Radek DUBEC, Petr HRŮZA, Ján SPIŠÁK, Jiří ČERNÝ. Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení

Radek DUBEC, Petr HRŮZA, Ján SPIŠÁK, Jiří ČERNÝ

Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení

Powerprint s.r.o. Praha 2012

Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení RADEK DUBEC, PETR HRŮZA, JÁN SPIŠÁK, JIŘÍ ČERNÝ

Recenzenti: Doc. Ing. David ŘEHÁK. Ph.D. Ing. Oldřich SOCHA

Tato odborná kniha je dílčím výsledkem řešení projektu obranného výzkumu „STRUKTURA“ (Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací a jejich ověřování s využitím CD&E).

Vydavatel: Powerprint s.r.o., Praha Vytiskl: Powerprint s.r.o., Brandejsovo nám. 1219/1, 16500 Praha 6 - Suchdol Vydání první. Praha 2012 ISBN 978-80-87415-54-2

OBSAH ÚVOD ........................................................................................................................... 5 1 VÝCHODISKA TVORBY ORGANIZAČNÍCH STRUKTUR ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ............................................................................................................ 7 1.1 Modularita .................................................................................................... 8 1.2 Faktory ovlivňující tvorbu modulárních uskupení.................................... 9 1.2.1 Bezpečnostní hrozby ...................................................................... 10 1.2.2 Scénáře použití ozbrojených sil ..................................................... 12 1.2.3 Charakter operace........................................................................... 19 2 PROCES TVORBY SIL ....................................................................................... 23 2.1 Reakce na krize v NATO............................................................................ 23 2.2 Procesy tvorby úkolového uskupení na národní úrovni ......................... 27 3 OPERAČNÍ PLÁNOVÁNÍ ................................................................................ 47 3.1 Proces operačního plánování a jeho cíle ................................................... 47 3.2 Fáze procesu operačního plánování.......................................................... 49 3.2.1 Fáze 1 – Ujasnění situace ................................................................ 50 3.2.2 Fáze 2 – Operační hodnocení návrhu variant (voleb) vojenské reakce (ujasnění strategického zhodnocení situace) .................... 52 3.2.3 Fáze 3 – Operační orientace ........................................................... 54 3.2.4 Fáze 4a – Tvorba Záměru operace (CONOPS) ............................. 57 3.2.5 Fáze 4b – Zpracování operačního plánu/rozkazu (OPLAN/OPORD) ......................................................................... 60 3.2.6 Fáze 5 – Provedení a hodnocení operace – revize Plánu operace (OPLAN) ........................................................................... 63 3.2.7 Fáze 6 – Přechodné období (předání operačního úkolu a zodpovědnosti, stažení sil)............................................................. 63 3.3 Přístupy k budování požadovaných schopností ...................................... 64 SHRNUTÍ ................................................................................................................... 73 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 75 SEZNAM A VYSVĚTLENÍ POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................ 79 REJSTŘÍK.................................................................................................................... 81

ABSTRAKT Modularita struktur vojenských jednotek přispívá k promyšlenému a cílevědomému využití jejich operačních schopností, s ohledem na charakter prostředí, do kterého jsou jednotky nasazovány. Zájmy a ambice České republiky nevylučují činnost jejích ozbrojených sil v celém spektru vojenských operací, přesto jejich podíl na zajišťování společných závazků lze očekávat především v stabilizačních operacích a operacích na podporu míru. Odborná publikace postihuje několik základních oblastí, které primárně souvisí s problematikou tvorby modulárních struktur. Stručně definuje charakteristiku bezpečnostních hrozeb, možné scénáře použití sil, jakož i popis budoucích operačních situací, ve kterých budou ozbrojené síly plnit stanovené úkoly. Popisuje zásady procesu reakce na krizi z pohledu NATO i ČR, s vazbou na procesy tvorby sil a operačního plánování, jako východisek tvorby modulárních struktur. Na základě vybraných scénářů publikace charakterizuje možné typy operací, ve kterých mohou ozbrojené síly plnit stanovené úkoly a procesním způsobem nabízí řešení ke stanovení základních a specifických schopnosti, vyžadovaných k jejich provedení.

ABSTRACT Modularity of military units’ structure contributes to the thoughtful and purposeful utilization of operational capabilities, with regard to the nature of the environment where units are deployed. Interests and ambitions of the Czech Republic do not exclude participation of the Armed Forces across the spectrum of military operations, yet their involvement in ensuring the joint commitments is expected especially in stabilization and peace support operations. The publication covers several key areas, primarily related to the problems of modular structures development. Briefly defines the characteristics of the various security threats and scenarios, as well as description of the future operational situations in which the Armed Forces will perform given tasks. It describes the principles of the Crisis Response System process from the perspective of both NATO and the Czech Republic, linked to the force generation and operational planning process, as a basis of the development of modular structures. Publication, based on the selected scenarios, characterizes the possible types of operations in which the Armed Forces can perform set tasks and via the procedural way offers a solution to determine the basic and specific capabilities required for their performance.

4

ÚVOD Prostředí, které ovlivňuje bezpečnost České republiky (ČR), prochází dynamickými změnami. Jeho předvídatelnost se vzhledem k rostoucí provázanosti bezpečnostních trendů a faktorů snižuje. Zdroje hrozeb a jejich nositelé mají jak státní, tak stále více i nestátní a nadnárodní charakter. Pravděpodobnost přímého ohrožení území ČR masivním vojenským útokem je nízká. Základní garancí tohoto stavu je členství ČR ve společenství Severoatlantické smlouvy (NATO) a Evropské unii (EU) a dobré vztahy se sousedními zeměmi. Charakter soudobých bezpečnostních hrozeb a trendů vyžaduje široký přístup k bezpečnosti, kombinující použití nevojenských a vojenských nástrojů řešení krizí. ČR rozvíjí nástroje k prosazování svých bezpečnostních zájmů jak na národní úrovni, tak i prostřednictvím aktivního působení v multilaterálních a bilaterálních vztazích. Funkce a význam NATO stojí na adekvátním příspěvku každého člena. ČR proto v souladu s článkem 3 Washingtonské smlouvy rozvíjí své schopnosti k zajištění obrany svého území v systému kolektivní obrany NATO a plnění klíčových úkolů NATO. Vzhledem k předpokládanému zapojení jednotek Armády České republiky (AČR) v mezinárodních koalicích je nezbytné, aby jednotky AČR byly připraveny k plnění úkolů v sestavě sil NATO, v operacích, které mají mezinárodní charakter, což vyžaduje jejich vysoký stupeň interoperability v souladu s doktrínou NATO. V současné době, vlivem ekonomické krize a snížením zdrojového rámce nebude pravděpodobně možné kalkulovat s využitím dostatečného množství sil a prostředků, které by zabezpečilo splnění operačních úkolů v takovém rozsahu, jako u operací již ukončených. Orgány odpovědné za plánování operací se na základě tohoto stavu dostávají do složité situace, kdy ke splnění požadovaných schopností budou muset využít nižší množství sil a prostředků. V procesu politicko-vojenského plánování se vytvářejí úkolová uskupení, která vyžadují modulární strukturu příspěvků od jednotlivých národů (spojenců) na základě požadavku. NATO a EU nedisponují vlastními stálými vojenskými silami (jednotkami). Proto v rámci plánování operací je vždy nutné přistoupit k procesu operačního plánování a tvorby sil, tedy vytvoření takové struktury sil, která bude disponovat potřebnými schopnostmi a kapacitami pro dosažení požadovaných cílů operace.

5

Pro nasazení sil ve společných operacích budou vytvářena úkolová uskupení, která budou mít schopnost samostatného nasazení a působení, a budou složena z dílčích modulů, zabezpečujících a podporujících splnění úkolu. Uvedené východiska jsou základem pro formulování klíčových problémů, které je nutné v této publikaci objasnit. Prvním klíčovým problémem je využití modularity, jako nástroje tvorby organizačních struktur. Druhým klíčovým problémem je identifikace faktorů majících vliv na tvorbu modulárních struktur. Třetím klíčovým problémem je nalezení možného postupů tvorby ÚU s využitím modularity. Při tvorbě jednotlivých částí této odborné knihy bylo nutné využívat různé vědecké metody. V první kapitole při objasňování teoretických východisek modularity a vytváření modulů bylo využito především komparační analýzy, metody dedukce a syntézy poznatků, ve druhé kapitole byla využita metoda obsahové analýzy a deskripce, zejména při rozboru současného stavu v legislativní oblasti a v odborných dokumentech. Ve třetí kapitole jako stěžejní, je aplikována metoda deskripce fází operačního plánování a metoda syntézy poznatků, která vyústila v navrhovanou podobu postupu tvorby úkolových uskupení v rámci procesu operačního plánování a tvorby sil. Při zpracování této odborné knihy bylo vycházeno z obsahu studií a materiálů zpracovaných v průběhu celého řešení projektu obranného výzkumu „STRUKTURA“ (Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení pro celé spektrum operací a jejich ověřování s využitím CD&E) a ze základních aliančních dokumentů týkající se řešené problematiky (například AJP-5 - NATO Operational Planning, MC 133/4 – NATO Operational Planning System).

6

1

VÝCHODISKA TVORBY ORGANIZAČNÍCH STRUKTUR ÚKOLOVÝCH USKUPENÍ

Měnící se bezpečnostní prostředí s novými hrozbami determinuje nové požadavky na ozbrojené síly a jejich operační použití. V rámci aliance je jedním z používaných nástrojů vojenské spolupráce vytváření mnohonárodních úkolových uskupení na principu modularity. Celý proces vytváření organizačních struktur úkolových uskupení do operací pod vedením NATO (EU, OSN) nebo ad hoc vytvořených koalic je ovlivněn řadou faktorů, které mají na národní úrovni podstatný vliv na obsahový a časový průběh samotného procesu tvorby úkolových uskupení. Primárním krokem pro tvorbu a zavedení modulárních organizačních struktur je definovat moduly a popsat třídění modularity, metody a související metriky, jako základ pro zavedení a využívání modulárního přístupů k tvorbě organizačních struktur a vytváření úkolových uskupení na základě modularity. [9] Základní filozofií možného použití Armády České republiky ve vojenských operacích je možnost působení v různých druzích operací, jejichž rozsah, obsah i naléhavost jsou a budou velmi rozdílné. Tomuto širokému spektru použití je přizpůsobována organizační struktura nasazovaných jednotek AČR, počty osob, vybavení zbraňovými systémy technikou a materiálem. Pro plnění úkolů budou vytvářena úkolová uskupení složena z modulů, která budou mít stanovené schopnosti. Moduly a jejich schopnosti jsou tedy základem pro tvorbu organizačních struktur vyčleňovaných úkolových uskupení. Z hlediska modularity je důležité, že schopnosti AČR představuji to, co jednotlivé složky, jednotky a armáda jako celek mají umět, znát a být schopny realizovat v přípravě k nasazení a v rámci uskutečňované operace. Jednotlivé schopnosti se navzájem doplňuji, jsou propojeny a jsou na sobě závislé. [9] Schopností se rozumí „soubor nezbytných vlastností jednotlivce, organizačního celku rezortu Ministerstva obrany nebo charakteristik systému (např. zbraňového) k vytvoření požadovaného efektu (např. splnění bojového úkolu, dosažení cíle)“. [22, s. 10] Základním nositelem schopností v rezortu Ministerstva obrany je organizační celek, jehož schopnosti vycházejí z tabulek počtů a jsou definovány úrovní jeho připravenosti k činnosti podle jeho poslání a schopnostmi interoperability 7

s ozbrojenými silami členských států Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a Evropské unie (EU). Schopnost je „způsobilost ozbrojených sil efektivně působit v krizových situacích a válečných konfliktech. Je podmíněna dostatkem připraveného personálu, odpovídající organizační strukturou, kvalitou výzbroje a techniky, adekvátními zásobami, úrovní výcviku a všestranného zabezpečení. Nositelem schopností je organizační prvek (vojenský útvar/zařízení), jejich skupina nebo jen část organizačního prvku (jednotka).“ [13, s. 168]

1.1

Modularita

V souladu s Doktrínou AČR z roku 2010 je modularita „…základem struktury armády. Z organizačně vytvořených modulárních taktických prvků se tvoří společná národní a mnohonárodní úkolová uskupení. Jejich kvalitativní i kvantitativní parametry musí odpovídat charakteru plněných úkolů. Jednotky všech druhů vojsk a služeb různého stupně velení jsou vyčleňovány pro potřeby vytváření společných mnohonárodních úkolových uskupení. Schopnosti budou přizpůsobovány konkrétním potřebám operace. Základním modulárním prvkem je stupeň družstvo/osádka/obsluha.“ [14, s. 108] Princip modularity a naplnění požadovaných schopností je uplatňován také při vyčleňování jednotek pro potřebu výstavby společných aliančních Sil rychlé reakce. Modulární jednotky jsou založeny na rotačním principu. Přispívají k udržení operačních schopností mnohonárodních bojových uskupení. Modulární jednotky musí mít na jedné straně schopnost opakovaného operačního nasazení, na straně druhé musí být v organizační struktuře Armády České republiky vytvářeny moduly pro zajištění rotace se stejnými operačními schopnostmi. S modularitou bojových útvarů je spojena potřeba modularity jednotek bojové podpory a logistiky. Vzájemná sladěnost a koordinovanost zavádění modularity u jednotek a útvarů zvyšuje účinnost a efektivitu celkových operačních schopností Armády České republiky. Modulární systém je systém sestavený z jednotlivých modulů. Je tvořen postupným začleňováním modulů do funkčního systému podle konkrétních požadavků. Pro funkčnost systému je počet modulů variabilní. Stejně tak jako termín modul je termín modulární systém používán velmi univerzálně a prakticky ve všech odvětvích. Pro účely operační praxe jsou vydefinovány základní moduly, které jsou skládány do množin s cílem vytvořit modulární systém určený ke splnění konkrétních úkolů dané operace. 8

„Modul je základní stavební prvek (entita, organizační struktura), ze kterého je tvořena struktura společného národního nebo mnohonárodního úkolového uskupení v podmínkách konkrétní operace. Je určený ke splnění odborného úkolu (úkolů) nebo k naplnění požadované schopnosti (schopností) samostatně nebo ve vzájemné vazbě s dalšími moduly.“ [9, s. 9] Cílem tvorby úkolových uskupení je vytvořit organizační struktury jednotek, složených z jednotlivých modulů schopných naplnit operační požadavky na schopnosti, které bude možné kombinovat. AČR poskytuje síly s požadovanými schopnostmi, velikostí, odbornou strukturou a personálním obsazením. Konkrétní požadavky na schopnosti při konkrétní operaci determinují velikost, strukturu a složení sil, které se budou u každé operace lišit. Tvorba úkolového uskupení je kombinování modulů v závislosti na požadovaných schopnostech, cílech operace, úkolech operace, geografickém prostoru, časovém hledisku atd. (viz. obrázek č. 1). Tvorba úkolového uskupení je předmětem operačního plánování. Struktura úkolového uskupení složeného z jednotlivých modulů musí vytvořit předpoklady pro naplnění cílů, úkolů a požadovaných schopností konkrétní operace. [10] Kombinace modulů (jednotek) a vytvoření vhodné struktury úkolového uskupení pro operaci musí vytvořit velitelům úkolových uskupení prostor pro efektivní využití sil a prostředků úkolového uskupení. Promyšlená součinnost a kombinace jednotlivých modulů úkolového uskupení vytváří předpoklady účelně a efektivně reagovat na situace, které v rámci plnění cílů operace vznikají. Velitelé úkolového uskupení jsou schopni variabilně v případě potřeby měnit bojovou sestavu jednotky, reagovat na nové úkoly a požadavky podle podmínek a vývoje operace. Modulární struktura umožňuje velitelům úkolových uskupení způsobilost mimořádné agility a schopnosti reakce na vzniklé situace. [9]

