petr pudivítr tvorba z let 1985 až 2008

nem˚ uˇ zu b´ yt spisovatelem petr pudiv´ıtr tvorba z let 1985 aˇz 2008

2

Obsah Proˇ c nem˚ uˇ zu b´ yt spisovatelem. . . 1 Rozjezd 1.1 Doma . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Maminka . . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 Pˇr´ıroda . . . . . . . . . . . . . . . . 1.4 Plaván´ı . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.5 Darebák . . . . . . . . . . . . . . . . 1.6 Pˇr´ısn´ y tat’ka . . . . . . . . . . . . . . 1.7 Indiáni . . . . . . . . . . . . . . . . . ˇ 1.8 Skola . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.9 Boˇr´ıkovy lapálie . . . . . . . . . . . . 1.10 Zloˇcinec . . . . . . . . . . . . . . . . 1.11 Jak se hledaj´ı kl´ıˇce . . . . . . . . . . 1.12 Cesta moˇrem . . . . . . . . . . . . . 1.13 Veliké pˇra´telstv´ı - 1. d´ıl . . . . . . . . 1.14 Veliké pˇra´telstv´ı - 2. d´ıl . . . . . . . . 1.15 Bylo to jednou, bude to jednou . . . 1.16 Cesta mezi nebem a zem´ı . . . . . . . 1.17 Udatn´ y ryt´ıˇr s piráty . . . . . . . . . 1.18 V´ yprava do neznáma . . . . . . . . . 1.19 Svˇet muˇsket´ yr˚ u aneb velká záleˇzitost 1.20 Tajemstv´ı sochy z Vangrenburdu . .

v

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 1 1 2 2 2 3 3 4 4 5 6 6 9 16 18 22 23 30 33 38

2 V ml´ ad´ı 41 2.1 Countville . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.2 Podivná událost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 2.3 Invaze z minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 i

ii

OBSAH 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 2.15 2.16 2.17 2.18 2.19 2.20 2.21

Nesmrteln´ı Haurové . . . . . . . . . . . Kniha, nepˇr´ıtel ˇclovˇeka . . . . . . . . . Svˇet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzpom´ınáˇs? . . . . . . . . . . . . . . . Hledat lásku v kupce sena . . . . . . . surrealismus? . . . . . . . . . . . . . . Dialogy na 1995 . . . . . . . . . . . . . Zpovˇed’ platonicky zamilovaného . . . Rozpaky . . . . . . . . . . . . . . . . . Zmˇena plánu . . . . . . . . . . . . . . Oznámen´ı okresn´ıho u ´ˇradu v Popalc´ıch Maturitn´ı ples . . . . . . . . . . . . . . Hledaje . . . . . . . . . . . . . . . . . Kdo je lepˇs´ı neˇzli ty . . . . . . . . . . . Pˇriletˇeli mimozemˇst’ani . . . . . . . . . Fejeton do almanachu . . . . . . . . . . Zlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maturitn´ı projev . . . . . . . . . . . .

3 Uˇ z to jde :-) 3.1 Vyrobila jste mi ˇspatné d´ıtˇe, 3.2 Pˇrijde? . . . . . . . . . . . . 3.3 Jenom nˇekolik hrub´ ych chyb 3.4 Vˇeˇr´ıte? . . . . . . . . . . . . 3.5 Ukraden´ y svˇet . . . . . . . . 3.6 Dopisy . . . . . . . . . . . . 3.7 Podivná láska . . . . . . . . 3.8 Lidé? . . . . . . . . . . . . . 3.9 Pˇr´ıbˇeh . . . . . . . . . . . . 3.10 Pole . . . . . . . . . . . . . 3.11 Divná spoleˇcnost . . . . . . 3.12 Babiˇcka . . . . . . . . . . . 3.13 Herec . . . . . . . . . . . . . 3.14 Zachytili jsme duˇsi . . . . . 3.15 Experiment . . . . . . . . . 3.16 V cele . . . . . . . . . . . . 3.17 Prapodivné usvˇedˇcen´ı . . . .

sleˇcno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

88 99 111 112 112 113 113 115 115 116 117 118 118 119 120 120 121 122

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . .

123 123 125 127 129 132 134 135 137 138 140 141 142 146 147 151 155 157

OBSAH 4 Popad´ an´ı dechu 4.1 Kontakt . . . . . . . . . . . . . . 4.2 Nemocn´ı lidé . . . . . . . . . . . 4.3 Kvantov´ y muˇz . . . . . . . . . . . 4.4 Pramen . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Standa, 17 . . . . . . . . . . . . . 4.6 Alenka, Král´ık a hodiny . . . . . ˇ ek, kter´ 4.7 Clovˇ y ˇslapal po st´ınech . . 4.8 Zpráva . . . . . . . . . . . . . . . 4.9 Dobrodruˇzstv´ı svˇetluˇsky Amálky 4.10 St´ın . . . . . . . . . . . . . . . . 4.11 The Message . . . . . . . . . . . .

iii

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . .

159 159 161 165 170 180 187 189 192 196 198 206

5 A jeˇ stˇ e pˇ r´ıdavek. . . 211 5.1 Podivn´ y pˇr´ıpad Adama Plaˇsila . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

iv

OBSAH

Proˇ c nem˚ uˇ zu b´ yt spisovatelem. . . Rozhodl jsem se vydat tuto kn´ıˇzku jako u ´plné, koneˇcné a dále nerozˇsiˇrovatelné svˇedectv´ı o tom, ˇze jako spisovatel stoj´ım za starou baˇckoru. Kdysi dávno jsem se rozhodl, ˇze nˇekdy takovou kn´ıˇzku vydám. A posledn´ı dobou mˇe velmi trápilo, ˇze svého slibu nedostoj´ım. Prostˇe jsem se vnitˇrnˇe uˇz´ıral. Nakonec mi svˇedom´ı dalo jasn´ yu ´kol – máˇs pˇred sebou krásné letn´ı prázdniny, dokonˇci v nich tuhle kn´ıˇzku. Trestem by bylo, ˇze bych ji uˇz nikdy nedokonˇcil. V´ yhrou by bylo to, ˇze se budu moct chlubit svázanou publikac´ı ˇspatn´ ych i dobr´ ych literárn´ıch pokus˚ u – ˇr´ıkám jim: pokusy o to dokázat, ˇze to opravdu nejde. Kn´ıˇzka je na svˇetˇe a já bych rád vˇsechny ˇctenáˇre varoval: Kdyˇz se pod´ıváte na ˇcasové rozpˇet´ı, ve kterém vznikaly vˇsechny pokusy, mus´ı vás to trochu odradit. A to je správnˇe. Nen´ı moˇzné pˇreˇc´ıst vˇsechno, protoˇze nˇekteré v´ ytvory vznikly v dobˇe, kdy jsem na nˇejaké skvostné umˇen´ı nemˇel ani pomyˇslen´ı. Zkuste neˇc´ıst vˇsechno a pod´ıvejte se jen na to, co vás na prvn´ı, nebo snad na druh´ y pohled zaujalo. Schválnˇe neuvád´ım u ˇza´dného literárn´ıho pokusu vˇek, ve kterém jsem danou vˇec psal. Vˇse je ˇrazeno témˇeˇr chronologicky, a tak si jistˇe správn´ y vˇek dopln´ıte sami. ”Knihy”, které jsem psal jeˇstˇe na základn´ı ˇskole, byly vˇetˇsinou bohatˇe ilustrovány. Ilustrace jeˇstˇe mám u sebe, ale do této knihy jsem je nedával. Byla by tˇrikrát, moˇzná ˇctyˇrikrát tlustˇs´ı. Obrázky jsou tedy jen tam, kde je to bezpodm´ıneˇcnˇe nutné. Mnoho vˇec´ı vznikalo proto, ˇze jsem je chtˇel nˇekomu vˇenovat, nˇekomu nˇeco napsat. Doufám, ˇze kaˇzd´ y z vás, pro koho vznikaly dané kusy, si na mne v dobrém vzpomene, a ˇze se vrát´ı zpátky do doby, kdy jsem je psal. Dˇekuju vˇsem, kteˇr´ı mˇe inspirovali k napsán´ı tˇreba jen jediné vˇety. Aˇc jsou mezi vámi

vi

ˇ NEMU ˚ZU ˇ BYT ´ SPISOVATELEM. . . PROC

lidé mi bliˇzˇs´ı a lidé vzdálenˇejˇs´ı, háˇzu vás do jednoho pytle. Vám vˇsem je vˇenována tato kniha. Kniha, která sice ˇr´ıká, proˇc nem˚ uˇzu b´ yt spisovatelem, ale netvrd´ı, ˇze bych v psan´ı nˇekdy pˇrestal. Uˇz zanedlouho zaˇcnu vytváˇret dalˇs´ı a dalˇs´ı pov´ıdky, které by mohly vyj´ıt zase za dalˇs´ıch 23, moˇzná zaokrouhlenˇe 25 let. To uˇz mnˇe bude pˇres padesát, a kdyˇz uˇz nˇeco vydám, rozhodnˇe to bude stát za to. Vˇzdyt’ budu v nejlepˇs´ım spisovatelském vˇeku. Ha, ha, ha.

Pud’a srpen 2008

Kapitola 1 Rozjezd 1.1

Doma Máme si pˇeknˇe hrát, a já si postavil hrad. Moje sestˇriˇcka ale zasmála se nemile a ˇsup a hrad je pryˇc. Vˇsak jeˇstˇe uvid´ıˇs!

1.2

Maminka Ráno vstává do práce, cel´ y den je ve ˇskolce, a tam dˇeti ji hned zlob´ı, v˚ ubec taky nej´ı, a kdyˇz pˇr´ıde z práce, chce si lehnout sladce, ale zase velká práce, nejde a nejde to tak sladce, jak si to maminka myslela. Tak dˇeti ˇsup a ˇsup do práce, a maminka si lehne sladce.

2

1.3

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Pˇ r´ıroda Slunce sv´ıt´ı, sv´ıt´ı, sv´ıt´ı, od nˇej potom roste kv´ıt´ı. Tráva hezky zakrátko, zazelená mocnˇe, a to malé poupátko bude záˇrit lesknˇe.

1.4

Plav´ an´ı Um´ım plavat jako ryba, ale ne perfektnˇe, zkus´ım plavat hezky sviˇznˇe, moˇzná mnˇe to pude.

1.5

Dareb´ ak Kluk si zapl televizor, je tam krásn´ y program, ale ˇze tam nen´ı dozor, zkusil nˇeco udˇelat. Jeho malá sestˇriˇcka ´ JANICKA, ˇ jménem PILNA vypla mu ten televizor, a ˇze mu tam nesm´ı dozor, nedal si tak hezky pozor. Rozpˇráhl se rukou silnou a sestˇriˇcku JANU PILNOU praˇstil do té hlaviˇcky. Chudák hlava sestˇriˇcky.

ˇ ÍSNY ´ TATKA ˇ 1.6. PR

1.6

Pˇ r´ısn´ y tat’ka Tat’ka pˇriˇsel z práce, vypadal moc pˇr´ısnˇe, neotravoval jsem radˇsi moji malou Radku. A kdyˇz tat’ka odeˇsel, rozdovádˇel jsem se, dal jsem Radce na pusu svoji milou facku. Radka zaˇcla ˇrvát, ˇze jsem j´ı dal facku, pˇriˇsel tat’ka dom˚ u, uvidˇel tam Radku. Dostal jsem pak náˇrez, uvidˇel jsem tanec ´ SVATEHO VÍTA.

1.7

Indi´ ani Na pol´ıch maj u ´rodu, neznaj v˚ ubec nudu, cel´ y den si dˇeti hraj´ı, velc´ı dokonce i mal´ı. Jezd´ı si na velk´ ych kon´ıch, ale u nás jeˇstˇe ne. Naveˇcer se jdou rozlouˇcit, s jejich velkou mámou, a kojoti po préri´ıch k tomu hezky vyjou.

3

4

1.8

KAPITOLA 1. ROZJEZD

ˇ Skola Byla ˇskola maliˇcká, a v n´ı jedna tˇr´ıda, a tam kaˇzdá holˇciˇcka chodit musela. A v té tˇr´ıdˇe maliˇcké, pan uˇcitel mal´ y, dˇeti si tam psaly, aˇz se poˇcmáraly.

1.9

Boˇ r´ıkovy lap´ alie

Ve ˇ skole - kapitola 1 Probudil jsem se a bylo ráno. Maminka mˇe vˇzdy budyla ale dnes mˇe zdbudil bud´ık. Kdyˇz sem ˇsel do ˇskoly prodejna do které jsem chodil ráno pro l´ızátko byla zavˇrená. Byla to ˇskoda protoˇze sem to l´ızátko vˇzdycky l´ızal v prvn´ı hodinˇe m´ısto uˇcen´ı. Takˇze dneska se budu muset uˇcit i prvn´ı hodinu. Prvn´ı hodinu bylo kreslen´ı a nikdo nemˇel pastelky kromˇe mˇe tak sem dal kaˇzd´ ymu ˇzlutou pastelku. Kdyˇz sem ˇsel ze ˇskoly PRODEJNA byla otevˇrená, ale já jsem l´ızátko nepotˇreboval. Moji kamar´ adi - kapitola 2 Pavel, Jirka, Aleˇs a Václav sou moji kamarádi já jsem Boˇr´ık. Jsem hroznˇe rád ˇze mám kamarády. Jsou hroznˇe hodn´ y. A proˇc sem vám je pojmenoval? Protoˇze uˇz dlouho nem˚ uˇzu vydrˇzet to zadrˇzet no a tak sem vám to ˇrekl no. A co na tom je. ˇ Í ZAC ˇ ÍNA ´ MOJE DOBRODRUZSTV 1 kapitola - Lap´ alie zaˇ c´ınaj´ı Ve ˇskole zaˇcal boj my kluci proti holkám. Holky kˇriˇceli, piˇstˇely, jeˇcely, p´ıskali (v naˇsem vyprávˇen´ı holky um´ı p´ıskat) a ten ˇrev dol´ıhal aˇs do sborovny. Tak se stalo ˇze zaˇcala pana uˇcitele bolet hlava aˇz s toho nevydrˇzel a veˇsel do tˇr´ıdy Holky tet’ byly jako beránci, v okamˇzen´ı nám pˇrestali tahat vlasy. Jako ˇ kluk sem byl slaboch ale tet’ mám s´ılu jako OICETRHENT A VINETOU.

ˇ 1.10. ZLOCINEC

5

Kdyˇz sem ˇsel ze ˇskoly vydel sem na mé prodejnˇe jeˇstˇe jeden nápis, stálo tam: ˇ – ZV ˇ ÍKACKA ˇ ´ NOVINKA PRO DETI PUPU S OBRAZKEM. ˇsel jsem si to PUPU koupit a za vobrázek sem mˇel opici která se houpala a houpala a pod n´ı byl medvˇed a nevyditeln´ y obrázek byl jak na nˇej spadla. Jak sem pˇriˇsel dom˚ u rodiˇce jeˇstˇe nebyly doma. 2 kapitola - Jak JSEM zachr´ anil t´ atu a m´ amu Bylo my divné ˇze nejsou doma, a protoˇze mi byla dlouhá chv´ıle tak sem usnul. Zdálo se mi jak lupiˇci ukradli tátu a mámu. Ale táta sv´ıtil baterkou aby je naˇsli, naˇsly jenom tátu. Tat’ka vyprávˇel ˇze mámu odnesly do naˇseho domu a tam j´ı prej upeˇcou. Tak sme tam spˇechali a uˇz by ji upekly, kdyby nebylo nás. mámu sme jim ˇ ´ ˇ vzaly a tak sme zv´ıtˇezili NAD LUPICEMA MAMY A TATULDY

´ Í, ALBATROS, Pro malé dˇeti 1. VYDAN tato kn´ıˇzka byla malá avˇsak dále napsáno kn´ıˇzky od vojtˇecha steklaˇce: ˇ A SPOL. ALES MIREK A SPOL ˇ Í KNÍZKY ˇ ´ JINAC OD JINYCH AUTOR˚ U JSOU TITO ´ SOVY ˇ ´ MIKULA PATALIE ˇ ÍKOVY LAPALIE ´ BOR NASCHLEDANOU

1.10

Zloˇ cinec

pˇr´ıbˇech který se opravdu stal Vˇ cera r´ ano to probˇehlo bez ˇzádn´ıch podm´ınek. Normálnˇe. To si misl´ım scela dobˇre. Sme se koupaly a opalovaly jsme se. Potom sme ˇsly dom˚ u na obˇed. Po obˇedˇe sme se zase koupaly. Krom toho ˇsla Radka (já jsem Petr) nakoupit. Veˇcer jsme ˇsli dom˚ u a spalisme. Ráno sme se probudili. . . Ukraden´ a hadice Ráno sme ˇsly zase ven. Opalovaly sme se. Brzy ráno strejda kropil schody. Kropil je kropic´ı konviˇckou. To nám bylo divné, protoˇze máme hadici. Po obˇedˇe tat’ka zjistil ˇze nemáme hadici. Misme mu taky vyprávˇeli jak sme to vydˇeli. Urˇcitˇe to byl nˇejak´ y zloˇcinec z bytovek.

6

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Z´ ahada troˇ sku vyˇ reˇ sena Musel to b´ yt nˇekdo z bytovek ˇrekl tat’ka. Teta skoro plakala. Mamka donesly kafe, troˇsku si popov´ıdaly vyprávˇely a mysme nic nezaslechly. Dopaden´ı zloˇ cina Ráno sme naˇsli VB oni lupiˇce chytli a bylo po vˇsem. KONEC Moˇzná ˇze to byl jenom sen.

1.11

Jak se hledaj´ı kl´ıˇ ce

Byl pátek. Po pátku sobota, nedˇele, pondˇel´ı. . . aˇz byl ˇctvrtek. A ten ˇctvrtek to byl m˚ uj neˇst’astn´ y den. Po odpolku (tedy po odpoledn´ım vyuˇcován´ı) jsem stratil kl´ıˇce. Hledal jsem je v trávˇe, ve ˇskole, no prostˇe vˇsude. Hledal ˇ jsem dom˚ jsem asi jednu a p˚ ul hodiny. Sel u. Byl jsem sklaman´ y. Ve dveˇr´ıch (doma) jsem potkal tat’ku. Kdyˇz jsem mu vˇsechno ˇrekl, pov´ıdal: ”P˚ ujdeme se na trávn´ık jeˇstˇe pod´ıvat a z´ıtra ˇrekneˇs soudruˇzce uˇcitelce jestli je nenaˇsla.” Samozdˇrejmˇe jsme na trávn´ıku nic nenaˇsli. Byl jsem smutn´ y. Ale pˇr´ıˇst´ı den jsem se zeptal soudry a ona vytáhla odnˇekud moje kl´ıˇcky a ˇrekla: ”Nejsou tvoje?” PS: K této kn´ıˇzce Petr Pudiv´ıtr psal nˇejakou kn´ıˇzku né aˇz (jako tˇreba v téhle kn´ıˇzce) nep´ıˇse ˇze jak dostal kl´ıˇcky nazpátek, ˇze se nevrac´ı dom˚ u. U nˇejak´ ych román˚ u to je jeho zvykem. Nohejl Tato kn´ıˇzka byla ocenˇena zlatou medajl´ı v roce 1986 ˇ ˇ CT ˇ ETE ˇ ˇ ˇ ˇ ÍCI K TOTUTO KNÍZKU PRE I DETEM A NEZAPOMENTE R ´ ´ ´ ˇ ´ ´ ˇ ´ MEˇ MU: O PRAZDNINACH PRVNI MESIC VYJDE OHNICEK, DRUHY ´ ´ ˇ ˇ ´ ˇ SIC VYJDE OHNICEK. TAK NEZAPOMENTE OHNICEK.

