Respekt je nutné budovat

Náš host / Our Guest Brigádní generál

Brigadier General

Oldřich Kubát náčelník

Vo j e n s k é

policie

Chief of the Military Police

Respekt je nutné budovat Novodobá historie Vojenské policie se začala psát 21. ledna 1991, tedy před patnácti lety. Vojenská policie si v uplynulých letech musela získat důvěru a respekt nejen u velitelů jednotek a útvarů, u příslušníků Armády České republiky, ale také u našich aliančních spojenců. V současné době se vojenští policisté podílejí na plnění řady významných úkolů a „stopy“ jejich práce jsou hmatatelné. Co vše se však skrývá za jejich činností, jsme se zeptali náčelníka Vojenské policie brigádního generála Oldřicha Kubáta. Pane generále, ministr obrany před nedávnem prohlásil, že jste v roce 1991 začínali od nuly. Kam jste z té pomyslné startovní čáry došli? Začátky byly rozpačité a velice složité. Museli jsme si doslova „vydobýt své místo na slunci“ v rámci ozbrojených sil. Nikdo nebyl na budovanou strukturu zvyklý, někteří vojáci znali z minulosti pouze tankovou a automobilní inspekci. Pozitivní je, že z té pomyslné startovní čáry jsme se vypracovali na úroveň vojenských policií vyspělých států NATO. Pokrýváme služby, které se standardně od vojenské policie očekávají. To lze jednoznačně dokumentovat také tím, že naši příslušníci komunikují a plnohodnotně spolupracují na všech úrovních v zahraničních misích, především v Kosovu v misi KFOR. Významný je také náš podíl na plnění úloh v misi v Afghánistánu, kde úzce spolupracujeme s Němci a jsme vzájemně respektovanou složkou aliančních jednotek. Respekt a uznání mají i naši instruktoři, kteří se podílejí na výcviku a přípravě budoucích iráckých policistů, kde je vysoce hodnocena jejich profesionální úroveň.

2

It is Necessary to Build a Respect Tyto poznatky a zkušenosti nám dávají oprávnění tvrdit, že jsme dosáhli úrovně vojenské policie vyspělých aliančních zemí. Musíme umět pracovat v rozsahu celého spektra odborné vojenskopolicejní činnosti, ať již jde o objasňování trestných činů, řešení dopravních nehod, organizování pořádkové služby či doprovody VIP osob a delegací, jakož i plnění úkolů ochrany důležitých objektů. Vojenští policisté plní také úlohu určité právní opory velitelů při řešení škod a jiných úkonech. Nejsme pouze represivní složka, ale na prvním místě usilujeme o pomoc velitelům z hlediska prevence. Je známo, že ne všechny státy Aliance uplatňují námi budovaný systém a jeho začlenění v rámci celé armády. Jak se nám tento model osvědčil? Náš model vychází z našeho prostředí a v určitých aspektech je odlišný od pojetí ostatních států. Přesto netvrdíme, že jsme úplně originální,

každý systém má svá specifika. Náš současný model odpovídá například situaci v Polsku, které má pětkrát větší vojenskou policii než my, stejný model aplikovali na Slovensku a také některé další státy si takové postavení vojenské policie přejí. Je však nutné rozlišovat postavení doma, na vlastním území, kde jsou naše oprávnění poměrně silná, a postavení v zahraničí, kde naše možnosti vycházejí ze schváleného mandátu pro tu kterou misi či operaci. Pokud jde o působení v zahraničí, je důležité, že mandát míváme zpravidla shodný nebo velice podobný s ostatními státy, což nám nejen usnadňuje společné plnění daných úkolů, ale také nás tento právní rámec sjednocuje. K práci vojenské policie v zahraničí existují rozdílné přístupy. Máme například informace o francouzské Gendarmerie, která je organizována na vojenském principu, a my se od francouzských policistů můžeme mnoho učit, stejně jako od italských Carabinieri. Ale pak zde je druhý protipól s tím nejslabším mandátem „doma“, a to jsou například Němci a v některých oblastech působnosti Britové. Nepřináší určitá rozdílnost v aliančním pojetí vojenské policie problémy při organizování mezinárodních policejních jednotek? Existuje snad směrnice, která práci těchto sil sjednocuje? V rámci Severoatlantické aliance nás sjednocuje jednotná norma, ke které se podle dosahovaných schopností každá vojenská policie přihlásí. My v poměrně širokém rozsahu tuto normu (STANAG 2226) splňujeme a ve všech policejních činnostech jsme schopni spolupracovat s policií například slovenskou, britskou, německou a samozřejmě i ostatních aliančních partnerů. Uvedená norma vytváří obecný rámec. Důležité je vždy vycházet ze schváleného mandátu a z pravidel, která v místě nasazení platí.

Jsme-li v mezinárodním prostředí, kde všude vaši podřízení v současnosti působí a jaká je perspektiva účasti vojenských policistů v mezinárodních operacích? Nejznámější je zcela určitě naše působení v Iráku, kde se nejedná o klasickou policejní práci, ale plníme úlohy při výcviku iráckých policistů v jejich policejní akademii. Vystupujeme v roli instruktorů a školíme také jejich instruktory. Ostatní mise, kde jsou zařazeni vojenští policisté, se liší, ale z hlediska základních úkolů zajišťujeme především policejní ochranu jednotek v misi. Nejsložitější situace je v Afghánistánu. Přestože zde máme pouze tři policisty, jsme plně respektováni. Tato mise klade zvýšené nároky na výběr lidí, kteří zde jsou navíc žádáni k výuce například při střelecké přípravě nebo při předávání zkušeností z práce kriminalistického technika afghánským policistům. Početně silnější zastoupení je v misi KFOR v Kosovu, kde máme obě složky – jak dopravně-pořádkovou, tak složku, která se zabývá objasňováním trestné činnosti. Celkově se počet policistů vyslaných do zahraničí pohybuje kolem osmi procent z celkových počtů. Samozřejmě v období rotací a čerpání dovolených po návratu se tento počet zvyšuje na přibližně třináct procent. Tyto chybějící příslušníky Vojenské policie musíme nahradit zvýšeným úsilím ostatních. Účast v misích je stále motivačním prvkem, nabízí možnost naučit se novým věcem, pracovat v mezinárodním prostředí, v rozdílných podmínkách. Jedním z hlavních cílů pro letošní rok je dosažení počátečních operačních schopností a vytvoření brigádního úkolového uskupení. Jak se vaše jednotky podílejí na plnění tohoto úkolu? My jsme připraveni vyčlenit pro budované brigádní úkolové uskupení rotu Vojenské policie k zabezpečení požadovaných úkolů. Ve vztahu k dosažení počátečních operačních schopností deklarujeme, že jsme jich již dosáhli. Vojenská policie již naplňuje jednu z klíčových schopností ve prospěch tohoto brigádního úkolového uskupení tím, že ho zabezpečujeme policejní ochranou. Samozřejmě se účastníme připravovaného podzimního cvičení. Nové z hlediska začlenění pro nás je, že jsme v tomto rozsahu a způsobu policejního zabezpečení nikdy necvičili. Na tuto oblast se nyní musíme soustředit, a to především z hlediska logistického zabezpečení. Vaši příslušníci se také podílejí na vytvoření mnohonárodního praporu

vojenské policie, který vzniká na území Polska. V jaké fázi je jeho výstavba, kolik vašich příslušníků bude do praporu začleněno a co bude jejich úkolem? Naše účast v této mezinárodní jednotce pro nás nesignalizuje žádné problémy. Naopak čekáme na ostatní partnery, protože jejich schvalovací proces z hlediska národních zákonů je poměrně složitý a tyto procesy nejsou uzavřeny. Do připravovaného praporu vyčleňujeme jednotku o síle čety. Bude to pro nás další dobrá zkušenost z mezinárodní spolupráce. Činnost se zatím realizuje na bázi pracovních skupin, které pravidelně jednají v Polsku. Jedno z dalších jednání expertních skupin se uskuteční také v červnu v České republice. Početně je nejsilněji zastoupena polská strana, dále se na projektu podílejí vojenští policisté ze Slovenska a z Chorvatska. Do vaší podřízenosti patří také Útvar speciálních operací, známý spíše pod zkratkou SOG. Lze alespoň částečně poodhalit jeho určení, početní stav, výzbroj a úkoly, na jejichž plnění se příslušníci této jednotky podílejí? Kolem této jednotky vznikla řada různých mýtů souvisejících možná s jejím názvem, evokujícím v někom cosi tajemného. Z našeho pohledu je to jednotka, která vznikla na základě potřeby policejní práce a která je schopna plnit úkoly v prostoru odpovědnosti Vojenské policie, kde se nachází nebezpečný pachatel. Původně jsme zamýšleli její použití především v prostorech muničních základen. To byl impulz ke vzniku skupiny. Dnes se může jednat i o jiný objekt a jednotka může být nasazena také v zahraničí. Výcvik jejích příslušníků je však širší, dokáží řešit také ochranu osob a část skupiny i standardně ochranu VIP osob. Zabezpečuje také ochranu na palubě vojenských dopravních letounů. Příslušníci skupiny byli nasazeni i při ochraně VIP osob na našich zastupitelstvích, například v Iráku. Podíleli se rovněž na zadržení osob podezřelých z vážných trestných činů apod. V loňském roce se příslušníci této skupiny zúčastnili cvičení HOSTAGE 2005 na území Kosova. Plánujete něco obdobného i v letošním roce? Cvičení HOSTAGE k záchraně rukojmí v misi AČR bylo velice oceněno nejen velitelem českého kontingentu v misi KFOR, ale také zástupcem velitele operace KFOR. Obdobná cvičení je nezbytné i v budoucnu plánovat nejen kvůli našim specialistům, ale také z hlediska procvi-

čení součinnosti s jednotkou v zahraničí, kde by k případnému únosu či jiným situacím vyžadujícím naši přítomnost mohlo dojít. Plníte řadu speciálních úkolů. Jste dostatečně vybaveni potřebnou technikou, výstrojí a výzbrojí? Jsme na tom celkem dobře. Výstroj i výzbroj máme poměrně kvalitní a odpovídá úrovni, kterou potřebujeme. Samozřejmě se snažíme zabezpečení policejní práce dále plánovitě zkvalitňovat. Významným projektem, který má být realizován v letošním roce, je zavedení lehkých obrněných vozidel pro vojenské policisty, která chceme pořídit na základě zkušeností z misí, zvláště z Iráku. Ukazuje se, že malá, rychlá a odolná vozidla, která jsou schopna se efektivně bránit, jsou nutností. Hovořil jste o různých kontaktech se zahraničními partnery. Kde se vaši lidé připravují na výkon funkcí? Účastníme se různých dlouhodobých kurzů, především v rámci programu IMET ve Spojených státech amerických. Dále to jsou krátkodobé, účelové kurzy, kde využíváme především nabídek z Německa, Velké Británie a Francie. Ve Spojených státech je kurz policejní práce poměrně obsažný a policista zde získává obecný přehled. Ostatní kurzy jsou již specializované, například ve Francii jsou zaměřeny na výcvik ve zvládání davu, v řízení vozidel, v Británii mají velmi dobře vybudovanou základnu na výcvik ochrany osob a také kurzy jízdy při ochraně osob. V Německu jsou zaměřeni na velitelskou činnost na nižších stupních. Zajímavé jsou i nabídky školení například z Turecka či Izraele, kde mají blízko k problémům vyskytujícím se v Iráku a Afghánistánu a umějí na situace vzniklé v případě teroristických aktivit poměrně dobře reagovat. Přestože vás většina vnímá spíše jako represivní složku, vaším úkolem je také prevence a činnost s tím spojená… Prevence je velice důležitou složkou naší práce. Podílíme se jednak na realizaci vládní koncepce Bezpečnosti silničního provozu (BESIP), která v sobě skrývá širokou škálu preventivních činností a různých dopravně-bezpečnostních aktivit. Pokud jde o prevenci v oblasti trestné činnosti, zde za základní prevenci považujeme například úzkou spolupráci s velitelem. Dále jde o pomoc při objasňování určitých právních norem, kde můžeme pomoci zvyšovat právní vědomí vojáků. Pane generále, dovolte poslední otázku. Vojenské policii je patnáct let, může jí být vystaven „občanský průkaz“ a pomalu spěje k dospělosti. Co byste popřál vojenským policistům do dalších let? Především jim přeji, aby je práce bavila, aby je uspokojovala a aby v ní nacházeli seberealizaci. To je dobrý základ k tomu, aby Vojenská policie byla i nadále dobře fungujícím týmem.

3

Náš host / Our Guest Brigádní generál

Brigadier General

Oldřich Kubát náčelník

Vo j e n s k é

policie

Chief of the Military Police The modern history of military police dates back to the 21st of January 1991, i.e. fifteen years ago. In recent years, military police had to gain a confidence and respect not only with the unit commander, members of the Armed Forces of the Czech Republic, but also with our NATO allies. Currently, military policemen participate in accomplishing varied important tasks and “footprints” of their work are visible. We have asked the Chief of the Military Police, General Oldřich Kubát, what their activities consist of.

General, a short time ago the minister of defense said that you started from zero in 1991. What results did you achieve from this imaginary line? The beginning was rather embarrassing and very complicated. We had to literally “wrest our place in the sun” within the armed forces. Nobody had experience with this structure built, some soldiers knew from the past only tank and automobile inspection. It is positive that from this imaginary line we have reached the level of military police in mature NATO countries. We provide services expected from standard Military Police. This can be also documented by the fact that our members communicate and fully co-operate at al levels of international missions, especially in Kosovo in KFOR. We also play an important role in accomplishing tasks in the Afghanistan mission, where we are in close co-operation with Germany and we are a respected component of Alliance units. Also our instructors, who participate in training future Iraqi policemen, have won respect and recognition and their professional level is highly appreciated. These lessons learned give us the right to say that we have achieved the level of military police of mature Alliance nations. We must be able to work in the whole spectrum of professional military-police activity such as investigation of criminal offences and traffic accidents, organization of incident control and patrolling, and VIP and delegation escorting. Military policemen also provide a certain legal support to the commanders in settlement of losses and in other acts. We are focused not only on suppression, but we assist commanders in terms of prevention. It is known that not all nations of the Alliance use the system built by us and its integration within the whole military. Has this model proved successful?

4

It is Necessary to Build a Respect Our model stems from our environment and it is different in certain aspects from the concept of other countries. We do not say that we are original, because every system has its specifics. Our existing model can be compared with the situation in Poland, the military police of which is five times greater than in our country; the same model has been applied by Slovakia and also

other nations would like to have this position for military police. However, it is necessary to differentiate between our position at home, on our own territory, where we have rather strong competences, and our position abroad, where our authority depends on the approved mandate for a given mission or operation. When we operate in foreign countries it is important that we usually have the same or very similar mandate as other countries, which not only enable us to jointly fulfill assigned tasks and this legal framework also unifies us. There are various approaches to the work of military police in various countries. We have information on the French Gendarmerie, which is organized on the military principle and there are plenty of things we can learn from French police and Italian Carabinieri. On the contrary, for example, the Germans and in some areas of responsibility also the British have the weakest mandate “at home”. Does not this difference in the Alliance conception of Military Police bring problems in organizing international police units? Is there a regulation that unifies the work of these forces? Within the North Atlantic Alliance, there exists a unified standard and the Military Police of every country accepts it according to its capabilities. The CR Military Police applies this STANAG 2226 and in all police activities we are able to co-operate, for example, with Slovak, British and German police and of course with police of other Alliance partners. The above mentioned STANAG provides a general framework. It is always important to adhere to the national mandates and rules that are adopted in the place of deployment.

What are the places where your subordinates currently operate and what are the prospects of participation of military policemen in international operations? Certainly, the best known is our mission in Iraq. It is not classical police work, but we train Iraqi policemen in their Police Academy. We work as instructors and we also train their instructors. Other missions, in which military police participate are different, but among the basic tasks belong especially police protection of units deployed in missions. The most complicated situation is in Afghanistan. Even though we have only three policemen there, we are fully respected. This mission makes great demands on selecting persons that are required for training of shooting preparation or exchange of experience in the work of criminalistic specialists to Afghan policemen. In the KFOR mission in Kosovo is our most numerous representation: air traffic and marshalling service or investigation of criminal offences. In total, number of policemen sent to foreign missions is about eight percent of the overall number. In the period of rotations and drawing of holidays after return from missions, this number is approximately thirteen percent. These military police personnel absent for the above reasons must be replaced by increased effort of the others. Participation in missions is an incentive, as it enables them to be acquainted with new things and work in an international environment in different conditions. One of the main objectives for this year is achievement of initial operational capabilities and development of a brigade task force. How do your units contribute to the fulfillment of this task? For this brigade task force build-up, we are ready to earmark a military police company to accomplish the required tasks. In terms of achievement of initial operational capabilities, we proclaim that we have achieved them. The military police have already fulfilled one of the key capabilities of this brigade task force by providing it with police protection. Of course, we will take part in the prepared exercise held in autumn. New for us, in respect to our participation in this course, is that we do not train in this way and in this scope. We must now concentrate on this issue, especially on logistic support. Your personnel also participate in establishing the Multinational Battalion of Military Police, which is created in the territory of Poland. What is the phase of its build-up and how many of your members will participate in the battalion and what their task will be? Our involvement in this international unit will not be any problem for us. But we must now wait for the other partners, because their approval process with respect to national laws is rather complicated and these processes have not been wound up yet. We have earmarked a unit with strength of one platoon for this battalion. It will be another good experience for us in the

also with respect to training in co-ordination with a unit in foreign country, where a hostage or other situation requiring our presence could occur. You fulfill a series of special tasks. Are you sufficiently equipped with necessary equipment and armament? We are quite well equipped. Our equipment and armament is at a good standard and meet our requirements. We try to further improve support of police work. An important project to be brought to life this year will be fielding of armed vehicles for military police, which we wish to purchase based on experience from missions, especially from Iraq. It reveals that the necessity will be for small, quick and robust vehicles capable of effective protection.

area of international cooperation. Meanwhile, the activity is carried out on the basis of working groups that regularly meet in Poland. One of the next sessions of the experts’ groups will be held in June in the Czech Republic. Poland has the greatest number of persons in the groups and military policemen from Slovakia and Croatia also participate in the project. The Special Operations Group (SOG) is also included under your subordination. Is it possible, at least partially, to reveal its mission, number of persons or equipment and tasks in which the members of this group participate? A number of various myths are linked with this group, perhaps connected with its name, which evokes something mysterious. From our view, it is a unit that was developed based on the needs of police work, which is capable of accomplishing tasks in the area where a dangerous offender is identified. Initially, we wanted to use it especially in the areas of ammunition bases. This was the original impetus to establish this group. It may be also employed in another facilities and a group can also be deployed abroad. Training of their members is wider; they can also protect persons and a part of this group can also protect VIPs. It also provides a protection onboard military transport aircraft. Members of the group have also been deployed in protecting VIPs at our embassies, for example, in Iraq. They also took part in arresting persons suspected of serious criminal offences, etc. In the last year, members of this group participated in the HOSTAGE 2005 exercise in the territory of Kosovo. Do you plan something similar this year also? The HOSTAGE exercise, which focused on rescue of hostages in the ACR mission, was very highly appreciated not only by the commander of the Czech contingent in the KFOR mission, but also by the Deputy Commander of operation KFOR. Similar exercise should also be planned in the future not only for our specialists, but

You spoke about various contacts with foreign partners. Where do your people prepare for assumption of their functions? We attend various long-term courses, especially within the IMET program in the U.S. We also attend short-term, purpose-oriented courses held by Germany, Great Britain and France. The U.S. course of police work is rich in its content and a policeman can get a general survey on his job there. Other courses have a specialized syllabus. For example, in France these courses are focused on riot control, vehicle driving skills and the courses in Great Britain have a very good approach to protection of persons training and courses for driving while protecting persons. The courses in Germany are aimed at command activities at lower levels. Also interesting are the courses of instruction held, for example, by Turkey or Israel, the syllabus of which is very close to coping with the issues appearing in Iraq and Afghanistan and which respond very well to situations that may occur during terrorist actions. Albeit most people perceive you rather as a suppression component, your task is also prevention and related activities… Prevention is a very important part of our job. We participate in implementing the government concept of Road Traffic Security (BESIP), which covers a wide scale of preventive actions and various traffic and security activities. Concerning prevention of criminal activities, we regard close co-operation with a commander as basic prevention and assistance in explaining certain legal standards and, consequently, improvement of legal consciousness of soldiers. General, let me raise one last question. The military police is fifteen years old, so an “identity card” can be awarded to it and it slowly grows up. What would you wish for military policemen in the future years? First of all, I would like to wish that they enjoy their job, that they be satisfied with it and that they realize their potential in it. It will serve as a good basis for the military police to henceforth remain a well functioning team. Prepared by Jan Procházka Photos: Jan Procházka and AVIS archive

5

Ministři obrany jednali v Bruselu

Defense Ministers Discussed in Brussels lavními prioritami červnového jednání ministrů obrany NATO byly podle vyjádření generálního tajemníka Severoatlantické aliance Jaapa de Hoop Scheffera zahraniční mise, zvláště mise ISAF na území Afghánistánu, a také příprava podzimního summitu NATO. Česká republika na jednáních potvrdila, že plánuje dosáhnout stavu, kdy osm procent jejích ozbrojených sil bude možné nasadit v zahraničí dlouhodobě a čtyřicet procent jednorázově na omezenou dobu. Připojila se rovněž k plánu výstavby sil NATO, podle kterého bude schopna v operacích NATO od roku 2008 nasadit samostatný prapor a od roku 2011 samostatnou brigádu. Podle vyjádření českého ministra obrany Karla Kühnla je pro další výstavbu NATO důležitě, že ministři obrany schválili souhrnnou politickou směrnici, tedy dokument, který by měl být předložen hlavám států na summitu v Rize. „Tato politická směrnice spolu s takzvanou ministerskou směrnicí pro rok 2006 jsou základními dokumenty, které dotahují proces přeměny ozbrojených sil zemí NATO ze standardních sil bipolárního světa do sil rychle nasaditelných, udržitelných a použitelných kdekoliv na světě,“ uvedl v Bruselu Karel Kühnl. Jednací sál alianční centrály se také poprvé stal místem, kde se uskutečnilo jednání Severoatlantické rady, kterého se osobně zúčastnil afghánský ministr obrany Abdul Rahim Vardak. Ten poděkoval všem zemím, které se účastní mise ISAF, za poskytovanou podporu a pomoc. Vyjádřil také přesvědčení, že se přibližuje doba, kdy Afghánistán bude schopen postupně přejímat bezpečnost do svých rukou. Ministr Vardak však současně uvedl, že cesta ke klidu bude ještě dosti složitá a že Afghánistán bude potřebovat poměrně rozsáhlou pomoc. Z Armády České republiky působí v současnosti v silách ISAF na letišti Kábul a v provinčním rekonstrukčním týmu ve Fayzabádu téměř sto vojáků. Představitelé NATO předpokládají, že počet příslušníků operace ISAF se zvýší ze stávajících 9000 na 15 000 vojáků. Ministři obrany v Bruselu jednali také o problematice výstavby sil rychlé reakce a o otázkách případného společného financování některých nákladných projektů, například strategické letecké přepravy.