1.2

Faktory ovlivňující tvorbu modulárních uskupení

Samotná tvorba modulárních uskupení je ovlivněna řadou aspektů. K základním patří bezpečnostní hrozby, scénář, charakter operace – zpravidla odpovídající danému scénáři, úkol (úkoly) v operaci, jenž vyplyne z charakteru (typu) operace samotné, základní a specifické schopnosti, jenž budou požadovány po příslušnících ozbrojených sil, plnících dané úkoly. Těmto aspektům bude odpovídat struktura úkolového uskupení tvořená z modulů působících samostatně nebo v součinnosti s dalšími moduly. 9

Obrázek 1: Tvorba úkolových uskupení pomocí modulárního přístupu vzhledem k požadovaným schopnostem konkrétní operace [8, s. 11]

1.2.1

Bezpečnostní hrozby

Prostředí, které ovlivňuje bezpečnost České republiky (ČR), neustále prochází dynamickými změnami a jeho předvídatelnost se vzhledem k rostoucí provázanosti bezpečnostních trendů a faktorů snižuje. Bezpečnostní hrozby, jejich zdroje a nositelé mají jak státní, tak stále více i nestátní a nadnárodní charakter. Vnitřní a vnější hrozby se prolínají a rozdíly mezi nimi se stírají. Tyto aspekty mají zásadní dopad na přístup k zajištění obrany a bezpečnosti. Roste význam mezinárodního komplexního přístupu, který kombinuje použití vojenských a civilních nástrojů, včetně diplomatických a ekonomických prostředků k předcházení hrozeb a zmírnění jejich negativních vlivů. Podle původu či původce lze všechny hrozby dělit na tři základní typy [7]: úmyslně způsobené člověkem (válečná agrese, trestná činnost, politické násilí, sabotáže atd.), 10

neúmyslně způsobené člověkem (technologické a průmyslové havárie, selhání systémů či prvků kritické infrastruktury), způsobené přírodou (živelní pohromy, přírodní katastrofy). Bezpečností strategie ČR identifikuje řadu bezpečnostních hrozeb a výzev, jež mohou mít přímý dopad na bezpečnost našeho státu, a tak nepříznivě ovlivňovat naše životní, strategické a další významné zájmy. K takovým patří např. zajištění svrchované existence, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR, zachování všech náležitostí demokratického právního státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel, bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru, prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků, zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN, posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby, naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností a další. Pravděpodobnost přímého ohrožení území ČR masivním vojenským útokem je nízká. Základní garancí tohoto příznivého stavu je členství ČR v NATO a EU a dobré vztahy se sousedními zeměmi. S tímto stavem však kontrastuje nárůst asymetrických bezpečnostních hrozeb. Ty jsou spojeny s trendy v globálním prostředí, které posilují jejich potenciál a zvyšují možnost šíření hrozeb z relativně vzdálených oblastí místních či regionálních konfliktů a napětí. Charakteristickým rysem současného prostředí je skutečnost, že i nestabilita a konflikty za hranicemi Evropy mohou mít přímý dopad na naši bezpečnost. V bezpečnostním prostředí, kde se ČR nachází, lze identifikovat další specifické hrozby pro její bezpečnost. Tyto nejsou čistě vojenského charakteru, nemají přímý dopad na její bezpečnost, ale ohrožují její spojence. K takovým patří např. politický extremismus a jeho projevy (především terorismus), šíření zbraní hromadného ničení a jejich nosičů a jejich možné použití, kybernetické útoky, nestabilita a regionální konflikty v euroatlantickém prostoru a jeho okolí, rozpad státní autority v konfliktem zasažených oblastech a vznik zhroucených států, masové nepokoje a sabotáže, negativní aspekty mezinárodní migrace, organizovaný zločin a korupce, ohrožení funkčnosti kritické infrastruktury (komunikační, dopravní a energetické), přerušení dodávek strategických surovin nebo energie, oslabení mezinárodních organizací a institucí klíčových pro bezpečnost ČR, především Severoatlantické aliance a Evropské unie, vytváření sfér vlivu prostřednictvím politického, ekonomického či vojenského nátlaku; regionální a místní konflikty 11

v rámci euroatlantického prostoru i v jeho širším sousedství, včetně dlouhodobě nevyřešených konfliktů, humanitární katastrofy bez ohledu na jejich příčiny, pohromy přírodního a antropogenního původu a jiné mimořádné události. [24] 1.2.2

Scénáře použití ozbrojených sil

Scénáře použití ozbrojených sil představují podrobný popis podmínek budoucí operační situace, ve které budou ozbrojené síly plnit stanovené úkoly. Scénáře jsou klíčovým prvkem pro plánování na základě schopností (CBP), zahájení procesů pro tvorbu sil, zpracování seznamu úkolů a cílů schopností, následnou tvorbu schopností a tvorbu investičních plánů. Scénáře poskytují příležitost pro lepší rozhodování vzhledem k tomu, jaké schopnosti budou v operacích požadovány. Účelem scénářů je rovněž usnadnit analýzu, jak co nejlépe splnit úkoly mise (operace), naplnit stanovené cíle a přispět k dosažení požadovaného konečného stavu. Plánovací scénáře jsou prostředkem konkretizace priorit. Jde o predikované plánované situace, které budou vyžadovat použití ozbrojených sil (použití síly). Scénáře nejsou predikcí budoucnosti, ale metodou minimalizace hrozeb tím, že jsou k těmto scénářům hledány varianty řešení, jak těmto hrozbám předejít, jak je eliminovat, nebo jak omezit jejich důsledky [18]. Scénáře jsou odvíjeny od popisu bezpečnostního a operačního prostředí definovaného ve strategických dokumentech nebo prognostických studiích. Nevýhodou je, že v těchto dokumentech je abstrahována všeobecná podstata hrozeb a není tedy možné na základě této abstrakce přesně definovat potřebné budoucí schopnosti ozbrojených sil. Strategické dokumenty neobsahují informace týkající se konkrétního vojenského úkolu, protivníka a dalších aktérů přítomných v daném operačním prostředí a jeho doménách. Tyto plánovací předpoklady lze vyjádřit formou scénáře nebo scénářů [19]. Samotné scénáře umožňují hodnotit, jaké nejpravděpodobnější základní (klíčové) schopnosti bude nutno vyžadovat, analyzovat jejich dopad a význam v dlouhodobém a střednědobém horizontu a předvídat jaké technologie bude nutno propojit (přidružit) s požadavky souvisejícími s těmito klíčovými i dalšími schopnostmi. Použití ozbrojených sil ČR předpokládá, že tyto budou schopny se angažovat v operacích co do povahy a intenzity velmi rozdílných, kdy požadované cíle se mohou podstatně měnit od operace k operaci v závislosti na politickém a obzvláště vojenském kontextu zapojení. Lze říci, že bezpečnostní hrozby 12

ovlivňující zájmy ČR přímo souvisí s použitím ozbrojených sil podle předem uvažovaných (vytvořených) scénářů. Základní přehled scénářů1 použití ozbrojených sil ČR zahrnuje 4 scénáře, z toho 3 scénáře reagující na ohrožení vojenské povahy a 1 scénář pro podporu řešení krizí nevojenského charakteru. Scénář 1 počítá s účasti ozbrojených sil ČR k řešení významné hrozby, při které bude nutná kolektivní obrana teritoria NATO (EU).2 V těchto podmínkách se předpokládá dostatečně dlouhá varovná doba (několika let), během které bude nutno přistoupit k progresivní adaptaci, změně velikosti a způsobu použití nástrojů obrany oproti těm, kterými ČR disponuje v době míru. Scénáře 2 a 33 charakterizují zapojení ČR do stabilizační, resp. mírové operace jednotkami, které jsou vytvořeny ze systemizovaných míst ozbrojených sil ČR. Zapojení do těchto operací nevyžaduje vyhlášení stavu ohrožení státu ani válečného stavu na území ČR. Tyto scénáře slouží pro zapojení ozbrojených sil ČR do řešení situací, které nejsou spojeny se zajišťováním obrany ČR před vnějším napadením. Scénář 4 představuje situaci, ve které ozbrojené síly ČR vedou operaci v krizových situacích nevojenského charakteru a to rovněž silami a prostředky, které má AČR k dispozici v době míru.4 Celkový přehled scénářů (S1 – S4) je následující: S1:

Vedení bojových operací v rámci kolektivní obrany teritoria NATO a EU, včetně vedení vojenské činnosti na území ČR.

S2:

Vedení stabilizační operace (operace k umožnění stabilizace, tzv. security operations), kam patří zejména protipovstalecké operace (Counterinsurgency – COIN), vedené mimo teritorium NATO a EU.

S3:

Vedení mírové operace, (operace na podporu míru) vedené mimo teritorium NATO a EU.

S4:

Vedení operace na podporu civilních orgánů (humanitární operace) v krizových situacích nevojenského charakteru vedené na území státu i mimo teritorium NATO a EU.

1

Základní 4 scénáře popisuje do určité míry Vojenská strategie ČR a další koncepční materiály, což je bráno do úvahy v plánu obrany ČR a s výhledem aplikováno v Koncepci použití AČR. 2 Aplikace čl. 5 WS 3 NATO je charakterizuje jako NA5CRO (Non Article 5 Crisis Response Operations) - operace k řešení krizových situací mimo článek 5 WS. 4 Použití ozbrojených sil v rámci mírového nasazení (Peacetime Military Engagement – PME) není v rámci těchto scénářů uvažováno jako samostatný scénář. 13

Uvedené scénáře jsou základním rámcem všeobecného použití ozbrojených sil nejen ČR, ale i ostatních členských států NATO (EU). S1 - Kolektivní obrana teritoria NATO a EU včetně vedení vojenské činnosti na území ČR Scénář předpokládá vznik mezinárodní krizové situace s možnou vojenskou hrozbou proti ČR (NATO, EU). Vojenské ohrožení bude indikováno s dostatečným časovým předstihem s varovací dobou minimálně 3 až 5 let. Bude se jednat se o rozsáhlý konflikt vysoké intenzity, u něhož hrozí přeměna v konflikt globální. Střet bude veden zbraněmi na vysoké technologické úrovni a nelze vyloučit omezené použití jaderných zbraní vzhledem k přítomnosti jaderných velmocí v regionu, existenci jaderných arzenálů a jaderných zařízení. Nelze vyloučit výrazné účinky zbraní hromadného ničení na území státu a je nutné počítat s následky zničení nebo poškození důležitých a ekologicky nebezpečných energetických a průmyslových komplexů. Operace podle tohoto scénáře budou zpravidla komplexní a vyžadují politická, civilní a vojenská opatření a nástroje. V rámci jedné operace nelze vyloučit střídání či prolínání charakteru plněných úkolů a proměnlivou intenzitu jejích jednotlivých fází. Protivník používá symetrické i asymetrické způsoby (metody) boje, mnohdy mizí hranice mezi bojovou zónou a civilním zázemím. Podle tohoto scénáře bude organizována maximálně efektivní obrana území a obyvatelstva NATO nebo EU před přímým útokem konvenčních i jaderných, biologických a chemických zbraní nepřítele, která bude zajištěna domácími i spojeneckými silami a dále posílení a podpora spojeneckých sil v operacích realizovaných mimo hranice našeho státu, vedených v souladu s politikou OSN, OBSE a EU. Konflikt bude probíhat v různorodém a složitém operačním prostředí, ve kterém budou působit vládní a nevládní organizace, mohou se zapojit i nečlenské země NATO a množství dalších účastníků (kombatantů i nekombatantů), pozorovatelů (médií) a jiných zainteresovaných stran, frakcí a organizací. [24] Během probíhajícího konfliktu i bezprostředně po jeho skončení bude také nutná účast části ozbrojených sil ČR na zachovávání veřejného pořádku, zajištění základních funkcí státní správy, spoluúčast na ochraně zdrojů a distribuci základních surovin, ochrana důležitých objektů pro obranu státu, včetně mimořádných hodnot a likvidace rozsáhlých ekologických následků válečných operací. 14

Politické cíle – konečný stav: a) zajistit bezpečnost, stabilitu a pořádek na území ČR (teritoriu NATO, resp. EU) ve smyslu naplnění spojeneckých smluv a zásad mezinárodního práva, b) obnovit státní suverenitu a svrchovanost na území ČR (zemi NATO, resp. EU). Vojenské cíle – konečný stav: a) zajistit obranu ČR v souladu s národními bezpečnostními zájmy a závazky, zabezpečit kolektivní obranu teritoria NATO a EU, b) v součinnosti s mnohonárodními silami odrazit a eliminovat účinky útoku, c)

bránit obyvatelstvo, majetek, infrastrukturu a zdroje,

d) po odražení útoků se podílet na zachovávání veřejného pořádku, zajištění a obnovení základních funkcí státní správy. S2 - Stabilizační operace vedené mimo teritorium NATO a EU Stabilizační operace bude vedena zpravidla pod řízením NATO nebo EU, na základě rozhodnutí OSN. Tyto operace mohou být často uskutečňovány i bez souhlasu bojujících stran. Bude vedena formou koaliční nátlakové operace s cílem přimět účastníky konfliktu k ukončení bojových aktivit, oddělení znepřátelených stran pomocí ozbrojených sil, ukončení násilí vůči civilnímu obyvatelstvu a k neutralizaci jejich ozbrojených sil. Ozbrojené síly ČR musí mít schopnosti adekvátní charakteru, prostředí a intenzitě konfliktu. Politické cíle – konečný stav: a) přítomností ozbrojených sil se podílet na vybudování bezpečnosti a stability v regionu, b) prokázat vůli a schopnost zajistit rezoluci OSN, c)

obnovit demokratický výkon vládní moci,

d) zajistit mezinárodní právo a pořádek. Vojenské cíle – konečný stav: a) oddělit válčící strany a zastavit nepřátelské akce, b) nasazením vojenských sil spolu s ostatními nástroji (politickými, občanskými, ekonomickými) a vládními i nevládními organizacemi vytvořit podmínky pro přechod ke stabilizační operaci. S3 - Operace na podporu a udržení míru vedené mimo teritorium NATO a EU

