Regulace trhu cenných papírů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů

Regulace trhu cenných papírů Bakalářská práce

Autor:

Martina Fottová Bankovní management, Investiční bankovnictví

Vedoucí práce:

Ing. Naděžda Blahová, Ph.D.

Praha

Duben, 2010

1

Prohlášení P r o h l a š u j i, ţe jsem tuto závěrečnou práci vypracovala zcela samostatně a veškerou pouţitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem pouţila, uvádím v seznamu literatury a ţe svázaná a elektronická podoba práce je shodná.

V Praze, dne 27. dubna 2010

Martina Fottová

2

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Ing. Naděţdě Blahové, Ph.D., za odborné vedení mé bakalářské práce a za čas, který mi při zpracování práce věnovala.

3

Anotace Tato práce se zabývá problematikou trhu cenných papírů. Teoretická stránka práce se zejména zaměřuje na obecnou charakteristiku finančních dokumentů, na význam a regulaci trhu cenných papírů. Dále podrobněji popisuje členění cenných papírů, důvody a cíle regulace a institucionální uspořádání regulace trhu cenných papírů. Tato práce uvádí, ţe dohled nad finančním trhem v České republice byl svěřen k 1. dubnu 2006 České národní bance, která převzala agendu Komise pro cenné papíry.

Annotation This dissertation deals with the regulation securities market. Theoretical side of work primarily focuses on the general characteristics of financial documents, and the importance of regulating the securities market. Further describes in detail the division of securities, law and regulatory objectives and institutional arrangements regulating the securities market. This work argues that financial market supervision in the Czech Republic has been entrusted by 1 April 2006 the Czech National Bank, which took over the agenda of the Securities Commission.

4

Obsah Titulní list…....…………………………………………...………………………..…………………….…….1 Prohlášení………………………………………………………………………..…………….……………...2 Poděkování……………………………………………………………………..………………..….………...3 Anotace práce……………………………………………………………………...…………....…...………..4 Obsah……………………………………………………………………………………….………………....5 Úvod ............................................................................................................................................................... 7 1 Trh cenných papírů .............................................................................................................................. 8 2.1 Význam trhu cenných papírů........................................................................................................ 8 2.2 Primární trh .................................................................................................................................. 9 2.3 Sekundární trh .............................................................................................................................. 9 2 Definice a členění cenných papírů ..................................................................................................... 10 2.1 Česká legislativa ......................................................................................................................... 12 2.1.1 Podle způsobu existence ........................................................................................................ 12 2.1.2 Podle práv spojených s cenným papírem ............................................................................... 13 2.1.3 Podle převoditelnosti ............................................................................................................. 13 2.1.4 Podle termínu splatnosti ........................................................................................................ 14 2.1.5 Podle výnosu z cenného papíru ............................................................................................. 14 2.1.6 Podle obchodovatelnosti ........................................................................................................ 15 2.1.7 Podle způsobu emise ............................................................................................................. 15 2.1.8 Podle emitenta ....................................................................................................................... 15 3 Majetkové cenné papíry ..................................................................................................................... 16 3.1 Akcie .......................................................................................................................................... 16 3.1.1 Práva spojená s akciemi ......................................................................................................... 16 3.1.2 Členění akcií .......................................................................................................................... 18 3.1.3 Hodnota a cena akcie ............................................................................................................. 21 3.2 Zatímní listy ............................................................................................................................... 22 3.3 Depozitní stvrzenky .................................................................................................................... 23 3.4 Podílové listy .............................................................................................................................. 24 4 Dlužnické cenné papíry ...................................................................................................................... 25 4.1 Dluhopisy ................................................................................................................................... 25 4.1.1 Členění dluhopisů .................................................................................................................. 27 4.1.1.2 Podle typu výnosu .................................................................................................................. 28 4.1.1.3 Podle zajištění ........................................................................................................................ 29 4.1.1.4 Podle způsobu splácení .......................................................................................................... 30 4.2 Státní pokladniční poukázky ...................................................................................................... 31 4.3 Hypoteční zástavní listy ............................................................................................................. 32 4.4 Depozitní certifikáty a komerční papíry ..................................................................................... 32 4.5 Směnky ....................................................................................................................................... 34 4.6 Investiční certifikáty ................................................................................................................... 35 4.6.1 Druhy investičních certifikátů ............................................................................................... 35 5 Regulace trhu cenných papírů........................................................................................................... 37 5.1 Důvody, cíle a nástroje regulace................................................................................................. 39 5.2 Institucionální uspořádání regulace ............................................................................................ 42 5.2.1 Samoregulace......................................................................................................................... 42 5.3 Harmonizace regulace ................................................................................................................ 43 5.4 Regulace českého trhu cenných papírů ...................................................................................... 46 5.4.1 Česká národní banka jako regulátor trhu cenných papírů ...................................................... 47 5.4.2 Obchodník s cennými papíry ................................................................................................. 47 5.4.3 Zákony, novelizace a kontroly obchodníků s cennými papíry ............................................... 51 6 Očekávané trendy na kapitálovém trhu ........................................................................................... 53 6.1 Vysvětlivky: Akcie ..................................................................................................................... 59 6.2 Vysvětlivky: Úrokové sazby ...................................................................................................... 59 Závěr ............................................................................................................................................................ 63 Seznam pouţité literatury.............................................................................................................................. 64 Seznam internetových zdrojů ........................................................................................................................ 65 Seznam příloh ............................................................................................................................................... 66

Úvod Zadání mé práce zní Regulace trhu cenných papírů. Cennými papíry rozumíme různorodé formy záznamů a dokladů, kterými jsou dokumentovány finanční závazky. Význam cenných papírů je především ten, ţe emitent získá finanční prostředky, které nutně potřebuje ke svému podnikání a věřitel díky tomu můţe investovat a vytvářet zisk. V první části se zaměřím na trh cenných papírů a jeho význam obecně. Dále vymezím cenné papíry, o kterých pojednávám. Popíši různé druhy členění cenných papírů a cenné papíry rozdělím na majetkové a dluţnické. V druhé části se zaměřím na jednotlivé cenné papíry. Jako první zmíním akcii, kde popíši, co vlastně akcie je. Dále charakterizuji práva spojená s akciemi, členění akcií, hodnotu a cenu akcie. V návaznosti na akcie stručně charakterizuji cenné papíry s ní související. Povaţuji za ně zatímní listy a depozitní certifikáty. Mezi těmito majetkovými cennými papíry zmiňuji podílové listy. U dluţnických cenných papírů nejvíce popíši dluhopis, kde uvedu jeho základní charakteristiku a rozčlením dluhopisy podle různých kritérií. Dále se budu zabývat státními

pokladničními

poukázkami,

hypotečními

zástavními

listy, depozitními

certifikáty, komerčními papíry, směnkami a investičními certifikáty, které stručně definuji. V další části mé práce se budu snaţit popsat podstatu a důleţitost regulace trhu cenných papírů. Uvedu důvody, cíle a nástroje regulace. Popíši varianty institucionálního začlenění orgánů regulace trhu cenných papírů. Zaměřím se na regulaci českého trhu cenných papírů, kde jako regulátora trhu cenných papírů uvedu Českou národní banku. Zmíním obchodníka s cennými papíry, u kterého vyjmenuji jeho povinnosti. Uvedu některé zákony a prováděcí předpisy, které změnily a upravily podnikání finančních institucí a zasáhly do výkonu dohledu nad finančním trhem. V poslední kapitole se budu snaţit proniknout do očekávaných trendů v oblasti cenných papírů. Jako cíl mé bakalářské práce jsem si stanovila obecně charakterizovat trh cenných papírů a vystihnout podstatu regulace.

1 Trh cenných papírů Trhem cenných papírů rozumíme systém ekonomických vztahů a institucí zprostředkujících soustředění, alokaci a realokaci volných peněţních prostředků prostřednictvím cenných papírů nebo instrumentů, které jsou odvozeny od různých druhů finančních instrumentů.

2.1 Význam trhu cenných papírů Trhy cenných papírů umoţňují investorům diverzifikovat svůj majetek mezi velký počet investičních instrumentů, a tím sniţovat své riziko. Velký význam mají trhy cenných papírů při sniţování transakčních nákladů. V zásadě existují dva druhy transakčních nákladů na trzích cenných papírů: Vyhledávací náklady – představují explicitní náklady vynaloţené na zveřejnění zájmu koupit nebo prodat finanční instrumenty, nebo implicitní náklady spojené s hodnotou času při hledání partnera transakce. Informační náklady – ty jsou vynaloţeny při ohodnocování vnitřní hodnoty investičního instrumentu.1 Trhy cenných papírů můţeme rozdělovat podle obchodovatelných instrumentů na : Akciové trhy – obchoduje se zde s různými druhy akcií. Trhy dluhopisů – předmětem jsou transakce vládní, bankovní nebo podnikové dluhopisy, které mohou mít charakter pěvně nebo pohyblivě zúročitelných dluhopisů, konvertibilních dluhopisů, opčních dluhopisů nebo různých dalších modifikací. Trhy finančních derivátů2 – velmi expandují v posledních letech ve vyspělých i rozvojových státech. Za základní druhy finančních derivátů povaţujeme opce, financial futures a swapové obchody.

1

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. [s.l.] : Ekopress, s.r.o., 2002. str. 30 Finančními deriváty rozumíme instrumenty, které jsou odvozeny od podkladových aktiv. Mezi nerozšířenější podkladová aktiva patří úrokové, měnové nebo akciové instrumenty. 2

2.2 Primární trh Trhy cenných papírů můţeme dále rozdělit na primární a sekundární. Na primárním trhu jsou cenné papíry emitovány. Emitent cenného papíru umisťuje na trhu právo, které je s cenným papírem spojeno. Kupujícího představuje ten, kdo chce své peníze uloţit do cenných papírů. Jde tedy o investora. Primární trh cenných papírů lze nazvat také trhem nových cenných papírů. Emitent na tomto trhu získává peněţní prostředky na stanovenou dobu.

2.3 Sekundární trh Na tomto trhu se prodávají cenné papíry uvedené jiţ dříve do oběhu. Funkce sekundárního trhu tedy spočívá ve stanovování jejich trţních cen a zajištění jejich likvidity. To investorům usnadňuje zpětnou přeměnu cenných papírů na hotové peníze a umocňuje jejich zájem o další investice. Obchodování na sekundárním trhu je zejména u dlouhodobých cenných papírů co do objemu mnohem rozsáhlejší neţ na trhu primárním, protoţe se zde opakovaně obchodují cenné papíry, které na primárním trhu mohou být prodány pouze jednou. Sekundární trhy můţeme dále rozdělit na: Burzovní trhy cenných papírů - to jsou zvláštním způsobem organizovaná shromáţdění osob, která probíhají na burzovním parketu (prezenční typ burzy), nebo se realizují prostřednictvím počítačového systému (elektronický typ burzy). Na burzovním trhu probíhají obchody podle burzovních zákonů, pravidel a jsou stanoveny podmínky pro obchodované instrumenty. Mimoburzovní trhy - v oblasti obchodování s cennými papíry existuje v některých státech vedle burz také řada mimoburzovních trhů. Přestoţe nemají statut burzy, vykazují obdobnou činnost, a to mnohdy ve významných objemech. Vţdy však musí mít příslušnou licenci a respektovat zákony dané země. Obecně je moţno tyto instituce zařadit jako organizátory mimoburzovních trhů cenných papírů.3

3

V USA je moţno za mimoburzovní organizovaný trh povaţovat např. NASDAQ. V některých státech, kde existují pouze burzy cenných papírů, je moţno povaţovat uvedené členění jiţ za bezpředmětné.

2 Definice a členění cenných papírů Cennými papíry se zabývá zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ale přesně definován zde není. Definici cenných papírů nenalezneme ani v ţádném jiném českém zákoně. Obecně se cenné papíry označují za majetkovou hodnotu, či za spojení subjektivního práva s listinou tak, ţe toto právo sdílí osud písemnosti (Ištvánfyová, 1995). V podniku jsou cenné papíry povaţovány za finanční majetek nebo zdroje. V zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech jsou vyjmenovány základní druhy cenných papírů. Patří mezi ně akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, opční listy, směnky, šeky, náloţné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. Jednotlivé cenné papíry jsou dále upraveny především obchodním zákoníkem (513/1991 Sb.), zákonem o dluhopisech (530/1990 Sb.), zákonem směnečným a šekovým (191/1950 Sb.) a dalšími zákony. Cenné papíry musí splňovat zákonné náležitosti, být vydány v souladu se zákonem a během existence cenného papíru musí emitent plnit podmínky regulace a dohledu. Všechny typy cenných papírů musí obsahovat některé společné náleţitosti, ale přesně jsou náleţitosti kaţdého typu cenného papíru definovány v konkrétní právní normě. Například náleţitosti akcie jsou vyjmenovány v obchodním zákoníku, náleţitosti směnek a šeků v zákoně směnečném a šekovém, náleţitosti podílových listů v zákoně o investičních společnostech a investičních fondech nebo náleţitosti dluhopisů v zákoně o dluhopisech. Pokud je cenný papír emitován v materializované podobě, musí být vytištěn v tiskárně cenných papírů, mít odpovídající ochranné prvky. V České republice je udělována licence ministerstvem financí tiskárnám, které mohou tisk cenných papírů provádět. Povinnou náleţitostí cenného papíru je ISIN.4 ISIN představuje dvanáctimístný alfanumerický kód, který umoţňuje nejjednodušší určení příslušného cenného papíru a jeho odlišení od jiných cenných papírů, stejně jako od jiných emisí téhoţ emitenta. Cenné papíry vydané v České republice tak obsahují zkratku CZ. Dalších devět znaků ISIN je číselný kód cenného papíru, z nějţ lze vyčíst, o jaký typ cenného papíru se jedná.

4

Angl. International System of Identification Numbers

Poslední číslo ISIN je kontrolní číslice. Některé emise cenných papírů mají místo ISIN přidělen SIN, který je téţ dvanáctimístný, ale první dva znaky jsou číselné.5 Cenný papír, který je vydán v materializované podobě, musí obsahovat všechny povinné části. U akcie rozlišujeme tři části: 1.

plášť potvrzující vlastnický podíl na akciové společnosti,

2.

kuponový arch slouţící k výplatě dividendy,

3.

talon, který slouţí k vydání nového kuponového archu po vyčerpání kuponů dřívějšího archu.

Dluhopis se v materializované podobě skládá ze dvou částí: 1. vlastního dlužnického úpisu (pláště), 2. kuponového archu. Plášť je osvědčením o právním vztahu dluţník a věřitel, resp. náleţitostí dluhopisu. Kuponový arch slouţí k vybírání kuponových plateb. Kaţdý kupon obsahuje kromě ISIN a emitenta číslo a sérii cenného papíru, jeho název, pořadové číslo, datum a splatnost kuponu. Kuponový

arch

můţe

obsahovat

i

výherní

list.

V tom

případě

se jedná o prémiový dluţní úpis. V posledních letech jsou dluhopisy stále častěji vydávány bez kuponového archu jako registrované dluhopisy. Jejich vlastníci mají v den výplaty kuponu obvykle automaticky připsánu hodnotu kuponu na svůj bankovní účet. Podmínky emise cenných papírů i jejich technické náleţitosti jsou ve většině zemí, stejně jako v České republice, regulovány legislativně. Emise cenných papírů vyţaduje předem souhlas příslušných orgánů (v České republice je to Česká národní banka), vstupní informace o emitentovi i o cenném papíru a dále poskytování dalších informací o významných změnách ve firmě a o výsledcích hospodaření. Další poţadavky a náleţitosti cenného papíru jsou stanoveny v případě, ţe emitent poţaduje, aby cenný papír byl obchodován na burze, příp. jiném veřejném trhu.

5 5

Angl. Securities Identification Number

Cenné papíry,které mají přidělen SIN jsou většinou podílové listy některých fondů. Jako konkrétní příklad ISIN můţeme pouţít kód akcií Komerční banky obchodovaných na Burze cenných papírů Praha a RM systému, který je CZ0008019106. Akcie americké společnosti Apple mají ISIN US0378331005. Otevřený podílový fond Pioneer má SIN 770030000143.

