Reforma Mezinárodního měnového fondu

Bankovní institut vysoká škola Praha

Reforma Mezinárodního měnového fondu Diplomová práce

Bc. Kristýna Mandíková

Duben 2013

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančnictví a ekonomických disciplín

Reforma Mezinárodního měnového fondu Diplomová práce

Autor:

Bc. Kristýna Mandíková Finance

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Jana Marková, CSc.

Duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze, dne 30.4.2013

Bc. Kristýna Mandíková

Poděkování: Děkuji Ing. Kateřině Lučanové a Ing. Petru Sedláčkovi, Ph. D. za přínosné informace, které jsem od nich obdrţela jako podklad pro zpracování mé práce a také děkuji své rodině za jejich podporu během zpracování této práce.

Anotace Finanční krize přispěly k reformě Mezinárodního měnového fondu. Tyto popisuje hlavní část práce. Poté následují připravované reformní kroky. Cílem diplomové práce je popsat a zhodnotit, zda dosud realizované reformní kroky jsou dostačující k tomu, aby si Fond uhájil své místo v mezinárodním měnovém systému. Také je doporučena reforma členských kvót a governance, posílení dohledu, navýšení zdrojů a spolupráce s regionálními uskupeními. Klíčová slova: Mezinárodní měnový fond, finanční krize, reforma členských kvót

Annotation Financial crisis contributed to the reform of the International Monetary Fund, as described in the main body of the thesis. Thereafter, there are described further prepared steps of the IMF reforms. Main aim of the master thesis is to describe and evaluate, whether accomplished steps are sufficient for the Fund to retain and defend its place in international monetary system. The reform of the quota shares and governance is recommended, as well as strenghtening of the survillance, increase of the resources and cooperation with regional grouping. Key words: International Monetary Fund, financial crisis, reform of the quota shares

OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................ 8 1.1.

ZALOŢENÍ FONDU ................................................................................... 11

1.2.

CÍLE FONDU .............................................................................................. 12

1.3.

BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM ............................................ 14

1.3.1. Členské kvóty .......................................................................................... 15 1.3.2. Zvláštní práva čerpání .............................................................................. 16

2.

1.4.

PÁD BRETTONWOODSKÉHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU ..................... 17

1.5.

DLUHOVÁ KRIZE 80. LET 20. STOLETÍ ................................................ 19

1.6.

ROZPAD SOVĚTSKÉHO SVAZU ............................................................ 20

REFORMNÍ

KROKY

MEZINÁRODNÍHO

MĚNOVÉHO

FONDU

V REAKCI NA FINANČNÍ KRIZE .................................................................................... 21 2.1.

MEXICKÁ KRIZE ...................................................................................... 21

2.1.1. Opatření pro posílení prevence krizí ........................................................ 22 2.1.2. Standardy transparentnosti ....................................................................... 23 2.1.3. Liberalizace kapitálového účtu ................................................................ 25 2.1.4. Prevence krizí po mexické krizi............................................................... 25 2.1.5. Mechanismus nouzového financování ..................................................... 27 2.2.

ASIJSKÁ KRIZE ......................................................................................... 27

2.2.1. Doplňková rezervní facilita ..................................................................... 29 2.2.2. Kontingentní úvěrová linka ..................................................................... 29 2.2.3. Standardy transparentnosti ....................................................................... 29 2.3.

NÁSLEDUJÍCÍ FINANČNÍ KRIZE A REAKCE FONDU ........................ 30

2.3.1. Ruská krize .............................................................................................. 30 6

2.3.2. Krize v Ekvádoru ..................................................................................... 30 2.3.3. Krize v Argentině..................................................................................... 31

3.

4.

2.4.

MORÁLNÍ HAZARD.................................................................................. 32

2.5.

KONDICIONALITA ................................................................................... 33

REFORMA ČLENSKÝCH KVÓT .................................................................. 35 3.1.

STAV ČLENSKÝCH KVÓT A MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE35

3.2.

14. VŠEOBECNÁ REVIZE KVÓT............................................................. 38

3.3.

NOVÝ MODEL PRO VÝPOČET KVÓT ................................................... 41

DALŠÍ REALIZOVANÉ A PŘIPRAVOVANÉ REFORMNÍ KROKY ...... 45 4.1.

PŘIPRAVOVANÉ REFORMNÍ KROKY .................................................. 58

4.1.1. Reforma členských kvót a governance .................................................... 58 4.1.2. Sankční poplatek za nerealizaci doporučení Fondu ................................. 58 4.1.3. Zveřejňování měnových kurzů ................................................................ 59 4.1.4. Zdroje Fondu............................................................................................ 59 4.1.5. Globální stabilizační mechanismus ......................................................... 60 VÝSLEDKY ................................................................................................................ 61 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 69 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ...................................................................... 72 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A GRAFŮ.................................................... 79

7

ÚVOD Mezinárodní měnový fond (dále jen „Fond“) je významnou světovou institucí, která je přidruţená k OSN a jejímţ cílem je udrţování mezinárodní měnové spolupráce, podpora stability měnových kurzů a pomoc státům, které se dostaly do hospodářských potíţí a mají problémy s platební bilancí. V současné době Fond sdruţuje 188 zemí. Cílem této práce je popsat a zhodnotit, zda dosud realizované a připravované reformní kroky jsou dostačující k tomu, aby si Fond uhájil své místo v mezinárodním měnovém systému. Zaloţení Fondu je datováno do roku 1944, kdy se na konferenci v americkém městečku Bretton Woods sešli zástupci 45 zemí světa, aby vytvořili nový měnový systém. Všem bylo jasné, ţe v době, kdy se řada zemí potýká s dopady druhé světové války a snaţí se o obnovu svých zpustošených ekonomik, je potřeba vytvořit instituci, která bude mít za úkol uspořádání mezinárodních měnových vztahů a která bude zastřešovat světový ekonomický systém. V červenci roku 1944 došlo k podpisu dohod, které znamenaly zaloţení dvou institucí – Mezinárodního měnového fondu a Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj. Role Mezinárodního měnového fondu se od jeho zaloţení značně změnila. Původní role Fondu byla spíše pasivní a jeho hlavním úkolem byl dohled nad udrţováním pevného měnového kurzu ve stanoveném pásmu oscilace a poskytování potřebné likvidity členským zemím při krátkodobých problémech s platební bilancí. V roce 1971 však došlo ve většině zemí ke zrušení pevného měnového kurzu, který byl nahrazen systémem volně pohyblivých měnových kurzů (tzv. floating), v rámci kterého je hodnota jednotlivých národních měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád. Díky těmto změnám začala existence Fondu postupně ztrácet smysl. Fond nadále fungoval jako konzultační, poradenský a dozorový orgán, který poskytoval krátkodobé půjčky. Změna nastala aţ v 80. letech, kdy se řada zemí potýkala s dluhovou krizí, a Fond dostal příleţitost k větší činnosti. Řadě zemí poskytl finanční prostředky k překonání těţkého období, které zrovna proţívaly. Mezi hlavní činnosti Fondu patří zejména dohled nad mezinárodními finančními trhy a pomoc členským zemím s řešením jejich hospodářských problémů.

8

Diplomová práce je rozdělena do čtyř částí. První kapitola této práce popisuje důvody, které vedly ke vzniku Fondu, jaká byla situace ve světové ekonomice na konci druhé světové války a co bylo cílem konference v americkém městečku Bretton Woods. Dále zde bude zmíněn stav světové ekonomiky v době ropných krizí v 70. letech, dluhové krize v 80. letech a situace 90. let, která jsou charakterizována rozpadem Sovětského svazu a přechodem zemí s centrálně plánovaným hospodářstvím na trţní ekonomiky. Druhá kapitola je zaměřena na hospodářské krize ve vybraných zemích, zejména v Mexiku a v Asii. Cílem této kapitoly je popsat příčiny, které vedly ke vzniku krizí, a popsat, jak se k nim Fond postavil a zda si z nich vzal nějaké ponaučení, které mělo vliv jeho budoucí fungování. Třetí kapitola se detailněji zabývá členskými kvótami a způsobem jejich výpočtu. Kvóty jsou tvořeny příspěvky členských zemí a tvoří finanční zdroj Fondu. Platí, ţe čím více země přispívá, tím více si můţe půjčit. Výše členské kvóty rovněţ určuje hlasovací sílu dané země v rámci Fondu. Členské kvóty jsou aktuálním tématem, o kterém jiţ několik let vedou členské země diskuzi. Zejména rychle se rozvíjející ekonomiky a některé rozvojové země poţadují spravedlivější přerozdělení kvót, které by lépe reflektovalo jejich ekonomický vzestup. Čtvrtá kapitola je zaměřena na jiţ realizované a připravované reformní kroky Fondu kde u realizovaných opatření jsou popsány mimo jiné instrumenty, které Fond pouţívá k provádění finanční pomoci či mechanismy, které byly spuštěny za účelem urychlení získání finančních prostředků v době krize. V roce 2009 byly rovněţ uskutečněny kroky, které vedly k rozšíření finančních zdrojů Fondu. Na podzim roku 2012 proběhlo výroční zasedání Rady guvernérů v Tokiu, na kterém se diskutovalo o navrhovaných změnách. Jednání přinesla dohodu o konstituenci. V současné době je nutno se shodnout zejména na reformních krocích pro výpočet členských kót. Kompletnější porozumění problematiky reformních kroků Fondu bylo vyjádřeno deskriptivním popisem relevantního historického vývoje Fondu aţ do současnosti. Poté je provedena analýza těchto reformních kroků. V poslední části výsledků jsou také popsány otevřené úkoly, na které by měl Fond v blízké době zaměřit, aby si udrţel své místo v mezinárodním systému.

9

Metodologie výzkumu si vyţádala shromáţdění relevantních dat ze specifických dokumentů, které byly informativního typu či analytické studie. Při sběru dat byly pouţity především primární zdroje a bylo také provedeno interview s panem Ing. Petrem Sedláčkem, Ph. D.1, které bylo hlavním podkladem pro analýzu, jejíţ výsledky se objevují především v kapitole Připravované reformní kroky a Výsledky. Informace pouţité ve výzkumu jsou především ze zdrojů z internetových stránek Mezinárodního měnového fondu (www.imf.org), protoţe jsou aktuální a obsahují nejpřesnější informace o dané problematice.

1

pracovník České národní banky v odboru EU a mezinárodních organizací

10

1. POSTAVENÍ MEZINÁRODNÍHO MĚNOVÉHO FONDU V HISTORICKÝCH SOUVISLOSTECH 1.1. ZALOŢENÍ FONDU Nutnost vytvoření úzké měnové spolupráce a vzniku instituce, která by umoţnila stabilnější měnový systém a měla na starosti měnovou spolupráci, se začala objevovat jiţ od konce první světové války. V roce 1918 na mírové konferenci v Paříţi předloţil americký prezident Woodrow Wilson 14-ti bodový návrh plánu na obnovu prosperity zemí a zajištění světového míru. Klíčové části jeho plánu však byly při podpisu Versailleské smlouvy vypuštěny. Období po 1. světové válce bylo ve znamení započetí celosvětové hospodářské krize, které bylo charakterizováno problémy s mezinárodním finančním a platebním systémem, dále docházelo k útlumu produkce, coţ mělo za následek růst nezaměstnanosti. Hodnota peněz poklesla a poptávka po zlatě, které jednotlivé státy začaly hromadit, se zvyšovala. Systém volné směnitelnosti měn za zlato přestal být pro mnohé země vhodný, a proto od něj postupně ustupovaly. Měny začaly devalvovat. „Mezi jednotlivými zeměmi tak došlo k destabilizaci dlouhodobých pevných směnných kurzů, která vedla k nedostatku peněz pro platební účely a k následnému poklesu intenzity finančních vztahů mezi zeměmi.“2 Ve snaze zmírnit tyto dopady a uchránit domácí ekonomiku došlo v mnoha zemích k zavedení protekcionistických opatření. „Hodnota mezinárodního obchodu poklesla v letech 1929 – 1932 o 63 %, coţ mělo negativní dopad na celkovou ekonomickou situaci v jednotlivých zemích.“3 Chyběla zde tedy jakákoli hlubší spolupráce zemí a nebyla zde i ţádná významná nadnárodní instituce, která by na sebe převzala úkol vytvoření nového měnového systému. V reakci na tyto uvedené problémy se začala postupně objevovat myšlenka zřízení stálé instituce, která by dohlíţela na dodrţování dohodnutých principů mezinárodní měnové spolupráce a pomohla lépe čelit globálním ekonomickým hrozbám, jakým hospodářské krize zcela jistě jsou.

2

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond ve 21. století, str. 3

3

Tamtéţ str. 3

11

Změna nastala v červenci roku 1944, kdy se na konferenci v americkém městě Bretton Woods sešli zástupci 44 zemí. Této konferenci však předcházela celá řada sloţitých jednání a teprve po dvou letech, v průběhu kterých se promýšlely jednotlivé body, došlo k samotné konferenci. Po této konferenci byly ustanoveny instituce Mezinárodní měnový fond (dále jen Fond) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj. Při vzniku těchto institucí byly zvaţovány dva návrhy na uspořádání měnových vztahů po druhé světové válce – Keynesův (britský návrh) a Whiteův (americký návrh). Oba návrhy shodně předpokládaly zavedení stálé instituce podporující mezinárodní měnový systém, v dalších směrech se však lišily. Americký plán hájil zájmy věřitelské země a navrhoval vytvoření nové instituce – Stabilizačního fondu (SF), který by byl tvořen vklady členských zemí. Hlavním úkolem SF by bylo poskytování krátkodobých úvěrů členským zemím za účelem vyrovnání jejich platební bilance. Výše úvěru by byla limitována – maximálně 200 % členské kvóty. Parita národních měn měla být vyjádřena ve zlatě nebo v měnové jednotce zvané unitas, přičemţ k její změně mohlo dojít pouze se souhlasem SF. Kromě vytvoření SF White dále plánoval zaloţení Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj, jejímţ cílem by bylo poskytování dlouhodobých investičních úvěrů. Naopak Keynesův plán hájil země dluţnické a na základě jeho návrhu mělo dojít k zaloţení mezinárodní clearingové unie, která by byla institucí bankovního typu s úvěrovou kapacitou ve výši 25 mld. USD. „U této instituce měla mít kaţdá členská země svůj účet, vedený v měnové jednotce nazvané bancor, které sice byla definována ve zlatě, ale nebyla za zlato směnitelná.“4 Keynes ve svém návrhu rovněţ prosazoval zavádění nových devizových omezení, zatímco White ve svém plánu uvaţoval o jejich odstranění. Na brettonwoodské konferenci byl nakonec prosazen americký koncept fungování Fondu. Stanovy Mezinárodního měnového fondu, známé rovněţ jako Články dohody (The Articles of Agreement), vešly v platnost dne 27. prosince 1945. Vlastní činnost Fondu byla zahájena aţ 1. 3. 1947.

1.2. CÍLE FONDU Základní cíle Fondu definované v článku 1 Dohody jsou následující:

4

MARKOVÁ J. Mezinárodní měnová spolupráce, str. 22

12

„podporovat mezinárodní měnovou součinnost stálou institucí, která zabezpečí mechanismus konzultací a spolupráce v mezinárodních měnových otázkách členských zemí; usnadňovat rozmach a vyrovnaný růst mezinárodního obchodu a přispívat tak k podpoře a udrţování vysokého stupně zaměstnanosti a reálného důchodu i k rozvoji výrobních zdrojů všech členů jakoţto prvořadých cílů hospodářské politiky; podporovat kursovou stabilitu, udrţovat řádná devizová ujednání mezi členy a zabraňovat konkurenčnímu znehodnocování měny; napomáhat při ustanovení mnohostranné soustavy plateb pro běţné transakce mezi členy a při odstraňování devizových omezení, která brání rozvoji světového obchodu; dodávat členům důvěru tím, ţe jim budou za přiměřených jistot dočasně přístupné všeobecné zdroje Fondu, a poskytovat jim takto moţnost napravit poruchy ve vyrovnanosti jejich platebních bilancí, aniţ by se Fond uchyloval k opatřením škodlivým národní či mezinárodní prosperitě; v souladu s tím, co bylo uvedeno, zkracovat trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů“5 V průběhu svého fungování musel Fond reagovat na významné změny na mezinárodních finančních trzích a pomáhat členským zemím postiţeným krizí s řešením jejich problémů. „Z těchto důvodů se jeho aktivita postupně rozšířila i do dalších oblastí a v současné době se vedle sledování původních cílů zaměřuje i na: řešení problémů nedostatečné mezinárodní likvidity; pomoc při řešení problémů zadluţenosti rozvojových zemích; pomoc při řešení finančních krizí; výzkumně informační a poradenská činnost.“6 Původní stanovy byly poprvé zásadně změněny na základě Dohody o zvláštních právech čerpání, uzavřené v Rio de Janeiru v roce 1967 (s účinností od 28. 7. 1969) a podruhé Dohodou o reformě mezinárodního měnového systému podepsané v Kingstonu na Jamajce v roce 1976 (s účinností od 1. 4. 1978).“ 7 Třetí dodatek upravující vztahy se zeměmi, které

5

MARKOVÁ J. Reforma Mezinárodního měnového fondu je nevyhnutelná, str. 8

6

MARKOVÁ J. Mezinárodní měnová spolupráce, str. 28

7


13

neplní své závazky vůči Fondu a s Fondem nespolupracují, vešel v platnost v roce 1992. V roce 2009 došlo na základě dodatku k nové emisi SDR. Poslední dodatek byl odsouhlasen dne 15. 12. 2010, kdy se jednalo o reformu řízení Fondu a mimo jiné i reformu členských kvót.

1.3. BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM Brettonwoodský měnový systém byl zaloţený na reţimu pevných měnových kurzů. Podstatou systému byl závazek členských zemí udrţovat kurz své národní měny ve vazbě na zlato a dolar při pevně stanoveném kurzu 35 USD za jednu trojskou unci. Mezi hlavní principy brettonwoodského měnového sytému, jejichţ dodrţování mělo vést k dosaţení kurzové stability, patřily: „povinnost členských zemí vyjadřovat měnovou paritu v USD nebo ve zlatě; povinnost členských zemí konzultovat s Fondem kaţdou změnu měnové parity přesahující 10 % parity původně schválené; povinnost členských zemí provádět vzájemné devizové operace a transakce pomocí tzv. pevných měnových kurzů, tj. kurzů, které se odchylují od uvedené základní parity maximálně v rozpětí ± 1 % (tzv. oscilační pásmo).“8 Předpokládalo se, ţe v případě potřeby udrţení kurzu měny v pásmu oscilace, centrální banky členských zemí budou provádět intervenční obchody (nakupovat a prodávat dolarová aktiva, která měla ve svých rezervách). V situaci, kdy se členská země dostala do potíţí s udrţením kurzu své měny v oscilačním pásu, mohlo se souhlasem Fondu dojít k úpravě parity její měny a k přizpůsobení měnového kurzu. Po druhé světové válce to byly USA, které drţely 70 % všech zlatých rezerv a mohly s jistotou definovat zlatou paritu dolaru. Fixní kurzy měly podle předpokladů usnadnit rostoucí objem obchodů a případné změny kurzů měly být odsouhlaseny na mezinárodní úrovni. Prostřednictvím Marshallova plánu byla poskytována finanční pomoc válkou zničené Evropě a Japonsku. Tato pomoc byla v amerických dolarech, vůči nimţ země začaly vyhlašovat paritu svých měn.