15

Operace na podporu nebo udržení míru jsou uskutečňovány zpravidla se souhlasem znepřátelených stran pod patronátem NATO nebo EU, kdy na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN bude vyslán do prostoru potřebný kontingent sil. Vyslání příspěvku ozbrojených sil ČR do krizové oblasti podléhá schválení Parlamentu ČR. [24] Smyslem takovéto operace bude zajištění stabilizace, rekonstrukce a vojenská pomoc. Cílem bude předejít vzniku či eskalaci konfliktu, dohlížet na aktivity ozbrojených sil obou stran, zabránit jim v zahájení či obnovení bojových akcí a páchání násilí na civilním obyvatelstvu, a zajistit tak postupnou stabilizaci a obnovu mírového života. Půjde zpravidla o vedení koaliční operace s nižší úrovní intenzity. Politické cíle – konečný stav: a) obnovit bezpečnost a stabilitu země a pomoci při opětovném vybudování přiměřené úrovně státní struktury, b) prosadit dodržování smluv k uzavření příměří, c)

vyšetřovat válečné zločiny, pátrat po ilegálních ozbrojených skupinách,

d) naplnit vůli a rozhodnutí stanovená rezolucemi OSN, e) zajistit mezinárodní právo a pořádek, zajistit přechod k fungování demokratické společnosti. Vojenské cíle – konečný stav: a) vytvořit stabilní bezpečnostní prostředí a nedovolit agresivní projevy nepřátelství. b) prosadit plnění rezoluce OSN a předat odpovědnost za garanci bezpečnosti místním orgánům, c) další vojenská přítomnost není nadále potřebná. S4 - Operace na podporu civilních orgánů v krizových situacích nevojenského charakteru vedené na území státu nebo i mimo teritorium NATO a EU Na území ČR budou i nadále ozbrojené síly připraveny poskytnout v nezbytném rozsahu a podle dostupnosti na podporu Integrovaného záchranného systému (IZS) nebo Policie ČR síly a prostředky, které mohou být dále posíleny jednotkami aktivních záloh. V principu jsou ve prospěch integrovaného záchranného systému nebo Policie ČR využitelné všechny síly a prostředky ozbrojených sil v souladu s příslušnými nařízeními, směrnicemi a rámcovými dohodami.

16

Mimo území ČR jsou ozbrojené síly schopny působit na podporu civilních orgánů a organizací a to zejména v případě poskytnutí humanitární pomoci. Poskytnutí sil a prostředků bude podle okamžitých možností. Řešení nevojenských krizových situací na území ČR Možnosti použití ozbrojených sil ČR k řešení nevojenských krizových situací na i mimo území ČR vychází z následujících dílčích scénářů ohrožení: (S4.1) Vznik živelných pohrom vlivem přírodních jevů velkého rozsahu na území ČR (požáry, povodně), průmyslové havárií velkého rozsahu s rozsáhlé chemické, biologické nebo radiační ohrožení, narušení produktovodů a energovodů a vzniku epidemií velkého rozsahu a nákaz zvěře, které nelze zvládnout silami a prostředky IZS. V rámci tohoto dílčího scénáře lze působit i mimo území ČR. Použití ozbrojených sil: Nasazení dalších sil a prostředků k posílení IZS. (S4.2) Narušení zákonnosti (terorismus, velká kriminalita, ohrožení demokratických základů státu) a migrační vlny velkého rozsahu, které nelze zvládnout silami a prostředky Policie ČR při zajišťování vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. Použití ozbrojených sil: Posílení a plnění úkolů Policie ČR silami a prostředky ozbrojených sil. (S4.3) Vzhledem k angažovanosti ČR v rámci operací NATO, EU a OSN je možno predikovat zvýšenou aktivitu teroristických skupin na území ČR a s tím související možnosti provedení teroristického útoku vedeného ze vzduchu na cíle v ČR. Předem není možné přesně určit cíle a druh použitého prostředku napadení v případě pokusu o teroristický útok. Ohroženy budou s největší pravděpodobností zařízení, jejichž poškozením mohou být způsobeny škody s masovým účinkem na místa s vysokou koncentrací obyvatelstva. Použití ozbrojených sil: Připravené síly a prostředky k zamezení provedení teroristického útoku vedeného ze vzduchu ve vzdušném prostoru ČR. (S4.4) Hrozba pravděpodobného napadení chráněných objektů důležitých pro obranu státu, která vychází ze současné bezpečnostní situace v ČR hodnocené v mezinárodním kontextu. Použití ozbrojených sil: Vyčleněnými silami a prostředky podle plánu.

17

Hlavní scénáře je možné dále členit na určité sub-scénáře, které mohou představovat dílčí rámec působení ozbrojených sil ve stabilizačních operacích a operacích na podporu míru. Zkušenosti z působení NATO ve vojenských operacích vedených v posledních letech naznačují, že k takovým sub-scénářům by mohly patřit např.: Sub-scénář 1: Záchrana zajatců v zastavěném prostoru v oblasti s kritickou infrastrukturou. Sub-scénář 2: Hrozba použití zbraně hromadného ničení v zastavěném prostoru. Sub-scénář 3: Ochrana klíčových zařízení a infrastruktury. Sub-scénář 4: Zajištění distribuce humanitární pomoci v krizové oblasti. Sub-scénář 5: Ochrana a evakuace menšinové populace. Sub-scénář 6: Eliminace asymetrické hrozby. Sub-scénář 7 - N: Ostatní, v této metodice dále neidentifikované. Každý z těchto sub-scénářů použití ozbrojených sil představuje popis charakteristických podmínek budoucí operační situace, ve které budou ozbrojené síly plnit stanovené úkoly. Přestože se může jevit, že jednotlivé sub-scénáře jsou svou povahou specifické a v některých případech i jedinečné, je zcela zřejmé, že charakter úkolů a činností, které příslušníci ozbrojených sil budou muset v těchto sub-scénářích vykonávat, může být nebo bude společný a v mnoha případech se nebude zásadně odlišovat. V závislosti na situaci a intenzitě činnosti protivníka nebo jiných aktérů, vyskytujících se v daném operačním prostoru, kteří se budou snažit zabránit plnění úkolů ozbrojených sil v rámci těchto sub-scénářů, náplní činnosti vlastních ozbrojených sil budou zejména základní stabilizační činnosti (bezpečnost a kontrola, podpora reformy bezpečnostního sektoru, budování schopností bezpečnostních sil hostitelského státu, počáteční obnova služeb a zařízení) a jejich doprovodní aktivity (např. hlídkování a prohledávání, pozorování/monitorování, eskortování, hlídání, poskytnutí humanitární pomoci nebo výcvik místních bezpečnostních sil). Příslušníci ozbrojených sil budou rovněž plnit další specifické úkoly, vyplývající z povahy jednotlivých sub-scénářů. K takovým mohou patřit zabránění a blokování vstupu jednotlivých osob či skupin do prostoru nalodění, vylodění, výsadku, jejich zadržení a střežení, zabránění úniku toxických látek a jejich šíření, vyhledávání 18

materiálu sloužícího k výrobě zbraní hromadného ničení nebo těchto zbraní samotných, identifikace, označení, stopování, zadržení a likvidace teroristů, zajištění bezpečnosti místního obyvatelstva zabráněním páchání násilí na něm, podpora boje proti terorismu zabráněním uskutečněni teroristických akci, zvládání davu, ochranu konvojů, zásob, zřízení a ochranu vstupních míst na základny (checkpoint), evakuaci jednotlivců a skupin pozemní, leteckou nebo námořní cestou a řadu jiných aktivit, vztažených k plnění úkolů v rámci základních scénářů nebo uvedených sub-scénářů. Zkušenosti z historie ovšem naznačují, že v konfliktu rozdíl mezi válkou a mírem nelze vždy jednoznačně určit a oddělit. Ke změně situace a charakteru původního úkolu může dojít v průběhu krátké doby, kdy příslušníci ozbrojených sil budou vystavení nutnosti vedení nejen stabilizačních nebo mírových aktivit, ale rovněž aktivit útočných nebo obranných. 1.2.3

Charakter operace

Operační scénáře se stávají determinantem pro plánování a vedení vojenských operací v celém jejich spektru. Budoucí operace, na nichž se ozbrojené síly mohou podílet k eliminaci výše uvedených hrozeb, budou mnohem složitější než v minulosti. Základní Terminologický slovník pojmů a definic NATO AAP-6, definuje operaci jako: „Vojenskou činnost nebo provedení vojenského strategického, taktického, výcvikového, administrativního úkolu nebo poskytnutí pomoci, proces vedení boje, včetně přesunů, zásobování, útoku, obrany a manévru, které jsou nezbytné pro dosažení cílů jakékoli bitvy nebo kampaně (tažení)“. Komplexnější pojetí významu poskytuje doktrína Pozemní síly v operacích (2011), která ji definuje jako: „Souhrn souběžně probíhajících základních činností (útočných, obranných, stabilizačních a jiných činností) v rámci hlavního zaměření operace“. Vojenské operace probíhají v celém spektru konfliktu. Ovšem, žádný konflikt není obrazem pouze jednoho typu operace. V jakékoliv době může existovat prolínání různých situací, vyžadujících různý způsob přístupů k jejich řešení a různý způsob použití vojenské síly. Zatímco na jednom místě v rámci operačního prostoru může být poskytována humanitární pomoc, na dalším to může být intenzivní boj proti povstalcům, případně boj rovnocenných uskupení obrněných jednotek, opodál to může být boj v zastavěném prostoru. Další den může probíhat zajišťování forenzních důkazů, obnovení dodávek elektrické energie, zajištění dodávky vody nebo jiných zásob pro civilní obyvatelstvo a znova návrat k bojové činnosti. 19

Jednotlivé stavy míru, napětí a boje mohou být lokální nebo vše prostorové, rovněž jako jejich doba a intenzita. Každá krize může být komplexem různých bojových, protipovstaleckých, stabilizačních, mírových nebo podpůrných aktivit, jejichž hranice se často stírají a nejsou zcela zřejmé. Změny ve vývoji situace mohou nastat náhle a velmi rychle a mohou se dít se stoupající intenzitou a téměř nepřerušovaně. Operace, jichž se budou příslušníci ozbrojených sil ČR zúčastňovat, mohou probíhat ve značné vzdálenosti od ČR, kdy účast těchto sil v principu není, vyjma arktických oblastí, geograficky omezena. Operace budou probíhat v různých operačních prostředích a ozbrojené síly se budou muset rychle přizpůsobovat proměnlivému vývoji operací, zahrnující operace vysoké intenzity, letální i neletální způsob vedení boje se širokou škálou různých stabilizačních, mírových, podpůrných nebo humanitárních aktivit, vyžadujících rozmanitý soubor schopností.

Obrázek 2: Možný prostor nasazení příslušníků OS ČR (zdroj BKO 2011)

Vojenské operace budou zpravidla probíhat současně na různých místech a proti různým aktérům. Nasazená úkolová uskupení budou zpravidla utvářena primárně na bázi organických jednotek, účelově doplněných specifickými moduly, především prvky bojové podpory a bojového zabezpečení. Rozsah nasazení profesionálních ozbrojených sil a jejích prostředků, včetně využití všeobecné branné povinnosti, bude záviset od velikosti, typu a rozsahu konfliktu, na kterém se bude ČR podílet. Je nanejvýš pravděpodobné, že ozbrojené síly budou (zejména mimo území ČR) i nadále nasazovány v rámci širšího úsilí mezinárodního společenství, 20

a to v souladu s principy Charty OSN v celém spektru operací vedených NATO, EU, OSN nebo ad hoc vytvářenými koalicemi. Predikce bezpečnostních hrozeb naznačuje, že možnost vzniku konfliktu, který by vyžadoval vedení kolektivní obrany, je v blízkém horizontu méně pravděpodobná. Naopak se předpokládá působení ozbrojených sil zejména za podmínek s charakteristickými znaky scénářů vedení stabilizačních operací a operací na podporu míru. Podrobněji je uvedeno v kapitole 3.

21

22

2 2.1

PROCES TVORBY SIL Reakce na krize v NATO

Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), jako mezinárodní politickovojenská organizace, nedisponuje vlastními vojenskými silami. NATO má však vytvořen propracovaný proces reakce na krizové situace k provedení celého spektra vojenských operací, který je realizován v rámci jednotlivých struktur velitelských úrovní. Plánování reakce NATO na krizové situace je realizováno ve třech úrovních – strategické, operační a taktické. Strategický velitel je vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (Supreme Allied Commander Europe – SACEUR). Operační velitel je zpravidla jeden ze tří velitelů společných sil, nebo jím může být velitel určený jako velitel mnohonárodního společného úkolového uskupení (Combined Joint Task Force – CJTF) v případě operací, kde je zasazován CJTF NATO. Na taktické úrovni jsou velitelé složek sil (Component Commanders – CCs), jako je velitel námořní složky sil (Maritime Component Commander – MCC), vzdušné složky sil (Air Component Commander – ACC) nebo pozemní složky sil (Land Component Commander – LCC). U operací vedených NATO je každý velitel této úrovně zpravidla součástí struktury velení. Operační koncepce velitelské struktury pozemní složky sil NATO (NATO Command Structure Land Component Command Operational Concept – NCS LCC Ops Concept) dále určuje období zasazení mobilního velitelství pozemní složky společných sil (Joint Force Land Component Command – JFLCC) struktury velení NATO, která může nejvýše vykonávat řízení a velení hlavních bojových operací “plus” (Major Joint Operations ‘plus’ MJO+) na operační úrovni konfliktu. Velitel, na každé úrovni odpovídá za tvorbu příslušného plánu pro nenadálé události (Contingency Plan – CONPLAN, COP), stálého plánu obrany (Standing Defence Plan – SDP) nebo operačního plánu (Operation Plan – OPLAN). Pro specifickou předpokládanou situaci nebo krizi bude tak k dispozici skupina plánů. Plány, podle kterých lze vést operaci (OPLANs a SDPs), tzv. proveditelné plány, se vypracovávají až po taktickou úroveň. Zpracování CONPLANs se bude provádět až po nejnižší možnou úroveň, v závislosti na riziku nebo hrozbě, na které je založeno. CONPLAN se může zpracovávat pouze ke strategickému záměru operací, nebo může být vypracována skupina CONPLANs, zahrnující CONPLANs strategické, operační a taktické úrovně. SACEUR prostřednictvím operační plánovací pracovní 23

