3/13
Bibli kralické je letos 400 let Na letošní rok připadá jedno významné výročí, které je s naší církví úzce spjato. Uplynulo totiž 400 let od posledního vydání Bible kralické, jedné z knih, které měly zásadní vliv na utváření české kultury, jazyka i sounáležitosti s českým národem, ale především na udržení víry našich otců. Je to kniha, která se mnohým stala oporou v těžkých dobách temna po bitvě na Bílé hoře. Tady je její příběh:
Bratrské školství umožnilo nejen čilou korespondenci se zástupci světové reformace (Luther, Zwingli, Calvin…) na kvalitní jazykové úrovni, ale podnítilo i touhu mít český překlad Bible přímo z původních jazyků – ne už z latinské Vulgáty, která byla užívána do té doby. Renesance (16. stol.) to umožnila, protože otevřela přístup k původním řeckým a hebrejským textům. Jednota tedy začala k takovému přímému překladu přirozeně směřovat.
Již husitství stálo na zvěstování Slova. Jeden ze čtyř Pražských artiklů zněl: „aby Slovo Boží bylo svobodně hlásáno“. Bible jako kniha všem dostupná byla však v té době vzácná. Teprve v polovině 15. století byl v německých zemích vynalezen knihtisk a k nám se rozšířil v průběhu dalších padesáti let. Pro Jednotu bratrskou, která se tou dobou již zřetelně zaměřila na vzdělávání dalších generací, znamenal tento milník pokroku vítanou pomoc.
Podstatnou roli v tom sehrál Jan Blahoslav, vzdělanec a tehdejší biskup Jednoty, který o celém záměru napsal: „Zákona Páně do českého jazyku nenáleží vykladati toliko z vulgátního latinského vydání, v němž je pokaženo více než šestset míst, ale z textu řeckého; všem ctným a učeným lidem je přece známo, že je třeba čerpat přímo z pramenů. Nebo jisté jest, že mnohá slova z jazyku řeckého lépe se mohou vyložiti do češtiny, vlastněji mnohem nežli do latiny; protože se
mnohá slova řecká (ne o všech slovích pravím) k českým nežli k latinským a nebo latinská k českým trefují.“ (J. Blahoslav, Gramatika česká) Nejprve připravil a vytříbil potřebnou gramatiku i sloh a důkladně prozkoumal
...událost dosavadní české bible, aby se posléze sám pustil do překladu Nové smlouvy/ Nového zákona z řeckého originálu. Blahoslav si však byl dobře vědom toho, že bez techniky tisku a bez lidí s touto výrobou spojených není možné práci dotáhnout až do konce – do obecného užívání. Proto nechal ze Šamotul přes Mladou Boleslav dopravit do svého sídla v Ivančicích tiskárnu. Zde také ještě za života Blahoslavova vznikly ve spolupráci s bratry Solíny a dalšími pracovníky kromě dalších knih i dvě vydání Nového zákona (1564 a 1568). Jan Blahoslav zemřel roku 1571 a doba se znovu začala přiostřovat. Jan Starší ze Žerotína tedy připravil místo, kde by tiskárna byla blíž jeho sídlu v Náměšti a kde by práce tiskařů i překladatelů mohla nerušeně pokračovat – v Kralicích nad Oslavou. Po dramatickém tajném nočním převozu tiskárny z Ivančic do Kralic roku 1577 započala skutečná
práce na překladu (i s výkladem) Staré smlouvy/Starého zákona do češtiny. Podle Blahoslavova vzoru to neměl být pouze věrně přeložený text, ale zároveň i jazykově krásný a vytříbený. Tým složený především z kazatelů a seniorů Jednoty pracoval soustředěně devět let. Mnozí během procesu došli do konce svého pozemského života, ale tým byl stále doplňován novými odborníky. Kvalita výsledného překladu svědčí o tom, jak velkou péči Jednota věnovala vzdělání svých služebníků
a jak vysoká tato úroveň byla. Každý z pěti dílů Starého zákona má výrazný poznámkový aparát a bratří k nim později přidali stejně vybavený Blahoslavův Nový zákon. Každý díl byl v Kralicích nejen přeložen, ale i vytisknut s mnohými ozdobami a pečlivě svázán do nádherné knihy, která v člověku vzbuzuje úctu i bázeň, když ji drží v rukou – vždyť součástí překladatelské práce byly i modlitby a osobní čerpání ze Slova v pokorném očekávání, že Bůh při tomto díle bude hybnou silou i moudrostí a bude jím také oslaven. Celou takto přeloženou Bibli vydala kralická tiskárna roku 1596. Ve své době se stala pátým překladem Písma z originálu do národního jazyka v Evropě. Tím však práce neustala. Po dvou desetiletích od prvního dílu takzvané Šestidílky se bratří rozhodli k textu znovu vrátit a přehlédnout jej. Při všem dění politickém i církevním (tehdy byl