H

6

ccording to Jaap de Hoop Scheffer, Secretary General of the North Atlantic Alliance, the meeting of NATO defense ministers taking place in June 2006 was primarily focused on the issue of foreign missions, especially the ISAF missions in Afghanistan, and the preparation of the NATO summit to be held in this fall. During the discussions, the Czech Republic confirmed its intention to achieve the state of being able to deploy eight percent of its forces in foreign missions for a long time and ad hoc forty percent for a limited period. The Czech Republic also joined the NATO Forces Building Plan, by which it will be able to deploy a battalion in 2008 and a brigade in 2011. Karel Kühnl, the Czech Republic Minister of Defense, deems the fact that defense ministers approved the summary political directive, i.e. the document that shall be submitted to the country leaders in the Riga NATO Summit, to be very important for the next phase of NATO development. “This political directive together with the so-called departmental directive for 2006 is the basic document, which completes the transformation of NATO armed forces from the standard powers of the bipolar world into quickly deployable and sustainable forces to be used in any part of the world,” said Karel Kühnl in Brussels. For the first time, the assembly hall at NATO Headquarters hosted a meeting of the Alliance that was also attended by the Afghan Minister of Defense Abdul Rahim Wardak, who thanked all the countries participating in the ISAF missions for their support and help. He also expressed his conviction that the time when Afghanistan would be able to take security into its own hands was approaching. At the same time, Minister Wardak said that the road to peace would be quite complicated and Afghanistan would need relatively extensive aid. Currently, almost one hundred Czech soldiers operate in the ISAF structures at Kabul Airport and in the provincial reconstruction team in Fayzabad. NATO representatives expect that the number of ISAF personnel will rise from the current 9000 to 15,000 soldiers. In Brussels, the Defense Ministers also discussed the issue of building the NATO Reaction Force and joint financing of some costly projects such as the strategic air-lift.

A

Jan Procházka

polovině letošního dubna ministr obrany České republiky Karel Kühnl, zástupce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálmajor Emil Pupiš a další pracovníci resortu obrany navštívili Chorvatsko. Česká delegace se v průběhu tří dnů setkala s nejvyššími chorvatskými představiteli – s předsedou vlády Ivem Sanaderem, ministrem obrany Borislavem Rončevičem a ministryní zahraničí a evropské integrace Kolindou Grabarovou-Kitarovičovou. Chorvatsko v současné době usiluje o zapojení do struktur Severoatlantické aliance a Evropské unie. „Nedovedu si představit NATO a EU bez Chorvatska,“ uvedl při jednání s předsedou chorvatské vlády Ivem Sanaderem ministr Kühnl. „Chorvatsko je stejně jako naše republika stát střední velikosti. Je klíčové, aby v budoucnu tyto země spolupracovaly.“ Český ministr současně vyjádřil přesvědčení, že již na letošním summitu v Rize by mělo NATO vyslat Chorvatsku významný signál, že se jedná o budoucího člena. Jednou z podmínek přistoupení do struktur Severoatlantické aliance je realizace řady zásadních změn v organizaci a řízení chorvatské armády. Její plná profesionalizace má být podle zpracovaného harmonogramu dokončena do roku 2010. Nejvyšší představitelé chorvatské armády se proto intenzivně zajímali o české zkušenosti z tohoto procesu. „Není nejmenší důvod, abyste opakovali stejné chyby, kterých jsme se při reformě armády dopustili my,“ uvedl při jednáních s resortním kolegou Rončevičem český ministr obrany. Jednou z možností, jak pomoci reformě útvarů a jednotek chorvatské armády, je personální příprava v různých kurzech v českých školicích zařízeních. Ministři obrany také hovořili o možné spolupráci v oblasti leteckého výcviku a případného využití českých letounů L-159. Ministr Karel Kühnl však nehovořil pouze s nejvyššími představiteli Chorvatska, ale setkal se také se studenty ekonomické fakulty univerzity v Záhřebu. O jeho přednášku na téma „České zkušenosti ze vstupu do NATO“ byl značný zájem. Studenty nejvíce zajímalo, nakolik bylo přistoupení k NATO pro Českou republiku ekonomicky výhodné.

V

n the first half of April, Karel Kühnl, Minister of Defense of the Czech Republic, Major General Emil Pupiš, Deputy Chief of the ACR General Staff and other MoD officials visited the Republic of Croatia. During a three-days visit, the Czech delegation met the highest representatives of Croatia – Ivo Sanader, Prime Minister, Berislav Roncevic, Minister of Defense and Kolinda Grabar-Kitarovic, Minister of Foreign Affairs and European Integration. Currently, Croatia strives towards integrating into the NATO and European Union structures. “I can not imagine NATO and EU without Croatia,” CR MoD Minister Kühnl stated during his meeting with Ivo Sanader, Prime Minister of Croatia. “Croatia, the same as our republic is a medium-sized country. It is of paramount importance that these two countries co-operated in the future.” The CR Minister of Defense also expressed his belief that during this year’s Summit in Riga, NATO should give Croatia a signal that it would be a future NATO member. One of the conditions for joining the North Atlantic Alliance structures is to implement a series of principal changes in the organization and control of the Croatian Armed Forces. According to the schedule presented, its full professionalization should be finished by 2010. Therefore, the top officials of the Croatia Armed Forces were intensively interested in the Czech Republic’s experience with this process. “It is not a reason why you should repeat the same mistakes as we did during the reform of our armed forces,” Karel Kühnl, Minister of Defense of the Czech Republic said during discussions held with his counterpart from Croatia. One of the possibilities how to assist in reforming the units of the Republic of Croatia Armed Forces is preparation of personnel in various courses in Czech training facilities. The defense ministers also talked about potential co-operation in the area of air training and use of Czech aircraft L-159. Minister Karel Kühnl did not only discuss with the top officials of Croatia, but he also met students of the Economic Faculty of the University in Zagreb. There was a great interest in his lecture named “Czech Experience in Joining NATO”. Students were especially interested if joining NATO was economically beneficial for the Czech Republic.

I

O české zkušenosti je zájem

Croatia Showed Interest in Czech Experience

Jan Procházka

7

Národ nezapomněl

Nation Did Not Forget

Po dlouhých šedesáti čtyřech letech byly 7. května v kolumbáriu Národního památníku na hoře Vítkově uloženy ostatky předsedy protektorátní vlády armádního generála Aloise Eliáše, kterého za války popravili nacisté, a jeho manželky Jaroslavy. Smutečního aktu uložení ostatků se zúčastnil předseda vlády České republiky Jiří Paroubek, ministr obrany Karel Kühnl, ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka a další představitelé veřejného, vojenského i civilního života. Generál Alois Eliáš byl vynikající důstojník a vlastenec, který se již od března roku 1939 významně podílel na budování vojenské odbojové organizace Obrana národa a udržoval kontakty s prezidentem Edvardem Benešem, působícím v té době již v zahraničí. Pro nacisty byl natolik nebezpečný, že ho v roce 1942 jako jediného ministerského předsedu okupovaných zemí popravili. „Generála Eliáše nenáviděli nacisté i komunisté a je příznačné, že tato nenávist sahala až za hrob,“ uvedl ve smutečním projevu ministr obrany Karel Kühnl a dodal: „A jestliže poslední vůle paní Jaroslavy Eliášové zněla, aby jednou její i generálovy ostatky byly důstojně uloženy, pak se tak právě děje a tato vůle byla naplněna.“

On 7 May, after sixty-four long years, the mortal remains of the General of the Army Alois Eliáš, Prime Minister of the Protectorate Government, executed by Nazis, and of his wife, Jaroslava were committed into the columbarium of the National Memorial on Vítkov Hill. In the funeral service of committing the mortal remains took part Jiří Paroubek, Prime Minister of the Czech Republic Government, Karel Kühnl, Minister of Defense, Cyril Svoboda, Minister of Foreign Affairs, Lieutenant General Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff and other representatives of public, military and civilian life. General Alois Eliáš was an excellent officer and patriot, who from March 1939 significantly contributed to the build-up of the military resistance movement organization “Obrana národa” (Defense of the Nation) and maintained contacts with President Edvard Beneš, who emigrated abroad. General Alois Eliáš was so dangerous for the Nazis that he was the only Prime Minister of the occupied countries executed in 1942. “General Alois Eliáš was hated both by Nazis and by communists and it is characteristic that this hate reached till eternity and beyond the grave,” Karel Kühnl, Minister of Defense said in his funeral speech and he added: “If the last will of Mrs. Jaroslava Eliášová was that she wishes her and the General’s remains to be committed with dignity, so it has been carried out and this will was fulfilled.” Photos: Jan Kouba

Pe Peřina P e a

Sbohem a čisté nebe,

generále Peřino “I have fought for my homeland and especially for people I loved,” General Peřina used to say with all modesty. He shot down fourteen German airplanes in the Battle of France and in the Battle of Great Britain where he served with RAF as a pilot in the 312th Czechoslovak Squadron and was one of the most successful Czechoslovak pilots. His sense for humor and an amazing narrative talent was known not only to adults, but also children from many schools he often visited in recent years after his return to the Czech Republic. Lieutenant General František Peřina survived the suffering of war, he twice fled the country, but in spite of this, his heart has always beaten for this small country in the heart of Europe which he loved so much. He wished to die and be buried at home. His heart stopped beating on Saturday on 6 May, just a few days after celebrating his unbelievable ninety-fifth birthday. The last farewell with the “General of Sky” at Prague Vítkov was attended among others by the highest officials of the Czech Republic and its Armed Forces – Václav Klaus, the Czech Republic President, Přemysl Sobotka, Chairman of the Senate of the Czech Republic Parliament, Karel Kühnl, Minister of Defense, General of the Army Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff, his companions-in-arms and people that admired his courage and real patriotism.

„Bojoval jsem za vlast a hlavně za lidi, které jsem měl rád,“ říkával se vší skromností. Čtrnácti sestřely nacistických letounů v bitvě o Francii a poté i o Británii, kde sloužil u 312. stíhací československé perutě RAF, se zařadil mezi letecká esa. Jeho smysl pro humor i skvělé vypravěčské schopnosti znali nejen dospělí, ale také děti z mnohých škol, které v posledních letech po návratu do České republiky často navštěvoval… Generálporučík František Peřina přežil útrapy války, dvakrát utíkal z rodného Československa, a přesto jeho srdce vždy bilo za malou zemi uprostřed Evropy, kterou miloval. Přál si zemřít a být pochován doma. Jeho srdce se zastavilo v sobotu 6. května, pouhých několik dnů po oslavě neskutečných pětadevadesátých narozenin. Posledního rozloučení s „generálem nebe“ se na pražském Vítkově zúčastnili nejen nejvyšší představitelé České republiky a její armády – prezident Václav Klaus, předseda Senátu Parlamentu České republiky Přemysl Sobotka, ministr obrany Karel Kühnl, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka a další, ale také jeho spolubojovníci a lidé, kteří obdivovali jeho statečnost a opravdové vlastenectví.

Photos: Jan Kouba

Mezinárodní statistiky o počtech únosů, týrání, vydírání, ale také o počtech zabitých humanitárních pracovníků, novinářů a civilních osob pohybujících se ve válečných a krizových zónách jsou neúprosné. Stačí připomenout letošní 31. květen, kdy byli v Iráku při pumovém útoku zabiti dva američtí novináři. Irák se tak stal místem, kde zahynulo nejvíce novinářů ze všech válečných konfliktů novodobé historie. Lze v těchto riskantních oblastech přežít? Má civilní osoba šanci zvládnout situaci při únosu, věznění, při dlouhodobé fyzické a psychické zátěži? Odborníci na speciální přípravu tvrdí, že ano. ákladní zásady, jak přežít, vyjadřují jednotlivá písmena anglického ekvivalentu slova přežití – SURVIVAL: S – Size up the situation (tedy: odhadni situaci), U – Use all your senses (využívej všechny své smysly), R – Remember where you are (zapamatuj si, kde jsi), V – Vanquish fear and panic (překonej strach a paniku), I – Improvise (improvizuj), V – Value living (hodnota života), A – Act like the natives (jednej jako domorodci) a konečně L – Live by your wits (žij svými smysly…) – ale nejdřív se uč a trénuj. Proč? Protože bez potřebných znalostí a dovedností pro přežití se životní šance jedince v krizové situaci snižují. Zda přežijete či nikoli, záleží také na tom, jak dobře jste na situaci připraveni a vybaveni. Trénink přežití zmenšuje strach z neznámého a dodává sebedůvěru.

Z

STRES A ÚNAVA VÁS PROVĚŘÍ Již od roku 1994 organizuje Ministerstvo obrany ve spolupráci s Vojenskou akademií ve Vyškově takzvané kurzy přežití pro novináře a pracovníky humanitárních organizací, které mají za cíl účastníky kurzu naučit, jak se chovat v rizikových oblastech během válečných konfliktů a humanitárních katastrof. Do letošního roku obdrželo osvědčení, v jehož záhlaví je Senekova myšlenka „Serum est cavendi tempus in mediis malis“ (Příliš pozdě jest míti se na pozoru až vprostřed neštěstí), již 181 absolventů. Letošního dvanáctého ročníku kurzu přežití se po tvrdém a náročném výběru zúčastnilo dvacet vybraných pracovníků sdělovacích prostředků, humanitárních organizací, ale také studentů žurnalistiky a sociálních věd. Třináct mužů a sedm žen si během týdenního pobytu ve vyškovském vojenském výcvikovém prostoru „na vlastní kůži“ vyzkoušelo, zda lze přežít únos, výslech, zda zvládnou pohyb v neznámém terénu, vydrží extrémní psychickou a fyzickou zátěž. Všichni

10

Přežít… se kurzu účastní dobrovolně. Co je však během několika dnů čeká, jen tuší nebo znají z doslechu od svých kolegů. „Organizujeme již dvanáctý cyklus a obsah musíme měnit, protože noví a bývalí účastníci se někdy znají a předávají si zkušenosti,“ vysvětlil nám případné změny velitel kurzu major František Heideker a své konstatování ihned doplnil: „Zatím jsme v půlce, to horší je teprve čeká. Jestliže se včera ještě smáli, dnes na bojové dráze je již vidět, že přichází únava a stres.“ Překonat téměř třicet různých překážek rozmístěných na trase několika kilometrů a navíc s pocitem, že jste pod palbou odstřelovačů a kdykoli vystrčíte hlavu jen o jeden jediný centimetr výš, může vás to stát život, už sáhne hodně hluboko do „zásobníku“ vašich fyzických i psychických sil. A abyste to neměli jednoduché, oblečeni jste do neprůstřelné vesty a na hlavě máte slušivý doplněk – kevlarovou přilbu, jejíž hmotnost ocenily zvláště ženy. „Není to hra na vojáky a nikdo na vás nebude křičet: padni, nebo nehraju. Systém Miles, kterým jste vybaveni, nám na konci dráhy jasně ukáže, kdo přežil

a kdo nikoli. Jdete jako tým a jako tým musíte dojít do cíle,“ zdůraznil na začátku dráhy major Rostislav Juppa. Zvládnout záludnosti připravených překážek se zpočátku účastníkům kurzu mohlo jevit jako „příjemná procházka po zalesněném terénu“. Čekalo je lezení po skalách, bivakování v terénu, přepady únosci, ale také tvrdé postihy za neuposlechnutí, výslechy, zima… a začal se plíživým způsobem dostavovat stres. „Kdo jste a co tu chcete? Odkud jste? Kam jdete?“ Otázky ostré jako břitva, jasné, krátké a navíc řvané v angličtině. „Že nerozumíte? Lžete! Tak znova. Kdo je šéfem vaší skupiny?“ V očích účastníků kurzu je vidět, že už toho mají dost. „Je to hra, nebo skutečně jednu dostaneme?“ I takové nevyřčené otázky je možné pozorovat z gest novinářů a humanitárních pracovníků.. „Vy nevíte, kdo vám velí? Tak svléknout a rychle.“ Únosci řvou všem do obličeje ze vzdálenosti několik centimetrů, na řadu přicházejí šátky přes hlavu a ke všemu ještě běsnící pes. Všichni leží na zemi jen ve spodním prádle, vzteklý pes po nich šlape. „Tebe zastřelím jako prvního!“ Kdo neuposlechne,

pocítí dokonce na krku chlad ostří nabroušeného nože. „To je tvoje smrt…“ Není to scéna z akčního filmu, to byla jen část výcviku v přežití. V krizových oblastech se můžete dostat do zajetí a únosce se neptá na mezinárodní humanitární právo, je pro něj většinou pouhým cárem papíru, proto je zapotřebí se na tento psychický nátlak připravit. Velitel kurzu major František Heideker se jednotlivá zaměstnání zcela záměrně snaží co nejvíce přiblížit možné realitě: „Kurz je fyzicky, ale především psychicky velice náročný. Výběr účastníků má jasně stanovená kritéria, kde převažuje psychická odolnost. Fyzicky slabšímu jedinci může tým pomoci, ale když situaci nezvládnete psychicky, hrozí riziko rozložení a ztráty celého týmu nebo družstva.“ Vyškovský výcvikový prostor se v loňském roce stal také místem konání prvního kurzu pro diplomatickou akademii a zájem o kurzy projevilo také Ministerstvo zahraničních věcí. Na základě těchto zkušeností a ohlasů vznikla také nabídka uspořádat tento kurz pro civilní pracovníky mezinárodního štábu NATO. V současnosti se tento projekt rozpracovává a je připraven k projednání v bruselské centrále Severoatlantické aliance. Vyškovský kurz přežití „přežili“ všichni. „Dnes jste zdolali svůj Mount Everest,“ řekl na závěr účastníkům kurzu ředitel Ředitelství výcviku a doktrín brigádní generál František Maleninský a dodal: „Víte, jak se chovat, když s námi půjdete do akce. Víte, že je na nás spolehnutí. A že se správně zachováte v okamžiku, kdy se z vás stane nástroj nátlaku vymahačů…“

Survive... International statistics with numbers of kidnapping, torment, racketeering and numbers of killed humanitarian personnel, journalists and displaced civilians in war and crisis zones are inexorable. Just remember the 31st of May of this year, when two American journalists were killed during a bomb attack. Iraq became the place with the greatest number of killed journalists from all war conflicts in modern history. It is possible to survive in these risky regions? Can a civilian cope with a situation when kidnapped, imprisoned and subjected to long-term psychical and mental stress? Experts for special preparation say yes. he following letters of the English equivalent of the word survive expand its basic principles of SURVIVAL: S – Size up the situation, U – Use all your senses, R – Remember where you are, V – Vanquish fear and panic, I – Improvise, V – Value living, A – Act like the natives, L – Live by your wits – but at first learn and train. Why? Because without necessary knowledge of how to survive the chance of an individual to survive in a crisis situation is much lower. Whether you survive or not will also depend on how well you are prepared and equipped for a situation. Training in survival will eliminate panic from the unknown and increase self-confidence.