skupiny předkládá Vojenskému výboru (Military Committee – MC) doporučení ohledně rozsahu tvorby skupiny plánů, které zastřešuje CONPLAN. [16] V rámci civilních a vojenských struktur NATO jsou vytvořeny nástroje pro tvorbu sil a je jednoznačně definována politická a vojenská odpovědnost za provedení a koordinaci celého procesu na strategickém stupni velení (SHAPE) se zapojením podřízených prvků na operační, ale i taktické úrovni. V rámci schvalovacích procedur je tvorba sil do celého spektra operací zastřešena politickými orgány v rámci NAC. O požadavku pro ozbrojenou intervenci rozhoduje NAC. Politické vedení NAC vydává iniciační směrnici (NAC Initiating Directive), aby umožnil zahájit detailní operační plánování. Za zpracování operačního plánu (Operation Plan – OPLAN) strategické úrovně je odpovědný vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě (Supreme Allied Commander Europe – SACEUR), v případě potřeby, připravuje potřebné plány zabezpečení/podpory (Support Plan – SUPPLAN), navrhuje misi, systém velení a řízení a finanční mechanismy. Po schválení operačního plánu vojenským výborem (MC - Military Committee) a odsouhlasením Severoatlantickou radou (NAC), je tento plán poskytnut operačnímu velitelovi k rozpracování. Jednotlivé členské státy, jako poskytovatelé požadovaných schopností a sil, sehrávají významnou úlohu v rámci tohoto procesu. Pro řešení krizí má NATO k dispozici zavedený systém řešení krizí (NATO Crisis Response System – NCRS). Krizové plánování se provádí jako reakce na aktuální nebo na vznikající krizi jak podle čl. 5, tak i mimo něj a zpracovává se plán operace (operační plán). Pokud byla krize předvídána, může být operační plán zpracován s využitím příslušného plánu pro nenadálé události (CONPLAN). Pokud krize předvídána nebyla, musí být operační plán zpracován podle konkrétní situace. OPLAN je podrobný, komplexní proveditelný plán, podle kterého se vyčleňují síly a podle kterého se provádí nezbytná příprava pro úspěšné provedení stanoveného bojového úkolu (mise). Vzhledem k možnému rychlému vývoji krize je důležité, aby na všech úrovních velitelské struktury NATO (NATO Command Structure – NCS) byly zavedeny postupy umožňující včasnou a efektivní tvorbu operačních plánů. Za situace, kdy je vedeno více operací současně v jednom regionu, se může k zajištění náležité koordinace, jednoty cíle a hospodárnosti úsilí všech vojenských aktivit zapojených do vedení a podpory těchto operací jevit jako nezbytné zpracování jednoduchého 24

plánu tažení, který zahrnuje celé válčiště. Vzhledem k účelu operačního plánu nemůže takovýto plán přímo ovlivňovat proces obranného plánování. [12] Prostřednictvím opatření lze včas a koordinovaně reagovat na vznik nebo hrozbu vzniku krizové situace. V průběhu celého procesu NCRS je také i vojenské (operační) plánování, které je podpůrným prvkem v systému NCRS a zpravidla se uskutečňuje ve čtvrté fázi řešení krize. Tvorba (generování) sil (úkolových uskupení) pro operace zahrnuje dva paralelní procesy – operační plánování (plánování operací) a proces tvorby sil. Oba uvedené systémy by měly být vzájemně podporovány a harmonizovány k jednotnému cíli prostřednictvím operačního plánu (Operational Plan - OPLAN) realizovaného dostupnými a požadovanými silami, kapacitami a schopnostmi. V praxi to znamená vytvoření úkolového uskupení v souladu s uvedenými požadavky. [11] Tvorba sil v rámci NATO je zahájena v rámci fáze 4 operačního plánování – zpracování záměru operace (Concept of Operations – CONOPS). V této fázi je zpracován tzv. „Provisional Combined Joint Statement of Requirements“ (P CJSOR) jako dokument, který vyjadřuje minimální vojenské požadavky na vytvářené síly k provedení operace s možnými akceptovanými riziky. P CJSOR je zpracován plánovacím týmem v rámci velitelství pro operace (Allied Command for Operations - ACO) v součinnosti s určeným operačním velitelstvím (JFC HQ). Takto vytvořený dokument je zaslán jednotlivým národům, cestou národních vojenských představitelů v SHAPE, pro informaci s možností zahájení plánování na národní úrovni o možném zapojení národních vojenských kapacit do operace pod vedením NATO (EU). Oficiálně je CJSOR (Combined Joint Statement of Requirements) zaslán jednotlivým národům, současně po politickém schválení CONOPS a po vydání nařízení pro aktivaci sil (Force Activation Directive - FAD) NAC. Tím je formálně zahájen proces vlastní tvorby sil pro operaci v souladu s požadavky stanovenými v CJSOR. Vlastní tvorba sil pro operace je v odpovědnosti SACEUR v součinnosti s jednotlivými členskými státy NATO, případně dalšími nečlenskými státy aliance, které se mohou podílet na plánování a provedení operace včetně podřízených velitelství v rámci NATO. Cílem tvorby sil je identifikovat a potvrdit národní příspěvky do operace s požadavkem vytvořit dostatečné množství kapacit v souladu s požadavky k provedení mise. Součástí této tvorby je provedení hodnocení možných rizik na základě národních omezení, které jsou 25

definovány jednotlivými státy. Celý proces je ukončen po schválení OPLAN a vydáním nařízením k provedení operace (NAC Executive Directive – NED), které dává pravomoc vrchnímu veliteli spojeneckých sil v Evropě (SACEUR) k provedení operace, aktivaci sil a jejich převzetí do své podřízenosti (Transfer of Authority - TOA). K jednotlivým krokům generování sil (podle COPD, bod 3-39) patří především: poskytnutí informací členských států o silách a prostředcích v rámci databáze ORBAT (Order of Battle), NATO (ACO) – v rámci plánování operace provedení prvotních odhadů o požadovaných schopnostech sil k provedení operace, dostupnost sil, identifikace možného vyčlenění na základě databáze ORBAT, NATO – vydání nařízení k aktivaci sil (Force Activation Directive - FAD) z úrovně NAC, vydání aktivačního nařízení (Activation Warning - AW) z úrovně SACEUR včetně návrhu P CJSOR, jednotlivé národy deklarují počáteční návrhy k naplnění CJSOR v SHAPE ve formě stanoveného dokumentu (Force Preparation – FORCEPREP), na základě obdržených podkladů členských států NATO je provedena konference ke generování sil, koordinace jednotlivých nabídek a řešení nedostatků za řízení ACO, vydání aktivačního požadavku od SACEUR (Activation Request - ACTREQ) včetně návrhu CJSOR,  jednotlivé národy zasílají zprávy do SHAPE o připravenosti k vyčlenění a nasazení sil do operace (Nation´s Force Preparatory Message - tato zpráva obsahuje detailní informace o silách, které byly jednotlivými státy nabídnuty k provedení operace včetně doby pohotovosti, plánované vztahy v oblasti velení a řízení, možná národní omezení,  v případě nedostatku generování dostatečných schopností je možné provést další konference ke generování sil za účasti národů (pokud se nepodaří vytvořit dostatečné kapacity k provedení a splnění cílů operace, může být generování sil přeneseno na politickou úroveň v rámci NAC), cestou NATO je zpracován tzv. „Allied Disposition List“ (ADL), SACEUR předloží OPLAN a CJOSR ke schválení do NAC,

26

po schválení – vydání nařízení k provedení operace (NAC Executive Directive – NED) vydává SACEUR aktivační nařízení (Activation Order) k provedení aktivace a nasazení sil do prostoru operace v souladu se schválenými plány, národy – předávají síly do podřízenosti SACEUR formou TOA.

2.2

Procesy tvorby úkolového uskupení na národní úrovni

Procesy tvorby úkolového uskupení na národní úrovni je zobrazen na obrázku č. 3 a následně popsán v tabulkách (číslo 1 až 5). Každá tabulka představuje jeden proces nebo subproces. U těchto procesů a subprocesů jsou rozpracovány jednotlivé popisné atributy (výchozí podmínky, cíle, popis, vstupy, provádějící prvek v AČR, navazující proces, doba trvání, rizika, právní a vnitřní předpisy, standardy a další regulátory, podle nichž se proces nebo subproces řídí, spolupracující prvky, schvalující instituce, výstupy/výsledky). [24] Proces č. 1 - Aktivní podíl na řešení krizové situace NATO (EU) Poskytování aktuálních informací ČR o silách a prostředcích v rámci databáze ORBAT (Order of Battle). Provedení prvotních odhadů o požadovaných schopnostech „nabízených“ sil AČR k provedení operace. Vypracování a deklarace počátečních návrhů k naplnění P CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). (Tabulka č. 1). Proces č. 2 - Politické rozhodnutí ČR o zapojení do řešení krize Tento proces navazuje ve svém obsahu na předcházející proces řešení krizové situace v rámci NATO (EU). V rámci procesu probíhá provádění vojenských analýz, hodnocení možností zapojení AČR do operace, kalkulace početní, ekonomické a časové specifikace možného operačního nasazení. (Tabulka č. 2). Proces č. 3 - Vojenské plánování v AČR Hlavní náplní tohoto procesu je zpracování Národního záměru k nasazení úkolového uskupení (sil a prostředků AČR) do operace. Další náplní je vygenerování požadovaných operačních schopností. (Tabulka č. 3). Subproces č. 1 - Operační plánování v AČR Operační plánování představuje uspořádaný analytický proces, který je sestaven z řady logických kroků, zahrnujících analýzu vzniklého problému (krize), tvorbu a porovnávání variant, výběr jedné varianty k dalšímu rozpracování a tvorbu operačního plánu nebo rozkazu. Operační plánování je procesem průběžným 27

a cyklickým a představuje osvědčený postup pro organizování práce velitele, štábu, podřízených velitelů a další aktérů, podílejících se na operaci, k vypracování plánů, podle kterých se bude vzniklý problém řešit vhodným způsobem. Množství analýz provedených v průběhu operačního plánování bude převážně záviset na čase, který je k dispozici. (Tabulka č. 4). Subproces č. 2 - Tvorba úkolového uskupení Na základě Nařízení NGŠ AČR k přípravě a vyslání úkolového uskupení do operace vytvořit organizační strukturu úkolového uskupení odpovídající danému typu operace, stanoveným úkolům v operaci a požadovaným schopnostem. (Tabulka č. 5).

28

Obrázek 3: Schéma základních činností pro tvorbu organizačních struktur úkolových uskupení sil pro operace (Zdroj: Vlastní zpracování)

29

Tabulka č. 1: Aktivní podíl na řešení krizové situace nato (EU)

PROCES Č. 1: AKTIVNÍ PODÍL NA ŘEŠENÍ KRIZOVÉ SITUACE NATO (EU) POPISNÝ ATRIBUT

CHARAKTERISTIKA

Výchozí podmínky

Tvorba sil v rámci NATO je zahájena v rámci fáze 4a. Operačního plánování – zpracování záměru operace (Concept of Operations – CONOPS). V této fázi je zpracován tzv. „Provisional Combined Joint Statement of Requirements“ (P CJSOR), jako minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace s možnými akceptovanými riziky. P CJSOR je zpracován plánovacím týmem v rámci velitelství pro operace (Allied Command for Operations (ACO) se sídlem v SHAPE v součinnosti s určeným operačním velitelstvím (JFC HQ) a jejich komponentními velitelstvími, které provedenou operaci. Takto vytvořený dokument je zaslán jednotlivým národům, cestou národních vojenských představitelů v SHAPE, pro informaci s možností zahájení plánování na národní úrovni o zapojení národních vojenských kapacit do operace pod vedením NATO.

Cíle procesu (subprocesu)

Aktivně se podílet na průběhu jednotlivých fází vojenského plánování v rámci NATO (EU) po celou dobu procesu.

Popis procesu (subprocesu)

Poskytování aktuálních informací ČR o silách a prostředcích v rámci databáze ORBAT (Order of Battle). Provedení prvotních odhadů o požadovaných schopnostech „nabízených“ sil AČR k provedení operace. Vypracování a deklarace počátečních návrhů k naplnění P CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). Účast zástupců AČR na konferenci ke generování sil, koordinace jednotlivých nabídek a požadavků. 30

Převzetí aktivačního požadavku (ACTREQ – Activation Request). Na základě závěrů konference zaslat zprávy o silách a prostředcích na SHAPE (Nations Force Preparatory Message), které ČR nabídla (včetně doby pohotovosti a možných národních omezení).

Vstupy procesu (subprocesu)

P CJSOR. Aktivační varování (Activation Warning). NATO ORBAT (Order of Battle). Aktivační požadavek (ACTREQ – Activation Request). Nařízení k aktivaci sil (FAD – Force Activation Directive). Výsledky konferencí. Národní informační databáze sil a prostředků (SW).

Provádějící prvek

Ministerstvo obrany (SOPS MO, SOC MO). Ministerstvo zahraničních věcí. Národní vojenský představitel v SHAPE.

Navazující proces (subproces)

Proces č. 2 - Politické rozhodnutí ČR o zapojení do řešení krize.

Doba trvání činnosti

Po celou dobu plánování.

Rizika procesu (subprocesu)

ČR (AČR) není schopna (ochotna) sdílet informace o silách a prostředcích. V databázi ORBAT není aktualizovaný stav disponibilních sil a prostředků AČR. Zdrojový rámec možností AČR k vytvoření úkolových uskupení neodpovídá politickým požadavkům.

Právní a vnitřní předpisy, standardy a další regulátory, podle nichž se proces (subproces) řídí

Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky č. 110/1998 Sb. Smlouva NATO Zákon o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb. Zákon o ozbrojených silách ČR č. 219/1999 Sb.

31

Spolupracující prvky

Schvalující instituce (prvek) Výstupy procesu (subprocesu)

Členské státy NATO (Cestou národního zastoupení ČR v NATO (EU). Národní vojenský představitel v SHAPE. SHAPE. NAC. Vláda ČR. Vydání nařízení Vlády ČR (MO, NGŠ AČR) k zahájení vojenského plánování. Přehled aktuálního stavu disponibilních sil a prostředků AČR.

32

Tabulka č. 2: Politické rozhodnutí ČR o zapojení do řešení krize.

PROCES Č. 2: POLITICKÉ ROZHODNUTÍ ČR O ZAPOJENÍ DO ŘEŠENÍ KRIZE. POPISNÝ ATRIBUT

CHARAKTERISTIKA Pro řešení krizí a krizových situací má NATO včetně členských států k dispozici zavedený systém řešení krizí (NATO Crisis Response System – NCRS). Tento systém je podpůrným nástrojem krizového řízení pro zajištění připravenosti a reakce Aliance k řešení krizových situací. NCRS zahrnuje širokou škálu opatření včetně zajištění ochrany sil NATO v případě nenadálého útoku. Prostřednictvím těchto opatření lze včas a koordinovaně reagovat na vznik nebo hrozbu vzniku krizové situace.

