Rámeček 1: Základní informace o projektu Projekt se skládá ze 2 základních modulů a formulovaných aktivit:

Obsah: Obsah

1

Úvod

2

Představení projektu

2

Cíle projektu

3

O studii

3

Nástroje hodnotící efektivitu managementu veřejné správy

3

Místní Agenda 21

3

Balanced Scorecard (BSC)

4

Metoda CAF

6

Benchmarking

7

Využívání indikátorů pro hodnocení udržitelného rozvoje

8

Tvorba indikátorů

8

Indikátorové sady

11

Společné evropské indikátory – European Common Indicators (ECI)

11

CEROI

12

TISSUE

13

Urban Audit

14

STATUS

16

Indikátory ze Situační zprávy ČR

16

Indikátory malých obcí

17

Indikátory pro hodnocení mikroregionů

20

Tvorba indikátorů mikroregionu

20

Využití indikátorů ve vybraných strategiích mikroregionů a MAS ČR

21

Projekt Výzkum zavádění managementu rozvoje jako zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech

24

Závěr

26

Indikátory použitelné pro konstrukci sady mikroregionů

26

Sada ECI

27

Indikátory pro malé obce

27

Indikátory mikroregionů

27

Použitá literatura

28

Analyzované strategické dokumenty mikroregionů

29

1

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.

střední Morava WB 17-04 - "Výzkum zavádění managementu rozvoje jako nástroje zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech".

Úvod Mikroregiony jsou sdružením obcí s různou právní formou. Jejich cílem je společný rozvoj území vymezený katastrálním územím jednotlivých členských obcí. Mikroregiony mají formálně ustanoveny volené orgány, které se podílejí na strategickém plánování a realizaci jednotlivých aktivit a projektů. Charakter spolupráce je dán funkčními vazbami a specifikami regionu. Jejím smyslem je především usilování o realizaci politických a ekonomických výhod, iniciace pozitivních růstových trendů či minimalizace dopadů negativních jevů ve vývoji venkovských regionů. V současnosti v ČR působí takto vydefinovaných cca 500 mikroregionů a cca 150 místních akčních skupin. Jejich společný cíl, tj. rozvoj subregionu, je stále více závislý na profesionalizaci managementu. Management je nutné vnímat jako organizační strukturu mikroregionu, zároveň jako metodu, kterou jsou v mikroregionu iniciovány a realizovány aktivity či projekty. Zároveň je nezbytné, aby management průběžně hodnotil svou činnost z hlediska jeho ovlivnění a dopadů na rozvoj území. Ideální a správně fungující management rozvoje mikroregionů plní koordinační, iniciační, strategické a výkonné funkce.

Cíle projektu Cíle projektu „Benchmarking venkova“ jsou zkvalitňování a profesionalizace vybraných typů managementu rozvoje mikroregionů, kterými jsou Svazek obcí (DSO), Management mikroregionu prostřednictvím městského úřadu (ORP) a MAS (místní akční skupiny). Zkvalitňování managementu rozvoje mikroregionů bude dosaženo prostřednictvím ekonomické studie možností zvyšování absorpční kapacity či realizace úspor. Dalším cílem projektu je šíření a zavádění indikátorů pro hodnocení efektivity managementu a udržitelného rozvoje mikroregionů do dalších mikroregionů v různých oblastech České republiky. Vytvořenou indikátorovou sadu pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů bude možné používat pro hodnocení úspěšnosti cílů činnosti a aktivit mikroregionů – např. pro hodnocení strategií, plánů, managementu atp. Rámeček 1: Základní informace o projektu Projekt se skládá ze 2 základních modulů a formulovaných aktivit:

Stát i kraje nabízí pomocnou ruku, bez které by rozvoj venkova nebyl možný. Existují programy obnovy venkova, dotace a granty, výhodné úvěry pro začínající podnikatele či programy na podporu mezisektorového sdružování a podpory podnikatelských aktivit na venkově, čímž jsou posilovány způsoby profesionálního zázemí (managementu rozvoje) pro realizaci rozvojových záměrů.

1. Zkvalitnění - "profesionalizace" jednotlivých typů managementu mikroregionů: a) Prostřednictvím analýzy (vnější a vnitřní) zajištění managementu v mikroregionech v NUTS II střední Morava, střední Čechy a Severozápad – analýza současného stavu zajištění managementu rozvoje mikroregionů v jednotlivých regionech soudružnosti. b) Zkvalitnění jednotlivých typů managementu rozvoje v mikroregionech – v této části budou v 6 vybraných mikroregionech uplatňovány metodiky pro zkvalitnění managementu rozvoje. c) Testovací fáze - studie efektivity managementu rozvoje mikroregionů. d) Výzkumná zpráva. e) Konference – každý rok realizace projektu bude uskutečněna celorepubliková konference, která bude informovat o průběhu projektu, nových trendech v „profesionalizaci“ managementu mikroregionů a regionálního rozvoje

Přesto podle hypotézy výzkumu mikroregiony nemají a neznají nástroje pro zkvalitňování managementu rozvoje, navíc ani neexistují "univerzální" nástroje pro srovnávání (benchmarking) práce mikroregionů a místních akčních skupin navzájem. Představení projektu Projekt "Benchmarking venkova - Zkvalitnění managementu mikroregionů jako nástroje řešení regionálních disparit" navazuje na výsledky projektu Centra pro komunitní práci

2

Jedná se o následující nástroje a metody: ■ Místní agenda 21 ■ Balanced Scorecard ■ CAF /CAG ■ Benchmarking

a bude dávat prostor pro diskusi nad touto tématikou. 2. Implementace indikátorové sady pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů - benchmarking a) Vývoj a zkvalitňování metodiky pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů - rozšíření benchmarkingové sady pro hodnocení mikroregionů, tzv. barometr mikroregionů. b) Vývoj softwarové aplikace pro sledování indikátorů a hodnocení efektivity managementu rozvoje c) Testovací fáze - benchmarking mikroregionů zavádění a sledování indikátorů v 18 mikroregionech - vždy v 6 mikroregionech v jednotlivých NUTS II (střední Morava, střední Čechy a Severozápad).

Závěrečná kapitola naznačuje, jakými směry se může vyvíjet konstrukce indikátorové sady pro hodnocení managementu mikroregionů, a obsahuje rovněž analýzu stávajících strategických materiálů vybraných mikroregionů z pohledu existence programových indikátorů.

Nástroje hodnotící efektivitu managementu veřejné správy Místní Agenda 21 Místní Agenda 21 vychází z mezinárodního dokumentu OSN nazvaného Agenda 21, který byl přijat na summitu OSN v Rio de Janeiru v roce 1992. Jde o globální strategický a akční plán světového společenství, který stanovuje konkrétní kroky směrem k udržitelnému rozvoji. Místní Agenda 21 (MA21) představuje uskutečňování praktických lokálních projektů ve spolupráci nejširších zájmových skupin, směřujících k trvale udržitelnému rozvoji a udržení kvality života na místní úrovni.

O studii Tato část studie se zabývá především modulem 2 projektu „Benchmarking venkova Zkvalitnění managementu mikroregionů jako nástroje řešení regionálních disparit“, kdy teorie v ní popsaná přispěje k vývoji, testování a implementaci indikátorové sady pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů. Kromě vývoje indikátorové sady, hodnotící efektivitu managementu mikroregionu, je velká pozornost věnována vývoji indikátorů, které budou hodnotit stav a rozvoj celého území mikroregionu z hlediska souladu s principy udržitelného rozvoje1. Obě tyto skupiny indikátorů by se měly navzájem doplňovat, neboť se předpokládá, že efektivní typ managementu směřuje k fungování a rozvoji mikroregionu a ke zvýšené spokojenosti obyvatel s životem v něm.

Zásadní roli v MA21 hraje místní veřejná správa. Bez její aktivní vůle nemůže místní Agenda 21 jako koncepční proces dlouhodobě fungovat. Veřejná správa - jak úředníci, tak především politici - má prostředky k vytváření prostoru a dobrých podmínek ke spolupráci, dialogu a vzájemné komunikaci. Jelikož se jedná o proces participativní, je nezbytné, aby do procesu byli zapojeni další klíčoví aktéři - neziskové organizace a spolky, podnikatelé, provozovatelé služeb či třeba školská zařízení, zdravotnické instituce a řada dalších subjektů, včetně široké neorganizované veřejnosti.

Jelikož hlavním výstupem této části studie je hodnocení managementu mikroregionů za pomoci indikátorových sad, věnuje se podstatná část studie těmto nástrojům (konkrétně tvorbě indikátorů, základním vlastnostem indikátorů, existujícím sadám a návrhu mikroregionální sady). Aby však výčet nástrojů pro hodnocení efektivity managementu mikroregionů byl celistvý, jsou v úvodních kapitolách popsány další metody hodnocení managementu, které se uplatňují v podmínkách veřejné správy ČR.

Pro měření kvality procesů MA21 v jednotlivých municipalitách vytvořila Pracovní skupina pro místní Agendu 21 jako poradní orgán Rady vlády pro udržitelný rozvoj jednoduchá kritéria, podle kterých lze dle jejich tvůrců hodnotit úspěšnost MA21. V roce 2006 místní Agendu 21 zařadilo Ministerstvo vnitra mezi oficiální

3

1 (Trvale) udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických prostředků a technologií uspokojovat lidské potřeby, materiální, kulturní i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů.

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

ucelené strategie udržitelného rozvoje daného regionu za účasti expertů, partnerů a samozřejmě veřejnosti. Zastupitelstvo města, obce či regionu v kategorii B by mělo rozhodnout o vhodném systému finanční podpory aktivit MA21 – může jít o zdroje vlastní i vnější, z národních i třeba evropských fondů. Municipality v této kategorii sledují svoje směřování k udržitelnému rozvoji pomocí měřitelných indikátorů, které si za účasti občanů definují samy (reflexe konkrétních cílů), nebo vyberou z již existujících sad (například sady společných evropských indikátorů, známé pod zkratkou ECI), může sledovat svoji ekologickou stopu apod.

metody zvyšování kvality ve veřejné správě. Sada kritérií MA21 je členěna do 4 hlavních kategorií kvality (A - D) a zahrnuje také „startovací“ skupinu Zájemci. Každá z těchto kategorií má vlastní kritéria a měřitelné ukazatele, kterými lze hodnotit úroveň procesu MA21 v dané municipalitě (tj. obci/městě/regionu). K postupu do vyšší kategorie je vždy nutné splnit všechna kritéria kategorie předcházející. Kategorie Zájemci má především postihnout zájem obce, města či regionu o proces MA21 jako takový, aniž by u nich zatím docházelo k vytváření jakýchkoliv formálních struktur či procesů. Smyslem přistoupení k této kategorii je být informován o tom, co MA21 vlastně obnáší, o novinkách, příkladech dobré praxe a podobně.

Nejvyšší kategorie A shrnuje všechny předchozí do jednoho vzájemně provázaného celku. Municipalita v této kategorii propojuje jednotlivé oblasti své činnosti, respektující principy udržitelného rozvoje do komplexního procesu strategického řízení. Realizace procesu MA21 je zabezpečována stálým orgánem rady (komise MA21) či zastupitelstva samosprávy. Město, obec či region zavádějí systémy managementu kvality veřejné správy - např. ISO 9000, nebo 14000, či EMAS, a průběžně sleduje a vyhodnocuje uplatňování principů udržitelného rozvoje na základě stanovených ukazatelů. Do procesů MA21 je zapojena i řada mikroregionů, které mají zájem rozvíjet svá území pomocí strategického plánování za účasti veřejnosti.

Kategorie D vyžaduje realizaci aktivit, založených na principu partnerství, a také vytvoření organizačního zázemí na straně obce, města či regionu (určení někoho, kdo bude oficiálním koordinátorem MA21 – může to být úředník, politik či pověřené sdružení občanů). MA21 musí být na této úrovni naplňována konkrétním obsahem, což s sebou přináší komunikační a manažerské postupy, jako je např. aktivní zapojování veřejnosti do oblastí plánování, rozhodování a realizace významných opatření, které se dotýkají života občanů, nebo spolupráce s občanským a podnikatelským sektorem při jejich tvorbě.

Balanced Scorecard (BSC) Metoda vychází z business sektoru a zabývá se měřením finanční i nefinanční výkonnosti podniků, zvláště pak jejími strategickými předpoklady. Jedná se o soubor nástrojů vytvářejících integrovaný manažerský systém, který zdůrazňuje vzájemnou provázanost hodnotových a naturálních kritérií a na základě sledování a řízení výkonnosti podniku v rámci 4 subsystémů (perspektiva finančních cílů, zákazníků a trhů, podnikových procesů, učení se a růstu, resp. perspektiva zaměstnanců) umožňuje průběžné řízení realizace celkové strategie a zajišťuje i nezbytnou zpětnou vazbu.

Kategorie C vyžaduje zejména propracovanější organizační strukturu, hlubší politické zastřešení a vyšší míru aktivní účasti obyvatel na aktivitách MA21. Nedílnou součástí je ustavení oficiálního orgánu samosprávy pro MA21 a schválení oficiálního dokumentu přihlášení se k MA21 v podobě deklarace, charty apod. Významná jsou také pravidelná setkání na veřejném fóru, kde má kterýkoli z občanů dané lokality možnost diskutovat o věcech veřejných. Druhá nejvyšší kategorie B doplňuje předchozí kategorii o řadu významných prvků. Kromě toho, že dílčí koncepce respektují principy udržitelného rozvoje, dochází v této fázi k vytvoření

Metoda se rovněž využívá ve veřejné správě, kdy její řízení se podobá řízení podniku. Pro úspěšné

4

Obrázek 1: Kritéria MA21 (Zdroj: CENIA, http://www.cenia.cz)

tegické cíle byly vzájemně usměrňovány, přebytečné rušeny a byly v souladu se strategickým plánem města a jeho vizí. Tuto situaci vystihuje následující obrázek, který ukazuje nesouhlas (vlevo) a souhlas (vpravo) jednotlivých dílčích koncepcí na různých úrovních se strategickým

a efektivní řízení veřejné správy je bezpodmínečně nutné, aby veškeré aktivity, vycházející z jednotlivých strategických dokumentů na různých úrovních (Zastupitelstvo a Rada města, vedení města, vedoucí odborů, pracovníci), vedly „jedním směrem“. Jinými slovy, aby stra-

5

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Základem modelu CAF je struktura 9 hledisek rozdělených do2 skupin.

plánem (silná šipka). Obrázek 2: Požadavek na soulad strategií na různých úrovních řízení města

První skupinu - předpoklady - tvoří 5 kritérií: 1. vedení a řízení, 2. strategie a plánování, 3. řízení lidských zdrojů, 4. partnerství a zdroje, 5. řízení procesů a změn. Druhou skupinu - dosažené výsledky - tvoří zbylá 4 kritéria: 6. výsledky orientované na klienta/občana, 7. výsledky ve vztahu k zaměstnancům, 8. dopad na společnost, 9. klíčové výsledky výkonu.

Jádrem metody BSC je soubor vyvážených indikátorů. Před uplatněním metody BSC je třeba si vyjasnit vizi a strategické priority. Úkolem metody není stanovit vizi a strategie, ale zajistit jejich naplnění. Na ně je poté nutné pohlížet ze 4 perspektiv:

Obrázek 3: Model CAF (Zdroj: http://www.npj.cz/doc/CAF1_cz.pdf)

1.Občanská (zákaznická) perspektiva 2.Finanční perspektiva 3.Perspektiva interních procesů 4.Perspektiva učení se a růstu Metoda umožní vytvoření přehledné strategické mapy na jedné straně A4. V horní části mapy je vize města. Pro každou prioritu a strategický cíl je nutné stanovit nějaké měřitelné kritérium – indikátor s jednoznačnou metodikou. Vzniklou tabulku měřítek pak nazýváme Balanced Scorecard. Více o této metodě se lze dozvědět v odborných publikacích či v příručce ze Vsetína (Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni. Příručka projektu Středoevropská síť životního prostředí).