1.12

Cesta moˇ rem

Cesta moˇ rem - 1. d´ıl ’ Vlád a a Pep´ık jsou dva kluci kteˇr´ı spolu proˇz´ıvaj´ı sousta zaj´ımav´ıch pˇr´ıbˇeh˚ u. Jednou jim pom˚ uˇze náhoda ˇci jim nˇekdo pom˚ uˇze. Katka a Radka spolu také kamarád´ı ale nekamarád´ı s klukama, podle nich totiˇz jsou prasata.

ˇ 1.12. CESTA MOREM

7

Vlád’a pˇriˇsel za Pét’ou (to je taky jejich kamarád) a ukázal mu sv˚ uj model ponorky ˇc´ıslo 899 nahoˇre mˇela ˇspici a dole kuˇrec´ı noˇzky byla na baterie. Potom ˇsel Pét’a za Pep´ıkem a vyprávˇel mu jak mu Vlád’a ukazoval ponorku která mˇela ˇc´ıslo 899. Katka a Radka si obyˇcejnˇe hrajou s koˇcárama na tátu a mámu. Mámu dˇelá Radka a tátu Katka. Jejich d´ıtˇe dˇelá bud’to Aniˇcka (Aniˇcka je Katˇcina sestra) nebo panenka. Kdyˇz si Radka a Katka nemaj´ı s k´ ym hrát, tak se but’ d´ıvaj na televizi, nebo poslouchaj´ı co si kluci pov´ıdaj´ı. A tak se stalo ˇze jak jsme navˇst´ıvily kluky tak nás poslouchali a tak v´ı ˇze Vlád’a má ponorku ˇc´ıslo 899. Kluci vlastnˇe bojuj´ı proti holkám, protoˇze tenkrát jim zatahali za vlasi a t´ım skonˇcili. Holky se tˇreba m˚ uˇzou na televizi tˇreba do p˚ ul desát´ y, ale mi vˇzdycky mus´ıme j´ıt spát hnet v 8 hodin. Je to straˇsná otrava. Kdyˇz uˇz byly velc´ı tak se dohodly ˇze postav´ı doopravdickou ponorku. Dlouho svaˇrovali, ˇsroubovali, pˇripravovali a vybavovali se. Aˇz jednou dokonˇcily ponorku. Naˇsly si moˇre a spustili se na cestu. Prvn´ı plavby byla na u ´rovni. Jejich vˇeci si zapsali: 3 seˇsity, prádlo, 3 l˚ uˇzka, 3 tuˇzky, 2 psac´ı stoly, psac´ı potˇreby, 2 soudky prachu st., 2 lovecké puˇsky, 2 opakovaˇcky, 800 náboj˚ u, 3 vys´ılaˇcky, ˇsic´ı potˇreby, kuchyˇ nské p., j´ıdlo. Pét’a pozoroval moˇrské ˇzivoˇcichy. V dálce uvidˇel dokonce chobotnici. I ˇzraloka, ale malého. Dále vitáhli s´ıt’ aby mohly chytit nˇejaké ryby. Udˇelali si j´ıdeln´ıˇcek. Mˇeli zásobu potravin: mouka, s˚ ul, cukr, 400 housek, 8 boch. chleba, máslo, s´ yry, ryby, mléˇcné p., mléko, 80 soudk˚ u vody, pivo, m´ıdlo. Mˇeli také kvˇetiny. Druhy: kaktus, lilie, tulipán, sedmikráska, rozrazil. Druh´ y den mˇeli dost potravi. Ale co to nefungovala pˇredn´ı páka. To je náˇs konec! Ale nebyl. Právˇe byly u pevniny. Vynoˇrili se a na ostrovˇe ponorku spravili. Pustili se do dalˇs´ı plavby. Chytali ryby, rybky, rybiˇcky, aˇz toho mˇeli dost. Cesta moˇ rem - 2. d´ıl Jeli oceánem ale museli zase naˇcerpat vzduch. A proto se vynoˇrily, ale hned vedle nich byla pirátská lod’. Co mˇeli dˇelat, kdyˇz mus´ı z˚ ustat vynoˇreni dokud nenaˇcerpaj´ı vzduch. Ale naˇstˇest´ı piráti spali. V klidu se ponoˇrili a jeli dál. Ale jakoby. Ta lod’ je vydˇela a jela za nimi. Vtom s pirátskou lod´ı nˇeco drklo a vˇsichni kdo byli v lodi, spadli do moˇre. Ponorka se vynoˇrila a na

8

KAPITOLA 1. ROZJEZD

n´ı byl jeden ˇclovˇek. Nebyl to pirát byl to asi zajatec. Vzali ho a odnesli do kabiny. Kdyˇz mohl mluvit, ˇrekl: ”Budu vám vyprávˇet sv˚ uj pˇr´ıbˇeh.” ”To jsme v pˇr´ıstavu Tockondu udˇelali novou lod’. A tak jsme se chtˇeli plout tak jsme na tu lod’ vstoupili a jeli jsme. Jenˇze nás pˇrepadli piráti. Vˇsechny pobili kromˇe mˇe a vzali si mˇe na jejich lod’. No a vi jste mˇe ˇ zachránili.” Domluvil. ”Ale mi jsme na tu pirátskou lod’ nestˇrelili.” Rekli vˇsichny tˇri na jednou. Bylo to zaj´ımavé. Nikdo na tu lod’ nestˇrelil tak jak mohla vybuchnout. Dali si obˇet a mˇeli odpoˇcinek. Kluci se o holky v˚ ubec nestarali. Misleli si ˇze na nˇe vyzráli. Ale holky ˇci uˇz dámy si vzali lod’ a jedou za nimi. Ale kluci to nev´ı. Uˇz ta prvn´ı záhada byla kluk˚ um povˇedomá. Vynoˇrili se a v dálce uvidˇeli lod’. Bylo to zaj´ımavé. ˇ by holky pluly za nimi a tu stˇrelu sp˚ Ze usobili oni? Ale to na obzoru nebyla ˇzádná lod’. A lod’ tak daleko nedostˇrel´ı. A jak je vydˇeli. Cesta moˇ rem - 3. d´ıl A tak se stalo ˇze ta lod’ s ponorkou srazila a tˇri dámy vstoupili do ponorky. Rozeznali své nepˇrátele, ale spˇrátelili se, dámy jim pr´ y budou vaˇrit ukl´ızet a prát. ”To je dobˇre.” ”Co je dobˇre.” ”Noˇze nám budete ukl´ızet a vaˇrit mi jsme totiˇz ˇctyˇri vy jste tˇri a to je ˇ dohromady sedm takˇze vy se staráte o sedm lid´ı.” Rekl Vladislav. ”Tak na ˇ to jsme nepomysleli.” Rekli dámy Radka, Katka a Aniˇcka, ”chceme vstoupit spátky na lod’.” ˇ ”Bohuˇzel jsme dva kilometry od lodˇe.” Rekl ten troseˇcn´ık jménem Jim. ”To je straˇsné” ˇrekli dámy. Ale to uˇz pˇriˇsel Pep´ık a ˇrekl: ”dva kilometry ujede za dvˇe minuty, zaj´ımavé.” Pˇrestali pov´ıdat. Slyˇseli hlas jako kdyby to byl kapitán. Vynoˇrily se a pˇred nimi stála dalˇs´ı pirátská lod’. Dalˇs´ı v´ ystˇrel a pirátská lod’ vybouchla. Takˇze to nemohly b´ yt ani dámy, které by v´ ystˇrel udˇelaly. Jeli dále a nemˇeli najednou mapu nevjedˇeli kam maj´ı jet. I zajeli na ostrov. O skalisko se tam ponorka rozbila. Vytáhli vˇeci z ponorky a naˇsly jeskyˇ n. Ubydleli se tam, ale hodnˇekrát vspom´ınali na svou vlast. Ten ostrov byl sopeˇcného p˚ uvodu. Uprostˇret tohoto ostrova byla sopka. Najednou se nˇeco zatˇra´slo a vybouchlo a zaˇcalo to. Sopky s´ ypjeli, hekaly aˇz to nemohly vydrˇzet a spustily lávu (láva je ˇzlutá tekutina která teˇce

´ PR ˇ ATELSTV ´ Í - 1. DÍL 1.13. VELIKE

9

sprostˇred sopky) která zatopila u ´dol´ı. Vˇse se zatˇra´slo a vybouchlo vˇse i naˇsi troseˇcn´ıci vylétli do vzduchu. Najednou vˇse pˇrestalo a z velkého ostrova byl mal´ y ostr˚ uvek. Na kterém byly naˇsi troseˇcn´ıci. Najednou Jim vstal pod´ıval se na moˇre a ˇrekl:” Ducnotn, moje lod’” a omdlel. Za chv´ıly se octly v Ducnotnu a jeli dom˚ u doma ve své vlasti je kaˇzd´ y znal. Byly rádi ˇze jsou doma ve své vlasti ve svém domovˇe. A po nich z˚ ustala jenom tyhle tˇri d´ıli Cesty moˇrem.

1.13

Velik´ e pˇ r´ atelstv´ı - 1. d´ıl

1 - Johns Carweli Hust´ ym pralesem kráˇc´ı skupina lovc˚ u. Tˇri bˇeloˇsi se sv´ ymi otroky. Jeden z nich vˇsak nemá nic kromˇe dvou puˇsek na svém rameni. Asi nemá rád poddanstv´ı. Jsou to lovci orchidej´ı. Tˇech krásn´ ych kvˇet˚ u z Ameriky. Bˇeloch, kter´ y má ty dvˇe puˇsky, se jmenuje Johns. Ben Johns Carweli. A najednou. Zrovna u nich to zaˇrvalo straˇsn´ ym jaguáˇr´ım ˇrevem. Ben to vidˇel. Malé d´ıtˇe, strachy skrˇcené a pˇred n´ım jaguár. Pán prales˚ u! ’ Stiskl spouˇst . Podruhé, potˇret´ı. Jaguár klesá k zemi a d´ıtˇe, celé vyplaˇsené ránami z puˇsky padá zachránci do náruˇce a celé ˇst’astné mu dává sv˚ uj náhrdeln´ık. Ben neumˇel indiánˇstinu, ale druz´ı bˇeloˇsi ano. ”Hej, Bene,” pov´ıdá Leklain Benovi, ”cos to naˇsel?” ”D´ıtˇe, copak nevid´ıˇs?” ”Hej, Kadˇzi, propust’ otroky. Uˇz p˚ ujdeme pˇeˇsky.” Malá holˇciˇcka je potom dovedla k indiánskému kmeni. 2 - Hadˇ ziho zrada, staˇ riˇ ck´ y Leklain Kdyˇz pˇriˇsli do tábora, Hadˇzi se zeptal, kde by naˇsel náˇceln´ıka. ”Tam,” ukazovali indiáni. ”Co chceˇs,” pravil náˇceln´ık. ”Ti lidé co jdou se mnou tvoji dceru nezachránili,” na to Hadˇzi, ”to já. Oni, kdyˇz ji uvidˇeli, ˇrekli: ’Necháme ji napospas tomu jaguárovi, to bude lepˇs´ı.’” Mezit´ım co drˇzeli Leklaina a Bena ve vazbˇe nauˇcil se Ben plynule indiánsky. Pˇri soudu:

10

KAPITOLA 1. ROZJEZD

”Já náˇceln´ık indiánského kmene Leonx˚ u prohlaˇsuji, ˇze staˇriˇck´ y Leklain a Ben Johns Carweli budou upáleni pˇri z´ıtˇrejˇs´ım ohni svobody.” A v tom vytáhl Ben náhrdeln´ık, kter´ y mu dcera náˇceln´ıka dala. Kmen uˇzasl. 3 - Potrest´ an´ı lh´ aˇ re ´ vykˇrikl pˇrekvapen´ ”O,” y náˇceln´ık. A cel´ y rod byl pˇrekvapen. ”To tys zachránil moji dceru?” ”Já. A m˚ uj star´ y pˇr´ıtel je taky nevinen.” A náˇceln´ık se pod´ıval na Hadˇziho: ”Budeˇs upálen dnes na hranici pˇri ohni svobody.” Uˇz od rána indián uprostˇred tábora pˇrichystali velikou hranici a vedle ˇ mal´ y oheˇ n. A nadeˇsel slavnostn´ı veˇcer. Clenov´ e staˇreˇsin˚ u rozdˇelali oheˇ n a sesedli se kolem menˇs´ıho. Pˇrivedli i Hadˇziho, zrádce. Postavili ho doprostˇred hranice a zapálili. Cel´ y obˇrad trval pˇres dvˇe hodiny. Popel zrádce vhodili do ˇreky. 4 - Sezn´ amen´ı Uˇz od zaˇca´tku se Benovi l´ıbil mladˇs´ı indián, syn náˇceln´ıka. Husté, hnˇedavé vlasy a pˇra´telsk´ y obliˇcej. Po obˇradu se seznámil. Jmenoval se Sarnel. Ben si usmyslel, ˇze se Sarnelem z˚ ustane. Sloˇzili pˇr´ısahu. Kaˇzd´ y si natrhl na své ruce ˇz´ılu a krve spojili. Tento ”lahodn´ y” nápoj pak vypili. Leklain jako ”otec” Bena si velice dobˇre rozumnˇel se star´ ym náˇceln´ıkem. Brzy si zaˇcali tykat. I kmen mˇel dva bˇelochy velice rád. ´ 5 - Utok Jednou si Leklaina zavolal náˇceln´ık a ˇrekl mu: ”Uˇz po dlouhá stalet´ı tráp´ı náˇs kmen bˇeloˇsi. Dostal jsem zprávu, ˇze má b´ yt za t´ yden m˚ uj tábor srovnán se zem´ı. Budete bojoval proti bˇeloch˚ um?” ”Proˇc ne,” odpovˇedˇel Leklain. Cel´ y t´ yden si indiáni chystali zbranˇe. Luky, ˇs´ıpy a jiné primitivn´ı zbranˇe. A nadeˇsel ten den. U táboˇriˇstˇe byla u ´ˇzina hor. ”Tudy mus´ı proj´ıt,” rozhodl náˇceln´ık. Ale Leklain ˇrekl: ”Ale m˚ uˇzou pˇrij´ıt i druhou stranou.” ”To je moˇzné.” ”Oˇcekávejme tedy u ´tok z obou stran.” ”No ale co udˇeláme?”


11

”Na kaˇzd´ y kopec rozdˇel´ıme skupiny. Kamen˚ u je tam dost. Jednoduˇse je ukamenujeme!” Na jedné stranˇe kopce byl Sarnel a na druhé Ben. Na dalˇs´ım kopci byl Leklain a star´ y náˇceln´ık. ”Támhle pˇrij´ıˇzd´ı,” zvolal Sarnel. A opravdu. Dusot kopyt a váleˇcn´ y kˇrik je prozradil. 6 - Smrt star´ eho n´ aˇ celn´ıka ”Pˇripravte se,” zvolal Ben. ”Ted’.” Hromady val´ıc´ıch se kamen˚ u zasypávaly statné bojovn´ıky ciz´ıho kmene. Vtom ve vzduchu zasviˇstˇel jedovat´ y ˇs´ıp a zabodl se náˇceln´ıkovi Leonx˚ u do rytmicky buˇs´ıc´ıho srdce. Ben i Sarnel rychle pˇrispˇechali k um´ıraj´ıc´ımu. Mezit´ım se mezi kameny nikdo neozval. I kdyˇz bylo ciz´ı vojsko zasypáno i s náˇceln´ıkem, nikdo nev´ yskal. Star´ y náˇceln´ık zemˇrel. Dlouho byl Sarnel venku, aˇz do noci. Nemohl vˇeˇrit tomu co se stalo. 7 - Zvolen´ı nov´ eho n´ aˇ celn´ıka, ale sp´ıˇ se n´ aˇ celn´ık˚ u Hned druh´ y den se pˇripravoval pohˇreb i slavnost najednou. Leklain ˇsel po pohˇrbu do svého stanu. Nemohl se na to d´ıvat. Cel´ y kmen pak zajásal. Bodejt’ ne. Zaˇcala slavnost. Slavnost nového náˇceln´ıka. Zvolit nového náˇceln´ıka vol´ı staˇreˇsinové rodu. Rada staˇreˇsin˚ u zvolila nˇekolik náˇceln´ık˚ u. Prvn´ı náˇceln´ık je Sarnel. Má na to právo. Druh´ y je Ben. Bude pˇremlouvat a pomáhat nám proti bˇeloch˚ um. A tˇret´ı je Leklain, star´ y náˇceln´ık ho mˇel nejv´ıce rád. ˇ 8 - Zeleznice Druh´ y den ˇsel Sarnel s bojovn´ıky lovit velikého statného bizona, aby mˇel rod co j´ıst. Vtom spatˇrili b´ılé muˇze, jak ukazuj´ı na mapˇe nˇejaká m´ısta. ˇ Sarnel se pˇripl´ıˇzil bl´ıˇze a slyˇsel: ”Tak se do toho chlapy dejte. Zeleznice mus´ı b´ yt brzo hotová. Já zat´ım zajedu k ˇserifovi. Rozumnˇeli?” Okamˇzitˇe se vrátili zpˇet do táboˇriˇstˇe. ”Kde je Ben?” zeptal se Sarnel Leklaina. ˇ pro vodu.” ”Sel Sarnel pˇrispˇechal k Benovi a zvolal: ”Bratˇre. Bˇeloˇsi tu chtˇej´ı postavit ˇzeleznici.” ”Kde?”

12

KAPITOLA 1. ROZJEZD ”U u ´dol´ı stáda bizon˚ u.” ”Kdy?” ”Má b´ yt postavena co nejdˇr´ıve. Je pro ˇserifa.”

