UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU
Relevantnost (ekvivalentnost) terénního hodnocení vytrvalostních předpokladů u fotbalistů výkonnostní úrovně
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
Prof. Ing. Václav Bunc, Csc.
Bc. Martin Paroulek
Praha, prosinec 2013
Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.
V Praze, dne 11. prosince 2013 …………………… podpis diplomanta
Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.
Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis: ______________________________________________________________________
Poděkování Touto cestou bych chtěl poděkovat panu prof. Ing. Václavu Buncovi, Csc. za odborné vedení při zpracování mé diplomové práce a za cenné rady a připomínky.
Abstrakt Název:
Relevantnost (ekvivalentnost) terénního hodnocení vytrvalostních předpokladů u fotbalistů výkonnostní úrovně
Zpracoval:
Bc. Martin Paroulek
Vedoucí práce:
Prof. Ing. Václav Bunc, Csc.
Cíle:
Přispět k řešení problematiky stanovení úrovně vytrvalostních předpokladů u profesionálních hráčů kopané.
Metody:
Testování bylo podrobeno 10 profesionálních hráčů kopané. Průměrný věk souboru činil 19,1±0,9 roků, průměrná hmotnost činila 69,2±2,5 kg a průměrná výška hráčů byla 178±4,2 cm. Data jsme získali ze tří funkčních zátěžových testů a zpracování proběhlo prostřednictvím korelační analýzy. Předpokládaná míra ekvivalentnosti mezi terénními testy byla stanovena na 0,7.
Výsledky:
Nenašli jsme významný vztah mezi naměřenými hodnotami VO2max v rámci laboratorního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotami v terénním běžeckém testu na 2 km. Významný vztah jsme nenašli ani mezi naměřenými hodnotami VO2max v rámci laboratorního zátěžového vyšetření na běhátku a naměřenými hodnotami v terénním VČB20m. Z výsledků je patrné, že terénní zkoušky nelze považovat za adekvátní náhradu laboratorního testování. Je potřeba více výzkumů na tomto poli, abychom mohli naše zjištění potvrdit či popřípadě korigovat. Jsme si vědomi limitů výpovědních hodnot naší studie, např. počet probandů apod. Potvrdilo se, že běžecký test na 2 km má vyšší míru ekvivalentnosti (0,41) k laboratornímu zátěžovému vyšetření na běhátku než druhý terénní VČB20m (0,33). Požadovanou hodnotu VO2max
lze nejpřesněji stanovit
v laboratorních podmínkách. Klíčová slova:
Diagnostika, VO2max, reliabilita, terénní testy, relevantnost.
Abstract Title:
Field tests relevancy (equipollence) of endurance predisposition of professional footballers.
Made by:
Bc. Martin Paroulek
Supervisor:
Prof. Ing. Václav Bunc, Csc.
Aims:
Contribute to solve problems with defining the level of endurance predisposition of professional footballers.
Methods:
10 professional footballers were tested. Their average age was 19,1±0,9 years, average weight was 69,2±2,5 kg and average height was 178±4,2 cm. Data was obtained from three functional load tests. Data was processed by means of correlative analysis. Assumed level of equipollence among load tests was defined 0,7.
Results:
We haven´t found significant relation betweeen measured figures of VO2max laboratory load test and measured figures of field 2 km run test. We even haven´t found significant relation between measured figures of VO2max laboratory load test and measured figures of field endurance 20 m shuttle run test. As we can see from the results, field tests cannot be considered as adequate compensation of laboratory tests. More research is needed at this field of survey to be able to confirm it or adjust it. We are aware of limits of our survey and its value of notice, for example number of probands etc. It was confirmed that 2 km run test has higher level of equipollence (0,41) in laboratory load test than second field endurance 20 m shuttle run test (0,33). The most accurate figure of VO2max can be obtained in laboratory conditions.
Keywords:
Diagnostics, VO2max, reliability, field tests, relevance.
OBSAH 1
ÚVOD .................................................................................................................................... 9
2
TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRÁCE ........................................................................ 11 2.1
TEST, MĚŘENÍ A DIAGNOSTIKA ...................................................................................... 11
2.2
MĚŘENÍ A TESTOVÁNÍ ................................................................................................... 12
2.3
DĚJINY TESTOVÁNÍ ........................................................................................................ 14
2.4
STANDARDIZACE TESTŮ ................................................................................................ 15
2.4.1
Validita ................................................................................................................... 16
2.4.2
Reliabilita ............................................................................................................... 18
2.4.2.1
Faktory ovlivňující reliabilitu ...................................................................................................... 18
2.4.2.2
Míra reliability ............................................................................................................................. 20
2.4.2.3
Koeficient vnitřní konzistence ..................................................................................................... 21
2.4.2.4
Koeficient ekvivalence ................................................................................................................ 21
2.4.2.5
Koeficient objektivity .................................................................................................................. 21
2.4.2.6
Koeficient stability ...................................................................................................................... 22
2.4.3 2.5
Reliabilita a validita............................................................................................... 22
MAXIMÁLNÍ SPOTŘEBA KYSLÍKU (VO2MAX ) .................................................................. 23
2.5.1
Stanovení hodnoty VO2max ...................................................................................... 26
2.5.2
Hodnoty VO2max a jejich diference v závislosti na pohlaví a druhu sportovního
zaměření ............................................................................................................................. 28 2.5.3 2.6
DIAGNOSTIKA ÚROVNĚ VYTRVALOSTNÍCH PŘEDPOKLADŮ .......................................... 33
2.7
FUNKČNÍ ZÁTĚŽOVÉ TESTY ........................................................................................... 34
2.7.1
2.8
Fyziologické zátěžové testy .................................................................................... 37
2.7.1.1
Laboratorní zátěžové testy ........................................................................................................... 38
2.7.1.2
Spiroergometrie ........................................................................................................................... 40
2.7.2
3
Specifika spotřeby kyslíku u hráčů kopané ............................................................ 32
Terénní zátěžové testy ............................................................................................ 43
2.7.2.1
Testy vytrvalostních předpokladů ................................................................................................ 44
2.7.2.2
Vytrvalostní člunkový běh na 20 m ............................................................................................. 45
2.7.2.3
Běh po dobu 12 minut (Cooperův test) ........................................................................................ 48
2.7.2.4
Běžecký (chodecký) test na 2 km ................................................................................................ 50
2.7.2.5
Balkův test ................................................................................................................................... 53
2.7.2.6
Conconiho běžecký test ............................................................................................................... 53
SHRNUTÍ ........................................................................................................................ 54
CÍLE, HYPOTÉZY A ÚKOLY PRÁCE.......................................................................... 55 3.1
CÍL ................................................................................................................................. 55
3.2
HYPOTÉZY ..................................................................................................................... 55
3.3
ÚKOLY ........................................................................................................................... 55
4
METODIKA A REALIZACE ........................................................................................... 56 4.1
CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO SOUBORU .............................................................. 56
4.2
POPIS SPIROERGOMETRICKÉHO VYŠETŘENÍ .................................................................. 57
4.2.1
Pomůcky k provedení testu ..................................................................................... 57
4.2.2
Realizace spiroergometrického vyšetření............................................................... 57
4.2.3
Pokyny k testu......................................................................................................... 58
4.3
POPIS VYTRVALOSTNÍHO ČLUNKOVÉHO BĚHU NA 20 METRŮ ....................................... 58
4.3.1
Pomůcky k provedení testu ..................................................................................... 58
4.3.2
Realizace vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů ........................................ 59
4.3.3
Pokyny k testu......................................................................................................... 62
4.4
POPIS BĚŽECKÉHO TESTU NA 2 KILOMETRY .................................................................. 62
4.4.1
Pomůcky k provedení testu ..................................................................................... 62
4.4.2
Realizace 2 kilometrového běžeckého testu ........................................................... 63
4.4.3
Pokyny k testu......................................................................................................... 63
5
VÝSLEDKY ........................................................................................................................ 64
6
DISKUSE ............................................................................................................................ 66
7
ZÁVĚR ................................................................................................................................ 72
LITERATURA .......................................................................................................................... 73 SEZNAM TABULEK ............................................................................................................... 81 SEZNAM OBRÁZKŮ .............................................................................................................. 82 SEZNAM GRAFŮ .................................................................................................................... 83 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................... 84
ZKRATKY ATP-CP
anaerobní způsob získávání energie
MET
hodnota metabolického ekvivalentu
rekv
korelační koeficient ekvivalence
RER
poměr respirační výměny
robj
korelační koeficient objectivity
rxx
korelační koeficient
SF
srdeční frekvence
SFmax
maximální srdeční frekvence
SFmin
minimální srdeční frekvence
VČB20m
vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů
VO2max
maximální spotřeba kyslíku
1
ÚVOD
Výrazným fenoménem naší společnosti je bezesporu sport a pohybové aktivity. Jednou z možných alternativ pohybové aktivity může být chůze, jakožto nejpřirozenější a nejjednodušší pohyb pro člověka. K dispozici máme nejrůznější diagnostická měření, přičemž snahou je získat maximálně objektivní údaje. Pohybový aparát člověka dokáže během a po skončení testování prozradit mnohá specifická data o fyzickém stavu jedince, o jeho rychlosti, vytrvalosti, síle, o kapacitě plic, o maximální spotřebě kyslíku, o možné adaptaci na výkon a o mnohých dalších exaktních parametrech, které jsou důležité k vyhodnocení a plánování budoucnosti sportovce. Výsledky měření usnadní jedinci výběr sportovní disciplíny, trenérovi prozradí jakou tréninkovou metodu zvolit ke zlepšení výkonosti sportovce. Podstatou sportovního tréninku je vyvolávání progresivních změn trénovanosti, které se mění v čase a které lze ovlivnit. Řídit tento proces znamená permanentně převádět organizmus z jednoho (výchozího) stavu do nového, který je naplánován a co nejvíce se přibližuje optimálnímu modelu. Chceme-li rozvíjet výkonnost, velmi důležitou schopností je umět jí diagnostikovat (Bartůňková, 2013, [online]). Ve sportovní sféře a v tělovýchově obecně odkrývají výsledky motorických testů velmi přesné a důležité informace pro přijímání nebo zamítání vědeckých hypotéz. Cílem mé diplomové práce je poskytnout informace o zátěžovém testování, o laboratorním a terénním měření, o možné alternaci jednotlivých měření a o zkoumání vytrvalostních předpokladů hráčů kopané, díky kterým je možno následně hodnotit stabilitu a validitu testů, jejich reliabilitu a v našem případě také ekvivalentnost jednoho měření vůči druhému. Dle vlastní zkušenosti a z pozice aktivního sportovcem musím souhlasit s důležitostí těchto měření. Naměřené hodnoty a výsledky jsou pro samotného hráče jen čísly, které nelze hmatatelně uchopit a čísla jim mnoho nevypoví. Jde-li však o souhrnnou aerobní zdatnost, tak ta je nedílnou součástí a stavebním kamenem jejich výkonu. Pro trenéry jsou jednotlivé i souhrnné rezultáty diagnostik hráčů velmi vysoce cennými informacemi. Hodnoty lze uchopit jako stavební kameny, na jejichž základě lze nastavit hráči vhodný a mnohdy i speciální tréninkový plán, aby se výkonnost a vytrvalost hráče kontinuálně zlepšovala.
9
Zátěžové testy do vita maxima jsou převážně užívány ke zjištění aerobní zdatnosti sportovce, ke zjištění hodnoty laktátu v krvi, k výpočtu maximální spotřeby kyslíku (VO2max ) či k určení maximální srdeční frekvence (SFmax) hráče. Ve své práci se zabývám výzkumem, který představuje zjišťování míry ekvivalentnosti mezi terénním vytrvalostním člunkovým během na 20 metrů (VČB20m) a běžeckým testem na 2 kilometry a tuto ekvivalenci následně porovnám s výsledky naměřenými funkčním zátěžovým testem na běžeckém páse v rámci laboratorního testování. Laboratorní diagnostika se postupně stává více dostupnou, je však stále finančně nákladná a pro mnohé kluby i jednotlivce není vždy snadno dosažitelná. Proto je, dle mého názoru, posouzení ekvivalence těchto testů pro trenéry významné. Touto prací a získanými výsledky chci přispět k řešení problematiky ekvivalence standardizovaného terénního vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů a běžeckým testem na 2 kilometry vůči standardizovanému laboratorního zátěžového testu na běhátku. Svou prací také nastiňuji, jak obtížnou vědní disciplínou testování je, kde lze očekávat chybovost, čímž mohou být výsledky obou testování zkresleny chybami. Proměnlivost vnitřních i vnějších podmínek lze považovat za jednu z nich. Dalším pochybným aspektem, který zatěžuje ustálenost testování vytrvalostních předpokladů, je motivace jedince na danou zkoušku. Velmi podstatné je, aby byl jedinec schopen či donucen podat výkon na hranici maxima. Problematickou oblastí je také relevantnost dat získaných v laboratorním prostředí a jejich „přenositelnost“ do terénu. Ať už je cílem stimulace vytrvalostních předpokladů výkonově či zdravotně orientované hledisko, zapotřebí je vždy kvalitní teoretický podklad, pokud možno maximálně objektivně popisující tuto latentní vlastnost lidského organizmu. Z tohoto kvalitního teoretického konceptu je pak možné vycházet jak na poli diagnostiky, tak následně v oblasti rozvoje vytrvalostních předpokladů (Jurca et al. 2005).
10
2
Teoretická východiska práce
Kvalitní diagnostika je nedílnou součástí tréninkového procesu. Druh, formu a provedení měření volíme dle potřeb jedince či skupiny. V naší práci jsme se zaměřili na diagnostiku vytrvalosti hráčů kopané. Pracovali jsme se zátěžovým laboratorním testem a dvěma terénními testy. Jmenovitě s vytrvalostním člunkovým během na 20 m a běžeckým testem na 2 km. Z těchto měření, a za pomoci predikčních rovnic, jsme získávali hodnoty VO2max, které jsme podrobili různým hypotézám.
2.1
Test, měření a diagnostika
Kučera (2006, [online]) popisuje test jako zkoušku předpokladů, zdatnosti, vědomostí, jakosti a znalostí. Znalecké názvosloví představuje test inteligence nebo v lékařské terminologii můžeme nalézt zkoušku krevní skupiny. Měkota a Blahuš (1983) popisují test, nebo-li zkoušku opřenou o vědecké prameny, jejímž hlavním cílem je kvantitativní vyjádření vyšetřovaného znaku. Motorické testy jsou kvalitním pomocníkem tělovýchovné diagnostiky. Využití pro ně nalézáme ve zkoumání i v běžném dění. Měkota a Blahuš (1983) dodávají, že testy migrují z mezinárodních materiálů a používají se dále v mnoha modifikacích. Nelze proto výsledky kvalitně srovnávat. Pojem test je u nás znám také pod pojmem zkouška. Měkota a Blahuš (1983) definují, že užitím odborného termínu vyjadřujeme, že se jedná o zkoušku vědecky podloženou, jejímž cílem je dosáhnout kvantitativního vyjádření výsledku. Pojem testování lze jednoduše popsat jako provedení zkoušky ve smyslu procedury nebo delegování čísel, což lze nazvat měřením. Motorický test definuje Měkota (1973) jako standardizovaný postup (zkoušku), jehož obsahem je pohybová činnost a výsledkem je číselné vyjádření průběhu či výsledku této činnosti. V odborné sféře se objevují mnohá známá pojmenování testu. Primárním záměrem testování je podle Měkoty (1973) začlenit jedince a stanovit tak jeho pozici ve skupině.
11
Na obrázku č. 1 je naznačeno schéma řízení tréninku, pozice jednotlivých subjektů v tréninku a souvislost se zpětnou vazbou mezi nimi.
Obrázek 1: Schéma řízení tréninku (Řízení sportovního tréninku, 2013, [online]).
2.2
Měření a testování
Každý lidský organizmus tvoří svou stavbou, strukturou a funkcí originál, a proto si každý zaslouží vlastní zacházení a tréninkový plán. Zkušenosti z praxe ukazují, že velké množství sportovců absolvuje tréninky ve vysoké hladině intenzity, případně se řídí svými pocity. Důsledkem nevhodného složení pravidelné zátěže je přetrénování, únava či úrazy. Na druhou stranu může také dojít k nízkému a tím pádem málo efektivnímu zatížení. Pažický (2013, [online]) poukazuje na to, že výstupními daty z motorických testů se zaobírají trenéři, učitelé a lékaři. Hlavním významem testování je zkoumat funkčnost kardiovaskulárního systému a zachytit výkonnost aerobního a anaerobního metabolismu. Možností použití testů je celá řada. Měkota a Blahuš (1983) se shodují na tom, že testů v tělovýchově se užívá ke správnému řízení pohybového vývoje, k dosažení potřebné trénovanosti. Testy také cílí na fyzickou zdatnost sportovců, ale i na nemocné či starší osoby. Za ukazatele k predikci budoucích výkonů ve zvolených disciplínách se často využívají výsledky testů, jež jsou chápány jako podklady k výběru TO a následně dochází k předurčení výkonnosti. Výkonově a zátěžově orientované testy jsou nejběžnějšími metodami ke stanovení věcné diagnostiky tělesné výkonnosti hráčů kopané. Důležitou skutečností při testování hráčů je podle Psotty et al. (2006) jasná představa o smyslu testování a návazný výběr správného testu k dané skupině či jednotlivci. 12
Od druhé poloviny 20. století se frekvence kvantitativních technik v tělesné výchově zvýšila. Štochl (2004, [online]) uvádí, že se zformovaly nové disciplíny, které vycházejí z antropologie, psychologie a sociologie a zabývají se oblastí měření. Jsou známi pod názvy antropometrie, psychometrie, sociometrie. Kvantitativní metody se dále uplatňují při studiu lidského pohybu. Tuto skutečnost lze označit za motometrii (Měkota, Blahuš, 1983). Motometrii definují Měkota a Blahuš (1983) jako učení o měřeních, které se využívají při diagnostikování lidské motoriky, tj. při hodnocení různorodých pohybových vyjádření a pohybových předpokladů. Jsou známi tyto druhy motometrie: testování a posuzování (Štochl, 2004, [online]). Chceme-li pojmenovat druhy zátěžové diagnostiky, lze uvést dvě nejužívanější dělení, a to diagnostiku laboratorní a terénní. Ani o jednom z těchto přístupů nelze říci, že je ten nejvhodnější a nejvýhodnější (Bunc 1989). Vědní a sofistikovanější testování vidí Heller (1997) více to laboratorní, které svými standardními podmínkami, možností přesněji odečítat biologické signály a fyzikální výkon, vykazují vysokou přesnost a účinnost měření. K nevýhodám řadíme vyšší cenu kompletní diagnostiky a také omezenou kapacitu laboratoří a výzkumných center. Zatímco při terénních testech využíváme nejčastěji přirozeného prostředí sportovců a snažíme se jim tak navodit autentickou zátěž, při které budou schopni podat dobře hodnotitelný výkon. Psotta (2006) uvádí, že u hráčů kopané je tomu fotbalové hřiště, ale měření můžeme alternovat např. v tělocvičně, ve fitnessu, plaveckém bazénu nebo v parku. Příjemnou stránkou pro oddíly jsou nízké náklady terénních testů. Pozitivní stránkou je bezesporu konkrétní použití výsledků v tréninku. Terénní testy se dají snadno provádět u větších skupin sportovců. Pokud je stálost podmínek výhodou laboratorních testů, terénní testování je podmíněna vhodným klimatickým podmínkám, které mohou výrazně ovlivnit výsledky. Oblíbenou variantou se dle Měkoty et al. (1995) stává propojení obou zmíněných měření. Dalším kritériem dělení testů je množství testovaných osob v jeden okamžik. Z tohoto hlediska registrují Měkota a Blahuš (1983) testy individuální, kdy je testována vždy pouze jedna osoba samostatně, a testy kolektivní, neboli skupinové, kterých se účastní skupina či celý kolektiv současně. Individuálně diagnostikujeme především
13
v laboratorních podmínkách, zatímco skupinové testy jsou náročné na prostor, na organizaci a je zapotřebí je situovat do terénu. Vhodné je doplnit je hravým motivem. Pro lepší identifikaci a zapamatování jednotlivých testů se často názvy vyvozují z pohybového obsahu, alternativně i podle samotného autora, který test poprvé uplatnil. Měkota a Blahuš (1983) se shodují na tom, že pojmenování testové baterie se zpravidla odvozuje od skutečnosti, co se má s ní měřit. Další alternativou je spojení s profilem testované skupiny, pro kterou je baterie určena. Dlouhé názvy testu se spíše zkracují. Úvodní písmena vybraných slov nadpisu zpravidla určují jeho zkratku.
