Příloha č. II.
rkázky seznamu citací a způsob uvádění pramenů a literatury Modifikace platné normy sice upřednostňuje určité změny ve způsobu citování, ale v evropském pojetí se připouští přesto několik dalších způsobů uvádění literatury v odborných pracích. Student/ka si může zvolit některý z nich, ale pak je nutné zvolený způsob důsledně používat v celé práci.
Uvádění údajů v Seznamu literatury na konci závěrečné práce Monografie Jméno a příjmení Příjmení autora nebo autorů je psáno vždy velkým písmem, za příjmením následuje čárka, za ní pak celé křestní jméno malým písmem a tečka. Přípustný způsob je stále ještě i iniciála křestního jména. Student má možnost si zvolit jeden z těchto dvou způsobů, ale pak už jej musí používat v celém seznamu literatury. Poslední novelizace normy zavádí tento způsob: NOVÁK, Jiří. Před novelizací téže normy se používal způsob: NOVÁK, J. Student(ka) si může vybrat z těchto 2 způsobů citací. Název publikace, místo vydání, název nakladatelství a rok vydání, identifikační číslo Po příjmení a jménu následuje název publikace, který se píše kurzívou. Za názvem publikace je tečka. Pak se uvádí místo, kde byla publikace vydána, za ním dvojtečka, název nakladatelství nebo jméno nakladatele, čárka, rok vydání. Za tečkou následuje číslo ISBN. Je také možno uvádět rok vydání hned po tečce za křestním jménem nebo za iniciálou křestního jména. Tehdy je dvojí možnost: rok už na konci neuvádět, nebo jej uvést znovu. Celkový počet stránek je údaj dobrovolný, nemusí se uvádět. Příklady: NOVÁK, Jiří. Péče o duši jako lokální problém. Praha: Academia, 2006. 58 s. ISBN 80-7284539-6. NOVÁK, J. Péče o duši jako lokální problém. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-7284-539-6.
1
NOVÁK, Jiří. 2006. Péče o duši jako lokální problém. Praha: Academia, 2006. ISBN 80-7284539-6. NOVÁK, J. 2006. Péče o duši jako lokální problém. Praha: Academia. 58 s. ISBN 80-7284539-6. Student(ka) může volit jeden z těchto čtyř způsobů. Dřívější publikace ISBN ještě neměly, začalo se uvádět až od 80-tých let. Celý bibliografický údaj s ISBN se uvádí pouze v celkovém seznamu pramenů a literatury na konci práce. Vydání První vydání se nepíše, každé další vydání se uvádí, u české literatury např. 3.vyd., Nové rozš. vyd., 5. autoriz. přeprac. vyd., u anglické 5th ed.. Vydání se uvádí hned za názvem publikace. Někdy se vyskytuje také např. Vyd. 5. Příklad: KOUKOLÍK, František. LidskČ mozek. 2. akt. a rozš. vyd. Praha: Portál, 2002. 451 s. ISBN ….. BUBER, M. Ich und Du. 11. Aufl. Heidelberg: Schneider-Lambert, 1983. (Zde ještě není ISBN.) Překladatel Pokud je publikace přeložena, je třeba uvést jméno překladatele za názvem publikace. Jméno a příjmení překladatele se píše v tomto pořadí velkým písmem (dříve se psalo jeho příjmení malým písmem). Příklad: GROF, S. Za hranicemi mozku. Narození, smrt, transcendence. Přeložil Petr BOŠ. Praha: Gemma89, 1992. 346 s. ISBN 80-85 206-12-9. Je možné také používat zkratku Přel., ale pak zase všude stejně. Více autorů U jmen dvou autorů se používá spojka „a“, nebo u anglické publikace and či zkratka a. Pokud jsou tři autoři, je spojka „a“ před tím posledním. V Seznamu literatury se uvádějí v novelizaci normy čtyři autoři, ostatní se zahrnují do zkratky aj., před kterou se nedělá čárka. V angličtině se používá et al. a před et se čárka dělá. V textu se pak píší pouze dva autoři, pokud je jich více, uvádí se jen první a zkratka aj. Příklad: HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ. PsychologickČ slovník. Praha: Portál, 2000, s. 60. ISBN 80-7178-303-X.
