Rizika podnikání v cestovním ruchu

Rizika podnikání v cestovním ruchu Diplomová práce

Bc. Tomáš Semotam

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r. o. katedra hotelnictví

Studijní obor: Management hotelnictví a lázeňství Vedoucí diplomové práce: Ing. Petr Studnička Datum odevzdání diplomové práce: 2015-05-07 Datum obhajoby diplomové práce: E-mail: [email protected]

Praha 2015

Master`s Dissertation

Risks of business in tourism Bc. Tomáš Semotam The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Hotel management

Major: Hotel and Spa Management Thesis Advisor: Ing. Petr Studnička Date of Submission: 2015-05-07 Date of Thesis Defence: E-mail: [email protected]

Prague 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rizika podnikání v cestovním ruchu zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 552/2005 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r. o.

…………………………………… jméno a příjmení autora

V Praze dne 07. 05. 2015

Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval panu Ing. Petru Studničkovi za odborné vedení, pomoc a ochotu při zpracování diplomové práce. Mé poděkování patří také panu Milanu Kittnerovi za cenné rady a spolupráci při získávání potřebných údajů.

Abstrakt SEMOTAM, Tomáš. Rizika podnikání v cestovním ruchu. [Diplomová práce] Vysoká škola hotelová. Praha: 2015. Počet stran 88. Cílem diplomové práce je specifikovat činnost cestovních kanceláří a určit rizika ovlivňující jejich existenci. Zhodnocení proběhne na vybraném příkladu. První část této práce se zaměřuje na samotný pojem cestovního ruchu a podniky působící v tomto odvětví. Následně jsou určeny podmínky umožňující samotné podnikání na českém území. V této části je také uveden rozdíl mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou, který spočívá v pravomoci těchto subjektů. Vybrané hrozby cestovního ruchu uzavírají první část této práce. Úvod analytické části se zabývá všeobecnou problematikou příslušného zákona, určujícího podmínky podnikání v oblasti cestovního ruchu. Dále dochází k hodnocení konkurenčního prostředí, v porovnání s vybranými zeměmi pro jednotlivá období. Pomocí vybraných statistických metod je zachycena vývojová řada, značící procentuální změny v počtu cestovních kanceláří působících v České republice. Na základě osobního pohovoru byla také stanovena nejzávažnější rizika ovlivňující činnost cestovních kanceláří, která jsou následně aplikována na konkrétní podnik. Konec analytické části hodnotí určená rizika a finanční výkonnost vybrané cestovní kanceláře. Ze zjištěných nedostatků vybrané cestovní kanceláře vychází část návrhová, kde jsou určeny některé návrhy sloužící k jejich zajištění. Druhý okruh slouží jako preventivní opatření pro nově vznikající cestovní kanceláře.

Klíčová slova: Cestovní ruch, podnikání, riziko, pojištění, cestovní kancelář.

Abstract The goal of masters dissertation is focused on activities of tour operators and risks influence the existence. Evaluation takes place an example. The first part exam focuse on itself concept tourism and enterprises operating in this sector. Subsequently are specified conditions to enable business alone on Czech territory. In this part is also noted the difference between tour operator and travel agency, which consist in the powers of these entities. The selected threats of tourism conclude the first part of this work. Introduction the analytical part aplly ones mind to general the isme of the relevant law, determining business conditions in tourism. Furthermore, there is rating of competitive environment, in comparison with selected countries for each period. Using selected statistical methods is captured developmental series, indicating the percentage chase in the number of tour operators operating in the Czech republic. On the basis of personal interview was also determined the most serious risks affecting activities of tour operators, which are then applied to a specific company. The end of analytical part evaluates the identified risks and the financial performance of selected tour operator. Of the identified shortcomings of selected tour operator, where are determined some proposals serving for their secure. The second circuit serve as a preventive measure for a newly emerging tour operators.

Key words: Tourism, business, risk, insurance, tour operator.

Obsah Úvod .................................................................................................................................... 10 1

Teoreticko-metodologická část ................................................................................. 12 1.1

1.1.1

Organizovaný a neorganizovaný cestovní ruch ............................................. 13

1.1.2

Podniky cestovního ruchu .............................................................................. 14

1.2

Podnikání............................................................................................................... 15

1.2.1

Živnostenské podnikání ................................................................................. 17

1.2.2

Podmínky vydání koncese pro provoz cestovních kanceláří ......................... 19

1.2.3

Podnikání zahraničních subjektů ................................................................... 19

1.2.4

Specifika podnikání v cestovním ruchu ......................................................... 20

1.2.5

Specifika trhu cestovního ruchu .................................................................... 21

1.3

Cestovní kanceláře a agentury .............................................................................. 22

1.3.1

Cestovní kancelář ........................................................................................... 23

1.3.2

Klasifikace cestovních kanceláří ................................................................... 25

1.3.3

Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře................................. 26

1.3.4

Smlouva o zájezdu ......................................................................................... 28

1.3.5

Cestovní agentura .......................................................................................... 29

1.4

2

Vymezení pojmu cestovní ruch ............................................................................. 12

Riziko .................................................................................................................... 31

1.4.1

Dělení rizik .................................................................................................... 32

1.4.2

Analýza rizika ................................................................................................ 33

1.4.3

Řízení rizika ................................................................................................... 34

1.4.4

Vybraná rizika cestovního ruchu ................................................................... 35

Analytická část ........................................................................................................... 38 2.1

Etapy vývoje zákona č. 159/1999 Sb. ................................................................... 38

2.2

Vybraná rizika ovlivňující činnost cestovních kanceláří ...................................... 44

2.2.1

Riziko platnosti dvou různých právních norem ............................................. 44

2.2.2

Problematika dodavatelsko – odběratelských vztahů .................................... 45

2.2.3

Provizní prodej ............................................................................................... 48

2.3

2.3.1

Porovnávání vybraných území za rok 2012 ................................................... 51

2.3.2

Porovnávaní vybraných území za rok 2013 ................................................... 53

2.3.3

Cestovní kanceláře s nejvyššími tržbami ve vybraných zemích .................... 55

2.3.4

Porovnání vybraných území za rok 2014 ...................................................... 57

2.3.5

Počet cestovních kanceláří za jednotlivá období ........................................... 59

2.4

3

Srovnání počtu cestovních kanceláří s vybranými státy ....................................... 50

Zhodnocení vybrané cestovní kanceláře ............................................................... 61

2.4.1

Charakteristika cestovní kanceláře Tempo Tours Praha................................ 61

2.4.2

Rizika spojená s provizním prodejem ............................................................ 63

2.4.3

Konkurenční rizika ........................................................................................ 64

2.4.4

Rizika plynoucí z obchodních styků .............................................................. 65

2.5

Organizační struktura Tempo Tours Praha ........................................................... 67

2.6

Finanční analýza Tempo Tours Praha za vybrané období .................................... 68

2.6.1

Analýza rozvahy ............................................................................................ 69

2.6.2

Analýza výkazu zisku a ztrát ......................................................................... 71

2.6.3

Analýza rentability ......................................................................................... 73

2.6.4

Analýza likvidity............................................................................................ 74

2.6.5

Analýza zadluženosti ..................................................................................... 75

Návrhová část ............................................................................................................. 77 3.1

Návrhová opatření pro Tempo Tours Praha .......................................................... 77

3.2

Návrhová opatření pro nově vznikající cestovní kancelář .................................... 80

Závěr ................................................................................................................................... 83 Literatura ........................................................................................................................... 85

Seznam ilustrací a tabulek Obrázek č. 1: Organizační struktura Tempo Tours Praha Tabulka č. 1: Celkové údaje pro jednotlivá území 2012 Tabulka č. 2: Jednotlivé ukazatele připadající na jeden subjekt 2012 Tabulka č. 3: Celkové údaje pro jednotlivá území 2013 Tabulka č. 4: Jednotlivé ukazatele připadající na jeden subjekt 2013 Tabulka č. 5: Srovnání tržeb jednotlivých cestovních kanceláří Tabulka č. 6: Celkové údaje pro jednotlivá území za rok 2014 Tabulka č. 7: Počet obyvatel připadající na jednu cestovní kancelář 2014 Tabulka č. 8: Změny počtu vyjádřené bazickým indexem Tabulka č. 9: Změny počtu vyjádřené řetězovým indexem Tabulka č. 10: Storno poplatky Tabulka č. 11: Rozvaha z pohledu aktiv Tempo Tours Praha Tabulka č. 12: Rozvaha z pohledu pasiv Tempo Tours Praha Tabulka č. 13: Výnosy Tempo Tours Praha Tabulka č. 14: Náklady Tempo Tours Praha Tabulka č. 15: Výsledek hospodaření Tempo Tours Praha Tabulka č. 16: Rentabilita ukazatelů Tabulka č. 17: Výpočet ukazatelů likvidity Tabulka č. 18: Analýza zadluženosti

Úvod O tématiku cestovního ruchu jevím zájem již delší období. Podle mého názoru, jde v současné době o jedno z nejdynamičtějších odvětví světového hospodářství se značným potenciálem. Zpracováním problematiky zaměřené na rizika v oblasti cestovního ruchu, by mohlo dojít k rozšíření znalostí, které lze následně uplatnit v praxi. Díky osobním preferencím bylo dané téma zvoleno jako nejvhodnější možná volba. Cestovní ruch je neustále se vyvíjející odvětví, které vytváří značné podnikatelské příležitosti. U mnoha zemí se zároveň jedná o hlavní zdroj státních příjmů. S tímto vývojem však také přirozeně dochází ke zvýšení výskytu jednotlivých rizik ovlivňujících podnikání konkrétních subjektů.

Jedním z nich jsou i cestovní kanceláře a cestovní

agentury, na které se tato práce zaměřuje. Hlavním cílem diplomové práce je specifikovat činnost cestovních kanceláří a určit rizika ovlivňující jejich existenci. Z důvodu naplnění cíle je práce rozdělena do tří částí. V rámci zkoumané problematiky byly stanoveny dvě hypotézy. Domnívám se, že zvýšení pojistného limitu, na základě novely zákona č. 159/1999Sb., povede k ukončení činnosti cestovní kanceláře. Dále také, že v České republice panuje silné konkurenční prostředí v oboru podnikání cestovních kanceláří. Na základě získaných údajů, dojde k následnému potvrzení či vyvrácení jednotlivých tvrzení. První z nich, část teoretická, zaměřuje pozornost na určení legislativních podmínek umožňujících vykonávat podnikatelskou činnost na českém území. S tím souvisí také udělení koncesní listiny, která je klíčovým prvkem pro samotné podnikání cestovní kanceláře. Dále je zde uveden základní rozdíl mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou, spočívající v pravomocích a rozsahu činností těchto subjektů. Definice rizika, jeho řízení a dělení uzavírají společně s hrozbami cestovního ruchu první část diplomové práce. Pro zpracování teoretické části byla využita kombinace literárních a internetových zdrojů uvedených v seznamu literatury. Stěžejní jsou v tomto případě jednotlivé zákonné normy, sloužící jednak k vymezení zákonných nároků na samotné podnikání, ale také k určení povinností subjektů cestovních kanceláří a cestovních agentur.

10

V úvodu analytické části jsou zachyceny jednotlivé vývojové etapy příslušného zákona, zhodnoceny jeho nedostatky a rizika spojená s případným schválením navrhované novely, znamenající značný dopad nejen na činnost cestovních kanceláří, ale i na zákazníky samotné. Na základě osobního pohovoru byla také stanovena nejzávažnější rizika ovlivňující činnost cestovních kanceláří, která jsou následně aplikována na příkladu vybrané cestovní kanceláře. K zhodnocení rizika značícího silnou konkurenci v českém prostředí, došlo na základě mezinárodního srovnání s některými vybranými zeměmi. Z možného důvodu vzniku zkreslujících informací, bylo porovnání provedeno v několika časových řadách. Analytická část se dále zaměřuje na počet těchto zařízení působících na našem území, kde pomocí bazického a řetězového indexu dochází k procentuálnímu vyjádření znázorňujícího změny pro jednotlivá období. Konec analytické části hodnotí určená rizika a finanční výkonnost vybrané cestovní kanceláře. Návrhová část se dělí na základě odlišné škály rizik pro jednotlivé cestovní kanceláře na dva okruhy. V prvním jsou určeny nedostatky vybrané cestovní kanceláře, pomocí kterých dojde k návrhu jednotlivých postupů. Zatímco druhý okruh stanovuje rizika a opatření pro nově vznikající cestovní kanceláře. Výstupy této diplomové práce mohou sloužit nejen pro pochopení celkové problematiky týkající se podnikání v tomto oboru, ale zároveň být přínosem, pro fyzické či právnické osoby, uvažující nad založením cestovní kanceláře.

11

1 Teoreticko-metodologická část Teoretická část se zaměřuje na samotný pojem cestovního ruchu a podniky působící v tomto odvětví. Následně jsou tedy přiblíženy jednotlivé legislativní podmínky nutné nejen k podnikání na území České republiky, ale také pro provoz cestovních kanceláří a agentur. Konec teoretické části se snaží pomocí konkrétních příkladů objasnit některá rizika ovlivňující vývoj cestovního ruchu.

1.1 Vymezení pojmu cestovní ruch Cestovní ruch se projevuje v mnoha formách a aspektech, proto je velmi obtížné ho jasně a přesně definovat. Pod pojmem cestovní ruch lze označit pohyb osob, odvětví národního hospodářství, ale také služby poskytované účastníkům cestovního ruchu. Z této skutečnosti vyplývá, že cestovní ruch jakožto složitý sociálně - ekonomický fenomén je v současnosti vzhledem ke své mnohostrannosti předmětem zkoumání několika vědních disciplín (ekonomie, geografie, ekologie, sociologie, psychologie a dalších), při němž každá z těchto věd nahlíží na cestovní ruch ze svého pohledu a zkoumá ho s vlastním okruhem zájmů. Podle Beránka (2013, s. 13) vznikly v průběhu 20. století desítky definic a úsilí řady mezinárodních organizací se soustředilo na jejich sjednocení tak, aby bylo umožněno statistické sledování a mezinárodní srovnávání cestovního ruchu. Celosvětově uznávanou definicí cestovního ruchu se stalo vymezení, které bylo přijato na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu. Konferenci pořádala světová organizace cestovního ruchu UNWTO v roce 1991 a definice, která z ní vzešla, zní: „Cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ V souvislosti s touto definicí je vhodné objasnit některé pojmy. Jako „místo mimo běžné životní prostředí“ je chápáno trvalé bydliště, ale v podstatě se může jednat o jakékoliv místo, kde se osoba běžně vyskytuje.

12

Za „přechodnou dobu“ je u mezinárodního cestovního ruchu považován 1 rok, u domácího pak 6 měsíců. „Výdělečná činnost“ je chápána jako činnost, která je založena na trvalém či přechodném pracovním poměru, takže je-li např. pracovník vyslán do zahraničí na služební cestu, spadá podle této definice mezi účastníky cestovního ruchu. (Beránek, 2013) Definice cestovního ruchu se podle agentury CzechTourism liší jen nepatrně a tudíž se dá považovat za totožnou.

1.1.1 Organizovaný a neorganizovaný cestovní ruch Z hlediska zaměření této diplomové práce, na činnost cestovních kanceláří a agentur, je zapotřebí vymezit jeden z druhů cestovního ruchu, který se dělí podle způsobu účasti na organizovaný a neorganizovaný. V případě organizovaného cestovního ruchu, jak už je z názvu patrné, se jedná o určitou organizaci požadovaných služeb, kterou zpravidla zajišťuje cestovní kancelář, podle nového občanského zákoníku to může být i osoba zavazující se poskytnou zájezd podnikatelským způsobem. V tomto případě se jedná o pořadatele zájezdu. Princip spočívá v tom, že cestovní kancelář (pořadatel) stanoví zákazníkovi pevný program se zajištěním služeb v místě konání, což má za následek omezenou volnost při rozhodování jedince. Zatímco neorganizovaný cestovní ruch provozuje účastník samovolně bez zprostředkovatelských služeb. Individuálně si volí program a služby, které si zpravidla zabezpečuje samostatně. V poslední době začíná stále více převažovat neorganizovaný cestovní ruch nad organizovaným. Co se týče procentuálního poměru, nyní zastupuje okolo 70 % veškerého cestovního ruchu a má neustále rostoucí tendenci. Je to způsobeno větší informovaností účastníků především díky Internetu a rozmachu nejrůznějších cestovních a ubytovacích portálů, kde si jedinec může najít, zajistit či zarezervovat nejrůznější služby spojené s cílovou destinací. Rozhodování jedinců mohou usnadnit i portály na hodnocení kvality těchto zařízení. Jedním z dalších důvodu pro volbu neorganizovaného cestovního ruchu je cena, která může být v případě vlastního zabezpečení služeb příznivější. Podle mínění některých účastníků cestovního ruchu je volbě neorganizovaného cestovního ruchu, přikládána i určitá dávka adrenalinu a spontánnosti.

13

Reakcí cestovních kanceláří na tuto skutečnost je neustále se rozšiřující nabídka nových cílových destinací a snaha vytvářet tzv. „služby na míru“, s jejichž zajištěním by mohli mít účastníci určité problémy. (Pompurová, 2013)

1.1.2 Podniky cestovního ruchu Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím, které zahrnuje dopravu, turistická zařízení poskytující ubytování a stravování, služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby, turistické informační systémy a další infrastrukturu či další služby cestovního ruchu. (Beránek, 2013) Typologie podniků cestovního ruchu  hotelnictví (hotely, pensiony, ubytování v soukromí)  stravovací zařízení (restaurace a hostince, střediska rychlého občerstvení)  dopravní podniky  cestovní kanceláře a agentury  podniky zajišťující další služby (rekreační)  podniky vyrábějící upomínkové předměty  vzdělávací zařízení v oblasti cestovního ruchu  informační a reklamní agentury  vědecké organizace v oblasti cestovního ruchu Podle Beránka (2013) jsou podniky segmentů dopravy, ubytovaní a stravování prvotními „výrobci“ (poskytovateli) služeb cestovního ruchu. Tyto podniky mají k dispozici nezbytné ekonomické zdroje, včetně zdrojů cestovního ruchu, poskytují služby a dodávají je na trh, přičemž každý „výrobce“ těchto služeb si sám určuje nejefektivnější způsoby jejich realizace. Dále v podstatě uvádí, že jako efektivní se na první pohled jeví přímý prodej služeb samotnými výrobci, kdy tento prodej zajišťuje přímý styk výrobce se spotřebitelem a z toho plynou doplňkové možnosti prodeje, vlastní ekonomické výhody a možnosti podniku provádět osobní dohled nad prodejem služeb.

14

Praxe však naznačuje, že přímý prodej služeb velmi často nezajišťuje výrobci potřebnou úroveň rentability. Proto v komplexu cestovního ruchu zaujímají důležité místo zprostředkovatelé, kteří zmenšují objem činnosti výrobců v realizaci služeb a tím i celkové náklady. Na světovém, národním i regionálním trhu cestovního ruchu zaujímají specifické místo dva typy podniků, jedná se o cestovní kanceláře a cestovní agentury. Vymezení činnosti těchto podniků není podle různých autorů v různých státech definováno jednotně. V České republice vychází definice a činnost cestovních kanceláří a cestovních agentur ze zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Podnikáním a činností cestovních kanceláří a agentur se věnuje následující část této práce.

1.2 Podnikání V České Republice vymezuje pojem „podnikání‘ řada zákonů. Podle obchodního zákoníku (č. 513/1991 Sb.), je podnikání „soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku“. Vzhledem k uvedené definici je vhodné objasnit jednotlivé pojmy, jako jsou soustavná a samostatná činnost, vlastní účet, odpovědnost a dosažení zisku. Soustavnou činnost nemusí podnikatel vykonávat nepřetržitě, ale s cílem, že podnikání bude provozovat i nadále. Za soustavnou činnost lze považovat i situaci, kdy je podnikatel v zaměstnaneckém poměru a provozuje tuto činnost ve svém volném čase nebo v určitém ročním období. Typickým příkladem může být oblast cestovního ruchu, kde jsou časté výkyvy poptávky v průběhu roku. Podnikáním lze označit i činnost prováděnou několikrát ročně s opakováním úmyslu. Jestliže osoba provozuje danou činnost náhodně nebo příležitostně, nejedná se o podnikání. Osoba provozující samostatnou činnost, může samovolně rozhodovat o době a místě jejího výkonu. Musí však samostatně finančně zajišťovat chod podnikání a v případě tvorby zisku, rozhodnout, za jakým účelem bude vynaložen. Pokud nevykazuje tyto vlastnosti, nejedná se o samostatnou činnost. Podnikatel provozuje svoji činnost na vlastní účet, tedy pod vlastním jménem a je – li zapsán do obchodního rejstříku, pod názvem firmy.

15

Pověřené osoby, které jednají na základě pokynů podnikatele, musí vystupovat pod jeho jménem nebo jménem firmy. Nelze tedy provozovat podnikatelskou činnost na jinou osobu respektive firmu. Jedná – li se o podnikatele, v tomto případě fyzickou osobu, odpovídá za veškeré závazky plynoucí z jeho podnikatelské činnosti celým svým majetkem. Tedy nejen obchodním, ale i majetkem určeným pro vlastní spotřebu. V případě právnických osob je výše finanční záruky ovlivněna typem společnosti. Příkladem může být společnost s ručením omezeným, která za své závazky ručí celým svým základním jměním a vlastníci této společnosti pouze do výše svých nesplacených vkladů. Primárním cílem podnikatelského záměru je dosažení zisku. Za podnikání se obecně považují i případy, kdy hospodaření končí ztrátou. (ipodnikatel, 2014) Podnikatelem podle obchodního zákoníku je: 

Osoba zapsaná v obchodním rejstříku



Osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění



Osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů



Fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu

U fyzických osob se rozeznává dvojí právní způsobilost. Jednak jde o způsobilost k právům a povinnostem, která umožňuje člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm určitá práva a povinnosti. Druhou možností je právní subjektivita člověka, která vzniká narozením a končí úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Způsobilost k právním úkonům vzniká v plném rozsahu až nabytím plnoletosti, podle českých zákonů dosažením hranice 18 let. Jednou z dalších podmínek pro provozování podnikatelské činnosti je trestní bezúhonnost, kdy osoba nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin. Fyzické osoby může soud ze závažných důvodů zbavit způsobilosti k právním úkonům nebo jejich způsobilost omezit. Pokud tak učiní, jednají za nesvéprávné i nezletilé osoby jejich zákonní zástupci.

16

Jako právnické osoby jsou označovány obchodní společnosti nebo družstva podnikající na základě živnostenského listu respektive společenské smlouvy a vznikají zápisem do obchodního rejstříku nebo jiné evidence dle zvláštních předpisů. Právnická osoba disponuje právní subjektivitou od jejího vzniku až po dobu zániku. Obchodní společnosti se dělí, podle vybraných kritérií jako jsou základní kapitál nebo výše ručení, na osobní (komanditní a veřejně obchodní společnost) a kapitálové (společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost). Podle Palatkové a kol. (2013) musí každý podnikatel (fyzická či právnická osoba) uvádět na všech dokumentech údaj o své firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikační číslo. Podnikatelé zapsaní do obchodního rejstříku musejí uvádět na všech dokumentech údaj o zápisu včetně spisové značky. V případě, že je podnikatel zapsán v jiné evidenci, musí uvádět podobné údaje o této evidenci. Tato povinnost platí i pro dokumenty na webových stránkách. Pro provozování cestovních agentur je nejtypičtější podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a formou společnosti s ručením omezeným. Cestovní agentury, které mají jiné formy podnikání, se vyskytují minimálně. Naopak u cestovních kanceláří je nejrozšířenější formou společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Pro provoz cestovních kanceláří a agentur je však možné si vybrat z jakékoliv formy podnikání, a to jak z OSVČ, tak z obchodních společností či družstev.

