Rizika komunikace v prostředí internetu

AIP Scholaris 3(2), 2014, 20–27, ISSN 1805-613X Online: scholaris.vse.cz

Rizika komunikace v prostředí internetu Antonín Chadima 1 1

Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 [email protected]

Abstrakt: Tento článek se zabývá problematikou komunikace v prostředí internetu. Je zde kriticky reflektována problematika komunikace v internetovém prostředí a soustředí se především na hrozby, které s sebou skýtá. Tato reflexe se soustředí na rozšiřování universalismu mezi uživateli internetu. Dále jsou zkoumána rizika, která jsou spojena s komunikací na sociálních sítích. Klíčová slova: Internet, rizika, komunikace, sociální sítě

Title: Risks of communication in the Internet environment Abstract: This article deals with the issues of communication in the Internet environment. Article critically reflects issues of communication over the Internet and it’s specially focuses on risks which this type of communication includes. This critical reflection describes problem of universalism between Internet users. The second part is focused on issues that brings communication on social networks. Keywords: Internet, risks, communication, social networks

Poznámka redakce: Tento článek je výtahem z úspěšně obhájené bakalářské práce: CHADIMA, A. Komunikace v prostředí internetu. Praha, 2014. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Ing. Václav Řezníček.

AIP Scholaris

21

1 ÚVOD Komunikace, která je realizována prostřednictvím internetu, se v posledních letech stala prakticky každodenní součástí našeho života. V dnešní době, jež je charakteristická nedostatkem času a spěchem obecně, je taková to alternativní forma komunikace hojně využívána. A internet, jakožto jedno z hlavních médií současnosti, tak velmi rychle nabývá na důležitosti, a proto je důležité nahlížet na něj z různých úhlů pohledu. Je komunikace v prostředí internetu naprosto bezpečná a dokonalá nebo skýtá určitá rizika, případně hrozby? Odpověď zní tak, že bohužel ani internet není dokonalým médiem, tudíž je velice důležité zabývat se blíže otázkami, které se ho týkají. Cílem toho článku je přivést čtenáře, kteří přes internet komunikují, k zamyšlení o případných rizicích, kterážto internetová komunikace skýtá. Postupně se podíváme na několik (dle nás významných) s internetovou komunikací souvisejících témat. Zmíníme rozšiřování universalismu mezi uživateli internetu, a to konkrétně používání gest a anglických slov a gramatiky v rámci českého jazyka. V další kapitole se zaměříme na používání sociálních sítí, konkrétně na nebezpečí sdíleného soukromí a riziko prokrastinace, dále na komunikaci orientovanou na sebe a na závěr na větší úsilí při budování virtuálního profilu, než při rozvoji své vlastní osobnosti jako takové.

2 ŠÍŘENÍ UNIVERSALISMU MEZI UŽIVATELI INTERNETU Podle Cejpka (2008) je možné univerzalismus vnímat jako vnucování způsobu života, uspořádání společnosti a myšlení jednou národní kulturou jiným národním kulturám. V souvislosti s ním by se mohla postupně vytratit diverzita národů, národních kultur, národních jazyků, náboženství, životních stylů apod. Rozvoj komunikačních prostředků, které slouží k překonávání prostoru a času, což jsou základní atributy komunikace, byl vždy velmi důležitý. Pro rozvoj či pád různých kulturních a politických celků hrály vždy komunikační prostředky velkou roli a není tomu jinak ani dnes. V tomto článku jsme zaměřeni na komunikaci prostřednictvím internetu a byl to právě příchod internetu, který snížil překonávání vzdálenosti mezi jednotlivými kulturami v oblasti komunikace na absolutní minimum. Tedy i proto se vzájemné prolínání a ovlivňování kultur stává fenoménem nynější doby. V následující kapitole se zaměříme na několik různých příkladů rozšiřování univerzalismu, kterým jsou lidé komunikující v prostředí internetu vystaveni.