2.3
Dějiny testování
Kořeny světové diagnostiky motoriky nalezneme na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jako první se ve Spojených státech amerických pokusil Sargent o měření předpokladů v jedné silové baterii. Náplní baterie byly, mimo spirometrii a dynamometrii, shyby a kliky. Baterie byla roku 1880 představena na Harvardské univerzitě. Za necelé dvě dekády ji přijalo 15 amerických univerzit (Štumbauer, 2013, [online]). Na starém kontinentě se výzkumem a měřením zabývali zejména lékaři a fyziologové. Jedním z nich byl Ital Mosso, který sestrojil ergograf. Francouz Étienne-Jules Marey vynalezl přístroje pro záznam pohybu (Měkota 1973). Později, ve dvacátých letech 19. století, byly v USA nastoleny konkrétní základy moderního tělocvičného testování. Měkota (1973) dále uvádí, že Rogers a Cozens, publikovali v letech 1925 – 1929 doktorské práce, jež jsou doposud pokládány za primární práce k dané problematice. Dle jejich prací byly tvořeny další testy. V roce 1924 publikoval Brace prvotní test sportovních dovedností. Jednalo se o basketbalový test. V dalším období se studie množily a jejich výsledkem byl vznik unikátních testů. Do současnosti se jich však moc nezachovalo. Sterling (2013, [online]) uvádí, že počátkem 20. století postupně vznikalo testování v Evropě, převážně ve Švédsku, kde také vznikl Odznak zdatnosti. Po 2. sv. válce jej spatřujeme i v Čechách pod názvem Tyršův odznak zdatnosti. Byl členěn na bronzový, stříbrný, zlatý. Sterling (2013, [online]) dále objasňuje, že odznak byl v budoucnu přejmenován na Připraven k práci a k obraně vlasti, znám pod zkratkou PPOV. Od 14
roku 1990 jej známe pod názvem Unifittest 6-60. Teoretickými a metodologickými otázkami testování, aplikacemi statistických metod a faktorové analýzy se jako první u nás zabývali Čelikovský a Měkota (Měkota, Blahuš 1983). Během druhé poloviny dvacátého století silně roste rozvoj vědomostí o různých metodách měření, jež se společně s novými objevy, vynalezenými přístroji a poznatky sumarizují do publikací. Jako jedno z prvních děl uvádí Měkota a Blahuš (1983) příručku Měření a hodnocení v tělesné, zdravotní a rekreační výchově. V tomto díle nalezneme souhrn poznatků o validitě a reliabilitě testů. Později ve dvacátém století se stupňuje interes o testování obecné vytrvalosti mládeže, dospělých i starších osob. Oblíbeným se stal běh po dobu 12 minut, který byl pojmenován po jeho autorovi K. H. Cooperovi. Tou dobou se také více prosazuje i laboratorní testování (Sterling, 2013, [online]). V současnosti motorické testy, ať už laboratorní či terénní, dokazují své neoddiskutovatelné místo v tělovýchovné praxi (Měkota 1973).
2.4
Standardizace testů
Úkazem, jež zkoumáme v antropomotorice, je dle Měkoty a Blahuše (1983) samotné chování člověka. Test tvoří uspořádaný postup s účelem změřit určitý vzorek. Použitelnost testu a validita testu je podrobena přísným kritériím a musí splňovat předem stanovené podmínky, které jsou obsahem standardizace. Podle Psotty (2006) je primárně důležité udržení identických vnějších podmínek testování. Myšleno fyzikálních vlastností prostředí. Především se jedná o použité pomůcky, teplotu povrchu a prostor. Významná je také kalibrace použitých zařízení. Dle publikace Mencla (1984) se vymezují podmínky a provedení testu, jež jsou pro testované jedince identická, nebo přinejmenším srovnatelná.
Pro
zachování
nejpřesnějších podmínek pro všechny se doporučuje dodržet identický postup přípravy testovaných osob. Tím se rozumí rozcvičení, prohřátí organizmu, instrukce k danému testu, motivace a velice důležité je i nabuzení na test. Zásadní je stejný způsob provedení a shodný způsob vyhodnocení výsledku. Pro přesné, spolehlivé a validní výsledky je podle Čelikovského (1979) žádoucí, aby testovaný sportovec byl před diagnostikou optimálně zotaven. Dostatečné zotavení organizmu jedince před 15
diagnostikou napomáhá zkvalitnění výsledků a jejich následné validitě. Únava může silně ovlivnit průběh testu a zkreslit jeho vyhodnocení. Na organizaci a provedení testu musí bedlivě dohlížet examinátor a musí být schopen provedení zkoušky řídit. Velmi podstatné shledává Psotta (2006) informace o přijatelné platnosti (validitě) pro daný záměr a údaje o spolehlivosti (reliabilitě), tedy o výši správnosti testových výsledků. Poté se dá konstatovat, že test je standardizovaný. Podmínkami před i v průběhu realizace testů se zabýváme v metodice této práce.
2.4.1 Validita Validita tvoří jeden ze základních pojmů a atributům testování. Když sestavujeme či plánujeme test, je podstatné zamyslet se nad otázkou, v jakém rozsahu test skutečně měří to, co si plánujeme. (Validita, 2008, [online]). Důležitým faktem je, že je-li aplikování testu vhodné k jednomu účelu, nelze předpokládat, že použití testu je příhodné k účelu odlišnému. Za podstatnou považují Měkota a Blahuš (1983) spojitost kritéria k danému testu. Kritérium vymezuje konkrétní podstatu testování a přijaté měřítko toho, co se má testovat. V této spojitosti hovoříme o validitě testu, potažmo o validitě testových výsledků. Máme-li platné výsledky, můžeme konstatovat, že objasňujeme data ve shodě s tím, co jsme skutečně naměřili (Validita, 2008, [online]). Validita představuje míru shody interpretace výsledků testu či jiného hodnotícího nástroje vzhledem k určitému testovanému souboru. Validitu nelze považovat za rys samotného testu. Vždy bychom měli mluvit o platnosti závěrů, avšak často se spíše setkáváme s problematikou validity testu. Protože to jsou právě závěry, které z daného testu vyvozujeme v konkrétní situaci (Validita, 2008, [online]). Měkota a Novosad (2005) definují validitu jako platnost testu, jež se vztahuje ke kritériu, tedy pohybové schopnosti, kterou diagnostikujeme. Jedná se o jakousi "přesnost", s níž daný test měří latentní pohybovou schopnost nebo dovednost. Miru validity vyjadřujeme koeficientem validity rxy, jež nabývá hodnot od 0 do 1. V praxi hovoříme o různé míře validity, tj. vysoká, střední, nízká. Čím vyšší výsledný koeficient rxy, tím vyšší je spolehlivost a validita, resp. platnost testu. Validitu přisuzujeme vždy danému použití testu. Žádný test nedosahuje vysoké validity pro všechny potřeby. 16
Platnost měření rovněž ovlivňuje jeho chybná evidence, mylné vyhodnocení nebo subjektivní hodnocení examinátora. Validita je také zatížena symptomy na straně testovaného, například obavou z rezultátu či neúspěchu, malou nebo žádnou motivací, neprofesionálním přístupem k testu nebo dokonce nechutí se testu účastnit (Sterling, 2013, [online]). Štochl (2013, [online]) validitu dělí následovně: Obsahová validita - posuzuje, jakou měrou se test shoduje s tím, co je v plánech, standardech a dalších pramenech tvořících studijní program a také s tím, co je skutečně vyučováno.
Souběžná validita - hodnoty měření se konfrontují s jinými obecně respektovanými údaji o aktérech, které sledují stejné kvality (např. klasifikace).
Predikční validita - výsledek měření se srovnává s úspěšností sportovce v těch oblastech, ve kterých se uplatňují kvality měřené testem – typický je výsledek přijímací zkoušky a úspěšnost ve studiu. Jde vlastně o speciální případ kriteriální validity. Predikční validitu v tělovýchovné praxi hodnotí Štochl (2013, [online]) jako nejvýznamnější druh validity testů k pozorovatelnému kritériu, nejčastěji ke sportovnímu výkonu. Predikční validita je nesoučasná. Z hlediska chronologických vztahů mezi testem a kritériem rozlišujeme validitu: a) synchronní (tzv. souběžnou): test i kritérium jsou zjišťovány v tutéž dobu;; b) diachronní (tzv. nesoučasnou): test i kritérium jsou zjišťovány v různou dobu. Nejužívanějším případem nesouběžné validity je predikční validita, udávající platnost předpovědí výkonu v kritériu, které provádíme na základě testu. Štochl (2013, [online]) dodává, že případem současné validity je validita nějakého motorického testu vůči kritériu, kdy výsledky obou jsou zjišťovány téměř současně (např. týž den). Chronologický vztah mezi testem a kritériem je zásadně důležitý, současná a nesoučasná validita se nesmějí zaměňovat, neboť u téhož testu bývají různé. Face-validity – rychlé posouzení testu samotnými zkoušenými, případně učiteli apod. Jedná se o zvláštní případ obsahové validity. 17
Konstruktová validita – udává, jak je test schopen měřit určenou charakteristiku testovaného (např. komunikativnost), popřípadě nějaký psychologický konstrukt (např. sebehodnocení). Ve většině případů testování se nezabýváme všemi druhy validity, převážně pracujeme pouze s jednou vybranou (Validita, 2008, [online]).
2.4.2 Reliabilita Reliabilita, nebo-li spolehlivost testu, stanovuje úroveň přesnosti či chybovosti, s níž test porovnává určitý atribut (Blahuš 1976). Toto lze chápat tak, že měření při opětované realizaci přináší identické či velmi obdobné výsledky. Reliabilita se posuzuje pomocí koeficientu reliability r x x. (korelační koeficient v intervalu -1 až 1) a vyjadřuje podíl skutečného rozptylu k pozorovanému rozptylu. Taková spolehlivost však v antropomotorii a motometrii neexistuje (Lienert 1969, Měkota, Blahuš 1983). Podle Blahuše (1976) vystihuje koeficient reliability míru vyrovnanosti reálné úrovně dané pohybové schopnosti. Reliabilita se dá také popsat jako platnost testu k sobě samému. Podle klasické testové teorie reliabilita nabývá hodnoty 0 (žádná) až 1 (100%) a lze ji přibližně chápat jako procentuální nepřítomnost chyby měření (Urbánek, 2013, [online]).
2.4.2.1 Faktory ovlivňující reliabilitu Výsledek každého testování představuje hlavní předpoklad teorie testů, který je zatížen určitou neovlivnitelnou chybou. Tato skutečnost je pravdivá pro jakékoliv měření. Měkota, Kovář et al. (1990) uvádějí, že výsledek zkoušky je roven součtu dvou komponent. Prvním je reálný výsledek a druhý uvádí chyby v průběhu měření. Měkota a Blahuš (1983) popisují, jaké hlavní tři příznaky odhalují chybovost, jež je způsobena mnoha dílčími hledisky a nepřesnostmi. 1. V proměnlivosti podmínek prostředí – obecně lze říci, že problémová je nestálost klimatických podmínek. Např. výkyvy tlaku a teploty vzduchu. Odstranitelným problém mohou být nepovolaní lidé u testu, kteří mohou testovaného rušit a ovlivnit výstupní hodnoty. 18
2. V labilitě vlastností testovaných osob - maximální sportovní výkon je zatížen několika podstatnými faktory. Nejdůležitějším rysem je samotná motivace. Dále lze za problémový faktor považovat kvalitu sportovních předpokladů a dovedností. Motivace je dle názoru Čelikovského et al. (1990) velmi podstatným, mnohdy i nejdůležitějším hybným aspektem ve sportu. Jedinec se prostřednictvím svého sportovního výkonu umí lépe seberealizovat. Výsledkem sebeuplatnění je nastolení příjemného pocitu. Pokud bychom chtěli pocit blíže definovat, lze jej rozdělit na vnější a vnitřní stránku. Vnitřní stránku seberealizace vidí Čelikovský et al. (1990) v uspokojení sebe sama ze svého předvedeného výkonu. Tento pocit vychází především z přesvědčení sportovce, že si je vědom svých předpokladů a nebojí se si vlastní výkon prožít. Nejen sportovci jsou v této návaznosti naplněni silnými zážitky a hodnotami. Vnější stránku tvoří seberealizace, která srovnává provedení jedince s ostatními. Sportovec může následně konfrontovat svůj výkon se spoluhráčem nebo soupeřem. Pracujeme-li s dětmi, je faktor motivace považován za hlavní složku testu. Choutka (1981) nastiňuje fakt, že pokud chceme po dětech, aby podaly, nebo se minimálně snažily o kvalitní výkon, je nutností obohatit test hravým motivem, případně soutěží. Naopak hladina motivace u dospělých je ovlivněna různými faktory. U dospělého jedince, nejčastěji u sportovců, motivaci ovlivňuje více faktorů. Mezi hlavní řadíme úspěch, splnění služby klubu či vlasti, překonání soupeře, popřípadě finanční ohodnocení. Mezi další typy motivace lze zařadit také zájem člověka k dané činnosti, někdy je také označována jako záliba, ambice či ctižádost o sebeuplatnění a vyniknutí. Ku prospěchu je vytyčit si cíl a mít své ideály (Motivace, 2004, [online]).
3. V nestálosti zařízení a pomůcek používaných při testování – do tohoto hlediska se dá uvést chybovost v nepřesnosti měření času prostřednictvím stopek nebo drobné odchylky od předem stanovené startovní rychlosti. Měkota a Blahuš (1983) vyslovují názor, že velkou roli zde hraje odbornost examinátora.
19
2.4.2.2 Míra reliability Jednotlivé testy mají svou určitou výši reliability. Testy rovnovážných předpokladů se vyznačují velmi nízkou mírou spolehlivosti. Naopak vysoce stabilní výsledky prezentují silové zkoušky. Mencl (1984) nalézá stabilitu nižší u testů vytrvalostních předpokladů, ale lze ji stále považovat za vyhovující. Tím však vystává problém, neboť motivace u vytrvalostních zkoušek tvoří podstatnou roli, na rozdíl od testů s jinými předpoklady. Výsledky reliability motorických testů hodnotí Bös (2001) dle výsledné hodnoty koeficientu spolehlivosti rxx. Tabulka č. 1 prezentuje přesné posouzení.
Tabulka 1: Posouzení koeficientů reliability (Bös 2001). Koeficient reliability rxx
Hodnocení spolehlivosti
≥ 0,90
Výborná (vysoká)
0,80-0,89
Velmi dobrá
0,70-0,79
Přijatelná
0,60-0,69
Nepříliš dobrá
≤ 0,60
Nízká
test s reliabilitou nad 0,9 se pokládá za dostatečný k tomu, aby výhradně na jeho základě bylo možné činit rozhodnutí (např. o přijetí či nepřijetí), test s reliabilitou mezi 0,8 a 0,9 je vyhovující jako jeden z podkladů pro rozhodnutí, test s reliabilitou mezi 0,6 a 0,8 je na individuální úrovni nepostačující pro rozhodování, avšak pro rozhodování o malých skupinách (do 10 osob) je postačující (Statistické pojmy-Reliabilita, 2013, [online]). Při rozhodování o větších skupinách (např. na úrovni tříd a škol) jsou na reliabilitu kladeny mnohem menší nároky. Daleko důležitější je spolehlivost dosažených 20
výsledků. Skutečnou hodnotu reliability lze vypočítat jen za splnění speciálních předpokladů (Statistické pojmy-Reliabilita, 2013, [online]). Za nejstabilnější měření reliability uvádí Čelikovský et al. (1990) toto: tělesná výška – 0,99, hmotnost těla – 0,98, skok daleký z místa (3 pokusy) – 0,93, dvanáctiminutový (Cooperů) běh – 0,92, výdrž ve shybu - 0,80.
2.4.2.3 Koeficient vnitřní konzistence Vnitřní stavbu testu je možno nejlépe posoudit u psaných zkoušek. Rozdělením testu na dvě poloviny lze dosáhnout nejvyšší spolehlivosti měření. V jedné polovině jsou představeny pouze liché otázky, zatímco v té druhé otázky sudé. Poté lze z obou subtestů spočítat korelační koeficient reliability (Mencl 1984).
2.4.2.4 Koeficient ekvivalence Vždy však není v možnostech examinátorů rozdělit test na dvě poloviny. Zde přicházejí na řadu modifikované podoby testů. Koeficientem ekvivalence lze zjistit, jak dobře měří schopnosti testu jiná podoba (Mencl 1984). V naší práci představuje koeficient ekvivalence důležitou roli a zabývá se jím ve výzkumné části.
2.4.2.5 Koeficient objektivity Objektivita, nezaujatost, nepředpojatost. Tyto pojmy jsou charakteristické a důležité pro samotnou kvalitu testu. Objektivita je často považována za podobu reliability (Měkota et al. 1990). Během každého měření by měla být objektivita zachována. Může být prezentována výší nezávislosti prováděné výzkumné metody na testovaném jedinci. Čím vyšší je její hodnota, tím více je garantována jednoznačnost výsledků. Nebezpečí zkreslení dat je 21
tím pádem nižší a požadovaných výsledků je dosaženo snadněji (Objektivita, 2013, [online]). Objektivita může být zkreslena působením testované osoby na výsledky a to výhodným či žádoucím způsobem. Nezaujatost, nebo, chceme-li, objektivitu, lze zajistit nezávislostí výsledků na osobách, jež je podrobují analýze a pracují s výsledky (Objektivita, 2013, [online]). Pokud má být test objektivní, musí se různí examinátoři shodnout na stejných výsledcích. Před startem každé testové činnosti je žádoucí odhalit možné konflikty zájmů a odstranit je (Měkota et al. 1990). U metod je vyžadováno, aby byly standardní, spolehlivé, validní, kvalitativně i kvantitativně objasnitelné a úsporné. Při splnění těchto podmínek můžeme očekávat přínos nových poznatků a následně ověřit jejich pravdivost a získat pravdivá fakta, resp. ověřené poznatky (Objektivita, 2013, [online]). Koeficient objektivity robj se také vyjadřuje korelačním koeficientem (Měkota et al. 1990).
