Respektujeme ekonomickou situaci... 2 Most na vodu suň!... 8

14

Vydává MO ČR – Prezentační a informační centrum MO Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Šéfredaktor: Jaroslav Pajer Redakce Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 686 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Foto na titulní straně: Jan Kouba

Respektujeme ekonomickou situaci

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje PIC MO, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Uzávěrka čísla: 22. 7. 2009 Toto číslo vyšlo dne: 10. 8. 2009

2

Most na vodu suň! . . . . . .

8

Bez projektu nelze stavět . . . . . . . . . 10

Tisk: TISKÁRNA K-TISK s.r.o. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

. . . .

Němé tváře v akci . . . . . . 12

18

Olomouc pomáhá Kosovu . . . . . . . 13 Šesti raketami do tří cílů

. . 14

Na záda jim dýchali Číňané . . . . . . 18 Učili se navzájem

. . . . . . 20

Kontakty

Maďarští protiletadlovci na Hradišti . . . . . . . . . . 22

Jana Deckerová tel.: 973 215 549 mobil: 606 604 733 e-mail: [email protected]

Profesionálové každým coulem

Martin Koller tel.: 973 215 572 mobil.: 724 071 112 e-mail: [email protected] Jan Kouba tel.: 973 215 664 mobil: 606 674 257 Pavel Lang tel.: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek tel.: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Jaroslav Pajer tel.: 973 215 686 mobil: 724 033 412 e-mail: [email protected]

30

. . . . . . . 23

Být tam, kde je to potřeba . . . . . . 24 Letouny CASA

34

. . . . . . . . 26

Jak se opravuje vrtulník? . . . . . . . . . . . 30 Úsporné unikáty . . . . . . . 33 Musée des Blindés . . . . . . 34 Army teď frčí

. . . . . . . . 38

Postřehy z ostrovní země . . . . . . . 40 Legie v roce nula Kaleidoskop

. . . . . . 42

. . . . . . . . . 44

Nové přírůstky v Knihovně VHÚ

. . . . . . . 46

A spoj . . . . . . . . . . . . . 48

ROZHOVOR „Úsporná opatření se nesmějí dotknout schopností armády,“ říká místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták

Foto: Jiří BUREŠ, Radko JANATA, Olga KARAFFOVÁ, Jan KOUBA, Marie KŘÍŽOVÁ, Andrea LANGEROVÁ, Vladimír MAREK, Jaroslav PAJER a Herbert SLAVÍK

Areport 16/2009

RESPEKTUJEME ekonomickou situaci

2

„ V příštím roce by měly být výdaje Ministerstva obrany oproti původnímu výhledu Ministerstva financí o 10,5 miliardy korun nižší. Celkově by měly činit 49,3 miliardy, tedy asi 1,32 procenta HDP. Jaké jsou důvody těchto opatření, která mj. povedou ke snižování početních stavů? Úvodem bych chtěl zdůraznit, že toto snížení výdajů je vyvoláno celkovou ekonomickou situací. Já si dobře uvědomuji, že jde o nepopulární krok, citlivý ze sociálního i lidského hlediska. Náš rozpočet je rozhodnutím vlády pro roky 2010 a 2011 značně limitován a my musíme plnit naše závazky v mezinárodních operacích, zajistit obranu státu v případě napadení a také

pomoc v případě přírodních katastrof. V současné celkově komplikované době hospodářské recese jsem neměl jinou volbu a dosažený výsledek je maximem možného. Přesto budu trvat na tom, aby byla tato pro řadu lidí jistě nesnadná situace zvládnuta korektně a aby neohrozila schopnost armády vykonávat všechny důležité úkoly. Jinými slovy, aby byly v praxi naplněny moje pokyny, které jsem v této věci uložil velitelům zodpovědným za rozhodnutí v personálních otázkách u jednotlivých složek resortu. Trvám na tom, aby se s lidmi jednalo slušně a důstojně a aby byli včas o připravovaných změnách informováni, stejně tak o následných krocích vyplývajících z pracovního práva.

„ Čeho se tyto změny dotknou v praxi? Úspory se dotknou všech oblastí. Budou se týkat snižování početních stavů, budou se rušit či odkládat investice a budou se omezovat provozní výdaje. Prioritou je, aby zůstal zachován zdravý poměr mezi hlavními složkami rozpočtu, to znamená zhruba 50 % mandatorních výdajů, 30 % provozních a 20 % na investice. Opakuji, že vnímám citlivost této věci ze všech aspektů, protože se jedná o výrazný zásah do počtů vojáků a občanských zaměstnanců. Kdyby ale k tomuto řešení nedošlo, příští rok bychom neměli dostatek peněz na samotné nasazení a provoz armády. Na druhé straně chci zdůraznit, že budu trvat na tom, aby se v otázce výdajů resortu důsledně dodržovalo politické zadání, a co se nebude týkat priorit resortu, nebude pořízeno. Investovat se nebude tam, kde to nebude zcela nezbytné pro rozvoj resortu a plnění jeho úkolů. „ Můžete vyčíslit, kolik osob a z jakých složek bude muset odejít? Jakým způsobem se to dozvědí? Z resortu by mělo odejít asi 2800 osob, když nepočítám rušení zhruba 1700 neobsazených tabulkových míst. Nejvíce to pocítí řídící struktury resortu. Pro představu: z Ministerstva obrany a jemu podřízených složek odejde tisícovka lidí, takže proporcionálně nese z celého resortu největší zátěž propouštění. Odchody se samozřejmě týkají i Generálního štábu, operačních velitelství a dalších částí. Návrhy na rušení tabulek dávali sami velitelé. Bylo na jejich

odpovědnosti, jaké místo nezbytně potřebují a jaké ne. Na struktuře a schopnostech výkonných prvků se nic zásadního nemění. „ Jsou už konkrétní personální změny zcela definitivní? V současné době se dokončují celkové návrhy opatření v personální oblasti. Vím, že určité dílčí kroky už byly učiněny a někteří vojáci a občanští zaměstnanci již vědí, že budou muset odejít. Chci však zdůraznit, že si vyhrazuji právo přehodnotit některá konkrétní rozhodnutí velitelů, která nebudou

v souladu s mými pokyny. Nebudu trpět evidentně asociální přístup v jednotlivých případech a „bratříčkování“ na úkor efektivního zvládnutí celého procesu. Velitelé musejí mít na paměti, že současně musejí myslet na rozvoj a perspektivu svých útvarů. Jakmile budou připravené celkové návrhy, budou s nimi seznámeni všichni, jichž se to týká. Nechci prodlužovat nejistotu, kterou někteří příslušníci resortu pociťují, ani o den více, než je nezbytné. „ Co byste namítl proti spekulacím, že propouštění se nejvíc dotkne

Ministr obrany Martin Barták a předseda Vojenského výboru EU generál Henri Bentégeat

Areport 16/2009

Redakce A reportu ve spolupráci s pracovníky odboru komunikačních strategií a Kabinetu ministra obrany požádala místopředsedu vlády a ministra obrany ČR Martina Bartáka o rozhovor na aktuální téma. Zde jsou jeho odpovědi.

3

ROZHOVOR se do slepé uličky, se bude jednat o zcela odlišný proces. Místo auditu zdola, kdy tisíce lidí vyplňovaly dotazníky, půjde o audit shora. Externí auditor dostane již hotové podklady: organizační strukturu a popisy činností. Na základě toho navrhne opatření k odstranění duplicit. Půjde o velmi rychlý proces, který by měl být hotov během podzimu. POVODNĚ: základní povinností armády je pomáhat občanům „ Pane ministře, v době konání našeho rozhovoru je nasazeno 97 vojáků a 61 kusů techniky na pomoc obyvatelstvu po povodních. Celkem jich byly nasazeny stovky. Myslíte si, že schopnosti armády pomáhat

občanům při nevojenských ohroženích jako povodně jsou dostatečné? V prvé řadě trvám na tom, že pomáhat občanům při povodních či průmyslových haváriích je jedním ze základních úkolů a povinností armády. Je neméně důležitý než obrana státního území nebo účast v zahraničních operacích. Armáda může nasadit při nevojenských ohroženích na našem území až 10 000 vojáků. Tento počet považuji za dostačující; odpovídá síle, kterou armáda nasadila při povodních v roce 2002, jež postihly daleko rozsáhlejší území státu. Pro zásahy při povodních je armáda dobře vybavena, i když vždycky je co zlepšovat. Pozitivní reakce postižených občanů, starostů a hejtmanů na pomoc armády však svědčí o tom, jak je její podpora významná. A to nejen z technického, ale i psychologického hlediska.

„ Je cílem změn jen snížení personálu nebo i hlubší změna ve struktuře řídících orgánů resortu? Druhá jmenovaná možnost je správná. Jsem přesvědčen, že struktura řízení resortu neodpovídá současným potřebám.

Už nyní bych chtěl všem, kdo se na záchranných pracích podílejí, poděkovat.

Areport 16/2009

MISE: dobře předjednaný kompromis „ Pane ministře, nejvýznamnější událostí od vašeho nástupu do funkce je překvapivě rychlé a hladké schválení zahraničních misí na rok 2010 Parlamentem ČR. Připomínáme, že jste získal pro návrh podporu napříč politickým spektrem. Přitom proces schvalování misí na rok 2009 byl půl roku předtím doprovázen obrovskými obtížemi. V čem se situace změnila? Především jsem rád, že se neopakovala nepříjemná situace z konce

„ Kdo bude za návrh organizačních změn odpovědný? V konečné instanci bude samozřejmě muset rozhodnout ministr obrany. Důležitým podkladem bude audit organizační struktury Ministerstva obrany a organizačních struktur velení Armády ČR. Oproti auditu, který probíhal za minulého vedení a dostal

4

v tak rozsáhlém formátu nebyli systémově únosní. Navíc spíše než o zrušení se dá mluvit o jejich transformaci. Jen jediný záchranný prapor, kutnohorský, byl zrušen bez náhrady. Já se na toto téma dívám nejen z hlediska resortu, ale i jako vicepremiér: v současné situaci se ukazuje, že pravidla chování v krizových situacích, jako jsou povodně, by měla patřit k dovednostem všech občanů, nejen několika tisíc profesionálů. Je to záležitostí občanské výchovy, morální úrovně společnosti i práce médií. Stát by měl maximálně podporovat dobrovolnictví skrze instituce jako aktivní zálohy Armády ČR a sbory dobrovolných hasičů. Mělo by být samozřejmostí pomáhat lidem, kteří se dostanou do vážné životní situace.

„ Nelze nezmínit rozhodnutí o zrušení záchranných praporů Armády ČR, ke kterému došlo v roce 2007. Považujete ho s přihlédnutím k současným povodním za správné? Ano. Záchranné práce na určité úrovni dokáže dělat jakákoliv jednotka Armády ČR. Jednoúčeloví záchranáři

loňského roku, kdy politikaření převládlo nad zodpovědností a zájmy České republiky. Letos se podařilo včas dosáhnout rozumného kompromisu, takže část demokratické opozice hlasovala pro náš návrh. To považuji za velice důležité, protože naši vojáci i spojenci získali jistotu a neutrpěla pověst naší země. Sám osobně bych si sice představoval více, například v otázce víceletého plánování misí v souladu se strategií NATO, ale jsem spokojený i za tento dosažený kompromis.

případě není bianco šek pro armádu. Parlament může o změně mandátu rozhodnout kdykoliv během schváleného období. „ Proč jste o tak rychlé schválení usiloval? Šlo jednoduše říci, že se jedná o zásadní rozhodnutí, které má učinit vláda a parlament vzešlý z voleb, a přenechat odpovědnost další garnituře. Nejsem typ ministra, který by jen pokládal věnce a skutečné rozhodování nechal na jiných. Oblasti obrany

„ Použil jste slovo kompromis. Jaká je vaše představa o misích do budoucna? Není žádným tajemstvím, že zahraniční operace prosazuji jako klíčovou věc pro zajištění bezpečnosti českých občanů. Je lepší, když hrozbám čelí naši vojáci v místech, odkud nestabilita vychází, než kdyby se přenesla v nějaké formě přímo k nám domů. Již do dvou let dojde k poklesu počtu vojáků v misi KFOR ze 14 000 na 2500, jelikož situace v Kosovu se stabilizuje. Prioritou pro bezpečnost západního světa se do budoucna stane Afghánistán jakožto centrum teroristů al-Káidy. Dále si myslím, že dlouhodobé mise, jako je KFOR či ISAF, by měly být schvalovány v podobném termínu, tedy na jaře, i v budoucnu. Šel bych ještě dál: tyto dlouhodobé mise by měly být schvalovány na delší období dvou či tří let. To v žádném se věnuji jako expert řadu let, je to téma důležité pro naši zemi a jako ministr cítím za resort silnou osobní odpovědnost. Každý si dokáže spočítat, že při projednávání návrhu misí někdy později před volbami by se na procesu negativně podepsala vrcholící předvolební kampaň. Po volbách zase nebyla jistota, kdy by parlament o misích rozhodoval. Mohl by vzniknout stejný časový tlak jako na konci loňského roku. „ Těžko se hledá představitel ministerstva, který by jezdil za vojáky do misí častěji než vy. To platilo i v době, kdy jste zastával post 1. náměstka. V červnu jste

Areport 16/2009

řadových příslušníků resortu a velitelské struktury, které propouštění řídí, samy sebe ochrání? Jak jsem doložil i snižováním na Ministerstvu obrany, takové spekulace pravdivé nejsou. Bohužel určitá malá část vedoucích činitelů může mít tendenci při rušení tabulek rozhodovat nejen podle objektivních kritérií, jako jsou schopnosti lidí, ale i podle jiných zájmů, které nejsou zájmem Armády ČR. Na některá podezření tohoto druhu upozorňují odborové organizace, jež jsou v celém procesu důležitým partnerem, a já je nechávám prověřit svými experty. Opakuji znovu. Nejsem jenom pasivním příjemcem návrhů velitelů, kteří tabulky připravují. Pokud zjistím na konkrétních příkladech, že někdo neplní zadání a že se řídí jinými zájmy, do procesu zasáhnu a proti původci problému mohou být přijata personální opatření.

ROZHOVOR

5

ROZHOVOR

ROZHOVOR ekonomické situaci státu nás nečekají lehké časy. Prosazení misí v červnu bylo jen jedním z prvních nezbytných kroků, které musí resort učinit.

6

navštívil Afghánistán, byl jste na předsunuté základně speciálních sil, viděl provinční rekonstrukční tým, jednal dokonce s afghánským prezidentem Karzáím. Jak hodnotíte situaci v Afghánistánu před prezidentskými volbami? Situace v Afghánistánu není černobílá. Je vidět obrovský pokrok, který země udělala v oblasti budování dopravní infrastruktury, zdravotnictví a školství. Na druhou stranu pokrok v budování státních struktur, zejména na místní úrovni, není dostatečný. Je třeba dělat víc i v boji proti drogám. Afghánistán je hlavním světovým producentem opia, jehož prodej financuje teroristické hnutí. Tím hlavním problémem je ale pronikání bojovníků z pákistánského pohraničí. Situace v Pákistánu a Afghánistánu jsou spojité nádoby. Věřím, že bezpečnost prezidentských voleb bude zajištěna na dostatečné úrovni. Z dlouhodobého hlediska jsem přesvědčený, že mise ISAF může být úspěšná, pokud bude mít k dispozici dostatečné lidské i materiální zdroje a politickou podporu. Připomínám, že mise KFOR byla v roce 1999 podobně kontroverzní, jako je v současnosti ISAF. A nyní po deseti letech spěje k úspěšnému završení.