9 - Pl´ an ”Já rad´ım po dobrém,” rozhodl Ben. ”Dobˇre. Z´ıtra p˚ ujdeˇs do mˇesta za ˇserifem. Zkus´ıˇs ho pˇremluvit,” rozhodl Leklain za Bena. Hned dalˇs´ı ráno jel Ben s nˇekolika indiány do nedalekého mˇesta. Bylo docela velké. V tu dobu totiˇz ˇra´dila zlatá horeˇcka. ”Hej,” zavolal z hospody jeden pán. ”Co je?” divil se Ben. ”No pod’. . . pod’. . . ” ”Nechod’, Bene, je opil´ y,” radila jedna d´ıvˇcina. ”Chtˇel bych se zeptat,” ˇrekl Ben, ”kde bydl´ı ˇserif?” ”Támhle!” 10 - U ˇ serifa Ben zat’ukal. ”Dále,” ozvalo se. ”Dobr´ y den, pane. . . ” ”Colman.” ”Pane Colmane. Jdu kv˚ uli té ˇzeleznici.” ”Chcete tam pracovat? Máme tam hodnˇe voln´ ych m´ıst.” ”Ne. Chci vˇedˇet, proˇc se stav´ı.” ”Ale samozˇrejmˇe. Pro pˇreváˇzen´ı zlata.” ”A v´ıte ˇze je tam nabl´ızku indiánská vesnice?” ”S t´ım jsme poˇc´ıtali. Uˇz nen´ı. vyˇstvali jsme proti nim ciz´ı kmen.” ”Takˇze ten ciz´ı kmen spolupracuje s bˇelochy?” ”Samozˇrejmˇe. Za ohnivou vodu nebo jak tomu ˇr´ıkaj´ı.” ”Dˇekuji. Uˇz budu muset j´ıt, ale jeˇstˇe otázku. Pˇrestaˇ nte se stavˇen´ım!” ”To nejde.” ”Dokáˇzu to násil´ım.” ”Dokaˇzte, nic nevyhrajete.” ”Nashledanou!” 11 - Vysvˇ etlen´ı u ´ toku Kdyˇz se Ben vrátil do tábora, okamˇzitˇe dal svolat vˇsechny indiány a ˇrekl: ”Ten u ´tok byl pˇripraven´ y b´ıl´ ymi muˇzi. Mus´ıme se pomst´ıt za smrt starého náˇceln´ıka.”


13

12 - Msta Indiáni postavili velk´ y, velice tˇesn´ y d˚ um. A druh´ y den zaˇcali s pomstou. ”Pojd’te za mnou,” ˇrekl Sarnel. A tak se pl´ıˇzili k nedostavˇené ˇzeleznici. Bˇeloˇsi zrovna pokládali koleje. ”Mus´ıte mˇe je vˇsechny chytit do smyˇcky,” zaˇseptal Ben. ”Ted’!” Indiáni chytili bˇelochy lehce. Svázali je a odvedli do tábora a zavˇreli do velikého, velice tˇesného domu. ”Tak, prvn´ı vˇec máme za sebou,” oddechl si Sarnel. ”Ale co budou dˇelat bˇeloˇsi?” zeptal se jeden indián. ”Nejsp´ıˇs p˚ ujdou prohledat okoln´ı vesnice indián˚ u,” odhadoval Leklain. A taky se tak stalo. 13 - Prohl´ıdka, kter´ a se nepovedla ˇ ”Serif, kde je ˇserif?” oz´ yvalo se z mˇesta. ”Tady jsem, co je?” odpovˇedˇel ˇserif. ”Ztratili se muˇzi od ˇzeleznice.” ”Kdy?” ”Dneska ráno. Vod t´ y doby práce stála.” ”Seber nˇekolik muˇz˚ u a dem prohledat nˇekolik okoln´ıch vesnic. Indiáni zatracen´ y.” Uˇz ráno vyˇsli z vesnice dva muˇzi a ˇsli sledovat jedinou cestu, kterou se pˇrij´ıˇzdˇelo k táboru z mˇesta. Kdyˇz uvidˇeli ˇserifa na koni, okamˇzitˇe ”zaˇradili zpáteˇcku” a hrrr do vesnice. ”Pˇripravte se k hodu lasem,” zvolal Sarnel, kdyˇz uvidˇel ˇserifa. ”Ted’.” A vˇsechna banda b´ıl´ ych byla chycena i se ˇserifem. Zavˇreli je také do velice tˇesného domu. 14 - Co se dozvˇ edˇ eli ve mˇ estˇ e, Castron Kdyˇz se ˇserif se svou partou dlouho nevracel, ˇrekli si ve mˇestˇe, ˇze je asi ti indiáni zajali. Vtom pˇribˇehl muˇz. Kovboj. S malou pistol´ı u pasu a se zdˇeˇsen´ım ve tváˇri. Dobˇehl zrovna k domu kde na velké tabuli bylo napsáno: Dnes zastupuje ˇserifa Elexander Mandenn Protoˇze Castron (tak se ten cowboy jmenoval) vidˇel jak indiáni zajali ˇserifa, vˇse to ˇrekl Mandennovi. Tak se to dozvˇedˇelo celé mˇesto.

14

KAPITOLA 1. ROZJEZD

15 - Co zat´ım dˇ elali indi´ ani ˇ to lehce. A co dˇelal Indiáni zat´ım s pomoc´ı Bena odnáˇseli pryˇc koleje. Slo ˇserif? Ten se poˇra´d vyjevenˇe koukal, kde to je. 16 - V´ yprava Castron se ve mˇestˇe probudil dˇr´ıv neˇz vˇsichni ostatn´ı. Na prostorném námˇest´ı si postavil velkou bednu. Zat´ım si zaˇsel do nedaleké hospody. ”Naˇseho ˇserifa prej zavˇreli indiáni,” zachechtal se nejbliˇzˇs´ı opilec. ”Bud’ ticho! Nebo chceˇs jednu pˇres. . . ,” naˇstval se Castron. ´ Obhájce ˇserifa. . . ” ”A. ”Ticho.” Castron se zvedl a odstrˇcil nˇekolik ˇzidl´ı v jeho okol´ı. ”Tak ty nepˇrestaneˇs?” ”Co si ten skrˇcek mysl´ı?” A zaˇcala potyˇcka. Chv´ıli vedl opilec a nˇekdy Castron. Castron ho pak s velice hrub´ ymi slovy vyhodil. Castron pak rozhoˇrˇcen vyˇsel ven a postavil se na bednu. ”Hej, zastavte se! Potˇrebuji silné muˇze.” ”A na co?” zeptal se kovboj, jedouc´ı okolo. ”Chci zachránit ˇserifa. Tak kdo chce jet?” ”Já bych to zkusil.” ”Já taky.” Tak se pˇrihlásilo asi tˇricet muˇz˚ u. 17 - Stˇ ehov´ an´ı Jednou Ben navrhl Sarnelovi stˇehován´ı. ”A proˇc?” zeptal se Sarnel. ”Kdyˇz jsme zajali bˇelochy, budou po nás pátrat.” ”A m˚ uˇzeme je pustit.” Indiáni se tedy pˇrestˇehovali. Pˇrestˇehovali se k Velkému jezeru. K nˇemu ˇ vede jenom jedna soutˇeska a jeden tajn´ y podchod. Serifa s dalˇs´ımi zajatci pak propustili. Ale museli b´ yt k sobˇe pˇrivázáni. 18 - Velk´ e jezero ”K Velkému jezeru vedou jen dvˇe cesty,” podotkl Leklain. ”Ano. Tajn´ y podchod a cesta mezi horami,” souhlasil Ben. ”Vydáme se podchodem,” rozhodl Sarnel. A tak cel´ y tábor ˇsel tajnou chodbou. Bylo to jistˇejˇs´ı. Vtom spatˇrili svˇetlo. ”Veliké jezero!” Kmen se utáboˇril ve velké skále.


15

19 - Co se stalo se ˇ serifem Jestli se pamatujete, ˇze Sarnel pustil ˇserifa s jeho kumpány na svobodu, ˇ ˇ tou cestou kudy se tak je to dobˇre. Serif ˇsel dál s rukama svázan´ yma. Sel chod´ı do mˇesta. Kdyˇz veˇsli do mˇesta, lidé se jim smáli. ”Tak mˇe nˇekdo rozvaˇzte, ne?” Vtom pˇribˇehl Elexander Mandenn a rozvázal vˇsem ruce. Zat´ım ˇsel Castron se svou tˇricetiˇclennou bandou k v´ ychodu mˇesta. Vtom spatˇril ˇserifa. ”St˚ ujte tady,” zvolal. ”Vy jste se zachránili?” udivil se Castron. ”Copak nevid´ıˇs?” Potom Castron rozpustil svou bandu. 20 - Co si ˇ rekli ”Pojd’te ke mnˇe,” ˇrekl ˇserif. A tak ˇsli k ˇserifovi do domu. ”Svolal jsem si vás proto, ˇze vám mus´ım nˇeco ˇr´ıci. Indiáni se pˇrestˇehovali k nˇejakému Velkému jezeru. Ukaˇz mnˇe tu mapu, Ele. Tak tady to je. Vede tam jenom rozsedlina hor. Kde máˇs Castro tu bandu?” ”Rozpustil jsem ji,” ˇrekl s klidem Castron. ”Ty jeden. . . Vˇzdyt’ se mus´ıme vydat k tomu zatracen´ ymu jezeru!” ”Je mnˇe to moc l´ıto.” ”L´ıto? kde mám ted’ kovboje hledat?” 21 - Cowboyi ”A bˇeˇz nˇekoho hledat,” rozkázal Castronovi ˇserif. Castron tedy ˇsel znovu na malé námˇest´ıˇcko a postavil se doprostˇred. ”Mil´ı,” zaˇcal pˇrednáˇset, ”jistˇe v´ıte, ˇze naˇsi vesnici neustále obj´ıˇzd´ı tlupy potuln´ ych indián˚ u. Jedni indiáni s bˇelochem jménem Ben Johns Carweli, vˇsichni ho jistˇe znáte, se utáboˇrili u Velkého jezera. Tam je mus´ıme pˇrepadnout a. . . ” ”Hele Kontendore,” zvolal jeden kovboj, ”támhle nˇejakej ˇclovˇek kecá vo indiánech a vo Benovi.” ”No a co?” ”Ben je prej s indiánama.” ”Co?” ”No, ted’ vo tom kecá. Dyt’ se pod’ pod´ıvat.” 22 - Koneˇ cnˇ e! ”Kdo se tedy pˇrihlás´ı?”

16

KAPITOLA 1. ROZJEZD

”Bena nemá cenu chránit, klidnˇe bych ho zabil. Pojd’te, chlapi. Pˇrihlás´ıme se.” ”Tak vás dvacet p˚ ujde se mnou k Velikému jezeru za indiány?” ”Ano.” ”Dobˇre, chlapci, pojd’te. Ukáˇzu vás ˇserifovi.” ˇ 23 - Serif spokojen ”No, aspoˇ n se pˇrihlásili. Jinak bysme nemˇeli obranu,” ˇrekl pak ˇserif. ”Kdy vyraz´ıme?” zeptal se Elex. ”No, za dva tˇri dny.” ”Proˇc tak brzo?” ”Indiáni se m˚ uˇzou kaˇzdou chv´ıli pˇrestˇehovat znovu.” ”No jo, ale proˇc by se stˇehovali?” zeptal se nedoˇckav´ y Castron. ”To já nevim, ale je to moˇzn´ y, ˇze by se mohli pˇrestˇehovat. Já nevim na co vy jeˇstˇe pˇr´ıdete.” 24 - Co se dˇ elo v t´ aboˇ re indi´ an˚ u Zhola nic. Jenom hl´ıdky vyhl´ıˇzely ˇserifa, kdy uˇz pˇrijedou. Ale jednou pˇriˇsel Sarnel a ˇrekl Leklainovi: ”Co kdybysme se pˇrestˇehovali? Zmátli bychom je t´ım a nevˇedˇeli by kde jsme?” ”No, jak mysl´ıˇs, ale kam?” ”No, jen na druh´ y bˇreh. Protoˇze odtud pˇrijedou bˇeloˇsi a hned nás uvid´ı.” ”No, hej, Bene. Pod’ sem. Tady Sarnel se chce stˇehovat na protˇejˇs´ı bˇreh.” ”No? To neni ˇspatnej nápad. A m˚ uˇzem to klidnˇe zkusit. Asi by to bylo lepˇs´ı. A proˇc se chceˇs stˇehovat?” ”To kv˚ uli bˇeloch˚ um. Takhle nás brzo uvid´ı.” ”No, já souhlas´ım.” A tak se indiáni pˇrestˇehovali na druh´ y konec jezera.

1.14

Velik´ e pˇ r´ atelstv´ı - 2. d´ıl

ˇ 1 - Serif se vydal na cestu Ten den si ˇserif ˇrekl, ˇze uˇz asi vyraz´ı. Dal tedy svolat dvacet kovboj˚ u, kteˇr´ı byli schopni s n´ım vyjet do dalek´ ych hor a spolu s Elexem a Castronem ˇ po pˇeˇsinˇe, která se táhla aˇz ke dvoum skalám, se vydali na dlouhou cestu. Sli


17

kde cesta konˇcila. Potom proˇsel soutˇezku a vtom uvidˇel velikou vodnatou plochu. ”Velké jezero,” zvolal rozradostnˇen. 2 - T´ abor ”Tady se utáboˇr´ıme,” zvolal ˇserif a dal se do stavˇen´ı svého dvoupatrového domostanu 3+1. ˇ ”Serif si bude spát div né ve vile a my ve vobyˇcejnym roztrhanym zálesáckym stanu,” ˇzbrblala tlupa. ”Drˇz. . . ” ˇrekl Elex. ”Hej, Sarnele, na protˇejˇs´ım bˇrehu se usadil ˇserif!” zavolal zvˇed na náˇceln´ıka. ”D´ık, nechte je zat´ım na pokoji.” 3 - Co zvˇ edˇ eli zvˇ edov´ e Za chv´ıli co vypustil Sarnel zvˇedy, se vrátili a vypravovali o táboru bˇeloch˚ u. ˇ ”Jsou tam tˇri velitelé. Serif, Cornel a Elexander.” ”D´ık, m´ı rud´ı bratˇri,” zastavil ˇreˇc zvˇed˚ u náˇceln´ık. ”Chystaj´ı se na nás za´ utoˇcit?” zeptal se Ben. ”Ano. Z´ıtra veˇcer.” 4 - Pˇ richyst´ ani k u ´ toku i k obranˇ e Cel´ y den se indiáni pˇrichystávali k náporu kmene bˇeloch˚ u. Okolo tábora udˇelali struˇzku pro velk´ y potok, tˇesnˇe pˇred ni postavili ohradu a pˇr´ıkop naplnili vodou. Ted’ se maj´ı bˇeloˇsi na co tˇeˇsit. ´ 5 - Utok bude co nevidˇ et ”Castrone. . . ,” prokˇriˇcel cel´ y tábor Elex se ˇserifem, ”pod’ sem. Kde jsi?” ”Tady, co je.” ”Svolej tlupu. P˚ ujdeme na druh´ y bˇreh. P˚ ujdeme k indián˚ um!!!” 6 - Odraˇ zeni Bˇeloˇsi nasedli do ˇclun˚ u a zaˇcali plout k druhému bˇrehu. ”Uˇz pluj´ı,” vzkˇrikl jeden bojovn´ık indián˚ u a hned byl zasaˇzen puˇskou. Vˇsichni indiáni se narovnali za ohradu a ˇcekali. Bˇeloˇsi zat´ım sesedli z lodˇek a vydali se na obch˚ uzku. Potom dal ˇserif shromáˇzdit vˇsechny bojovn´ıky a ˇrekl ’ potichu: ”A ted o nás nevˇed´ı. Urˇcitˇe je vˇsechny dostaneme.” Jaké vˇsak bylo jejich zklamán´ı, kdyˇz se dostali aˇz k indiánskému táboru. ˇ Serif vˇsak neztratil mysl a ˇrekl: ”Kdyˇz to jinak nep˚ ujde, mus´ıme obej´ıt cel´ y tábor.”

18

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Po obejit´ı tábora se ˇserifovi l´ıbilo jenom to, ˇze na severn´ım c´ıpu opevnˇen´ı je pˇr´ıtok od ˇreky. ”Zahrad´ıme ten pˇr´ıtok a voda tu nebude,” zachechtal se. Hned se dali do práce. Toho si vˇsak vˇsimli indiáni a zaˇcali na bˇelochy pos´ılat svá zaˇr´ızen´ı k boji – jedovaté ˇs´ıpy. ˇ Serif vˇsak ihned pˇrikázal rozdˇelit se a jedna p˚ ulka bude stˇr´ılet proti indián˚ um a druhá bude zasypávat. Nakonec vˇsak bˇeloˇsi struˇzku zasypali. ”Co ted’,” ˇrekl Ben Sarnelovi. ”Mus´ıme se bránit. Jinak to nep˚ ujde,” ˇrekl Sarnel. A tak se indiáni pˇripravili k velkému nátlaku. ”Ale stejnˇe k nám p˚ ujdou ˇspatnˇe. Protoˇze tam u ohrady je bahno,” zasmál se staˇriˇck´ y Leklain. No a jak se bˇeloˇsi dostávali pˇres to bahno, tak je indiáni sv´ ymi ˇs´ıpy zaˇcali stˇr´ılet. Nakonec to ˇserif nemohl vydrˇzet a ˇrekl vzdáváme se. Indiáni vpustili do ohrady zbylé tˇri bojovn´ıky i se ˇserifem. 7 - N´ avrat indi´ an˚ u Indiáni se potom vrátili do svého bydliˇstˇe. . . bl´ızko nedaleké bˇeloˇsské vesnice. A Ben, Leklain a Sarnel ˇzili dál aˇz do své smrti!

1.15

Bylo to jednou, bude to jednou

Jsem ˇclen posádky, která pˇred deseti lety letˇela na Mˇes´ıc. Mˇela pˇresnˇe pˇet lid´ı. Jmenuji se Davis Dogger a moji kamarádi se jmenuj´ı Harry Hawkins, Dick England, Roberts Taylor a Palm Key. Ale na Mˇes´ıc, na ten kulat´ y Mˇes´ıc, kter´ y vypadá jako velikanánská hvˇezda, jsme v˚ ubec nedoletˇeli. A já vám pov´ım, jak se to stalo. Stalo se to asi po p˚ ulhodinˇe letu. Selhalo nám ˇr´ızen´ı celé rakety. Nebylo vin´ıkem ˇza´dné poruˇsen´ı motor˚ u, ale okoln´ı vzduch, kter´ y se asi zmagnetizoval a ruˇciˇcky vˇsech naˇsich tachometr˚ u se zaˇcaly rychle toˇcit kolem své osy. Co to mohlo b´ yt? To se ptám vás. Ale co to. Na nás a na naˇsi plovouc´ı lod’ vesm´ırem se ˇr´ıtila planeta. Ale jaká. Cizá. Nikdo z naˇsich astronom˚ u by tuhle planetu neznal. Hr˚ uza. Po tom strachu jsme se octli v nar˚ uˇzovˇel´ ych mrac´ıch, ale jen na tˇri sekundy. Po tomto dalˇs´ım okamˇziku jsme uvidˇeli louku a na n´ı roboty. Stály a ˇcekaly. ”Voni se hejbou,” kˇrikl na nás Dick. ”To je vopravdu sen.” Vtom to s námi drklo a my jsme pˇristáli.