K hodnocení se využívá bodová škála, řazená vzestupně podle kvality poskytovaných služeb 05 (přičemž “0” neexistuje, nebo je zcela nepodstatný důkaz o přístupu k řešení daného parametru, “5” pak znamená „nejlepší”, přístup je plánován, uplatňován a přezkoumáván na základě porovnání a zhodnocení se srovnatelnými organizacemi a je zcela začleněn do struktury organizace).

Metoda CAF CAF představuje zkratku anglického názvu Common Assessment Framework (Společný hodnotící rámec). Jedná se o jednoduchý hodnotící nástroj, jehož cílem je napomoci organizacím ve veřejné správě pochopit a využívat řízení kvality. Předností modelu je možnost identifikovat silné a slabé stránky a navrhnout oblasti zlepšení úřadu, a to prostřednictvím sebehodnocení prováděného vlastními zaměstnanci úřadu. Model CAF byl vytvořen Evropskou nadací pro řízení kvality (EFQM), Akademií ve Speyeru a Evropským institutem pro veřejnou správu (EIPA).

Pro úspěch celého projektu je rozhodující získat souhlas vedení organizace. Dalším krokem je vytvoření pracovní skupiny, reprezentující zastoupení všech významných oblastí služeb, které organizace poskytuje. Vhodné je také zapojit zaměstnance z různých stupňů řízení (od manažerů až po “řadové” zaměstnance). Po vyhodnocení všech kritérií navrhne pracovní skupina managementu organizace tematické skupiny, oblasti činnosti ke zlepšení. Je zcela v kompetenci vedení organizace, jaké priority

6

Benchmarking nejsou jen údaje o výkonech nebo nákladech. Získaná data je nutné převést na informace a na základě těchto informací teprve činit závěry. Smyslem benchmarkingu není kopírování ani soupeření, spíše realizace změn potřebných ke zlepšení výkonů. Jakmile jsou stanoveny cílové výkony pro budoucnost, je dalším úkolem zajistit, aby organizace skutečně přijala závazek změnu provést. To vyžaduje neustálé zapojování všech zainteresovaných stran, tedy politiků, vedoucích úředníků, personálu a zákazníků. Pouze tehdy, pokud existuje skutečný závazek věci změnit, bude dosaženo plného přínosu metody benchmarkingu (Voldánová J., 2004).

a časový postup řešení jednotlivých oblastí zvolí. Na úvodní sebehodnocení, přijetí plánu zlepšení a jeho postupnou realizaci je možno navázat dalšími etapami. Užitečná je konfrontace s pohledem externích hodnotitelů z jiných organizací veřejného sektoru. V případě zájmu lze prostřednictvím specializovaných společností dosáhnout určité certifikace. Obdobou CAF je metoda CAG, která je rovněž založena na sebehodnocení výsledků a procesů. Narozdíl od veřejné správy, kde se uplatňuje metoda CAF, je CAG určeno neziskovým organizacím. Benchmarking Jako jiné metody řízení i benchmarking vznikl na základě potřeby v soukromém sektoru. Firma Xerox na konci sedmdesátých let ztrácela trhy v reprografickém průmyslu. Začala tedy porovnávat své parametry výkonu a kvality v jednotlivých oblastech činnosti s japonskou konkurencí, až našla, v čem zaostává, a mohla přijmout opatření ke změně. Použití benchmarkingu se firmě osvědčilo a postupně se tato metoda šířila do dalších společností a posléze i do veřejného sektoru v řadě zemí. V některých zemích se dokonce stala její aplikace pro subjekty veřejné správy povinnou, v jiných dobře funguje jako iniciativa “zdola”; obce se dobrovolně porovnávají ve vybraných oblastech činností (Voldánová J., 2004).

Benchmarkingový cyklus V literatuře lze najít různá označení a dokonce i různý počet jednotlivých fází benchmarkingu. Za nejvýstižnější je často považován cyklus o 7 krocích, používaný benchmarkingovou organizací v kanadském Ontariu (OMBI): 1. Specifikace oblastí benchmarkingu, včetně stanovení cílů 2. Mapování profilu, služeb včetně formulace kvantitativních a kvalitativních ukazatelů 3. Sběr a zpracování dat 4. Porovnávání ukazatelů a identifikace nejlepšího řešení 5. Analýza procesů - porovnávání s nejlepším procesem a identifikace rezerv ve vlastním výkonu 6. Akční plány k zavedení změn a jejich realizace 7. Vyhodnocení procesu a dosažených výsledků

V roce 2004 byl Vzdělávacím centrem pro veřejnou správu ČR, o.p.s. v rámci Programu na podporu místních správ států Střední Evropy (LGSP CE) proveden projekt "Benchmarking v oblasti rozšířené působnosti obcí III. typu“, který byl financován Kanadským urbanistickým institutem (CUI) z prostředků kanadské vlády administrovaných Kanadskou agenturou pro mezinárodní rozvoj (CIDA). Projektu se účastnilo 48 měst a bylo zmapováno celkem 29 agend přenesené působnosti. V jeho průběhu bylo definováno 394 dat a 648 kvantitativních a kvalitativních ukazatelů, které umožňují změřit a porovnávat výkony jednotlivých úřadů. Na každém úřadu byl zpracován akční plán na zvýšení kvality ve vybrané oblasti působnosti, byly definovány příklady dobré praxe.

Obr. 4: Benchmarkingový cyklus

Po skončení cyklu začíná nový, během kterého lze benchmarking uplatnit nejen pro další oblast, ale především porovnávat ukazatele vlastní organizace s údaji za minulé období. Lze si tak ověřit, zda došlo po uplatnění změn ke zlepšení.

7

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

University Karlovy v Praze, byla provedena analýza strategických materiálů všech 13 krajů a 23 statutárních měst ČR a Hlavního města Prahy. Cílem analýzy bylo zhodnotit využívání indikátorových rámců (skupin indikátorů) pro hodnocení naplňování ve strategiích uvedených cílů a priorit.

Využívání indikátorů pro hodnocení udržitelného rozvoje Indikátory udržitelného rozvoje usnadňují hodnocení pokroku k udržitelnosti, umožňují srovnání s doporučenými hodnotami, legislativními limity, srovnání mezi státy, regiony, městy, umožňují stanovení cílů rozvoje a zhodnocení efektivnosti vynaložených prostředků. Tyto indikátory vycházejí z principů udržitelného rozvoje, mezi které patří kromě ochrany životního prostředí také posílení místní samosprávy, demokracie, rovnoprávnost a sociální rovnost, pokrývání místních potřeb na místní úrovni, ochrana kulturního dědictví, sladění ekonomického rozvoje, čerpání přírodních zdrojů a další.

Z výsledků analýzy krajů vyplývá, že indikátory používá pro hodnocení naplňování cílů určených strategickými rozvojovými dokumenty šest krajů. Jedná se o kraje: Karlovarský, Liberecký, Olomoucký, Pardubický, Ústecký a Zlínský. Nejlépe propracované a rozsáhlé soubory indikátorů mají Karlovarský, Liberecký, Pardubický a Ústecký kraj. Ostatní kraje indikátory nepoužívají a pro hodnocení naplňování cílů svých strategických dokumentů používají výroční zprávy a kontrolní činnost určených garantů. Pasáže dokumentů věnovaných monitorování a hodnocení naplňování cílů jsou často velmi obecné, nekonkrétní.

Indikátory jsou měřitelné ukazatele, pomocí nichž můžeme hodnotit stav a vývoj určitého jevu v určitém území. Správně volené indikátory umožňují převádět složité skutečnosti na zjednodušené, ale přesto vypovídající údaje. Konstruují se buď velmi složitými výpočty (například ekonomický indikátor HDP nebo indikátor ekologické stopy), či naopak jednoduše na úrovni obcí a mikroregionů. Cílem sledování indikátorů není shromažďovat složité údaje o jevech na místní úrovni, nýbrž napomoci veřejné správě i veřejnosti v rozhodování a zvyšovat informovanost o dějích na místní úrovni. Využívání indikátorů na místní úrovni není v obcích a mikroregionech ČR příliš obvyklým jevem.

Podobně i na úrovni statutárních měst používá indikátory pro hodnocení naplňování cílů určených strategickými rozvojovými dokumenty devět statutárních měst. Jsou to: Brno, Hradec Králové, Chomutov, Kladno, Liberec, Most, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem. Žádný rozvojový dokument se nepodařilo nalézt ani získat u čtyř měst: Jihlava, Karlovy Vary, Mladá Boleslav a Teplice. Ostatní statutární města včetně Hl. m. Prahy indikátory nepoužívají a pro hodnocení naplňování cílů svých strategických dokumentů používají výroční zprávy a kontrolní činnost určených garantů. Pasáže dokumentů věnovaných monitorování a hodnocení naplňování cílů jsou stejně jako u krajských rozvojových dokumentů velmi obecné, nekonkrétní.

Sledování ukazatelů stavu a vývoje mikroregionů včetně přijímaných rozhodnutí si vyžaduje přiměřené hodnotící nástroje. Přes pokrok, který města a regiony České republiky učinily v oblasti strategického plánování a udržitelného rozvoje v období po vstupu ČR do EU, většina z nich dosud systematicky nepracuje s indikátory místního udržitelného rozvoje. Statistické ukazatele jsou využívány pouze izolovaně a nesystematicky.

Tvorba indikátorů Indikátory jsou podle Háka a kol. (2007) konstruovány z primárních dat získaných různými metodami – monitoringem, statistickým zjišťováním, výpočtem, modelováním apod. Indikátory tak představují empirický model skutečnosti, nikoliv samu skutečnost. Musí však být vědecky a odborně odůvodněny a pořízeny jednoznačnou, tedy opakovatelnou, metodikou. Mají-li být indikátory skutečně použitelné pro

Rámeček 2: Využití indikátorů ve strategických dokumentech krajů a statutárních měst V rámci projektu VaV-SP/4i2/210/07 „Monitorování a hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností prostřednictvím Situační zprávy“, jehož řešitelem je Centrum pro otázky životního prostředí

8

rozhodovací proces, musí splňovat řadu kritérií, jako např. významnost (mj. vztah jednak k principům a cílům udržitelného rozvoje, jednak k cílům příslušné strategie mikroregionu), důvěryhodnost (tedy správnost konceptu či teorie, celé metodiky, dat atd.), reprezentativnost, možnost získání dat, příznivý poměr náklady/užitek, průhlednost, načasování, pochopitelnost a další.

■ Správnost (metoda konstrukce). Indikátory nesmí být zatíženy významnějšími chybami. Chyby přitom vznikají ve všech fázích získávání a zpracování dat, počínaje nesprávným odběrem vzorků, jejich poškozením při uchovávání, nesprávnými analýzami či měřením a nesprávnými postupy při zpracování dat konče. Ve většině případů nejsou data naprosto správná.

Kritéria jsou známá na teoretické úrovni, dosud však chybí hlubší rozpracování, a především aplikace kritérií pro hodnocení indikátorů životního prostředí či udržitelného rozvoje. Aby byly indikátory použitelné pro rozhodovací proces, musí být vědecky odůvodněny a pořízeny jednoznačnou metodikou. Zkušenosti z oblasti veřejné politiky také naznačují řadu dalších kritérií důležitých pro úspěšné indikátory. Mezi ně patří (Hák a kol. 2007):

■ Reprezentativnost. Musí být zřejmé, jaký předmět nebo jev daný indikátor nebo určitá data reprezentují. Musí být zvoleno vhodné geografické měřítko, případně vhodné časové rozložení měření či odebírání vzorků, jejichž analýzy jsou podkladem pro indikátory. Jestliže je například předmětem zájmu hodnocení efektivity managementu, musí být jasné, kde vstupní údaje z jakých formulářů brát.

Významnost. Indikátory musí být významné v dané souvislosti. Mluvíme o životním prostředí a udržitelném rozvoji (nebo v tomto případě o environmentální udržitelnosti) a z tohoto hlediska může mít význam velké množství údajů. Tím důležitější je si vždy položit otázku, jaký význam sledování daných dat nebo konstruování daných indikátorů může mít. Tento význam může být buď specifický pro danou složku prostředí či jiný daný jev, jako je například stav ovzduší, nebo může mít význam v širokém kontextu udržitelného rozvoje a celkového rozvoje společnosti

■ Jedinečnost. Získané údaje mají být jedinečné, nemají být redundantní, opakované, dublovat nějaké již existující informace. Každý indikátor má mít svou specifičnost a originalitu a nesmí opakovat to, co již je známo odjinud.

■

■ Měřitelnost, možnost získání dat. Získávání podkladových údajů musí být technicky možné. Technická stránka měření a odebírání vzorků je jednou z klíčových záležitostí, které je nutno věnovat pozornost při konstrukci monitorovacích systémů a plánování měřících programů. Pokud jde o indikátory získávané ze statistických údajů, je samozřejmým požadavkem, aby tato data vůbec existovala, nebo je bylo možné snadno získat.

Správnost (teorie, koncept). Indikátory musí být správné, přičemž správnost je nutno definovat nejméně ve dvou rovinách: koncept (paradigma, teorie) i metodika, které indikátor používá, musí být správné z vědeckého hlediska. Například v případě hodnocení biodiverzity je třeba zdůvodnit, zda měřit velikost chráněných území, počet ohrožených nebo počet všech druhů apod., a jak správně metodicky monitoring provádět. Obdobně pro hodnocení dopadů znečištěného ovzduší na lidské zdraví musí odborníci stanovit koncentrace jak velkých prachových částic měřit (PM1; PM2,5; PM10) a dále jak je měřit (v jakých intervalech, jakými přístroji, s jakou chybou apod.).

■

■ Náklady a užitek. Pořízení, zpracování a poskytování jakýchkoliv informací stojí vždy nějaké náklady. Pořizování dat, provoz monitorovacích systémů a provoz informačních systémů je obvykle záležitostí velmi nákladnou. V mnoha případech se tyto náklady nesrovnávají s užitky, které informační systémy, data nebo indikátory poskytují. Požadavek na úměrnost nákladů a užitků je jeden ze základních, ale často přehlížených.

9

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

2 Benchmarking (z angl. benchmark = nivelační značka) je trvalý proces poměřování produktů, služeb nebo činností s největšími konkurenty, nebo s těmi, kteří jsou ve svém oboru považováni za nejlepší. Pojem benchmarking je používán k označení procesu vytyčování či popisování úrovně výkonů, činností, dosahované kvality apod. Porovnáváním vlastní výkonnosti s ostatními se nacházejí podněty ke zlepšení vlastní činnosti.

■ Spolehlivost. Data musí být prověřována co do své spolehlivosti, potvrzována několika nezávislými měřeními, případně výsledky získanými zásadně různými metodami.

Využitelnost. Smyslem jakýchkoliv informací, a to se týká indikátorů v plné míře, nejsou informace samy o sobě, nýbrž jejich užití. Informace jsou určitým zbožím, které má cenu jedině tehdy, je-li o ně zájem. Některá data a informace však mohou získat na významu až po určité době, například jestliže jsou k dispozici dlouhé časové řady, nebo při dostatečném množství dat pokrývajících širokou geografickou oblast. ■

■ Srovnatelnost. Většina postupů měření, vzorkování, statistických šetření je standardizována. Tato standardizace, často daná mezinárodně uznávanými normami, zaručuje srovnatelnost dat v mezinárodním měřítku a v dlouhém časovém období. Předpokladem pro srovnatelnost je správnost a spolehlivost údajů.

Indikátory ex-ante a ex-post Indikátory je možné používat pro hodnocení úspěšnosti cílů činnosti a aktivit, např. pro hodnocení přijatých strategií, plánů, managementu atp. Druhý způsob využití indikátorů spočívá v popisu toho, kam směřujeme. V prvním případě mluvíme o tzv. programových, výkonnostních nebo normativních indikátorech, které je nutné sledovat ex ante. V případě těchto indikátorů je možné stanovit cílové hodnoty sledovaných jevů (například pro strategický cíl: „…snížit koncentrace nitrátů v povrchových vodách na 30 mg/l…“). Druhá skupina se nazývá skupinou deskriptivních indikátorů, neboli indikátorů performance (výkonu). Tyto indikátory se obvykle stanovují ex post a neumožňují stanovat vzdálenost od cíle. Pro přiblížení je možné opět využít koncentraci nitrátů v povrchových vodách jako indikátoru kvality povrchových vod a jeho vývoje v posledních několika letech.