Výchozí podmínky

Národní systém reakce na krize (dále jen NSRK) je určen k podpoře krizového řízení v ČR a vytváří krizovému managementu (orgánům krizového řízení) předpoklady pro rychlou, účinnou a koordinovanou reakci na vzniklou krizovou situaci. Je určen i k podpoře krizového plánování. Vychází z NCRS a je s ním kompatibilní. Opatření připravená k realizaci, zejména ve prospěch Aliance, jsou v národním systému doplněna o široké spektrum opatření národního charakteru, která je možno využít při předcházení krizi, nebo jako reakce na již vzniklou krizovou situaci. NSRK obsahuje opatření, kterými zákonodárné, výkonné a soudní orgány státní správy, orgány územní samosprávy, ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a další prvky bezpečnostního systému státu mohou naplňovat svoji působnost v souvislosti s řešením vojenských i nevojenských krizových situací. NSRK vytváří předpoklady pro jednotnou a koordinovanou činnost resortů (orgánů krizového řízení) v rámci ČR. Pomocí předem připravených (naplánovaných) opatření, která jsou vyjmenována v Seznamu opatření pro NSRK a dále 33

podrobně rozpracována v Katalogu opatření pro NSRK se orgány krizového řízení mohou rychle orientovat v souvislostech odpovědnosti za plnění úkolů, nezbytné součinnosti s ostatními subjekty krizového řízení, s právním rámcem plnění úkolů a vazeb na systém krizového řízení NATO. Cíle procesu (subprocesu)

Zpracování podkladů pro Vládu ČR a Parlament ČR k vydání rozhodnutí o nasazení sil a prostředků AČR do operace (schválení mandátu).


Pokračování v zapojení ČR v procesu řešení krizové situace v rámci NATO (EU). Provádění vojenských analýz, hodnocení možností zapojení AČR do operace. Kalkulace početní, ekonomické a časové specifikace možného operačního nasazení. Příprava závěrů vojenského hodnocení pro jednání vlády ČR a parlamentu ČR.


Výstupy z jednotlivých fází NCMP (NATO Crises Management Process). Informace od politických orgánů v NAC (North Atlantic Council). Informace od Národního vojenského představitele v SHAPE o možnosti zapojení národních vojenských kapacit do operace pod vedením NATO. Národní politicko-vojenská hodnocení.


Ministerstvo obrany (SOPS MO, SOC MO). Národní vojenský představitel v SHAPE.


Proces č. 3 - Vojenské plánování v AČR.

Doba trvání procesu (subprocesu)

Jeden den až několik týdnů.

34


Nedostatek zdrojů. Nedostatek času.


Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, Statut ústředního krizového štábu ze dne 24. 11. 2008 č. 1500, Krizový zákon 240/2000 a jeho prováděcí předpis (Nařízení vlády č. 462/2000 Sb.), Usnesení Vlády ČR ze dne 16. 12. 2008 č. 1591 o seznamu opatření pro Národní systém reakce na krize.


Ministerstvo zahraničních věcí Členské státy NATO (Cestou národního zastoupení ČR v NATO (EU). SHAPE NAC Národní vojenský představitel v SHAPE.

Schvalující instituce (prvek)

Výstupy procesu (subprocesu)

Vláda ČR a Parlament ČR. Zpracování podkladů v rámci jednání pro národní zastoupení ČR v NATO (EU). Zpracování podkladů pro Vládu ČR a Parlament ČR k vydání rozhodnutí o nasazení sil a prostředků AČR do operace (schválení mandátu). Přijetí politického rozhodnutí o zapojení do řešení krize. Schválení nasazení Vládou ČR, Parlamentem ČR. Vydání nařízení vlády ČR (MO, NGŠ AČR) k zahájení vojenského plánování. Zpracování podkladů v rámci jednání pro národní zastoupení ČR v NATO/EU – civilní/vojenská část).

35

Tabulka č. 3: Vojenské plánování v AČR

PROCES Č. 3: VOJENSKÉ PLÁNOVÁNÍ V AČR POPISNÝ ATRIBUT

CHARAKTERISTIKA Předcházení a reakce na krizové situace a události vojenského i nevojenského charakteru na i mimo území České republiky.

Výchozí podmínky


V rámci reakce na krizové situace dochází k aktivaci systému krizového řízení ČR. Na základě rozhodnutí předsedy vlády na základě návrhu člena vlády může být aktivován Ústřední krizový štáb, na jednotlivých ministerstvech příslušné krizové štáby včetně Krizového štábu MO. NATO – vydání nařízení k aktivaci sil (Force Activation Directive - FAD) z úrovně NAC. Toto nařízení může zahrnovat rozhodnutí o rozmístění předsunutých sil do prostoru operace, vydání svolení pro SACEURa k jednání s mimo členskými státy NATO o poskytnutí jejich jednotek k provedení operace, svolení pro SACEURA o možnost zahájení jednání s hostitelskou zemí. Toto nařízení dále specifikuje pokyny pro předání sil do podřízenosti NATO.

Zpracování národního záměru k nasazení úkolového uskupení (sil a prostředků AČR) do operace. Provedení analýzy požadovaných operačních schopností sil a prostředků AČR. Provedení procesu operačního plánování společně s procesem tvorby úkolového uskupení do operace. Využití CJSOR NATO (EU) k definování minimálních vojenských požadavků AČR na síly k provedení operace.

36

Proces se skládá ze dvou paralelních subprocesů: Operační plánování v AČR a Tvorba úkolového uskupení.



Hlavní činností je zpracování Národního záměru k nasazení úkolového uskupení (sil a prostředků AČR) do operace. Další činností je vygenerování požadovaných operačních schopností (požadované schopnosti), tzn. návrh k použití sil a prostředků v operaci daného typu k naplnění CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). Vypracování aktuálního přehledu o požadovaných operačních schopnostech útvarů a jednotek AČR v souladu s Capability Statement NATO a Obranným plánováním ČR. Vytvoření aktuálního přehledu o možnostech jednotlivých modulů z Národní informační databáze sil a prostředků (SW) k nasazení do operace. Po určení těžiště, rozhodujících podmínek, rozhodujících bodů a směrů operačního úsilí provést analýzu „geometrie – konfigurace“ operačního prostoru s cílem vzít do úvahy možný operační dosah vojenských sil, který je dán rozsahem, v jakém jsou rozdílné druhy sil schopny smysluplně operovat a účinně vést nepřetržitou operační činnost. Politicko-vojenské ambice ČR. Mezinárodní závazky. Scénáře použití AČR. Národní hodnocení situace a možnosti nasazení v souladu s politickým rozhodnutím. Nařízení Vlády ČR (MO, NGŠ AČR) k zahájení vojenského plánování. Výstupy z obranného plánování. Katalog operačních schopností celé AČR.

37

Katalog operačních schopností disponibilních velitelství, svazků, útvarů a jednotek. Přehled aktuálního stavu disponibilních sil a prostředků AČR. Střednědobý plán AČR. Hodnocení operačních schopností (verze O). Národní informační databáze sil a prostředků (SW) Dokument Revize sil AČR (v souladu s politickovojenskými ambicemi ČR). CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). Informační podpora. Doktrína NATO AJP-5.


Vláda ČR. Ministerstvo vnitra – řešení nevojenských krizových situací. Ministerstvo obrany – řešení vojenských krizových situací (sekce obranné politiky a strategie MO, SOC MO – výkonná složka v rámci MO).


Operační plánování na GŠ.

Doba trvání procesu (subprocesu)

Jeden den až několik týdnů.


Národní informační databáze sil a prostředků (SW) není aktualizovaná (není aktuální přehled o disponibilních silách a prostředcích AČR). Moduly z Národní informační databáze sil a prostředků (SW) nedosáhly požadovaných operačních schopností. Moduly v souladu se střednědobým plánem nejsou vybaveny na požadované interoperabilní a kompatibilní úrovni k nasazení do operace.

38


Usnesení ÚKŠ. Usnesení BRS. Usnesení vlády ČR, nařízení vlády ČR. Usnesení Parlamentu ČR.


Národní vojenský představitel v SHAPE SHAPE NAC MO, GŠ AČR


MO


Národní záměr k nasazení úkolového uskupení (sil a prostředků AČR) do operace. Návrh požadovaných operačních schopností (požadované schopnosti) k použití sil a prostředků v operaci daného typu k naplnění CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). Aktuální přehled o požadovaných operačních schopnostech útvarů a jednotek AČR v souladu s Capability Statement NATO a Obranným plánováním ČR. Aktuální přehled o možnostech jednotlivých modulů z Národní informační databáze sil a prostředků (SW) k nasazení do operace.

39

Tabulka č. 4: Operační plánování v AČR

SUBPROCES Č. 1: OPERAČNÍ PLÁNOVÁNÍ V AČR POPISNÝ ATRIBUT

Výchozí podmínky


CHARAKTERISTIKA Proces Vojenského plánování AČR zahrnuje dva paralelní subprocesy – operační plánování (plánování operací) a subproces tvorby sil. Oba subprocesy musí být vzájemně harmonizovány tak, aby zpracovávaný operační plán (Operational Plan - OPLAN) byl zpracován v souladu s dostupnými a požadovanými kapacitami a schopnostmi. Vybraná opatření NSRK mohou být využita v rámci procesu operačního plánování v AČR. Na základě operačního plánování v NATO (SACEUR) do operace (CONOPS, OPLAN) je cílem vytvořit úkolové uskupení do operace. V rámci reakce na krizové situace, po obdržení úkolu od nadřízeného (nadřízený velitel, na strategickém stupni velení a řízení – politické zadání) je aktivován systém operačního plánování na jednotlivých stupních velení a řízení. Cílem tohoto subprocesu je provedení vyhodnocení zadaného úkolu, zhodnocení a analýza situace, zpracování a výběr nejvhodnějších variant operační činnosti, zpracování záměru operace, jeho schválení nadřízeným, zpracování plánu operace a operačního rozkazu, schválení a následné provedení operace. Vypracováním Operačního plánu stanovit nutné síly a prostředky do operace.


Operační plánování představuje uspořádaný analytický proces, který je sestaven z řady logických kroků, zahrnujících analýzu vzniklého problému (krize), tvorbu a porovnávání variant, výběr jedné varianty k dalšímu rozpracování a tvorbu operačního plánu nebo rozkazu. Operační plánování je procesem průběžným a cyklickým a představuje osvědčený postup pro organizování práce 40

velitele, štábu, podřízených velitelů a další aktérů, podílejících se na operaci, k vypracování plánů, podle kterých se bude vzniklý problém řešit vhodným způsobem. Množství analýz provedených v průběhu operačního plánování bude převážně záviset na čase, který je k dispozici. Fáze plánování: I.

Zahájení plánování – obdržení úkolu.

II.

Hodnocení situace.

III.

Zpracování záměru operace.

IV.

Zpracování plánu operace.

V.

Provedení operace.

Souběžně s tímto subprocesem dochází k vytvoření odpovídajícího uskupení sil a prostředků (subproces č. 2) k provedení dané operace s akceptovanou mírou rizika.


CONOPS NATO (SACEUR). OPLAN NATO (SACEUR). Allied Disposition List (ADL). NATO (EU) CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). CONPLAN (Předběžný operační plán). GCONPLAN (Obecný předběžný operační plán). SDP ČR (Stálý obranný plán). Národní záměr k nasazení úkolového uskupení (sil a prostředků AČR) do operace. Návrh požadovaných operačních schopností (požadované schopnosti) k použití sil a prostředků v operaci daného typu k naplnění CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). Aktuální přehled o požadovaných operačních schopnostech útvarů a jednotek AČR v souladu s Capability Statement NATO a Obranným plánováním ČR.

41

Aktuální přehled o možnostech jednotlivých modulů z Národní informační databáze sil a prostředků (SW) k nasazení do operace. Tabulky počtů AČR. Provádějící prvek Navazující proces (subproces) Doba trvání procesu (subprocesu)

MO, GŠ AČR (vyčleněné složky). Vojenská policie. Vojenské zpravodajství. V souladu s OPLAN. Subproces č. 2 - Tvorba úkolového uskupení Pět dnů až několik týdnů.


Národní informační databáze sil a prostředků (SW) není aktualizovaná (není aktuální přehled o disponibilních silách a prostředcích AČR). Moduly z Národní informační databáze sil a prostředků (SW) nedosáhly požadovaných operačních schopností. Moduly v souladu se střednědobým plánem nejsou vybaveny na požadované interoperabilní a kompatibilní úrovni k nasazení do operace. Stav NEPOTE (nepojízdná technika).


NATO AJP-5. MC 133/4 – NATO`S OPERATIONS PLANNING (Plánování operací NATO). Pub-100-52-01 Operační plánování v NATO podle spojenecké společné doktríny pro operační plánování AJP-5. PUB 53-01-3 „Štábní práce v operacích – 2. část“. COPD - Comprehensive Operations Planning Directive (Spojenecká plánovací operační směrnice)


MO, GŠ AČR (vyčleněné složky). Vojenská policie. Vojenské zpravodajství.

42



NGŠ AČR. Plánovací směrnice velitele. CONOPS. OPLAN. Nařízení NGŠ AČR/ZNGŠ – R SOC MO k přípravě a vyslání úkolového uskupení (sil a prostředků) do zahraniční operace. Návrh organizační a velitelské struktury požadovaného úkolového uskupení (jednotky) do operace. Operační rozkaz (OPORD ZNGŠ - Ř SOC MO).

43

Tabulka č. 5: Tvorba úkolového uskupení

SUBPROCES Č. 2: TVORBA ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ POPISNÝ ATRIBUT

Výchozí podmínky

CHARAKTERISTIKA Základní výchozí podmínkou pro zahájení a průběh subprocesu tvorby úkolového uskupení je mít k dispozici základní vstupní dokumenty z předcházejících procesů a výstupy z probíhajících jednotlivých fází operačního plánování (paralelně probíhajícího subprocesu). Mezi výchozí podmínky zpravidla patří: Dostatečná informační podpora. Katalog dosažených operačních schopností. Přehled vyčleněných sil a prostředků a jejich hodnocení. Přehled požadovaných schopností.


Na základě Nařízení NGŠ AČR k přípravě a vyslání úkolového uskupení do zahraniční operace vytvořit organizační strukturu úkolového uskupení odpovídající danému typu operace, stanoveným úkolům v operaci a požadovaným schopnostem.


Tvorba organizační struktury úkolového uskupení do operace a provedení systemizace jednotlivých tabulkových míst.


CJSOR (minimální vojenské požadavky na síly k provedení operace). CONOPS. OPLAN. Nařízení NGŠ AČR/ZNGŠ – R SOC MO k přípravě a vyslání úkolového uskupení (sil a prostředků) do operace. Návrh organizační a velitelské struktury požadovaného úkolového uskupení (jednotky) do operace. Operační rozkaz (OPORD ZNGŠ - Ř SOC MO).

44


Navazující proces (subproces) Doba trvání procesu (subprocesu) Rizika procesu (subprocesu)

MO, GŠ AČR (vyčleněné složky). Vojenská policie. Vojenské zpravodajství. Závěrečná kontrola úkolového uskupení před nasazením. Předání do podřízenosti veliteli operace a nasazení do operace. V souladu s OPLAN. Omezené množství finančních prostředků. Nedosažení uskupení.

požadovaných

schopností

úkolového


NATO AJP-5. MC 133/4 – NATO`S OPERATIONS PLANNING Pub-100-52-01 Operační plánování v NATO podle spojenecké společné doktríny pro operační plánování AJP-5. PUB 53-01-3 „Štábní práce v operacích – 2. část“. COPD - Comprehensive Operations Planning Directive


MO, GŠ AČR (vyčleněné složky). Vojenská policie. Vojenské zpravodajství.