2.4.2.6 Koeficient stability Porovnání shody výsledků získaných z vícekrát provedeného testu dosáhneme s přispěním koeficientu stability. Koeficient stability je tvořen korelací mezi identickými dvěma měřeními za účasti stejných probandů a provedené za stejných podmínek. Interval mezi testem a retestem může být jen několik málo minut, hodin, ale i týdnů (Čelikovský 1990). Mencl (1984) uvádí, že pro verifikování vhodnosti a aplikovatelnosti testů se velmi často užívá koeficientu stability. Nutnost zkoušky dělit na dvě poloviny a užívat jejich modifikací zde odpadá. Koeficient stability je možné rozpoznat tzv. metodou test-retest, jež lze užít ve dvou variantách. První alternativa nabízí hodnoty o dlouhodobé i krátkodobé stabilitě. Při této metodě přichází neprodleně po zotavení retest. Ve druhé variantě výsledky o výkonnosti ověřujeme po delším časovém období, například po makrocyklu, přípravném období či po celé sezóně.
2.4.3 Reliabilita a validita Validita, reliabilita a objektivita jsou tři základní údaje, které je nutné uvádět u každého testu jako vědecké metody v případě, že nelze danou vlastnost měřit přímo (tedy jako 22
například teplotu, vzdálenost apod.). Tento případ nastává zejména ve společenských vědách. Validita udává, zda test skutečně měří měřenou vlastnost. Reliabilita nám sděluje, jak dobře metoda měří, hovoří o technické kvalitě měřícího nástroje. Reliabilitu proto lze chápat jako nutný předpoklad validity a test může být sice spolehlivý (mít vysokou reliabilitu), ale může měřit něco jiného, než co si myslíme, čímž je jeho validita nízká. Vztah mezi reliabilitou a validitou je vztah mezi přesností a správností. Velikost reliability navíc určuje maximální možnou teoretickou validitu testu - validita nemůže být vyšší než odmocnina z reliability (Urbánek 2002).
2.5
Maximální spotřeba kyslíku (VO2max )
Mnoho vědeckých prací prokázalo, že aerobní vytrvalost může probíhat po delší dobu, než se dostaví únava, a zároveň může pokračovat i v únavovém stavu. I rychlost zotavení do značné míry závisí na kvalitě vytrvalostních předpokladů. Včasnější regenerace dovolí sportovci zkrátit intervaly odpočinku v rámci tréninků i mezi jednotlivými tréninky a zvýšit celkovou tréninkovou zátěž. Kvalita vytrvalostního výkonu je ovlivněna řadou faktorů, z níž jsou nejdůležitější ty, které primárně souvisejí s transferem kyslíku (Zahradník, Korvas 2012, [online]). Nejdéle
uznávaným
modelem
fyziologie
vytrvalostních
předpokladů
je
kardiovaskulárně/ anaerobní model, který jako první navrhl britský fyziolog A. V. Hill se svými kolegy v polovině dvacátých let 20. století. Dle jejich názoru způsobuje nedostatek kyslíku u namáhaných svalů restrikci pracovního výkonu. Důvodem únavy je primárně kardiorespirační soustava a její schopnost transportovat kyslík (Zahradník, Korvas 2012, [online]). Pojem maximální spotřeby kyslíku a maximální aerobní kapacity uvedl poprvé ve 30. letech minulého století (Hill et al. 1923, Herbst 1928). Bassett a Howley (2000) je vymezují těmito principy: existuje horní limit příjmu kyslíku, vyskytují se jednotlivé rozdíly v hodnotě VO2max, hodnota VO2max je nutným, nikoliv rozhodujícím předpokladem pro dosažení dobrých vytrvalostních výkonů.
23
Další jsou například ekonomika pohybu, výkon na úrovni anaerobního prahu, laktátová tolerance apod. (Bunc 1989). Zahradník a Korvas (2012, [online]) dodávají, že vhodným tréninkem a intenzitou zátěže v zóně mezi 85 – VO2max a 90 (93) – 100 % SFmax dochází ke stimulaci růstu maximální spotřeby kyslíku s přispěním zvýšené potřeby transferu kyslíku a efektivity jeho využití. Během tréninku i soutěže v této hladině zatížení je velmi namáhán kardiorespirační systém, nervová a pohybová soustava, i periferie až po mitochondrie. Kvalitnější vyslání kyslíku do svalových buněk, a obzvláště vyšší efektivita využití kyslíku jsou důležitými činiteli pro lepší výkon ve sportech, kde je důležitý, mnohdy i určující, aerobní systém. VO2max, neboli maximální aerobní kapacitu, definuje Heller (1997) jako vyjádření objemu kyslíku, jenž je člověk při maximálním výkonu schopen zpracovat k tvorbě energie. Více kyslíku spotřebovaného ve svalech znamená více energie vytvářené efektivním aerobním způsobem, méně odpadních látek, a tím i vyšší výkon a oddálení únavy. Vyjadřuje se absolutně v litrech za minutu nebo relativně přepočítané na hmotnost testovaného v ml.min-1.kg-1 (Formánek, 2005, [online]). Jeho hodnota je vymezena vrozenými a genetickými dispozicemi. Možný nárůst v rámci vytrvalostního tréninku se udává v relativních hodnotách okolo 30 % a v absolutních hodnotách až 60 % (Bunc 1994). Hodnoty VO2max se zjišťují s využitím spiroergometrie v rámci funkčního zátěžového testu. K rozpoznání hrubé hodnoty VO2max je možno užít nepřímých metod, které budou uvedeny níže v naší práci (Měkota, Blahuš 1983). VO2max dosahuje svých maximálních hodnot asi o 30 až 60 sekund dříve než hodnota maximální srdeční frekvence. Podstatná je však jeho schopnost podat krátkodobý, maximální výkon, kdy intenzita zatížení je již tak vysoká, že nelze transportovat dostatek kyslíku pracujícím svalům (Spiroergometrie, 2013a, [online]). V případě opakovaných měření je potřeba jej realizovat po delším časovém intervalu. Klesá-li hodnota VO2max pravidelně, je chyba v celkovém rozložení a zaměření tréninku (Silbernagl 1993). Během ročního tréninkového období bývá též spotřeba kyslíku při submaximální zátěži podstatným diagnostickým měřítkem. Sníží-li se tréninková zátěž a její dávky, nebo dojde k úplnému ukončení vrcholové sportovní aktivity, po několika měsících značně poklesne VO2max (Spiroergometrie, 2013a, [online]). 24
V přiloženém grafu č. 1 lze sledovat vývoj (pokles) maximální spotřeby kyslíku při sníženém objemu tréninku, a tím i účinnosti tréninku bývalé špičkové triatlonistky G. Neumann. Graf 1: Vývoj VO2max při snížení tréninkového zatížení (Spiroergometrie, 2013a, [online]).
Hodnota VO2max koreluje s histologickou skladbou kosterního svalu, hlavně s množstvím červených svalových vláken (Hnízdil, Havel 2012). Nutné je předeslat, že nelze považovat domněnku o přímé úměře mezi hodnotou VO2max a výkonností sportovce za správnou. VO2max nutno uchopovat jen jako indikátor, jak účinně a efektivně dokáže naše tělo využít kyslík při zatížení. To vypovídá o tom, že faktická vytrvalecká výkonnost podléhá také ekonomice běhu a výši anaerobního prahu (Taussig, 2010c, [online]). Sportovec, jehož VO2max dosahuje vyšších hodnot, snadněji regeneruje v době, kdy se opakovaně dostává do kyslíkového dluhu. Pokud interval odpočinku nepřesáhne 30 sekund, důležitost VO2max pro regeneraci podstatně klesá. Nelze však chápat spotřebu kyslíku jako jedinou podmínku výkonu (Murase et al. 1981). Hodnota VO2max může být redukována kapacitou plic i u trénovaných jedinců. Jistá přímá úměra existuje mezi vztahem: jak kvalitně jsou svaly schopny zužitkovat kyslík, tak bude okysličená krev využita. VO2max se uvádí jednak v absolutní hodnotě, pro potřeby srovnání se využívá hodnota relativní - přepočtená na kilogram tělesné 25
hmotnosti za minutu (Vandewalle et al. 1987). Tělesná skladba a hmotnost jedince se odráží i v hodnotách VO2max. Pro přijatelné srovnání aerobní výkonnosti u širokého spektra sportovců se užívají přepočítací tabulky (Taussig, 2010c, [online]).
2.5.1 Stanovení hodnoty VO2max 1. spiroergometrické měření VO2max 2. predikční rovnice na základě výsledků výkonových testů 3. predikční rovnice bez zatížení (Mac Naughton 2005)
ad 1. Spiroergometrie Ze všech zátěžových testů je spiroergometrie nejkomplexnější a nejlépe vypracovanou formou vyšetření transportního systému pro kyslík. Hodnotu VO2max
lze získat
nejpřesněji pomocí spiroergometrického vyšetření (Měkota, Blahuš 1983). Během zátěžového testu jsou posuzovány spiroergometrické veličiny a naměřené hodnoty spotřeby kyslíku. Veškeré parametry jsou sledovány a získávány za pomoci analyzátorů. Obecná forma testu vychází z metodiky Mezinárodního biologického programu (Mac Naughton 2005).
ad 2. Predikční rovnice na základě výsledků výkonových testů Laboratorní i terénní standardizované testy celkové vytrvalosti jsou doprovázeny koeficientem reliability a koeficientem validity. Grant et al. (1999) uvádí, že nejpodstatnějším měřítkem měření je maximální spotřeba kyslíku. Predikčních rovnic se v literatuře vyskytuje velké množství a současně jsou k jednomu testovému protokolu nabízeny různé modifikace. S přispěním predikčních rovnic lze diagnostikovat výši maximální aerobní kapacity organizmu. Musíme mít však na paměti jejich limity výpovědní hodnoty.
ad 3. Predikční rovnice bez zatížení Výpočet z hodnot srdeční frekvence (SF).
26
Předpoklad hodnoty VO2max vycházející z hodnot maximální (SFmax ) a klidové (SFmin) srdeční frekvence uveřejnil kolektiv dánských badatelů.
VO2 max(ml.min-1.kg-1.) =15
maxSF (Uth et al. 2004). min SF
Mezní faktory úrovně VO2max: difúzní kapacita pulmonálního systému, maximální srdeční výkon, transportní kapacita krve pro kyslík, charakteristiky kosterního svalstva (Bassett, Howley 2000). Za důležitý faktor ovlivňující hodnotu VO2max
považují odborníci schopnost
kardiopulmonálního systému transportovat kyslík (Bassett, Howley 2000). S přispěním aerobního činnosti lze hodnotu VO2max považovat pouze za možnost, jak získat energii k činnosti. Samotný parametr VO2max
tedy nelze považovat za
směrodatný ukazatel vytrvalosti. Požadována je také hodnota anaerobního prahu a individuální ekonomika pohybové činnosti (Noakes 2004). Následující faktory ovlivňují hodnotu VO2max
mimovolně a nelze je regulovat.
Maximální spotřeba kyslíku je podle Fletchera et al. (2001) ovlivněna věkem, pohlavím, dědičností a kardiovaskulárním klinickým stavem. Věk - hodnoty maximální spotřeby kyslíku jsou rozpoznávány ve věku od 15 do 30 let. U starších jedinců nad 60 let věku je průměrná hodnota maximální spotřeby kyslíku asi o 1/3 nižší než u 20 letého jedince. Každých deset let vývoje jedince dojde k poklesu hodnoty VO2max průměrně o 8 až 10 %. Toto nastává jak u aktivních, tak i neaktivních jedinců (Cohn et al. 1987).
Pohlaví – je faktem, že u žen naměříme hodnoty VO2max nižší než u mužů. Tuto skutečnost připisuje Fletcher et al. (2001) menšímu objemu svalové hmoty. Tím pádem mají ženy méně hemoglobinu, krve a nižší tepový objem.
27
Dědičnost – je ověřeno, že hodnota VO2max může být ovlivněna dědičností. Progres absolutní maximální spotřeby kyslíku je při správném stimulu možný až o 15 až 20 % (Bouchard 1999).
Fyzická aktivita - má neoddiskutovatelný vliv na hodnotu VO2max. Během výzkumu byl u zdravých jedinců, kteří strávili tři týdny na lůžku, naměřen a následně prokázán pokles VO2max 25 %. Pro středně aktivní muže odpovídá hodnota VO2max 12 MET, zatímco u osob absolvujících aerobní trénink ve formě distančního běhu může VO2max odpovídat hodnotě 18 - 24 MET (60 až 85 ml.min-1.kg-1. (Fletcher et al. 2001). MET, nebo-li hodnota metabolického ekvivalentu, je takové množství energie, které vyžaduje lidský organizmus v sedě a odpovídá u žen 3,4 ml.min-1.kg-1. a u mužů 3,6 ml.min-1.kg-1., což v přepočtu na kJ / hod je 4,184 kJ/kg/h. Energetický výdej různých fyzických aktivit se pohybuje od 0,9 MET při spaní po 18,4 MET při závodním maratonu (Výdej energie, 2013, [online]). Neuman (2003) nastiňuje, že čím zdatnější jedinec, tím je jeho výdej energie vyšší. Naopak méně zdatní jedinci mnohdy nezvýší výdej ani desetkrát. Vrcholový sportovec je schopen překročit i hodnotu 20 MET.
2.5.2 Hodnoty VO2max
a jejich diference v závislosti na pohlaví a druhu
sportovního zaměření Je-li tělo v klidu, naměřené hodnoty spotřeby kyslíku se pohybují kolem 0,3 l/min. Jen necelých 20% přijatého kyslíku však organizmus využije, zbytek je vydýchán. Během maximálního zatížení spotřeba kyslíku výrazně stoupá. U průměrného netrénovaného mladého muže se hodnota VO2max nachází mezi 45-50 ml.min-1.kg-1., u žen 35-40 ml.min-1.kg-1.. Velmi trénovaní sportovci (muži) dosahují absolutních hodnot mezi 7098 ml.min-1.kg-1. a 55-75 ml.min-1.kg-1. ženy. Velmi nadprůměrnou hodnotu u mužů lze považovat VO2max vyšší než 70 ml.min-1.kg-1
a u žen 60 ml.min-1.kg-1. (Taussig,
2010c, [online]). Rozdíly mezi muži a ženami jsou podle Vilikuse et al. (2004) ve spiroergometrickém vyšetření patrné ve většině naměřených hodnot. Je to dáno geneticky i fyziologicky. Rozdíly lze rozdělit do čtyř základních skupin: anatomické, fyziologické, psychické a tréninkové. Hlavní rozdíly uvádějí Astrand a Rodahl (1986): 28
ženy jsou nižší a lehčí než muži stejného věku a trénovanosti, ženy mají v průměru kratší končetiny, ženy mají více podkožního tuku, muži mají více svalové hmoty než ženy, muži mají robustnější kostru a mohutnější svalstvo, ženy mají cca o 20 % menší srdce, ženy mají nižší schopnost transportovat kyslík, ženy mají menší objem plic, ženy mají cca o 18 až 25 % nižší maximální spotřebu kyslíku, ženy mají lepší předpoklady pro vytrvalostní práci (Bunc, Heller 1989).
29
V tabulce č. 2 uvádíme průměrné hodnoty VO2max u mužů a žen v různých věkových skupinách. Tabulka 2: Průměrné hodnoty VO2max (ml.min-1.kg-1. ) u netrénovaných mužů a žen v různých věkových skupinách (Fletcher et al. 2001). VO2max (ml.kg-1.min-1.)
Věk (roky) Pohlaví
Muži
Ženy
20–29
43±7.2
36±6.9
30–39
42±7.0
34±6.2
40–49
40±7.2
32±6.2
50–59
36±7.1
29±5.4
60–69
33±7.3
27±4.7
70–79
29±7.3
27±5.8
V tabulkách č. 3, 4 a 5 uvádíme u několika špičkových sportovců nejvyšší naměřené hodnoty relativního VO2max (ml.min-1.kg-1. ). Tabulka 3: Nejvyšší zaznamenané hodnoty VO2max
(ml.min-1.kg-1. ) – muži
(Taussig, 2010c, [online]).
Espen Harald Bjerke
Hodnota VO2max (ml.min-1.kg-1.) 96.0
běh na lyžích
Bjørn Dæhlie
96.0
běh na lyžích
Greg LeMond
92.5
cyklistika
Gunde Svan
91.0
běh na lyžích
Miguel Indurain
88.0
cyklistika
Lukáš Bauer
85.0
běh na lyžích
John Ngugi
85.0
běh, vítěz OH na 5000m
Lance Armstrong
84.0
cyklistika
Kip Keino
82.0
běh, vítěz OH na 1500m
Jméno sportovce
30
Sport
Tabulka 4: Nejvyšší zaznamenané hodnoty VO2max
(ml.min-1.kg-1.) – ženy
(Taussig, 2010c, [online]). Jméno sportovce
Hodnota VO2max (ml.min-1.kg-1.)
Sport
Joan Bendit
78.6
běh, maratón
Bente Skari
76.6
běh na lyžích
Charlotte Kalla
74
běh na lyžích
Marit Bjoergen
72
běh na lyžích
Toini Rönnlund
72
běh na lyžích
Ingrid Kristiansen
71.2
běh, maratón
Rosa Mota
67.2
běh, maratón
Tabulka 5: Průměrné hodnoty VO2max v jiných sportovních odvětvích (Davies 2005). Druh sportu
VO2max (ml.min-1.kg-1.)
běh na lyžích
83
běh na středně dlouhé tratě
80
plavání
77
rychlobruslení
76
cyklistika
75
veslování
62
kopaná
62
vzpírání
54
sedavé zaměstnání (muži)
42
sedavé zaměstnání (ženy)
38
31
2.5.3 Specifika spotřeby kyslíku u hráčů kopané U hráčů kopané, stejně jako u jiných sportovců, převládá při tréninku určitý druh zatížení či lokomoce, které je pro daný sport stěžejní. Pro fotbalistu je to běh, a proto je pro validní měření doporučeno hráče testovat na běhátku. Psotta (2006) za nejvhodnější doporučuje užití stále stejné laboratoře či v terénu stejné prostředí. Plánujeme-li měření u hráčů kopané na bicyklového ergometru, musíme počítat s hodnotami maximální spotřeby kyslíku až o 10 % nižší než u stejného hráče na běhátku. Důvodem je menší zapojení svalových partií jedince. Z literatury jsou známi skutečnosti, že hráčův technicko-taktický výkon v utkání se může pozitivně či negativně měnit s hodnotou VO2max. Znamená to, že pokud hráč zlepšuje svou maximální spotřebu kyslíku, dokáže navzdory vyššímu zatížení zvládat snáze technické dovednosti s míčem, lépe reaguje na zvýšený počet sprintů či vyšší počet naběhaných kilometrů v utkání (Davies 2005). Lidské tělo je však již od narození predisponováno určitými faktory, jako jsou genetické vlivy, výkon srdce, schopnost krevního oběhu transportovat kyslík a s tím i související kapacita plic, jež mají vliv na VO2max. Dalším faktorem je věk sportovce. Některé studie uvádějí, že po 25. roce života dochází za jednu dekádu průměrně k 5% snížení hodnoty VO2max v důsledku stárnutí při standardní trénovanosti. Geneticky daným faktorem je také pohlaví. Rozdílnosti hodnot VO2max mezi muži a ženami spočívají ve vyšším množství podkožního tuku. Tzn., že ženy mají menší množství aktivní tělesné hmoty, dále menší velikost srdce a plic k poměru somatických segmentů, včetně menší koncentrace hemoglobinu v krvi. Za vynikající můžeme u mužů považovat hodnotu VO2max vyšší než 70 ml.min-1.kg-1., u žen 60 ml.min-1.kg-1.. Cílený vytrvalostní trénink dokáže hráčům kopané zvýšit VO2max až o 15 až 20 %. Nezbytností ke zjištění případného nárůstu VO2max je tedy naplánování reliabilního testu před vytrvalostním programem, ale i po jeho ukončení. Hodnotu VO2max může ovlivnit i aktuální stav sportovce (Noakes 2004). Hodnotu VO2max si hráč dokáže udržet i v případě, že se jeho intenzita tréninků sníží o 2/3. Tento stav lze udržet asi 30 dní. Psotta (2006) dodává, že pokud nastane pokles hodnoty VO2max např. o 5 ml.min-1.kg-1. může zpětné dosažení původní hodnoty trvat až 8 týdnů. Mnohé ligové kluby mají profesionální kondiční trenéry, kteří hráčům se sníženým VO2max sestaví individuální aerobní trénink, který dokáže hodnotu VO2max
32
opět zvýšit. Zdraví a pravidelně trénující hráči si během sezóny udržují stálou hladinu maximální spotřeby kyslíku (Davies 2005).