2
Nebo: HARTL, P. a HARTLOVÁ, H. PsychologickČ slovník. Praha: Portál, 2000, s. 60. ISBN 807178-303-X. U slovníků je nutno uvést za rokem vydání po čárce jednotlivé stránky, odkud byla příslušná informace převzata – a to i při nepřímé citaci. V žádném případě se u slovníků nebo encyklopedií neudává celkový počet stránek. Příklad: MATOUŠEK, O. aj. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 36, 108. ISBN 80-7178548-2. Pokud jsou vydány dvě monografie od téhož autora nebo autorů ve stejném roce, přidává se k příslušnému roku malé písmeno abecedy bez předchozí mezery. Příklad: KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 3. vyd. Praha: Portál, 2002a. ISBN …. KRATOCHVÍL, Stanislav. Klinická hypnóza. 3. vyd. Praha: Grada, 2002b. ISBN ….. Nakladatelství U názvu nebo jména vydavatele se nepíše „s.r.o.“, „ a synové“ a nepoužívají se různé znaky, i když jsou v názvu nakladatelství uvedeny. Nepoužívá se také název „nakladatelství“, „vydavatelství“, „Publishing“, ale používá se „Press“ nebo „Tisk“. Nakladatelství v češtině se užívá jedině ve spojení s adjektivem např. Pedagogické nakladatelství, ale nikoliv Nakladatelství Grada, tedy v tomto případě se uvede pouze Grada. Také se nepíše název nakladatelství velkým písmem, i když je to tak uvedeno v záhlaví příslušné organizace. To je vyhrazeno pouze jménům autorů a zkratkám (např. UK – Univerzita Karlova).
Kapitoly z monografií U rozsáhlých sborníků s více autory je lépe uvést na začátku citace kapitolu příslušného autora. Je však nezbytné dále uvést celou publikaci, odkud se kapitola vzala. Autoři a název celé publikace se uvádí po předložce In (nyní je za ní dvojtečka). V tom případě se kurzívou píše pouze název celé monografie, nikoliv název uvedené kapitoly. Pokud jsou hlavní autoři celé monografie uvedeni v publikaci jako editoři, píše se za jejich jménem (ed.), v češtině stejně, ať jde o jednoho nebo více editorů. V anglickém názvu pak v množném čísle (eds.). Za rokem vydání je čárka a rozsah kapitoly uvedený stránkami od – do. Stránky se označují písmenem s. před jejich čísly.
3
RŮŽIČKA, J. a ČÁLEK, O. Antropologicko hermeneutická psychoterapie, základní témata. In: Jiří RŮŽIČKA, ed. Psychoterapie V. Sborník přednášek. Praha: Triton, 1998, s. 9 - 19. DOSTÁLOVÁ, Olga a ŠIKLOVÁ, Jiřina. Sociální práce v paliativní medicíně. In: Jiří VORLÍČEK, Zdeněk ADAM a Yvona POSPÍŠILOVÁ, ed. Paliativní Medicína. 2.vyd. Praha: Grada, 2004, s. 485 – 504. MATOUŠEK, Oldřich a Pavel HARTL. Nároky sociální práce a syndrom vyhoření. In: Oldřich MATOUŠEK aj. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003, s. 51-63.
Články v časopisech Za jménem nebo jmény autorů článku v časopisu se píše název článku normálně, nikoliv kurzívou. Po tečce název časopisu kurzívou, tečka, rok, kdy článek vyšel, ročník, který označuje dobu vydávání časopisu a je uveden v jeho tiráži, číslo časopisu a stránky od – do, vše odděleno čárkami. Na konci tečka. Pokud je údaj takto úplný, není nutno psát roč. (označuje ročník), č. (označuje číslo), s. označuje stránku. Pokud něco chybí, je nutno označit zkratkou, o jaký údaj se jedná. U časopisů se dává na konci za tečkou ISSN (což je obdoba ISBN u knih). Příklad: USLAR, D. Psychologie und philosophische Hermeneutik. Daseinsanalyse. 1996, roč. 13, č. 1, s. 1-17. ISSN …. TOSELAND, R.W., BLANCHARD, C.G. a MCCALLION, P. A problem solving intervention for care givers of cancer patients. Soc. Sci. Med. 1995, 40, 4, 517-528. ISSN …. VASKOVÁ, V., ÚLEHLA, I. a KOVÁŘ, M. Komunitní plánování jako součást reformy sociálních služeb. Sociální politika. 2001, 27, 11, s. 8-9. ISSN ….. U názvů časopisů je třeba zjistit na internetu, zda název časopisu nemá zavedenou zkratku, která se pak použije místo celého názvu. Pokud jde o málo známý časopis, je vhodné uvést místo, kde je vydáván. V některých výkladech normy se dokonce doporučuje uvádět místo vydávání časopisu a po dvojtečce vydavatele - stejně jako u monografie. Není třeba to užívat u známých tuzemských časopisů, spíše u málo známých časopisů cizích, případně u periodik vydávaných občanskými sdruženími, také u elektronických časopisů. U Psychoterapeutických sešitů je otázka, zda se jedná o publikaci nebo časopis. Pokud by to byla publikace, píše se In Psychoterapeutické sešity.