1.15. BYLO TO JEDNOU, BUDE TO JEDNOU

19

”Ne, já jsem blázen. Beze ˇclovˇeka?” vykˇrikl Roberts, kter´ y se pˇribliˇzoval k oknu, aby se na tu pod´ıvanou pod´ıval. ”Jdou k nám,” zajeˇcel Palm Key. ”Pomóc, kde ste kdo?” Vtom se otevˇrel uzávˇer od naˇs´ı rakety a vstoupili roboti. Jeden robot ˇ ˇrekl: ”JE-TA-DY-NEK-DO? JE?” ”Anoo, jjje,” ˇrekl jsem já. ´ PET?” ˇ ”KO-LIK-JE-VAS? ”Aáno jjeee nnás ppˇet,” ˇrekl Harry. Postavili jsme se a stáli jsme jako pˇrimrazen´ı. Mus´ı to b´ yt tak straˇsné? Ano. . . ˇ ˇ ˇ ”PROC-J-STE-SEM-P RI-LE-T E-LI?” Vtom jsme se troˇsku vzpamatovali. ”Vaˇse zem nás pˇritáhla,” ˇrekli jsme. A já jsem dodal: ”Ne, ne, neubl´ıˇz´ıte nám?” ˇÍ-ME. J-STE-CLO-V ˇ ÍC-CI. ˇ ´ ”A-LE-NE-U-BLÍ-Z NE-JSME-PRO-TI-VAMˇ ´ CLO-V ˇ ˇ ˇ ˇÍ-ZE-MI-JS-OU-DVA-PRO-TO-ZE-N ASEK-STVORIL. NA-NA-S ˇ UKA ´ ZE-ME-V ˇ ´ ˇ KME-NY. BO-JU-JE-ME-PRO-TI-SO-BE. AM-NASI-ZBROJO-VOU-TECH-NI-KU.” Nato jsme ˇsli do jednoho domu a hned po vejit´ı do domu nás pozdravila ˇceta robot˚ u. Hned v dalˇs´ıch dveˇr´ıch na nás ˇcekal pr˚ uvodce. Kdyˇz jsme ˇ ˇ S ˇÍ-RA-KE-TA.” veˇsli dále, zaˇcal pov´ıdat: ”TO-TO-JE-NA-SE-NEJ-NO-V EJA ukázal na raketu. Vypadala jako velik´ y válec. Ne ˇze by byla novˇejˇs´ı, ale pov´ıdal nám, ˇze aˇz se do n´ı pod´ıváme, uvid´ıme, jak je pˇri. . . ” ´ Í-HO-KME-NE.” ”KA-PI-TA-NE-DO-PIS-OD-SOU-SED-N Kapitán ˇcetl: ”Protoˇze vám nic nechceme dát a vy nám neustále vyhroˇzujete, vyhlaˇsujeme proti vám válku.” ”A proˇc mezi sebou bojujete?” ´ ˇ A-DLE-N ´ Í.” ”A-LE-NES-VA-RY-ASK ”Pokraˇcujte ve ˇcten´ı.” ”. . . válku. Kdy k n´ı dojde, to vám neˇrekneme. Bud’te rádi, ˇze na vás nepoˇsleme novou raketu, kterou sestrojil náˇs nov´ y mechanik. Porouˇc´ıme se. Robot Roberts.” ”Jé, von se jmenuje jako já,” vykˇrikl Roberts. Já si z toho vzal pˇr´ıklad - ne jen ˇclovˇek, ale i roboti bojuj´ı. ˇ ´ ˇ ”NIC-SI-Z-TO-HO-NE-DE-LEJ-TE. A-VÍ-TE-CO? JA-JIM-PO S-LU-TAˇ KY-DO-PIS,” pokraˇcoval robot, protoˇze mu to nedalo. ”A-POS-LU-JIM: Nevyhroˇzujte nám. My si z toho nic nedˇeláme. Máme tady pˇet lid´ı. . . ” ˇ jsme tady, vo tom nepiˇste.” ”Ze

20

KAPITOLA 1. ROZJEZD

ˇ ˇ ”A-PROC-BYCH-NE-NAP-SAL? RO-BO-TI-SE-BO-JÍ-LI-DÍ. TRE-BAˇ Í-CI-A-PRES-TA-NOU. ˇ ˇ Í-VAL-KU.” ´ SI-DA-JÍ-R TRE-BA-I-OD-VO-LA-J ”No jo, ale jak to, ˇze ste se nás nezalekli?” ”NO-NE-ZA-LEK-LI-NE-ZA-LEK-LI.” ”No ted’ mlˇc´ıte,” ˇrekl Harry Hawkins, ”pane robot.” ´ ˇ Í-SUˇ E ´ E´ E ´ E´ E ´ E-CHA-CHA-CH ´ ´ A´ ”ALE-JA-TO-TAM-STEJ-N E-NA-P A´ A.” ”No tak si to tam napiˇs, ty plesnivej dˇedk. . . ” ”pˇrece si je nechceˇs znepˇrátelit,” zarazil jsem Harryho. ”No jo.” ”Zbrojová ˇceta?” neˇslo mi na rozum, ”k ˇcemu vy zrovna ted’ potˇrebujete zbrojovou ˇcetu?” ´ REK-LA-A ˇ ˇ Í. TAK-KDE-JE?””A-BY-NAMZ-DOJ-DE-K-NA-PA-DE-N Tu vˇetu Tak kde je, tu pronesl jako ˇclovˇek. ´ CE-TA-SE-VZDA-LA-A-PR-CH ˇ ´ ˇ Í-TE”PA-NE-ZBRO-JO-VAA-K-NE-P R ˇ ˇ LI-A-BY-SE-K-NE-MU-P RI-DA-LA.” Robot se zvedl, zrudl, zmodral, a v dalˇs´ı tentokrát v zeleném vzteku ˇrekl: ´ ”A VY SE DATE?” (Uˇz podruhé mi pˇripadal jako ˇclovˇek.) ”VY-JE-KLIDˇ ´ NE-PUS-TI-TE?” A zaˇcal zase opakovat své stálé barvy. ˇ ”BO-HU-ZEL-U-TEK-LI,” pronesl jeden robot, odeˇsel a nechal svého kapitána znovu zrudnout. ”Poˇslete mi sem nˇekolik lid´ı, pardon robot˚ u. Váˇs kapitán si chce vybrat samozˇrejmˇe pár robot˚ u.” Palm Key vyˇr´ıdil tento rozkaz kapitána robot˚ u na jedniˇcku. Kapitán vybral nˇekolik robot˚ u, ˇrekl jim rozkazy a ˇsel odpoˇc´ıvat. ˇÍ-SE-K-NAM´ Dalˇs´ı den ráno se pˇriˇr´ıtila zbrojová ˇceta a hlásila: ”BLÍ-Z ˇ ´ ´ ˚ HOUF-NE-PRA-TEL-SKYCH-RO-BO-TU.” To byl zmatek. Vˇsechno se skrylo a my jsme stáli bez u ´krytu. A vtom to zaˇcalo. Pˇrihnalo se asi dvacet devˇet robot˚ u a my jsme se ani nepodˇeli, proletˇeli táborem a jeˇstˇe stihli dvˇe vˇeci: hodit oheˇ n na naˇse pˇr´ıbytky a sebrat nás s sebou. Dick staˇcil jeˇstˇe zakˇriˇcet: ”Pˇrijd’te nám na pomoc a hlavnˇe nespalte naˇsi raketu.” Asi po p˚ ulhodinˇe jsme dojeli na louˇcku. My jsme jako blázni seskoˇcili dol˚ u z konˇe a zaˇcali obj´ımat roboty, kteˇr´ı zde táboˇrili. Ale ti zaˇcali ut´ıkat a vyhroˇzovat nám smrt. ”Copak se roboti m˚ uˇzou mezi sebou zab´ıjet jako lidi?” zajeˇcel Roberts. Jeden robot odpovˇedˇel: ”ANO.” ´ CER-TI-NE-SOU-KDO-JSTE?” ˇ ”TAK-KO-HO-PAK-K-NAM-

1.15. BYLO TO JEDNOU, BUDE TO JEDNOU

21

Nev´ım, jestli mˇela tahle otázka patˇrit nám, ale já ˇrekl: ”Raˇci se otoˇc´ıme, co kdyˇz ta otázka patˇrila nám?” Otoˇcili jsme se. Pˇred námi stál robot a za n´ım cel´ y pr˚ uvod ne lid´ı, ale zase a zase robot˚ u. ”KDO-JSTE?” Po tomto opakován´ı otázky jsme vˇedˇeli jasnˇe, ˇze tahleta otázka patˇr´ı jenom nám. ˇ AM-TO-NECH-CE-TE-PO-V ´ ˇ ET-V-ZI-M ˇ ˇ ”NO-TAK-KDYZ-N E-D E-VEN´ Í-TE-V-TEP-LÍC-KU.” ˇ KU-TAK-NAM-TO-HEZ-KY-PO-V Odvedli nás do stanu. My jsme nechtˇeli odpov´ıdat. Tˇreba by potom na naˇsi Zemi pˇrilétli a mohli by nás zrobotizovat. No v´ıte, robot nemá moc zrobotizovaného rozumu. A tak nás pokládali za vˇeznˇe. Svázali nás ˇretˇezy a odvlekli nás do stanu, kter´ y pokládali za vˇezen´ı. V noci se plátno u stanu otevˇrelo a vstoupil robot, kterého znám. ”DO-PIS,” ˇrekl, a Harry ˇcetl: ”Pˇrijdeme vás zachránit hned z´ıtra. Robot Hlan.” ”No to chci teda vidˇet, jak nás z tˇehlech dráp˚ u chcou vysvobodit,” zamumlal Palm Key. Asi za p˚ ulhodiny se rozhrnulo kˇrov´ı u naˇseho stanu (dalo by se ˇr´ıci vˇezen´ı), ˇ ´ ˇ otevˇrel se stan a hrub´ y hlas robota ˇrekl: ”POJD-TE-KE-SV E-RA-KE-T E.” V tu ránu jsme poznali, ˇze je to náˇs zachránce. ”Proˇc jste nepˇriˇsli aˇz z´ıtra?” ”V noci je to bezpeˇcnˇejˇs´ı?” zeptal se po moj´ı otázce Harry. ”A-NO.” Mlˇcky jsme ˇsli. Kdyˇz jsme vidˇeli svoji raketu a roboty, rozlouˇcili jsme se a vstoupili do rakety. ”Na ten záˇzitek nezapomenu,” ˇrekl jsem Robertsovi. ”Já také ne,” odpovˇedˇel. Vidˇeli jsme roboty. Mávali nám. ”Naschle.” ”NA-SCH-LE.” Odstartovali jsme. Po p˚ ulhodinˇe letu se nám narovnaly ruˇciˇcky tachometr˚ u a my jsme uvidˇeli naˇsi planetu. ”Bájeˇcné,” ˇrekl mˇe Harry. A my jsme se rozbreˇceli. Nev´ım, jestli jste tomuto pˇr´ıbˇehu uvˇeˇrili, ale já vám ˇr´ıkám, ˇze je vopravdick´ y.

22

KAPITOLA 1. ROZJEZD

1.16

Cesta mezi nebem a zem´ı

(cestopis anglického novináˇre Jamese Cormorana, 1.7.1954 – Anglie) Jsem James Cormoran. Anglick´ y novináˇr a velk´ y kritik severn´ıho pólu. Nikdy bych nevˇeˇril, ˇze na pólu existuj´ı takové jevy, jaké jsem (kdyˇz jsem byl mal´ y) sl´ ychával od star´ ych námoˇrn´ık˚ u, kteˇr´ı kv˚ uli mnˇe museli vyprávˇet dlouho. Aˇz jednou jsem uvˇeˇril. Do jednoho pˇr´ıstavu pˇrijela lod’, která mˇela dále plout do Severn´ıho oceánu. I já jsem chtˇel spatˇrit velké pˇr´ıˇsery moˇre, které se mnˇe zdály nesmyslné, tak nesmyslné, jako pˇr´ıbˇehy námoˇrn´ık˚ u. A tak jsem na tu lod’ vstoupil v pˇresvˇedˇcen´ı, ˇze koneˇcnˇe uvid´ım to, o ˇcem jsem doposud jen sl´ ychával. Prvn´ı t´ ydny plavby se mi velice l´ıbily. Norské moˇre, pˇres které jsme se plavili, bylo velice pˇr´ıjemné. Aˇz u zaˇca´tku Grónského moˇre se stala velice nepˇr´ıjemná vˇec, která mnou hluboko zadumala. Bouˇre. Bouˇre, která vˇse unese do hlubin moˇre. Nebyl jsem na ni pˇripraven, a tak jsem po troˇsku vˇetˇs´ım nárazu omdlel. Probudil jsem se aˇz v kajutˇe, ve které jsem obyˇcejnˇe spával. D´ıval se na mˇe lodn´ık a pomalu mi ˇr´ıkal: ”Uˇz je po tom straˇsn´ ym vichru. M˚ uˇzete j´ıt na palubu.” Na palubˇe bylo krásnˇe. V˚ ubec to nevypadalo jako po bouˇri. Jen mˇe trápila neustálá zima, která mnou neustále bloumala. ˇ S lodn´ıkem jsem byl nejvˇetˇs´ı kamarád. Rekl mi: ”Ted’ se bl´ıˇz´ıme ke Grónskému moˇri, ze stˇredu jeho toku. Tam dˇr´ıv ˇra´dily pˇr´ıˇsery vˇsech pˇr´ıˇser. Vynoˇrovaly se z hlubin temného oceánu a dˇesily obyvatele lod´ı, kteˇr´ı se sluˇsnˇe plavili.” A nemus´ım vám ˇr´ıkat, jak jsem se na ten den, kdy do stˇredu Grónského oceánu doplujeme, tˇeˇsil. Posádka si mˇe v˚ ubec nevˇs´ımala, protoˇze jsem novináˇr, a velk´ ym obloukem (pokud se to dalo) mˇe obcházeli. A vtom zaˇcal ten den pln´ y r˚ uznˇe nap´ınav´ ych dobrodruˇzstv´ı. . . Ráno 16.7.1954 jsem se probudil docela normálnˇe jako ostatn´ı dny. Námoˇrn´ıci uˇz byli vzh˚ uru. Pracovali od rána. Vtom se z dálky ozval ˇrev. Vˇsichni, kdo byli na palubˇe, se zdˇesili nesm´ırn´ ym dˇesem. Nikdo jeˇstˇe takov´ y zvuk neslyˇsel. Byly to skály, které p´ıskaly r˚ uzn´ ymi tóny. A na nich velk´ y pták Hauretos,

´ RYTÍR ˇ S PIRATY ´ 1.17. UDATNY

23

kter´ y tento zvuk vydával co nejhlasitˇeji, aby jeho nepˇrátelé vˇedˇeli, kde má sv˚ uj rev´ır a kam mu nikdo nesm´ı ani paˇra´tem ˇsáhnout. Kdyˇz jsme kolem nˇeho proplouvali, uc´ıtil nás a kˇriˇcel na nás kˇrikem bojovn´ıka. A tak jsme rychle opustili toto m´ısto. . . Dalˇs´ı náˇs záˇzitek byl tak hr˚ uzostraˇsn´ y, ˇze jsem u ´divem zkoprnˇel. Zaˇcala bouˇre. Hromy a blesky krouˇzily nad oblohou a nenechaly nikoho spát. Vtom se tˇesnˇe pˇred námi vynoˇrila hlava obrovitého jeˇstˇera, kter´ y byl ale u ´plnˇe slep´ y. I tak z nˇej ˇsel strach. Co kdyby na nás ˇslápl? Uvidˇet nás nemohl, to je lepˇs´ı, ale mohl na nás omylem ˇslápnout. A tak jsme ho zaˇcali opatrnˇe obj´ıˇzdˇet. Obj´ıˇzdˇen´ı trvalo hodnou chv´ıli, ale nám se to podaˇrilo i pˇres nepˇr´ıznivé poˇcas´ı. Vˇsichni námoˇrn´ıci i já jsme si oddechli. . . Já jsem chtˇel uˇz z tohoto svˇeta odej´ıt co nejdˇr´ıv, a tak jsme se radˇsi horem pádem rychle plavili ke Grónsku, a tam mˇe vyloˇzili. Já jsem se pak dostal nazpátek do Anglie a zaˇcal jsem tam v klidu psát sv˚ uj ˇzivotopis Cesta mezi nebem a zem´ı.

1.17

Udatn´ y ryt´ıˇ r s pir´ aty

V daleké zemi ˇzil ryt´ıˇr a jmenoval se Kalit. To se jednou procházel s deseti muˇzi, kdyˇz vtom z rohu vyrazilo nˇejaké prostˇeradlo. Vˇsichni odzbrojen´ı muˇzi prchali pryˇc. Ryt´ıˇr se ale nedal, zvedl prostˇeradlo a vtom z rohu vyˇsli dva ozbrojen´ı muˇzové. Zavázali ryt´ıˇre, kter´ y se nemohl ani hnout. Ryt´ıˇr zkusil zavolat o pomoc, ale to uˇz mu do pusy strkali roub´ık. Ryt´ıˇr ho staˇcil vyplivnout a zavolal: ”Pomóct,” ale roub´ık mu zase vletˇel do pusy. Vtom si vzpomnˇel, ˇze ho zradili ti muˇzi, se kter´ ymi ˇsel. V hospodˇe ho rozvázali, kˇrikli na kuchyˇ nskou, a ona otevˇrela dveˇre a tam hráli piráti karty. Ty dva muˇze v´ıtali s velikou u ćtou. Domluva nebyla taková, jakou si mysleli. Hlavn´ı pirát ˇrekl: ”Chytli jste ho dobˇre, ted’ abysme ho vychovali.” Ryt´ıˇr ˇrekl: ”Kde to jsem, co se mnou chcete dˇelat, a proˇc jste mˇe pˇrepadli?” Pirát: ”My jsme tˇe odvedli do m´ıstnosti, chceme tˇe u nás uv´ıtat a potˇrebovali jsme tˇe pˇrepadnout.” Odkaˇslal. ”Souhlas´ıˇs, ˇze se mezi nás pˇridáˇs?” ”Souhlas´ım.”