2.6
Diagnostika úrovně vytrvalostních předpokladů
K dispozici je řada testů a jejich modifikací, a také mnoho predikčních rovnic. Zřetelné je toto např. u předpovědi VO2max. Tyto rovnice jsou spojeny se skutečnými výzkumy u skutečných výzkumných souborů (Hnízdil, Havel, 2005). V naší práci se věnujeme testům vytrvalostních předpokladů, v rámci české unifikované baterie Unifittest 6-60, které jsou příhodné pro diagnostikování primární motorické výkonnosti v oblasti globálních vytrvalostních předpokladů u dětí i dospělých (Hnízdil, Havel 2005). Úroveň vytrvalostních předpokladů posuzujeme podle výstupních parametrů standardizovaných motorických testů a funkčních zkoušek. Tyto diagnostické prostředky lze klasifikovat dle různých měřítek: prostředí testování (kde testujeme), účel testování (co testujeme), pohybový obsah testování (jak testujeme), co hodnotíme (výkon nebo reakci organizmu na zatížení) (Měkota, Novosad 2005). Hnízdil a Havel (2012) dodávají, že toto členění není úplné. Měkota a Novosad (2005) uvádějí dělení testů podle místa testování na terénní a laboratorní. V praxi se více užívá terénního měření. Je však v mnoha případech doplňováno měřením laboratorním, zejména ve výkonnostních sportech. K dispozici jsou i testy, které lze aplikovat i coby laboratorní zkoušku, dále ji pak lze přenést do terénních podmínek. Příkladem je Conconiho test. Podle Hnízdila (2006) má tento test původ v terénní diagnostice, ale lze ho použít i v rámci laboratorního vyšetření k rozpoznání spirometrických hodnot. Na rozdíl od terénní varianty může examinátor sledovat a následně stanovit hodnotu VO2max a další kardiorespirační parametry (Conconi, Ferrari, 1982).
33
V rámci diagnostiky vytrvalostních předpokladů lze podle Měkoty a Blahuše (1983) motorické testy dále dělit na testy výkonové a zátěžové. Výsledek výkonových testů ukazuje výsledek samotné pohybové činnosti, jež byla náplní testu. Výsledky zátěžových testů prezentují odezvu organizmu na zátěž, jež byla náplní měření. Do tohoto odvětví patří i funkční zkoušky. Laboratorní funkční zátěžovou diagnostiku, potažmo komplexní funkční zátěžové vyšetření, nelze bez speciálního vybavení provádět. Nutností je také sofistikovaná a spolehlivá obsluha.
2.7
Funkční zátěžové testy
V porovnání s motorickými testy, jejichž obsahem je testovaná pohybová schopnost, je funkční diagnostika cílena na biologický základ testovaných skutečností. Jsou jimi funkční a morfologické determinanty testované osoby. Oproti výkonovým testům, při kterých je sledován výkon, je monitorována a hodnocena i reakce organizmu na zatížení. Funkční vyšetření jsou u vrcholných a výkonnostních sportovců prováděna ve specializovaných pracovištích. Podle Máčka a Radvanského (2011) dochází k odklonu provádění funkčních vyšetření na medicínských pracovištích a v posledních letech jsou více vyhledávány pracoviště tělesné výchovy a sportu pedagogických fakult. Hnízdil a Havel (2012) nastiňují podmínky, ze kterých tyto testy vycházejí. 1. Je-li hladina bazální vytrvalosti jedince vysoká, o to menší přeměny ve funkční odezvě organizmu způsobí zátěž během měření. Z toho plyne, že tím rychleji se fyziologické funkce v době odpočinku velmi přiblíží a často i dostanou do klidových hodnot. 2. Měkota (1983) uvádí, že čím je hladina bazální vytrvalosti u zkoumaného jedince vyšší, tím výraznější jsou mezní hodnoty fyziologický proměnných, jež považujeme za hlavní indikátory aerobního metabolismu. 3. Ekonomika pohybu stoupá úměrně se snížením spotřeby kyslíku při submaximální intenzitě pohybu (Hnízdil, Havel 2012). Máček s Radvanským (2011) uvádějí, jak lze zátěžové testy dělit dle účelu. Obecná funkční vyšetření se využívají zpravidla v těch sportovních odvětvích, kde není hlavním určujícím faktorem aerobní kapacita organizmu. Dostačující je z hlediska
34
kvalitního výkonu jen míra obecné zdatnosti. Tento obecný test prezentuje schopnost zvládat cyklické vytrvalostní sporty. Mezi speciální testy pro určení trénovanosti řadí Máček a Radvanský (2011) vzorovou vytrvalostní zátěž, jejímž principem je začlenění submaximální zátěže, která je svou povahou blízká závodnímu zatížení. Ideální zátěžový test by měl dle Bunce (1989) splňovat řadu podmínek. 1. Musí být jednoduchý a snadno proveditelný. 2. Podle účelu jej lze dále rozdělit na: a) obecný – měl by zachytit obecnou trénovanost a nikoliv schopnost k určitému jednostrannému typu tělesného výkonu, b) specifický – měl by zachytit speciální trénovanost jako schopnost k určitému, jednostrannému, speciálnímu typu tělesného výkonu. 3. Měl by být bezpečný – intenzita zatížení a provedení testu nesmí znamenat riziko pro testovaného. 4. Měl by být validní – měl by vypovídat o hlavních složkách tělesné výkonnosti. 5. Měl by být objektivní – co nejméně ovlivnitelný vyšetřovanou osobou. 6. Měl by být reprodukovatelný – relativně nezávislý na podmínkách provedení. Zátěžový test splňující veškeré výše uvedené podmínky neexistuje a nynější testy jsou pouhým kompromisem mezi těmito všemi podmínkami. Bunc (1989) dále dělí zátěžové testy tělesné trénovanosti na statické a dynamické. K zhodnocení tělesné trénovanosti se mnohem více a častěji užívají testy dynamické. Dynamické testy pokládá Bunc (1989) za měřítko schopnosti jedince podat maximální výkon, za zachování pohybového stereotypu. Pohybový stereotyp má být velmi podobný vlastnímu tělesnému výkonu. Důležitou komponentou dynamické práce je dodávka energie pracujícím svalům. Podle Měkoty (2005) lze dle antropomotoriky obecně rozlišit tři druhy testů používaných pro účely praxe i výzkumu: 1. Fyziologické, nebo-li sportovně-medicínské, testy kvantifikují odezvu organizmu na předepsanou zátěž. Jsou to tzv. zátěžové testy. 35
2. Motorické testy - kvantifikují dosažené výkony. 3. Sportovní testy (disciplíny) - kvantifikují výkony v soutěži. Dále Měkota a Blahuš (1983) rozdělují testy jak z antropomotorického, tak z fyziologického hlediska, podle místa provedení. 1. Laboratorní - v laboratorních podmínkách využíváme standardizované zátěžové testy. 2. Terénní - v terénních podmínkách využíváme výkonové testy, které mají podobu dlouhodobého cyklického zatížení. Zaznamenáváme vnější projev pohybu nikoliv vnitřní odezvu organizmu. Z hlediska intenzity zatížení rozděluje Bunc (1989) zátěžové testy takto: 1. Maximální (dovita maxima) – organizmus zatěžujeme konstantní intenzitou, která musí být tak vysoká, aby vedla k rychlé únavě, nebo se zátěž stupňuje až do dosažení maximálních hodnot, pokud se však v průběhu testu nevyskytnou změny, které jsou indikací k přerušení testu. Tyto dynamické zátěžové testy považujeme za způsob přímého stanovení maximální výkonnosti organizmu. Kladem testu dovita maxima je, že jím získáme maximální parametry odezvy organizmu na maximální zátěž. Záporem je však jistý diskomfort pro testovaného a velmi výrazný vliv motivace. 2. Submaximální – podle Jiráka (2007) se využívá zatížení střední intenzity, ale dostatečné k překonání jiných vlivů na sledované hodnoty. Velkou výhodou je, že výsledky je možno využít při fyzickém tréninku, jelikož většina tréninků je prováděna v hladině submaximální intenzity zatížení. Zátěž je ukončena před dosažením maximálních hodnot. Výhodou je vyšší tolerance vyšetřovaných subjektů. Naopak za nevýhodu považujeme nemožnost diagnostikovat maximální hodnoty. 3. Supramaximální - zatížení, které převyšuje intenzitu odpovídající „vita maxima“, resp. VO2max . Zatížení je pouze krátkodobé s velmi vysokou intenzitou, vhodné jen pro zdravé a zdatné jedince, například Wingate test (Bartůňková, 2013, [online]).
36
2.7.1 Fyziologické zátěžové testy Zátěžové testy jsou především používány k odhalení úrovně tělesné zdatnosti, a to zejména zdatnosti aerobní. Umožnují posouzení odezvy a míry adaptace zdravých i nemocných osob na fyzické zatížení. Lze jimi zjistit trénovanost sportovce, a také reakci (fyziologickou i patologickou) organizmu na zátěž. Reakce těla na zátěž může odhalit skryté patologické stavy (poruchy srdečního rytmu apod.) Odezva organizmu může odhalit řadu rizikových faktorů, které mohou vést k poškození zdraví při aktivním sportu v některých případech i ke smrti (Kovář 1997). Parametry získané během testování u každého jedince pomáhají dle Kováře (1997) utvořit pohybový plán a následně prezentují zpětnou vazbu, zda je postup účinný. Získané výsledky mohou tvořit pro sportovce motivační motor, který je žene ke zvýšení aerobní zdatnosti. Dochází ke kontrole účinnosti pohybového programu. Placheta a Dohnalová (1998) uvádějí, že zátěžové testy umožnují měření a posuzování odezvy, případně i adaptace různých orgánových funkcí (především kardiorespiračních a metabolických) v závislosti na určitém zatížení. V klinické funkční diagnostice mají obzvláště̌ význam, protože vedou k provokaci patologických reakcí, které se v klidu vůbec neprojevují. Odezva parametrů se měří buď při vlastní zátěži, v zotavení nebo kombinovaně. 1. Indikace testování zátěžových testů dle Plachety a Dohnalové (1998): a) Diagnostické Posuzují funkční stav jednotlivých orgánových systémů i organizmu jako celku, rozebírají doplňková vyšetření zjevných symptomů a nemocí, analyzují latentní onemocnění. b) Kontrolní Hodnotí vliv pohybové aktivity a ověřují správnost její preskripce, kontrolují výsledky rehabilitace a lázeňské léčby. c) Prognostické Předpovídají průběh onemocnění a případné recidivy nebo komplikace, predikují účinnosti předpokládaných intervencí (vč. operačního rizika), 37
předpovídají fyzické zdatnosti s posouzením budoucí schopnosti i k výkonu povolání, k absolvování rehabilitačního programu atd.
2. Kontraindikace testování zátěžových testů dle Plakety a Dohnalové (1998): a) Absolutní Akutní onemocnění (např. čerstvý infarkt myokardu, horečka, chronická onemocnění jater a ledvin atd.). b) Relativní Některé vrozené a získané chlopní vady, některé stavy po infarktu, nestabilní angina pectoris, nezvládnuté choroby, např. diabetes mellitus.
3. Důvody k přerušení zátěžového testu podle Novotného et al. (2009, [online]). V průběhu zátěže se mohou u testovaných jedinců objevit známky selhání a zhoršení důležitých životních funkcí, které alarmují přerušení testu. a) Objektivní Nebezpečné a se zátěží se prohlubující poruchy srdeční činnosti, pokles krevního tlaku, příliš vysoký TK, nezvyšující se TK při vyšší zátěži. b) Subjektivní Bolest, dušnost, slabost, závrať, vyčerpání.
2.7.1.1 Laboratorní zátěžové testy Zajištění platnosti zátěžových testů v laboratoři je podmíněno tím, aby examinátory byly zkušené a dostatečně kvalifikované osoby, jež zajistí dodržení standardních podmínek pro testování. Laboratorní prostředí by mělo být klidné, za přítomnosti pouze kompetentních osob, s možností cirkulace vzduchu, s teplotou 18 – 22°C a vlhkostí vzduchu 40 – 60 % (Placheta et al. 1998). Z laboratorních měření lze získat mnoho fyziologických funkčních ukazatelů. Hlavním ukazatelem, kterým se v práci zabýváme, je ukazatel fyzické zdatnosti, respektive 38
aerobní zdatnosti, VO2max. Vhodnou laboratorní metodou ke zjištění VO2max je podle Novotného et al. (2009, [online]) spiroergometrický test se stupňovanou zátěží do maxima. Test se nejčastěji provádí na bicyklovém ergometru, případně na pohyblivém pásu, neboli běhátku. Laboratorní testování nelze považovat za bezproblémové a zde uvádíme známé klady a zápory. 1. Klady laboratorního testování Laboratorní měření nabízí vysokou standardizaci vyšetření. V závislosti na využití odborných a přesných přístrojů lze diagnostikovat i drobné změny v posunu úrovně předpokladů. Odborné testování je velmi přesné při stanovení velikosti zatížení. Laboratorní testování bývá obsáhlejší, exaktnější a zaměřuje se především na diagnostiku fyziologických funkcí (Měkota, Novosad 2005). 2. Zápory laboratorního testování Nutnost kvalitního personálního obsazení a časová náročnost měření. Z finančních důvodů bývá laboratorní testování často užito jen s vybranými skupinami sportovců. Odlišný pohybový stereotyp v laboratoři může zkreslit naměřené výsledky. Pokud je sportovec zvyklý ve své disciplíně zatěžovat převážně určité partie těla a v laboratoři je test postaven na odlišné partie, nelze výsledky považovat za tolik spolehlivé. Chyba měřeného subjektu ve formě malé motivace k podání maximálního výkonu. Psychoemoční zatížení, obzvláště při prvním vyšetření testovaného. Výsledky mohou být ovlivněny nervozitou z neznámého prostředí, nebo dokonce strachem. Chyba metody – systémová chyba daná druhem ergometru (na bicyklovém ergometru jsou vykazovány hodnoty nižší o 5 až 8 % než na běhátku, na to je nutné přihlédnout při interpretaci.
39
Zjištění výsledků v laboratorních podmínkách je nutné aplikovat do terénních podmínek, což lze rovněž zařadit mezi negativa testování v laboratoři (Měkota, Novosad 2005).
2.7.1.2 Spiroergometrie Maximální zátěžový test, nebo-li spiroergometrie, je vyšetření sloužící k zjištění funkční odezvy organizmu na zátěž (Spiroergometrie, 2013b, [online]). Vilikus (2012) ji definuje jako metodu stanovení aerobní kardiorespirační zdatnosti analýzou vydechovaného vzduchu při maximálním fyzickém zatížení organizmu. Provádí se zpravidla v laboratoři, nejčastěji na bicyklovém ergometru, méně často na běhacím koberci. Ze všech zátěžových testů je spiroergometrie nejkomplexnější a nejlépe vypracovanou formou vyšetření transportního systému pro kyslík. Tento
laboratorní test je vhodný pro diagnostiku vytrvalostních sportů.
Spiroergometrické vyšetření na běhacím koberci je i námi vybraným testem, kterému se podrobilo 10 výkonnostních hráčů kopané. Pro tento test uvádí Bunc (1989) kladné i záporné stránky. 1. Klady měření na běhátku Vysoká adaptace organizmu sledovaných jedinců na test, snadná adaptace i netrénovaných jedinců, snadné převedení ověřené intenzity pohybu do terénních podmínek, velká biomechanická podobnost s chůzí. 2. Zápory měření na běhátku Mnohdy nepřesně fyzikálně vyjádřená intenzita zatížení (rychlost běhu při konstantním sklonu běhátka nebo sklon běhátka při konstantní rychlosti běhu), omezené použití běhátka u osob s poruchami pohybového aparátu dolních končetin, u osob s hemiplegií a paraplegií a rovněž tak u osob s některými neurologickými poruchami (Bunc 1989)
40
Kučera a Dylevský (1999) uvádějí, že výsledky testu na běhátku podávají informace o výkonnosti kardiovaskulárního systému a o oxidativní kapacitě kosterního svalstva. Tyto výsledky tvoří základní předpoklady pro vytrvalostní sporty. Spotřebu kyslíku je nutno ve výkonnostním testování chápat jako velmi významný parametr. Laktát (sůl kyseliny mléčné) a srdeční frekvence tvoří společně s maximální spotřebou kyslíku velmi podstatnou diagnostickou veličinu. Kučera a Dylevský (1999) dále definují, že VO2max odhaluje schopnost organizmu přijímat kyslík a přenášet jej k pracujícím svalům. Související složkou je i schopnost svalů transportovaný kyslík kvalitně zužitkovat. Hlavním významem testu je nalezení výkonných a vytrvalostních dispozic probanda pro určený sport. Velmi podstatný je výběr vhodného trenažéru. Kučera a Dylevský (1999) doplňují, že pro cyklisty je k dispozici cyklistický ergometr, veslaři používají veslařské trenažéry, běžci a lyžaři preferují běžecký pás. Spiroergometrický test začíná úvodním zahřátím organizmu. Testované osobě se poté kontinuálně zvyšuje zatížení (rychlost) až do jeho odmítnutí. Sportovec je během diagnostiky napojen na snímací zařízení, které analyzuje požadované parametry a hodnoty. Nejdůležitějším zjišťovaným parametrem měřeným při spiroergometrickém vyšetření je maximální spotřeba kyslíku tedy VO2max. Je to komplexní ukazatel maximálních, oxidativně metabolických a zároveň i transportních předpokladů organizmu (Spiroergometrie, 2013a, [online]). VO2max lze vyjádřit v absolutní hodnotě, tedy v litrech za minutu. Výhodnější je však přepočet této hodnoty na tělesnou hmotnost testovaného. Tímto údajem lze pak srovnat různé sportovce mezi sebou, ale především porovnat parametry VO2max dosažené jedním sportovcem kdykoli během tréninkové periody. Hodnota maximální spotřeby kyslíku je primárně geneticky determinována. Podle Dovalila et al. (2002) ji lze cíleným tréninkem do určité míry posunout a to o 20 až 25 %. Po dosažení individuální hraniční úrovně se ovšem u špičkově trénovaných jedinců již téměř nemění. Za optimální výsledek cíleného vytrvalostního tréninku pak lze považovat nárůst času, po který je udrženo co nejvyšší procento VO2max. Dojde-li u kvalitně trénovaných sportovců k dosažení jejich mezní úrovně, hodnoty VO2max již nevykazují progres (Kučera, Dylevský 1999). Analýzou spiroergometrických dat lze podle Vilikuse et al. (2004) určit, případně porovnávat, fyzické schopnosti jedinců, nebo i jednotlivých sportovních odvětví. 41
Stanovením vhodného algoritmu pro výpočet anaerobního prahu získáme spolehlivý ukazatel aerobní zdatnosti jednotlivce a tedy i zpětnou vazbu použitých tréninkových metod. Účelem spiroergometrie u zdravých sportovců je zjišťování vlivu tréninku na fyzickou zdatnost. Změna tréninku, změna prostředí, změna stravy, výpadek v tréninku v důsledku zranění či nemoci, psychická zátěž, užívání léků, změna biorytmu a další faktory mohou podle Vilikuse (2012) ovlivnit zdatnost sportovce, ať v negativním, či pozitivním smyslu. Zkušeného trenéra po každém takovém zásahu do tréninkového procesu zajímá, do jaké míry se změnila kardiorespirační zdatnost.