Předpokladem emise cenných papírů je především informování veřejnosti o cenném papíru (charakteristika cenného papíru), stejně jako o emitentovi (firmě, která cenný papír emituje). V České republice je tento poţadavek naplňován prospektem emitenta cenného papíru. Prospekt musí obsahovat veškeré údaje, které jsou nezbytné pro investory k posouzení cenného papíru a práv s ním spojených, rizik spojených s investicí majetku a závazků emitenta, jeho zisků a ztrát, budoucího vývoje podnikání a finanční situace. Součástí prospektu emitenta musí potom být podrobná charakteristika cenného papíru. Investor hodlá investovat do toku budoucích zisků společnosti a v řadě případů je prospektem emitenta prvním a po určitou dobu jediným dokumentem, který firmu prezentuje. Proto na něm tolik záleţí nejen z hlediska obsahovaného, ale i formálního. Investora, orgány dohledu a burzu zajímají všechny významné změny, ke kterým dojde v době drţby cenného papíru a informace o výsledcích jejího hospodaření (včetně výplaty dividend). V České republice byla plněna informační povinnost emitentů velice špatně, mj. proto, ţe nebyl legislativně stanoven termín, do kterého měl emitent svoji informační povinnost splnit. Novela zákona o cenných papírech upravuje od roku 1998 odpovídající lhůty a vyţaduje podán zprávy o výsledcích hospodaření za příslušný rok a o finanční situaci emitenta nejpozději do tří měsíců po skončení kalendářního roku. Zákon rovněţ zvýši frekvenci podávání informací na dvakrát ročně: nejdéle do jednoho měsíce po skončení prvního pololetí je emitent veřejně obchodovatelného cenného papíru povinen o výsledcích svého hospodaření za první pololetí uveřejnit zprávu obsahující v rozsahu výsledovky a rozvahy za toto období. Výroční a pololetní zprávy emitentů kótovaných cenných papírů v České republice jsou k dispozici mj. na webových stránkách České národní banky.6

2.1 Česká legislativa 2.1.1 Podle způsobu existence Cenné papíry můţeme rozlišit podle několika různých hledisek. Prvním hlediskem je forma existence cenného papíru. Cenný papír můţe mít fyzickou podobu, tj. listinný 6

http://www.cnb.cz/export/CZ/Seznamy_a_prehledy/List_subjektu.page?RoleId=1&SubroleId=1025.

cenný papír (materializovaný cenný papír) nebo je pouze zápisem v databázi, tj. zaknihovaný cenný papír (nematerializovaný CP). Všechny zaknihované cenné papíry eviduje centrální depozitář v centrální evidenci cenných papírů. Listinné a zaknihované cenné papíry se odlišují svou fyzickou podstatou a také zákonem danými poţadavky na náleţitosti. Zaknihované cenné papíry obecně nemusí obsahovat číselné označení, podpisy nebo jejich otisky ani údaj o povolení příslušného státního orgánu. Náklady na vytvoření listinného cenného papíru jsou výrazně vyšší neţ náklady na zápis do počítačové databáze. Nematerializovanou podobu mohou mít jen některé CP. Patří mezi ně akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, investiční kupóny a opční listy. Materializovanou podobu mohou mít všechny druhy cenných papírů.

2.1.2 Podle práv spojených s cenným papírem Dalším členěním cenných papírů můţe být členění na dluhové a majetkové. Rozdíl je v právech, která jednotlivé typy cenných papírů poskytují jejich majitelům. Dluhové cenné papíry zakládají právo na splacení dluţné částky a případně i na dohodnuté kupóny či úroky. Patří mezi ně dluhopisy, investiční kupóny, kupóny, směnky, šeky, náloţné listy, skladištní listy a zemědělské skladní listy. Majetkové CP zajišťují právo podílet se na řízení společnosti, právo na podíl na zisku, na likvidačním zůstatku a na dalších majetkových právech. Majetkovým cenným papírem jsou akcie, zatímní listy, poukázky na akcie, podílové listy.

2.1.3 Podle převoditelnosti Zákon o cenných papírech rozlišuje tři druhy cenných papírů a to: cenný papír na doručitele, na řad a na jméno. Nejjednodušeji převoditelný je cenný papír na doručitele, který lze převádět bez omezení. Opakem je cenný papír na jméno. Jméno právoplatného majitele je napsáno na samotném cenném papíru a pro převedení je nutné nejen změnit zápis, ale také získat souhlas zastupitelstva s provedením převodu. Majitelé cenných papírů na jméno jsou evidováni společností, která CP emitovala. Cenný papír na řad obsahuje také jméno svého majitele, ale převedení je jednodušší. Změna majitele se uskutečňuje tzv. rubopisem.7 Zákon označuje za cenný papír na doručitele akcie, poukázky na akcie, podílové listy, dluhopisy, kupóny, opční listy, šeky, náloţné listy a 7

Rubopis - zápis nového majitele na rubovou stranu cenného papíru.

skladištní listy. Jako cenný papír na řad jsou zákonem definovány zatímní listy, směnky, náloţný list a zemědělské skladní listy. Moţnost vydat cenný papír na jméno je povoleno u: podílových listů, dluhopisů, investičních kupónů, směnek, šeků, náloţních a skladištních listů.

2.1.4 Podle termínu splatnosti Podle časového hlediska můţeme dělit cenné papíry na krátkodobé a dlouhodobé. K dlouhodobým cenným papírům patří cenné papíry, jejichţ termín splatnosti je delší neţ jeden rok, resp. nemají termín splatnosti. S těmito cennými papíry se obchoduje na kapitálovém trhu. Vzhledem k dlouhodobosti závazku a plateb jsou mnohem rizikovější investicí neţ krátkodobé cenné papíry a také jejich kurzy obvykle podléhají větším výkyvům neţ kurzy krátkodobých cenných papírů. Veškeré platby nominální hodnoty krátkodobého cenného papíru se uskuteční v průběhu jednoho roku. S krátkodobými cennými papíry se obchoduje na peněţním trhu.

2.1.5 Podle výnosu z cenného papíru Nejjednoznačnějším přínosem je finanční příjem získaný drţbou cenného papíru. Cenný papír můţe přinášet stálý důchod v podobě pevné částky placené v předem daných časových intervalech nebo proměnlivý výnos závisející na hospodářské situaci emitenta. Předem stanovený výnos je obvykle u dluhopisů, kupónů a směnek. Na hospodářské situaci emitenta závisí výnos u akcií, zatímních listů, podílových listů. Některé CP nepřinášejí finanční příjem, ale zajišťují jiné výhody pro své majitele; mezi ně patří: šeky, náloţné listy,skladištní listy a zemědělské skladní listy.

2.1.6 Podle obchodovatelnosti Dále můţeme cenné papíry rozdělit na obchodovatelné a neobchodovatelné. Veřejně obchodovatelné cenné papíry jsou obchodovány na burze či jiném veřejném finančním trhu,u veřejně neobchodovatelných tomu tak není.

2.1.7 Podle způsobu emise Existují dva způsoby emise cenných papírů: 1. hromadně vydávané CP, 2. individuálně vydávané CP. Mezi hromadně emitované cenné papíry patří především akcie, dluhopisy, poukázky na akcie, podílové listy a kupóny. Individuálně emitované cenné papíry mohou být šeky a směnky, které se vytvářejí přesně na míru konkrétní situaci.

2.1.8 Podle emitenta Cenné papíry mohou vydávat právnické osoby, soukromé osoby, města a obce a také stát. Nejvíce druhů cenných papírů emitují právnické a soukromé osoby. Stát, města a obce vydávají převáţně dluhopisy. Vydání cenného papíru můţe být na základě smlouvy zprostředkováno obchodníkem s cennými papíry.

3 Majetkové cenné papíry Majetkové cenné papíry zosobňují různá práva vlastníka k majetku. Hlavním představitelem této skupiny cenných papírů je akcie, která vyjadřuje podíl na kapitálu vydávající

společnosti.

Akcie

můţe

existovat

jako

kmenová,

prioritní

nebo

zaměstnanecká. Kromě běţného obchodování jsou akcie subjektem různých transakcí, jako je štěpení akcií, odkup vlastních akcií nebo opční akciové programy. K majetkovým cenným papírům dále patří zatímní listy, depozitní stvrzenky nebo podílové listy.

3.1 Akcie Akciové společnosti představují v kaţdé vyspělé trţení ekonomice významnou formu podnikání. Jednou z moţností, jak akciové společnosti získávají kapitál pro podnikání, je vydávání akcií. To můţe být spojeno s umístěním a prodejem akcií na finančním trhu. Akcie8 je majetkový cenný papír, s nímţ jsou spojena práva akcionáře. Vlastník akcie, akcionář, má právo podílet se na řízení akciové společnosti, na jejím zisku a likvidačním zůstatku. Celosvětově patří akcie mezi nejrozšířenější a nejvíce obchodované cenné papíry na kapitálovém trhu.

3.1.1 Práva spojená s akciemi Bez ohledu na rozdíly v legislativě jednotlivých zemí platí, ţe akcionáři vyplývají z drţení akcií následující práva: právo podílet se na řízení akciové společnosti, právo podílet se na zisku akciové společnosti, právo podílet se na likvidačním zůstatku akciové společnosti. Právo podílet se na řízení akciové společnosti realizuje akcionář prostřednictvím účasti a hlasování na valné hromadě akcionářů společnosti. Valná hromada se obvykle podle legislativy vyspělých zemí musí konat nejméně jednou ročně a akcionář má právo účastnit se jí, hlasovat na ní, poţadovat informace a vysvětlení, volit orgány společnosti,

8

Angl. stock, share

jako jsou představenstvo a dozorčí rada, a má také právo být do těchto orgánů volen. Kontrolovat činnost orgánů společnosti můţe akcionář přímo otázkami na valné hromadě nebo nepřímo prostřednictvím dozorčí rady. Výjimkou z práva podílet se na řízení společnosti mohou být pouze prioritní akcie bez hlasovacího práva. Právo podílet se na zisku akciové společnosti akcionář obvykle realizuje prostřednictvím práva na dividendy. O způsobu rozdělení zisku, a tím i o výši dividendy, rozhoduje valná hromada akcionářů společnosti. Na výplatu dividend se můţe vyuţít celý čistý zisk akciové společnosti nebo pouze jeho část. Pravidla rozdělování zisku mezi akcionáře obvykle obsahují stanovy akciové společnosti. Pokud stanovy společnosti rozdělení zisku neřeší, určuje se podíl akcionáře na zisku pomocí poměru jmenovité hodnoty jeho akcií k jmenovité hodnotě všech akcií společnosti. Dividendy jsou akcionářům nejčastěji vypláceny ve formě peněţní (hotovostní dividenda), dluhopisů společnosti (obligační dividenda) nebo jiného neţ peněţního majetku společnosti (majetková dividenda). Právo podílet se na likvidačním zůstatku znamená, ţe při likvidaci společnosti mají akcionáři právo podílet se na likvidačním zůstatku, ale aţ po uspokojení všech pohledávek věřitelů. Podle legislativy běţné ve vyspělých státech jsou nejprve uspokojeny pohledávky zaměstnanců, poté pohledávky státu (daně, cla apod.), dodavatelů, dalších věřitelů a uhrazeny náklady spojené s likvidací. Jako poslední jsou uspokojeni akcionáři. Jestliţe dluhy akciové společnosti převyšují její majetek, společnost nemůţe vymáhat od akcionářů finanční prostředky na splacení dluhu. Stanovami společnosti nebo dalšími právními normami mohou být upravena i další práva akcionářů. Řadíme k nim zejména předkupní právo stávajících akcionářů a právo na informovanost. Předkupní právo stávajících akcionářů znamená, ţe stávající akcionáři disponují přednostním právem na upisování nově vydaných akcií společnosti, pokud stanovy akciové společnosti neurčují jiný postup. Vydání nových akcií souvisí zejména s navýšením základního kapitálu akciové společnosti. Předkupní právo má zejména zajistit, aby při vydání nových akcií nedošlo ke změně vlastnické struktury v akciové společnosti. V případě, ţe předkupní právo stávajících akcionářů zůstane nevyuţité, mohou být akcie nabídnuty dalším zájemcům a vlastnická struktura společnosti se můţe změnit.

Právo na informovanost akcionáře upravuje v České republice zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obecně platí, ţe akciové společnosti mají povinnost zveřejňovat účetní závěrky, které musí být ověřeny auditorem. Akciové společnosti kaţdoročně také publikují výroční zprávy o své společnosti, hospodaření a hospodářských výsledcích.

3.1.2 Členění akcií Akcie lze členit podle mnoha kritérii na různé typy a druhy. Nejběţnější kritéria a základní členění zachycuje tabulka Členění akcií. Tabulka 1 : Členění akcií9 Podle práv Podle tržní hodnoty Podle termínu emise Podle původu Podle převoditelnosti Podle podoby

kmenová s vysokým kurzem

prioritní s průměrným kurzem (střední)

stará

nová

domácí

zahraniční

na doručitele

na jméno

Materializovaná (listinná)

zaměstnanecká s nízkým kurzem

na řad

zaknihovaná

Kmenové akcie10 jsou nejrozšířenějším druhem akcií. Vlastníkům kmenových akcií příslušejí všechna základní práva akcionáře. Stanovy společnosti mohou určit, ţe účast majitelů kmenových akcií na zisku a na podílu na likvidačním zůstatku přichází na řadu aţ po majitelích prioritních akcií. Poměr hlasovacích práv na valné hromadě akcionářů se určuje podle počtu vlastněných kmenových akcií. V mnoha zemích představuje jedna akcie jeden hlas. Akcionář se můţe nechat na valné hromadě zastupovat a jeho hlasovací právo pak můţe uplatnit jiná fyzická nebo právnická osoba (banka nebo investiční společnost), která uchovává jeho cenné papíry. Tato forma uplatnění 9

POLOUČEK, Stanislav , et al. Peníze, banky, finanční trhy. 1. Praha : C. H. Beck, 2009. str.154 Angl. Common stock, equity

10

hlasovacího práva se nazývá „deponované hlasovací právo“. Kmenoví akcionáři rozhodují také o hospodářském výsledku činnosti společnosti a vyplacení dividend. Dividendová politika můţe být různá, ale zvláště velké akciové společnosti s veřejně obchodovatelnými akciemi se obvykle snaţí o pravidelnou výplatu dividend, protoţe v konečném důsledku vyplacené dividendy výrazným způsobem ovlivňují i trţní cenu akcií. Dividenda se obvykle uvádí jako procento z nominální hodnoty akcie. Například 10% dividenda z akcie s nominální hodnotou 1 000 Kč znamená, ţe akcionáři bude vyplacena dividenda ve výši 100 Kč. Prioritní akcie jsou akcie, s nimiţ je spojeno přednostní právo týkající se dividendy. Souhrn jmenovitých hodnot všech prioritních akcií u dané společnosti nesmí překročit polovinu základního jmění společnosti. Zákon připouští moţnost kompenzovat prioritu těchto akcií tím, ţe s nimi není spojeno hlasovací právo. Toto hlasovací právo však oţívá, pokud není prioritní dividenda vyplácena. Z prioritních akcií můţe téţ vyplývat moţnost vyloučení nebo omezení jejich vlastníků a moţnost přednostním upisování nově vydaných akcií.11 Prioritní akcie představují zvláštní druh akcií, který má v porovnání s kmenovými akciemi řadu výhod a nevýhod. Obchodní zákoník (§ 159) výslovně uvádí, ţe stanovy společnosti mohou určit vydání druhu akcií, s nimiţ jsou spojena přednostní práva týkající se dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku (prioritní akcie), tj. buď nárok na vyšší dividendu, nebo nárok na dividendu i v případě, kdy ostatní akcionáři dividendu neobdrţí. Přednost se týká dividendy, tj. je realizovatelná teprve v situaci, kdy společnost vytvořila zisk. Tím se tato přednost prioritních akcií zásadně liší od úrokových akcií, tj. akcií, s nimiţ je spojeno právo na určitý úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti. Podíl prioritních akcií na celkovém počtu akcií je obvykle omezen. V České republice, stejně jako na Slovensku, mohou prioritní akcie představovat maximálně polovinu základního kapitálu akciové společnosti, v jiných zemích však můţe být situace odlišná. Ve stanovách společnosti můţe být zakotvena skutečnost, ţe prioritní akcie nepřinášejí majiteli hlasovací právo na valné hromadě. Stanovy společnosti mohou prioritním akciím omezit i předkupní právo či podílet se na likvidačním zůstatku. Hlavní výhodou prioritních akcií, která musí být rovněţ přesně vymezena ve stanovách společnosti, je přednostní právo při vyplácení dividend za období, kdy společnost dosáhla zisku.