8

MARKOVÁ J., Mezinárodní měnová spolupráce, str. 40

14

Brettonwoodský měnový systém dlouho dobu dobře fungoval. „Převládala kurzová stabilita, obchod se rychle rozvíjel a byl snadno financován dolary, které byly nejdříve poskytovány v rámci Marshallova plánu a později byly hrazeny americkými obchodními deficity a z toho pramenícími kapitálovými toky.“9 Role Fondu byla v prvopočátcích z hlediska mezinárodního pohledu velmi malá a poskytování finančních prostředků bylo sporadické a za velmi přísných podmínek. Fond zapůjčoval finanční prostředky krátkodobě. To způsobilo, ţe jeho schopnost ovlivňovat hospodářskou politiku členských zemí byla nepatrná, s čímţ pak souvisela i jeho malá důvěryhodnost. 1.3.1. Členské kvóty Kaţdá členská země potýkající se s ekonomickými problémy můţe poţádat Fond o poskytnutí finančních prostředků, které by napomohly jejich situaci řešit. Podmínkou pro čerpání těchto finančních zdrojů je přijmutí různých opatření v oblasti hospodářské politiky. Aby Fond mohl prostředky postiţeným zemím poskytovat, musí zdroje odněkud získat. Za tímto účelem byly zavedeny členské kvóty, coţ jsou příspěvky členských zemí v SDR (Special Drawing Rights – viz dále), které tvoří podstatnou část finančních zdrojů Fondu. Kaţdý členský stát má přiřazenou určitou kvótu, která určuje maximální finanční závazek daného státu vůči Fondu (25 % musí být splaceno v SDR nebo v jedné z měn, ze kterých se SDR odvozují, a zbytek je splacen v měně daného státu.) V případě ţe do Fondu vstoupí nová země, která ještě nemá přiděleno SDR, splácí tyto prostředky v amerických dolarech nebo v jiné konvertibilní měně, podle domluvy s Fondem. Výše kvóty odráţí relativní pozici daného státu ve světové ekonomice. Vzorec pro výpočet členské kvóty je dán váţeným průměrem výše HDP (0,5), míry otevřenosti (0,3), ekonomické variability (0,15) a míry mezinárodních rezerv (0,05). K revizi kvót dochází kaţdých 5 let a v rámci přezkoumání můţe dojít jak k jejich navýšení, tak k jejich přerozdělení mezi členskými zeměmi. Kaţdou změnu musí odsouhlasit alespoň 85 % hlasů členských zemí.

9


15

Členské kvóty mají rovněţ svůj význam při rozhodování o hlasovací síle členských zemí. Kaţdá členská země má počet hlasů odpovídající výši její členské kvóty. Platí, ţe čím je kvóta vyšší, tím větší jsou i hlasovací práva dané země. Bez ohledu na to, jak vysokou má země členskou kvótu, má kaţdý určitý počet základních hlasů a k tomu jeden hlas za kaţdých 100 000 SDR členského podílu. Donedávna platilo, ţe kaţdá členská země měla 250 základních hlasů. V roce 2008 však byla přijata reforma, na základě které je současná výše základních hlasů trojnásobkem původní hodnoty (750). Více se členskými kvótami zabývá třetí kapitola. Přestoţe Fond zvyšoval své zdroje financování navyšováním členských kvót, začaly v 60. letech 20. století narůstat obavy, zda jsou tyto zdroje dostatečné. Z tohoto důvodu došlo v roce 1962 k uzavření Všeobecné dohody o zápůjčce (General Arrangement to Borrow), v rámci které se skupina 10 průmyslových zemí rozhodla Fondu půjčit 6,344 mld. SDR. V roce 1983 došlo k jejímu rozšíření na 17 SDR a Dohoda byla rovněţ doplněna o podíl Saudské Arábie ve výši 1,5 mld. SDR. Všeobecná dohoda o zápůjčce jiţ byla desetkrát vyuţita, naposledy v roce 1998 pro Rusko. V 50. a 60. letech se světová ekonomika střetla s problémem nedostatku likvidity, jehoţ důsledkem mohly být váţné problémy s rozvojem obchodu a hospodářského růstu. Proto představitelé Fondu navrhli vytvoření zvláštních práv čerpání (Special Drawing Rights – SDR), které měly doplnit zlaté a dolarové rezervy členských zemí. „Po několika diskuzích došlo v roce 1969 k souhlasu vytvořit SDR a během let 1970 – 1972 bylo poprvé alokováno mezi členské země na posílení jejich devizových rezerv 9,35 mld. SDR.“10 1.3.2. Zvláštní práva čerpání Zvláštní práva čerpání (SDR) se přidělují členům Fondu na základě výše členské kvóty. Jedná se o měnovou a účetní jednotku, která tvoří základní mezinárodní rezervní aktivum Fondu a odvozuje se od průměrné hodnoty čtyř mezinárodních měn: amerického dolaru, japonského jenu, eura a libry šterlingů; tedy od hodnoty měn zemí, které jsou nejvíce zapojeny do globálního obchodního systému. SDR jsou potenciálním právem jejich drţitelů na volně směnitelné měny členů Fondu. Toto aktivum bylo vytvořeno na podporu brettonwoodského systému pevných měnových

10

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století str. 8

16

kurzů v roce 1969, tedy v období, kdy zásoba zlata a dolaru začala být pro rozvoj světového obchodu nedostatečná. Pár let na to však došlo k pádu brettonwoodského měnového systému a k zavedení plovoucího reţimu měnových kurzů, coţ mělo za následek sníţení potřeby po SDR. V současnosti SDR plní funkci doplňkového rezervního aktiva a slouţí jako účetní jednotka pro Fond a některé jiné mezinárodní organizace.11

1.4. PÁD BRETTONWOODSKÉHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU Začátkem 70. let došlo k zásadním změnám ve fungování Fondu, coţ souviselo i se změnou postavení amerického dolaru, na němţ spočíval mezinárodní měnový systém. Od počátku 60. let začalo postupně docházet k oslabování dolaru, objevovaly se tendence k jeho znehodnocování, k růstu nedůvěry v něj a k následnému útěku ke zlatu. Hlavní příčinou této skutečnosti bylo prohlubující se pasivní saldo platební bilance způsobené rostoucí inflací či sniţováním konkurenceschopnosti amerických produktů na světových trzích. Kolem roku 1964 vyšlo najevo, ţe pohledávky vůči zlatu v USA převyšují zlaté krytí dolaru. Kdyţ cena zlata převýšila paritu kupní síly, vyhlásil prezident Richard Nixon dne 15. srpna 1971 zrušení zlaté parity amerického dolaru. To postupně vedlo k opuštění původních mechanismů vytvořených v Bretton Woods a zavedení mechanismu nového. Dalším elementem, který sehrál svou roli v době krize, byla rozdílná míra inflace v jednotlivých zemích, která tlačila na kurzové parity. Výsledkem byla devalvace libry (v roce 1967) a francouzského franku (v roce 1969) a revalvace německé marky. Následně devalvovaly i ostatní měny. Záhy (do roku 1975) přestal být systém fixních kurzů naprosto funkčním a zlato bylo demonetizováno. Nové mechanismy spočívaly v měnové spolupráci na základě dohody podepsané v Kingstonu na Jamajce, platné od roku 1978. „Mohlo jít o systém pevných nebo pohyblivých kursů, opírajících se o ústřední kursy s vazbou na SDR, individuální měnový koš nebo nějakou volně směnitelnou měnu.“12 Vyjadřování měnové parity ve zlatě jiţ nebylo nadále povoleno.

11

IMF: Special Drawing Rights, Factsheet

12


17

Hlavním cílem Fondu bylo do této doby především zajištění fungování pevných měnových kurzů. S pádem brettonwoodského měnového systému se tedy budoucí fungování Fondu zdálo velmi nejisté. Nicméně se jeho úloha zvýšila. Rozvoj soukromého mezinárodního kapitálového trhu v 70. letech 20. století přispěl sice k dlouhodobějšímu růstu, ale i ke krátkodobé nestabilitě. Fond se spolu s vládami členských zemí podílel na obnově ekonomického růstu a sníţení nestability a poskytoval finanční pomoci. V 70. letech 20. století propukly ropné krize a byla potřeba se s nimi vyrovnat. K tomu účelu byla v roce 1974 zřízená Ropná facilita, která měla zajistit pomoc postiţeným zemím k překonání ropného šoku. „Z celkového objemu prostředků poskytnutých Fondem v rámci této facility (6,9 mld. SDR) připadlo na rozvojové země pouze 50,4 %, zbytek šel na země vyspělé. Facilita byla zrušena v roce 1976.“13 Role Fondu jako instituce zajišťující finanční pomoc v tomto období sílila. V roce 1974 vznikla Rozšířená facilita (Extended Fund Facility), prostřednictvím níţ mohl Fond poskytnout pomoc zemím, které měly problémy s nerovnováhou platební bilance. Cílem této facility bylo zavedení střednědobých strukturálních reforem zaměřených na institucionální a ekonomické slabé stránky. Facilita je tříletá, s moţností případného prodlouţení o jeden rok. V roce 1976 byla zaloţena Strukturální vyrovnávací facilita (Structural Adjustment Facility), jejímţ úkolem bylo zajištění pomoci nejchudším rozvojovým zemím. Finanční prostředky byly čerpány z tzv. Svěřeneckého fondu, jehoţ zdrojem byly finanční prostředky získané z prodeje části zlatých rezerv Fondu (3,98 mld. USD). Aby země získala finanční prostředky, musela předloţit 3letý program na obnovu hospodářského růstu. Svěřenecký fond zanikl v roce 1981, kdy došlo k jeho vyčerpání. V 70. letech začal postupně upadat zájem o půjčky od Fondu. (Výjimku tvořily Velká Británie a Itálie, které čerpaly finanční prostředky od Fondu do počátku 80. let). Soukromé kapitálové trhy začaly být významným atributem ve financování mezinárodních plateb. Plovoucí kurzy napomáhaly absorbovat ekonomické šoky postiţených zemí.

13

MARKOVÁ J. Mezinárodní měnová spolupráce, str 70

18

1.5. DLUHOVÁ KRIZE 80. LET 20. STOLETÍ V 70. letech si země mající příjem z ropy ukládaly své mimořádné příjmy v bankách vyspělých zemí, které je pak poskytovaly rozvojovým zemím za velmi nízký úrok, zejména v Latinské Americe. Konec 70. let však pro rozvojové země znamenal konec těmto úvěrům, protoţe Spojené státy zvýšily úrokové sazby. Rozvojové země takové zvýšení nepředpokládaly a díky nevhodně nastavené expanzivní politice začaly mít problémy se stabilitou, která se v 80. letech vyvinula v první dluhovou krizi. U ekonomik Latinské Ameriky jako jsou Mexiko, Brazílie či Argentina se projevil prudký pokles hospodářského růstu. „Výsledkem byl nárůst dluhového břemene a negativní reakce věřitelů.“14 „Kombinace externích šoků – vysokých úrokových sazeb, zhoršení terms of trade a slabé poptávky v průmyslových zemích – spolu s neudrţitelnou domácí hospodářskou politikou způsobily, ţe řada rozvojových zemí nebyla schopna obsluhovat zahraniční dluh.“15 V srpnu 1982 se do této situace dostalo Mexiko, které bylo brzy následováno dalšími zeměmi. Bylo nutné zasáhnout a najít taková opatření, která by zabránila zhroucení celého finančního systému. Před vypuknutím dluhové krize nehrál Fond nijak významnou roli při řešení finančních krizí. Aţ díky této situaci dostal příleţitost k činnosti. Jiţ na konci roku 1982 byl schopen poskytnout Mexiku 3,6 mld. SDR, které mu umoţnily pokračovat v obsluze jeho dluhu. Dále poskytl Brazílii 5 mld. SDR a řadě dalších zemí finanční prostředky k překonání tohoto těţkého období. Přestoţe země obdrţely od Fondu pomoc, problémy s platební bilancí přetrvávaly. A tak Fond začal hrát aktivnější roli partnera při jednáních o restrukturalizaci dluhu mezi dluţníky a věřitelskými komerčními bankami. V podstatě se jednalo o to, ţe postiţená země přistoupila na podmínky stabilizačního programu vypracovanými Fondem a za to jim věřitelské banky zjemnily podmínky při splácení úvěru (např. formou prodlouţené splatnosti či sníţením úrokových sazeb). Tento postup v 80. letech 20. století zachránil mnoho zemí od vyhlášení platební neschopnosti. Řešení dluhové krize přišlo aţ ve chvíli, kdy si svět uvědomil, ţe bez sníţení dluhů nelze zajistit těmto rozvojovým zemím rovnováţný ekonomický růst. Řada z těchto zemí totiţ

14


15

Tamtéţ str. 10

19

neměla ani na splacení samotné jistiny. „Jediným moţným východiskem bylo skutečné odpuštění dluhu.“16 V roce 1989 se v USA zrodila myšlenka na podporu těchto zemí v podobě Bradyho plánu. Hlavním cílem plánu byla výměna bankovních půjček za dluhopisy s měkčími podmínkami splácení. Země se nejprve musely kvalifikovat k účasti a souhlasit se strukturálními reformami, aby se jejich ekonomiky staly udrţitelnými. V následujících šesti letech došlo ke sníţení zadluţenosti 21 rozvojových zemí vůči komerčním bankám v hodnotě vyšší neţ je 75 mld. amerických dolarů. Díky tomuto plánu byla uzavřena jedna kapitola dluhové krize. I po této krizi se Fond setkal s kritikou. Jednalo se především o to, ţe Fond především hájil zájmy věřitelů a průmyslových zemí na úkor zájmů zadluţených zemí. Kromě toho byl rovněţ kritizován za rozšíření rámce původních cílů oproti tomu, co bylo ustanoveno v Bretton Woods.17

1.6. ROZPAD SOVĚTSKÉHO SVAZU Období 90. let 20. století se vyznačuje především rozpadem Sovětského svazu, přechodem zemí s centrálně plánovaným hospodářstvím k trţním ekonomikám a vzniku nové generace krizí. Za 3 roky Fond zaznamenal největší nárůst členské základny za posledních 60 let. Ze 152 zemí byl konečný stav členské základny 172 zemí. Byla vytvořena Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj a Fond byl vyzván, aby poskytl poradenství zemím bývalého Sovětského bloku. To s sebou neslo nutnost navýšení počtu zaměstnanců a rozšíření jejich vzdělání o takové znalosti, díky kterým by byli schopni lépe řešit proces integrace postkomunistických zemí do světové ekonomiky. Úkolem Fondu byl pak posílený dohled nad těmito zeměmi. Dalším významným aspektem, ve kterém Fond hrál nezastupitelnou roli, byla finanční podpora státům předtím, neţ se jim podařilo vstoupit na světové kapitálové trhy. „Jak ukazují statistiky, v roce 1991 byl Fond skoro dominantním zdrojem externího financování těchto tranzitivních ekonomik, kdyţ poskytoval téměř 150 % čistých externích zdrojů.“18 Po roce 1992 nebyla finanční podpora jiţ tak důleţitá.

16


17

Tamtéţ str. 12

18

Tamtéţ str. 13

20

2. REFORMNÍ KROKY MEZINÁRODNÍHO MĚNOVÉHO FONDU V REAKCI NA FINANČNÍ KRIZE Krize od počátku 90. let, které postihly některé ekonomiky ve světě, byly výzvou nejen pro země jako takové, ale i pro Fond, jeţ si reakci na ně prošel jistým vývojem, který popisují následující podkapitoly, a musel přijmout různá opatření a reformy, jimiţ měl zlepšit své fungování.

2.1. MEXICKÁ KRIZE Na počátku 90. let se Mexiko zdálo být zdravou ekonomikou. Mělo dobře nastartovaný proces makroekonomické stabilizace a strukturálních reforem. Šlo především o reformy postavené na základě strategie růstu a sníţení státních intervencí v hospodářské oblasti. Do pozitivního ekonomického vývoje Mexika byly vkládány velké naděje, zejména pak z pohledu zahraničních investorů, jeţ přilákala atraktivita nově rozvíjející se ekonomiky. „Na přelomu let 1994 – 1995 vypukla váţná finanční krize v Mexiku, která se projevila v silném odlivu domácího i zahraničního kapitálu, sníţením devizových rezerv, znehodnocením měny a prudkým poklesem produkce.“19 To bylo doprovázeno velkým deficitem běţného účtu platební bilance. Ještě v roce 1993 se zahraniční investoři domnívali, ţe jsou jejich peníze v bezpečí. Avšak ekonomika nebyla tak prosperující, jak se zdála. Většina finančních prostředků byla drţena malým počtem obyvatelstva, naopak mnoho lidí bylo zasaţeno chudobou. Docházelo tak k sociálním nepokojům v zemi a politické nestabilitě. Odborníci se nemohou shodnout nejen na tom, jestli se krize dala předpovědět, ale i na jejich příčinách a vlivu na mezinárodní ekonomický systém. Bylo zřejmé, ţe bez intervence Fondu nebude Mexiko schopné splatit své závazky včas. Fond ve spolupráci s Bankou pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements – BIS) připravil finanční pomoc ve výši 50 mld. USD, z nichţ 20 mld. poskytly Spojené státy, 10 mld. USD BIS, a 20 mld. USD poskytl Fond. Situaci se však uklidnit

19


21

nepodařilo a peso i nadále znehodnocovalo. Změna nastala aţ na počátku března 1995. Mexická vláda začala pracovat na stabilizačním programu, jehoţ cílem bylo zavedení opatření na zvýšení rozpočtových příjmů, omezení růstu mezd, zvýšení daní a sníţení výdajů. To ovlivnilo zastavení poklesu kurzu a úrokové sazby se začaly sniţovat. Tato krize je významným mezníkem ve fungování Fondu, protoţe Fond zde poskytl nejvyšší finanční pomoc v historii svého fungování. Krize zasáhla Mexiko velmi rychle a právě v této situaci se ukázalo, ţe Fond není dostatečně vybaven pro situace, kdy je potřeba se potýkat s náhlým a rozsáhlým uvolňováním finančních zdrojů. Na základě jednání skupiny G-7 v Halifaxu v roce 1995 byla navrţena nová opatření pro posílení prevence krizí, která se zakládala na prvcích transparentnosti, vyššího dohledu a zajištění dostatečných prostředků, které by vedly k zajištění efektivnějšího řešení krizí. 2.1.1. Opatření pro posílení prevence krizí Krize postihla řadu zemí jako je Brazílie, Argentina a Mexiko. To ovlivnilo i fungování Fondu. V souvislosti s tím byl v posledních dvou dekádách sestaven plán prevence a řešení krizí, jehoţ základem je dohled, finanční pomoc a technická asistence. Dohled je hlavním pilířem preventivních nástrojů Fondu a řadí se mezi fundamentální aktivity jeho činnosti. Smyslem dohledu je formou kaţdoročních konzultací s členskou zemí analyzovat hospodářský vývoj a tendence dané ekonomiky. Cílem je včasné rozpoznání varovných signálů blíţící se krize a upozornění státu na moţné problémy. 20 S ohledem na krizi v Mexiku byla efektivita těchto konzultací zpochybňována. Varovné signály nebyly včas rozpoznány a ekonomika Mexika se zdála být dlouho zdravá. Po podrobnějším zkoumání situace v Mexiku vyšlo najevo, ţe pochybení nebylo způsobené Fondem, ale vládou Mexika, která byla na velký deficit běţného účtu platební bilance a nadměrného mnoţství krátkodobých dluhopisů upozorňována. Mexická vláda však na tyto zprávy nereagovala. Rozhodně však Fond nemohl rozšířit zprávu o negativním vývoji Mexika, protoţe se jednalo o velmi citlivé informace. Prognostika krizí rovněţ nesplňovala očekávání. Neschopnost rozpoznat blíţící se krize byla znakem nevhodně zvolených sledovaných indikátorů. Analytici sledovali jen ty