24

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Ten veˇcer po souhlasu bylo veselo. Mˇeli nového ˇclena posádky. Druh´ y den ráno byly pˇr´ıpravy na cestu. Zapsali si, co potˇrebuj´ı: 2 lovecké puˇsky, 8 zabiják˚ u, 10 pytl˚ u stˇrelného prachu, 2 kanóny, 3 pytle masa, rum a lihoviny, peˇcivo, 8 kompas˚ u a lana. Bylo to straˇsné. To krásné pohodl´ı v lodi ho tak otravovalo. A to slunce také pˇr´ımo otravovalo. Mˇel si vybrat na cestu co chtˇel. Nˇekdo – to si pˇreˇcetl v novinách – psal: Ztratil se ryt´ıˇr. Ten kdo ho vidˇel, dejte o nˇem hl´ aˇsen´ı. Na cestu si vzal: mapu, tuˇzku, hodinky, dvˇe patronky a dalˇs´ı vˇeci. Dalˇs´ıho dne se mˇelo odplouvat. Toho dne byl smutn´ y. A vyplouvali. Moˇre se rozvlnilo, a kdyˇz naˇsi pˇra´telé dopluli o kousek dál na dálku kotvy, vytáhli kotvu a pluli po tichém oceánˇe. V dálce uvidˇeli ostrov. Nechtˇeli tam plout, ale lod’ se potápˇela, a tak museli plavat. Zachránili tˇri vˇeci: noˇze, kompas, mapy a tuˇzku. A tak se najednou ocitli na pustém ostrovˇe. Co je ˇceká, to jeˇstˇe nikdo nev´ı. ˇ podél okraje asi Naˇse skupina pirát˚ u se tedy dostala do pˇekné kaˇse. Sli ˇ p˚ ul hodiny a narazili na skálu. Sli kolem n´ı a vidˇeli otvor. Veˇsli do nˇej. Uvidˇeli st˚ ul, ˇzidle, ohniˇstˇe, l˚ uˇzko a na stole pap´ır. Na nˇem bylo napsáno: Jsem na ostrovˇe, na nˇem je zakopán poklad. Neˇst’astný troseˇcn´ık V´ıska. Vtom se vˇsichni lekli. Vedle ohniˇstˇe byla kostra ˇclovˇeka. Vynesli ji ven ˇ podél l˚ a hodili do moˇre. Dalˇs´ı vˇec´ı bylo prozkoumat jeskyˇ n. Sli uˇzka, jeden odhrnul závˇes, a vtom se vˇsichni podivili. Byly tam vˇeci :lopaty, sekery, noˇze, lana. Dohodli se, ˇze mus´ı m´ıt dˇrevo. Vzali si sekery a lana. Nasekali na kaˇzd´ y strom d´ıru a obvázali vˇsechny lanem. Druh´ y konec lana si obvázali kolem pasu a ˇsli k jeskyni. Za nimi se kácely stromy a oni je tahali do jeskynˇe. Tam je rozsekali na ˇspal´ıˇcky a dali na hromadu. Druh´ y den vyˇsel jeden z nich ven a vtom se polekal. Vy byste se asi ˇ to oznámit pirát˚ nepolekali, ale ten vor tam pˇredt´ım nebyl. Sel um a piráti se ˇsli pod´ıvat (ˇsel se pod´ıvat i Kalit) na vor. Naˇsli ho tam, ale v˚ ubec se nestrachovali, alespoˇ n mˇeli na ˇcem jezdit. ”Jsem rád,” pov´ıdá L´ısek,” ˇze jsme se vˇsichni naˇsli, ˇze se nikdo neutopil.” ”Dobr´ y,” zvolala celá druˇzina pirát˚ u. Sesedli se a vzpom´ınali. Jeden vzpom´ınal na svou ˇzenu a dˇeti, druh´ y zase na to krásné olupován´ı lid´ı, které uˇz nen´ı, tˇret´ı, ˇze nev´ı, na jakém ostrovˇe je, ˇctvrt´ y jestli se jeˇstˇe vrát´ı do své vlasti, pát´ y co je jeˇstˇe ˇceká.


25

A jak tak vzpom´ınali, mihl se kolem st´ın. L´ısek toho ˇclovˇeka zastavil. On se lekl a seznámil se. ”Jméno nemám, ale m˚ uˇzete mˇe ˇr´ıkat jak chcete. Jsem troseˇcn´ık jako vy, moˇzná se seznám´ıme l´ıp.” ”Jóóo´,” ozvalo se. Kalit, L´ısek a Lip byli nejlepˇs´ı kamarádi. Lip celé druˇzinˇe ukázal cestu k jeho obydl´ı. Byla to stará a rozdrásaná chata, a jak se na n´ı d´ıvali, nˇekdo vykˇrikl: ”Chlebovn´ık!” A opravdu u chaty stálo nˇekolik chlebovn´ık˚ u (chlebovn´ık jsou stromy, ze kter´ ych se dˇelá chléb) podobné velké opici. A tak naˇsi troseˇcn´ıci objevili chléb. Od té doby mˇeli dost chleba. O zeleninu také nemˇeli strach. Zelenina rostla vˇsude kolem. Mrkev zde rostla, rostly tady hráˇsky, fazole. ”Já,” pov´ıdá Lip,” jsem mˇel bráchu. Také troseˇcn´ıka. Vy jste vidˇeli ten vor, ten jsem tam pˇrenesl já. Ta kostra byla mého bratra.” ”Ach,” ˇrekli. ”A kdo to udˇelal?” ”Nev´ım, ale nem˚ uˇzu to vˇedˇet, protoˇze bydl´ım jinde.” ”Aha,” ˇrekli. ”A odvedeˇs nás do svého pˇr´ıbytku?” ”Ano.” Lip je odvedl do svého obydl´ı, a vtom se vˇsichni lekli (kromˇe Lipa), protoˇze tam byl jeˇstˇe jeden ˇclovˇek. Ten ˇclovˇek vypadal jako spadl´ y. Seznámili se. Nov´ y troseˇcn´ık se jmenoval Tom. S Tomem se seznámili lehce. Poznali by ho vˇzdy, ale mezi opicemi by ho nepoznal ani jeden. Mˇel velk´ y nos a menˇs´ı oˇci. Mˇel malou postavu. Uˇsi mu plandaly, ˇze mu byly ty uˇsi vidˇet. Kalit, L´ısek, Lip a Tom byli nerozluˇcn´ı pˇrátelé. Ale, ˇze by se od sebe nehnuli, tak to ne. Troseˇcn´ıci chtˇeli dostat poklad, kter´ y na tom ostrovˇe zakopal nˇejak´ y troseˇcn´ık. Prohledali doln´ı ˇcást ostrova. Udˇelali si taky mapku ˇ asti ostrova pojmenovávali podle toho, co ostrova, kterou si brali na v´ ylety. C´ se jim v té ˇca´sti stalo. Zátoku ˇzralok˚ u nazvali tak, ˇze v té zátoce spatˇrili dva ˇzraloky. Dalˇs´ı ˇca´sti pojmenovávali podobnˇe. Kdyˇz pˇriˇsli prohledávaˇci a oznámili: ”Nic.” L´ısek zaˇrval: ”My to snad nenajdeme.” Ale Lip ˇrekl: ”Najdem poklad a to proto, ˇze nám poklad z m´ısta nem˚ uˇze utéct.” ˇ Rekl to tak nesrozumitelnˇe, ˇze mu nikdo nerozumˇel. ”Jak to mysl´ıˇs?” ”No ˇze poklad je zahrabanej v zemi a nem˚ uˇze utéct. A tak z˚ ustává poˇra´d na stejném m´ıstˇe. My kdyˇz budeme hledat, a budeme ten poklad vidˇet,

26

KAPITOLA 1. ROZJEZD

nem˚ uˇze nás oklamat a utéci.” ”Aha, to máˇs pravdu,” ˇrekli vˇsichni, kromˇe Lipa, kter´ y to ˇr´ıkal. ˇ Dalˇs´ı ráno pˇriˇsel Lip s uloven´ ym psem. Selma divok´ y pes, ˇrada koˇckovitá, velikost jeden sáh. Takov´ y o tom udˇelali zápis. Lip ho ochoˇcil. Pojmenovali ho Brok. Tom jednou objevil jeskyˇ n. Jeskyˇ n byla prostorná. Tam se vˇsichni pˇrestˇehovali. Moc se jim tam l´ıbilo a tak se tam usadili natrvalo. Bylo to fajn. Vˇse se jim tam veˇslo a eˇstˇe mˇeli kusy m´ısta. Do tˇech kus˚ u m´ısta bud’to dávali potraviny, nebo si tam nˇeco zaˇr´ıdili. Uprostˇred jedné m´ıstnosti stála socha. Dalˇs´ı den prohledali u krajn´ı ˇcásti les. ”Nikde nic,” ˇrekli hledaˇci. To uˇz ale L´ısek nevydrˇzel a kˇrikl z pln´ ych plic: ”My ten poklad nena. . . ”, ale to uˇz musel ztichnout, ponˇevadˇz ho nikdo neposlouchal a dva ozbrojen´ı muˇzi mu uˇz ˇsli zacpat nˇeˇc´ım pusu. Jeden ozbrojen´ y muˇz narazil na m´ısto (bylo rovné), a tak se dohodli, ˇze zkus´ı postavit ohradu, ale ˇze prvnˇe mus´ı prozkoumat ostrov, jestli je tam dobytek. Kdyˇz ho prozkoumali, donesli dobytek. Pˇrivázali ho ke k˚ ulu a dali se do stavˇen´ı ohrady. Do zemˇe zap´ıchli k˚ ul a napoˇc´ıtali dva kroky a zap´ıchli dalˇs´ı tyˇc, a tak postupovali (tyˇce dˇelali dokola) aˇz vˇsechny k˚ uli vypotˇrebovali. Nezapomnˇeli také na dveˇre. Potom dobytek do ohrady dovedli a od té doby mˇeli dobytek. Kdyˇz prohledali cel´ y ostrov, naˇsli koneˇcnˇe ten poklad. V pokladu bylo nˇekolik zlat´ ych náramk˚ u a deset pytl´ıˇck˚ u zlat’a´k˚ u. Chtˇeli vyjet zase na moˇre. Udˇelali si pirátskou lod’. Naloˇzili si potraviny a vyjeli (ale poklad si samozˇrejmˇe vzali s sebou). ”Lod’,” volali obyvatelé Austrálie. Kdyˇz pˇrijeli do Austrálie, tu lod’ pˇredali kapitánovi Korkoránovi. Za jeden pytl´ık penˇez obstarali d˚ um. Dali si jméno Neondvalovi (32 osob, zamˇestnán´ı piráti, kaˇzd´ y má ˇcernou pásku pˇres oko, ve vlasech obtoˇcenou ˇcervenou látku). V tom kraji bydlela knˇeˇzna Rofrová Kateˇrina. To byla straˇsnˇe nadutá knˇeˇzna. A na tu knˇeˇznu Rofrovou se ti piráti vypravili, ale jeˇstˇe pˇredt´ım dostali dopis: Mil´ı piráti! Pos´ılám v´ am rejstˇr´ık, podle jakého knˇeˇznu pozn´ ate – kudrnaté vlasy, je tlustá, má jednobrejliˇcky, je nafintˇen´ a. V´ aˇs pozorovatel


27

Tom. ”Tak uˇz to v´ıme, jak vypadá,” ˇrekl Lip, kdyˇz ukázal to, co napsal Tom. Odepsali Tomovi: Poˇckej na nás z´ıtra veˇcer, Tome. Lip. Druh´ y den veˇcer pˇriˇsli aˇz do zámeckého parku, kde na nˇe ˇcekal Tom. ”Mus´ıme j´ıt potichu,” ˇrekl mi, kdyˇz jsem zadupal. A tak jsme ˇsli potichu. Kdyˇz jsme pˇriˇsli do pokoje, kde spala knˇeˇzna Rofrová, moc jsme se podivili, kdyˇz jsme na stolku naˇsli pap´ır. Na nˇem bylo napsáno: Neschov´ avejte se pir´ ati. J´ a vás vid´ım. Rofrová. Moc jsme se polekali. Vtom se zavˇreli dveˇre a my jsme tak byli jako uvˇeznˇen´ı. Ráno pˇriˇsli zatykaˇci a my jsme byli uvˇeznˇen´ı. Uˇz nám ˇr´ıkali, ˇze z´ıtra je poprava. Zhrozil se nás strach. Tady je konec naˇs´ı cesty. Z hr˚ uzou jsme spali. Z´ıtra nás poprav´ı. Bylo ráno. My jsme z hr˚ uzou ˇcekali, co se bude dál d´ıt. Pˇriˇsli pro nás. Nˇeco slyˇs´ım: ”Vedeme dost vˇezˇ n˚ u, kteˇr´ı se vloupali do pokoje knˇeˇzny Rofrové. Dnes je povˇes´ıme. Máme, jak vid´ıte, pˇripraveno dvacet vosum smyˇcek.” To se mnˇe ulevilo. Nás je totiˇz tˇricet dva. Jestli my Lip, Tom, L´ısek a já z˚ ustaneme. . . Poˇckat, nˇeco pov´ıdá. ”Nepoprav´ıme Kalita.” ”To jsem já,” zaradoval jsem se. ”A ten si bude moct ˇr´ıct, jaké pˇrań´ı chce.” Zaradoval jsem se. Uˇz jsem vˇedˇel, co ˇreknu za pˇrań´ı. Doˇsli jsme tam. Vˇsude kolem ˇrada divák˚ u. Postavili jsme se pˇred diváky. Potom se nás zeptal: ”Kter´ y je Kalit?” ”Já,” ˇrekl jsem. Postavil jsem se vedle. ”Vyslov svoje pˇrań´ı,” ˇrekl mi. ”Aby vˇsichni, co se maj´ı tady povˇesit, at’ mi je pˇredáte,” ˇrekl jsem. ”To se nesm´ı!” ˇrekl mi. ”Ale dané slovo je zákon,” ˇrekl jsem. ”Dobˇre.” A tak jsem si vzal svoje kamarády (mˇeli b´ yt povˇeˇsen´ y), kteˇr´ı byli rádi, ˇze to tak dopadlo. V bezpeˇc´ı jsem je odvázal. Vˇsichni se na mˇe hrnuli, ˇze jsem jim zachránil ˇzivot. Vtom vˇsichni zmlkli. Pˇrinesli nám dopis: Vid´ım vás. Mysl´ıte si, ˇze mnˇe ujdete. To nen´ı pravda. Jednou v´ as stejnˇe dostanu. Rofrová

28

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Zhrozil se nás strach. Ale nedali jsme se a odepsali: N´ as nedostaneˇs. Protoˇze jsme piráti! Dali jsme dopis odes´ılateli a bylo po vˇsem. To jsme se m´ ylili. Pˇriˇsel dopis od knˇeˇzny: Mysl´ıte si, ˇze mnˇe upl´ achnete, ale to se mýl´ıte. Rofrov´ a Zase se nás dotkl strach. Zaˇr´ıdili jsme si bydliˇstˇe. Nám se ale pˇrestalo l´ıbit v naˇsem domˇe. Vzpom´ınali jsme na moˇre. Jednou jsem si vzal pen´ıze a ˇsel koupit lod’. Druh´ y den ráno jsem svolal chlapy, ˇze jedem na lodi zase po moˇri. Vˇsichni zvolali: ”Hurá.” Div mˇe neumaˇckali. A tak jsme vstoupili na lod’. Na mapu jsme taky nezapomnˇeli. Jeli jsme od Nového Zélandu do Jiˇzn´ıho moˇre. Ale ouha. Po nˇekolika dnech se jejich lod’ vybourala a oni zase byli na opuˇstˇeném ostrovˇe. ”Uˇz jsme na ostrovˇe podruh´ y, to je straˇsné,” vykˇrikl nˇekdo. A v tu chv´ıli se vˇsichni usnesli, ˇze se nic nedá dˇelat. Vˇsichni si lehli do trávy a pˇrem´ yˇsleli, co si maj´ı postavit za chatu. Jeden (byl to L´ısek) ˇrekl: ”Seˇzeneme k˚ uly a zap´ıcháme je do ˇctverce. Potom vyˇr´ızneme m´ısto pro dveˇre a okno. Dveˇre vyˇr´ızneme a nasad´ıme do d´ıry. Okna udˇeláme ze dvou tyˇcek. Stˇrechu pokryjeme slámou nebo list´ım.” Doˇrekl. Vˇsichni souhlasili. Vytáhl si Tom n˚ uˇz, kter´ y s sebou poˇra´d nosil, a ˇrekl: ”Bude ten noˇz´ık staˇcit?” ”To se v´ı, ˇze bude staˇcit.” A tak se dali do toho. Jeden ˇrezal a ostatn´ı k˚ uly zap´ıchávali do zemˇe. Za chv´ıli mˇeli hotové základy. Tom (kter´ y vyˇrezával) vyˇr´ızl otvory pro okna a dveˇre. Vzali si dva klac´ıky a spojili je v kˇr´ıˇz. Ten potom nandali do otvoru pro okno. Konce zavázali nitkou (kterou mˇel u sebe Kalit) za konce k˚ ul˚ u. Se dveˇrmi to bylo tˇeˇzˇs´ı, vyˇr´ızli je ze suchého dˇreva. Posledn´ı kusy nitky uˇzili v tom, ˇze ty dveˇre do otvoru pro dveˇre, tak je tam zavázali. Se stˇrechou to bylo nejhorˇs´ı. Ale i tu udˇelali. Kdyˇz mˇeli hotov´ y d˚ um, museli pˇrem´ yˇslet, protoˇze nemˇeli j´ıdlo. Aˇz za dlouho jeden vykˇrikl: ”Vezmeme si potraviny z lodi!” Vˇsichni opˇet souhlasili.