Preskripce pohybové aktivity Podle výsledků spiroergometrie může tělovýchovný lékař nejpřesněji preskribovat pohybovou aktivitu. Preskripcí pohybové aktivity rozumí Vilikus (2012) stanovení optimální týdenní frekvence tréninku, doby trvání jedné tréninkové jednotky, a zejména pak optimální intenzity tréninkové zátěže, která bude pro daného sportovce dostatečně efektivní, aby vedla k výraznému zvýšení fyzické zdatnosti a přitom, aby u sportovce/pacienta nevyvolala negativní pocity, nebo dokonce, aby nedošlo k přetížení nebo k chronickému přetrénování. U pacientů je zátěž často limitovaná symptomy choroby, nejčastěji dušností, hypertonickou reakcí na zátěž, stenokardiemi, změnami EKG křivky apod.
Volba vhodné sportovní disciplíny Vilikus (2012) dále dodává, že u mladých začínajících sportovců pomůže spiroergometrie při volbě nejvhodnější sportovní disciplíny. Maximální aerobní kapacita VO2max je rozhodujícím předpokladem pro dosažení dobrých vytrvalostních výkonů. Podprůměrné hodnoty znamenají naopak malou šanci dosáhnout ve sportovní kariéře dobré výkonnosti ve většině sportovních, a nejen čistě vytrvalostních, disciplínách. Dispozice pro aerobní fyzickou zdatnost se do značné míry dědí. Autoři (Cooper 1968, Bouchard 1999 aj.) se shodují v názoru, že geneticky vrozená složka činí asi 30 %, získaná složka aerobní zdatnosti asi 70 %. Ta je tréninkem ovlivnitelná.
42
Přiložená
tabulka
č.
6
uvádí,
jak
je
možno
posuzovat
výsledky
spiroergometrického vyšetření VO2max u vytrvalostních sportovců. Hodnoty jsou uvedeny v ml.min-1.kg-1. (Bös 2001). Tabulka 6: Hodnoty spiroergometrického vyšetření u mužů a žen (Bös 2001). Výkonnost
Průměrná Dobrá Vynikající -1 -1 -1 -1 (ml.min .kg .) (ml.min .kg .) (ml.min-1.kg-1.)
Muži
do 70
70 - 75
nad 75
Ženy
do 60
60 - 65
nad 65
2.7.2 Terénní zátěžové testy Ve světě se pro terénní zátěžové testy užívá anglické označení „field test“, v antropomotorice jsou nazývány „výkonovými testy“. Jde o testy, při kterých se podmínky provedení velmi podobají vlastnímu výkonu (Conconi, Ferrari 1982). Během terénní diagnostiky lze získat základní fyziologický ukazatel, jímž je srdeční frekvence (SF). Zpravidla bývá měřena pomocí monitorů srdeční frekvence, neboli sport-testery, nebo manuálně prostřednictvím palpační techniky. Nejpřesnějším měřením maximální spotřeby kyslíku je laboratorní diagnostika, ale pomocí terénních testů lze VO2max vypočítat (předpovědět) také. Slouží nám k tomu takzvané predikční rovnice (Bunc 1989). Mezi terénními testy nalézáme také klady a zápory. 1. Klady terénního testování Jsou personálně a časově málo náročné, přístupnější metoda měření a zároveň v praxi nejrozšířenější, finančně nenáročné, prováděny obvykle na známých místech s identickým pohybovým stereotypem jako během výkonu. Existuje zde možnost přímého a jednoduchého užití v tréninkovém procesu (Měkota, Novosad 2005, Howley et al. 2007). 43
2. Zápory terénního testování Relativně nepřesné fyzikální stanovení vykonané práce, problémy s měřením většiny stavových veličin bez výrazného ovlivnění sledovaných sportovců, výsledky mnohdy bývají zkresleny malou nebo nedostatečnou motivací testovaných osob, nestálost podmínek, vliv okolí, teplota, povětrnostní podmínky a další, mohou ovlivnit reliabilitu testu, relativně nepřesné stanovení zatížení (Měkota, Novosad 2005, Bunc 1999).
2.7.2.1 Testy vytrvalostních předpokladů Motorické testy globální vytrvalosti jsou založeny na zapojení velkých svalových skupin (svalstvo dolních končetin, horních končetin a zad). Podle Hnízdila a Havla (2012) je potřebná vysoká intenzita pohybové činnosti a dostačující doba, po kterou je činnost prováděna. Heller (2005) uvádí, jak lze terénní testy dělit podle zaměření. a) Testy založené na čase – je stanoven pevný časový limit, během kterého dochází k vykonání pohybové činnosti. Testovaný jedinec si sám stanoví intenzitu pohybové činnosti. Po uplynutí časového limitu se eviduje celková překonaná vzdálenost. Velmi rozšířený je Cooperův test. Název byl odvozen od autora testu, jímž byl Dr. Kenneth Cooper. Jedná se o běžecký terénní test, jež má pevně stanovenou dobu trvání, a to 12 minut. K úspěšnému zvládnutí testu je zapotřebí vysoké motivace a zkušeností s určením a udržením tempa. b) Testy založené na vzdálenosti – je určena přesná délka, profil a druh trati a v cíli se zaznamená dosažený čas, jež byl potřebný k překonání zadané vzdálenosti. Nejčastěji bývá test proveden během, případně chůzí. Ve své práci podrobujeme hypotézám běžecký test na 2 km. c) Testy založené na postupném zvyšování intenzity tempa – před samotným startem testu je potřeba stanovit počáteční tempo, respektive rychlost běhu. Poté se po každém předem stanoveném úseku rychlost běhu zvyšuje. Test končí po dosažení 44
subjektivního maxima, nebo v případě nesplnění některé z podmínek testu. Známým příkladem je Légerův člunkový běh na 20m. I tento test podrobíme v naší práci různým hypotézám (Heller 2005).
2.7.2.2 Vytrvalostní člunkový běh na 20 m
Historie VČB20m Kořeny vytrvalostního člunkového běhu sahají do Kanady, kde vznikl jeho předchůdce, jímž byl kondiční test na 400 metrů, tzv. Track Test Univerzity Montreal, zkratka UMTT (Wood, 2013, [online]). Vytrvalostní člunkový běh na 20 m (VČB20m) navrhl a ověřil kolektiv pracovníků Univerzity v Montrealu v roce 1982 a posléze jej uveřejnili Lembert a Léger (Wasserman, McIlroy, 1964). Test probíhal na dráze o délce 400 m, kterou pokrývaly mety v 50 metrových distancích. Počátečních 250 metrů jedinec zdolal rychlostí 6 km.h-1. Po uplynutí každých dvou minut se rychlost zvyšovala o 1,2 km.h-1. To mělo za následek, že běžec musel vyšší rychlostí absolvovat vždy o jednu metu navíc. Wood (2013, [online]) doplňuje, že pokud jedinec nedokázal v časovém limitu dosáhnout následující mety, test byl ukončen. Tolerance byla stanovena na 5 metrů. Wood (2013, [online]) upřesňuje, že test býval často negativně ovlivněn vnějšími faktory, jako byly teplotní rozdíly, povětrnostní podmínky, tlak a vlhkost vzduchu. Pod tíhou těchto zjištění byl test upraven a modifikován také do tělocvičny.
Vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů Tento test vytrvalostních předpokladů je pro naši práci jedním ze stěžejních měření a jeho výstupní data jsme podrobili zkoumání ve výzkumné části této práce. Tento test je ve světě znám pod odlišnými názvy. Pro ukázku zmíníme: člunkový běh, PACER, Légerův test, beep nebo bleep test, jo-jo (Yo-Yo) vytrvalostní test, Aero test, který je ve Franci znám jako Luc-Légerův test (Wood, 2013, [online]). Vytrvalostní
45
člunkový běh lze označit anglickou zkratkou MSFT, multi-stage fitness test, zkráceně jen MST (Léger, Lambert, 1982). Placheta (1988) uvádí, že test je součástí Evropské testové baterie Eurofit (Europian motor fitness battery) a české unifikované testové baterie Unifittest 6-60. Je známo mnoho testů s různým pojmenováním, ale dle Woodse (2013, [online]) se v jádru jedná o velmi příbuzná měření. Liší se zásadněji převážně pouze v rychlostech. V roce 1984 Léger et al. (1984) prezentovali test do dnešní podoby, konktrétněji navýšili fáze po každé minutě. Po uveřejnění testu začaly vznikat různé obměny tohoto měření. Jednou z modifikací testu je podle Paukrtové (1999) protokol s odlišnou délkou úseků. Jedná se o variantu z testové baterie Fitnessgram a délka úseku je kratší o 5 metrů. Vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů popisuje Měkota a Kovář (1995) jako výkonový standardizovaný test pro zjištění vytrvalostních předpokladů. Detekuje maximální aerobní možnosti organizmu. Test je koncipován postupným nárůstem intenzity pohybu až do maxima. Zvyšovaní intenzity je doprovázeno zvukovými signály, jež jsou nedílnou součástí měření. Paukrtová (1999) dodává, že náplní testu je běžecká lokomoce podmíněna progresivně rostoucí rychlostí. Sportovec kontinuálně zdolává dráhu 20 metrů. Test končí odmítnutím pokračovat, nebo pokud není splněna podmínka testu, jež stanovuje, že pokud testovaný dvakrát po sobě nedoběhne na danou metu ve stanoveném časovém intervalu, je test ukončen. Pravidla povolují toleranci rozdílu dvou kroků. Měkota a Kovář (1995) zdůrazňují, že se test začíná hodnotit až po jeho ukončení. Směrodatné, dle jejich názoru, je poslední číslo ze zvukového záznamu, které odpovídá času a rychlosti běhu a dále je převedeno na jednotky maximálního aerobního výkonu, na tzv. METY. Jako první popsal a vydal tento test Léger, v němž stanovil úroveň startovní rychlosti běhu na hranici 8 km.h-1. Po každých uplynutých dvou minutách se rychlost zvýšila o 0,5 km.h-1 (Svedhal, MacIntosh, 2003). V tabulce č. 7 Placheta (1988) představuje modifikovaný protokol, který zkracuje jednotlivé časové úseky, v nichž jedinec musí udržet totožnou rychlost, a to jen na 1 min. I rychlost v prvním úseku je modifikována na 8,5 km.h-1 (Wasserman, McIlroy, 1964).
46
Tabulka 7: Rychlost běhu a doba trvání jednotlivých úseků testu VČB 20m (Wasserman, McIlroy, 1964). Čas (min)
Rychlost (km.h-1)
Ekvivalentní běžecká rychlost (km.h-1)
Dílčí časový úsek
1
8,50
8,50
8,480
2
9,00
9,00
8,000
3
9,50
9,50
7,579
4
10,00
10,00
7,200
5
10,50
10,50
6,858
6
11,00
11,00
6,545
7
11,50
11,90
6,261
8
12,00
12,70
6,000
9
12,50
13,60
5,760
10
13,00
14,50
5,538
11
13,50
15,30
5,333
12
14,00
16,20
5,143
13
14,50
17,00
4,966
14
15,00
17,90
4,800
15
15,50
18,70
4,645
16
16,00
19,60
4,500
17
16,50
20,50
4,364
18
17,00
21,30
4,235
19
17,50
22,20
4,114
20
18,00
23,00
4,000
Heller (1993) sděluje, že v testové baterii Unifittest 6-60 nalezneme další dva testy, které zjišťují vytrvalostní schopnost. Prvním je Cooperův běh na 12 minut a druhým je 47
chůze na 2 km. Oba tyto testy jsou ekvivalentní vytrvalostnímu člunkovému běhu na 20 m.
Validita testu VČB20m ke kritériu VO2max Předpověď hodnoty maximální spotřeby kyslíku z dosaženého výkonu ve vytrvalostním člunkovém běhu na 20 m ověřovalo mnoho výzkumných studií s odlišnými výsledky. Hodnoty validity u tohoto testu ve vztahu ke kritériu maximální spotřeby kyslíku se nacházejí v hladině od 0,71 (u dětí ve věku 8-19 let) a 0,90 (u dospělých 18 – 50 let). Nižší koeficient validity u mládeže tvůrci připisují větší interindividuální variabilitě vzhledem k rozdílům mezi biologickým a chronologickým věkem (Svedhal, MacIntosh 2003). Zřetelné jsou dva přístupy. Konstrukce vlastních predikčních rovnic, nebo hodnocení validity původní predikční rovnice stanovené Légerem a Lambertem (1982). Y= 31,025 + 3,328 X – 3,248 A + 0,1536 AX Y= VO2max (ml.min-1.kg-1.) X= maximální dosažená rychlost (= poslední dosažená fáze x - 0,5 +8) (km.h-1) A= věk (pro dospělé od věku 18 roků se dosazuje konstanta 18).
2.7.2.3 Běh po dobu 12 minut (Cooperův test) Tento test Hnízdil a Havel (2012) definují jako test zaměřen na dlouhodobou běžeckou vytrvalostní schopnost. Test je převážně prováděn na atletické dráze. Testovaná osoba se snaží po dobu 12 minut urazit co nejdelší dráhu. Pokud jedinec není schopen běhu, lze střídat běh s chůzí. Po skončení stanoveného času se změří dosažená dráha v metrech. Testový protokol publikoval v roce 1968 Cooper v rámci výsledků studie korelace mezi výsledky jím navrženým terénním běžeckým testem po dobu 12 minut a hodnotou VO2max zjištěnou zátěžovým testem na běhátku (Hnízdil, Havel, 2012).
48
Predikční rovnice pro odhad maximální spotřeby kyslíku má podle Coopera (1968) tvar VO2max = (22.351 x km) - 11.288. V tabulce č. 8 Cooper (1968) dále uvádí odhad VO2max z výsledků Cooperova testu vypočítaný podle predikční rovnice. Tabulka 8: Odhad VO2max (ml.min-1.kg-1.) z výsledků Cooperova testu (Cooper 1968). Dosažená vzdálenost VO2 max (m) (ml.min-1.kg-1.) 3600 a více
70
3400
67
3200
62
2800
55,5
2000 – 2400
45
2000
30
Predikčních rovnic se časem objevilo více. Grasgruber a Cacek (2008) uvedli např. tuto: VO2max (ml.min-1.kg-1.) = (0,0225 x m) - 11.3 Měkota a Kovář (1995) definují normy pro českou populaci v rámci Unifittest 6-60. V tabulce č. 9 uvádíme ukázku jedné z mnoha variant tabulek vyhodnocujících tento test. Tabulka 9: Hodnocení zdatnosti Cooperova testu na 12 minut (Quinn, 2008, [online]). Hodnocení zdatnosti
Dosažená vzdálenost v metrech Muži
Ženy
Velmi nízká
< 1950
< 1540
Nízká
1950 – 2110
1540 - 1790
Uspokojující
2120 – 2400
1800 - 1960
Dobrá
2410 – 2640
1970 – 2160
Velmi dobrá
2650 – 2840
2170 – 2340
Vynikající
> 2850
> 2350
49
2.7.2.4 Běžecký (chodecký) test na 2 km Tato zkouška je součástí Eurofit test baterie pro dospělé a zkoumá kardiovaskulární schopnosti jedince. Test je znám také pod názvem UKK 2 km Walk Test, jehož tvůrcem byl Urho Kaleka Kekkonen, který také založil UKK institut ve Finsku (Oja, Tuxworth 1995). Test slouží ke zjištění obecné vytrvalosti. Je určen pro zdravé osoby ve věku 20 až 65 let, jejichž zdravotní stav dovoluje rychlou chůzi. Rychlá chůze představuje mírně namáhavé a pravidelně ustálené kardiorespirační úsilí (Eurofit, 2013, [online]). Chůze, potažmo běh, jsou přirozenými a primitivními druhy lokomoce, vhodné pro valnou většinu dospělé populace. Svou bezpečností reprezentují vhodné cvičení pro zkoumání kardiorespirační zdatnosti. Řada výzkumů ukázala, že chodecký test spolehlivě podává informace a je akceptovatelný pro zdravé jedince dospělého věku (Oja, Tuxworth, 1995). Výstupní hodnoty testu lze považovat za pravdivé pouze za předpokladu, že bylo vynaloženo maximální či mírně submaximální tempo. Naměřená data je nutno chápat jen jako dílčí informace a ke zjištění vypovídajících hodnot o vytrvalosti můžeme použít například predikci pro výpočet maximální spotřeby kyslíku (Eurofit, 2013, [online]). Jednou z variant predikčních rovnice pro výpočet VO2max je: VO2max (ml.min-1.kg-1.) = 116.2 – 2.98 × čas chůze v sekundách – 0.11 × SF (tep/min) – 0.14 × věk – 0.39 × BMI (Oja, Tuxworth, 1995). Pro posouzení hladiny VO2max z této predikce je potřeba v rámci testu sledovat srdeční frekvenci jedince (nejlépe sport-testerem). Další složkou rovnice je hodnota BMI testovaného (index tělesné hmotnosti) a samozřejmě naměřený čas v cíli 2 kilometrové trati. Zjednodušenou predikční rovnici pro muže s odhadovanou 8% chybou uvádí Bunc a Heller (1992). VO2max = 3,749 × rychlost (km.h-1) – 2.133
50
Jelikož testovanými probandy naší práce jsou výkonnostní sportovci, potřebujeme je zatížit náročnější zkouškou, což je modifikace 2 km chodeckého testu - test běžecký na 2 kilometry (Bunc 2013). Predikční rovnici pro běžecký test, již jsme vybrali pro účel naší práce, uvádí Bunc (2013). Y = 3,809 x v (km.h-1) – 2,820 Y = VO2max (ml.min-1.kg-1.) v = rychlost v km.h-1 Cílem testu je absolvovat co nejrychleji vzdálenost 2 km na rovném povrchu. Nejvhodnější je atletická dráha o délce jednoho okruhu 400 metrů, kde proband snadno odhaduje, jak daleko je do cíle. Běžec se snaží co nejvyšší intenzitou, respektive v co nejkratším čase, zdolat vzdálenost 2000 metrů. Podstatným faktorem zátěžových testů, a tohoto nevyjímaje, je samotná motivace sportovce absolvovat test na hranici svých možností (Oja, Tuxworth, 1995). Extrémní teplotní podmínky (>25 °C, event. < 5 °C) taktéž nepříznivě zkreslují výsledek měření a také zvyšují riziko poškození zdraví.