20


22

indikátory, které upozorňovaly na pozitivní vývoj, a ostatních faktorů si nevšímali. Bylo zapotřebí sledovat i vývoj na kapitálovém účtu a další makroekonomické ukazatele. Přestoţe dohled měl být v některých aspektech rozšířen, k jeho skutečnému rozšíření došlo aţ s asijskou krizí, kdy byl zřízen pravidelný dohled. Vzrostl také zájem o multilaterální a regionální formy dohledu, který poskytuje informace týkající se vývoje celého mezinárodního měnového systému a jeho částí. S dohledem souvisí také transparentnost dat a dostupnost potřebných údajů. Díky transparentnosti mohou investoři lépe vyhodnotit všechna rizika spojená se svými investicemi. Naopak představitelé vlády jsou nuceni přijímat zodpovědná opatření. Také Fond začal být transparentní a začal publikovat své aktivity a ekonomické a politické situace zemí nejen na svých internetových stránkách, ale i v tištěné podobě. Na konci 90. let se Fond dohodl s členskými zeměmi, ţe bude zveřejňovat i výsledky kaţdoročních konzultací. Pokud představitelé vlády nechtěli, aby některé informace byly publikovány, museli o tom do třiceti dnů informovat svého výkonného ředitele. 2.1.2. Standardy transparentnosti Před krizí v Mexiku byl Fond spíše uzavřenou institucí a informace poskytované zeměmi nezveřejňoval. Otázky transparentnosti se před zaloţením Fondu diskutovaly, ale diskuze se týkaly jen informací, které byly poskytovány Výkonné radě. Počátkem roku 1948 přešla odpovědnost za jednání s členskými zeměmi od Výkonné rady na řadové pracovníky Fondu. Fond nepovaţoval za důleţité informace publikovat a sám své úkony povaţoval za čistě technické. Výtisky, které vydal, byly směřovány odborné veřejnosti. V roce 1963 začal Fond čtvrtletně vydávat časopis Finance & Development, ve kterém poskytoval informace o své působnosti a působnosti Světové banky. Od počátku roku 1970 začal vydávat IMF Survey, kde informoval o činnosti Fondu a mezinárodních měnových otázkách. Teprve začátkem 80. let vzniklo oddělení pro tisk a odbor pro vnější vztahy, které velmi napomohly zlepšit povědomí o Fondu. Od poloviny 90. let dochází k obrovským změnám, co se týče sdílení informací směrem k veřejnosti. Fond se stal otevřenou institucí, která informovala o svých aktivitách na svých nově zřízených internetových stránkách (www.imf.org). 21

21

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století str. 53 - 55

23

Investoři, ale i odborníci, se shodují na tom, ţe Mexická krize nemusela být tak rozsáhlá, kdyby bylo Mexiko více transparentní. V případě Mexika se investoři o ekonomické situaci dozvídali zprostředkovaně a nemohli jednoznačně určit, jak se situace bude vyvíjet. V roce 1995 byla zahájena Iniciativa pro šíření údajů (Data Dissemination Initiative), která měla zlepšit poskytování hospodářských a finančních dat účastníků transakcí na kapitálových trzích. Hlavním důvodem bylo zlepšení pozice země poskytující informace Fondu a tím i zlepšení její pozice na kapitálovém trhu a zajištění důvěry investorů prostřednictvím lepšího souhrnu o postavení ekonomik v daném čase. Od počátku roku 1996 se země mohly začít přihlašovat do Speciálního standardu pro šíření údajů (Special Data Dissemination Standard – SDDS). Informace poskytnuté zeměmi, které se zapsaly, byly následně vyvěšeny na internetových stránkách (Data Standard Bulletin Board). Kromě poţadovaných údajů musí země uvádět i metadata, coţ jsou metody zpracování jednotlivých dat, které jsou významné při jejich interpretaci. Při publikování dat je kladen důraz na rozsah, periodicitu a včasnost, jejich dostupnost pro veřejnost, korektnost poskytovaných údajů a integritu. První dva roky tento systém fungoval provizorně. Země však neměly prostředky k zajištění poţadovaných statistických údajů. Jednalo se zejména o rozvojové země, které ţádaly o pomoc a které ani neměly přístup ke kapitálovým trhům. Pro tyto země se v roce 1997 zřídil Všeobecný standard šíření údajů (General Data Dissemination Standard – GDDS). Standard měl zajistit výstavbu statistického systému pro tyto země. Šíření údajů nebylo povinností, ale zajišťoval pro členské země různé výhody.22 V roce 1998 byly vyvinuty tzv. Mezinárodní standardy a kodexy, do jejichţ soustavy patřily i standardy transparentnosti. Zpráva o dodrţování standardů a kodexů (Reports on Observance of Standards and Codes) je pak osvědčení o tom, ţe daná země dodrţování standardů splňuje. Tato zpráva zajišťuje zemi jistou důvěryhodnost. Oba standardy si na počátku svého fungování nenašly takovou oblibu jako v letech pozdějších. Zavedení transparentnosti vzbudilo pro její zakladatele velké nadšení. Domnívali se, ţe se tím zlepší i předcházení krizí. 23

22 23

ALEXANDER W. E., CADY J., GONZALES-GARCIA J. The IMF´s Data Dissemination Initiative After 10 Years, SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století str. 57

24

2.1.3. Liberalizace kapitálového účtu Liberalizace kapitálového účtu je jeden z cílů Fondu. Na počátku 90. let se pracovníci Fondu domnívali, ţe mezinárodní pohyb kapitálu můţe být pro světovou ekonomiku, včetně nově rozvíjejících se zemí, výhodný. Fond nemá mandát na podporu liberalizace kapitálového účtu, a proto uvaţoval o novelizaci Dohody. Liberalizace kapitálového účtu mohla zraňovat především nově rozvíjející se ekonomiky, kam také mířila většina zahraničních investic. Po mexické krizi zde však existovaly tendence kapitálové toky regulovat. Ačkoliv měl vliv kapitálových toků destabilizační účinky, představitelé Fondu usilovali o prosazení mandátu na jeho liberalizaci. Po vypuknutí asijské krize si to však rozmysleli. Kapitálová mobilita tak zůstala plně ve správě jednotlivých zemí podle jejich preferencí. 24 2.1.4. Prevence krizí po mexické krizi Ačkoli se odborníci snaţí krize odvrátit, jsou v mezinárodním měřítku stále přítomné. Je potřeba vyvinout takové prostředky, které by vedly k jejich sníţení. Proto je nutné mít k dispozici vhodně zvolenou strategii, která by byla schopna krize řešit a sniţovat rizika jejich dopadu a která by byla zaloţena na programu, který by zahrnoval ekonomické a strukturální přizpůsobení či poskytnutí finančních prostředků, o které by členská země mohla poţádat v případě problémů s negativní platební bilancí. Program přizpůsobení Prvním krokem v programu prevence krizí je nastavení vhodné hospodářské politiky. Aby se země kvalifikovala k přidělení úvěru, měla by přijmout reformní opatření. Nejedná se pouze o makroekonomické přizpůsobení, ale i o přijetí strukturálních a institucionálních reforem. Fond byl vládami kritizován za to, ţe jeho poţadavky jsou velmi detailní a ţe nejsou tím nejdůleţitějším k rychlé stabilizaci země. Program přizpůsobení má však za úkol odpovědět i na příčiny krize, aby se tak sníţila pravděpodobnost vzniku krize další. Krizové období mohou vlády vyuţít k prosazení citlivých reforem, jejichţ prosazení by jinak bylo problematické. Naopak, i přes moţnou nepopularitu těchto opatření, je cena za ponechání

24

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století str. 49 - 51

25

původních podmínek v době krize a nepřizpůsobení se mnohem vyšší neţ přijetí strukturálních a institucionálních reforem. 25 Zdroje Fondu Členské kvóty přestaly být dostatečným atributem při stanovení mezní hodnoty výše finančních prostředků. Jejich výše se postupem času sniţovala a přestala tak odpovídat ekonomickému postavení členských zemí. Fond měl za úkol toto pochybení napravit revizí a doplnit další hlediska. Jednalo se o dvojnásobné navýšení kvót, které by mohlo vyhovovat všem zemím, ale nakonec se v roce 1997 schválilo jejich navýšení o 45 %. Představitelé Fondu dobře věděli, ţe kdyby ve světové ekonomice propuklo více krizí najednou, Fond by neměl dostatek finančních zdrojů na jejich pokrytí. Jednou z moţností bylo navýšení finančních prostředků v rámci Všeobecné dohody o zápůjčce (General Arrangement to Borrow – GAB). Zatímco upsané členské kvóty jsou zdrojem financování Fondu, GAB je smlouva, na základě které jsou poskytovány finanční prostředky pro 38 členských zemí a institucí v případech, kdy je ohroţená stabilita mezinárodního měnového systému. Po zkušenostech s finančními krizemi v 90. letech byla v lednu 1997 podepsána Nová dohoda o zápůjčce (New Arrangement to Borrow - NAB), jeţ se stala efektivní v roce 1998, a prostřednictvím které se státy zavázaly v případě potřeby poskytnout dodatečné zdroje aţ do výše 34 mld. SDR. Finančních prostředků se vyuţilo pouze jednou, a to v případě poskytnutí finanční pomoci Brazílii v roce 1998. V roce 1963 byla zřízena Kompenzační finanční facilita (Compensatory Financing Facility), která měla pomoci zemím s vyrovnáním krátkodobých exportních deficitů způsobenými exogenními šoky. V roce 1969 vznikla Facilita na financování nárazníkových zásob (Buffer Stock Financing Facility), jejímţ cílem bylo poskytování finanční pomoci členským zemím, které měli dočasné problémy s deficitem platební bilance způsobeným sezónním výkyvem cen surovin na světových trzích.

25

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století

26

2.1.5. Mechanismus nouzového financování Kromě navýšení finančních zdrojů bylo také nezbytné zajistit rychlejší reakce Fondu v době krize. Tradiční přístup projednávání úvěrových podmínek byl zdlouhavý. Proto byl v roce 1995 vytvořen Mechanismus nouzového financování (Emergency Financing Mechanism), který měl zajistit i v případě Mexika urychlení financování. Rovněţ se zkrátily postupy při udělování finanční pomoci. Toto zkrácení však bylo vzájemně vyrovnáno zvýšeným dohledem Fondu. Také byl vyvinut nový mechanismus automatického přístupu k finančním

prostředkům

při

splnění

různých

hledisek

posuzování

v souvislosti

s kaţdoročními konzultacemi. 26

2.2. ASIJSKÁ KRIZE Od mexické krize uplynuly necelé tři roky, kdyţ přišla krize nová - asijská. Krize se týkala celé jihovýchodní oblasti Asie. Pro investory to bylo velkým překvapením, neboť aţ do té doby si země procházely značným ekonomickým růstem a soustředilo se na ně mnoho zahraničních investorů. Roční růst HDP ve skupině ASEAN-527 činil 8 % během poslední dekády. „Do doby, neţ přišla krize, Asie přitahovala skoro polovinu kapitálových toků z rozvojových zemí – skoro 100 mld. USD v roce 1996.“28 Příčiny asijské měnové krize nebyly shodné v jednotlivých asijských zemích. Jde o souhru několika faktorů, jako byla špatně prováděná fiskální a monetární politika, neplnění makroekonomických ukazatelů, strukturální problémy, slabý finanční systém způsobený vysokými zahraničními půjčkami a špatné propojení soukromého sektoru s vládním. Investice zemí jihovýchodní Asie byly vysoce rizikové v porovnání s vývojem akciových trhů. Globalizovaný trh se stal nevypočitatelným. Došlo ke změně v náladě investorů, kteří své zahraniční investice přesunuli jinam. Prudký odliv kapitálu způsobil problémy řadě podniků, které následně zbankrotovaly. Dále došlo k znehodnocení měny a ztrátě likvidity bank. Krize se pomalu šířila na všechny země. Záměrem Fondu bylo zastavit odliv soukromého kapitálu ze zemí jihovýchodní Asie a poskytnutí finanční pomoci ve výši 35 mld. USD Thajsku, Indonésii a Korejské republice. Kromě

toho

se

Fondu

povedlo

26

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století

27

Indonésie, Malajsie, Filipíny, Singapur a Thajsko

28

FISCHER, S.: The Asian crisis: a view from the IMF

soustředit

27

dalších

85

mld.

USD.

„V oblasti

makroekonomických politik MMF prosazoval zpřísnění měnové politiky, aby zastavil pád národních měn, který by navíc mohl vést k inflační spirále a pokračující depreciaci.“

29

Zpřísnění mělo však být pouze dočasné, pouze do doby neţ dojde ke stabilizaci trţních podmínek. Fond tehdy zvýšil procentní sazbu, protoţe se domníval, ţe vysoká sazba opět přiláká zahraniční investory. Následkem toho došlo k dalším propadům ekonomiky a bankrotům bank a firem. Po té, co Fond zjistil, ţe je asijská krize mnohem dalekosáhlejší, přísné podmínky změnil a doporučil strukturální reformy. Jednalo se o reformu finančního sektoru, podnikové sféry a sociální reformu. Dalším problémem byly sociální nepokoje, které vznikaly z důvodu zavedení restriktivní fiskální politiky. Nepokoje budí v očích zahraničních investorů velkou nedůvěru a přispívají k odlivu kapitálu ze země.

Tímto způsobem tedy Fond nepřímo způsoboval

prohlubování krize. Dohled Bylo zapotřebí zkvalitnit komunikaci mezi Fondem a představiteli vlád jednotlivých zemí. Fondu se jednalo o lepší poskytování dat o vývoji hospodářství a lepší komunikaci, co se týče fiskální a monetární politiky. Kromě dohledu nad finančním sektorem je také významný dohled kurzové politiky. Lepší komunikace má zajistit zodpovědnější přístup vlád k prosazování potřebných reforem a utváření politiky státu či zajišťování ekonomické stability státu. Zajištění pravdivých informací Protoţe Fond pracuje s informacemi poskytnutými vládními představiteli, tyto informace by měly být korektní, aby se včas rozpoznal aktuální ekonomický vývoj předmětné země a byla zachována důvěra Fondu.

Spolupráce s dalšími institucemi na mezinárodním poli jako je Světová banka a další, které mají významný vliv na mezinárodním poli a s jejichţ pomocí je moţno dosáhnout cílů Fondu rychleji.

29

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století, str. 16

28

2.2.1. Doplňková rezervní facilita V roce 1997 byla vytvořena Doplňková rezervní facilita (Supplementary Reserve Facility), vznikla v reakci na krizi v Koreji, kdy byl Koreji poskytnut úvěr přesahující kvótu o 1900 %. Cílem této facility je předejít situaci, kdy bude země vystavena nadměrnému tlaku na platební bilanci vlivem náhlé ztráty důvěry trhu. Jedná se o bezlimitní krátkodobý překlenovací úvěr se splatností do 2 – 2,5 roku při vyšších úrokových sazbách, který by byl vyuţit v případě velkých problémů s platební bilancí vyvolané ztrátou trţní důvěry. Nevýhoda této facility je právě jeho krátkodobost, protoţe se země potýkají s krizí většinou déle. Facilitu vyuţilo Rusko a Brazílie, dále o ní projevila zájem také Argentina.

2.2.2. Kontingentní úvěrová linka V dubnu roku 1999 vznikla nová facilita typu pojištění – Kontingentní úvěrová linka (Contingent Credit Line), která nabízela finanční pomoc v době, kdy země měla krátkodobé problémy s platební bilancí na běţném účtu. Po krizi v Mexiku a Asii bylo jasné, ţe je třeba vyvinout lepší mechanismus, který by dokázal lépe nakládat s investičním kapitálem. Podobně jako Doplňková rezervní facilita i Kontingentní úvěrová linka byla spíše zaměřena na krizi na kapitálovém účtu neţ na běţném účtu a pomáhala krizi předcházet. Přístup k ní byl automatický. Bohuţel, čerpání z této linky bylo povaţováno za známku slabosti a tak tato facilita nebyla vyuţita ani jednou. V roce 2003 vypršela její platnost a linka jiţ nebyla obnovena. 30

2.2.3. Standardy transparentnosti V roce 1997 se zjistilo, ţe standardy transparentnosti, které byly vytvořeny v době po Mexické krizi (viz výše) jsou limitované. Asijští investoři zjistili, ţe přestoţe se do SDDS připojilo mnoho zemí, často zde byly uváděly informace, které neodpovídaly realitě. V případě, ţe investoři zjistí, ţe země neposkytla pravdivé informace, ztratí tím důvěru i v ostatní země připojené do SDDS. To způsobuje, ţe tak nedbalé chování jedné země zajistí

30


29

ztíţené podmínky k získání zahraničního kapitálu druhé zemi. Je proto v zájmu všech členských zemí odvádět korektní data. Transparentnost ovlivňuje i chování politiků, protoţe jsou tak vystavení veřejné kontrole a podle toho se také musí chovat. Empirické studie ukazují sníţení výdajů za úvěry. „Například publikování A-IV zpráv znamenalo sníţení úrokového rozpětí o 7 – 17 %.“31 „U zemí, které se připojily k SDDS, bylo zaznamenáno sníţení úrokového rozpětí o 4 – 12 %.“32 U větších zemí však tyto přínosy byly niţší neţ u zemí menších. Časem se zjistilo, ţe díky GDDS (Všeobecný standard šíření údajů) získaly země přístup na kapitálový trh. Nelze však z přesností určit, zda se tak stalo z důvodu zapojení do standardů, nebo díky monitoringu ze strany Fondu. Definitivně se však zlepšila transparentnost členských zemí a větší podpora domácí infrastruktury. Bohuţel všechny země se zavedením standardů nesouhlasily. Standardy si získaly podporu jen 80 % členských zemí. Do SDDS je bohuţel zapsaná jen třetina členů, do GDDS pouhých šest zemí. 33

2.3. NÁSLEDUJÍCÍ FINANČNÍ KRIZE A REAKCE FONDU 2.3.1. Ruská krize Ruská krize vypukla v roce 1998 a opět byla pro investory velkým překvapením a odstartovala vlnu nedůvěry. Bylo indikováno, ţe informace poskytnuté ruskou vládou, ale i vládami dalších zemí, jsou nepřesné a údajně byly zneuţity zdroje Fondu. Na to Fond reagoval zavedením kontrolních opatření (Safeguards Assessments), které byly zavedeny v březnu roku 2000. Hlavním cílem bylo sníţit potenciální riziko zneuţití zdrojů, včetně zdrojů Fondu a uvádění nekorektních dat. Opatření byla v roce 2005 přezkoumána a Fond se ještě utvrdil v nutnosti jejich existence. 34

2.3.2. Krize v Ekvádoru Krize v Ekvádoru byla významná především v tom, ţe poprvé Fond povaţoval za nutné, aby Ekvádor restrukturalizoval svůj dluh jako podmínku obdrţení finanční podpory.

31


32

Tamtéţ str. 56

33

Tamtéţ str. 55 - 57

34

Tamtéţ str. 18

30

2.3.3. Krize v Argentině Krize v Argentině trvala tři roky, od roku 1999 jako reakce na mexickou a asijskou krizi. Následkem krize se ještě upevnila prevence krizí a jejich rozšíření. Fond se poučil, ţe by se měl více zaměřit na dynamiku dluhu. Následovalo zlepšení dohledu, především se poţadovala větší srozumitelnost analýz měnového kurzu a jeho reţimů. Fond dále uvaţoval o změně pravidel týkající se adekvátnosti oficiálních rezerv. Odezvou na Argentinskou krizi měl být Mechanismus na restrukturalizaci státního dluhu. V roce 2001 byla navrţena změna právního rámce, upravující procesy při restrukturalizaci státního dluhu. Jedná se o efektivnější řešení v jednání o společném postupu věřitelů a kodexu dobrého chování pro restrukturalizaci státního dluhu, na jehoţ základě by byly modifikovány články Dohody či by byla přijata mezinárodní smlouva. Fond by se tak stal arbitrem řízení celého procesu bankrotu a vznikl by mu tak mandát na další činnost. Byly však zde obavy z konfliktu zájmů Fondu, protoţe by jednal jako věřitel a zároveň jako arbitr, a proto byla tato iniciativa zamítnuta. Fond měl také zlepšit technickou pomoc i v dobách, kdy státy nepotřebují finanční pomoc. Jedná se o bliţší dialog s tvůrci zákonů a širším společenstvím. „MMF poskytuje technickou pomoc zejména v oblastech, ve kterých má největší zkušenosti – centrální bankovnictví, měnová a kurzová politika, veřejné finance a rozpočet, daňová politika a s tím spojená její praktická realizace, statistika, reforma finančního sektoru i pomoc v oblasti mezinárodních standardů a kodexů.“35 Hlavním cílem je bezplatně pomoci zemím, které nemají dostatečné znalosti a prostředky k zajištění činností v rámci plnění závazků vyplývající ze svého členství ve Fondu. Tato činnost vznikla jiţ na počátku existence Fondu, avšak v 90. letech 20. století vznikly nové potřeby v souvislosti s rozpadem Sovětského svazu. 36 Velmi důleţitým rokem byl rok 1999 pro zvyšování transparentnosti, kdy bylo rozhodnuto o publikování zpráv o A-IV konzultacích společně s dokumentací, týkající se ţádostí o finanční pomoc. Jednalo se o program, kdy zprávy byly dobrovolně zveřejňovány. Od roku 2001 se zveřejňování stalo standardem.