■ Průhlednost. Postup získávání dat a indikátorů musí být transparentní. Musí být jasné, jaké metody byly použity, jak se prováděly výpočty a podobně. Dokonalá průhlednost získání údajů a indikátorů může do velké míry zajistit jejich věrohodnost, i když správnost dat, jejich spolehlivost ani srovnatelnost nebývá z různých důvodů na příliš vysoké úrovni. Jestliže však je dobře znám postup, jakým byla data získána, mohou být tyto údaje alespoň omezeně užitečné a použitelné. ■ Pochopitelnost. Veškerá data i indikátory předpokládají vždy nějakého uživatele nebo zájemce. Předpokladem jakéhokoliv využití údajů je jejich jasná pochopitelnost, jednoznačnost a srozumitelná prezentace.

Indikátory dle Háka (2007) informují o významných skutečnostech udržitelnosti několika způsoby, které mohou být pro hodnocení použity:

■ Výpovědní schopnost. Žádná data, a tím méně indikátory, nemají smysl samy o sobě, nýbrž jen v určitém kontextu a souvislostech. O něčem vypovídají, je možno je určitým způsobem interpretovat. Možnost interpretace je důležitým kritériem při posuzování jakýchkoliv dat a zejména indikátorů.

■ pokud je stanoven přímý cíl, indikátory informují o dosažení – přiblížení nebo vzdálení – daného cíle;

pokud není explicitní cíl stanoven, může být nahrazen zkušeností států (měst, podniků atd., podle sledované úrovně), se kterou lze dosaženou úroveň srovnávat (spotřeba pesticidů, očekávaná délka života apod.) - tzv. benchmarking2;

■

■ Načasování. Data a indikátory mají jen výjimečně nadčasový význam. Většinou je velmi důležité, aby byly k dispozici ve správný čas. Důležitou roli hraje rychlost a včasnost (dokonce je možné získávat informace v reálném čase - on-line).

■ v případě existence dat a konstrukce indikátorů stejnou metodikou po delší časové období lze získat časové řady. Hodnocení pak lze dopl-

10

populace. Úspěšným příkladem je metoda kritických zátěží, která umožňuje stanovení velikosti kritických zátěží kyselou atmosférickou depozicí, eutrofizujícími sloučeninami nebo kovy. Pro většinu indikátorů však tyto referenční hodnoty udržitelnosti stanovit nelze: obsahují tedy buďto společensky definované cíle, nebo v horším případě cíle žádné.

nit analýzou trendu - za udržitelný považujeme stav, kdy úroveň znečištění bude stabilní nebo klesající; zásoby obnovitelných zdrojů jsou stabilní nebo rostoucí (to znamená, že nejsou využívány vyšší rychlostí, než mohou být nahrazeny); cena neobnovitelných zdrojů bude stabilní nebo rostoucí (a tak podporující jejich šetrné využívání a investice do alternativních zdrojů), atd. Takové hodnocení však nebývá dostatečné. Navíc bývá obtížné hodnocení – je 3% meziroční změna velká nebo malá? Podrobnější hodnocení je nutné vždy dělat v širším kontextu datovém (informačním), časovém i prostorovém.

Ve všech případech je nutná pečlivá interpretace výsledků, která by měla zahrnovat i hodnocení dalších souvisejících indikátorů, specifických jevů nebo podmínek, které mohou způsobit místní nebo epizodní výchylky trendů apod. Zásadně je třeba brát do úvahy širší kontext a hodnotit celý soubor jako celek.

Z hlediska jednoznačnosti interpretace a hodnocení indikátorů je výhodou, pokud k indikátoru existuje nějaký cíl. Výsledek – dosažená hodnota – indikátoru je potom vztažen k cílové hodnotě, které má být dosaženo v určitém časovém období. Těmito referenčními hodnotami mohou být:

Indikátorové sady V podmínkách měst a mikroregionů se nevyužívá indikátorů jednotlivých, ale jejich seskupení (tzv. indikátorových sad či indikátorových rámců). Tyto indikátorové rámce poskytují jako celek ojedinělou možnost hodnocení celých komplexů jevů ve sledovaném území. V Evropě existují různé indikátorové rámce pro hodnocení rozvoje měst a obcí (Společné evropské indikátory – ECI, Indikátory sady TISSUE, STATUS, CEROI apod.), které se začínají uplatňovat i v podmínkách tuzemských4. Na úrovni mikroregionální je využití již vytvořených sad obtížnější, neboť mikroregony netvoří jasnou územní strukturu.

nejvyšší přípustné hodnoty – tento generický termín zahrnuje nejrůznější měkké limity a standardy (měkké i tvrdé cíle – závazky vyplývající z mezinárodních úmluv, limity ve směrnicích EU, nejvyšší přípustné dávky uzákoněné v národní legislativě, údaje ve strategických plánech atd.).

■

■

referenční hodnoty udržitelnosti3.

Uvedené druhy cílů je třeba zásadně rozlišovat. Různé limity a prahové hodnoty jsou sice založeny na vědeckých poznatcích, v konečné fázi však vznikají v rámci společenského rozhodovacího procesu. Jsou to tudíž účelově (politicky) stanovené hodnoty. Přesto nelze říci, že by tyto různé normy a cílové zátěže byly stanoveny libovolně. Vždy se vychází z nejlepších dostupných znalostí, na jejichž základě se dá s jistou pravděpodobností stanovit míra rizika. Podstatné však je, že dosažení určitých cílových hodnot ještě nemusí znamenat dosažení udržitelného stavu. Přesto je jejich použití častější než použití referenčních hodnot udržitelnosti. Referenční hodnoty udržitelnosti lze aplikovat v případě některých environmentálních (čerpání obnovitelných zdrojů) nebo demografických (míra porodnosti) indikátorů, kdy lze stanovit velikost tzv. udržitelného výnosu nebo udržitelnou míru reprodukce

Společné evropské indikátory – European Common Indicators (ECI) V roce 1999 byla díky iniciativě Evropské komise – GŘ Životní prostředí a v návaznosti na Tématickou strategii o městském životním prostředí EU vyvinuta sada deseti Společných evropských indikátorů (z anglického European Common Indicators - ECI), jejichž cílem je monitorování environmentální udržitelnosti na místní úrovni. Z původních 18 témat a více než 100 indikátorů bylo na základě spolupráce s desítkou evropských samospráv vybráno 10 tematických indikátorů, později rozšířených o ukazatel Ekologické stopy (Ecological Footprint). V návaznosti na teoretickou přípravu následovala testovací fáze ve více než 160 evropských místních samosprávách, oficiálně zahájená v roce 2000 na III. Evropské konferen-

11

3 Databázi referenčních hodnot udržitelnosti (sustainability reference values, SRV) STAR provozuje Evropská environmentální agentura 4 Indikátory ze sady ECI pomáhá městům a mikroregionům ČR sledovat Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (TIMUR).

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

5 http://ceroi.net/ind/all_ind.asp 6 http://envis.praha-mesto.cz

ci o udržitelných městech v německém Hannoveru a trvající do roku 2003. Po ukončení testování projektu se Evropská komise již aktivně nezasazovala o sledování ukazatelů ECI a nechávala jejich další sledování na iniciativě místních samospráv. Z tohoto důvodu byla v České republice zahájena v roce 2002 činnost platformy Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj (v roce 2005 transformována ze sdružení 3 nestátních neziskových organizací na občanské sdružení), která si předsevzala zavádění Společných evropských indikátorů na místní úrovni v českých a moravských městech. Obecná metodika pro evropská města, která byla výstupem projektu, prošla z důvodu snadnějšího uplatnění v České republice částečnou modifikací. Stejně tak byla pozměněna i původní sada indikátorů, kdy byly ze sady vyjmuty 2 ukazatele, které se ukázaly jako nejen špatně měřitelné v českých podmínkách, ale ani nebyly samosprávami považovány za prioritní. Konkrétně se jednalo o vyjmutí indikátorů B.7 „Udržitelné řízení samosprávy a místního podnikání“ a B.10 „Výrobky propagující udržitelnost“, které byly nahrazeny v případě B.7 indikátorem Nezaměstnanost a v případě B.10 Ekologickou stopou. Konečná podoba sady, která byla z důvodu výše zmíněné modifikace přejmenována na indikátory ECI/TIMUR, je následující:

CEROI Zkratka CEROI znamená „Cities Environment Reports on the Internet“. Jedná se o globální iniciativu, u jejíhož zrodu stálo několik významných mezivládních a mezinárodních organizací: UNEP, UNCHS/Habitat, Evropská environmentální agentura (EEA), projekt Zdravých měst WHO a ICLEI. Projekt CEROI ve své pilotní podobě reagoval na kapitolu 40 Agendy 21, která se týká informací pro rozhodování. Cílem projektu bylo propojit města a sdílet jejich environmentální informace prostřednictvím srozumitelných, dobře strukturovaných indikátorů. Pilotní fáze projektu proběhla v letech 1998 – 1999 a zapojilo se do ní 25 měst, např. Adelaide, Kapské Město, Ženeva, Mexico City, Košice a Praha. Po pilotní fázi následovala fáze implementační, která začala v roce 2000. Jejím cílem mělo být rozšíření počtu měst zapojených do této iniciativy a prohloubení analýz a městského reportingu. Osud implementační fáze a budoucnost iniciativy (po vyčerpání finančních prostředků na pilotní fázi) není zřejmý - oficiální webové stránky iniciativy http://ceroi.net byly naposledy aktualizovány v roce 2003. Hlavním nástrojem pro porovnávání a standardizaci zpráv o stavu životního prostředí měst zapojených do CEROI se stala sada 29 titulkových indikátorů (tzv. hlavní sada). Při jejím sestavování byly využity indikátory navržené v rámci již existujících aktivit – ECI, EEA, EF (European Foundation), ICLEI a UNCHS. Z těchto sad bylo převzato celkem 25 indikátorů, 4 byly navrženy nově. Podrobná sada CEROI indikátorů obsahuje celkem 90 indikátorů5.

Spokojenost obyvatel s místním společenstvím

■

■ Místní příspěvek ke globálním změnám klimatu ■

Mobilita a místní přeprava cestujících

■

Dostupnost veřejných prostranství a služeb

■

Kvalita místního ovzduší

■

Cesty dětí do škol a zpět

■

Nezaměstnanost

■

Zatížení obyvatel hlukem

■

Udržitelné využívání území

■

Ekologická stopa

V roce 1998 se do projektu CEROI zapojila také Praha. Výsledky sledovaných titulkových indikátorů pravidelně zveřejňuje prostřednictvím pravidelných ročenek Praha – životní prostředí6 a na internetu. Poslední ročenka obsahuje data z roku 2005. Sada indikátorů udržitelného rozvoje hl. m. Prahy zohledňuje především environmentální indikátory ze sady CEROI a dále obsahuje vybrané indikátory koncepčních dokumentů Prahy (např. v oblasti environmentální výchovy, odpadů, energetické koncepce aj). Pro většinu z těchto indikátorů nejsou prostřednictvím koncepčních dokumentů a politického dialogu

12

Tabulka 1: CEROI titulkové indikátory

zvoleny cílové hodnoty. Pražské indikátory tedy postrádají váhu v rozhodovacím procesu, mají spíše informační hodnotu. To odpovídá nepříznivé situaci – malému využití měřitelných indikátorů – v ostatních krajích a statutárních městech ČR.

CEROI titulkové indikátory 1

Přístup k pitné vodě

2

Emise do ovzduší

3

Kvalita ovzduší

4

Ekonomický produkt města (HNP)

5

Spotřeba energie

6

Plochy zeleně

7

Zdravotní péče

8

Ceny bydlení

9

Kojenecká úmrtnost

10

Investice do ploch zeleně

11

Investice do vodovodů

12

Organizace používající environmentální audit

13

Účast na rozhodování

14

Účast na volbách

15

Domácnosti žijící v chudobě

16

Hustota populace

17

Populační růst

18

Přítomnost procesu MA21

19

Cena vodného

20

Kvalita pitné vody

21

Recyklace

22

Podíl nájem/příjmy

23

Bezpečnost

24

Školní docházka

25

Způsoby dopravy

26

Délka cestování

27

Produkce odpadů

28

Čištění odpadních vod

29

Spotřeba vody

TISSUE TISSUE (Trends and Indicators for Monitoring the EU Thematic Strategy on Sustainable Development of Urban Environment)7 je sadou indikátorů navázaných na Tématickou strategii EU o městském životním prostředí. Projekt probíhající v letech 2004 – 2005 byl financován v rámci 6. výzkumného programu EU, hlavním nositelem byla finská organizace VTT (Valtion Teknillinen Tutkimuskeskus). Na projektu se podílel jako partner i Český ekologický ústav (dnes CENIA). Cílem projekt bylo: ■ Analyzovat poptávku a definovat vhodné trendy a indikátory charakterizující pokrok směrem k udržitelnému rozvoji měst v oblasti životního prostředí. ■ Provést podrobnou analýzu existujících indikátorových sad na místní úrovni.

Definovat strukturu nutnou pro vytvoření harmonizované sady nebo sub-sady indikátorů.

■

Shromáždit data pro indikátory a strukturovat je do databáze.

■

V rámci projektu byly vytvořeny 2 tzv. hlavní či klíčové („core“) sady indikátorů - TISSUE CORE 1 indikátory a TISSUE CORE 2 indikátory. V prvním případě jde o indikátory využitelné pro monitorování městské udržitelnosti a městského životního prostředí v krátkém časovém horizontu, v druhém případě ve středně až dlouhodobém časovém horizontu. Limitujícím faktorem pro monitoring TISSUE CORE 2 indikátorů je nedostatek měřitelných dat v současné době. Tématicky se indikátory obou sad TISSUE vztahují k jednotlivým oblastem

13

7 http://cic.vtt.fi/projects/tissue

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

8 www.europa.eu.int/comm /eurostat 9 Http://epp.eurostat.cec.eu.int /portal/page?_pageid=1996, 45323734&_dad=portal& _schema=PORTAL&screen= welcomeref&open= /&product=EU_MASTER _urban_audit&depth=2 10 http://ec.europa.eu/ regional_policy/urban2/ urban/audit/src/ intro.html

Tabulka 2: TISSUE Core 1 indikátory

Tématické strategie EU o městském životním prostředí:

TISSUE Core 1 indikátory ■ ■ ■ ■ ■

Udržitelná městská doprava Udržitelný městský design Udržitelná městská výstavba Udržitelný městský management Udržitelné městské životní prostředí

Součástí výstupů projektu a jeho webových stránek je podrobná databáze existujících indikátorových sad na místní úrovni (tzv. TISSUE Browser - http://ce.vtt.fi/tissuebrowser_public). V této databázi je zahrnuto celkem 57 indikátorových sad, z toho 3 navržené na mezinárodní úrovni, 13 na evropské úrovni, 18 na národní úrovni a 23 na regionální či místní úrovni. Z hlediska využívání indikátorových sad na národní úrovni jsou nejčastěji uváděny následující země - Velká Británie, Itálie, Francie, Španělsko, Nizozemí, Německo a Finsko. Naopak nejméně aktivit bylo konstatováno v nových členských zemích EU. Součástí databáze jsou i metodické listy všech indikátorů relevantních z hlediska Tématické strategie. Urban Audit Iniciátorem Urban Audit (Městského auditu) bylo GŘ Regionální politika v roce 1997. Pilotní fáze probíhala v letech 1997 – 2000. Cílem bylo porovnání životních podmínek v 258 velkých a středně velkých městech 27 zemí EU. Na sběru dat se podílel a iniciativu metodicky zaštiťoval Eurostat8, data Městského auditu byla dostupná na stránkách New Cronos9. Cílem iniciativy bylo mj. poskytnout zástupcům samospráv měst srovnatelné a komplexní údaje o územních jednotkách, které spravují. Data z Městského auditu byla mj. využita při přípravě národních strategických referenčních rámců. Výsledky a metodika byly publikovány ve 3 publikacích (Volume I Overview and comparative section, Volume II Summary results for each city a Volume III The manual). Všechny jsou k dispozici v elektronické podobě10. V roce 2007 byla vydána rozšířená studie State of European Cities Report (ECITEC Research and Consulting, Ltd., 2007), která obsahuje hlubší komentář a srovnání dat zjištěných v rámci Městského auditu.