Bible kralická: „…Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus. Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buď Židé, buď Řekové, buď služebníci, neb svobodní, a všickni v jeden duch zapojeni jsme. Nebo tělo není jeden oud, ale mnozí…“ 1. Korintským 12, 12–27 „…A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha…“ Římanům 8,1
2
...událost například vyhlášen Rudolfův majestát, který Jednotě bratrské přinesl vytouženou legalizaci) se k vydání své poslední revize dostali až roku 1613. A to je tedy moment našeho čtyřstého výročí. Pak již byl běh
času příliš překotný a potřeba jiných tisků než Bible naléhavější. Takže i v současnosti tištěných Kralických biblích se dočteme, že text je stále podle posledního vydání z roku 1613. Kralická bible se stala průvodcem
všech českých emigrantů i oporou tajných protestantů v Čechách po Bílé hoře. Byla také základem obnovované češtiny v době národního obrození. Byla pečlivě ukrývána a také hledána a ničena nepřáteli, neboť výbušnina Božího slova jim bránila v šíření náboženství i ohlupování lidí. Je nejčastějším českým překladem Písma, který byl za 400 let od svého vzniku přetiskován. I když dnes Kralickou bibli příliš neužíváme, je nám pokladem bratrské víry, vzdělanosti i lásky ke Slovu a odkazem, ze kterého lze stále čerpat inspiraci. Výborný dokument o vzniku Bible kralické natočila letos Česká televize ve spolupráci s Vistafilmem. Jmenuje se Pod ochranou Žerotínů a režíroval jej Lubomír Hlavsa. Zhlédnout jej můžete zde: http://www.ceskatelevize.cz/ porady/10391170572-pod-ochranouzerotinu/
Základní škola v Kralicích nese od září jméno Jana Blahoslava Od letošního školního roku se základní a mateřská škola v Kralicích nad Oslavou jmenuje po biskupovi Jednoty bratrské Janu Blahoslavovi. Na budovu školy byla umístěna pamětní deska, která má tohoto významného učitele, překladatele a vzdělance připomínat. Za naši církev byl u jejího slavnostního odhalení přítomen Jan Klas. Fotografie si můžete prohlédnout zde, na stránkách Brněnské tiskové misie: http://www.btm.cz/index. php?menu=precist&co=177
3
...misie PRVNÍ MISIONÁŘ NA JIHU AFRIKY BYL MORAVAN Při svých cestách po světě jsem potkával české stopy až překvapivě často a překvapivě často to byly stopy významné. Přesto mne jedna stopa oslovila více než ostatní a pokládám ji za tak výraznou, že je mi velmi líto, že se o ní v našich končinách mluví jen okrajově a velmi potichu. Tu stopu zanechal na jihu Afriky Moravan Jiří Šmíd, přesněji Georg Schmidt.
Georg Schmidt
Narodil se roku 1709 v Kunvaldu (Kuníně) a svou odvahou a obětavostí změnil významnou část Afriky. A jak to občas v českých zemích bývá zvykem – doma o něm téměř nikdo nic neví. Když 9. července roku 1737 připlul do Kapského Města, vítal ho nejen guvernér, ale i duchovní Holandské reformované církve, v té době jediné oficiální církve v Kapsku. Ta sice měla šířit víru i mezi domorodým obyvatelstvem, ale praxe se od teorie velmi lišila. Většina farmářů pokládala původní černé obyvatelstvo za nehodné víry, ďáblovy děti, černé zboží, či dokonce za černý dobytek. Ale právě za původními Khoikoi (Sany, Křováky) Georg Schmidt přijel a mezi nimi chtěl žít. Bylo mu necelých 28 let a už měl za sebou 6 let vězení a zkušenosti pronásledovaného
štvance. Tak odměňovala katolická vládnoucí elita protestantské aktivisty na Moravě v první polovině 18. století. Odmítl působit v Kapském Městě a odešel pěšky do pustiny. V Paviáním údolí, vzdáleném cca 120 km od Kapského Města, uprostřed
území Koikoiů a daleko od bělošských farem, se rozhodl Jiří Schmidt postavit chýši podobnou domorodým obydlím. Chtěl začít systematicky vyučovat nejen křesťanství, ale přál si naučit také Koikoie číst, psát a naučit je řemesla. Tím se stal trnem oku farmářům, a když v roce 1742 začal
4
...misie komunita Moravských bratří v Paviáním údolí 47 věřících domorodých Koikoiů. Holandské autority již nedovolily Jiřímu Schmidtovi, aby se do Afriky vrátil. Malá africká komunita zůstala bez pastora a všichni předpokládali, že zanikne.