35

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21.století, str. 67

36

Tamtéţ str. 18

31

2.4. MORÁLNÍ HAZARD V souvislosti s řešením krizí v devadesátých letech byl Fond kritizován, ţe svými půjčkami podporuje nepřiměřeně velké investice do rizikových zemí, u nichţ hrozí riziko nesplacení půjčky. Mnozí kritici upozorňovali na nebezpečí tzv. morálního hazardu. Morální hazard můţe mít v podstatě 2 podoby – Fond podporuje poskytování půjček za neudrţitelných podmínek, a to jak (i) ze strany členských zemí (dluţníků), které v očekávání záchranných balíčků realizují nevýhodné půjčky, tak (ii) ze strany soukromých věřitelů a bank, kdy věřitelé nezohledňují moţné riziko a půjčují zemím často nesplatitelné finanční prostředky, protoţe předpokládají, ţe v případě platební neschopnosti poskytne Fond této zemí dodatečné prostředky. Fond byl nařčen z morálního hazardu v souvislosti s řešením mexické krize a dále i v případě pozdějších krizí. „Osm členských zemí Argentina (2000), Brazílie (1998, 2001 a 2002), Indonésie (1997), Korejská republika (1997), Mexiko (1995), Thajsko (1997), Turecko (1999 – 2002) a Uruguay (2002) uzavřely programy, které překročily kumulativní limit 300 %.“37 Poskytnuté půjčky díky tomu v roce 2003 činily 66 mld. SDR. Problém je v tom, ţe země mají tendence investovat objemné částky do rizikových komodit a nesledují vývoj investic. Současně vystavují svou ekonomiku neudrţitelným politikám a nepřijímají ta opatření, která jsou nutná. Zároveň jsou země kryty vědomím, ţe Fond jim poskytne půjčku v případě nouze. Empirické studie však morální hazard nemohou prokázat. Velké balíčky finanční pomoci by však neměly být opomíjeny. Jak je vidět na grafu č. 1 (níţe), trend poskytovaných půjček Fondem kolísá. V období od roku 1995 aţ do roku 2003 má objem půjček v průměru vzrůstající tendenci. V období od roku 2004 do roku 2007 výrazně klesly a od roku 2008 lze sledovat opětovný nárůst aţ do roku 2011. Rok 2010 se vyznačuje podle grafu největším objemem půjček za celé období od roku 1984 do roku 2012. Nelze předpovědět, jaký bude rozsah angaţovanosti v budoucích letech. Od roku 2008 přibývá schválených ţádostí o půjčku pro vyspělé země ve srovnání s předchozími roky, kdy si půjčovaly spíše rozvojové země. V roce 2008 obdrţelo velkou půjčku Maďarsko, Litva a

37

SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond v 21. století, str. 92

32

Island. V letech 2009 a 2010 obdrţelo pomoc Rumunsko a Řecko. Následovalo Irsko a Portugalsko. 38 Graf 1: Půjčky poskytnuté Fondem členským zemím mezi lety 1984 aţ 2012, v milionech SDR

40,000,000,000 35,000,000,000 30,000,000,000 25,000,000,000 20,000,000,000 15,000,000,000 10,000,000,000 5,000,000,000 0

Zdroj: Past IMF Disbursements and Repayments for all members from May 01, 1984 to January 31, 2013 http://www.imf.org/external/np/fin/tad/extrep1.aspx

2.5. KONDICIONALITA K tomu, aby mohla členská země získat finanční prostředky od Fondu, je nutné, aby akceptovala určitou sadu podmínek. Jde o jistou formu záruky, ţe zapůjčené finanční prostředky budou efektivně vyuţity v rámci programu smluveným s Fondem a ţe země bude schopna splácet řádně a včas své závazky. Do 80. let 20. století se jednalo především o plnění makroekonomických podmínek. Během asijské krize se ukázal nárůst poţadavku na strukturální reformy asijských zemí. V pozdějších letech se jednalo zejména o strukturální a institucionální reformy. V roce 2002 došlo k úpravě směrnic kondicionality, po níţ následovalo jejich rozsáhlé přezkoumání. V souvislosti s prevencí a řešením krizí byly následně v březnu roku 2009 články dále upraveny. Jednalo se především o to, ţe strukturální reformy by měly být zemi ušité na míru. Dále se při plnění strukturálních reforem nově zkoumá plnění podmínek zemí. Součástí této reformy byly představeny nové facility. Jedná se o Flexibilní úvěrovou linku (Flexible

38

IMF: IMF Lending Arrangements as of February 28, 2013.

33

Credit Line – FCL), kterou je moţno čerpat na základě splnění kvalifikačních předpokladů vystavených „ex-ante“. Tam, kde program nedovoluje čerpat prostředky k překonání problémů s platební bilancí, byl vyvinut Rapidní finanční instrument (Rapid Financing Instrument – RFI) a Rapidní úvěrová facilita (Rapid Credit Facility – RCF). V roce 2011 byla představena Preventivní a Likviditní linka (Precautionary and Liquidity Line – PLL), která v sobě kombinuje aspekty podávání „ex-ante“ a „ex-post“. Fond se také zaměřil na prevenci a řešení krizí předchozích let 2002 – 2011, aby se s nimi mohl vyrovnat do budoucnosti a zajistit si tak dostatek objektivity při posuzování podmínek čerpání. Zjistilo se, ţe směrnice byly sotva vhodné, a bylo proto potřeba je znovu zrevidovat, především v reflexi na krize s vysoko-dluhovým programem. Náprava programu kondicionality zahrnuje: 1) zajištění, aby se kondicionalita zaměřila na skutečné problémy, 2) zlepšení diagnostiky rizika, 3) brát v úvahu makroekonomické a sociální problémy zemí, 4) zlepšit program vlastnictví a transparentnosti, 5) zvýšení ekonomického dohledu, aby se zvýšil počet moţností plánování a 6) zlepšení vztahů s ostatními institucemi.39

39

IMF: Conditionality, Factsheet, September 26, 2012

34

3. REFORMA ČLENSKÝCH KVÓT 3.1. STAV ČLENSKÝCH KVÓT A MAKROEKONOMICKÉ UKAZATELE Kaţdá členská země má přiřazenou svojí kvótu, která je vyjádřená v SDR a je významným prvkem z hlediska finančních a organizačních vztahů, a to z následujících důvodů: udává velikost hlasovací síly (čím vyšší kvóta, tím vyšší hlasovací síla); udává, kolik členská země můţe čerpat při ţádosti o finanční pomoc; určuje se podle ní výše podílu na případné alokaci SDR; Členské kvóty se upravují kaţdých pět let tzv. všeobecnou revizí. Při všeobecné revizi můţe dojít ke zvýšení kvót nebo k jejich přerozdělení mezi členskými zeměmi. Navýšení kvóty probíhá buď ekviproporcionálně, tzn., při zachování stejných proporcionálních poměrů mezi kvótami, nebo selektivně, kdy jde o navýšení pouze některých členských kvót podle předem stanovených kalkulací. V případech, kdy došlo k odchýlení relativní ekonomické váhy dané země od členské kvóty, vyuţívalo se i ad hoc navýšení kvót. Většinou slouţilo k napravení špatně nastavených kvót jiţ při zaloţení Fondu. Dohromady takových navýšení bylo devatenáct, avšak Výkonná rada Fondu rozhodla, ţe se ad hoc navýšení budou uskutečňovat jen v rámci všeobecné revize a udělila výjimku čtyřem zemím. Jednalo se o navýšení u Číny v roce 1980, Kambodţi v roce 1994, Saudské Arábii v roce 1981 a Hongkongu v roce 2001. Ekonomiky jednotlivých státu se vyvíjejí nerovnoměrně, proto v závislosti na svém rozvoji státy ţádají o reformu kvót, která by reflektovala jejich lepší postavení a měly tak větší rozhodovací schopnost při řešení problémů, jako jsou ekonomické krize. Jak je vidět na Grafu 2 (viz níţe), reálné HDP zemí jako je Čína, Brazílie a Indie, které jsou členy skupiny G20, roste. Zatímco v roce 2001 byl podíl zemí G8 na světovém reálném HDP přes 66%, v roce 2011 to jiţ bylo jen 51 %, coţ bylo způsobeno tím, ţe země byly postiţené finančními krizemi. Podíl skupiny G20 činil v roce 2001 81 % a v roce 2011 se sníţil na 77 %, coţ je pouze o 4 procentní body. Důvodem tak nízkého sníţení podílu G20 na světovém HDP je

35

právě rostoucí vliv zemí, jako je Čína, Indie a Brazílie a dalších rychle rozvíjejících se zemí, jejichţ vliv se v rámci skupiny G20 neustále zvyšuje. Graf 2: Roční reálný HDP v letech 2001 aţ 2011, v miliardách dolarů

80,000 70,000 60,000 50,000 40,000 30,000 20,000 10,000

Svět

0

G20 G8 Zdroj: UNCTAD, UNCTADstat, http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx?ReportId=96

Graf 3 (viz níţe) znázorňuje výši HDP v paritě kupní síly jednotlivých zemí ve skupině G20 v roce 2010. Na druhém místě, hned za USA, je Čína, na sedmém místě je Brazílie a Indie je hned po Itálii. Například Ruská Federace a Mexiko jsou na tom lépe neţ Austrálie.

Graf 3: HDP v paritě kupní síly zemí G20 v roce 2010, v miliardách dolarů

16,000 14,000 12,000 10,000 8,000 6,000 4,000 2,000 0

Zdroj: World Bank: Gross domestic product 2010, PPP, World Development Indicators database, Prosinec 2012, http://siteresources.worldbank.org/DATASTATISTICS/Resources/GDP.pdf

36

Grafu 4 (viz níţe) zobrazuje mezinárodní rezervy zlata v zemích G20 v roce 2011. Z grafu jsou patrné vysoké rezervy zlata Číny, za Čínou následuje Japonsko, Ruská federace, Saudská Arábie, Brazílie a Indie. Předmětné státy vlastní větší podíl rezerv zlata, neţ mají státy G20. Graf 4: Mezinárodní rezervy zlata zemí G20 v roce 2011, v miliardách dolarů v běţných cenách

3,500 3,000 2,500 2,000 1,500 1,000 500 0

Zdroj: UNCTAD, UNCTADstat, http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx

Graf 5 (níţe) znázorňuje nevyrovnanost salda dovozu a vývozu, kde jsou na jedné straně USA s deficitem 466 miliard dolarů, na druhé straně stojí Čína s přebytkem 201 miliard dolarů. V deficitu se rovněţ také nachází Brazílie, Kanada, Itálie, Turecko a Velká Británie. Grafy velmi dobře demonstrovaly vzrůstající vliv vznikajících trţních ekonomik a obhájily fakt, ţe by Fond měl zvýšit jejich vliv na rozhodování. Současný stav členských kvót je pro státy jako jsou Čína, Brazílie, Rusko a Indie (takzvané uskupení zemí BRIC) nevyhovující. Skoro dvanáct let trvalo USA sníţit svoji kvótu z 17% na 16,7 %. Oproti tomu se měly procentní podíly těmto státům zvýšit. Číně, která má na světě druhou největší ekonomiku a 1,3 miliardy populace, se zvýšily členské kvóty z 2,9 % na 3,6 %. V současné době uţ není přípustné, aby politiku Fondu řídily jenom ty státy, které si od Fondu nepotřebují půjčovat, kdyţ země (především nízkopříjmové), které to potřebují, mají malá hlasovací práva a jsou rozhodnutími Fondu velice postihována. Tyto legitimní důvody by měly být motorem k tomu, aby problematika členských kvót byla brzy vypořádána, aby členská základna byla řádně zastoupena 37

. Graf 5: Saldo vývozu a dovozu zemí G20 v roce 2011, v miliardách dolarů

250 150 50 -50 -150 -250 -350 -450 Zdroj: UNCTAD, UNCTADstat, http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx

3.2. 14. VŠEOBECNÁ REVIZE KVÓT V roce 1944 byl pouţit pro stanovení členských kvót brettonwoodský model. Jednalo o model, který nebyl představen na konferenci a ani nebyl výsledkem práce odborníků zabývajících se ekonometrií či teorií. Byl vygenerován na základě přesného poţadavku, jak by výše kvóty měla vypadat pro USA, Velkou Británii a další významné členské státy. Brettonwoodský model vypadal následovně: Q1 = (0,01Y + 0,025R + 0,05P + 0,2276VC) (1+C/Y) „Tento model obsahoval 5 proměnných – národní důchod, oficiální rezervy, importy, variabilitu exportů a poměr exportu k národnímu důchodu.“ 40 Počátkem 60. let byl tento model doplněn o další čtyři modely, které zahrnovaly stejné proměnné, jako ten původní, avšak s vyššími váhami pro variabilitu a obchod. Cílem bylo zvýšení podílů malých otevřených ekonomik. 4 další modely: Q2 = (0,0065Y + 0,0205125R + 0,078P + 0,4052VC) (1 + C/Y)

40


38

Q3 = (0,0045Y + 0,03896768R + 0,07P + 0,76976VC) (1 + C/Y) Q4 = 0,005Y + 0,042280464R + 0,044(P+C) + 0,8352VC Q5 = 0,0045Y + 0,05281008R + 0,039 (P+C) + 1,0432VC Q = kalkulovaná kvóta Y = HDP v trţních cenách R = rezervy (dvanáctiměsíční průměr zlata, devizových rezerv, drţby SDR a rezervní pozice v MMF) P = roční průměr běţných plateb za posledních 5 let C = roční průměr běţných příjmů za posledních 5 let VC = variabilita běţných příjmů Na svém výročním zasedání v Singapuru v září roku 2006 přijala Rada guvernérů rezoluci o reformě kvót a hlasovacích práv. Hlavním cílem reformy členských kvót bylo uspořádat členské kvóty tak, aby reflektovaly skutečný stav ekonomické situace dané země a aby členské kvóty a hlasovací práva byly schopny reagovat na budoucí globální ekonomický vývoj. Současně se měly zvýšit kvóty nízkopříjmovým zemím, kam je hlavně směřována finanční pomoc a poradenství. Rezoluce o kvótách a reprezentaci byla rozdělena do dvou fází: V první fázi se zvýšila kvóta čtyřem nejvíce podreprezentovaným zemím (Číně, Turecku, Korejské republice a Mexiku – celkově o 1,8 % z celkové agregované) Jakmile vstoupil v platnost tento dodatek, bylo moţné realizovat druhou fázi navýšení členských kvót. To bylo pojistkou proto, aby se nesníţil hlasovací potenciál LIC při adhoc zvýšení.41 Druhá fáze proběhla v březnu roku 2008, kdy Fond předloţil (pod tlakem zemí BRIC) návrh nové reformy pro výpočet členských kvót, která byla po projednání Výkonnou radou dne 28. 4. 2008 schválena Radou guvernérů s počtem hlasů 92,9 %. Reforma měla posílit postavení rozvíjejících se ekonomik. K zásadním změnám však nedošlo. Reforma byla ratifikována dne 3. března 2011. Po té došlo k ad hoc navýšení členských kvót u 54 členských zemí, které byly nejvíce podreprezentované, o 11,5 % a ztrojnásobení počtu základních hlasů

41


39

z původních 250 na 750 u všech členských zemí. Podíl skupiny nově rozvíjejících se zemí a rozvojových zemí stoupl o 1,1 %, to je však neuspokojilo, coţ mělo vliv na další rozhodování. Výše uvedené je však to jediné pozitivní, co reforma přinesla. Navrhovaná reforma byla spíše zklamáním, protoţe se značně lišila od toho, co bylo přislíbeno na zasedání v Singapuru v roce 2006. Vůbec se nezabývala otázkou změny ve sloţení a velikosti Výkonné rady Fondu. Dle tehdejšího generálního ředitele Strauss-Kahna a Výkonné rady Fondu balíček navrhovaných reforem znamenal pouze první krok v sérii dalších reforem, které budou následovat.42 V důsledku

zvýšeného

sebevědomí

nabytému

díky

svému

dynamickému

hospodářskému růstu, a vlivem krize nově rozvíjející se země nejen ţádaly, ale konečně také získaly větší podíl na moci. Na počátku krize bylo zřejmé, ţe tak významné navýšení zdrojů Fondu, aby Fond mohl stabilizovat krizí nakaţené finanční trhy, bez devizových rezerv těchto zemí realizovat nepůjde. Skupina zemí G20 měla za úkol toto úsilí koordinovat, a protoţe sdruţovala nejvýznamnější vyspělé ekonomiky a ekonomiky nově rozvíjejících se zemí, bylo zapotřebí, aby si Fond získal i podporu těchto ekonomik. Ty svou podporu přislíbily pod podmínkou zvýšení podílu na fungování a rozhodování ve Fondu.43 Při 14. Všeobecné revizi členských kvót byla dne 15. 12. 2010 Radou guvernérů schválená klíčová část posledního reformního balíku. Tato reforma proběhla v souvislosti s reformou zdrojů Fondu. Jedná se o následující prvky reformy: zdvojnásobení kvót z přibliţně SDR 238,4 miliard na SDR 476,8 miliard dolarů; přesunutí více neţ 6 % podílu kvót dynamicky rozvíjejícím se zemím a rozvojovým zemím a současně přerozdělení více neţ 6 % hlasovacích práv významná restrukturalizace podílu kvót. Čína se stane třetí největší členskou zemí ve Fondu a budou zde čtyři země BRIC mezi deseti největšími podílníky ve Fondu, a

42

BRYANT, R. C. Reform of IMF Quota Shares and Voting Shares: A Missed Opportunity, April 8, 2008, s. 8 PROCHÁZKA P., SEDLÁČEK P., STEINMETZOVÁ D. Svět se mění nenápadně (Bankovnictví 30.11.2012 strana: 21, rubrika: Finance ve světě - Evropa vs. MMF) 43

40

zachování členských kvót a hlasovacích podílů nejchudších členských zemí (jedná se o ochranu hlasovacích práv nejchudších zemí v rámci distribuce kvót a hlasovacích podílů) 44

Navrhované rozhodnutí však ještě nenabylo účinnosti. Do konce ledna 2013 Fond přislíbil dohodu o novém vzorci pro výpočet členských kvót, avšak tento stanovený termín sám nesplnil. Počítá se s tím, ţe bude vytvořena dohoda v lednu roku 2014 při 15. Všeobecné revizi. K navýšení kvót však dojde aţ po zdlouhavém procesu ratifikace, přičemţ minimálně 85 % členských zemí s tím musí souhlasit. Všechny tyto návrhy změn jsou důleţité a jsou výsledkem mnoha let práce. Hlavní změnou bude, ţe rychle rostoucí nově rozvíjející se ekonomiky budou mít větší vliv na rozhodování Fondu. Ekonomika rozvíjejících se zemí se bude v průběhu následujících let vyvíjet, a proto bude potřeba implementovat nové změny. Zlepšení politiky a rozhodování ve Fondu závisí na tom, jak se nově rozvíjející se země rozhodnou uplatnit jejich vliv a jak vnímavé budou země s tradiční politikou. 45