1.

Nároky na osobní dopravu

2.

Rozdělení osobní dopravy podle způsobu (cesty)

3.

Infrastruktura pro pěší a kola

4.

Bezpečnost dopravy

5.

Hustota osídlení

6.

Rozvoj v brownfields a na zelené louce

7.

Dostupnost veřejných prostranství

8.

Dostupnost zastávek veřejné dopravy

9.

Energetická spotřeba v budovách

10.

Podíl "udržitelných" budov

11.

Odpad ze staveb a demolicí

12.

Přijetí EMS

13.

Podíl podniků a organizací s certifikovaným systémem řízení

14.

Spokojenost občanů se stavem ŽP

15.

Spotřeba vody

16.

Kvalita pitné vody - soulad s normami

17.

Městské odpadní vody - soulad s normami

18.

Indikátory kvality ovzduší

19.

Indikátory hluku, podíl populace vystavený nadměrnému hluku

20.

Indikátory komunálního odpadu

21.

Emise skleníkových plynů

22.

Objem nákladní dopravy

Výsledky jsou nyní k dispozici za léta 1991, 1996 a 2001. Výsledky za rok 2006 měly být publikovány v roce 2007, v době finalizace této zprávy zatím nebyly k dispozici. Audit zahrnuje za každé město téměř 300 ukazatelů, které charakterizují následující oblasti: ■ Obyvatelstvo ■ Sociální aspekty ■ Ekonomické aspekty ■ Zapojení občanů ■ Vzdělávání a doškolování ■ Životní prostředí ■ Doprava a cestování ■ Informační společnost ■ Kultura a rekreace

14

Tabulka 4: Městský audit

Tabulka 3: TISSUE Core 2 indikátory

Titulkové indikátory Urban Audit

TISSUE Core 2 indikátory 1.

Objem nákladní dopravy

1.

Celkový počet obyvatel

Rozdělení osobní dopravy podle způsobu (kilometry)

2.

Celková roční změna populace za posledních 5 let

2.

3.

Občané zemí EU jako % celkové populace

3.

Kvalita hromadné dopravy 4.

Občané zemí mimo EU jako % celkové populace

4.

Zábor ploch/konzumace prostoru

5.

Průměrná velikost domácností

5.

Dostupnost základních služeb

6.

Podíl domácností o 1 členu

Hustota obyvatel a pracovních míst

7.

Podíl domácností s 1 rodičem – samoživitelem

6.

8.

Průměrná cena za m2 bytu

7.

Poměr zaměstnání a bydlení (atraktivita)

9.

Průměrná cena za m2 domu

8.

Nekvalitní bydlení

10.

Podíl domácností žijících v nemovitostech v osobním vlastnictví

9.

Zábor půdy

11.

Podíl domácností žijících v sociálním bydlení

10.

Zapojení občanů do aktivit orientovaných na ŽP a UR

12.

Průměrná obytná plocha v m2 na osobu

Přijetí integrovaných územních plánů (ŽP, doprava, land use)

13.

Věk dožití při narození pro muže a ženy

11.

14.

Počet zaznamenaných kriminálních činů na 1000 obyvatel

12.

Právní rámec pro zapojení veřejnosti

15.

Míra nezaměstnanosti

13.

Kvalita ovzduší - expozice obyvatel PM10 a O3

16.

Míra nezaměstnanosti žen

14.

Spotřeba obnovitelné energie

17.

Míra zaměstnanosti

Intenzita využívání energie v dopravě

18.

Podíl ekonomicky aktivních obyvatel

15.

19.

HDP na hlavu

16.

Městská biodiverzita

20.

Medián disponibilního příjmu domácnosti

21.

Podíl domácností s polovičním příjmem, než je průměrný národní příjem domácnosti

22.

Účast na místních volbách

23.

Počet zařízení pro děti ve věku 0-4 roky na 1000 obyvatel

24.

Podíl obyvatel se sekundárním vzděláním (SŠ)

25.

Podíl obyvatel s terciárním vzděláním (VŠ)

26.

Letní smog - počet dní kdy ozón překročí 120μg/m3

27.

Počet dní, kdy koncentrace PM10 překročí μg/m3

28.

Množství tuhých odpadů (komunálního i komerčního) na hlavu a rok

29.

Podíl skládkovaných tuhých odpadů

30.

Plochy zeleně s veřejným přístupem

31.

Hustota obyvatel

32.

Podíl cest do práce autem

33.

Průměrná délka cesty do práce

V souboru „City Profiles“ je každá tato skupina reprezentována 1 – 7 ukazateli. Pouze jedním ukazatelem je reprezentována skupina „zapojení občanů“; jde o podíl hlasujících z počtu zaregistrovaných voličů v městských volbách. Ve skupině sociálních aspektů jsou např. indikátory průměrných cen domů a bytů, bydlení ve vlastních a v sociálních bytech, ukazatel kriminality apod. Životní prostředí je charakterizováno mimo jiné hodnotami znečištění, rozsahem veřejně přístupné zeleně a hustotou obyvatelstva. V České republice bylo do Městského auditu zahrnuto 5 největších měst (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Ústí nad Labem). Audit neobsahuje jen výsledky za město jako celek. Mnohé ze zmíněných ukazatelů jsou prezentovány i za městské okrsky (sub-city districts, v Praze např.

15

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

11 http://status-tool.iclei.org/

Košíře, Karlín-Libeň apod.). Praha je rozdělena do 47 okrsků. Profily měst jako celku přinášejí informaci o nejnižší a nejvyšší hodnotě v souboru okrsků pro každý z ukazatelů. Jinou cennou informací jsou hodnoty za celou městskou aglomeraci (Larger Urban Zone – LUZ). Názornou informaci poskytuje hodnota poměru hodnoty za vlastní město a hodnoty za LUZ. V Praze je tento poměr např. pro počet obyvatel 1 : 1,166, takže LUZ má o 16,6 % více obyvatel než vlastní město. Pro HDP na hlavu je naopak roven 1 : 0,74. HDP na hlavu je tedy ve městě o třetinu vyšší než v celé aglomeraci. Naproti tomu téměř shodné jsou v obou celcích ukazatele středního (mediánového) příjmu, podílu obyvatel se středním vzděláním, míry ekonomické aktivity apod.

Projekt navázal na Tématickou strategii městského životního prostředí EU a reagoval na potřebu měřitelnosti pokroku měst vzhledem k jejím cílům. Stránky on-line nástroje11, vzniklého díky projektu STATUS, obsahují i českou jazykovou mutaci. Po registraci je pomocí tohoto nástroje možné stanovovat cílové hodnoty daných indikátorů. Pro každý ukazatel, obsažený v nástroji, je určena jednotka měření a orientační cíl. Každý orgán místní správy si může stanovit vlastní cílové hodnoty podle místní situace a může zadat příslušné výchozí údaje. Povědomí o tomto nástroji však zůstává na místní úrovni v ČR minimální, ne-li nulové. V sousední Slovenské republice byla sady indikátorů STATUS zveřejněna v publikaci Udržateľný rozvoj miest v Slovenskej republike (Mederly, P. – Hudekova, Z., REC Slovakia, Bratislava 2006) a částečně zohledněna při konstrukci indikátorů udržitelného rozvoje slovenských měst, které jsou v této publikaci obsaženy.

Průměrná délka cesty do práce Další metodou prezentace indikátorů v rámci Městského auditu je vyznačení polohy hodnoty ukazatele podle kvintilů z celého souboru ukazatelů za evropská města. Jak se ukazuje, Praha patří do dolních 20 % hodnot v celkové nezaměstnanosti i v nezaměstnanosti žen, ale také v obytné ploše na obyvatele, ve středním disponibilním příjmu na domácnost, ve volební účasti a v podílu osob cestujících do práce autem. V nejvyšší pětině měst se Praha naopak objevuje v ukazatelích zaměstnanosti a aktivity, v podílu osob se středním vzděláním, v rozsahu přístupné zeleně, ale také v podílu neúplných rodinných domácností a ve znečištění ovzduší.

Indikátory ze Situační zprávy ČR Základní indikátorový rámec udržitelného rozvoje České republiky vychází ze schválené Strategie udržitelného rozvoje ČR (SUR ČR) a je popsán v Situační zprávě SUR ČR (RVUR, 2006). Situační zpráva byla vypracována na základě usnesení vlády ČR. Účelem této zprávy je zmapovat, jak se daří plnit výzvy a cíle uvedené v SUR ČR. Zpráva má tedy za úkol zejména informovat politiky a veřejnost o stavu a vývoji České republiky v oblasti udržitelného rozvoje. Je založena na souboru indikátorů, které vycházejí ze 3 pilířů SUR ČR (ekonomický, environmentální a sociální) a jsou doplněny 3 dalšími oblastmi uvedenými ve Strategii (výzkum a vývoj, vzdělávání; evropský a mezinárodní kontext; správa věcí veřejných).

STATUS STATUS (Sustainability Tools and Targets for the Urban Thematic Strategy) byl projekt financovaný v rámci 6. výzkumného programu EU a probíhal v letech 2005 – 2006. Cílem projektu bylo: ■ Zpracovat přehled existujících nástrojů pro hodnocení pokroku směrem k udržitelnosti měst. ■ Zhodnotit současné cíle městské udržitelnosti a indikátorové sady. Vyvinout ve spolupráci s místními úřady on-line nástroj - benchmarkingovou sadu cílových hodnot indikátorů. ■ Vypracovat pro tento nástroj metodiku k usnadnění monitoringu udržitelnosti měst.

Indikátory ze situační zprávy SUR ČR 1.HDP na osobu 2.Podíl vládního deficitu/přebytku na HDP a podíl vládního dluhu na HDP 3.Podíl běžného účtu platební bilance na HDP 4.Produktivita práce 5.Přepravní náročnost v dopravě 6.Energetická náročnost HDP 7.Spotřeba primárních energetických zdrojů

16

dodržována zásada, aby data pro výpočet indikátorů byla získána z pravidelných statistických zjišťování či jiných zdrojů, poskytujících pravidelně hodnověrné údaje v časové řadě. Vybrané indikátory v této kapitole tvoří vyvážený soubor, který charakterizuje úroveň udržitelnosti v jednotlivých krajích.

8.Podíl energie z obnovitelných zdrojů 9.II.A. Emise CO2 ekvivalentní na obyvatele 10.II.B Emise CO2 ekvivalentní na jednotku HDP 11.II.C Materiálová spotřeba 12.II.D Materiálové využití odpadu 13.II.E Spotřeba základních živin v minerálních hnojivech 14.II. F. Spotřeba přípravků na ochranu rostlin 15.II.G Index běžných druhů volně žijících ptáků 16.II.H Index defoliace 17.II.I Podíl ekologického zemědělství na celkové výměře zemědělské půdy 18.II.J Výdaje na ochranu životního prostředí a veřejné výdaje na ochranu životního prostředí 19.III.A Očekávaná délka života 20.III.B Míra úmrtnosti 21.III.C Obecná míra nezaměstnanosti 22.III.D Registrovaná míra nezaměstnanosti 23.III.E Míra zaměstnanosti starších pracovníků 24.III.F Regionální rozptyl zaměstnanosti 25.III.G Populace žijící pod hranicí chudoby před a po sociálních transferech 26.IV.A Nejvyšší dosažené vzdělání 27.IV.B Výdaje na výzkum a vývoj 28.IV.C Přístup k internetu 29.V.A Celková zahraniční rozvojová spolupráce 30.VI.A Index vnímání korupce 31.VI.B Dostupnost veřejných služeb kultury 32.VI.C Průměrná délka soudního řízení 33.VI.D Pokrytí území ČR schválenou územně plánovací dokumentací obcí 34.VI.E Občanská společnost

Dalšího obdobného úkolu se zhostil tým v čele se zástupci Centra pro otázky životního prostředí University Karlovy v Praze, který realizuje vědecký záměr (VaV-SP/4i2/210/07 „Monitorování a hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností prostřednictvím Situační zprávy). Jeho součástí je příprava a testování indikátorů, vycházející ze Situační zprávy v podmínkách měst a regionů ČR. Indikátory malých obcí V průběhu let 2006 a 2007 pracovaly dvě organizace na vytvoření indikátorového rámce pro malé obce. Vedla je k tomu snaha o definování možnosti hodnocení udržitelnosti rozvoje i v těch nejmenších obcích České republiky. Jako pilotní municipality byly do hodnocení zahrnuty obce Středočeského a v druhé fázi Ústeckého kraje. I když se jednalo o dva rozdílné projekty, lze díky obsahové a personální provázanosti hovořit o jedné aktivitě. Výstupem jsou dvě publikace. Druhá z nich s názvem „Manuál zpracování a využití sady indikátorů rozvoje pro malé obce“ obsahuje ucelený návrh indikátorů pro malé obce.

Situační zpráva SUR ČR je každoročně aktualizována a jednotlivé indikátory v ní obsažené jsou upravovány. Menším nedostatkem je celistvá přenositelnost indikátorové sady na jiné úrovně (kraje, okresy, mikroregiony či obce). Jistým náznakem je snaha Českého statistického úřadu převzít tuto sadu a využít ji při hodnocení udržitelnosti krajů ČR (ČSÚ, 2007). Při tvorbě indikátorového rámce využitelného na krajských úrovních bylo třeba vzít v úvahu, že ne všechny indikátory jsou dostupné na krajské úrovni. V tomto případě byly vybrány náhradní indikátory blízké původním. Několik indikátorů vhodnou náhradu nemá a příslušná oblast není v publikaci řešena (např. index vnímání korupce, spotřeba primárních energetických zdrojů, index běžných druhů volně žijících ptáků, index zavlečených druhů rostlin, spotřeba pesticidů). Byla

Sada titulkových indikátorů rozvoje pro malé obce a města byla navržena za účelem charakterizovat jednotnou formou stav malých obcí a měst pro jejich občany, úředníky a politiky a monitorovat případné změny. Navržená sada indikátorů respektuje ekonomickou, sociální i environmentální oblast a oblast správy věcí veřejných a jejím vyhodnocením lze dostat základní odpověď, jaký je rozvoj obce či města a kam směřuje. Jedná se primárně o sadu skupiny A, tedy indikátory hodnotící stav a vývoj obce. Sada indikátorů však byla konstruovaná tak, aby hodnota řady z nich byla alespoň částečně ovlivnitelná ze strany malých obcí a měst.

17

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Tabulka 5: Indikátory STATUS Téma/indikátor 1.

Správa věcí veřejných

1.1.

Budování kapacity

1.1.1.

Podíl pracovníků místní správy, kteří absolvovali školení v oblasti udržitelného rozvoje

1.1.2.

Existence stálého programu na zvyšování povědomí o udržitelném rozvoji ve školách

1.1.3.

Existence mezioborové pracovní skupiny pro udržitelný rozvoj

1.2.

Zapojení

1.2.1.

Podíl závazných plánovacích procesů se zapojením zúčastněných před vytvořením pracovní verze plánu

1.2.2.

Existence strategie a s ní souvisejících aktivit pro zapojení těžko přístupných skupin do místního rozhodovacího procesu

1.3.

Průhlednost

1.3.1.

Podíl veřejně přístupných dokumentů městské správy zveřejněných na internetu

1.3.2.

Podíl obyvatel pravidelně informovaných o činnosti místní správy v oblasti životního prostředí

2.

Udržitelná místní správa

2.1.

Začlenění životního prostředí do ostatních plánů

2.1.1.

Přijetí plánu environmentálního managementu města

2.1.2.

Procento všech statutárních plánů, které podléhají environmentálnímu hodnocení

2.2.

Přijetí systémů environmentálního managementu

2.2.1.

Počet odborů místní správy s certifikovanými systémy environmentálního managementu (ISO14001/EMAS nebo jiný národní systém)

2.2.2.

Počet soukromých společností se sídlem v obci s certifikovanými systémy environmentálního managementu (ISO14001/EMAS)

3.

Přírodní prostředí

3.1.

Kvalita vody

3.1.1.

