (majetek) vzdělání, inteligence věková homogamie (podobnost). Baby Boom – náraz zvýšené natality → v dospělosti nevýhody v hledání partnera. Přitažlivost, sympatie, citový vztah Národnost (rasová, etnická příbuznost) Příslušnost k náboženství Teritoriální blízkost Sekularizace – proces zesvětštění
RODIČOVSTVÍ - vazba, která vzniká trvalým kontaktem se vztažnou osobou v raném dětství. - rodiče přejímají zodpovědnost za duševní a tělesné blaho dítěte – důležitá je stálost jedné osoby. - rodičovství s sebou přináší pro muže i ženu nové role – mohou nastat první konflikty, první manželská krize.
3
TYPY RODINNÉ VÝCHOVY - Výchova je proces, jímž se osoba má měnit tak, aby se blížila kulturně nebo osobně určené cílové představě. Demokratická výchova - Dítě se chápe jako člověk, snaha pochopit jeho jednání, emoce. - Kladení požadavků s ohledem na schopnosti dítěte, důsledná výchova – složka autoritativní a liberální. Autoritativní výchova - Klade na dítě požadavky, které nejsou optimální vzhledem k jeho schopnostem, nerespektuje osobnost dítěte, vede k trvalému napětí dítěte. Liberální výchova - Volná nedůsledná výchova, chybí úplně autoritativní složka.
4
B) VÝVOJOVÝ CYKLUS RODINY, VNITŘNÍ STRUKTURA RODINY, PRÁCE SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ S RODINOU VÝVOJOVÝ CYKLUS RODINY - V každé učebnici sociologie. - Klasický rodinný ideál moderní doby. - Začíná tehdy, kdy zakládáme vlastní rodinu. 1. Fáze bezdětného manželství – svazek, manželství 2. Fáze rodiny s dětmi předškolního věku 3. Fáze rodiny s dětmi školního věku 4. Fáze rodiny s dospívajícími dětmi 5. Fáze rodiny odchodu dětí 6. Fáze manželství s jedním partnerem v důchodu 1. Svazek – manželství – fáze bezdětného manželství - Formuje se vztah, zázemí. - Někdy tato fáze chybí (vstupují-li do manželství s očekáváním dítěte).
-
2. fáze rodiny s dětmi předškolního věku Toto období se zkracuje, klesá počet dětí. Zkracuje se období mezi narozením 1. a 2. dítěte. Žena má novou roli matky. Musí dojít ke změně rolí v rodině – žena = matka, manžel = živitel rodiny → konflikty v rodině (role matky je nadřazená roli manželky).
3. Fáze rodiny s dětmi školního věku - Zklidnění. - Utváří se pravidla, spolupráce od dětí. - Většina matek se vrací do zaměstnání → situace se normalizuje.
4. Fáze rodiny s dospívajícími dětmi - Děti to nemají snadné – emancipace dětí. - Konflikty mezi generacemi. - U rodičů (hlavně mužů) přichází krize středního věku.
-
5. Fáze rodiny odchodu dětí Děti se osamostatňují. U rodičů – „fenomén prázdného hnízda“. Druhé líbánky rodičů. Tlačí děti k tomu, aby je neopouštěly.
6. Fáze manželství s jedním partnerem v důchodu - Bývá to muž, který odchází do důchodu dříve. - Závěr rodinného cyklu končí smrtí jednoho partnera.