„ Průzkumy veřejného mínění ukazují, že veřejnost je v názoru na zahraniční mise, a to zejména operaci v Afghánistánu, rozdělena. Máte nějaký recept, jak přesvědčit lidi o potřebnosti zahraničního nasazení AČR? Když je přímo napadeno území státu, použití armády k obraně je pro každého ihned pochopitelné. Uvědomit si fakt, že hrozby bezpečnosti ČR dnes vznikají tisíce kilometrů od našich státních hranic, vyžaduje hlubší úvahu. V soudobé bezpečnostní teorii se mluví o tzv. paradoxu externího charakteru interních rizik. Když to převedu do srozumitelného jazyka, hrozby pro vnitřní pořádek v ČR, jako jsou prodej drog v českých městech nebo možnost teroristických útoků v metru, nevznikají na našem území, ale například až v dalekém Afghánistánu. Veškerý heroin na evropském a tedy i českém trhu pochází z této země. Peníze získané jeho prodejem financují činnost teroristů. Kdyby nebyli proti nim nasazeni spojenečtí vojáci v místě, kde mají základnu, měli by volné ruce k útokům v Evropě a Severní Americe. Vysvětlit důležitost misí je věcí společného úsilí politické reprezentace, médií i příslušníků armády. Nedůstojný proces projednávání misí v parlamentu

budou probíhat ještě několik měsíců analýzy, jak v rozvoji systému pokračovat dál. Samozřejmě výsledek bude dán i geopolitickou situací, tedy postoji Íránu a Severní Koreje a jednáním mezi Spojenými státy a Ruskou federací. Jen bych k tomu uvedl, že dokud budou existovat nespolehlivé diktátorské režimy, které mohou vyvíjet jaderné zbraně, musí se mít celý demokratický svět na pozoru a musí tomu přizpůsobit svoji bezpečnostní politiku v zájmu ochrany svých občanů.

na přelomu roku udělal v tomto směru medvědí službu. „ Prosadit schválení misí už na jaře, a to v politické situaci, která věc nijak neulehčuje, je pro ministra obrany nesporně velký úspěch. Oslavil jste to nějak? Myslím, že teď není čas na oslavy, ale na práci. Vzhledem k současné

dráze, a tím, abych se věnoval na vrcholné úrovni tématu obrany a armády, které mě hluboce a dá se říci celoživotně zajímá. Zvolil jsem si obranu. „ Chcete závěrem čtenářům A reportu něco vzkázat? Protože většina čtenářů jsou vojáci, přeji jim úspěšnou službu, ať už jsou doma v republice nebo v misi, a v soukromém životě partnery a rodiny, o které se při svém náročném povolání mohou opřít.

Nemusím být straník, abych změnil věci k lepšímu

„ Není žádným tajemstvím, že patříte mezi ty, kteří se odborně dlouhodobě věnují zapojení ČR do protiraketové obrany. Jako 1. náměstek jste stál v čele expertů Ministerstva obrany, kteří vyjednávali s Američany o výstavbě radaru v Brdech. Jak se vyrovnáváte s rozhodnutím vlády premiéra Fischera tématem radaru se nezabývat a nechat ho do voleb „u ledu“? Toto rozhodnutí je pochopitelné. Na české straně je nutné, aby protiraketovou obranu řešila politická reprezentace vzešlá z voleb. Na americké straně

„ Pane ministře, dovolte osobnější dotaz. Kudy vede cesta z neurochirurgie na obranu? Přece jen se jedná o výraznou změnu práce. Já nemám rád slovo práce a dávám přednost výrazu povolání, protože vyjadřuje, že neděláte věci bez zájmu a jen pro obživu, ale protože se chcete realizovat, zlepšovat se a měnit k lepšímu i svět okolo sebe. Přechod od povolání lékaře k povolání experta na obranu trval několik let. Od roku 2002 jsem začal dělat poradce politikům zaměřeným na obranu a zároveň se věnoval i původnímu povolání. V určitém okamžiku jsem musel volit mezi tím, abych se dál rozvíjel ve své lékařské

Areport 16/2009

Areport 16/2009

„ Během několika týdnů jste zvrátil rozhodnutí předcházejícího vedení zrušit vojenský umělecký soubor Ondráš... V případě Ondráše jsem si vzal několik týdnů na rozmyšlenou a studoval jsem různé podklady. Nakonec jsem po konzultaci s řadou zainteresovaných lidí dospěl k rozhodnutí soubor zachovat pro jeho jedinečnost v rámci České republiky. Jiný subjekt kromě armády, který by soubor udržel nad vodou, v současnosti neexistuje.

7

Most na vodu suň! Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv katedry ženijních technologií UO Brno

Areport 16/2009

Je to jedna z mála dobrých zpráv pro obyvatelstvo z oblastí postižených nedávnými zkázonosnými povodněmi. Armáda ČR pokračuje v intenzivní výstavbě mostových souprav. Nahrazuje jimi zničené mosty, jež strhla, respektive poškodila velká voda. Důkazem je severomoravské Novojičínsko.

8

Den po mimořádném jednání Bezpečnostní rady státu (25. června) k řešení situace v zaplavených oblastech začaly vojenské jednotky pomáhat složkám integrovaného záchranného systému zejména na Jesenicku, Novojičínsku a v jižních Čechách. Po prvotní likvidaci následků povodní, na nichž se podílela dvě úkolová armádní uskupení, začala další fáze činnosti – výstavba náhradního přemostění komunikací. Životice u Nového Jičína. Rozvodněná říčka Jičínka zde způsobila mimořádné škody, mimo jiné poničila mosty. Místním obyvatelům tak nejenže značně zkomplikovala život, ale de facto znemožnila průjezdnost

Armádní ženisté stavějí mostové soupravy v oblastech postižených povodněmi

Plukovník Miroslav Vodehnal

touto oblastí. Představitelé obce a Moravskoslezského kraje požádali o pomoc armádu. Patnáctý červencový den přijíždějí na postižené teritorium profesionálové AČR. „Předcházející dva dny se tady prováděly přípravné práce ke stavbě mostu. Zahrnovaly jak geodetické zaměření, tak zpevnění obou

břehů panely a štěrkem. Dnes se sem přesunula kolona vozidel, na nichž je naložena mostová souprava MS ze skladů Státních hmotných rezerv ve Velkých Albrechticích,“ říká major Karel Kopecký z bechyňského velitelství 15. ženijní brigády. Armádní specialisté se nejprve zastavují v lokalitě zvané „U hospody“. Následně se příslušníci dalšího mostního odřadu přesunují na území „U zámečnictví“. Úderem desáté hodiny začínají s výstavbou. „Přes Jičínku postavíme dvě mostové soupravy o délce patnácti metrů. Mosty budou od sebe vzdáleny necelý kilometr a podstatně zlepší dopravní obslužnost této postižené oblasti,“ upřesňuje velitel druhého úkolového uskupení plukovník Miroslav Vodehnal a dodává, že v Životicích působí příslušníci 151. ženijního praporu Bechyně a 153. ženijního praporu Olomouc. „Celkově je zde nasazeno šedesát profesionálů a zhruba dvacet kusů automobilní a speciální techniky, například jeřáby AD-20 nebo univerzální dokončovací stroje,“ konstatuje. „K mostu,“ zaznívá rozkaz stavební skupině. „Odbrzdit,“ pokračuje velitel mostu a jeho podřízení mu na to kolektivně odpovídají: „Odbrzděno.“ Pozorným pohledem se ujistí, zda je vše, jak má být, a zavelí: „Most na vodu suň.“ Další díl MS se pozvolna zasouvá do ocelové konstrukce. Mostová souprava MS je rozebíratelný ocelový most se dvěma hlavními nosníky a odolnou mostovkou. Je jednoproudová se šířkou vozovky čtyři metry. Její stavba je plně mechanizovaná a realizuje se sestavením mostu na výsuvné dráze a postupným vysouváním do překážky. Výhodou tohoto provizoria je rychlá a jednoduchá montáž. Za standardní situace ji lze zvládnout v jednom dni. Zatížitelnost při délce 18 m činí 40 t a zhruba 33 tun při rozpětí mostní konstrukce 27 metrů. Na rozdíl od bechyňských ženistů je červencová středa pro olomoucké specialisty mimořádným dnem. „Mostovou soupravu stavíme v terénu poprvé. Ještě nedávno sloužila většina přítomných vojáků u záchranného praporu, nyní jako ženisté stavíme

most. Historicky první,“ vysvětluje major Pavel Bortel, náčelník štábu 153. ženijního praporu v Olomouci. Už však ví, že po této premiéře čeká

na jeho podřízené řada repríz při výstavbě náhradních přemostění nejen na Novojičínsku, ale i v dalších, povodněmi zasažených oblastech.

Areport 16/2009

POVODNĚ 2009

9

POVODNĚ 2009

Areport 16/2009

Počasí letošního léta je nevyzpytatelné. Intenzivní bouřky jsou na denním pořádku, voda řadě lidem bere takřka veškerý majetek a bohužel došlo i na ztrátu lidských životů. Stopy po ničivém živlu jsou stále značné, avšak život se na mnoha místech pomalu vrací do starých kolejí. I díky pomoci příslušníků Armády ČR.

10

Ve chvíli, kdy meteorologové ve svých předpovědích varují před nebezpečím větších srážek, armádní specialisté z oddělení geodetické podpory a mapování Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce a z katedry ženijních technologií Univerzity obrany v Brně jsou v pohotovosti. „V podstatě už sami dopředu aktivujeme své síly a jen čekáme na informaci o upřesnění místa, kde máme působit,“ říká plukovník Věroslav Kaplan, vedoucí katedry v Brně. Už v neděli 28. června na základě nařízení zástupce náčelníka Generálního štábu-ředitele Společného operačního centra MO generálmajora

Bez projektu nelze stavět

Jiřího Halašky vyjeli nadporučík Jan Bártek a praporčík Ondřej Sychrovský z Dobrušky na Jesenicko do nejvíce zasažených obcí Nová Červená Voda a Bernartice. Jejich úkol byl jasný. Zaměřit a zpracovat aktuální stav zřícených mostů a nejbližšího okolí a v co nejkratší době odevzdat kompletní data specialistům do Brna, kteří na základě těchto informací vypracují projekt na okamžitou výstavbu provizorních mostů. Protože úkolů bylo mnoho, do terénu vyjela i druhá skupina z Dobrušky pod vedením nadporučíka Viktora Peciny s podpraporčíkem Jiřím Antošem, kterého později vystřídal podpraporčík Vít Rozum.

Text: pprap. Vít ROZUM (VGHMÚř) a Jana DECKEROVÁ Foto: Jan KOUBA a archiv katedry ženijních technologií UO Brno

a hovořit se starosty přímo na místě, což je nesmírně důležité, protože potřebujeme vědět, kudy například vedou plynové přípojky nebo elektrické vedení. Při té příležitosti označíme geodetům, které místo mají zaměřit,“ upřesňuje postup prácí při obnově komunikací pplk. Pavel Maňas. „Utrpení a bezmoc lidí v oblastech postižených povodněmi nás motivovaly k maximálnímu nasazení. Věděli jsme, že čím dříve budou veškeré podklady odevzdány, tím dříve budou obyvatelé schopni odstraňovat škody a budou se moci vrátit ke svému všednímu životu. Proto jsme pracovali přes den v terénu a v noci jsme naměřená data zpracovávali a odesílali,“ uvedl nadporučík Viktor Pecina z VGHMÚř.

Z Jesenicka se armádní experti přemisťovali do dalších zaplavených oblastí na Novojičínsku v obcích Žilina, Kunín, Životice, Šenov a na Děčínsku do lokalit Veselé a Dolní Habartice, kde voda rovněž napáchala obrovské škody a strhla několik mostů. K 27. červenci bylo postaveno dvanáct provizorních přemostění a připravovala se výstavba ještě dalších mostů v obcích Žulová, Vlčice a Bernartice v Olomouckém kraji. Bohužel, rozmary letošního počasí ještě neřekly své poslední slovo. Varování před přívalovým deštěm, kroupami a krátkodobým silným větrem platí i nadále. Jak uvedl ministr obrany Martin Barták, vojáci budou stavět mosty a pomáhat, dokud to bude třeba.

Areport 16/2009

Při obnově mostů po záplavách jsou důležité podklady od geodetů z Dobrušky a projekty od ženistů-stavařů z Univerzity obrany

Prvotní je obnova komunikací V tu dobu už seděl na zasedání krizového štábu v obci Jeseník plukovník Věroslav Kaplan, který okamžitě uvedl do pohotovosti svůj tým v Brně. „Katedra se zúčastnila všech povodní už od roku 1997. Naše největší nasazení bylo v roce 2002, kdy vyprojektovaných mostů bylo celkem třiapadesát. Po roce 1989 se armáda přihlásila k tomu, že veškeré zákony jsou pro ni závazné, proto i pro nás platí stavební zákon. A to je už práce pro naši katedru. Než v těchto mimořádných situacích začnou vojáci cokoliv stavět, je nutné zpracovat projektovou dokumentaci, která musí dodržet formu stanovenou zákonem,“ upřesňuje podplukovník Pavel Maňas, vedoucí skupiny ženijních konstrukcí. Pro oba týmy geodetů i ženistů jsou to standardní situace, které už mají zažité. Od roku 2006 mají na brněnské katedře unikátní laboratoř Reach-Back, která kromě jiných funkcí poskytuje technologické zázemí pro projektování náhradních přemostění při podobných událostech. Odtud jsou schopni komunikovat s geodety formou webové konference a mohou diskutovat a upřesňovat požadavky na místo, kde se rozhodnou stavět. „Letos jsou záplavy mírnějšího rázu, než tomu bylo právě v roce 2002. Proto jsme byli schopni vyrazit do terénu i my

11

MISE

MISE

Němé tváře v AKCI Text a foto: kpt. Lada KOVÁŘOVÁ

Vzhledem k úkolům, které plní příslušníci 3. kontingentu PRT Lógar, byly koncem května navýšeny jeho počty o dva psovody, rotného Jaroslava Kougla ze 4. brigády rychlého nasazení v Žatci a podpraporčíka Ondřeje Novotníčka z Veterinární základny Chotyně (dříve Grabštejn).

12

Text a foto: Andrea KROBOTOVÁ

Hlavním posláním českých psovodů je účast při vyhledávání výbušnin v součinnosti s českým i americkým týmem EOD. Také americká armáda má na základně dva služební psy – feny německého ovčáka Lady a Larru. Zajímavostí je, že svobodník Pegg, příslušník Vojenské policie americké armády, s Larrou komunikuje česky. Fena totiž získala svůj základní výcvik na základně v Grabštejně. Prvotním úkolem psů je prohledávat civilní vozidla, která vjíždějí

do základny. Při kontrolní činnosti jsou schopni prověřit pět až šest automobilů denně. Na první pohled se to zdá málo, ale pro psy je to velmi vyčerpávající. „Navíc v Afghánistánu jsou podmínky pro jejich práci mnohem náročnější než doma. Na jedné straně jsou to odlišné klimatické podmínky, na straně druhé podomácku vyrobené systémy, ve kterých je koncentrace výbušných látek rozdílná a pro psy je to nová zkušenost,“ upřesňuje rotný Kougl, který má za sebou několik misí v Kosovu a je rovněž mistrem Evropy v soutěži kynologických družstev. Psi proto častěji odpočívají a důraz se klade také na jejich pravidelný pitný režim. Čeští kynologové se svými čtyřnohými svěřenci mají před sebou ještě jeden úkol – naučit se vyhledávat výbušniny skryté pod povrchem země, aby se mohli zapojit do tzv. „Road Clearing“ neboli prohledávání a čistění cest od případných nástražných výbušných systémů. To je činnost, na kterou se psi v Armádě České republiky běžně necvičí, protože to zatím nebylo zapotřebí. Oba psovodi však velmi dobře vědí, co tento výcvik obnáší. Však se už s americkými kolegy dohodli na společné přípravě.

Oblast Podujeva v severovýchodní části Kosova patří k těm nejchudším. Průmysl je zanedbatelný a zemědělství patří k hlavnímu způsobu obživy. Nezaměstnanost dosahuje 70 procent a spousta rodin je tu stále poznamenaná válkou. Právě v této části Kosova byli nasazeni příslušníci 14. kontingentu Armády ČR v misi KFOR.

Vojáci, kteří v této podhorské a kopcovité oblasti působili, se snažili pomáhat místním lidem i nad rámec svých běžných povinností. Zástupce velitele 14. kontingentu podplukovník Jiří Tršo, který je zároveň velitelem 153. ženijního praporu Olomouc, zorganizoval sbírku oblečení pro dospělé a děti. Za pomoci Českého rozhlasu požádal olomoucké občany a vojáky o přispění formou sbírky na pomoc chudým rodinám v Kosovu. Akce se setkala s velkým ohlasem. Během několika měsíců byly připraveny stovky kilogramů oblečení a hraček. Příslušníci styčného monitorovacího týmu (LMT – Liaison Monitoring Team) předali koncem června veškeré věci nevládní organizaci Charitas pro oblast Podujevo, která sídlí v obci Luzane. „Jsem rád, že vám mohu předat dar od občanů a vojáků z Olomouce, kterým není váš osud lhostejný.

