Rodina v Bibli I. Dnešní téma by mělo být aktuální pro většinu přítomných. Téma – Rodina v Bibli/ne manželství, ale rodina/. Většina z nás žijeme uprostřed rodiny ať už v roli rodičů, dětí, dědečků či babiček. Během dnenšího a několika dalších kázání budeme hledat odpovědi na řadu otázek. Co je to rodina? Jak by měla fungovat křesťanská rodina? Jaký je rozdíl mezi rodinou, kterou lze označit jako věřící či jen zčásti věřící nebo úplně nevěřící. Tyto a další otázky si budeme klást při pohledu na několik rodin, které nám přibližuje Boží slovo. Budeme hovořit nejen o bibl. zásadách, platných pro život křesťanské rodiny, ale také o tom, jak tyto zásady můžeme a máme naplňovat v praxi. Začneme pohledem na současnou realitu, ve které se pohybujeme. Rodina začíná být v dnešní české společnosti spíše výjimkou, než pravidlem a to platí především o úplných a fungujících rodinách. Aktuální statistiky hovoří o tom, že v ČR končí rozvodem každé druhé uzavřené manželství. Výsledkem je mimo jiné skutečnost, že řada dětí vyrůstá v neúplných rodinách. Některé děti svého skutečného otce nikdy nepoznaly, znají pouze partnera či partnery své maminky. To vše přináší celou řadu negativních důsledků promítajících se oblasti výchovy dětí, jejich vývoje či do kvality mezilidských vztahů ve společnosti vůbec. Odborníci, zabývající se problematikou rodiny hovoří o krizi rodiny a předpovídají, že úplná fungující rodina bude stále více vzácnějším jevem. A tak se hledají modely spoužití lidí, které by rodinu alespoň zčásti nahradily, jako je např. manželství homosexuálů, atd. Písmo hovoří ale o tom, že rodina není přežitkem, ani výjimkou, rodina může být nádherným společenstvím nedokonalých lidí různých povah, vytvářejících skutečný křesťanský domov. Pojďme se o tom přesvědčit při pohledu na život jedné SZ rodiny a tou byla rodina Abrahama.
Základy, na kterých stála Abrahamova rodina. Text: 1 M 12, 1-3 O co se opírala Abrahamova rodina? Co tvořilo její stabilitu? Co jí pomáhalo vyrovnat se se situacemi, které bychom v dnešní terminologií mohli označit jako krizové? Abraham a jeho manželka Sára byli inteligentními lidmi s dobrými komunikačními schopnostmi. Jejich vztah byl vztahem hluboké lásky a vzájemné důvěry. Jejich životní úroveň ve srovnání s jejich okolím byla vysoká, nevěděli, co jsou to dluhy, netrpěliví věřitelé, hypoteční splátky. Základem pro jejich manželství a rodinu by mohly být kvalitní vztahy, dobré osobnostní předpoklady obou partnerů pro budování pěkného manželství či spolehnutí se na dobrou hmotnou situaci rodiny. To vše hrálo v životě jejich rodiny důležitou roli. Ale tím nejdůležitějším základem pro Abrahamovo manželství i pro život obou manželů byl jejich vztah víry k Bohu a k Jeho slovu. Bůh opakovaně Abrahama ujišťoval o tom, že je milujícím Bohem a dobrým Pastýřem, který povede jej i jeho rodinu, který o ně bude vždy dobře pečovat. A Abraham se nebál Bohu cele důvěřovat, i proto je v dějinách Božího lidu často nazývám otcem víry. Skrze příběh Abrahamovy rodiny nám Bůh klade otázku – na jakém základě stojí naše rodiny? Na co se spoléháme, když myslíme na přítomnost i budoucnost naší rodiny? Známý 127 Žalm začíná konstatováním: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“ Každá rodina je svým způsobem stavbou, jejíž kvalitu vždy prověří čas. Je Božím přáním, aby nikdo v roli stavitele nemusel po čase konstatovat, že jeho stavba za moc a nebo dokonce za nic nestojí. Kvalita vztahů členů rodiny k Bohu skrze víru v Pána Ježíše Krista je tím pravým základem, o který můžeme opírat vztahy uprostřed rodiny a rodinu jako celek. Pokud to děláme, potom můžeme počítat s tím, co Bible nazývá slovy požehnání, pomoc, ochrana, tedy, co je projevem Boží přítomnosti uprostřed rodiny a jejího života. Situace rodiny, opírající se o Boha a jeho slovo je diametrálně odlišna od situace rodiny nevěřící, i když vnější okolnosti mohou být úplně stejné. Pojďme se nyní podívat na to, jak fungovalo křesťanské manželství a rodina Abrahama.