domorodce dokonce křtít, začala proti němu brojit i Holandská reformovaná církev, která si vymezovala právo na křest a chtěla rozhodovat o tom, kdo bude a nebude pokřtěn. Formálních důvodů k tlaku na moravského misionáře našla celou řadu. Přes všechny překážky vydržel ještě rok, ale v roce 1743 jej povolali do Kapského Města, nalodili na loď a poslali do Holandska, kde se mělo oficiálně rozhodnout, zda je jeho činnost v pořádku, či ne. V té době měla
Když Paviání údolí navštívili v roce 1792 (tedy po téměř 50 letech!) další moravští misionáři, předpokládali, že misie již nebude existovat a žádný Koikoi se nebude hlásit ke křesťanství. Ptali se domorodců, zda si ještě někdo vzpomene na jejich předchůdce bratra Georga a byli nesmírně překvapeni, když je oslovila stará, téměř slepá žena a prohlásila: „Otec Georg mne pokřtil a dal mi jméno Magdaléna“. Navíc ukázala Bibli, kterou jí George Schmidt při svém odchodu zanechal. Když chtěli, aby jim něco z ní přečetla, zavolala svou vnučku a požádala ji, aby četla. Otec Georg by měl jistě velkou radost.
Hudba je naprosto neoddělitelnou součástí bohoslužeb a církevního života Moravských bratří. Každá farnost na jihu Afriky se snaží mít svou vlastní kapelu a Moravian Brass Band je bezesporu veliký pojem. (Tradice dechových kapel přišla právě s moravskými bratřími. V Herrnhutu i jiných bratrských sborech bylo totiž používání těchto nástrojů typické – pozn. red.) Téměř 70 dechovek hraje nejen
při bohoslužbách a křtech, ale i při jiných příležitostech moravské komunity. Každý rok se pořádají festivaly farních dechovek a je to vždy veliká společenská a kulturní událost. V kapelách hrají především mladí a také je dirigují a radost z hudby a ze života vyzařuje i z každé bohoslužby. Víra je pro Moravské bratry živá věc a nedílnou součástí jejich životů.
5
...misie
Na místě původní misie Georga Schmidta byl založen Genadendal a stal se postupně náboženským, kulturním a vzdělávacím centrem Moravských bratří v oblasti Kapska. Dnes je v Jihoafrické republice více než 100 000 členů Moravské církve, v Tanzanii dokonce více než čtvrt milionu. Ke kostelům patří školy, dílny, charitativní organizace a dechové kapely – ty jsou vždy chloubou každé
farnosti. Prostě Moravští bratři jsou významná protestantská církev, ačkoliv u nás o ní slyšel málokdo. Jiří Schmidt zanechal v Africe opravdu silnou „českou stopu“ a určitě by si zasloužil větší pozornost nejen historiků, ale i veřejnosti. Do Afriky se už nikdy nevrátil. Pokoušel se bojovat za svou víru na území Moravy, Slezska a Čech. Zemřel ve věku 76 let.
Komenského muzeum V Genadendalu v komplexu Moravské církve najdete i malé, ale velmi pečlivě vedené muzeum. Dalo by se očekávat, že se takové lokální muzeum bude věnovat především historii svého vlastního místa, ale při návštěvě vás čeká velké překvapení – hlavním tématem muzea je osobnost Jana Ámose Komenského. Komenský je pro většinu Čechů a Moravanů osobností z učebnic. „Učitel národů“, o kterém sice všichni víme, že existoval, ale jeho skutečný význam si neuvědomujeme a o jeho díle také víme zoufale málo. V malém městečku Genadendal, uprostřed kopců, téměř na konci Afriky uznávají Jana Ámose Komenského jako jednu z největších osobností světových dějin. Dávají jej na roveň s Albertem Einsteinem a podobnými velikány.
Před šesti lety jsem přivedl do Genadendalu skupinku Čechů a Moravanů. Předem jsem je informoval o historii a současnosti tohoto zvláštního místa. Ve skupince byli i manželé Poliakovi a ti s sebou přivezli nádhernou bustu Jana Ámose Komenského, kterou nechali vyrobit, a darovali ji farnosti Moravanů v Genadendalu. Byl to dar, kterého si v Genadendalu nesmírně váží a pokaždé, když jsem se do farnosti vrátil, měli lidé z farnosti potřebu poděkovat. Moc díky, Poliakovi, moc díky!
Jan Papež, CK Marco Polo
6
...Jednota v akci JESUS BREAK Jsou některé akce, které už mají tradici. Jednou z nich je Jesus break – break dance festival, který už nějaký ten pátek pořádá sbor v Králíkách. Letošní ročník proběhl na začátku září, opět vydařeně. A tak je docela příhodné si o celé – už docela úctyhodné – historii festivalu popovídat. Zeptáme se Petra Appla, správce sboru v Králíkách:
Petře, jak dlouho už se Jesus break pořádá?