T

STRESS AND FATIGUE AS A TEST Since 1994, the MoD in co-operation with the Vyškov Military Academy has organized the so-called survival courses for humanitarian organizations and media personnel. The

objective of these courses is to teach its participants how to behave in risky regions during war conflicts and humanitarian disasters. To date, 181 graduates have been awarded a certificate, on which is written Seneca’s motto “Serum est cavendi tempus in mediis malis” (It is too late to be on guard when we are in the midst of evils). After a demanding selection, in this twelfth run of the survival course, twenty selected journalists, humanitarian organization personnel and also students of journalism and social science participated. Thirteen men and women during a one week course in the Vyškov military and training area have tested if it is possible to survive kidnapping, interrogation, to move in unknown terrain and to withstand extreme psychical and mental stress. All participants of the course are volunteers, but what they can expect they can only guess or learn from their colleagues.

11

Survive... “We already hold the twelfth run and we have to change the syllabus of the course as new and former participants sometimes know each other and they exchange their experience,” Major František Heideker, the course commander explained to us the eventual changes and he added: “By then, they are in the middle, they may expect even worse. If they smiled yesterday, today on the combat track fatigue and stress will be seen.” To negotiate almost thirty various obstacles situated on the route of several kilometers and moreover knowing that you are under fire from snipers and that you may loose your life whenever you raise your head just by a centimeter, requires using a “reservoir” of all your psychical and mental strength. And not to be so easy, you have to wear a bullet-proof vest and on your head you don a becoming accessory – a Kevlar helmet, the weight of which was especially appraised by women. “It is not playing at soldiers and no one will shout at you: the game is up otherwise I will not play.

12

At the end of the track, the Miles system you are equipped with will show you who survived and who did not survive. You go as a one team and you must finish as one team,” Major Rostislav Juppa pointed out at the beginning of the track. To cope with maliciousness of prepared obstacles might appear to the course participants as a “pleasant walk in a wooded terrain” at the beginning. They had to negotiate rock climbing, bivouacking in terrain, kidnapping and also could expect penalties for not obeying commands, interrogation, cold… and stress stealthily rose. “Who are you and what do you want here? Where are you from? Where are you going?” Questions sharp as a razor, clear, short and bellowed out in English. “You do not understand? You are telling lies! So again. Who is the leader of your group?” In the eyes of the participants can be seen that it is enough of that. “Is it a game or will we really get a slap on the face?” Also these unsaid questions can be seen in the gestures of journalists and humanitarian personnel. “You do not know who your commander is? So, quickly take your clothes off.” Kidnappers shout into the faces from a distance of few centimeters, then a scarf over the head and moreover a vicious dog. All lie on the ground in their underwear and a fierce dog treads on them. “You will be shot dead first!” Whoever does not obey will feel the cold edge of a sharpen knife. “It is your death…” It was not a scene from an action movie; it was only a part of training in survival. In crisis regions you may be captured and humanitarian law may be a mere piece of paper for a capturer and therefore it is necessary to be prepared for this psychological pressure. Major František Heideker, the course commander purposefully tries to approximate individual classes to possible reality: “The course is physically, but especially mentally very exacting. Participants are selected according to the clearly established

criteria, where mental resistance prevails. A team may help a physically weaker individual, but when he is not able to cope with the situation mentally, there is a risk of the loss of the whole team.” In the last year, the Vyškov training area also became the site of the first course for the Academy of Diplomats and the Ministry of Interior also took interest in this course. Based on this experience, it is assumed that this course will be also held for civilian personnel of NATO International Staff. Currently, this project is being developed and it is ready to be presented for discussions in NATO HQs in Brussels. Everybody “survived” in Vyškov survival course. “Today, you conquered your Mount Everest,” Brigadier General František Maleninský, Director of the Training and Doctrine Directorate said at the conclusion of the course and he added: “You now know how to conduct yourselves when you go into action with us. You know that you can rely upon us and that you will act properly when you become a tool of pressure of kidnappers…” Jan Procházka Photos: Jan Procházka and Olga Karaffová

Mission of Real Actions

Mise opravdových činů

“The Czech Republic is decided to invest in the Balkans not only rhetoric capital, but also a real capital – capital of real help and real actions,” stated Karel Kühnl, Minister of Defense at the ceremony and parade of the members of the 4th contingent of the Czech Republic Armed Forces that will operate in the territory of Bosnia and Herzegovina in the European Union mission Althea. The Czech soldiers will fulfill their tasks in the guard unit at Eagle Base near Tuzla, together with soldiers from Estonia, Austria and Slovakia. The commander of the contingent, composed especially of the members of the 72nd Mechanized Battalion of the 7th Mechanized Brigade, is Lieutenant Colonel Vojtěch Prýgl. A part of the parade was also the hand-over of a combat flag that was conferred on the 72nd Mechanized Battalion from Přáslavice by Václav Klaus, President of the Czech Republic. “This combat flag will remind every soldier the obligation to serve the homeland and protect it against an external attack,” stressed Lieutenant General Jaroslav Kolkus, First Deputy of the Chief of the ACR General Staff and he added: “I am convinced that this flag will become for you a significant appraisal and recognition of your service to date and at the same time it will be a commitment to accomplish your further missions for the benefit of the Czech Republic and the European Union.” Jan Procházka

„Česká republika je plně rozhodnuta investovat na Balkáně nejen kapitál rétorický, ale také kapitál reálný – kapitál skutečné pomoci a opravdových činů,“ řekl ministr obrany Karel Kühnl při slavnostním nástupu příslušníků 4. kontingentu Armády České republiky, který bude působit na území Bosny a Hercegoviny v misi Althea Evropské unie. Čeští vojáci budou plnit úkoly ve strážní jednotce na základně Eagle Base nedaleko Tuzly společně s vojáky z Estonska, Rakouska a Slovenska. Velitelem kontingentu, který tvoří především příslušníci 72. mechanizovaného praporu 7. mechanizované brigády, je podplukovník Vojtěch Prýgl. Součástí nástupu byl také akt předání bojového praporu, který 72. mechanizovanému praporu z Přáslavic propůjčil prezident republiky Václav Klaus. „Bojový prapor připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení,“ zdůraznil na nástupu první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaroslav Kolkus a dodal: „Jsem přesvědčen, že se pro vás tento prapor stane významným oceněním a uznáním vaší dosavadní služby a zároveň bude závazkem pro plnění dalších úkolů ve prospěch České republiky a Evropské unie.“

13

tohoto bloku vystoupil také plukovník Leszek Piórkowski, který účastníky semináře seznámil s činností Ústřední knihovny Akademie národní obrany. Dalšími přednášejícími byli Franciszek Chwalczyk z Ústřední knihovny Vojenské technické akademie a Miroslaw Nitychoruk z Informačního střediska Vojenské námořní akademie. V této části semináře byl rovněž zařazen referát Jerzyho Roguského a Moniky Rokické o spolupráci Amerického informačního centra s informačními středisky resortu obrany Polska. V bloku popisujícím organizačně funkční model systému vědecko-technických informací Bundeswehru přednesl Heinz Häge referáty na téma „Informační

Téma současnosti:

byly dále přednášky o vědeckoinformačním zabezpečení v resortu obrany České republiky, zejména o knihovně Univerzity obrany v Brně a knihovně Vojenského historického ústavu v Praze, se kterými vystoupila Gabriela Jandová. Dále zde také zazněly informace o filmovém archivu AVIS, jeho fondech a působení. Seminář poskytl všem účastníkům podrobné informace o činnosti knihoven a informačních středisek v resortech obrany Polska, Německa a České republiky, umožnil srovnání jednotlivých technologických postupů a přinesl také náměty pro další informační činnost v oblasti vojenských vědeckých informací. Na pracovní úrovni byly navázány kontakty, které přispějí k urychlení a zkvalitnění vyřizování specifických informačních požadavků v resortech. Při pracovních jednáních zástupců polského CONIW, německého FIZBw a české Agentury vojenských informací a služeb se jejich ředitelé zaměřili především na rozvoj další vzájemné spolupráce v oblasti poskytování vojenských vědeckých informací, organizování společných seminářů a stáží a jednali také o metodice výměny vydávaných informačních materiálů a publikací.

Vědecko-technické informace V rámci třístranné spolupráce mezi polským Hlavním střediskem pro vojenské vědecké informace (Centralny Osrodek Naukowej Informacji Wojskowej – CONIW), německým Odborným informačním centrem Bundeswehru (Fachinformationszentrum der Bundeswehr – FIZBw) a Agenturou vojenských informací a služeb (AVIS) Ministerstva obrany České republiky se ve Varšavě koncem dubna 2006 uskutečnil 1. mezinárodní seminář „Vědecko-technické informace v resortech obrany České republiky, Německa a Polska“, kterého se zúčastnili nejen zástupci uvedených organizací, ale také přes čtyřicet pracovníků knihoven a informačních středisek působících v ozbrojených silách Polské republiky. vodní referáty k semináři přednesli ředitel polského střediska CONIW plukovník Dariusz Kuziel, dále zástupce německého Bundeswehru ředitel FIZBw plukovník Fritz-Rennig Kurz a také ředitel české Agentury vojenských informací a služeb Jiří Šuba. V úvodu rovněž zazněl zajímavý referát doktorky Katarzyny Materské z oblasti znalostního inženýrství. Společná jednání byla rozdělena do několika částí. První blok obsahoval především informace o resortním vědeckoinformačním a knihovním systému v ozbrojených silách Polské republiky a činnosti CONIW, který přednesl podplukovník Krzystof Graczyk. V rámci

Ú

14

fondy a jejich využívání v Odborném informačním centru Bundeswehru (FIZBw)“ a „Vědecko-technické informace“. Po něm vystoupil ředitel FIZBw plukovník Kurz, který přítomné informoval o způsobech zpřístupňování dokumentů a o informačním servisu jejich centra. Závěrečný blok semináře byl věnován vědeckým informacím v resortu obrany České republiky. Se zásadním referátem o činnosti Agentury vojenských informací a služeb vystoupil její ředitel Jiří Šuba. O rozsahu činností Ústřední odborné knihovny Ministerstva obrany České republiky informovala účastníky mezinárodního semináře vedoucí knihovny Eva Krupičková. Součástí „českého“ bloku

Komplexně připravený program semináře, uspořádaného ve vojenském rekreačním zařízení v Rynii, byl doplněn krásným koncertem vojenské dechové hudby letectva v rámci slavnostního večera za účasti vysokých vojenských funkcionářů polské armády. První mezinárodní seminář zástupců tří členských zemí NATO vytvořil vhodné podmínky pro dlouhodobou mezinárodní spolupráci a potvrdil také, že trvalá a systematická výměna vědecko-technických informací a spolupráce při informačním zabezpečení uživatelů bude přínosem nejen pro zúčastněné instituce, ale také pro resorty obrany Polska, Německa a České republiky.

In the end of April 2006, Warsaw hosted invitees to the first international seminar “Military-Technical Information in the defense sectors of the Czech Republic, Germany and Poland” held in the framework of the trilateral cooperation among the Polish Main Center of Military Scientific Information (Centralny Osrodek Naukowej Informacji Wojskowej – CONIW), the German Special Information Center of Bundeswehr (Fachinformationszentrum der Bundeswehr – FIZBw) and the Czech Republic MoD Military Information and Service Agency (Agentura vojenských informací a služeb – AVIS), which was attended by, in addition to the representatives of the abovementioned organizations, more than forty librarians and personnel of the Polish military info-centers.

A Hot Issue: Scientific and Technical Information he opening speeches were given by COL Dariusz Kuziel, CONIW Director; COL Fritz-Rennig Kurz, FIZBw Director; and Jiří Šuba, AVIS Director. The opening phase also included an interesting paper on knowledge engineering presented by Dr. Katarzyna Materska. The joint sessions were divided into several blocks. The first block was focused primarily on information about the departmental scientificinformation and library system in the Polish Armed Forces and the CONIW activities briefed by LTC Krzystof Graczyk. This block was also enriched by the speech of LTC Leszek Piórkowski, who familiarized the attendees with

T

activities of the Central Library of the National Defense Academy. Franciszek Chwalczyk from the Central Library of the Military Technical Academy and Miroslaw Nitychoruk from the Information Center of the Military Naval Academy gave further lectures in this session. This part of the seminar also included a paper by Jerzy Roguski and Monika Rokicka on cooperation between the American Information Center and the Polish military information centers. In the block describing the organizational and functional model of the Bundeswehr system of scientific and technical information, Heinz Häge presented two papers “Information Funds and Their Use in FIZBw” and “Scientific-Technical Information” to be followed by COL Kurz, who talked about the information service of their center and the methods of getting access to documents. The final block was dedicated to scientific information in the defense sector of the Czech Republic. The main paper describing the activities of the Military Information and Service Agency was presented by its director Jiří Šuba. Furthermore, Eva Krupičková, the chief librarian, informed the attendees of the international seminar about the scope of duties and responsibilities of the CR MoD Central Special Library. “The Czech block” also included lectures on the availability of scientific information within

the CR defense sector provided primarily by the libraries of the Defense University in Brno and the Military History Institute in Prague given by Gabriela Jandová. Finally, information about the AVIS film archive, its collection and operation completed the content of this block. The seminar enriched its participants with information on activities of libraries and info-centers in the defense sectors of Poland, Germany and the Czech Republic, provided them with a comparison of individual technological procedures and brought some suggestions for taking further steps in the field of military scientific information. New work contacts were established to speed up and improve the process of solving specific informational requirements in the defense sectors. In their working sessions, the directors and other representatives of the Polish CONIW, German FIZBw and Czech AVIS discussed mostly the issues of developing further mutual cooperation in the area of providing military scientific information, holding joint seminars or intership programs and implementing the methodology of exchanging published information materials. The comprehensive schedule of the seminar that took place in the military recreation facility in Rynia was enriched by the beautiful concert of the Air Force Brass Band during the gala evening attended by high representatives of the Polish Armed Forces. The first international seminar for representatives of the three NATO countries created suitable conditions for longtime international cooperation and proved the fact that continuous and systematic exchange of scientific-technical information and collaboration in supporting users of information would contribute not only to the participating institutes but also to the defense sectors of Poland, Germany and the Czech Republic. Eva Krupičková Chief of the MoD AVIS Central Library, Film and Photo Archive

15

IDEB 2006 The Czech Exposition Attracted Attention

Česká expozice

zaujala 16

Veletrh vojenské techniky a vybavení IDEB 2006 se od 3. do 5. května poprvé uskutečnil v Bratislavě. Podle údajů pořádající společnosti Incheba se ho účastnilo více než 200 vystavovatelů ze 13 zemí a doprovázelo jej několik akcí, jako například výjezdní zasedání Poradní skupiny NATO pro průmysl NIAG. Po Slovensku měla na veletrhu největší zastoupení Česká republika. A to nejen z hlediska třicetiprocentního podílu ze všech zahraničních vystavovatelů, ale i z hlediska politické reprezentace. To bylo patrné již při zahajovacím ceremoniálu, kdy na čestné tribuně stáli po boku slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče ministři obrany Slovenska a České republiky Martin Fedor a Karel Kühnl i náčelníci generálních štábů generálporučík ubomír Bulík a armádní generál Pavel Štefka.

mínění političtí i vojenští představitelé se v následném rozhovoru pro média vyslovili o možné spolupráci v oblasti vyzbrojování a modernizace armád. Mohlo by se jednat například o společný postup při výběru a pořízení nového vojenského transportního letounu, který by nahradil stroje An-26, dnes stále ještě používané oběma armádami. Tím by ale možnosti končit nemusely. Podle ředitele sekce vyzbrojování Ministerstva obrany České republiky Jiřího Martinka, který se v průběhu výstavy sešel se svým slovenským protějškem Ivanem Chylou, by se mohlo uvažovat i o případné spolupráci při modernizaci vrtulníků nebo u programu štábního informačního systému či projektu „Voják 21. století“.

Z

DVOJÍ OCENĚNÍ Česká republika měla nejen jednoznačně největší účast ze všech zahraničních vystavovatelů, ale obdržela také dvě hlavní ocenění a poprvé zde rovněž představila několik zajímavých novinek. První cenu za „nejkreativnější expozici“ získal stánek Armády České republiky a Ministerstva obrany. Navrhlo a realizovalo jej oddělení výstavnictví Agentury vojenských informací a služeb (AVIS) ve spolupráci se sekcí vyzbrojování Ministerstva obrany. Podle jejího ředitele Jiřího Martinka, který zároveň oficiálně vedl resortní zastoupení na bratislavské výstavě, nelze zmíněnou událost považovat jen za jakési formální poděkování slovenské strany za širokou českou účast. „Cenu z výstavy IDEB 2006 chápu jako ocenění celého resortu obrany, ale díky flexibilitě má na tom významnou zásluhu AVIS, se kterým sekce vyzbrojování při realizaci výstav několik let intenzivně spolupracuje,“ uvedl ředitel sekce vyzbrojování.

Zmíněný stánek byl vedle nezbytných informačních panelů a velkoplošné projekce ve znamení výbavy pro chemické vojsko. Kromě poprvé veřejně představené polní převozné chemické laboratoře PPCHL-AL2/CH zde byl k vidění také nový provětrávaný protichemický ochranný oděv OPCH 05 či přenosná výbava pro chemický průzkum. Druhé ocenění – „Velkou cenu v kategorii prostředky a zařízení logistické podpory“ – dostala česká společnost Vojenský opravárenský podnik Dolní Bousov za nové nevýbušné zátarasy. Tento železobetonový prvek byl vyvinut vnitřní grantovou agenturou dnes již bývalé Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově a kromě vyšší odolnosti proti překonání těžkou bojovou technikou nebo výrazně snadnější manipulace bez použití mechanizovaných prostředků mají tyto nové zátarasy ještě výhodu v tom, že je lze účinně použít i v mírových podmínkách. Například při povodních jimi lze chránit pilíře mostů nebo je využívat jako základ protipovodňových bariér v kombinaci s pytli s pískem. Do třetice lze ocenit to, že si zástupci českého obranného průmyslu vybrali IDEB 2006 za místo

prvního veřejného představení některých svých výrobků. Tak například společnost DICOM zde vystavovala vícepásmovou vozidlovou rádiovou stanici nové generace RF13250 se zvýšenou odolností proti elektronickému boji. Firma MESIT ukázala vylepšený digitální interkom, společnost EGO Zlín se prezentovala ochranným oděvem EBO-10, který s nafukovacím zařízením pro izolaci osob s virulentní nákazou a prostředkem pro jejich bezpečný transport bude vytvářet ucelený systém bioochrany. Společnost SPEEL Praha vystavovala mobilní provedení svého pracoviště pro vyhodnocování a analýzu uskutečněného letu MDAW 2006 a firma Ledic předvedla model vyvíjené tzv. karuselové střelnice JAKUB GUN CARROUSEL, která na omezeném prostoru umožňuje celou řadu variant střeleckého výcviku na pohyblivé i stacionární cíle.