11

http://www.finance.cz/popupmoduly/slovnik/?sys_fm%5B2%5D=1860&id_slovo=180

V posledním období se na vyspělých kapitálových trzích objevily mnohé inovace v oblasti akcií. Patří k nim například akcie s právem zpětného odkupu. Tyto akcie mají umořovací doloţku, pomocí níţ můţe emitent v přesně stanoveném čase akcie odkoupit zpět. Výkupní cena akcií je stanovena ve smlouvě a kromě nominální hodnoty obsahuje i prémii pro akcionáře. Akciové společnosti, které emitují tento typ akcií, vytvářejí umořovací fondy, z nichţ pak odkup akcií financují. Dalším příkladem inovací jsou akcie s právem zpětného prodeje12, které umoţňují akcionářům prodat akcie zpět emitentovi v přesně stanoveném čase a za předem dohodnutou cenu. V 80. letech 20. století se v USA začaly vydávat prioritní akcie s variabilní úrokovou sazbou. Tento druh akcií je v České republice i celé EU zakázaný. Dividendová sazba těchto akcií je plovoucí, mění se v pravidelných intervalech (např. kaţdé 3 měsíce) a vytváří tak z akcií úročené cenné papíry. Některé akciové společnosti v USA emitují akcie, které prodávají investorům formou aukce, při níţ je rozhodujícím kritériem nabídnutá cena a úroková sazba má stanoven strop definovaný například výnosovou mírou komerčních papírů. I přes inovaci a výhody prioritních akcií investoři preferují kmenové akcie. Na finančním trhu se to projevuje tak, ţe cena kmenových akcií je často o 10 aţ 20 % vyšší neţ cena prioritních akcií. Rozšíření prioritních akcií se liší i podle oblastí. Regionem s nejčastějším a nejmasovějším vyuţitím prioritních akcií je Severní Amerika. Zaměstnanecké akcie představují zvláštní druh akcií, které akciová společnost emituje speciálně pro své zaměstnance. Forma nabytí zaměstnaneckých akcií můţe být různá, přičemţ záleţí na stanovách společnosti a jejích interních předpisech. Akciová společnost je můţe prodat svým zaměstnancům za zvýhodněnou cenu., případně mohou zaměstnanci získat akcie bez úhrady. Rozdíl uhradí akciová společnost z vlastních zdrojů. Zaměstnanecké akcie jsou obvykle akcie na jméno, které jsou převoditelné pouze mezi zaměstnanci společnosti a v některých případech i mezi důchodci společnosti. Pokud dojde k ukončení pracovního poměru nebo smrti zaměstnance, práva vlastníků zaměstnaneckých akcií zanikají. Stanovy společnosti upravují, jakým způsobem proběhne vypořádání. To se můţe lišit podle toho, jestli zaměstnanecké akcie byly nabyty koupí, nebo byly získány bezplatně.

12

Angl. Putable common stocks

Vlastníci zaměstnaneckých akcií mají stejná práva jako ostatní akcionáři, pokud to stanovy společnosti neupraví jinak. V České republice i na Slovensku však legislativa omezuje celkovou hodnotu emisního kurzu nebo kupních cen všech akcií, jeţ zaměstnanci zcela nesplácejí, na 5% základního kapitálu. V jiných zemích můţe být tato hranice jiná, případně nemusí být oblast zaměstnaneckých akcií legislativně upravena vůbec. Hlavním pozitivem zaměstnaneckých akcií má být zájem jejich majitelů zaměstnanců společnosti - na dobrém fungování a prosperitě společnosti. V obecné rovině můţe vlastnictví zaměstnaneckých akcií vést k situaci, ţe nedochází k intenzivním sporům mezi vlastníky a zaměstnanci, jelikoţ obě skupiny spojují stejné cíle. Podle termínu emise rozeznáváme akcie staré a nové. Staré akcie představují všechny akcie, které byly v oběhu před zvýšením základního kapitálu společnosti. Nové akcie mohou být emitovány aţ po splacení všech starých akcií.

3.1.3 Hodnota a cena akcie Pro akcionáře je nezbytné správně rozlišovat mezi hodnotami, respektive cenami, které mohou akcie nabývat. Ve finanční praxi se vyskytují tyto hodnoty a ceny akcie : jmenovitá (nominální) hodnota akcie, účetní hodnota akcie, emisní cena akcie, trţní cena akcie, likvidační cena akcie. Jmenovitá hodnota akcie je definována jako peněţní suma, která je na akcii uvedena. Jmenovitá hodnota akcie vyjadřuje podíl na základním kapitálu akciové společnosti. Podle legislativy platné v České republice musí být kaţdá akcie označena jmenovitou hodnotou, avšak konkrétní výše není zákonem taxativně určená. Určení jmenovité hodnoty všech akcií je ponecháno na stanovách společnosti. Součet nominálních hodnot všech akcií, které emitovala akciová společnost, se rovná základnímu kapitálu společnosti. Podle nominální hodnoty akcií se stanovuje i podíl akcionářů na základním kapitálu akciové společnosti a počet jejich hlasů, které mají k dispozici na valné hromadě.

Účetní hodnota akcie vyjadřuje podíl na kapitálu akciové společnosti, kam kromě základního kapitálu patří i fondy tvořené ze zisku, kapitálové fondy (emisní áţio) a hospodářský výsledek běţného a minulého období. Účetní hodnota akcií slouţí zejména pro potřeby investorů a akcionářů. Tržní cena akcie je cena na kapitálovém trhu, stanovuje se na základě nabídky a poptávky. Jedním ze základních faktorů, které ovlivňují trţní cenu akcie, je hospodaření akciové společnosti a její hospodářský výsledek. Porovnání trţní ceny akcie a její účetní hodnoty ukazuje, zda je akcie na kapitálovém trhu podhodnocena nebo nadhodnocena. Většina finančních analytiků zastává názor, ţe trţní cena akcie by neměla klesnout pod její účetní hodnotu. Akcie, které mají poměr trţní ceny a účetní hodnoty niţší neţ jedna, se povaţují za podhodnocené. Emisní cena akcie je cena na primárním trhu neboli cena, za kterou akcii prodává její emitent. Emisní kurz můţe být niţší, vyšší nebo stejný jako nominální hodnota akcie. Emisní kurz akcie se stanovuje, kdyţ akciová společnost emituje nové akcie. Důvodem nové emise akcií obvykle bývá potřeba společnosti získat nový kapitál. Důsledkem emise nových akcií je pak zvýšení základního kapitálu akciové společnosti. Likvidační hodnota akcie je suma, která by připadla na jednu akcii v případě likvidace akciové společnosti. Jde tedy o hodnotu, která zůstane k dispozici po uspokojení všech věřitelů, tj. státu, zaměstnanců, dodavatelů, bank a nákladů spojených s procesem likvidace. Stanovy společnosti mohou určit, ţe přednostní právo na likvidační zůstatek mají prioritní akcionáři, aţ po nich přicházejí na řadu kmenoví akcionáři. Trţní cena akcie by neměla klesnout pod likvidační hodnotu akcie. Pokud trţní cena akcie klesne pod likvidační hodnotu, akciová společnost se stává zajímavým subjektem pro převzetí.13

3.2 Zatímní listy Zatímní list je cenný papír znějící na jméno a slouţí jako náhrada za akcii, přičemţ majiteli zatímního listu z něj vyplývají stejná práva jako z akcie. Po zaplacení celé sumy za upsané akcie společnost vymění zatímní listy za akcie. Zatímní list je moţno převést i na jiného vlastníka. Po zápisu akciové společnosti do obchodního rejstříku je společnost povinna vystavit všem upisovatelům zatímní listy.

13

Angl. Takeover.

Zatímní list obsahuje jmenovitou hodnotu upsaných akcií, určení jejich druhů a výši splatné části jejich jmenovité hodnoty. Zatímní list můţe znít i na více osob a kdokoli z nich jimi pověřený můţe vykonávat práva vyplývající ze zatimního listu. Akciová společnost si musí vést přesný seznam vlastníků zatímních listů a všechny převody zde musí být přesně zaznamenány.

3.3 Depozitní stvrzenky Depozitní stvrzenky jsou cenné papíry, které jsou obchodovány na domácím finančním trhu, avšak zastupují akcie emitované zahraniční akciovou společností. Depozitní stvrzenky tak umoţňují domácím investorům zprostředkovaně vlastnit podíl na zahraničních společnostech, jejichţ akcie nejsou na domácí burze obchodovány přímo. Depozitní stvrzenky obsahují celou řadu výhod pro investory i akciové společnosti. Klíčovou výhodou pro investory je skutečnost, ţe stvrzenky umoţňují mezinárodní diverzifikaci při setrvání na domácím trhu se známými podmínkami a předpisy pro obchodování a vypořádání obchodů. Protoţe stvrzenky jsou převáţně emitovány v domácí měně, je výrazně omezeno měnové riziko. I kdyţ do stvrzenek nemohou investovat kvůli regulaci ve většině zemí penzijní fondy, je o ně dostatečný zájem i mezi dalšími institucionálními investory a především mezi individuálními investory. Do depozitních stvrzenek je navíc obvykle konvertována pouze část obchodovatelných akcií společnosti, takţe nabídka je relativně omezená. „Výhody spojené s depozitními stvrzenkami vedly k prudkému nárůstu jejich oblíbenosti a s tím spojenému objemu obchodů. Celosvětově se v roce 2008 zobchodovaly stvrzenky v objemu téměř 4,4 bilionu USD, coţ oproti roku 2007 představuje nárůst o 33%. Naprostá většina stvrzenek je kótována v USA a obchody s nimi reprezentovaly 84% celosvětového obratu. Z hlediska národního srovnání je zemí s nejvýznamnějšími obchody s depozitními stvrzenkami Brazílie, která v roce 2008 předčila Čínu. Dále následuje Rusko, Velká Británie, Mexiko, Francie, Indie a Švýcarsko. V České republice přistoupila k realizaci programu depozitních stvrzenek jako první Komerční banka, a.s. Postupně ho vyuţily i další společnosti, například Telefónica O2, a.s. nebo Zentiva, a.s.“14

14

POLOUČEK, Stanislav, et al. Peníze, banky, finanční trhy. 1. Praha: C. H. Beck, 2009. str. 165-166.

3.4 Podílové listy Podílový list je majetkový cenný papír, který slouţí k získávání kapitálu pro kolektivní investování. Kolektivní investování je zvláštní formou investování zaloţenou na shromaţďování finančních prostředků od velkého počtu malých investorů s cílem investovat takto získané prostředky do různých druhů aktiv. Podílový list je emitován investiční společností, coţ je akciová společnost, která ze získaného kapitálu vytváří specializované podílové fondy. Ty nejsou samostatnými právními subjekty, ale pouze organizačně – účetními jednotkami investiční společnosti. Pokud se investor rozhodne investovat formou kolektivního investování, vloţí své finanční prostředky do konkrétního specializovaného podílového fondu, coţ učiní prostřednictvím nákupu podílového listu. Podílový list je majetkový cenný papír, se kterým je spojeno právo podílníka na odpovídající podíl v podílovém fondu a právo podílet se na výnosech z tohoto majetku. Na rozdíl od akcionářů podílníci nemají právo podílet se na řízení investiční společnosti. Podle způsobu obchodování rozlišujeme podílové listy otevřeného a uzavřeného podílového fondu. Podle způsobu vyplácení výnosů podílové listy růstové a výnosové.

4 Dlužnické cenné papíry Dluţnické cenné papíry vyjadřují dluţnický vztah mezi vlastníkem cenného papíru a jeho emitentem. Zatímco vlastník cenného papíru vystupuje jako věřitel, emitent cenného papíru je dluţník. Rozdíly mezi jednotlivými dluţnickými cennými papíry spočívají zejména v době splatnosti, způsobu emise a emitentovi. Dle doby splatnosti rozlišujeme dluţnické cenné papíry na krátkodobé a dlouhodobé finanční dokumenty. Ke krátkodobým dluţnickým cenným papírům řadíme: státní pokladniční poukázky15, depozitní certifikáty16, směnky17, komerční papíry18. Mezi dlouhodobé dluţnické cenné papíry patří: dluhopisy, resp. obligace19, hypoteční zástavní listy20, investiční certifikáty21.

4.1 Dluhopisy Dluhopis, resp. obligace je dluţnický cenný papír, který má obvykle pevně stanovenou dobu splatnosti. Emitent se tímto cenným papírem zavazuje, ţe ve stanovené době splatnosti splatí jmenovitou (nominální) hodnotu dluhopisu. Emitent se téţ vlastníkovi dluhopisu zavazuje, ţe v dohodnutých termínech bude vlastníkovi vyplácet výnosy

15

Angl. Treasury bills Angl. Certificates of deposit 17 Angl. Bills of exchange, drafts 18 Angl. Commercial papers 19 Angl. Bonds 20 Angl. Mortgage backed securities 21 Angl. Investment certificates 16

z dluhopisu. Výnosem z dluhopisu jsou nejčastěji kuponové platby, případně prémie nebo diskont, a to v závislosti na druhu dluhopisu. Dluhopisy mají v ekonomickém systému velmi významné postavení. Mezi jejich klady patří moţnost pro emitenta získat velký objem finančních prostředků, které by nebyly ochotné nebo schopné poskytnout banky, případně konsorcia bank. Dluhopisy jsou tak významnou alternativou bankovních úvěrů. V porovnání s bankovním úvěrem je výhodou jejich prodejnost na sekundárním trhu. Dluhopisy nejsou omezeny na určitou právní formu činnosti nebo podnikání. Nejčastěji je emituje vláda, města a obce, banky a podniky s právní formou akciové společnosti. Umístění dluhopisů na kapitálovém trhu můţeme realizovat dvěma způsoby. Přímé umístění dluhopisů na trhu je typické tím, ţe emitent dluhopisu jedná přímo s investory (věřiteli). Výhodami tohoto způsobu je urychlení celého procesu a niţší náklady na emisi. Hlavními investory do dluhopisů na tomto trhu jsou banky, pojišťovny, podílové a penzijní fondy. Zprostředkované umístění dluhopisů na trhu se vyuţívá podstatně častěji neţ přímé umístění. Jako zprostředkovatelé vystupují především banky, které zabezpečují upisovatele, samotnou emisi, marketing, případně i poradenskou činnost. Banka můţe zabezpečit emisi sama nebo za tímto účelem můţe vytvořit syndikát bank. Základním cílem banky je získat dluhopisy za co nejniţší cenu a potom je prodat na trhu s maximálním ziskem.