4
Pokud
jde o časopis, píše se jen
Psychoterapeutické sešity. Jednalo-li by se o samizdat, dohodli jsme se, že to budeme považovat za časopis. RŮŽIČKA, Jiří. Úvod do balintovských skupin. In: Psychoterapeutické sešity 3. Kabinet psychoterapie PKLFUK, 1984a, s….. RŮŽIČKA, Jiří. Etika a psychoterapie. In: Psychoterapeutické sešity 11. Praha: Kabinet psychoterapie PK LFUK, 1984b, s. 1-19.
Disertační a diplomové práce GALUSOVÁ Veronika. Děti s vážnČm zdravotním postižením v náhradní rodinné péči. Bakalářská práce. Praha, 2004. Pražská vysoká škola psychosomatických studií. 74 s. Vedoucí: PhDr. ………. KOUBA, P. Studie k ZollikonskČm seminářům. Diplomová práce. Praha, 1999. Univerzita Karlova. Filosofická fakulta. Katedra filosofie. Vedoucí: Mgr.……
Sborník ze sjezdu HEARN Gerhart, ed. The general systems approach: Contribution toward a holistic conception of social work. New York: Council on Social Work Education, 1969, s. 5–11.
Přednáška na sjezdu nebo konferenci LIONELLS, Matthew. Interpersonal psychoanalysis. Czech-American symposium on psychotherapy. Prague, August, 1995.
Nepublikované dílo PATOČKA, Jan. Revize pojetí vědy u Medarda Bosse. Ineditní text. Archiv J. Patočky. Praha: Filosofický ústav AVAR.
Internetové citace Typ média je povinný údaj, nejpoužívanější jsou typy : -
online,
-
CD-ROM,
-
disketa 3,5.
Symbol © za nímž je uvedeno jméno a příjmení autor/a,ky práce označuje copyright, tedy označení autorských práv.
5
Pro některé údaje (datum aktualizace, vytvoření stránky) je možné použít v prohlížeči funkci „Vlastnosti stránky“. Obecné zásady internetových citací uvedené za literaturou jako Internetové zdroje1 JMÉNO autora. Nadpis článku. Název stránky [online]. ©rok, datum publikování. Datum poslední revize [cit. kdy]. URL adresa stránky. Pokud je uvedena jako autor organizace píše se na prvním místě její název velkým písmem např. UNICEF. Datum citování lze uvést zkratkou buď cit. nebo vid. Praktické příklady Webové sídlo, internetový portál Jméno tvůrce. Název. [Typ nosiče]. Místo: nakladatel, datum publikování, datum revize [datum citování]. Internetová adresa. POSPÍŠILOVÁ Jindřiška. Knihovny.cz: Projekt portálu knihovnickČch služeb pro veřejnost [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2004 [vid. 2010-04-26]. Dostupné z: ….. Webová stránka – vedlejší webová stránka Jméno tvůrce webového sídla. Název vedlejší stránky. Název webového sídla [Typ nosiče]. Místo: nakladatel, rok publikování, datum revize [datum citování]. Adresa webové stránky. ČESKO. MINISTERSTVO KULTURY. Literatura a knihovny. MKCR.cz [online]. Praha: Ministerstvo kultury, ©2007 [cit. 2012-08-16]. Dostupné z: ………. Příspěvek do webového sídla Jméno autora příspěvku. Název příspěvku. In: Tvůrce webového sídla. Název webového sídla [typ nosiče]. Místo:nakladatel, datum, datum revize [datum citování]. Přístupné z: ……. BOROVIČKOVÁ, R. V japonském stylu. In: BORGIS. Novinky.cz [online]. Praha: Borgis, ©2012, 12. dubna 2012 [vid. 2012-10-18], Dostupné z: ……….
Citace v textu Způsob citování u jednotlivých údajů v práci je dvojí: pod čarou nebo v textu. Příjmení v textu i pod čarou se mohou psát malými písmeny, je však dovoleno a výhodné pro přehlednost závěrečné práce používat v odkazech velká písmena na místě, kde je jméno spojeno s celým odkazem. Zvolený způsob je třeba opět zachovávat v celé práci jednotně. Pokud se uvádí více publikací v jedné závorce, je třeba jména prvních autorů těchto publikací oddělit středníkem. Příklad: (SKÁLA, 1996; BAMBOR, 2002). 1
Pro ně platí také uvedení jména autora na prvním místě, pokud není, tedy rovnou název článku a abecední seřazení podle prvního písmene.