Věřím, že alespoň trochu přispějeme a pomůžeme těm, kdo to nejvíce potřebují,“ řekl podplukovník Tršo. „Ceníme si každé pomoci od vojáků KFOR. Muži, kteří jsou bráni v této zemi jako hlavní živitelé rodin, mají z války těžká zranění a nemohou pracovat. Tímto darem pomůžeme spoustě rodin,“ poděkoval za kosovské občany vedoucí organizace Charitas Zenjun Bunjaky a opět nezapomněl zdůraznit, jak dobrou spolupráci mají s českými vojáky v silách KFOR. Humanitární sbírka z Olomouce nebyla první toho druhu. Navázala na sbírku, kterou zorganizoval velitel 14. kontingentu AČR podplukovník Róbert Bielený. Požádal příslušníky kontingentu, aby přivezli zimní i letní oblečení a obuv během svého návratu z dovolené. I tato sbírka od vojáků si přes organizaci Charitas našla ty, kteří to nejvíce potřebovali.

Areport 16/2009

Areport 16/2009

Společně s nimi přicestovali také dva služební psi – tříletý německý ovčák Bak a čtyřletý labradorský retriever Rex, kterému po několika málo dnech na základně neřekne nikdo jinak než Blonďák. Obě zvířata mají za sebou speciální výcvik na vyhledávání výbušnin. Rozpoznávají pachy téměř třiceti nejrůznějších látek, mezi nimi např. černého prachu, semtexu, ledku, perunitu apod. „Schopnosti psů jsou nezastupitelné,“ vysvětluje podpraporčík Novotníček se zkušenostmi z misí v Iráku a Kosovu. „Detekce výbušnin elektronickými přístroji je nepřesná, psi vyhledají konkrétní místo.“

Olomouc pomáhá Kosovu

13

V polském výcvikovém prostoru Ustka prošli bojovou prověrkou raketoví protiletadlovci ze Strakonic

Šesti raketami do tří cílů

Areport 16/2009

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

14

Půlroční příprava strakonických raketových protiletadlovců vyvrcholila nejvyšší prověrkou způsobilosti – taktickým cvičením s bojovými střelbami komplexu 2K12 KUB na vzdušné cíle. Profesní maturitu pod názvem „BALT 2009“ absolvovali v polském vojenském výcvikovém prostoru Ustka.

Centralny Poligon Sil Powietrznych Ustka. Již poosmé v pořadí zde proběhly bojové střelby (BS) českých jednotek protiletadlového raketového vojska (PLRV). „Polský polygon u Baltského moře je pro Armádu ČR nejdostupnějším a nejvhodnějším prostorem, kde lze bojové střelby těchto komplexů provádět,“ říká plukovník Marek Kalanin, náčelník PLRV AČR, a poukazuje na to, že obdobná taktická

cvičení s BS například v Bulharsku nebo na Krétě by vyžadovala podstatně vyšší finanční prostředky. Na přelomu června a července se na sever Polska přepravilo sto dvacet profesionálů, a to nejen z 25. protiletadlové raketové brigády (plrb), ale i z dalších vojenských útvarů a zařízení AČR, včetně specialistů civilní firmy RETIA Pardubice. „Provedli jsme přesun kombinovaným způsobem na velkou vzdálenost. Po silnici přijel transport s osmi raketami typu 3M9M3, železničním koridorem jsme přepravili techniku a materiál a leteckou cestou, konkrétně dvěma stroji An-26, dopravili příslušníky cvičících jednotek,“ konstatuje náčelník štábu 25. plrb Strakonice podplukovník Jaroslav Ackermann. Železniční transport byl složen z osmnácti vagonů. Cesta ze strakonického nádraží na vlečku ve vojenském prostoru Ustka trvala bezmála tři dny.

radiolokátory SURN CZ z produkce pardubické společnosti RETIA. Po úspěšných vojskových zkouškách (BALT 2007) byly letos premiérově nasazeny do bojových střeleb. Není tajemstvím, že zastaralé a obtížně udržované bloky jsou v nich nahrazeny novými, vysoce výkonnými subsystémy a modernizace umožnila integraci systému do moderních sítí velení a řízení. Výstižně to přede dvěma roky v Ustce řekl tehdejší velitel společných sil generál Jiří Halaška: „Zhruba za hodinu střeleb jste posunuli rafičku dějin 25. brigády o třicet let dopředu a z analogového věku jste vstoupili do digitálního.“ Vedle modernizovaných „SURNů“ byla na písčitých plážích u Baltského moře k vidění i další speciální technika, například komunikační systémy (PuPoSy a MRRP) a systémy velení a řízení (RACCOS a SFDC). Těmi nejdůležitějšími a zároveň koncovými hráči však byli příslušníci

Pro zhruba polovinu lidí je taktické cvičení BALT 2009 premiérou,“ říká velitel plro podplukovník Dalibor Zvonek. Jeho zástupce major Petr Prskavec dodává: „Přípravu vyčleněných sil a prostředků jsme rozdělili do čtyř období, lednem počínaje a červnem konče. Jednoznačně

„Oproti plánu došlo k mírnému zdržení kvůli technické závadě na jednom z vagonů přepravce a z důvodu záplav v jižním Polsku,“ upřesňuje praporčík Václav Štěpánek.

251. protiletadlového raketového oddílu (plro), především obsluhy dvou palebných baterií. „V jednotlivých etapách přípravy jsme udělali maximum možného, abychom v bojových střelbách uspěli. Příslušníci 251. plro prošli od výcviku jednotlivce až po sladění společné činnosti všech prvků baterie v rámci bojové činnosti. Provedli jsme soustředěné přípravy obsluh se závěrečným přezkoušením.

se jedná o vyvrcholení výcviku profesionálů protiletadlového raketového vojska. Na vlastní kůži se přesvědčí, zda zvládají obsluhu komplexu 2K12 KUB. Prověříme tady schopnosti palebné baterie ničit reálné cíle v systému centralizovaného řízení palby.“ Osmačtyřicet hodin před dnem „D“ zaujímají čtyři odpalovací zařízení 2P25M2 neboli „děla“ palebná

Premiéra modernizovaných „SURNů“ Na letošním „baltu“ nechyběly novinky. Tu nejvýraznější reprezentovaly modernizované řídicí a naváděcí

Areport 16/2009

REPORTÁŽ

15

16

postavení na pobřeží. Baterie Alfa a Bravo provádějí funkční kontrolu systémů a dílčí nácviky, bez odpálení raket, umožňující každé střílející obsluze sledování oddělení vzdušného cíle od jeho nosiče. Největší pozornost se již přenáší na velitele radiolokátorů SURN CZ, kteří ve finále otočí klíčkem, aby odjistili tlačítka „pusku“ neboli „startu“ a zmáčknutím červeného „P“ vystřelí raketu na pomyslného nepřítele – vzdušný terč SRCP-WR (raketa o délce 2500 mm, průměru 200 mm a hmotnosti 75 kg odpálená z letounu). „Snad budu mít štěstí a pevnou ruku. Příprava byla dlouhá, ale s osádkou si věříme, že zvládneme i ten finální a rozhodující krůček,“ svěřuje se poručík Boris Cvetinov. Jeho kolega na Bravu praporčík Radek Čech poukazuje na rozdílnost výcviku v tuzemsku, kdy jim cíle „dělaly“ čáslavské podzvukové bitevníky L-159 ALCA. „Ve skutečnosti je to o vyšších rychlostech a tím pádem

REPORTÁŽ i mnohem kratších časech na záchyt cíle po odvalu nosiče. Když to nezvládnete do tří vteřin, výsledek je zpravidla negativní,“ konstatuje velitel radiolokátoru. Také na dva kilometry vzdáleném postavení Alfa lze zaznamenat nemalý nárůst adrenalinu. „Nervozitu nemůžeme za žádných okolností přenášet na kluky z osádky. Spíše jde o to, abychom je uklidnili. Chce to chladnou hlavu a vyhecovat se k maximální koncentraci.

imitují předem dohodnutý scénář působení. Poté jdou do bojového kurzu proti palebným bateriím jednotlivě. I tak je úterní dopoledne hodnoceno kladně. „Nácviky splnily svůj účel. Bylo provedeno šest průletů, při nichž se obsluhy ještě více přiblížily realitě bojových střeleb. I když zítra raketa poletí v jiném režimu, metodika zachycení a zničení terče bude stejná. Tímto definitivně končíme s nácviky. Zítra jdeme na ostro,“ konstatuje velitel

plukovník Stanislav Štěpánek, zástupce velitele 25. plrb. O hodinu později dostává brigádní místo velení a řízení tzv. šedesátku. „Alfa deset, Bravo deset, G-60, napájení na rakety zapnout,“ zaznívá do éteru. S ubývajícími minutami houstne nejen atmosféra ve stanu, ale i provazce deště v sektoru střelby. K palebným bateriím směřují povely G-15 a následně G-5. To už ze vzletové a přistávací dráhy ve Swidwinu startuje polský stíhací

Vzájemně si popřejeme štěstí a jde se na to,“ říkají shodně poručík David Broum a podpraporčík Jan Hochman.

25. protiletadlové raketové brigády plukovník gšt. Josef Slavík.

bombardér Su-22M4, jenž má pod křídly zavěšeny čtyři cíle SRCP-WR. Po necelých deseti minutách letu se stroj dostává do určeného prostoru na střelnici. Pilot nasadí kurz 354 stupňů a ve výšce pěti a půl kilometru provede kontrolní průlet. Při druhém okruhu již odpálí první vzdušný raketový cíl, na něhož však jednotky protiletadlového raketového vojska AČR ještě palebně nepůsobí. To proto, že ostré bojové střelby se provádějí při třetím a čtvrtém „kolečku“ súčka, respektive při pátém záložním. „Bravo deset, cíl číslo sedmdesát čtyři nula čtyři, dálka padesát, azimut třináct, zachytit,“ říká do telefonu řídící střelby a po potvrzení převzetí úkolu jim velí: „Bravo deset, cíl zničit po odvalu dvěma.“

„Iskry“ na bojovém kurzu Provedení bojových střeleb 251. plro se kvapem blíží. Na řadě je poslední prověření, takzvaná zápočtová střelba. „K nácviku sledování dráhy letu jak vzdušného raketového cíle typu SRCP-WR, tak jeho nosiče využijeme letovou činnost dvojice polských cvičných proudových letounů TS-11 Iskra,“ vysvětluje na řídicí věži polygonu podplukovník Petr Hromek z olomouckého Velitelství společných sil. Počasí nad Baltským mořem však cvičícím jednotkám příliš nepřeje. Pouze při prvním náletu „iskry“

Tři vteřiny rozhodují o (ne)úspěchu Letmý pohled na bouřkové mraky děsí. Když nad mořem zahřmí a spustí se déšť, některým jedincům ze strakonické brigády naskakuje husí kůže po těle. Nic naplat. První červenec je určeným dnem bojových střeleb 251. protiletadlového raketového oddílu. Na velitelské stanoviště brigády (slangově „stan“) přichází první povel od řídícího cvičení plk. Slavíka. „Vyhlašuji G-sto dvacet.“ Směna řídícího střelby ji okamžitě předává podřízeným jednotkám: „Alfa deset, Bravo deset, G-120, nabít rakety,“ velí

Polský důstojník pro bezpečnost střelby se přesvědčí, že je vše tak, jak má být, a povoluje střelbu. „Bravo deset, dvěma pal,“ zahřmí hlas důstojníka ve stanu. Odezva na sebe nenechá dlouho čekat. „První odpálena… Druhá odpálena,“ ozývá se z reproduktoru. Dvě po sobě následující rány jsou důkazem, že obě rakety „odešly z odpalováku“. Ve skutečnosti, jedenáct kilometrů před palebným postavením zničila strakonická baterie terč.

Následuje druhé letové okno, de facto s totožným programem. Ke „slovu“ se dostává také baterie Alfa. Po necelé hodině je „dobojováno“. Plukovníka Štěpánka vynášejí jeho kolegové před stan, kde absolvuje vítězného „hobla“. Šestkrát aneb za každou odpálenou raketu jeden šťouch. S úsměvem na tváři vchází do stanu velitel 251. plro pplk. Zvonek. „Jsem nadmíru spokojený. Nacházíme se v počáteční fázi výcviku a tento výsledek nás nepochybně povzbudí. Příslušníci oddílu do toho dali srdce a nenechali se rozhodit některými negativními jevy. Ustáli to jako správní profesionálové,“ pochvaluje si. Spokojenost dávají najevo i nejvyšší představitelé Generálního štábu Armády České republiky a Velitelství společných sil. Generálporučík Vlastimil Picek při setkání s cvičícími vojsky oceňuje nejlepší jednotlivce a veliteli brigády plk. Slavíkovi předává pamětní odznak GŠ AČR. „Úspěšně jste zvládli bojové střelby, za což vám velice děkuji. Vaše několikaměsíční příprava byla zúročena splněním cíle tohoto taktického cvičení. Získali jste cenné zkušenosti, které vám následně pomohou k efektivnějšímu použití tohoto modernizovaného protiletadlového raketového komplexu,“ řekl na závěr cvičení BALT 2009 náčelník Generálního štábu AČR.

Areport 16/2009

Areport 16/2009

REPORTÁŽ

17

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Text: Vladimír MAREK Foto: archiv 102. průzkumného praporu

Areport 16/2009

Prostějovská kasárna zažila ve čtvrtek 2. července mimořádnou událost. Už podruhé za poslední tři roky sem dorazil putovní pohár mezinárodního výsadkového víceboje Antropoid. Letošní již čtrnáctý ročník této prestižní soutěže elitních jednotek vyhrálo totiž opět družstvo 102. průzkumného praporu.

18

Antropoid je soutěž organizovaná pro příslušníky elitních vojenských jednotek, speciálních sil a specializovaných policejních útvarů. Jejím organizátorem je 5. pluk speciálního určení ze Žiliny a Štáb pro speciální operace GŠ Ozbrojených sil Slovenské republiky. Obsahem této soutěže je soubor vojenských odborných disciplín charakteristických pro činnost průzkumných jednotek a speciálních sil. Jde o to připomenout tradice výsadkových průzkumných jednotek a jednotek speciálního určení, demonstrovat jejich

připravenost a rozšiřovat spolupráci mezi těmito elitními jednotkami evropských a transatlantických struktur. Letošního ročníku se účastnilo třináct soutěžních hlídek z Belgie, České republiky, Čínské lidové republiky, Chorvatska, Nizozemska, hostitelského Slovenska, USA a Velké Británie. Jestliže pro minulé ročníky výsadkového víceboje Antropoid bylo charakteristické zdolávání vodního díla

Žilina, případně zlézání hradeb Strečna či Lietavy, letošní ročník byl ve znamení speciálních trenažérů a protiteroristických zařízení ve výcvikovém prostoru Lešť poblíž slovenského Zvolena. Vše začalo seskokem z vrtulníku Mi-17. „Šli jsme dolů jako sedmé družstvo. Po dopadu na zem jsme museli nákladní padák přesunout zhruba o dva kilometry. Teprve tam jsme si opsali souřadnice dalšího bodu, kam

Družstvo 102. průzkumného praporu z Prostějova zvítězilo v letošním ročníku mezinárodního výsadkového víceboje Antropoid

se dostali do podzemí a pak dále na břeh vodní nádrže. Tu překonávali s pomocí raftů opět na čas. Přes další kontrolní body se probojovali na poslední stanoviště, kde je čekal pětikilometrový přesun na čas s desetikilogramovou zátěží v batohu. „Největším problémem soutěžících bylo vyrovnat se s tím, že zatímco většina družstev zvládla překážkovou dráhu za šest minut, Číňané ji absolvovali za pouhé tři! Také při závěrečném pětikilometrovém přesunu na nás Číňané udělali asi čtyři minuty. Ani to jim ale nestačilo, prvenství z úvodní etapy jsme si udrželi,“ usmívá se praporčík Mahr. Vítězný tým kromě něho tvořili podpraporčík Tomáš Jandera, nadrotmistr Pavel Koruňák a rotmistři Lukáš Zderčík a Lukáš Pecháček. Zařazení dvou čínských vojenských družstev, která skončila v těsném závěsu za našimi průzkumníky, do soutěže, mělo samozřejmě svou

atraktivitu. Obzvlášť když celý víceboj pojala velice prestižně. Zhruba před rokem prý přijela do Lešti z Číny vojenská delegace, která si celou trať nafotila a přeměřila. Věděli tedy přesně, do čeho jdou a tomu přizpůsobili jak výběr vojáků, tak i jejich přípravu. Družstva reprezentovala čtyři vojenské okruhy, z nichž každý má údajně dvě stě tisíc vojáků. Na Slovensku je doprovázel autobus plný dalších hostů. Akce se zúčastnili všichni čtyři velitelé okruhů v hodnosti generálů. „Byli to ale víc sportovci než vojáci. Hned po závodě jsme jim šli popřát k druhému a třetímu místu,“ říká Martin Mahr. „My jsme se připravovali jen čtrnáct dnů. Přesto jsme si možná trochu sebevědomě řekli, že to musíme vyhrát, a ono se nám to povedlo. Svou roli sehrálo určitě i to, že podobné disciplíny jsou u 102. průzkumného praporu součástí každodenního výcviku.“