51
V tabulce č. 10 prezentuje Bunc (1994) odhad maximální spotřeby kyslíku z dosaženého času v běžeckém testu na 2 kilometry u dorostenců a dospělých. Tabulka 10: Odhad maximální spotřeby kyslíku z času dosaženého v běžeckém testu na 2 km (Bunc 1994). Čas (min:s)
Odhad VO2max (ml.min-1.kg-1.)
9:00
48
8:39
50
8:20
52
8:02
54
7:46
56
7:30
58
7:16
60
7:03
62
6:51
64
6:36
66
6:24
68
6:14
70
Chyba odhadu maximální spotřeby kyslíku z času běhu na 2 kilometry je relativně malá, 7 – 10 %. Pro srovnání Bunc (1994) uvádí, že chyba měření kardiorespiračních parametrů, ze kterých se odvozuje spotřeba kyslíku v laboratoři, je kolem 5 %. Měří-li se v průběhu testu srdeční frekvence (SF) za pomoci sport-testerů, lze její nejvyšší dosaženou hodnotu považovat za maximální SF. Tato získaná hodnota dovoluje odhady intenzity tréninkových pásem. Bunc (1994) dodává, že běžecký test na 2 km je snadněji proveditelný a měřitelný v porovnání s tradičním Cooperovým testem na 12 minut.
52
2.7.2.5 Balkův test Přesné měření VO2max vyžaduje sofistikovanou laboratorní aparaturu. Grasgruber a Cacek (2008) udávají, že až 95 % přesnosti při zjišťování VO2max je možné dosáhnout za pomoci tzv. Balkeova testu. V tomto se dá VO2max vypočítat dle vzdálenosti uběhnuté za 15 minut. Při překonané vzdálenosti 4 km odpovídá hodnota VO2max asi 56,5 ml.min-1.kg-1. a každých 400 m překonaných navíc znamená +4,5 ml.min-1.kg-1. Použít lze i tuto rovnici: VO2max (ml.min-1.kg-1. ) = (((překonaná vzdálenost v metrech: 15) – 133) x 0.172) + 33.3 (Taussig, 2010a, [online]). Hodnoty VO2max v Balkeově testu vycházejí nižší než v Cooperově testu. Bunc a Heller (1992) doporučují vypočítat VO2max nejlépe při běhu trvajícím 6 – 10 minut (tj. cca 2000 m). Rovnice pro výpočet VO2max (ml.min-1.kg-1.) = 3,749 x rychlost běhu (km.h-1) – 2,133. Výsledek je potřeba ještě vynásobit hmotností testovaného a poté dostaneme hodnotu VO2max v ml.min-1.kg-1..
2.7.2.6 Conconiho běžecký test Conconiho test byl navržen italským biochemikem Conconim. Fyziologická podstata testu je založena na závislosti srdeční frekvence a intenzity zatížení. Samotný́ test probíhá nepřerušovaně v celkové době trvání 15 až 30 minut. Conconi a Ferrari (1982) uvádějí, že běžec probíhá 200 metrové úseky a každý́ následující úsek se snaží zrychlit přibližně o 0,5 km.h-1. Tento test se podle Neumann et al. (2005) užívá převážně pro určení anaerobního prahu sportovce. Pomocí sejmutých hodnot srdeční frekvence a naměřeného času z mezičasů na konci každého 200 m úseku se data vyhodnocují graficky. Zaznamenané hodnoty srdeční frekvence se propojí jednou přímkou jako jednotlivé body v grafu. V místě, kde je porušena linearita vztahu mez srdeční frekvencí a intenzitou pohybu nalezneme tzv. bod zlomu. Neumann et al. (2005) dodávají, že u trenérů je Conconiho test velmi oblíben pro jeho snadné a nenákladné užití. Vhodné je jej zařadit na začátek přípravného období, neboť nastíní momentální stav sportovce podle naměřeného anaerobního prahu. Na tomto základě trenér může snadněji a přesněji stanovit tréninkový plán, aby došlo ke zlepšení stavu.
53
2.8
Shrnutí
Shrneme-li doposud uvedené, můžeme konstatovat, že měřený parametr VO2max v laboratorních podmínkách je důležitou veličinou k hodnocení vytrvalostních předpokladů sportovců, potažmo hráčů kopané. Proto má smysl ji měřit. Obzvláště významné je měření VO2max pro trenéra, který na základě její hodnoty lépe reguluje tréninkový plán, či dokáže připravit vhodnou a cílenou přípravu. Vedle laboratorního testování máme i jiné testy, testy terénní. Ty nám hodnoty VO2max poskytují z naměřených výsledků prostřednictvím různých výpočtů, např. pomocí predikčních rovnic pro danou terénní zkoušku. Zamýšlíme se nad tím, u kterého z terénních testů dosahují naměřené a přepočítané výsledné hodnoty nejblíže k hodnotám z laboratorního testování, a tím pádem, který terénní test dokáže zastoupit finančně nákladnou laboratorní diagnostiku. Uvádíme také, že všechny vybrané testy jsou zatíženy chybovostí a velmi důležitým aspektem k získání relevantních výsledků je samotná motivace jednotlivých hráčů podat maximální výkon.
54
3
Cíle, hypotézy a úkoly práce
3.1
Cíl
Cílem je přispět k řešení problematiky stanovení úrovně vytrvalostních předpokladů u profesionálních hráčů kopané. Pro dosažení cílů jsme si stanovili níže uvedené úkoly a hypotézy.
3.2
Hypotézy Předpokládáme vysokou míru ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max
z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou
z vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů. Předpokládáme vysokou míru ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou z běžeckého testu na 2 kilometry.
3.3
Úkoly Zaznamenat data z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku hráčů kopané. Na základě zjištěných a vypočítaných hodnot usnadnit trenérům i hráčům samotným výběr vhodného testu ke zjištění hodnoty VO2max. Stanovit míru ekvivalentnosti u všech měření. Stanovit míru reliability (ekvivalentnosti) funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů. Stanovit míru reliability (ekvivalentnosti) funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a běžeckého testu na 2 kilometry.
55
4
Metodika a realizace
Primární
výzkumnou
metodou
této
diplomové
práce
je
testování-měření.
Diagnostikováno bylo 10 profesionálních hráčů kopané a každý byl zdráv, bez užívání léku a starší 18 let (tabulka č. 11). Testování bylo realizováno za pomoci 3 odlišných testů. Jedním z nich byl funkční zátěžový test v laboratoři a dvě měření proběhly v terénních podmínkách. Jako první byl vykonán laboratorní test. Po třech regeneračních dnech jsme realizovali první terénní test (běh na 2 kilometry) a za další 3 dny podstoupili hráči druhé terénní měření (VČB20m). Všechna tři měření probíhala za standardních podmínek. Během jednotlivých diagnostik (při testování, získávání a vyhodnocení dat) byl vždy dodržen platný postup. Výsledné hodnoty byly zapsány na připravené tiskopisy, jež jsem poté zkontroloval, zpracoval a finálně vyhodnotil.
4.1
Charakteristika sledovaného souboru
Tabulka 11: Vybrané antropometrické parametry probandů. Proband č.
Věk (roky) Výška (cm) Hmotnost (kg)
1.
18
181
74
2.
18
177
71
3
19
175
71
4.
19
181
69
5.
18
179
67
6.
20
180
68
7.
19
178
68
8.
20
168
65
9.
20
180
69
10.
20
182
70
Aritmetický průměr
19,1
178
69,2
Směrodatná odchylka
0,88
4,16
2,49
56
Hráči jsou zvyklí na vysoké zátěže a intenzitu v tréninku. Týdně trénují 12 až 15 hodin, z toho jsou 2 hodiny věnovány specializovanému vytrvalostnímu tréninku. K týdennímu zatížení je nutno přičíst ještě průměrně jedno soutěžní utkání. Zhruba 4 hodiny týdně je hráčům věnována regenerační péče a masáže.
4.2
Popis spiroergometrického vyšetření
Spiroergometrie je metoda, s jejímž přispěním lze určit aerobní kardiorespirační zdatnosti analýzou vydechovaného vzduchu při maximálním zatížení organizmu. Dle nasbíraných hodnot lze nejlépe zjistit, do jaké míry je srdce schopno plnit svou funkci. Test spadá do skupiny maximální vytrvalosti a má vyčerpávající charakter, zpravidla do vita maxima.
4.2.1 Pomůcky k provedení testu běžecký ergometr h/p/cosmos ® Venus dvoucestný ventil s náustkem a nosním klipsem software Polar ProTrainer 5 O2 a CO2 analyzátor Oxycon Delta software LAB Manager 4.65e, Viasys Healthcare, Hoechberg Germany
4.2.2 Realizace spiroergometrického vyšetření K platné realizaci funkčního laboratorní vyšetření na běhátku bylo využito modifikovaného testového záznamu dle standardů Hellera (1997). Protokol představoval desetiminutové rozcvičení, poté následovaly 2 tříminutové intervaly na rychlostech 10 a 12 km.h-1. Samotný stupňovaný test startoval s počáteční rychlostí běhu na úrovni 11,5 km.h-1 s nastaveným sklonem běhátka 1 %. Zatížení bylo běžcům navyšováno každých 150 metrů o 0,5 km.h-1. Metodou dech po dechu byly monitorovány a zapisovány hodnoty ventilačně-respiračních veličin s využitím analyzátoru Oxycon Delta (Jaeger, sub. of Viasys Healthcare, Germany). Použit byl dvoucestný ventil s náustkem a nosním klipsem pro znemožnění nosního dýchání. 57
Vydýchaný vzduch byl analyzován pomocí O2
a CO2 analyzátoru společně
s počítačovým
bylo
softwarem.
Stejným
způsobem
hodnoceno
množství
proventilovaného vzduchu analýzou dech po dechu. Průměrné hodnoty byly stanoveny z osmi dechových cyklů. Přístroj byl kalibrován oproti známým hodnotám interní kalibrační metodou. Pomocí integrovaného softwaru (LAB Manager 4.65e, Viasys Healthcare, Hoechberg Germany) byla stanovena křivka závislosti ventilačních objemů VE na stupňujícím se zatížení. Metodou dvousložkového lineárního modelu byl určen inflexní bod ventilační křivky. Tato hodnota byla spojena s příslušnou hodnotou rychlosti běhu a po zpracování dat systémem Polar Pro Trainer 5 (Polar Electro, Kempele, Finland), byla zjištěna hodnota VO2max konkrétního probanda. Proband absolvuje (běží) test až do vita maxima. Testovaný si sám určuje, kdy dojde k ukončení testu, zpravidla předem domluveným pohybem ruky. Je velmi důležité, aby obsluha běhátkového ergometru bedlivě sledovala běžce a neprodleně reagovala na jeho signál k ukončení zkoušky. Předchází se tak možným zdravotním potížím či úrazům.
4.2.3 Pokyny k testu Zátěžové měření si žádá vrcholný rozsah fyzického zatížení. Z tohoto důvodu je probandům doporučeno 2 hodiny před začátkem testu nejíst, neužívat látky obsahující kofein a alkohol a nevystavovat tělo jakékoli zbytečné námaze. Test nesmí provádět nemocní jedinci, osoby se špatným srdečním systémem či viditelně zranění jednotlivci. Jakmile se během testování projeví jakákoliv zdravotní potíž, test musí být examinátorem ihned ukončen. Doporučena je vhodná běžecká obuv.
4.3
Popis vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů
Jedná se o diagnostiku vytrvalostních předpokladů. Tento test má vyčerpávající charakter. Patří do skupiny testů s maximální vytrvalostí a kardio-respirační výkonností.
4.3.1 Pomůcky k provedení testu K plynulosti, reliabilitě a platnosti měření bylo zapotřebí připravit následující: 58
travnaté hřiště, kde byla vytyčena vzdálenost od čáry k čáře na 20m, papírová páska, kterou byl vyznačen začátek a konec 20 metrového úseku, kužely (hráči měli mezi sebou rozestupy minimálně 1,5 metru), CD přehrávač s nahraným rytmem (zvukovými signály) běhu, stopky psací potřeby a tabulky pro zápis výsledků. Obrázek č. 2 naznačuje vytyčení trati k provedení člunkového běhu na 20 metrů za pomoci kuželů. Obrázek 2: Vyznačení dráhy člunkového běhu na 20 metrů (Instructions, 2008, [online]).
4.3.2 Realizace vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů V den měření nebyl žádný z vybraných hráčů zdravotně indisponován. Tři dny před touto zkouškou absolvovali hráči laboratorní vyšetření na běhátku, ale k provedení člunkového běhu byli dobře zregenerovaní. VČB20m je výkonový standardizovaný test pro zjištění vytrvalostních předpokladů. Detekuje maximální aerobní možnosti organizmu. Test je koncipován postupným nárůstem intenzity pohybu až do maxima. Zvyšování rychlosti běhu je doprovázeno zvukovými signály, jež jsou nedílnou součástí měření. Prvním předpokladem k absolvování měření je výběr a následné vymezení běžecké dráhy, jež bude ohraničena čarami ve vzdálenosti 20 m od sebe, a to s použitím kuželů či lan. K testu je zapotřebí připravit audio nahrávku s nahraným rytmem běhu, která udává běžcům tempo a informuje je během testu, kdy se jejich tempo má zvýšit. Testovaný běhá na trati 20 metrů od „čáry k čáře“, vždy se jí dotkne jednou nohou a 59
běží zpět. Rychlost běhu je kontrolována zvukovými signály vysílanými v pravidelných intervalech. Znamená to, že na každý zvukový signál musí běžec dosáhnout na jednu z koncových čar. Běžec reguluje rychlost svého běhu vždy po skončení každého úseku (tolerance nedoběhu k metě jsou 1-2 metry). Hlavním cílem běžce je udržet na dráze postupně se zvyšující rychlost běhu po dobu co nejdelší. Každý examinátor by měl mít k dispozici stopky, formulář k zápisu výsledků a psací potřeby. Pro náš test byla vybrána tréninková plocha, na kterou jsou hráči zvyklí. VČB20m byl realizován v rámci ranního tréninku, který měl plánovaný začátek v 10:15 hod. Každý jednotlivec byl před začátkem testu seznámen s průběhem a pravidly měření. Hráčům byly sděleny všechny potřebné instrukce, došlo také k vysvětlení nejasností. U všech testovaných hráčů se jednalo o první absolvování tohoto funkčního zátěžového měření v jejich hráčské kariéře. Před testem se probandi společně a pod vedením asistentů rozcvičili. Mezitím examinátoři vymezili na hřišti z 10 kuželů 5 dvacetimetrových rovnoběžných úseků. Mezi jednotlivými metami vytvořili potřebné rozestupy 1,5 metrů. Po 20 minutách byla příprava na test zakončena protažením svalů dolních končetin. Následně byli hráči asistenty rozděleni do dvou skupin po pěti běžcích. První skupinu tvořilo pět nejlépe hodnocených hráčů z testu na běhátku. Nejprve zkoušku absolvovala jedna skupina a po jejich dokončení testu přišla na řadu skupina druhá. Ta využila doby před začátkem své zkoušky k udržení se v aktivním stavu, a to formou driblinku, přihrávek, případně protažení potřebných částí těla. Tepová frekvence v této době nepřesáhla u hráčů druhé skupiny spodní hranici aerobního prahu.
60
Obrázek č. 3 naznačuje vytvoření rozestupů mezi jednotlivými probandy. Obrázek 3: Ukázka vytvoření rozestupů pro VČB20m (Wood, 2013, [online]).
Obrázek č. 4 naznačuje samotné provedení člunkového běhu. Obrázek 4: Naznačení provedení VČB20m (Wood, 2013, [online]).
Na samotný průběh testu dohlíželo 5 asistentů. Každý asistent měl na starosti jednoho hráče, jemuž do připravených tabulek zapisoval dosaženou úroveň v testu a kontroloval, aby provedení bylo validní. Poslední asistent z týmu zajišťoval obsluhu cd přehrávač s nahraným rytmem běhu. Podle metodiky popsané Kovářem a Měkotou (1995) je registrovaným výsledkem poslední ohlášené číslo ze zvukového záznamu, které označuje čas trvání běhu 61
v minutách. Přesnost záznamu je na 0,5 min. Pro účely této diplomové práce jsme zaznamenávali počet překonaných úseků, které jsme pak za pomoci predikční rovnice přepočítávali na hodnotu VO2max. Samotný test začal z klidového postoje. Hráči měli mezi sebou 1,5 metrové rozestupy. Test byl po celou dobu doprovázen audio nahrávkou, jež také podala informaci o startu zkoušky. Ve stejném okamžiku, kdy zazněl povel startu, spustili examinátoři stopky.
4.3.3 Pokyny k testu Vytrvalostní člunkový běh je fyzicky velmi náročná diagnostika, tudíž je její použití třeba svědomitě plánovat a je nutné přesně vědět, koho chceme testovat. Proband musí být zdravotně v pořádku. Měkota a Kovář (1995) doporučují probandům před testem minimálně dvě hodiny nejíst. Radí pít nejpozději 15 minut před během, vyjma kofeinových a alkoholických nápojů. Výběr vhodné obuvi je žádoucí. Testování neprovádí nemocné osoby, jedinci se špatným srdečním systémem apod. Jakmile se během testování projeví jakékoli zdravotní potíže, ihned s danou osobou test ukončíme. Běžci se po ukončení běhu uklidňují za chůze. Neměli by si ihned sednout nebo lehnout. Test lze také situovat do tělocvičny, která však s sebou přináší svá určitá specifika (Taussig, 2010b, [online]).
4.4
Popis běžeckého testu na 2 kilometry
Jde o standardizovaný test pro hodnocení aerobní výkonnosti v terénních podmínkách, přesněji běžeckého aerobně vytrvalostního výkonu. Měření je lehko proveditelné. Z výsledků této zkoušky lze odhadnout maximální spotřebu kyslíku. Měříme-li i srdeční frekvenci, dá se její nejvyšší hodnota považovat za maximální srdeční frekvenci.
4.4.1 Pomůcky k provedení testu vybrat vhodné prostředí – nejlépe atletický ovál o délce okruhu 400 m kužely k označení startu a cíle stopky píšťalka 62
4.4.2 Realizace 2 kilometrového běžeckého testu Test se provádí na běžecké dráze s cílem překonat vzdálenost 2 km v co nejkratším čase maximální intenzitou. Provedení této zkoušky bylo naplánováno tři dny po absolvování vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů v rámci dopoledního tréninku. Všichni vybraní hráči byli před testem na pohled fyzicky zdatní a nevykazovali známky únavy ani demotivace. Během dvacetiminutového, řízeného rozcvičení na atletické dráze byli hráči seznámeni s průběhem a pravidly testu a byly jim také zodpovězeny doplňující dotazy. Trenéři se snažili jednotlivce slovně motivovat k maximálním výkonům. V průběhu rozcvičky vytvořili asistenti z probandů stejné dvě skupiny jako při VČB20m. Také toto měření absolvovala nejprve první a následně druhá skupina separovaně. U všech testovaných hráčů se jednalo o první absolvování tohoto funkčního zátěžového měření v jejich hráčské kariéře.
4.4.3 Pokyny k testu Běžecký test na 2 kilometry je při dodržení podstaty měření, stejně jako oba předešlé testy, velmi fyzicky náročná zkouška. Její plánování a samotné provedení musí examinátoři být svědomité a je nutné mít dobře zjištěn zdravotní stav probandů. Měkota a Kovář (1995) doporučují probandům minimálně dvě hodiny před testem nejíst. Dále radí pít nejpozději 15 minut před během, vyjma kofeinových a alkoholických nápojů. Výběr vhodné obuvi k danému testu je žádoucí. Testování neprovádí nemocné osoby, jedinci se špatným srdečním systémem apod. Jakmile se během testování projeví jakékoli zdravotní potíže, testovaný samovolně test ukončí. Běžci se po ukončení běhu uklidňují za chůze. Neměli by si ihned sednout nebo lehnout.