2.1 POUŽÍVÁNÍ GEST V INTERNETOVÉ KOMUNIKACI Různé projevy a gesta jsou, vzhledem k diverzitě národů a jejich kultur, chápána odlišně a tedy i jejich interpretace je rozdílná. Pokud komunikujeme z očí do očí s někým, kdo pochází z jiného kulturního zázemí, měli bychom věnovat různým diverzitám zvláštní pozornost. To se může týkat například očního kontaktu, který s naším komunikačním partnerem udržujeme. Pokud je náš partner například z Japonska, očnímu kontaktu bychom se měli vyvarovat. Dalším příkladem může být také podle Lewise (2010) oční kontakt s obyvateli Nigérie, kde se pokládá za nevychovanost dívat se při oslovení do očí výše postavenému člověku. Samozřejmě při komunikaci na internetu není příliš důležité řešit oční kontakt, ovšem i při ní se můžeme setkat s různými projevy a gesty, na která je nutné brát zřetel. Zde si uvedeme jako příklad gesto „vztyčeného palce“, které má pro různé kultury jiné vysvětlení a které se díky Facebooku velmi rozšířilo.

22

Chadima

2.1.1 VZTYČENÝ PALEC ANEB „LIKE“ Toto gesto palce nahoru se stalo velmi populární poté, co se jako možnost určitého „sdílení sympatie“ nebo „vyslovení souhlasu“ s fotkou nebo komentářem, objevilo na sociální síti Facebook. Podle Peaseho (2008) je na místech, kde je patrný silný britský vliv, tedy například v USA, Jižní Africe, Singapuru a na Novém Zélandu, význam vztyčeného palce chápán jako signál, že je vše v pořádku. Naproti tomu pro Italy je jeho význam chápán, jako číslo jedna, pro Japonce pět a pro Řeky má toto gesto vulgární význam. Z tohoto výkladu a i za předpokladu, že Facebook vznikl v anglosaské kultuře je jasné, že použití „vztyčeného palce“ má být chápáno jako kladné a má dávat najevo sympatii. Naopak pro uživatele z Řecka je výklad pro toto gesto naprosto opačný. Ovšem i Řek je nucen toto gesto používat v jiném kontextu, než na který je ve své kultuře zvyklý, a tím tedy potlačuje význam gesta, které by bylo pro tuto kulturu běžné a přejímá univerzální používání tak, jak je gesto vnímáno v kultuře anglosaské. Zde se tedy postupně stírá kulturní diverzita a po delší době ani uživatelem, který by měl být zvyklý na jiný význam tohoto gesta, nebude toto gesto chápáno jinak než v kultuře anglosaské.

2.2 PŘEJÍMÁNÍ ANGLICKÝCH SLOV A GRAMATIKY Angličtina se stala mezinárodně nejrozšířenějším jazykem, tudíž je ovlivňování slovní zásoby ostatních jazyků anglickými výrazy naprosto nevyhnutelné a naprosto přirozené. Tento trend je však používáním moderních telekomunikačních prostředků ještě více umocněn. Pokud se ještě jednou zaměříme na sociální síť Facebook, máme možnost zde pozorovat jeho vliv na používání slov, která se původně v jeho anglické verzi objevila a byla přeložena až později1. Zejména mezi mladými lidmi se stal Facebook velice populární a jeho používání značně ovlivnilo slovník velké části jeho uživatelů. Zde si uvedeme příklad výrazu a slovního spojení, u kterých stojí za jejich vznikem a následným používání právě sociální síť Facebook. Prvním příkladem bude počeštěné anglické slovo „like“ a dále se podíváme na používání anglického slovosledu v počeštěném slovním spojení „be in a relationship“. 2.2.1 VÝRAZ „LIKE“ Výraz like, který na Facebooku označuje sympatii pro daný příspěvek, případně na akci, se do slovníku dnešních teenagerů zapsal více než úspěšně. Jeho skloňování ve formách „olajkovat, lajknout, lajky, lajkům, lajk“ je téměř každodenní a nikdo se nad jejich používáním již příliš nepozastavuje. K omezení výskytu jeho používání nedošlo ani poté, co se na Facebooku objevil český ekvivalent „to se mi líbí“.

2.2.2 SLOVNÍ SPOJENÍ „BÝT VE VZTAHU“ Za vznikem tohoto, nyní hojně využívaného, slovního spojení a jeho následným šířením stojí opět sociální síť Facebook. Uživatel má možnost nastavit si svůj osobní profil podle svého uvážení a sdělovat svému okruhu známých různé informace. My se zde zaměříme na informaci, která se na Facebooku nachází v sekci „rodinný stav“, která má informovat o tom, zda je uživatel zadaný či nikoli. V anglickém jazyce se pro člověka, který je zadaný, resp. má s někým poměr, používá slovní spojení, které zní: „be in a relationship“. Tato věta byla však přeložena doslovně, a díky tomu se v poslední době setkáváme s výrazem „být ve vztahu“. 1

První česká verze Facebooku se objevila v roce 2008.