U nás v Králíkách šestým rokem, ovšem od úplného začátku už to bude 11 let.
Přibliž nám, jak festival vznikl?
Prvopočátek byl v Praze. Tamní sbor uspořádal takové break dancové odpoledne, které se jmenovalo Jesus break. Příští rok se pak myšlenky i organizace chopil sbor v Ústí nad
Orlicí, kde se akce pořádala až do roku 2007. Dan Dostrašil ale tehdy začínal v Ústí rozjíždět mateřské centrum Srdíčko a sbor se v té době zaměřoval spíš na malé děti. Breakový festival se jim do programu už nevešel. A já, protože jsem od začátku byl u toho, jsem zase věděl, že pro Králíky by
akce tohoto formátu byla dobrá. Takže se Jesus break přesunul k nám.
Měnil se nějak Jesus break během let?
Ano, měnil. Původně jsme se v Králíkách snažili pokračovat v tom, jak festival fungoval v Ústí, ale
pak jsme třeba zjistili, že nemůžeme být večer venku, protože jsou u nás drsnější klimatické podmínky. Takže jsme večerní vystoupení přestěhovali do kulturáku. Taky tady nebyly žádné zdi vhodné k posprejování, samotný street art v Králíkách vlastně ani nemá tradici. Teprve až letos byl pro sprejery prostor, protože jsme koupili dřevěné desky a papír, takže se po dlouhé době zase tvořilo. Jinak jsme se ale snažili Jesus break přebrat, jak byl.
Jak Jesus break probíhá?
Když se všichni účastníci sjedou, začíná se pátečním seznamovacím večerem. Vždy v sobotu dopoledne je vystoupení na náměstí, jeho cílem je pozvat kolemjdoucí na večerní vystoupení. Odpoledne, zase na náměstí, probíhají workshopy a street art – kolemjdoucí se mohou učit breakovat i sprejovat, což bývá prima – je to takové spontánní. Večer je hlavní vystoupení, letos jsme měli
7
...Jednota v akci asi třicet účinkujících, střídá se rap, hiphop, beatbox, breakdance… Jesus break končí v neděli ráno festivalovou bohoslužbou, kde zase vystupují účastníci, a já mívám nějaké povzbuzující slovo pro mládež.
Kolik lidí se asi účastní a odkud jsou? Jsou jen z církve? Vystupujících bývá okolo třiceti a většina jich je z církve. Ale nejen z té naší, Jesus break je dost ekumenický. Účinkující přivezou i svoje kamarády, také jezdí mládež z Rychnova, Dobrušky a Ústí a přicházejí i mladí lidé z města. Dohromady se na akci
objeví tak 200 lidí, což je setrvalý stav už několik let.
Jaký je smysl Jesus breaku?
Chceme mladým lidem ukázat, že je tady Bůh, který je miluje. Že můžou žít plnohodnotný život bez drog, alkoholu a promiskuity a že je tady církev, která na ně myslí a fandí jim.
Jak na festival reagují místní obyvatelé?
Jesus break je v Králíkách už zavedená kulturní událost. Králická mládež se na něj těší a město nám na přípravu pravidelně přispívá. Na akci se objevují i mladí lidé, které známe z našeho volnočasového klubu.
Vy jste nedávno rozjeli projekt s názvem Mládež pro Králíky. Povíš nám, o co jde?
Je to projekt, který má za cíl zlepšit kvalitu života mladých lidí v Králíkách. Začali jsme dotazníkem, co mládež v Králíkách trápí, co se jim líbí, jestli tu
chtějí žít, jaké mají vize, jak tráví volný čas. Potom proběhne několik diskuzních kulatých stolů pro mládež, zastupitele a širokou veřejnost. Na základě výstupů z dotazníků a zmíněných diskuzí pak budeme vytvářet dlouhodobou strategii. Celý ten počin je podporován z programu EU Mládež v akci a v týmu je starostka města, dva zastupitelé a další nadšenci, kteří mají rádi mladou generaci. My, jako sbor Jednoty, celý projekt zastřešujeme.
Je ještě něco, co bys na téma Jesus break zmínil?