Podíl řek klasifikovaných alespoň jako „dobré“ (podle klasifikace Evropské unie)

3.1.2.

Dodržování norem EU pro čištění odpadních vod

3.1.3.

Podíl obyvatelstva napojeného na čistírnu odpadních vod

3.2.

Biodiverzita

3.2.1.

Místní trend v oblasti ohrožených/chráněných druhů v Evropské unii

3.2.2.

Trend z hlediska místně příslušných druhů a stanovišť (ptáci/stromy/ostatní druhy)

3.3.

Kvalita ovzduší

3.3.1.

Počet dnů za rok, kdy byl překročen limit ES pro PM10 (denní průměr)

3.3.2.

Počet dnů za rok, kdy byla překročena cílová hodnota/dlouhodobý cíl ES pro ozón (průměr za 8 hodin)

3.3.3.

Roční průměrná koncentrace NO2

3.3.4.

Roční střední koncentrace PM10

4.

Udržitelná spotřeba

4.1.

Odpady

4.1.1.

Množství odpadu na osobu

4.1.2.

Podíl celkového/biologicky rozložitelného odpadu uloženého na skládku

4.1.3.

Podíl komunálního odpadu sváženého odděleně

4.2.

Trvale udržitelné zásobování

4.2.1.

Podíl potravin nakupovaných orgánem místní správy, které mají certifikaci ES jako výrobky ekologického zemědělství

4.3.

Spotřeba vody

4.3.1.

Podíl městských vodovodních přípojek s měřenou spotřebou vody

4.3.2.

Spotřeba domácností

4.3.3.

Ztráty vody v rozvodech

5.

Plánování a plány rozvoje

5.1.

Znovuvyužití pozemků

5.1.1.

Podíl nové výstavby v zanedbaných, devastovaných nebo nevyužívaných oblastech (brownfields)

5.2.

Dostupnost základních veřejných služeb

5.2.1.

Obyvatelstvo žijící ve vzdálenosti do 300 metrů od základních veřejných služeb

5.3.

Udržitelný městský plán

5.3.1.

Hustota obyvatel v nové zástavbě

5.4.

Udržitelná městská výstavba

5.4.1.

Nová výstavba a renovace hodnocená z hlediska environmentální udržitelnosti

5.4.2.

Energetická spotřeba městských budov na metr čtvereční

18

6.

Udržitelná doprava

6.1.

Dopravní infrastruktura

6.1.1.

Délka vyhrazených pruhů pro cyklisty

6.1.2.

Podíl obyvatel žijících ve vzdálenosti do 300 m od veřejné hromadné dopravy s hodinovými (nebo častějšími) intervaly

6.2.

Využití dopravy

6.2.1.

Podíl všech cest do 5 km s využitím soukromých automobilů

6.3.

Vozidla s nízkými emisemi

6.3.1.

Podíl veřejné dopravy klasifikované jako doprava s nízkými emisemi

7.

Zdraví

7.1.

Přiměřené bydlení

7.1.1.

Podíl obydlí klasifikovaných jakožto adekvátních nebo na přiměřené úrovni

7.2.

Přístup k zeleným plochám

7.2.1.

Podíl obyvatelstva s přístupem k veřejným otevřeným prostranstvím ve vzdálenosti do 300 m

7.3.

Hlučnost

7.3.1.

Podíl obyvatelstva vystaveného hodnotám hluku Lden nad 45 dB(A)

7.3.2.

Podíl obyvatelstva vystaveného hodnotám hluku Lnight nad 45 dB(A)

7.4.

Bezpečnost dopravy

7.4.1.

Počet úmrtí chodců a cyklistů v důsledku dopravních nehod/rok/1 000 obyvatel

7.4.2.

Počet smrtelných nehod řidičů a spolucestujících/rok/1 000 automobilů

8.

Aktivní a udržitelná místní ekonomika

8.1.

Podpora a rozvoj místní zaměstnanosti

8.1.1.

Procento žáků v obci, kteří předčasně ukončili školní docházku

8.1.2.

Procento obyvatel v produktivním věku zaměstnaných v místě

8.1.3.

Podíl dětí předškolního věku, pro které zajišťuje péči orgán místní správy

8.1.4.

Existence strategie pro sociální a komunální podniky

8.1.5.

Procento nově vznikajících podniků v místě za rok

8.1.6.

Existence pravidelných fór mezi orgány místní samosprávy a zástupci místních podniků na téma otázek místního významu

8.2.

Podpora trhů s vysoce kvalitními místními a regionálními výrobky

8.2.1.

Existence koordinátora pro farmářské trhy v orgánu místní správy

8.3.

Podpora udržitelného místního cestovního ruchu

8.3.1.

Existence místní strategie pro udržitelný cestovní ruch

9.

Sociální rovnost a spravedlnost

9.1.

Chudoba

9.1.1.

Místní úroveň nezaměstnanosti v %

9.1.2.

Podíl domácností závislých na sociální podpoře

9.1.3.

Poměr výdělků prvního a pátého kvintilu

9.2.

Sociální začlenění a rovnost pohlaví

9.2.1.

Podíl žen v místních vedoucích funkcích

9.2.2.

Nezaměstnanost žen v porovnání s nezaměstnaností mužů

9.2.3.

Počet lidí bez domova

9.2.4.

Míra gramotnosti (%) mezi obyvatelstvem nad 15 let

9.3.

Bezpečí/bezpečnost

9.3.1.

Celkový počet zaznamenaných trestných činů na 1 000 obyvatel za rok

9.3.2.

Procento místních obyvatel, kteří se cítí bezpečně při pobytu venku během dne/po setmění

9.3.3.

Cesty dětí do školy a ze školy (ECI)

10.

Globální odpovědnost

10.1.

Emise skleníkových plynů

10.1.1.

Celkové ekvivalentní emise CO2 na jednoho obyvatele

10.1.2.

Celková spotřeba elektřiny na jednoho obyvatele

10.2.

Obnovitelná energie

10.2.1.

Podíl spotřeby energie pocházející z obnovitelných zdrojů

10.2.2.

Instalovaná kapacita pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů

19

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Tabulka 6: Návrh sady indikátorů rozvoje pro obce I. a II. stupně Číslo

Název indikátoru

Popis indikátoru

Jednotka

Frekvence sledování

EN1

Intenzita podnikatelské aktivity

Počet aktivních podnikatelských subjektů na 1000 obyvatel

počet/1000 obyvatel

roční

EN2

Míra investic obce

Podíl investičních výdajů obce na celkových výdajích

%

roční

EN3

Dluhová služba

Suma všech závazků z návratných zdrojů k určitému datu a souhrn plateb představujících splátky % dluhu (jistiny) a úroků ku skutečně dosaženým daňovým příjmům a dotacím souhrnného finančního vztahu (metodika viz. MF)

roční

EN4

Přijaté dotace

Celková výše získaných finančních prostředků z dotací na 1 obyvatele

tis.Kč/obyvatele

roční

S1

Míra registrované nezaměstnanosti

Podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle

%

roční

S2

Dávky SSP

Počet vyplacených dávek - podpory na počet/1000 bydlení a podpory na dopravu v daném obyvatel kalendářním roce na 1000 obyvatel

roční

S3

Index stáří

Počet obyvatel ve věku 65 a více let na 100 obyvatel ve věku 0-14 let

počet/100 obyvatel

roční

S4

Migrační přírůstek (migrační saldo)

Rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob za stejné období

počet

roční

EV1

Čištění odpadních vod

Podíl obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci s koncovou ČOV z celkového počtu obyvatel

%

roční

EV2

Veřejné výdaje na životní prostředí

Podíl finančních prostředků na ochranu životního prostředí z výdajové stránky % rozpočtu obce

roční

EV3

Třídění komunálního odpadu

Podíl vytříděných složek komunálního odpadu (papír, sklo, plasty atd.) na % celkové produkci komunálního odpadu

roční

EV4

Ekologická stabilita

Koeficient ekologické stability krajiny (viz. metodika)

1x 5 let

SVV1

Účast ve volbách

Podíl zapsaných voličů, kteří v komunálních, krajských a parlamentních volbách odevzdali svůj hlas

%

1x 4 roky

SVV2

Podpora NNO

Celkové množství finančních prostředků, které obec věnovala ze svého rozpočtu NNO se sídlem v dané obci

tis.Kč/obyvatele

roční

SVV3

Veřejná dopravní obslužnost

Počet spojů na 1000 obyvatel

počet/1000 obyvatel

roční

duchým skládáním údajů za jednotlivé členské obce. Využívání již ověřených indikátorů udržitelného rozvoje brání také vnitřní odlišnost mikroregionů. Jednotlivé obce mohou být natolik odlišné, že údaje za celý mikroregion neodpovídají skutečnosti. Komplikovanější indikátory (z hlediska nákladů či metodiky) lze tedy sledovat buď ve všech obcích mikroregionu, nebo jen v některých obcích zvolených náhodným výběrem.

Indikátory pro hodnocení mikroregionů Tvorba indikátorů mikroregionu Tvorba indikátorových sad mikroregionů v sobě odráží mírné odlišnosti oproti klasickým územním jednotkám. To je způsobené neexistencí základních statistických údajů na mikroregionální úrovni. Většina z nich je konstruována jedno-

20

výzkumného projektu, tak i mimo něj napříč celou ČR. Následující text stručně shrnuje zjištění a zejména uvádí a popisuje konkrétní příklady indikátorů používaných v těchto strategiích.

Na mikroregionální úrovni proto platí, spíše než jinde, že je vhodnější využívat indikátorové rámce pro hodnocení vývoje a stavu mikroregionů v čase (hodnocení trendů) než porovnávání (benchmarking) s ostatními mikroregiony navzájem. Je to způsobené odlišnými podmínkami (fyzicko-geografickými, důvody vzniku, organizačními) jednotlivých mikroregionů.

Bylo zjištěno, že hodnotící indikátory využívá menšina ze zkoumaných dokumentů, explicitně je zmiňuje pouze 8 z nich - mikroregiony Zábřežsko, Mohelnicko, Záhoran, Moštěnka, Region Haná, MAS Pobeskydí, MAS Horňácko a Ostrožko a MAS Horní Pomoraví. Důraz na význam indikátorových sad pro hodnocení úspěšnosti realizace strategií, způsoby sledování i jejich rozpracování v samotných dokumentech se liší. Monitoring je u sledovaných strategií zveřejňován jednou ročně, zpravidla ve výročních zprávách.

Důležitým faktorem výběru vhodného indikátoru pro podmínky managementu mikroregionů je jeho jednoduchost. Nutné je zejména vycházet ze dvou výše uvedených principů tvorby indikátorů, a to z hlediska principu měřitelnosti a získávání dat a principu nákladů a užitku. Management mikroregionů funguje na mírně odlišné úrovni než management měst a obcí; personální kapacita mikroregionů je často menší a z toho důvodu není optimální soustředit se na nákladné sledování indikátorů udržitelného rozvoje. Jednotlivé indikátory by měly být snadno zjistitelné, a přesto vypovídající. Na druhou stranu je však možné využívat i nákladněji sledovatelné ukazatele, vycházející z různých šetření (např. spokojenost obyvatel s místním společenstvím). Ty jsou často jedinou možností, jak daný jev podchytit a získat zajímavé výsledky. Perioda sledování by však měla být delší (déle než 2 roky).

Ve strategii pro mikroregion Mohelnicko jsou indikátory vztažené k realizaci navržených opatření z hlediska cílů. Monitoring by měl být zveřejňován pravidelně za každý kalendářní rok ve výroční zprávě. Každý indikátor ze sady je upřesněn definicí, jednotkou (v %), zdrojem dat, stručným popisem metody sledování a využitelností, vztaženou k příslušným opatřením. Sada obsahuje 28 indikátorů - dopravně nedostupné urbanizované území, podíl obyvatelstva napojených na ČOV, podíl obyvatelstva napojených na vodovod, podíl obyvatelstva napojených na plynofikaci, instalovaný výkon OZE, připojení obcí na internet, ekologicky obhospodařované pozemky/počet subjektů podnikajících v zemědělství s certifikátem ekologického zemědělství, využití půdy, počet kulturních a společenských akcí, počet obnovených památek, počet obyvatel, hustota obyvatel, počet podnikatelských subjektů, podíl ekonomicky aktivní populace, nezaměstnanost, vzdělanost, počet jeslí, mateřských a základních škol v regionu a jejich dostupnost, dostupnost zdravotní péče, informační centra, propagace cestovního ruchu, výdaje na propagaci, turistické, cykloturistické a hippoturistické trasy a stezky, počet kulturních, sportovních a rekreačních zařízení, dostupnost kulturních, sportovních a rekreačních zařízení, návštěvnost webových stránek, propagace činnosti, počet informačních a prezentačních akcí, počet pracovníků, úspěšnost podaných projektů.

Podobně jako u ostatních úrovní (městská, obecní) lze rozlišovat indikátory výkonu managementu a indikátory hodnotící stav. První jsou pracovně nazývány indikátory efektivity managementu mikroregionu a druhé indikátory udržitelnosti12. Vhodnou kombinací obou přístupů vzniká sada, pomocí které lze hodnotit jak efektivitu managementu, tak stav území, ve kterém by se zmíněná efektivita měla zrcadlit. Využití indikátorů ve vybraných strategiích mikroregionů a MAS ČR V rámci výzkumného projektu proběhlo dílčí zjišťování, nakolik se indikátory objevují a využívají při zpracování rozvojových strategií, akčních plánů a obdobných dokumentů mikroregionů a místních akčních skupin (MAS) v ČR. Zjišťování proběhlo metodou obsahové analýzy u 38 vybraných dokumentů, dostupných na webových stránkách příslušných mikroregionů a MAS. Zařazeny jsou jak regiony zahrnuté do

21

12 O indikátorech udržitelnosti lze hovořit pouze v tom případě, že indikátorová sada je vyvážená z hlediska 4 pilířů UR a se mikroregion hlásí k dodržování principů udržitelnosti.

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

monitoringu, počet subjektů hospodařících ekologicky; prioritní osa Infrastruktura zahrnuje délka postavených/rekonstruovaných komunikací, délka postavených cyklostezek, délka vyznačených cyklotras, pěších a běžeckých tras, hippostezek, délka postavených / zrekonstruovaných vodovodních sítí, podíl obyvatelstva napojených na ČOV, počet zrekonstruovaných veřejných objektů. Prioritní osa Podnikatelské příležitosti obsahuje - počet realizovaných akcí v oblasti vzdělávání, počet prezentačních akcí, počet nových podnikatelských ploch, počet zrekonstruovaných či nově postavených objektů v oblasti cestovního ruchu a výdaje na propagaci. Indikátory v prioritní oblasti Lidské zdroje jsou - počet nových/rekonstruovaných objektů pro rozvoj lidských zdrojů či sociální služby, počet nového vybavení pro kulturní, sportovní a společenské akce, počet společenských akcí v regionu, počet zrekonstruovaných / postavených objektů a areálů. Indikátory poslední prioritní osy Partnerství a spolupráce jsou následující: počet zrealizovaných projektů spolupráce a úspěšnost podaných projektů.

MAS Horní Pomoraví obsahuje v části B návrh široké sady indikátorů pro hodnocení úspěšnosti realizace, který má napomoci MAS i veřejnosti v rozhodování a zvyšování informovanosti. Uplatňuje stejnou metodiku zpracování a sledování indikátorů jako MR Mohelnicko (pozn. totožný zpracovatel - CpKP), do jisté míry se shodují i sledované indikátory. Příklady nových nezmiňovaných indikátorů jsou - počet autobusových spojů, vyprodukované množství biomasy, ubytovací kapacity, produkce geneticky modifikovaných vyšších rostlin v životním prostředí, množství vyprodukovaného komunálního odpadu, počet veřejných budov s realizovanými úspornými opatřeními, počet instalovaných kotlů na spalování biomasy a počet realizovaných projektů spolupráce. Strategie MAS Pobeskydí zdůrazňuje důležitost hodnocení naplňování stanovených cílů prostřednictvím objektivizovaných parametrů vztažených k území. Monitoring by měl být zveřejňován jednou ročně. Při výběru ukazatelů bylo bráno v úvahu, aby byly snadno zjistitelné a měly dostatečnou vypovídací hodnotu. V indikátorové tabulce je přiřazen ke každému indikátoru stav k výchozímu roku a plánovaná hodnota. Jsou uvedeny následující indikátory počet obyvatel, migrační saldo, počet vzdělávacích zařízení, počet zdravotnických zařízení, počet podnikatelských subjektů, počet právnických osob, míra nezaměstnanosti, podíl výměry lesní půdy na celkové výměře, podíl výměry orné půdy na výměře zemědělské půdy. Strategie také udává, kdo zabezpečuje monitoring organizačně a technicky.