4.1.1 Členění dluhopisů V ekonomické praxi se vyskytuje celá řada různých typů dluhopisů, které se dají členit podle obecných i specifických kritérií. Tabulka 2: Členění dluhopisů22 Podle emitenta

Státní

Komunální

Bankovní

Podnikový

Podle výnosu

Pevná kuponová sazba

Pohyblivá kuponová sazba

Nulová kuponová sazba

Ziskový dluhopis

Podle zajištění

Pevné zajištění

Pohyblivé zajištění

Zajištění Kolaterální Bez umořovacím zajištění zajištění fondem

Podle Domácí Zahraniční Euroobligace původu Vyměnitelný Opční Podle Vypověditelný (konvertibilní) (warrant) splacení Materializovaný Podle Zaknihovaný (listinný) podoby

Prémiový Indexový dluhopis dluuhopis

duální

4.1.1.1 Členění dluhopisů podle emitenta Státní dluhopisy jsou emitovány vládou, kterou obvykle zastupuje ministerstvo financí. Dluhopisy slouţí zejména na pokrytí schodku ve státním rozpočtu a státního dluhu. Pro vyspělé země obvykle představují levný zdroj finančních prostředků. Existují však také účelové emise státních dluhopisů, které se zaměřují na podporu výstavby dálnic, bytů nebo úhradu škod a obnovu území po přírodních katastrofách. Statní dluhopisy obvykle představují cenné papíry s nulovým rizikem nesplacení. Je s nimi ale spojené trţní riziko, jelikoţ jejich cena na kapitálovém trhu se mění v závislosti na aktuálním vývoji nabídky a poptávky. Všeobecně platí, ţe čím je doba dluhopisů delší, tím je trţní riziko vyšší. Pro investory jsou státní dluhopisy relativně bezpečnou investicí, která však neslibuje vysoký výnos. Výhodou je jejich vysoký stupeň likvidity, investor je můţe kdykoliv rychle a levně směnit na hotovost. V České republice je moţno koupit státní obligace prostřednictvím vybrané skupiny přímých účastníků obchodování, kteří zajišťují prodej co nejširšímu okruhu zájemců. Jejich výběr z řad fyzických i právnických osob, které o tuto činnost mají zájem 22

POLOUČEK, Stanislav , et al. Peníze, banky, finanční trhy. 1. Praha : C. H. Beck, 2009. str.168

a mají povolení k provádění nákupu a prodeje cenných papírů vlastním jménem a na vlastní účet, provádí Česká národní banka. Ta má v České republice při emisi státních dluhopisů dominantní postavení. Komunální obligace jsou emitované místními samosprávními jednotkami, nejčastěji městy, obcemi nebo územními celky. Emise těchto dluhopisů slouţí zejména na pokrytí deficitu rozpočtu těchto správních jednotek, případně na podporu různých investic a aktivit v rámci města či regionu. Komunální obligace jsou nejčastěji emitovány jako sériové obligace nebo jako termínované obligace. Při sériové emisi jsou jednotlivé série obligací splatné vţdy v určitém období, např. první série je splatná za 3 roky, druhá série za 5 let apod. Termínované obligace jsou splatné k přesně stanovenému fixnímu datu v budoucnosti. Bankovní obligace jsou emitovány bankami, které mají často i mezinárodní charakter. Emisí bankovních obligací se banka snaţí získat další kapitál na zabezpečení své činnosti a rozvoj. Tento druh obligací je pro investory zajímavý především z důvodu, ţe jejich výnosnost je vyšší neţ výnosnost státních dluhopisů. Vyšší výnosnost bankovních obligací však úzce souvisí i s vyšším rizikem. Podnikové obligace jsou emitovány nefinančními společnostmi. Slouţí k získání dlouhodobého kapitálu pro potřeby společnosti. Tvoří alternativní zdroj dlouhodobého financování podniku, jsou alternativou zejména k dlouhodobým bankovním úvěrům. 4.1.1.2 Podle typu výnosu Dluhopisy s pevnou kuponovou sazbou přinášejí vţdy stejnou výši vyplacené kuponové platby. Kuponová sazba je pevně stanovená po celou dobu ţivotnosti dluhopisu a nemění se. Ceny těchto dluhopisů mají vyšší volatilitu neţ ceny dluhopisů s pohyblivým výnosem. Dluhopisy s pohyblivou kuponovou sazbou se často označují zkratkou FRN (Floating Rate Notes). Kuponová platba se tedy během ţivotnosti dluhopisu můţe měnit podle aktuálního vývoje kuponové sazby. Základem pro kuponovou sazbu můţe být také míra inflace nebo jiná veličina. Pozitivem dluhopisů s pohyblivou kuponovou sazbou můţe být fakt, ţe odráţejí vývoj úrokových sazeb na finančním trhu a volatilita jejich cen je tak niţší. Dluhopisy s nulovým kuponem nepřinášejí majiteli ţádnou kuponovou platbu. Výnos z jejich drţby tak vyplývá z rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou. Standardně

jsou tyto dluhopisy při emisi prodávány za niţší neţ nominální cenu (s diskontem), přičemţ v den splatnosti je vyplácena nominální hodnota. U ziskových dluhopisů jsou vypláceny výnosy závislé na zisku emitenta. Na vývoj hospodářských výsledků pak reagují i ceny těchto dluhopisů. Prémiové dluhopisy zase mají poměrně nízkou kuponovou sazbu, ale jsou slosovatelné a umoţňují majiteli získat určitou prémii v podobě věcné ceny nebo finanční odměny. Indexové dluhopisy jsou svou nominální hodnotou navázány na vývoj podkladového aktiva nebo ekonomické veličiny. Kromě inflace jsou dluhopisy a jejich výnosy nejčastěji navázány na indexy akciových trhů nebo ceny nerostných surovin a jiných komodit. 4.1.1.3 Podle zajištění Dalším kritériem členění dluhopisů můţe být jejich zajištění. Dluhopisy s pevným zajištěním jsou zajištěné konkrétním majetkem emitenta, se kterým nesmí během trvání dluţnického vztahu disponovat. Dluhopisy s pohyblivým zajištěním jsou zajištěné celým majetkem emitenta, ale emitent můţe s majetkem volně disponovat, a to aţ do okamţiku, kdy by hrozilo nesplacení dluhopisů. Kolaterálně zaručené dluhopisy jsou dluhopisy zaručené cennými papíry emitenta, které jsou uloţeny do úschovy. Dluhopisy zaručené umořovacím fondem fungují tak, ţe emitent vytváří umořovací fond, který je určený speciálně na vyplacení výnosů a jmenovité hodnoty dluhopisů. Dluhopisy bez zajištění nejsou zaručené ničím, snad jen dobrým jménem emitenta. Výhodně je tedy mohou emitovat jen emitenti s dobrou pověstí. Podle země původu a měny se dluhopisy člení na: 1. domácí, 2. zahraniční, 3. euroobligace, 4. případně duální dluhopisy.

Domácí dluhopisy jsou emitovány na domácím kapitálovém trhu, v domácí národní měně a podléhají legislativě a zvyklostem domácí země. Zahraniční dluhopisy jsou emitovány v zahraničí na kapitálovém trhu jiné neţ domácí země a znějí na měnu země a jejího kapitálového trhu. Zahraniční dluhopis je například dluhopis německé Deutsche bank vydaný v amerických dolarech a obchodovaný na New York Stock Exchange. Euroobligace jsou vydávány ve směnitelných měnách s převahou hlavních světových měn (USD, EUR, GBP apod.) a obchodovány na kapitálovém trhu třetí země. Za euroobligaci můţeme povaţovat například dluhopis Světové banky vydaný v japonských jenech a obchodovaný na burze v Londýně. Duální dluhopisy jsou charakteristické tím, ţe jejich výnosy jsou vypláceny v jiné měně, neţ byly emitovány. Jedná se například o obligace znějící na USD s kuponovými platbami vyplacenými v GBP. 4.1.1.4 Podle způsobu splácení Dalším kritériem členění je způsob splacení dluhopisu. Prvním typem jsou vypověditelné dluhopisy, které umoţňují předčasné splacení. Emitenti tohoto nástroje vyuţívají zejména v období poklesu úrokových sazeb, kdy kuponová sazba dluhopisu výrazně převýší úrokové sazby obvyklé na finančním trhu. Emitentům se po předčasném splacení nevýhodné emise otevírá prostor pro vydání nové emise s novými podmínkami a niţší kuponovou sazbou. Moţnost předčasného splacení vypověditelných dluhopisů je na finančních trzích obvykle kompenzována jejich vyšší výnosností. Dluhopisy

s právem

předčasného

splacení

z podnětu

investora

jsou

charakteristické tím, ţe jejich majitel má právo poţadovat po emitentovi předčasné splacení. Investorům tak umoţňují zlepšit likviditu nebo opustit investici při existenci výhodnější alternativy na finančním trhu. Vyměnitelné (konvertibilní) dluhopisy dávají majiteli právo přeměnit je před termínem splatnosti v době splatnosti na přesně určené mnoţství akcií téţe firmy. V takovém případě růst kurzu akcie znamená obvykle i růst kurzu konvertibilní obligace. Konvertibilní obligace mají většinou pevné úročení a stanovenou konkrétní dobu splatnosti. Jsou emitovány především menšími firmami, které předpokládají vlastní dynamický růst. Konvertibilní obligace jsou pro investory určitou zárukou proti výrazným

výkyvům kurtů, protoţe v případě poklesu trhu je pokles jejich kurzu menší neţ pokles kurzů akcií. Chrání investory také před sniţováním dividend nebo jejich nevyplácením. Opční dluhopisy mají kromě běţných náleţitostí opční list. Ten dává majiteli právo koupit v budoucnu za pevně stanovenou cenu určitý počet akcií emitenta. Opční list můţe být nedílnou součástí dluhopisu a být s ním také obchodován, nebo můţe být od obligace oddělen a obchodován samostatně. Takto oddělený a samostatně obchodovaný opční list se nazývá warrant. Obsahuje název akcie, která můţe být prostřednictvím opčních listů získána, opční poměr, tj. kolik opčních listů je třeba na získání jedné akcie, opční dobu, tj. dobu, za kterou musí být opční právo vyuţito, a opční cenu, která musí být zaplacena při vyuţití opce (odebrání akcií).

4.2 Státní pokladniční poukázky Státní pokladniční poukázky jsou krátkodobé, úvěrové a diskontované cenné papíry, které představují přímý závazek státu a slouţí ke krytí deficitu státního rozpočtu. Cílem jejich emise je pokrytí krátkodobého nesouladu mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Doba splatnosti je maximálně 1 rok, většinou se emitují na období 3, 6 a 9 měsíců. V České republice emituje státní pokladniční poukázky Ministerstvo financí ČR prostřednictvím České národní banky. Primární prodej probíhá aukčním způsobem. Pokladniční poukázky jsou velice likvidní, dobře obchodovatelné cenné papíry, které mají nízké riziko, a proto niţší výnos neţ jiné druhy cenných papírů. Prodávají se s diskontem, tj. za niţší cenu, neţ je jejich nominální hodnota. Vlastní aukce státních pokladničních poukázek můţe probíhat dvěma základními způsoby – americkou nebo holandskou aukcí. Před aukcí obvykle emitent stanoví minimální cenu v procentech nominální hodnoty a předpokládaný objem emise. Následně emitent shromáţdí poptávky účastníků a sestaví pořadí dle výhodnosti. U holandské aukce získávají poukázky všichni účastníci aukce, jejichţ poptávka je uspokojena, za stejnou cenu (cenu nabízenou posledním uspokojeným účastníkem). Při americké aukci získává kaţdý uspokojený účastník poukázky za cenu, kterou sám nabízel. Stejné cenné papíry jsou tak v rámci jedné aukce prodávány za různé ceny.

4.3 Hypoteční zástavní listy Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy vydávané bankami s cílem získat finanční prostředky na poskytování hypotečních úvěrů. Jmenovitá hodnota a hodnota poměrného výnosu hypotečních zástavních listů je plně kryta pohledávkami z hypotečních úvěrů.23 Pro řádné krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů mohou být pouţity pouze pohledávky z hypotečních úvěrů, které nepřevyšují 70 % ceny zastavených nemovitostí. Vedle řádného krytí funguje také náhradní krytí, coţ mohou být vysoce likvidní a bonitní prostředky (např. hotovost, státní dluhopisy nebo vklady u ČNB). Takto kvalitní krytí činí z hypotečního zástavního listu jeden z vůbec nejbezpečnějších cenných papírů. Hypoteční zástavní listy jsou tak vhodné pro konzervativní investory, kteří nemají příliš velké zkušenosti s kapitálovými trhy a nechtějí podstupovat velké riziko.

4.4 Depozitní certifikáty a komerční papíry Depozitní certifikáty jsou úročené cenné papíry potvrzující uloţení peněţních prostředků do bank nebo do jiných depozitních institucí na přesně stanovené období. Banky vydávají depozitní certifikáty s cílem získat krátkodobé a střednědobé volné peněţní prostředky zejména od obyvatel, ale také od podnikatelských subjektů a velkých investorů. Pro klienty bank představují alternativu termínových bankovních vkladů. Pro banky jsou depozitní certifikáty výhodnější z hlediska řízení likvidity, protoţe klient nemůţe poţádat o jejich vyplacení před dobou splatnosti.24 Depozitní certifikáty jsou emitovány v různých nominálních hodnotách, kdy výše nominální hodnoty určuje cílovou skupinu investorů. Niţší nominální hodnoty jsou určeny zejména pro obyvatelstvo, střední a vyšší jsou určeny pro firmy a velké institucionální investory. Úrokové sazby jsou stanoveny na ročním základě formou pevného procenta z nominální hodnoty a vycházejí ze situace na peněţním trhu. Výnosová míra depozitních certifikátů je vyšší neţ ze státních pokladničních poukázek, protoţe depozitní certifikáty jsou více rizikové a mají niţší likviditu.

23

Úvěr, který je poskytnut na investice do nemovitosti na území České republiky nebo na její výstavbu či pořízení a jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k této, i rozestavěné, nebo jiné nemovitosti na území České republiky (zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, § 14) 24 POLOUČEK, Stanislav, et al. Peníze, banky, finanční trhy. 1. Praha : C.H. Beck, 2009. str. 176

„Pro banku jsou alternativou termínových vkladů. Doba splatnosti depozitních certifikátů je zpravidla několik měsíců aţ 1 rok, třebaţe v důsledku probíhajícího inovačního procesu je dnes jiţ moţné setkat se i s depozitními certifikáty s delší dobou splatnosti (např. termínované depozitní certifikáty).“25 Podle obchodovatelnosti se depozitní certifikáty dělí na obchodovatelné nebo neobchodovatelné. Je-li depozitní certifikát obchodovatelný, je moţno ho koupit na primárním trhu a dále s ním obchodovat na trhu sekundárním. Pro neobchodovatelné certifikáty neexistuje sekundární trh.26 Investor koupí depozitní certifikát v době emise na primárním trhu a drţí ho aţ do doby splatnosti, kdy obdrţí nominální hodnotu a úrokový výnos z tohoto certifikátu. Je zřejmé, ţe obchodovatelné depozitní certifikáty mají mnohem větší likviditu neţ neobchodovatelné depozitní certifikáty. Depozitní certifikáty můţeme ještě rozdělit na: depozitní certifikáty s proměnlivým zúročením, jumbo depozitní certifikáty, yankee depozitní certifikáty, asijské depozitní certifikáty, dealerské depozitní certifikáty, rolované depozitní certifikáty. Tyto depozitní certifikáty byly vytvořeny bankami v reakci na trţní podmínky a poţadavky investorů. Komerční papíry jsou krátkodobé dluţnické cenné papíry, které jsou emitovány velkými průmyslovými podniky. Mají formu dluţního úpisu. Emisí komerčních papírů získává emitent krátkodobě volné finanční zdroje, které potřebuje k financování svých běţných potřeb, jako je výplata mezd, nákup surovin, zaplacení krátkodobých závazků vůči obchodním partnerům či daňovému úřadu apod. Doba splatnosti komerčních papírů je vymezena intervalem od 3 do 270 dnů. Průměrná doba splatnosti se vejde do 20 aţ 45 dnů. Komerční papíry mohou být emitovány jako přímé nebo jako dealerské. Přímé komerční papíry jsou vydávány ve velkých objemech přímo velkými, často finančními společnostmi bez toho, ţe bylo vyuţito sluţeb dealerů. Emitenty

25 26

VESELÁ, Jitka, Investování na kapitálovém trhu.1. Praha. 2007 str. 235 Platí nejen pro depozitní certifikáty.

přímých komerčních papírů jsou prestiţní společnosti s nízkým finančním rizikem, které jsou dostatečně známé mezi investory. „Emise

dealerských

komerčních

papírů

je

zajišťována

dealerskými

společnostmi, které sehrávají významnou úlohu při distribuci těchto komerčních papírů mezi investory. Dealerské komerční papíry emitují zejména menší nefinanční společnosti.“27 Mezi výhody komerčních papírů patří především jejich vysoká kvalita a přitaţlivost pro investory. Komerční papíry ale přinášejí i řadu nevýhod. Emise těchto komerčních papírů můţe narušit dobré vztahy mezi bankami a společností. Komerční papíry jsou poměrně citlivé na hospodářské podmínky, proto v čase ekonomické recese je poměrně náročné získat krátkodobé peněţní prostředky za přijatelných podmínek. Nevýhodou pro investora můţe být i to, ţe tento druh cenných papírů není moţno vypovědět a splatit tak dluh před dobou splatnosti. Na druhou stranu je dnes většina komerčních papírů obchodovatelná.