Areport 16/2009

Na záda jim dýchali Číňané

máme dorazit. Na rozdíl od minulosti se letos mohl používat systém družicové navigace,“ vysvětluje velitel hlídky praporčík Martin Mahr. „Tedy až na jeden kontrolní bod. Což se nakonec pro nás ukázalo jako dobré. Právě tohle stanoviště se nám podařilo zvládnout v dobrém čase, takže jsme zde získali poměrně hodně bodů.“ Tato první etapa měla devět kontrolních stanovišť a měřila zhruba třicet kilometrů. Soutěžící během ní překonávali osmdesát metrů široký vodní tok. Veškerý materiál a oblečení si uložili do igelitových pytlů a přepravili na druhou stranu. Na trati je čekaly i skály, které museli zdolat za pomoci feratových cest různé obtížnosti. Dalším z úkolů bylo vyprostit sedmdesátikilogramovou figurínu z hořícího automobilu a přesunout o dvě stě metrů dál. Střílelo se také ostrou munici v budovách a z jedoucího automobilu, vojáci zdolávali i soustavu kanálů. Naprostá většina disciplín se dělala na čas. „Střelecké disciplíny se nám podařilo zvládnout s velkým náskokem, což mělo nemalý význam pro celkový výsledek. První etapu jsme vyhráli o více než tisíc bodů před ostatními týmy,“ upozorňuje praporčík Mahr. „Právě tato část byla pro nás nejzajímavější, s podobnými střeleckými trenažéry se totiž doma nesetkáme.“ Druhá etapa začala v jedenáct hodin večer. Měřila sedmnáct kilometrů a měla čtyři kontrolní body. Po bojové dráze následoval vrtulníkový trenažér Koloseum. Čeští průzkumníci slanili z vrtulníku přímo do budovy, kde je čekala noční střelba rušená stroboskopickým světlem pojatá jako časovka. Pak dostali plovací vesty, kanálem

19

VÝCVIK

VÝCVIK Během cvičení Březina 2009 se čeští posluchači a slovinští kadeti učili plnit úkoly v mnohonárodním prostředí

Podle podkladů pplk. Zdeňka Flasara připravil Vladimír MAREK Foto: archiv UO

Jestliže při cvičení Alpe 2009 v červnu letošního roku nabízela hostitelská slovinská strana studentům Univerzity obrany především hory a s nimi spojený vojenský výcvik v náročném terénu, pak o měsíc později se česká strana prezentovala zejména obrněnou technikou.

Areport 16/2009

Učili se navzájem

20

Do cvičení Březina 2009, které se konalo počátkem července v Brně a Vyškově, zakomponovali jeho organizátoři z Univerzity obrany tank T-72 a bojová vozidla pěchoty BVP-1 a BVP-2. Pro dvacet pět kadetů Důstojnické školy z Mariboru to byla zajímavá zkušenost. Součástí slovinské armády totiž není žádná tanková ani obrněná jednotka. Reciproční spolupráce mezi Důstojnickou školou z Mariboru a Univerzitou obrany Brno trvá již více než deset let. Hlavními cíli dvoustranného cvičení Březina 2009 byla verifikace vybraných teoretických taktických zásad při činnosti skupin v nestabilních oblastech a prověření a prohloubení schopností účastníků cvičení působit a plnit úkoly v mnohonárodním prostředí. Cvičení se skládalo z několika krátkodobějších aktivit a závěrečného třídenního taktického zaměstnání ve výcvikovém prostoru Březina.

Slovinští kadeti cvičili ve smíšených česko-slovinských skupinách. První dva dny byly vyčleněny na vojenskopraktické

lezení na trenažéru JAKUB a vojenskopraktické plavání s prvky potápění. Součástí krátkodobějších výcvikových aktivit byl závod

smíšených česko-slovinských hlídek v běhu do vrchu spojený s orientací. Třídennímu soupeřskému taktickému cvičení předcházela rekognoskace oblasti a teoretická příprava všech účastníků zaměřená na nadcházející činnosti ve výcvikovém prostoru. Slovinští kadeti se rovněž seznámili se zbraněmi používanými v AČR, zejména se samopalem Sa-58 a bojovou technikou, konkrétně tankem T-72 a bojovými vozidly pěchoty BVP-1 a BVP-2. Využití bojové dráhy umožnilo nácvik pohybu na bojišti a překonávání překážek a zátarasů. Poté skupiny provedly průzkum, rekognoskaci, zaujetí, budování a zajištění prostorů rozmístění mimo boj, tedy základen. První noc se posluchači a kadeti zaměřili na zajištění vlastních základen a průzkum oblasti, ve které se zdržoval nepřítel. Ten byl pro velitele jednotlivých skupin stanoven na jeden kilometr čtvereční. V ranních hodinách předložili velitelé řídícímu cvičení výsledky průzkumu – deník a schéma pozorování. Další den absolvovaly skupiny taktický přesun s úplnou výstrojí. Osy pochodu přitom byly prostorově a časově naplánovány tak, aby se jednotlivé týmy musely střetnout. „Námětově situaci rozehráli tak, že každý, kdo se vyskytne na ose přesunu, je potenciální nepřítel, a tudíž je nezbytné se mu vyhnout. Pokud to není možné, musí dojít k boji,“ vysvětluje jeden z organizátorů cvičení podplukovník Zdeněk Flasar. „Bohužel simulátory soubojů MILES měly v té době jednotky 4. brigády rychlého nasazení, takže jsme je nemohli využít. S nimi by tato fáze přípravy získala na reálnosti.“

Po dílčím vyhodnocení se skupiny přesunuly na řidičské cvičiště, kde následovalo seznámení se s řízením bojových vozidel. Vpodvečer druhého dne cvičení zaujaly skupiny své základny. Měly za úkol pročesat v nočních hodinách zadané oblasti. Námětově byla tato část rozehrána tak, že se jedná o letecký shoz zásob munice, kterou je potřeba vyhledat. Po půlnoci začalo dvoustranné cvičení mezi skupinami. Jedna dostala k dispozici všechna bojová vozidla. Jejím úkolem bylo zajistit bojovou hlídku do málo známé a využívané severní části výcvikového prostoru Březina. Druhá se měla podílet na jejím nastřelení a přepadení. V polovině doby vyčleněné na tuto taktickou činnost si skupiny své role vyměnily. Zbytek noci věnovali kadeti a posluchači činnostem na základnách skupin. Cvičení bylo ukončeno údržbou přistavené techniky, čištěním a ošetřováním zbraní a dalšího materiálu. „Jak kadeti, tak i slovinští velitelé ocenili význam společného cvičení. Jeho účastníci si měli možnost prakticky vyzkoušet některé taktické činnosti spojené s přípravou a řízením boje. Všichni bez rozdílu přistupovali k plnění úkolů odpovědně a iniciativně. Podle toho, co jsem měl možnost vidět, je možné konstatovat, že výsledky českých a slovinských studentů jsou srovnatelné,“ zdůraznil podplukovník Flasar. „V této spolupráci by bylo dobré pokračovat i v nadcházejících létech. Jde o jedinečnou příležitost, jak zkvalitnit přípravu studentů Univerzity obrany, budoucích velitelů jednotek, a lépe je připravit na výkon jejich nástupních funkcí u vojsk.“

21

PŘEDSEDNICTVÍ EU

Text a foto: Stanislav STEBILA

Areport 16/2009

Na celkem 33 tisících hektarech se rozprostírá Vojenský újezd Hradiště. Svou rozlohou je největším výcvikovým prostorem Armády ČR s nemalým počtem výcvikových i ubytovacích zařízení. Ta slouží nejenom příslušníkům naší armády (cvičení Strong Campaigner, Collective Shield či Network Challenge), ale také k přípravě našich spojenců. V posledních letech zde cvičili příslušníci ozbrojených sil Francie, Belgie, Německa, USA, Nizozemska a Slovenska.

22

Jednou ze střelnic pro přípravné pozemní operace je protiletadlová střelnice Březina. Je intenzivně využívána vojáky protivzdušné obrany z mnohých států Evropské unie, a to v rámci bojových střeleb přenosných raketových kompletů krátkého doletu. Již v první polovině letošního roku zde proběhla rekognoskace prostoru delegací ozbrojených sil Maďarska, která se u příležitosti chystaného cvičení SHORAD 2009 seznámila nejen se střelnicí, ale také s ubytovacími kapacitami, logistickým zázemím i místy pro uskladnění imitačních prostředků, cvičného a ostrého střeliva

Protiletadlový komplet krátkého doletu SA-16 GIMLET představuje obávanou a účinnou zbraň. Patří mezi světovou špičku a vlastní ji několik desítek států světa. Komplet váží 17 kg, hmotnost střely je 11 kg, hmotnost hlavice 1 kg. Účinný dostřel 1,6 km a výškový rozsah je mezi 1–2,5 km. Rychlost odpálené rakety je 360 m/s.

v polních podmínkách. V červnu pak na Velitelství výcviku-Vojenské akademii ve Vyškově proběhla závěrečná plánovací konference zástupců ozbrojených sil České a Maďarské republiky, jež vyvrcholila podepsáním technické dohody k zabezpečení celé akce. Cvičení bylo zahájeno 13. července přepravou osob, materiálu a techniky po vlastní ose z Györu do Vojenského újezdu Hradiště ve vzdálenosti 540 km. Dnem „D“ se stala středa 15. července, kdy se za přítomnosti náčelníka Generálního štábu ozbrojených sil Maďarska generála László Tömböla přibližně 80 příslušníků 12. protiletadlového pluku Arrabona podílelo na úspěšném zvládnutí ostrých střeleb z raketového kompletu krátkého doletu SA-16 GIMLET (9K310 – IGLA). Na závěr své návštěvy ve VÚ Hradiště generál Tömböl ocenil jednak profesionální připravenost příslušníků 12. protiletadlového pluku, ale i českou stranu za přípravu a hladký průběh cvičení. Náčelníkovi odboru plánování a rozvoje UVZ VV-VA Vyškov pplk. Josefu Houžvicovi a náčelníkovi Střediska obsluhy a výcviku Hradiště pplk. Petru Vašíčkovi předal pamětní medaili náčelníka GŠ OS Maďarska.

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

Česká republika v první polovině letošního roku předsedala v Radě Evropské unie. Vojáci plnili ve spolupráci s Policií ČR bezpečnostní a přepravní úkoly vyplývající z oficiálních akcí. Rotní úkolové uskupení v působnosti sil podpory ukončilo svou činnost 2. července slavnostním nástupem v Kasárnách 17. listopadu v Praze. Jádro tvořili zejména vojenští řidiči, speciálně vyškolení pro jízdu v kolonách, pyrotechnici a psovodi. „Chci vám všem, řidičům, psovodům, pyrotechnikům, příslušníkům armády, Vojenské policie i dalším složkám, v souvislosti se zabezpečením úkolů v rámci předsednictví poděkovat,“ řekl zástupce NGŠ-ředitel SOC MO generálmajor Jiří Halaška. Na jeho slova navázal policejní prezident ČR brigádní generál Oldřich Martinů: „Když jsme přistupovali k plnění úkolů, měli jsme dvě priority. Aby se chráněné osoby cítily bezpečně a aby obyvatelstvo nebylo těmito bezpečnostními opatřeními nijak dotčeno. Díky profesionalitě vašich vojáků se to splnilo. Od minuty bychom je všechny brali do naší specializované policejní složky, do útvaru pro ochranu ústavních činitelů.“ Armáda ČR vyčlenila pro rotní úkolové uskupení tři čety řidičů, kterým veleli praporčík Jiří Bělina ze 7. zásobovacího střediska řízených střel Nový Ples, praporčík Michal Pravda ze 104. zabezpečovacího praporu Olomouc a podpraporčík Jiří Kratochvíl z 22. základny letectva Náměšť

nad Oslavou. V listopadu minulého roku začalo školení na jednotlivé typy vozidel a v prosinci si řidiči převzali Audi A-8L, Volkswagen Phaeton, Škoda Superb a Volkswagen Multivan. V lednu došlo k povolání pyrotechniků a psovodů, kteří byli po jednodenní instruktáži nasazeni přímo do akce. A tím bylo rotní úkolové uskupení 135 osob kompletní. „Vojáci byli vybráni ze 42 útvarů AČR, odkud jsme je povolávali do akcí předem dohodnutých s policií,“ říká velitel RÚU kapitán Jaroslav Pospíšil, velitel roty u 141. zásobovacího praporu v Pardubicích. Řidiči v rámci předsednictví najeli více než 360 tisíc kilometrů, konalo se přes tři tisíce jednání na různých úrovních, přičemž denně se jich uskutečnilo kolem pětadvaceti.

„Všechna auta byla v tom nejvyšším provedení. Kromě dvaceti multivanů měla automaty a silné motory hlavně kvůli akceleraci a udržení jízdy v koloně,“ pokračuje kpt. Jaroslav Pospíšil. „Pro mne byl nejzajímavější ukrajinský prezident Viktor Juščenko nebo prezident španělské policie. Vozil jsem ministry Belgie, Lucemburska,“ vzpomíná řidič poručík Miloš Čejka, který je velitelem čety na letecké základně v Čáslavi. „Pro naše řidiče bylo důležité, aby delegáti dojeli na místo bezpečně a včas,“ podotýká další z jeho kolegů praporčík Michal Pravda z Olomouce. Česká republika ukončila předsednictví v Radě EU poslední červnový den. Další možnost bude mít nejdříve za 14 let.

Areport 16/2009

Maďarští protiletadlovci na Hradišti

Profesionálové každým coulem

23

POZOROVATELÉ

POZOROVATELÉ

BÝT TAM, kde je to potřeba

kde lidé žijí primitivním životem, jsou už velmi přátelští a vstřícní. Asi jako všude na světě i to málo, co mají, by rozdali. „ Z každé mise si určitě přivážíte spoustu zážitků a nových zkušeností. Co vám dala právě ta poslední? Díky této misi jsem poznal další africkou zemi, i když hodně nehostinnou. Potkal jsem tam ale spoustu nových, zajímavých lidí, ať už to byli kolegové v práci nebo místní obyvatelé. Odjížděl jsem tam se slušnou znalostí angličtiny a vzhledem k francouzskému prostředí jsem i francouzštinu dostal na hodně dobrou úroveň.

Text: Věra ČERNÁ Foto: archiv mjr. Leona Šoce

Areport 16/2009

„ Mise v Čadu, nazývaná MINURCAT, vznikla na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Co bylo jejím stěžejním smyslem? Smyslem aktivit sil Evropské unie EUFOR bylo především chránit obyvatele v uprchlických táborech a nevládní organizace, které jim poskytovaly pomoc. V táborech byli převážně uprchlíci ze Súdánu, kde došlo k jedné z největších genocid. Bohužel i v Čadu se stali terčem ataků rebelů a naším úkolem bylo zajistit jim ochranu a bezpečnost.

24

„ Jak se během vašeho pobytu místní bezpečnostní situace vyvíjela? Byla a stále ještě je poměrně složitá. Například pár dní předtím, než jsem do Čadu přijel, rebelové vnikli téměř do prezidentského paláce v hlavním městě N’Djameně. Během mého působení mimo jiné dali dohromady celkem početnou skupinu a vyrazili znovu směrem na N’Djamenu. Útok se povedlo odrazit. Došlo ale také k napadení nevládních organizací ve městě

Tři mušketýři: zleva mjr. Leon Šoc, irský štábní praporčík John Ruddy, administrativní pracovník u J4 (logistika) na HQ EUFOR Tchad/RCA, a britský Squadron Leader RAF (mjr.) Tom McGrath, který byl zodpovědný za leteckou přepravu osob i materiálu v misi.