Pozvali jsme Filipa Marka, aby natočil video z festivalu. Výsledek nás všechny nadchnul, určitě se na něj podívejte, je na stránkách www.facebook.com/MladezProKraliky. Autorem i zpěvákem rapové skladby v klipu je David Bylina (Envej) z Mladé Boleslavi. Pro zájemce ještě uvádím stránky festivalu: www.facebook.com/pages/JesusBreak/104792889569267/
8
...náš sbor SBOR JEDNOTY BRATRSKÉ V OSTRAVĚ Pokud jste si v minulých číslech Jbulletinu četli poutavé články o moravských sborech Jednoty bratrské v Holešově a v Ivančicích, byli jste vždy v úvodu vtaženi do dějin a sledovali jste počátky tamní práce Jednoty od konce 15. století. V případě Ostravy vám něco podobného nemůžu nabídnout. Historie šla v tomto smyslu kolem nás, byť nás míjela opravdu těsně. Stačí připomenout místní jména jako Suchdol nad Odrou, Ženklava, Fulnek, určitou etapu v životě Jana Amose Komenského nebo třeba činnost Christiana Davida a srdce každého milovníka naší církevní historie zajásá.
Jak začít? U nás se dějiny sboru začaly psát v roce 1998, kdy se skupinka místních křesťanů přihlásila k Jednotě bratrské.
Situace v naší církvi ale tehdy nebyla jednoduchá. Přestože mnozí pastoři i členové církve této naší skupině fandili a stáli za ní, brzy se ukázalo, že se tehdejší Úzká rada Jednoty bratrské neshodne na našem přijetí a nedá souhlas k založení samostatného sboru v Ostravě. Tuto situaci někteří naši přátelé neustáli a skupinu opustili.
Ti, kteří zůstali, hledali řešení, které by umožnilo zapojení do Jednoty bratrské jiným způsobem. Nejdříve jsme zvažovali možnost připojení k nejbližšímu, tedy holešovskému sboru, ale i tato možnost se ukázala jako neprůchodná. Nakonec došlo k poněkud kuriozní situaci, jelikož v Ostravě byla díky tehdejšímu nasazení Jaroslava Plevy
nakonec ustavena misijní stanice mladoboleslavského sboru. Byl to zvláštní stav, ale umožnil naší skupině, aby se plně integrovala, připojila se k vizi Jednoty bratské a vyvíjela de facto stejnou činnost, jako kdyby byla samostatným sborem. V tomto období nás zastihly přelomové události, jakými byly například den pokání a následná smlouva věrnosti. Později byla ostravská misijní stanice na krátké období z organizačních důvodů přeřazena ke sboru v Benešově, ale to už vše spělo ke vzniku samostatného sboru. Ten byl oficiálně založen v roce 2005.
Boží místo na radnici
Takové tedy byly naše začátky. Nejdříve jsme se scházeli v prostorách Armády spásy v Ostravě-Porubě. Bylo to dobré dočasné řešení, ale
9
...náš sbor neumožnovalo nám v podstatě žádný rozvoj sborových aktivit. Bylo zřejmé, že potřebujeme prostory, které budeme mít k dispozici sedm dní v týdnu a které budeme využívat nejen pro naše setkávání, ale i k nejrůznějším aktivitám určeným pro mnohem širší okruh lidí. Rozuměli jsme tomu, že církev je zde proto, aby žila pro společnost, nikoli proto, aby byla „fabrikou na náboženství“ pro své členy. Vhodné místo jsme našli v OstravěMartinově, a to přímo na radnici tohoto malého městského obvodu.
V prostorách, které měla dříve pronajaté krejčovská dílna a které nebyly zrovna v ideálním stavu, jsme začali s nutnými úpravami. Byla to pro nás výzva, protože stavební práce byly na naše poměry hodně drahé a i měsíční nájem se vyšplhal mnohonásobně nahoru. Radnice nám ale už tehdy výrazně pomohla a štědrost našich členů byla taková, že jsme se vlastně nikdy nedostali do opravdového finančního tlaku. Martinov je výborné místo. Sice je trochu stranou běžného městského ruchu, ale je dobře dostupný. Místní radnice je velmi dobrá adresa a naše sousedské vztahy s městským úřadem jsou stále lepší.
Práce je pořád dost
V našich prostorách se schází Klub deskových her Zátah, který si mezi fanoušky z Ostravy a okolí získal velmi dobrou pověst. Stále na něj přicházejí noví lidé, se kterými rádi navazujeme přátelské vztahy.
Brzy po Zátahu začalo fungovat i Rodinné centrum Martínek, do kterého s dětmi přicházejí nejen maminky, ale i tátové. Je skvělé, že můžeme povzbuzovat chlapy a motivovat je k tomu, aby se mužským způsobem aktivně věnovali svým dětem. Když pak na Den otců vezmeme táty s dětmi a podnikneme výlet, na který mámy nemají přístup, má to hodně do sebe. Rodinné centrum Martínek roste nejen v počtu spřátelených rodin, ale také v dosahu své činnosti. V minulém roce vznikla další setkání s výukou angličtiny pro děti. Především se ale v tomto rodinném centru zrodila
myšlenka na založení miniškolky pro 10–12 dětí. Školka bude otevřena pravděpodobně od letošního října. Pro sbor to samozřejmě znamená další stavební úpravy, novou finanční výzvu a hledání nových zdrojů. A také řadu nových překvapení, například ze strany radnice, která nám pro potřeby školky zapůjčila bezplatně k užívání část své zahrady. Postupně se tak z našich prostor stává multifunkční centrum s volnočasovými a vzdělávacími aktivitami. Našemu okolí se nepodbízíme, ale chceme být otevření, srozumitelní a féroví lidé, kteří žijí pro druhé a mají jim co dát.