NÁŠ VÝCHODNÍ SOUSED MODERNIZUJE Slovenské ozbrojené síly i obranný průmysl pochopitelně využily domácí prostředí k maximální prezentaci novinek a několika důležitých modernizačních programů. V letošním roce by měla být dokončena modernizace letounů MiG-29, které pak budou sloužit v systému NATINADS, pracuje se na úpravě vrtulníků Mi-17 pro pátrací a záchranné úkoly. Armáda je vybavována podstatně výkonnějším raketometem RM-70/85 MODULAR schopným střílet municí ráže 122 mm a 227 mm a jsou dodávána lehká obrněná vozidla ALIGATOR 4 x 4. Jedna z jeho variant – vozidlo chemického průzkumu ALIGATOR 4 x 4 PK-RCHBO – získala na výstavě hlavní cenu v kategorii výzbroje a techniky pozemních sil. Kromě těchto probíhajících projektů jsou na Slovensku rozpracovány další projekty například na pořízení nového mobilního komunikačního a informačního systému řízení a velení, moderních mobilních přehledových radiolokátorů krátkého a středního dosahu, nových terénních nákladních automobilů střední i těžké kategorie a také na pořízení již zmíněného vojenského dopravního letounu.

17

IDEB 2006 The Czech Exposition Attracted Attention

The first IDEB 2006, the exhibition of defense equipment, took place in Bratislava (Slovakia) from May 3 to 5, 2006. According to the organizing company Incheba, over 200 exhibitors from 13 countries showed their products and the exhibition was accompanied by other significant events such as the NIAG (NATO Industrial Advisory Group) Conference. Thirty percent of all exhibitors came from the Czech Republic, which was the second largest representation after the host country; moreover, the Slovak and Czech share was highlighted by the presence of political and military VIPs such as the President of the Slovak Republic Ivan Gašparovič, the Slovak and Czech Ministers of Defense Martin Fedor and Karel Kühnl, Chief of the General Staff of the Slovak Armed Forces Lieutenant General ubomír Bulík and his Czech counterpart General of the Army Pavel Štefka, who arrived to attend the opening ceremony.

18

hile talking to media, the abovementioned top political and military leaders expressed their views of potential cooperation in the area of procuring armament for the armed forces and their modernization. For instance, the Czech and Slovak Republics could take joint steps in selection and acquisition of new military transport airplanes to replace the An-26 planes, which are still used by both armed forces. However, there are also further possibilities. In the opinion of Jiří Martinek, Director of the CR MoD Armaments Division, who met his Slovak counterpart Ivan Chyla during the exhibition, we can take into consideration cooperation in the field of upgrading helicopters, accomplishing the program of staff information system or developing the “21st Century Warfighter” project.

W

TWO AWARDS Besides having clearly the largest representation of all the foreign exhibitors, the Czech Republic also reaped two main awards and for the first time presented some new interesting products. The stand of the CR Armed Forces and Ministry of Defense, which was designed and built by the AVIS Exhibitions Section in cooperation with the CR MoD Armaments Division, was awarded first prize for “the most creative exhibition”. According to its director Jiří Martinek, who was also the official head of the delegation representing the Czech defense sector in the Bratislava exhibition, this award cannot just be considered as a kind of formal appreciation by the Slovak party for our broad participation. “I take the prize from IDEB 2006 as credit given to the whole defense sector; however, the flexibility and contribution of our partners from AVIS, with whom we have been intensively cooperating for a long time, was highly significant,” said the Director of Armaments Division. In addition to the necessary information panels and projections on large screens, the stand mostly exhibited items for the Chemical Corps such as the PPCHL-AL2/CH Mobile Field Chemical Laboratory, which was also introduced to the public, the OPCH 05 NBC

protective suit and the portable kit for chemical reconnaissance. The second award “Logistic Support Items and Equipment Grand Prix” was won by another Czech exhibitor, the Dolní Bousov Military Repair Company, for a new type of non-exploding obstacles. These iron-concrete elements were developed by the Internal Grant Agency of the former Military Ground Forces College in Vyškov and their advantage, besides a higher resistance to heavy combat vehicles and much easier manipulation without the use of handling machines, rests in their efficient applicability in peacetime. For instance, they can be used during floods to protect pillars of bridges or as foundations of flood dikes combined with sandbags. Worth appreciating is also the fact that representatives of the Czech defense industry chose IDEB 2006 to be the first place open to the public for exhibiting their products. For example, the Company DICOM showed here the RF13250 multi-band vehicle mountable radio station of the new generation with higher counter-electronic warfare capabilities. The MESIT Company showed the upgraded digital intercom, EGO Zlín presented the EBO-10 protective suit which, in combination with the inflatable cell for isolating virulently infected persons and the vehicle for their safe transportation, will make up a comprehensive bioprotection system. SPEEL Prague exhibited MDAW 2006, the mobile version of the center for flight analysis and evaluation, whereas Ledic Company demonstrated the JAKUB GUN CARROUSEL, a model of the so-called carrousel shooting range, which is still being developed, offering many options to train shooting at moving as well as stationary targets.

OUR EASTERN NEIGHBOR MODERNIZES ITS ARMED FORCES The Slovak Armed Forces and the defense industry obviously made use of their home environment for presenting a maximum amount of new products and some important modernization programs. The modernization of MiG-29 fighter planes to be incorporated in the NATINADS shall be finished by the end of this year and the program of upgrading the Mi-17 search and rescue helicopters is in progress. The ground forces are being equipped with much more efficient RM-70/85 MODULAR rocket launchers capable of firing 122 mm and 227 mm ammunition and new light armored vehicles ALIGATOR 4 x 4 are being delivered to army stores. Worth mentioning is that one of its versions, the ALIGATOR 4 x 4 PK-RCHBO, chemical reconnaissance vehicle, won the main IDEB 2006 award in the category “Ground Forces Armament and Equipment.” Furthermore, the Slovak Armed Forces are engaged in other projects such as the acquisitions of a new mobile communication and information C2 system, modern mobile short and middle-range surveillance radars, new heavy and middle-weight off-road trucks, and the aforementioned military transport aircraft. Michal Zdobinský

Smlouva na obrněné transportéry

podepsána APC Contract Signed a Ministerstvu obrany České republiky byla dne 9. června 2006 podepsána smlouva na dodávku 199 kolových obrněných transportérů pro Armádu České republiky. Ministr obrany Karel Kühnl podepsal smlouvu na dodávku transportérů s generálním ředitelem společnosti Defendia CZ Markem Obšilem. Podpisu byli přítomni také náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva a náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Pavel Štefka. Smluvní stranu Steyer-Daimler-Puch Spezialfahrzeug zastupovali Wiliam H. Cosper, Christian Fuchs a další představitelé. Zavedení nových vozidel PANDUR II bude znamenat významný mezník v modernizaci výzbroje pozemního vojska. Podle schváleného plánu by čeští vojáci měli dostat první transportéry již v příštím roce. Společnost Steyer chce do výroby vozidel PANDUR II zapojit také řadu českých firem. Téměř devadesát procent základu vozidel by měl vyrábět Vojenský opravárenský podnik Nový Jičín, který bude zároveň odpovídat za jejich předávání armádě a servis po celou dobu životnosti.

N

he contract on the purchase of 199 wheeled armored personnel carriers (APCs) was signed at the Czech Republic Ministry of Defense on June 9, 2006. Minister of Defense Karel Kühnl signed the contract for APC supplies with Marek Obšil, General Manager of the Defendia CZ Company. The act of contract signing was also attended by Jaroslav Kopřiva, Deputy Minister of Defense for Armaments, and GA Pavel Štefka, Chief of ACR General Staff. The counterparty Steyer-Daimler-Puch Spezialfahrzeug was represented by Wiliam H. Cosper, Christian Fuchs and other representatives. The acquisition of new PANDUR II armored personnel carriers will be a new significant milestone in modernizing equipment of the land forces. In accordance with the approved plan, the first vehicles shall be delivered not later than the end of the next year. The Steyer Company also intents to include a lot of Czech companies in the manufacture of PANDUR II APCs. The company Vojenský opravárenský podnik (Military Repair Enterprise) Nový Jičín, which should manufacture almost ninety percent of their basic structure, will be responsible for handing them over to the armed forces and providing services during their complete life-time. Photos: Radko Janata

T

19

BALT 2006 Rozhodují vteřiny... Pouze několik vteřin mají obsluhy protiletadlových raketových kompletů KUB na zachycení a zničení cíle. „My zde nepočítáme v minutách či desítkách sekund,“ říká velitel českého kontingentu na cvičení BALT 2006, velitel protiletadlové brigády plukovník Josef Slavík, a dodává: „My zde počítáme na vteřiny. Jsme pod tlakem. Během šesti, sedmi sekund musíme zničit cíl. Stačí chvilkové zaváhání, chybný pokyn a výsledek roční práce, ročního výcviku je nenávratně ztracen.“ Cílem cvičení BALT 2006 bylo prověřit připravenost obsluh raketových kompletů na vedení bojové činnosti a provést ostré bojové střelby. Příslušníci Armády České republiky se ostrých střeleb na polském vojenském polygonu Ustka u Baltského moře účastní již od roku 1998. Letošní střelby, kterých se zúčastnili také náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Pavel Štefka, zástupce náčelníka GŠ AČR generálmajor Emil Pupiš, velitel společných sil generálmajor Josef Sedlák a velitel pozemních sil brigádní generál Ján Gurník, však měly řadu nových specifik kladoucích vyšší nároky především na práci palebných důstojníků a operátorů.

20

Seconds Are Crucial…

The operators of the KUB antiaircraft missile launchers have only several seconds to lock on and destroy a target. “We don’t count in minutes or tens of seconds,”says COL Josef Slavík, commander of the Antiaircraft Brigade and the leader of the Czech contingent at the Exercise BALT 2006, and adds: “We indeed count in seconds, as we are under pressure. A target must be destroyed within six or seven seconds. Merely a moment of hesitation and a wrong instruction can kill all the results of a yearlong work and tough training.” The aim of the Exercise BALT 2006 was to check the readiness of the missile launcher operators to conduct combat actions and carry out live firing. Since 1998, personnel of the Czech Armed Forces have been participating in live fires taking place in the Ustka Military Training Area at the Baltic Sea. However, the last fires, which were also attended by GA Pavel Štefka, Chief of the ACR General Staff; MG Emil Pupiš, Deputy Chief of the ACR GS; MG Josef Sedlák, Joint Forces Commander; and BG Ján Gurník, Land Forces Commander, included many new specific features putting higher demands on the activities of fire control officers and operators.

„NAOSTŘIT“... Na přípravě a sestavení všech součástí palebného kompletu KUB se podílejí desítky příslušníků protiletadlové baterie. Každý z nich přesně zná svou úlohu, každý z nich si je vědom, že i na něm závisí výsledek ostrých střeleb. Připravují se nejenom nabíjecí a odpalovací zařízení, lokátory, ale kompletují se také vlastní rakety. „Musíme je naostřit,“ sděluje mi stroze plukovník Slavík, který ostré střelby na Baltu zažil již několikrát. Nejsem „rakeťák“, a tak přemýšlím, jak se ostří rakety... „Ostření je proces, kdy připravujeme raketu, aby mohla být použita a odpálena z odpalovacího zařízení. Společně s polskými odborníky raketu zkompletujeme, namontujeme křidélka, stabilizátory, naplníme raketu vzduchem a překontrolujeme všechny funkce, obvody, mechanismy a systémy, aby byla raketa schopna zachytit cíl a zničit ho,“ dozvídám se od velitele kontingentu. Ke kompletaci se používá polská technologická linka a polští odborníci zde také do raket montují speciálně vyvinutý systém. Ten v případě, že raketa mine cíl, zajistí její samozničení v určeném sektoru. Kontrolují se také nasávací otvory pro vzduch. Vše musí být stoprocentní, i když...

ZAMĚŘIT... Pozorovat práci obsluh při zaujetí palebného postavení je v mnohém poučné. Jednak vidíte, že tyto týmy jsou skutečně sehrané a každý zná svou úlohu i místo, a zjistíte také, že porozumět jejich žargonu vyžaduje jak odborné znalosti, tak potřebnou dávku smyslu pro humor. „Jdeme ‚usevernit‘ lokátor,“ zní písečnou pláží. Velitel baterie poručík Lukáš Málek chvíli pozoruje práci kolegů s přístrojem určeným k nastavení severu. „Od nadřízeného dostaneme azimut a dálku, ale každý lokátor je na jiném místě. Musíme je tedy ‚usevernit‘, abychom byli všichni schopni vést palbu na zjištěné cíle,“ dozvídáme se od velitele baterie, který při střelbách současně zaujímá pozici palebného důstojníka. Právě on v posledních sekundách společně s operátory praporčíkem Janem Borákem a nadrotmistrem Štefanem Valigurským rozhodují o úspěchu či neúspěchu střeleb. „Je to hodně stresové,“ přiznává poručík Málek, který se střeleb účastní již podruhé, ale poprvé letos bude držet prst na spoušti a odpa-

21

Seconds Are Crucial… lovat raketu. „Na vzdálenosti čtyřiceti až padesáti kilometrů dostaneme povel k zachycení cíle. Na čtyřiadvacátém kilometru dochází k odpoutání se cíle od jeho nosiče letounu.“ Právě tento okamžik je pro obsluhu lokátoru kritický. Operátor musí zachytit ten správný cíl, nesmí sledovat nosič, to by byla osudová chyba. „Tento způsob ostrých střeleb je jednou ze specifik zdejší střelnice,“ vysvětluje nám další souvislosti plukovník Slavík. „Terč – raketa vystřelená z letounu Su – nemá tak velkou odrazovou plochu a na obrazovce lokátoru v určitý okamžik máte cíle dva. Vy ale musíte zachytit, sledovat a ve správný okamžik zničit ten menší.“ Slova velitele kontingentu potvrzuje poručík Málek. „Po oddělení cíle od nosiče musíte počkat pět až šest sekund, než nosič opustí prostor a vy dostanete do sluchátek povolení, že smíte pálit. Pak vám zbývá posledních pět, šest sekund. Zde nesmíte zaváhat, tady se rozhoduje o všem. Když promeškáte ten správný zlomek sekundy, tak střelby končí.“ Poručík Málek si věří a ví, že nemá cenu čekat a přemýšlet. „Ten čas šíleně letí. Jakmile zazní – palba povolena, zmáčknu to pravým palcem. Nebudu čekat ani vteřinu.“

VYCVIČIT... Ostré střelby nad Baltem mají i svá další specifika. Střílíte nad moře a již samotný způsob zobrazení vodní hladiny na obrazovce lokátoru v případě bezvětří nebo naopak velkých vln dokáže operátorům značně znepříjemnit situaci při identifikaci a sledování cíle. Vycvičit obsluhy protiletadlových raketových kompletů KUB na všechny možnosti vedení bojové činnosti v současných podmínkách používaní různých elektronických systémů umožňuje také účast na dalších mezinárodních cvičeních. „Letos jsme se již podruhé zúčastnili cvičení ELITE 2006 na území Spolkové republiky Německo,“ doplňuje informace o možnostech výcviku obsluh velitel brigády plukovník Slavík. „Společně s námi cvičili Němci, Nizozemci a také Litevci. Specifikou je, že zde působíte za velmi hustého leteckého provozu, kdy se snažíte zachytit a zničit určený cíl, ale pilot se současně snaží opačně lokalizovat vaše postavení a zničit vaše zařízení. Letouny jsou navíc vybaveny raketami HARM a ALARM, které jsou schopny vás při delším provozu lokátoru okamžitě zaměřit. Musíte zvažovat, kdy lokátor zapnout a jak dlouho ho nechat vyzařovat do okolí.“ Jedním z cílů cvičení ELITE také je prověřit schopnost začlenění systémů KUB do aliančních struktur. „Námi používané komplety jsou stále schopné účinně působit i ve spolupráci s prostředky aliančních partnerů,“ vysvětlil nám současnou pozici protiletadlové raketové brigády její velitel plukovník Josef Slavík. „Komplety KUB jsou zbraně, které stále budí respekt a jsou schopny velmi efektivně působit v prostoru nasazení. V současné době se dokončuje zavedení automatizovaných systémů řízení, které nám umožní napojit se k aliančním prostředkům a být jim rovnocenným partnerem.“

22

“SHARPENING…” Dozens of antiaircraft personnel are involved in preparing and assembling the KUB missile launchers. Everyone knows their role and is fully aware that they contribute to final results of live fires. In addition to preparing loaders, launchers and locators, they also have to assemble the missiles. “We must sharpen them,” says laconically Colonel Slavík, who has been taking part in the live fires at the Baltic Sea for several times. As I am no expert in this job, I try to find how missiles can be sharpened… “Sharpening is a process of preparing a missile to be ready for using and launching from its missile carriage. Together with Polish specialists, we assemble the missiles, mount the ailerons and fins, fill the missile with air and check all the functions, circuits, mechanisms and systems so that the missile is capable of locking and destroying a target,” the contingent commander explained to me. The missiles are assembled in the local technological line and Polish specialists mount into them a special self-destruction system which, if the missile misses its target, shall destroy it in a designated area. The air inlets are also checked, as everything must be completely fulfilled, but…

LOCATING... Watching the activities of operators at their fire positions can teach you many useful lessons. First, you can see that these teams are perfectly orchestrated and everybody knows their role and position; furthermore, you will find that understanding their slang needs both professional knowledge and a kind of sense of humor. “Let’s ‘norther’ the locator,” sounds on the beach. Equipped with the north seeking device, 2LT Lukáš Málek, battery commander, is observing the work done by his buddies. “Our superiors give us the azimuth and the distance, but each locator is on a different spot. Therefore, we must ‘norther’ them so that they all can fire at located targets,” we are being informed by the battery commander, who at the same time fulfills the duties of the fire control officer. Just he and his operators CW-2 Jan Borák and W-3 Štefan Valigurský are those who decide on success or failure during the last seconds. “It’s highly stressful,” admits 2LT Málek, who is taking part in his second Baltic live firing; however, for the first time he is going to push the buton and launch the missile. “We will receive the command to locate the target at the distance between forty and fifty kilometers. The target will break away its carrier at 24th kilometer.” Right this moment is the most critical for the personnel operating the locator. The operator must lock on the right target and avoid committing the fatal error, which rests in tracking the carrier. “This method of live firing is a specific feature of the local range,” explains Colonel Slavík. “Our target, which is the missile launched from Su-aircraft, does not have such a large reflecting surface, so you can see on the locator screen two targets in a certain moment; however, you must lock, track and destroy the smaller one

in the right moment.” 2LT Málek confirms the words of the contingent commander. “As soon as the target is separated from its carrier, you have to wait five or six seconds until the carrier leaves the area, then you will hear in your earphones the approval for firing. After that you have the last five or six seconds, so you may not hesitate because it is the most crucial point. If you miss the right split second, the fire will be over. Nevertheless, 2LT Málek trusts in his own skills and knows that he has no time for waiting or thinking. “Time flies so fast. When I hear ‘clear to fire’, I will immediately push the button. I won’t wait any single second.”