1.2.1 Živnostenské podnikání Živnostenské podnikání je upraveno Živnostenským zákonem (č. 455/1991 Sb.) a představuje specifickou oblast podnikání ve výrobě, obchodu a poskytování služeb. Provozovat jakoukoliv činnost na území České republiky je možné pouze na základě živnostenského oprávnění (živnostenského listu, koncesní listiny nebo osvědčení). Vznik práva provozovat živnost jednak záleží na skutečnosti, o kterou živnost se jedná, a dále podle toho, kdo je subjektem podnikatelské činnosti (podnikatelem). Živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba: 

Pokud byl na její majetek vyhlášen konkurz



Po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolventního návrhu, protože majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení

17



Pokud jí bylo zrušeno živnostenské oprávnění

Podle zvláštních požadavků na odbornou způsobilost se dělí živnostenské podnikání na živnosti ohlašovací a koncesované. V případě živnosti ohlašovací vzniká oprávnění na provozování této živnosti podáním písemného ohlášení u příslušného živnostenského úřadu, případně dnem, který podnikatel uvede v ohlášení jako den zahájení své podnikatelské činnosti. Pokud žadatel splní všechny podmínky stanovené zákonem, může živnost provozovat ještě předtím, než mu bude vydán živnostenský list. Ohlašovací živnosti se dělí dle požadavků odborné způsobilosti na řemeslné, vázané a volné. Základní podmínkou pro výkon řemeslné živnosti, je prokázání odborné způsobilosti získané vyučením v oboru, popřípadě jiným odborným vzděláním nebo potřebnou praxí. Jako příklad z oblasti cestovního ruchu lze uvést provozování hostinské činnosti. Osoba, která chce podnikat na základě vázané živnosti, musí prokázat odbornou kvalifikaci a předložit doklad o vykonání praxe. Příkladem může být poskytování sportovních služeb. V případě živnosti volné nevyžaduje živnostenský zákon prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění musí být pouze splněny všeobecné podmínky. Příkladem může být poskytování ubytovacích služeb. Provozování cestovních agentur dle výše uvedeného spadá do živnosti volných, není tak nutné prokazovat odbornou způsobilost, jak tomu bylo v minulosti. Oproti tomu provoz cestovních kanceláří, patří do živností koncesovaných. Koncesované živnosti mohou být provozovány pouze na základě státního povolení – koncese. V případě, že dojde k udělení koncese, vzniká oprávnění provozovat živnost až dnem doručení koncesní listiny. Na vydání koncesní listiny není právní nárok, její vydání může být při existenci zákonných důvodů žadateli odepřeno. Mezi koncesované živnosti patří obory, u kterých vzniká riziko na ohrožení života, zdraví nebo majetku. Jako příklad v návaznosti na cestovní ruch lze uvést provozování taxi služby, vnitrozemské vodní dopravy nebo směnárenské činnosti.

18

1.2.2 Podmínky vydání koncese pro provoz cestovních kanceláří Podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, připojuje k žádosti o koncesi na provozování cestovní kanceláře své stanovisko Ministerstvo pro místní rozvoj, které zároveň stanovilo nezbytné podmínky pro udělení. Zájemce nesmí v žádosti opomenout úředně ověřenou kopii smlouvy o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, včetně platných pojistných podmínek, platné pojistky a dokladu o zaplacení pojistného. Dále musí uvést podnikatelský záměr, který obsahuje podrobnější údaje o vykonávané činnosti, zejména v kterých oblastech cestovního ruchu bude živnost provozována a v neposlední řadě učiní prohlášení o předpokládaném datu zahájení činnosti. K vydání koncesované živnosti je taktéž nutné prokázat odbornou způsobilost nejméně jedním z následujících bodů:  vysokoškolské vzdělání ve studijním programu a studijním oboru zaměřeném na cestovní ruch;  vyšší odborné vzdělání v oboru zaměřeném na cestovní ruch;  střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru zaměřeném na cestovní ruch;  jakékoliv vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v oboru;  jakékoliv vyšší odborné vzdělání a 3 roky praxe v oboru;  jakékoliv střední vzdělání s maturitní zkouškou a 6 let praxe v oboru;  osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou; pracovní činnost vydaný akreditovaným zařízením;  doklad o profesní kvalifikaci pro provozování cestovní kanceláře podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 179/2006) a 2 roky praxe v oboru.

1.2.3 Podnikání zahraničních subjektů Služby cestovního ruchu na našem území nejsou poskytovány pouze domácími subjekty. Z tohoto důvodu je zapotřebí stanovit legislativní podmínky pro provozování činnosti zahraničních subjektů na území České republiky, které určuje příslušný obchodní zákoník. Podle obchodního zákoníku České republiky mohou podnikat zahraniční osoby na našem území za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby, pokud to zákon neurčuje jinak.

19

Jako zahraniční osobu lze označit fyzickou osobu s bydlištěm nebo právnickou osobu se sídlem mimo území České republiky s umístěním podniku nebo jeho organizační složky na našem území. Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu do obchodního rejstříku. Návrh na zápis podává zahraniční osoba. Toto ustanovení se však nevztahuje na fyzickou osobu, která je: a) Státním příslušníkem členského státu Evropské unie, státu tvořícího Evropský hospodářský prostor nebo Švýcarské konfederace; b) Rodinným příslušníkem osoby podle předchozího bodu, který má právo pobytu na území České republiky; c) Státním příslušníkem třetího státu, kterému bylo v členském státě Evropské unie přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta; d) Rodinným příslušníkem osoby podle předchozího bodu, kterému bylo v České republice vydáno povolení k dlouhodobému pobytu.

1.2.4 Specifika podnikání v cestovním ruchu Klíčovým specifikem v oblasti cestovního ruchu je podstata služeb, které jsou vázány na: 

místo, kde se vyskytují atraktivity pro realizaci cestovního ruchu, za kterými jde spotřebitel;



časovost, neboť jejich tvorba, realizace i spotřeba je místně a časově propojena;



pomíjivost, která souvisí s tím, že produkty cestovního ruchu, pokud nejsou spotřebovány v době, kdy jsou k dispozici (příklad volná kapacita ubytovacího zařízení), tak ztrácí jejich přínos pro podnikatele i zákazníka.

Dalšími důležitými charakteristikami je především to, že služby cestovního ruchu mají charakter osobních služeb, neboť jsou nabízeny pro bezprostřední uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu a jsou nabízeny většinou přímým prodejem. Nabízené služby jsou výsledkem činností mnoha oborů, jež se podílejí na jejich zabezpečení a fungování. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007)

20

1.2.5 Specifika trhu cestovního ruchu Trh cestovního ruchu má celou řadu zvláštností, které vyplývají především z charakteru potřeb klientů a služeb v cestovním ruchu. Jako hlavní specifické rysy trhu cestovního ruchu lze uvést: 

podnikání v cestovním ruchu není záležitostí krátkodobého charakteru, jedná se o dlouhodobé aktivity. Podnikatel musí počítat i se špatnou sezonou;



produkt cestovního ruchu má nehmotný charakter, nelze jej vyrábět na sklad;



vysoká závislost na přírodních a historických atraktivitách;



politická stabilita či nestabilita v destinaci;



místní a časové oddělení nabídky, poptávky a spotřeby (například prodej zájezdu cestovní kanceláře prostřednictvím internetové cestovní agentury v zimě na letní pobyt v zahraničí);



výrazná sezonnost;



výrazné ovlivnění nabídky a poptávky přírodními faktory (např. počasím) a dalšími nepředvídatelnými vlivy (mimoekonomické faktory);



vysoký podíl lidské práce;



mezinárodní charakter;



těsný vztah nabídky a poptávky; v tomto případě se jedná o změny v ceně, které se objeví na trhu bezprostředně (příkladem může být pokles cen zájezdů do určité destinace, což vyvolá zvýšenou poptávku po této destinaci). (Ryglová, 2011)

Z výše uvedených příkladů lze označit sezonnost za primární problematiku při podnikání v cestovním ruchu. Sezonnost vypovídá o skutečnosti, zda se podnik během roku nachází v období hlavní sezóny, mezisezóny nebo mimosezóny, které následně určují výkyvy poptávky a aktuální vytíženost podniku. Změny poptávky v závislosti na ročním období zpravidla ovlivňují strukturu zaměstnanosti v cestovním ruchu. Vybraný podnik by měl mít tedy kvalitní management, který je schopen naplánovat přibližnou vytíženost během jednotlivých období a na základě předpokladů určit počty stálých a sezonních pracovníků, případně umět rychle reagovat ne měnící se podmínky trhu. Dalším klíčovým faktorem je cena, u které dochází k rychlým změnám rozpětí, způsobených nejen sezonností, ale i dalšími ovlivnitelnými a neovlivnitelnými riziky.

21

Například cestovní kanceláře upravují ceny zájezdu podle jednotlivých období, kdy se snaží pomocí nižších cen podnítit zájem zákazníka ke koupi mimo hlavní sezóny. Pomocí těchto kroků má dojít k jejich prodlužování. Jinými slovy řečeno, totožný produkt je nabízen za několik odlišných cen. Čím blíže je termín konání zájezdu k hlavní sezonně, tím vyšší je cena a naopak. Jednotlivé období však není jediným ukazatelem určujícím cenu. Ta se může dále měnit v závislosti na počtu osob v pokoji vybraného ubytovacího zařízení, dle způsobu platby a nabídky zájezdu. Jedná se o příklady, kdy může podnik ovlivňovat změnu ceny pomocí vlastní vůle. (Pompurová, 2013) Kvalitu jednotlivých období však určuje i řada rizik, které jsou ze strany podniku jen těžko ovlivnitelné. V tomto případě se jedná o přírodní jevy (záplavy, hurikány, výbuch sopky), dále o faktory legislativní (zavedení víz do určité destinace), sociální (výskyt civilizačních chorob), ekonomické (intervence národní banky, inflace), psychologické (nevraživost rezidentů vůči návštěvníkům) nebo materiálně – technické faktory (infrastruktura, kvalita poskytovaných služeb. Existenci nepředvídatelných rizik nelze jednoznačně vymezit a pro podnik je tak v některých případech obtížné na ně reagovat. Podle Beránka (2013) umožňuje zkoumání sezonnosti odhalit faktory, které určují sezonnost v cestovním ruchu, vyčíslit její ekonomické následky a definovat, jak velký vliv mají přírodně – klimatické podmínky na délku turistické sezony a formování toku turistů. Sezonnost se podle něj netýká většinou velkých měst, jelikož městský cestovní ruch lze provozovat stejně kvalitně po celý rok. Kulturně – historické památky bývají ve většině případů otevřeny celoročně, to platí i pro divadla, muzea a další atraktivity. Hlavní sezonou jsou zasaženy obvykle objekty v blízkosti vodních ploch respektive horských oblastí.

1.3 Cestovní kanceláře a agentury Klíčovým zákonem pro podnikání cestovních kanceláří a agentur je zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, který upřesňuje obecné požadavky pro činnost těchto zařízení. Hlavní činnosti a jednotlivé rozdíly těchto dvou zařízení budou následně uvedeny. Lze však říci, že hlavní náplní cestovních kanceláří i agentur je uspokojování potřeb zákazníků v podobě poskytnutí a prodeje zájezdů. Zákazníkem je ve skutečnosti osoba, která uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo osoba, v jejíž prospěch je smlouva uzavřena.

22

Zájezdem se podle zákona č. 159/1999 Sb. rozumí „soubor služeb cestovního ruchu prodávaný za souhrnnou cenu, pokud je uspořádán na dobu delší než 24 hodin respektive zahrnuje - li přenocování a obsahuje alespoň dvě z těchto plnění“: 

ubytování



dopravu



jinou službu cestovního ruchu, která není doplňkem dopravy nebo ubytování a tvoří významnou část souboru nabízených služeb

1.3.1 Cestovní kancelář Provozovatelem cestovní kanceláře je podle zákona č. 159/1999 Sb., podnikatel, který je „na základě státního povolení k provozování živnosti („koncese“) oprávněn organizovat, nabízet a prodávat zájezdy.“. Cestovní kancelář může v rámci jejího oprávnění rovněž zastávat činnost cestovní agentury. Cestovní kancelář je také osoba, která má sídlo nebo místo podnikání v jiném státě Evropské unie nebo v státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, kde musí podnikat na základě oprávnění tohoto státu k provozování cestovní kanceláře. Jestliže dojde k udělení koncese cestovní kanceláři, může na jejím základě vykonávat tyto druhy činností: 

organizovat, nabízet a prodávat zájezdy;



nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu (např. výlety, jednodenní zasedání a exkurze, služby cestovního pojištění);



organizovat kombinace služeb cestovního ruchu s následnou nabídkou a prodejem jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání;



zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb pro jinou cestovní kancelář či cestovní agenturu, případně pro jiné osoby, jako jsou například dopravci nebo pořadatelé různých akcí;



zprostředkovávat prodej zájezdů pro jinou cestovní kancelář, v tomto případě musí být smlouva o zájezdu uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkován;



prodávat věci související s cestovním ruchem jako vstupenky, mapy, jízdní řády, tištěné průvodce nebo upomínkové předměty.

23

Povinnosti cestovní kanceláře Každá cestovní kancelář musí plnit zákonem stanovené podmínky pro jejich provoz. Mezi tyto povinnosti patří: 

sjednání povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře;



nesmí uzavřít smlouvu o zájezdu, pokud by jejím uzavřením došlo k překročení limitu pojistného plnění uvedeného v pojistné smlouvě o pojištění záruky pro případ úpadku;



zákaz prodeje zájezdu osobě, která nesplňuje definici cestovní kanceláře ve smyslu zákona;



povinnost označení provozovny, propagačních a jiných materiálů určených zákazníkovi slovy „cestovní kancelář“;



předložit na žádost klienta, před uzavřením smlouvy o zájezdu, doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře;



jestliže zprostředkovává prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář, musí dodržet povinnosti v propagačních či jiných materiálech včetně jejich elektronických forem a vždy informovat, pro kterou cestovní kancelář je prodej zájezdu zprostředkován;



zahraniční cestovní kancelář je povinna před zahájením prodeje zájezdů informovat Ministerstvo pro místní rozvoj a zároveň mu poskytnou údaje o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku nebo jiné formě zajištění těchto zájezdů;



statutární orgán cestovní kanceláře je povinen zajistit, aby nedošlo k porušení zákazu uzavřít smlouvu o zájezdu s osobou, která ve smyslu zákona není cestovní kanceláří.

Podle zákona č. 159/1999 Sb., je jednou z dalších povinností cestovní kanceláře, před uzavřením smlouvy o zájezdu, „pravdivě, úplně, řádně a srozumitelně“ informovat v katalogu nebo jinou formou o všech skutečnostech, které zná a které by mohli ovlivnit konečné rozhodnutí klienta o koupi zájezdu. Jsou to především informace o ubytování a stravování, ceně zájezdu nebo informace ohledně storno podmínek. Cestovní kancelář je dále povinna v rámci pojistného plnění vést evidenci o prodaných zájezdech za každý kalendářní měsíc, včetně tržeb za tyto jednotlivé zájezdy a tržeb za poukazy na zájezdy.

24

Podle nově navrhované novely zákona č. 159/1999 Sb., by za nedodržení této povinnosti, mohla být udělena cestovní kanceláři pokuta až do výše 500 tisíc korun. Tato povinnost by měla vést ke zvýšení pravdivosti údajů poskytovaných pojišťovně ze strany cestovní kanceláře. Dále předtím než uzavře smlouvu o pojištění záruky pro případ úpadku, musí poskytnout dané pojišťovně informace o hospodaření a další doplňující informace související s pojištěním zájezdů. V případě, že cestovní kancelář má již platné pojištění, musí v jeho průběhu oznámit změnu ve výši pojistného rizika, zvláště pokud dojde ke zvýšení tržeb prodejem zájezdů nad výši, která byla uvedena v platné smlouvě o pojištění záruky pro případ úpadku. Jestliže cestovní kancelář nedodrží některou z těchto povinností, jedná se o závažné porušení podmínek stanovených zvláštním předpisem ve smyslu živnostenského zákona. V tomto případě hrozí nebezpečí, že dojde k zahájení správního řízení o odebrání koncese k provozování cestovní kanceláře. (Palatková a kol., 2013)

1.3.2 Klasifikace cestovních kanceláří Podle Pompurové (2013) se cestovní kanceláře na základě charakteru a rozsahu poskytovaných

služeb

dělí

na

základní

(plnosortimentní)

a

specializované.

Beránek (2013) označuje základní cestovní kancelář za všeobecnou, která nabízí různorodé služby (ubytování, doprava) heterogenním návštěvníkům, zatímco specializované cestovní kanceláře se zaměřují na určitý segment zákazníků, kterému přizpůsobují své služby. Pro následnou segmentaci cílových zákazníků používají různá kritéria jako psychografické (obyvatele s nižšími respektive vyššími příjmy), demografické (muži, ženy, senioři, svobodní), geografické (obyvatelé venkova, měst, krajů nebo států). Na základě vlastních zkušenosti lze zmínit zaměření cestovních kanceláří pouze na určitou oblast nebo činnost, jako například rybolov ve skandinávských zemích, golfová turistika (Dominikánská republika), turistika hazardu (Macao, Las Vegas) nebo zaměření se na určitý druh sportovních událostí. V praxi se uvedené druhy členění mohou vzájemně prolínat. Podle druhu cestovního ruchu, na který se cestovní kanceláře zaměřují, je Pompurová (2013) dělí na vysílající (outgoingové), přijímací (incomigové) a na ty, které se zabývají domácím cestovním ruchem.

25

Mezi vysílajícími a přijímajícími cestovními kancelářemi existuje často vazba vzájemné spolupráce. V praxi to funguje tak, že vysílající cestovní kancelář prodá zákazníkům své služby, o jejichž zajištění se postará v cílové destinaci přijímající cestovní kancelář. Jedná se například o transfer z letiště, služby delegáta nebo různé typy výletů. Z hlediska územní působnosti cestovní kanceláře je lze členit na místní, regionální, celostátní případně mezinárodní. Mezinárodní cestovní kanceláře vznikají „expanzí podniku v podmínkách dostatečně vysokého potenciálu na straně poptávky a vhodného podnikatelského prostředí na straně nabídky.“ Orieška (2010) rozlišuje cestovní kanceláře z časového hlediska na celoroční a ty, které působí jen sezónně. Sezónní provoz se týká především přijímacích cestovních kanceláří, které využívají svých služeb v cílových destinacích během jedné sezóny (přímořská střediska nebo střediska poskytující zimní sporty). Posledním kritériem je členění cestovních kanceláří podle jejich velikostí respektive počtu zaměstnanců na mikro (do 10 zaměstnanců), malé (do 50 zaměstnanců), střední (až 250 zaměstnanců) a velké cestovní kanceláře, které zaměstnávají více jak 250 zaměstnanců. Pompurová (2013) uvádí, že velikost cestovní kanceláře lze členit i podle výše ročního obratu (do 2 mil. eur, do 10 mil. eur, do a nad 50 milionů eur), investovaného kapitálu nebo počtu zákazníků. V Českém prostředí se vyskytují zejména mikro a malé cestovní kanceláře, jejichž výhoda spočívá podle autorky ve vysoké flexibilitě a rychlejší schopnosti přizpůsobit se změnám poptávky, zatímco jako nevýhodu uvádí složitější vstup podniku na trh cestovního ruchu a zhoršený přístup ke kapitálu.

1.3.3 Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře Každá cestovní kancelář, která plánuje začít podnikat, je podle zákona č. 159/1999 Sb., povinna zřídit pojištění záruky pro případ úpadku, které lze sjednat pouze u pojišťovny s oprávněním vykonávat pojištění záruky. Pojištění se zřizuje za účelem ochrany spotřebitele. Na základě zřízení tohoto pojištění vzniká zákazníkovi právo na plnění v případě, kdy cestovní kancelář z důvodu jejího úpadku: 

nezajistí dopravu zákazníkovi z místa zahraničního pobytu zpět do České republiky, pokud je tato doprava součástí zájezdu;

26



nevrátí zákazníkovi zaplacenou zálohu nebo cenu zájezdu včetně ceny zaplacené za poukaz na zájezd, v případě, kdy nedojde k uskutečnění zájezdu;



nevrátí zákazníkovi rozdíl mezi uhrazenou cenou a cenou částečně poskytnutého zájezdu, v případě, kdy se uskutečnila pouze část zájezdu.

Pojistná částka u pojištění, které musí cestovní kancelář sjednat, je minimálně 30% plánovaných ročních tržeb z prodeje zájezdů nebo 30% tržeb z předchozího roku, v závislosti na tom, která z uvedených částek bude vyšší. Pojištění je vázáno na veškeré prodané zájezdy v době platnosti pojistné smlouvy, přičemž okamžikem prodeje se rozumí uzavření smlouvy o zájezdu, nikoliv okamžik zahájení zájezdu. Pojišťovny poskytují pojistný produkt na základě povolení Ministerstva financí České republiky. Pojištění pro případ úpadku mohou cestovní kanceláře uzavřít podle Ministerstva pro místní rozvoj u následujících pojišťoven: 

Generali pojišťovna, a.s.;



Česká podnikatelská pojišťovna, a.s.;



UNIQA pojišťovna, a.s.;



Slavia pojišťovna, a.s.;



ERV Evropská pojišťovna, a.s.;



Union Poisťovňa, a.s. (sídlo Bratislava)



Allianz – Slovenská poisťovna

Výše pojistného se odvíjí od potencionálního rizika. Pojistné riziko lze charakterizovat jako míru pravděpodobnosti vzniku pojistné události, která je vyvolána pojistným nebezpečím. Pojistné nebezpečí vyjadřuje možnost příčiny vzniku pojistné události (nedostatek obezřetnosti při provozování cestovní kanceláře, vývoj situace v destinacích, popřípadě úpadek smluvního partnera). Před uzavřením pojistné smlouvy si pojišťovny důkladně prověřují cestovní kanceláře pomocí nejrůznějších dotazníků.