10
...náš sbor Jak tluče ocelové srdce
Nechci ale zůstat jen u popisu jednotlivých aktivit. Už před lety jsme si definovali, že chceme být sborem s apoštolskou a prorockou mentalitou. Rozumíme tomu tak, že své město, své bližší i vzdálenější okolí chceme vidět z Boží perspektivy a chceme mít hluboké porozumění tomu, co se kolem nás děje. Současně chceme být lidmi s přirozenou autoritou, skrze které má Ježíš vliv na okolí. Toto poslání si uvědomujeme zejména ve vztahu k Ostravě. Ostrava, dříve „ocelové srdce republiky“, je zvláštní město s velkým potenciálem i s velkými problémy. Velmi se zde daří umění, a toto umění roste specifickým způsobem zezdola. Je to město, ze kterého pochází řada současných vrcholových politiků. Město, které se nebývalým způsobem změnilo od pádu totality. Bez ohledu na svou pověst patří k nejzelenějším velkoměstům v republice. Současně se potýká
s vysokou mírou nezaměstnanosti, s mimořádnými smogovými situacemi, se značnou mírou tolerance vůči komunistické straně a především s výrazným pocitem odmítnutí ze strany Prahy. Navíc Ostrava zakouší znatelný úbytek obyvatel. S těmito specifiky se jako sbor setkáváme. Jsme malým sborem, ale procentuálně máme velký počet umělecky nadaných členů. Jsme rádi, že zde můžeme žít jako lidé, kteří mají rádi své město, dělají pro něj něco užitečného, modlí se za něj, staví se
za řešení jeho specifických problémů a navíc do svého okolí přinášejí jinou atmosféru, než jakou toto město žije.
Moravská církev
Současně máme na srdci Moravu. Chceme vzít dědictví, které zde zůstalo po našich otcích z Jednoty bratrské, a novým způsobem ho rozvinout. Toužíme po tom, aby moravská mentalita byla ovlivněna Ježíšem, ne prázdným náboženstvím. Toužíme po tom, aby na místech, kde je mnoho kamenných kostelů, začaly v budoucnu vznikat živé sbory. Současně se nechceme nechat strhnout naší fantazií. Víme, že je potřeba, abychom postupovali zralým způsobem ve společné vizi s dalšími dvěma moravskými sbory. Cesta ke spolupráci se začala otevírat s příchodem Toníka a Mirky Chutných do Holešova. Brzy jsme se začali scházet i s Chotašovými z Ivančic. To už zbýval jen krok k budování vztahů nejen mezi pastorskými manželskými páry, ale i mezi sbory. Uspořádali
jsme první moravskou regionální konferenci a v dalších letech jsme pokračovali. Mohli jsme se společně radovat z toho, jak byl na každé další konferenci zřetelný posun dopředu. V této spolupráci moc rádi pokračujeme i se Svobodovými, kteří přišli do Holešova místo Chutných, a naše vztahy jsou stále intenzivnější. Letos v létě jsme například jeli na společnou „moravskou dovolenou“. Je nám spolu dobře, navzájem se inspirujeme, ale současně víme, že toto není konečným cílem. Máme před sebou skvělou a velkou výzvu, které se nemůžeme chopit z vlastních sil. Nemůžeme se v ní spoléhat na své zkušenosti, ani na svoji horlivost. Víme, že jsme nástroje, nikoli tahouni, a tomu opravdovému Tahounovi chceme dávat prostor. Tomáš Oliverius, správce sboru
11
...co se děje NA POMOC HOŘÍNU Jak si všichni jistě pamatujeme, v červnu se značnou částí naší země prohnaly povodně. Míst, a hlavně lidí
postižených obrovskou silou vody bylo nepočítaně a pro mnoho z nich se tato událost stala skutečnou pohromou.