TRAINING... The live fire taking place above the Baltic Sea has some other specific features. For instance, the way how the sea level is displayed on the locator screen in calm air or, on the contrary, when the sea is heaving, can make their process of target identification and tracking more difficult. Training operators of the KUB antiaircraft missile launchers and preparing them to conduct any combat actions under contemporary conditions of using different electronic systems is also facilitated by their participation in other international exercises. This year we have twice taken part in the Exercise ELITE 2006 in Germany,” Colonel Slavík adds further information on training opportunities. “We have trained together with German, Dutch and Lithuanian soldiers. The specific point of these exercises lies in the fact that we must operate in the environment of very dense air traffic and try to lock on and destroy a target, but airplane pilots simultaneously attempt to locate our position and destroy our launchers. Moreover, the airplanes are equipped with the HARM and ALARM missiles, which can quickly locate us if the locators are operating for a longer time. We have to think carefully when the locator shall be turned on and how long it should be in operation.” An objective of the Exercise ELITE was to verify the capabilities of the KUB system for their inclusion into NATO structures. “The launchers that we use are still capable of running an efficient operation even in collaboration with our NATO partners,” the brigade commander Colonel Slavík explained to us the current position of the antiaircraft missile brigade. “The KUB launchers are weapons, which still raise respect and can operate very efficiently in the area of deployment. At present, the introduction of the automated control systems, which will enable us to cooperate on an equal basis with the equipment of our partners in the Alliance, is being finalized.” Jan Procházka Photos: Jan Procházka and Jan Kouba

Flying Rhino 2 006 a přelomu letošního května a června se nad územím České republiky uskutečnilo již počtvrté cvičení společných sil Armády České republiky a ozbrojených sil Velké Británie Flying Rhino 2006. Cvičení, jehož cílem bylo procvičit navádění letounů na pozemní cíle, udržet nebo zvýšit bojovou kvalifikaci českých předsunutých leteckých návodčích a procvičit letové postupy pilotů při navádění na pozemní a doplňkově i na vzdušné cíle, se zúčastnilo téměř čtyři sta příslušníků společných sil AČR a přes dvě stě šedesát vojáků z Velké Británie. Společně s nimi zde letos cvičilo také deset příslušníků Ozbrojených sil Slovenské republiky. O rozsahu cvičení a jeho náročnosti na plánovací a koordinační činnost svědčí i skutečnost, že britské a české letouny a také vrtulníky se pohybovaly nad územím několika českých krajů. Z britské strany zde působily letouny Tornado z 13. letky Britského královského letectva a letouny Hawk z britské školy leteckých návodčích. Čeští piloti při cvičení usedali do kabin letounů L-159 z čáslavské základny, pilotovali stroje L-39 z Náměště nad Oslavou a část úloh plnili také piloti z Přerova s vrtulníky Mi-24 a Mi-17. Průběh jednotlivých leteckých operací pozorně sledovali a s týmem určených odborníků vyhodnocovali oba řídící cvičení: za českou stranu zástupce velitele společných sil – velitel vzdušných sil brigádní generál Ladislav Minařík a za Brity major Gary Partridge, který se cvičení účastnil již v minulosti. K jeho letošnímu průběhu uvedl: „Musím říci, že je poznat každý rok výcviku. Komunikace je stále snazší a úkoly zvládáme společně.“ Podle názorů britských pilotů nebyla orientace nad českým terénem složitá. „Létání ve vzdušném prostoru České republiky mi připomíná severní část Anglie,“ prohlásil jeden z pilotů RAF a dodal: „Máme tam podobný ráz krajiny a také spoustu malých vesniček.“

N

his year, at the end May and beginning of June, already for the fourth time, the “Flying Rhino 2006” exercise of the Joint Force of Czech Republic and the Great Britain Armed Forces took place over the territory of the Czech Republic. In this exercise, the objective of which was to train the homing of aircraft on ground targets, maintain and improve combat qualification of Czech forward air controllers and train pilots in flight procedures of homing on ground and air targets, took part almost four hundred ACR Joint Forces personnel and more than two hundred and sixty British Royal Air Force personnel. This year, ten members of the Slovak Republic Armed Forces also participated in the exercise. British and Czech aircraft and helicopters flew over the territory of several Czech regions, which required exacting planning and co-ordination. The British Tornado aircraft from the 13th RAF Squadron and Hawks from the British school for forward air controllers participated in the exercise. Czech pilots sat in the cabins of L-159 from the Čáslav Air Base, piloted L-39 aircraft from Náměšť nad Oslavou and part of the tasks was accomplished by pilots from Přerov Helicopter Base with Mi-24 and Mi-17 helicopters. Both exercise controllers: Brigadier General Ladislav Minařík, Joint Force Deputy Commander – the Air Force Commander for the Czech side and Major Gary Partridge for the British side, who already took part in this exercise in the past, have carefully checked individual air operations with a team of earmarked specialists. Major Partridge said about the course of this year’s exercise: “I must say that every year of training is visible. Communication is increasingly easier and we tackle tasks jointly.” According to the opinion of British pilots, an orientation over the Czech terrain was quite easy. “Flying in the airspace of the Czech Republic reminds me of the northern part of England,” said one of RAF pilots and he added: “There is a similar type of landscape and plenty of small villages in this part of England.” Jan Procházka

T

Photos: Jan Kouba

23

Rozhodujícím úkolem pro rok 2006 je vycvičit, připravit a prověřit jednotky brigádního úkolového uskupení k operačnímu použití. K 31. prosinci roku 2006 mají vybrané útvary a jednotky Armády České republiky – a mezi nimi také 4. brigáda rychlého nasazení – dosáhnout požadovaného stupně připravenosti a být schopny operačního nasazení v souladu s vojenskopolitickými ambicemi České republiky. Na situaci v přípravě a ve výcviku jednotek určených ke splnění tohoto hlavního úkolu letošního roku jsme se zeptali velitele 4. brigády rychlého nasazení plukovníka gšt. Aleše Opaty.

Výstavba brigádního úkolového uskupení pokračuje The Development of the Brigade Task Force Continues

Pane plukovníku, setkáváme se ve výcvikovém prostoru, kde právě cvičí vaše jednotky. Jaká je současná situace v plnění stanoveného zadání? Naším úkolem je do konce roku dosáhnout plné připravenosti. Dnes začínáme druhou fázi výcviku, to znamená výcvik praporních úkolových uskupení. Ukončili jsme první fázi, kde jsme provedli rotní taktická cvičení. Nyní se zaměřujeme na činnost praporů a připravujeme se na praporní taktická cvičení s bojovými střelbami. Dosažení určeného stupně připravenosti vyžaduje zvládnout řadu nových postupů a úkolů. Co to pro jednotky znamenalo? Z pohledu toho, co se vojáci musí naučit, mi nezbývá než konstatovat, že nových úkolů je hodně. Protože když si představíte pojem plná

24

připravenost, znamená to, že se připravujete pro celé spektrum operací – tedy na operace obranné, útočné, operace na zdrženou, mírové operace a další. Takže výcvik je poměrně intenzivní, což vyplývá i ze skutečnosti, že je soustředěn do období pouhých deseti měsíců. Jsou útvary a jednotky v současné fázi již naplněny na požadované počty a vybaveny potřebnou technikou a materiálem? Z hlediska personální a materiální naplněnosti jsme v současné době přibližně na osmdesáti pěti procentech, což je poměrně slušné. Samozřejmě z hlediska mezinárodních závazků musíme být ke dni dosažení požadovaného stupně připravenosti naplněni na sto procent. Zbývajících patnáct procent průběžně doplňujeme tak, aby brigáda byla k 1. říjnu na stanovených počtech.

Budou tito nově zařazení vojáci schopni plnit náročné úkoly, které vyplývají z charakteru možného nasazení? Doplňování novými vojáky je prostě realita života profesionální armády. Máme u jednotek vojáky, kteří zde slouží dva, tři či čtyři roky a jsou dobře vycvičeni, ale přirozeně k nim zařazujeme také nováčky, kteří absolvovali různé rotmistrovské kurzy ve Vyškově. Tito vojáci mají minimální zkušenosti a absolvovali pouze základní výcvik. Jsme však schopni systémem docvičení těchto vojáků udržet připravenost jednotek na daném stupni. Klade to samozřejmě zvýšené nároky na organizaci a intenzitu výcviku. Zvládnout rozsah úkolů brigádního úkolového uskupení znamená i nové nároky na velitele všech stupňů, včetně vás. Ve struktuře

nemáte například vrtulníkovou jednotku, a přesto ji budete řídit… My nejsme nově formovanou brigádou, máme za sebou dvanáct let tvrdé práce a náročného výcviku. Po celou tu dobu plníme úkoly jako lehká brigáda, takže se domnívám, že v oblasti operací lehkých jednotek máme velmi dobré zkušenosti. Máme velice dobře připravený velitelský sbor a štáby praporů, řada velitelů absolvovala různé zahraniční kurzy. Po 601. skupině speciálních sil máme největší koncentraci absolventů kurzů Rangers a Commandos, ale i dalších speciálních kurzů. Ve vztahu k aeromobilním operacím se tedy domnívám, že díky získaným zkušenostem nebude v řízení vrtulníkových jednotek žádný zásadní problém. Hovoříte nejen o personálním, ale také materiálním dovybavení jednotek. Ve výhledu jsou nové obrněné kolové transportéry… Zavedení nových obrněných kolových transportérů bude pro nás znamenat, že se vojáci budou muset přecvičit na tuto techniku, což nepovažuji za náročný a složitý proces. To je ovšem zatím perspektiva příštích let. V současnosti máme připravené týmy lidí, kteří se nezbytnými úkony budou zabývat až ve chvíli, kdy to bude aktuální. Nyní se připravujeme a cvičíme se stávající technikou. Připravujete se na všechny typy operací. Co z toho pro jednotky vyplývá, jaké postupy musí zvládnout? My jsme se na všechny typy obranného i útočného boje připravovali vždy. Přirozeně výcvik byl a je rozfázován po etapách, takže v jedné etapě se vedl výcvik na úrovni jednotek, aby se sladily v různých činnostech. Nezastírám, že větší procento výcviku bylo věnováno útočné činnosti. Souběžně s tím probíhala příprava štábů na všech stupních. Je nastolen poměrně široký komplex štábních nácviků jednotek a nácviků celého systému velení a řízení tak, abychom se neustále zdokonalovali, aby jednotky byly schopny přijímat signály, abychom byli schopni velet jednotkám a řídit je v nových druzích bojové činnosti. Zmínil jste, že řada vašich vojáků absolvovala různé speciální zahraniční kurzy, vaše podřízené jednotky působily v různých mírových operacích především na Balkáně. Využijete tyto zahraniční zkušenosti při plnění nových úkolů? Zkušenosti z mírových operací při tomto druhu výcviku nevyužijeme. Naším zaměřením je vedení reálných bojových operací a mírové operace jsou pouhou součástí výcviku vojáků až ve finální fázi. Například 42. mechanizovaný prapor bude v lednu 2007 vyslán k plnění úkolů do mise KFOR, tak až do listopadu letošního roku budou vojáci plnit úkoly spojené s bojovým výcvikem. V listopadu ukončí tuto fázi a začnou se připravovat na misi. Vždy je totiž jednodušší připravit vojáky na méně náročnou operaci, zatímco my se průběžně připravujeme na tu nejhorší variantu, která by mohla nastat – tedy na reálný boj v prostoru asymetrického válčiště. Na závěr celé přípravy vás čeká verifikace dosažené připravenosti.

Co vše ještě musíte zvládnout do příchodu verifikační komise? Národní prověrka se skládá ze dvou částí. První část je řekněme teoretická, kdy se kontroluje dokumentace, operační plány, naplněnost jednotek a jejich vybavenost materiálem, takže jde spíše o materiálně-logistickou oblast. Pak následuje část praktická, kdy je jednotka nasazena v terénu s konkrétním úkolem. Například pro 43. a 41. prapor to znamená plnit úkoly námětu blížícího se prapornímu taktickému cvičení. V rámci plnění pak je jednotka posuzována, jaké má schopnosti, zda je schopna se například maskovat, zda je udržitelná v prostoru nasazení, zda je schopna reagovat v zamořených prostorech, přesunovat se a samozřejmě zda je schopna vést nepřetržitou bojovou činnost. Všechny tyto ukazatele jsou zkoumány a my se na ně musíme připravit. Pro mne osobně je tento typ kontroly připravenosti jednotky lepší než třeba komplexní kontrola. Ta se z pohledu našich předpisů zabývá až jednotlivcem a selhání jedince může potom velmi negativně ovlivnit hodnocení celé jednotky. Kontrola, která nás čeká, se zabývá bojovými schopnostmi jednotky jako celku, takže případné selhání jedince není až tak důležité – v případě reálné činnosti by jednotka přišla o vojáka, ale nemělo by to vliv na činnost celé jednotky. Já osobně vítám, že v Severoatlantické alianci je tento systém kontrol zaveden a že i my budeme testováni tímto způsobem. Na začátku roku jste prohlásil: „Pro nás, příslušníky brigády, je ctí, že úkolem vytvořit historicky vůbec první úkolové uskupení schopné nasazení k řešení jakýchkoli situací byla pověřena právě 4. brigáda rychlého nasazení.“ I přes náročnost úkolů si za těmito slovy stále stojíte? Ano, je to pro nás důležité. Výcvik je intenzivní, ale nám se líbí, že poměrně často a tvrdě cvičíme. Samozřejmě, jsou vojáci, kteří to vzdají a odejdou, ale to je minimální počet. Zatím jsem spokojen. Co mne ovšem tíží, není náročnost výcviku, ale spíše přebujelá vojenská byrokracie. I když chápu, že jde o jeden z kontrolních armádních mechanismů, v současné době narůstá úroveň byrokracie například v oblasti pravidelných hlášení do takového rozměru, že se v tom dá těžko orientovat. Každopádně jsem pevně přesvědčen o tom, že takové množství dokumentů stejně nikdo nestačí přečíst. Přestože žijeme v době obrovského rozmachu informačních technologií, a to i v armádě, papír je tak stále nejdůležitějším komunikačním prvkem. Velitel čety, roty či praporu má cvičit vojáky a ne produkovat tuny papíru, aby dokázal, že opravdu něco dělá. Hovoříte, že někteří vojáci to vzdají. Je to z důvodů fyzických nebo psychických? Já neprovádím nábor ani výběr těchto vojáků, kteří k brigádě přicházejí z Vojenské akademie z Vyškova. Přirozeně, ne všichni mají jasnou představu o tom, co je čeká, a pracovníci oddělení náboru na krajských velitelstvích nejsou vždy schopni jim zcela detailně vysvětlit, co u jednotek v armádě budou dělat. Uvedu příklad: nastoupí k nám voják – dvacetiletá žena na funkci operátor BVP. Je snaživá, umí stří-

let, chce tu práci dělat, ale je tak malá, že aby mohla střílet z bojového vozidla pěchoty, musí sedět na přilbě. My ji samozřejmě nezatracujeme, ale přeložíme ji na jinou funkci, kterou dělat může. Jde ovšem o zářný příklad toho, že člověk – personalista, který ji předurčil na původní funkci, vůbec nepřemýšlel, jaký to bude mít dopad na ni a na celou jednotku. Prostě jen vyplnil kolonku. Důvodem odchodů je i fyzická nepřipravenost. Nestačí uběhnout za dvanáct minut určitou vzdálenost, udělat třicet kliků a čtyřicet sedů-lehů. Plnění úkolů u brigády je o celkové fyzické připravenosti toho kterého vojáka. Byl jste svědkem činnosti roty zbraní výsadkového praporu, kde minomet váží šedesát kilogramů, jsou na to čtyři vojáci a každý navíc nese svou výstroj a výzbroj. Voják na takovou práci musí být dispozičně připraven. Brigádní úkolové uskupení nebude v případě nasazení do mezinárodní operace působit samostatně. Jste ve styku se zahraničními jednotkami, se kterými můžete být nasazeni? Jeden z praporů je vyčleněn do sil rychlého nasazení Severoatlantické aliance pod 1. obrněnou divizi (UK) a od toho se také odvíjí naše poměrně intenzivní spolupráce s touto jednotkou. Máme velmi solidní spolupráci i se 4. PARA britské armády, kde dvakrát až třikrát ročně absolvujeme různé výměnné stáže, společná cvičení a soutěže. Orientujeme se, a to díky i úzké spolupráci s přidělencem obrany Velké Británie plukovníkem Newtonem a poradcem náčelníka Generálního štábu generálem Smithem, na zmiňovanou 1. obrněnou divizi. Nejsou to však naše jediné zahraniční kontakty. Před válkou v Iráku jsme také poměrně intenzivně spolupracovali se 173. americkou výsadkovou brigádou. V loňském roce byla zahájena i spolupráce v rámci European Challenge s armádou německou a rakouskou, ale naše kontakty jsou nyní vzhledem k nasazení těchto jednotek do zahraničních misí vedeny spíše elektronickou poštou, kde si vyměňujeme alespoň některé zkušenosti a informace. Pane plukovníku, dovolte poslední otázku. Jak zvládáte úkoly spojené s výstavbou základny v Žatci? Přiznám se, že jsem na základně dlouho nebyl, ale doufám, že vše probíhá v souladu se schváleným plánem výstavby perspektivní posádky Žatec. Zatím se nám daří stavební úkoly zvládat v dohodnutých termínech. Hlavní nápor na stavební činnost nás ovšem čeká až v příštím roce, kdy objem těchto prací bude poměrně vysoký. Výstavba základny je náročný úkol a klade i vyšší požadavky na lidi, kteří za tuto oblast zodpovídají. Věřím, že vše zvládnou, protože právě nyní, kdy se připravujeme na dosažení stanoveného stupně připravenosti a plníme s tím související úkoly, těžiště práce spojené s výstavbou leží na těchto pracovnících. Předpokládám, že každý si umí představit, že skloubit dohromady intenzivní výcvik a výstavbu základny je poměrně složitý úkol.

25

The Development of the Brigade Task Force Continues

The crucial mission set for the year of 2006 is to train, prepare and test the brigade task force units for their operational deployment. By the end of 2006, the earmarked ACR units, including the 4th Rapid Deployment Brigade, shall achieve the required level of readiness and operational deployability in accordance with the military and political ambitions of the Czech Republic. The remaining fifteen percent are being Hence we asked GS COL Aleš Opata, continuously completed so that the brigade the commander of the 4th Rapid meets the target numbers on October 1, 2006. Deployment Brigade, to inform us Will these newcomers be able to on the situation in the training and accomplish such difficult tasks preparation of the units earmarked corresponding with the nature of for executing the main 2006 mission. potential deployment? Colonel, we have met in the military area where your units are training. What is your current situation in accomplishing the assigned mission? Our mission is to achieve full readiness by the end of this year. Today, we have started the second training phase, which means training the battalion task forces. The first phase, during which we carried out company tactical exercises, has finished; so now we are focused on battalion activities and preparing for battalion tactical exercises with live shooting.

Simply said, the reality of professional armed forces includes recruiting new soldiers. Our units have well-trained professionals, who have been here for two, three or four years, but we obviously add to them new graduates from various NCO courses in Vyškov. These newcomers have only passed through their basic training and have minimum experience, but our system of improvement training can raise their skills and thus maintain the units at the required level of readiness. Certainly, we have to cope with higher demands on training intensity and its organization.

Reaching the required level of readiness necessitates mastering plenty of new procedures and duties. What does it mean for the units? From the perspective of meeting the training plan, I must say that soldiers have to fulfill a lot of new tasks. The term full readiness means being prepared for the complete spectrum of operations, i.e. defensive, offensive, delaying, peacekeeping, and so on. Therefore, the training is relatively intensive, as evidenced by the fact that it is within the period of only ten months.

Accomplishing such a wide scope of tasks assigned to a brigade task force is a new challenge for the commanders at all levels, including you. For instance, your structure does not include any helicopter units; however, you will assume command over one… Our brigade is not newly built; we have passed through twelve years of hard work and difficult training. During that long time, we have been acting as a light brigade, so I think that we have rich experience in the operations of light units. Our commanders and battalion staffs are well prepared; moreover, many commanding officers attended various foreign courses. After the 601st Special Forces Group, our brigade includes the most graduates from Rangers, Commandos and other special courses. Thanks to our rich experience, I don’t expect any significant problem in controlling helicopter units.

Have the units already been completely manned and equipped with all necessary material? As pertains to the personnel and material target numbers, we have currently reached 85 percent, which is a relatively good result. Of course, regarding the international commitments, we must achieve one hundred percent by the day of attaining the full level of readiness.