63
5
Výsledky
1. Běžecký test na 2 km Predikční rovnice (Bunc 2013) Y = 3,809 x v (km.h-1) – 2,820 Y = VO2max (ml.min-1.kg-1.) v = rychlost v km.h-1 Korelační koeficient naměřených hodnot VO2max v rámci laboratorního zátěžového vyšetření na běhátku a terénním běžeckým testem na 2 kilometry je rekv=0,41. Viz tabulka č. 12. Tabulka 12: Porovnání VO2max na běhátku a při běžeckém testu na 2 kilometry. VO2max (ml.min-1.kg-1.)
Proband č.
Laboratorní test
2 km predikce
1.
60,3
62,5
2.
56,5
57,2
3.
66,4
61,6
4.
62,8
62,0
5.
64,2
58,1
6.
64,2
59,1
7.
63,7
58,1
8.
70,4
61,1
9.
56,8
56,9
10.
64,6
57,1
Korelace
0,41
Dle výsledku rekv=0,41 zamítám hypotézu, kde jsme předpokládali vysokou míru ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou z běžeckého testu na 2 kilometry. 64
2. Vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů Predikční rovnice (Léger, Lambert, 1982). Y= 31,025 + 3,328 X – 3,248 A + 0,1536 AX Y= VO2max (ml.min-1.kg-1.) X= maximální dosažená rychlost (= poslední dosažená fáze x - 0,5 +8) (km.h-1) A= věk (pro dospělé od věku 18 r. se dosazuje konstanta 18). Korelační koeficient naměřených hodnot VO2max v rámci laboratorního zátěžového vyšetření na běhátku a terénním vytrvalostním člunkovým během na 20 metrů je rekv=0,33. Viz tabulka č. 13. Tabulka 13: Porovnání VO2max na běhátku a při VČB20m. VO2max (ml.min-1.kg-1.)
Proband č.
Laboratorní test
VČB20m predikce
1.
60,3
60,9
2.
56,5
56,3
3.
66,4
57,9
4.
62,8
60,9
5.
64,2
57,9
6.
64,2
59,4
7.
63,7
57,9
8.
70,4
59,4
9.
56,8
56,3
10.
64,6
56,3
Korelace
0,33
Dle výsledku rekv=0,33 zamítám hypotézu, kde jsme předpokládali vysokou míru ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou z vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů.
65
6
Diskuse
Zaměření a cíl mé diplomové práce jsem plánoval cíleně a výběr jsem provedl s vidinou možné využitelnosti svých zkušeností z fotbalové hráčské kariéry a z pozice nynější, jako trenéra hráčů kopané v dorostenecké kategorii. Z pozice trenéra předpokládám, že výsledky zkoušek budou pro trenéry jistým přínosem. Pro hráče kopané je fyzicky náročné testování neoblíbenou činností, ale pro trenéry je především zdrojem dat, která dokáží o hráčích mnohé vypovědět. S těmito informacemi mohou trenéři pozitivně a systematicky ovlivňovat některé hráčovi předpoklady. Jako například vytrvalostní (aerobní) složku hráčského výkonu. Fotbal je kolektivním sportem, a proto je k úspěch mužstva důležitý soulad jednotlivých výkonů hráčů, jež jsou tvořeny i jejich aerobními předpoklady. Není vyloučeno, že hráč bez kvalitní fyzické zdatnosti a vysoké hodnoty VO2max nemůže být úspěšný, ale pokud se na těchto předpokladech plánovitě a účelně pracuje i s přispěním funkčního zátěžového testování, tak trénovaný hráč dokáže cíleně déle čelit únavě, vyčerpání a zvládnout nároky náročného tréninkového programu a dlouhé soutěžní sezóny. V průběhu utkání jsou zapojeny všechny tři energetické systémy (aerobní, anaerobní i ATP-CP systém) s ohledem na měnící se intenzitu. Proto hovoříme o intermitentním (střídavém) zatížení. Úroveň kardiorespiračních parametrů, výkonnost a efektivita aerobního systému je důležitá nejen pro překonání globální vzdálenosti (cca 10 km v zápase), ale zejména pro schopnost rychlého zotavení po intenzivní činnosti. Přičemž VO2max je jeden z nejlepších indikátorů aerobní vytrvalosti. Ivanka (2011) uvádí, že existuje souvislost hodnot VO2max s počtem sprintů v samotném zápase. Poměr činností hráče vykonávaných ve vysoké až maximální rychlosti k činnostem nižší intenzity je v rozsahu 1:14 až 1:7. Před uskutečněním mého výzkumu jsem všechny tři vybrané zátěžové testy osobně absolvoval. Ve všech případech jsem se snažil zachovat standardizované podmínky, snížit na minimum chybovost a v provedení opravdu dostát přívlastku „do maxima“. Vnitřní motivací mi byla touha po věrohodném výsledku, kvalitní zkušenosti a získání současného pohledu na problematiku prováděné diagnostiky. Tyto zmíněné aspekty přispěly k tvorbě mé diplomové práce.
66
Jako aktivní pozorovatel, jsem se zúčastnil všech tří plánovaných zkoušek na hráčích kopané. Dovoluji si proto po kompletaci výzkumu na hráčích tvrdit, že všechny tři diagnostiky byly provedeny za standardizovaných podmínek a průběh zkoušek nebyl ničím zásadním narušen. Dle mé vlastní zkušenosti jsou testy vysoce fyzicky náročné a k jejich zvládnutí bylo zapotřebí velké vůle a sebezapření. Důležitým faktorem u každého hráče, jež ovlivňoval výsledné hodnoty, byla motivace. Hráči pod drobnohledem trenérů, a pod tíhou myšlenky, že při špatných výsledcích by nemuseli splňovat požadavky klubu, absolvovali, dle mého názoru, test plně koncentrováni, zodpovědně a až do svého úplného maxima, tedy do odmítnutí. Další skutečnost, která byla v průběhu jednotlivých zkoušek z hráčů cítit a hnala jednotlivce k lepším výkonům, byla jakási rivalita a snaha být lepší než spoluhráč. Během laboratorního testování jsem zaznamenal proměnné, které jsme v rámci výzkumu nesledovali, a které mohly výsledné hodnoty ovlivnit, a to spíše negativně. I když byli hráči se zkouškou předem seznámeni a o jejím průběhu dostali detailní informace, tak se přikláním k názoru, že z důvodu prvního kontaktu v jejich hráčské kariéře s touto specifickou diagnostikou mohl být výsledný výkon zatížen nezkušeností. Tím pádem i specifická lokomoce na běžícím koberci mohla jednotlivcům, zvyklým na travnatý terénní povrch, způsobovat drobné problémy. Během laboratorního funkčním zátěžovém vyšetření jsem zaznamenal za hlavní negativní vlivy např. vydýchaný vzduch v místnosti během testu, náustek v ústech, klips na nose a povinnost probanda dýchat do trubice , což způsobuje ztížené podmínky k dýchání. Některé výkony mohl negativně ovlivnit i nečekaný ruch ostatních testovaných, kteří občas neočekávaně a hlasitě rušili v laboratoři. Bunc (2013) uvádí, že chyba měření při stanovení maximální spotřeby kyslíku se standardně pohybuje mezi 5 až 7 %. K použití laboratorních a terénních testů s neznámou chybou je nutné zajistit standardní podmínky k provádění testů. Tzn. dodržet stálost prostředí kde k testům dochází, zajistit optimální klimatické podmínky a identický tlak. Optimální je zajistit konání testu ve stejnou dobu a čas. Nezbytný je dobrý zdravotní stav testovaných. Vhodné je použití i stále stejného oblečení a obuvi.
67
Naopak, z mého pohledu, pozitivně stimuluje jedince k běhu stále se pohybující běžecký pás, neboť tím zároveň udává požadovanou rychlost a nutí probanda dosáhnout i vyšších rychlostí. Samozřejmě, že je hráč omezen svými fyzickými možnostmi a předpoklady. Na testované působil během zkoušky také examinátor, který doprovázel každou změnu rychlosti výrokem, kterým vždy okomentoval dosavadní průběh zkoušky a právě probíhající rychlost. Následně povzbudil běžce do další fáze a motivoval jej ke kvalitnímu výkonu. Opět dle vlastní zkušenosti mohu dodat, že, i když pouze jednostranný, verbální kontakt s examinátorem probanda do zkoušky více zapojí a pozitivně jej může usměrnit k námi požadovanému výkonu do maxima. Terénní běžecký test na 2 kilometry je pro hráče známým měřením. Každý testovaný hráč ve své kariéře již tuto zkoušku v tréninku absolvoval. Nikoliv však standardizovanou, za předem daných podmínek, pod přísnějším dohledem examinátorů a s nutným požadavkem „jít“ test do maxima. Myslím si, že výběr atletického oválu, jako místa konání zkoušky, byl pro hráče spíše prospěšný, ve vztahu k námi požadovanému maximální výkon. Běžec přesně vývojem zkoušky vidí v jaké fázi testu se nachází a dokáže lépe a vědomě dosáhnout svého maxima během určených 2 kilometrů. Fakt, že proband běží stále dokola, se může zdát mírně demotivující, ale toto hledisko, dle mého názoru, neovlivnilo výkony zkoumaných jednotlivců. Průběh terénního testování můžou často narušit povětrnostní podmínky. Motivací pro jednotlivé hráče ve skupinách byla jednak možnost ukázat trenérovi své vytrvalecké předpoklady, ale také, mezi hráči více ceněna, touha být lepší než soupeř. A nic na tom nemění fakt, že se jednalo o spoluhráče. Terénní vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů také nevykazoval problém s vlivem prostředí, neboť test probíhal na terénu a za meteorologických podmínek, na které jsou hráči během sezóny adaptováni. Běh s nahodilou změnou směru a rychlostí tvoří pro hráče kopané neoddiskutovatelnou část jejich sportovní aktivity. Proto by se zdálo, že vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů nemůže hráčům působit při zkoušce problém, ale opak byl pravdou. Samotní hráči po absolvování testu přiznali, že právě neustálá změna směru je zatěžovala nejvíce. Při obrátce musel hráč prudce zpomalit, téměř zastavit a znovu se rozběhnout. Během prvních pomalejších úseků nebyla tato změna tolik zatěžující, ale s narůstajícím tempem bylo pro jedince vždy fyzicky i psychicky náročnější se po obrátce opět rozběhnout na požadované tempo.
68
Z mého pohledu shledávám VČB20m fyzicky a psychicky nejnáročnějším testem, ale zároveň jej považuji za diagnostiku, která nejlépe simuluje zatížení hráče během zápasu. Běh na 2 kilometry vykazoval nejkonstantnější podmínky ke splnění našeho cíle a požadavku, aby jednotlivec absolvoval zkoušku do maxima. V souvislosti se skutečností, že všechny diagnostiky byly provedeny v rozmezí 8 dnů, mohu vyloučit, že by byl jakýkoli z testů ovlivněn zvýšenou či sníženou výkonností jedince. Bohužel nemohu vyloučit, že naměřené hodnoty VO2max z vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů nebyly ovlivněny faktem, že se jednalo již o třetí zátěžovou diagnostiku v řadě. Nemyslím tím ale z důvodu únavy či poklesu výkonnosti, avšak z důvodu mentálního přijetí tohoto testu v tak krátké době po již dvou absolvovaných zátěžových testech na maximum. Domnívám se, že pokud by stejní hráči absolvovali terénní zkoušky znovu, a to ať už jako jednotlivé testy nebo oba po sobě, získané výsledky by dosahovaly vyšší ekvivalentnosti. Na základě naměřených a vypočtených výsledných hodnot VO2max mohu za vhodnější diagnostiku maximální spotřeby kyslíku jednoznačně doporučit laboratorní test na běhátkovém ergometru. Tato přímá metoda měření VO2max vykazuje vyšší hodnoty maximální spotřeby kyslíku než vypočítané VO2max prostřednictvím predikčních rovnic. Běhátko je tedy pro stanovení VO2max nejpřesnější metodou. Koeficient ekvivalence dvou terénních diagnostik je oproti předpokládaným hypotézám nízký. Z těchto důvodů nedoporučuji použití predikčních rovnic pro zjištění hodnoty VO2max. Jelikož profesionálních hráčů kopané je v oddíle často více než dvacet, bylo mým cílem zjistit, zda lze klubu ušetřit náklady s laboratorní diagnostikou a požadovaný důležitý parametr VO2max získat pomocí terénního měření s přispěním predikčních rovnic. To, jak již bylo zmíněno, se bohužel nepotvrdilo. A tak pro trenéry a jedince, kteří chtějí znát hráčovu hodnotu VO2max, zůstává laboratorní diagnostika vhodnější metodou. Na jejich validní průběh dohlíželi kvalifikovaní a zkušení examinátoři. A s přispěním profesionálního přístupu všech testovaných hráčů splnily testy, z hlediska provedení, vše, co jsem od nich očekával. Jako aktivní fotbalista, trenér a účastník všech popisovaných testů si dovolím charakterizovat všechny tři diagnostiky v očích hráčů. Z mého pohledu je pro hráče 69
přijatelnější absolvovat laboratorní vyšetření na běhátku a to z důvodu specifického provedení testu se všemi jeho součástmi. Hráči se dokáží na test lépe motivovat a dá-li se to tak říci, tak se na test, pro jeho nezvyklosti, i svým způsobem těší. Běžecký test na 2 kilometry chápou hráči nejvíce neutrálně. Tímto způsobem naběhají během sezóny nespočet kilometrů. Nejméně oblíben je vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů. Zejména tou nepopulární složkou při provádění VČB20m je fyzicky i psychicky náročné zastavení a následné vynaložení značně větší energie při rozběhu do dalšího úseku. K obsáhlejšímu pohledu na danou problematiku jsem se snažil porovnat, v dostupné literatuře, námi vypočítaný korelační koeficient mezi naměřenými hodnotami VO2max v laboratorním vyšetřením na běhátku a terénním vytrvalostním člunkovým během na 20 metrů, který vyjadřuje míru závislosti mezi výsledkem progresivního člunkového běhu a hodnotou VO2max, s již provedenými měřeními. Porovnání uvádím v tabulce č. 14. Tabulka 14: Hodnoty porovnávaných měření Hodnota korelačního koeficientu
Porovnávaná literatura [online] Léger, Gadoury 1989
0,87
Ramsbottom 1988
0,92
Barnett et al. 1993
0,72
Mc Naughton et al. 1996
0,93
Paliczka et al. 1987
0,93
Porovnám-li námi naměřené hodnoty s tabulkou 14, musím konstatovat, že pro odhad maximální spotřeby kyslíku není VČB20m, dle našich výsledků, spolehlivý. Což je pravděpodobně příčina méně těsné závislosti vyplývající z našeho výzkumu. Dle naších zjištění existuje velice nízká úroveň závislosti mezi odhadem VO2max a výsledkem VČB20m. Výsledek (0,33) není dostatečný z hlediska ekvivalentnosti i věcné významnosti. Parametr VO2max tedy podle našich ujištění není možné predikovat z výsledků VČB20m. Terénní testy však lze doporučit pro jejich možnost častého opakování bez nutnosti finančních nákladů, lze s jejich pomocí zjistit maximální rychlost testovaného k porovnání mezi ostatními měřenými, lze monitorovat kardio parametry hráčů, hodnotit 70
index únavy nebo lze stanovit SFmax. Pro tyto hlediska doporučuji zařadit také terénní měření do tréninkového procesu. Je třeba si ale uvědomit, že pokud proband či trenér vyžaduje spolehlivé zjištění VO2max, doporučuji jednoznačně užít laboratorního vyšetření. Zde uvádím faktory, jež považuji za limitující mé práce: první seznámí všech probandů (nezkušenost) s vybranou funkční zátěžovou diagnostikou, nízký počet testovaných probandů, nedostatečná motivace testovaných, chyba měření, psychoemoční zatížení, relativně nepřesné stanovení zatížení u terénních měření.
71
7
Závěr
Cílem mé práce bylo přispět k řešení problematiky stanovení úrovně vytrvalostních předpokladů u profesionálních hráčů kopané. K výsledku nám měly pomoci zjistit tři funkční zátěžové testy. K této problematice jsem dospěl svými konkrétními výsledky a poznatky. Konečné výsledky nebyly ovlivněny žádnými negativními vlivy a považuji je za validní. Bohužel se nepotvrdily mé předpoklady o možné ekvivalentnosti. Zamítám tedy hypotézu o vysoké míře ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou VO2max z běžeckého terénního testu na 2 kilometry vypočítané s pomocí predikční rovnice. Zamítnout musím také hypotézu, kde byl předpoklad vysoké míry ekvivalentnosti (0,7) stanovení mezi hodnotou VO2max z funkčního zátěžového vyšetření na běhátku a hodnotou VO2max z vytrvalostního člunkového běhu na 20 metrů vypočítané také s pomocí predikční rovnice. Vyžadují-li trenéři přesné stanovení hodnoty maximální spotřeby kyslíku u testovaného, je s ním zapotřebí absolvovat laboratorní vyšetření. Získané hodnoty z terénních zkoušek nemají pro trenéry ani pro hráče dostatečnou vypovídající hodnotu. Závěrem mé práce mohu konstatovat, že shledávám veškeré stanovené úkoly a cíle za splněné.
72
Literatura Monografické publikace ASTRAND, P., RODAHL, K. Textbook of Work Physiology. 3rd ed. New York: McGraw – Hill, 1986. BASSETT, D. R,, HOWLEY, E. T. Limiting factors for maximum oxygen uptake and determinants of endurance performance. Torrance-California: The American College of Sports Medicine, 2000. BLAHUŠ, P. K teorii testování pohybových schopností; Univerzita Karlova: Praha, 1976. BÖS, K. Handbuch Motorische Tests; Göttingen : Hogrefe, 2001. BOUCHARD, C., AN, P., RICE, T., et al. Familial aggregation of VO(2 max) response to exercise training: results from the HERITAGE Family Study. Journal of Applied Physiology, 1999. BUNC, V. Biokybernetický přístup k hodnocení reakce organismu na tělesné zatížení, Praha: Univerzita Karlova, 1989. BUNC, V. Simple method for estimating aerobic fitness. Ergonomics, 1994. BUNC, V., HELLER, J. Energy cost of running in similarly trained men and women. European Journal of Applied Physiology, 1989. BUNC, V., HELLER, J. Comparison of two methods of noninvasive anaerobic threshold determination in middle-aged men. Sports Med Training Rehabil, 1992. BUNC, V., osobní konzultace, Laboratoř sportovní motoriky, FTVS Praha, 10. 10. 2013. COHN, J. N., et al. Quantitative exercise testing for the cardiac patient: the value of monitoring gas exchange: introduction, 1987. CONCONI, F., FERRARI, M., ZIGLIO, P., et al. Determination of the anaerobic threshold by a noninvasive field test in runners. Journal of Applied Physiology, 1982. COOPER, K. H. A means of assessing maximal oxygen uptake. Journal of the American Mediacal Association, 1968.