AIP Scholaris

23

Toto slovní spojení má však v sobě značnou část anglické gramatiky, respektive slovosledu, který takto pronikl do českého jazyka a určitým způsobem ho ovlivnil. Pokud by se na této sociální síti neobjevilo, je velmi pravděpodobné, že bychom se s ním v českém jazyce vůbec nesetkávali.

3 FENOMÉN SOCIÁLNÍCH SÍTÍ A RIZIKA S NÍM SPOJENÁ Jelikož se používání sociálních sítí a tedy také komunikace jejich prostřednictvím v posledních letech velice rozšířily, zaměříme se na určitá rizika, která s sebou tato komunikace přináší. Nejprve se zaměříme na problém, kdy uživatelé sdílí své soukromé informace. Poté budeme pokračovat nástinem rizika zvaného prokrastinace. Dále se podíváme na komunikaci, která je takzvaně „orientována na sebe“ a v závěru této podkapitoly si položíme otázky, které se týkají budování virtuálního profilu.

3.1 SDÍLENÉ SOUKROMÍ Sdílení soukromých informací na internetu se stává v posledních letech velkým problémem, obzvláště pak na sociálních sítích. Sociální síť Facebook své uživatele přímo vyzývá ke kompletaci jejich personálních informací. Tyto informace se mohou týkat jejich bydliště, školy, kterou navštěvují nebo informace o jejich zaměstnání. Dále se jedná o informace čistě osobní – datum narození, číslo mobilního telefonu, náboženské vyznání a jiné. Samozřejmě závisí na každém uživateli, zda tyto údaje vyplní či nikoli a je možné si v nastavení vybrat, kdo všechno bude mít k daným informacím přístup. Dále je možné přidat své rodinné příslušníky, kteří jsou také uživateli této sociální sítě, případně nastavit si svůj „rodinný stav“. Navíc každá aktivita, která byla na Facebooku provedena, je již od doby založení profilu, zpětně dohledatelná, tudíž ostatní uživatelé si mohou jednoduše dohledat, s kým, kde a jak kdo trávili čas před dvěma lety, případně kdo měl jakého partnera apod. V sekcích, které se týkají zájmů, je možné nastavit uživatelovy oblíbené pořady, hudební skupiny nebo knihy. Facebook je velmi interaktivní také ve sdílení fotografií a videí. Uživatel má sice možnost, jak již bylo zmíněno, nastavit které fotografie budou na jeho profilu zobrazeny a které nikoli, ovšem toto nastavení je možné pouze ve vlastním profilu. Není tedy možné zamezit ostatním uživatelům, aby na svém profilu sdíleli fotografie, na kterých se objevuje jakýkoli jiný člověk a dali je tak k dispozici prakticky komukoli, kdo sleduje jejich příspěvky. Sledovat příspěvky by samozřejmě měli mít možnost pouze uživatelé, kteří byli vlastníkem účtu autorizováni a mělo by se tak jednat o rodinu, přátele a známé. Ovšem není tomu vždy tak. Mnoho uživatelů této sociální sítě také nevěnuje přílišnou pozornost tomu, koho autorizuje jako svého „přítele“ a je tedy možné, že se k jimi sdílenému obsahu dostane i nepovolaná osoba. V tomto směru byl autorem tohoto článku proveden určitý pokus, kdy byl vytvořen uživatelský účet pro neexistující osobu na sociální síti Facebook. Průběh a cíl pokusu byl vesměs jednoduchý. Tento vytvořený účet rozesílal žádosti o přátelství neznámým lidem se snahou dostat se do okruhu jejich přátel. Výsledkem bylo zjištění, že z celkového počtu 300 odeslaných žádostí byla žádost schválena 188 z nich. Zbylých 112 uživatelů se snažilo pomocí zpráv zjistit další informace, případně na žádost vůbec nereagovalo. Z tohoto pokusu tak vyplývá, že téměř 63% oslovených uživatelů nevěnuje autorizaci dostatečnou pozornost a může tak sdílet svůj obsah téměř s každým, kdo o to bude mít zájem.