You speak not only of manning, but also about equipment. New wheeled armored personnel carriers are being procured… The acquisition of new wheeled armored personnel carriers means that our soldiers will have to go through retraining which, in my opinion, is neither a difficult nor a complicated process. However, it is a perspective of future years. Currently, we have already prepared the teams that are going to do the needed work not sooner than it becomes necessary. For the time being, we train with the equipment that is available. You are getting ready for all types of operations. What does it mean for the units? Which procedures will they have to master? We have always trained all types of defensive and offensive combat actions. Obviously, the training has always been divided into phases; so one phase has contained the training at the level of units so that they are coordinated in various activities. I don’t conceal that we have dedicated a larger part of training to offensive operations. In parallel, the staff training at all levels has been running. We have established a comprehensive block of staff training at units combined with the system of command and control training so that all can improve, the unit can receive signals and we can lead the units and control them in new types of combat actions. You have mentioned that many of your soldiers attended various special foreign courses and your subordinate units were engaged in different peacekeeping operations, especially in the Balkans. Will you exploit this international experience in accomplishing new missions? We will not develop experience from peacekeeping operations in this type of training. We are aimed at conducting real combat operations and peacekeeping operations form a mere part of the training, which is put into the final phase. For example, the 42nd Mechanized Battalion will be sent to the KFOR mission in January 2007; thus its soldiers will be engaged in combat training by this November. In November, they will finish this phase to start getting ready for the mission. Preparing soldiers for a less demanding operation is always easier; meanwhile, we have been continuously training for the worst situation that can happen, i.e. real combat actions in an asymmetric theater of war. The process of your preparation will culminate in verification. What will you have to manage before the verification commission comes? The national test consists of two parts. The first part can be called theoretical, as it includes

26

checking the documentation, operation plans, meeting the personnel target numbers of units and their equipment. So it is more focused on logistics. The practical part, when the unit is deployed on the ground to accomplish a specified mission, follows afterwards. For the 43rd and 41st battalions it means fulfilling tasks resulting from the scenario, which is similar to a battalion tactical exercise. In doing so, the unit is evaluated in terms of its different capabilities such as camouflage skills, sustainability in the area of deployment, reactibility in contaminated areas, movability, and capability of conducting sustained combat operations. All the above mentioned indicators are rated and we have to be prepared. In my opinion, this test is better than a complex inspection, which is, in the light of our regulations, focused more on individuals; thus failure of an individual can have a negative effect on the rating of the whole unit. The test that we will undergo is focused on combat capabilities of the unit as a whole, so eventual failure of an individual is not so important since in a real combat action the unit would lose a soldier, but this loss would not influence the unit’s operation. I am personally glad that the North Atlantic Alliance has introduced this system of tests and that we are going to be tested in this manner. In the beginning of this year you announced: “We, as the members of the brigade, are honored that the mission of building historically the first deployable task force to respond any situation has been assigned just to the 4th Rapid Deployment Brigade.” Do you still abide with these words in spite of all the difficulties? Yes, it is important for us. The process is intensive, but we like undergoing frequent and tough trainings. Of course, there are some soldiers who give up and leave, but only a minimum number. For the time being, I am satisfied. The point that I am worried about is not training challenges, but the rampant military bureaucracy. Although I understand that regular reporting is a military controlling mechanism, the bureaucracy in the area of numbers of regular reports has reached such a monstrous dimension that hardly anybody can orientate here. Anyway, I am convinced that nobody can read such a huge pile of documents. Despite the fact that we live in an age of booming information technologies, which also affect the armed forces, paper has still remained the most important communication tool. Platoon, company and battalion commanders must train soldiers and not produce tons of papers to prove that they are doing something. You have mentioned that some soldiers give up. Is it for physical or mental reasons? I neither recruit nor select the soldiers who come to the brigade from the Vyškov Military Academy. Obviously, not all of them have a clear idea what to expect; moreover, the employees at the recruitment sections of the regional headquarters are not always able to explain to them in detail what they are going to do in the armed forces. I will show you an

example: A twenty-year old female soldier comes to us to do the job of an IFV (infantry fighting vehicle) operator. She is indeed diligent, can shoot and wants to do this job, but she is so small that she must sit on a helmet to be able to shoot in the IFV. Of course we don’t damn her, but we have to relocate her where she can do the work efficiently. This is a typical example how a personnel clerk, who assigned her to the former position, did not at all think of the effects on her and the whole unit. He simply filled in a form. Some soldiers leave because of their physical insufficiency. To become a valuable member of our units is not only a matter of passing the twelveminute run test, doing thirty push-ups and forty sit-ups. Our brigade fulfills such difficult tasks that need all-around physically prepared personnel. You could see the Weapons Supply Company of our Airborne Battalion in action; we should realize that four soldiers, each one equipped with their own weapons and outfit, carry a heavy mortar of sixty kilos weight. Soldiers must be physically prepared to do such work. If deployed in a multinational operation, the brigade task force will not operate separately. Are you in contact with those foreign units that can be deployed together with yours? One of our battalions has been earmarked to the NATO Reaction Force into the structure of the 1st Armored Division (UK); therefore, we have developed a relatively intensive cooperation with this unit. We have also established a very good collaboration with the British 4th PARA, where we go twice or three times in a year to take part in various joint exercises, competitions and exchange activities. Our contacts are orientated to the aforementioned 1st Armored Division,

and in this regard, I want to highlight the close cooperation with COL Newton, the UK Defense Attaché and General Smith, the Advisor to the Chief of General Staff. However, these are not the only foreign contacts. Prior to the war in Iraq, we also maintained a relatively intensive cooperation with the US 173rd Airborne Brigade. Last year, we also opened, in the framework of the European Challenge, collaboration with German and Austrian forces; however, with regard to the fact that their units are currently deployed in foreign missions, our contacts are limited to e-mails, through which we can at least exchange some information and experience. Colonel, let me ask you the last question. How far have you advanced in building the base in Žatec? I admit that I have not been to the base for a long time, but I hope that everything is progressing in accordance with the approved plan of building the military base in Žatec. For the time being, all the building tasks have been fulfilled within the agreed deadlines. However, most construction works are scheduled for the next year. Building the base is a challenging task and also puts high demands on the responsible personnel. I do believe that they are fulfilling everything because right now, when we are engaged in accomplishing the missions connected with achievement of the required level of readiness, most of workload is laid on the shoulders of these personnel. I assume everybody can imagine that coordinating intensive training with building a base is a difficult task. Prepared by Jan Procházka Photos: Jan Procházka and 4th RD Bde archive

27

The World Veterans’ Federation Meeting in Prague

Zasedání World Veterans’ Federation v Praze V polovině května 2006 se v Praze uskutečnilo 20. zasedání Stálé rady Světové federace válečných veteránů pro záležitosti Evropy. Světová federace válečných veteránů byla založena v Paříži pouhých pět let po skončení druhé světové války, 29. listopadu roku 1950. Zakládajícími členy byly organizace válečných veteránů, příslušníků protifašistického odboje, obětí deportací a válečných zajatců ze šesti států. V současné době sdružuje v 86 zemích celkem 159 organizací s více než 27 miliony členů. řes sto padesát delegátů, kteří zastupovali organizace válečných veteránů a občanská sdružení téměř ze třiceti zemí Evropy, Asie, Afriky a USA, přijelo do Prahy, aby jednali nejen o tom, jak mohou vlády a státy zlepšit péči o veterány válek, ale zejména o možnostech, jak pomoci lidem, kteří v důsledků válek strádají nejvíce. Hlavním organizátorem pražského zasedání bylo Sdružení válečných veteránů České republiky, které společně s Československou obcí legionářskou připravilo kompletní tříden-

P

28

ní program všem delegátům a ve spolupráci s veteránem z druhé světové války plukovníkem Janem Horalem jim také zajistilo všechny nezbytné podmínky pro pobyt v hlavním městě České republiky. Slavnostní zahájení se uskutečnilo za zvuků fanfár a české státní hymny. Na delegáty poté čekal „maraton“ společných jednání. Kdo však očekával, že v kongresové místnosti budou muži a ženy v uniformách ověnčených stužkami, medailemi a odznaky, musel být zklamán. Světová federace válečných veteránů je totiž mezinárodní nevládní organizace, která si klade za cíl nejen pečovat o válečné veterány po celém světě, ale zejména má zájem vést otevřenou diskusi o aktuálních a minulých válečných konfliktech. Tím by federace chtěla, jak zaznělo z úst jejích vedoucích činitelů, alespoň malým dílem přispět k usmíření těch, kdo byli přímými účastníky ozbrojených konfliktů. V Praze tak u jednoho jednacího stolu zasedli například vojáci jednotlivých armád z konfliktů v bývalé Jugoslávii. V nedávné minulosti se Světová federace válečných veteránů také angažovala v dialogu mezi veterány z Izraele a Palestiny. Záštitu nad zasedáním veteránů převzal prezident republiky Václav Klaus, který v pozdravném dopise mimo jiné uvedl: „Zasedání Světové federace veteránů v České republice je velmi vysokým oceněním zásluh českých válečných veteránů o nastolení demokratického vývoje v řadě států celého světa.“ Slova českého prezidenta dodala účastníkům zasedání naději a podpořila jejich přesvědčení, že se již nikdy nebude opakovat osud, který

potkal mnohé české veterány z druhé světové války. Právě o hrůzách této války hovořili a se svým životním osudem krátce seznámili přítomné delegáty někteří čeští váleční veteráni. Zejména životní příběh osmašedesátileté Anny Fantlové vzbudil u zahraničních hostů upřímný zájem. Její líčení válečných hrůz a útrap, bezmoci, těžké práce v týlu, obětavosti v péči o raněné, ale i krátkých okamžiků radosti bylo velmi přesvědčivé a dojemné. Delegáti však na zasedání v Praze nejen jednali, ale měli také možnost navštívit některá historická místa – Pražský hrad, Valdštejnskou zahradu i Lichtenštejnský palác, který patří k pražským dominantám. Překrásná budova pražského magistrátu se pak po tři večery stala místem, kde se účastníci zasedání setkali se senátory, vládními činiteli a primátorem hlavního města Prahy. Diskutovalo se, vyměňovaly se zkušenosti, jak v jednotlivých zemích řeší sociální a zdravotní problémy veteránů a obětí válek, navazovaly se nové kontakty. Hostitelé velmi často zdůrazňovali svůj zájem věnovat větší pozornost veteránům, zejména těm z druhé světové války, a hovořili také o nově připravovaných opatřeních v této oblasti. I když zasedání v Praze nepřineslo a ani nemohlo přinést zásadní změny ve směřování činnosti federace, jednoho z cílů setkání – posadit vedle sebe veterány a oběti válek z desítek zemí, aby spolu otevřeně mluvili – bylo dosaženo. Delegáti se také dohodli, že příští zasedání Evropské sekce WVF se uskuteční za dva roky v Portugalsku.

In the middle of May 2006, Prague hosted the 20th Meeting of the Standing Committee of the World Veterans’ Federation (WVF) for European Affairs. The World Veterans’ Federation was founded in Paris on 29th November 1950, just five years after the end of the World War II. The list of founding entities included war veterans’ organizations, members of the anti-fascist resistance movement, former deportees and prisoners of war from six countries. The WVF now incorporates 159 organizations in 86 countries with more than 27 million members. ver one hundred and fifty delegates representing the veterans’ organizations and citizens’ associations of almost thirty countries of Europe, Asia, Africa and America arrived in Prague to discuss not only the issue of how states and governments can improve the care of their war veterans but mainly the possibilities of helping those who most seriously suffer from the consequences war. The Czech Republic Veterans’ Association together with the Czechoslovak Legionary Community took the main responsibility for organizing the Prague Meeting and, in cooperation with WWII veteran COL Jan Horal, prepared for all the delegates a complete three-day program, which covered all necessities for staying in the capitol of the Czech Republic. The Czech national anthem and fanfares sounded at the opening ceremony to be followed by a long series of joint discussions. However, if anybody had expected to see dozens of men and women in uniforms decorated with badges, ribbons and medals, they must have been disappointed. The World Veterans’ Federation is an international non-government organization, the objective of which is, in addition to providing the care of war veterans throughout the globe, to run open discussions on current and past war conflicts. Thus the federation could in a way contribute, as its leaders state, to the process of reconciliation among those who directly fought in war conflicts. For instance, there were soldiers representing once hostile armed forces that were involved in the former Yugoslavian conflicts. Recently, the World Veterans’ Federation was also engaged in a dialog between the veterans from Israel and Palestine. The meeting was held under the auspices of the Czech Republic President Václav Klaus, who wrote in his greeting letter: “The fact that the meeting of the World Veterans’ Federation takes place in Prague reflects a high appreciation of Czech war veterans, regarding their merits, of initiating democratic developments in many states of the world.” The words of the Czech President imbued the attendees with hope and boosted their belief that the cruel destinies of many Czech WWII veterans would never be repeated.

O

“NONE CAN SPEAK M F T F

Some of them spoke to the delegates to familiarize them with their destinies. Especially the life story of sixty-eight years old Anna Fantlová raised a frank interest among the foreign guests. Her description of war horrors and suffering, powerlessness, hard work in the rear, selfsacrifice while caring for wounded, and also short joyful moments was very moving and convincing. The meeting attendees did not spend their time only in the conference hall, but they were given the opportunity to visit some historical spots such as Prague Castle, Wallenstein Garden and Lichtenstein Palace, which belong among Prague landmarks. In the beautiful building of the city council, the delegates could talk during three evenings with the representatives of the Czech government, senators and the Lord Mayor of

Prague. Thus all the participants did not miss the chance to exchange experience, establish new contacts and discuss how individual countries can solve social and health problems of veterans and war victims. The Czech hosts often emphasized their intention to pay higher attention to the matters of veterans, especially those who fought in WWII, and mentioned some new measures that are being prepared in this field. The organizers and participants, even though the Prague Meeting did not (and obviously could not) bring any principal changes pertaining to the strategic activities of the federation, managed to fulfill one important objective, which rested in getting together the veterans and war victims from many countries to talk to each other. The delegates also reached the agreement that the next WVF – Europe Meeting will take place in Portugal within two years. Peter Fuzák

29

Koncem letošního května se v německém Frankfurtu nad Odrou a Eisenhütenstadtu uskutečnilo trojstranné německo-česko-polské mezinárodní vojenské cvičení s plánovací konferencí „TRIAD 2006“. Cílem cvičení bylo prověřit možnosti spolupráce civilních a armádních záchranných složek zúčastněných států při společném nasazení k eliminaci následků katastrofy. lánovací konference, které se zúčastnili armádní specialisté i zástupci civilní správy, byla završením společné roční práce. Jednotlivé pracovní skupiny se komplexně zabývaly problematikou mezinárodní spolupráce v oblasti záchranných operací, především pak právním, materiálním, technickým i koordinačním pozadím případného společného nasazení. Vyvrcholením cvičení „TRIAD 2006“ byl blok ukázek, který v Zemské škole a Technickém ústavu pro požární ochranu a ochranu před katastrofami spolkové země Braniborsko v německém Eisenhütenstadtu navázal na předchozí jednání konference. Vlastního ukázkového dne se účastnilo přes 450 cvičících a figurantů a také množství speciální pozemní i letecké techniky. Téměř polovina účastníků byli příslušníci německých nearmádních záchranných složek – policie, zdravotníků, hasičů, Organizace technické pomoci (THW), Červeného kříže a dalších. Na cvičení se také podílely kontingenty české a polské armády. Ukázková část cvičení „TRIAD 2006“ představila možnosti vojenských specialistů, záchranářů, zdravotníků, chemiků, ženistů či pilotů. Fiktivním námětem mezinárodního cvičení bylo zřícení velkého dopravního letadla typu Boeing 747 na chemický závod. V důsledku pádu stroje na provozní budovy došlo k nekontrolovaným explozím, k úniku velkého množství nebezpečných látek do ovzduší a k rozsáhlým požárům. Rychle se šířící oheň během několika vteřin zachvátil i sousední lesní oblast. Mezi obyvateli vypukla panika a došlo k desítkám vážných dopravních nehod. Situaci komplikovaly nepříznivé povětrnostní podmínky. Mrak otravných látek se po směru větru rychle rozptýlil na území o rozloze zhruba 175 tisíc hektarů, kde žije přes 180 tisíc obyvatel. Sled událostí tak brzy přesáhl možnosti civilních záchranných složek. Na pomoc musela být povolána armáda spolu se specialisty ze zahraničí. Pro přiblížení průběhu následných záchranných operací byly v rámci cvičení připraveny čtyři samostatné ukázky. První ukázka se zaměřila na praktickou prezentaci technických prostředků pro vybudování místa společného velení koordinujícího nasazování jednotlivých složek do záchranných operací. Pozornost přilákala například moderní velitelská pracoviště německých hasičů na bázi kontejnerových nástaveb či složité armádní spojovací systémy umožňující rozvinutí v polních podmínkách. Zajímavá byla i ukázka přenášení záběrů z kamer policejních vrtulníků nad místem zásahu přímo do stanu vybudovaného operačního střediska. Druhá epizoda znázorňovala zásah záchranářů při dopravní nehodě vlaku s autobusem a osobními auty, při níž došlo k vážným zraněním velkého množství osob. Rychlá a efektivní pomoc postiženým si v rámci námětu cvičení vyžádala nasazení množství sil a prostředků jak z civilní strany, tak i od spolupracujících vojenských složek. Do akce se také zapojil těžký dopravní vrtulník CH53 s vestavbou pro transport 12 ležících pacientů. Třetí navazující ukázka pak pomyslně přenesla návštěvníky přímo na místo prvotního neštěstí, do chemické továrny. Zde hasiči likvidovali vzniklý požár a únik nebezpečných látek. Vzhledem k rozsahu zásahu pak následně armádní specialisté prováděli velkoplošné monitorování zamoření v terénu a odmořování nasazené techniky a osob. Čtvrté „dějství“ návštěvníkům představilo kamerový systém monitorování vzniku lesních požárů Firewatch, nově zaváděný ve spolkové zemi Braniborsko. K hašení zjištěných ohnisek ohně byly například nasazeny helikoptéry SA330 Puma a CH53 s podvěsnými nádržemi na vodu o kapacitě až 5000 litrů. Na zemi v rámci ukázky předvedli hasiči spolupráci s posádkou německého ženijního tanku Dachs při budování průseku. Organizace cvičení „TRIAD 2006“ se ujalo německé Velitelství III. vojenského okruhu z Erfurtu (Wehrbereichskommando III), za českou stranu účast na cvičení zastřešovalo Velitelství sil podpory a výcviku a za polskou stranu Velitelství Slezského vojenského okruhu. Armáda České republiky do ukázek nasadila kontingent složený z příslušníků a techniky 154. záchranného praporu Rakovník a Veterinární základny Grabštejn.

P

30

Katastrofický scénář

Disaster-Simulated Scenario This year, at the end of May in the city of Frankfurt on the Oder River and Eisenhütenstadt, Germany, the Germany-Czech-Poland international military exercise with a planning conference “TRIAD 2006” took place. The goal of this exercise was to identify possibilities of civilian and military rescue organizations of participating countries to co-operate and jointly deploy to eliminate the aftermaths of a disaster.

he planning conference, in which military specialists and representatives of civilian administration participated, was a climax of their joint work during a year. Individual working groups solved the issues of international co-operation during rescue operations, especially legal, material, technical and co-ordination aspects of eventual joint deployment. The “TRIAD 2006” exercise was finished with a package of demonstrations in the Land School and Technical Institute for Fire Protection and Protection against Disasters of Bavaria in Eisenhütenstadt, Germany – a continuation of previous discussions of the conference. In the demonstration, more than 450 exercise participants and helpers as well as a great amount of ground and aviation equipment participated. Almost half of the participants were personnel of German non-military rescue elements such as police, medical, firefighting, technical assistance organizations (THW), Red Cross, etc. In the exercise, Czech and Poland contingents also took part. The demonstration part of the exercise “TRIAD 2006” showed the capabilities of military specialists, rescuers, medical personnel, chemical specialists, field engineers and pilots. A simulated scenario of the international exercise was crashing a big transport Boeing 747 aircraft on a chemical plant. The fall of the aircraft on the chemical operation facilities resulted in non-controlled explosions, escape of great amounts of hazardous agents into the environment and large conflagrations. During several seconds, a quickly spreading fire engulfed the adjacent wood. Panic broke out and dozens of serious accidents happened. Unfavorable weather conditions complicated the situation. A cloud of toxic agents downwind quickly spread over the territory with an area of about 175,000 hectares where 180,000 inhabitants live. A chain of events soon exceeded the capabilities of civilian rescue teams. The military together with specialists from abroad had to be called up. Within the exercise, four separate demonstrations were prepared to approximate the course of following rescue operations. The first demonstration was focused on practical presentation of technical means to set up a joint command post to co-ordinate deployment of individual components in the rescue operations. Modern command posts of German fire brigades on the basis of container superstructures and sophisticated military communication systems capable of being deployed in field conditions attracted wide attention. Also interesting was a presentation of transmission of images from the police helicopter cameras just above the place of rescue operations into the set-up operations center. The second event demonstrated actions of rescuers during a traffic accident of a train with a bus and passenger cars, with a great number of casualties. Quick and effective help to the affected personnel during the exercise scenario required deploying a great amount of equipment and personnel both from civilian and co-operating military agencies. The heavy transport helicopter CH53, designed to transport 12 lying patients was also used during this demonstration of rescue action. The third demonstration carried the visitors to the place of initial disaster – into the chemical plant. Here, the fire brigades liquidated a fire and leakage of toxic agents. Because of the large scale of leakage, the military specialists had to monitor the contaminated terrain and decontaminate equipment and personnel deployed in the action. As the forth, a camera system monitoring forest fires, Firewatch, newly introduced in Bavaria, Germany, was demonstrated. For example, helicopters SA330 Puma and CH53 with suspended water tanks with a capacity of up to 5000 liters were used to extinguish the identified focal points of fire. On the ground, the co-operation of firemen with a crew of German field engineer tank Dachs while constructing a firebreak was demonstrated. “TRIAD 2006” exercise was held by German HQs of the III Military Region from Erfurt (Wehrbereichskommando III). From the Czech side, the exercise was overarched by the Support and Training Force Command, the Polish side was represented by the HQs of the Silesian Military Region. A contingent consisting of the 154th Rescue Battalion from Rakovník and the Grabštejn Veterinary Base personnel and assets took part in the exercise in the name of the Czech Republic Armed Forces.