27

Z uvedených informací od jednotlivých pojišťoven bylo zjištěno, že největší podíl na trhu má pojišťovna Generali a.s., která má ke dni 22. 2. 2015 nejvíce uzavřených smluv s cestovními kancelářemi pro případ jejich úpadku. Konkrétně se jedná o 315 pojištění záruky pro případ úpadku. Zatímco pojišťovna Slavia a.s., uzavřela smluv nejméně, 12 uzavřených pojistek. Pojistné podmínky pro povinné pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře je pojišťovna povinna předložit České národní bance na její vyžádání ke kontrole. Nabídka pojistných produktů uvedených pojišťoven je téměř totožná z důvodu legislativního vymezení v závislosti s určitými podmínkami pro uzavření tohoto druhu pojištění. Seznam cestovních kanceláří, které mají uzavřenou platnou smlouvu o pojištění záruky pro případ jejich úpadku lze nalézt na webových stránkách uvedených pojišťoven, oficiálních stránkách Ministerstva pro místní rozvoj, popřípadě na stránkách asociace cestovních kanceláří. Ke dni 22. 2. 2015 mělo platné pojištění uzavřeno celkem 970 cestovních kanceláří. (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2014)

1.3.4 Smlouva o zájezdu Podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se pořadatel smlouvou o zájezdu zavazuje poskytnout zájezd zákazníkovi, který musí následně uhradit souhrnnou cenu. Pořadatelem je v tomto případě osoba, která sama nebo prostřednictvím třetí strany nabízí zájezd podnikatelským způsobem. Pořadatel se dále zavazuje, že při uzavírání smlouvy předá zákazníkovi doklad o smlouvě neboli potvrzení o zájezdu, doklad o pojištění dané cestovní kanceláře a sdělí mu všechny potřebné informace o pasových, vízových a zdravotních požadavcích a lhůtách pro jejich vyřízení. V samotné smlouvě o zájezdu musí být uvedeno označení smluvních stran a vymezení zájezdu, především se jedná o termín jeho zahájení a ukončení, cenu zájezdu (časový rozvrh plateb a záloh) a uvedení všech služeb, které jsou zahrnuty v ceně zájezdu. Změna ceny zájezdu a odstoupení od smlouvy Pořadatel může také za určitých podmínek změnit cenu zájezdu, to však musí být ve smlouvě uvedeno společně s přesným způsobem výpočtu nové ceny. Tento úkon může pořadatel učinit nejpozději 21 dní před zahájením zájezdu, pokud učiní později, nemá nárok na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu.

28

K případným změnám cen zájezdu dochází v důsledku zvýšení cen za dopravu včetně cen pohonných hmot, plateb spojených s dopravou jako jsou letištní, případně jiné poplatky zahrnuté v ceně zájezdu. Zvýšení ceny ovlivňuje i nárůst směnného kurzu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více než 10%. Zákazníci, kteří odmítnou přijmout zvýšenou cenu zájezdu, mohou bezplatně odstoupit od smlouvy. Zákazník může odstoupit od smlouvy kdykoliv před zahájením zájezdu, pořadatel pouze v případě, zda dojde ke zrušení zájezdu nebo zákazník poruší nějakým způsobem své závazky. Jestliže zákazník odstoupí od smlouvy nebo nedodrží své závazky je nucen uhradit pořadateli odstupné tzv. stornopoplatky. Tento typ poplatků nemusí platit pouze v případě nepřijetí návrhu na změnu smlouvy nebo porušením povinností ze strany pořadatele. V případě, že cestovní kancelář zruší zájezd v době kratší než 20 dnů před zahájením, musí zákazníkovi vyplatit pokutu ve výši 10% z ceny zájezdu. Pokutu nemusí platit pouze v případě nedodržení povinností ze strany zákazníka nebo nedosažením minimálního počtu klientů. V praxi se uvádí tyto podmínky zpravidla ve všeobecných smluvních podmínkách, které jsou umístěny v katalogu nebo na zadní straně formuláře smlouvy o zájezdu. (Palatková a kol., 2013)

1.3.5 Cestovní agentura Provozovatel cestovní agentury je podnikatel, který je oprávněn na základě oboru volné živnosti nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu a ty kombinace, které nesplňují definici zájezdu. V rámci své živnosti je agentura oprávněna: 

zprostředkovávat prodej zájezdů pro koncesovanou cestovní kancelář;



prodávat vlastní jednotlivé služby a popřípadě kombinace, které nesplňují definici zájezdu (exkurze, výlety);



zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro cestovní kancelář nebo jinou cestovní agenturu, popřípadě pro jiné osoby, jako jsou například dopravci, pořadatelé různých akcí;

29



organizovat kombinace služeb cestovního ruchu s následnou nabídkou a prodejem koncesované cestovní kanceláří (například zájezdy za sportem);



prodávat věci související s cestovním ruchem jako vstupenky, mapy nebo suvenýry.

Povinnosti cestovní agentury Dle zákona č. 159/1999 Sb., je cestovní agentura povinna: 

označit provozovnu a všechny materiály určené zákazníkovi slovy „cestovní agentura“;



ve svých materiálech informovat pro kterou cestovní kancelář je prodej zprostředkován; pokud se jedná o prodej zájezdu na internetu, musí být informace o cestovní kanceláři zároveň uváděna s podstatnými informacemi o zájezdu;



předložit na žádost klienta, před uzavřením smlouvy o zájezdu, doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkován;



před zahájením zprostředkování prodeje zájezdů pro zahraniční cestovní kancelář informovat Ministerstvo pro místní rozvoj a poskytnut údaje o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů;



při zprostředkování prodeje zájezdu pro zahraniční cestovní kancelář předložit na vyžádání zájemce opis oprávnění k provozování dané cestovní kanceláře;



při zprostředkování prodeje zájezdu prostřednictvím nástrojů komunikace na dálku poskytnou zájemci s dostatečným předstihem údaje, které by mohly ovlivnit jeho rozhodnutí pro koupi.

Jak cestovní kanceláře, tak cestovní agentury mohou poskytovat i další různé služby cestovního ruchu, a to samostatně nebo v kombinacích. Jedná se především o: 

rezervování míst v dopravních prostředcích;



zajišťování prodeje tuzemských i zahraničních dopravních cenin (letenek, jízdenek);



poskytování informací souvisejících s účastí na cestovním ruchu;



tematické akce respektive jednodenní výlety pro jednotlivce či skupiny;

30



obstarání individuálního ubytování;



obstarání a prodej lázeňských léčebných pobytů;



průvodcovské, kongresové, pojišťovací či směnárenské služby;



obstarání a předprodej vstupenek na kulturní a sportovní akce;



obstarání taxislužby a půjčování automobilů v tuzemsku i zahraničí;



obstarání víz;



prodej cenin, kolků, map, cestovních pomůcek a zboží.

Existují některé doprovodné služby, které mohou zajišťovat pouze cestovní kanceláře. Jde o organizaci a prodávání standardních zájezdů (předem sestavené) a tzv. fortfeitové zájezdy (tedy kombinace služeb podle individuálních požadavků klienta). Dále je to zajišťování pobytů v tuzemsku a zahraničí. (Ryglová, 2011)

1.4 Riziko Jak již bylo uvedeno s podnikáním cestovních kanceláří je spjata celá řada ovlivnitelných i neovlivnitelných rizik, které budou následně znázorněny na konkrétním příkladu vybrané cestovní kanceláře. Podle různých výkladů se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, ztráty či zničení, případně ho lze vyhodnotit jako neúspěch při podnikání. Neexistuje však jednotná definice, která by jednoznačně tento pojem definovala. Z hlediska problematiky řízení podnikatelských rizik je podle Smejkala (2010, str. 90) dobré chápat riziko jako možnost, kdy na základě určité pravděpodobnosti vznikne událost lišící se od předpokládaného stavu či vývoje. Dále uvádí, že podnikatelské riziko je zapotřebí hodnotit ze dvou úhlů pohledu. Jednak z pozitivní stránky, která přináší naději na dosažení vyššího zisku nebo úspěchu, zatímco negativní stránka s sebou nese nebezpečí zhoršených hospodářských výsledků. Zuzaňák (2011, str. 17) spojuje riziko s nahodilými nepříznivými jevy a procesy, které lze chápat jako stupeň nejistoty popsatelný pomocí funkcí matematické statistiky. Zjednodušeně označuje riziko jako možnost vzniku nešťastné události či škody. Také uvádí souvislost mezi rizikem a pojištěním, kdy ji označuje jako pojistitelné riziko.

31

Podle autora nechtějí pojišťovny pojistit všechna rizika, ale pouze ty, u kterých se vyskytuje možnost stanovení pravděpodobnosti vzniku škody a jejího následného ocenění. Pojistitelné riziko musí splňovat podmínku nahodilosti, identifikovatelnosti, vyčíslitelnosti a ekonomické přijatelnosti pro pojišťovnu. Tichý (2006, str. 16) označuje riziko jako „hodnotu součinu pravděpodobnosti realizace nebezpečí a hodnoty škod, k nimž realizací může dojít“, zároveň dodávají, že pro určení definice rizika velice záleží na oboru, odvětví nebo problematice, jež se týká. Upozorňuje také na problematiku záměny mezi pojmy „nebezpečí“ a „riziko“, kterým se podle autora připisuje v mnoha případech totožný význam. Záměně pojmů se lze vyvarovat v případě, když si uvědomíme, že „úkolem rizikového inženýra je zabývat se nejprve nebezpečím a až poté rizikem.“ Za riziko považuje i kladnou odchylku od očekávané hodnoty, což zdůvodňuje situací, kdy pro určitou osobu může být realizace nebezpečí nepříznivým jevem, zatímco pro jiného se jeví jako příznivé. Lze tedy hovořit o riziku absolutním a relativním.

1.4.1 Dělení rizik Podle většiny autorů je počet rizik neomezený a proto jej nelze jednoznačně uspořádat nebo vymezit do určitých kategorií. Rozdělení je možné aplikovat pouze na určitou organizaci nebo v rámci jednoho oboru činnosti. Právě vykonávání jistého druhu činnosti je spojeno s vynaložením určitého množství nákladů ze strany podnikatele, na základě kterých očekává zisk. Podnikání však může znamenat i určitou ztrátu způsobenou mnoha příčinami. Rozdíl mezi těmito příčinami a jejich důsledky tak vytváří prostor pro různou klasifikaci rizik. Zdroje rizika mohou být podle Smejkala a Raise (2010, str. 123) klasifikovány na dynamické a statické, finanční nebo nefinanční a čisté či spekulativní. Statická rizika způsobují ztráty v podobě zničeného majetku nebo změny jeho vlastnictví vyvolané nepoctivým jednáním ze strany lidského faktoru. Zatímco dynamická rizika se týkají změn ve firmě nebo jejím okolí. Tyto změny jsou způsobeny politickými, ekonomickými či přírodními faktory, které jsou z pohledu podniku jen těžko ovlivnitelné. Statické riziko se na rozdíl od dynamického vyskytuje v poměrně pravidelných intervalech a je tak lépe předvídatelné a pojistitelné. Výkon některých podnikatelských činností může v konečném výsledku přinést finanční ztrátu nebo úbytek majetku.

32

Finanční riziko tak zahrnuje vztah mezi subjektem a peněžními toky, které mohou být ztraceny nebo zhoršeny. Dopady nefinančních rizik se zpravidla vyskytují v jiných oblastech provozované činnosti, ale nakonec i nehmotnou ztrátu lze vyčíslit v penězích. Se spekulativním rizikem je často spojováno podnikání, kde společně s úspěchem existuje reálná hrozba selhání. Jedná se tedy o situaci, kdy vynaložená činnost může přinést zisk nebo ztrátu. Jako konkrétní příklad lze uvést situaci, kdy podnik plánuje představit nový typ produktu. Jestliže by nebyl produkt za určitou cenu přijat ze strany zákazníků, existuje reálná hrozba ztráty. Naopak v případě přijetí, je riziko vyvažováno možným ziskem. Opakem je čisté riziko znamenající pouze možnost ztráty. Jedním z příkladů může být možnost, kdy dojde ke ztrátě vlastnictví majetku. Pompurová (2013) dělí následně rizika z pohledu cestovní kanceláře na vnitropodniková a externí. Zároveň uvádí, že obě skupiny působí na činnost cestovní kanceláře bezprostředně. Vnitropodniková rizika člení na strategická, finanční a provozní. Mezi strategická rizika lze uvést například nevhodné umístění provozovny, nedostatečnou analýzu konkurence a poptávky nebo případ, kdy nabízený produkt cestovní kanceláře neodpovídá požadavkům zákazníků. K finančním rizikům patří nedostatečná likvidita podniku a jako provozní rizika lze označit změny ve vedení podniku nebo výběr nespolehlivých dodavatelů služeb. Externí rizika se v některých případech člení podobně jako vnitropodniková, a to na finanční (změna směnných kurzů), strategická (vliv hospodářské krize), politická (zavedení vízových povinností), sociální (válečné konflikty), technologická (průmyslová havárie), obchodní (selhání partnerských dodavatelů) a rizika ovlivněná přírodními faktory (zemětřesení). Podle pravděpodobnosti výskytu lze dále rozlišovat rizika s vysokou, střední nebo malou pravděpodobností vzniku.

1.4.2 Analýza rizika Analýzou rizik lze označit proces, pomocí kterého je možné stanovit rizika s pravděpodobností jejich uskutečnění a následně vymezit dopad jejich závažnosti. Je tedy prvotním krokem procesu vedoucího ke snižování rizika. Navazující činností je řízení rizik, označované také jako risk management. Rizika je možné hodnotit řadou způsobu a metod, kdy každá z nich má určité nedostatky.

33

Z tohoto důvodu je zapotřebí zvolit vhodnou metodu a přístup vystihující situaci a cíl podniku, ve kterém je hodnocení prováděno. Podle Smejkala a Raise (2010) zahrnuje analýza rizik několik dílčích kroků. Prvním z nich je identifikace aktiv sloužící k posouzení zkoumaného podniku a podávající informace o všech aktivech, které vlastní. Druhým krokem je stanovení hodnoty aktiv a jejich začlenění podle významu. V tomto případě je potřebné zhodnotit dopady na činnost podniku, způsobené ztrátou nebo poškozením těchto aktiv. Další fází je určení slabých stránek zkoumaného subjektu či podniku umožňující vznik hrozeb, které mohou negativně ovlivnit hodnotu aktiv. Posledním krokem je proces stanovení závažnosti hrozeb a pravděpodobnosti jejich výskytu s následnou identifikací, která podává informace o schopnosti subjektu vypořádat se s danou hrozbou. Podle Tichého (2006) se v analýze rizik mohou rozlišovat dva základní případy ovlivňující volbu metod a postupů. Prvním zdrojem nebezpečí je jev, který už nejméně jednou nastal. Jedná se o jev skutečný, kdy na základě předchozího výskytu lze určit jeho povahu, i když nejsou přesně známy jeho vlastnosti. Analýza rizika vycházející z takového jevu se označuje jako apriorní analýza. Na druhé straně však musí subjekt pracovat i s neočekávanými jevy, ke kterým v minulosti zatím nedošlo a jejichž výskytu se pouze domnívá. Odhaduje tedy riziko na základě chování jevů, které nastanou až po provedení analýzy. V tomto případě se jedná o aposteriorní analýzu. Volba vhodného přístupu je závislá na účelu prováděného hodnocení, charakteru dostupných dat a finančních prostředcích. Právě nedostatek informací a dat může být hlavní překážkou při hodnocení rizik. Dosažené výsledky hodnocených rizik pomáhají určit potřebnou strategii pro zvládání rizik a stanovit opatření vedoucí k jejich eliminaci. Již od počátku je zapotřebí zvolit požadovanou úroveň, na kterou chceme zjištěné riziko dostat.

1.4.3 Řízení rizika Pomocí řízení rizik se daný subjekt snaží předcházet vzniku samotného rizika nebo alespoň snižovat ztráty, způsobené jeho výskytem. Problematikou řízení rizik se zabývá obor známý jako risk management. Tichý (2006, str. 209) definuje management rizika jako „prostorově a časově závislý proces, obsahující kromě činností souvisejících s analýzou rizika také rozhodování o riziku se všemi jeho atributy.“

34

Po zvážení dalších faktorů, nejčastěji se jedná o ekonomické, technické a sociální, management vyvíjí, analyzuje a srovnává případná preventivní opatření. Následně jsou vybrána ty nejvhodnější vedoucí ke snížení existujícího rizika. Právě výběr optimálního řešení je patrně nejkritičtějším problémem podniku při procesu řízení rizik. Řízení rizik lze rozdělit do tří vzájemně propojených etap. Nejprve je zapotřebí provést identifikaci rizika za účelem určení rizikových faktorů spojených se sledovanými riziky. Následně dochází k zhodnocení rizika, kde se určuje jeho závažnost s četností výskytu a poslední fází je rozdělení rizika. Konečným výsledkem každé z etap při řízení rizika je rozhodnutí s několika možnými řešeními. Rozlišuje se nepřijatelná a přijatelná úroveň rizika. V případě nepřijatelného rizika dochází k zastavení procesu s přijetím následných opatření vedoucích k jeho eliminaci. Jestliže je riziko přijatelné a vykazuje určitý potenciál zisku, vede tato skutečnost k vypracování plánu preventivních opatření s cílem jeho omezení. Zbývající rizika, která pomocí různých protiopatření nelze snížit, se zpracovávají pomocí krizových plánů. (Smejkal, Rais, 2010) 1.4.4 Vybraná rizika cestovního ruchu Jak již bylo v této práci několikrát uvedeno, existuje celá škála rizik ovlivňující činnosti podniků cestovního ruchu, které nelze jednoznačně vymezit nebo specifikovat. Podle výzkumu mezinárodního centra APEC (2006) patří mezi nejčastější rizika a katastrofy:  přírodní rizika (cyklony, záplavy, tsunami, zemětřesení, laviny, sesuvy půdy nebo sopečné výbuchy)  technologická rizika (selhání technických systémů týkajících se průmyslových parametrů, dopravy, infrastruktury)  Politická rizika (teroristické útoky, občanské války respektive nepokoje)  Biologický hazard (nejrůznější civilizační choroby, kontaminace vody) Tento výzkum dále upozorňuje na rozdíl mezi hazardem a rizikem, které znamenají dva odlišné pojmy. Hazard je zdrojem možného poškození například komunity nebo organizace. Zatímco riziko je definováno jako šance, že se něco stane, což by mohlo mít následně dopad na stanovené cíle. Riziko však nemusí nutně znamenat katastrofu.

35

Každé riziko má potencionální dopad na komunitu, a to způsobuje ztrátu nebo poškození komunity nebo prostředí. Jestliže zemětřesení se například vyskytuje ve vzdálených a neobydlených oblastech a neublíží lidem nebo nezničí jejich majetek respektive občanskou vybavenost, nejedná se o katastrofu. Holloway (2006) uvádí, že chování zákazníků v segmentu cestovního ruchu je ovlivňováno obecnými hospodářskými podmínkami a vnějšími faktory. Politické události, přírodní katastrofy, epidemie nebo teroristické útoky mohou mít vliv na rozhodování turistů a tudíž i na podnikání v tomto odvětví. Kromě toho mohou vzniknout neplánované náklady spojené s repatriací zákazníku z míst napadených vnějšími událostmi. Značné podnikatelské riziko v oblasti cestovního ruchu spočívá v sezónním plánování letů a hotelové kapacity. Mezi další faktory, které mohou negativně ovlivnit tržby v maloobchodním prodeji lze zařadit i nízkonákladové letecké společnosti. Aby bylo možné plánovat dopředu, musí cestovní kanceláře předvídat poptávku a trendy v typech zájezdů a preferovaných destinacích. Podle portálu MAG Consulting (2015), zaměřeného na vývoj cestovního ruchu, čelí v roce 2015 evropský cestovní ruch největšímu množství reálných hrozeb za posledních 25 let. Mezi nejaktuálnější patří narušení jednotnosti současné eurozóny zejména Řeckem a to z důvodu politické situace, která v této zemi panuje. Jeho případné vystoupení z eurozóny, by kromě národních nepokojů, mohlo zapříčinit ohrožení všech členských států v podobě oslabeného eura. Řecko však není jediným členským státem dlouhodobě zvažující odchod, s finanční krizí se potýká i Španělsko, Portugalsko, Itálie, Kypr nebo Irsko. Další problematiku lze spatřit v neutichajících bojích mezi Ukrajinou a Ruskem, které se dají očekávat i v budoucnu. Sankce udělované oběma státům ze strany Evropské unie i Spojených států amerických, se negativním způsobem promítají do jejich ekonomik a způsobují tak celkový dopad na cestovní ruch. Například pro Českou republiku znamená ruská klientela značnou část příjezdů a lze tak počítat se situací, kdy dojde k jejímu poklesu. Podle Českého statistického úřadu došlo z důvodu válečných nepokojů za první tři čtvrtletí k úbytku ruské klientely přibližně o 9%, ukrajinské o 18%. Další nepříjemnou situací dopadající na cestovní ruch je oslabení ruské měny rublu vůči euru především z důvodu nízkých cen ropy. Podle generálního ředitele agentury CzechTourism, Rostislava Vondrušky, nebudou však ztráty ruské klientely tak dramatické, jak se dříve očekávalo.

36

Zásluhu přiřazuje především dobře stanovenému marketingu agentury CzechTourism na ruském trhu. S těmito slovy se ztotožňuje i portál MAG Consulting, který dokonce přichází s tvrzením, že pokud si české ubytovací zařízení uvědomí určitou změnu poptávky ze strany ruských turistů a následně jim přizpůsobí online komunikaci a cenovou politiku, nemusí dojít k úbytku těchto turistů, dokonce naopak lze očekávat nárůst v rozmezí 3 až 5%. Jednou z posledních hrozeb jsou teroristické útoky, které jsou v této době velmi aktuální. Jedná se zejména o problematiku kolem tzv. Islámského státu. Jako příklad lze uvést situaci, kdy počátkem roku jeho stoupenci zaútočili v hlavním městě Francie na místní redakci týdeníku Charlie Hebdo. Další útoky v budoucnu nelze vyloučit. Tato skutečnost může způsobit úbytek přijíždějících turistů do zasažených států a vést tak k celkovému poklesu tvorby cestovního ruchu.

37

2 Analytická část Úvod analytické části pojednává o jednotlivých etapách zákona č. 159/1999 Sb., a hodnotí rizika související s případným schválením navrhované novely tohoto zákona. Dále je zde porovnáno konkurenčního prostředí s vybranými zeměmi za jednotlivá období a zachycen vývoj v počtu cestovních kanceláři působících na českém území. Na základě osobního pohovoru byla také stanovena nejzávažnější rizika ovlivňující činnost cestovních kanceláří, která byla aplikována na společnost Tempo Tours Praha.