24

Chadima

3.2 RIZIKO PROKRASTINACE Tato podkapitola se bude věnovat možnému riziku prokrastinace, které může vznikat v důsledku trávení nadměrného času na sociálních sítích. A je to právě prokrastinace prostřednictvím sociálních sítí, která se stává závažným problémem poslední doby a to nejen v řadách studentů. Autoři Passig a Lobo (2010) charakterizují prokrastinaci, jako výraz pro odkládání práce na pozdější dobu. „Cras“ znamená „zítra“ a je to kořen latinského slova „crastinus“, což je možné přeložit jako „náležící následujícímu dni“. Prokrastinovat tedy znamená odložit na zítřek. Prokrastinace se neomezuje na nějaké speciální činnosti nebo úkoly, jelikož prakticky cokoli, co je možno udělat je také možné odložit. Pro odkládání práce případně úkolů je důležité najít si náhradní činnost, kterou budeme vykonávat místo plnění svých povinností. A přesně zde přichází na řadu sociální sítě. Díky možnosti během okamžiku komunikovat či prohlížet materiály a informace o desítkách až stovkách našich známých, v sobě mají sociální sítě jako prostředek prokrastinace obrovský potenciál. Ať se jedná o studenta, který se má připravovat na zkoušku, případně sepisovat práci, nebo o pracujícího, který nejméně oblíbené pracovní činnosti a schůzky odkládá na co nejpozdější termín. Pro tyto a všechny další uživatele sociálních sítí zde vzniká riziko náchylnosti k prokrastinaci, protože dostupnost nepřeberného množství novinek, fotek a komunikačních kanálů, které mají k dispozici, je prakticky nekonečná. Toto chorobné odsouvání problému na další dny a převážné trávení času na sociálních sítích může mít fatální důsledky. Smutný, Řezníček a Pavlíček (2012) uvádí příklad ženy, která 8 měsíců po registraci na sociální síti Facebook trávila kontrolou novinek na své sociální síti každý den nejméně 5 hodin. Kvůli chorobné potřebě neustále prohlížet novinky často odbíhala k počítači a to i v pracovní době a důsledkem toho přišla o práci. Tento příklad by nás mohl zavést k otázce, zda jsou sociální sítě rizikovou oblastí, která může ovlivnit její uživatele natolik, že se u nich vytváří závislost. Odpověď zní ano, je. Díky masivnímu rozšíření „chytrých telefonů“, které mají možnost připojení k internetu, je možné se připojit ke svým účtům na sociálních sítích prakticky kdykoli a odkudkoli2. Často se můžeme setkat s jevem, kdy skupinka lidí, kteří by spolu měli komunikovat, vedle sebe mlčky sedí a kontrolují, co nového se na sociálních sítích objevilo, případně aktualizují své vlastní informace.

3.3 KOMUNIKACE ORIENTOVANÁ NA SEBE Komunikace orientovaná na sebe, nebo jak ji ve své knize Psychologie lidské komunikace blíže nazývá Vybíral (2000) „narcistní komunikace“. Vybíral zde popisuje příznaky narcistické poruchy jako touhu být obdivován, potřebu mít od ostatních potvrzenu vlastní pravdu, dále touhu po ideálu, kterým je ideální společenské postavení a prestiž. Tyto charakteristiky „narcistní komunikace“ si teď přiblížíme na chování uživatele sociální sítě Facebook. Touha po obdivování se zde projevuje výraznou potřebou uživatele o kladné hodnocení jím sdíleného příspěvku. Takovým příspěvkem je nejčastěji fotografie, kde uživatel očekává co největší množství hodnocení „líbí se mi“ a podle tohoto kritéria i hodnotí svůj vlastní úspěch při sdílení tohoto příspěvku. Je možné, že dokonce sám uživatel takto ohodnotí svůj vlastní příspěvek, což je v přímém rozporu s jedním z bodů „desatera komunikace v rámci sociálních sítí“. Příspěvek je většinou i volen takovým způsobem, aby odezva byla co největší a kladných hodnotitelů bylo tedy co nejvíce. Příkladem může být sdílení fotografie mladé

2

Toto platí samozřejmě za předpokladu, že uživatel má telefon s přístupem na internet a je v dosahu signálu sítě.