T

1LT Jan Šulc

31

A čas se zastavil… Osmý říjen roku 2005 se pro desetitisíce pákistánských rodin stal navždy noční můrou. Ničivé zemětřesení o síle 7,7 Richterovy stupnice udeřilo přesně v 8 hodin 43 minut. Nejvíce zasaženou oblastí byl Kašmír. Během několika sekund přišlo o život téměř sto tisíc místních obyvatel, desetitisíce dalších lidí utrpěly různá zranění, počet zničených domů lze jen těžko odhadnout.

iž 12. října do Pákistánu odletěl společně s dalšími záchranáři šestičlenný armádní zdravotnický tým, který pod velením podplukovníka MUDr. Igora Krivosudského během čtyř týdnů ošetřil téměř devět set zraněných Pákistánců. Počátkem listopadu byla tato skupina vystřídána novým, již třicetičlenným týmem složeným převážně z příslušníků zdravotnické služby Armády České republiky, kterému velel podplukovník MUDr. Marek Kocvrlich. Během desetitýdenní mise devět lékařů a čtrnáct sester, kteří byli zařazeni v mezinárodním týmu v sestavě nizozemské polní nemocnice, ošetřilo přes 3000 pacientů a provedlo 60 operací. Jedním z lékařů, kteří se podíleli na léčení tisíců poraněných Pákistánců, především dětí, byl podplukovník MUDr. Miloš Bohoněk.

J

HEMATOLOG PEDIATREM V KAŠMÍRU Přestože domovskou, kamennou nemocnicí je pro doktora Bohoňka pražská Ústřední vojen-

32

And Time Stopped…

ská nemocnice, kde v neodmyslitelném bílém plášti „vládne“ oddělení odběru krve a transfuzní stanici, seznámili jsme se zcela netradičně již v roce 2003 v improvizovaném pokoji na vojenské základně Doha, v tisíce kilometrů vzdáleném Kuvajtu. Již tehdy sportovně založený pražský vojenský lékař vyměnil klidnou a čistou ordinaci za nejistou a riskantní budoucnost při práci v polní nemocnici v irácké Basře. Šest měsíců se doktor Bohoněk potýkal s tvrdými životními, klimatickými, ale i bezpečnostními podmínkami a snažil se pomáhat především dětem. Netušil však, že se mu irácké děti stanou na další léta jakousi „druhou ordinací“ a práce v rizikových oblastech mu bude téměř dopsána do pracovní náplně. Nutno ovšem hned na začátku říci, že podplukovník Bohoněk se tomuto „doplňku“ nebrání a práci v polní nemocnici považuje za běžnou a dokonce přínosnou pro práci vojenského lékaře. „Zprávu o tom, že budu zařazen do třicetičlenného týmu, který vyjede na pomoc do Pákistánu, jsem se dozvěděl po návratu z kongresu z USA,“ vzpomíná na okamžiky plné vnitřních otázek doktor Bohoněk. „Na sbalení nutných věcí i vyřízení všech potřebných formalit, pracovních i osobních záležitostí jsem měl pouhé čtyři dny. Moc času to nebylo, ale oproti jednomu mému kolegovi, který se tehdy vracel z kongresu z Kanady a na sbalení měl pouze pár hodin, jsem na tom byl nádherně. Ještě před odjezdem nám bylo řečeno, že můžeme čekat prakticky cokoli.“ Zemětřesení si nevybírá a zničí vše, co mu stojí v cestě. Lépe řečeno, třesoucí se půdě, kde máte pocit, že vám země doslova plave pod

nohama, odolá pouze to, co má pevné základy a železobetonovou konstrukci. Právě způsob stavění a používání hlíny a jílu se staly osudnými tisícům pákistánských domů. Zdi ze sluncem vypálených cihel neměly šanci odolat sedmi stupňům Richterovy stupnice a skládaly se k zemi jedna po druhé. Stejně dopadly i místní silnice, které připomínaly zmačkaný a roztrhaný papír. „Přesun do města Bagh, kde jsme působili v nizozemské nemocnici, byl téměř nekonečný. Sto padesát kilometrů jsme jeli osm hodin. Bylo to úmorné. Navíc jsme se přepravovali místními autobusy, které jsou ověnčeny nejrůznějšími ozdobami a předměty, takže bočními okny není téměř nic vidět a předním u řidiče jen částečně,“ vzpomíná na chvíle prožité v Pákistánu Miloš Bohoněk. Jako v každé nemocnici, tak i v polní začíná vše v ambulanci. Rozdíl snad je v tom, že u polní nemocnice stojí pacienti před stanem a v Pákistánu navíc, což je v islámských zemích běžné, se čekající řadí do dvou front – muži zvlášť a ženy a děti také samostatně. Doktor Bohoněk, který je původně pediatr, se tak mohl denně těšit na návštěvu desítek dětí, které s matkami čekaly na jeho medicínský verdikt. „Přestože v Pákistánu je úřední řečí angličtina, většina lidí, zvláště těch s nižším vzděláním, hovoří urdštinou. To je jazyk blízký arabštině z hlediska způsobu psaní a použitého typu písma, ale jejich uživatelé si vzájemně nerozumějí. Museli jsme proto s pacienty komunikovat většinou přes tlumočníky,“ vysvětlil mi těžkosti práce lékaře v terénu doktor Bohoněk. Komunikační bariéra však nebyla jedinou překážkou při práci v postiženém Kašmíru. Tvrdé byly i hygienické podmínky, způsob stravování či ubytování. „Bydlelo nás ve stanu sedm chlapů a chtějte po nás udržet vzhledný pořádek…“ O tom, zda máte správně ustláno a věci srovnány vedle postele, při práci v oblasti zasažené přírodní katastrofou skutečně nejde. Zde je hlav-

ní pomoc místním lidem. Doktor Bohoněk má ve svých poznámkách jasno. Za dva a půl měsíce vyšetřil přes čtyři sta padesát dětí, podílel se na předoperačních vyšetřeních, pečoval o děti po operacích na jednotce intenzivní péče a asistoval dokonce u jedenácti porodů. I taková může být náplň práce lékaře, když se z hematologa stane opět pediatr v Kašmíru.

ODJEZDEM PÉČE NEKONČÍ… Čeští vojenští lékaři se při práci v mezinárodních humanitárních operacích setkávají s desítkami pacientů, jejichž život bez poskytnutí další péče visí mnohdy na vlásku. Zvláště v případě dětí se jedná o smutné příběhy, kdy kvůli nedostatku místní zdravotní péče, vzdělání i peněz řada nejmenších pacientů má jen minimální šanci na přežití. „Nemůžeme všem pomoci a všechny zachránit,“ říká trpce doktor Bohoněk, ale s trochou optimismu dodává: „Od roku 2003 v rámci humanitárního projektu MEDEVAC, který zajišťuje a financuje Ministerstvo vnitra, se nám podařilo v českých nemocnicích, především ve Fakultní nemocnici Motol a ve Fakultní nemocnici na Vinohradech, již vyléčit 38 iráckých dětí, které jsme tam postupně diagnostikovali. Jednalo se především o děti s vrozenou srdeční vadou, ale byly zde také případy vyžadující různé jiné typy zákroků.“

Projekt MEDEVAC byl zahájen již v roce 1999, kdy po válečném konfliktu v Kosovu bylo v České republice léčeno 27 vážně zraněných osob, z toho 23 dětí. Od roku 2003 se pomoc zaměřila především na oblast Iráku a část finančních prostředků byla také uvolněna na pomoc pákistánským dětem, z nichž část se léčí v pražských nemocnících i v těchto dnech a týdnech. „Ne všechny případy můžeme v rámci projektu řešit. Jsme limitováni nejen objemem finančních prostředků, ale byla také stanovena jasná kritéria, pro které typy onemocnění je tento program určen,“ vysvětlil mi princip poskytování péče prostřednictvím projektu MEDEVAC doktor Bohoněk. „Cílem je vybrat pacienty, kteří jsou těžce ohroženi na zdraví a na životě, jejich choroba je dobře diagnostikovatelná a současně se jedná o nemoc s velkou mírou pravděpodobnosti úspěšné a co nejvíce definitivní léčby. Nejčastějšími pacienty jsou proto děti se srdečními vadami. Z Pákistánu jsme zde operovali a doléčujeme děti s rozštěpy horního patra a byla zde také holčička s poraněním ortopedického charakteru.“ Převoz dětských pacientů a jejich léčení zde má řadu specifik a vyžaduje množství trpělivosti a mnohdy desítky jednání na nejrůznějších úřadech v Iráku či Pákistánu. „Děti mají vždy dopro-

vod jednoho dospělého. Z důvodů náboženských je to většinou otec, starší bratr nebo strýc, jen výjimečně rodina dovolí, aby dítě doprovázela matka. V místě, odkud chlapec nebo dívka pochází, musíme získat potřebná povolení k výjezdu, což vyžaduje mnohdy téměř nadlidské úsilí. Zde v našich nemocnicích je zase nutné zajistit ubytování pro doprovod, tlumočníka a řadu dalších formalit, které léčba a dodržení všech mezinárodních pravidel vyžaduje.“ Doktor Bohoněk svou „iráckou ordinaci“ navštěvoval v posledních letech v podstatě pravidelně, byť jedenkrát za rok. „Naše výjezdy s kolegou kardiologem měly vždy jasný cíl a program. Vyšetřit děti s kardiologickým postižením, přesně určit diagnózu, vybavit potřebná povolení a vybrané děti přepravit armádním leteckým speciálem do České republiky. Dnes již máme práci snazší a nemusíme tolik cestovat. Podařilo se nám ve spolupráci s Červeným křížem, Fakultní nemocnicí Motol a Ministerstvem zahraničních věcí zajistit vyškolení čtyř iráckých lékařů, dětských kardiologů, kteří jsou schopni děti připadající v úvahu k léčbě v rámci projektu MEDEVAC diagnostikovat již sami.“ Iráčtí lékaři si z České republiky odvezli nejen potřebné zkušenosti, ale především speciální kardiologické přístroje v hodnotě dva a půl milionu korun, které v nemocnici v Basře umožní včas léčit stovky místních dětí. Času, který prožil v zahraničí, podplukovník MUDr. Miloš Bohoněk nelituje. „Poznáte množství pro nás Evropany nových věcí, setkáte se s prostředím, s kulturami i lidmi, o kterých jste jenom četli nebo něco slyšeli. Určitě existuje určitá fobie z něčeho cizího, vzdáleného, neznámého, ale zjistíte, že všude žijí normální lidé, kteří jsou vám vděční za pomoc. Mise vás obohatí odborně i lidsky.“ A rizika? O těch doktor Bohoněk ví také své. Z jedné takové návštěvy v Iráku si domů přivezl spalničky. Nemoc u nás téměř nevídaná. A aby toho nebylo málo, nakazil také svého dvouletého syna. Dva Bohoňkové se tak nechtěně „propracovali“ až do lékařských statistik, protože v České republice spalničkami onemocní v jednom roce jen přibližně deset lidí.

33

The eighth of October 2005 became a nightmare for tens of thousands of Pakistani families. The 7.7 Richter’s scale ruinous earthquake struck at 8 o’clock 43 minutes. Kashmir was the most destroyed area. In a few seconds nearly one hundred thousand local inhabitants lost their lives, tens of thousands more suffered various injuries and the number of destroyed housed could hardly be estimated. lready on the 12th of October, a sixmember military medical and rescue team under the command of Lieutenant Colonel Igor Krivosudský, M.D. together with other rescuers flew to Pakistan, where during four weeks they treated almost nine hundred injured Pakistanis. At the beginning of November this group was replaced by a new, thirty-member team consisting mostly of ACR Medical Service personnel and was commanded by Lieutenant Colonel Marek Kocvrlich, M.D. During a tenweek mission, the nine doctors and fourteen nurses that were included into the international team of the Netherlands field hospital treated more than 3000 patients and made 60 operations. One of the doctors who participated in treating thousands of injured Pakistanis, especially children, was Lieutenant Colonel Miloš Bohoněk, M.D.

A

HEMATOLOGIST SERVED AS PEDIATRICIAN IN KASHMIR Though the home hospital for the doctor of medicine Bohoněk is the Prague Central Military Hospital, where he in his white coat “governs” the blood taking ward and transfusion station, in 2003 we met him in the improvised room of the military base Doha, in Kuwait a thousand kilometers distant. At that time, this athletic type Prague military doctor replaced his peace and clean surgery for an unsure and risky future working in the field hospital in Iraqi Basra. For six months Miloš Bohoněk, M.D coped with hard life, climatic and security conditions and tried especially to help children. However, he did not know that Iraqi children would become for him some sort of “second surgery” and work in risky regions would somehow be added to his job description. At the beginning, it is necessary to say that Lieutenant Colonel Bohoněk does not protest against this „amendment“ and he regards the work in the field hospital a normal or even beneficial for a career of a military doctor. “After returning from a conference in the U.S.I learnt that I would be included in a thirty-member team to provide assistance in Pakistan,” Doctor Bohoněk recollects moments full of internal questions. “I had no more than four days to pack some necessary stuff and arrange all the needed occupational and personal formalities. It was much more time than my colleague had who came back from a conference in Canada and who had only a few hours to pack his stuff. Prior to our departure we were told that we could expect practically anything.” Earthquakes destroy everything around. Only buildings with robust and iron-concrete structures can resist when the earth is flowing

34

And Time Stopped… below your legs. But most of the Pakistani houses are built from loam and clay and this was fatal for them. Walls from sun-baked bricks did not have a chance to resist seven points of the Richter’s scale and collapsed one after the other. It was the same with roads that reminded one of creased and torn-up paper. “Movement to the city of Bagh, where we worked in the Dutch hospital, was endless. We went one hundred and fifty kilometers in eight hours. It was tiresome. Moreover, we traveled by local busses that are wreathed with various decorations and items so you can see nearly nothing through the side windows and only the driver can see a bit of road,” Miloš Bohoněk recalls his moments in Pakistan. Like in any other hospital, also in the field hospital everything begins in the out-patients’ department. The difference is that patients of the field hospital are standing in front of the tent and in Pakistan, as in all Islamic countries; there are two queues – one for men and one for women and children. Doctor Bohoněk, by a profession a pediatrician, treated dozens of children who waited for his medical verdict. “Though, the official language in Pakistan is English, most of the people, especially with lower education, speak Urdish. Urdish is close to Arabic in terms of writing and the type of letters used, but users of Urdish do not understand each other. Therefore, we had to communicate with patients through interpreters,” Doctor Bohoněk explained to me the troubles of a doctor in the field. Nevertheless, the communication barrier was not the only obstacle in Kashmir. Also the hygienic conditions, meals and accommodation were difficult. “We lived seven chaps in a tent and nobody can expect an apple-pie order…” It does not really matter whether your bed is correctly dressed or your stuff is put in order during work in a region affected by natural disaster. The most important thing is to help the local people. Doctor Bohoněk’s records say that during two months he examined more than four hundred children, participated in pre-operation checks, took care of children at intensive care unit and assisted in eleven deliveries. It can be a scope of work when the hematologist becomes a pediatrician in Kashmir.

DEPARTURE DOES NOT MEAN THE END OF WORK… During their work in international humanitarian missions, Czech military doctors meet dozens of patients, the life of which is hanging by a thread if further care is not provided to them. Especially in case of children, these are sad stories when, due to shortage of local medical care, education and money, many of these small patients do not have a chance to live. “We cannot help and save everybody,” says doctor Bohoněk with a sour, but with optimism he adds: “Since 2003, in the Czech hospitals, especially in the Motol and Vinohrady teaching hospitals, we succeeded in saving 38 Iraqi children within the MEDEVAC humanitarian project sponsored and funded by the Ministry of Interior. These children suffered especially from an inborn heart defect and we also treated other types of operative measures.” The MEDEVAC project started in 1999, when after the war conflict in Kosovo, 27 seriously injured persons, of which 23 were children, were treated in the Czech Republic. From 2003, the help was focussed on Iraq and part of the funds was released also to help Pakistani children and that is why some of them are treated in Prague hospitals these days. “No all cases can be addressed within this project. We are limited not only by funds, but also by clear criteria for which types of illnesses this program is determined,” Doctor Bohoněk explained to me the principle of providing care via the MEDEVAC project. “The goal is to select patients whose lives are seriously threatened and whose health and illness can easily be diagnosed and, at the same time, it should be an illness with a high probability of successful treatment. That is why children with heart defects are treated most frequently. We have operated on small patients from Pakistan and we provide sequential therapy for children with cleft palate and we also treated a small girl with an orthopedic injury.” Transfer of child patients and their treatment has many specifics and requires much patience and often dozens of meeting with various authorities in Iraq or Pakistan. “Children are always accompanied by one adult person. For religious reasons, it is mainly the father, older

brother or uncle, only exceptionally does the family allow a mother to accompany a child. From the place from which a boy or girl comes we must get all the necessary exit permits, which is many times a gigantic effort. In the Czech hospitals it is necessary to provide accommodation for their escort, an interpreter and other formalities according to international rules.” In recent years, Doctor Bohoněk visited his “Iraqi out-patients’ department” in fact regularly, though only once a year. “Our visits to Pakistan with cardiologist have always had clear objective and program: to examine children with cardiology illness, to establish an exact diagnosis, to arrange all necessary permits and transport the selected children by the ACR special aircraft to

the Czech Republic. At the present time, our job is easier and we need not to travel so much. In co-operation with the Red Cross, Motol teaching hospital and the Ministry of Interior we have trained four Iraqi children cardiologists that are capable of diagnosing the children suitable for treatment within the MEDEVAC project.” The Iraqi doctors not only were provided with needed experience in the Czech Republic, but they also received special cardiologic instruments and devices amounting to CZK 2.5 million that will enable to the hospital in Basra to treat hundreds of Iraqi children. Lieutenant Colonel Miloš Bohoněk does not regret the time spent abroad. “You become acquainted with many things not so common for us in Europe; culture and people about which you

only have read or heard something about. There certainly exists a phobia of something unknown, distant, peculiar, but you find that everywhere are living people that are grateful for assistance. The mission will enrich you professionally and personally.” And risks? Doctor Bohoněk knows what it is about. From one of his visits to Iraq he brought measles home. In our republic it is an almost unheard illness. And moreover, he also infected his two-year old son. He and his son unwillingly “got” into the medical statistics, as in the Czech Republic, measles are caught only by approximately ten people a year. Jan Procházka Photos: Miloš Bohoněk and AVIS archive