3.3. NOVÝ MODEL PRO VÝPOČET KVÓT Nově navrţený model vzorce, který byl ratifikován 3. března 2011 je následující: Q = (0,5 HDP + 0,3 Otevřenost + 0,15 Variabilita + 0,05 Rezervy)0,95 Velmi se změnil poměr vah a zahrnutí kompresního činitele způsobilo výhodnější postavení pro malé země. Proměnnými v novém modelu vzorce jsou HDP, otevřenost, variabilita, rezervy a nově kompresní faktor ve výši 0,95. Ukazatel HDP je nejvýznamnější proměnnou vzorce, protoţe určuje ekonomické postavení země. Váha se oproti předchozímu vzorci zvýšila z 30 % na 50 %. Lze od něj odvozovat, kolik země bude schopna finančně přispívat, či kolik by země naopak potřebovala půjčit. HDP se přepočítává z 60 % v trţním kurzu a 40 % podle parity kupní síly. Otevřenost

44

IMF: IMF Quotas, Factsheet, August 24, 2012

45

BOUGHTON, J. 2010: The Year of IMF Reform, iMFdirect, December 28, 2010

41

je proměnná, jeţ zachycuje běţné příjmy a výdaje. Váha se oproti původnímu modelu vzorce sníţila z 50 % na 30 %. „Počítá se jako průměr devizových příjmů a výdajů na běţném účtu platební bilance za pětileté období.“46 Pomocí proměnné variability se měří případná zranitelnost platební bilance, tedy potřeba finančních prostředků od Fondu. „Propočítává se u běţných příjmů a čistých kapitálových toků jako směrodatná odchylka od trendu odhadnutá pomocí tříletého klouzavého průměru za třináctileté období.“47 Poslední proměnnou jsou rezervy, které byly povaţovány od vzniku Fondu za klíčový indikátor finanční stability země, a proto indikátorem způsobilosti země přispívat do Fondu. Je otázkou, zda jsou nadměrné rezervy vhodné. Podíl mezinárodních rezerv se stal sporným ukazatelem nového modelu výpočtu kvót. Drţitelé nadměrných rezerv totiţ záměrně oslabují kurz, coţ má negativní dopady na světový obchod. Je proto otázkou, zda jejich nadměrná drţba je cílem Fondu. Jsou počítány jako dvanáctiměsíční průměr oficiálních rezerv. Nevýhody jsou spatřovány v tom, ţe kompromisní reformní balíček upravující členské kvóty a hlasovací práva je upraven několika opatřeními. Jedním z nich je tzv. kompresní faktor, který způsobuje, ţe se sniţují rozdíly kvót mezi jednotlivými zeměmi. Ve výsledku tak sniţuje podíly hlasovacích práv velkých členských států (jako jsou USA, Japonsko, Německo a Čína) a přerozděluje tento podíl zbylým státům (mezi něţ patří například Indie, Brazílie, Mexiko, Korea a Singapur). To je výhodné pro malé rozvíjející se země, či malé země Evropské unie, jako je Česká republika. Nevýhodné je to pro středně velké země a země vyváţející ropu, protoţe ty mají z přesunu podílu pramalý prospěch. Přestoţe je kompresní faktor výhodný pro menší státy, je racionálně nemoţné, aby velké státy byly penalizovány sníţením jejich hlasovacích práv, protoţe mají relativně silnou pozici ve světové ekonomice a finančním systému. Odsouhlasený model vzorce by měl reflektovat skutečnou ekonomickou pozici státu ve světové ekonomice, ne ji opatřeními dodatečně měnit. 48 Dalším opatřením je „dodatečný filtr“, který opět mění celkový výsledek vzorce, při němţ je vyuţíváno rozdílů HDP měřeného v paritě kupní síly. Cílem je selektivně zvýšit podíly hlasovacích práv těch států, jejichţ HDP (měřené v paritě kupní síly) přesahuje určitou

46

MARKOVÁ J., Reforma Mezinárodního měnového fondu je nevyhnutelná, str. 13

47

Tamtéţ str. 13

48

BRYANT C. Ralph Reform of Quota and Voting Shares in the Internationl Monetary Fund: „Nothing“ Is Temporarily Preferable to an Inadequate „Something“

42

procentuální výši. Prospěch z tohoto opatření mají země: Brazílie, Čína, Indie, Jiţní Korea, Mexiko, Turecko a Vietnam. Tyto země mají dohromady dostatek hlasů na to, aby společně mohly tvořit opozici v případě napadení této reformy. 49 Posledním opatřením, které má maskovat nevhodný a neadekvátně naformulovaný vzorec, je „následná úprava“ vzorce. Cílem této úpravy je nenavyšování podílu těm zemím, které svůj podíl navýšit nechtěly. Mezi tyto země patří Irsko, Itálie, Japonsko, Lucembursko, Německo, USA. Tyto úpravy jsou však nevyhovující, protoţe jde o čistě politické rozhodnutí. Stále se jedná o tom, zda bude toto opatření uplatněno. Z předešlých postupů při jednání o vzorci kvót je patrné, ţe významní členové Fondu (především USA) nemají zájem o sestavení objektivního vzorce pro výpočet kvót, protoţe by se jednalo o zásadní ztrátu hlasovacích práv. Těchto práv se USA a další státy nehodlají vzdát. 50 Vzorec splňuje poţadavky transparentnosti a jednoduchosti. Problém je v tom, ţe vzorec by měl být postaven na základě proměnných a vah bez toho, aby byly předem známy výsledky, které model vzorce má vypočítat. Výsledky by pak byly předpojaté. Proto by měly existovat určité zásady při sestavování modelu vzorce, aby nedocházelo k tomu, ţe bude model vzorce produkovat akceptovatelné výsledky jen pro některé země. V současné době je diskuze o vzorci téměř uzavřená, zejména pro USA a další členské státy, kterým současný model vyhovuje. Kromě povolení obou přepočtů HDP (přes paritu kupní síly a přes trţní kurz) v jediném vzorci, ještě existují další moţnosti, o které by mohl být vzorec doplněn. Jednou z těchto moţností je přidání proměnné populace (s malou váhou) do vzorce. Někteří by mohli namítat, ţe populace není ekonomickou proměnnou a ţe by taková proměnná nebyla vhodná. Populace však v sobě zahrnuje aspekt práceschopného obyvatelstva, které ekonomiku vytváří. Demografické trendy, jako porodnost a stárnutí obyvatelstva, jsou příklady determinant, které jsou finančně státem podporované, a proto mají vliv na ekonomický vývoj země. Dále by bylo vhodné předefinovat a lépe měřit variabilitu mezinárodních transakcí a příhraničního obchodu. I přes zmíněné nedostatky zde existují pozitiva. Tím bylo navýšení základních hlasovacích práv na celkových hlasovacích právech, a to z původních 250 na 750, coţ umoţňuje zvýšení politického vlivu menších států. Nová struktura modelu vzorce je velkým zlepšením oproti tomu, který byl původně vytvořen

49

BRYANT C. Ralph Reform of Quota and Voting Shares in the Internationl Monetary Fund: „Nothing“ Is Temporarily Preferable to an Inadequate „Something“ 50

Tamtéţ

43

v Bretton Woods. Lze konstatovat, ţe současný vzorec lépe reflektuje ekonomické postavení země, a to přidáním váhy proměnné HDP do výpočetního modelu vzorce a také jeho přepočet přes paritu kupní síly, který lépe promítá rostoucí vliv nově vznikajících a rozvíjejících se ekonomik do výpočetního vzorce. Reforma jako taková je však zklamáním. 51

51

BRYANT C. Ralph Reform of Quota and Voting Shares in the Internationl Monetary Fund: „Nothing“ Is Temporarily Preferable to an Inadequate „Something“

44

4. DALŠÍ REALIZOVANÉ A PŘIPRAVOVANÉ REFORMNÍ KROKY REALIZOVANÉ REFORMNÍ KROKY U příleţitosti 60. výročí zaloţení Fondu byla ohodnocena práce Fondu a jeho adaptabilita na světový vývoj a byla otevřena diskuze týkající se výzev 21. století a připravenosti Fondu na novou etapu. Následující faktory byly důvodem k předmětné diskuzi: Za prvé, Fond byl ovlivněn mnoha výzvami v minulých desetiletích. V důsledku vývoje 90. let vykonával činnosti, které se odlišovaly od původní vize instituce, která se věnuje mezinárodní monetární stabilitě a poskytování půjček na udrţení dočasné nerovnováhy platební bilance. Krize v nízkopříjmových zemích tehdy vyvolaly nutnost tvorby iniciativ týkajících se standardů transparentnosti dat a kodexů. Teroristický útok dne 11. září roku 2001 přinutil Fond bojovat proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Role Fondu v nízkopříjmových zemích se rozšířila o strategii sniţování chudoby, coţ si vyţádalo i přijetí dalších zaměstnanců a lepší spolupráci s mezinárodními institucemi, dárci a občanskou společností. Za druhé, rozšíření o nový mandát bez odstranění těch starých ztíţilo efektivní alokaci zdrojů a schopnost Fondu vypořádat se s novými výzvami. Za třetí, objevila se otázka, jestli je Fond plně připraven na nové globální výzvy. To například zahrnuje připravenost potýkat se s bezprecedentními globálními nerovnováhami na platebních bilancích, vzniklé z náhlého přesunu globálních aktiv a dále pomoc všem členským zemím, zejména těm nízkopříjmovým, k hospodářskému růstu zapojením do globální ekonomiky. 52 Po té, v září roku 2005, byla zveřejněna Zpráva o střednědobé strategii Fondu, jejímţ autorem byl tehdejší generální ředitel Rodrigo de Rato. Hlavním cílem tohoto dokumentu je určení priorit v činnosti Fondu, definování strategie reorganizace a posílení legitimity důleţité při plnění jeho mandátu. Mezi hlavní úkoly patří:

52

De RATO, R. The Managing Director´s Report on the Fund´s Medium – Term Strategy, IMF, September 15, 2005.

45

„Efektivnější dohled. To se týká především globálního dohledu (World Economic Outlook a Global Financial Stability Report), tak dohledu nad finančními trhy a zlepšení kodexů a standardů, zlepšení multilaterálního dialogu a komunikační strategie, regionálního dohledu a dohledu nad jednotlivými členskými zeměmi. Připravenost reagovat na nové výzvy a potřeby v jednotlivých členských zemích. Například jde o prevenci a řešení krizí v nově vznikajících trţních ekonomikách. Pomoc vytvářet instituce a pomoc posílit fiskální transparentnost. Určení priorit a reorganizace práce v souladu se stanoveným střednědobým rozpočtem – práci by měli vykonávat různorodí, vysoce kvalifikovaní zaměstnanci, aby byli pruţní v hledání odpovědí na měnící se okolnosti. Vyřešit přerozdělení členských kvót a hlasů.“ 53

Fond, jakoţto instituce zabývající se dohledem nad monetárním systémem, měl moţnost otestovat své schopnosti při poslední globální finanční krizi, která se projevila poklesem na americkém trhu hypoték v roce 2007. Krize se přenesla z jedné z nejvyspělejších ekonomik světa do celého světa v důsledku prodeje tzv. sekuritizovaných cenných papírů. Následoval pád Lehman Brothers a dalších investičních bank. V důsledku krize vznikla nedůvěra ve finanční trhy, začal se zpomalovat hospodářský růst i mezinárodní obchod a zvýšila se nezaměstnanost. Fond opět tuto krizi nebyl schopen předpovědět, ale ani za to nebyl kritizován, ale do jisté míry stál stranou. Ba naopak ještě stvrzoval pruţnost amerického trhu hypoték. 54 Nicméně Fond přišel s řešením i v této situaci. Martin A. Weiss, specialista na mezinárodní obchod a finance, ve svém reportu pro Kongres uvádí, ţe díky globální finanční krizi, dostal Fond příleţitost obhájit svou roli na mezinárodní úrovni, a to prostřednictvím (i) krizového managamentu, jehoţ úkolem je primárně podpora rychle se rozvíjejících a rozvojových zemí při řešení jejich problémů s platební bilancí, (ii) pomoci při dlouhodobé systematické reformě mezinárodního finančního systému. 55

53 54

55

De RATO, R. The Managing Director´s Report on the Fund´s Medium – Term Strategy, IMF, September 15, 2005. IMF: IMF staff. Annual Report 2009. str.23 WEISS, M. A. The Global Financial Crisis: The Role of the International Monetary Fund, CRS Report for Congress, 30. října, 2008,

46

Krizový finanční mechanismus V říjnu roku 2008 na ročním zasedání Fondu oznámil tehdejší generální ředitel Dominique Strauss-Kahn spuštění Krizového finančního mechanismu (Emergency Financing Mechanism) k urychlení běţných procesů pro získávání finančních prostředků krizí nakaţeným zemím. Krizový mechanismus umoţňuje urychlené schválení (obvykle do 48-72 hodin) půjčky od Fondu, jakmile je mezi Fondem a národní vládou dosaţeno dohody o jejích podmínkách. Zatímco běţná pravidla Fondu udávají, ţe země si můţe půjčit třikrát větší obnos finančních prostředků odpovídající výši členské kvóty na dobu tří let, Fond v minulosti projevil ochotu poskytovat vyšší částky, které krize vyţadovala. Tyto částky byly mimořádně vysoké. 56

Exogenní šoková facilita Druhý instrument, který Fond mohl pouţít při provádění finanční pomoci, byla Exogenní šoková facilita (Exogenous Shock Facility - ESF), která je legální podporou a finanční pomocí nízkopříjmovým zemím, které prochází exogenním šokem, tedy událostmi, které jsou kompletně mimo kontrolu národní vlády. To zahrnuje změny v cenách komodit (včetně ropy a potravin), přírodní katastrofy, konflikty a krize se sousedními zeměmi, které narušují obchod. ESF byla upravena v roce 2008 za účelem zvýšení flexibility a rychlosti v reakcích Fondu. Díky ESF můţe členská země získat okamţitý přístup k prostředkům do výše 25 % členské kvóty pro kaţdou exogenní šokovou situaci a dodatečných 75 % kvóty slouţí k výplatě finančních prostředků na etapy v průběhu dvou let. 57 Krátkodobá likviditní facilita Dne 29. října 2008 Fond oznámil, ţe plánuje vytvoření nové Krátkodobé likviditní facility (Short-Term Luguidity Facility) na dobru tří měsíců, zaměřené na středně-příjmové země, jako je Mexiko, Jiţní Korea a Brazílie. Na tuto facilitu bylo vyčleněno 100 miliard dolarů a poskytnutí finančních prostředků není ničím podmíněno.58 Tyto prostředky mohou vyuţít země se zdravou hospodářskou politikou a udrţitelnou dluhovou pozici ve výši

56

WEISS, M. A. The Global Financial Crisis: The Role of the International Monetary Fund, CRS Report for Congress, 30. října, 2008

57

Tamtéţ

58

Tamtéţ

47

pětinásobku své členské kvóty na dobu tří měsíců s moţností dvakrát odloţit splatnost. Je však otázkou, jestli má Fond pro tyto účely dostatek likvidity i přesto, ţe mu bylo nabídnuto 100 miliard dolarů od Japonska.59 E. M. Truman tvrdí, ţe budoucnost Fondu závisí na jeho činnosti v době poslední finanční krize. Přestoţe před touto krizí význam Fondu klesal, jeho důleţitost se zvýšila po vypuknutí této krize a postiţené státy se na něj začaly obracet. V posledním čtvrtletí roku 2008 Fond vyčlenil okolo 45 miliard dolarů pro šest členských zemí na podporu programu přizpůsobení. Dne 12. ledna 2009 byl odsouhlasen program pro Bělorusko a schválení programů pro ostatní země byla na cestě. 60

Mutual Assessment Process (MAP) Dohoda skupiny zemí G7 a později G20 v říjnu 2008 o běţných standardech k obnovení zdraví finančních trhů a předcházení dalších kolapsů bank, doprovázená dohodou o potřebě poskytování rozsáhlých fiskálních stimulů k oţivení agregátní poptávky a obnově důvěry, vedly k rozvoji politické spolupráce. I přes kritiku, veřejný úspěch a legitimita pomohly skupině G20 potvrdit její důvěryhodnost. Na londýnském summitu v dubnu roku 2009 byla skupině zemí G20 přidělen seznam činností, kterými by se měla zabývat, a v září téhoţ roku, proběhl summit v Pittsburgu, kde došlo k rozšíření pravomocí skupiny G20 o pravomoci původní skupiny G7/8. Byl zde také vytvořen nový rámec pro silný, vyrovnaný a udrţitelný růst. Skupina G20 také vytvořila pokračující „vzájemný hodnotící proces“ (Mutual Assessment Process - MAP) slouţící k posuzování zemí podle vstupních dat, na základě nichţ je vyhodnoceno, jakým způsobem plní rámcové cíle a co by měly učinit, aby tyto cíle byly splněny.61 Společné jednání zemí skupiny G20 bylo klíčové v prevenci před dalšími moţnými katastrofickými finančními kolapsy. Prostřednictvím multilaterálního procesu země G20 rozhodují o cílech pro světovou ekonomiku a strategii. Aby země dosáhly předem určených cílů, zavázaly se k jiţ zmiňovanému MAP. Na poţádání skupiny zemí G20, Fond poskytoval

59

TRUMAN, E. M. The IMF and the Global Crisis: Role and Reform, January 22, 2009, str. 4

60

Tamtéţ

61

JENKINS, P., SUBACCHI, P. Preventing Crisis and Promoting Economic Growth, A Framework for International Policy Cooperation,

April, 2011, str. 24

48

technickou analýzu potřebnou k ohodnocení, jestli jsou politiky členských zemí shodné a jestli společně mohou dosáhnout cílů skupiny G20. Nejprve Fond analyzoval jednotlivé národní a regionální politiky a jejich strukturu, a zda jsou v souladu s růstovými cíli. Poté byl Fond poţádán o poskytování technické podpory k vytvoření směrnic ukazatelů k vyhodnocení nerovnováh. 62 MAP je nový přístup k politice spolupráce, představený a vlastněný skupinou zemí G20. Představitelé zemí skupiny G20 nastavili přístup a základy této iniciativy s hlavním cílem zajistit spolupráci, ze které budou těţit všechny státy. Na pittsburgském summitu v roce 2009 byla vytvořená první fáze MAP zaloţená na těchto krocích: Sloučení politiky skupiny zemí G20 a jejich makroekonomických rámců – před summitem v Torontu, který se konal v polovině roku 2010, všechny státy skupiny G20 sdílely, společně s Fondem, informace týkající se politických plánů a očekávaný finanční vývoj na následujících 3 aţ 5 let. Aby si Fond zhodnotil případné důsledky pro světovou ekonomiku, sloučil informace od OECD, ILO, WTO, UNCTAD a Světové banky. Ohodnocení, jestli by politiky členských zemí pomohly dosáhnout cílů skupiny G20 a určení alternativních politických scénářů - Fond se vyjádřil k problémům s konzistencí jednotlivých politik zemí, ohodnotil jejich konzistentnost s růstovými cíli a zveřejnil výsledek jako základní scénář. Fond také zanalyzoval a předvídal nejlepší moţný scénář, ve kterém by dobře vytvořená společná politika vyprodukovala lepší výsledky pro všechny, včetně významných pokroků ve vyrovnání světové poptávky. Dobře navrţené kroky zemí G20 pomohly vyrovnat a zvýšit ekonomický růst, sníţit chudobu a napomohly vytvořit nové pracovní pozice, coţ byl v důsledku přínos první fáze MAP. Země skupiny G20 následně znovu potvrdily své závazky v rámci MAP a odsouhlasily politiku, která tyto země přibliţovala. Díky tomuto scénáři došlo k potvrzení jiţ existujících