29

Druh´ y den doˇsli k lodi. Na lodi naˇsli potraviny. Ale Tom vytáhl jakoby ˇ dopis. Cetl: ”Mapa ostrova, na kterém je poklad.” Vˇsichni s u ´divem zmlkli. Taková pˇr´ıleˇzitost dostat poklad. Udˇelali jsme si vˇetˇs´ı mapu ostrova. Bl´ıˇzil se veˇcer a Tom, Lip, L´ısek a Kalit i vˇsichni dalˇs´ı veˇsli do domu. Na st˚ ul poloˇzili mapu a studovali. Poznali zátoku, kde ztroskotali. Jednou se Kalit procházel v lese, kdyˇz vtom se vedle nˇeho nˇeco ˇsustlo. Lekl se, ale zachoval klid, a pod´ıval se na to m´ısto. Jak se ale podivil, kdyˇz uvidˇel vˇetˇs´ıho mravence. Potom v u ´leku ˇsel do domu. Vˇsechno jim ˇrekl, moc se podivili. ˇ Ráno zase sedli ke stolu a prohl´ıˇzeli mapu. Rekli si, ˇze mus´ı prohledat skálu, jestli v n´ı je otvor, protoˇze zimu v takovém domeˇcku nemus´ı dokonce pˇreˇz´ıt. Hned dalˇs´ı den ˇsli podle mapy ke skále. Kdyˇz doˇsli ke skále, zastavili a u ´divem se nemohli hnout. Ve skále byl otvor. Veˇsli do toho otvoru ve skále a stanuli v s´ıni. Uprostˇred stál st˚ ul. Vtom L´ısek vykˇrikl: ”Hele, na stole nˇeco leˇz´ı.” Tom ho vzal a zaˇcal ˇc´ıst: ”Poklad. . . ” Ale to uˇz se k nˇemu vrhli a povzbuzovali ho, aby ˇcetl dál. ”Poklad je zakopán od vysoké borovice u jeskynˇe. Od ´ e pˇresnˇe. Kam doˇslápnete, tam borovice se jde sto krok˚ u na v´ ychod. Uplnˇ kopejte. Poklad je sto metr˚ u v zemi.” Hned dalˇs´ı den zaˇcali. Ale tu vysokou borovici ne a ne naj´ıt. ”Héj, hoˇsi,” zvolal Tom. ”Uˇz mám tu vysokou borovici.” Vˇsichni sebou trhli a ut´ıkali za Tomem. Stál u vysoké a mohutné borovice a volal: ”Jo jeˇstˇe jsem tady naˇsel pap´ırek.” Ztiˇsil hlas, protoˇze uˇz byli u nˇeho: ”Zde máˇs napsáno, kde je v´ ychod. V´ ychod je tam, kde je mraveniˇstˇe.” ”Tak kluci, hledejte mraveniˇstˇe.” Za chv´ıli Tom opravdu mraveniˇstˇe objevil. Bylo asi dvacet krok˚ u od borovice. A hned Kalit, kter´ y mˇel zkuˇsenosti ze zámku, zaˇcal poˇc´ıtat: ”Jeden, dva, tˇri. . . devadesát devˇet, sto. Tak tady je to.” Vˇsichni zaˇcali horlivˇe kopat. Kopali a kopali. Devadesát metr˚ u a hle, uˇz se v p˚ udˇe zaˇcal r´ ysovat poklad. Naˇsli pytel, otevˇreli ho, a co to. V pytli byly pen´ıze. Rovnou americké. Celé tˇri t´ ydny dˇelali lod’, pˇripravili si zásoby. Psal se rok 1968.

30

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Odjeli z jejich milovaného ostrova 8. dubna 1968. Kalit se vrátil do svého rodu – do svého hradu. A piráti dodnes ˇrád´ı v oceánech a moˇr´ıch.

1.18

V´ yprava do nezn´ ama

Jsem anglický novináˇr a douf´ am, ˇze ve mnˇe najdete zal´ıben´ı. Chci v´ am pomoc´ı kn´ıˇzky pˇribl´ıˇzit svˇet v prvohor´ ach, druhohor´ ach a tˇretihor´ ach. Bude to dobrodruˇzný, nap´ınavý pˇr´ıbˇeh, který se v´ am opravdu bude l´ıbit. V´ yprava 1 Na jednom anglickém veˇc´ırku jsem se dozvˇedˇel, ˇze ve stˇredu amerického státu objevil jeden velk´ y zoolog poz˚ ustatky pravˇeku. Okamˇzitˇe jsem o tom informoval své kamarády: Jeana – povolán´ı zoolog, Jacka – povolán´ı fotograf, Jima – povolán´ı pˇr´ırodopisec a Lajina (velmi zaj´ımá zvˇedavce, jak k tak zaj´ımavému jménu pˇriˇsel) – povolán´ım fizolof, historik, cestovatel na vˇsechny cesty. Samozdˇrejmˇe jsem chtˇel, aby jsme se na ten zaj´ımav´ y svˇet ˇsli pod´ıvat. A tak to vˇsechno zaˇcalo. IHNED zaˇcali pˇr´ıpravy na cestu, protoˇze jsme samozdˇrejmˇe chtˇeli hodnˇe vidˇet. Po dlouhém ˇcasu pˇr´ıprav, nastali ˇcasy deˇst’˚ u a bouˇrek a nikam se neˇslo. Aˇz dalˇs´ı dny se mohlo vyrazit. Parn´ık nás zavezl na americkou pevninu a dál se ˇslo pˇeˇsky. Od tamˇejˇs´ıch obyvatel (jmenovali jsme svoje jména, oni svoje) zeptali jsme se na cestu. Odpovˇedˇeli: ”Jdˇete poˇrád na sever.” A tak jméno Lajin, sp´ıˇs jeho pˇredstavitel uvedl náˇs pr˚ uvod do pohybu. A tak jsme ˇsli vstˇr´ıc nov´ ym, docela. . . pˇsˇsˇcˇsˇcˇs ”Co to bylo?” podivil se Jim. ”Tak to kolem nás proletˇelo, ˇze jsem staˇcil udˇelat jen rozmazan´ y sn´ımek,” ˇrekl Jack. ”Tady, pod´ıvejte se.” Vyprávˇel Jack. ”Vypravil jsem uˇz hodnˇe v´ yprav, ale tohle jsem jeˇstˇe nevidˇel. Opravdu zaj´ımavé. Nikdy js. . . ” ”. . . Co kdyˇz je to v´ ykˇrik prvn´ıch kr˚ uˇck˚ u do pravˇeku?” zeptal se Lajin. ”Co kdyˇz, co kdyˇz. A v´ıˇs to pˇresnˇe?” ”Nevim.”

´ ´ 1.18. VYPRAVA DO NEZNAMA

31

Skupina byla zarmoucena. Nevˇedˇela, co to bylo. A to jeˇstˇe nebyl opravdick´ y konec. ˇ Y ´ DEN se stalo nˇeco neskuteˇcného. A kdyˇz je vylekal vodn´ı jeˇstˇer, KAZD to teprve ut´ıkali. Jednoho rána jsem se ˇsel pod´ıvat asi na dvˇe hodiny do lesa. Kdyˇz jsem pˇriˇsel, na m´ıstˇe naˇseho stanoviˇstˇe bylo veliké smetiˇstˇe. Stany byly rozházeny a po kamarádech ani stopy. Ale kdyˇz jsem se ostˇreji pod´ıval vidˇel jsem Lajina. Ten mˇe zaˇcal vyprávˇet, co se stalo: ”Kdyˇz jsi odeˇsel, vtrhli k nám lidoopi. Mˇe nezpozorovali, ale Jima, Jacka a Jeana ano. Bránili jsme se, ale nakonec naˇsi podlehli a lidoopi je zajali.” Zaˇcali jsme (já a Lajin) uvaˇzovat. Nakreslili jsme si mapku. Podle n´ı jsme se vydali za stopami lidoop˚ u. CESTA dlouhá, rozum krátk´ y. Vidˇeli jsme uˇz desátou zatáˇcku, ale stopy, které se s námi ˇsinuly dlouhou trasou, jako by nepocit’ovaly námahu. S puˇskou v ruce jsme ˇsli dále a dále neznám´ ym krajem. Skoro poˇrád jsme se báli. A strach se nedá zastraˇsit. Vtom se z houˇst´ı cosi vynoˇrilo. Dlouhé to bylo asi 40 metr˚ u a odhad váhy aˇz na 20 tun. Oba jsme zalezli do velké houˇstiny. Zv´ıˇre se zdálo b´ yt asi 10 minut klidné. Ale vtom se zaˇcalo plaˇsit. . . Najednou se z houˇstiny vynoˇrila obrovitá hlava jeˇstˇera. Nebál se za´ utoˇcit a tak se hrdˇe zaboˇril do masa. Polykal kusy z brontosaura, jak jsme se potom dovˇedˇeli. Nad t´ımto straˇsn´ ym jevem létali Pteranodonti (Ptakopysci). Kdyˇz jeˇstˇer odeˇsel, z˚ ustala z Brontosaura jen kostra. Posledn´ı zbytky masa trhali Pteranodonti, kteˇr´ı se koneˇcnˇe doˇckali. ˇ jsme se dosyta pod´ıvali, vykroˇcili jsme dál. Brontosaurus zalehl KDYZ celou cestu a tak jsme museli tu velkou kostru pˇrelézt. ˇ jsme dál. Sli Cesta dlouhá, rozum krátk´ y. Zase desátá zatáˇcka. A za n´ı to zaˇcalo. . . Vtom se pˇred námi rozevˇrel tábor lidoop˚ u. U tˇr´ı strom˚ u (byla to urˇcitˇe pˇresliˇcka) byli svázáni naˇsi tˇri kamarádi: Jack, John a Jean. ”Co kdyby jsme se v noci vpl´ıˇzili do tábora a osvobodili je,” radil staˇr´ıˇcek Lajin, ”z´ıtra uˇz m˚ uˇze b´ yt pozdˇe.” ”To je moudré rˇcen´ı,” uznal jsem radu muˇz´ıˇckovu, ”doufám ale, ˇze máˇs sebou noˇze.”

32

KAPITOLA 1. ROZJEZD

”Samosebou.” ”Ty jsi opravdu cestovatel na vˇsechny cesty.” ”Snad jo.” Poˇckali jsme do veˇcera. Kdyˇz byla tma, vpl´ıˇzili se naˇse nohy (no prostˇe my) ke tˇrem strom˚ um a zaˇcali jsme ˇra´dit (ale potichu) se sv´ ymi dlouh´ ymi zabijáky. Dvˇe stráˇze, které hl´ıdali zajatce leˇzeli mrtv´ı na zemi. Osvobodili jsme i Jacka, Jeana a Johna, kteˇr´ı byli strachy bez sebe. Vrátili jsme se do tábora. Po cestˇe jsme vyprávˇeli dobrodruˇzstv´ı. Jejich znˇelo takhle: ”Vedli nás po cestˇe. Nad námi létali Pteranodonti, kteˇr´ı si mysleli, ˇze nás sn´ı. Ale odletˇeli hned, kdyˇz na nˇe jeden lovec napjal ˇs´ıp a vystˇrelil. Odvedli nás do tábora, kde nás pˇrivázali ke strom˚ um.” ”Zaj´ımavé,” podotkl jsem. ”No, co zaj´ımavého,” ˇrekl Jim, ”sp´ıˇs straˇsné.” ”A to máme, sp´ıˇs jsme mˇeli, b´ yt uˇz z´ıtra ráno popraveni,” nam´ıchal svoji ˇreˇc do rozhovoru Jack. ˇ jsme se vyspali, trhli jsme se strachem. M´ısto zbran´ı leˇzeli vedle KDYZ nás klac´ıky. Hledali, nenaˇsli. Aˇz Lajin vyˇreˇsil záhadu. ”Domorodci (lidoopi) pˇrece nemohli zapomenout, ˇze jsme k nim byli nedobˇr´ı. A tak se k nám v noci vloupali a zbranˇe nám dobr´ ym lidem sebrali. Jenom já mysl´ım na horˇs´ı ˇcasy a svoje zbranˇe si ukládám pod polˇstáˇr. Myslete chlapci také na zlé a horˇs´ı ˇcasy a uvid´ıte, ˇze to p˚ ujde pˇreci jenom l´ıp.” A ukázal nám svoje zbranˇe. ”Ty nás Lajine zachraˇ nujeˇs z jedné situace do druhé. Kdyby jsi nebyl schovan´ y za stanem a lidoopi nás zajali. Nebo co kdyby jsi veˇcer neschoval svoje zbranˇe pod polˇstáˇr. Lidoopi by nás zabili,” pochvaloval ho Jim a umin ˇoval si, ˇze si bude dalˇs´ı zbranˇe také schovávati. ˇ uˇz jiné zbranˇe neˇz Lajinovi nemˇeli, ˇrekli si ˇze pro prvn´ı A PROTOZE v´ ypravu to bohatˇe staˇcilo, a ˇze se vrát´ı do Anglie. Jako tretku si z tohoto kraje vzali: strach, rychlost, diapozitivy nˇekter´ ych zv´ıˇrat. A Lajin, kter´ y mˇel jako jedin´ y puˇsku, sestˇrelil Pteranodonta a uˇr´ızli jsme kus kˇr´ıdla s jeho tipickou nohou. Konec prvn´ı v´ ypravy. V´ yprava 2. nepodaˇ ren´ a Zaujati podivuhodn´ ym svˇetem, poˇzádali mˇe Jack, Jean, Jim a Lajin, aby ˇ jsme se znovu do pravˇeku koukli. Rekl jsem: ”Ano.”

ˇ MUSKET ˇ ´ U ˚ ANEB VELKA ´ ZALE ´ ZITOST ˇ 1.19. SVET YR

33

NA americk´ ych bˇrez´ıch jsme vystoupili z parn´ıku Americius a vydali jsme se ke stˇredu Ameriky. Pteranodonti nás uˇz nezaj´ımali jako prvn´ı v´ ypravu. Uˇz nás to hnalo dále, dále a v´ıce poznat pravˇekou starodávnou kulturu, která (nev´ı se proˇc) ˇ jsme dál a vymizela. Naˇse staré stanoviˇstˇe jsme bez ohlédnut´ı pˇrekroˇcili. Sli dál a v´ıc a v´ıc. Tento svˇet nás táhl v´ıc poznat a tak jsme to nechtˇeli vzdát. Byli jsme uˇz za star´ ym stanoviˇstˇem a vtom to zaˇcalo. ˇ ELI ˇ jsme nic. Vtom se ozval hrozn´ NEVED y ˇrev. Vˇr´ıtili se na nás lidoopi. Zavázali nám ruce a sebrali nám vˇsechno, co na nás vidˇeli. ”Sakrble dokrble smahule pahule jéˇziˇs,” bˇedoval Jim, ”uˇz nás maj zase.” ”Nás podruhé nemaj´ı,” klidnˇe se pohoupávaj´ıc´ı kˇriˇcel kompletnˇe vybaven´ y staˇr´ıˇcek Lajin. ”Tak to nemus´ıˇs ˇr´ıkat nahlas,” bˇedoval Jean, ”radˇsi vymysli plán, jak se od tud dostat. A slibuji ti, ˇze se tobˇe samozdˇrejmˇe odmˇen´ım.” ”Mám n˚ uˇz Jeane.” ”Kde?” ”Tady v kapse.” ”Kdy chceˇs utéci?” ”V noci.” ”Ale to je kolem stráˇz.” ”Mám i pistoli.” ”Fakt?” ”Jo.” ”To nen´ı moˇzné.” ”Ale je.” V noci nám Lajin pˇreˇr´ızl pouta, zastˇrelil stráˇzn´ıky a hurá dom˚ u. Doma v Anglii jsme si ˇrekli, ˇze uˇz do svˇeta pravˇeku nikdy, ale nikdy nevkroˇc´ıme. Mˇes´ıc po tˇechto pˇr´ıhodách jsem se dozvˇedˇel, ˇze ve stˇredu Ameriky vybouchla sopka.

1.19

Svˇ et muˇ sket´ yr˚ u aneb velk´ a z´ aleˇ zitost

Ve Velké Británii za dávn´ ych star´ ych ˇcas˚ u potloukali se po prastar´ ych ulic´ıch muˇsket´ yˇri vˇseho druhu. O jedné ˇctyˇrˇclenné partˇe muˇsket´ yr˚ u vám ted’ budu vyprávˇet.

34

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Jednou veˇcer se potloukal po ulic´ıch star´ y muˇsket´ yr. Pobroukával si nˇejakou p´ısniˇcku, kdyˇz v tom k nˇemu dolehly podezˇrelé hlasy. Kdyˇz se vzpamatoval, zaˇsel do bl´ızkého hostince a pˇrede vˇsemi ˇrekl: ”Kdo se mnou p˚ ujde?” ”A kam?” zeptal se mal´ y staˇr´ık. ”To nen´ı d˚ uleˇzité. Tak kdo se odváˇz´ı?” ”Já,” pˇrihlásil se asi 35let´ y, svalnat´ y muˇz. ”Tak já taky,” odvˇetil asi 25let´ y, vrostl´ y muˇz. ”Potˇrebuju jeˇstˇe jednoho,” nedoˇckavost´ı vyhrkl star´ y muˇsket´ yr An’drnan. ”A já moˇzu?” vyhrkla jedna ˇzena. ”Ty urˇcitˇe ne!” ”Tak p˚ ujdu já,” doˇrekl slova 21let´ y, mlad´ y ˇclov´ıˇcek. ”Tak a tet’ vy tˇri dobˇre poslouchejte. . . ” ”Je mi nˇeco straˇsnˇe povˇedomé.” ”A co?” ˇrekl 21let´ y Andernas. ”Nˇeco jsem totiˇz zaslechl na ulici byly to. . . ,” ale jeho ˇreˇc zastavil 25let´ y An’dornos: ”Co to bylo?” ”Hlasy.” ”Podezˇrelé?” otázal se 35let´ y An’trdon. ”Ano moc podezˇrelé.” ”Tak se nebudem’ zdrˇzovat, ne?” A vyˇsli na ulici. An’drnan je vedl. Straˇslivé skˇreky v londonské ˇctvrti. Kˇriky se nesli z domu pana Dejnorta. Protoˇze byli vˇsichni ˇctyˇri muˇsket´ yˇri, nebáli se vstoupit do poloosvˇetleného domu. Straˇsideln´ y kˇrik a sv´ıˇcky jejiˇz plameny se kmitaly sem a tam, vyvolali straˇsidelnou atmosféru. S pozad´ı vystoupila obávaná ˇcarodˇejnice Xaniera. ”Proˇc jste sem pˇriˇsli?” zeptala se. ”Slyˇseli jsme kˇrik a tak jsme ˇsli na pomoc,” odpovˇedˇel za vˇsechny An’dernas. ”To nen´ı vaˇse záleˇzitost,” zasmála se ˇcarodˇejnice. ”Ale co to bylo?” An’drnan otázkou chtˇel vyzvˇedˇet tajemstv´ı kˇriku. ”Kdyˇz ano, tak vám to ˇreknu. Uˇz je to dávno co ve star´ ych londonsk´ ych les´ıch1 bydlel krveˇz´ızniv´ y pes Baskervillsk´ y a Sherlockovi Sholmsovi2 se po1 2

Dˇr´ıve bylo okolo mˇesta London mnoho les˚ u. Tento pˇr´ıbˇeh se odehrává, kdyˇz ˇzila hrabata a i Sherlock Sholms tento pˇr´ıbˇeh zn´ a


35

daˇrilo tohoto psa nadobro odstranit. Ale já chovám v kleci jeˇstˇe straˇsnˇejˇs´ıho tvora. Je to jednook´ y Bill, velk´ y pes.” Na muˇsket´ yry padl strach. Strach pˇred Billem. ”A kde je u ´ˇredn´ık Dejnorta?” otázal se An’trdon. ”Ve drápech Billa,” odvˇetila krátkou, ale straˇsidelnou vˇetou ˇcarodˇejnice. Na vˇsechny ˇctyry padl velik´ y a mocn´ y strach. Ne pˇred u ´ˇredn´ıkem, ale ˇ pˇred t´ım, ˇze jednook´ y Bill vraˇzd´ı. Carodˇ ejnice se zasmála a okamˇzitˇe odeˇsla. ”Radˇsi pojd’me pryˇc,” odpovˇedˇel nejmladˇs´ı. ”Pˇrece mus´ıme zab´ıt Billa, aby nevraˇzdil,” nemˇel se k odchodu An’drnan, ”kdo se mnou p˚ ujde?” ”Já.” ”Já.” ”. . . tak i já.” A vydali se vstˇr´ıc dobrodruˇzstv´ım. Museli, jak se domluvili, naj´ıt klec jednookého Billa. Na zemi v jednom pokoji naˇsli cedulku: Bill-dog made in the dogs company3 ”Kde s´ıdl´ı The dogs company?” zeptal se An’ornos. ”Nev´ım,ale jak se mnˇe zdá, na to sami nestaˇc´ıme,” ˇrekl An’drnan. ”Co se zeptat Sherlocka Sholmse?” navrhl An’dernas. I ˇsli to vˇse ˇr´ıci Sherlockovi Sholmesovi. Kdyˇz to vˇse detektiv vyslechl, ˇrekl: ”Na tuto záleˇzitost vás potˇrebuji, pánové.” A ˇsli navˇst´ıvit onu ˇcarodˇejnici Xanieru. Sherlock Sholmes se j´ı potom zaˇcal ptát: ”O jakého psa vlastnˇe jde?” ”O potomku Baskervill˚ u.” ”Takˇze Bill se synem psa Baskervilského?” ”Jak jste asi pochopil, tak ano.” ”Proˇc ho vlastn´ıte?” ”Koho?” ”Billa.” ”Protoˇze jsem. . . Xaniera Baskervillská.4 ” a vystupuje v nˇem. 3 Bill-pes vyráb´ı ps´ı spoleˇcnost 4 V této knize bylo pouˇzito slovo Baskervill a i Baskervil, to protoˇze nikdo nev´ı, jak se vlastnˇe p´ıˇse.