4.5 Směnky Směnka je cenný papír napsaný v přesně stanovené formě, ze kterého vyplývá na jedné straně bezpodmínečný závazek dluţníka zaplatit částku uvedenou na směnce a na druhé straně právo majitele směnky poţadovat ve stanovené době tuto úhradu. Doba splatnosti směnky je obvykle do jednoho roku. 28 Směnky se podle obsahu a způsobu vyrovnání člení na dva základní druhy: Směnka vlastní je krátkodobý cenný papír, ve kterém se výstavce (emitent, trasant) směnky bezpodmínečně zavazuje, ţe zaplatí v určitý čas stanovenou sumu věřiteli (remitentovi), který je na směnce uveden, nebo na jeho řad. Směnka cizí je krátkodobý cenný papír, ve kterém výstavce směnky přikazuje třetí osobě (směnečníkovi, trasátovi), aby věřiteli nebo na jeho řad zaplatil v určitý čas stanovenou sumu.

27 28

VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálovém trhu. 1. Praha. 2007. str. 235 V České republice se směnky řídí zákonem č. 191/1950 SB., zákon směnečný a šekový, ve znění

pozdějších předpisů.

Z pohledu vyuţití směnky ve finančním sektoru je významný eskont směnky, který představuje prodej směnky jejím vlastníkem před dobou splatnosti. Majitel směnky tak získá hotovost dříve a můţe ji vyuţít na jiné účely. Banka si za odkoupení směnky určí diskont, který představuje úrok ode dne eskontu do doby splatnosti směnky. Banka můţe takto získanou směnku odprodat dál, pak se jedná o reeskont směnky.

4.6 Investiční certifikáty Investiční certifikáty představují zvláštní formu dluţnických úpisů. Emitent se v investičním certifikátu zavazuje, ţe v pozdějším termínu vykoupí investiční certifikát zpět od investora. Finanční instituce jsou emitentem investičních certifikátů. Cena se stanovuje odvozeně od podkladového aktiva, kterým mohou být indexy, akcie, měny, komodity atd. Bývají vydávány buď na časově omezené, nebo případně i předem neohraničené období, přičemţ jejich podkladovými aktivy bývají nejčastěji akciové burzovní indexy nebo individuálně konstruované akciové koše.29Další vlastností investičních certifikátů je i to, ţe jejich emitenti kótují na předem určených burzách, přičemţ je zároveň obchodují i mimoburzovně na svých přepáţkách.

4.6.1 Druhy investičních certifikátů Investičních certifikátů existuje mnoho různých druhů. Z toho vyplývá, ţe existuje rovněţ mnoho způsobů jejich členění. Přesto za nejvýznamnější způsoby můţeme povaţovat v první řadě členění podle

podkladových aktiv, dále podle závislosti vývoje jejich

hodnoty na vývoji hodnoty jejich podkladového aktiva neboli podle jejich tzv. výnosově rizikového profilu, případně podle toho, zda mají či nemají časově ohraničenou ţivotnost. Členění podle druhů podkladových aktiv 1.

Investiční certifikáty s jednoduchými podkladovými aktivy - bývají emitovány jen na kratší období (zpravidla na dobu dvou let), přičemţ bývají odvozovány od akcií (resp. komodit, dluhopisů, aj.).

29

Můţe se jednat i o další druhy podkladových aktiv.

2.

Indexové certifikáty – jejich podkladovými aktivy jsou burzovní indexy, od jejichţ vývoje se odvíjí jejich hodnota (resp. kurz). Přesto, ţe se jedná nejčastěji o akciové indexy, je moţné se setkat i s indexy dluhopisovými, komoditními aj.

3.

„Basket certifikáty“ – jedná se o certifikáty, jejichţ bazickými aktivy jsou účelově vytvářené tzv. „koše podkladových aktiv“. Podle toho, zda se v průběhu ţivotnosti basket certifikátu koš podkladových aktiv obměňuje či nikoliv, lze tyto certifikáty ještě dále rozdělit do následujících skupin: strategické certifikáty, tematické certifikáty30.

30

REJNUŠ, Oldřich . Finanční trhy. 1. Ostrava : KEY Publishing s.r.o., 2008. Investiční certifikáty, str. 508.

5 Regulace trhu cenných papírů Finanční trhy jsou relativně konkurenční. V institucionálním uspořádání regulace a dohledu dochází od konce 90. let v řadě zemí k výrazným změnám. Týkají se i jednotlivých zemí EU a také České republiky, kde došlo k podstatným změnám, včetně změny v uspořádání dohledu nad finančním systémem k 1.4.2006. Integrovaný dohled máme od té doby v centrální bance a pro takové řešení byla celá řada pádných argumentů. Především reputace bankovního dohledu, který fungoval v rámci ČNB, byla nesporně vyšší neţ reputace dohledů nad dalšími subjekty finančního trhu. Také nezávislost centrální banky a nezbytnost nezávislosti dohledu při jakémkoliv institucionálním uspořádání byla závaţným argumentem pro takové řešení. Je navíc faktem, ţe centrální banky mají nejlepší předpoklady pro vykonávání některých oblastí dohledu.

Komise cenných papírů Komise pro cenné papíry byla ústředním orgánem státní správy, který existoval v České republice od 1. dubna 1998 do 31. března 2006. Úkolem Komise pro cenné papíry bylo vykonávat státní dozor nad kapitálovým trhem. Komise pro cenné papíry vznikla na základě zákona č. 15/1998 Sb.,. Převzala činnosti, které do té doby vykonávalo Ministerstvo financí České republiky. Orgány komise: prezidium komise, předseda komise. Prezidium se skládalo z předsedy a 4 členů. Odvolávat či jmenovat prezidium mohl jen prezident na návrh vlády. Jejich funkční období bylo pětileté a členové mohli být zvoleni pouze na dvě funkční období po sobě. Prezidium rozhodovalo hlasováním nadpoloviční většinou. Funkce předsedy a člena prezidia nebyla slučitelná s funkcí poslance či senátora, soudce, státního zástupce, funkce ve státní správě, funkce člena orgánů řízení samosprávy.

Výdaje na činnost se hradily ze státního rozpočtu České republiky. Ve státním rozpočtu měla komise samostatnou rozpočtovou kapitolu. Posláním Komise cenných papírů bylo starat se o rozvoj a ochranu kapitálového trhu. Jako hlavní cíle si stanovila ochranu investorů, rozvoj kapitálového trhu a osvětu a informovanost veřejnosti (např. vydáváním Věstníku Komise pro cenné papíry). Komise vedla také např. seznamy: obchodníků s cennými papíry, makléřů, organizátorů mimoburzovního trhu, osob, provádějících vypořádání obchodů s cennými papíry, tiskáren oprávněných k tisku veřejně obchodovatelných cenných papírů, investičních společností, podílových fondů, investičních fondů, nucených správců a likvidátorů investičních společností a investičních fondů, depozitář investičních společností, investičních fondů a penzijních fondů, penzijních fondů, pojišťoven. V současné době je dohled nad celým finančním trhem prováděn Českou národní bankou.

CESR – Výbor evropských regulátorů cenných papírů Výbor evropských regulátorů cenných papírů (CESR) je nezávislá komise evropských regulátorů trhů s cennými papíry stanovené Evropskou komisí 6. června 2001, které předsedá Baron Alexandre Lamfalussy. Působí jako poradní skupina na pomoc Evropské komise, zejména při přípravě návrhů prováděcích opatření v rámci směrnic EU v oblasti cenných papírů. Úkolem tohoto výboru je zlepšit koordinaci mezi regulátory cenných papírů. Působit jako poradní skupina na pomoc EU Komise: zejména v jeho přípravě návrhů, prováděcích opatření a směrnic EU rámce v oblasti cenných papírů. CESR volí předsedu a místopředsedu z řad členů na dobu dvou let. Výbor se schází nejméně čtyřikrát ročně.

Zástupce Evropské komise má právo podílet se aktivně na všech diskusích s výjimkou o důvěrných jednáních týkajících se fyzických osob nebo podniků. CESR předkládá výroční zprávu Evropské komisi, zpráva se zasílá téţ Evropskému parlamentu a Radě. Předseda výboru CESR pravidelně podává zprávy Evropskému parlamentu a udrţuje pevné vztahy s Evropským výborem pro cenné papíry.

5.1 Důvody, cíle a nástroje regulace Důvodem státní regulace trhu cenných papírů nejsou pouze ekonomické důvody, ale také snaha státu minimalizovat výskyt nelegálních obchodů. Vzhledem k tomu, ţe na trhu cenných papírů lze realizovat obrovské peněţní transakce za minimálních transakčních nákladů, patří investiční bankovnictví mezi velice atraktivní odvětví, kde lze provádět rozsáhlé nelegální operace. Trhy cenných papírů patří mezi nejvíce regulovaná odvětví v ekonomikách vyspělých států. Regulatorní politika trhu cenných papírů se v současné době zaměřuje na podporu vytvoření spravedlivého a plně konkurenčního investičního prostředí. Mezi nejdůleţitější cíle státní regulace trhu cenných papírů patří: podpora transparentnosti, zabezpečení důvěryhodnosti, ochrana investorů. Dosaţení výše uvedených cílů státní regulace trhu cenných papírů není jednoduchou záleţitostí. Velkým nebezpečím je „ přestřelení“ tvrdosti regulace, coţ způsobuje buď pokles zájmu o realizaci investičních obchodů, nebo jejich odliv na citlivěji regulované trhy. Regulace trhů cenných papírů se skládá z dílčích regulatorních prvků, mezi které zejména patři: regulace informačních povinností emitentů, regulace investičních firem, regulace nelegálních obchodů. Regulace informačních povinností emitentů slouţí k zajištění úplných, aktuálních a pravdivých informací účastníkům trhu cenných papírů o emitovaných a obchodovaných instrumentech. Emitenti cenných papírů mají povinnost zveřejnit před

uvedením svých cenných papírů na veřejné trhy emisní prospekty. Navíc musí během celé doby ţivotnosti veřejně emitovaných instrumentů pravidelně plnit svoji informační povinnost, a to zpravidla na čtvrtletní bázi. Regulatorní instituce ve vyspělých státech neurčují, zda emitent je více či méně bonitní. Jejich úkolem je především stanovovat informační poţadavky, vynucovat jejich plnění a prověřovat pravdivost zveřejňovaných informací. Regulace investičních firem se zaměřuje na zabezpečení obezřetného chování regulovaných subjektů. Vstup firem do odvětví investičního bankovnictví není volný, ale podléhá licenčnímu řízení. Po obdrţení licence musí investiční firmy dodrţovat regulatorním orgánem stanovená pravidla, předpisy a principy etického chování. Regulace nelegálních obchodů slouţí k zajištění důvěryhodného a plně konkurenčního investičního prostředí. Za nelegální obchody jsou povaţovány takové obchodní transakce, jejich účelem je dosaţení nezákonného zisku. Mezi nejvíce rozšířené nelegální obchodní praktiky v oblasti investičního bankovnictví patři: obcházení regulatorního systému, obchody na základě neveřejných informací, zneuţívání svěřeného majetku, konflikt zájmů mezi vlastními a cizími obchody, manipulace trţních cen. Vstup investičních zprostředkovatelů do odvětví investičního bankovnictví podléhá povolovacímu řízení a následnému dodrţování stanovených regulatorních pravidel, coţ však zvyšuje náklady na provozování činnosti investičních firem. Někteří účastníci z odvětví investičního bankovnictví se však snaţí provozovat licencované činnosti bez povolení příslušného regulatorního orgánu, a tedy obcházet regulatorní systém. Motivy k obcházení regulatorního systému jsou tím vyšší, čím vyšší jsou náklady na splnění regulatorních pravidel. Jedním z nejvíce rozšířených způsobů obchodování na trzích cenných papírů je obchodování na základě neveřejných informací. Za neveřejnou informaci je povaţována veřejnosti neznámá kurzotvorná skutečnost týkající se jednoho nebo více emitentů cenných papírů. Zneuţívání neveřejných informací primární osobou (získává informace ze svého zaměstnaneckého vztahu) nebo sekundární osobou (získává informace od primární osoby) jsou povaţovány ve vyspělých státech za trestný čin. Obchodování na

základě neveřejných informací se vyskytuje zejména u menších emisí, protoţe neveřejné kurzotvorné informace vyvolávají výrazné kolísání jejich trţních cen. K výraznému kolísání trţních cen investičních instrumentů rovněţ dochází při akvizičních obchodech, coţ často vede k pokusům vlastníků neveřejných informací tohoto typu k realizaci příslušných investičních operací ještě před okamţikem veřejného oznámení akvizicí. Zneužívání svěřeného majetku spočívá v postupném odčerpávání peněţních prostředků z klientských účtů záměrně nevýhodnými obchodními transakcemi ve prospěch majetkových správců nebo investičních zprostředkovatelů. Zneuţívání svěřeného majetku bývá doplňováno „ čeřením“ klientova účtu investiční firmou, která se snaţí přesvědčit klienta, aby realizoval co nejvíce transakcí na sekundárních trzích. Nedostatečné oddělení aktivit investičních firem způsobuje konflikt zájmů mezi vlastními a cizími obchody. Investiční firmy upřednostňují vlastní zájmy před zájmy svých zákazníků. Potencionálnímu konfliktu zájmů by mělo být předcházeno vybudováním přísné „zdi“, oddělující obchody na vlastní a cizí účet. Investiční aktivity širokého okruhu investorů mohou být podlomeny záměrnou manipulací trţních cen ze strany úzkého okruhu účastníků finančních trhů. Mezi nejobvyklejší způsoby manipulace trţních cen patří: „prací prodeje“, nelegální obchodní skupiny, pyramidování dluhu, skupování trhu. Regulace trhu cenných papírů musí být vyváţená, musí nejen sledovat ochranu klientů investičních zprostředkovatelů a investorů, ale zejména podporovat rozvoj investičního bankovnictví a inovační aktivity investičních firem. Snaha vyspělých států o podporu investičního bankovnictví v 80. a 90. letech vyústila ve výraznou deregulaci tohoto odvětví. Tato deregulace se projevila opuštěním administrativních regulatorních nástrojů, liberalizací podmínek podnikání a otevření národních trhů zahraniční konkurenci. Regulatorní politika se stále více zaměřuje na vytvoření stabilních a transparentních regulatorních pravidel, které podporují konkurenci a trţní disciplínu.

5.2 Institucionální uspořádání regulace Nositeli regulace trhu cenných papírů jsou ve vyspělých státech různé orgány a instituce. Teorie finanční regulace dosud nepřinesla výraznější a průkaznější ekonomické důvody, které by umoţnily vytvoření „ideálního“ modelu institucionálního uspořádání regulace investičního bankovnictví. V současné době existují ve vyspělých státech následující varianty institucionálního začlenění orgánů regulace trhu cenných papírů: 1. varianta závislého státního regulatorního orgánu, 2. varianta nezávislého regulatorního orgánu, 3. varianta univerzálního nezávislého finančního dohledu31. 1.Varianta závislého státního regulatorního orgánu spočívá v začlenění orgánu regulace trhu cenných papírů do některého státního úřadu. V převáţné většině případů je orgán, který reguluje investiční bankovnictví začleněn pod ministerstvo financí. Tato varianta je převládajícím způsobem institucionálního začlenění regulace trhu cenných papírů v kontinentální Evropě. 2.Varianta nezávislého regulatorního orgánu je zaloţena na vytvoření autonomního a zcela nezávislého subjektu, který reguluje trhy cenných papírů. Tato varianta se například pouţívá v USA. 3.Varianta

univerzálního

nezávislého

finančního

dohledu,

na

kterou

v posledních letech přecházejí některé státy, je nositelem regulace komerčního bankovnictví, investičního bankovnictví, trhů cenných papírů, kolektivního investování a pojišťovnictví. Výhodou tohoto začlenění je komplexní a koordinovaný přístup k regulaci finančních skupin. Tato varianta institucionálního začlenění trhu cenných papírů se pouţívá například v Dánsku.