AIP Scholaris

25

slečny, na které má odhalenou značnou část těla a očekává zde velkou odezvu ze strany svých přátel mužského pohlaví. Potřebu mít od ostatních potvrzenu vlastní pravdu nebudeme ilustrovat na příkladů získávání „palců nahoru“, ale na touze mít pod příspěvkem, ať obrazovým nebo textovým, co nejvíce komentářů. Tyto komentáře by měly být předem očekávatelné, ovšem uživatel zde reaguje tak, jakoby je vůbec nečekal. Pro ilustraci zůstaneme u příkladu mladé slečny, sdílející svou fotografii, která zde očekává kromě desítek označení „líbí se mi“, také větší množství komentářů. Tyto komentáře vyžaduje vesměs kladné, a pokud se jí takového komentáře dostane, bude na něj dále reagovat. Uvedeme zde k takové situaci konkrétní příklad. Pod právě sdílenou fotkou se objeví, výše zmíněné slečně, komentář: „jsi nádherná“, její reakce bude „mockrát děkuji, ale vůbec tady nevypadám dobře“. Touto odpovědí se pokouší vyvolávat ve čtenářích takové diskuze další kladné reakce na její adresu, přestože sama si je svou atraktivitou na fotografii jistá, ovšem má potřebu být v této skutečnosti i nadále ujišťována.

3.4 BUDOVÁNÍ VIRTUÁLNÍHO PROFILU Posledním rizikem, kterým se v této podkapitole budeme zabývat, je budování virtuálního profilu ve virtuální realitě3 v takové míře, kdy převrší naše snahy o rozvoj a budování naší vlastní osobnosti. Při utváření našeho virtuálního profilu a celkově při pohybu na sociálních sítích je nutné si uvědomit, za jakým účelem se zde chceme pohybovat a proč tuto sociální síť využíváme a trávíme na ní čas. Někteří uživatelé vytvořili profil čistě z donucení svých kolegů nebo spolužáků, jelikož velká část komunikace jejich skupiny je realizována právě prostřednictvím sociálních sítí. S takovým jevem se můžeme setkat například i na Vysoké škole ekonomické při studiu předmětu, kde je vytvářena týmová práce. Pro tvorbu týmové práce společně se svými spolužáky, je vlastnictví profilu na Facebooku téměř nutností. V tomto případě probíhá téměř veškerá komunikace mezi jednotlivými členy týmu právě prostřednictvím Facebooku a dochází zde mimo jiné i k nahrávání a sdílení dílčích částí projektu, který je týmem vytvářen. Toto je příklad uživatele, který má svůj profil čistě z profesního či studijního důvodu. Tento druh uživatele většinou nemá problém s přílišným časem, tráveným na sociální síti. Ovšem i zde stojíme před otázkou, zda není vlastnictví účtu na sociální síti až příliš vnímáno jako samozřejmost. Nyní se zaměříme na uživatele, kteří svůj profil vytvořili a spravují ho čistě z vlastní iniciativy. Mezi těmito uživateli se můžeme setkat s případy, pro které se budování jejich virtuálního profilu stalo naprostou prioritou a vzniká u nich závislost. Tento problém se může projevovat buďto patologickou potřebou mít co největší počet přátel na Facebooku, případně následovatelů na sociální síti Twitter. Dále to může být touha, být pro lidi, kteří ho na sociální síti sledují, ukazován v naprosto dokonalém světle a jeho správou bude trávit mnoho hodin denně. Pokud se člověk, v našem případě uživatel sociální sítě, snaží zvýšit svou hodnotu v očích druhých, může toho podle Schulze von Thuna (2005) docílit dvěma způsoby. Prvotně se uživatel bude snažit přesvědčit své okolí obsahem toho, co říká a jak se prezentuje. Bude se 3

„Virtuální realita je stav, kdy člověk prožívá přesvědčivý pocit, že se ocitl v jiném světě, aniž by se v něm skutečně nacházel.“ (Cejpek, 2008, str. 90) V tomto kontextu není míněna virtuální realita, která využívá speciální technické vybavení, které nám dá pocit, že se například nacházíme v jiném prostoru. Tento termín chápeme jako elektronický svět, kde se člověk pohybuje, v tomto případě je tímto světem sociální síť.