NGŠ AČR. Plánovací směrnice velitele. CONOPS. OPLAN. Nařízení NGŠ AČR/ZNGŠ – R SOC MO k přípravě a vyslání úkolového uskupení (sil a prostředků) do zahraniční operace. Návrh organizační a velitelské struktury požadovaného úkolového uskupení (jednotky) do operace. Operační rozkaz (OPORD ZNGŠ - Ř SOC MO). 45

46

3

OPERAČNÍ PLÁNOVÁNÍ

Zvládání uvedených hrozeb a výzev bude vyžadovat mnohem propracovanější požadavky jednak na schopnosti velitelů, štábů a vojenských sil ale i progresivnější přístup k přípravě a vedení operací. Pro přípravu a vedení vojenských operací je nezbytné mít zpracovány operační plány, které budou brát v úvahu všechny podstatné faktory úspěšného vedení těchto operací. Tvorba operačních plánů na všech úrovních vojenské struktury velení NATO je spojena s operačním plánováním. [24] Operační plánování je koordinovaná činnost štábů řízená velitelem s cílem zpracovávat záměry a plány činnosti ozbrojených sil a prostředků ke splnění stanovených úkolů. Operační plánování představuje nedílnou funkci velení na všech úrovních vojenské struktury velení a je nezbytnou podmínkou úspěšného vedení vojenských operací. Obecně se využívá k řešení vojenských i nevojenských konfliktů a krizí, a to jak na území NATO nebo EU, tak i mimo tato území. Operační plánování představuje uspořádaný analytický proces, který je sestaven z řady logických kroků, zahrnujících analýzu vzniklého problému (krize), tvorbu a porovnávání variant, výběr jedné varianty k dalšímu rozpracování a tvorbu operačního plánu nebo rozkazu. Operační plánování je procesem průběžným a cyklickým a představuje osvědčený postup pro organizování práce velitele, štábu, podřízených velitelů a další aktérů, podílejících se na operaci, k vypracování plánů, podle kterých se bude vzniklý problém řešit vhodným způsobem. Množství analýz provedených v průběhu operačního plánování bude převážně záviset na čase, který je k dispozici. [23]

3.1

Proces operačního plánování a jeho cíle

Jestliže operační plánování je v širším slova smyslu koordinovaná činnost štábů řízená velitelem s cílem zpracovávat záměry a plány činnosti sil a prostředků ke splnění stanovených úkolů při přípravě a vedení vojenských operací, proces operačního plánování je systematický, analytický plánovací proces, který obsahuje řadu logických kroků k provedení analýzy mise, zpracování, provedení analýzy a srovnání možných variant činnosti, výběr optimální varianty činnosti a zpracování plánu nebo rozkazu. Popisuje logický sled dílčích sub procesů a postupů, používaných veliteli a štáby k vyvození požadavků pro plnění stanoveného úkolu a určení nejlepšího způsobu dosahování stanovených cílů 47

a požadovaného konečného stavu. Zahrnuje rovněž generování a určení ozbrojených sil a jejich schopností, požadovaných pro provedení operace a plánování jejich rozvinutí a zasazení. Proces operačního plánování je využitelný u všech činností operačního plánování na strategické, operační a taktické úrovni velení v rámci vojenské struktury NATO a příslušných prvků struktury sil NATO. Účinné využití procesu operačního plánování je založeno na správném pochopení zásad příslušných publikací doktrinálního charakteru, které tento proces popisují a objasňují. [25] Cíle procesu operačního plánování K základním cílům procesu operačního plánování patří: Zkvalitnění strategických vojenských doporučení určených politicko-vojenským orgánům; Posílení interoperability a součinnosti mezi strategickými, operačními a taktickými velitelstvími; Zajištění logického postupu pro analýzu vyšší úrovně řízení, vedení a tvorby proveditelných variant činnosti k dosažení požadovaného vojenského konečného stavu; Zvýšení schopnosti velitelů řídit a usměrňovat tvorbu operačního plánu; Maximalizace logického a tvůrčího myšlení štábů ke zlepšení rozhodovacího procesu velitele v podmínkách nejistoty, nejednoznačnosti a při nedostatku času a informací; Umožnění velitelům koordinovat a sjednocovat úsilí různorodých národních sil a velitelství během procesu operačního plánování i při vedení operace. Pro podmínky této publikace je rozpracován všeobecný proces operačního plánování, který je podle „Směrnice pro komplexní operační plánování“ (Comprehensive Operations Planning Directive – COPD) realizován na operačním stupni velení NATO (úroveň JFC).

48

3.2

Fáze procesu operačního plánování.

Základní fáze procesu operačního plánování jsou následující: Fáze 1 Fáze 2 Fáze 3 Fáze 4 Fáze 5 Fáze 6

Ujasnění situace – získání povědomí o situaci Operační hodnocení návrhu variant (voleb) vojenské reakce (ujasnění strategického zhodnocení situace) Operační orientace – analýza mise, zpracování koncepce operace 4a.Zpracování záměru operace (CONOPS) 4b. Zpracování operačního plánu/rozkazu (OPLAN/OPORD) Provedení a hodnocení operace – revize OPLAN Přechodné období a předání operačního úkolu

Jednotlivé fáze procesu operačního plánování zobrazuje následující obrázek.

Obrázek 4: Fáze procesu operačního plánování na vojensko-strategické, operační a taktické úrovní (Zdroj: Vlastní zpracování)

49

3.2.1 Fáze 1 – Ujasnění situace „Přehled (povědomí) o situaci“ (Situation Awareness), podporovaná rozvojem znalostí pro určitou oblast zájmu, v ideálním případě začíná u HQ NATO a SHAPE v dostatečném předstihu před skutečnou reakci NATO na krizi a pokračuje průběžně ve všech následujících fázích. Účelem této fáze je dosáhnout a udržet dostatečnou úroveň pochopení situace velitelem a štábem, potřebnou k zabezpečení operačního hodnocení a rozhodování při předkládání (poskytování) operačních doporučení strategickému veliteli v celém průběhu plánování a vedení operací. [24] Fáze začíná stanovením prostoru zájmu strategickým velitelem, ve kterém tento přiděluje povinnosti ke sledování situace. To zahrnuje vypracování požadavků na informace a poznatky (údaje) o daném prostoru, jakož i nepřetržité sledování situace s cílem identifikovat změny, ke kterým dochází. Fáze přispívá k identifikaci varovných příznaků a činnost v ní je postupně zintenzivňována k podpoře operačního hodnocení, operačního plánování, provedení operace a jejího hodnocení. Velitel na operační úrovni se svým štábem musí být do tohoto procesu zapojení co nejdříve. [25] Je nutné pochopit, že plánovací úsilí na každém velitelství bude probíhat za jiných okolností, s různou úrovní řízení a vedení, s různým množstvím času a informací, a že každý velitel bude přistupovat k řešení problému svým vlastním způsobem a stylem. Hlavní aktivity Fáze 1 jsou znázorněny na obrázku č. 5. Hlavními výstupními produkty této fáze jsou: (1) Požadavek operačního velitele na informace. (2) Počáteční posouzení situace v prostoru s ohledem na rizika a hrozby. (3) Podmínky, trendy a vývojové tendence, které v prostoru zájmu signalizují změnu situace. (4) Hodnocení ukazatelů krizových jevů a varování o možném vývoji, obdržených od nadřízeného. Požadované výsledky Fáze 1: Informace a poznatky o stanoveném prostoru zájmu musí být natolik odpovídající, aby umožňovaly: (1) Počáteční hodnocení varovných příznaků a ukazatelů. 50

(2) Identifikací možného požadavku na vytvoření operačního styčného a průzkumného týmu (Operational Liaison and Reconnaissance Team – ORLT), případně jeho vyslání do určeného prostoru. (3) Zahájit přípravy na určení nebo vytvoření skupiny plánování společných operací (Joint Operations Planning Group – JOPG) s cílem zaměřit se na operační posouzení a poskytnutí doporučení pro velitele společných sil. (4) Operační plánování. (5) Provedení a synchronizaci operací. (6) Vyhodnocení tažení (operace).

Vytvořit systémový pohled na situaci v zájmovém prostoru. • Stanovením prostoru zájmu. Stanovení požadavků na informace a poznatky v zájmovém prostoru. • Podmínky, trendy a vývojové tendence, které je nutné sledovat v zájmovém prostoru. Získávání a udržování informací a poznatků v zájmovém prostoru. • Realizace všech forem získávání a aktualizování informací a poznatků v zájmovém prostoru. Analyzování systémů v zájmovém prostoru a monitorování změn ve vývoji situace. • Hodnocení ukazatelů krizových jevů a varování o možném vývoji. Dosažení a udržování společné znalosti situace v zájmovém prostoru. • Komplexní situační přehled. Obrázek 5: Hlavní aktivity Fáze 1 (Zdroj: Vlastní zpracování)

51

3.2.2

Fáze 2 – Operační hodnocení návrhu variant (voleb) vojenské reakce (ujasnění strategického zhodnocení situace)

Účel činnosti ve Fázi 2 je dvojí: za prvé, pochopit strategickou situaci, charakter vzniklého problému, požadovaný konečný stav, strategické a vojensko-strategické cíle NATO; a za druhé, poskytnout operační doporučení nadřízenému veliteli v otázce návrhu variant vojenské reakce. Fáze 2 je rozdělena do dvou kroků. První krok začíná vydáním předběžného nařízení a/nebo směrnice nadřízeného velitele k zahájení postupného vojenského plánování. To zahrnuje aktivaci plánovací skupiny, zřízení a vyslání styčného a plánovacího prvku, provedení operačního posouzení a hodnocení variant vojenské reakce. Fáze 2 pokračuje svým druhým krokem, a to požadavkem nadřízeného velitele k poskytnutí operačního doporučení ke zpracování návrhu variant vojenské reakce. Fáze 2 končí předložením doporučení nadřízenému veliteli, včetně všech neodkladných požadavků na realizaci protikrizových opatření jako je např. zplnomocnění nasadit operační styčný a průzkumný tým (OLRT) nebo provedení jiných vyžadovaných opatření, jestliže nadřízený velitel doporučí postupovat s využitím zkráceného rozhodovacího procesu (Fast Track DecisionMaking Process). Hlavní aktivity Fáze 2 jsou znázorněny na obrázku 6. [24] Fáze 2 je zahájena v průběhu počátečních období vývoje krizové situace, která vyžaduje strategické hodnocení, založené na následujících dokumentech: (1) Předběžné nařízení nadřízeného velitele (SACEUR). (2) Strategické hodnocení nadřízeného velitele. (3) Návrh variant vojenské reakce (na vývoj krize). Hlavními výstupními produkty této fáze jsou: (1) Doporučení velitele v otázce variant vojenské reakce nadřízeného velitele. Požadovaný výsledek Fáze 2 – operační posouzení situace je doporučení, které je předloženo pro rozpracování potenciálních alternativ vojenské reakce na krizi s cílem zajistit, že: (1) Vojensko-strategické cíle jsou jasně definovány a jsou dosažitelné v rámci poskytnutých prostředků (zdrojů) a používaných způsobů činnosti.

52

(2) Předpoklady pro dosažení operačního úspěchu jsou jasně vysloveny, včetně operačních požadavků pro vytvoření právního rámce, informační strategii, stanovení prostoru operace atd. (3) Strategická rizika a z nich vyplývající operační důsledky, stejně jako jejich možná eliminace jsou jasně stanoveny.

Obrázek 6: Hlavní aktivity Fáze 2 53

3.2.3

Fáze 3 – Operační orientace

Účelem úsilí ve Fázi 3 – Operační orientace (zahrnuje analýzu mise a vypracování koncepce operace), je vymezit operační problém, který musí být vyřešen, určit specifické operační podmínky, které musí být vytvořeny, určit klíčové operační faktory, které budou ovlivňovat dosažení těchto operačních podmínek a jakékoliv další omezení, mající vliv na volnost (svobodu) jednání operačního velitele při zpracování celkové koncepce operace (Operational Design). [23] Fáze 3 začíná obdržením plánovací směrnice od SACEUR a rozhodnutím o zahájení plánování. Zahrnuje dokončení komplexní přípravy operačního prostředí, detailní studium směrnice nadřízeného, provedení důkladné analýzy mise a operačních faktorů, ovlivňujících její splnění, zpracování celkové koncepce operace a formulaci počátečního zámyslu velitele. Tato fáze představuje vrchol tvůrčího myšlení velitele, jeho znalostí, dovedností a způsobilosti přeměnit vizi strategického velitele ve fungující představu o způsobu vedení operace. V tomto období jsou aktivně uplatňovány jednotlivé nástroje a prvky operačního umění, jejich dovednou aplikací dochází k vytvoření klíčového operačního dokumentu – koncepce operace. Fáze 3 je završena vydáním plánovací směrnice a pokynů skupině operačního plánování k vypracování variant činnosti a vydáním směrnice operačního plánování podřízeným velitelům k zahájení plánování. Hlavní aktivity Fáze 3 jsou znázorněny na obrázku 7. Hlavními výstupy Fáze 3 jsou: (1) Předběžná nařízení pro podřízená velitelství. (2) Komplexní příprava operačního prostředí. (3) Brífink k závěrům z analýzy operačního úkolu (mise). (4) Směrnice pro operační plánování. (5) Pokyny štábu k tvorbě variant činnosti. (6) Požadavek na stanovení pravidel použití síly, požadavek na poskytnutí informací a implementace dodatečných protikrizových opatření. Požadovaný výsledek Fáze 3: (1) Operační problém je jasně definován v kontextu strategické situace spolu s udržitelnými podmínkami, které musí být vytvořeny k řešení

54

problému, jenž je vymezen požadovaným konečným stavem a vojenskostrategickými cíli. (2) Operační cíle jsou pochopeny. (3) Analýza klíčových faktorů musí vést k dedukcím a závěrům s ohledem na operační požadavky k dalším analýzám a plánování. (4) Analýzou bylo určeno těžiště (Centre of Gravity – COG) hlavních aktérů (protivníka i vlastní) jakož i jeho rozhodující schopnosti, požadavky a zranitelná místa (Critical Capabilities, Requirements and Vulnerabilities). (5) Byly určeny účinky, operační směry (směry operačního úsilí) a rozhodující body/rozhodující podmínky jako základ pro zpracování variant činnosti (COAs). (6) Byly stanoveny počáteční požadavky velitele na rozhodující informace (Commander’s Critical Information Requirements – CCIRs). (7) Byla vydána směrnice velitele pro plánování k vypracování počátečního zámyslu velitele a stanoveny úkoly pro zpracování variant činnosti. (8) Podřízeným velitelům byla vydána směrnice pro operační plánování. (9) Požadavek na poskytnutí informací (Request for Information – RFI), požadavek na stanovení pravidel použití síly a požadavek na implementaci protikrizových opatření byly předloženy nadřízenému velitelství.