2.1 Etapy vývoje zákona č. 159/1999 Sb. V roce 1996 nabytím platnosti novely živnostenského zákona č. 286/1995 byla změněna koncesovaná živnost potřebná pro provoz cestovní kanceláře na živnost volnou. Změna se zprvu jevila jako příznivý jev pro rozvoj tohoto podnikání, ale naprostá deregulace, vytvářející nerovnoměrný nárůst cestovních kanceláří, zapříčinila vznik závažných problémů dopadajících na ochranu spotřebitelů. Jednalo se především o problémy s vrácením peněžních prostředků vynaložených zákazníkem na uhrazení zájezdu (refundace) nebo v případě uskutečnění zájezdu s tzv. „repatriací“, tedy návratem zákazníků z místa konání zpět do vlasti. Tyto následky vyplývaly z platební neschopnosti cestovních kanceláří. Z uvedených důvodu bylo zapotřebí zpřísnit podmínky pro provoz a činnost cestovních kanceláří, které by zajišťovaly větší právní ochranu spotřebitelů. To znamenalo vrátit činnost cestovních kanceláří zpět z živnosti volných do koncesovaných a následně přijmout novou samostatnou právní úpravu, která by řešila komplexně podmínky pro provozování této živnosti. Prvním návrhem, který byl předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, byl model využívaný některými evropskými zeměmi ( Švédsko či Francie) spočívající ve vytvoření garančního fondu, do kterého by za určitých pravidel přispívaly všechny cestovní kanceláře. Provozovatelé cestovních kanceláří navrženou formu jednoznačně odsoudili s argumentací, že „nehodlají přispívat na nezodpovědné podnikatele a podporovat podvodníky.“ Pravdou zůstává, že v období devadesátých let nebyla situace na trhu v tomto oboru podnikání zcela stabilní a zavedení garančního fondu by mohlo mít spíše negativní následky. (Hložánek, 2007)

38

Na základě mnoha diskusí přineslo Ministerstvo pro místní rozvoj, po vzoru uplatňovaném v Německu, další návrh týkající se zajištění repatriace a refundace pro případ úpadku cestovní kanceláře. Řešení spočívalo v zavedení povinného pojištění cestovních kanceláří. Ustanovení pro vymezení této problematiky však nebyla správně charakterizována a nezohledňovala základní pojistně technická pravidla. Z tohoto důvodu by pojišťovny patrně neprojevovaly zájem provozovat tento druh pojištění, které by bylo podmínkou, dle návrhu zákona, k udělení koncesní listiny pro provoz cestovních kanceláří. Jednoduše lze tedy říci, že cestovní kancelář by s největší pravděpodobností nenašla pojišťovnu, se kterou by mohla uzavřít pojištění záruky pro případ jejího úpadku a bez kterého by neměla šanci začít podnikat. Proto se Česká asociace pojišťoven rozhodla zabývat touto problematikou ještě dříve, než ji oficiálně požádalo o spolupráci na návrh příslušného zákona Ministerstvo pro místní rozvoj. Česká asociace pojišťoven ve svém návrhu podrobně vymezila podmínky pojištění s primárním zaměřením na ochranu zákazníků cestovních kanceláří. Návrh byl dále nastaven tak, aby nedošlo k již zmíněné situaci, kdy žádná z pojišťoven nebude mít zájem o poskytování tohoto druhu pojištění a zároveň nebude překážkou neumožňující podnikání cestovních kanceláří. Na základě uvedené problematiky schvaluje v prosinci 1998 vláda návrh zákona a předává ho k projednání Parlamentu České republiky. Poslanecká sněmovna jej přijímá 2. června 1999 a Senát dne 30. června téhož roku. Z návrhu se stává zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Přijetím tohoto zákona, který nabyl účinnosti 1. října 2000, zajistilo Ministerstvo pro místní rozvoj promítnutí Směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy do českého práva. Požadavek této směrnice kladl důraz na to, aby byla zajištěna repatriace a úhrada za zaplacené a neposkytnuté služby spotřebitelům cestovních kanceláří, které nebyly schopny dostát svým závazkům. V tomto případě šlo o jedinou formu poskytnutí záruky, která byla přenesena do české legislativy pomocí povinného pojištění pro případ úpadku cestovních kanceláří. (Hložánek, 2007)

39

Nově přijatý zákon se však neobešel bez určitých nedostatků, kdy jedním z nich bylo právě povinné pojištění. Jelikož se jednalo o zcela nový typ pojištění přinášející s sebou řadu určitých rizik, ke kterým neexistovaly žádné předchozí parametry, na základě kterých by byla výše rizika určena, rozhodly se pojišťovny sjednotit do tzv. „poolu“. Pool pojišťoven je volným sdružením pojistitelů za účelem spolupráce v oblasti pojištění záruky pro případ úpadku cestovních kanceláří. Tento typ partnerství vznikl návrhem devíti pojišťoven sdružených v České asociaci pojišťoven na základě rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a jeho hlavní výhodou je rovnoměrné rozložení rizika mezi jednotlivé pojišťovny a zisk kvalitnějšího zajištění v zahraničí. Sdružení tak umožňovalo cestovním kancelářím splnit zákonem stanovené podmínky pro provoz jejich činnosti. Od doby svého působení prošel zmíněný zákon č. 159/1999 Sb. řadou novelizací včetně té z roku 2009, provedenou zákonem č. 301/2009 Sb., který upravil obsah činnosti horské služby a jejího výkonu. Nedostatky kolem povinného pojištění však setrvávají a způsobují tak nadále negativní dopady na zákazníky cestovních kanceláří. Z tohoto důvodu Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh zákona, kterým se mění stávající zákon č. 159/1999 Sb., kdy jedním z cílů předkládané novely zákona je zpřesnit některá ustanovení týkající se limitů pojistného plnění a tím zajistit v plném rozsahu ochranu zákazníků cestovních kanceláří bez jakéhokoliv krácení. Navrhovanou novelou zákona se Vláda České republiky zabývala již dvakrát. Nejprve dne 15. května 2013 došlo ke schválení návrhu uvedeného zákona, ale poté byl v srpnu 2013 legislativní proces zastaven z důvodu rozpuštění Poslanecké sněmovny. Vláda znovu projednala a následně schválila dne 9. července 2014 návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Přijatá novela zákona vytváří kromě určitých nejasností i řadu přínosů. Přínosem je v případě zakoupení zájezdu u cestovní agentury, lepší informovanost spotřebitele, pro kterou cestovní kancelář je prodej zprostředkován. Jako další výhodu pro spotřebitele lze uvést vytvoření veřejně přístupného seznamu cestovních kanceláří uvedeného na oficiálních stránkách Ministerstva pro místní rozvoj, díky kterému může vyhledat spotřebitel potřebnou informaci o dané cestovní kanceláři ještě předtím, než účinní podpis smlouvy o zájezdu a následně tím zamezí problémům s vynaložením nevratných prostředků.

40

V součtu řady výhod jde dále o zahrnutí poukazů na zájezd do povinného pojištění proti úpadku

cestovní

kanceláře

pro

případ,

že

by

nedošlo

k jeho

uskutečnění

a zavedení sankcí za protiprávní chování cestovních kanceláří a agentur až do výše pět set tisíc korun. Otázkou však zůstává problematika spojená s výši limitu pojistného plnění. Nejednotnost ustanovení týkající se odpovědnosti plnění zákonných nároků klientů je dlouhodobým sporem mezi pojišťovnami, cestovními kancelářemi a Ministerstvem pro místní rozvoj. Z tohoto důvodu se Ministerstvo rozhodlo předložit novelu zákona s cílem zajistit ochranu spotřebitelů tak, aby došlo k zamezení různých výkladů v jejich neprospěch. Různé výklady hovoří o nedostatečné výši pojistného limitu, který by uspokojil zákonné nároky zákazníků, v případě úpadku cestovní kanceláře, v plném rozsahu. Novela označuje pojišťovny jako odpovědné subjekty, které by měly v případě úpadku cestovní kanceláře odškodnit klienty v plné výši, bez jakéhokoli limitu. Pojišťovna je tedy nositelem rizika této záruky. Proti této skutečnosti se však ohrazují pojišťovny s tvrzením, že z důvodu úspory předkládají některé cestovní kanceláře zkreslující informace o počtu prodaných zájezdů a pojišťovny tak nemají možnost získat věrohodné údaje o jejich hospodaření, což umožňuje cestovním kancelářím v některých případech uzavírat smlouvy na nižší pojistné plnění. To může vést ke vzniku problému s podpojištěním, kdy v případě úpadku cestovní kanceláře nemusí být pojistná částka dostačující na odškodnění klientů cestovních kanceláří. Na nekalé praktiky však podle pojišťoven neexistují ze zákona žádné nástroje, pomocí kterých by mohly tento typ jednání trestat. Jedinou možností tak zůstává vypovězení smlouvy. (COT businnes, 2014) S tímto vyjádřením však nesouhlasí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, která argumentuje tím, že pojišťovna má ze zákona přístup ke všem dokladům souvisejících s pojištěním zájezdů nejen před uzavřením pojištění, ale po celou dobu jeho trvání. Je tedy odpovědna za stanovení limitu pojistného plnění, který by nepokryl pouze část nároků klientů, ale celou jeho výši v případě úpadku cestovní kanceláře. Jinými slovy je úkolem pojišťovny dohlížet na cestovní kanceláře, aby poskytovaly co nejpřesnější finanční ukazatele a nemohly tak manipulovat se svými údaji. Asociace zároveň uvádí, že kdyby některé pojišťovny řádně plnily roli odborného garanta nad pojistnými smlouvami, nemuselo by docházet k případným změnám zákona. (Opojisteni, 2014)

41

Podle

cestovních

kanceláří

je

zásadním

problémem

novely

zákona

č. 159/1999 Sb., ustanovení pojistných limitů. Jak již bylo zmíněno v předchozí části této práce, současná legislativa stanovuje limit pojistného plnění ve výši 30% ročních plánovaných tržeb za prodané zájezdy. Tuto platnou zákonnou úpravu předkládaná novela ponechává a rozšiřuje ji o návrh s rozlišením výše limitů podle druhu dopravy. V případě poskytování zájezdů pomocí letecké či lodní dopravy, nesmí být limit nižší než 4 miliony korun, není – li zájezd zprostředkován těmito dopravními prostředky, jedná se o limit 1 milion korun.

Podle Asociace cestovních kanceláří je zavádění povinných limitů

zbytečnou záležitostí, která by mohla způsobit úpadek především malých cestovních kanceláří, jednoduše proto, že by na pojištění patrně nedosáhli. (COT bussines, 2014) Cestovní kanceláře se v této souvislosti obrací na výši pojistných limitů sousedních zemí, která je nižší než českým zákonem stanovených 30%. Při porovnání však už nezahrnují výši záloh na zájezd, která je v sousedních zemích patrně nižší, zpravidla 15 až 20%, než u cestovních kanceláří působících v tuzemsku, kde se jedná o částku až 50% ceny zájezdu. S dostupných statistik lze tedy soudit, že v zahraničí podstupují klienti cestovních kanceláří značně menší riziko při koupi zájezdu. Dalším nedostatkem novely zákona je podle Asociace cestovních kanceláří nejasné vymezení definice organizátora zájezdu. Toho mohou zneužívat subjekty, které poskytují identické zájezdy jako cestovní kanceláře, ale ve skutečnosti pro ně neplatí dodržování stejných právních předpisů. Stačí uvést, že se nejedná o pořádání zájezdu podnikatelským způsobem a dle české legislativy nejde v tomto případě o zájezd. (Krachy cestovek, 2013) Podle mého názoru by měl každý subjekt, který poskytuje, organizuje a prodává zájezdy splňovat všechny zákonem stanovené požadavky bez jakékoliv výjimky, tedy být držitelem koncesní listiny k provozování cestovní kanceláře a být pojištěn proti případnému úpadku. S tím souvisí zavedení sankcí ve výši odpovídající nápravě škody. Tím by došlo k zamezení činnosti některých podvodných subjektů, které využívají nejasností platné legislativy. Jestliže dojde k přijetí novely zákona v navrhované podobě, existuje i případná hrozba zhroucení českého trhu se zájezdy. Pojišťovny se již od začátku staví k poskytnutí pojištění bez horní hranice plnění negativně a následným přijetím novely by tak patrně přestaly nabízet pojištění záruky pro případ úpadku, což pro cestovní kanceláře znamená zamezení výkonu jejich činnosti.

42

S těmito slovy souhlasí i Eva Svobodová, vedoucí oddělení marketingu UNIQA pojišťovny, která potvrzuje, že pokud nové znění zákona určí pojištění bez limitu, nebude již zmíněná pojišťovna schopna nabízet tento druh pojištění svým klientům. Podle jejich slov nemá pojištění bez stanoveného horního limitu v celosvětovém měřítku obdoby a žádná pojišťovna vykonávající řádně pojištění, nemůže nabídnout neomezenou službu. Problematiku neumožňující pojistit cestovní kanceláře bez horního limitu plnění potvrzuje i tisková mluvčí České podnikatelské pojišťovny Renata Čapková, kdy nelze získat zajištění pro smlouvy s neomezeným plněním. Proti těmto výrokům oponuje místopředseda Asociace cestovních kanceláři české republiky Jan Papež, který uvádí skutečnost, kdy pojišťovny přijaly povinnost na ochranu spotřebitele nabídkou pojistného a nesou tak odpovědnost za závazky z ochrany vyplývající. Měly by tedy plnit zákonem stanovené povinnosti, stejně jako přikazuje zákon cestovním kancelářím se pojistit. V případě neposkytnutí pojistného produktu ze strany pojišťoven, je stát povinen zajistit pojišťovnu, která jim pojištění umožní nebo bude muset dojít k následné změně zákona. Podle slov Veroniky Vároši z odboru komunikace Ministerstva pro místní rozvoj je snahou dosáhnout řešení, které by vylučovalo případný úpadek trhu a zajistilo přijatelné podmínky jak pro pojišťovny, tak pro cestovní kanceláře. To je ostatně zájmem všech zúčastněných stran, jelikož volného místa na trhu se zájezdy by velmi rychle využili německé cestovní kanceláře. (Cot bussines, 2014) Na základě uvedených příkladů lze soudit, že i v případě přijetí novely příslušného zákona, nedojde k naprosté ochraně klientů cestovních kanceláří a problémem tak nadále zůstává spor o odpovědnost za zajištění jejich zákonných nároků, který způsobuje nejasně stanovená legislativa. Podle některých odborníků je navíc v této době novelizace zákona č. 159/1999 Sb. zbytečným krokem, jelikož Evropská komise v nejbližší době chystá schválení nové evropské směrnice, kterou bude v případě přijetí nutné zapracovat do české legislativy.

43

2.2 Vybraná rizika ovlivňující činnost cestovních kanceláří Dne 24. 3. 2015 došlo k osobní schůzce s váženým odborníkem a členem představenstva Asociace cestovních kanceláří České republiky, panem Milanem Kittnerem, který se specializuje především na problematiku zákona č. 159/1999 Sb., ale i na činnosti cestovních kanceláří a agentur. Pomocí osobního rozhovoru došlo k následnému sestavení nejzávažnějších rizik ovlivňující podnikání cestovních kanceláří. Při vzájemné komunikaci byl nejprve vymezen zákon č. 159/1999 Sb., vytvořený na ochranu spotřebitelů respektive zákazníků cestovní kanceláře z důvodu zajištění prostředků investovaných zákazníkem ke koupi zájezdu. Ochrana spočívá v tom, že zákon zajišťuje jednak repatriaci, kdy zákazník se už nachází v místě konání a cestovní kancelář se ocitne v insolvenci, tedy není schopna plnit své závazky. Ty následně přebírá příslušná pojišťovna, u které bylo sjednáno pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Druhou skupinou jsou klienti, v jejichž případě došlo k zaplacení příslušného zájezdu v plné výši respektive zálohy na zájezd, ke kterému však nedošlo. Tahle zákonná norma z roku 1999 uděluje cestovním kancelářím povinnost pojistit 30% ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů. V případě, že cestovní kancelář poskytuje a prodává ostatní doprovodné služby, zakoupené klientem, tento druh pojištění se na něj nevztahuje. Jedná se o všechny služby, které nejsou ze zákona definovány jako zájezd. Pojištění platí tedy pouze pro zákazníky s určitým dokumentem, který se podle zákona č. 159/1999 Sb. nazývá cestovní smlouva, která může být uzavřena jedině písemnou formou. Díky předložení uzavřených cestovních smluv od cestovní kanceláře, může příslušná pojišťovna ověřit jejich skutečnou existenci a následně tak odškodnit klienty, kteří mají platnou cestovní smlouvu zaručující nárok na plnění. Na základě všeobecného vymezení zákona č. 159/1999 Sb., byly určeny některé jeho náležitosti a nedostatky ovlivňující činnost cestovních kanceláří, které budou následně uvedeny.

2.2.1 Riziko platnosti dvou různých právních norem V současné době je jedním z rizik pro činnost cestovních kanceláří existence dvou různých právních norem. Kromě platného zákona č. 159/1999 Sb., existuje od 1. 1. 2014 novela občanského zákoníku nahrazující taktéž obchodní zákoník.

44

Terminologie užívaná občanským zákoníkem ve vztahu k cestovním kancelářím je totiž odlišná od té, kterou uplatňuje zákon č. 159/1999 Sb., kdy například novela občanského zákoníku nahrazuje cestovní smlouvu pojmem „smlouva o zájezdu“, která nemusí být na rozdíl od cestovní smlouvy uzavřena písemně, ale musí být vymezeno, co je její součástí a obsahem. Zákon č. 159/1999 Sb. je plně funkční, stejně tak jako novela občanského zákoníku, kdy ani jedna z těchto právních norem není nadřazena druhé. Cestovní kancelář tedy může fungovat podle zákona č. 159/1999 Sb. nebo podle nového občanského zákoníku. Zákon by měl tedy zajistit to, že cestovní kancelář se bude řídit pouze jednou z platných právních norem a nedojde k tomu, že by na základě vlastní potřeby kombinovala nebo využívala část platných znění zákona č. 159/1999 Sb. a novely občanského zákoníku. Tím by byla odstraněna problematika, kdy dochází k výkladu různých terminologií zneužívající postavení zákazníka cestovní kanceláře. Zatím však nedošlo k schválení žádné novely nebo dokumentu určujícího nadřazenost jedné z platných právních norem před druhou.

2.2.2 Problematika dodavatelsko – odběratelských vztahů Cestovní kancelář ze zákona ručí za veškeré služby svých dodavatelů. V případě, že jsou tedy dané služby součástí zájezdu, je cestovní kancelář odpovědna za průběh a kvalitu všech poskytovaných služeb. Jedná se především o zajištění dopravy, ubytovacích kapacit a ostatních doprovodných služeb. První problematika se týká poskytovaných dopravních služeb a návrhu novely zákona č. 159/1999 Sb. k zavedení povinných pojistných limitů pro jednotlivý typ dopravy. Návrh hovoří o tom, že pokud cestovní kancelář bude poskytovat zájezd pomocí letecké nebo námořní dopravy, musí se pojistit na minimální částku čtyři miliony korun bez ohledu na objem ročních plánovaných tržeb. Jestliže cestovní kancelář by nabízela zájezdy pomocí autobusové dopravy, musí činit limit pojistného plnění minimálně jeden milion korun. Cílem návrhu je zřejmě připravit určitou selekci trhu cestovních kanceláří. Podle Kittnera však existuje řada malých cestovních kanceláří, které nedosáhnou požadovaného limitu, i přes skutečnost, kdy mohou řádně vykonávat svoji činnost. Mohlo by tedy dojít k tomu, že objem jejich prodeje bude menší než požadovaný limit, což by následně vedlo k jejich zániku.

45

Pro cestovní kanceláře nepředstavuje návrh zákona č. 159/1999 Sb. jiné riziko než, že musí mít požadované prostředky na to, aby zaplatila povinné pojištění. Právě s povinným pojištěním záruky pro případ úpadku souvisí další problematika, týkající se nejasného vymezení definice, kdo je organizátorem zájezdu. Jedná se o různé organizace či podniky, kterým stačí uvést, že nevykonávají svoji činnost podnikatelským způsobem a na základě toho mohou prodávat své služby respektive zájezdy bez zřízení povinného pojištění záruky pro případ úpadku. Jako příklad lze uvést společnosti zaměřující se na prodej lyžařského vybavení, které vozí za účelem testování lyží své zákazníky do Rakouska, kam je dopraví, poskytnou jim zde ubytování, skipas, lyže. V tomto případě je nabízen určitý balíček služeb, který je podle slov pana Kittnera zájezdem. Nejasná definice tedy znevýhodňuje zejména malé cestovní kanceláře, které na rozdíl od výše zmíněných podniků, musí podle platného zákona č. 159/1999 Sb. mít sjednané povinné pojištění záruky pro případ jejich úpadku ve výši 30% ročních plánovaných tržeb. S poskytováním zájezdů pomocí jednotlivých druhů přepravy existuje samozřejmě odlišná míra rizika. Vezmeme – li v úvahu zájezdy, kde dopravní službou bude charterová letecká doprava a určitá cestovní kancelář koupí celou kapacitu letadla směřujícího například do Řecka nebo Španělska, tak riziko dostát svých závazků ze strany cestovní kanceláře směrem ke klientovi, je mnohem větší než v případě, kdy bude cestovní kancelář prodávat balíček služeb definovaný jako zájezd například do maďarských termálních lázní, kam se klienti dopraví pomocí vlastní dopravy. Takže pokud se klient dopravuje vlastním dopravním prostředkem, rizikovost produktu bude výrazně odlišná než v případě poskytování zájezdů pomocí smluvních přepravců. Jen pro upřesnění, základní rozdíl mezi plánovanými a charterovými lety spočívá v dodržování pevného programu typického pro plánované lety. Charterové lety jsou naplánovány v závislosti na ročním období a poptávce po jednotlivých destinacích, kdy fungují na základě uzavřené smlouvy se zákazníkem respektive cestovní kanceláří. Podle Kittnera však dávno uplynula doba, kdy cestovní kanceláře bezmyšlenkovitě nakupovaly kapacity celých letadel a ostatních dopravních prostředků. Mohou za to především neustálé změny v letecké dopravě, které v dnešní době umožňují cestovním kancelářím nakupovat jen určité bloky či počet míst v letadle. Takže ceny jednotlivých zájezdů a následný výsledek hospodaření cestovní kanceláře bude záviset nejen na dobře sestavném

programu

zájezdů,

ale

především

s poskytovateli dopravních služeb.

46

na

kritériích

uzavřených

smluv

Dobře sestavené smlouvy často umožňují cestovním kancelářím vracet v určitý okamžik případná neprodaná místa, tak aby nemuselo dojít k jejich zaplacení. Výhodná kritéria uzavřených smluv ovlivňuje především skutečnost jako velikost objemu nakupovaných služeb ze strany cestovní kanceláře nebo délka vzájemné spolupráce. Čím delší spolupráce a větší objem nakupovaných služeb bude proveden, tím výhodnější podmínky plynou pro cestovní kancelář. Rozhodně není pravidlem, že každá cestovní kancelář si stanoví své podmínky, na které dodavatelé automaticky přistoupí. Tyto kritéria samozřejmě souvisejí i s objednávkou ubytování. Cestovní kanceláře mohou nakupovat ubytovací kapacity na základě garančního nebo alotmánového prodeje. V případě garančního prodeje se jedná o skutečnost, kdy si cestovní kancelář zvolí určitou destinaci a dopředu rezervuje ve zdejším ubytovacím zařízení určitý počet pokojů nebo apartmánů, které garantuje v podobě předem zaplacené zálohy. Dopředu rezervované pokoje jsou pak součástí nabídky zájezdových katalogů cestovních kanceláří. Problém nastává v okamžiku, kdy cestovní kancelář neprodá v jednotlivých obdobích požadované množství rezervovaných pokojů respektive apartmánů. Aby došlo alespoň k pokrytí vynaložených nákladů, řeší cestovní kanceláře tuto problematiku například pomocí zájezdů na poslední chvíli tzv. last minute. (praktikují cestovní kanceláře nabídku zájezdů na poslední chvíli). Alotmánový prodej na rozdíl od garančního nepřináší pro cestovní kancelář riziko ztráty. Jeho výhoda spočívá v tom, že cestovní kancelář v případě zájmu klienta o určitou ubytovací jednotku, pouze rezervuje u zahraničního partnera nebo dodavatele tento typ ubytování a jestliže klient nezaplatí do určité doby sjednanou částku, rezervace propadá a ubytovací jednotka je tak následně poskytnuta dalším zájemcům. Není tedy pravdou, že by cestovní kancelář vždy musela zaplatit všechny ubytovací jednotky v plné výši, i v případě nulové účasti. Pro lepší srozumitelnost lze uvést příklad, cestovní kancelář má v určitý termín do vybrané destinace stanovený program zakoupený třiceti zákazníky, kdy následně bude potřebovat 30 lůžek v ubytovacím zařízení, neznamená to však, že musí těchto 30 lůžek garantovat zaplacením plné výše, i když nikdo nepřijede. Ale jak již bylo zmíněno, je zapotřebí mít uzavřenou s dodavatelem takovou smlouvu, která tyto výhody umožňuje. Obvyklá výše slevy, kterou poskytují dodavatelé ubytovacích zařízení cestovním kancelářím, se pohybuje v rozmezí od 20% do 40% oproti ceně, kterou hotel veřejně publikuje. U dopravních společností nebývá procentuální úroveň ve stejné výši.