5.2.1 Samoregulace Regulace trhu cenných papírů je často doplňována samoregulací, přičemţ státní regulace koncipuje základní normy podnikání v oblasti investičního bankovnictví a současně působí jako dohled při aktivitách soukromého sektoru. Státní regulatorní orgán deleguje

31

MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. Ekopress, s.r.o., 2002. str.110

část svých pravomocí na profesionální účastníky, kteří sami vytvářejí samoregulující organizaci. Tyto organizace získávají oprávnění rozhodovat o připuštění cenných papírů na organizované sekundární trhy, stanovit pravidla obchodování, udělovat licence makléřům, vynucovat dodrţování kodexů obchodního a etického chování a rozhodovat spory. Samoregulace se vyznačuje tím, ţe primární tvůrci regulatorní politiky jsou současně jejich realizátory. Samoregulující organizace jsou financovány přímo regulovanými subjekty. Vztah mezi státní regulací a samoregulací musí být jasně definován a vymezen, jinak by existence dvou regulatorních pilířů mohla vést ke sníţení účinnosti regulace, ztrátě investorské a uţivatelské důvěry v regulatorní mechanismus a ke zvýšení nákladů regulace. Výhodou samoregulace je pruţná reakce samoregulující organizace na změněné trţní podmínky a vysoce profesionální a odborný přístup k řešení vzniklých problémů. Naopak nevýhodou samoregulace je nebezpečí formování takových podmínek, které vyhovují dominantním členům samoregulující organizace (zejména omezování vstupu do odvětví investičního bankovnictví a potlačování konkurenčních aktivit).

5.3 Harmonizace regulace Internacionalizace trhů cenných papírů a aktivit investičních firem vyvolává potřebu harmonizace regulatorních přístupů. Harmonizací regulace rozumíme mezinárodně koordinovaný postup v oblasti regulace trhů cenných papírů. Harmonizační úsilí probíhá na různých úrovních, přičemţ nejdůleţitější roli v celosvětové harmonizaci hraje International Organization of Securities Commissions (IOSCO). International of Securities Commissions (Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry) je nadnárodní instituce, která usiluje o mezinárodní harmonizaci regulatorních pravidel, podmínek fungování investičních firem i informačních povinností emitentů. Mezi hlavní cíle IOSCO patří: vzájemná spolupráce směřující k vysokému standardu regulace, umoţňující udrţování spravedlivých, efektivních a zdravých trhů, výměna informací a zkušeností, podporující rozvoj národních trhů, sjednocování úsilí při standardizaci a efektivním dohledu mezinárodních transakcí s cennými papíry,

Vzájemná pomoc při aplikaci regulatorních pravidel a jejich vynucování. Spolupráce členských regulatorních orgánů v rámci IOSCO vyústila v srpnu 1998 k přijetí dokumentu „Cíle a principy regulace trhu cenných papírů“32. V dokumentu se uvádí, ţe „…existují tři základní cíle regulace: 1. ochrana investorů, 2. zabezpečení spravedlivých, efektivních a transparentních trhů, 3. omezení systematického rizika33…“. Zajištění výše uvedených cílů mají regulatorní orgány zabezpečit důkladným dodrţováním třiceti přijatých základních principů, jejichţ efektivní aplikace však předpokládá odpovídající právní prostředí. Na regionální úrovni probíhá harmonizační proces nejrychleji v rámci Evropské unie. Předpokladem pro vznik jednotného evropského trhu cenných papírů jsou liberalizace pohybu kapitálu, svobodné podnikání investičních firem a bank, harmonizace obchodního a finančního zákonodárství, vytvoření jednotného evropského elektronického obchodního systému a vypořádání obchodů. Snaha o harmonizaci regulace trhů cenných papírů se uskutečňuje prostřednictvím vytváření a přijímání jednotlivých směrnic. Mezi nejdůležitější směrnice Evropské unie v oblasti trhů cenných papírů patří: Směrnice č. 79/279/EHS o koordinaci pro povolení úřední kotace cenných papírů na burze cenných papírů z roku 1979, Směrnice č. 89/298/EHS o koordinaci podmínek pro sestávání, kontrolu a rozšiřování prospektů veřejně nabízených cenných papírů z roku 1989, Směrnice č. 85/611/EHS o kolektivním investování z roku 1985, Směrnice č. 88/627/EHS o informační povinnosti při změně významných akcionářských podílů z roku 1988, Směrnice č. 89/592/EHS o obchodování osob s privilegovaným přístupem k neveřejným informacím z roku 1988, 32

Angl. Objectives and Principles of Segurities Regulation. Systematické riziko je riziko mimo kontrolu účastníků finančních trhů, protoţe vyplývá z celkového vývoje ekonomiky a jednotlivých makroekonomických veličin. Dá se diverzifikovat, jestliţe investujeme do cenných papírů ve více zemích. 33

Směrnice č. 93/22/EHS o investičních sluţbách v oblasti cenných papírů z roku 1993, Směrnice č. 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních firem a úvěrových institucí z roku 1993, Směrnice č. 97/9/EC o systémech odškodnění investorů z roku 1997. Směrnice č. 79/279/EHS o koordinaci pro povolení úřední kotace cenných papírů na burze cenných papírů z roku 1979 stanoví podmínky, které musí splnit emitent včetně jeho informační povinnosti. Směrnice č. 89/298/EHS o koordinaci podmínek pro sestávání, kontrolu a rozšiřování prospektů veřejně nabízených cenných papírů z roku 1989 harmonizuje informační povinnost emitentů při veřejném nabízení cenných papírů. Prospekt musí obsahovat tyto údaje: jména osob, které přebírají odpovědnost za prospekt a jejich prohlášení, ţe údaje v prospektu jsou správné a ţe ţádné okolnosti, které by mohly vypovídací charakter prospektu změnit, nejsou zamlčeny, veřejnou nabídku a druh nabízených cenných papírů, účel emise, počet vydaných cenných papírů, práva s nimi spojená, způsob zdaňování příjmů, doba upisování, způsob výplaty dividend, garance, obchodovatelnost a emisní cenu, označení emitenta, jeho výši kapitálu a strukturu, předmět podnikání emitenta, údaje o majetkové a finanční situaci, o výnosech a jména auditorů, orgány společnosti, očekávaný vývoj společnosti v budoucnosti. Emitent musí také zveřejňovat všechny potřebné informace k tomu, aby akcionáři mohli vykonávat svá práva ve všech zemích, ve kterých jsou akcie emitovány. Jsou to údaje o konání valné hromady, údaje o rozdělení zisku a způsoby vyplácení dividend, o emisi nových akcií, o předkupních právech atd. Směrnice č. 85/611/EHS o kolektivním investování z roku 1985 je závazná pro fondy otevřeného typu. Podíly fondů je moţné nabízet ve všech zemích Evropské unie, přičemţ pro zaloţení fondu je nutné pouze povolení regulatorního orgánu v zemi původce.

Směrnice č. 88/627/EHS o informační povinnosti při změně významných akcionářských podílů z roku 1988 ukládá emitentovi povinnost informovat o změnách své vlastnické struktury. Společnost musí informovat veřejnost ve všech členských státech, ve kterých jsou akcie emitovány. Směrnice č. 89/592/EHS o obchodování osob s privilegovaným přístupem k neveřejným informacím z roku 1988 zakazuje obchodování na základě neveřejné informace, jeţ je definována jako nezveřejněná informace, týkající se jednoho nebo více obchodovatelných cenných papírů, která by v případě zveřejnění mohla významně ovlivnit cenu příslušného cenného papíru nebo cenných papírů. Směrnice č. 93/22/EHS o investičních službách v oblasti cenných papírů z roku 1993 upravuje aktivity investiční firmy, kterou se rozumí jakákoliv osoba, jejíţ pravidelná a řádná činnost je poskytování investičních sluţeb třetím osobám na profesním základě. Směrnice č. 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních firem a úvěrových institucí z roku 1993 stanoví minimální výši počátečního kapitálu investičních firem. Ty investiční firmy, které mají v drţení peníze klienta nebo jeho cenné papíry a neobchodují na vlastní účet a neprovádějí emisní obchody, musí mít počáteční kapitál ve výši 125 000 EUR. Ostatní investiční firmy musí disponovat minimálním počátečním kapitálem ve výši 730 000 EUR. Směrnice č. 97/9/EC o systémech odškodnění investorů z roku 1997 stanoví minimální výši odškodnění investorů pro případ, kdy investiční firmy nejsou schopny dostát svým závazkům. Členské země EU musí zajistit, aby jejich systémy odškodnění poskytovaly krytí nejméně ve výši 20 000 EUR, přičemţ procentní krytí musí být nejméně 90 % nároku, pokud je menší neţ 20 000 EUR.

5.4 Regulace českého trhu cenných papírů Státní regulace trhu cenných papírů vychází v České republice z ustanovení zákonů o Komisi pro cenné papíry (1998), o cenných papírech (1992), o investičních společnostech a investičních fondech (1992), o dluhopisech (1990), o burze cenných papírů (1992), o bankách (1992), z obchodního zákoníku (1991) a různých předpisů a vyhlášek. Primárním regulatorním orgánem trhu cenných papírů bylo od roku 1993 Ministerstvo financí ČR, a to nejen jako orgán státního dozoru, ale také jako správní

orgán. Začátkem února roku 1997 vznikl Úřad pro cenné papíry, který nahradil dozor nad kapitálovým trhem. 1.dubna 1998 začala fungovat Komise pro cenné papíry, která byla vytvořena z Úřadu pro cenné papíry. K integraci dohledu nad finančním trhem do jedné instituce (ČNB) došlo od 1. dubna 2006. Česká národní banka tak převzala agendu bývalé Komise pro cenné papíry, Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění Ministerstva financí a Úřadu pro dohled nad druţstevními záloţnami.

5.4.1 Česká národní banka jako regulátor trhu cenných papírů ČNB je ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je bankovní rada, jejímiţ členy jsou guvernér, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Všechny členy bankovní rady jmenuje prezident republiky na šestileté období. Česká národní banka je podle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem v České republice. ČNB tedy provádí dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, pojišťovnictvím, penzijními fondy, druţstevními záloţnami, směnárnami a dohled nad institucemi v oblasti platebního styku. Stanovuje pravidla, která chrání stabilitu bankovního sektoru, kapitálového trhu, pojišťovnictví a sektoru penzijních fondů. Systematicky reguluje, dohlíţí a popřípadě postihuje nedodrţování stanovených pravidel.

5.4.2 Obchodník s cennými papíry Poskytovat hlavní investiční sluţby a doplňkovou investiční sluţbu můţe jen právnická osoba, která má k této činnosti povolení České národní banky.

Obchodník s cennými papíry je povinen: jednat při poskytování sluţeb kvalifikovaně, čestně a spravedlivě, v nejlepším zájmu svých zákazníků, vykonávat svou činnost tak, aby nedocházelo k narušení průhlednosti finančního trhu, nevyuţívat finanční prostředky a investiční instrumenty zákazníků, které jsou mu svěřeny za účelem provedení sluţby, k obchodům na svůj účet, ledaţe s tím zákazník vyslovil písemný souhlas, podle druhu a rozsahu zákazníkem poţadovaných sluţeb vyţadovat od zákazníka informaci o jeho finanční situaci, o zkušenosti v oblasti investic do investičních instrumentů a o záměrech, které chce dosáhnout prostřednictvím poţadované sluţby, zákazníka upozornit na důleţité skutečnosti související s obchodem zejména na moţná rizika, vyţádat si od zákazníka písemný souhlas, pokud z provedení zakázky vyplynou další finanční závazky, a zákazníka přesně bez průtahů informovat o obchodech, které pro něho uzavřel, uveřejňovat podstatné informace o svých obchodech, v případech, kdy se nelze vyhnout střetu zájmů, dát přednost zájmům zákazníků před zájmy vlastními, a tam, kde jde o střet zájmů zákazníků, zajistit, aby zákazníkům bylo poskytnuto spravedlivé zacházení, zajistit, aby měl dostatek prostředků ke splnění závazků vůči zákazníkům, plnit pokyny zákazníků za nejlepších podmínek a vyřizovat je v časovém pořadí, jak mu byly přiděleny, nevyuţívat důvěrných informací, informovat

podrobně

zákazníka

o

garančním

systému

zabezpečovaném

Garančním fondem obchodníků s cennými papíry, poskytovat zákazníkům na jejich ţádost informaci o vypořádacích systémech, jichţ je členem, a o jejich hlavních pravidlech, při propagaci svých investičních sluţeb nepouţívat lţivé nebo zavádějící informace,

nezamlčovat

spolehlivost nemůţe zaručit.

důleţité

skutečnosti,

nenabízet

výhody,

jejichţ

Počáteční kapitál obchodníka s cennými papíry: Počáteční kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a nemá podle zákona omezené poskytování investičních sluţeb, musí činit alespoň částku odpovídající 730 000 EUR. Počáteční kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a není oprávněn poskytovat investiční sluţby uvedené v zákoně, musí činit alespoň částku odpovídající 125 000 EUR. Počáteční kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a není oprávněn poskytovat investiční sluţby uvedené v zákoně a zároveň není oprávněn přijímat peněţní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků, musí činit alespoň částku odpovídající 50 000 EUR. Počáteční kapitál obchodníka s cennými papíry, který není bankou a je oprávněn poskytovat pouze hlavní investiční sluţby uvedené v zákoně a zároveň není oprávněn přijímat peněţní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků, musí činit alespoň částku odpovídající 50 000 EUR. Obchodníci s cennými papíry musí rovněţ dodrţovat kapitálovou přiměřenost, a to podle pravidel platných pro banky. Obchodníci s cennými papíry musí také dodrţovat pravidla organizace vnitřního provozu (evidence, kontrola, zamezení konfliktu zájmů) a pravidla jednání ve vztahu k zákazníkům (kvalifikované, čestné a spravedlivé jednání, upozorňovat na rizika související s obchodem). Vzhledem k tomu, ţe na českém trhu hrají významnou roli univerzální banky, české investiční bankovnictví ovlivňuje nejen zákon o bankách, ale i různá opatření České národní banky. Podle zákona o bankách34 mohou banky kromě jiného také investovat do cenných papírů na vlastní účet, obchodovat na vlastní účet nebo na účet klienta s převoditelnými cennými papíry, futures, opcemi včetně kurzových a úrokových obchodů, účastnit se vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících sluţeb, nabízet finanční makléřství, obhospodařovat cenné papíry klienta na jeho účet včetně poradenství, zabezpečovat uloţení a správu cenných papírů a vykonávat funkci depozitáře. Banky však podléhají státnímu dozoru České národní banky v rozsahu, v němţ vykonávají činnost obchodníka s cennými papíry, vedou část evidence Střediska cenných papírů, vykonávají 34

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

činnost depozitáře investičních společností, investičních fondů a penzijních fondů a vykonávají činnosti spočívající ve vydávání investičních instrumentů. Zákon o bankách omezuje investice bank tím, ţe banka nesmí vykonávat kontrolu35 nad jinou právnickou osobou, která není bankou, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních sluţeb. Kvalifikovaná účast36 banky v právnické osobě, která není bankou, finanční institucí nebo podnikem pomocných bankovních sluţeb, nesmí překročit v jedné právnické osobě 15 % kapitálu banky a v souhrnu vůči všem právnickým osobám 60 % kapitálu banky. Podle zákona o bankách jsou banky rovněţ povinny zabránit při provádění investičních obchodů vyuţívání informací získaných v souvislosti s jejími úvěrovými obchody a naopak, a současně při provádění investičních obchodů na vlastní účet vyuţívání informací získaných v souvislosti s jejími investičními obchody na účet klienta a naopak, nejde-li o informace veřejně přístupné. Nedílnou součástí regulace českého trhu cenných papírů je ochrana investorů. Zákon o cenných papírech č. 591/1992 Sb., vymezuje základní principy ochrany finančního trhu (odborná péče, informační povinnost emitentů, zákaz vyuţívání důvěrných informací). I kdyţ zákon o cenných papírech zakazuje vyuţívat důvěrných informací, v praxi však není vybudován mechanismus, který by zjišťoval, odhaloval a usvědčoval osoby, jeţ své kapitálové zisky dosahují na základě důvěrných informací. Do souboru nástrojů regulace českého trhu cenných papírů patří i ochrana minoritních akcionářů, která se realizuje zejména ve formě nabídek převzetí, povinných nabídek převzetí při ovládnutí cílové společnosti, nabídek na odkoupení a plnění oznamovací povinnosti. Seznam licencovaných obchodníků s cennými papíry působících na tuzemském kapitálovém trhu i s jejich kompletními kontaktními údaji, jak jej uvádí Česká národní banka, uvádím v příloze D.37