Proces postupné profesionalizace armád členských zemí NATO nabývá v posledních letech na intenzitě. Mezi státy, které mají s touto zásadní změnou dlouhodobé zkušenosti, patří také Nizozemsko, kde k plné profesionalizaci armády došlo již před deseti lety, v roce 1996. Ještě dříve však v nizozemské armádě zavedli funkce vrchních praporčíků a s reorganizací a výstavbou profesionálního poddůstojnického a praporčického sboru mají dlouhodobé zkušenosti. V závěru loňského roku na pozvání hlavního praporčíka Armády České republiky štábního praporčíka Luka Kolesy navštívila české jednotky skupina vrchních praporčíků vedená Willemem Tanisem – vrchním praporčíkem Královských ozbrojených sil Nizozemska. Právě Willem Tanis je voják, jehož zkušenosti pomohly i při výstavbě praporčického sboru české armády, a proto jsme se ho zeptali: K plné profesionalizaci nizozemských ozbrojených sil došlo již v roce 1996. Co bylo důvodem této zásadní změny? Důvody, které k tomu vedly, vycházely ze skutečnosti, že jsme se čím dál více zapojovali do mírových operací a potřebovali jsme tedy mít kvalitnější vojáky. Za druhé: tím, že jsme se nemuseli soustředit na obranu vlastní země, ale začali jsme podporovat některé země jako Bosna, Irák a Afghánistán, potřebovali jsme dobře motivované vojsko, které je odhodláno jít do zahraničních misí. Tyto skutečnosti rovněž způsobily, že jsme od roku 1990 provedli kompletní reorganizaci poddůstojnického sboru, protože prvořadou prioritou bylo, aby se poddůstojníci stali páteří našich ozbrojených sil. Musíte si uvědomit, že 90 procent úkolů zadávaných v rámci mírových operací se plní na úrovni družstev a kvalitní řízení poddůstojníků na nejnižších stupních proto nabývá na významu. Kdy jste začali zavádět do struktury nizozemských ozbrojených sil funkce vrchních praporčíků velitelství (Command Sergeant Major – CSM)? Jak byli bráni zpočátku a jak jsou respektováni dnes? Tyto funkce máme již více než dvacet let, ale dříve jsme je měli jen do stupně praporu. V roce 1990 jsem studoval na U.S. Army Sergeant Major Academy – USASMA, kde jsem se seznámil s celou organizační strukturou poddůstojnického sboru, což je systém, kde jsou poddůstojníci na všech stupních pravou rukou velitelů. Po návratu do Nizozemska jsem doporučil veliteli pozemních sil vytvořit podobný systém. Další princip, s nímž jsem se seznámil, spočívá v tom, že poddůstojníci učí poddůstojníky. Vždyť kdo může být lepším instruktorem než starší poddůstojník (praporčík) s patnáctiletými zkušenostmi tankisty, motostřelce a dalších specializací. Pochopitelně, že tyto změny se nedají realizovat ze dne na den. Musíte si je vybojovat! Musíte si také uvědomit, že těchto cílů můžete dosáhnout nikoli jako jednotlivec, ale jen díky týmové práci. Zpočátku si důstojníci mysleli, že my, vyšší poddůstojníci (praporčíci), chceme převzít jejich kompetence. Brzy si však uvědomili, že zkušený poddůstojník je požehnáním pro jednotku i samotné vojáky a že velitelé by bez jejich podpory stěží mohli vycvičit vojáky, a tím i splnit úkol. Co vás během návštěvy Armády České republiky nejvíce překvapilo? Především jsem byl překvapen skutečností, jakého pokroku dosáhl český praporčický a rotmistrovský sbor. Když jsem přicházel k vašim jednotkám, vítali mě nikoli velitelé, ale vrchní praporčíci. Další dobrá věc, o níž jsem se doslechl, spočívala v tom, že se během reorganizace Armády České republiky kladl velký důraz na to, aby vojáci byli vybaveni novými uniformami a dalšími výstrojními součástkami. V neposlední řadě se musím zmínit o vaší erudovanosti v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení, kde jste bezkonkurenčně nejlepší. Jak vybíráte jednotlivé kandidáty na funkce vrchních praporčíků? V našem personálním odboru máme samostatný úřad pro zařazování vrchních praporčíků. Tuto práci vykonává bývalý vrchní praporčík, který uchovává veškeré údaje o poddůstojnících dosahujících výborné výsledky na funkcích velitelů družstev, vedoucích praporčíků čet a vrchních praporčíků jednotek. Díky dobré komunikaci se zmíněným úřadem

36

Základem je týmová práce si vyšší poddůstojníci (praporčíci) mohou vybírat vhodné osoby více či méně sami. To v praxi znamená, že si poddůstojnický sbor sám odpovídá za svou kvalitu. Požadavky, které kandidáti musí splňovat, spočívají v praxi na uvedených funkcích. Zaměřujeme se zejména na řídící schopnosti a ve svém výcviku se je snažíme dále rozvíjet. Jako vhodný příklad mohu uvést třítýdenní společný kurz pro vyšší poddůstojníky (praporčíky), který se soustřeďuje na součinnostní operace a úlohu vyššího poddůstojníka (praporčíka) jako spojovacího článku mezi vojáky ozbrojených sil, kteří žijí ve vlastní kultuře. Jak vnímáte vývoj v nových členských státech NATO? Mohl byste srovnat změny, které se v některých zemích udály? V první řadě musím říci, že původní členské země NATO si dostatečně neuvědomují, jak rychle se „nové“ členské země vyvíjejí. Jedním z příkladů jsou jejich poddůstojnické sbory. Po návštěvě „nových“ zemí jsem dospěl k závěru, že Armáda České republiky měla odvahu pustit se do hluboké reorganizace, takže v porovnání s jejími sousedy, kteří procházejí stejným procesem, ji lze považovat za nejlépe organizovanou vojenskou strukturu.

concentrated solely on defending our country, but we went to support several countries such as Bosnia, Iraq, and Afghanistan; thus we needed well-motivated troopers who wanted to go abroad. This situation also contributed to the complete reorganization of our NCO corps that commenced in 1990 to achieve the objective of turning the NCOs into the backbone of our armed forces. You have to realize that ninety percent of PSO tasks are accomplished at the squad level. So NCOs leadership at the lowest level became a highly important issue.

The process of gradual professionalization of NATO armed forces is being intensified during last several years. Taking into account the fact that the Netherlands switched to fully professional forces ten years ago in 1996, this country can be ranked among those with longtime experience in this field. However, the Command Sergeant Major (CSM) positions were introduced into the Netherlands Armed Forces even earlier, so they can also share valuable lessons in the area of building an NCO corps. Upon the invitation of the ACR Command Sergeant Major SM Luděk Kolesa, a group of Dutch sergeant majors headed by Willem Tannis, the Command Sergeant Major of the Royal Netherlands Armed Forces, visited some unites of the Czech Armed Forces in the end of the last year. Because Willem Tanis is a soldier whose skills and experience have also contributed to developing the NCO corps of the Czech Armed Forces, we asked him for a short interview:

Teamwork is the Key The complete professionalization of the Netherlands Armed Forces took place as early as 1996. What was the main reason for implementing such a crucial transformation? The reasons for this resulted from the fact that we were more and more involved in peace support operations (PSO), therefore we needed soldiers of a higher quality. In the second place, we no longer had to be

When did you start introducing CSM positions into the Netherlands Armed Forces? How were they respected then and how are they appreciated nowadays? We had already had the CMS positions for more than 20 years, but not above the battalion level. In 1990, I entered the U.S. Army Sergeant Major Academy (USASMA) where I was familiarized with the complete NCO network, which is based on the principle “NCOs next to the commander” at every level. So after my return to the Netherlands, I recommended to my Chief of the Army to create a similar system. Another principle that I learned in the USASMA was “NCOs teach NCOs”. Can you find a better instructor than a senior NCO equipped with fifteen years of experience in various positions such as tanker, infantryman, and so on? Of course these changes cannot be made overnight. You have to fight for them! You also have to realize that only a team, not individuals, can achieve these goals. At first, the officers thought that we (senior NCOs) wanted to take over their responsibilities, but they soon understood that the contribution of experienced NCOs is blessing for units and soldiers; therefore, commanders need their support to train the personnel and fulfill the missions. What was most surprising for you during your visit to the Czech Armed Forces? First of all, I was surprised by the progress that the Czech NCO corps has made. When visiting the units, I was not welcomed by the commanders, but by senior NCOs. Another good point that I noted was that a high priority was put on supplying the soldiers with new uniforms and outfit items during the reorganization of the Czech Armed Forces. Last but not least, I must mention your skills and knowledge in the area of NBC defense, where you are second to none! How are individual candidates selected for CSM positions? In our personnel branch we have a separate office for CSM assignments. This work is done by a former CSM, who keeps a database of the NCOs who have achieved excellent results at the positions of squad leaders, platoon sergeants and first sergeants. Thanks to good communication with the abovementioned office, senior NCOs can choose the candidates more or less on their own. In practice it means that the NCO corps is responsible for its own quality. The selection criteria for these candidates include practical experience in the aforementioned positions. We are especially concentrated on leadership skills and we also develop them in our training. A good example is the three-week Joint Senior NCO Course, which is focused on joint operations and the role of the senior NCOs, who can become a connecting link for the soldiers of the armed forces with their own culture. How do you perceive the development in the new NATO countries? Could you compare changes in some of them? First of all, I want to say that the “old” NATO countries have not fully realized how quickly the “new” NATO countries are being developed. Their NCO corps is a good example of this process. After visiting plenty of other “new” countries, I reached the conclusion that the Czech Armed Forces had the courage to initiate a deep reorganization, so now they can be regarded as one of the best organized military structures in comparison with their neighbors that undergo the same process. Jan Procházka Photos: AVIS archive

37

České vrtulníky zachraňovaly sestřelené piloty Čeští letci se na přelomu března a dubna zúčastnili mezinárodního leteckého cvičení Severoatlantické aliance Brilliant Arrow 2006. Jeho hlavním cílem byla certifikace a sladění činnosti některých jednotek vyčleněných pro mezinárodní síly NRF (NATO Response Force) 7 a 8. Cvičení také prověřilo možnosti působení zúčastněných jednotek z jiných než domácích základen. rilliant Arrow 2006 do určité míry navazuje na mezinárodní cvičení Clean Hunter, která se pravidelně konala v minulých letech. Českou republiku zde reprezentovaly tři transportní vrtulníky Mi-17 a čtyři bitevní vrtulníky Mi-24 z vrtulníkové základny v Přerově a poprvé také tři letouny L-159 ALCA ze základny taktického letectva v Čáslavi. Celá česká skupina byla dislokována na severoněmecké letecké základně Schleswig. Zde se naši letci společně s příslušníky letectev SRN, USA a Turecka podíleli na operacích k záchraně osob PR (Personal Recovery). Součástí těchto operací byly i mise Combat SAR, tedy záchrana osádek letadel z území protivníka. I přes nepříznivé počasí se uskutečnila řada společných letů, kdy například české bitevní Mi-24 poskytovaly ochranu pro americké či německé vrtulníky nebo naopak naše transportní Mi-17 byly chráněny americkými bitevními letouny A-10. Na cvičení se zřetelně ukázalo, že předchozí několikaletý výcvik v těchto operacích přináší své výsledky. Osádky transportních i bitevních vrtulníků totiž všechny složité postupy při plánování i vlastním plnění misí CSAR zvládly bez větších problémů. Pro piloty letounů L-159 však byl tento úkol v letošním roce novinkou. S ohledem na možnosti a letové vlastnosti L-159 se ale zdá, že právě v této oblasti by ALCA mohla najít své uplatnění. „Při těchto operacích je nutné přizpůsobit let možnostem vrtulníků, k čemuž má ALCA dobré předpoklady. Její letové vlastnosti v malých výškách a při nižších rychlostech jsou velice dobré,“ říká velitel 212. taktické letky major Petr Tománek. Český letoun L-159 navíc disponuje palubním radarem, který dokáže pilotům poskytnout okamžitý přehled o vzdušné situaci. Lze sice namítnout, že v současnosti zde není reálná potřeba schopnosti vést tyto operace, nicméně, jak říká major Petr Hromek, velitel českého kontingentu na cvičení Brilliant Arrow 2006, prakticky celá armáda se připravuje na situace, které si nikdo nepřeje. Pokud by ovšem někdy v budoucnosti nastaly, bylo by na výcvik již pozdě.

B

38

Czech Helicopters Rescued Shot Down Pilots

At the end of March and beginning of April, Czech pilots took part in the NATO International Exercise Brilliant Arrow 2006. Its main objective was certification and harmonization of units earmarked for the international forces NRF (NATO Response Force) 7 and 8. This exercise also tested capabilities of participating units of other than home bases.

o a certain extent, the exercise Brilliant Arrow 2006 is linked with the International Exercise Clean Hunter held regularly in previous years. In the exercise Brilliant Arrow 2006, the Czech Republic was represented by three transport helicopters Mi-17 and four combat helicopters Mi-24 from the Přerov Helicopter Base and for the first time, by three L-159 ALCA aircraft of the Čáslav Tactical Aviation Base. The whole Czech group was stationed in Germany in the Schleswig Aviation Base. Here, the Czech pilots, together with German, U.S. and Turkish air force personnel, participated in PR (Personal Recovery) operations. The CSAR (Combat Search and Rescue) missions i.e. rescue of crew members from enemy territory was a part of these operations. In spite of a bad weather, a series of joint flights was conducted. For example, the Czech combat helicopter Mi-24 supported the U.S. and German helicopters and the Czech Mi-17 transport aircraft were protected by the U.S. A-10 combat aircraft. This exercise showed that several years of training for these operations has brought results, because the crews of the transport and combat helicopters succeeded in accomplishing all complicated procedures of planning and their own fulfillment of CSAR missions without any significant problems. However, this task was new for the pilots of the L-159. Nevertheless, it seems that thanks to the capabilities and flight characteristics of the L-159, ALCA could be employed in this area. “During these operations it is necessary to tailor a flight to the helicopter’s capabilities and ALCA has all prerequisites for it. Its low altitudes and flight speed characteristics are very good,” says Major Petr Tománek, the 212th Tactical Squadron’s commander. In addition, the Czech aircraft L-159 is equipped with the airborne radar that provides an immediate survey of the air situation to pilots. Somebody can say that there is currently no actual need to conduct these operations; nevertheless, as said by Major Petr Hromek, the Czech Contingent commander during the exercise Brilliant Arrow 2006, the whole military was preparing for situations that nobody would like to happen, but if they really to occur in future, it would then be too late for training. Tomáš Soušek

T

39

Vodní tango

Pěkně potichu, zlehka našlapovat, prodloužit krok, lehký, téměř nepozorovatelný přísun a teď… Rychlé vykročení, během zlomku sekundy v mírném předklonu otočit hlavu doprava a hned doleva, zkontrolovat okolí a zůstat okamžik v klidu. A opět se téměř nepozorovaně a ladně přesunout na další výchozí pozici. Ještě krok a aktéři předehry následujícího „vodního tanga“, příslušníci minometné baterie mechanizovaného praporu z Přáslavic, splývají s vodní hladinou… Žádné šplouchání, žádné osvěžování. Do vody, ať má dvacet nebo deset stupňů, musíte vklouznout jako užovka. Družstvo pod velením podpraporčíka Jaroslava Fiedora mělo na nácvik překonání vodního toku skrytým plaváním necelý týden. Co bylo nejtěžší? „Jednoznačně zvládnout vylézání z vody. Myslíte si, že vyběhnete a schováte se za nejbližší kámen. Jenže boty jsou plné vody a máte pocit, že jste ke dnu doslova přikovaný. Navíc máte vodu v kapsách, zkrátka všude, takže máte o dobrých možná deset kilo víc,“ popisuje souboj s vodním živlem podpraporčík Fiedor. Procvičovat tento způsob vedení bojové činnosti není u minometných jednotek zcela běžné, ale velitel baterie kapitán Petr Janáček je toho názoru, že profesionální voják má zvládnout co nejširší škálu možných variant nasazení.

40

Tango in Water A silent walk on tiptoes, extended steps and a light almost unseen leap and now… A quick step forward, turning their heads to the right and immediately to the left while keeping their bodies slightly bent forward, checking the terrain and staying still for a moment. Then again, an unobserved and fluent move to another position. One more step and the actors who are about to perform their “tango in water”, the soldiers of the Mortar Battery of the Přáslavice Mechanized Battalion, are perfectly blended with the water’s surface… Regardless if the water temperature is 10°C or 20°C, the soldiers have to slide in the water like a snake without any splashing sounds. The squad led by CW-1 Jaroslav Fiedor had less than one week to train crossing water streams with the masked swimming technique. What was the most difficult? “Of course getting out of the water. You may think that you can simply run out and hide behind the nearest tree. However, your boots are filled with water and you feel like you are literally nailed to the bottom. Moreover, the water is in your pockets, sleeves… simply everywhere, so you have about 10 kilos extra weight,” CW-1 Fiedor described the battle with water. Mortar units do not often train in this type of combat action, but CAPT Petr Janáček, the battery commander, is convinced that professional soldiers shall be able to cope with the broadest spectrum of courses of action. Jan Procházka

Lurdy

2006

Lourdes 2006

Setkání víry a n a d ě je Meeting of Belief and Hope

Photos: Jiří Šuba

ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES

2/2006

The Development of the Brigade Ta s k F o r c e C o n t i n u e s

Při příležitosti Dne vítězství 8. května jmenoval prezident republiky a vrchní velitel ozbrojených sil České republiky náčelníka Generálního štábu Armády České republiky generálporučíka Pavla Štefku do hodnosti armádního generála. Současně prezident jmenoval osm dalších generálů z řad Policie České republiky, Vězeňské služby a také z české armády. Z armádních představitelů jmenoval do hodnosti generálporučíka náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálmajora Vlastimila Picka, do hodnosti generálmajora vojenského představitele České republiky u Vrchního velitelství ozbrojených sil NATO v Evropě (SHAPE) brigádního generála Hynka Blaška a do hodnosti brigádního generála byl jmenován plukovník gšt. Libor Krejcar, ředitel Ředitelství logistické a zdravotnické podpory ve Staré Boleslavi. On May 8, 2006, at the occasion of celebrating Victory Day, President and Commander-in-Chief of the Czech Republic Václav Klaus promoted LTG Pavel Štefka, the Chief of ACR General Staff, to the rank of General of the Army. At the same time, President appointed further eight generals in the structures of the Czech Armed Forces, CR Police and Prison Service. Pertaining to the ACR, he promoted MG Vlastimil Picek, Chief of the CR President’s Military Office, to the rank of Lieutenant General; BG Hynek Blaško, the Czech Republic Military Representative to the Supreme Headquarters Allied Powers Europe (SHAPE), to the rank of Major General; and COL GS Libor Krejcar, Director of the Logistic and Medical Support Directorate in Mladá Boleslav, to the rank of Brigadier General.

CZECH ARMED FORCES TODAY ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY DNES Quarterly / Čtvrtletník

2/2006 Published by CR MoD – Military Information and Service Agency Vydává Ministerstvo obrany ČR – Agentura vojenských informací a služeb Address / Adresa: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic Tel.: + 420-973 215 553 Tel./fax: + 420-973 215 569 Identification number / IČO: 60162694 http://www.army.cz Number / Číslo: 2/2006 Date of publication: 19 June 2006 Den vydání: 19. 6. 2006 Editor-in-chief / Šéfredaktor: Jan Procházka Editor: Jarmila Xaverová Layout / Grafická úprava: Jarmila Jarešová Translation / Překlad: Defense Language Institute Vyškov Printed by / Tisk: Tisk Beneš, Ústí nad Labem Distributed to units of the armed forces by AVIS. V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23 161 05 Praha 6-Dejvice Czech Republic tel. + 420-973 215 602 Registration number Evidenční číslo: MK ČR E 7141 ISSN 1212-97-55 © CR MoD Military Information and Service Agency MO ČR – AVIS

Title page photo: Jan Procházka

OBSAH

CONTENTS

Náš host: náčelník Vojenské policie brigádní generál Oldřich Kubát ....................... 2 Ministři obrany jednali v Bruselu ..................... 6 O české zkušenosti je zájem .......................... 7 Národ nezapomněl .......................................... 8 Sbohem a čisté nebe, generále Peřino .......... 9 Přežít… ......................................................... 10 Mise opravdových činů ................................. 13 Téma současnosti: Vědecko-technické informace ....................... 14 IDEB 2006: Česká expozice zaujala ............ 16 Smlouva na obrněné transportéry podepsána ...................................................... 19 BALT 2006: Rozhodují vteřiny... ................... 20 Flying Rhino 2006 ......................................... 23 Výstavba brigádního úkolového uskupení pokračuje ....................................... 24 Zasedání World Veterans’ Federation v Praze ........................................ 28 Katastrofický scénář ...................................... 30 A čas se zastavil… ........................................ 32 Základem je týmová práce ............................ 36 České vrtulníky zachraňovaly sestřelené piloty ............................................ 38 Vodní tango ................................................... 40

Our Guest: Chief of the Military Police Brigadier General Oldřich Kubát ..................... 2 Defense Ministers Discussed in Brussels ....... 6 Croatia Showed Interest in Czech Experience ..... 7 Nation Did Not Forget ..................................... 8 Good Bye and Clear Sky, General Peřina ...... 9 Survive… ....................................................... 10 Mission of Real Actions ................................. 13 A Hot Issue: Scientific and Technical Information .............. 14 IDEB 2006: The Czech Exposition Attracted Attention ......................................... 16 APC Contract Signed .................................... 19 BALT 2006: Seconds Are Crucial… ................ 20 Flying Rhino 2006 ......................................... 23 The Development of the Brigade Task Force Continues ................................... 24 The World Veterans’ Federation Meeting in Prague ....................... 28 Disaster-Simulated Scenario ........................ 30 And Time Stopped… ..................................... 32 Teamwork is the Key ..................................... 36 Czech Helicopters Rescued Shot Down Pilots ........................................... 38 Tango in Water .............................................. 40