62

IMF: The G-20 Mutual Assessment Process(MAP), Factsheet, September 26, 2012,

49

se problémů s nerovnováhou, ohroţující růstové cíle. Tyto činnosti tvořily druhou fázi MAP. 63

Na summitu v Soulu v listopadu roku 2010 skupina zemí G20 přislíbila, ţe bude adresovat klíčové nerovnováhy, které by mohly narušit růstové cíle. Kvůli tomu se představitelé skupiny G20 zavázali k následujícímu: rozšířit MAP o indikativní směrnice pro identifikaci důleţitých nerovnováh – představitelé skupiny G20 odsouhlasili „vylepšený MAP“, který by změřil pokroky týkající se rámce cílů prostřednictvím indikativních směrnic, aby identifikoval a ohodnotil nerovnováhy; politické závazky zemí skupin G20 – kaţdá země skupiny G20 identifikuje politickou činnost, kterou by učinily, aby pomohly dosáhnout cílů ekonomického růstu, jak představitelé G20 stanovili. V roce 2011 v Paříţi, na základě poţadavku představitelů skupiny zemí G20, se autority G20 dohodly na těchto bodech: (i) klíčové indikátory (veřejný dluh, fiskální deficit, privátní úspory, privátní dluh a vnější rovnováha) a (ii) indikativní směrnice – například kvalitativní či kvantitativní měřítko, proti kterému by indikátory byly ohodnoceny, k identifikaci přítomnosti velké nerovnováhy. To poloţilo základ třetí fáze, která spočívala v ohodnocení pokroku směřující k udrţitelné externí rovnováze s ohledem na okolnosti národních podmínek, zejména na: analýzu velkých nerovnováh: zprávy poskytují detailní analýzu o původu nerovnováhy, jejich základní příčiny a překáţky k jejich napravení; zprávu o pokroku: skupina G20 udělala mnoho pokroků ve splňování politických závazků dle akčních plánů odsouhlasených v Soulu a Torontu; aktualizaci rámců: aktualizované ohodnocení makroekonomických rámců skupiny G20, aby bylo analyzováno, jestli uplatňované politiky individuálními členy skupiny G20 jsou kolektivně konzistentní s odsouhlasenými cíli růstu. Na sklonku listopadu roku 2011 se konal summit v Cannes. V tu dobu se globální ekonomika dostala do nebezpečné fáze oslabujícího zotavení a zintenzivnění rizika finanční

63

IMF: The G-20 Mutual Assessment Process(MAP), Factsheet, September 26, 2012

50

stability. Akční plán pro růst a zaměstnání z Cannes, stejně jako jiné kroky oznámené na summitu, přeměnily závazky vůdců G20 do duchu multilaterální kooperace včetně: akčního plánu pro blízkou budoucnost: skupina zemí G20 se zavázala, ţe učiní významné kroky k vytvoření stabilnějšího a odolnějšího mezinárodního systému a dohodly se, ţe budou pokračovat v posilování finanční regulace; střednědobé imperativní politiky: představitelé G20 odsouhlasili politickou činnost, jejímţ cílem je napravení nerovnováhy v průběhu střednědobého období a zajistit pokrok směrem k silně udrţitelnému a rovnováţnému růstu. Také se zavázali pracovat na vyřešení sociálních problémů, včetně vysoké nezaměstnanosti a neadekvátní sociálně-bezpečnostní síti.64

Hlavním důvodem pro vytvoření MAP bylo sníţení napětí mezi zeměmi, které vyplynulo z interních neshod v rámci skupiny zemí G20, které se týkaly názoru na rychlost uvolnění výjimečných fiskálních a monetárních stimulačních opatření, které původně fungovaly od doby krize a které mohly zapříčinit návrat k protekcionismu. Vznik MAP také reflektoval nespokojenost s klasickými dohledovými nástroji Fondu, jeţ jsou nedostatečně nezávislé. Ve světle neúspěšných pokusů na poli mezinárodní politické koordinace k řešení globálních nerovnováh, byl MAP vytvořen raději jinak: zahrnutí všech zemí skupiny G20 - MAP pokrývá většinu z hlavních ekonomik, čítající přes 80 % globální ekonomiky, a zahrnuje všechny aspekty politiky – strukturální, fiskální a monetární politiku a obchod – zlepšení růstu a adresování nerovnováh a předcházení protekcionismu; vzájemný ohodnocovací proces - MAP je vytvořen, aby zlepšil způsoby vedení politik zeměmi; účast Fondu je relativně omezená, poskytuje technické analýzy a podporu, ale proces neřídí; informace poskytované MAP jsou publikované, avšak diskuze skupiny zemí G20 jsou soukromé, nicméně jsou k dispozici veřejnosti hned poté;

64

IMF: The G-20 Mutual Assessment Process(MAP), Factsheet, September 26, 2012

51

MAP je spíše druh revizního procesu a vzájemného ohodnocení neţ dohled.

Zatím však není zcela moţné určit, zda na základě tohoto systému budou vyprodukovány nějaké předpisy a zda budou země skupiny G20 implementovat dosud sjednané závazky, protoţe je MAP stále ve vývojové části. Teprve pozdější diskuze o MAP poskytnou jasnější indikace o tom, jak moc jsou země ochotny podřídit své národní zájmy, jeţ jsou krátkodobé vůči mezinárodní spolupráci. S vývojem globální ekonomiky, která se stává různorodější a více propojenou, se také bude ukazovat, zda bude MAP efektivní při přesvědčování, aby země přijali politiky, které jsou pro většinu výhodné, neţ je aktuální dohledový systém. MAP je tedy záměrný pokus překonat některé problémy, které tvořily překáţky v dohledu Fondu a v ustanovení integrovaného systému analýzy. MAP je očividně řízen představiteli zemí G20, a proto díky němu můţe docházet k efektivnějšímu vládnutí podpořené transparentnějším sdílením informací. Od vedoucích představitelů G20 se očekává zodpovědný přístup, vzhledem k jejich závazkům vůči skupině G20.

Nicméně dokud

nebudou zavedeny prvky rámce pro mezinárodní spolupráci, bude vývoj směrem k pokroku nejistý. Země volají po větší otevřenosti, proto MAP poskytuje půdu pro důvěryhodné jednání a moţnost vyššího stupně spolupráce. Rozšíření skupiny zemí G7/8 na skupinu G20 vyplynulo z poţadavku na nový způsob vládnutí, po kterém volaly především nově rozvíjející se země. Jejich angaţmá znamená splnění poţadavku efektivnějšího řízení regionů. Skupina zemí G20 se stále zabývá reformou globálního ekonomického vládnutí a rovněţ i reformou mezinárodních finančních institucí, hlavně těmi vzniklými v Bretton Woods. Tyto instituce by měly být přepracovány tak, aby jejich přeměna zachycovala měnící se dynamiku globální ekonomiky. Jiţ byly učiněny některé kroky k transformaci institucí jako je Fond a Světová banka, coţ také vyplývá ze setkání na summitu G20 v Jiţní Koreji v říjnu roku 2010, kde byly dohodnuty reformní kroky Fondu65 (týkající se členských kvót, jak jiţ bylo probráno v třetí kapitole).

65

JENKINS, P., SUBACCHI, P. Preventing Crisis and Promoting Economic Growth, A Framework for International Policy Cooperation,

April, 2011, str. 36 a 37

52

Rozšíření zdrojů New Arrangement to Borrow Na počátku roku 2009 došlo k několika krokům, které směřovaly k rozšíření finančních zdrojů Fondu. Na setkání v Londýně, dne 2. dubna 2009, se představitelé zemí skupiny G20 shodli na několika iniciativách. Jednou z iniciativ bylo rozšíření zdrojů New Arrangement to Borrow (NAB) z nynějších 50 miliard na 500 miliard dolarů a zároveň by se NAB měla stát flexibilnější. Skupina zemí G20 se dohodla, ţe 250 miliard dolarů bude okamţitě k dispozici prostřednictvím bilaterálních dohod uzavřených mezi Fondem a jednotlivými zeměmi (Japonsko jiţ v tu dobu podepsalo dohodu o zapůjčení 100 miliard dolarů Fondu a Evropská unie přislíbila totéţ). Rovněţ se dohodly na tom, ţe by NAB měla být rozšířena o dalších 250 miliard dolarů a stále více zemí přislibovalo participaci. V průběhu jednání zemí skupiny G20 jiţ Japonsko zapůjčilo 100 miliard dolarů Fondu a členské země Evropské unie se dohodly, ţe poskytnou dalších 100 miliard dolarů. Následně poté, se některé země dohodly na dodatečném příspěvku do zdrojů. Jednalo se o Kanadu s 10 miliardami dolarů, Jiţní Koreu s 10 miliardami dolarů, Norsko s 4,5 miliardy dolarů a Švýcarsko s 10 miliardami dolarů. Obamova administrativa poţádala Kongres o schválení amerického příspěvku ve výši 100 miliard dolarů k navýšení NAB a předpokládalo se, ţe hlavní rychle rozvíjející se země budou rovněţ souhlasit s příspěvkem Fondu. Čína se dohodla s Fondem, ţe přispěje dalších 40 miliard dolarů, které budou investovány na SDR denominované dluhopisy. Nicméně, Fond veřejně nevyhlásil plán vydání SDR denominovaných dluhopisů, ačkoliv je k tomu právně pověřen. Pokud tyto dluhopisy budou vydány, bude zapotřebí získat ještě dalších 125,5 miliard dolarů, aby Fond mohl docílit poţadovaného navýšení NAB o 500 miliard dolarů. Jako dodatek k plánovanému rozšíření NAB se představitelé zemí skupiny G20 dohodli, ţe by Fond měl vytvořit nové SDR v hodnotě 250 miliard dolarů a rozdělit je mezi své členské státy. První dodatek k Článkům dohod, který vešel v platnost v roce 1969, pověřuje Fond k vytvoření nových mezinárodních rezerv. Nově vytvořené SDR by neznamenaly rozšíření zdrojů Fondu, ale jednalo by se spíše o rozšíření mezinárodních rezerv členských zemí. Nově vytvořené zdroje by byly rozděleny členským zemím proporciálně dle jejich výše členské kvóty.66

66

WEISS, M. A., SANFORD, J. E., The Global Financial Crisis: Increasing IMF Resources and the Role of Congress, , str. 11-12

53

Implementace reformy rámce pro poskytování půjček a kondicionality V souvislosti s globální ekonomickou krizí v roce 2009 Fond implementoval řadu reforem. Jednalo se především o tyto reformy: modernizace kondicionality představení nové facility – Flexibilní kreditní linky zlepšení Stad-by Arragengements zdvojnásobení přístupových limitů přizpůsobení a zjednodušení struktury splatnosti a nákladů pro poskytování půjček odstranění facilit, které byly zřídka pouţívané reforma facilit pro nízkopříjmové země zvýšení konsecionálních a nekonsecionálních zdrojů

Modernizace kondicionality Modernizací kondicionality Fond zajistil, aby podmínky čerpání úvěru byly adekvátně ušité na míru podle rozdílné síly politik zemí a jejich fundamentů.

Modernizace byla

dosaţena dvěma způsoby: 1) poţadavkem na ex-ante kondicionality na místo ex-post; a 2) výměnou kritérií strukturální výkonnosti za monitoring v rámci revizí programů při strukturálních reformách. Flexible Credit Line Zavedení nové úvěrové linky Flexible Credit Line (FCL), která je významná především pro prevenci krizí. Jedná se o úvěrovou linku pro státy se silnou politikou a silnými základy. Země mohou získat tuto úvěrovou linku bez dalších ex-post podmínek. Doba splatnosti je delší (3 -5 let) s moţností prodlouţení a s moţností dvojího uţití pro problémy s platební bilancí nebo preventivní účely. Tato facilita je následníkem Short-Term Liquidity Facility, která nebyla dostatečně pruţná, a proto byla ukončena.

Zlepšení Stand-by Arrangements (SBA) Hlavním cílem tohoto zlepšení bylo zvýšení pruţnosti a pouţití tohoto nástroje k prevenci krizí pro země, které mají problémy se kvalifikovat pro FCL. Rámec nové SBA 54

umoţní přístup k finančním prostředkům i pro preventivní účely na základě poţadavku menší frekvence revizí u silnějších zemí a také podle původu problému s platební bilancí.

Zdvojnásobení přístupových limitů pro nekoncesní půjčky Nové roční a kumulativní přístupové limity zdrojů Fondu představují 200 a 600 % členské kvóty. Tyto vyšší limity budou dále poskytovány případ od případu na základě postupu Mimořádného přístupu (Exceptional Access procedures), které rovněţ byly upřesněny a zeštíhleny.

Přizpůsobení a zjednodušení struktury splatnosti a nákladů. Jde o zavedení efektivních příplatků, které mají za úkol napomoci sníţení úvěrového rizika bez navýšení půjčky o náklady v případech, kdyţ Fondu členská země včas splácí.

Zjednodušování nástrojů pro poskytování půjček To se týká vyřazení facilit, které nebyly vyuţívány. Jedná se o Supplemental Reserve Facility a Compensatory Financing Facility.

Reforma facilit pro nízkopříjmové země Fond zvaţoval pozměnění facilit pro koncesní financování, aby posílil své nástroje pro poskytování svých zdrojů, aby mohl disponovat krátkodobými prostředky a krizovým financování nízkopříjmovým zemím.

Zvýšení konsecionálních a nekonsecionálních zdrojů Tyto zdroje je nutné získat na poskytování půjček v době krize. Japonsko poskytlo 100 mld. dolarů, Evropská unie přislíbila 75 miliard dolarů. 67

67

IMF: IMF implements major lending policy improvements, March 24, 2009

55

Preventivní úvěrová linka Na základě poţadavku zemí skupiny G20 Fond v srpnu roku 2010 odsouhlasil spuštění nové Preventivní úvěrové linky (Precautionary Credit Line – PCL), určené k čerpání finančních prostředků státy se zdravou hospodářskou politikou. Jedná se o pojišťovací facilitu, kterou země mohou čerpat v případě, ţe čelí krizi a nesplňují kvalifikační poţadavky na získání prostředků prostřednictvím FCL. Při čerpání této facility země nemusí přizpůsobovat hospodářskou politiku, jak to tradičně bývá u SBA. Kvalifikační proces je pro získání finanční podpory skrze tuto facilitu je podobný, jako u FCL. Efektivnější kondicionalita je součástí. Kaţdých šest měsíců se vyhodnocuje i zbývající zranitelnost země. Tato facilita můţe být poskytována na období 1 – 5 let s otevřeným přístupem ke zdrojům Fondu do výše 500 % členské kvóty v prvním roce a do výše 1000 % členské kvóty pro zbylé roky. 68 V lednu roku 2011 byla provedena revize FCL a PCL. Tato revize proběhla v reakci na poţadavek Výkonné rady s cílem ohodnotit nástroje a doporučit další vývojové změny v designu a aplikaci existujícího rámce. Revize identifikovala další adaptace designu, který měl zlepšit jejich efektivitu. Fond doporučil, aby země předkládající podklady pro čerpání těchto facilit byly transparentnější. Také doporučil, aby země věnovaly více pozornosti své prezentaci před Fondem a aby Fond pečlivěji přezkoumal aktuální a potenciální potřeby čerpání v jednotlivých případech. Kromě těchto doporučení nedošlo k ţádným významným změnám.69

Navýšení rámce pro poskytování půjček Aby Fond uspokojil zvyšující se potřeby poskytování půjček pro země, na které udeřila globální finanční krize, a aby pomohl posilnit globální ekonomiku a finanční stabilitu, posílil svoji výpůjční kapacitu zvýšením členských kvót a vypůjčil si 456 mld. dolarů od některých členských zemí. Aby mohl plnit svou funkci, musel se v průběhu krize přizpůsobovat jejímu vývoji. Hlavním významným krokem bylo navýšení rámce pro poskytování půjček krizí postiţeným zemím. Od začátku krize poskytl přes 300 mld. dolarů v půjčkách členským zemím. Svým úsilím přispěl k poučení se z minulých krizí, aby mohl 68 69

IMF: A Changing IMF – Responding to the Crisis, Factsheet, March 16, 2011, IMF: Review of the Flexible Credit Line and Precautionary Credit Line, November 1, 2011, str. 8

56

upravit protikrizovou politiku, regulaci, reformu mezinárodního finančního systému včetně své spolupráce se skupinou zemí G20 a vyspělých a rozvojových ekonomik. 70

Reforma rámce pro poskytování půjček Zavedení úvěrové linky pro silné státy – FCL, která byla představena v dubnu roku 2009, upravená v srpnu 2010. Tuto facilitu vyuţila Kolumbie, Mexiko a Polsko. Flexibilnější přístup k likviditě mělo zajistit sníţení regionálního a globálního stresu. Poskytování rychlé a adekvátní krátkodobé likvidity zvyšuje důvěru, nakaţení z krize a sniţuje následky krize, proto byla vyvinuta PCL, kterou vyuţily Makedonie a Maroko. Strukturální výkonnostní kritéria byla zrušena pro všechny úvěry poskytované Fondem, včetně programů pro nízkopříjmové země. Fond se zaměřil na kritické oblasti, které se týkají uzdravení země. Fond také pomáhá vládám chránit a zvýšit sociální výdaje, včetně sociální podpory. 71

Pomoc nejchudším V reakci na globální finanční krizi Fond přijal bezprecedentní reformu politiky týkající se nízkopříjmových zemí. Výsledkem jsou pruţnější programy, ušité na míru individuálním potřebám nízkopříjmových zemí, se zefektivněnou kondicionalitou a větším důrazem na zabezpečení sociálních výdajů. Zdroje pro nízkopříjmové země, prostřednictvím Poverty Reduction and Growth Trust (PRGT) poskytované v letech 2009 – 2014 byly zvýšeny na 17 mld. dolarů. V souladu s dohodou se skupinou zemí G20 v dubnu roku 2009 byla zdvojnásobena koncesní kapacita půjček a bylo poskytnuto dalších 6 mld. dolarů na koncesí financování na další dva, tři roky od doby, kdy to bylo dohodnuto. To znamená zčtyřnásobení zdrojů pro koncesní půjčky. Také byl zřízen Post-Catastrophe Debt Relief Trust (PCDR). Cílem je pomoc nejchudším zemím v době, kdy byly zasaţeny katastrofálními následky přírodní pohromy. PCDR dosáhla výše 268 milionů dolarů v roce 2010. Také byla zlepšena analýza rizika a došlo k propojení vazeb mezi finančním sektorem, reálnou ekonomikou a

70

IMF: A Changing IMF – Responding to the Crisis, Factsheet, March 16, 2011

71

Tamtéţ

57

vnější stabilitou. Větší pozornost je věnována efektivnějšímu dohledu Fondu nad členskými zeměmi, a jeho otevřenému, nestrannému a srozumitelnému přístupu. 72

Vytvoření dostatečných zdrojů Kromě navýšení NAB, jak je jiţ zmíněno výše, došlo 15. listopadu 2011 k přistoupení Polské národní banky s příspěvkem 370 mld. SDR (okolo 570 mld. dolarů). V prosinci 2011 slíbily členské země oblasti eura poskytnout dodatečné zdroje do výše 150 mld. euro (okolo 200 mld. dolarů). 73