36

KAPITOLA 1. ROZJEZD

”Jde o stejného psa?” ”Ano, velmi správnˇe.” ”Takˇze také j´ı mrtvoly?” ”Ano, to ano.” ”A vy ho nˇekdy pouˇst´ıte?” ”A proˇc vás to zaj´ımá?” ”Ptám se já nebo vy?” ”Dobˇre, pouˇst´ım ho.” ”Proto je v londonské ˇctvrti tak hodnˇe mrtv´ıch,” zapˇrem´ yˇslel slavn´ y detektiv. ”A mohla by jste, se vˇs´ı laskavost´ı, nám toho psa ukázat?” ”Ano, to bych mohla, ale moc se mi nechce.” ”A proˇc?” ”Protoˇze. . . ” ”Proˇc?” ”Prot. . . oˇze. . . kd. . . yˇz. . . ho. . . nˇe. . . ko. . . mu. . . uká. . . ˇzu. . . tak. . . zmiz´ı.” ”Kdo?” ”Bill.” ”A to my právˇe chceme.” ”Ale. . . ” ˇ ”Neodmlouvejte a okamˇzitˇe nám ho UKAZTE!” Co mohla milá ˇcarodˇejnice dˇelat. Moˇzná si nˇekdo ˇrekne, ˇze mohla pouˇz´ıt svoje ˇcáry, ale ona bez ˇcarovné knihy neumˇela ani jedno kouzlo. Ale nask´ ytá se jeˇstˇe jeden problém. Ta kouzelná kniha byla u Billovi klece. Bez ostychu je milá Xaniera pomalu vedla ke kleci obávaného tvora. Sherlockovi se ale nˇeco nezdálo. Nehrálo mu, ˇze je ˇcarodˇejnice vede k Billovi a ani pokusit se nechce, aby Billa pˇet pˇrátel nevidˇelo. Ale vtom Sherlock uvidˇel na stole kouzelnou knihu. Okamˇzitˇe ˇcarodˇejnici pˇredbˇehl a kouzelnou knihu hodil do ohnˇe. Xaniera se rozˇc´ılila a otevˇrela klec Billa. Bill se vyˇr´ıtil ven a Xaniera kˇrikla: ”Vem si je, vem.” I vytasili muˇsket´ yˇri svoje meˇce a ˇsavle a dali se v boj s jednookou obluˇ dou. Obluda neˇcekanˇe vyrazila a zahnala muˇsket´ yry k kleci. Carodˇ ejnice je v kleci zavˇrela. Jak si vˇsak oddechli, kdyˇz zjistili, ˇze se Sherlockovi podaˇrilo uprchnout. I ˇcarodˇejnici bylo divné, ˇze jsou jen tˇri. I zeptala se jich: ”Nebyli jste ˇctyˇri, ale byli jste pˇet, ˇze ano?” ”Nebyli jsme ˇctyˇri, ale tˇri.”


37

”Opravdu?” ”Opravdu.” Ale muˇsket´ yˇri byli zvˇedav´ı a zeptali se: ”Kde je Bill?” ”Zmizel.” ”Tak proˇc nás drˇz´ıˇs?” ”Promˇen´ım vás ve ˇctyˇri Billi.” Do muˇsket´ yr˚ u jako by uhodilo. Ale An’drnan se zeptal: ”Ale jak nás pˇreˇcarujeˇs v Billi, kdyˇz nemáˇs kouzelnou knihu?” ”To vás nemus´ı zaj´ımat.” A tak An’drnan, An’dernas, An’rdon a An’dornos si ˇrekli, ˇze je to vyzv´ıdán´ı moc marné.” ”Sherlockovi Sholmesovi se ale podaˇrilo utéci,” rozjasnila se tváˇr An’trdona, ”tˇreba nás zachrán´ı.” Ano, Sherlock Sholmes pˇrem´ yˇslel o záchranˇe sv´ ych kamarád˚ u. I jeho pˇr´ıtel a vˇern´ y druh Watson o tom pˇrem´ yˇslel. Opravdu ˇzádn´ y plán nemohl zachránit muˇsket´ yry? Ale mohl, a ten plán vyjde, ale bude tˇeˇzké ho uskuteˇcnit. Jak´ y plán? To jeˇstˇe nikdo nev´ı. Ale jednou to pˇriˇslo. Sherlock Sholmes pˇriˇsel na to, ˇze v noci p˚ ujdou s Watsonem do domu u ´ˇredn´ıka Dejnorta. Nˇekdo by mohl ˇr´ıci: Vˇzdyt’ vymyslet plán je tak jednoduché. Staˇc´ı jen j´ıt do toho domu a utéci. Jenomˇze jak? Ale na to uˇz detektiv nemusel myslet. ”Watone, Watdone, já to mám!” ”Opravdu, pane?” ”Pˇrestaˇ n s t´ım pane.” ”Dobˇre. . . Sherlocku.” ”No, to je uˇz lepˇs´ı.” I ˇrekl plán Sholmesovi. Byl to velice dobr´ y plán. Hned veˇcer se vydali na cestu. Kdyˇz pˇriˇsli k urˇcenému domu Dejnorta, zapálil tento d˚ um Sherlock. Plán znˇel, ˇze ˇcarodˇejnice je vyvede ven (muˇsket´ yry) a oni uteˇcou. Ale s nˇeˇc´ım neˇcekali: ˇcarodˇejnice opravdu vyˇsla z domu a dala se do kˇriku. Kdyˇz se j´ı Watson zeptal, jestli tam jeˇstˇe z˚ ustali lidé kromˇe j´ı, odpovˇedˇela: ”Ne, nikdo tam nez˚ ustal.”

38

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Toto vˇse ˇrekl Watson detektivovi. ”Rychle, Watsone, mus´ıme je zachránit.” Detektiv rychle probˇehl skoro spadl´ ym domem, otevˇrel klec, která uˇz stejnˇe dohoˇr´ıvala a utekl s muˇsket´ yry pryˇc. Zat´ımco utekli, d˚ um se za nimi zˇr´ıtil a ˇcarodˇejnice umˇrela také. Ona totiˇz v posledn´ı minutˇe pˇred spadnut´ım domu se vrhla do plamen˚ u. . .

1.20

Tajemstv´ı sochy z Vangrenburdu

”Kastelán Ev Bruno byl dobr´ y ˇclovˇek,” ˇrekl na jedné sch˚ uzce policist˚ u, kv˚ uli vyvraˇzdˇenému hradu, policista Ker Want. ”Ale je to zaj´ımavé. Hrad, jeˇstˇe k tomu starodávn´ y, co v nˇem mohlo b´ yt za cennost?” otázal se plukovn´ık Kentar. ”Nˇejak´ y cenn´ y vˇeci? K sakru, kdyby aspoˇ n ˇzil Ev Bruno. Ten by nám to ˇrek’.” ”Kdo vlastnˇe zavraˇzdil kastelána?” ”Otisky prst˚ u svˇedˇc´ı o lupiˇci, vyvrhelovi lidstva, zlodˇeji, a to bych toho. . . ” ”Tak kdo?” ”Tom Brander.” ”Je v˚ ubec kastelán mrtvej?” ”Nevim.” ”Tak ho p˚ ujdeˇs hledat.” ”Já?” podivil se Ker Want. ”No. Ke komu mluv´ım?” podivil se Kentar. Tu noc policista Want pˇrezd´ıvkou Votn ˇspatnˇe spal. Prvn´ı pˇr´ıpad, kter´ y vlastnˇe ˇreˇs´ı. Kam se má dát? Napravo, nalevo, dopˇredu, dozadu? Tak kam? Pˇripadá si jako nezkuˇsen´ y ˇclovˇek, kter´ y nev´ı kudy kam. Asi mˇes´ıc pˇred t´ım se na hradˇe Vangrenburd stala asi takováto pˇr´ıhoda. V noci vypukl na hradˇe poˇza´r. Nikdo nevˇedˇel kdy a kde. Ráno na m´ıstˇe b´ yvalého hradu byly trosky a po kastelánovi ani zm´ınka. Zaj´ımavé ovˇsem bylo, ˇze na hradˇe nebyla ˇzádná cennost. Mezit´ım uˇz se Votn probudil a pˇrem´ yˇslel o událostech. Ale ano na tom hradˇe pˇreci jenom nˇeco bylo. Odrbaná a zaˇslá socha. Co kdyby zrovna po n´ı Tom Brander ˇsel? Ale co kdyby? Policista se oblékl a ˇsel za plukovn´ıkem Kentarem. Vˇse mu ˇrekl. A jeho návrh byl pˇrijat. Tet’ vˇsak jeˇstˇe mus´ı poznat neboli vypátrat co na té soˇse bylo zaj´ımavé. Originál? Cennost? A Ker Want neboli Votn se rozhodl, ˇze se na hrad Vangrenburd okamˇzitˇe vydá. Kdyby alespoˇ n

1.20. TAJEMSTVÍ SOCHY Z VANGRENBURDU

39

vˇedˇel, kde je Ev Bruno zavˇren´ y. Totiˇz, abych vám pravdu ˇrekl, kastelán Ev Bruno totiˇz nen´ı mrtv´ y. Tom Brandon ho totiˇz drˇz´ı ve své tajné chodbˇe v podzem´ı. Kdyˇz Votn pˇriˇsel na hrad, ze vˇseho nejdˇr´ıv ˇsel hledat sochu. Stála jako vˇzdy, troˇsku ohoˇrelá, a usm´ıvala se sv´ ym tajemn´ ym pohledem. Votn se podivil. Co by na n´ı Tom Brander vidˇel? Ten u ´smˇev. Nic jin´ yho. A vtom Votn zpozoroval, ˇze je socha postavena z jak´ ychsi d´ıl˚ u. Okamˇzitˇe je zaˇcal po jednom sundávat na m´ıstˇe sochy stál poklop. ”Tet’ ne,” zadrˇzoval se. Sochu postavil na své m´ısto a odeˇsel. ”Kdo na tom hradˇe je, to mi nen´ı nˇejak jasn´ y,” pobroukával si. ”Ale co kdyby v tom vˇezelo Ev Bronovo stracen´ı? Nezemˇrel. To vim. Ale kde je?” Vyhledal policejn´ı hl´ıdky, aby obkl´ıˇcili poklop. Sám vlezl prvn´ı do chodby, V dálce se mihotalo svˇetlo. Tom Brander mezit´ım chtˇel Ev Bruna zavraˇzdit. Právˇe pˇripravoval jed. A vtom: ”Ruce vzh˚ uru!” Tom Brander uchopil skleniˇcku s jedem a vypil ji a ˇrekl s u ´smˇevem: ”Aspoˇ n od vás budu. . . m´ıt. . . po. . . koj. . . !” T´ım skonˇcil Tom Brander a s n´ım i naˇse historie.

40

KAPITOLA 1. ROZJEZD

Kapitola 2 V ml´ ad´ı 2.1

Countville

Pov´ıdka s up´ırsk´ ym tématem, o tajemné události podle v´ ypovˇedi Petera Impelwinda. Upozornˇ en´ı Za chyby v textu ˇci za nepˇresná vyjádˇren´ı dˇeje a vˇec´ı ruˇc´ı sám autor. Je vˇsak zˇrejmé, ˇze vystihl situaci tak, jak ji sám vidˇel, a pˇr´ıbˇeh navád´ı k tomu, ˇze záˇzitky se uskuteˇcnily v obrovském tlaku na psychiku osoby. Autor tud´ıˇz nem´ın´ı ani cokoli pˇrepisovat, nebot’ by bylo moˇzno zkreslit informace. Dále autor upozorˇ nuje, ˇze komu budou osoby nˇeco ˇci nˇekoho pˇripom´ınat, má pravdu. To, co je zde napsáno, je holá skuteˇcnost, která se stala, stává, ˇci v nejbliˇzˇs´ı dobˇe stane! Jmenuji se Peter Impelwind a pracuji jako novináˇr ˇcasopisu Idle Gossip. Cel´ y pˇr´ıbˇeh, kter´ y se vám nyn´ı budu snaˇzit vyprávˇet, je opravdov´ y, skuteˇcnˇe se udál a je podloˇzen fakty. Jednoho dne, nebudu radˇsi sdˇelovat kterého, jsem sedˇel jako kaˇzd´ y den ve své kanceláˇri, a zrovna jsem pˇripravoval reportáˇz ze ps´ı soutˇeˇze do dalˇs´ıho ˇc´ısla, kdyˇz vtom veˇsel ˇreditel Mark Clarke. Mark Clarke je velmi dobr´ y muˇz, kter´ y má vˇsak urˇcité nároky na své spolupracovn´ıky a ty se mus´ı plnit. Bylo mi vˇsak divné, co jsem provedl zrovna já. Proˇc jinak by za mnou v˚ ubec chodil. ”Pane Impelwinde, vy jste docela dobr´ y pracovn´ık, jak jsem se dozvˇedˇel. ˇ jsem váˇs posledn´ı ˇclánek v minulém ˇc´ısle Idle Gossipu, a mohu vám ˇr´ıci, Cetl

42

´ Í KAPITOLA 2. V MLAD

ˇze se mi opravdu l´ıbil. Máte pro tuto práci velmi dobré nadán´ı. A snad právˇe proto mám pro vás docela dobrou nab´ıdku. Nemáte zájem o supersenzaci? O super, ale opravdu superzprávu, která by byla nepˇrekonatelná?” Kdo by nechtˇel b´ yt u ´spˇeˇsn´ y, kdo by se jednou nechtˇel stát nˇek´ ym, kdo zboˇr´ı cel´ y svˇet. Já jsem nebyl jin´ y, a proto mˇe zaj´ımalo: ”A o co se vlastnˇe jedná, pane Clarku?” ”No, nebude to asi ˇza´dná procházka rájem. Jedná se o zámek Countville. Urˇcitˇe v´ıte, ˇze se tam nyn´ı stala ta hr˚ uzná vˇec, jak tam byl zabit Jean VIII. Villsk´ y, ne? A vy máte zkuˇsenosti, vˇzdyt’ jste byl policistou, neˇz jste pˇriˇsel sem k nám. No, abych uˇz mluvil k vˇeci. Zdá se mi, ˇze bych vám mohl vˇeˇrit, ˇze nezklamete. Uvaˇzuji o tom, aby se na zámek Countville vydala skupina vedená vámi, která by vyˇreˇsila tento pˇr´ıpad.” ”To je dobr´ y nápad, a kdy bych mohl vyrazit?” ”Ihned.”