35

Kontrolou se rozumí přímý nebo nepřímý podíl vyšší neţ 50 % na základním kapitálu právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě, nebo právo jmenovat nebo odvolávat většinu členů statutárního orgánu, dozorčí rady, ředitelů právnické osoby, nebo moţnost vykonávat rozhodující vliv na řízení právnické osoby, ve které je osoba společníkem, akcionářem nebo členem, na základě smlouvy s právnickou osobou, ustanovení ve stanovách právnické osoby, dohody s ostatními společníky, akcionáři nebo členy právnické osoby, nebo moţnost vykonávat rozhodující vliv jiným způsobem (zákon o bankách /1992, § 17a/). 36

Přímý nebo nepřímý podíl vyšší neţ 10 % na základním jmění právnické osoby nebo na hlasovacích právech v právnické osobě nebo uplatňování významného vlivu na řízení této právnické osoby. 37 Viz. Příloha D

5.4.3 Zákony, novelizace a kontroly obchodníků s cennými papíry V roce 2008 byly přijaty některé zákony a prováděcí předpisy, které změnily a upravily podnikání finančních institucí a dalších osob podléhajících regulaci, a současně významně zasáhly do výkonu dohledu nad finančním trhem. Nejvýznamnější změna v regulaci byla provedena v oblasti kapitálového trhu. Dne 1. července 2008 nabyla účinnosti novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Tato novela přináší řadu změn, jako např. zařazení poradenství mezi hlavní investiční sluţby, zavedení vázaných zástupců, nové informační povinnosti (pre a post trade transparence), další nároky na provádění pokynů za nejlepších podmínek (best execution), odkrývání provizí atd. Novela zákona současně obsahuje i další změny (např. částečnou liberalizaci evidencí cenných papírů) a změny dalších zákonů. V návaznosti na novelu zákona o podnikání na kapitálovém trhu připravila ČNB prováděcí předpisy, které nabyly účinnost v červenci 2008. Jednalo se o vyhlášky upravující pravidla obezřetného poskytování investičních sluţeb a pravidla jednání se zákazníky, způsob vedení evidence investičních nástrojů, informační povinnosti obchodníka s cennými papíry a dalších subjektů kapitálového trhu a dále stanovení vzorů tiskopisů a obsahu jejich příloh

k podání ţádostí podle zákona o podnikání na

kapitálovém trhu. Změnu regulace napříč sektory finančního trhu přinesl nový zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti s účinností od září 2008, který transponuje třetí směrnici EU o boji proti praní peněz. Zákon sniţuje práh pro identifikaci klienta z 15 tis. na 1 tis. EUR, podstatně rozšířena byla moţnost převzetí identifikace klienta od jiné osoby, ale i ustanovení o kontrole klienta, pokud jde o transakce nad 15 tis. EUR. V oblasti garančních systémů ochrany klientů a vkladatelů došlo v roce 2008 ke dvěma legislativním změnám. V únoru byla vyhlášena dílčí novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která umoţňuje financování Garančního fondu obchodníků s cennými papíry dotacemi ze státního rozpočtu. V prosinci 2008 pak byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona o bankách, kterou se zvyšuje náhrada za pojištěné vklady aţ do 100 %, nejvýše však do 50 tis. EUR (dosud aţ do 90 %, nejvýše však do 25 tis. EUR). Tato změna reagovala na společnou dohodu členských států v souvislosti s finanční krizí. Změnu stvrdila i novela směrnice o pojištění vkladů přijatá v prosinci 2008, jejíţ plná

transpozice si vyţádá další legislativní změny, zejména pokud jde o lhůty pro výplatu z Fondu pojištění vkladů apod. ČNB je rovněţ signatářem Mnohostranné dohody o spolupráci v rámci Mezinárodní organizace sdruţující komise pro cenné papíry (IOSCO) a na základě této dohody pokračovala spolupráce s dalšími členskými státy. ČNB se účastní prací zejména v European Regional Committee a v Emerging Markets Committee. Obchodníci s cennými papíry a investiční zprostředkovatelé Kontroly na místě u obchodníků s cennými papíry a investičních zprostředkovatelů byly provedeny na základě plánu kontrol, který byl sestaven s ohledem na rizikovost subjektů a velikost jejího dopadu na sektor. Dalším kritériem, které je zohledněno při sestavování plánu kontrol, je počet a závaţnost doručených stíţností na dozorované subjekty od zákazníků. U obchodníků s cennými papíry byly v roce 2008 provedeny dvě kontroly na místě. Obě byly komplexní, zaměřené na dodrţování pravidel obezřetného poskytování investičních sluţeb (zejména na administrativní a účetní postupy, systém vnitřní kontroly, systém řízení finančních rizik a řízení likvidity) a pravidel jednání se zákazníky. Kontrolní zjištění se týkala porušení pravidel jednání ve vztahu k zákazníkům a předcházení střetu zájmů, nastavení systému vnitřní kontroly, řízení rizik a předkládaných dat v rámci informační povinnosti. Kontrolními pracovníky bylo doporučeno přijetí opatření týkajících se zkvalitnění vnitřních postupů. Vedle kontrol obchodníků s cennými papíry byly rovněţ provedeny tři kontroly na místě u investičních zprostředkovatelů.

6 Očekávané trendy na kapitálovém trhu Rok 2010 by mohl být klidnější, ale méně výnosný. Na trzích panují vysoká očekávání, která se přelévají do vysokých cen komodit, očekávaného růstu podnikových zisků aţ o 30 procent nebo do strmého poklesu rizikových prémií u korporátních dluhopisů. Vyspělé země v čele s USA a Japonskem stabilizovaly svůj propad, zapomeňme však na rychlé oţivení. Spotřebitelská poptávka tvoří dominantní část HDP a bude ji omezovat míra nezaměstnanosti, která se pohybuje na historicky velmi vysokých hodnotách. Vysoká míra zadluţení vede k racionálnímu chování domácností, tj. méně spotřebovávat a více myslet na splácení dluhů. Toto sniţování míry dluhu vede k tomu, ţe tlak na růst cen polevuje a míra inflace je na bodu mrazu. V jiném postavení budou země rozvíjejících se trhů (emerging markets), hlavní motor světového růstu. Nejvýraznější skupinou jsou země BRIC (Brazílie, Ruko, Indie a Čína), které se postupně vrací na dráhu růstu hospodářství z doby před krizí.38 1. Pokračování trendu započatého v roce 2009 Stimulační programy a měnová politika budou nadále nastaveny na podporu hospodářského růstu (čím déle však tato opatření budou v platnosti, tím vyšší riziko inflace v budoucnu). V tomto scénáři by konzervativní investice, instrumenty peněţního trhu a státní dluhopisy byly na chvostu ţebříčku potencionálního zhodnocení. Opět by vévodila riziková aktiva – akcie, komodity a korporátní dluhopisy. Z pohledu výkonnosti by akciové trhy mohly posílit dvojciferným tempem (10 - 30 %), segment korporátních dluhopisů by jiţ nepředvedl excelentní jízdu jako v roce 2009, ale potencionální výnos 5 – 15 procent v závislosti na riziku by stále byl nad dlouhodobým průměrem. 2. Základní scénář, se kterým pracuje většina investorů Základem je postupné sniţování stimulačních programů, coţ bude tlumit apetit u rizikových aktiv. Předpokládané výnosy tak budou niţší – posílení akcií o zhruba 10 – 15 procent a korporátních dluhopisů o 5 – 8 procent. Při pohledu na aktuální vývoj 38

Kapitálové trhy v roce 2010. Co můţeme očekávat?. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-01-06]. Dostupný z WWW: .

kapitálových trhů je velmi zajímavá podobnost s vývojem od roku 2002. V roce 2010 se ale začnou projevovat důsledky postupného růstu výnosů státních dluhopisů. 3.Jeden z nejpravděpodobnějších scénářů V pozadí všeho bude razantní růst výnosů státních dluhopisů. Důvodem můţe být vysoká emisní aktivita, která nebude v rovnováze s poptávkou (velkou část nabídky totiţ vyrovnávaly nákupy centrálních bank), ale i růst inflačních očekávání (prozatím pod kontrolou). Ztrácely by státní dluhopisy, akciové trhy by poklesly o zhruba 15 procent a korporátní dluhopisy by zápasily s propadem do 5 procent. 4. „Černé zítřky“ a opětovný návrat ekonomiky do recese spolu s deflací Nešlo by pravděpodobně o plynulý přechod, ale spíše o šokovou událost. Spouštěcích událostí můţe být několik: bankovní krize, předčasné ukončení stimulačních programů, případně krize státních financí v některé z rozvíjejících se zemí. V tomto kontextu by silně rostly ceny státních dluhopisů ve vyspělých zemích a riziková aktiva by zaznamenala velmi slabý rok (pro představu se stačí vrátit na scénář č. 1 a zaměnit znaménka). Horkým tématem je však stav státních financí. Stačí se podívat kolem sebe a je zřejmé, ţe pomyslná sekera je zaťata velmi hluboko a řešení současného stavu bude bolestivé. Čím déle se bude tento problém odsouvat, tím hůře. Je nutno vrátit úroveň státního deficitu do dlouhodobě udrţitelných úrovní. Je to problém téměř kaţdé země. Optimální variantou by bylo sníţit výdaje a zvýšit příjmy. Aplikovat toto do reálné ekonomiky by vedlo téměř jistě k návratu do recese.39

39

Kapitálové trhy v roce 2010. Co můţeme očekávat?. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-01-06]. Dostupný z WWW: .

Tabulka 3: Do čeho investovat v roce 201040 Typ investice Peněžní trh

Investiční horizont 0-6 měsíců

Státní dluhopisy

1-3 roky

Korporátní dluhopisy

1-3 roky

Akcie

5 let a více

Komodity

5 let a více

Očekávaný výnos Jistota a bezpečí. Počítejte ale s malým čistým výnosem v řádu 1-2 %. V prostředí očekávaného růstu úrokových sazeb neslibují zajímavý výnos. K tomu se přidává růst státního zadluţování a nebezpečí růstu dlouhých sazeb, coţ by se negativně promítlo do cen státních dluhopisů. Pozor na měnové riziko u zahraničních dluhopisů. Čistý výnos v průměru na úrovni 5 %, bude velmi záleţet na jednotlivých emitentech. Bude záleţet na regionech, v kurzu nadprůměrně rozvíjející se země - Asie, Latinská Amerika. Vzhledem k nízkým výnosům na peněţním a dluhopisovém trhu investorům nezbývá neţ hledat příleţitosti zde - utility, energetika, biotechnologie, IT atd. Pravděpodobně vyšší neţ u akcií pokračování dlouhodobého trendu od roku 2001. Horkými kandidáty jsou zlato, stříbro, zemědělské komodity nebo zemní plyn.

Centrální banky by v letošním roce podle všech předpokladů měly postupně zpřísňovat měnovou politiku. Úrokové sazby začnou růst. Jenţe centrální bankéře prozatím nic do rychlého zvyšování neţene, pokud tedy nehovoříme o razantním růstu cen některých aktiv. Inflace je nízká, v horizontu jednoho roku nehrozí její rychlé zvýšení. Mnohem intenzivněji však budou sledovat vývoj na trhu práce a čekat na začátek poklesu míry nezaměstnanosti. A ta nezačne klesat dříve neţ v druhé polovině roku. Teprve pak se mohou sazby vydat vzhůru. Podle očekávání významných investičních stratégů porostou akcie v průměru o 10 procent. Realita však můţe být odlišná. Ačkoliv většina hovoří o rychlém a razantním růstu akcií, kterého jsme byli svědky v roce 2009, jako o neopodstatněném, pro další pokračování hovoří skutečnost, ţe významní světoví hráči stále růstu nevěří a jsou spíše skeptičtí. Aţ se připojí, nastane postupně konec růstové vlny. Kde čekat nejlepší zhodnocení? Asi v rozvíjejících se ekonomikách, vyspělé trhy příliš zajímavé zhodnocení nepřinesou (budou více defenzivní). Ze sektorového pohledu bude zvýšený zájem investorů o sektor energetiky a utilit. Po první vlně v roce 2009, kdy rostlo v podstatě 40

Kapitálové trhy v roce 2010. Co můţeme očekávat?. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-01-06]. Dostupný z WWW: .

všechno, přijde doba selekce. Tam, kde bude růst zisků a trţeb a kde budou akcie laciné, můţeme čekat zajímavé zhodnocení. Růst akcií jiţ nemůţe být tak silný jako v posledním roce, proto by investoři měli postupně zvyšovat váhu bezpečnějších dividendových titulů, jako například akcií ČEZu, Telefonicy a Pegasu. Naopak ostraţití by měli být u titulů, jejichţ současná cena je zaloţena jen na budoucím optimistickém očekávání. Vývoj českého, ale i světového, kapitálového trhu opět nabírá na obrátkách. Většina indexů překonala rok a půl stará maxima. Odhlédneme-li však od těchto chmurných představ, tak současná situace je velmi optimistická. Mnoho investorů stále dohání předchozí ztráty a jiní zase nastupují se zpoţděním do rychle jedoucího vlaku. Domnívám se, ţe současný růst by mohl v průběhu roku přetrvávat, byť bude jistě přerušován korekcemi. Tabulka4: Názory expertů na budoucí vývoj vybraných českých akcií 41 Odhad experta pro období od 29. 3. do 26. 4. 2010 (doba drţení = 1 měsíc)

Název UNIPETROL PHILIP MORRIS ČR PEGAS NONWOVENS TELEFÓNICA O2 C.R. CETV ČEZ KOMERČNÍ BANKA ERSTE GROUP BANK VIG NWR

41

25

Rozhodně Žádné Rozhodně Koupit Prodat koupit akce prodat 157,38 1 1 4 0 0

25

9 682

0

3

3

0

0

8

445

0

1

5

0

0

8

443

0

1

5

0

0

0 0

552 894,9

0 0

0 2

6 3

0 0

0 1

-8

3851

0

0

5

1

0

-17

787,6

0

0

4

2

0

-17 -25

1 005 215

0 0

0 0

4 3

2 3

0 0

Atraktivita Cena

Pozor na akcie, od nichţ se čeká aţ moc. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: .

Tabulka 5: Názory expertů na budoucí vývoj vybraných českých akcií42 Odhad experta pro období od 29. 3. do 27. 9. 2010 (doba drţení = 6 měsíců)

Název

42

Rozhodně Žádné Rozhodně Koupit Prodat koupit akce prodat 157,38 2 2 1 1 0

8

9 682

0

1

5

0

0

25

445

0

3

3

0

0

17

443

0

3

2

1

0

33 8

552 894,9

0 1

4 2

2 1

0 1

0 1

0

3851

0

1

4

1

0

25

787,6

1

1

4

0

0

17 25

1 005 215

0 0

3 3

2 3

1 0

0 0

Atraktivita Cena

UNIPETROL PHILIP MORRIS ČR PEGAS NONWOVENS TELEFÓNICA O2 C.R. CETV ČEZ KOMERČNÍ BANKA ERSTE GROUP BANK VIG NWR

Zahraniční trhy Po lednovém zaváhání, kdy si světové akciové indexy sice po dobrém vyšlápnutí do nového roku nakonec odepsaly v druhé půli měsíce aţ 10 %, se akcie opět vrátily k růstovému trendu. V polovině března většina z nich dosáhla maxima z první části ledna a druhá polovina března byla ve znamení nových zisků. Po většinu tohoto období bylo tématem číslo jedna Řecko a jeho problémy s dluhy. Situace se však vyvinula tak, ţe se řecké problémy zatím odkládají na neurčito, dostane se mu jakési podpory a je zatím schopno si půjčovat. To trhům zatím stačí. Zájem kupovat akcie přetrvává, i kdyţ některá makrodata, především z amerického trhu práce, která přicházejí, nejsou zrovna nejoptimističtější. Kladně zřejmě působí opakovaná ujištění od představitelů amerického Fedu o ponechání uvolněné monetární politiky po delší dobu. Obavy z jejího zpřísnění byly také jedním hlavních faktorů lednového poklesu. Zapomnělo se také na zpřísňování měnové politiky v Číně a spíše se dnes akcentuje růst čínské ekonomiky. Jako by dnes nebylo nic, co by mohlo nastavený trend změnit.