5
-
-
-
-
-
-
VNITŘNÍ STRUKTURA RODINY Jedná se o relativně trvalý systém rolí, norem a statusů v rodině. Rodina je jednotka dynamická – role v ní se mění. Mateřský princip – bezpodmínečné přijímání, pocit bezpečí a tepla. Otcovský princip – autorita, vzor mužnosti, síly. Role matky a otce se vyvíjejí během času – zpočátku má velkou úlohu matka, stará se o dítě, dítě na ní nějakým způsobem reaguje, reakce se stále rozšiřuje na větší okruh lidí. Později matka ustupuje do pozadí, nastupuje otec, velmi důležitý vzor síly, mužnosti a autority, pomáhá dítěti v orientaci životních cílů, kritické a nebezpečné je, pokud otec v této fázi chybí. Vztah dcera a otec – funkční vztah napomáhá, aby se dívka vžila a identifikovala se svou ženskou rolí, výběr partnera podle svého otce X nefunkční vztah – hodně povrchních, předčasných vztahů. První zamilovanost do svého otce. Vztah syn a otec – důležitý vzor mužského chování, autorita pro syna. Otec dává synovi „instrukce“, jak se chovat k ženám. Vztah syn a matka – matka dává synovi informace o tom, jak se ženy chovají, co vyžadují. První zamilovanost do své matky. Adekvátní rodina – mužské a ženské role se výrazně oddělují. Optimální rodina – pružnější pojetí mužské a ženské role, muž a žena se mohou ve svých rolích navzájem zastupovat. PRÁCE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA S RODINOU Sociální pracovník navazuje s rodinou, se kterou pracuje, vztah. Na některé instituce se obracejí rodiny sami, někdy je intervence daná zákonem. Častěji se obracejí na sociální pracovníky ženy než muži. Snadnější je vztah s rodinou, kde je např. handicapované dítě, protože rodina má na pomoci zájem. Jinak je představitel instituce chápán jako vetřelec narušující rodinnou stabilitu, proto musíme počítat s odporem ze strany rodiny. Postoj sociálního pracovníka k rodině ovlivňují jeho osobní zážitky. Klasický postoj sociálního pracovníka se nazývá podpůrný přístup – snaha mobilizovat všechny rodinné síly, které mohou napomoci k vyřešení aktuální krize. Rizikem může být přílišná angažovanost pracovníka, může dojít k jeho zneužívání, rodina na něj může přenášet svou zodpovědnost. Práci s rodinou ovlivňuje délka praxe a množství zkušeností. Je výhodné, navštěvují-li rodinu dva lidé: muž a žena. Jeden z nich s rodinou komunikuje, debatuje, je aktivní a dává se rodině k dispozici, zatímco druhý má čas pozorovat chování rodiny k jeho kolegovi. Role se mohou během návštěvy vyměnit. Není vhodné dělat si poznámky přímo na místě v bytě, lepší je připojit se k činnosti, kterou právě rodina dělá, ale nebývá však v centru pozornosti. Typy služeb poskytovaných rodinám: Podle délky trvání (krizové až dlouhodobé). Podle prostředí (poskytované v domově rodiny, v instituci specializované na práci s rodinou, v komunitním centru nebo jinde). Podle užité metody práce s rodinou (poradenství, odborně vedená terapie, svépomocné skupiny nebo jiné). Někdy i podle toho, co dalo podnět k práci s rodinou (např. ohrožení dítěte, ohrožení dospělého, rozvodová situace, atd.).
6
C) PRÁVNÍ ÚPRAVA VZNIKU MANŽELSTVÍ (ZÁKON Č. 94/1963 SB. O RODINĚ)
-
-
VZNIK MANŽELSTVÍ Soubor právních norem upravujících tři vztahy: Vztahy mezi manželi Vztahy mezi rodiči a dětmi Vztahy náhradní rodinné výchovy (osvojení, pěstounská péče, ústavní výchova, svěření dítěte do péče jiné osoby) VZTAHY MEZI MANŽELI Manželství je právní svazek mezi mužem a ženou, jejich cílem je vznik rodiny. Manželství vzniká, když si oba řeknou ANO, musí být písemně potvrzené. Musí se dostavit na matriku, kde ohlásí, že chtějí uzavřít sňatek, tam pak musí přinést určitý kolek, který se nalepí na žádost a na oddací list (pokud je svatba v bydlišti jednoho ze snoubenců, tak je to zadarmo, jinde mimo bydliště obou se platí). Svatba má proběhnout v důstojném prostředí a oblečení. Na svatbu je stanovený den. Zákoník práce dává na svatbu snoubencům 2 dni a rodičům 1 den placeného volna – den svatby a den po svatbě.
NEPLATNOST SŇATKU: RELATIVNÍ A ABSOLUTNÍ - Absolutní – sňatek nikdy nevznikl, pokud je jednomu z manželů méně než 16 let. Nebo v případě bigamie. - Relativní – jeden je mladší 18 let, ale starší 16 let, musí mít povolení od soudu, pouze je-li nevěsta těhotná. Pokud nemá povolení, lze doplnit později. 2 DRUHY SŇATKŮ: CÍRKEVNÍ A CIVILNÍ - Teď už jsou oba sňatky rovnocenné, farář je také ve spojení s matrikou.