Naše církev se připojila k těm, kteří se rozhodli pomoci, a vyhlásila sbírku pro obec Hořín u Mělníka, která byla povodněmi zasažena již poněkolikáté. Veliké díky patří vám všem, kteří jste neváhali a darovali jste své prostředky, bylo nám potěšením a radostí stát s vámi v tomto projektu. Tady je shrnutí naší společné pomoci: Celkově jsme vybrali částku 208 000 Kč. Tyto peníze byly použity na nákup sanačních omítek a nátěrů do rodinných domů a bytů, které umožňují rychlý návrat evakuovaných obyvatel do jejich domovů, dále k nákupu podlah, sádrokartonů a dalšího stavebního materiálu podle potřeb konkrétních rodin. V Hoříně jsme spolupracovali se Zuzanou Kosařovou, koordinátorkou pomoci, se kterou jsme ohledně povodní byli v kontaktu už jednou, a tudíž jsme věděli, že jí
12
...co se děje
můžeme důvěřovat. Do Hořína také jezdili osobně naši zástupci. Setkávali jsme se se starostou obce, jeho blízkými spolupracovníky i s konkrétními rodinami, se kterými jsme měli možnost mluvit, vyslechnout jejich trápení a nabízet jim Boží povzbuzení
i naši blízkost. Starosta se svým týmem postupně vytipoval několik desítek nejhůře postižených rodin, kterým chtěli intenzivněji pomáhat, jim také byla směrována naše finanční pomoc. Zástupcům obce se mimo to podařilo dohodnout se na spolupráci
se stavebninami IZOMAT Mělník, které jim poskytly slevu na stavební materiál ve výši cca 50 %. Díky tomu mohla být naše společná pomoc rozsáhlá a efektivní – stavebním materiálem bylo podpořeno 38 domů (rodin). Koho by zajímal rozpis nakládání s našimi
13
...co se děje financemi, najde ho na webových stránkách Hořína po zpracování příslušné dokumentace. V současnosti je život v obci stabilizovaný, byť bude ještě stát množství času i peněz, aby se zcela vrátil do původního stavu. Rádi vám jménem Hořína, jeho představitelů i místních obyvatel vyřizujeme velké poděkování i vzkaz, že si naší pomoci velmi váží. Během jednotlivých setkání to zaznělo několikrát. A nakonec znovu opakujeme i naše poděkování
V obci Hořín na Mělnicku bylo červnovými záplavami zasaženo 141 domů, z celkového počtu 780 obyvatel jich bylo 700 evakuováno. K nim patřili kupříkladu: a přidáváme se k Pavlovi, který po obdržení daru z Filip řekl: „Věřte, že tato vaše oběť je Bohu stejně milá jako mně. Proto dá i vám, kteří patříte Ježíši Kristu, ze svého nevyčerpatelného bohatství všechno, co potřebujete.“ Díky vám všem!
Emil (79 let) a Karla (67 let) Hovorkovi, jejichž rodinný domek byl opětovně zaplaven (naposledy v roce 2002). Paní Karla je po mrtvici ochrnutá na polovinu těla, bez pomoci nemůže chodit. Přišli o veškeré vybavení domácnosti včetně plynového kotle. Po povodni museli kompletně vysekat vnitřní omítky do výše jednoho metru, potřebovali novou elektroinstalaci i koupelnu. Kuchyňskou linku se nám podařilo sehnat ve spolupráci s Oresi.
To, čím si Hořínští prošli, a místa, kam byla směřována naše pomoc, zachycují fotografie, které si můžete prohlédnout zde: http://tinyurl.com/laywvlk
Dům Pavla (45 let) a Jaroslavy (41) Petrusových byl zaplaven po celé obytné části do výše 56 cm. Vzhledem k tomu, že dům nemá druhé podlaží, byl po povodni zcela neobytný. Paní Petrusová bydlela na zahradě ve stanu, pan Petrus ve služebním voze a děti u přátel v Mělníku. Aby se rodina mohla alespoň částečně nastěhovat do domu, byla nutná obnova podlah a vnitřního zdiva.
14
...okénko do archivu RUKOPIS CHRISTIANA DAVIDA Milí čtenáři Jbulletinu, přinášíme vám další možnost nahlédnout do archivu Jednoty bratrské, ve kterém, jak bylo již v minulém čísle zmíněno, se najde
nejedna zajímavost. Tentokrát se můžete podívat na vlastnoruční rukopis jedné z nejvýznamnějších postav Obnovené Jednoty bratrské, Christiana Davida.