4.1. PŘIPRAVOVANÉ REFORMNÍ KROKY 4.1.1. Reforma členských kvót a governance Ve dnech 9 – 14. Října 2012 proběhlo výroční zasedání Rady guvernérů v Tokiu. Na tomto zasedání došlo mimo jiné k odsouhlasení změny ve sloţení konstituencí a tím i zastoupení zemí ve Výkonné radě. Mělo také dojít k dohodě o reformě pro výpočet kvót navrhované roku 2010. Fond vzal pouze na vědomí aktuální stav a revize modelu pro výpočet kvót bude pokračovat v 15. všeobecné revizi kvót, která se bude konat v lednu roku 2014. 4.1.2. Sankční poplatek za nerealizaci doporučení Fondu Stálou otázkou je především odpověď na to, jakým způsobem by měla být sankciována nerealizace doporučení Fondu jednotlivými zeměmi. Fond si je vědom, ţe by ve své roli světového arbitra měl vyvinout silnější prostředky ke zvýšení svého vlivu na makroekonomickou politiku systematicky významných zemí. Fond se tomu věnuje tím, ţe zvýšil transparentnost, ale nedošlo k tomu, ţe by vznikl členské zemi za nesplnění doporučení sankční poplatek. V současnosti se bude publikovat průměrná úroveň rovnováţného měnového kurzu, kde bude naznačeno, kam by kurz měl směřovat. Tato iniciativa je reakcí na problém, který tkví v tom, ţe víceméně všechny měny jsou volně směnitelné. Jiţní Korea a Čína řídí kurz a

72 73

IMF: A Changing IMF – Responding to the Crisis, Factsheet, March 16, 2011 Tamtéţ

58

řada zemí tlačí Čínu, aby tento kurz více uvolnila. Měnové kurzy jsou jednou z velkých odpovědností Fondu. Obecným zájmem Spojených států je, aby Čína kurz uvolnila, aby nevznikal tak velký deficit mezi obchodem Spojených států a Číny. Nebezpečí je v tom, ţe kdyby Fond označil vývoj kurzu Čínou za zmanipulovaný, došlo by k tomu, ţe by byla Čína obrovsky sankciována. Fond je v tomto ohledu velmi obezřetný, a přestoţe Fond měl interní materiály k tomu, aby se ke kurzu vyjádřil, tak nakonec neučinil. Nicméně je situace vůči Číně problematická a je otázkou, jakým směrem se bude celá situace vyvíjet. 4.1.3. Zveřejňování měnových kurzů V současnosti se také řeší zveřejňování pololetní zprávy o politice měnových kurzů. Hlavní problémem je to, ţe není odsouhlasená metodologie na výpočet rovnováţné úrovně měnového kurzu. Je také důleţité, aby zveřejnění kurzu nevyvolalo nějakou negativní trţní reakci. Také se zvaţuje forma, v jaké by referenční měnové kurzy měly být zveřejňovány. Jestli to bude příloha v rámci světového ekonomického výhledu, nebo jestli to bude samostatná publikace. V této chvíli se pracuje však především na komunikační stránce, jak by tyto měly být zveřejňovány, aby to trhy nějak negativně neovlivnilo. 4.1.4. Zdroje Fondu V letošním roce by se měla rovněţ řešit vybavenost Fondu zdroji. Obecně platí, ţe by Fond měl mít takový rozsah finančních prostředků, aby mohl v krátkém, střednědobém případně i dlouhodobém období uspokojit finanční potřeby těch zemí, které mají problémy s platební bilancí. Fond se však samozřejmě bude muset zamýšlet nad tím, kde vezme další zdroje financování pro případ, kdyby udeřila krize. Na jedné straně byla iniciativa zdvojnásobit kvóty, tj. jeden ze zdrojů. Druhá iniciativa směřovala k tomu, aby si Fond zajistil na překlenovací období vypůjčené zdroje, coţ se mu podařilo tím, ţe rozšířil a zflexibilnil New Agreement to Borrow (NAB). A současně, aby si zajistil bilaterální půjčky mezi Fondem a dalšími zeměmi. Řada zemí převedla tyto půjčky do NAB. Je otázka, jestli by Fond měl být věřitelem poslední instance a také, jak by do tohoto řešení měl být zahrnutý soukromý sektor, protoţe je problematické jej udrţet v zemi, která je postiţená finanční krizí. Z toho důvodu vznikla Vídeňská iniciativa, coţ je sdruţení bank, které vytvořily společnou dohodu o tom, ţe nebudou ze země postiţené krizí odcházet, aby svým odchodem nepřispěly k jejímu kolapsu. Do konce roku by se měly tyto problémy 59

vyjasnit. Bude však především snaha navýšit kvóty, prostřednictvím čehoţ by se sníţil podíl vypůjčených zdrojů. Dále si Fond upřesní, od jakých zemí si bude moci vypůjčit finanční prostředky k poskytování půjček a rozhodne, jakým zemím bude půjčovat a kolik. 4.1.5. Globální stabilizační mechanismus Také ve Výkonné radě Fondu docházelo k diskuzím o vyvinutí mechanismu, který by byl komplexnější a sniţoval by zranitelnost zemí k nákaze finanční krize. Hlavním nápadem bylo vytvoření tzv. globálního stabilizačního mechanismu. Prostřednictvím koordinovaného přístupu ke zdrojům Fondu by docházelo ke zvýšené trţní důvěře v průběhu krizí, tím by nedocházelo k rozsáhlým nedostatkům likvidity. Je proto velice důleţité, aby Fond koordinoval procesy reforem v souladu s globálním úsilím vytvořit efektivnější síť mechanismů pro prevenci krizí. 74

74

IMF Survey: A Step Closer to a Stronger Global Financial Safety Net, IMF Survey Magazine: Policy, August 30, 2010,

60

VÝSLEDKY Cílem této diplomové práce je popsat a zhodnotit, zda dosud realizované a připravované reformní kroky jsou dostačující k tomu, aby si Fond uhájil své místo v mezinárodním měnovém systému. Následující odstavce jsou stručným souhrnem vývoje Fondu a jeho milníků. Výročí je časem pro introspekci. Pro Fond to byl červenec roku 2004, kdy si připomněl 60. výročí konference v Bretton Woods, kdy delegáti 44 spřízněných zemí sepsali a odsouhlasili návrh zaloţení Fondu. Během těchto 60-ti let světová ekonomika prodělala obrovské změny a počet zemí se rozšířil na celých 184 v roce 2004. Role Fondu a jeho práce se vyvíjela, ale stejně jako u jiných velkých organizací, jeho schopnost se změnit byla omezená vlastními pravidly a mandátem. První dekáda existence Fondu pomalu graduovala. Poté následovala masa změn v růstu ekonomik a finanční síly zemí mimo Severní Ameriku. Na konci 2. světové války objem exportu Spojených států činil 22 % světového exportu a drţely 54 % světových rezerv. To se odrazilo na členských kvótách USA, jeţ v tu dobu činily 33 %. Pak ale došlo k prudkému ekonomickému růstu v zemích západní Evropy a Evropa si vybojovala svou pozici v hierarchii Fondu. Podobný vývoj se odehrával i v Asii. Střední východ si získal své významné postavení díky těţbě ropy a jejich členské kvóty se mírně zvýšily. Ekonomiky Latinské Ameriky a subsaharské Afriky také nabyly nepatrného významu. Kombinace těchto velkých změn v souvislosti s jejich ekonomickým významem se jen málo odrazila na členských kvótách ve srovnání s velikostí jejich ekonomik. Zatímco podíl USA se sniţoval, evropský podíl se změnil jen málo a asijský podíl rostl méně neţ by se očekávalo. Fixace kurzu v 60. letech a nastavení volně plovoucích kurzů znamenaly významné změny ve světové ekonomice. Vliv měla i teoretická a ideologická orientace Fondu, která byla spíše liberální, trţně orientovaná. Rozpad Sovětského svazu znamenal rozšíření členů a zvětšení velikosti a rozmanitosti rozpětí Fondu. Druh politického zájmu, který ovlivňoval rozhodování Fondu, se od jeho zaloţení rovněţ měnil, a to od základních západně-východních konfliktů na ty více regionální nebo týkající se vnitřní bezpečnosti, případně byl směřován ekonomickým spojenectvím. Kdyţ byl Fond zaloţen, většina kontinentu Afriky byla pod nadvládou Evropanů. To se také postupem času změnilo a přibývalo nízkopříjmových zemí, které se staly členy Fondu. 61

Byl zřízen Trust Fund (1974), Structural Adjustment Facility (1986), Poverty Reduction and Growth Facility, Heavily Indebted Poor Countries. Všechny tyto facility měly podpořit nízkopříjmové země v jejich vývoji. Fond se také začal více zabývat problémy týkajících se strukturálních reforem. Většina afrických zemí potřebovala finanční prostředky na jejich rozvoj. Za to se od nich očekávalo předvedení dostatečného závazku k ekonomickým a vládním reformám, stabilní implementace klíčových makroekonomických politik a ekonomická otevřenost, aby zaujaly podporu věřitelů. Avšak Fond neměl zdroje ani mandát, aby poskytoval udrţitelné financování, ale snaţil se adoptovat poskytování financí a udělování rad, aby je podpořil. Růst a globalizace soukromých sektorů měly také efekt na fungování Fondu. Za prvé byl navrţen Článek IV dohody, kde bylo ustanoveno, ţe Fond nebude půjčovat zemím, které nejsou schopné zabránit vysokému odtoku kapitálu ze země. Expanze poskytování půjček Fondem v 90. letech na zmírnění krize na kapitálovém účtu byla nevyhnutelná a kontroverzní. Za druhé, efektem Článku IV dohody také bylo lepší postavení Fondu vůči zemím, které měly problémy s odlivem kapitálu. Těmto zemím byla uloţena povinnost kontroly kapitálu jako podmínka k poskytnutí půjčky. Přestoţe Fondu chybí formální právo na liberalizaci kapitálového účtu, pravidelně prováděl dohled a technickou pomoc napomohl zemím se vyvíjet v tomto směru. Zvětšený podíl v hloubce působení soukromého sektoru dal Fondu moţnost rozdělit země na ty, které mají nebo nemají moţnost si od Fondu někdy půjčit. Stále více zemí také vyvinulo různé alternativy financování počínaje swapovými dohodami mezi centrálními bankami. To rozdělilo země na ty, co poskytují zdroje Fondu a na ty co si půjčují. Okolo 40-ti zemí poskytují skoro většinu uţitných zdrojů Fondu, zhruba 80-ti zemím je moţné poskytnout koncesionální půjčky, ale nekvalifikují se pro velké půjčky. Těţko definovatelná střední skupina má nějaký přístup k soukromému mezinárodnímu kapitálu, ale někdy musí čelit finanční krizi, která můţe končit obrovskými půjčkami od Fondu. V této době některé země jiţ půjčky potřebovat nebudou, ale stále budou existovat země, které si od Fondu budou chtít půjčit, a některé budou poţadovat obrovské sumy na vyrovnání se s nepříznivou ekonomickou situací. V této roli je Fond zcela jistě nezastupitelný

62

a bude se na to muset připravit, stejně jako na další vývoj, který Fond ovlivní i v jeho činnostech. 75 Z vývoje Fondu v historických souvislostech je patrné, ţe ač někdy Fond reagoval později, nebo v rozporu s očekáváním, stále je povaţován za instituci, která se dobře zhostila své náplně na mezinárodní úrovni. To potvrzuje i ekonom J. Švejnar, který tvrdí, ţe některé aktivity Fondu nebyly vţdy úspěšné, nicméně je Fond nejspolehlivější a nejefektivnější mezinárodní organizací, která dosud funguje. Je však také důleţité si uvědomit, ţe Fond má vůči národním ekonomikám malý vliv, protoţe nakonec rozhodující slovo mají jejich vlády, které si z doporučení Fondu vybírají jen to, co jim vyhovuje. Kromě toho také vyuţívají Fond, aby si mohly prosadit své politické záměry. 76 Existuje zde i nespokojenost s globální institucí, jakou je Fond. Tato nespokojenost se projevuje ve vývoji regionálních uskupení a odklonu k regionální ekonomické integraci. Jedná se například o iniciativy, jako jsou Latinskoamerický rezervní fond (1978), Arabský měnový fond (1976), iniciativa Chiang Mai v Asii (2000) a Evropský stabilizační mechanismus (2012). Tyto iniciativy byly vytvořeny z důvodu omezených finančních zdrojů Fondu a jsou tedy vhodné pro vyřešení menších problémů, co do rozměru finanční krize. Postrádají také technické zázemí a důvěryhodnost, kterým Fond disponuje. E. M. Truman povaţuje dohled Fondu za nepostradatelný. Především proto, ţe ţádná země se pravděpodobně neshodne, jak by měla být nastavena supervize a regulace jejich finančních institucí nebo národního finančního systému. Nicméně koordinace a harmonizace národní politiky by měla a bude prohloubena. Posílení dohledu Fondu je pravděpodobně nejkomplexnější záleţitostí plynoucí z globální finanční krize. Z jeho pohledu, krize pramení ze selhání makroekonomické politiky, z především tzv. opatrnického přístupu zemí, jeţ implikuje makroekonomické a mikroekonomické důsledky a naopak. Výzvou pro zákonodárce na mezinárodní a národní úrovni je, ţe neexistuje koncepční rámec, který by udával směr k řízení mezinárodní kooperace v předmětných politikách. A protoţe je Fond globální instituce, mající podstatnou analytickou kapacitu, musí hrát hlavní roli v napomáhání

75 76

BOUGHTON, J. M. IMF at 60, Finance & Development, September, 2004 ŠVEJNAR J. Další krize je jen otázkou času, EurActiv.cz 21.09.2009

63

dosaţení konsenzu a v uskutečnění výsledných procedurálních dohod ke sníţení incidence a síly budoucích finančních krizí.77 Independent Evaluation Office78 (dále IEO) ve své zprávě z roku 2001 analyzuje dohled Fondu v období roku 2004 – 2007 a vyslovuje kritiku vůči nečinnosti Fondu před krizí. K hlavním výtkám patřila skutečnost, ţe i kdyţ Fond rozpoznal některé signály blíţící se krize, nevaroval členské země ani širokou veřejnost. Stejně tak nediskutoval přístup obezřetného chování, které by pomohly řešit rozvíjející se rizika plynoucí z krize. IEO dále upozorňuje na to, ţe si Fond nevšiml klíčových ukazatelů, ze kterých se krize vyvinula. Co víc, Fond upozorňoval na nutnost řešit přetrvávající a rostoucí problémy s nerovnováhou na platebních účtech, ale neřešil, ţe tyto nerovnováhy jsou spojeny se systematickým rizikem vytvořeným finančním systémem. IEO kritizuje, ţe Fond prováděl kvalitní dohled v mnoha zemích a vyspělých ekonomikách, ale nesoustředil se především na makroekonomická rizika spjatá s činiteli finanční krize. Tvrdí, ţe k problémům ve finančním systému přispěla pochvala Spojených států za mírný dohled a regulaci, na jejíţ konto následovala rapidní finanční inovace. IEO dále kritizuje, ţe Fond potvrdil, ţe přístup Spojených států je hodný následování.79 Profesor z Federální university v Riu de Janeiru, Fernando Carvalho, tvrdí, ţe hlavním problémem je, ţe globalizace finančních firem by mohla vytvářet problémy díky absenci mezinárodního reţimu, který by jej řešil. Hlavní problém v přístupu Fondu spatřuje v tom, ţe finanční globalizaci nepovaţuje za problém. Také tvrdí, ţe Fond raději volí reformy týkající se finanční regulace, aby se vyhnul ztráty zisku z finanční deregulace a globalizace, coţ znamená, ţe ţádná z navrţených reforem neřešila hlubší příčiny vzniku krize v roce 2007. Dále dodává, ţe rozdílné míry vah členských kvót kaţdé členské země Fondu velmi negativně ovlivňují instituci Fondu ve prospěch bohatších zemí.80 V následující části jsou popsány skutečnosti, které Fondu ještě zbývají udělat, aby svou pozici v mezinárodním měnovém systému skutečně obhájil.

77

TRUMAN, E. M. The IMF and the Global Crisis: Role and Reform, January 22, 2009, str. 7

78

Nezávislá kancelář zřízená roku 2001 za účelem objektivního hodnocení aktivit a politiky Fondu

79

IMF Performance in the Run-Up to the Financial and Economic Crisis, IMF Surveillance in 2004 – 2007, Independent Evaluation Office of the IMF, (2011), str. 7- 8 80

Bretton Woods update: ´Groupthink´ IMF slammed for mistakes before crisis, January – February, 2011

64

Regionální opatření na posílení likvidity Regionální aktivity v souvislosti s mezinárodním financováním budou významná a stabilizující síla. Spolupráce Fondu s těmito regionálními uskupení by mohla být klíčová. Spolupráce regionálních uskupení s Fondem by přinášela výhody, jako je posílení dostupných likvidních prostředků. Také zmírnění stigma, které pro země vyplývá ze spolupráce s regionálními uskupeními, zejména pokud je takových zemí více. Angaţovanost Fondu při pomoci těmto zemím by pro finanční trhy byla jasným signálem toho, ţe daná země se snaţí řešit své ekonomické potíţe. Navíc tato uskupení mají větší přehled o regionální situaci, proto mají lepší dispozice dohlíţet nad danou zemí a případně tím i přispět ke sníţení morálního hazardu. Země by také pravděpodobně přestaly smlouvat o výhodnosti jednotlivých facilit. Ambice regionálních sdruţení stát se substitutem Fondu a nahradit ho tak ve věřitelské činnosti na mezinárodním poli by mohly být určitou nejistotou pro Fond. To by se však odvíjelo od jejich disponibilních zdrojů. Moţným adeptem na takovou mezinárodní instituci je iniciativa Chiang Mai, ostatní regionální uskupení by musely vyuţívat i externí zdroje, jakoţ i Fond. Dalším nebezpečím můţe být nastavení podmínek pro poskytování půjček, aby nedošlo k oslabení kondicionality Fondu. Země by tak měly tendence se vyhýbat reformám jejich národní politiky, coţ by narušovalo stabilitu mezinárodního měnového systému. Proto by bylo důleţité vymezit mezi těmito institucemi dělbu práce, díky níţ by došlo k vzájemné synergii. Randall Henning81 doporučuje přenechat ústřední roli Fondu. Regionální uskupení by měla akceptovat soubor zásad. Jednalo by se o zásady, které by byly v souladu s Dohodou o Fondu, které by vycházely ze vzájemné transparentnosti finančních a měnových pravidel a stejného přístupu ke kondicionalitě. 82

Reforma členských kvót a governance Reforma je nutná ve třech oblastech: změny ve sloţení a velikosti Výkonné rady Fondu reorganizace členských kvót

81

Professor na americké universitě School of International Service

82

SEDLÁČEK P.: Hlavní směry mezinárodního úsilí o posílení globální likvidity po finanční krizi 2008/2009, Mezinárodní vztahy, 46(2), 74-95. (2011)

65

výměna managementu Fondu Pokud Fond neučiní potřebné reformní kroky, hrozí, ţe se stane při propagaci finanční stability světové ekonomiky bezvýznamnou institucí. Členské kvóty by měly být přeorganizovány tak, aby lépe reflektovaly ekonomické a finanční postavení rozvojových zemí ve světové ekonomice. Je neúnosné, aby politika Fondu byla určována těmi zeměmi, které si nepotřebují půjčovat od Fondu, zatímco jiné země, které si potřebují půjčit od Fondu, jsou postaveny do pozice, kdy mají poskytovat finanční podporu a nemají dostatek hlasů na to, aby ovlivňovaly aktivity Fondu. Co se týče volby managementu, mělo by dojít ke změnám způsobu volby. Prezidentem Světové banky byl vţdy Američan, generálním ředitelem Fondu byl vţdy Evropan. V podstatě k tomu dochází tak, ţe se na několika kandidátech shodnou Evropané se Spojenými státy a představitelé emerging markets mají problém najít představitele, který by zastupoval všechny tyto země. Nepřispívá ani rozpolcenost jejich názorů. Měl by se vygenerovat seznam poţadavků pro pozici, vytvořit krátký seznam kandidátů včetně těch interních a postupovat jako při běţném náboru nových pracovníků. A konečně, jako v minulosti i dnes je Fond ovládán skupinou nejvlivnějších členů. A protoţe skupinu zemí G-7 nahradila skupina zemí G-20, měli by Fond reprezentovat zaměstnanci zemí skupiny G-20. 83