42

Pozor na akcie, od nichţ se čeká aţ moc. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: .

Názory expertů na budoucí vývoj na vybraných zahraničních trzích sledovaný prostřednictvím indexů a porovnání s českým kapitálovým trhem (PX) v horizontu jednoho měsíce a půl roku v týdnu od 29. 3. 2010: Tabulka 6: Odhad expertů pro období 1 měsíc43 Ukazatel

Hodnota 26.3.

Průměr

Medián

Změna v%

PX

1 210,70

1 195,00

1 185

-1,3

10 850,36

10 820,57

10 797

-0,27

2 395,13

2 403,14

2 385

0,34

5 703,00

5 642,57

5 635

-1,06

6 120,05

6 080,29

6 033

-0,65

10 996,37

10 912,29

10 900

-0,76

Dow Jones (USA) NASDAQ (USA) FTSE 100 (V.Brit.) DAX (Německo) Nikkei 225 (Japonsko)

Interval 1 160 – 1 250 10 680 – 11 100 2 360 – 2 500 5 580 – 5 750 5 980 – 6 200 10 750 – 11 100

Růst

Pokles

2

5

2

5

2

5

1

6

2

5

2

5

Růst

Pokles

4

3

4

3

4

3

3

4

4

3

4

3

Tabulka 7: Odhad expertů pro období 6 měsíců44 Ukazatel

Hodnota 26.3.

Průměr

Medián

Změna v%

PX

1 210,70

1 210,43

1 250

-0,02

Dow Jones (USA)

10 850,36

10 861,29

11 023

0,1

2 395,13

2 402,86

2 533

0,32

5 703,00

5 577,29

5 650

-2,2

DAX (Německo)

6 120,05

6 088,43

6 310

-0,52

Nikkei 225 (Japonsko)

10 996,37

10 793,29

11 220

-1,85

NASDAQ (USA) FTSE 100 (V.Brit.)

43

Interval 1 050 - 1 317 9 500 11 980 2 100 - 2 590 4 800 - 6 110 5 230 - 6 600 9 500 11 630

Pozor na akcie, od nichţ se čeká aţ moc. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: . 44 Pozor na akcie, od nichţ se čeká aţ moc. Penize.cz [online]. 2010, 1, [cit. 2010-04-02]. Dostupný z WWW: .

6.1 Vysvětlivky: Akcie Statistika se kaţdý týden zabývá deseti tituly náhodně vybranými z nejlikvidnějších titulů obchodovaných na Burze cenných papírů Praha. Tabulky obsahují souhrn odhadů expertů uvedených v seznamu. Sloupec "Cena" uvádí pondělní kurz vybraných titulů, ze kterého při svých odhadech experti vycházeli. S touto hodnotou budou odhady expertů po uplynutí období jednoho či šesti měsíců porovnávány pro vyhodnocení úspěšnosti. Sloupec "Atraktivita" uvádí váţený průměr počtu jednotlivých názorů a můţe nabývat hodnoty od -100 do +100. Počet názorů "Prodat", "Koupit" atd. je publikován v dalších sloupcích.

6.2 Vysvětlivky: Úrokové sazby Sloupec "Aktuální hodnota" jednotlivých ukazatelů uvádí hodnotu sledovaných ukazatelů k datu počátku týdne, ze které při svých odhadech experti vycházeli. S touto hodnotou budou odhady expertů po uplynutí období jednoho či šesti měsíců porovnávány pro vyhodnocení úspěšnosti. V dalších sloupcích tabulky jsou uvedeny souhrnné výsledky odhadů jednotlivých expertů uvedených v seznamu, kde "Medián" je číslo, které leţí uprostřed podle velikosti uspořádaného souboru odhadů a "Interval odhadů" uvádí minimální a maximální odhad souboru. Sloupce "Růst/Pokles" udávají počet expertů předpokládajících, ţe daná hodnota v uvaţovaném období vzhledem k aktuální hodnotě vzroste (koruna posílí), resp. poklesne (koruna oslabí atd.). 45

45

Hodnocení mají formu nezávazných názorů, zda určitý cenný papír by bylo vhodné koupit, či prodat s

ohledem na předpokládaný vývoj v příštím jednom měsíci a půl roce. Skutečnost se však můţe velmi podstatně lišit od odhadu expertů.

Jak změnila krize index finančního rozvoje ve světě? Globální finanční centra (USA, Velká Británie) jsou nadále v ţebříčku indexu finančního rozvoje46 na předních místech. Jejich hodnocení se však zhoršilo. Náskok před ostatními zeměmi se sníţil. Česko patří mezi několik málo zemí, jejichţ hodnocení za rok 2009 je lepší neţ za rok 2008. Finanční krizi nadále pociťují ve většině světových finančních systémech. Ţijeme v globálně propojené ekonomice. Financial Development Index pravidelně sestavovaný Světovým ekonomickým fórem hodnotí finanční systémy a kapitálové trhy ve vyspělých zemích. Analyzují se faktory finančního systému rozvoje a ekonomického růstu. Výsledný index většiny zemí za rok 2009 je vlivem krize horší neţ za rok 2008.

Česko – zlepšení indexu Výsledný index České republiky za rok 2009 je o 0,05 bodu vyšší neţ za rok 2008. Česká republika je jednou z mála zemí s meziročním zlepšením indexu. Dalšími zeměmi, které si polepšily jsou: Brazílie (o 0,15 bodu), Austrálie (o 0,15 bodu), Slovensko (o 0,05 bodu), Panama (o 0,03 bodu), Egypt (o 0,01 dobu). Nejvíce si naopak pohoršilo Německo (o 0,74 bodu) a USA (o 0,73 bodu).

Pokles Německa a Francie Citelně poklesl index Německa a Francie. Obě země vypadly z první desítky. Německo na 12. místo (v roce 2008 bylo třetí) a Francie na 11. místo (v roce 2008 byla šestá). První místo v hodnocení finančního rozvoje patří za rok 2009 Velké Británii. Hlavním důvodem je především relativně vysoká bankovní finanční aktivita. Druhé místo patří Austrálii. Aţ na třetím místě je USA (v roce 2008 to bylo první místo). Především kvůli horšímu skóre finanční stability a oslabení bankovního sektoru. Velká Británie a USA jsou na předních 46

Pravidelně sestavovaný Světovým ekonomickým fórem.

místech, přestoţe vykazují vyšší finanční nestabilitu neţ některé další země (např. Německo či Francie). Tradičně nejvyšší finanční stabilita je v Norsku a Švýcarsku. Šíře faktorů zohledňující finanční rozvoj je však natolik široká, ţe ostatní přednosti katapultují tyto země na přední místa ţebříčku. V dílčím hodnocení finanční stability jsou v první patnáctce např.: Chile, Malajsie, Mexiko či Brazílie.

Systém hodnocení Výsledný index zohledňuje 120 proměnných. Rozmanitost faktorů ovlivňujících finanční systémy jednotlivých zemí je velmi pestrá. Hodnotí se mimo jiné institucionální a podnikatelské prostředí, finanční stabilita, velikost a hloubka kapitálových trhů a další faktory. U kaţdé země jsou popsány silné i slabé stránky. Zpráva definuje finanční vývoj, politiky a instituce, které vedou k efektivnímu finančnímu zprostředkování, hluboký a široký přístup ke kapitálu a finančních sluţeb. Výsledný index tedy zachycuje všechny faktory, které dohromady přispívají k větší kvalitě a efektivitě poskytování finančních sluţeb (např.: legislativa, přístup podniků a občanů k různým formám kapitálu a finančních sluţeb, dostupnost úvěru, rizikového kapitálu,…). Tyto činnosti jsou zachyceny a hodnoceny v rámci sedmi pilířů: 1. institucionální prostředí (např. legislativa upravující finanční trhy, liberalizace finančního sektoru), 2. podnikatelské prostředí (např. lidský kapitál, daně, náklady na podnikání, infrastruktura), 3. finanční stabilita (např. měnová stabilita, stabilita bankovního sektoru, riziko státního dluhu), 4. bankovní finanční sluţby (např. velikost a účinnost trhu, zveřejňování finančních informací), 5. nebankovní finanční sluţby (např. pojištění, sekuritizace), 6. finanční trhy (např. trh s deriváty, devizový trh), 7. finanční přístup (např. přístup podniků a občanů k různým formám kapitálu, dostupnost úvěru).

Celkově patří České republice za uplynulý rok 33. místo, coţ je nejlepší umístění ze všech východoevropských zemí. Nejlepší hodnocení dostala Česká republika ve finanční stabilitě (16. místo). Nejhorší hodnocení má v pilíři nebankovních finančních sluţeb (50. místo). Další hodnocení České republiky v jednotlivých pilířích: finanční sluţby - 27. místo, finanční přístup - 27. místo, institucionální prostředí - 33. místo, finanční trhy - 33. místo, podnikatelské prostředí - 35. místo47.

47

GOLA, Petr. Jak změnila krize index finančního rozvoje ve světě?. Finance.cz [online]. 26.4.2010, [cit. 26.4.2010]. Dostupný z WWW: .

Závěr Ţádný český zákon nedefinuje pojem cenný papír, ale základní druhy cenných papírů jsou vyjmenovány v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Obchodováním s cennými papíry se zabývá zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálových trzích. Finanční dokumenty (cenné papíry) jsou jedním ze základních pilířů finančního systému a vyskytují se v celé řadě forem. Můţeme je klasifikovat podle mnoha kritérií, avšak klíčové je členění na majetkové a dluţnické cenné papíry. Akcie je nejčastějším cenným papírem, který je definován v obchodním zákoníku. Akcie můţe mít spoustu různých typů podle přidělených práv. Základními dluţnickými cennými papíry jsou dluhopisy, které jsou v české legislativě upraveny svým vlastním zákonem. Je to zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech. Finanční systém patří k nejvíce regulovaným oblastem ekonomiky. V posledních desetiletích dochází k institucionálnímu uspořádání dohledu v řadě zemí k významným změnám. V České republice máme od počátku roku 2006 integrovaný dohled v rámci centrální banky. Stejné institucionální uspořádání dohledu je i na Slovensku a v Irsku, v zemích EU ale převládá integrovaný dohled v samostatné a nezávislé instituci, tedy mimo centrální banku. Důvodem regulace trhu cenných papírů je snaha státu minimalizovat výskyt nelegálních obchodů, ne pouze ekonomické důvody. Trh cenných papírů patří mezi nejvíce regulované odvětví v ekonomikách vyspělých států. Regulatorní politika se v současné době zaměřuje na podporu vytvoření spravedlivého a plně konkurenčního investičního prostředí. Česká národní banka je orgánem, který vykonává dohled nad finančním trhem. Česká národní banka je řízena Ústavou České republiky a svou činnost vykonává v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy.

Seznam použité literatury DAVIS, Steven I. Investment banking : addressing the management issues. 1. Houndmills : Palgrave Macmillan, 2003. 182 s. ISBN 1-4039-0144-9. JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. 656 s. ISBN 978-80-247-2963-3. JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. Praha: Grada Publishing, 2009. 648 s. ISBN 978-80-247-1653-4. LEE, A.J. Klíče k pochopení cenných papírů. 1. Praha: Victoria Publishing, 1993. 124 s. ISBN 80-85605-59-7. MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 1. Praha: Ekopress, 2002. 459 s. ISBN 80-8611955-6. POLOUČEK, Stanislav, et al. Peníze, banky, finanční trhy. 1. Praha: C.H.Beck, 2009. 415 s. ISBN 978-80-7400-152-9. REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. 1. Ostrava: KEY Publishing, 2008. 559 s. ISBN 97880-87071-87-8. SEKERKA, Bohuslav. Cenné papíry a kapitálový trh. 1. Praha: Profess, 1996. 179 s. ISBN 80-85235-41-2. VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 1. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2007. 704 s. ISBN 978-80-7357-297-6. WEISS, D.M. Kniha o cenných papírech. 1. Praha: Victoria Publishing, 1995. 313 s. ISBN 80-85605-56-2.

Seznam internetových zdrojů www.cnb.cz www.cesr-eu.org www.mesec.cz www.finance.cz www.penize.cz www.mfcr.cz www.bcpp.cz www.cennypapir.cz www.trhy.penize.cz

Seznam příloh Příloha A:

Vzor: Akcie na majitele

Příloha B:

Vzor: Dluhopis

Příloha C:

Vzor: Prozatimní list

Příloha D:

Seznam licencovaných obchodníků s cennými papíry

Příloha A Vzor- Akcie na majitele

Příloha B Vzor-Dluhopis na jméno

Příloha C Vzor: Prozatímní list

Příloha D Seznam licencovaných obchodníků s cennými papíry Název společnosti A&CE Global Finance AKCENTA CZ ATLANTA SAFE ATLANTIK finanční trhy Bank of Tokyo-Mitsubishi BH Securities BRE Bank Brokerjet České spořitelny CALYON CAPITAL PARTNERS Citfin - Finanční trhy Citibank Europe Colosseum COMMERZBANK Aktiengesellschaft Conseq Investment Management CYRRUS CYRRUS CORPORATE FINANCE Česká spořitelna Českomoravská záruční a rozvojová banka Československá obchodní banka ČSOB Asset Management Deutsche Bank Aktiengesellschaft EFEKTA CONSULTING FINANCE Zlín Fio, burzovní společnost Fortis Bank GE Money Bank Generali PPF Asset Management Global Brokers HSBC Bank ING Bank ING Investment Management J & T BANKA JER Real Estate Advisors Jung, DMS & Cie KEY INVESTMENTS www.keyinvestments.eu Komerční banka LBBW Bank CZ Merx Oberbank Patria Direct

www stránky gf.ace.cz fx.akcenta.eu www.atlanta.cz www.atlantik.cz www.nl.bk.mufg.jp www.bh-securities.cz www.mbank.cz www.brokerjet.cz www.calyon.cz www.capart.cz www.citfin.cz www.citibank.cz www.colosseum.cz www.commerzbank.cz www.conseq.cz www.cyrrus.cz www.cyrrus.cz/ccf www.csas.cz www.cmzrb.cz www.csob.cz www.csobam.cz www.db.com/czechrepublic www.efekta.cz www.financezlin.cz www.fio.cz www.merchant.fortisbank.com www.gemoneybank.cz www.ppf.cz www.globalbrokers.cz www.hsbc.cz www.ing.cz www.ingfondy.cz www.jtbank.cz www.jer.com www.keyinvestments.cz www.trading.kb.cz www.lbbw.cz www.merx-as.cz www.oberbank.cz www.patria-direct.cz

Patria Finance Pioneer Asset Management PPF banka PRIVAT BANK PROVENTUS Finance Raiffeisenbank RSJ SARF Saxo Bank The Royal Bank of Scotland UniCredit Bank Volksbank Všeobecná úverová banka Wallich & Matthes WOOD & Company Financial Services X-TRADE BROKERS

www.patria-finance.cz www.pioneer.cz www.ppfbanka.cz www.privatbank.at www.proventus.cz www.rb.cz www.rsj.cz www.sarf.cz www.saxobank.cz www.rbs.cz www.unicreditbank.cz www.volksbank.cz www.vub.cz www.wallich.cz www.wood.cz www.xt