47

Letecké společnosti nedávají v současné době téměř žádné provize respektive slevy a to především z důvodu neustálých změn v tomto odvětví. Tradiční letecké společnosti svádí s nízkonákladovými dopravci neustálý konkurenční boj, kdy se snaží snižovat ceny letenek na minimální možnou hodnotu. Pokud však bude cestovní kancelář pravidelně nakupovat určité množství letenek například u letecké společnosti jako je Travel service na trase Praha – řecký Heraklion, bude cena odlišná od té, za kterou je obecně publikovaná veřejnosti. Podle Kittnera, v případě dobře stanovených smluvních podmínek s dopravci, je možné dosáhnout až 15% výhody respektive slevy oproti běžným cenám.

2.2.3

Provizní prodej Tržby cestovních kanceláří nejsou vždy tvořeny pouze prodejem vlastních

produktů. Kromě prodeje jiných doplňkových služeb jako jsou například jízdenky nebo vstupenky, zprostředkovávají některé z nich také prodej zájezdů či doprovodných služeb pro jinou cestovní kancelář za provizi. Pro názorné zobrazení situace jsou stanoveny dvě nejmenované cestovní kanceláře označené písmeny X, Y. Jestliže cestovní kancelář X bude prodávat zájezd za provizi pro cestovní kancelář Y, která má produkt, jež cestovní kancelář X nevytváří a má zákazníky toužící po produktu cestovní kanceláře Y, získává cestovní kancelář X automaticky status cestovní agentury. Cestovní kancelář X prodává produkt cestovní kanceláře Y svým zákazníkům na její cestovní smlouvu, její účet a jejím jménem, ale zákazník uzavře cestovní smlouvu u cestovní kanceláře X podle zákona č. 159/1999 Sb., nebo smlouvu o zájezdu určenou novým občanským zákoníkem, kterou nemusí fyzicky podepsat, ale je uvědomen, že organizátorem zájezdu je cestovní kancelář Y. Jestliže cestovní kancelář Y z nějakého důvodu neobdrží vybrané peníze od cestovní kanceláře X, kterou k tomuto úkonu zmocnila například na základě mandátní smlouvy, neumožňuje to cestovní kanceláři Y odstoupit od tohoto smluvního vztahu a vzniká ji tak povinnost zajistit všechny zákonné nároky zákazníků v plné výši a v plném rozsahu. Jak již bylo zmíněno, cestovní kancelář zprostředkovává zájezd pro jinou cestovní kancelář za určitou provizi. Obvyklá výše provize za zprostředkovaný prodej se pohybuje v rozmezí 5 – 15%, tato sazba je však závislá na rozdílnosti jednotlivých produktů.

48

Pokud bude nabízeným produktem určité cestovní kanceláře destinace Chorvatsko, u kterého si v dnešní době většina klientů umí samostatně zajistit ubytovaní a dopravu, bude mít cestovní kancelář velmi malou příležitost k vytvoření marže, jelikož nebude moci prodávat za cenu, kterou by žádný zákazník neakceptoval. Závisí tedy na tom, jak výhodná kritéria budou obsahovat uzavřené smlouvy s jednotlivými poskytovateli služeb, pokud například poskytne dodavatel ubytovacího zařízení o 20% nižší nákupní ceny pro cestovní kancelář, oproti pultovým cenám, za které je mohou kupovat jednotlivý klienti, pak bude mít cestovní kancelář prostor až pro 20% marži. Obvykle se provize vyplácí až poté, co zákazník spotřebuje nakoupenou službu. Nejbližším datem, na které by si mohla cestovní kancelář X vystavit fakturu za provizi zprostředkovaného zájezdu, je v okamžiku odjezdu zákazníka. Účtování provizí však také souvisí s účetnictvím cestovním kanceláří. Jestliže by cestovní kancelář Y byla plátcem daně z přidané hodnoty, nastávají zde určitá data zdanitelného plnění. V tomto případě je datem zdanitelného období termín, kdy byla poskytnuta klientovi poslední služba, tedy den návratu z cílové destinace. Největší hrozbou v případě provizního prodeje je kromě problémů spojených s vyplácením vybraných peněz, také to, že v některých případech podávají provizní prodejci klientům nepravdivé nebo neúplné informace, což následně může pohoršit dobré jméno cestovní kanceláře poskytující tento zájezd. Na opačnou stranu se vyskytují případy, kdy některé cestovní kanceláře neuvádí svým provizním prodejcům zcela úplné informace o poskytovaných službách. Největší rizika považuje Kittner za rozdílná z pohledu doby i fáze, ve které se cestovní kancelář nachází. Rizika spojená s podnikáním cestovních kanceláří jsou podle něj v současné době naprosto odlišná od těch, které byly spojovány s těmito podniky před 25 lety. Za minulého režimu, tedy do roku 1989 nebylo cestování běžnou součástí života českých obyvatel. Ne každý měl tedy možnost podívat se za hranice státu. Po roce 1989, kdy došlo k pádu komunistické vlády na našem území, stačilo přijít s pouhou nabídkou zájezdu do některé z evropských metropolí. Jelikož neexistovaly informační technologie, přístup klienta k informacím byl značně omezený, taktéž jazykové schopnosti a zkušenosti s cestováním byly minimální. Určení přidané hodnoty bylo pro cestovní kanceláře v tomto období jednoduchou záležitostí.

49

V současné době rozlišuje rizika z pohledu nově vzniklé cestovní kanceláře a cestovní kanceláře již působící na trhu. Pro potencionální cestovní kancelář je samotným rizikem vůbec obdržet pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, které je nezbytné k udělení koncesní listiny a samotnému podnikání. Další problematikou nově vzniklé cestovní kanceláře je určení produktu a jeho cílové skupiny. V případě fungující cestovní kanceláře nastupuje jiná míra rizika, jelikož cestovní kancelář v tomto stádiu by měla mít produkt určený. Následně tak řeší zajištění samotné cestovní kanceláře na trhu. Za největší riziko považuje schopnost najít takový produkt pro cílovou skupinu, kterou musí konkrétní cestovní kancelář umět popsat, aby nebyla vystavena mimořádné konkurenci panující na českém trhu. Mělo by se tedy jednat o produkt reálně umistitelný na trhu a přinášející klientovi určitou přidanou hodnotu za kterou bude ochoten utratit své peníze. Jako největší hrozbu tedy vnímá kromě základního podcenění podmínek pro otevření nové cestovní kanceláře, neschopnost cestovních kanceláří určit co za produkt bude prodávat, jakým způsobem, za jakou cenu a kdo bude jejím koncovým zákazníkem. Za další značné riziko označuje poměrně vysokou konkurenci na českém trhu cestovních kanceláří, které se věnuje samotná část této práce.

2.3 Srovnání počtu cestovních kanceláří s vybranými státy Při vyhledávání potřebných informací došlo k zjištění, že v České republice působí na trhu cestovního ruchu poměrně velké množství cestovních kanceláří a cestovních agentur s přihlédnutím na počet obyvatel žijících v této zemi. Silné konkurenční prostředí je zároveň jedním z hlavní rizik ovlivňující činnost jakéhokoliv podniku, nevyjímaje cestovních kanceláří působících na českém trhu. Tato diplomová práce se tedy zaměřuje na tuto problematiku a následně porovnává jednotlivé údaje s dalšími vybranými zeměmi. Konkrétně se bude jednat o území Rakouska, Německa a Švýcarska. Původním záměrem bylo porovnat poměr počtu cestovních kanceláří na počet obyvatel se všemi sousedními zeměmi obklopující hranice České republiky, tedy s Rakouskem, Německem, Polskem a Slovenskem. I přes veškeré vynaložené úsilí nebyly zjištěny údaje o počtu cestovních kanceláří působících na polském a slovenském trhu za požadované období 2012 - 2014. Aby tedy mohlo dojít k širšímu srovnání jednotlivých ukazatelů, byl výběr doplněn o Švýcarsko, pro které byly nalezeny určité výkony cestovních kanceláří a agentur.

50

Bylo však zjištěno, že švýcarské a rakouské zdroje, neuvádí za vybraná období jednotlivé počty cestovních kanceláří a cestovních agentur, ale poskytují pouze informace, které slučují tyto subjekty dohromady. Z tohoto důvodu dojde k porovnání poměru celkového počtu cestovních kanceláří a cestovních agentur na počet obyvatel pro jednotlivé trhy za vybraná období. Pro lepší srozumitelnost jsou pojmy cestovní kancelář a cestovní agentura nahrazeny jednotným označením a to jako „subjekty poskytující prodej služeb cestovního ruchu.“ Následně budou počty těchto subjektů porovnávány mezi sebou za jednotlivá období.

2.3.1 Porovnávání vybraných území za rok 2012 Jelikož celkové tržby zahraničních subjektů jsou uváděny v odlišných měnách, bylo zapotřebí provést přepočet podle aktuálního kurzu České národní banky. Ke dni 31. 3. 2015 bylo 1 euro 27,53 korun českých a 1 švýcarský frank činil 26,3 korun českých. V následující tabulce jsou uvedeny údaje o počtu obyvatel, subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu a jejich tržeb za kalendářní rok 2012. Tabulka č. 1: Celkové údaje pro jednotlivá území za rok 2012 Stát Počet obyvatel (tis.) ČR 10 510 Německo 80 520 Rakousko 8 470 Švýcarsko 7 960 Zdroj: Vlastní

Počet subjektů 2 130 9 986 2 625 1 717

Celkové tržby (tis.) 41 000 000 619 430 000 132 140 000 192 000 000

Následný výpočet probíhal pomocí prostého dělení, kdy v čitateli byly uváděny údaje o celkovém počtu obyvatel jednotlivých států, a do jmenovatele byl dosazen celkový počet subjektů působících na daném území za příslušné období. Stejným způsobem došlo k výpočtu hodnot o průměrných tržbách subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu. Na základě vlastních propočtů došlo k zjištění, že v Rakousku z celkového počtu 2625, připadal v roce 2012 jeden subjekt poskytující prodej služeb cestovního ruchu na 3226 obyvatel a jeho tržba činila v průměru 50 339 048 korun českých. V porovnání s ostatními zeměmi šlo tedy o území, s největší četností výskytu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na počet obyvatel.

51

V České republice připadal, z celkového počtu 2130, jeden subjekt na 4934 obyvatel a výše jeho průměrné tržby byla spočítána na částku 19 248 826 korun českých. Tento výsledek řadí Českou republiku celkově na třetí pozici z hlediska četnosti výskytu. Nejmenší naměřená hodnota byla zjištěna u Německa, kdy z celkového počtu 9986, vycházel jeden subjekt poskytující prodej služeb cestovního ruchu na 8 063 obyvatel a průměrná tržba činila 62 029 842 korun českých. Z tabulky č. 2 je také patrné, že ve Švýcarsku připadala na jeden subjekt nejvyšší průměrná tržba ze všech porovnávaných území. Tabulka č. 2: Jednotlivé ukazatele připadající na jeden subjekt (2012) Stát ČR Německo Rakousko Švýcarsko Zdroj: Vlastní

Subjekt na počet obyvatel 4 934 8 063 3 226 4 636

Průměrná tržba (tis.) 19 248, 826 62 029, 842 50 339, 048 111 822, 947

I přes skutečnost, kdy České republice připadá třetí pozice v četnosti výskytu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na počet obyvatel, z hlediska mezinárodního srovnání jde stále o relativně vysoké hodnoty. Z dostupných údajů vyplývá, že na příklad v Itálii v roce 2012 připadal jeden subjekt poskytující prodej služeb cestovního ruchu přibližně na 6400 obyvatel, ve Velké Británii a Francii přibližně na 10 000 obyvatel a ve Švédsku dokonce na 12 000 obyvatel. Údaje těchto států však nemohly být porovnány s hodnotami České republiky z důvodu neuváděných počtů a tržeb v potřebné časové řadě, tedy v letech 2012 až 2014. (Bank Austria, 2013) Co se týče poměru četnosti výskytu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na počet obyvatel, nebyly zjištěny žádné výrazné rozdíly. Pouze Německo vykazovalo vyšší hodnoty ve srovnání s ostatními zeměmi. Značných rozdílů si však lze všimnout z hlediska průměrných tržeb. Například ve Švýcarsku, které má srovnatelný počet obyvatel s českým územím, byly průměrné tržby subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu až šestkrát vyšší než u těch českých. Jako možnou příčinu lze uvést lepší zajištění a kvalitu služeb, nabídka odlišných produktů a zejména větší důvěra ze strany zákazníků. V úvahu je také zapotřebí brát odlišnost ekonomických ukazatelů těchto dvou zemí, jako jsou příjmy nebo životní náklady jednotlivých obyvatel.

52

2.3.2 Porovnávaní vybraných území za rok 2013 Z dostupných informací získaných pro období 2013 vyplývá, že Rakousko mělo opět nejvyšší četnost zastoupení subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na počet obyvatel, kdy z celkového počtu 2 486, připadal jeden z nich na 3 411 obyvatel a jeho průměrná tržba se pohybovala okolo částky 52 381 335 korun českých. Tabulka č. 3: Celkové údaje pro jednotlivá území za rok 2013 Stát Počet obyvatel (tis.) ČR 10 520 Německo 80 770 Rakousko 8 480 Švýcarsko 8 000 Zdroj: Vlastní

Počet subjektů 2 236 9 729 2 486 1 665

Celkové tržby (tis.) 49 610 000 624 930 000 130 220 000 194 620 000

Podle Ministerstva pro místní rozvoj působilo v roce 2013 na území České republiky celkem 2236 subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu, kdy jeden subjekt tak připadal na 4705 obyvatel a jeho průměrná tržba činila 22 182 469 korun českých. Oproti minulému období došlo tedy ke změně pořadí v žebříčku srovnávaných států, kde z hlediska přepočtu četnosti výskytu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na počet obyvatel nahradila Česká republika na druhé pozici Švýcarsko, ve kterém vycházel v tomto období jeden subjekt na 4 805 obyvatel, a jeho tržba činila v průměru 116 888 890 korun českých. Ve Švýcarsku tedy připadalo na jeden subjekt v průměru o 100 obyvatel více než v České republice. Na německém území působilo v roce 2013 celkem 9 729 subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu, kdy na jeden tento subjekt připadalo 8 302 obyvatel, a průměrná tržba byla ve výši 64 233 734 korun českých. Tabulka č. 4: Jednotlivé ukazatele připadající na jeden subjekt (2013) Stát ČR Německo Rakousko Švýcarsko Zdroj: Vlastní

Subjekt na počet obyvatel 4 705 8 302 3 411

Průměrná tržba (tis.) 22 182, 469 64 233, 734 52 381, 335

4 805

116 888, 889

53

Z hlediska počtu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu lze zpozorovat oproti předchozímu roku změnu ve třech ze čtyř srovnávaných zemí, kde došlo k jejich úbytku. Česká republika jako jediná zaznamenala v roce 2013 nárůst počtu těchto subjektů a to konkrétně o 105. Kromě zvýšené konkurence měla tato změna za následek snížení počtu obyvatel připadající na jeden subjekt poskytující prodej služeb cestovního ruchu. Změny se odehrály i v objemu tržeb. Subjekty poskytující své služby na území Německa, Švýcarska, a České republiky zaznamenaly nárůst tržeb, naopak pro Rakousko bylo období roku 2013 méně ziskové než to předchozí, i přes skutečnost, že došlo na jeho území k úbytku subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu. Jen pro zajímavost lze uvést, že od roku 2004 do roku 2013 se počet subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu v Německu snížil z počtu 13 753 na 9 729, zatímco tržby těchto subjektů se prakticky nezměnily a pohybují se v neustálém rozmezí 22 až 23 miliard euro. (Deutscher Reiseverband, 2013) Ke zjišťování aktuálního počtu obyvatel jednotlivých území za vybraná období 2012 - 2014 došlo pomocí internetové stránky Das Statistik - Portal (Statista, 2015), která každoročně tyto údaje aktualizuje. Celkový počet subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu na švýcarském trhu a jejich roční tržby za období 2012 - 2014 byly zjišťovány pomocí výroční

zprávy o švýcarském

průmyslu

cestovního

ruchu

(Die Schweizer Reisebranche, 2015). Pro určení počtu subjektů poskytujících prodej služeb cestovního ruchu na rakouském území a jejich tržby v letech 2012 - 2014 byly použity

výroční

zprávy

rakouského

profesního

sdružení

cestovních

kanceláří

(Des Fachverbandes der Reisebüros, 2013 - 2015). Stejně tak k určení počtu subjektů působících na německém trhu v období 2012 - 2014 s výší jejich tržeb došlo na základě zveřejněných faktů a čísel od německého profesního sdružení cestovních kanceláří (Deutscher Reiseverband 2013 - 2014). Pro Českou republiku posloužily k určení celkového počtu subjektů působících na zdejším trhu v roce 2012, údaje poskytované Asociací Evropských cestovních kanceláří a agentur (ECTAA, 2013). Za rok 2013 byly údaje o tomto počtu zjištěny pomocí Ministerstva pro místní rozvoj. K určení objemu tržeb za uvedená období byly použity dostupné údaje společnosti MAG Consulting.

54

2.3.3 Cestovní kanceláře s nejvyššími tržbami ve vybraných zemích Pro lepší srovnatelnost se tato diplomová práce zaměřuje také na největší cestovní kanceláře působící na jednotlivých trzích, pro které byla nalezena data za rok 2013. Podle informací uváděných německým sdružením průmyslu cestovního ruchu, působilo v roce 2013 na německém trhu celkem 2434 cestovních kanceláří. Mezi nimi byly globální korporace, stejně jako specializované subjekty. K největším z nich patří dlouhodobě z hlediska tržeb řetězec TUI Deutschland s obratem 123,3 miliard korun českých a její celkový podíl na německém trhu tvořil necelých 18%. S tržbami v hodnotě 93,6 miliard korun českých patřila druhá pozice řetězci cestovních kanceláří Thomas Cook s tržním podílem 13,4%. Třetí největší tržby zaznamenala v roce 2013 na německém trhu skupina cestovních kanceláří Der Touristik a to konkrétně v hodnotě 87,215 miliard korun českých. Výše jejího tržního podílu se pohybovala v tomto roce na hodnotě 12,5%. Z uvedených informací vyplývá, že tyto tři skupiny cestovních kanceláří tvořily v roce 2013 z hlediska tržního podílu téměř polovinu německého trhu se zájezdy. Jen jako zajímavost lze uvést, že každý z těchto řetězců měl minimálně 2 krát vyšší obrat než dohromady všechny subjekty poskytující

prodej

služeb

cestovního

ruchu

na

českém

území.

(Deutscher Reiseverband, 2014) V Rakousku jsou přední cestovní kanceláře ve většině případů přímo i nepřímo vlastněny německými společnostmi, což potvrzuje i první pozice, kterou zde zaujímá německý řetězec cestovních kanceláří TUI Group. Na rakouském trhu působí konkrétně TUI Österreich, jejíž tržby dosáhly v roce 2013 hodnoty 10,461 miliard korun českých. Druhým největším řetězcem cestovních kanceláří působících na rakouském trhu byl Thomas Cook Austria s tržbami v hodnotě 6,139 miliard korun českých. Reisewelt byl z hlediska tržeb třetí největší společností působící na rakouském trhu. Jeho tržby dosahovaly částky 5,341 miliard korun českých. Zajímavostí je pořadí jednotlivých cestovních kanceláří působících na německém a rakouském trhu. Jedná se totiž o naprosto totožné řetězce cestovních kanceláří, které zaujímaly na obou trzích stejné umístění. Jak již bylo zmíněno, většina předních cestovních kanceláří je součástí určitých řetězců. Například řetězec TUI Group, který poskytuje cestovní kanceláře po celé Evropě, je tvořen na rakouském trhu kromě cestovních kanceláří TUI Österreich, dalšími dceřinými společnostmi jako Gulet nebo Terra Reisen. To se týká i společnosti Thomas Cook Austria, mezi

jejíž

dceřiné

společnosti

patří

(Österreichischer Reiseverband, 2014)

55

Neckermann

a

Öger

Tours.

Na českém trhu vykazovala nejvyšší tržby v roce 2013 cestovní kancelář Exim Tours s celkovou výší 3,65 miliardy korun českých. Ještě v roce 2012 byl, co se objemu tržeb týče, druhou největší cestovní kanceláří Čedok. V roce 2013 však zaznamenala společnost Fisher, patřící investiční skupině KKCG, tržby v hodnotě 3,5 miliardy korun českých a obsadila tak druhou pozici v českém prostředí. Třetí největší cestovní kanceláří působící na českém trhu byl již zmiňovaný Čedok s celkovými tržbami 2, 648 miliardy korun českých. (MAG Consulting, 2014) Pro největší řetězec cestovních kanceláří působících na švýcarském trhu nebyly nalezeny potřebné údaje o celkových tržbách za rok 2013. Konkrétně se jedná o společnost Kuoni Reisen AG, která se podle švýcarského deníku SRF, rozhodla ukončit v roce 2014 svoji činnost na švýcarském trhu. Uváděným důvodem byl neodpovídající zisk, jaký by si společnost představovala. Druhým největším řetězcem cestovních kanceláří z hlediska tržeb byla TUI Suisse, která je dceřinou společností TUI Group. Její tržby na švýcarském trhu činily v roce 2013 celkem 9,784 miliard korun českých. (SRF, 2015) Tabulka č. 5: Srovnání tržeb jednotlivých cestovních kanceláří Stát ČR

Pořadí 1. 2.

Cestovní kancelář Exim Tours Fisher

Tržby (Miliardy) 3,65 3

Německo

3. 1. 2.

Čedok TUI Deustchland Thomas Cook

2,648 123,3 93,6

Rakousko

3. 1. 2.

Der Touristik TUI Österreich Thomas Cook Austria

87,215 10,461 6,139

3.

Reisewelt

5,341

1.

TUI Suisse

9,784

Švýcarsko Zdroj: Vlastní

Pokud vezmeme v úvahu počet obyvatel a v tomto případě i počet subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu, je porovnání mezi rakouským a českým trhem tou nejvhodnější volbou. Jak je z tabulky patrné, největší řetězec cestovních kanceláří působící na rakouském trhu, má přibližně trojnásobně vyšší objem tržeb než v Česku působící Exim Tours.

56

Řetězec cestovních kanceláří značky Der Touristik, který zaujímá na rakouském trhu třetí pozici z hlediska objemu tržeb, má přibližně 1,5 krát vyšší tržby než výše zmíněná Exim Tours. Například porovnání tržeb největších cestovních kanceláří působících na českém trhu s těmi německými je však velmi obtížné. Berme v úvahu, že Německo má přibližně osmkrát více obyvatel než Česká republika. Stanovíme tedy, že největší cestovní kancelář působící na německém trhu by měla mít až osmkrát vyšší tržby. Na základě následného porovnání lze zjistit, že TUI Deutschland má přibližně 34 krát vyšší tržby než Exim Tours působící na českém trhu. Toto srovnání je zapotřebí brát pouze orientačně, jelikož příjmy obyvatel a velikost německého trhu je naprosto odlišná a těžko srovnatelná s českým prostředím.