V listopadu 2008 do mise přijel zástupce vojenského představitele České republiky pro EU brig. gen. Petr Pavel na oficiální návštěvu, jíž se účastnili všichni vojenští představitelé jednotlivých států EU zapojených do mise.

Goz Beidě. Tam zasahovali vojáci z Holandska a Irska, kterým se podařilo rebely rovněž zastavit. „ Pracoval jste v hlavním městě N’Djamena a měl jste na starost logistiku. Co konkrétně vaše pracovní náplň obnášela? Zajišťovat logistiku v zemi, kde téměř neexistuje žádná infrastruktura, není zrovna jednoduché. Třeba jen dopravit na místo techniku bylo hodně komplikované. Vzhledem k tomu, že Čad není přímořský stát, vše, co přijelo po moři, se muselo ještě přepravovat na velké vzdálenosti po souši. Kromě hlavního města nejsou místní letiště přizpůsobená pro velká letadla, tak se musel náklad překládat do malých a přepravovat po částech. Vedle toho jsem připravoval veškerá logistická hlášení pro podřízené jednotky nasazené v zóně operace a pro operační velitelství v Paříži. Když odjel někdo z důstojníků na dovolenou, zastupoval jsem jej v jeho funkcích, takže jsem

měl možnost nahlédnout i do činnosti jiných vojáků. „ Víme, že jste se této mise EU na africkém kontinentě účastnil jako jediný Čech. Jaké další evropské národnosti se do ní zapojily? Nejpočetněji zastoupeni byli vojáci z Polska, Irska a Francie. Jinak jsem se tam potkával s Albánci, Belgičany, Bulhary, Finy, Holanďany, Chorvaty, Italy, Lucemburčany, Rakušany, Řeky, Rusy, Rumuny, Slovinci, Španěly a Švédy. Celkem bylo v misi EUFOR nasazeno okolo tří tisíc vojáků. Já jsem ale nebyl jediným Čechem, který pro tuto operaci pracoval. Další dva čeští vojáci, podplukovník Průcha a major Melichar, kteří se v jejím průběhu vystřídali, působili na operačním velitelství v Paříži. Jinak misi zastřešovali Francouzi, takže hlavními jazyky tu byly angličtina a francouzština. „ Pracovní doba a pracovní rytmus se trochu lišil od toho, na co jsme

zvyklí z domova. Co to pro vás znamenalo? Naše pracovní doba byla šest dní v týdnu, od sedmi ráno do sedmi večer. Od dvanácti do tří hodin se držela siesta. N’Djamena je poměrně čisté město, sem tam funguje i elektřina, v provozu tam jsou tři celkem solidní hotely a v jednom z nich jsem objevil docela dobře vybavenou posilovnu. Tam jsem chodil v době siesty. Neděle byl jediný volný den, ale k večeru jsme museli alespoň na dvě hodiny zajít do práce a vyřídit to nejnutnější.

„ Nebylo to vaše první setkání s Afrikou. Jaké dojmy ve vás ale zanechala právě tato pro Evropana jistě exotická země? Když jsem se do Čadu chystal, říkali mi, že jde o nehostinný kraj – jenom poušť a písek. A měli pravdu. Žádné přírodní krásy. Jen na jihu se to po období dešťů trochu zazelená. Obyvatelstvo tu není tolik přátelské jako v jiných zemích. Hlavně v N’Djameně funguje jako v každém velkém městě anonymita a odstup, ale dál od civilizace, ve vesničkách,

„ Strávil jste v misích celkem pět let života. Nejste už unavený? Kdyby se vám ještě naskytla příležitost zúčastnit se dalšího zahraničního nasazení, přijal byste nabídku? Opět jedině do Afriky a nejraději do Konga. Na to mám asi nejsilnější vzpomínky. Spousta lidí se tam bojí jet, protože mají strach z nemocí a ve válečných oblastech z opravdu drsných, až nelidských podmínek. Já bych se tam ale ještě rád vrátil. Moje rodina ví, že nemám stání na jednom místě a že tahle práce mi hodně dává. Člověk má dobrý pocit, když dělá něco užitečného a je tam, kde jeho pomoc lidé potřebují.

Cvičení, při nichž se „rušilo“ V červenci se uskutečnila na území Estonska, Litvy a Lotyšska cvičení NATO Electronic Warfare Force Integration Programme (NEWFIP) a Baltic Region Training Event (BRTE). Do akce se zapojily také hotovostní letouny JAS-39C Gripen působící v současné době v rámci mise Air Policing z litevského letiště Šiauliai. Společně s nimi operovaly z uvedené letecké základny také britské letouny – rušiče Dassault Falcon DA-20. Jak názvy cvičení napovídají, jejich hlavním cílem byl výcvik sil a prostředků v prostředí elektronického boje. „Naše působení lze rozdělit do dvou bloků. V první části cvičení jsme se podíleli na výcviku operátorů pozemní protivzdušné obrany všech tří zúčastněných zemí, kdy letouny JAS-39 doprovázené rušičem DA-20 simulovaly cíle a následně modelovaly reálný útok na stanoviště protivzdušné obrany v podmínkách rušení. Druhá část se týkala našeho vlastního výcviku, kdy jsme plnili úkoly vzdušného boje v podmínkách rušení palubního radiolokátoru letounu Gripen a vlastních komunikačních prostředků,“ říká čáslavský pilot kapitán Jaroslav Tomaňa. Text: pplk. David SCHREIER, ilustrační foto: Jan KOUBA

Areport 16/2009

Nebývá obvyklé, aby se jeden voják Armády České republiky zúčastnil až pěti ročních zahraničních misí. Major Leon Šoc je tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Působil v bývalé Jugoslávii, pak Libérii, Kongu, Iráku a letos v březnu se vrátil z ročního pobytu v Čadu. V misi řízené Evropskou unií z Paříže byl na africkém kontinentě jediným českým zástupcem.

25

TECHNIKA

TECHNIKA

CASA

C-212 mexického námořního letectva

CN-235 americké pobřežní stráže

Text: Martin KOLLER Foto: autor a EADS CASA

Areport 16/2009

První transportní letoun CASA C-295 vstupuje do služby našeho letectva. Pod značkou CASA však létá v mnoha zemích několik typů transportních letounů.

26

Španělsko patří k zemím s dlouhou leteckou tradicí. Již roku 1923 založil José Ortiz de Echague společnost pro stavbu letadel CASA – Construcciones Aeronáuticas, S.A., v Seville. O rok později byla otevřena druhá továrna této společnosti v Getafe. Od roku 1929 stavěla malá letadla vlastní konstrukce. Po ukončení občanské války byla roku 1940 zahájena licenční stavba německých bombardérů Heinkel He 111.

S proudovými letouny se pracovníci společnosti začali seznamovat v rámci údržby a oprav amerických nadzvukových stíhacích letounů F-100 Super Sabre a cvičných proudových letounů T-33 Silver Star ve druhé polovině padesátých let minulého století. První španělský transportní letoun domácí konstrukce byl vyvinut právě u společnosti CASA. Jednalo se o C-201 Alcotan vyráběný v období 1949–1958 v počtu 112 kusů. Následovaly malé série typů C-201 Halcón a C-207 Azor. Zkušenosti s proudovými letouny využili konstruktéři společnosti při vývoji cvičného proudového letounu C-101 Aviojet. Jeho prototyp vzlétl roku 1977 a sériové letouny slouží dodnes v letectvech Španělska, Jordánska, Hondurasu a Chile. Společnost CASA také licenčně

vyrobila americké proudové stíhací letouny F-5 Freedom Fighter pro španělské letectvo. Roku 1971 došlo ke spojení s další španělskou leteckou společností HASA – Hispano Aviation, S.A., která úspěšně realizovala vývoj a výrobu prvního španělského proudového letounu, cvičného HA 200 Saetta. Fúze znamenala rovněž růst technologické úrovně, a tak se CASA od konce sedmdesátých let minulého století podílela na programu výroby evropských víceúčelových letounů Tornado. K dalšímu posílení pozice společnosti na světovém trhu a nárůstu počtu pracovních míst došlo vstupem do evropského konsorcia Airbus, zabývajícího se výrobou dopravních letounů A310, A320, A321, A319, A318, A380 a evropského vojenského transportního letounu

C-212 Aviocar Vývoj prvního opravdu úspěšného španělského transportního letounu byl zahájen roku 1968. Jednalo se od počátku o moderní typ s turbovrtulovým pohonem a zkráceným startem a přistáním, tedy kategorie STOL. Lze jej přirovnat zhruba k našemu L-410 Turbolet.

Celkově slouží letouny CASA C-212 Aviocar v 59 zemích světa. CASA CN-235 Moderně řešený taktický transportní letoun středního doletu poprvé vzlétl roku 1983. O tři roky později se rozběhla sériová výroba. Jako zajímavost lze uvést, že vývoj realizovala

Turecká CN-235 při vysazování výsadkářů

Hercules, F-4 Phantom, F-5 Freedom Fighter, F-15 Eagle, AV-8 Harrier, Mirage III, Mirage F.1 a vrtulníky Bolkov 105 a Super Puma. Roku 2001 se CASA stala většinovým držitelem akcií Polských leteckých závodů PZL, které participují na výrobě a prodeji letounů společnosti. Nezanedbatelný je také podíl na programech Evropské kosmické agentury ESA. Za další mezník v historii společnosti lze označit vstup do konsorcia European Aerospace Corporation – EADS roku 1999. Proto došlo ke změně jména do současné formy EADS-CASA. V praxi to znamenalo získání podílu na vývoji a výrobě evropského víceúčelového bojového letounu Eurofighter Typhoon, a to jak v rámci konsorcia Eurofighter, tak Eurojet.

Prototyp úspěšně vzlétl roku 1971. Sériová vojenská verze nese označení C-212-5 nebo C-212-5 series 100M. Španělské letectvo používá označení T-12B pro transportní verzi, T-12C u verze upravené pro VIP a D-3A pro létající ambulanci. Roku 1976 byla v Indonésii zahájena licenční výroba u společnosti Nurtanio. Letouny nesou označení NC-212-100 a NC-212-200. Verze modernizované především instalací výkonnějších motorů nebo nové avioniky nesou označení series 200M a series 300. Jsou používány také pro námořní průzkum. Verze series 400 slouží u americké pobřežní stráže. Používá je rovněž společnost Blackwater zaměstnávající contractory po celém světě. O nový lehký letoun projevily zájem i dopravní společnosti. Několik desítek aviocarů létá v jejich službách dodnes, a to i v Arktidě.

Palubní deska C-295

CASA společně s indonéskou společností IPTN cestou nově založené společnosti Airtech. Letouny slouží

Areport 16/2009

Letouny

A400M. Podílí se na vývoji a výrobě militarizovaných verzí dopravních airbusů A310MRTT a A330MRTT. Produkují je továrny ve městech Getafe, Illescas, Tablada, San Pablo, San Fernando, Puberto Real a Cádiz. Další specifickou činností jsou opravy a modernizace zavedených typů letounů. Jednalo se dosud o C-130

27

TECHNIKA

TECHNIKA fakta Takticko-technická data C-295 Celková délka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška po vrch svislé ocasní plochy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hmotnost s palivem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet s integrálními nádržemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet se 4 t nákladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet s 8 t nákladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální hmotnost nákladu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální dostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální přetížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dostup při letu na jeden motor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka startu do výšky 15 m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Délka nákladového prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška nákladového prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka nákladového prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Šířka podlahy nákladového prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

24,45 m 25,81 m 8,96 m 10,76 t 18,6 t 481 km/h 5630 km 4537 km 2150 km 9,7 t 9145 m 2,5 g 4125 m 962 m 12,69 m 1,90 m 2,70 m 2,24 m

aerodynamického tvaru na spodní části trupu. Uvnitř se nalézá anténa radaru a další senzory. Základní technický popis C-295 Jedná se o klasicky řešený dvoumotorový hornoplošník. Trup oválného průřezu má poloskořepinovou konstrukci, která byla vzhledem k prodloužení staticky zesílena. Vpředu se nalézá dvoumístná pilotní kabina. V transportním prostoru lze přepravovat až 72 sedících osob nebo 42 plně vystrojených výsadkářů. Dále např. 24 až 27 nosítek s raněnými, pět standardních palet s materiálem, tři letecké motory nebo tři terénní automobily Land Rover. Záď trupu tvoří sklopná rampa umožňující najíždění vozidel a manipulaci s materiálem. Podlaha transportního

K náběžné hraně a spodní ploše křídel jsou v gondolách upevněny pohonné jednotky, turbovrtulové motory společnosti Pratt and Whitney of Canada, každý o výkonu až 2177 kW. U prvních letounů byly osazeny stavitelnými čtyřlistými vrtulemi. Současné sériové stroje používají šestilisté kompozitové vrtule. V gondole pravého motoru je instalován nezávislý energetický zdroj APU, umožňující samostatný start bez pozemní obsluhy. Palivo se nalézá ve čtyřech integrálních nádržích v křídlech. Moderní avionika řízená systémově dvěma počítači ADU 3000 má výstupy především na palubní desce pilotní kabiny osazené čtyřmi barevnými grafickými displeji. Její součástí je autopilot, meteorologický radar RDR-1400C, dvě radiostanice, havarijní senzory a systém satelitní

C-295 vystřeluje dipóly

Areport 16/2009

28

v rámci ozbrojených sil 24 států při plnění různých úkolů od klasického transportu přes námořní průzkum po přepravu speciálních a policejních jednotek. Existuje sedm základních sériových verzí, a to CN235-10 s motory GR CT-7A, CN235-100/110 s novými motory GE CT-9C slouží ve španělském a indonéském letectvu, CN235-200/220 je modernizovaná verze pro španělské a indonéské letectvo, CN235-300 má novou avioniku společnosti Honeywell, CN235-330

Phoenix byla vyvinuta pro australské letectvo, CN235 MPA je námořní hlídková verze a HC-144 Ocean Sentry byla vyvinuta pro americkou pobřežní stráž US COAST GUARD. EADS-CASA C-295 Prototyp letounu C-295 vznikl přestavbou, přesněji prodloužením trupu CN-235. Prakticky se jedná o jeho zvětšenou verzi vybavenou novými motory, jejíž nákladní kapacita vzrostla o 50 %. Vzlétl poprvé roku 1997

s označením EC-295. Sériová výroba probíhá od roku 2000 u společnosti CASA a u firmy ENAER v Chile. V současné době je zaveden do výzbroje 11 vojenských letectev. Ve většině případů se jedná o standardní transportní verzi, která slouží k přepravě vojáků a materiálu. Existují však i speciální provedení. Nejzajímavější je verze plně integrovaného taktického systému Fully Integrated Tactical System – FITS. Vychází z námořní hlídkové

Odhoz palety z C-295 systémem LAPES

verze Persuader, kterou jsme měli možnost vidět před několika lety v Hradci Králové na CIAF. FITS je letoun elektronického průzkumu. Plní řadu úkolů s výslednými informačními výstupy v reálném čase. Může indikovat a sledovat činnost radarů, zachycovat data bezdrátové komunikace, vytvářet taktickou databázi, kontrolovat letecký provoz a spolupracovat se zbraňovými systémy. Letoun je v tomto případě vybaven plastovým radomem

prostoru je vybavena úchyty pro fixaci přepravovaného materiálu. Podvozek příďového typu se zatahuje do trupu a bočních gondol. Dvounosníkové křídlo má smíšenou konstrukci tvořenou částečně kompozity. Je vybaveno po každé straně třemi závěsníky o nosnosti 500 a 800 kg. Lze k nim upevnit jak nákladní, tak zbraňové kontejnery a externí palivové nádrže. U námořní verze se může jednat např. o řízené střely EXOCET nebo Harpoon, torpéda, miny, akustické bóje apod.

komunikace SATCOM. Na objednávku lze dodat průhledové displeje HUD, noktovizor pro piloty a laserový navigační systém TOTEM 3000. Pro vedení radioelektronického boje mohou být instalovány např. senzorový systém detekce radarů Indra AN/ALR-300R a výmetnice dipólů. Letoun CASA C-295 lze označit za moderní menší víceúčelový transportní letoun, vhodný především pro taktický transport v rámci expedičních operací.