55

Obrázek 7: Hlavní aktivity Fáze 3 56

3.2.4

Fáze 4a – Tvorba Záměru operace (CONOPS)

Cílem činnosti velitele a štábu ve Fázi 4a je určit a vypracovat způsob, jak co nejlépe, v souladu se záměrem nadřízeného velitele, provést operaci a efektivně a účinně splnit stanovený operační úkol (misi). Tvorba Záměru operace začíná studiem a vyvozením závěrů ze směrnice velitele pro plánování a upřesněním pokynů velitelem, které slouží jako východisko pro aktualizaci štábního hodnocení a zpracování variant činnosti. Předběžné varianty činnosti jsou v počátku vyjádřeny v širším rámci a prověřovány, zda jsou uskutečnitelné. Proveditelné varianty činnosti jsou koordinovány s podřízenými veliteli, upřesňovány prostřednictvím analýzy, vyhodnocovány za pomocí válečné hry a porovnávány navzájem a proti variantám činnosti protivníka, s cílem určit relativní výhody a nevýhody každé varianty činnosti. Výsledky jsou s doporučením předloženy veliteli jako podklad pro jeho rozhodnutí. Na základě rozhodnutí velitele a dodatečných pokynů, skupina plánování společných operací/štáb upřesní vybranou variantu činnosti a zpracuje promyšlený Záměr operace a stanovení společných mnohonárodních požadavků (Combined Joint Statement of Requirements – CJSOR). [24] Fáze 4a končí schválením Záměru operace a stanovení společných mnohonárodních požadavků, poté jsou předloženy nadřízenému ke schválení. Předpokladem uskutečnění této fáze je schválení analýzy mise a koncepce operace velitelem a vydání pokynů velitele pro plánování, včetně jeho počátečního zámyslu a pokynů pro zpracování variant činnosti a výběr optimální varianty. Hlavní aktivity Fáze 4a jsou znázorněny na obrázku 8. Požadovaným výsledkem Fáze 4a (pokud tvorba Záměru je úspěšná) je: (1) Společné akce jsou synchronizovány v čase a prostoru a harmonizovány se spolupracujícími příslušnými národními a mezinárodními aktéry za účelem vytvoření operačních účinků, které stanoví rozhodující body/rozhodující podmínky. (2) Posloupnost operací podél jasně definovaných operačních směrů (směrů úsilí) určují rozhodující body/rozhodující podmínky, které uchovávají svobodu jednání a vedou k dosažení operačních cílů. (3) Schopnosti nutné pro vedení a udržování společných akcí jsou určeny spolu s datem stanoveným velitelem (Commander’s Required Date –

57

CRD) a konečným prostorem nasazení a jsou v souladu úrovní jednotlivých sil určených pro operaci. (4) Operační aspekty času, prostoru, sil a informací jsou v rovnováze vzhledem k přijatelné míře rizik. Výstupními produkty této fáze jsou: (1) Záměr operace (CONOPS). (2) Návrh seznamu cílů a v případě nutnosti seznam cílů po kategoriích. (3) Požadavek na poskytnutí seznamu pravidel použití síly (ROEREQ). (4) Požadavek na poskytnutí mnohonárodních společných sil (CJSOR). (5) Požadavek na poskytnutí schopnosti v prostoru operace (válčiště). (6) Požadavky na poskytnutí lidských zdrojů a schválení tabulky krizových počtů (Crisis Establishment – CE).

58

Obrázek 8: Hlavní aktivity Fáze 4a

59

3.2.5

Fáze 4b – Zpracování operačního plánu/rozkazu (OPLAN/OPORD)

Účelem Fáze 4b je vytvořit operační uspořádání (organizaci operace) a dále specifikovat nutné aktivity k realizaci Záměru operace; konkretizovat vedení operací, včetně nasazení sil a prostředků, jejich použití a udržování a vytvořit předpoklady pro plánování podřízeným a podpůrným velitelstvím a následnou adaptací, pokud to bude nutné, reagovat na změny v operačním prostředí. Zpracování operačního plánu začíná schválením Záměru nadřízeným velitelem. Zpracování plánu je spojitý proces vzájemné součinnosti, který je zaměřen na sladění a koordinaci nasazení, použití, ochrany, podpory a udržitelnosti sil v průběhu jednotlivých fází operace v rámci jednotného plánu. Souběžné společné plánování s podřízenými a podporujícími velitele, jakož i s hlavními podílejícími se národními a mezinárodními činiteli zajišťuje, že aktivity všech nasazených sil a operační funkce jsou sladěné a koordinované aby zajistily vytvoření požadovaných účinků nutných k dosažení operačních cílů, a které současně přispívají ke splnění vojensko-strategických cílů a dosažení požadovaného konečného stavu. Tvorba plánu je ukončena jeho schválením a vyhlášením podle toho, jak je vyžadováno různými plánovacími kategoriemi. Sladění operačního plánu/rozkazu (OPLAN/OPORD) se zpracováním plánů taktické úrovně je důležité po celou dobu trvání tohoto procesu. K provedení Fáze 4b – tvorba operačního plánu/rozkazu jsou nutné tyto podmínky: (1) Záměr operace je schválen velitelem. (2) Je připraven Seznam spojeneckých sil (Allied Force List – AFL). (3) Je zpracován Návrh požadavků na poskytnutí schopnosti pro válčiště (Theatre Capability Statement of Requirement – TCSOR). (4) Je schválen požadavek operačního velitele na odsouhlasení pravidel použití síly (COM JFC ROE). Hlavní aktivity Fáze 4b jsou znázorněny na obrázku 9. Vytvořenými produkty Fáze 4b, v závislosti na plánovací kategorii jsou: (1) Produktem plánování v reakci na krizi je Plán operace. (2) Produktem předběžného plánování je jeden z následujících dokumentů: a. Předběžný plán (Contingency Plan – COP). 60

b. Upravený Předběžný plán (Generic Contingency Plan – GCOP). c. Stálý Obranný plán (Standing Defence Plan – SDP). Tvorba Plánu operace musí naplňovat kritéria pro včasnost a přiměřenost dané plánovacími kategoriemi a naléhavostí požadavků na plánování. Těmi jsou: (1) Včasnost. a. Plánovací produkty jsou vytvářeny v čase umožňujícím podřízeným dokončit požadované plánování a přípravu. b. Rozhodující požadavky na operační plánovaní jsou uvedeny v Plánu operace. c. Plánování a provedení jsou integrovány postupně podle požadavků. (2) Přiměřenost a. Právní rámec, včetně mezinárodního mandátu a dohody o statutu ozbrojených sil (Status of Forces Agreements – SOFA), rovněž jako i dohody s hostitelskými zeměmi a zeměmi umožňující transit přes jejich území jsou uzavřeny a naplňují požadavky mise. b. Schopnosti sil a zdroje naplňují minimální vojenské požadavky pro uskutečnění mise s přijatelným rizikem. c. Zasazení sil na válčiště (stanovené prostory operací) je v souladu se schématem manévru velitele. d. Opatření velení a řízení, včetně styku a koordinace s externími organizacemi, pravidla nasazení a spojovací a informační systémy umožňují účinnou integraci a použití sil k provedení úkolů a splnění cílů. e. Zásoby pro podporu a udržování sil na válčišti naplňují operační požadavky s přijatelnou mírou rizika. f.

Byly identifikovány požadavky na předběžné plánování a bylo určeno jejich pořadí k eliminaci vyhodnocených rizik.

61

Obrázek 9: Hlavní aktivity Fáze 4b

62

3.2.6

Fáze 5 – Provedení a hodnocení operace – revize Plánu operace (OPLAN)

Účelem Fáze 5 je provedení operačního plánu, tzn. provedení operace samotné. Provedení vyžaduje velení vojenským silám a jejich řízení a spolupůsobení s dalšími nevojenskými aktéry, vedení integrované, koordinované a synchronizované činnosti, vedoucí k vytvoření požadovaných účinků. V současnosti je víc než pravidlem, že vojenské plánování je prováděno mnohem dříve, nebo mnohem rychleji, než začne civilní příprava operace. Strategická úroveň velení musí podřízeným stupňům velení stanovit parametry a úrovně udržování styčné činnosti a vzájemně propojeného plánování. V pokynech pro plánování je stanoveno, že operační a taktická úroveň velení musí spolupracovat s civilními národními a mezinárodními agenturami a organizacemi. Operační úroveň se zaměřuje na příslušné účinky na této úrovni a jejich podíl v dosažení požadovaných účinků na strategické úrovni. Taktická úroveň se všeobecně soustředí na úkoly nezbytné ke splnění taktických činností, které budou přispívat k realizaci operačních a strategických účinků a dosahování cílů. Zodpovědnost za určování a monitorování účinků spočívá na vojensko-strategické a operační úrovni. Klíčem k vedení každé operace je schopnost sledovat dosahovaný pokrok a rychle se přizpůsobit nastalým změnám v prostoru činnosti vojsk. Vyhodnocení operačního prostředí zahrnuje monitorování a hodnocení výsledků veškeré činnosti napříč celým operačním prostorem a všech doprovodných účinků. Po celou dobu trvání operace velitele a štáb provádějí periodické hodnocení operační činnosti se zaměřením na zhodnocení míry účinnosti vlastní činnosti ve vytváření požadovaných účinků. Na základě hodnocení operační činnosti, vyhodnocování pokroku v dosahování stanovených cílů a požadovaného konečného stavu bude plán upřesňován. Měření účinnosti a ukazatele pokroku, které budou hlášeny velitelem nadřízenému veliteli, ve svých důsledcích povedou k vyvození závěru, zda konečný stav je či není dosahován. 3.2.7

Fáze 6 – Přechodné období (předání operačního úkolu a zodpovědnosti, stažení sil)

Účelem činnosti ve Fázi 6 je revidovat, rozpracovat a koordinovat plnění činnosti, která vychází OPLAN/OPORD, který je uzpůsoben pro plnění úkolů v přechodném období, včetně předání operačního úkolu a zodpovědnosti mírovým silám OSN nebo jiné mezinárodní organizaci (např. EU) či domácím činitelům 63

v krizové oblasti. To umožňuje, aby vojenské síly mohly být staženy řízeným a organizovaným způsobem aniž by jejich vyvedení a odchod z prostoru, měl destabilizující vliv na další vývoj situace v daném regionu. Z národního pohledu při plnění úkolů a řešení nevojenských krizových situací na území ČR by tato fáze mohla znamenat např. předání úkolů složkám IZS/PČR nebo organizované ukončení plnění operačního úkolu. Hlavní aktivity Fáze: (1) Standardizovat plánovací proces a postupy pro předání odpovědnosti mezi vojenskými silami a ostatními mezinárodními nebo národními aktéry. (2) Minimalizovat rizika a negativní účinky na proces stabilizace krizové situace, které by mohly vzniknout v důsledku vyvádění a odchodu vojenských sil. (3) Zabezpečit koordinaci činnosti s hlavními činiteli na operační úrovni, kteří se nacházejí mimo rámec vojenské struktury NATO. (4) Zabezpečit řízení a dohled při procesu plánování vyvedení sil z prostoru operace. (5) Zvýšit schopnost poskytovat doporučení strategickému veliteli. (6) Zvýšit schopnost řídit a vést tvorbu Plánu operace (OPLAN). (7) Zvýšit interoperabilitu a spolupráci mezi velitelstvími na strategické, operační a taktické úrovni. (8) Maximalizovat logické a tvůrčí myšlení štábu s cílem zkvalitnit rozhodovací proces. (9) Zhodnotit výsledné z prostoru operace.

3.3

produkty

procesu

plánování

vyvedení

vojsk

Přístupy k budování požadovaných schopností

Zvládání uvedených činností v rámci hlavních scénářů a sub-scénářů popsaných v kapitole 2, vyžaduje vybudování takových základních schopností, které budou sloužit ke splnění stanovených úkolů jednotlivci a jednotkami a podpoří dosažení stanovených cílů. S ohledem na jednotlivé sub-scénáře mohou být u příslušníků

64

ozbrojených sil, jednotek nebo účelových uskupení (modulů) vyžadovány a tedy budovány a rozvíjeny např. tyto specifické schopnosti: Zvládání davu a usměrňování jeho postupu. Oddělování jednotlivců nebo skupin. Záchrana (vysvobození) jednotlivců nebo skupin. Vytažení jednotlivců z davu. Označení jednotlivců nebo skupin v davu. Rozptýlení davu. Zamezení vstupu osob do prostoru nebo oblasti. Zamezení vjezdu vozidel, vletu letadel nebo vplutí plavidel osob do prostoru nebo oblasti. Ochrana a doprovod jednotlivců a skupin. Eliminace jednotlivců a skupin. Eliminace (zničení, poškození apod.) vozidel, letadel (bezpilotních prostředků) nebo plavidel (ponorek). Eliminace (zničení, poškození apod.) infrastruktury a zařízení. Eliminace (zničení, poškození apod.) zbraní a vojenského vybavení; Ochrana infrastruktury a zařízení; Zajištění a ochrana komunikací a další. Všeobecným požadavkem aplikace těchto schopností by měla být snaha o dodržování pravidel nasazení síly, minimalizace civilních obětí a násilí vůči nekombatantům a zajatcům, nepoškozovaní zařízení civilní infrastruktury a dodržování mezinárodního válečného práva, úmluv a konvencí. Popsání základních aspektů, které ovlivňují tvorbu modulárních struktur, je možné vyjádřit v podobě navazujícího logického toku všech výše uvedených faktorů v následujících čtyřech diagramech. Obecné úvahy o hrozbách a jejich dopadech na bezpečnostní prostředí, jsou záležitosti široké a otevřené diskuze vrcholových politických a vojenských představitelů. Tyto úvahy se týkají způsobu jak zvládat krizi, přidělování zdrojů, stanovení omezení a určení veškerých nezbytných kroků k vyřešení problému. Projevy hrozeb jsou zpravidla viditelné jako dopady na prostředí, a jako takové naznačují potřebná preventivní opatření, která je nutno provést. Podle charakteru situace je pak přijato rozhodnutí o provedení vojenské operace k vyřešení problému. Jak je uvedeno na diagramu č. 1, převládající typy (druhy) operací jsou obdobné charakteru scénářů. Na základě charakteru operace, která bude provedena, jsou zřejmé nebo vyplynou související vojenské úkoly. 65

Každý typ operace vyžaduje splnění takových základních úkolů, které budou podporovat dosažení mezilehlých a konečných operačních cílů v souladu se strategickým konečným stavem. Existuje široký soubor vojenských úkolů, které jsou společné ve všech typech vojenských operací a kdy žádná specifická modulární struktura nemusí být vytvořena. V závislosti na měnící se povaze proměnných v operačním prostředí, může vzniknout požadavek na plnění i dalších specifických úkolů, které musí být provedeny, bez ohledu na předchozí určení jednotek pro ten který úkol. Pokud se zaměříme na stabilizační operace a operace na podporu míru, jak je uvedeno na diagramu č. 2, může existovat celá řada specifických úkolů a aktivit, jež jsou pro charakter těchto operací typické. Jejich splnění vyžaduje nasazení a použití vojenských jednotek se souvisejícími schopnostmi nebo vytváří požadavek na vznik nových schopností, které budou v rámci jednotek získány dodatečně. Zkušenosti z operací naznačují, že čím více aktérů v operačním prostředí se nachází, tím více operačních situací může vzniknout. Když je zřejmé, že specifická situace bude/může vyžadovat specifické schopnosti, velitel musí zabezpečit jejich dostupnost. Velitel může využít obecných schopností, které vlastní všichni členové jednotky a kombinovat je se specifickými schopnostmi, které zaručí provedení specifického úkolu. V případě, že tyto specifické schopnosti jednotky vybrané k provedení úkolu nevlastní, musí být zahájeno jejich generování, procvičování (zdokonalování) nebo získání od jiné jednotky, jak je např. znázorněno na diagramu č. 3. Požadované schopnosti (dovednosti) musí odpovídat očekávaným úkolům. Důkladná analýza operačního prostředí může indikovat, že určitý úkol bude vyžadovat provádění souběžných, následných, synchronizovaných a případně i doplňkových činností prováděných jednotkami v logickém sledu nebo nezávisle na sobě. Každá úloha nebo skupina úloh je pak přiřazena modulům, vzájemně spolupracujícím skupinám vojáků, plně vybaveným schopnostmi pro konkrétní úkol, jak je uvedeno na diagramu č. 4: Záchrana osob z chráněného objektu.