2.3.4 Porovnání vybraných území za rok 2014 Na základě předchozích srovnání lze zmínit, že v roce 2014 došlo opět na rakouském a švýcarském trhu k poklesu subjektů poskytujících prodej služeb cestovního ruchu. Z hlediska celkových tržeb byl opět zaznamenán pokles výkonu ze strany těchto subjektů působících na rakouském trhu, naopak Švýcarsko registrovalo znovu vyšší tržby než v předešlých obdobích. Německo evidovalo oproti předchozímu roku nárůst v počtu subjektů poskytujících prodej služeb cestovního ruchu a jako v předešlých letech došlo i k nárůstu celkového objemu tržeb. Tabulka č. 6: Celkové údaje pro jednotlivá území za rok 2014 Stát Počet obyvatel (tis.) Německo 81 100 Rakousko 8 520 Švýcarsko 8 050 Zdroj: Vlastní

Počet subjektů 9 829 2 374 1 622

Celkové tržby (tis.) 633 190 000 129 140 000 247 220 000

Pro Českou republiku nebyla za rok 2014 nalezena žádná data o počtu subjektů poskytující prodej služeb cestovního ruchu, které působily za uplynulé období na našem území. Na základě emailové korespondence s Ministerstvem pro místní rozvoj ze dne 26. 3. 2015 došlo k zjištění, že za rok 2014 bylo zaznamenáno celkem 970 cestovních kanceláří. Údaje o počtu cestovních agentur však podle slov Ministerstva pro místní rozvoj evidovány nebyly.

57

Dále

došlo

ze

seznamu

faktů

a

čísel

o

německém

cestovním

ruchu

(Deutscher Reiseverband, 2015), k zjištění údajů o zdejším trhu, na kterém působilo v roce 2014 celkem 2393 cestovních kanceláří. Pro Rakousko, stejně tak Švýcarsko nebyla tato data zjištěna. Z tohoto důvodu se poslední část věnovaná srovnání vybraných území, zaměřuje pouze na podniky cestovních kanceláří.

Aby tedy mohlo dojít k širšímu

srovnání, byla na základě emailové korespondence dodatečně požádána o pomoc Slovenská asociace cestovních kanceláří a agentur, kdy konkrétně pan Mgr. Ivan Schwarz informoval o tom, že na slovenském trhu v roce 2014 aktivně působilo 300 cestovních kanceláří a přibližně 400 až 700 cestovních agentur, pro které však neexistují oficiální statistiky. Jako zajímavost dále uvádí, že pod Slovenskou asociaci cestovních kanceláří a agentur patří 100 cestovních kanceláří a 75 agentur, kdy členové této asociace pokrývají 85% slovenského trhu v oblasti organizovaného cestovního ruchu. I přes skutečnost, že došlo k emailové korespondenci s Ministerstvem pro místní rozvoj a Slovenskou asociací cestovních kanceláří a agentur, nebyly zjištěny údaje o tržbách cestovních kanceláří působících v České republice respektive na Slovensku. Tyto údaje se nepodařilo vyhledat i pro cestovní kanceláře působící na německém trhu. Tabulka č. 7: Počet obyvatel připadající na jednu cestovní kancelář 2014 Stát Počet obyvatel (tis.) ČR 10 540 Německo 81 100 Slovensko 5 420 Zdroj: Vlastní

Počet cestovních kanceláří 970 2393 300

Ck na počet obyvatel 10 866 33 890 18 067

Z tabulky č. 7 lze vyčíst, že v České republice vycházela jedna cestovní kancelář průměrně na 10 866 obyvatel. Na slovenském trhu, kde působí přibližně třikrát méně cestovních kanceláří, připadala jedna z nich na 18 067 zdejších obyvatel. Z následného porovnání je tedy patrné, že na Slovensku vycházela jedna cestovní kancelář v průměru až na dvojnásobný počet obyvatel než v České republice. V Německu se jednalo dokonce o trojnásobný počet obyvatel připadající na jednu cestovní kancelář. Jedná - li se o porovnání celkového počtu subjektů poskytujících prodej služeb cestovního ruchu, tedy počtu cestovních kanceláří a agentur působících na jednotlivých trzích, nevykazuje Česká republika žádné výraznější rozdíly, které by měly znamenat zvýšené konkurenční prostředí oproti ostatním státům.

58

Pokud však vezmeme v úvahu pouze a jen počet cestovních kanceláří je výsledkem pro Českou republiku značný nepoměr v rámci mezinárodního srovnání, které značí silné konkurenční prostředí na českém trhu.

2.3.5 Počet cestovních kanceláří za jednotlivá období Jak již bylo na základě mezinárodního srovnání zjištěno, v České republice se vyskytuje velké množství cestovních kanceláří připadajících na zdejší počet obyvatel. Diplomová práce se tedy dále zaměřuje na počet těchto zařízení, kde pomocí bazického a řetězového indexu dochází k procentuálnímu vyjádření znázorňujícího jednotlivé změny. Obecně index bazický neboli index se stálým základem vyjadřuje, na kolik procent se změnila veličina v běžném období, tedy v následujících letech oproti základnímu období. V našem případě je cílem bazického indexu určit, na kolik procent se změnily počty cestovních kanceláří v následujících letech 2010 – 2014 oproti stavu v prvním uvedeném roce 2009. Základním obdobím je tedy rok 2009 a běžným obdobím jsou označeny roky 2010 – 2014. Hodnotou základního období je počet cestovních kanceláří působících na českém trhu v roce 2009, tedy 1066. Hodnoty pro běžné období jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka č. 8: Změny počtu vyjádřené bazickým indexem Rok Počet cestovních kanceláří 2009 1066 2010 1064 2011 1039 2012 1092 2013 1018 2014 970 Zdroj: Vlastní zpracování

Řetězový index (%) 100,0% 99,8% 97,5% 102,4% 95,5% 91,0%

Řetězový index 1 0,998 0,975 1,024 0,955 0,910

Počty cestovních kanceláří za jednotlivá období byly zjištěny pomocí poskytovaných údajů Ministerstvem pro místní rozvoj. Bazický index se vypočítá pomocí poměru mezi hodnotou veličiny v roce základním, který je vždy ve jmenovateli, a proto se označuje jako 1 nebo 100% ve srovnání s hodnotou veličiny v běžném období, uvedeného v čitateli.

59

Hodnota běžného období Hodnota v základním období

100%

Na základě uvedeného vzorce byl, oproti základnímu období, zaznamenán procentuelně nejnižší pokles v počtu cestovních kanceláří působících na českém trhu v roce 2010 a to na hodnotu 99,8%. K nejvyššímu poklesu došlo v roce 2014, konkrétně o celých 9%. Naopak v roce 2012 se zvýšil počet těchto zařízení v České republice na 102,4% vůči hodnotě v základním období, jednalo se tedy o nárůst o 2,4%. Řetězový index říká, na kolik procent se změnila veličina v následujícím roce oproti tomu předchozímu, v tomto případě tedy není na rozdíl od bazického indexu zapotřebí vymezit základní období. Řetězový index nelze srovnávat v prvním uvedeném roce, tedy v roce 2009, s žádnou jinou hodnotou. Z tohoto důvodu je následně vložen pro rok 2009 do tabulky č. 8 znak „x“. Zároveň porovnání mezi hodnotami roku 2010 s rokem 2009, bude prováděno stejně jako výpočet pro bazický index. Tabulka č. 9: Změny počtu vyjádřené řetězovým indexem Rok Počet cestovních kanceláří 2009 1066 2010 1064 2011 1039 2012 1092 2013 1018 2014 970 Zdroj: Vlastní zpracování

Řetězový index (%) x 99,8% 97,7% 105,1% 93,2% 95,3%

Řetězový index x 0,998 0,977 1,051 0,932 0,953

Řetězový index se počítá pomocí poměru hodnoty veličiny v nižším roce, označované jako 100%, ve srovnání s hodnotou veličiny ve vyšším roce, která se nachází v čitateli. Hodnota v prvním uvedeném období nebyla definována. Hodnoty v dalším období jsou počítány na základě vztahu: ěž é ř

í í

í

Nejvyšší meziroční nárůst počtu cestovních kanceláří působících na českém trhu byl zaznamenán v roce 2012, kdy počet stoupl na hodnotu 105,1%, došlo tedy ke zvýšení o 5,1% oproti předchozímu období 2011.

60

Naopak rok poté, tedy v roce 2013, lze spatřit nejvyšší meziroční pokles v počtu cestovních kanceláří na hodnotu 93,2% oproti předchozímu roku 2012, neboli došlo k poklesu o 6,8%. Z uvedených tabulek č. 7 a č. 8 je možné si všimnout, že kromě roku 2012 dochází k neustálému snižování počtu aktivních cestovních kanceláří působících na českém trhu. Pokles těchto zařízení však nemusí být způsoben úpadkem, nýbrž pouze přerušením výkonu podnikatelské činnosti. Tato redukce je však minimální a nemá tak vliv na konečný výsledek značící silné konkurenční prostředí vyskytující se na českém trhu cestovních kanceláří.

2.4 Zhodnocení vybrané cestovní kanceláře Dne 20. 4. 2015 došlo k osobní schůzce s jedním z majitelů cestovní kanceláře Tempo Tours Praha s.r.o., kde na základě předem stanovených otázek byly zjištěny potřebné údaje o této společnosti.

2.4.1 Charakteristika cestovní kanceláře Tempo Tours Praha Cestovní kancelář Tempo Tours Praha s.r.o., dále označována v textu jako „ck Tempo Tours“, zahájila svoji činnost na trhu cestovního ruchu již v roce 1997. Jak je již z názvu patrné, jejím sídlem je město Praha, konkrétně se jedná o městskou část Prahy 5. Zaměření společnosti spočívá především v poskytování pobytových a lyžařských zájezdů pomocí vlastní dopravy do vybraných destinací Itálie, Německa, Švýcarska a zejména Rakouska, na které, se podle slov majitele, společnost nejvíce upíná. Nejlepším ročním obdobím z hlediska vytíženosti je tedy zimní sezona, zájezdy však poskytuje společnost celoročně. Doplňující nabídku tvoří tématické zájezdy a pobyty zaměřené na turistiku. Ck Tempo Tours neposkytuje své služby v žádné z kamenných poboček, zaměřuje se totiž na funkci tour operatora, což znamená tvorbu vlastních produktů neboli zájezdů, které pak prodává přímo v sídle cestovní kanceláře nebo následně pomocí svých distribučních kanálů koncovým zákazníkům. Tato informace je uváděna záměrně a to proto, že ne každá cestovní kancelář vytváří své vlastní produkty.

61

Jejím hlavním partnerem z hlediska objemu prodaných zájezdů je v současné době společnost INVIA.cz, která je zároveň největší cestovní agenturou působící na českém trhu. Ck Tempo Tours je od 1. 4. 2005 pojištěna u UNIQUA pojišťovny a.s., kdy poslední platné pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře bylo sjednáno pro období od 1. 5. 2014 do 30. 4. 2015. Pojištění se zpravidla sjednává na dobu jednoho roku. Svým zákazníkům nabízí cestovní kancelář možnost pojištění, které není v ceně zájezdu zahrnuto, od ERV Evropské pojišťovny. Jako zajímavost lze uvést, že ERV Evropská pojišťovna je také oprávněna, jako jedna ze sedmi pojišťoven, poskytovat pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. Pojišťovna UNIQUA však zřejmě nabízí ck Tempo Tours výhodnější podmínky pro tento typ pojištění. Všeobecné podmínky ck Tempo Tours se řídí všemi potřebnými zákonnými normami, zejména pak zákonem č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. Doba a výše poplatků v případě stornování zájezdu ze strany zákazníka není určena žádnou zákonnou normou. Konkrétní pravidla si určuje individuálně sama cestovní kancelář v nějakém dokumentu, zpravidla označovaného jako všeobecné smluvní podmínky, které značí, jaká sankce je uplatněna vůči zákazníkovi v případě stornování zájezdu ze své vlastní vůle. Zákazník dané cestovní kanceláře má právo zakoupený zájezd nebo službu zrušit vždy, za to si však cestovní kancelář účtuje určitou výši poplatků v závislosti na počtu dní před realizovaným termínem zájezdu. Čím později zákazník zakoupený zájezd stornuje, tím vzniká cestovní kanceláři menší prostor k jeho opětovnému prodeji ostatním zákazníkům. Pomocí těchto stornopoplatků eliminují cestovní kanceláře případné riziko související s vynaložením prostředků za poskytované služby. Zákon č. 159/1999 Sb. pouze určuje, kolik dní před odjezdem je možné změnit cenu zájezdu ze strany cestovní kanceláře a za jakých podmínek, ale nepojednává o tom, jak má vypadat forma stornovacích podmínek. Klient ck Tempo Tours může odstoupit od smlouvy o zájezdu bez udání důvodu 45 dní před zahájením tohoto zájezdu. Jestliže tak učiní v kratší době, je povinen uhradit storno poplatky, jejich výše je uvedena v tabulce č. 10.

62

Tabulka č. 10: Storno poplatky Počet dnů

Výše storno poplatků

44 - 35

35%

34 - 21

50%

20 - 11

70%

10 a méně

100%

Zdroj: Tempo Tours Praha Výše storno poplatků je uváděna z celkové ceny zájezdu, kdy celkovou cenou se rozumí plná prodejní cena. Podle slov majitele, byla ck Tempo Tours z důvodu častého zneužívání ze strany klientů, nucena zavést v roce 2015 manipulační poplatek ve výši 400 korun českých na osobu, za jakoukoliv změnu ve smlouvě o zájezdu, případně její stornování v době 45 dnů před zahájením zájezdu. Smluvní vztah mezi ck Tempo Tours a jejím zákazníkem vzniká na základě podepsané smlouvy o zájezdu a následné úhrady zálohy na účet cestovní kanceláře. Důraz je kladen na pojem „smlouva o zájezdu“, kterou vymezuje nový občanský zákoník. Jak již bylo zmíněno v části 2.2.1., v současné době se vyskytuje problematika týkající se platnosti dvou právních norem, kdy druhou z nich je platný zákon č. 159/1999 Sb., který označuje uzavřenou smlouvu jako pojem „cestovní smlouva“. Ck Tempo Tours by se měla tedy v případě uzavírání smluv s klienty řídit podle pravidel nového občanského zákoníku. Požadovaná výše zálohy je 30% z celkové ceny zájezdu, kdy doplatek této ceny je zákazník povinen uhradit nejpozději 35 dnů před zahájením zájezdu. Z uvedených podmínek týkajících se storno poplatků lze vyvodit, že pokud zákazník zaplatí požadovanou výši zálohy při podpisu smlouvy o zájezdu, a následně stornuje zájezd 35 dnů před jeho zahájením, musí doplatit ještě 5% z celkové ceny tohoto zájezdu. V případě vzniku smluvního vztahu v době kratší než 35 dní musí zákazník zaplatit celou výši celkové ceny zájezdu ihned při podpisu smlouvy o zájezdu.

2.4.2 Rizika spojená s provizním prodejem Jak již bylo zmíněno ck Tempo Tours se zaměřuje na vytváření vlastních zájezdů, které následně prodává zejména přes své ověřené distribuční kanály.

63

Zároveň není zprostředkovatelem služeb pro jinou cestovní kancelář a díky absenci kamenné pobočky neumožňuje prodej doplňkových služeb, jako jsou například různé vstupenky, jízdenky, případně směnárenská činnost. Kromě cestovní agentury Invia. cz, spolupracuje ck Tempo Tours i s některými dalšími provizními prodejci, jejichž prodej má v poslední době, podle slov majitele, snižující tendenci. S problematikou týkající se provizního prodeje, kdy se jedná zejména o nevyplácení obdržených tržeb nebo poskytování zkreslených informací ze strany provizního prodejce, se naposledy setkala ck Tempo Tours v roce 2013. Nejmenované cestovní agentuře došly v průběhu sezony finanční prostředky a díky tomu nehradila své závazky vůči ck Tempo Tours v řádných termínech. Tato rizika se snaží cestovní kancelář eliminovat tím, že kromě spolupráce s ověřenými partnery, požaduje okamžitou zálohu a následný doplatek v dostatečném předstihu před uskutečněním zájezdu. Podle majitele závisí také na dohodnutých, storno podmínkách s jednotlivými dodavateli služeb. Jako příklad uvádí destinaci Rakousko, kde smluvní partner umožňuje ck Tempo Tours zrušení objednaných služeb v době 35 dní před zahájením zájezdu bez jakýchkoliv sankcí. Provize vyplácená provizním prodejcům za zprostředkování zájezdu činí zpravidla 10%. To se však dále odvíjí od toho, jak velké množství zájezdů daný provizní prodejce zprostředkuje. Rostoucí prodej samozřejmě umožňuje dosáhnout vyšších provizí. V současné době má nejvýhodnější podmínky u ck Tempo Tours společnost Invia. cz, která dosahuje provize ve výši 13% z prodejní ceny.

2.4.3 Konkurenční rizika Slova majitele ck Tempo Tours se shodují s uvedenou problematikou ohledně silného konkurenčního prostředí v podnikání cestovních kanceláří. Kromě zvýšeného počtu těchto zařízení působících na českém trhu, přispívá v současné době k zesílení konkurence neustálý vývoj různých rezervačních portálů, jako jsou Booking nebo TripAdvisor, umožňující nákup ubytovacích kapacit přímo u jednotlivých poskytovatelů služeb. Pro ck Tempo Tours je situace o to těžší, že hlavní nabízenou destinací je Rakousko, které je zároveň podle majitele jednou z nejtěžších destinací vůbec, kam může cestovní kancelář nabízet své služby, zejména z důvodu blízké polohy a poměrně snadného dopravení ze strany klientů. Z tohoto důvodu se snaží získávat ck Tempo Tours takové ceny, které nemohou klienti získat, i za předpokladu přímého nákupu od daného poskytovatele služeb.

64

Zdaleka ne všechny zařízení jsou ochotné, respektive ne všem to umožňují jejich finanční možnosti, poskytnout cestovní kanceláři takovou slevu z pultové ceny, která by vytvářela pro společnost prostor k získání určité marže. Záleží však na lokalitě a státu, ve kterém jsou tyto zakoupené služby realizovány. Optimální výše slevy od zahraničních partnerů se pohybuje okolo 20% z pultové ceny, podle majitele však některá zařízení umožňují ck Tempo Tours i vyšší slevy v závislosti na určité sezonně, což je zároveň konkurenční výhodou společnosti. Zákazník tedy může následně koupit ubytování za stejnou cenu jako v ubytovacím zařízení s výhodou garantovaných doprovodných služeb. Cena je tedy jedním z nástrojů, pomocí kterých se snaží ck Tempo Tours odlišit od konkurence. Dále se jedná o tvorbu různých balíčků, kde nejčastější kombinací je nabídka ubytování a skipasů dohromady. Riziko pro ck Tempo Tours ze strany konkurence spočívá především v úsilí velkých cestovních kanceláří, které nakupují před sezonou ubytovací kapacity na tzv. garanci, kdy kromě zisku větších slev od jednotlivých dodavatelů, které se mohou pohybovat i okolo 30% z pultové ceny, se vystavují riziku neprodání těchto předem zaplacených kapacit. Poté prodávají tyto zájezdy za hodnotu nákupní ceny. To má neblahý vliv na vývoj trhu, kdy klient následně vnímá tyto snížené ceny, jako standardní a na základě kterých se řídí jeho další rozhodování o koupi. Tato skutečnost je podle majitele nejzásadnějším problémem. Při sestavování cen jednotlivých zájezdů zohledňuje ck Tempo Tours konkurenci, ale nesnaží se je za každou cenu přebít, zakládá si spíše na přidané hodnotě, dobré ceně a především na kvalitě poskytovaných služeb.

2.4.4 Rizika plynoucí z obchodních styků Jednou z výhod Ck Tempo Tours je zaměření především na individuální zákazníky s vlastní dopravou, společnost tedy čelí omezeným rizikům spojených s dodavateli dopravních služeb. Zájezdy s autobusovou dopravou organizuje jen v několika málo případech, kdy se zpravidla jedná o čtyřdenní zájezdy na úplný závěr hlavní sezony. Tuto službu zajišťuje společnost také na základě individuálních požadavků, jde však o příplatkovou službu mimo katalogovou nabídku. Na základě počtu zúčastněných osob je tedy zapotřebí stanovit novou kalkulaci, která se následně rozpočítá na celou skupinu. Další výhoda cestovní kanceláře spočívá v nákupu ubytovacích kapacit na tzv. alokaci (alotment), kdy provozovatel tohoto zařízení garantuje do nějaké doby určitý počet lůžek, v případě uplynutí rezervační doby, nemusí ck Tempo Tours hradit žádnou sankční sumu. 65

Zároveň majitel dodává, že se jedná o menší cestovní kancelář odmítající podstupovat riziko při nákupu ubytovacích kapacit na garanci, které by mohly zapříčinit její úpadek. Výše sankcí ze strany dodavatelů poskytovaných služeb v případě nenaplnění objednaných kapacit více méně odpovídá nastaveným stornopoplatkům ck Tempo Tours. Jestliže zruší cestovní kancelář objednanou službu 35 dní před zahájením zájezdu, nemusí vynaložit žádné finanční prostředky. Pokud se jedná o dobu do 21 dnů, je povinna uhradit 30% ze sjednané částky, od 20 do 11 dnů činí výše 50%, pokud stornuje objednávku nejpozději den před zahájením zájezdu, musí uhradit 90% sjednané ceny. Majitel ck Tempo Tours však dodává, že společnost klade důraz na poslední bezplatný termín. Jestliže tedy neobdrží od zákazníka doplatek do této doby, provede následné storno objednané služby. V případě nedodržení kvality sjednaných služeb od smluvních partnerů, je údělem cestovní kanceláře poskytnout zákazníkovi tyto služby minimálně ve stejné kvalitě, za jakou zákazník zaplatil. Ck Tempo Tours spolupracuje buď přímo s poskytovateli nabízených služeb, nebo naopak v některých případech sjednává služby v konkrétní destinaci přes partnerskou cestovní kancelář. Pokud ck Tempo Tours zakoupí služby právě přes partnerskou cestovní kancelář, která následně nedodrží sjednanou kvalitu, připadá podle majitele odpovědnost na smluvního partnera. Tento výrok je podle mého názoru kontraproduktivní s platným zněním zákona č. 159 /1999 sb., podle kterého je cestovní kancelář odpovědna za všechny služby svých dodavatelů. Riziko pro ck Tempo Tours spočívá zejména v tom, že musí poskytnout minimálně stejnou úroveň služeb zakoupených zákazníkem nebo po dohodě s klientem dojde k vrácení určité částky z ceny zájezdu. Ubytování je nejčastějším důvodem stížnosti klientů ck Tempo Tours, je tomu tak především u levnějších kapacit. Jakýmkoliv stížnostem se společnost snaží předcházet pomocí osobní zkušenosti s jednotlivými poskytovateli služeb, která je podle majitele zároveň největší jistotou. Cestovní kancelář spolupracuje s většinou poskytovatelů ubytovacích zařízení již delší dobu, a tudíž zná poskytovanou kvalitu nabízených subjektů. V tomto případě je největším rizikem vyjednávání nových kapacit, zejména na území Itálie, kde je za srovnatelnou cenu kvalita poskytovaných služeb výrazně odlišná od těch rakouských.