Areport 16/2009

Španělská C-295

C-295 alžírského letectva

29

TECHNIKA

TECHNIKA

Vojenská letecká technika prochází v průběhu své služby opravami a přesně stanoveným systémem údržby. Státní podnik LOM Praha zajišťuje opravy, včetně generálních, vrtulníků Mi-2, Mi-8, Mi-17 a Mi-24/35 pro vzdušné síly Armády České republiky, Centrum leteckého výcviku a další zákazníky. Pojďme se podrobněji podívat, co se s vrtulníky děje, když nastane čas je opravit.

opotřebení či poškození a určí rozsah prací, které je třeba provést. Poté je zahájeno postupné rozebírání vrtulníku. Počet sejmutých dílů dosahuje desetitisíců. Těžké agregáty, jako například motory, reduktor (převodovka přenášející kroutící moment od motorů na hlavní a vyrovnávací rotor) a pomocná energetická jednotka, se po svěšení odešlou do opravny motorů.

pokrývá po opravě nová barva. Část dílů pochopitelně není možné opravit a musejí být vyměněny. Po renovaci draku následuje montáž opravených nebo vyměněných zařízení zpět do stroje a opět přezkoušení funkčnosti všech komponentů.

Jak se opravuje VRTULNÍK?

Areport 16/2009

Letečtí výrobci obecně vždy stanoví dobu, v níž musí helikoptéra podstoupit generální opravu. Tento takzvaný meziopravní resurs je vymezen jednak počtem nalétaných hodin, jednak dobou životnosti. Pokud některý z těchto okamžiků nastane, musí provozovatel odeslat vrtulník do opravny. V České republice nyní působí jediný opravárenský závod pro armádní vrtulníky – státní podnik LOM Praha. Jako jedna z mála může tato firma zákazníkům nabídnout kompletní opravu samotného stroje i jeho motorů. U mnoha jiných opravců mimo ČR musí provozovatel posílat motory a drak, tedy trup, bez pohonné soustavy do různých společností. Domácí letecký průmysl je proto schopen v oblasti vrtulníků zaručit maximální letuschopnost techniky.

30

V opravnách Po příletu stroje do opraven následuje nálezová prohlídka. Při ní

se prozkouší všechny systémy stroje, aby bylo možné přesně určit veškerá poškození a opotřebení. Rozsah prací vyplývá z dokumentace výrobce

vrtulníku a opravárenské společnosti. V této fázi vypracovaný technologický nález provází vrtulník po celou dobu opravy. V něm odborníci stanoví míru

demontovat. Když je trup zcela holý, začne se s jeho klempířskou opravou. Všechna namáhaná místa jsou zkontrolována na přítomnost trhlin. Původní nátěr většinou bývá opotřebován do takové míry, že je třeba jej nahradit novým. Proto lakýrníci vybrousí starou barvu a po ošetření trupu nanesou novou kamufláž podle požadavků zákazníka. Také vnitřní plochy

Oprava motorů Při opravě motorů a reduktorů se nejdříve sejmou technologické uzly a agregáty (např. čerpadlo) a ty poté dále procházejí samostatnou kontrolou. Po odstrojení draku odborníci přezkoušejí jednotlivé díly i sestavy a určí jejich stav, popřípadě je opraví, pokud je třeba. Z vrtulníku tak dočasně zmizí všechny snímatelné panely (krytky, dveře, kapoty, nouzové východy), bloky (nádrže, nábojové schránky), agregáty (např. hydraulický blok), letecké přístroje a jejich senzory (např. výškoměr, rychloměr), komunikační vybavení (radiostanice, GPS) a v neposlední řadě i kabeláž. Z pilotní a nákladové kabiny technici demontují rovněž zasklení. I holý drak se dále rozebírá na trup a ocasní nosník. Důkladnou revizí projde také vnitřní vybavení. Všechny přístroje na palubních deskách, ovládací páky, lanovody, odhlučňující panely i polstrování musejí být sejmuty. Na trupu po odstrojení zůstanou jen ty prvky, které nelze

Areport 16/2009

Text a foto: Jakub FOJTÍK

31

TECHNIKA

TECHNIKA Po přistání v místě působiště stroje opět smontují a zalétají.

32

Letová fáze Po dokončení opravy je stroj připraven na motorovou zkoušku. Při ní technici prověří, jestli všechny přístroje včetně motorů pracují správně. Nevyskytne-li se žádná závada, je vrtulník připraven k záletu. Při těchto letech testovací piloti opět prověří funkčnost všech přístrojů. Pozice testovacího pilota klade na letce značné nároky. Pozemním technikům totiž nestačí prosté konstatování, že daný okruh nefunguje. Pilot musí být schopen co nejpřesněji popsat závadu a zaznamenat i její

vliv na další poruchy. Všechny kroky v této letové fázi jsou, shodně jako celá oprava, pečlivě dokumentovány v písemné podobě. Pokud se při záletu neobjeví potíže nebo se je podaří vyřešit, následuje let se zástupci odboru státního ověřování jakosti z Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti a posléze vrácení stroje zákazníkovi. U AČR předání proběhne prostým přeletem techniky na základnu. U vzdálených, zahraničních zákazníků se většinou používá doprava stroje v rozebraném stavu. Technici z helikoptér svěsí rotorové listy, u bitevních strojů i křídla, a naloží vše do velkokapacitního letounu.

Na 24. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích používá služba PHM několik vozidel zajímavých z více hledisek.

Letečtí „péhámáci“ ani jejich technika obvykle nezískávají slávu hrdinskými činy, avšak bez jejich práce by letadla seděla na zemi. Kbelská základna má v manipulaci s pohonnými hmotami jedno specifikum. Jsou jím tzv. drobečci. Jedná se o velkokapacitní cisternové automobily Tatra T 815 CNPL-45. Vzhledem k datu výroby by si možná zasloužily čestné místo ve sbírkách Vojenského technického muzea v Lešanech. Přesto slouží dál a šetří armádě značné prostředky. Díky jejich opravě a renovaci nebylo nutné koupit nové cisternové automobily, potřebné především k plnění Airbusů A-319CJ, které nedávno posílily naše letectvo. Délesloužící prototypy Počátkem osmdesátých let minulého století zadala tehdejší ČSLA požadavek na vývoj, konstrukci a výrobu velkoobjemového plniče letounů, který by byl použitelný také jako návěsový tahač s přepravníkem. Realizace se ujalo několik firem. Tatra zkonstruovala a vyrobila návěsový tahač s využitím dílů T 815. Brandýské strojírny a slévárny upravily a zesílily podvozek sériově vyráběného návěsu BSS 30, který dostal třetí otočnou nápravu. Výrobu cisterny a celkovou kompletaci vozidel realizovaly Východoslovenské železárny Košice. Původně rozsáhlý projekt vedl nakonec k výrobě pouze tří prototypů, z nichž dva slouží dodnes, což

Úsporné unikáty

je do značné míry unikátní. Návěsy s cisternami se navíc liší, protože pouze první má otočnou zadní nápravu. Zbývající již mají jednodušší konstrukci s pevnou nápravou, vycházející z přepravníku jeřábu MB 10.30 vyráběného v Mostárni Brezno. Drobečci mají za sebou zajímavou historii. První sloužil na letišti Plzeň-Bory a později se dostal do vojenského muzea ve Vyškově, kde si jej může prohlédnout každý návštěvník. Druhý fungoval nejprve v Žatci, později v Čáslavi. Po přesunu do Kbel byl používán jako tahač letounů Tu-134 a Tu-154, přičemž cisterna zůstala

odstavena. Třetí sloužil v Náměšti nad Oslavou a následně byl předán do Kbel. Roku 2008 byly obě soupravy zkompletovány a opraveny k zajištění provozu airbusů. Ve Kbelích existuje ještě další poněkud odlišné vozidlo, LIAZ 110.053 PL-6 s návěsovým tahačem LIAZ, předané na základnu po zrušení policejní vládní letky. Na rozdíl od vojenských drobečků je opatřeno červenožlutým nátěrem. Jeho vývoj a výroba byly realizovány roku 1985 u firmy Bilcon. Na letišti ve Kbelích tedy jezdí unikáty a šetří peníze nás všech.

Areport 16/2009

Areport 16/2009

Prvním krokem po rozebrání je očištění dílů od napálených a olejových nečistot. Pokračuje se zkoumáním stavu a celistvosti dílů a rovněž detekcí trhlin. Společnost LOM Praha to provádí pomocí ultrazvuku, magnetické a kapilární defektoskopie. První dvě metody umožňují objevit trhliny a nesourodost materiálu i pod povrchem. Vadné nebo poškozené díly se opravují. Pokud to není možné, vymění se za nové. Jeden motor obsahuje celkem zhruba 4000 dílů. Po opravě a roztřídění přichází na řadu montáž sestav a finální kompletace motoru. Na zkušební stanici ve Staré Boleslavi se motor prozkouší a změří se všechny důležité charakteristiky. Pak následuje zakonzervování a odeslání motoru zpět k zákazníkovi.

Úpravy Podle požadavků zákazníka může opravovaný vrtulník podstoupit i různé úpravy a vylepšení. Mezi nejčastěji prováděné činnosti patří instalace silnějších motorů, které se vyznačují vyšším výkonem v horkém a vysokohorském prostředí. Zákazníci také požadují instalaci nového radiovybavení. Pro naši armádu firma LOM Praha do strojů Mi-17 instalovala prvky přídavné balistické (konkrétně pancéřové desky na příď, neprůstřelné sklo do kabiny, kevlarové koberce do nákladového prostoru) a pasivní ochrany (výmetnice klamných cílů). Zákazník ale může požadovat téměř jakoukoliv úpravu. Typickou ukázkou je modernizace vrtulníků Mi-171Š Armády České republiky, do nichž je instalováno velmi moderní ochranné a komunikačně navigační vybavení a u nichž LOM Praha doplňoval i dokumentaci nezbytnou k instalaci nových prvků. Český letecký průmysl zaujímá mezi státy Visegrádské čtyřky a střední Evropy velmi dobré postavení. V tuto chvíli ČR disponuje opravárenským závodem, který je schopen podporovat a opravovat armádní vrtulníkovou flotilu po celou dobu její existence, tedy od zavedení stroje do služby až po jeho vyřazení. Vše navíc probíhá v souladu s certifikací původního výrobce techniky – ruské společnosti MVZ Mil.

Text a foto: Vlastimil BĚHOUNEK

33

PŘEDSTAVUJEME

Text a foto: Martin KOLLER

Areport 16/2009

Tankové muzeum ve městě Saumur, západně od Paříže, patří k největším ve světovém měřítku. Umožňuje nejen zajímavou exkurzi z hlediska historie obrněné techniky, ale také vojenských technologií.

34

Francie patří k zemím, kde vyjely z továren první tanky. Zásluhu na tom má především generál Estienne, známý jako otec Estienne. Proto má muzeum vlastně dvě jména. Mimo Musée des Blindés je oficiálně uváděno rovněž Musée Général Estienne. Je sice obecně známé a označované jako tankové, ale jeho záběr je podstatně širší. Z oficiálních 880 vozidel tvoří tanky

většinu. Součástí sbírek jsou však rovněž obrněné transportéry a další obrněná technika, dělostřelecké zbraně, protitankový materiál a automobily. Musée des Blindés je označováno za největší na světě z hlediska počtů obrněné techniky, avšak množstvím tanků je překonává britské Tank Museum v Bovingtonu, přičemž není přesně známo, kolik vozidel se nalézá ve sbírkách ruského muzea v moskevské Kubince. Základem sbírkových fondů se stala produkce zbrojovky AMX soustředěná plukovníkem Aubrym ve městě Saumur, kde se dlouhodobě nacházela kasárna jezdectva. Po druhé světové válce zde byla umístěna škola obrněných a průzkumných sil s názvem L’École d’Application de l’Arme Blindée Cavalerie. Roku 1965 rozhodlo francouzské ministerstvo obrany o dislokaci nového dokumentačního střediska obrněné techniky Centre de Documentation

Renault R 35 je vzorový typ francouzského tanku meziválečného období. Základem výroby bylo odlévání pancéřové korby a věže.

Lehký tank AMX 13 před vchodem do muzea

Podplukovník Dubois řídí dynamickou ukázku.

des Engins Blindés v Saumuru. Součástí střediska měla být rovněž sbírka technologických vzorů obrněné techniky. Tím vzniklo jaksi souběžně muzeum. Původní expozice neodpovídala svou velikostí požadavkům. Proto došlo roku 1993 ke stěhování do nových budov. Muzeum tak bylo z bezpečnostního hlediska odděleno od aktivních vojenských jednotek. Expozice a fondy Ve veřejně přístupné části muzea se nalézá kolem 200 vozidel a další vojenská výzbroj. Za pozoruhodnou lze označit sbírku tankových motorů. Většina uvedené techniky je umístěna ve vzájemně propojených budovách. Menší množství vozidel stojí venku. Jedná se o několik poutačů, ale především o ucelenou kolekci francouzských lehkých tanků AMX 13 a jejich různých konverzí, které čekají na restaurování v muzejních dílnách. Venkovní prostor před hlavním vchodem občas slouží k dynamickým ukázkám. O co méně je tam prostoru, o to zajímavější jsou plně funkční exponáty, kterých je kolem 200. Dynamických ukázek v prostoru muzea se zúčastňuje jednorázově kolem deseti z nich. Jedoucí tank Renault 17 Ft

Průzkumné vozidlo EBR 75, které vezlo rakev vůdce francouzského odboje generála de Gaulla.

z první světové války nebo německý Pz IV Panter z doby té druhé je vidět málokde. Ředitel muzea podplukovník Jean-Louis Dubois navíc vtipně kombinuje typy, které se střetly na bojišti, např. sovětský T-72 se míjí s francouzským AMX 30, sovětský T-34 s německým Panterem, případně AMX 13 s T-55.

Sály v soustavě budov obsahují tematické a ucelené sbírky. Skvělá je např. kolekce německých tanků a jejich konverzí v německém sále druhé světové války. Něco podobného lze pravděpodobně vidět pouze v Kubince, kde je ovšem technika natlačená na sebe a za bariérami, takže si ji nelze dobře prohlédnout. Expozice v dalších

Areport 16/2009

Musée des Blindés

35

PŘEDSTAVUJEME

MINISTERSTVO OBRANY ÿR

VELITELSTVÍ SIL PODPORY

VELITELSTVÍ SPOLEÿNÝCH SIL

73. TANKOVÝ PRAPOR

15. ŽENIJNÍ ZÁCHRANNÁ BRIGÁDA

152. ŽENIJNÍ PRAPOR RAKOVNÍK

24. ZÁKLADNA VELITELSTVÍ VOJENSKÉ DOPRAVNÍHO LETECTVA POLICIE TÁBOR

POLICIE ÿESKÉ REPUBLIKY

KRAJSKÉ VOJENSKÉ VELITELSTVÍ PRAHA

POLICIE ÿESKÉ REPUBLIKY SPRÁVA STňEDOÿESKÉHO KRAJE

121. STRÁŽNÍ PRAPOR AZ

VOJENSKÁ AKADEMIE VYŠKOV

A

sálech se zabývají technikou Varšavské smlouvy, Francie, Itálie, Spojenců v období druhé světové války, obdobím obrany Francie roku 1940, poválečnou technikou různých států, motory, protitankovou obranou, kanony, kuriozitami atd. V německém sále jsou unikátně vystavovány obě verze německého tanku Tiger, zajímavá je méně známá technika z balkánského bojiště devadesátých let minulého století. Prakticky samostatnou součást francouzského sálu tvoří technika nasazená za války ve Vietnamu. Jedná se vesměs o americké typy doplněné např. francouzskými kulomety atd.