73
ČELIKOVSKÝ, S., et al. Antropomotorika: pro studující tělesnou výchovu; Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ČELIKOVSKÝ, S., et al. Antropomotorika. Praha, 1979. CHOUTKA, M. Sportovní výkon. 1st ed. Praha: Olympia, 1981. DAVIES, P., DAVIES, P. Total Soccer Fitness. Los Angeles: Rio Network LLC, 2005. DOVALIL, J. et al. Výkon a trénink ve sportu. Praha: Olympia, 2002. FLETCHER, G. F. et al. Exercise Standards for Testing and Training: A Statement for Healthcare Professionals From the American Heart Association. Dallas: American Heart Association Inc, 2001. GRANT, J. A., JOSEPH, A. N. CAMPAGNA, P. D. The prediction of VO2max: A Comparsion of 7 Indiresct Test of Aerobic Power. Journal of Strength and Conditioning Research, 1999. GRASGRUBER, P., CACEK, J. Sportovní geny. Brno: Computer Pres a.s., 2008. HELLER, J. Funkční zátěžová diagnostika a její aplikace ve sportu: Lékařské listy. Praha: Karolinum, 1997. HELLER, J. Laboratory manual for human and excercise physiology. Praha: Karolinum Press, 2005. HERBST, R. Der Gasstoffwechsel als Mass der korperlichen Leistungsfahigkeit. I. Mitteilung: die Bestimmung des Sauerstoffaufnahmevermogens bein GesundenDeut. Arch. Klin. Med, 1928. HILL, A. V., Lupton, H. Muscular exercise, lactic acid, and the supply and utilization of oxygen. Q. J. Med., 1923. HNÍZDIL, J., Conconiho test - limity výpovědní hodnoty, Disertační práce in FTVS 2006, UK: Praha. p. 150. HNÍZDIL, J., HAVEL, Z., et al. Rozvoj a diagnostika vytrvalostních schopností. 1st ed. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2012, p. 71-72. HOWLEY, T. E., Don, B. F. Fitness professional ́s handbook. Campaing: Human Kinetics, 2007.
74
IVANKA, M. Agilita a jej rozvoj vo futbale. UFTS 2009, B.Bystrica, Aktuálne metodické trendy 2/2009.
JIRÁK, Z., et al. Fyziologie pro bakalářské studium. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2007. JURCA, R., JACKSON, S. A., LAMONTE, J. M., MORROW JR. J. R., BLAIR, N. S., WAREHAM, N. J., HASKELL, L. W., VAN MECHELEN, W., CHURCH, T. S., JAKICIC, J. M., LAUKKANEN, R., Assessing Cardiorespiratory Fitness Without Performing Exercise Testing. American Journal of Preventive Medicine, 2005. KOVÁŘ, R. Eurofit pro dospělé: hodnocení zdravotních komponent tělesné zdatnosti. Praha: Karolinum, 1997. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, I. Sportovní medicína. Praha: Grada, 1999. LÉGER, L. A., LAMBERT, J. A maximal multistage 20m shuttle run test to predict VO2 max. European Journal of Applied Physiology, 1982. LÉGER, L. A., LAMBERT, J., GOULET, A., ROWAN, C., DINELLE, Y. Capacité aérobie des Québécois de 6 à 17 ans — test navette de 20 mètres avec paliers de 1 minute. Canadian Journal of Applied Sport Sciences, 1984. LIENERT, G. A. Die “Konfigurations frequenzanalyse” als Klassifikations methode in der klinischen Psychologie. Hogrtefe: Tübingen, 1969. Mac Naughton, L. R. Portable gas analyse Cosmed K4b compared to a laboratory based mass spectometre systém. Sports. Med. Phys. Fitness, 2005. MÁČEK, M., RADVANSKÝ, J. Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Praha: Galén, 2011. MĚKOTA, K. Měření a testy v antropomotorice. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1973. MĚKOTA, K., BLAHUŠ, P. Motorické testy v tělesné výchově. 1st ed. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. Měkota, K.;; Kovář, R.;; et al. Unifittest (6-60), 1st ed.; Olomouc, Univerzita Palackého, 1995.
75
MĚKOTA, K., KOVÁŘ, R., ŠTĚPNIČKA, J. Antropomotorika II. 1st ed. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1990. MĚKOTA, K., NOVOSAD, J. Motorické schopnosti. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. MENCL, V. Úvod k výzkumným metodám v antropomotorice. 1st
ed. Plzeň:
Pedagogická fakulta v Plzni, 1984. MICHÁLEK, J. Vztah Conconiho testu k laboratorní a sportovní výkonnosti běžců vytrvalců: Kandidátská disertační práce. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1993. MURASE, Y.; et al. Longitudinal study of aerobic power in superior junior athletes. The American College of Sports Medicine, 1981. NEUMAN, J. Cvičení a testy obratnosti, vytrvalosti a síly. Praha: Portál, 2003. NEUMANN, G., PFUTZNER, K., HOTTENROTT, K. Trénink pod kontrolou 1st ed. Praha, Grada Publishing , a.s. 2005. NOAKES, T., et al. The Lore of Runing. Oxford: University Press Oxford, 2004. OJA P, TUXWORTH B, et al. Eurofit for Adults: Assessment of Health-Related Fitness. Finland: Council of Europe Publishing, 1995. PAUKRTOVÁ, D. Zátěžové testování zdravých mužů ve věku 40-50 let: porovnání stupňovaného a kontinuálně zvyšovaného zátěžového protokolu. Praha: FTVS UK Praha, 1999. PLACHETA, Z. Submaximal exercise testing. Brno: Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1988. PLACHETA, Z., DOHNALOVÁ, I., et. al. Zátěžová funkční diagnostika a preskripce pohybové léčby ve vnitřním lékařství. Brno: Masarykova univerzita, 1998. PSOTTA, R. et al. Fotbal: kondiční trénink, 1th ed. Praha: Grada Publishing, 2006. REIMAN, M. P., MANSKE, R. C. Functional Testing in Human Performance. Human Kinetics, 2009. SILBERNAGL, S. Atlas fyziologie člověka. Praha: Grada, 1993. SVEDHAL, K., MACINTOSH, B.R., Anaerobic threshold: The concepts and methods. Can J Appl Physiol, 2003. 28(2): p. 299-323. 76
SVEDHAL, K.; MACINTOSH, B. R. Anaerobic threshold: The concepts and methods; Can J Appl Physiol, 2003. URBÁNEK, T. Základy psychometriky. Brno : Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80210-2797-5. UTH, N.; SØRENSEN, H.; OVERGAARD, K.; et al. Estimation of VO2max from the ratio between HRmax and HRrest-the Heart Rate Ratio Method; European Journal of Applied Physiology, 2004. VANDEWALLE, H.; PÉRES, G.; MONOD, H. Standard anaerobic exercise tests. Sports Med, 1987. VILIKUS, Z., BRANDEJSKÝ, P., NOVOTNÝ, V. Tělovýchovné lékařství, 1st ed. Praha:Karolinum, 2004. VILIKUS, Z. Funkční diagnostika, 1.st. ed. Praha, 2012, p. 5. WASSERMAN, K., MCILROY, M. B. Detecting the threshold of anaerobic metabolism in cardiac patients during exercise. Am J Cardiol, 1964. WELK, G. J., MEREDITH M. D. Fitnessgram / Activitygram Refernce Guide. Dallas: The Cooper Institute, 2008.
Internetové (elektronické) zdroje BARNETT, Anthony, Chan Lawrence Y.S., Iain C. Bruce. A Preliminary Study. EBSCO.
[online].
1993
[cit.
2013-12-05].
Dostupné
z:
http://web.ebscohost.com/abstract?direct=true&profile=ehost&scope=site&authtype=cr awler&jrnl=08998493&AN=20752226&h=4%2bp%2b1uOBG6%2fdACOawjLVEaqjd %2b6LEH2DF%2bctmA5lS9n8AKAbSwIiQDibhvkuK8%2bHTBF6%2beJKWjzBRPZ NNS%2fYTg%3d%3d&crl=c BARTŮŇKOVÁ, Staša et al.. Inovace SEBS a ASEBS. Zátěžové testy. [online]. 25. 01. 2013
[cit.
2013-10-12].
Dostupné
z:
http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-
ASEBS/elearning/fyziologie/zatezove-testy Eurofit 2-Km Walk Test. Topendsports. [online]. 2013 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.topendsports.com/testing/tests/walk.htm
77
FORMÁNEK, Jiří. Maximální spotřeba kyslíku. Trénink. [online]. 4.3.2005 [cit. 201311-08]. Dostupné z: http://www.trenink.com/index.php/vzdlavani-trener-publicistika132/terminologie-publicistika-201/522-maximalni-spoteba-kysliku-vo2max Instructions.
Beep
Test.
[online].
2008
[cit.
2013-11-20].
Dostupné
z:
http://www.freewebs.com/beeptest/ KUČERA, Radek. Slovník cizích slov. ABZ. [online]. 2006 [cit. 2013-11-02]. Dostupné
z:
http://slovnik-cizich-
slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=test LÉGER, L., C. Gadoury. Validity of the 20 m shuttle. NCBI. [online]. 1989 [cit. 201312-05]. Dostupné z: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2924218 McNAUGHTON, L., D. Cooley, V. Kearnev, S. Smith. The comparison of two different
Shuttle.
Refdoc.
[online].
1996
[cit.
2013-12-05].
Dostupné
z:
http://cat.inist.fr/?aModele=afficheN&cpsidt=3210220 Motivace.
Wikipedie.
[online].
2004
[cit.
2013-11-02].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Motivace NOVOTNÝ, Jan et al.. Zátěžové testy. Kapitoly sportovní medicíny. [online]. 2009 [cit. 2013-11-14].
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/fsps/e-
learning/kapitolysportmed/pages/18-3-zatezove-testy.html Objektivita (výzkum). Wikipedie. [online]. 2013 [cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Objektivita_(výzkum) PALICZKA,V.J., A.K. Nichols, C.A. Boreham. A multi-stage shuttle. British Journal of Sports
Medicine.
[online].
1987
[cit.
2013-12-05].
Dostupné
z:
http://bjsportmed.com/content/21/4/163.short PAŽICKÝ, Marian. Zátěžový test. Pažický.cz. [online]. 2013 [cit. 2013-10-20]. Dostupné z: http://www.pazicky.cz/zatezovy.html QUINN, Elizabeth. Fitness Test. Sports Medicine. [online]. 08.12.2008 [cit. 1970-0101].
Dostupné
http://sportsmedicine.about.com/od/fitnessevalandassessment/a/12MinRun.htm
78
z:
RAMSBOTTOM, Roger, J. Brewer, C. Williams. A progressive shuttle run. British Journal of Sports Medicine. [online]. 1988 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://bjsm.bmj.com/content/22/4/141.short Řízení sportovního tréninku. Informační systém Masarykovy univerzity. [online]. 2013 [cit.
2013-11-21].
Dostupné
z:
http://is.muni.cz/do/rect/el/estud/fsps/js09/sylabus/web/pdf/ Spiroergometrie. Biomedicínská laboratoř. [online]. 2013b [cit. 1970-01-01]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/biolab/metody/spiroerg.html Spiroergometrie. Casri: Sports Research Institute Of Czech Armed Forces. [online]. 2013a
[cit.
2013-11-08].
Dostupné
z:
http://casri.cz/web/index.php?option=com_content&view=article&id=82%3A4spiroergometrie&catid=18%3Azatova-diagnostika&Itemid=30 Statistické pojmy_Reliabilita. Scio. [online]. 8.10.2013 [cit. 2013-11-09]. Dostupné z: http://www.scio.cz/o-vzdelavani/teorie-a-metodika-testu/statisticke-pojmy/#reliabilita STERLING, L. Ch.. History of Fitnessgram. Fitnessgram. [online]. 2013 [cit. 2013-1011]. Dostupné z: http://www.fitnessgram.net/history/ ŠTOCHL, Jan. Antropomotorika. Fakulta tělesné výchovy a sportu. [online]. 2004 [cit. 2013-10-22]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/kin/stochl/mereniuvod.pdf ŠTOCHL, Jan. Validita. Fakulta tělesné výchovy a sportu. [online]. 2013 [cit. 2013-1120]. Dostupné z: http://www.ftvs.cuni.cz/katedry/kin/stochl/Validita.pdf ŠTUMBAUER, Jan. Přirozené tělovýchovné směry a rozvoj tělovýchovných věd. Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury. [online]. 2013 [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.eamos.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=16&kod_kurzu= kat_tv_9025&identifik=kat_tv TAUSSIG, Jan. Beep test. Sportvital. [online]. 2010b [cit. 1970-01-01]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/testy/fitness-testy/vytrvalost/beep-test/ TAUSSIG, Jan. VO2max. Sportvital. [online]. 2010a [cit. 1970-01-01]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/testy/fitness-testy/vytrvalost/vo2-max-otestujte-siaerobni-kapacitu/
79
TAUSSIG, Jan. VO2max. Sportvital. [online]. 2010c [cit. 1970-01-01]. Dostupné z: http://www.sportvital.cz/sport/trenink/vo2-max-meritko-nasi-kondice/ URBÁNEK, Tomáš. Reliabilita. Wikipedie. [online]. 25.9.2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Reliabilita Validita testu. Scio. [online]. 2008 [cit. 2013-11-21]. Dostupné z: http://www.scio.cz/ovzdelavani/teorie-a-metodika-testu/odborna-cast/validita-testu/ Výdej energie. A-Z slovník pro spotřebitele. [online]. 2013 [cit. 2013-11-02]. Dostupné z: http://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92223.aspx WOOD, Rob. Beep Test. Topendsports. [online]. 2013 [cit. 2013-11-21]. Dostupné z: http://www.topendsports.com/testing/tests/20mshuttle.htm ZAHRADNÍK, David, Pavel Korvas. Vytrvalostní trénink. Základy sportovního tréninku.
[online].
2012
[cit.
2013-11-06].
http://www.fsps.muni.cz/~tvodicka/data/reader/book-5/08.html.
80
Dostupné
z:
Seznam tabulek Tabulka 1: Posouzení koeficientů reliability Tabulka 2: Průměrné hodnoty VO2max ( ml.min-1.kg-1.) u netrénovaných mužů a žen v různých věkových skupinách Tabulka 3: Nejvyšší zaznamenané hodnoty VO2max (ml.min-1.kg-1.) – muži Tabulka 4: Nejvyšší zaznamenané hodnoty VO2max (ml.min-1.kg-1.) – ženy Tabulka 5: Průměrné hodnoty VO2max v jiných sportovních odvětvích Tabulka 6: Hodnoty spiroergometrického vyšetření u mužů a žen Tabulka 7: Rychlost běhu a doba trvání jednotlivých úseků testu VČB20m Tabulka 8: Odhad VO2max (ml.min-1.kg-1.) z výsledků Cooperova testu Tabulka 9: Hodnocení zdatnosti Cooperova testu na 12 minut Tabulka 10: Odhad maximální spotřeby kyslíku z času dosaženého v běžeckém testu na 2 km Tabulka 11: Charakteristika zkoumaných probandů Tabulka 12: Porovnání VO2max na běhátku a při běžeckém testu na 2 kilometry Tabulka 13: Porovnání VO2max na běhátku a při VČB20m Tabulka 14: Hodnoty porovnávaných měření
81
Seznam obrázků Obrázek 1:
Schéma řízení tréninku
Obrázek 2:
Vyznačení dráhy člunkového běhu na 20 metrů
Obrázek 3:
Ukázka vytvoření rozestupů pro VČB20m
Obrázek 4:
Naznačení provedení VČB20m
82
Seznam grafů Graf 1:
Vývoj VO2max při snížení tréninkového zatížení
83
Seznam příloh Příloha 1:
Žádost o vyjádření etické komise UK FTVS
Příloha 2:
Informovaný souhlas
Příloha 3: 1. test - spiroergometrické vyšetření na běžeckém ergometru Příloha 4:
2. test - běžecký test na 2 km
Příloha 5:
3. test – vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů
84
Příloha 1
85
Příloha 2
INFORMOVANÝ SOUHLAS 1. PROHLÁŠENÍ
Já, níže podepsaný, souhlasím s účastí na prováděném testu. Byl jsem informován o způsobu a postupu při všech měřících procedurách, včetně jejich rizik a byly mi sděleny informace, jak budou data následně použita. Všechny výzkumné aktivity budou provedeny v souladu s Helsinskou deklarací Světové lékařské asociace (2000) a v souladu se Statutem Etické komise UK FTVS. Výběr probandů probíhal cíleně dle požadavků klubu a všichni probandi jsou starší 18 let. Cílem výzkumu je vztah mezi hodnotou VO2max naměřenou v laboratorních podmínkách na běhátku a vypočítanou hodnotou VO2max u dvou terénních testů (VČB20m a běh na 2 km). Výzkum je použit pro diplomovou práci studenta Martina Paroulka. Každý vybraný proband absolvuje každé měření jen jednou. Časová náročnost laboratorního vyšetření jednoho probanda je cca 25 minut a každého terénního vyšetření cca 12 minut. Testy jsou neinvazivního charakteru. Testovaný je nabádán k podání výkonu na hranici maxima a z toho důvodu dochází k bolestivým stavům. Riziko se během testů může vyskytnou pouze v přecenění probandových možností, kdy může dojít k vyčerpání organizmu. Na bezproblémový chod měření dohlíží zkušený examinátor. Testovaný je bez nároku na odměnu. Získané výsledky nebudou zneužity a osobní data nebudou zveřejněna. Laboratorní testování probíhalo v laboratoři sportovní motoriky UJEP Ústí nad Labem pod dohledem odborného personálu. Terénní měření probíhalo na stadionu FK Teplice, potažmo na atletické dráze fotbalového stadionu v Ústí nad Labem.
86
Příloha 3 1. test – spiroergometrické vyšetření na běhátkovém ergometru
Spiroergometrické vyšetření na běhátkovém ergometru v laboratoři UJEP Ústí nad Labem 16.7.2013 VO2max (ml.min-1.kg-1)
RER
1
rychlost (km.h-1) 18,5
60,3
1,22
2
17,5
56,5
1,31
3
18,5
66,4
1,27
4
20
62,8
1,3
5
19
64,2
1,18
6
17,5
64,2
1,28
7
19
63,7
1,31
8
19
70,4
1,3
9
18
56,8
1,82
10
18,5
64,6
1,32
Proband č.
Charakteristika sledovaného souboru Proband č.
výška (cm)
váha (kg)
věk (r)
1
181
74
18
2
176
71
18
3
175
71
19
4
181
69
19
5
179
67
18
6
180
68
20
7
178
68
19
8
168
65
20
9
180
69
20
10
182
70
20
Aritmetický průměr
178
69,2
19,1
Směrodatná odchylka
4,163331999
2,485513584
0,875595036
87
Příloha 4 2. test – běžecký test na 2 kilometry
Terénní běžecký test na 2 kilometry konaný dne 19. 7. 2013 na atletickém ovále v Ústí n. Labem Proband č.
čas (m:s)
1
7:00
2
7:37
3
7:06
4
7:03
5
7:30
6
7:23
7
7:30
8
7:09
9
7:39
10
7:38
88
Příloha 5 3. test – vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů
Terénní vytrvalostní člunkový běh na 20 metrů. konaný dne 23. 7. 2013 na fotbalovém stadionu FK Teplice Proband č.
čas (m:s)
uběhnuté fáze
1
13:15
13
2
11:45
11,5
3
12:18
12
4
13:26
13
5
12:50
12
6
12:45
12,5
7
12:18
12
8
12:30
12,5
9
11:50
11,5
10
11:45
11,5
89