Strategie MAS Horňácko a Ostrožsko rozpracovává indikátory jen okrajově, propojuje v jednoduché tabulce cíle s opatřeními a několika indikátory. Konkrétně se jedná o ukazatele - celkový hrubý počet nově vytvořených pracovních míst a nárůst počtu turistů pro fiche 1 Podnikání v cestovním ruchu, počet osob využívajících zkvalitněné služby, přírůstek obyvatelstva napojeného na veřejnou kanalizaci a ČOV a zavedení internetu do venkovských oblastí pro fiche 2 Základní služby pro hospodářství a obyvatelstvo venkova, zvýšení přidané hodnoty vytvořené nezemědělskou činností a celkový hrubý počet nově vytvořených pracovních míst pro fiche 3 Podpora rozvoje zemědělství.

Strategie pro MR Zábřěžsko rozpracovává indikátory v samostatné Implementační části, rozdělené jsou dle prioritních os. Každému z 25 indikátorů je přiřazena jednotka sledování (např. ks/rok, ks/1 000 obyvatel, Kč/rok, bm/rok), zdroj dat a stručný popis metody sledování. Indikátory prioritní osy Životní prostředí jsou navrženy počet zrealizovaných akcí v oblasti vzdělávání, počet environmentálních staveb či envi-opatření, počet pořízených strojů a zařízení, počet instalovaných zařízení na spalování biomasy, počet provedených úsporných energetických opatření, počet subjektů zapojených do Envi-

Také strategie mikroregionu Záhoran využívá kvantifikace cílů a indikátorů pro zaznamenávání tendencí v území. Jedná se o širokou a komplexní sadu indikátorů udržitelnosti, které jsou seřazené podle rozvojových priorit a které jsou definovány jednotkou měření (ks/rok, km, % apod.) a ideální hodnotou, stanovenou k období realizace jednoho akčního plánu.

22

ruchu doplňuje soubor indikátorů - zvýšení profesionální úrovně pracovníků v oblasti cestovního ruchu (4 kvalifikované pracovní síly), zvýšení účinnosti propagace území mikroregionu, vznik nových subjektů podnikajících v cestovním ruchu, rozšíření území zabývajícího se cestovním ruchem a počet nově vyškolených pracovníků v profesi, zvýšení využití zařízení cestovního ruchu s důrazem na mimosezónní období cca o 10%.

Priorita č. 1 – Rozvoj cestovního ruchu prostřednictvím cykloturistiky zahrnuje - počet připravených projektů dle jednotlivých etap plánů cyklostezek a cyklotras, délka vytvořených tras včetně označení tras, nárůst počtu návštěvníků mikroregionu, prodejnost turistických známek a přírůstek/úbytek podnikatelů v oblasti cestovního ruchu. Další skupina indikátorů se vztahuje k organizační kapacitě mikroregionu a posuzuje počet podaných i realizovaných projektů a jejich finanční objemy. Tři indikátory se vztahují k jasně specifikovanému cíli udržet stávající základní školy v mikroregionu a stejný počet k dostupnosti bydlení – počet připravených a využitých stavebních míst a výstavba. Řada indikátorů hodnotí sportovní a společenský život v mikroegionu, např. počet zrekonstruovaných nebo nově otevřených sportovišť, počet akcí, vydaných a distribuovaných zpravodajů mikroregionu, návštěv knihoven, jejich otevírací doba a počet přístupů na web mikroregionu. Příklady indikátorů pro snižování vlivu aktivit na životní prostředí zahrnují - připojení domácností k ČOV, druh a hmotnost separovaných odpadů, počet ekovýchovných akcí a počet občanů oslovených těmito akcemi a další. Péče o krajinu je sledována počtem odstraněných černých skládek, délkou obnovených polních cest a liniového osázení podél cest, počet revitalizací vodotečí a vodních nádrží a počet výsadeb biokoridorů. Celkový vzhled obcí je monitorován například délkou obnovených komunikací, počtem obnovených prostranství či počtem rekonstruovaných veřejných osvětlení.

I v oblasti životní prostředí najdeme celou řadu tzv. realizačních výstupů opatření, z nichž u většiny se dá sledovat pouze trend, a nikoli konkrétní přínos (ukazatele uvedené v této oblasti jsou poměrně obecné). Příklady jsou: snížení emisí znečišťujících látek do ovzduší, vod a půdy, snížení imisní zátěže životního prostředí, snížení poplatků a sankcí za znečišťování životního prostředí, revitalizace krajiny, vodních toků a ploch (km2, km), vznik přírodě šetrných alternativních zemědělských aktivit, rekultivace starých ekologických zátěží a ploch po těžbě nerostů (počet monitorovaných skládek), obnova genofondu, ochrana chráněných druhů živočichů a rostlin, revitalizace a rozšíření zeleně ve volné krajině. Dále jsou uvedeny indikátory koncepce využití přírodního bohatství mikroregionu při respektování stanovených limitů únosnosti území z pohledu kvality a ochrany životního prostředí a v souladu s územně plánovací dokumentací, čistší produkce u podnikatelských aktivit v řešeném území, úspory energií (kW) a surovin u podnikatelských, obecních i občanských aktivit, separace, recyklace a druhotné využití odpadů a v oblasti výchovy k udržitelnému rozvoji je to zavedení vzdělávacích programů s ekologickou či environmentální problematikou.

V rámci specifikace opatření dle jednotlivých rozvojových oblastí ve strategii MAS Kamenice nalezneme tzv. realizační výstupy opatření, které jsou formou většinou nekvantifikovaných indikátorů. Dle jednotlivých oblastí je například Podpora cestovního ruchu, sportu a rekreace doplněna 4 „indikátory“(výběr) - zvyšování počtu sjezdovek a běžeckých tratí se zasněžovacím zařízením, zvyšování počtu kvalitních sjezdovek, zvyšování počtu kvalitního zázemí pro návštěvníky a rozšíření možností využití volného času, počet nových služeb, produktů a subjektů v cestovním ruchu, rozšíření území zabývajícího se cestovním ruchem a počet nově vzniklých pracovních příležitostí, podpora marketingu. Propagace a vzdělávání v oblasti cestovního

Rovněž oblast technické a dopravní infrastruktury, kde najdeme poměrně ambiciózní opatření, provází indikátory formulované obecně - čistší produkce u podnikatelských aktivit v řešeném území, realizace kanalizace a ČOV v jednotlivých obcích mikroregionu, zvýšení kvality povrchových a podzemních vod, zvýšení množství čištěných odpadních vod, zvýšení kvality dodávané pitné vody, zvýšení pokrytí území obcí dodávkami pitné vody z veřejné vodovodní sítě, technická příprava území pro podnikatelské aktivity

23

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Projekt Výzkum zavádění managementu rozvoje jako zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech

a bytovou výstavbu, výstavba, modernizace a zkapacitnění inženýrských sítí, objektů a technických zařízení, realizace jednotného informačního systému mikroregionu, dostavba, modernizace a zefektivnění veřejného osvětlení obcí a jejich částí, zkvalitnění státních komunikací, zkvalitnění a rozšíření parkovacích ploch. Dále je uvedena realizace místních komunikačních staveb a objektů dopravní infrastruktury, zajištění přijatelných spojů zejména do zdravotnických zařízení, škol a rekreačních spojů, udržení optimálního počtu poměru mezi hromadnou a individuální přepravou v mikroregionu nebo snížení počtu vozidel parkujících mimo vyznačená místa.

V roce 2006 byl dokončen projekt „Výzkum zavádění managementu rozvoje jako zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech“, který se mimo jiné zabýval vytvořením indikátorové sady využitelné na mikroregionální úrovni v Olomouckém a Zlínském kraji (Škrabal a kol., 2007). Indikátory navrženého indikátorového rámce byly pro rozdílné využití zařazeny do 3 oblastí: a) Popisné indikátory mikroregionu Skupina popisných ukazatelů/indikátorů slouží k popisu základních charakteristik mikroregionu (MR) a umožňuje základní srovnání mezi MR. Tato oblast je důležitá především proto, aby nedocházelo při porovnání (benchmarkingu) managementových indikátorů k chybným interpretacím. Každý mikroregion je odlišný a má i odlišné vstupní podmínky (přírodní, historické, sídelní…). U této skupiny indikátorů by neměl být kladen nadměrný důraz na porovnání horizontální (mezi MR navzájem), ale spíše na porovnání vertikální – časové a pro hodnocení trendu.

Strategie MR Moštěnka zdůrazňuje nutnost průběžného a systematického sledování jevů pro vyhodnocování strategie – porovnání výstupů, výsledků a dopadů se stanovenými cíli, opatřeními a aktivitami pomocí ukazatelů. Indikátory jsou ve strategii zmíněny, ale strategie je konkrétně neuvádí. Monitoring implementace probíhá formou hodnotící zprávy zpracovávané jednou za rok radou mikroregionu. Další strategie nebo navazující akční plány, které byly podrobeny této obsahové analýze, indikátory nevyužívá. Většina z nich ovšem zahrnuje konkrétní opatření rozvíjející stanovené činnosti, cíle a priority. Plnění, resp. neplnění, těchto opatření může být rovněž využito pro hodnocení úspěchu realizace dokumentu, zvláště pokud opatření uvádí subjekty zodpovědné za plnění, termíny apod. Příkladem takových dokumentů jsou strategie Dačicka, Pojizeří, Hranicka, Konstantinolázeňska, Lužnice, Vltavotýnska, Posázavského kruhu, Novobydžovska, Šumavy – západ, Plumlovska, MR Pelhřimova, Jesenické MAS a některé další. I tyto strategie mohou být pro budoucí fázi projektu vhodným vodítkem pro návrhy indikátorových sad na úrovni mikroregionů a MAS z hlediska témat a obsahového zaměření.

b) Managementové indikátory mikroregionu Skupina managementových indikátorů je klíčová pro hodnocení efektivity mikroregionu. Indikátory v ní obsažené hodnotí finanční aspekty hospodaření mikroregionu a jeho efektivitu. Uvedené indikátory poskytují pouze základní pohled na management mikroregionu. Pro detailní stanovení a vyhodnocování efektivního řízení mikroregionu je nutné využít více detailních ukazatelů. Velký důraz je rovněž kladen na rozdílnost různých typů managementů mikroregionů. Hospodaření v těchto typech mikroregionů je řízeno rozdílnými pravidly, a tudíž i výsledky zobrazené pomocí indikátorů budou tento fakt respektovat. c) Indikátory dopadu managementu mikroregionu Skupina indikátorů dopadu vychází z priorit, na které se velká část MR hodlá zaměřit v rámci

24

v delším seznamu dílčích indikátorů. Každý souhrnný indikátor (neboli podoblast) je reprezentován jedním titulkovým indikátorem. Smyslem a cílem titulkového indikátoru je upoutat pozornost k oblasti, kterou zastupuje, a snížit celkový počet indikátorů, pokud je to nutné, např. při komunikaci s veřejností či s médii. Soubor titulkových indikátorů mikroregionu tvoří barometr mikroregionu – „zrcadlo mikroregionu“, které lze snadno prezentovat, diskutovat a vyhodnocovat. Poslední kategorií je dílčí indikátor. Každý souhrnný indikátor zahrnuje několik dílčích indikátorů (v některých případech pouze jeden). Jejich úplný výčet poskytuje vodítko pro hodnocení managementu mikroregionu pro zainteresované oborníky a manažery mikroregionu. Níže jsou uvedeny seznamy indikátorů odpovídající zařazení do jmenovaných kategorií. Každý indikátor má svůj metodický/indikátorový list13, kde jsou uvedeny nejdůležitější charakteristiky indikátorů (název, definice, jednotka, smysl, zdroje dat, reference atd.), umožňující jejich sledování.

svého strategického plánování. Priority byly zjištěny během dotazníkového průzkumu, který probíhal v rámci projektu „Výzkum zavádění managementu rozvoje jako nástroje zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech“ v MR Olomouckého a Zlínského kraje. Mezi priority, které jednotliví zástupci MR jmenovali, patří především rozvoj cestovního ruchu, rozvoj místních podnikatelských aktivit, ochrana životního prostředí a místní infrastruktura. V případě, že pro daný mikroregion není některá z priorit relevantní, či má stanoveny jiné priority, se management mikroregionu nebude uvedenými indikátory zabývat. V daném případě je nutné stanovit jiné adekvátní indikátory dopadu managementu. Níže navržené indikátory dopadu jsou pouze orientační a nereflektují všechny cíle strategických plánů mikroregionů. Každý management mikroregionu si může zvolit své vlastní indikátory (programové indikátory), které reflektují místní specifické podmínky a lépe reagují na stanovené priority a cíle. Takto vytvořené indikátory jsou vhodným nástrojem hodnocení efektivity managementu mikroregionu a poskytují možnost evaluace rozvoje v čase. Navržené oblasti zahrnují jak normativní, tak deskriptivní indikátory. Tato kombinace umožňuje jak eventuální stanovení cílů managementu mikroregionu (např. kolik pracovníků má mikroregion zaměstnávat v roce x, jaký podíl externích finančních prostředků má získat do roku x), tak popis vývoje mikroregionu (např. počet či hustota obyvatel – v tomto případě neznáme postup, jak stanovit cílovou hodnotu pro určitý rok).

Tabulka 7: Seznam souhrnných indikátorů mikroregionu - podoblastí Popisné indikátory P1 Obyvatelstvo P2 Území a organizační struktura Managementové indikátory M1 Personální kapacita M2 Strategické plánování M3 Fundraising M4 Prezentace a komunikace Indikátory dopadu managementu D1 Návštěvnost a rozvoj cestovního ruchu D2 Infrastruktura cestovního ruchu D3 Ekonomická aktivita D4 Pracovní mobilita D5 Ochrana životního prostředí D6 Místní infrastruktura

Indikátory jsou dále děleny do několika kategorií z hlediska komplexnosti a složitosti. Tyto kategorie usnadňují orientaci v seznamech a výsledcích indikátorů a práci s indikátory pro různé cílové skupiny. Jedná se o následující kategorie: - Souhrnné indikátory - Titulkové indikátory - Dílčí indikátory Souhrnné indikátory, neboli podoblasti, tvoří „názvy kapitol“ či „hlavičky“ v rámci jednotlivých oblastí (viz. výše). Usnadňují orientaci

25

13 Seznam uvedených indikátorů lze nalézt na stránkách www.timur.cz v sekci Burza indikátorů. Jedná se o dynamickou databázi obsahující celou řadu metodických listů seřazených dle různých kritérií (indikátorový rámec, oblast udržitelného rozvoje, klíčová slova…). Databáze je postupně doplňována o nejrůznější indikátory z různých oblastí udržitelného rozvoje.

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Tabulka 8: Barometr mikroregionu (seznam titulkových indikátorů P 1.1. P 2.1. M 1.1. M 2.1. M 3.1. M 4.1. D 1.1. D 2.1. D 3.1. D 4.1. D 5.1 . D 6.1.