V O J E N S K Ý H I S T O R I C K Ý Ú S TAV V O J E N S K É T E C H N I C K É M U Z E U M

L>

 ~ I $

P R A H A L E Š A N Y

poʼnádá v sobotu 29. srpna 2009

7. tankový den v Lešanech u Týnce nad Sázavou Licenční Tatra Lorraine

Několik jich sloužilo u československé brigády ve Francii roku 1940. Mezi německou technikou se nalézá několik válečných konverzí našich tanků. Pro děti je v samostatné místnosti připraven nizozemský kolový obrněný transportér YPR 406. V muzejním butiku si mohou návštěvníci vybírat nejen z mnoha upomínkových předmětů a hraček, ale také ze širokého spektra literatury zabývající se válečnou historií a specializovaných publikací, včetně některých služebních předpisů. Muzeum v Saumuru lze proto doporučit každému, kdo má zájem o obrněnou techniku a válečnou historii.

Areport 16/2009

Německý tank Pz VI Tiger

36

Mezi francouzskou výzbrojí jsou vidět i různé prototypy nebo vozidla vyráběná v malých sériích. K raritám patří francouzský taktický jaderný raketový systém Pluton, vyřazený z výzbroje v devadesátých letech minulého století. Rovněž jihoamerické kolové obrněné vozidlo Cascavel nebo americký průzkumný obrněný transportér M 114 z doby války ve Vietnamu jsou v Evropě „nedostatkovým zbožím“. V expozici se nachází i výzbroj, která má vztah k naší republice. Jedná se např. o automobil Tatra Lorraine, vyráběný licenčně pro francouzskou armádu. Obrněný tahač a muniční vozidlo Renault UE byl prvním obrněným vozidlem našeho druhého odboje.

V S T U P Z D A R M A , Muzeum

otevʼneno od 9,30 Zahájení ukázek v 10,30

Francouzský tank Schneider CA 1 z roku 1916

www.vhu.cz

'/*+½

'/

/&

ARMÁDA A VEŘEJNOST

RUBRIKA

Text a foto: Jana DECKEROVÁ

INMEP 2009

Ráno nic moc, zataženo, zima, bouřka na spadnutí. To se nám honilo hlavou, když jsme vyráželi z Prahy do Rokytnice nad Rokytnou, do dětského tábora Březová, kde právě probíhal army turnus.

Pyrotechnická konference s mezinárodní účastí Místo: VVP Boletice Datum: 21. až 25. září 2009 Zúčastněné státy: Belgie, Česká republika, Dánsko, Itálie, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, USA, Velká Británie Pořadatelé: 151. ženijní prapor Bechyně, SOVZ Boletice, Policie ČR, ČaSOD-PS Kontaktní adresa: [email protected]

Místo jsme nemohli minout. Uprostřed lesa už stál vojenský vrtulník a kolem něj viseli jako hrozny kluci v maskáčích. Posádka vrtulníku z 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely po jejich invazi skoro nebyla vidět. „Jak se stanu

38

pilotem?“, „Proč je tu tolik tlačítek?“, „Má vrtulník počítač?“, „Proč je tu ten reflektor?“, „Co děláte, když dojde palivo?“, to jsou jen namátkou otázky, které kluky nejvíce zajímaly. Obdivovali jsme posádku, s jakým klidem a pohodou čelila nepřetržité palbě otázek. Celé dopoledne dokázali její členové vyprávět tak, že jim kluci doslova viseli na rtech a hltali každé jejich slovo. „Hlavně si chtěli osahat vnitřek vrtulníku a ptali se, co musejí studovat, aby z nich byli piloti,“ říká ve chvilce oddechu velitel posádky kapitán Radek Henkl. Mraky se začaly protrhávat, občas vykouklo sluníčko. Hned za bránou tábora nás přivítala jeho vedoucí Lída Buďová v doprovodu majora Juraje Annuše, který letos přijel s vojáky 44. lehkého motorizovaného praporu Jindřichův Hradec, s vojáky z Vyškova a už jmenovanou posádkou vojenského vrtulníku. „Letos nám to trochu zkomplikovaly záplavy. Ženisté pomáhají na Moravě, ale i tak si myslím, že si kluci přijdou na své,“

říká major Annuš. „Pod vedením lezeckých specialistů táborníci slaňovali na speciální stěně, plno bylo i u laserového střeleckého trenažéru a mohli si vyzkoušet práci vojenské záchranné jednotky při poskytnutí první pomoci v terénu. „Děti zažijí větší dobrodružství, když si vyzkoušejí lezecké umění samy, než abychom jim předvedli, co umíme my,“ prohodí štábní rotmistr Petr Altman z jindřichohradeckého praporu. „Mám rád kluky, kteří se umějí bavit i jinak než u počítačových her, a když vypnou proud, nevyvede je to z míry. Svého hrdinu mohou najít právě v našich řadách,“ konstatuje s uspokojením Juraj Annuš. Den se přehoupl do druhé poloviny, ale dětský zájem o techniku a vojáky nepolevoval. „To, co dneska kluci zažili, jim vydrží hodně dlouho,“ hodnotí návštěvu armády Lída Buďová a dodává: „Už dneska v noci z nich budou piloti, velitelé vojenských operací nebo se zúčastní zahraniční mise.“

Přihlášky k účasti je nutné podat do konce srpna.

Areport 16/2009

Areport 16/2009

Army teď frčí

39

Z REDAKČNÍ POŠTY

POSTŘEHY z ostrovní země

Areport 16/2009

Text: rtm. v z. Petr ŠVIHOVEC Foto: archiv pěší roty 121. strpr

40

Začátkem května se osm vojáků v aktivní záloze z pěší roty 121. strážního praporu při Krajském vojenském velitelství Praha zúčastnilo 25. ročníku mezinárodní soutěže vojenské všestrannosti pořádané Asociací záložních sil Spojeného království UKRFA (United Kingdom Reserve Forces Association) v Altcar Regional Training Centre u městečka Hightown. A report o této akci přinesl článek ve 13. čísle. Během svého pobytu ve Velké Británii jsme zaregistrovali několik zajímavostí, pro české vojáky v aktivní záloze nevídaných. Předem nutno poznamenat, že soutěž byla velice náročná, a to zejména po fyzické stránce. Pro nás, coby cizince, i v tom, že jsme se s některými disciplínami v naší vojenské kariéře dosud nesetkali, takže jsme museli na místě „vymyslet“, jak je splnit. A dařilo se nám. Je třeba však přiznat, že se nám i pořadatelé snažili maximálně pomoci. Například den předem nám půjčili pěchotní zbraně, které byly při soutěži používány, anebo jsme si za účasti instruktora mohli vyzkoušet 400metrovou překážkovou dráhu. Tehdy nás čekalo první překvapení. Nikdo po nás totiž nechtěl žádnou zdravotní prohlídku a nic jsme ohledně svého zdravotního stavu nemuseli podepisovat. Brali nás zkrátka jako vojáky a podle toho se k nám i chovali. Sami jsme museli zhodnotit a rozhodnout, na co máme, a na co ne. Zkrátka jste přijeli v uniformě a zastupujete určitou armádu, tak jste vycvičen a zdráv. Soutěžní den trval od osmi hodin ráno do dvaceti večer. Vrátili jsme se na pokoje, vylili slanou vodu z bot, vysvlékli propocené oblečení, provedli

základní hygienu a snědli večeři. Ovšem program pokračoval společenským večírkem, který byl pro všechny účastníky povinný. V důstojnickém klubu se sešli místní důstojníci se zástupci zúčastněných států, ve vojenském klubu mužstvo a poddůstojníci. Později se důstojníci k mužstvu přidali a rozhodně nepatřili k tichým hostům. V klubu se rozjela opravdová vojenská party. Velice nás překvapilo, že jedině

my jsme dorazili v uniformách. Ostatní byli v civilu a hlavně vojákyně si daly na svém vzhledu velmi záležet. Večírek skončil k ránu. O půl sedmé se pak vstávalo na poslední disciplínu – rozstřel družstev. Soutěž a vůbec celý pobyt v Británii se nám moc líbily. Perfektní byl přístup pořadatelů. Všechny disciplíny zabezpečovali zkušení záložáci, kteří prošli mnoha zahraničními misemi a své

zkušenosti využívali hned tím, že vysvětlovali, jakých nedostatků se soutěžící při plnění úkolů dopustili, anebo jim vše znovu předvedli. A jak jsme byli vnímáni my? Organizátory v prvé řadě zarazil náš věk. V průměru jsme všichni měli nad třicet let. Většina soutěžících z Velké Británie a Nizozemska byli muži a ženy mezi 18 a 25 lety. Vzhledem k tomu si o nás mysleli, že jsme zkušení bojovníci a jen velice obtížně jsme vysvětlovali, že jsme z Česka nevytáhli paty a žádné zahraniční mise jsme se neúčastnili. Velice se líbila naše výstroj. Po informaci, že až na polní uniformu jsme si vše ostatní (tedy ponožky, trika,

polovina z nás boty, fleecové mikiny, polní čapky, goretexové soupravy, batůžky, batohy, rukavice) museli koupit z vlastních finančních zdrojů, nevěřícně kroutili hlavou. Také je zarazilo, že si cestu a startovné platíme sami a na pracovištích jsme si vybrali dovolenou. Vysoce to hodnotili a gratulovali Armádě ČR, že má takové vojáky. Museli jsme se uculovat. Nemělo cenu vysvětlovat naše problémy. Většina debat končila rozlučkou: „Nashle v Asii a držíme palce!“

Zjišťovali jsme, jak je to s rezervisty v Británii. Od konce středních škol se zájemci připravují na nasazení v Británii, ale hlavně v zahraničí. A zájemců je opravdu mnoho. Nejedná se však o typicky bojové jednotky. Záložníci tyto jednotky zajišťují a jsou připraveni je doplnit. Nejčastěji se zabývají logistikou, rekonstrukčními pracemi a strážní službou. U pozemního vojska mají v rámci strážní služby povoleno vyjíždět do vzdálenosti 40 km od základen, v královském letectvu a námořnictvu to je jinak. Shodou okolností byl v době našeho pobytu v Hightownu britským rezervistům oznámen čerstvě schválený dodatek zákona o jejich nasazení v zahraničí.

Nově mohou jít do mise až na šest měsíců. Poté mají minimálně půl roku na odpočinek a pak mohou být na stejnou dobu nasazeni znovu. Maximálně však dvakrát za tři roky. Po celou dobu jejich pobytu v zahraničí jim britská vláda garantuje, že jejich pracovní místo zůstane neobsazeno. Teď jsme kroutili hlavou zase my. Na každém kroku jsme cítili obrovskou úctu k tradici. Viděli jsme ji všude. Ve vystupování vojáků, na jejich uniformách, při slavnostních nástupech i pochodech. Jednotky si drží názvy mnoho desítek až stovek let staré a stavějí je na odiv. Největším šokem pro nás byl přístup obyvatelstva k vojákům. Navštívili jsme města Southport a Liverpool. V obou jsme viděli perfektně udržované vojenské pomníky a památníky, v jejichž blízkosti je zakázán pít alkohol. Lidé nás neustále zdravili, mávali nám a zvedali palce nahoru. Ve večerním Liverpoolu se vše znásobilo. Obyvatelé si s námi podávali ruce, chtěli se fotit, muži zjišťovali, odkud jsme a kde jsme byli nasazeni, ženy nám mávaly a líbaly nás, taxíky troubily. Připadali jsme si jako osvoboditelé. Poté, co nám začali děkovat za to, co děláme a že jsme hrdinové, náš šok dostoupil vrcholu. Při návštěvě klubu The Cavern, kde začínali Beatles, jsme se podepsali na cihlu ve stropní klenbě i s názvem roty. Všude nás pouštěli bez vstupného a zvali do každé hospůdky. Bylo těžké pozvání stále odmítat. Jaký rozdíl od naší vlasti! Bylo nám z toho velice smutno... O to víc se těšíme na příští ročník soutěže, kam nás pořadatelé opět zvou.

Areport 16/2009

Z REDAKČNÍ POŠTY

41

VÝROČÍ

VÝROČÍ

Text: Vladimír MAREK Foto: VÚA-VHA

Svěcení praporu České družiny před odchodem jednotky na frontu

Cesta k rozpoutání první světové války začala 23. června 1914 na malém venkovském nádraží v Chlumu u Třeboně. Právě zde totiž nastoupil do svého speciálního vagonu Salon 22 generální inspektor rakouské armády a následník trůnu František Ferdinand d’Este a vydal se na manévry 15. a 16. armádního sboru do Bosny a Hercegoviny. O pouhých pět dnů později byl v Sarajevu společně se svou manželkou Žofií Chotkovou zastřelen atentátníkem Gavrilo Principem. A právě tento čin se stal záminkou k tomu, aby 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Hned následující den začalo podunajské

Od vypuknutí první světové války, do které se už na samém počátku zapojili naši legionáři, uplynulo devadesát pět let

Areport 16/2009

rakousko-uherské loďstvo ostřelovat Bělehrad. Ruská vláda na nic nečekala a 30. července vyhlásila mobilizaci. Dne 2. srpna vstoupila německá vojska do Lucemburska a o dva dny později do Belgie. Mezitím stačilo Německo vyhlásit válku Francii. Konflikt, který zachvátil tři kontinenty a který byl pojmenován jako Velká či Světová válka (1. světová válka se mu začalo říkat až po 2. světové válce) byl rozpoután. Na vzniklou situaci prakticky okamžitě reagovali naši krajané žijící v zemích Dohody, především v Rusku a ve Francii.

42

Předání praporce rotě Nazdar ve francouzském Bayonne 12. října 1914

Rota Nazdar Ve Francii po vyhlášení války Rakousko-Uherskem zorganizovali naši krajané několik demonstrací. Již

byl nejmladší voják jednotky Lumír Březovský. Na jaře roku 1915 byla ale marocká divize, do které byla zařazena i naše jednotka, nasazena do středu útočných operací připravované ofenzivy. Rota Nazdar má za úkol prolomit tři německé linie a dobýt důležité výšiny Falaise de Vimy ležící asi devět kilometrů severně od Arrasu. Průlom se sice za cenu obrovských ztrát podařil, nedošlo však k jeho náležitému využití. Bitvou u Arrasu přestala česká jednotka existovat. Více než čtyřicet jejích příslušníku padlo, sto bylo zraněno. Ostatní naše vojáky rozdělili do jiných pluků cizinecké legie. Česká družina Obdobná situace panovala v Rusku. Také zde okamžitě po vypuknutí války hrozila občanům znepřátelených mocností internace, zabavení majetku a vysídlení na Sibiř. Navíc nemálo Čechů, žijících z nejrůznějších důvodů v emigraci, nemělo právě přátelský vztah k habsburskému Rakousko-Uhersku. A tak již počátkem srpna 1914 podali naši krajané žádost o povolení vytvořit československý oddíl. Prakticky okamžitě se do michajlovského monastýru v Kyjevě začali z celého Ruska sjíždět dobrovolníci. Během několika týdnů

vznikla Česká družina. Její základ tvořilo 720 mužů rozdělených do čtyř pěších rot. V Kyjevě, na Sofijském náměstí, jí byl 28. září 1914 (podle juliánského kalendáře), tedy v den sv. Václava, předán posvěcený bojový prapor. Následovala slavnostní přísaha a přehlídka. Po krátkém výcviku odjela Česká družina 9. října na jihozápadní frontu. O pouhých pět dnů později překročila u Brodců rakouskou hranici. Počátkem listopadu se zapojila do bojů u Tarnova. V následujících dnech bojovala u Biele na Dunajci, u Radlova a s maďarskými husary u Niedziliesky. Postupně se z ní stávala armádní rozvědka. Velení využívalo nejen jazykových schopností „družiniků“, ale i jejich celkových znalostí rakousko-uherské armády. Aktivity těchto prvních českých jednotek měly za následek, že se v zemích Dohody již nepohlíželo na naše občany jako na nepřátele. Nemalou roli sehrály i později, kdy napomohly úsilí politické reprezentace o vznik samostatného Československa.