-
Místopřísežná prohlášení – 3 otázky: 1) Jest Vám znám zdravotní stav snoubence? 2) Jest Vám známa příčina, proč by se sňatek neměl uskutečnit? 3) Jak se budete po svatbě jmenovat? Mohou si nechat každý svoje jméno. Musí prohlásit, jak se budou jmenovat děti. Poté se předloží OP a rodný list nebo křestní list, v případě cizinců pas. Poté je vpuštění do obřadní síně – pořadí v jakém vcházejí: ženich se svou matkou, pak jdou svědci (musí být plnoletí a slyšící), pak zbylí rodiče, pak ostatní a nakonec nevěsta s tatínkem. Oddávající musí být pověřený – právoplatný. U církve je to jasné – presumpce pravděpodobnosti. Při církevním sňatku se musíme podřídit rituálu dané církve. SVATBA V ZASTOUPENÍ, SVATBA KONZULÁTNÍ:
Svatba v zastoupení - Předpokladem musí být plná moc pro zástupce stvrzená notářem. Zástupce musí být způsobilý k právním úkonům, musí mít stejné pohlaví jako zastoupený. Zastoupený může být jen jeden. Svatba konzulátní - Mimo území republiky, prováděna na konzulátu té dané země. Další sňatky: - Může oddat třeba velitel vojenské jednotky, kapitán v letadle, kapitán na lodi, apod. 7
PRÁVA A POVINNOSTI MANŽELŮ: - Základní právo je společně disponovat společným majetkem. Trojí druh majetku: a) Můj – jenom můj b) Její/jeho majetek c) Společný majetek manželů – bezpodílové spoluvlastnictví – pouze mezi manželi a trvá pouze za trvání manželství, končí zánikem manželství - Každý z manželů disponuje celým společným majetkem. K větším nákladům je třeba souhlasu obou manželů. Říká se tomu „Společné jmění manželů“ – hmotné, nehmotné, dluhy, ... vše kromě dědictví, darů (pokud jsou darovány pouze jednomu z manželů), restituce, úhrada za pracovní úraz. Po skončení manželství se vypořádává třemi způsoby: a) Po rozvodu dohodou b) Rozhodnutím soudu c) Dělba majetku zákonem (pokud se do 3 let od rozvodu nedohodnou, nebo nerozhodne soud, tak rozhoduje zákon – nemovitosti 50%, movitost zůstává tomu, u koho právě po těch 3 letech je. VZTAHY MEZI RODIČI A DĚTMI - Rodiči jsou matka a otec a dětmi jsou dcera a syn obecně. URČOVÁNÍ OTCOVSTVÍ A MATEŘSTVÍ: Určování otcovství: - Stát si vždy přeje mít otce, aby někdo rodinu vyživoval a nemusel ji vyživovat stát. - Určit otcovství je velmi obtížné, provádí se na základě nepřímých důkazů – presumpce otcovství, to má 3 předpoklady: → Otcem je vždy manžel matky dítěte, pokud ale nebyl minimálně 1 rok přítomen v okolí matky, je neplodný, tak... → Dítě se narodilo svobodné ženě, tak je otcem ten, kdo se k dítěti přihlásí a uvede se na matrice (může být indiferentní – dobrovolník). Když to není ani ten, ... → Otec je určen rozhodnutím soudu. Jde o muže, který souložil s matkou mezi 180 – 300 dnem před narozením dítěte a matka ho za otce dítěte označila. Musí počkat do 1 roku dítěte a poté podat žalobu na reuznání otcovství. Pak ho soudce pošle na 6 vyšetření – přezkumů (krevní, sexuologické, DNA,...). Pokud se testy liší ve více jak polovině, tak není otcem. → Pak se hledá nový otec – náhradní (2. otec už se může odvolat hned). Pokud matka otce neoznačí, tak má nárok jen na ty nejnižší dávky. Určování mateřství: - Nikdy se nezjišťovalo, matka byla vždycky jistá. - Matkou dítěte je ta žena, která dítě porodila!!!
8
PRÁVA A POVINNOSTI RODIČŮ A DĚTÍ: 1) Práva a povinnosti rodičů vůči dětem 2) Ostatní práva a povinnosti rodičů Práva a povinnosti rodičů vůči dětem: - Rodiče mají právo i povinnost děti vychovávat a vyživovat. Vychovávat dítě mají oba rodiče, omezení nastává až po rozvodu. Nikdy soud nepřipustí žádný styk s otcem, pouze v případě, že otec spáchal trestný čin násilné povahy, ale stejně jen dočasně omezí styk (až je dítě větší, tak stejně styk s otcem povolí). - Rodiče mají právo i povinnost děti zastupovat. Rodiče jsou až do 18 let zákonnými zástupci svých dětí. Rodiče dítě zastupují, i když jsou rozvedení, je-li zástup potřebný. - Rodiče mají právo i povinnost pečovat o majetek dětí. Majetkem dítěte jsou jeho dary (např. dům od babičky) nebo dědictví, o které rodiče musí pečovat. Dítě má právo v dospělosti požádat o vypořádání svého majetku. Prodat věc mohou jen se svolením opatrovnického soudu (obecní soud), ale musí s ním naložit pouze v zájmu dítěte. Ostatní práva a povinnosti rodičů: - Právo a povinnost s dítětem bydlet, pokud je to možné. - Právo a povinnost dítěti určit jméno a příjmení. Práva a povinnosti nezletilých dětí vůči rodičům: - Pomáhat s pracemi v rodině. - Dle svých možností jsou děti povinny přispívat finančně.
9