Tabulka 9: Seznam indikátorů pro hodnocení efektivity managementu mikroregionu Popisné indikátory P1 Obyvatelstvo P 1.1. Počet obyvatel P 1.2. Přirozený přírůstek obyvatel P 1.3. Hustota obyvatel P2 Území a organizační struktura P 2.1. Rozloha mikroregionu P 2.2. Počet obcí P 2.3. Míra centrality mikroregionu P 2.4. Land Use P 2.5. Rok vzniku mikroregionu Managementové indikátory M1 Personální kapacita M 1.1. Počet pracovníků M 1.2. Počet dobrovolníků M2 Strategické plánování M 2.1. Existence strategických rozvojových dokumentů M3 Fundraising M 3.1. Úspěšnost podaných projektů M4 Prezentace a komunikace M 4.1. Návštěvnost webových stránek M 4.2. Propagace mikroregionu Indikátory dopadu managementu D1 Návštěvnost a rozvoj cestovního ruchu D 1.1. Dlouhodobá návštěvnost D 1.2. Index sezónnosti a celkové obsazenosti D 1.3. Výdaje za propagaci D2 Infrastruktura cestovního ruchu D 2.1. Ubytovací kapacity D 2.2. Informační centra D 2.3. Časové využití ubytovacích kapacit D 2.4. Počet kulturních, rekreačních a sportovních zařízení D 2.5. Počet obnovených kulturních památek D 2.6. Turistické a cykloturistické trasy a stezky D3 Ekonomická aktivita D 3.1. Počet podnikatelských subjektů D 3.2. Podíl ekonomicky aktivní populace D 3.3. Průměrná mzda pracovníků v regionu D 3.4. Nezaměstnanost D 3.5. Dlouhodobá nezaměstnanost D 3.6. Vzdělanost D4 Pracovní mobilita D 4.1. Vyjížďka za prací D 4.2. Dojížďka za prací D5 Ochrana životního prostředí D 5.1. Množství vyprodukovaného komunálního odpadu D 5.2. Ekologicky obhospodařované pozemky - počet subjektů podnikajících v zemědělství s certifikátem ekologického zemědělství D 5.3. Podíl obyvatel napojených na ČOV D 5.4. Nově vysázené dřeviny D6 Místní infrastruktura D 6.1. Dopravně nedostupné urbanizované území

Počet obyvatel Rozloha Počet pracovníků Existence strategického rozvojového dokumentu Úspěšnost podaných projektů Návštěvnost webových stránek Dlouhodobá návštěvnost Ubytovací kapacity Počet podnikatelských subjektů Vyjížďka za prací Množství vyprodukovaného komunálního odpadu Dopravně nedostupné urbanizované území

Závěr Jak ukazuje analýza využívání různých indikátorových rámců pro hodnocení efektivity a stavu mikroregionů, není vytvoření vhodné indikátorové sady v mikroregionálních podmínkách jednoduché. Velmi se zde odráží rozdílné podmínky mikroregionů (poloha, důvod vzniku, struktura, velikost …) a především záměry managementu. Na druhou stranu je všeobecně známo, že mikroregiony jsou specifické subjekty, které vesměs nejsou integrovány regionotvornými procesy (jako např. nodální regiony definované vztahy centrum – zázemí) a rovněž je nelze považovat za regiony striktně vymezené podle kriterií homogenity. Jejich hlavním integrujícím činitelem je především společný zájem jednotlivých obcí řešit vybrané problémy a společně na ně získávat finanční prostředky. Většina mikroregionů je odlišná od administrativního členění regionů České republiky (například v rámci ORP). Tím tedy nefungují tradiční vazby mezi obcemi v horizontální i vertikální struktuře, území různých mikroregionů se navzájem překrývají a obce včetně jejich obyvatel nejsou jednoznačně identifikovány s mikroregionem. Tak využívání indikátorů udržitelného rozvoje, jako je tomu u obcí a měst, ztrácí v mnoha případech na významu.

D 6.2. D 6.3. D 6.4. D 6.5.

Počet vlakových spojů v regionu Počet autobusových spojů v regionu Připojení na zemní plyn Připojení na internet

ba hodnotit vývoj a stav mikroregionu dle jednotných ukazatelů. Takovými mohou být indikátory seskupené v sadě pro hodnocení efektivity managementu doplněné o indikátory udržitelnosti.

Indikátorová sada každého mikroregionu by měla obsahovat takové indikátory, které odpovídají ve strategických dokumentech uvedeným prioritám a cílům. Naproti tomu vyvstává potře-

Sada by měla obsahovat limitovaný počet indikátorů, respektovat všechny 4 pilíře udržitelnosti a sledovat základní principy tvorby indikátorů

26

- především princip měřitelnosti a získávání dat a princip náklady/užitek. Jako velmi vhodné se jeví využívat již existující struktury sběru dat a informací (ČSÚ, ministerstva…) a tím snížit nároky na mnohdy samoúčelný sběr údajů. Pro konstrukci je vhodné se inspirovat u již využívaných indikátorových sad efektivity managementu a udržitelného rozvoje.

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Míra registrované nezaměstnanosti Dávky SSP Index stáří Migrační přírůstek (migrační saldo) Třídění komunálního odpadu Ekologická stabilita Veřejná dopravní obslužnost

Indikátory mikroregionů ■ Personální kapacita ■ Počet pracovníků ■ Počet dobrovolníků ■ Fundraising ■ Úspěšnost podaných projektů ■ Infrastruktura cestovního ruchu ■ Ubytovací kapacity ■ Informační centra ■ Turistické a cykloturistické trasy a stezky ■ Ekonomická aktivita ■ Počet podnikatelských subjektů ■ Nezaměstnanost ■ Dlouhodobá nezaměstnanost ■ Ochrana životního prostředí ■ Množství vyprodukovaného komunálního odpadu ■ Ekologicky obhospodařované pozemky počet subjektů podnikajících v zemědělství s certifikátem ekologického zemědělství ■ Místní infrastruktura ■ Počet vlakových spojů v regionu ■ Počet autobusových spojů v regionu

Indikátory managementu mikroregionu představují další úroveň indikátorové sady. Tyto indikátory by měly hodnotit úspěšnost a efektivitu managementu. Mezi takové patří indikátory finanční, kapacitní, fundraisingové či informační. V ideálním případě by měl existovat vztah mezi indikátory managementovými a indikátory udržitelnosti. Indikátory použitelné pro konstrukci sady mikroregionů Při rozboru indikátorových sad vyšlo najevo, že pro potřeby mikroregionů jsou omezeně využitelné některé z výše jmenovaných indikátorových sad. Konkrétně se jedná o tři indikátory ze sady ECI, které byly primárně zkonstruovány pro hodnocení udržitelnosti na městské úrovni. Dále byly pro použití na mikroregionální úrovni vybrány některé indikátory ze sady pro malé obce. Ty po nutné agregaci (souhrnu údajů za jednotlivé obce) lze rovněž využít k hodnocení udržitelného rozvoje mikroregionů. Poslední vybrané indikátory byly přímo konstruovány pro podmínky mikroregionů. Po mírné úpravě je možné je rovněž použít. Kromě zmíněných indikátorů by měl být vytvořen zásobník / databanka indikátorů (včetně metodiky sledování) pro sledování rozličných jevů na úrovni mikroregionální, aby management různých mikroregionů mohl pro své hodnocení (stavu, vývoje či managementu) využít již jinde vyzkoušené ukazatele. Sada ECI ■ Spokojenost obyvatel s místním společenstvím ■ Dostupnost veřejných prostranství a služeb ■ Kvalita místního ovzduší Indikátory pro malé obce Intenzita podnikatelské aktivity ■ Míra investic obce ■

27

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

Použitá literatura ČSÚ 2007: Vybrané oblasti udržitelného rozvoje ve Zlínském kraji. http://www.czso.cz/xz/edicniplan.nsf/p/13-7239-07 Hák T. a kolektiv (2007): Roční závěrečná zpráva z projektu: VaV-SP/4i2/210/07. Monitorování a hodnocení vazeb mezi životním prostředím, ekonomikou a společností prostřednictvím Situační zprávy. Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí, Praha, prosinec 2007 Hřebík Š., Novák J., Třebický V. (2006): Zrcadlo místní udržitelnosti - Kam směřuje rozvoj malých měst a obcí Středočeského kraje. Společnost pro rozvoj Českého krasu, o.s., ISBN 80 – 239 –7669 –9 Hřebík Š., Třebický V. (2007): Zrcadlo místní udržitelnosti - Manuál zpracování a využité sady indikátorů rozvoje pro malé obce. EnviConsult, s.r.o., Praha, 2007, ISBN 978 – 80 –239 –8594 –8 Kolektiv autorů (2003): Metodika pro místní agendy v České republice. Strategie, postupy a techniky uplatnění MA21 na místní a regionální úrovni v ČR. Český ekologický ústav, MŽP, NSZM, 2003 Kolektiv autorů (2004): Benchmarking ve veřejné správě. Ministerstvo vnitra České republiky, úsek pro veřejnou správu, odbor modernizace veřejné správy, Praha, 2004, ISBN 80-239-3933-5. 82 s. Kolektiv autorů (2004): CAF Společný hodnotící rámec (Model CAF) Zlepšování organizace pomocí sebehodnocení. Národní informační středisko pro podporu jakosti, ISBN 80-02-01640-8, 62 s. Kosíková a kol. (2006): Zrcadlo místní udržitelnosti - Barometr udržitelnosti měst. Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, ISBN 80-239-8575-2 Lupač M. a kol. (2005): Zrcadlo místní udržitelnosti – Evropské indikátory udržitelného rozvoje v praxi měst České republiky. Ústav pro ekopolitiku, o. p. s, Agentura Koniklec, REC Česká republika, ISBN: 80-903244-7-9 Moldan, B. (2002): Indikátory udržitelného rozvoje. Univerzita Karlova, Praha. RVUR (2006): Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR. Rada vlády pro udržitelný rozvoj. Ministerstvo životního prostředí, Praha 2006, http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHDH96H Škrabal I., Nunvářová S. (2006): Studie zvyšování absorpční kapacity a realizace úspor ve vybraných mikroregionech Olomouckého a Zlínského kraje, Centrum pro komunitní práci, Přerov, 2006, ISBN 80-86902-43-9, 135 s. Škrabal I., Nunvářová S., Novák J., Třebický V. (2006): Metodika zavádění managementu mikroregionu, Centrum pro komunitní práci, Přerov, 2006, ISBN 80-86902-39-0, 182 s. Škrabal I., Ryšavý D. (2005): Výzkum zavádění managementu rozvoje jako nástroje zvyšování absorpční kapacity a úspor finančních prostředků v mikroregionech – Výzkum a analýza typologie managementu v mikroregionech Olomouckého a Zlínského kraje, Centrum pro komunitní práci, Olomouc, 2005, ISBN 80-86902-17-X, 46 s. Trezner J., Kocourek S., Černotík A. a kol. (2007): Udržitelný rozvoj na místní a regionální úrovni. Příručka projektu Středoevropská síť životního prostředí, Vsetín, ISBN 978-80-254-0344-0, 238 s. Voldánová J. (2004): Benchmarking: moderní nástroj řízení. Veřejná správa, 2004, 13. http://www.mvcr.cz/casopisy/s/2004/0013/kvalita.html

28

Analyzované strategické dokumenty mikroregionů http://is.hvjdesign.eu/dokumenty/mashp/integrovana_strategie_mas_horniho_pomoravi,_finalni_verze_ k_pripominkovani/mashp_1192976361.pdf http://mas.regionhana.cz/getsoubor_test/Han%E1%20SPL%202007.pdf?id=540 http://mikroregion-kl.cz/?page=strategie-rozvoje-MKL http://sprs.sluknovsko.cz/cinnost/cinnost3.htm http://www.ckrumlov.cz/cz1250/region/podkleti/t_podsml.htm#5 http://www.cpkp.cz/jc/luzstrat.html#III.%20Strategie%20rozvoje http://www.jemas.eu/download/jemas_strategie.pdf http://www.jenacz.cz/soubory/Strategie_uzemi_(navrh).doc http://www.jesenicko.org/dokumenty/ http://www.kozakov.cz/mikroregion/strategie_obsah.htm http://www.krusnohori.cz/sorkh/isr.doc http://www.labskeskaly.info/index.php?nav=strategie_rozvoje http://www.leader.ostrozsko.cz/phprs/storage/strategie.pdf http://www.lipensko.cz/slo/strategie/ http://www.m-dacicko.cz/page.php?fp=strategie-rozvoje-mikroregionu/strategicka-cast/strategie-rozvoje/identita-mikroregionu http://www.mikroregion.net/uslava/cz/strategie-rozvoje-mikroregionu-uslava/ http://www.mikroregion.pel.cz/admin/dokumenty/upload_img/Stratplan_MirePe-Strategie.pdf http://www.mikroregionbystricka.cz/prilohy/analyza_soucasne_situace.doc http://www.mikroregion-hranicko.cz/soubory/strategie_konecna.pdf http://www.mikroregion-zatecko.cz/pages/plan.htm http://www.milada.cz/cz/doc/strategie2005.pdf http://www.morberoun.cz/soubory/9908/strategie%20rozvoje%20mikroregionu%20moravskoberounsko.pdf http://www.mostenka.cz/file.php?nid=1297&oid=129718 http://www.mu-mohelnice.cz/vismo/osnova.asp?id_org=9803&id_osnovy=74606&p1=74609 http://www.novobydzovsko.cz/data/articles/26_strategierozvojemikroregionunovobydzovsko.pdf http://www.plumlovsko.cz/strategie.asp?p1=1473 http://www.pobeskydi.cz/files/Strategie-rozvoje-Pobeskydi.pdf http://www.pojizeri.cz/mikroregion/strategie_mr.htm http://www.posazavskykruh.cz/_data/mikroregion-strategie.pdf http://www.sumavanet.cz/mszapad/user/2006/strategie2006.pdf http://www.sweb.cz/region.kamenice/cz/region_strategie.html http://www.touskovsko.cz/Dokumenty/2007_05_04_Strategie.pdf http://www.vltavotynsko.cz/index.php?art=publish&art_id=1&article=78 http://www.volny.cz/mcidlina/priority.pdf http://www.vychodnislovacko.eu/data/S_Strategicky_rozvojovy_plan.pdf http://www.zabrezsko.cz/wpimages/other/SRMIZ_4cast.pdf http://www.zahoran.cz/strategie.pdf

29

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

v jednotlivých oblastech, které veřejná správa zajišťuje a na základě kterých je možné přijmout opatření ke změnám. K tomu slouží benchmarking.

Summary Studie je zpracovaná v rámci projektu „Benchmarking venkova – Zkvalitnění managementu mikroregionů jako nástroje řešení regionálních disparit“. Zaměřuje se na analýzu některých vybraných nástrojů, které se využívají k hodnocení managementu mikroregionů, a na využití indikátorů udržitelného rozvoje v podmínkách veřejné správy v ČR i zahraničí. Jde zejména o městskou a obecní úroveň, kde se již s některými hodnotícími nástroji v praxi pracuje. Některé z nich jsou omezeně využitelné i na mikroregionální úrovni. Studie je doplněna o některé indikátorové sady využívané k hodnocení výkonnosti a efektivity managementu v soukromém sektoru.

Města, obce i mikroregiony je obecně možné hodnotit ze dvou základních hledisek, z kterých se odvíjejí také dvě základní skupiny indikátorů. První se zaměřuje na fungování a výkonnost managementu (indikátory managementu), druhý na stav a vývoj (indikátory udržitelnosti). Obě tyto skupiny se vzájemně doplňují a překrývají, jelikož se předpokládá, že efektivní management přispívá k udržitelnosti a vyšší kvalitě života obyvatel. Kritéria pro vytváření a využívání indikátorů pro posuzování místního udržitelného rozvoje jsou poměrně dobře známá na teoretické úrovni. Je tomu tak zejména díky několika evropským a globálním iniciativám, které se v posledních necelých 10 letech vyvíjely ve spolupráci významných nevládních, mezinárodních i mezivládních organizací a měst. Vznikly tak indikátorové sady k testování a sledování na městské úrovni. Jednou v České republice z nejrozšířenějších indikátorových sad jsou Společné evropské indikátory (European Common Indicators – ECI), které jsou po několika modifikacích a úpravách směrem ke zjednodušení metodiky tvořeny 10 základními indikátory - spokojenost obyvatel s místním společenstvím, místní příspěvek ke globálním změnám, mobilita a přeprava cestujících, dostupnost veřejných prostranství a služeb, kvalita místního ovzduší, cesty dětí do škol, nezaměstnanost, zatížení obyvatel hlukem, využívání území a ekologická stopa (takto vyjmenovaná sada je uplatňována v ČR iniciativou TIMUR – http://www.timur.cz).