6
Při přímé citaci nebo informaci ze slovníku musí být uvedena ještě stránka (LŽIČKA, 2003, s. 79). Varianta citačních odkazů č. 1: Citování pod čarou. Používá se do textu číslování z ikony „Vložit“, „Poznámka pod čarou“ a automatické značení číslování u údaje příslušného autora. Uvádí se klasická citace v celé verzi pod čarou na téže stránce. Čísla poznámek pod čarou postupně pokračují. Neuvádí se vydání, překladatel nebo ISBN, které jsou uvedeny vzadu. V citaci se pak nikdy nepíše str., ale pouze s. a odpovídající číslo strany. Jinak se může použít také kratší harvardský způsob, tj.např. (KADLEČKOVÁ, 2008, s.84). Varianta citačních odkazů č. 2: Citace se uvádí přímo v textu. Příklady: PATOČKA (1964) říká, že ……….; Elegantnější je forma: J. KADLEČKOVÁ tvrdí, že …….. (KADLEČKOVÁ, 1964). Tečka je až za závorkou, nikoliv za větou před závorkou. U téže publikace se dvěma autory se vkládá v textu vždy mezi jejich jména spojka „a“, např. (ŠÁLEK a NOŽIČKA, 1998). Tři autoři se v textu neuvádějí, pak se píše jméno prvního autora a k tomu aj. (KOŽENÝ aj., 1998). Pokud nemá článek autora, uvádí se název článku kurzívou, čárka a rok vydání. Převzatý autor z jiné publikace Výjimečně lze tolerovat převzetí citace odjinud, ale tento způsob zprostředkovaného citování by se neměl stát v práci pravidlem. Citace z tzv. druhé ruky jsou citace autora, který byl převzat z knihy jiného autora. Autor či autorka v tom případě tvrzení přejímají, ale příslušnou práci (pramen) přímo nečetli. Tento způsob je možno použít jen výjimečně, např. u starších děl, která jsou špatně dostupná. Pak citujeme v textu takto: Mistr Jan Hus uváděl ve svých kázáních, že ……. (cit. dle MASARYKA, 1925, s. 127-128). Jiný příklad: Piaget je toho názoru, že …………. (cit. dle MELICHARA, 1998, s. 268). Jméno převzatého autora se píše malým písmem a do závorky se uvádí autor publikace, z níž bylo jméno převzato, dále její rok vydání, nikoliv rok, kdy to uvedl převzatý autor, rovněž tak to platí i pro uvedenou stránku, která je také z primární publikace. Pokud by se chtěl uvést i rok, kdy prezentovanou myšlenku napsal převzatý autor, muselo by to vypadat takto:
7
Už v r. 1976 se zmínil Piaget, že …….(c. d. Melichara, 1998, s 268). Místo celého cit. dle … je možno užívat zkratku c. d. Pak opět v celé práci stejně. rpozornění: V tomto textu byly uvedeny jednotlivé typy písemností pod příslušnými názvy jako monografie, články v časopisech atd., ale studenti v seznamu literatury uvádějí všechny publikace za sebou bez rozlišení jejich druhu abecedně - a to podle jména prvního autora. Pokud je publikace uvedena jako kolektiv autorů, pak se zařazuje podle prvního písmene názvu této publikace. Převzatí autoři se v seznamu literatury na konci práce neuvádějí, uvádí se pouze autor a další citační údaje o publikaci, z níž byla příslušná informace získána. Za seznamem tištěných pramenů a literatury se zvlášť uvedou internetové zdroje, u nichž nemusejí být vždy všechny uváděné prvky dostupné (např. datum revize).
Použité elektronické zdroje BERNÁTOVÁ,Olga a Jan SKÚPA. Bibliografické odkazy a citace dokumentů dle ČSN ISO 690 (01 01 97) platné od 1.dubna 2011. Brno, 2012. ŘEHŮŘKOVÁ, Markéta a Vanda GŘEŠÁKOVÁ. Bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Interpretace aktualizované normy ČNS ISO 690 platné od 1.dubna 2011. Posl. revize 1.3.2012. Vytvořeno v rámci projektu e.citace. Dostupné z: http://www.facebook.com/pages/E-citace/234158816646277. THE UNIVERSITY OF NOTTINGHAM. eow to cite Reference. Information Services. c2012 [cit. 2012-11-17]. Dostupné z: http://www.nottingham.acuk/is/documents/about/introductionguides/references.pdf
8
9