66

Největší riziko v podnikání cestovních kanceláří spočívá podle majitele ck Tempo Tours v nákupu služeb na tzv. garanci, kdy cestovní kanceláře dopředu zaplatí za určitou službu, pokud ji však neprodá koncovým zákazníkům, jsou vynaložené prostředky ztraceny. Nejhorším případem je nákup určitého počtu míst v letadle. Letecké společnosti neumožňují nákup na splátky, pokud tedy cestovní kancelář nemá potřebné finanční prostředky a nezaplatí za sjednaný počet míst, odmítne letecká společnost klienty přepravit, dojde tak k narušení celistvosti zájezdu a následné ztrátě získaných prostředků. Tímto způsobem dochází podle majitele k nejčastějším důvodům úpadku cestovních kanceláří. Nákup na garanci je však záležitostí zejména velkých cestovních kanceláří, které v případě neúspěchu, dokážou pokrýt ztráty pomocí jiného způsobu. Mezi další rizika se řadí vývoj počasí pro danou sezonu. Zejména pro ck Tempo Tours zaměřující se na zimní období, je vývoj počasí zásadní a jen těžko ovlivnitelný.

2.5 Organizační struktura Tempo Tours Praha Ck Tempo Tours je ve vlastnictví dvou společníků již od jejího počátku, tedy roku 1997. V případě této společnosti se jedná o liniovou organizační strukturu, kdy každý z majitelů zastává funkci výkonného ředitele a produktového manažera zároveň. Společnost ck Tempo Tours zaměstnává další tři zaměstnance na pozici produktových manažerů, konkrétně zaměstnankyně, kdy každý z nich včetně majitelů se stará o určitou oblast, od přípravy, přes kalkulaci zájezdu až po konečné vyúčtování, což podle majitele přináší své výhody i nevýhody. Některé další služby jsou zajišťovány pomocí externích pracovníků, jde především o IT servis, pracovnici v oblasti účetnictví nebo služby delegátů. Zvýšenou vytíženost, zejména v hlavní sezonně, řeší v případě potřeby pomocí brigádní pracovnice.

67

Obrázek č. 1: Organizační struktura Tempo Tours Praha

Majitelé

Outsourcing

Produktový manager

Produktový manager

Produktový manager

Mezi další povinnosti majitelů patří marketingová činnost, rozhodování o finanční fa strategické stránce, poměrně pravidelný styk s jednotlivými dodavateli ubytovacích služeb a starost o celkové zabezpečení chodu společnosti včetně svých zaměstnanců. Díky úzké specializaci ck Tempo Tours, je podle majitele, atmosféra na pracovišti spíše neformálního charakteru.

2.6 Finanční analýza Tempo Tours Praha za vybrané období V případě finanční analýzy se jedná o celkové zhodnocení finanční situace podniku, která ukazuje jeho finanční výkonnost, identifikuje odchylky od plánovaných hodnot, analyzuje příčiny jejich vzniku a určuje opatření sloužící k dosažení strategických cílů. Finanční analýza tedy poskytuje informace o minulém vývoji společnosti a je stěžejní pro stanovení toho budoucího. Jejím účelem je připravit informace potřebné jednak k rozhodování managementu, tak pro bankovní instituce poskytující úvěry k financování podniku. V případě ck Tempo Tours se jedná také o vypovídací hodnotu k určení výše limitu povinného pojištění záruky pro případ úpadku. Pro jednotlivé hodnoty finanční analýzy byly použity účetní závěrky ck Tempo Tours za vybraná období 2011 - 2013 a pro její určení, zejména poměrových ukazatelů, došlo k čerpání z materiálů Ing. Petříčka vyučujícího finanční řízení podniku.

68

2.6.1 Analýza rozvahy Rozvaha udává informace o majetku společnosti, zobrazeného na straně aktiv, a zdrojích, pomocí kterých došlo k jeho pořízení. Rozvaha zobrazující aktiva a pasiva je sestavována k určitému dni, v případě ck Tempo Tours vždy k 31. 12. jednotlivých období. Tabulka č. 11: Rozvaha z pohledu aktiv Tempo Tours Praha Aktiva

V tisících kč 2011 2012

2013

Celkem

6 638

7 125

11 649

Stálá aktiva Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek

1 936 0 1 936 0

2 126 0 2 126 0

1 899 0 1 899 0

Oběžná aktiva Zásoby Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Krátkodobý finanční majetek

4 702 0 0 474 4 228

4 755 0 0 2 438 2 317

9 506 0 0 6 875 2 631

Časové rozlišení 0 244 244 Zdroj: Výroční zprávy Tempo Tours Praha za vybraná období Jak je možné spatřit z uvedené rozvahy, společnost zaznamenala každoroční nárůst celkových aktiv, kdy největší podíl zaujímají oběžná aktiva. Z oběžných aktiv je to především krátkodobý finanční majetek, který v letech 2012 a 2013, oproti počátečnímu roku sledovaného období, značil výrazný pokles. Zatímco krátkodobé závazky vykazují pravidelný meziroční nárůst v řádu několika set procent. Jedná se tedy o zvýšení pohledávek od odběratelů služeb, kterými jsou především provizní prodejci ck Tempo Tours. Tento nárůst je způsoben z důvodu včasného nehrazení závazků, od již zmiňované cestovní agentury. Ze stálých aktiv vlastní společnost pouze dlouhodobý hmotný majetek, kdy za jednotlivá období nedochází k výraznějším změnám jeho hodnoty. Mezi tento majetek patří nemovitost, kterou si v roce 2003 pořídila ck Tempo Tours pomocí hypotečního úvěru od banky ČSOB.

69

Tabulka č. 12: Rozvaha z pohledu pasiv Tempo Tours Praha Pasiva

V tisících kč 2011 2012

2013

Celkem

6 638

7 125

11 649

Stálá pasiva Základní kapitál Rezervní fond Výsledek hospodaření minulých let Výsledek hospodaření běžného období Cizí zdroje Rezervy Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry

3 631 100 10 3 318 203 2 980 0 0 2 710 270

3 871 100 10 3 521 240 3 149 0 0 2 654 495

4 086 100 10 3 761 215 7 429 0 0 7 201 228

Časové rozlišení 27 105 Zdroj: Výroční zprávy Tempo Tours Praha za vybraná období

134

Hlavní složku cizích zdrojů tvoří krátkodobé závazky, doplněné o bankovní úvěry. U krátkodobých závazků je patrná změna v roce 2013, kdy došlo až k trojnásobnému navýšení oproti počátečnímu roku sledovaného období, konkrétně se jednalo o změnu ve výši 266%. Jako příčinu, způsobující zvýšení hodnot, můžeme označit činnost dodavatelsko – odběratelských vztahů, kdy neuhrazení služeb odběratelů ck Tempo Tours odráží změnu krátkodobých závazků. Téměř celou hodnotu stálých pasiv tvoří výsledek hospodaření z minulých let. Jak je lze patrné, výše vlastního kapitálu nabývá pravidelně na meziroční hodnotě přibližně o 200 tisíc korun českých, což je způsobeno kladným výsledkem hospodaření této společnosti. Cestovní kancelář Tempo Tours nevytváří v průběhu let žádné rezervy, není ani dlouholetým dlužníkem některého ze svých dodavatelů. Za sledované období byl majetek podniku převážně kryt stálými pasivy. Změnu je možné zaznamenat až v roce 2013, která byla zapříčiněna již výše uvedeným způsobem, tedy obchodními styky ck Tempo Tours. Společnost se tak snaží zajistit svá aktiva především pomocí vlastních zdrojů.

70

2.6.2 Analýza výkazu zisku a ztrát Tento výkaz zobrazuje náklady a výnosy určitého podniku v daném účetním období a jejich vzájemným porovnáním dochází ke zjištění hospodářského výsledku za dané období. Výsledkem může být zisk respektive ztráta podniku. Tabulka č. 13: Výnosy Tempo Tours Praha Výnosy

Celkem

V tisících kč 2011 2012 36 458

36 989

2013 38 521

Provozní výnosy 36 414 36 865 38 053 Tržby za prodej zboží 0 0 0 Výkony 36 412 36 862 37 988 Ostatní provozní výnosy 2 3 65 Finanční výnosy 44 124 468 Ostatní finanční výnosy 44 124 468 Mimořádné výnosy 0 0 0 Zdroj: Výroční zprávy Tempo Tours za vybraná období Jak je lze z výkazu zisku a ztrát patrné, tržby za prodej zboží, mají z hlediska celkových výnosů pro podnik nulovou hodnotu. Hlavní činností ck Tempo Tours, je totiž vytváření zájezdů, které jsou následně prodávány přes příslušné provizní prodejce. Ve výkazu zisku a ztrát jsou tedy označované jako výkony znázorňující každoroční nárůst celkových výnosů ve sledovaném období. Zároveň zajišťují hlavní výnos společnosti. V roce 2013 došlo, podle majitele společnosti, ke zvýšení výkonů z důvodu zavedení nových balíčků služeb poskytovaných zájezdů. Hodnota z provozní a finanční činnosti se podílí na celkových výnosech ck Tempo Tours jen minimálně.

71

Tabulka č. 14: Náklady Tempo Tours Praha Náklady

V tisících kč 2011

2012

2013

Celkem

36 170

36 648

38 213

Provozní náklady Náklady na prodané zboží Výkonová spotřeba Osobní náklady Daně a poplatky Odpisy Ostatní provozní náklady

35 992 0 33 264 2 258 10 422 38

36505 0 33 997 2 101 6 288 113

37867 0 35 107 2 265 9 244 242

Finanční náklady 178 143 346 Ostatní finanční náklady 178 116 322 Mimořádné náklady 0 27 24 Zdroj: Výroční zprávy Tempo Tours za vybraná období Společně s výkonem rostou i náklady s ním spojené. To je patrné z tabulky č. 14, kdy výkonová spotřeba znamenala pravidelný nárůst v celkových nákladech společnosti. Tato položka tvoří zároveň největší podíl provozních nákladů, konkrétně se jedná o hodnoty v rozmezí 92,4% - 93,1%. Za zmínku stojí i osobní náklady, které si v průběhu sledovaného období udržují poměrně stejné hodnoty. Další nákladové položky plynoucí z provozní činnosti podniku tvoří pouze zlomek celkových nákladů ck Tempo Tours. Dle zákona č. 159/1999 Sb., je ck Tempo Tours, jako ostatní cestovní kanceláře, povinna vynaložit náklady na obdržení povinného pojištění záruky pro případ úpadku, které tvoří zpravidla 30% roční plánovaných tržeb z prodeje zájezdů. Pokud vezmeme v úvahu výkony společnosti, protože tržby jsou nulové, byla by společnost nucena, například v roce 2013, pojistit svou produkci zájezdů na přibližnou hodnotu jedenáct a půl milionu korun českých.

72

Tato povinnost připadá na ck Tempo Tours z toho důvodu, že je organizátorem jednotlivých zájezdů a je tak odpovědna za zajištění zákonných nároků zákazníka v plné výši a v plném rozsahu. A to i přes skutečnost, kdy samotný prodej je zprostředkován pomocí provizních prodejců. Konkrétní náklady na toto pojištění nebyly zjištěny, jejich výši určuje příslušný ceník UNIQUA Pojišťovny, u které má ck Tempo Tours zřízený tento typ pojištění. Tabulka č. 15: Výsledek hospodaření Tempo Tours Praha Výsledek hospodaření VH před zdaněním Daň

2011

2012

2013

288

341

308

85

101

93

VH po zdanění 203 240 215 Zdroj: Výroční zprávy Tempo Tours za vybraná období Výsledky hospodářské činnosti ck Tempo Tours znázorňují kladné hodnoty, jejichž výše se každoročně pohybuje přibližně na stejné úrovni.

2.6.3 Analýza rentability Principem rentability je poměřování výnosu s vynaloženými prostředky. Tím dojde k zjištění, jak daný podnik hospodařil za určité období. Prvním ze zkoumaných ukazatelů je ROA, sloužící k měření schopnosti podniku dosahovat určitého zisku pomocí vloženého kapitálu. Tento ukazatel tedy pojednává o rentabilitě vloženého kapitálu. Parametry potřebné k určení výpočtu jsou výsledek hospodaření v čitateli, kde je dosazen zisk (možnost ztráty) před zdaněním a úroky označovaný jako EBIT, v poměru celkových aktiv podniku za vybrané období. Tabulka č. 16: Rentabilita jednotlivých ukazatelů Ukazatel

V procentech 2011

2012

2013

4,34%

4,79%

2,64%

ROE 7,93% Zdroj: Vlastní zpracování

8,81%

7,54%

ROA

73

Jak je z tabulky patrné, společnost zaznamenala ve všech zkoumaných obdobích kladné hodnoty, kdy nejlepším byl pro společnost rok 2012. V tomto roce společnost generovala z dostupných aktiv nejvyšší zisk. V případě ukazatele ROE se jedná o poměr výsledku hospodaření s vlastním kapitálem. Hodnoty pro všechna období znázorňují opět kladný vývoj. V roce 2011 připadal zisk na jednu korunu vlastního kapitálu v přibližné výši 8 haléřů, v roce 2012 došlo k nárůstu na necelých 9 haléřů a v posledním ze sledovaných období byl zaznamenán mírný pokles na necelých 8 haléřů. 2.6.4 Analýza likvidity Všeobecně likvidita označuje schopnost podniku dostát svým závazkům, jinými slovy jak je podnik schopen splácet své dluhy. Podle jednotlivých položek oběžných aktiv potřebných k výpočtu, se likvidita dále dělí na tři základní stupně. Konkrétně se jedná o likviditu běžnou, pohotovou a okamžitou. Podle následujících vzorců dojde k výpočtu hodnot pro jednotlivé stupně likvidity, které je možné spatřit v tabulce č. 17. Běžná L. = krátkodobá aktiva / krátkodobá pasiva Pohotová L. = krátkodobá aktiva – zásoby / krátkodobá pasiva Okamžitá L. = krátkodobá aktiva – zásoby – krátkodobé pohledávky / krátkodobá pasiva Tabulka č. 17: Výpočet jednotlivých ukazatelů likvidity Ukazatel 2011 Běžná likvidita 1,73 Pohotová likvidita 1,73 Oběžná likvidita 1,56 Zdroj: Vlastní zpracování

2012 1,79 1,79 0,87

2013 1,32 1,32 0,37

Běžná likvidita vyjadřuje schopnost podniku proměnit krátkodobý majetek na peníze, které jsou následně použity k úhradě závazků. Z podnikového hlediska se nachází žádané hodnoty v rozmezí 1,5 - 2,5. Podle dostupných výpočtů lze tedy soudit, že ck Tempo Tours by v roce 2011 a 2012, v případě potřeby, byla schopna řádně platit za své dluhy. Tomu však neodpovídá rok 2013, kdy naměřené hodnoty mohou značit mírné problémy s platební schopností této společnosti.

74

Pohotová likvidita je upraveným ukazatelem běžné likvidity, doplněný nejméně oběžným aktivem, kterým jsou zpravidla označovány zásoby. Z důvodu nevytváření podnikových zásob, znázorňují dosažené výsledky pohotové likvidity stejné hodnoty jako u likvidity běžné. Naměřené hodnoty tedy znázorňují schopnost společnosti ck Tempo Tours, včas hradit své závazky pomocí peněžních prostředků ve všech sledovaných období, tedy i v roce 2013, jelikož doporučovaná výše se nachází v rozmezí 1 – 1,5. Okamžitá likvidita vyjadřuje, zda je společnost, pomocí peněz v pokladně respektive na účtech, okamžitě schopna platit své krátkodobé závazky. Doporučená hodnota by měla být nejméně 0,2. Společnost je tedy schopna, v každém ze sledovaných období, bezpečně uhradit své závazky v době jejich splatnosti.

2.6.5 Analýza zadluženosti V případě ukazatelů celkové zadluženosti i zadluženosti vlastního kapitálu, půjde o zjištění, zda společnost ck Tempo Tours preferuje vlastní či cizí zdroje financování. Nejprve dojde k výpočtu celkové zadluženosti, která je stanovena pomocí poměru cizích zdrojů k celkovým aktivům společnosti. Jak napovídají zjištěné výsledky v tabulce č. 18, k financování celkových ck Tempo Tours byly použity cizí zdroje v přibližné výši 45%. Pouze v roce 2013, můžeme spatřit opačný trend, kdy společnost preferovala spíše cizí zdroje financování. Vzhledem k tomu, že využívání cizích zdrojů může znamenat pro podnik různé daňové efekty, pohybuje se doporučená hodnota okolo 70% cizího krytí k 30% vlastních zdrojů. Rok 2013 byl, tedy podle tohoto tvrzení, nejefektivnějším obdobím z hlediska využívaných zdrojů sloužících k financování ck Tempo Tours. Celková zadluženost = cizí zdroje / aktiva Zadluženost vlastního kapitálu = cizí zdroje / vlastní kapitál Tabulka č. 18: Analýza zadluženosti ck Tempo Tours Ukazatel

2011

2012

2013

Celková zadluženost

0,45%

0,44%

0,78%

Zadluženost vlastního kapitálu Zdroj: Vlastní zpracování

0,82%

0,81%

1,82%

75

Výpočty zadluženosti vlastního kapitálu korespondují s výsledky potvrzující předchozí skutečnost, kdy pouze v roce 2013 společnost preferovala financování pomocí cizích zdrojů.

76

3 Návrhová část Návrhová část je následně rozdělena do dvou okruhů a to z toho důvodu, kdy v analytické části došlo ke zmínce o rozlišování odlišné škály rizik pro již zavedenou cestovní kancelář působící na trhu cestovního ruchu a výskyt jiných rizik pro nově vznikající, respektive uvažující o zahájení této činnosti. První okruh se tedy zaměřuje na existující společnost, kterou byla zvolena cestovní kancelář Tempo Tours Praha s.r.o., poskytující své služby již od roku 1997, kdy na základě obdržených informací dojde k navržení některých opatření. Druhý okruh je stanoven díky nabytým poznatkům souvisejících se zaměřením na celkovou problematiku, týkající se podnikání cestovních kanceláří. Díky tomu budou uvedeny nejčastější hrozby, na které by si měla dát fyzická či právnická osoba uvažující nad založením cestovní kanceláře pozor, a určena opatření pomocí kterých lze předcházet jejich vzniku.

3.1 Návrhová opatření pro Tempo Tours Praha Na základě provedené finanční analýzy lze soudit, že v případě ck Tempo Tours se jedná o poměrně dobře fungující společnost, která je v případě potřeby, schopna čelit svým závazkům. Jako u každého podniku, existují však určité nedostatky, které v případě odstranění, mohou vylepšit fungování společnosti. V současné době je největší slabinou ck Tempo Tours absence rezervačního systému zajišťujícího včasnou objednávku ubytovacích kapacit. Pomocí tohoto systému by bylo klientům umožněno shlédnout na webových stránkách ck Tempo Tours aktuální volné ubytovací kapacity, na které by mohli provést okamžitou rezervaci. Výhoda tohoto systému spočívá v tom, že cestovní kancelář v případě zájmu klienta o určitou ubytovací jednotku, pouze rezervuje u zahraničního partnera tento typ ubytování a jestliže klient nezaplatí do určité doby sjednanou částku, rezervace propadá a ubytovací jednotka je tak následně poskytnuta dalším zájemcům. Zrušení rezervace neznamená pro cestovní kancelář vynaložení žádných nákladů. Při početné konkurenci je zapotřebí být co nejrychlejší a právě díky absenci tohoto systému se tak v některých případech u ck Tempo Tours neděje. Zavedení rezervačního systému, by kromě zlepšení konkurenčního postavení, mohlo přinést vytvoření nových produktů a následně zvýšit prodej.

77

Jak již bylo několikrát zmíněno, ck Tempo Tours se zaměřuje na tvorbu svých zájezdů, které následně prodává pomocí provizních prodejců za určitou provizi. Díky této skutečnosti není společnost provozovatelem vlastní kamenné pobočky, zákazník tak ve většině případů dostává informace o zájezdu pouze přes zprostředkovatele služeb. Kromě absence odborného poradenství klientům, to může pro ck Tempo Tours znamenat ztrátu určitých finančních prostředků plynoucích z provizního prodeje doplňkových služeb. Jedná se především o různé vstupenky, jízdenky nebo provozování směnárenské činnosti. V tomto případě však musí zvážit provozovatel náklady plynoucí na provoz této pobočky a výnosy těchto a dalších služeb. Jelikož poskytuje cestovní kancelář zájezdy do destinací, kam se klienti přepraví pomocí vlastní dopravy, mohlo by být vhodným řešením, zavedení spolupráce s provozovateli autopůjčoven. Ne každý z klientů má totiž k dispozici vlastní prostředek. Tento typ služeb by byl následně nabízen na internetových stránkách ck Tempo Tours, nebo v případě přímého kontaktu, v sídle této cestovní kanceláře. Další hrozbou je závislost na provizním prodeji smluvních partnerů, z kterého plyne hlavní část příjmů ck Tempo Tours. To dokonce potvrzují slova majitele, který tvrdí, že v poslední době dochází k určité stagnaci tohoto prodeje. Jedinou výjimkou je spolupráce s cestovní agenturou Invia.cz, která je zároveň největším zprostředkovatelem zájezdů na českém trhu. Pokud by však tato cestovní agentura odmítla z nějakého důvodu další spolupráci s ck Tempo Tours, došlo by k ohrožení finanční stability této společnosti. Je tedy zapotřebí rozložit aktivitu mezi více provizních partnerů a také zvýšit počet prodaných zájezdů vlastním úsilím. Jako nevýhodu lze označit také prioritní zaměření pouze na jedinou hlavní sezonu. Cestovní kancelář poskytuje své služby po celý rok, zimnímu období však přikládá největší význam. Případné sezonní výkyvy mohou mít neblahý vliv na prosperitu společnosti. Jedním z řešení je tedy zvýšit počet vytvářených balíčků služeb, nabízených i mimo hlavní sezonu. Na základě získaných údajů lze spatřit neustále rostoucí zájem o lyžařské zájezdy uskutečňované v zahraničí, kdy podle slov majitele, dokáže ck Tempo Tours, díky dobře stanoveným podmínkám s dodavateli služeb, nabídnout v Rakousku all inclusive zájezdy, které vychází dokonce levněji než v českých Krkonoších. Zároveň uvádí, že z hlediska konkurenčního prostředí, je Rakousko jednou z nejtěžších destinací, kam může cestovní kancelář poskytovat své služby. Ke zvýšení konkurenčního postavení by mohlo dojít pomocí rozšíření poskytovaných služeb na území charakteristicky podobných států, podle mého názoru je to území Francie nebo Slovinska.