Nejedná se o žádný dokument nezvyklé důležitosti, jde o vcelku obyčejný záznam o zaplacení dluhu (1 tolar). Sbor jej měl u jistého pana licencia Dünnbiera, místního apatykáře. („Licencius“ je titul pro magistra – pan Dünnbier tedy, jak vidno, nebyl žádný obyčejný mastičkář.) Dluh tehdy za sbor zaplatil bratr Tobias Leippelt, na což mu Christian David vystavil toto potvrzení. Text končí tím, že sbor částku bratru Tobiasovi také vrátil. Zajímavostí jsou i drobné chyby, kterých se Christian David během psaní dopustil. Tobiasu Leippeltovi zkomolil jméno a měsíc april napsal jako abpril. Celkově tedy před sebou nemáme žádnou zásadní zprávu, ale jako
ukázka Davidova rukopisu má tento list papíru z roku 1731 nepochybně své kouzlo. Německý text zní: Der liebe Bruder Tobiß Leiphold hatt vor die Gemeine, dem Herrn Licenciaten Dünnbier einen Thl bezalt welchen die Gemeine ihm noch schuldig ist Herrnhuth den 30. abpril 1731 Christian David richtig bezahlt Tobias Leippelt V češtině: Milý bratr Tobis Leiphold zaplatil sboru u pana licencia Dünnbiera jeden tolar, který mu sbor ještě dluží. Herrnhuth 30. dubna 1731 Christian David (pod tím douška) správně zaplaceno Tobias Leippelt
15
...Polsko NEJNOVĚJŠÍ ZPRÁVY Z NOWEJ SOLI Během léta jsme stihli delší pobyt v Čechách, během kterého jsme navštívili rodiče a předali byt v Praze. V srpnu jsme začali poznávat zdejší krásy, kromě častých návštěv koupaliště v Drzonkowie jsme koupili stan a přenocovali u jezera Łagów. V srpnu jsme také strávili skoro týden
v kempu u moře ve městě Ustka. Už jsme jako praví Poláci. V červenci se nám tu s Pražáky podařilo zorganizovat jednu větší akci. Byl to víkend pro rodiny v místním, dost populárním, parku Krasnala. Během tohoto víkendu
jsme s dětmi i jejich rodiči vyrobili 90 dřevěných hraček, mnozí si také přišli zahrát hry jako Kubb nebo Holandský biliard. Zájem příchozích nás až zaskočil – a tak jsme řezali a šroubovali, až šla hlava kolem. Děti i rodiče však odcházeli nadšení – naše kontaktní akce se tak trefila do černého. Získali jsme i pár nových kontaktů a také naši známí si nás mohou spojit s konkrétní akcí, kde jim nikdo nic netlačil. Dostali jsme také prostor v místním tisku, reportér byl prima chlapík a udělal nám sadu hodně dobrých fotek. O prázdninách jsme také navštívili Nové Město pod Smrkem, kde nám vzniká nové zázemí (doktoři, úřady, místní sbor). Je dvakrát blíž než Praha (130 km nejkratší a 2 hod nejrychlejší cestou). Strávili jsme prodloužený víkend s Bukovskými a byli ve sboru. Návštěvy tu plánujeme jedenkrát za měsíc.
16
...Polsko Iva je dál aktivní v Klubu Mam, kde se podílí na různých akcích. Jedna taková byla ke konci prázdnin. Program byl venku, různé hry na šikovnost, výroba, říkanky a projížďka lodí. Akce se líbila a Iva odpropagovala náš miniklub. Dvě maminky už návštěvu chystají, naposledy však účast Ivy zhatila nemoc (angína). Já tu našel zajímavou partičku amatérských běžců – Klub běhačů. Začal jsem chodit na tréninky, kde poznávám nové lidi v podobné věkové kategorii a s podobnými zájmy. Filip začal navštěvovat místní školku. Nejprve docházeli s Ivou na přípravu, potom už začal chodit sám. Je statečnej, ve školním roce 2013/14 bude chodit 2–3x týdně cca na 4–5 hodin… Brzo asi bude umět polsky líp než my. Původní varianta otevření nového krámku už téměř s jistotou padla, hledám alternativu. Rozdělil jsem web – „církevní“ zůstává na www.jednotabraterska.pl, aktivity
pro město (směrem ven) jsem sdružil pod samostatnou stránkou www.braciamorawscy.pl. Jedná se o stránky nadace, kterou se teď snažím zaregistrovat, aby zastřešila naše aktivity. Budeme moc rádi za vaše modlitby na tato témata: parťáci, ať z PL nebo CZ, hlavně ale v DS (Duchu) a v NS (Nowa Sól) výstava o Jednotě bratrské, která začíná slavnostním večerem 25. 10. – aby přišli zástupci samosprávy a abychom navázali lepší vztahy, pak taky, aby přišli lidi hladoví po životě miniklub – první maminka projevila zájem. V Nové Soli není žádné mateřské centrum - věříme, že tento prostor dříve či později zaplníme hledání nového krámku (obecně spolupráce s Irkem), či jiných zdrojů obživy Všechny vás srdečně zdravíme! Pepa a Iva Šedovi
17
CO NÁS ČEKÁ 11.–13. 10. 2013 Get Together 5.0 v Liberci 25. 10. 2013 Zahájení výstavy o Jednotě bratrské v Nové Soli 16.–17. 11. 2013 Celocírkevní konference v Liberci
©2013 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111, www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí,
[email protected]; grafická šablona: Erik Černý; sazba a grafická úprava: Zdena Horáčková; korektury: Aneta Mladějovská. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.