Abraham coby duchovní vůdce rodiny. 1 M 12, 4 - 6 Život rodiny přináší situace, na které lze reagovat různým způsobem. Abraham na situace, které se týkaly jej a jeho rodiny reagoval tím, že je přinášel Bohu, u Něj hledal odpovědi na otázku, jak je mají on a jeho rodina řešit. Skrze úzké společenství s Bohem Bůh Abrahama budoval v roli duchovního vůdce a pastýře své rodiny. Manžela a otce, který umí hledat Boží vůli nejen pro sebe, ale také pro celou svou rodinu. Křesťana, který umí nést před Bohem odpovědnost za důležitá rozhodnutí, kterým se žádná rodina ve svém životě nevyhne. K takovým rozhodnutím patřil i odchod z Cháránu. Jednoho dne Bůh Abrahamovi /tehdy Abramovi/ ukázal, že má z Cháránu odejít. Neřekl mu, kam přesně má jít, ani mu nesdělil detaily svého záměru. Abram se nebál Bohu věřit, nebál se důvěřovat tomu, že Boží vůle v určité situaci bude pro něj i pro jeho rodinu vždy tím nejlepším řešením. Abraham se nevyhýbal důležitým rozhodnutím, ani nepřenášel odpovědnost za ně za svou manželku, ale uměl tyto situace řešit na modlitbách s Bohem a u Něj hledat moudrost, jak mají On a Sára důležité situace v životě své rodiny řešit. To, zda křesťanská rodina či manželství funguje dobře či špatně, se odvíjí mimo jiné od toho, zda muži v roli manželů či otců rodin plní roli, kterou plnil Abraham – roli duchovních vůdců svých rodin /slabé místo některých křesťanských manželství či rodin/. Vstup do manželství a založení rodiny je zároveň pozváním pro všechny křesťanské manžely a otce, aby se, nechali Bohem vést a budovat v tom, abychom v této roli s Boží pomocí obstáli. Zkoušky v životě Abrahamovy rodiny. 1 M 15, 1-6 Byla jich celá řada, ale tou dlouhodobou a nejtěžší bylo čekání na děti. Abrahamova manželka Sára nemohla mít po dlouhu dobu děti a to bylo pro oba manžele velmi těžké. To jediné o co se v takové situaci opírali, bylo Boží zaslíbení o tom, že Bůh dá Abrahamovi syna. Žádné jiné viditelné jistoty a záruky toho, že vše dobře dopadne, Bůh Abrahamovi a Sáře nedal. Zkoušky v životě křesťanské rodiny jsou v mnohém ohledu podobnými situacemi. To jediné, co v nich často máme, je jistota, že nás v nich Bůh neopustí a že s jeho pomocí bude mít celá situace nakonec
pro naši rodinu ten pozitivní konec. Když bychom se podívali na Abrahamovo manželství v průběhu řady let, tak bychom zjistili, že ve zkouškách se vztahy v jeho manželství a posléze i rodině prohlubovaly, stávaly se zralejšími a kvalitnějšími. Zároveň vidíme, že Bůh tuto rodinu v žádné ze zátěžových situací, kterými, prošla, neopustil, ale vždy ji dovedl k tomu nejlepšímu řešení dané situace. To je naděje pro naše rodiny a zkoušky, kterými některé rodiny mohou už třeba po dlouhou dobu procházet. Co se Sáře a Abrahamovi nepovedlo. Určitě to byl nápad Sáry, vyřešit problém s bezdětností prostřednictvím jejich služebné jménem Hagar. Nuto řici, že to bylo v té době běžné řešení situací, kdy žena z různých důvodů nemohla mít děti. Abraham s tímto nápadem souhlasil, oba se neptali Boha na jeho vůli. Výsledkem bylo narození Izmaele a celá řada problémů, které díky tomuto kroku Abrahamova rodina pak prožívala. Co Abraham a Sára rovněž neuměli, bylo vyrovnat se se situacemi, kdy jim hrozily existenční starosti. Čas od času prožívali období, kdy v oblasti, kde právě pobývali, nastal hlad. To byla pro ně náročná situace, která na ně silně doléhala a to i přesto, že patřili mezi dobře situované rodiny. Pojďme si jednu takovou situaci z Božího slova přiblížit/1 M 12, 10 – 13/: „I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad. Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: "Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu. Až tě spatří Egypťané, řeknou si: »To je jeho žena.« Mne zabijí a tebe si ponechají živou. Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu." Podobná situace se zopakovala o řadu let později. V obou případech Abraham a Sára zvolili řešení, které bylo lidsky viděno „promyšlené“, ale z Božího pohledu špatné. V obou situacích nebyli Abraham a Sára dobrým svědectvím pro své nevěřící okolí a Bůh by je mohl plným právem nechat nést všechny důsledky jejich svévolného počínání. Ale Bůh to neudělal. V obou případech neměly konečné slovo hřích a ovoce hříchu, ale Boží slitování, odpuštění a nová Boží milost. Díky Bohu za to, že to může a smí být i zkušenost všech křesťanských manželství a rodin. Bůh a jeho láska jsou mocnější, než chyby a nedostatky, jichž se křesťané v rolích manželů, rodičů, dědečků či babiček a nebo dětí dopustili.
To neznamená, že si člověk někdy neponese důsledky chyb, jichž se dopustil. To znamená, že v Bohu můžeme mít naději k novému začátku či pozitivnímu pokračování tam, kde se něco pokazilo.