Areport 16/2009

LEGIE v roce nula

29. července 1914 byla svolána schůze pařížského Sokola a Rovnosti, na které se všichni účastníci vyslovili pro vstup do francouzské armády. V sobotu 1. srpna byla ve Francii vyhlášena všeobecná mobilizace. Všem rakousko-uherským a německým občanům, kteří se budou nadále zdržovat ve Francii, hrozila internace. A tak bylo potřeba urychleně jednat. Dne 22. srpna se uskutečnil v pařížské Invalidovně první dobrovolný odvod Čechů. Hlásili se sice do cizinecké legie, zde však vytvořili vlastní jednotku. Byla to 1. rota praporu C 1. pluku. Její základ tvořili příslušníci pařížského Sokola, kteří se i v armádě zdravili tradičním „nazdar“. Podle toho byla také tato jednotka pojmenována jako rota Nazdar. Čeští branci prošli krátkým výcvikem na jihu Francie ve městě Bayonne. Zde také 12. října slavnostně přísahali na malý červený prapor se stříbrným lvem, který jim darovaly bayonnské ženy. Rota se postupně rozrostla až na šest set mužů, doplnilo ji asi čtyřicet dobrovolníků z Anglie. Koncem října došlo k jejímu nasazení na frontě v oblasti Champagne. Jednalo se o poměrně klidný úsek. Prvním příslušníkem roty Nazdar, který padl v noci z 11. na 12. prosince 1914,

43

KALEIDOSKOP Den prevence v dopravě

POZVÁNKA

Areport 13/2009

na mezinárodní odbornou konferenci

44

Velitelství výcviku-Vojenská akademie Vyškov, Institut dopravní výchovy AČR zvou vojenskou veřejnost na mezinárodní odbornou konferenci na téma „Prevence dopravní nehodovosti v resortu ministerstva obrany“, která se bude konat ve dnech 3.–4. listopadu 2009 ve Vyškově. Jednání konference bude zaměřeno na tematiku rozdělenou do následujících oblastí:  preventivní (protinehodová) opatření v organizaci a zabezpečení provozu vozidel ozbrojených sil  možnosti ovlivnění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích úpravami stavu silniční sítě  eliminace negativních vlivů působících na psychomotorickou výkonnost řidičů  rozvoj palubních systémů podporujících bezpečnost používání vozidel. Každý článek nebo vystoupení při jednání k uvedené problematice související s armádní praxí může být přínosem. Součástí programu bude prezentace kluzné plochy k nácviku zvládnutí krizových situací, seznámení s dílčími výsledky projektu „Monitorování efektivnosti a bezpečnosti používání vojenských vozidel“ a představení trenažérové a simulační techniky k modelování krizových situací v silničním provozu. Zájemci o účast na konferenci nebo o uveřejnění příspěvku ve sborníku mohou získat podrobnější informace na http://vev-va.ispovy.acr – Institut dopravní výchovy – Odborná mezinárodní konference nebo na alcatelových číslech 451 932, 451 944 či mobilním telefonu 724 692 989. Nejzazší termín pro zaslání příspěvků do sborníku je 28. srpna 2009.

Rok se sešel s rokem a je tu již další ročník běžeckých závodů – půlmaratonu jednotlivců a štafetového půlmaratonu, který se uskuteční 22. září 2009 u 141. zásobovacího praporu v Pardubicích. Věříme, že se setkáme v hojném počtu, při krásném počasí, a vítězi se staneme všichni.

Letos opět něco nového  Po loňské značné účasti v závodě na in-line bruslích jsme trasu prodloužili na 10 000 m.  Vše je opět bez časových limitů, startovného a jde opravdu jen o to vyzkoušet si zvítězit nad sebou samým.  Připravíme pro vás občerstvení a drobné ceny, jako tomu bylo v předešlých ročnících.

Přihlášení    

Přihlášku je možno volně stáhnout z http://armadnibehy.txt.cz a bude součástí zvacího e-mailu. Propozice včetně přihlášek jsou rozesílány na vojenské útvary AČR. Svoji přihlášku pošlete do 14. září na fax (973) 242 705. Pro zájemce o ubytování nabízíme tyto kontaktní telefony:  Dukla – tel. (973) 245 958,  Lázně Bohdaneč – tel. (973) 244 580

Průběh závodu    

zahájení prezentace v 7 hod. v klubu útvaru start in-line bruslení v 9 hod. start půlmaratonu a štafetového půlmaratonu v 10 hod. vyhlášení vítězů od 13 hod.

Traťový rekord drží nrtm. František Zouhar ze 132. smdo Jince časem 1:13:43. Kontakt – telefonní čísla: (973) 242 467, (973) 242 256, mobil: 739 903 682 Akci pořádá 141. zásobovací prapor Pardubice – organizační tým Armádních běhů Letiště ve spolupráci s Prague International Marathon.

Motto: Vy se starejte běhat, my se postaráme o vás!

Areport 16/2009

Institut dopravní výchovy AČR zorganizoval 26. června ve spolupráci s Komisí dopravní a bezpečnostní při Městském úřadu Vyškov akci pro občany nazvanou „Den prevence a osvěty v dopravě“. Cílem bylo přispět ke snížení počtu nehod a jejich závažnosti. Návštěvníci si mohli vyzkoušet průjezd omezenými prostory osobním automobilem i poskytování první pomoci. Odvážnější usedli do simulátoru převrácení vozidla a zhlédli simulátory nárazu vozidla a motocyklu Honda. Vyznavači jízdních kol si nenechali ujít ukázky bezpečnostního vybavení pro cyklisty, rodiče s malými dětmi zase bezpečné dětské autosedačky se správným uchycením do vozidla atd. Ukázkami se prezentovali také příslušníci Policie ČR, Hasičského záchranného sboru a městské policie. Zúčastnili se rovněž sběratelé historických vozidel a příslušníci klubů vojenské historie v dobových uniformách z třicátých let minulého století. Pro děti pořadatelé připravili vědomostní soutěž týkající se předváděcích stanovišť. Všichni návštěvníci navíc dostali propagační materiály z oblasti bezpečnosti silničního provozu. Text: mjr. Rudolf KUBĚNKA, foto: prap. Petr HRUŠECKÝ

45

KNIŽNÍ NOVINKY

RUBRIKA

Nové přírůstky

601. skupina speciálních sil Generála Moravce v Prostějově

v Knihovně VHÚ – referátu speciálních fondů

vyhlašuje výběrové řízení pro zájemce o službu u této elitní jednotky AČR

D4P JANE’S ARMOUR AND ARTILLERY 2008–2009. (Jane’s – obrněná vozidla a dělostřelecké zbraně 2008–2009.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 23 + 1073 s. D7P JANE’S INFANTRY WEAPONS 2008–2009. (Pěchotní zbraně 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 943 s. D 43 P JANE’S MILITARY COMMUNICATIONS 2008–2009. (Vojenské spojovací systémy a prostředky 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Couldson, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 798 s. D 160 P JANE’S C4I SYSTEMS 2008–2009. (Systémy C4I 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 19 + 532 s. D 162 P JANE’S LAND-BASED AIR DEFENCE 2008–2009. (Pozemní protivzdušná obrana 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 511 s.

Areport 16/2009

D 167 P JANE’S AMMUNITION HANDBOOK 2008–2009. (Příručka pro munici 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 888 s.

46

D 183 P JANE’S ELECTRO-OPTIC SYSTEMS 2008–2009. (Optické systémy 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 19 + 730 s. D 254 P JANE’S NUCLEAR, BIOLOGICAL AND CHEMICAL DEFENCE 2008–2009.

(Nukleární, biologická a chemická obrana 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 22 + 536 s.

E 6637 BERGER, Jiří ČESKO Z OBLAK. Plzeň, Fraus 2006. 180 s.

D 321 P JANE’S EXPLOSIVE ORDNANCE DISPOSAL 2008–2009. (Likvidace výbušného materiálu 2008–2009. Ročenka Jane’s.) Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 16 + 714 s.

E 6643 FAKULTA EKONOMIKY A MANAGEMENTU UNIVERZITY OBRANY. Praha, MO ČR – PIC MO 2008. 63 s.

E 6618 VONDRÁŠEK, Václav – HANZLÍK, František KRAJANÉ V USA A VZNIK ČSR V DOKUMENTECH A FOTOGRAFIÍCH. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 143 s. E 6626 SPORT SE JMÉNEM DUKLA. Šedesát let armádního vrcholového sportu 1948–2008 Praha, MO ČR – AVIS 2008. 367 s. E 6627 SEDLÁČEK, Tomáš – PLACHÝ, Jiří VYDRŽET! Paměti generála Tomáše Sedláčka. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 190 s. E 6629 SEBAG, Simon – JONES, Dan – RENTON, Claudia 101 SVĚTOVÝCH HRDINŮ. Hrdinové nehrdinské doby. Přel. z angl. Praha, DEUS 2007. 320 s. E 6631 P ČORNEJ, Petr a kol. KDY, KDE, PROČ A JAK SE STALO V ČESKÝCH DĚJINÁCH. Sto událostí, které dramaticky změnily naši historii. Praha, Reader’s Digest Výběr 2001. 480 s. E 6636 P NATO’S NAVIES AND PARTNERS FOR PEACE. Nato’s Nations 2008/3. (Námořní síly zemí NATO.) Bonn, Mönch Publishing Group 2008. 159 s.

E 6644 DUKLÁCI V PEKINGU. Praha, MO ČR – PIC MO 2008. 159 s. E 6645 P ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH DĚJIN. Osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Praha, Reader’s Digest Výběr 2008. 520 s. F 20 986 HODNOSTNÍ OZNAČENÍ ARMÁD NATO. Praha, MO ČR – AVIS 2008. 103 s. F 20 995 HERSPRING, Dale R. RUMSFELD’S WARS. The Arrogance of Power. (Války D. Rumsfelda. Arogance moci.) Kansas, University Press 2008. 247 s. F 21 009 LUKAS, Josef – SMOLÍK, Josef PSYCHOLOGIE VŮDCOVSTVÍ. Lídři a uplatňování moci. Brno, Computer Press 2008. 206 s. F 21 013 SLEDGE, Michael SOLDIER DEAD. How We Recover, Identity, Bury and Honor our Military Fallen. (Smrt vojáka. Jak sbíráme, identifikujeme, pohřbíváme a uctíváme naše vojenské padlé.) New York, Columbia University Press 2005. 357 s. F 21 019 P VOJENSKÁ STRATEGIE. Univerzita obrany – Ústav strategických studií. Praha, MO ČR – PIC MO 2008. 343 s.

Kdy? 14. září 2009

Kde? Letecká kasárna Prostějov

Je určeno pro dvě skupiny uchazečů: kategorii A: zájemci o službu u bojových jednotek (7 dnů) kategorii B: zájemci o službu u ostatních součástí skupiny (2 dny) Řízení se skládá ze dvou částí: základního výběru (pro kategorii A i B) a výběrovéhoo týdne (pouze pro kategorii A) Vstupní podmínky: „ minimálně dva roky aktivní služby u útvarů a zařízení AČR nebo absolvent tříleté vojenské školy (ve zvláštních případech může být odpuštěno) „ zdravotní klasifikace A „ čistý rejstřík trestů „ úplné středoškolské vzdělání s maturitou (výjimky pouze u zabezpečovací jednotky) „ pokud možno bezpečnostní prověrka požadovaná na danou funkci Ubytování je zabezpečeno v prostoru kasáren bez možnosti opuštění ubytovacího prostoru. Nutnost zabezpečení si stravy na první dva dny výběrového řízení. Zájemci o výběrové řízení, kontaktujte oddělení personalistiky 601. skupiny speciálních sil nejpozději do 31. srpna na tel.: (973) 411 595 (411 593) nebo 725 705 125 Více informací o útvaru a výběrovém řízení na internetových stránkách www.601skss.cz

Máš odvahu vyzkoušet své schopnosti? Čekáme Tě!

Areport 16/2009

Legenda „ Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. „ Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Knihovna VHÚ – referát speciálních fondů Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

47

A SPOJ BEZPLATNÁ INZERCE pro všechny příslušníky AČR! „ Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo na intranetovou adresu: vlasta. [email protected]. „ V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. „ Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.). „ Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát.

Volná místa

Areport 16/2009

„ Ředitel VZ 8731 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: y starší důstojník skupiny bezpečnosti informačních systémů: hodnost npor. (por.), vzdělání Bc., BP „PT“ (minimálně „D“ a splnění podmínek pro získání), AJ dle normy STANAG 6001 – 1111 (je možno doplnit), PT 11 Předpokladem k zařazení je orientace v informačních technologiích a problematice bezpečnosti KIS. Výhodou praktické zkušenosti se správou LAN a web serveru (PHP, MySQL, Apache server), ŘP sk. B. Kontakt: mjr. Ing. Jan Jezl, alc. 216 826 ([email protected]), mjr. Ing. Martin Trpík, alc. 211 381 (Martin.Trpí[email protected]), o. z. Soňa Červená, alc. 216 806 ([email protected]), fax 211 301 „ Máte jazykové schopnosti, analytické myšlení, vzdělání a zájem o práci v oblasti elektroniky? Ředitel Měřičského ústavu Litoměřice vám nabízí volná systemizovaná místa: y starších důstojníků – SH 63/64 (npor./kpt.), kvalifikační předpoklad 12/13, BP „T“, (dle zařazení s výhledem souhlasu

48

Jak zasílat příspěvky do A reportu? Lze tak činit následujícími způsoby: „ intranetem: [email protected], [email protected], [email protected] „ e-mailem: [email protected] „ poštou na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 „ faxem na číslo: 973 215 933 „ prostřednictvím intranetové sítě AČR (všichni pracovníci redakce mají svoji intranetovou adresu). Nejvhodnější je texty zasílat v elektronické podobě jako dokument v textovém editoru Word bez jakýchkoli grafických úprav (pouze holý text). K e-mailu, kde kromě jména uvádějte i své telefonické spojení, článek připojte vždy jako přílohu. Fotografie zasílejte také elektronickou poštou ve větším rozlišení (o velikosti cca 500 kB až 1 MB) jako samostatné přílohy. Snímky

k vyžádání PT), STANAG AJ 2222, PT 11 y operátorů a techniků-specialistů – SH 51/52 (pprap./prap.), kvalifikační předpoklad 10, BP „T“ (dle zařazení s výhledem souhlasu k vyžádání PT), STANAG AJ 1111, PT 8 y npor. a nprap. místa v oblasti finančního a ekonomického zabezpečení Kontaktní adresa: www.mericsky-ustav.cz. Bližší informace na alc. 288 745, 288 746, 288 747 „ Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny taktiky útvarů a svazků katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti managementu, absolvent kurzu vyšších důstojníků, znalost problematiky systémů velení a řízení, praxe v oboru na stupni rota-prapor, pedagogické schopnosti, zkušenosti s řešením projektů výzkumu a vývoje, publikační a zpracovatelská činnost v oblasti managementu, AJ 1111 a BP „D“. Termín obsazení místa – 1. listopad 2009.

nevkládejte do wordového dokumentu! Fotografie lze do redakce dodat i v klasické podobě na lesklém papíře o rozměrech minimálně 13 × 9 cm. Nevyžádané snímky redakce nevrací. O zaslání příspěvku je vhodné se nejdříve telefonicky nebo osobně dohodnout se šéfredaktorem či některým z redaktorů (viz spojení uvedené v tiráži). Příspěvky spolupracovníků redakce, které byly v A reportu otištěny, jsou honorované takto: – 1 normostrana textu (cca 1800 znaků včetně mezer): 150 až 250 Kč – 1 fotografie: 100 až 200 Kč. Pokud má být honorář vyplacen, musí redakce obdržet o autorovi textu i autorovi snímků následující údaje: – jméno a příjmení

Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 9. září 2009 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 662 10 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 17. září 2009. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Různé

„ Vyměním atraktivní místo s možností kariérního růstu v PT 9, hodnost pprap.-nprap., nutná znalost AJ, ve Vyškově, za jakékoliv místo i v nižší hodnosti a PT v Olomouci, s možností uplatnění VŘP sk. B a ŘP sk. C, kynologie, apod. Rodinné důvody. Tel. 739 844 933 „ Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel.: 777 074 592 nebo [email protected] „ Hľadám bývalých spolužiakov z VSOŠ Žilina, roč. 1988–1992, proviant, čata 645. Kontakt: [email protected], 00421 903 820 460 „ Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922

– datum narození – údaj, zde jde o vojáka z povolání, občanského zaměstnance, případně osobu mimo resort obrany – adresu bydliště – číslo a místo VÚ nebo VZ, kde dotyčný slouží – u VZP a o. z. číslo RFO, který je služebně vyplácí – název banky a číslo účtu, na který má být honorář poslán – kopii průkazního lístku k tomuto účtu (nutno zaslat na výše uvedené faxové číslo). Vzhledem k tomu, že není v silách redakce tato data zpětně zjišťovat, zasílejte je současně s článkem. Pokud tyto údaje nejsou k dispozici, nemůže redakce honorář cestou příslušného regionálního finančního úřadu odeslat.