66

Diagram č. 1 – Vztah mezi hrozbou, scénářem a typem operace (Zdroj: Vlastní zpracování)

67

Diagram č. 2 - Zobrazení specifických úkolů v stabilizačních operacích a operacích na podporu míru (Zdroj: Vlastní zpracování) 68

Diagram č. 3 - Vztah schopností (dovedností) a předpokládaných úkolů v operaci (Zdroj: Vlastní zpracování) 69

Diagram č. 4 - Vztah specifických schopností a konkrétních modulů (Zdroj: Vlastní zpracování) 70

V této části kapitoly nabylo účelem popsat ucelený soubor úkolů a schopností s ohledem na tento učebnicový příklad. Dá se předpokládat, že rozptýlení davu, eliminace nepřátelských osob a/nebo skupin, ochrana a doprovod osob, zajištění a/nebo ochrana komunikací, na kterých zachráněné osoby budou přepravovány, a konečně jejich evakuace do bezpečí, jsou typickými úkoly pro tento druh operace. Jak již bylo uvedeno, může existovat požadavek na velmi specifické schopnosti, jež vojáci musí vlastnit, aby mohli rozehnat dav, od umírněného přesvědčování zvědavých civilistů až po brutální útok proti povstalcům. S konečnou platností, úkoly a související schopnosti se budou lišit.

71

72

SHRNUTÍ Požadavek tvorby a nasazení modulárních struktur úkolových uskupení vychází z dlouhodobého procesu transformace ozbrojených sil za účelem optimalizace jejich organizačních struktur a efektivního využití jejich potenciálu při plnění úkolů ve vojenských operacích. V souladu s přijatými závazky o zajišťování kolektivní obrany se od národních ozbrojených sil očekává příspěvek v podobě modulárních jednotek, které budou spolu s jednotkami aliančních partnerů a dalších spojenců vytvářet mnohonárodní úkolová uskupení. Je předpoklad, že tento závazek bude v podmínkách ozbrojených sil realizovatelný všemi jejími součástmi. Vytvořená úkolová uskupení budou složena z dílčích modulů se schopností samostatného nasazení a působení v rámci národních i mezinárodních společných operací. Variabilita sestavení těchto uskupení přináší možnosti efektivního využití dostupných zdrojů nejen lidských a finančních, ale i technických a materiálních. Pro vytvoření podmínek pro zavedení modulární struktury je nezbytné vytvoření teoretického základu a metodologického rámce využívání tohoto přístupu. Odborná publikace byla vytvořena s cílem objasnit východiska a popsat zásady a postupy tvorby modulárních struktur úkolových uskupení s ohledem na požadavky a předpokládaný charakter vojenských operací. Orgány odpovědné za plánování a přípravu sil do těchto operací tím dostávají nástroj pro účelné plánování a vytváření organizačních struktur, které budou schopny efektivně splnit požadovaný rozsah operačních úkolů. Zavedením postupů tvorby úkolových uskupení, prostřednictvím procesu operačního plánování a databáze vytvořených modulů, lze mít připraveny jednotky pro plnění úkolů v celém spektru operací.

73

74

POUŽITÁ LITERATURA [1]

AAP-6, Terminologický slovník pojmů a definic NATO (anglicky a francouzsky), Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, Praha, 2010. 452 s.

[2]

AAP-15, Slovník zkratek používaných v dokumentech a publikacích NATO, Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, odbor obranné standardizace, Praha, 2011. 347 s.

[3]

AJP-01 (D) Allied Joint Doctrine. NATO Standardization Agency, 2010. 130 s.

[4]

AJP-3(B) Allied Joint Doctrine For The Conduct Of Operations. NATO Standardization Agency, 2011. 120 s.

[5]

BALABÁN, Miloš, Oldřich KRULÍK, Vladimír KRULÍK, Jan LUDVÍK, Luděk MORAVEC, Antonín RAŠEK a Libor STEJSKAL. Proces prioritizace hrozeb pro tvorbu Bezpečnostní strategie České republiky. Obrana a strategie [online]. 15.6.2012, roč. 12, č. 1, s. 5-14 [cit. 2012-06-15]. ISSN 1802-7199. DOI: 10.3849/1802-7199.12.2012.01.005-014. Dostupné z: http://www.defenceandstrategy.eu/cs/aktualni-cislo-12012/clanky/proces-prioritizace-hrozeb-pro-tvorbu-bezpecnostni-strategieceske-republiky.html.

[6]

Capstone Concept for Joint Operations. Version 3.0, 15 January 2009, DoD USA. 49 s.

[7]

Comprehensive Operations Planning Directive. Allied Command Operations, Supreme Headquarters Allied Power Europe, Belgium, 2010, 407 s.

[8]

ČERNÝ, Jiří, LAFEK, Miloslav. Hlavní zásady operačního plánování v NATO (EU) a AČR, tvorba struktur úkolových uskupení do operací. Studie projektu obranného výzkumu STRUKTURA. Brno. 2011. 18 s. Ev.č. 81/9/14/20112994.

[9]

DUBEC, Radek. Analýza způsobů tvorby modulu a tvorby modulárních struktur úkolových uskupení. Studie projektu obranného výzkumu STRUKTURA. Brno. 2011. 35 s. Ev.č. 81/9/27/2011-2994.

[10] HRŮZA, Petr. Záměr zpracování programového produktu pro podporu způsobů a postupů tvorby modulárních struktur úkolových uskupení. Studie projektu 75

obranného výzkumu STRUKTURA. Brno. 2011. 19 s. Ev.č. 81/9/28/20112994. [11] JAROŠ, Vítezslav. NATO'S Operation Planning Process Management. In The 12th International Conference og Scientific Papers AFASES 2010. Brašov: 2010, 12, 27-34 s. ISBN: 978-80-7231-728-8. [12] Joint Vision 2020. Joint Staff DoD, Washington, D. C. 2000. 20 s. Dostupné z : http://mattcegelske.com/joint-vision-2020-americas-military-preparing-fortomorrow-strategy/ [cit. 2012-10-1]. [13] Kolektiv autorů. Bílá kniha o obraně. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – OKP MO, 2011. 168 s. ISBN 978-80-7278-564-3. [14] Kolektiv autorů. Doktrína Armády České republiky. 2. vyd. Vyškov : Institut doktrín VeV-VA, 2010. str. 108. [15] Kolektiv autorů. Dlouhodobá vize resortu Ministerstva obrany. 1. vydání. Praha: MO ČR, 2008. 19 s. [16] Kolektiv autorů. Operační plánování v NATO – podle principů společné spojenecké doktríny pro operační plánování AJP-5. 1. vyd. Vyškov : Správa doktrín VeV-VA, 2007. s. 57. [17] LAFEK, Miloslav. Popis základních informací procesu tvorby úkolových uskupení do operací v podmínkách Armády České republiky. Studie projektu obranného výzkumu STRUKTURA. Praha 2012. [18] PIKNER, Ivo; GALATÍK, Vlastimil; SPIŠÁK, Ján. Zásady tvorby operačních koncepcí. Brno: Univerzita obrany, 2010, 73 s. ISBN 978-80-7231-755-4. [19] PIKNER, Ivo; GALATÍK, Vlastimil; KRČMÁŘ, Miroslav. Nové přístupy k obrannému plánování v dlouhodobém horizontu: Scénáře a operační koncepce pro budoucí bezpečnostní prostředí. Vojenské rozhledy. (Czech Military Review.), 2011, sv. XX.(LII.), č. 2011-3, s. 23-28. ISSN 1210-3292. [20] Pub-100-52-01 Operační plánování v NATO podle principů spojenecké společné doktríny pro operační plánování AJP-5, Správa doktrín, Vyškov, AVIS Praha, 2007. 103 s. [21] Pub-53-01-3, Štábní práce v operacích, 2. část. Hlavní zásady tvorby stálých operačních postupů, operačních (bojových) dokumentů a hlášení. Vyškov: ŘeVD, 2008. 320 s.

76

[22] Rozkaz Ministra obrany č. 24/2010. Plánování činnosti a rozvoje v rezortu Ministra obrany. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2010. 10 s. [23] ŘEHÁK, David. Minimalizace rizik tvorby úkolových uskupení. Studie projektu obranného výzkumu STRUKTURA. Ostrava. 2011. 40 s., Ev.č. 81/9/13/20112994. [24] SPIŠÁK, Ján. Procesy operačního plánování. Studie projektu obranného výzkumu STRUKTURA. Brno (2012). 49 s. [25] SPIŠÁK, Ján. The Comprehensive Operations Planning Directive (COPD) – novelizovaná směrnice operačního plánování, In Vojenské rozhledy 2/2011, str. 65 – 68, ISSN 1210-3292.

77

78

SEZNAM A VYSVĚTLENÍ POUŽITÝCH ZKRATEK Zkratka

Anglicky

Česky

ACO

Allied Command Operations

Spojenecké velitelství pro operace

ACTREQ

Activation Request

Požadavek k zahájení činnosti

ADL

Allied Disposition List

AJP

Allied Joint Publication

Přehled (seznam) vyčleněných spojeneckých sil Spojenecká společná publikace

CD&E

Concept Development and Experimentation

Tvorba koncepcí a experimentování

CJSOR

Combined Joint Statement of Requirements

Stanovení společných mnohonárodních požadavků

CONOPS

Concept of Operations

Záměr operací

COPD

Comprehensive Operations Planning Directive

Spojenecká plánovací operační směrnice

EU

European union

Evropská unie

FAD

Force Activation Directive

Nařízení pro aktivaci sil

FORCEPREP

Force Preparation

Příprava vojsk

JFC HQ

Joint Force Command HQ

Velitelství spojeneckých společných sil

MC

Military Committee

Vojenský výbor

NAC

North Atlantic Council

Severoatlantická rada

NAD

National Armaments Director North Atlantic Treaty

Národní ředitel pro vyzbrojování Organizace

NATO

79

Organization

Severoatlantické smlouvy Systém řešení krizových situací NATO

NCRS

NATO Crisis Response System

NED

NATO effective date

NRF

NATO Response Forces

OPLAN

Operational Plan

Operační plán

OPORD

Operation Order

Operační rozkaz

PCJSOR

Provisional Combined Joint Statement of Requirements

Prozatímní požadavky na schopnosti

SACEUR

The Supreme Allied Commander Europe

Vrchní velitel sil NATO

SHAPE

Supreme Headquarters Allied Powers, Europe

Vrchní velitelství spojeneckých sil v Evropě

TOA

Transfer of Authority

Předání do podřízenosti

80

Datum nabytí platnosti v rámci NATO Síly reakce NATO

REJSTŘÍK

A

M

ACO, 25, 26, 30, 77

Military Committee, 24, 77

AČR, 7, 8, 9, 13, 27, 28, 30, 31, 32, 34, 35, 36, 37,

Modul, 9

38, 39, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 75

Modularita, 8

B

N

Bezpečnost, 10, 11, 12, 15, 16, 18

NAC, 24, 25, 26, 27, 32, 34, 35, 36, 39, 77

Bezpečností strategie, 11

NATO, 5, 6, 7, 8, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19,

Bezpečnostní hrozby, 10

21, 23, 24, 25, 26, 27, 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 39, 40, 41, 42, 45, 47, 48, 50, 52, 64, 75, 76,

C

77, 78 NCRS, 24, 25, 33, 78

CJSOR, 25, 26, 30, 36, 37, 39, 41, 44, 57, 58, 77

NGŠ, 28, 32, 35, 37, 43, 44, 45

CONOPS, 25, 30, 40, 41, 43, 44, 45, 49, 57, 58, 77

O E

Operace, 14, 16, 17, 20 Operační plánování, 27, 37, 38, 40, 42, 45, 47,

EU, 5, 7, 8, 11, 13, 14, 15, 16, 17, 21, 25, 27, 30,

51, 76

32, 34, 35, 36, 41, 47, 63, 75, 77

Operační scénáře, 19 OPLAN, 23, 24, 25, 26, 40, 41, 42, 43, 44, 45, 49,

H

60, 63, 64, 78

Hrozby, 3, 9, 10, 11, 13, 18, 50

ORBAT, 26, 27, 30, 31 OSN, 7, 11, 14, 15, 16, 17, 21, 63

K

Ozbrojené síly ČR, 13

Konflikt, 14, 20

P

Krize, 20, 23, 24, 25, 27, 31, 33, 35, 40, 47, 52 Krizové plánování, 24

P CJSOR, 25, 26, 27, 30, 31

81

S

Stabilizační operace, 15 Struktura úkolového uskupení, 9

SACEUR, 23, 24, 25, 26, 27, 40, 41, 52, 54, 78

Sub-scénář, 18

Scénář, 3, 12, 13, 14, 37, 76

T

SHAPE, 24, 25, 26, 30, 31, 32, 34, 35, 39, 50, 78 Schopnost, 7, 8

Tvorba sil, 25, 30

SOC MO, 31, 34, 38, 43, 44, 45

Tvorba úkolového uskupení, 9, 28, 37, 42, 44

SOPS MO, 31, 34

82

Radek DUBEC, Petr HRŮZA, Ján SPIŠÁK, Jiří ČERNÝ. Tvorba modulárních struktur úkolových uskupení

Recommend Documents