Dohledová činnost Posílení dohledu je stále prvkem, který by měl být vylepšen, protoţe včasné rozpoznání varovných signálů by poskytovalo Fondu moţnost zasáhnout ještě před tím, neţ krize vypukne. To by pak nemělo tak dalekosáhlé důsledky pro jednotlivé ekonomiky. Fond zlepšil transparentnost a byl vţdy dobrým důvěrným rádcem, avšak tyto dva faktory jdou proti sobě. V současné době by proto mělo být pro Fond výzvou nastavení správné rovnováhy mezi důvěrnou radou a veřejném uvědomění (například hrozící krize), aby bylo zajištěno, ţe zprávy nejsou předpojaté. 84

83

TRUMAN, E. M. A Strategy for IMF Reform, Institute for International Economics, February, 2006, str. 9-10,

84

BOUGHTON, J. M. IMF at 60, Finance & Development, September, 2004,str. 12

66

Navýšení a poskytování zdrojů Fondu Weiss uvádí, ţe Fond je naprosto nevybaven potřebnou likviditou, aby poskytl finanční prostředky postiţeným vyspělým zemím.85 Aby Fond zůstal efektivní, měl by navýšit své zdroje prostřednictvím navýšení členských kvót nově rozvíjejícím se zemím. Současně by Fond měl zajistit, aby poskytnuté finanční prostředky přispěly k řešení finanční krize a došlo k podpoře oţivení ekonomického růstu. Fond se dostal do schizofrenní situace, kdy při uplatnění zásady, ţe by měl půjčovat zemím, které mají udrţitelný dluh, půjčoval i zemím, které udrţitelný dluh nemají. Obával se totiţ, ţe kdyţ nepůjčí finanční prostředky některým evropským zemím, finanční nákaza se rozšíří, coţ by mohlo pokračovat v kolapsu evropské ekonomiky. Vyřešení této otázky je však velmi náročné, proto by se jí Fond měl zabývat i v budoucnosti Problematika nízkopříjmových zemí Otázku přiměřené hloubky zapojení Fondu ve vztahu k nízkopříjmovým zemím řeší partnerství a promyšlené rozdělení práce mezi Fondem a Světovou bankou. Steven Radelet86 navrhl konkrétní postup reformy. V budoucnu by byl Fond poţádán o posouzení makroekonomické politiky předmětné země. Jednalo by se vyhodnocení, které by bylo součástí ohodnocení Politiky země a institucionálního ohodnocení (Country Policy and Institutional Assessment). V návrhu se počítalo s tím, ţe podklady Světové banky k půjčce by zahrnovaly ohodnocení makroekonomické a fiskální politiky a měnovou situaci Fondem. Současně, negativní posudky vydané Fondem by však neměly blokovat přístup k finančním prostředkům od Světové banky a jiných regionálních rozvojových bank. Rovněţ by členské země Fondu měly odmítnout kdysi předloţený návrh generálního ředitele de Rata z roku 2005, který navrhoval, ţe by Fond měl hrát aktivnější roli v budování institucí, protoţe Fond v této oblasti nemá srovnatelné výhody a dostal by se tak mimo svou oblast expertíz. 87 V souladu se zásadou komparativní výhody, by se měl Fond o nějaké aktivity rozdělit se Světovou bankou, například o technickou asistenci. Neznamená to, ţe by se měl technické pomoci úplně vzdát. Spíše by technická pomoc měla být rozdělena na kritickou pomoc, kde

85

WEISS, M. A. The Global Financial Crisis: The Role of the International Monetary Fund, CRS Report for Congress, 30. října, 2008, str. 2 -3 86 87

Hlavní ekonom pro americkou Agenturu pro mezinárodní rozvoj TRUMAN, E. M. A Strategy for IMF Reform, Institute for International Economics, February, 2006, str. 12-18,

67

by Světová banka poskytovala technickou pomoc v oblastech, vůči kterým má dispozice, například v rozvojových otázkách a programech. Fond by mohl například poskytovat školení z makroekonomie v nízkopříjmových zemích. Tato školení by mohla zajistit lepší vzdělanost odborníků.

68

ZÁVĚR Reforma Mezinárodního měnového fondu je téma této diplomové práce, která je věnována historii Fondu, důvody vedoucí k jeho zaloţení a je popsána jeho role v mezinárodním měnovém systému, která se v průběhu jeho působení v reakci na světové dění postupně měnila a rozšiřovala. Cílem této práce je popis jednotlivých reformních kroků a posouzení, zda jejich prostřednictvím Fond dosáhl svého hlavního záměru, tedy uhájení svého postavení v mezinárodním měnovém systému. Činnosti Fondu se v souvislosti se situací ve světové ekonomice od jeho zaloţení v roce 1944 značně rozvíjely a rozšiřovaly. Od původního úkolu, kterým bylo zajišťování pevného měnového kurzu v pásmu oscilace, přes dohled nad mezinárodním měnovým systémem, poskytování finanční pomoci zemím postiţenými hospodářskou krizí či v poslední době zvyšování angaţovanosti vůči rychle se rozvíjejícím a rozvojovým ekonomikám. V brettonwoodském období se Fond soustředil na fungování pevných měnových kurzů, v 60. letech se však tento systém potýkal s problémy. Krátce na to, v roce 1971 byla zastavena konvertibilita dolaru za zlato a systém fixních měnových kurzů byl v některých zemích vyměněn za pohyblivý. Dalším důleţitým obdobím pro existenci Fondu byla dluhová krize, která vypukla v 80. letech v Latinské Americe. Před touto krizí Fond neměl tak rozsáhlé zkušenosti s poskytováním finanční pomoci a jeho role ve světové ekonomice nebyla nějak významná. Při této krizi jednal velmi aktivně, nejprve poskytl finanční pomoc dotčeným státům, poté se ujal role zprostředkovatele v jednání mezi věřiteli a dluţníky o restrukturalizaci dluhu. Po přijetí podmínek stabilizačního programu sjednaného s Fondem došlo ze strany věřitelských bank ke změkčení podmínek splácení dluhu. Fond se také zamýšlel nad efektivností kondicionality poté, co se ekonomická situace zemí, kterým finančně pomohl, zhoršovala. Proto také začal trvat na strukturálních reformách. Aktivity Fondu se tedy v 80. letech rozrostly o rozvoj strategie na řešení světové dluhové krize Další výzvou byl rozpad sovětského bloku a navýšení počtu zaměstnanců Fondu v 90. letech. Fond pomáhal technickou asistencí a uděloval rady postkomunistickým zemím v jejich přeměně z centrálně plánovaných ekonomik na trţní. Daleko větší výzvou pro Fond však byla nová generace finančních krizí odstartovaná krizí v Mexiku, která se projevovala nedostatkem finančních prostředků na kapitálovém účtu místo na běţném účtu. Tento typ krize byl i pro 69

Fond velice náhlý a prudký. Byl sestaven plán na prevenci a řešení krizí a především došlo ke zdůraznění prvku dohledu. Fond se také otevřel světu a stal se v důsledku krize mnohem transparentnější. Fond také zaznamenal rostoucí vliv nově rozvíjejících se ekonomik, které se v důsledku vývoje doţadovaly změn ve výši podílu členských kvót. Byla provedena reforma členských kvót, která je však pro mnohé nově rozvíjející se země nedostačující. Fond musel také velmi výrazně rozšířit své zdroje. Krize, která započala na konci roku 2007, byla pro Fond těţkou zkouškou. Nepředpokládalo se, ţe by o finanční pomoc Fondu ţádaly i vyspělé země. Hned v roce 2008 však Fond půjčil prostředky např. Islandu, Ukrajině či Maďarsku. V souvislosti s touto krizí byl v říjnu 2008 spuštěn krizový mechanismus, jehoţ úkolem bylo zrychlení procesu poskytování finančních půjček, a dále byly upraveny některé facility tak, aby Fond mohl pomoc poskytnout rychleji a efektivněji. Krize neovlivnila pouze fungování krizového managementu Fondu, ale urychlila i další reformy, jako je např. reforma kvót a vládnutí. Fond se stal pruţnější ve způsobu, jakým poskytuje půjčky. Povedlo se mu zřídit výpůjční facility, které jsou vhodnější pro silné země. Cílem této reformy je pruţněji reagovat na poţadavky zemí, které by si chtěly půjčit, ale hlavně především zlepšit schopnost Fondu předejít finanční krizi. Ztrojnásobení finančních prostředků Fondu je další změnou, ke které díky této reformě došlo. Díky krizi se začala více rozvíjet i spolupráce zemí skupiny G20. To mělo vliv i na fungování Fondu. Po pádu Lehman Brothers v roce 2008 bylo zřejmé, ţe tato finanční krize bude mít váţné globální důsledky, které bude potřeba řešit za pomocí reprezentativnější a širší skupiny zemí, kterou skupina G7/8 jiţ nebyla. Toto rozšíření na skupinu G20 bylo stmeleno úspěchem summitu představitelů zemí v listopadu roku 2008 ve Washingtonu, který se týkal světové ekonomiky a finančních trhů. Před finančními krizemi byl Fond povaţován za nevýznamnou mezinárodní instituci. Finanční krize však otestovaly jeho schopnosti a bylo nutné uznat, ţe jeho role je nezastupitelná. O jeho nezastupitelnosti v mezinárodním měnovém systému panuje shoda jak mezi skupinou G20, tak téţ mezi celou mezinárodní komunitou, coţ potvrzuje i komuniké v Londýně (2009). Zde bylo dohodnuto výraznější posílení pozice Fondu na mezinárodní scéně. Na tomto summitu byla dotčena i některá nepříjemná témata, jako je například úvaha členských zemí nahradit americký dolar novou světovou rezervní měnou či proběhla diskuze o transformaci současných zvláštních práv čerpání na globální rezervní měnu, která by 70

nahradila americký dolar. S tím by pak souviselo i zvýšení dohledu nad hlavními ekonomikami, které by tyto rezervní měny vydávaly.88 Tyto fáze, navrhující v podstatě reformu mezinárodního měnového systému, by pro Fond znamenaly nový rozměr. Ten je však v tuto chvíli pouze diskutabilní.

88

Ministerstvo zahraničních věcí: Hodnotenie záverov summit G20 v Londýne (2.4.2009)

71

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Bibliografie: 1. SEDLÁČEK P. Mezinárodní měnový fond ve 21. století, Vyd. 1, C. H. Beck, 2008, ISBN 978-80-7400-012-6

2. SEDLÁČEK P, Hlavní směry mezinárodního úsilí o posílení globální likvidity po finanční krizi 2008/2009, Mezinárodní vztahy, 46(2), 74-95. (2011)

3. MARKOVÁ J. Mezinárodní měnová spolupráce, Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2006, ISBN 80-245-1053-7

Internetové zdroje: 1. ALEXANDER W. E., CADY J., GONZALES-GARCIA J. The IMF´s Data Dissemination Initiative After 10 Years, [online] [cit. 2013-02-04]Dostupný z WWW: .

2. Biatek, Odborný bankovní časopis, ročník 18, leden 2010. [online] [cit. 2013-01-03] Dostupný z WWW: . 3. BOUGHTON M. James. Silent Revolution, The International Monetary Fund 1979 – 1989, IMF, 1. října 2001, [online] [cit. 2013-01-06] Dostupný z WWW: . 4. Bretton Woods update: ´Groupthink´ IMF slammed for mistakes before crisis, January – February, 2011, [online] [cit. 2013-01-06] Dostupný z WWW: < http://www.brettonwoodsproject.org/update/74/bwupdt74.pdf> .

72

5. BOUGHTON, J. 2010: The Year of IMF Reform, iMFdirect, December 28, 2010, [online] [cit. 2013-01-06] Dostupný z WWW: .

6. BRYANT C. R. Reform of Quota and Voting Shares in the Internationl Monetary Fund: „Nothing“ Is Temporarily Preferable to an Inadequate „Something“ January 2008, Brooking Institution. [online] [cit. 2013-01-13] Dostupný z WWW: .

7. De RATO, R. The Managing Director´s Report on the Fund´s Medium – Term Strategy, IMF, September 15, 2005. [online] [cit. 2013-04-20] Dostupný z WWW: . 8. FISCHER S.: The Asian crisis: a view from the IMF. [online] [cit. 2013-12-03] Dostupný z WWW: .

9. FISCHER S. Strengthening Crisis Prevention: The Role of Contingent Credit Lines, November 15th, 2000. [online] [cit. 2013-12-03] Dostupný z WWW: .

10. IMF: Articles of Agreement. [online] [cit. 2013-12-03] Dostupný z WWW: .

11. IMF Approves Supplemental Reserve Facility, December 17th, 1997. [online] [cit. 2013-12-04] Dostupný z WWW: < http://www.imf.org/external/np/sec/pr/1997/PR9759.HTM> .

12. IMF: Conditionality, Factsheet, September 26, 2012. [online] [cit. 2013-12-12] Dostupný z WWW: < http://www.imf.org/external/np/exr/facts/conditio.htm> .

73

13. IMF: A Changing IMF – Responding to the Crisis, Factsheet, March 16, 2011, [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: < http://www.imf.org/external/np/exr/facts/changing.htm> . 14. IMF Performance in the Run-Up to the Financial and Economic Crisis, IMF Surveillance in 2004 – 2007, Independent Evaluation Office of the IMF, (2011), [online] [cit. 2013-03-23] Dostupný z WWW: . 15. IMF: IMF Quotas, Factsheet, December 24th, 2012. [online] [cit. 2013-01-08] Dostupný z WWW: .

16. IMF: Debt Relief Under the Heavily Indebted Poor Countries (HIPC) Initiative. [online] [cit. 2013-01-08] Dostupný z WWW: .

17. IMF: How Does the IMF Encourage Greater Fiscal Transparency? November 1st, 2012 [online] [cit. 2013-01-08] Dostupný z WWW: . 18. IMF: IMF Members' Quotas and Voting Power, and IMF Board of Governors, February 3rd, 2013. [online] [cit. 2013-03-12] Dostupný z WWW: .

19. IMF: IMF implements major lending improvements, March 24, 2009, [online] [cit.

2013-01-08] Dostupný z WWW: < http://www.imf.org/external/np/pdr/fac/2009/032409.htm> .

74

20. IMF: Recovery from the Asian Crisis and the Role of the IMF, June 2000. [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: .

21. IMF: IMF´s Response to the Asian Crisis, Factsheet, September 10th, 2012. [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: .

22. IMF: IMF Standards for Data Dissemination, September 17th, 2012. [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: http://www.imf.org/external/np/exr/facts/data.htm> .

23. IMF: Reform of IMF Quotas and Voice: Responding to Changes in the Global Economy, April 2008. [online] [cit. 2013-03-12] Dostupný z WWW: .

24. IMF: Saveguard Assessment – Review of Experience, IMF Policy Papers, July 1st, 2010. [online] [cit. 2013-03-12] Dostupný z WWW: .

25. IMF Survey: A Step Closer to a Stronger Global Financial Safety Net, IMF Survey Magazine: Policy, August 30, 2010, [online] [cit. 2013-03-12] Dostupný z WWW:

26. IMF: The G-20 Mutual Assessment Process(MAP), Factsheet, September 26, 2012, [online] [cit. 2013-03-22] Dostupný z WWW: .

75

27. IMF: Technical Assistance, Factsheet, August 17th, 2012. [online] [cit. 2013-12-12] Dostupný z WWW: .

28. JANKOVSKÁ A. Reforma členských kvót a hlasovacích práv v Medzinárodnom menovom fonde [online] [cit. 2013-12-12] Dostupný z WWW: .

29. JENKINS, P., SUBACCHI, P. Preventing Crisis and Promoting Economic Growth, A Framework for International Policy Cooperation, A Joint Chatham House and CIGI Report, April, 2011, str. 24 [online] [cit. 2013-03-25] Dostupný z WWW: < http://www.chathamhouse.org.uk/files/19062_r0411_ipc.pdf> .

30. KRUEGER A. Crisis Prevention and Resolution: Lessons from Argentina, July 17th 2002. [online] [cit. 2013-12-22] Dostupný z WWW: .

31. MARKOVÁ J. Reforma Mezinárodního měnového fondu je nevyhnutelná, Český finanční a účetní časopis, 2010, roč. 5, č. 3, s. 6-18. [online] [cit. 2013-12-22] Dostupný z WWW: < http://cfuc.vse.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=254&Itemid=29 >.

32. Ministerstvo zahraničních věcí: Hodnotenie záverov summit G20 v Londýne (2.4.2009) [online] [cit. 2013-01-06] Dostupný z WWW: .

33. PROCHÁZKA P. , SEDLÁČEK P., STEINMETZOVÁ D. Svět se mění nenápadně (Bankovnictví 30.11.2012 strana: 21, rubrika: Finance ve světě - Evropa vs. MMF) [online] [cit. 2013-03-24] Dostupný z WWW:

76

.

34. ŠVEJNAR J. Další krize je jen otázkou času, EurActiv.cz 21.09.2009 [online] [cit. 2013-04-06] Dostupný z WWW: .

35. TRUMAN, E. M. Asia´s Interests in IMF Reform, Remarks at the High-Level Dialogue on Asian Perspectives on the Future Role of the International Monetary Fund. [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: . 36. TRUMAN, E. M. The IMF and the Global Crisis: Role and Reform, Peterson Institute for International Economics, January 22, 2009, [online] [cit. 2013-12-28] Dostupný z WWW: .

37. UNCTAD: UNCTADstat,, [online] [cit. 2013-12-22] Dostupný z WWW: < http://unctadstat.unctad.org/TableViewer/tableView.aspx?ReportId=87> .

38. UNCTAD: UNCTADstat,, [online] [cit. 2013-12-22] Dostupný z WWW: . 39. WEISBROT, M.; JOHNSTON, J. IMF Voting Shares: No Plans for Significant Changes Center for Economic and Policy Research. [online] [cit. 2013-01-08] Dostupný z WWW: <www.cepr.net/documents/publications/imf-voting-2009-05.pdf > .

40. WEISS, M. A. The Global Financial Crisis: The Role of the International Monetary Fund, CRS Report for Congress, 30. října, 2008, [online] [cit. 2013-12-22] z WWW: . 77

41. WORLDBANK [online] [cit. 2013-12-12] Dostupný z WWW: .

78

SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK A GRAFŮ Zkratky BIS

Banka pro mezinárodní platby (Bank for International Settlements)

BRIC

uskupení zemí: Čína, Brazílie, Rusko a Indie

ESF

Exogenní šoková facilita (Exogenous Shock Facility)

GAB

Všeobecná dohoda o zápůjčce (General Arrangement to Borrow)

GDDS

Všeobecný standard šíření údajů (General Data Dissemination Standard)

FCL

Flexibilní úvěrová linka (Flexible Credit Line)

ILO

Mezinárodní organizace práce (International Labour organization)

LIC

Nízkopříjmové země (Low Income Countries)

MAP

„vzájemný hodnotící proces“ (Mutual Assessment Process)

MMF

Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund)

NAB

Nová dohoda o zápůjčce (New Arrangement to Borrow)

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development)

PCL

Preventivní úvěrové linky (Precautionary Credit Line – PCL)

SDDS

Speciální standard pro šíření údajů (Special Data Dissemination Standard)

SDR

Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights)

SBA

Stand-by Arrangements

SF

Stabilizační fond

UNCTAD

Konference OSN o obchodu a rozvoji (United Nation Conference on Trade and Development

WTO

Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

79

Grafy Graf 1

Půjčky poskytnuté Fondem členským zemím mezi lety 1984 aţ 2012, v milionech SDR

Graf 2

Roční reálný HDP v letech 2001 aţ 2011, v miliardách dolarů

Graf 3

HDP v paritě kupní síly zemí G20 v roce 2010, v miliardách dolarů

Graf 4

Mezinárodní rezervy zlata zemí G20 v roce 2011, v miliardách dolarů v běţných cenách

80

Reforma Mezinárodního měnového fondu

Recommend Documents