78

Společnost už rozšířila v roce 2013 svou nabídku o území Švýcarska, na základě počtu nabízených zájezdů jde však spíše o doplňkovou službu. I zde je tedy prostor pro zlepšení. Existují však také situace, z pohledu podniku, jen těžko ovlivnitelné, jako jsou například klimatické podmínky, vývoj ekonomické či politické situace v jednotlivých zemích nebo legislativní změny ovlivňující podnikání cestovních kanceláří. Patří sem i změny měnových kursů, které hrají významnou roli pro cestovní kanceláře poskytující zahraniční zájezdy. Tato problematika se týká i ck Tempo Tours, která kalkuluje své zájezdy v zahraniční měně, konkrétně v eurech. Jako příklad lze uvést výrazné oslabení koruny vůči dolaru, kdy tento propad musely cestovní kanceláře, kalkulující určité destinace v dolarech, řešit pomocí okamžitého zvýšení cen těchto zájezdů. Pokud tak včasně neučiní, přichází o značné finanční prostředky. Podle zákona č. 159/1999 Sb. může cestovní kancelář v případě změny směnného kursu o více než 10%, zvýšit cenu zájezdu, nejpozději však 21 dní před zahájením zájezdu. Pokud tedy dojde k náhlé změně směnného kursu, je pro cestovní kanceláře prakticky nemožné včasně reagovat na některé prodané zájezdy. Cestovní kancelář Tempo Tours by tedy měla sledovat pravidelný vývoj kalkulované měny, aby nedocházelo k zbytečným finančním ztrátám. Hlavní výhoda Ck Tempo Tours spočívá v tvorbě vlastních zájezdů a koncentraci na služby, kterými se snaží odlišit od konkurence, jedná se o různé akce, sezonní prodloužené víkendy, jako je například skiopening, kde lidé mohou získat zajímavé ceny včetně skipasů. Další výhodou je skutečnost, kdy se klient dostane do vybraných destinací pomocí vlastní dopravy. Ck Tempo Tours tím eliminuje riziko spojené se závislostí na službách partnerských dopravních společností. Případné schválení navrhované novely zákona č. 159/1999 Sb. o zavedení povinných minimálních limitů pro jednotlivý typ dopravy, by tato skutečnost nijak výrazně neovlivnila podnikání ck Tempo Tours, jelikož tato společnost pořádá zájezdy především s individuální dopravou. Zájezdy pomocí autobusové dopravy, pro kterou by případný minimální limit činil 1000 000 korun českých, tvoří zanedbatelnou část prodeje této cestovní kanceláře. Podle majitele, je zavedení povinných pojistných limitů pro jednotlivý typ dopravy, určeno především cestovním kancelářím poskytující zájezdy respektive služby většímu počtu lidí najednou. Z důvodu nabízených destinací a především zájezdů s vlastní dopravou, se ck Tempo Tours nemůže přihodit skutečnost, že by v některý okamžik nechala na jednom místě několik desítek či stovek zákazníků. Nejhorší variantou je případ, když by zákazník dorazil do místa konání a zjistil, že zaplacená ubytovací kapacita není k dispozici.

79

Následně by tak klient zajistil návrat zpět do České republiky pomocí vlastní dopravy, kde by došlo k vrácení vynaložených prostředků od ck Tempo Tours.

3.2 Návrhová opatření pro nově vznikající cestovní kancelář V případě založení nové cestovní kanceláře, je kromě požadovaných právních norem umožňujících vykonávat tento typ činnosti, zapotřebí splnit i další základní předpoklady, ovlivňující úspěšný start samotného podnikání. Předtím tedy, než fyzická či právnická osoba požádá o vydání koncesní listiny, by mělo dojít k sestavení podnikatelského plánu, který bude jasně pojednávat o záměrech dané společnosti. Tento plán je navíc stěžejní pro zisk povinného pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře, bez jehož sjednání by nemohlo dojít k samotnému zahájení podnikatelské činnosti. Povinné pojištění je poskytnuto jednou, ze zákona k tomu oprávněných pojišťoven,

která

na

základě

předpokládaného

počtu

prodaných

zájezdů

v kalendářním roce, udávaného v podnikatelském plánu, stanoví výši tohoto pojištění. Nejprve, je tedy zapotřebí provést typologii produktů neboli zájezdů nabízených určitému okruhu zákazníků. Jinými slovy podnik by měl jednoznačně určit, na který typ zájezdů se bude zaměřovat, jako například ck Tempo Tours poskytující především lyžařské zájezdy, pomocí jakých dopravních prostředků a ubytovacích kapacit bude samotný zájezd realizován a v neposlední řadě jakému okruhu zákazníků poskytován. Na základě zjištěných údajů, je právě určení samotného produktu největší hrozbou, nejen pro nově vznikající cestovní kanceláře, ale i pro ty stávající. Pokud dojde k určitému sestavení nabízeného portfolia, přichází na řadu zajištění dodavatelsko-odběratelských vztahů. Hlavním cílem je najít takového dodavatele, který poskytuje kvalitní, spolehlivé služby v poměru s cenou a zároveň umožňuje cestovní kanceláři získat určitou marži. Při tomto postupu, je nejlepší možnou volbou výběr na základě osobních zkušeností s daným poskytovatelem služeb. Je však zřejmé, že při širší nabídce určitých destinací a při vynaložených výdajích na začínající podnikání cestovní kanceláře, jde o často nelehkou a mnohdy svízelnou záležitost. Jestliže nemá cestovní kancelář možnost osobního prověření těchto zřizovatelů, je zapotřebí získat co nejvěrohodnější a nejpřesnější informace vycházející zejména z připomínek průvodců i účastníků. I v tomto případě však může dojít k obtížné situaci.

80

Jestliže

pomineme

různé

nekalé

obchodní

respektive

konkurenční

praktiky

a zainteresovanost některé ze zúčastněných stran, jako jsou například průvodci, může být kvalita poskytované služby vnímána zákazníkem z několika úhlů pohledů. Nejde tedy o jasnou vypovídací hodnotu. Jako vhodné doporučení se jeví zaměření pouze na užší okruh nabízených destinací i služeb při zahájení provozu, kdy postupem času může cestovní kancelář tuto nabídku rozšiřovat. Popřípadě je možné kombinovat poskytovatele ověřené s těmi doporučenými. Různé kombinace s nabídkou lze provádět i na základě výše poskytovaných slev od jednotlivých dodavatelů. Ne každý z nich poskytuje stejně vysoké slevy. Doporučená výše je u poskytovatelů ubytovacích kapacit přibližně okolo 20%, u dopravních poskytovatelů se liší na základě jednotlivých druhů dopravy, zpravidla jde o hodnotu okolo 10 až 15%. Jestliže dojde k určení nabízeného produktu s následným zajištěním dodavatelů, je zapotřebí provést co nejpřesnější kalkulace nákladů zahrnující potřebný prostor a personál. Poté může žadatel oslovit některou z oprávněných pojišťoven ke stanovení pojistných podmínek k udělení povinného pojištění záruky pro případ úpadku. Před samotným určením pojistných podmínek však musí cestovní kancelář vyplnit příslušný dotazník, poskytující základní informace o společnosti, a předat jej společně s podnikatelským plánem dané pojišťovně. Teprve poté, se pojišťovna na základě rizikovosti rozhoduje, zda konkrétní cestovní kancelář pojistí či nikoliv. Jestliže dojde ke schválení projektu a udělení pojistných podmínek, je cestovní kancelář povinna zaplatit nejenom dohodnutou částku za sjednání pojistné smlouvy, ale také tzv. spoluúčast. Podle zákonné normy č. 159/1999 Sb., tvoří výše spoluúčasti minimálně 2% ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů. Zjednodušeně, pokud by nově vznikající cestovní kancelář, plánovala tržby v hodnotě 10 milionů korun českých, pouze z prodeje zájezdů, protože by mohla nadále prodávat různé doplňkové služby jako jízdenky, letenky nebo vstupenky za další určitou sumu, na které se spoluúčast a povinné pojištění záruky nevztahuje, je v případě 2%, nucena daná cestovní kancelář zaplatit za spoluúčast 200 000 korun českých. Stejně jako u spoluúčasti, je výše za sjednání pojistné smlouvy přibližně na úrovni 2%. V případě nově vznikající cestovní kanceláře, která přichází na trh s novým produktem, se z důvodu zvýšeného rizika, může jednat i o vyšší hodnotu, například 3%. Nově vznikající cestovní kancelář by za těchto podmínek musela vynaložit na zisk povinného pojištění, 500 000 korun českých, aniž by prodala jeden jediný zájezd.

81

Cestovní kancelář má tedy povinnost pojistit 30% ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů, takže z 10 milionů se pojištění vztahuje na 3 miliony korun českých, to co cestovní kancelář za to zaplatí, jsou 2% spoluúčasti, které jsou použity v případě úpadku cestovní kanceláře nebo opět navráceny pojišťovnou po uplynutí doby, na kterou bylo pojištění sjednáno. Dále je to částka za pojištění samotné, v tomto případě hodnota 3%. Jestliže dojde k udělení tohoto pojištění, následně se podává samotný návrh na udělení koncese. Popis udělení koncesované živnosti je popsán v kapitole 1.2.2, není tedy zapotřebí ho znovu uvádět. V případě nově vznikající cestovní kanceláře je tedy stěžejní určit takový produkt, který bude umistitelný na trhu a prodávaný za cenu umožňující generovat určitou marži. Aby tomu tak skutečně bylo, musí cestovní kancelář umět provést správnou kalkulaci, zahrnující všechny přímé a nepřímé náklady související s realizací samotného zájezdu. Při kalkulaci produktu, hraje z daňového hlediska, důležitou roli také výběr cílové destinace. Pokud se jedná o zájezd poskytovaný na území Evropské unie, podléhá vzniklá přirážka zdanění základní sazbou DPH (daň z přidané hodnoty), tedy zdanění ve výši 21%, je - li však zájezd realizován mimo území Evropské unie, je v tomto případě přirážka osvobozena od zdanění. S vývojem informačních technologií a různých rezervačních portálů, rostou i individuální schopnosti jednotlivých účastníků cestovního ruchu. Rizikovost poskytované služby, například na území Řecka, kde si je zákazník samostatně schopen obstarat ubytování a zajistit dopravu, bude nést mnohem větší riziko než v případě realizovaného zájezdu na území Singapuru. Z tohoto důvodu by měl zvolený produkt přinést zákazníkovi i určitou přidanou hodnotu podněcující ke koupi. Kvalita podnikatelského záměru může zabezpečit nejen zisk samotného povinného pojištění záruky pro případ úpadku, ale i snížené náklady na pojištění samotné. Ve skutečnosti se však jedná o mnohem složitější proces postupu při vytváření nově vzniklé cestovní kanceláře. Uvedené zhodnocení s následnými opatřeními má sloužit jako nástroj ke snížení počátečních rizik souvisejících se založením nové cestovní kanceláře a zároveň potvrdit pochopení tohoto provázaného řetězce.

82

Závěr Diplomová práce se zabývala riziky spjatými s podnikáním v oblasti cestovního ruchu, kdy ze všech zainteresovaných subjektů, byla pozornost zaměřena na činnost cestovních kanceláří. Teoretická část určila všeobecné legislativní podmínky a povinnosti, potřebné k zahájení podnikatelské činnosti na území České republiky. Dále vymezila rozdíl v podnikání cestovních kanceláří i cestovních agentur, spočívající v pravomocích a povinnostech těchto subjektů. Konec této části je věnován všeobecnému pojmu rizika, jeho členění a řízení s následným zobrazením hrozeb cestovního ruchu. Analytická část řeší následně konkrétní rizika. Prvním z nich byla problematika navrhované novely zákona č. 159/1999 Sb., související především se zavedením povinných pojistných limitů pro jednotlivý typ dopravy. Na základě získaných informací lze zaujmout stanovisko, že i případné schválení těchto limitů, nezaručí naprostou ochranu klientů cestovních kanceláří a problémem tak nadále zůstává spor o odpovědnost za zajištění jejich zákonných nároků. S přijetím novely by také mohlo dojít k existenčním problémům především malých cestovních kanceláří, které by na schválený limit patrně nedosáhly. S ohledem na cíl práce bylo dále zapotřebí vymezit nejzávažnější rizika, která mají dopad na existenci cestovních kanceláří. Na základě řízeného rozhovoru s členem představenstva Asociace cestovních kanceláří České republiky, byla stanovena určitá škála rizik, které neblahým způsobem ovlivňují podnikání těchto zařízení. Konkrétně se jednalo o problematiku obchodních vztahů, provizního prodeje a nejasně stanovené legislativy, stěžejní pro tento typ podnikání. Škálu rizik je však nutné rozlišovat podle fáze, ve které se cestovní kancelář právě nachází. Jako nejzávažnější riziko pro všechny z těchto fází, byla označena skutečnost, kdy cestovní kancelář nedokáže najít takový produkt pro cílovou skupinu, kterou musí umět popsat, aby nebyla vystavena mimořádné konkurenci panující na českém trhu. Silné konkurenční prostředí je zároveň jedním z hlavní rizik ovlivňující činnost jakéhokoliv podniku, nevyjímaje cestovních kanceláří.

Další část této práce se tedy

zaměřila na tuto problematiku a následně porovnala jednotlivé údaje s dalšími vybranými zeměmi. Jelikož zahraniční zdroje neuváděly za rok 2012 a 2013 rozdíly v počtu cestovních kanceláří a cestovních agentur, byla tato zařízení nahrazena jednotným označením jako „subjekty poskytující prodej služeb cestovního ruchu.“

83

Pro rok 2014, se na základě emailové korespondence s Ministerstvem pro místní rozvoj a Slovenskou asociací cestovních kanceláří, podařilo získat data značící pouze počet cestovních kanceláří. Jedná - li se tedy o porovnání celkového počtu subjektů poskytujících prodej služeb cestovního ruchu, nevykazuje Česká republika žádné výraznější rozdíly, které by měly znamenat zvýšené konkurenční prostředí oproti ostatním státům. Pokud však vezmeme v úvahu pouze, a jen počet cestovních kanceláří, je výsledkem pro Českou republiku značný nepoměr v rámci mezinárodního srovnání, které značí silné konkurenční prostředí na českém trhu. Sestavená rizika z předchozí části byla aplikována na konkrétní cestovní kancelář, doplněna o rizika vyplývající z její běžné činnosti. I přesto, že služby cestovní kanceláře Tempo Tours Praha s.r.o., jsou poskytovány prostřednictvím provizního prodeje, neshledává u nich společnost největší riziko a to zejména díky dobře sestaveným smlouvám a spolupráci s ověřenými dodavateli služeb. To naopak spočívá v úsilí velkých cestovních kanceláří, které nakupují před sezonou ubytovací kapacity na tzv. garanci, a tím ničí ceny trhu. Na základě provedené finanční analýzy lze soudit, že v případě cestovní kanceláře Tempo Tours Praha, se jedná o poměrně dobře fungující společnost, zaznamenávající každoročně kladný hospodářský výsledek, která je schopna splácet včas své krátkodobé závazky a zároveň zhodnotit vlastní kapitál. Jako u každého podniku, existují však určité nedostatky. U společnosti Tempo Tours Praha, je v současné době největší slabinou absence rezervačního systému, který by v případě zavedení, zvýšil konkurenci schopnost podniku. Další nedostatky jsou znázorněny v návrhové části, kde by na základě předkládaných opatření, mělo dojít k jejich snížení nebo úplnému zamezení. Druhý okruh návrhové části, měl sloužit jako preventivní opatření při zakládání nové cestovní kanceláře. Cílem diplomové práce bylo specifikovat činnost cestovních kanceláří a určit rizika ovlivňující jejich existenci, kde na základě výše uvedených poznatků, došlo k jeho naplnění. Byly také potvrzeny obě hypotézy, schválení pojistného limitu povede k ukončení činnosti cestovní kanceláře a v České republice panuje silné konkurenční prostředí v oboru podnikání cestovních kanceláří. Závěrem lze říci, že v případě poskytování zájezdů, jde o soubor provázaných a na sebe navazujících služeb. Selhání jednoho z článků řetězce, může podnítit vznik rizik ovlivňující činnost a prosperitu dané cestovní kanceláře, která je poskytovatelem těchto služeb. Výskyt určitého rizika může znamenat pro konkrétní cestovní kancelář odlišnou míru ohrožení. 84

Literatura [1]

BERÁNEK, J. Ekonomika cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: MAG Consulting, 2013. 293 s. ISBN 978-808-6724-461.

[2]

Branchenmonitor. In: Des Fachverbandes der Reisebüro , 2013 [cit. 2015-04-10]. Dostupné

na

internetu:

http://www.wkv.at/sektionen/tf/pdf/Branchenmonitor_2013.pdf [3]

Branchendaten. In: Wirtschaftskammer Österreich . 2015 [cit. 2015-04-10]. Dostupné na internetu: http://wko.at/statistik/BranchenFV/B_604.pdf

[4]

COT business: communication on-line travel : časopis pro profesionály v cestovním ruchu: magazine for professionals in travel, 2014. Praha: C. O. T. media. ISBN 1212-4281. ISSN 1212 - 4281.

[5]

CzechTourism. Charakteristika

cestovního

ruchu ,

2013

[cit.

2015-03-10].

Dostupné na internetu : http://old.czechtourism.cz/didakticke-podklady/1-charakteristika-a-vyznamcestovniho-ruchu-v-cesku/ [6]

Das Statistik Portal. Statista, 2015 [cit. 2015-04-09]. Dostupné

na

internetu:

http://de.statista.com/statistik/daten/studie/19295/umfrage/gesamtbevoelkerungvon-tschechien/ [7]

Definice podnikání. Ipodnikatel , 2014. [cit. 2015-03-15]. Dostupné na internetu: http://www.ipodnikatel.cz/Zahajeni-podnikani/jak-novy-obcansky-zakonikdefinuje-podnikani.html

[8]

Die Schweizer Reisebranche. In: Fedération Suisse du Voyage , 2015 [cit. 2015-04-09].

Dostupné

na

internetu:

http://www.srv.ch/fileadmin/ablage/dokumente/konsumenten-brancheninfos/1503-05schweizer_reisebranche.pdf [9]

Dovolená bez starostí. Ministerstvo pro místní rozvoj, 2014 [cit. 2015-02-23]. Dostupné na internetu: http://www.mmr.cz/cs/Cestovni-ruch/Dovolena-bez-starosti/Cestujete-s-cestovnikancelari

85

[10]

Fakten und Zahlen 2013. In: Der Deutsche Reiseverband , 2014 [cit. 2015-04-11]. Dostupné

na

internetu:

http://www.drv.de/fileadmin/user_upload/Fachbereiche/Statistik_und_Marktforsch ung/Fakten_und_Zahlen/14-03-17_DRV_Zahlen_Fakten2013_V2.pdf [11]

Fakten und Zahlen 2014. In: Der Deutsche Reiseverband , 2015 [cit. 2015-04-11]. Dostupné

na

internetu:

http://www.drv.de/fileadmin/user_upload/Fachbereiche/Statistik_und_Marktforsc hung/Fakten_und_Zahlen/15-03-03_Fakten_und_Zahlen_2014.pdf [12]

GROUP, APEC

Tourism

Working,

2006. Tourism risk management

an

authoritative guide to managing crises in tourism. Singapore: Asia-Pacific Economic Cooperation Secretariat. ISBN 98-105-6732-4. [13]

HLOŽÁNEK, T. Pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře. [Bakalářská práce]. Brno: Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2015-02-28]. Dostupné na internetu:  http://is.muni.cz/th/63027/esf_b/hlozanek_bakalarska_prace_final.pdf

[14]

HOLLOWAY, J. The business of tourism. 7. ed. Harlow: Financial Times Prentice Hall, 2006. ISBN 978-027-3701-613.

[15]

Kuoni veranstaltet keine Reisen mehr. SRF [online]. 2015 [cit. 2015-04-10]. Dostupné z: http://www.srf.ch/news/schweiz/reisebueros-trotzen-kuoni-entscheid

[16]

Marketing cestovního ruchu. Průvodce v cestovním ruchu, 2007 [cit. 2015-03-16]. Dostupné na internetu: http://www.mmr.cz/getmedia/ba898846-3cc2-4274-9c8e-6bb974c08475/GetFile 20.pdf

[17]

Novela nemůže napravit špatný zákon. Krachy cestovek, 2013 [cit. 2015-03-09]. Dostupné na internetu: http://www.krachycestovek.cz/clanek/406-novela-spichnuta-horkou-jehlouspatny-zakon-nenapravi

[18]

Novela zákona o podmínkách podnikání v cestovním ruchu. In: Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky, 2014 [cit. 2015-04-12]. Dostupné na internetu:  http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=276&CT1=0

86

[19]

ORIEŠKA, J. Služby v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha: Idea servis, 405 s. ISBN 978-808-5970-685.

[20]

PALATKOVÁ, M. a kol. Management cestovních kanceláří a agentur. 1. vyd. Praha: Grada, 2013. 217 s. ISBN 978-80-247-3751-5.

[21]

Podíl na trhu cestovních kanceláří. In: MAG Consulting , 2014 [cit. 2015-04-12]. Dostupné na internetu: http://www.magconsulting.cz/nejvetsi-podil-trhu-cestovnich-kancelari-ma-eximtours/Reisebüros

[22]

Pojištění úpadku cestovní kanceláře. Slavia Pojišťovna, 2015 [cit. 2015-03-01]. Dostupné na internetu: http://www.slavia-pojistovna.cz/cs/podnikatelske-pojisteni/pojisteni-upadkucestovni-kancelare/

[23]

POMPUROVÁ, K. Řízení provozu cestovních kanceláří. 1. vyd. Praha: Idea servis, 2013. 187 s. ISBN 978-808-5970-807.

[24]

Reisebüros und Reiseveranstalter. In: Bank Austria, 2013 [cit. 2015-04-10]. Dostupné

na

internetu:

http://www.bankaustria.at/files/Reisebueros_u_Reiseveranstalter.pdf [25]

RYGLOVÁ, K. a kol. Cestovní ruch - podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. 213 s. ISBN 978-80-247-4039-3.

[26]

Seznam pojištěných cestovních kanceláří. Generali pojišťovna, 2015 [cit. 2015-0301]. Dostupné na

internetu:

http://www.generali.cz/Portal/Redakce/cksolven.nsf/view_forWEB?OpenView&C ount=400&Start=1 [27]

SMEJKAL, V.; RAIS K. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010. 354 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3051-6.

[28]

Současné hrozby evropského cestovního ruchu. 2015. MAG Consulting [online]. [cit. 2015-04-05].

Dostupné

na

internetu:

http://www.magconsulting.cz/soucasne-hrozby-evropskeho-cestovniho-ruchu/ [29]

Table of Statistics. In: ECTAA [online]. 2013 [cit. 2015-04-12]. Dostupné na internetu:  http://www.ectaa.org/files/cms/cr14-003-448.p

87

[30]

TICHÝ, M. Ovládání rizika: analýza a management. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006, xxvi, 396 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-717-9415-5.

[31]

Úspěšný rok cestovních kanceláří. In: MAG Consulting , 2014 [cit. 2015-04-12]. Dostupné na internetu: http://www.magconsulting.cz/cestovni-kancelare-agentury-maji-sebou-uspesnyrok-2/

[32]

Vliv legislativní regulace na pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře.

Opojištění,

2014

[cit.

2015-03-08].

Dostupné

na

internetu:

http://www.opojisteni.cz/ekonomika/dohled-nad-pojistnym-trhem/vlivlegislativni-regulace-na-pojisteni-zaruky-pro-pripad-upadku-cestovni-kancelare [33]

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník;

[34]

Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu

[35]

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání;

[36]

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník;

[37]

ZUZAŇÁK, A. a kol. Příručka pro zprostředkovatele pojištění. 2. vyd. Praha: Linde, 2011. 239 s. Praktická příručka. ISBN 978-807-2018-383.

88