26

Chadima

snažit ukazovat se v tom nejlepším světle a nepřímo se snažit dát najevo, co je za skvělého člověka. Vedle obsahu sdělení, které uživatel předává je ještě důležitý způsob, jakým je sdělní prezentováno. Zde může například uživatel používat odborný jazyk nebo způsob mluvy, který ho bude nadřazovat nad ostatní. V našem případě tedy uživatel buduje svou virtuální identitu tím, jaké informace komunikuje se svým okolím, přičemž dalším důležitým aspektem je také jím zvolená forma komunikace. Forma se bude vždy měnit podle toho, co uživatel pokládá za nejvhodnější způsob prezentace. Může se tak konkrétně jednat o sdílení jeho fotografií, videa, případně článků, které shledává zajímavými a podle kterých by mělo jeho okolí chápat jeho názory a zájmy. Vyhledáváním a vytvářením materiálů pro svou prezentaci a poté čekáním na reakce může uživatel trávit obrovské množství času. Riziko vytvoření závislosti na užívání sociálních sítí vzniká tedy i v tomto případě. V určitých případech se bude jednat i o větší snahou při budování svého virtuálního profilu než prohlubování svých vlastní znalostí a dovedností. Tato přezíravost v otázce prohlubování vlastních znalostí se projevuje i v určité změně ve vztahu ke vzdělávání. Jak uvádí Liessmann (2008), ještě nikdy nebylo tak snadné vyhledat si o nějaké otázce, oboru či disciplíně, informace tak snadno, jako dnes. Velkou roli zde hraje samozřejmě internet a je možné, že právě tento snadný přístup k vědění sabotuje potřebu se vzdělávat. Dnešní společnost se spoléhá na fakt, že není důležité něco vědět, ale vědět kde a jak potřebné informace a vědomosti najdeme. Ovšem vědění není něco, co by bylo možné skladovat a obchodovat s ním stejně tak, jako jsme se ve druhé kapitole zmiňovali o možnostech nakládání s informací. Bohužel dnes společnost zaměňuje informace za vědění a to je zásadní problém. Pokud je uživatel internetu schopen informace, které si vyhledá na internetu, přirovnat k vědění, nikdy nebude mít potřebu svého dalšího rozvoje a nebude se na věci dívat v kontextu. Bude vždy informace vnímat jako jednotlivé prvky, ale celkový náhled na problematiku, včetně vnitřních souvislostí, mu bude dále unikat. Je tedy možné, že se uživatel bude na sociálních sítích prezentovat tak odlišným způsobem od svého vlastního osobnostního profilu, že budeme moci mluvit o jakémsi odcizení identity a o přijetí identity nové. Samozřejmě je možné, že to, jak je uživatel vnímán na internetu v rámci sociálních sítí, se bude natolik odlišovat od způsobu prezentace v reálném životě, že bude ve svém okolí vnímán rozporuplně až negativně. Navíc je zde riziko zneužití respektu a postavení, které bylo při komunikaci prostřednictvím sociální sítě nabyto.

4 ZÁVĚR Komunikace v prostředí internetu s sebou bezesporu nese určitá rizika, která je nutno si uvědomovat. Pokud si je uvědomíme a naučíme se jim předcházet, budeme moci využívat všech výhod a možností, které nám internet nabízí, mnohem bezpečněji a bez negativních dopadů. Je zřejmým faktem, že se komunikace v prostředí internetu v mnoha směrech odlišuje od komunikace osobní. S tímto je nutné počítat a umět rozlišit, kdy je vhodné komunikovat prostřednictvím internetu a kdy je vhodné využít naopak komunikace osobní. Jelikož je internetová komunikace využívána čím dál více a častěji, je nutné se jí do hloubky zabývat a zkoumat ji. Pokud se tímto zkoumáním budeme nadále (seriózně) zabývat, je velmi pravděpodobné, že se nám povede mnohým z reálných (v tomto článku stručně diskutovaných) rizik vyhnout, případně minimalizovat jejich dopad na náš život i život našich komunikačních partnerů.

AIP Scholaris

27

5 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ CEJPEK, J., 2008. Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy, Vydavatelství Karolinum, ISBN 80-246-1037-X. LEWIS, D., 2010. Tajná řeč těla, Vydavatelství Bondy, ISBN 978-80-904471-7-2. LIESSMANN, K., P., 2008. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Vydavatelství Academia, ISBN 978-80-200-1677-5. PASSIG, K., LOBO, S., 2010. Odložím to na zítra, Vydavatelství Portál, ISBN 978-80-7367666-7. PEASE, A., PEASE, B., 2008. Řeč těla, Vydavatelství Portál s.r.o., ISBN 978-80-7367-449-6 SMUTNÝ, Z., ŘEZNÍČEK, V., PAVLÍČEK, A., 2012. Sociální media jako prostředek tvorby sociální reality. Media4u Magazine. [online] sv. 9, č. X3, s. 52-57. ISSN 1214-9187. Dostupné z: . SCHULZ VON THUN, F., 2005. Jak spolu komunikujeme: Překonávání nesnází při dorozumívání, Vydavatelství Grada Publishing, a.s., ISBN 80-247-0832-9. VYBÍRAL, Z., 2000. Psychologie lidské komunikace, Vydavatelství Portál, ISBN 80-7178291-2.