Rozbor těchto metod by měl přispět k vývoji metodiky pro posuzování mikroregionů z pohledu efektivity jejich managementu a souladu s principy udržitelného rozvoje. Je jinými slovy podkladem pro další vývoj, testování a implementaci v budoucnu v rámci výše zmíněného projektu vytvářených specifických mikroregionálních indikátorových sad. Na úrovni mikroregionů přitom znamená vytvoření sady řadu specifik a je obtížnější než v případě měst a obcí. Důvodem může být například to, že mikroregiony netvoří jasnou územní strukturu, jsou velikostně rozmanité a vznikají za různým účelem. Přestože využívání indikátorů na místní a regionální úrovni není v ČR obvyklým jevem, je důležité mikroregiony hodnotit. Indikátory jsou měřitelné ukazatele, které, jsou-li správně zvolené, umožňují převádět složité skutečnosti na jednoduché, ale přesto vypovídací údaje. Umožňují srovnání s doporučenými hodnotami, legislativními limity, srovnání mezi městy a regiony nebo měření efektivity vynaložených prostředků vzhledem ke stanoveným cílům. Informace, zejména kvantitativního charakteru, představují spolehlivé měřítko, jak se postupuje ve vytyčeném směru a zda postup odpovídá koncepcím udržitelnosti. Informace mohou sloužit k rozhodování nejen veřejné správě, ale i občanům a dalším hráčům. Z hlediska samotného managementu těchto celků je užitečné porovnat parametry výkonu a kvality (efektivity)

Další iniciativou je například CEROI, jejímž cílem bylo propojit města zveřejňováním environmentálních dat ve srozumitelné podobě na internetu. Zajímavostí projektu TISSUE byl návrh indikátorových sad, charakterizujících pokrok k udržitelnosti ve dvou skupinách využitelných pro monitorování v různých časových horizontech – v krátkém a dlouhém. Dalšími z řady projektů, které taktéž reagovaly na potřebu měři-

30

v posledních letech).

telnosti pokroku vzhledem k cílům, jsou STATUS nebo Urban Audit, zahrnující neuvěřitelných 300 indikátorů a porovnávající životní podmínky 258 velkých měst 27 evropských zemí.

Další postupy a metody, zkoumané v této studii za účelem budoucího vytvoření indikátorové sady pro mikroregiony, jsou zaměřené spíše na management samotný. Jedním z východisek je místní Agenda 21, a to včetně kritérií pro měření kvality těchto procesů vytvořených Pracovní skupinou pro místní Agendu 21 (MA21) při Radě vlády pro udržitelný rozvoj. Místními Agendami 21 se rozumí dobrovolné programy pro udržitelný rozvoj konkrétních municipalit a regionů, zaměřených k nastartování udržitelného rozvoje, zlepšení kvality života občanů a praktickou ochranu životního prostředí. Jsou založeny na spolupráci nejširších zájmových skupin - občanů, veřejné správy, ziskových a neziskových organizací.

V České republice se k hodnocení pokroku a souladu s principy udržitelného rozvoje na národní úrovni využívá mimo jiné indikátorový rámec navržený pro Strategii udržitelného rozvoje ČR. Rámec je popsaný v situační zprávě ke strategii. Vychází ze 3 pilířů udržitelného rozvoje (ekonomický, sociální a environmentální) a je doplněný dalšími 3 oblastmi (výzkum, vývoj a vzdělávání, evropský a mezinárodní kontext a správa věcí veřejných). Rámec jako celek ovšem není plně přenositelný na úrovně krajů, natož do municipalit či mikroregionů. Naopak velmi užitečné při tvorbě mikroregionálních indikátorů mohou být tzv. indikátory pro malé obce, které byly ve spolupráci několika organizací a municipalit definovány v ČR v letech 2006 až 2007. Jejich snahou byla možnost hodnotit udržitelný rozvoj i v těch nejmenších obcích. Příklady indikátorů jsou - intenzita podnikatelské aktivity, míra investic obce, přijaté dotace, migrační přírůstek a index stáří, čištění odpadních vod, třídění komunálního odpadu, účast ve volbách, veřejná dopravní obslužnost a několik dalších. Přesto tato indikátorová sada slouží pouze jako základ ke koncepční práci na mikroregionální úrovni.

Kritéria místní Agendy 21 nezaručují úspěšnost procesu MA21, ale poskytují minimálně návody pro municipality na její zajištění v rámci managementu úřadu. Pro realizaci aktivit založených na principu partnerství je zapotřebí politické zastřešení, vytvoření organizačního zázemí na straně municipality (koordinátor) a sledování jistých manažerských a organizačních postupů pro zapojení občanů do plánování, rozhodování a realizace aktivit. Procesně důležitá jsou také pravidelná setkání, strategické plánování a řízení. Pro metodiku hodnocení managementu mikroregionů je využitelná rovněž metoda Balanced Scorecard, oblíbená zejména při posuzování výkonnosti podniku nebo v těch sektorech veřejné správy, které se tomuto typu řízení podobají. Umí odhalit, nakolik veškeré aktivity, vycházející z jednotlivých strategických dokumentů na různých úrovních, vedou „jedním směrem“, neboli jak jsou strategické cíle vzájemně usměrňovány. Třetím příkladem existujícího podobného relevantního hodnotícího nástroje je metoda CAF (z anglického názvu Common Assessment Framework). Jde o jednoduchý postup, který napomáhá veřejné správě využít řízení kvality pomocí sebehodnocení prováděného vlastními zaměstnanci úřadu. Zaměstnanci z různých stupňů řízení identifikují silné a slabé stránky a navrhují oblasti zlepšení dle definovaných hledisek, které propojují předpoklady s dosaženými

Ze zkušeností z těchto projektů lze vyvodit řadu obecných doporučení pro tvorbu indikátorů. Ty jsou získávány různými metodami – monitoringem, statistickým zjišťováním, výpočty, modelováním atp. Musí však být vždy vědecky odůvodněny a pořizovány jednoznačnou metodikou. Měly by splňovat kritéria významnosti, důvěryhodnosti, reprezentativnosti, příznivého poměru nákladů a užitků, průhlednosti, načasování a pochopitelnosti. Vždy je potřeba zvažovat možnost získávání dat a volit mezi indikátory programovými (výkonnostními) nebo normativními. První typ, jinak též indikátory ex ante, stanovují cílové hodnoty sledovaných jevů (například stanovený cílový limit koncentrace znečištění). Indikátory druhé skupiny, tj. indikátory ex post, umožňují stanovit časové řady (například popsat vývoj koncentrace znečištění

31

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

výsledky (např. dopady vedení a řízení na výsledky orientované na klienta apod.). Obdobou je metoda CAG určená neziskovým organizacím. V rámci analýzy bylo rovněž hodnoceno využití evaluačních nástrojů ve strategických plánech, především hodnotících indikátorů. Indikátory na úrovni mikroregionů se v praxi v ČR využívají podle zjišťování provedeného v rámci tohoto výzkumného projektu jen zřídka. Z 38 zkoumaných rozvojových strategických dokumentů a akčních plánů využívá hodnotící indikátory jen 8 mikroregionů, přičemž důraz na jejich význam a zpracování v dokumentech se liší. V lepších případech jsou indikátorům přesně přiřazeny jednotky sledování, zdroje dat a popis metody sledování. V jiných případech se jedná spíše o zaznamenání trendů, a nikoli skutečných přínosů, nebo o indikátory nekvantifikované či nekvantifikovatelné. Monitoring je u sledovaných strategií zveřejňován většinou jednou ročně ve výročních zprávách. Většina ze strategií, které indikátory nevyužívá, rozvíjí stanovené cíle a priority konkrétními opatřeními, některé je doplňují subjekty zodpovědnými za jejich plnění a termíny. Přestože vytvoření a aplikace indikátorových sad na úrovni mikroregionů není z mnoha důvodů jednoduchá, ukazuje se potřeba hodnotit management i stav a vývoj z hlediska udržitelnosti na mikroregionální úrovni jako naléhavá. Sady pro mikroregiony by měly respektovat všechny pilíře udržitelnosti, odrážet strategické dokumenty mikroregionů, včetně jejich priorit a cílů, a přitom respektovat prověřené principy tvorby indikátorů na jiných úrovních i v soukromém sektoru. Zároveň by v ideálním případě měla existovat provázanost mezi indikátory managementovými a indikátory udržitelnosti. Jako využitelné pro potřeby mikroregionů se jeví zejména indikátory ze sady Společných evropských indikátorů (ECI), indikátory pro malé obce a některé již existující indikátory mikroregionů.

32

making not only on the public administration level but also for the public itself and other actors. As for the management of micro-regions, it is useful to compare the performance and quality (effectiveness) parameters in individual areas under public administration and from these derive and apply measures for a change. This is what benchmarking serves for.

Summary The study has been carried out under the project “Rural Benchmarking – Improving Microregion Management as Tool for Solving Regional Disparities“. It focuses on analyses of selected tools used for evaluation of micro-region management and usage of sustainable development indicators in public administration in the CR and abroad. This applies mainly to municipal and community levels where some evaluation tools have already come into practical usage. To a certain extent, some of these tools can also be used on the micro-region level. The study is complemented by some indicator sets used for evaluation of management performance and efficiency in private sector.

There are two possible perspectives for evaluation of municipalities from which two basic groups of indicators can be derived. The first focuses on management functioning and performance (management indicators), the second is concerned with state and development (sustainability indicators). These two groups complement each other and overlap as it is generally assumed that effective management enhances sustainability and quality of life.

Analysing these methods should contribute to development of a methodology for evaluation of micro-regions from the point of view of management efficiency and accordance with sustainable development principles. In other words, the study is a source for further development, testing and implementation in future under the mentioned project of developing specific micro-region indicator sets. On the microregion level, however, the development of an indicator set is associated with certain particularities and it is more complicated than on the municipality or community level. The possible reason for this may be the fact that micro-regions do not have a clearly-defined territorial structure, they differ in size and arise for various purposes.

Theoretically, the criteria for development and usage of indicators for evaluating local sustainable development are well-known. It is especially due to several European and global initiatives that have worked in the last decade in co-operation with important non-governmental, intergovernmental and international organizations as well as with some municipalities. This co-operation has given rise to indicator sets for testing and monitoring on municipal level. One of the most widely used indicator sets in the CR are European Common Indicators (ECI) which, after a few modifications towards simplification of methodology, consist in ten basic indicators – citizens‘ satisfaction with the local community, local contribution to global climate change, local mobility and passenger transportation, availability of local public open areas and services, quality of the air, children’s journeys to and from school, unemployment, noise pollution, land use and ecological trace (this set is used in the CR by the TIMUR initiative – http://www.timur.cz).

Although using indicators on local and regional level is not very common in the CR, it is importatnt to evaluate micro-regions. Indicators are measurable criteria which – if chosen correctly – facilitate transforming complicated facts into simpler but still meaningful information. They enable comparison with recommended figures, legislative regulations, comparison between towns and regions or measuring of cost effectiveness in relation to the set goals. Such information, especially of a quantitative character, is a reliable measure of progress in the set direction. It also enables us to see whether the taken steps are in accord with sustainability concepts. The information may be useful in decision

Another initiative, CEROI, has worked with the aim to connect municipalities through publishing environmental data in an easy-to-understand way on the Internet. The TISSUE project has brought an interesting design of indicator sets describing progress towards sustainability in two groups applicable for monitoring in various

33

Josef Novák, Barbora Šafářová: Hodnocení managementu a rozvoje mikroregionů. Ústav pro ekopolitiku, o.p.s

programme (performance) indicators and normative ones. The first type – also known as ex ante indicators – set the target levels for monitored issues (e.g. a target limit for pollution concentration). The second type – also known as ex post indicators – enable us to establish timeseries (e.g. a description of development of pollution concentration in the last few years).

time horizons – i.e. long and short term horizons. STATUS and Urban Audit are another two of many projects which have reacted to the need to measure progress in relation to set goals. These projects have created an incredible set of 300 indicators for comparing living conditions in 258 cities across 27 European countries. For evaluation of progress in accord with sustainable development principles on national level, the CR uses an indicator framework designed for the CR Strategy for Sustainable Development. The framework is described in the strategy situation report; it builds upon three columns of sustainable development (economic, social and environmental) and is complemented by three other areas (research, development and education; European and international context; and good governance). The whole frame, however, is not fully applicable on the regional level, let alone municipalities or micro-regions.

Other techniques and methods, examined in this study for the purpose of future development of an indicator set for micro-regions, focus more on the management itself. One of the possible sources is Agenda 21 which presents criteria for measuring the quality of sustainable development processes created by a Working Group for Local Agenda 21 (MA 21) of the Government Council for Sustainable Development. Local Agendas 21 stand for voluntary programmes for sustainable development in particular municipalities and regions attempting to initiate processes of sustainable development and improve quality of life and practical policies of environmental protection. The programmes are based on co-operation of a wide range of actors – i.e. citizens, public administration, profit-making and non-profit organizations.

However, the so called “indicators for small municipalities“, defined in co-operation of some Czech organizations and municipalities in 2006-2007, can be very useful for developing micro-region indicators. These indicators were intended for evaluation of sustainable development in very small municipalities. They include e.g. intensity of business activities, amount of municipal investment, acquired grants, inmigration growth, old age index, treatment of sewage, recycling of municipal waste, voter turnout, public transportation and some others. Nevertheless, this indicator set serves only as a basis for conceptual work on the micro-region level.

Although the Agenda 21 criteria do not assure a successful MA 21 process, they provide municipalities with guidance to ensure this Agenda within their administration. For realization of activities based on the principle of partnership, it is necessary to have enough political support, to create some organizational background, and to follow certain management and organization procedures for public involvement in planning, decision making and realization of activities. Regular meetings, strategic planning and management are also of high importance for these procedures.

With experience from these projects we can draw some general recommendations for development of indicators. They can be produced by various methods – monitoring, statistic surveys, calculations, simulations, etc. – but they must be scientifically well-grounded and result from a clearly defined methodology. They should meet criteria like significance, credibility, representativeness, cost effectiveness, transparency and clarity. It is always necessary to consider the options for data collection and choose between

For the methodology of evaluation of microregion management, it is also possible to apply the Balanced Scorecard method which is often used for assessment of company performance or in those sectors of public administration managed in a similar way. This method can reveal to what extent all different activities ari-

34

sets for micro-regions should respect all columns of sustainability and reflect strategic documentation of micro-regions including their priorities and goals while respecting the welltried principles of indicator development on other levels as well as in private sector. At the same time there should ideally exist an interconnection between management and sustainability indicators. Finally, the indicators from the European Common Indicators set (ECI), indicators for small municipalities and some already existing micro-region indicators seem to be useful for the micro-region needs.

sing from particular strategic documents on various levels lead in the same direction or, in other words, how different strategic goals are harmonized. The CAF method (Common Assessment Framework) is another example of a similar and relevant existing evaluation tool. It consists in a simple procedure that helps public administration exploit methods of quality management through self-evaluation of office employees. The employees from different levels of management identify strong and weak points and suggest areas for improvement according to defined perspectives which compare assumptions and actual outcomes (e.g. impacts of management and control on client-oriented results). Similarly, the CAG method is designed for nonprofit organizations. The analysis also looks into utilization of evaluation tools (evaluation indicators especially) in strategic planning. According to surveys carried out under this research project, indicators on the micro-region level are only seldom used in practice in the CR. Out of 38 studied development strategic documents and action plans only 8 micro-regions have been using evaluation indicators. At the same time, the emphasis on importance and processing of these indicators in documentation differs considerably. In the better cases the indicators are assigned exact monitoring units, data sources and descriptions of monitoring methodology. In other cases it is more like recording trends instead of actual benefits, or the indicators are not actually measured or they are, in fact, unmeassurable. Usually, the monitoring results concerning the observed strategies are published in annual reports. Most strategies, which do not use indicators, develop set goals and priorties through concrete measures, other complement them by subjects responsible for their realization and deadlines. Although the development and application of indicator sets on micro-region level is not, from various reasons, a simple task, the need to evaluate management, as well as state and developent, on micro-region level from the perspective of sustainability proves to be rather urgent. The

35