Obyvatelé mˇesteˇcka Darkspectre maj´ı opravdu zvl´ aˇstn´ı z´ aliby. Nemˇel jsem ˇcas je v tomto prohláˇsen´ı popisovat, ale tato fotografie necht’ v´ am lidi z této ˇc´ asti zemˇe trochu pˇribl´ıˇz´ı. Na jejich malém n´ amˇest´ıˇcku se totiˇz odehr´ avaj´ı zaj´ımavé boje. Tyto boje se nazývaj´ı Bicycleshows a je to vlastnˇe toto: Hru hraj´ı dva hráˇci. Ti se postav´ı proti sobˇe na hˇriˇstˇe s bicyklem. Po startovn´ım hvizdu se tito dva sokové pust´ı do boje. Jeden druhého bije kolem (rozumˇej bicyklem) hlava nehlava. V´ıtˇezem je ten, komu se podaˇr´ı utlouci protihr´ aˇce k smrti. Na sn´ımku je starosta mˇesta, který pr´ avˇe u ´toˇc´ı. Vydal jsem se tedy na zámek Countville. No, ne sám. Já, jako hlavn´ı vedouc´ı skupiny, a se mnou John Fearless, muˇz, kter´ y se zab´ yval nadpˇrirozenost´ı,

2.1. COUNTVILLE

43

Cler McCaron – ˇzena zab´ yvaj´ıc´ı se histori´ı, Paula Weg – fotografka, a Charles Amusing – dalˇs´ı novináˇr. Bylo nás tedy dost na to, abychom objasnili záhadu smrti Jeana VIII. Villského. Zámek Countville je vlastnˇe hrad. Je to budova na pahorku pobl´ıˇz mˇesteˇcka Darkspectre. Je to opevnˇen´ y zámek s dvˇema vˇeˇzemi a jedn´ım hlavn´ım kˇr´ıdlem. Letˇeli jsme vrtuln´ıkem asi dvˇe hodiny, abychom pˇristáli pobl´ıˇz vesnice Darkspectre. Je to opravdu sp´ıˇs vesnice, ˇzije zde asi jen dvˇe stˇe obyvatel. Ve vesnici nebylo moc zaj´ımavého. Dozvˇedˇeli jsme se, ˇze tajemn´ y zabiják uˇz pohltil dalˇs´ı obˇeti. Tentokrát to bylo pˇet obyvatel z vesnice, kteˇr´ı pˇriˇsli o sv˚ uj ˇzivot. Hned jsme se vydali na cestu. Ani jsme mezi sebou nemluvili, bylo nám kaˇzdému trochu divnˇe. Co nás na Countville ˇceká? Na náladˇe nám nepˇridalo ani poˇcas´ı. Kdyˇz jsme vycházeli z vesnice smˇerem k zámku, bylo jeˇstˇe krásnˇe ˇ ım bl´ıˇze jsme se vˇsak pˇribliˇzovali ke Countville, t´ım v´ıce se a sv´ıtilo slunce. C´ zaˇcalo nebe zatahovat, a kdyˇz jsme pˇriˇsli pˇred hlavn´ı bránu, zaˇcala taková vichˇrice, kterou pr´ y dodnes nikdo nepamatuje. Nad tou branou bylo zlat´ ym p´ısmem napsáno heslo, které jsme tenkrát jeˇstˇe chápat nemohli: Tento z´ amek budiˇ z proklet. Leon Yorsk´ y Tento nápis nás moc nepovzbudil. Ale Cler se jen podivila: ”To je zaj´ımavé, o ˇza´dném Yorkovi na tomto hradˇe jsem neslyˇsela.” ”Moˇzná, ˇze se toho ˇcasem dozv´ıme spoustu zaj´ımavého,” opáˇcil Charles. ”To bude sn´ımk˚ u,” dodala Paula Weg. John mlˇcel. A já jsem zabouchal na bránu. Po chv´ıli ˇcekán´ı se brána otevˇrela a z otvoru vykoukla tváˇr. Ta tváˇr byla bledá jak p˚ ulmˇes´ıc. ”Jsme novináˇri,” ˇrekl jsem na otázku, co tu chceme, ”a zaj´ımáme se o tu událost, co se tu stala. Náˇs ˇreditel ˇr´ıkal, ˇze uˇz se tu s vámi domlouval a ˇze pr´ y souhlas´ıte s t´ım, abychom smrt Jeana VIII. vyˇreˇsili.” ”Já vás nevolal,” ˇrekl ten bled´ y muˇz, ale pˇreci nás pustil dovnitˇr. Jak jsem se pozdˇeji dozvˇedˇel, byl to Awe Martin, sluha. Moc se mi Awe nel´ıbil. Jeho obliˇcej byl cel´ y bled´ y, k˚ uˇze seschlá. Rysy v obliˇceji mˇel stáhlé a propadlé. Rty mramorovˇe zsinalé, jeho oˇci byly bez lesku. Celá atmosféra tam byla záhadná. Awe Martin nás zavedl do hlavn´ı m´ıstnosti zámku, kde sedˇeli zrovna majitelé – Jean IX. Villsk´ y, syn zavraˇzdˇeného Jeana VIII., a Elizabeth III. Villská, matka. Jak jsme se informovali, oba dva nás uv´ıtali a ubytovali nás. Naˇse pokoje byly aˇz na konci celého zámku. Z hlavn´ı budovy se muselo

44


j´ıt pˇres hlavn´ı vˇeˇz do posledn´ıho kˇr´ıdla, které bylo také zakonˇceno vˇeˇz´ı. Já bydlel na samém konci, poté obˇe d´ıvky – Cler a Paula, za nimi Charles a nakonec nejbl´ıˇze k hlavn´ı budovˇe John Fearless. Na zámek jsme pˇrijeli okolo druhé hodiny odpoledn´ı, ale byla taková bouˇrka, ˇze byla tma jako v pytli. Na zámku se sv´ıtilo louˇcemi a sv´ıˇckami. Jako za star´ ych dob. Hned co jsme se ubytovali, s t´ım nám pomohl Awe Martin a Leonard – druh´ y sluha, kteˇr´ı mˇeli na sv˚ uj vˇek obdivuhodnou s´ılu, seˇsli jsme se se vˇsemi ze zámku v hlavn´ı m´ıstnosti. U stolu jsme sedˇeli spoleˇcnˇe s Jeanem IX. a Elizabeth III. V rohu m´ıstnosti stáli sluhové. Awe Martin, druh´ y sluha Leonard a Edna Westfal – kuchaˇrka. Ta uvaˇrila velmi bohatou svaˇcinu. Ti bohat´ı si ale jed´ı. Nebudu zde l´ıˇcit, jak jsme se postupnˇe vyptávali, ale na tomto m´ıstˇe rovnou shrnu, co vˇse jsme se dozvˇedˇeli: Rod Vill˚ u zde bydl´ı uˇz od nepamˇeti. Cler dostala od Elizabeth kroniku hradu, kterou vlastn´ı rukou psal Awe, aby ji prostudovala. Mrtvolu Jeana VIII. naˇsli v jeho pokoji ráno, po bouˇrlivé noci. Byla u ´plnˇe zniˇcená, skoro se ani nedalo poznat, o koho se jedná. Tu noc pr´ y slyˇseli podivuhodné skˇreky. A ráno byl Jean VIII. mrtev. Pochovali ho na hˇrbitovˇe pˇredk˚ u. Na prvn´ı den nebylo poznatk˚ u mnoho, ale po bohaté veˇceˇri byli vˇsichni rádi, ˇze mohou ulehnout do sv´ ych postel´ı. Bylo asi devˇet hodin v noci. Vˇsichni uˇz leˇzeli na sv´ ych pokoj´ıch a já si ˇcetl Edgara Alana Poea – Jáma a kyvadlo. Venku byla tma jak v pytli a já se trochu bál, ono ˇc´ıst horor pˇred span´ım je to nejhorˇs´ı, co m˚ uˇze ˇclovˇek udˇelat. Moje nebojácnost se krˇcila nˇekdo v koutku pokoje, a vtom nˇekdo zaklepal. Vˇeˇrte, nen´ı to nic pˇr´ıjemného, kdyˇz takhle leˇz´ıte, ˇctete horor a nˇekdo opravdu zaklepe. Já se lekl jako nikdy. Do knihy jsem dal záloˇzku, vstal z postele a pomal´ ymi kroky jsem doˇsel aˇz ke dveˇr´ım. ”Kdo je?” potichu jsem se zeptal. Prudce mi buˇsilo srdce a pomyslel jsem si, co kdyby ted’ nˇeco rozrazilo prudce dveˇre a kv´ıliv´ ym hlasem to zaˇcalo ˇrvát. Nic takového se vˇsak nestalo. ”To jsem já, John.” Prudce jsem si oddechl. Srdce se mi z kalhot vrátilo zase pod ˇzebra a nebojácnost se znovu nastˇehovala do mého tˇela. Otevˇrel jsem dveˇre a do mého pokoje vpal se sv´ıˇckou v ruce John Fearless. Lekl jsem se vˇsak stejnˇe, nebot’ byl mrtvolnˇe bled´ y a v ruce sv´ıral knihu a kˇr´ıˇz. ”Co se ti stalo?” optal jsem se, kdyˇz jsme si sedli na postel.

2.1. COUNTVILLE

45

”Ty, jako v˚ udce téhle v´ ypravy, by jsi mˇel vˇedˇet pocity vˇsech ˇclen˚ u, snad se mi nebudeˇs smát, kdyˇz ti pov´ım, co si mysl´ım já.” ˇ Rekl jsem, ˇze nebudu, a on pokraˇcoval: ”Mus´ım se ti s nˇeˇc´ım svˇeˇrit. Byl jsem dnes cel´ y nesv˚ uj, a to asi proto, ˇze tuˇs´ım, co zabilo vˇsech tˇech ˇsest lid´ı vˇcetnˇe Jeana VIII. Byl to up´ır!” V tu chv´ıli jsem si nemyslel, ˇze je pˇrede mnou blázen. John Fearless se o takové vˇeci zaj´ımal, byl pˇr´ımo posedl´ y nadpˇrirozenem, tak proˇc byl lhal. On by urˇcitˇe nikdy nelhal. ”Proˇc mysl´ıˇs?” ”Hm, mám takové zlé tuˇsen´ı. Podle mˇe je na tomto zámku up´ır. Ti dva sluhové jsou podivn´ı. Vˇse je tu divné.” Poté mˇe jeˇstˇe John Fearless poprosil, abych se dotkl kˇr´ıˇze, kter´ y sv´ıral v ruce. Bylo to pro mˇe nepochopitelné, ale pak mˇe vˇse vysvˇetlila kniha, kterou mi daroval. Kniha o up´ırech. Pak odeˇsel.

Toto je podaˇrená fotografie Countvillu. Vyfoceno z mˇesteˇcka Darkspectre. Tu noc jsem si knihou listoval. Bylo v n´ı spousta obrázk˚ u a pˇr´ıbˇeh˚ u o up´ırech. Kniha také obsahovala struˇcné poznatky a poznámky o tomto druhu lid´ı: Up´ıˇri ˇzij´ı po své smrti v rakv´ıch. Na tˇelech sp´ıc´ıch up´ır˚ u nen´ı znatelný rozklad. Up´ır se boj´ı sluneˇcn´ıho svˇetla, jelikoˇz je pro nˇej smrtelnˇe nebezpeˇcné, boj´ı se kˇr´ıˇze a také ˇcesneku. Ten vˇsak nen´ı tak u ´ˇcinný. Natrvalo zab´ıt up´ıra znamená vtlouknout mu dˇrevˇený k˚ ul do srdce. ˇ Cetl jsem si asi do jedné hodiny, kdyˇz vtom se ozval ˇrev. Podruhé na tomto zámku zav´ıˇril vzduchem nelidsk´ y kv´ıliv´ y jekot ˇcehosi. Poprvé tu pˇri tom umˇrel Jean VIII. Kdo to bude dnes?

46


V tu chv´ıli vˇsichni vybˇehli z pokoj˚ u. Nev´ım, jak to Leonard, Awe a oba dva Villové dokázali, ale stáli na naˇs´ı chodbˇe dˇr´ıve neˇz my. A to byly jejich pokoje aˇz v hlavn´ım kˇr´ıdle. Jen z pokoje Johna Fearlesse nevyb´ıhal nikdo. Vˇsichni jsem se okolo nich se sv´ıˇckami v ruce shromáˇzdili a pokouˇseli jsme se otevˇr´ıt dveˇre. Byly zamˇcené. Spolu s Charlesem jsme je vyrazili a do toho pokoje veˇsli jako prvn´ı. Ten pohled byl hr˚ uzostraˇsn´ y. Johnova postel byla zpˇreházená a na rozdupan´ ych polˇstáˇr´ıch a peˇrinách cel´ ych zakrvácen´ ych leˇzel on. Roztrhán na kusy, pah´ yly prst˚ u ruky jeˇstˇe kˇreˇcovitˇe drˇzely kˇrest’ansk´ y kˇr´ıˇz. A ten hroziv´ y pohled v obliˇceji. To se nedá popsat. Bylo to hrozné. Ani nev´ım, co jsem tenkrát c´ıtil, smutek ze smrti pˇr´ıtele, nebo to, ten strach, ˇze se tvrzen´ı Johna opravdu naplnilo? Kdyby byl ˇziv´ y dál, urˇcitˇe by nám pomohl, jak postupovat dál, ale nyn´ı? Mus´ıme si poradit sami. Tu noc jsem radˇsi nikomu neˇrekl, ˇze u mˇe John byl naposled a ˇze mi ˇrekl. . . To, co ˇrekl, jsem se bál vyslovit i já.

Zde je fotografie Jeana IX. Villského a Edny Westfalové. Ostatn´ı obyvatelé zámku se nechtˇeli nechat zvˇeˇcnit. Ráno bylo smutné. Za temn´ ymi oblaky vycházelo rudˇe zbarvené slunce a bylo sychravo. Elizabeth III. nám navrhla, abychom ostatky naˇseho pˇr´ıtele pochovali vedle hrob˚ u jej´ıch pˇr´ıbuzn´ ych. Ty se nacházely za branou vedle hlavn´ıho vchodu. Tam byl hˇrbitov. Awe uˇz kopal hrob a já si vˇs´ımal okol´ı a pˇrem´ yˇslel. Up´ırem mus´ı b´ yt

2.1. COUNTVILLE

47

nˇekdo ze zámku. Je jen velmi malá pravdˇepodobnost, ˇze by to udˇelal nˇekdo z vesnice. Pˇrem´ yˇslel jsem také o tom, zda máme z˚ ustat ˇci ne. Jak to vysvˇetlit ˇséfovi? Vˇeˇr´ı na up´ıry? Byli bychom povaˇzováni za hlupáky. A tady by se vraˇzdilo dál. Dalˇs´ı lidé by pˇricházeli o své ˇzivoty, spousta dalˇs´ıch lid´ı by ˇzila ve strachu. Rozhodl jsem se, ˇze si promluv´ım se vˇsemi z naˇseho kolektivu a ˇreknu jim vˇse, co v´ım. Na hˇrbitovˇe vyrostl vedle hrobu Jeana VIII. dalˇs´ı kˇr´ıˇz. Tentokrát to nebyl nikdo z rodu, ale jednalo se o obˇet’ téhoˇz ˇrádˇen´ı. John Fearless uˇz to má za sebou. A nás jeˇstˇe ˇceká co? Pˇred obˇedem jsem svolal Charlese, Paulu a Cler ˇ jsme. a ˇrekl jsem, ˇze se p˚ ujdeme proj´ıt. Sli ˇ Sli jsme strmou cestou dol˚ u a já nevˇedˇel, jak naˇc´ıt debatu. ”Chudák John,” ˇrekla Cler. Paula dodala: ”Kdyˇz si ted’ pˇredstav´ım, jak tam leˇzel!” ”Já bych jel odtud, a to hned,” konstatoval Charles a já mohl rozvinout své myˇslenky: ”Asi v´ım, kdo zabil Johna.” ”Kdo?” zeptali se s nadˇej´ı vˇsichni. Jak je to povzbudilo. ”No, nev´ım pˇresnˇe kdo, ale asi v´ım co,” dodal jsem. ”Tak co?” rozzlobil se Charles. ”No, na zámku je urˇcitˇe up´ır!” Tady jsem oˇcekával reakci sm´ıchu, ale nic takového se nestalo. V té dobˇe by se tomu nezasmál nikdo. ”To jsem tuˇsila,” vznesla Cler a já se zaˇcal divit. ”Jak to?” ”V´ıˇs, ˇcetla jsem v té kronice. Listovala jsem v n´ı a objevila zaj´ımavé vˇeci.” Zaj´ımalo nás to. Sedli jsme si na trávu podél cesty a Cler zaˇcala vyprávˇet: ”Ten zámek je star´ y a stoj´ı tu uˇz hodnˇe let. Nejdˇr´ıve v nˇem bydleli Yorkové. TO je star´ y a vzneˇsen´ y rod. Yorkové zaˇcali válˇcit s rodem Villsk´ ych, kter´ y napadl jejich pole. Rod Vill˚ u byl panovaˇcn´ y a expanzivn´ı. Jean II. Villsk´ y se rozhodl, ˇze aby mohl vládnout velké zemi, mus´ı z´ıskat zámek Countville, kter´ y byl nejmohutnˇejˇs´ı s´ıdlo v ˇsirokém okol´ı. Strhla se bitva, která trvala roky. Nakonec pˇreci jen rod Vill˚ u porazil Yorky, a t´ım z´ıskal Jean II. Countville. Druh´ y den po v´ıtˇezné bitvˇe mˇela b´ yt na v´ ystrahu ostatn´ım rod˚ um provedena poprava rodu York˚ u. Leon Yorsk´ y vˇsak spáchal se svou chot´ı Elizabeth a s dˇetmi Leonardem, Bret a Awem sebevraˇzdu skokem ze skály. Od té doby se stávaj´ı vraˇzdy na zámku Countville skoro kaˇzd´ ych dvacet let.” Po tomto vyprávˇen´ı jsem i já ˇrekl vˇse, co v´ım. A vˇsem tedy bylo jasné, kolik uhodilo. Rozhodli jsme se, ˇze pom˚ uˇzeme rodu Vill˚ u od tohoto proklet´ı

48


vˇek˚ u, a zjist´ıme podrobnosti. To nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı jsme totiˇz vˇedˇeli. Up´ıˇri se stávaj´ı up´ıry z tˇel sebevrah˚ u a jejich nové jméno mus´ı obsahovat vˇsechny hlásky jména starého. Nejvˇetˇs´ı pozornost jsme vˇenovali obˇema sluh˚ um, nebot’ bylo tˇeˇzké si pˇredstavit, ˇze by Elizabeth zabila svého manˇzela. U obˇeda jsme byli vˇsichni zachmuˇreni, i kdyˇz se Edna snaˇzila a uvaˇrila opravdu dobré j´ıdlo, stejnˇe nám moc nechutnalo. Na odpoledne jsme si usmysleli, ˇze se pod´ıváme do podzem´ı zámku. Cler totiˇz ˇrekla, ˇze mus´ı b´ yt nˇekde hroby York˚ u, a kdyˇz ne na hˇrbitovˇe, tak tedy v podzem´ı. Elizabeth III. nám navrhla, abychom si s sebou vzali Aweho, a ˇrekla, ˇze ten se pr´ y v tˇech podzemn´ıch chodbách vyzná jako ve sv´ ych botách. Moc se nám nechtˇelo j´ıt tam dol˚ u s n´ım, ale potom jsme si ˇrekli, ˇze bychom asi v tˇech chodbách sami zabloudili. Dol˚ u do hradu do podzem´ı tedy s námi ˇsel on. Z hlavn´ıho sálu hradu vede nˇekolik chodeb. Jednou z nich, tou skoro zastrˇcenou, nás Awe vedl. On ˇsel prvn´ı, za n´ım Cler, Paula, Charles a já. Kaˇzd´ y drˇzel v ruce sv´ıˇcku. Hlas v podzem´ı byl dutˇejˇs´ı a znˇel straˇsidelnˇe. ”Pane Awe, jak jste vlastnˇe z´ıskal tu schopnost orientovat se v tˇechto prostorách?” optala se Paula. ”Vˇzdyt’ uˇz tu ˇziju. . . dost dlouho, ne?” Pak se uˇz ptal jen Charles. ”Mˇe by zaj´ımalo, zda nen´ı tady v tˇech chodbách nˇeco ukryto, nˇeco jako poklad!” Awe se otoˇcil. Ve svˇetle sv´ıˇcky vypadal jeˇstˇe hrozivˇeji neˇz normálnˇe. I kdyˇz na slunce moc nechodil a v˚ ubec jsme ho ve dne na zámku nevidˇeli. ”Ne!” Awe vyˇstˇekl jako pes, kter´ y se boj´ı o svou koˇrist, a otoˇcil se zpˇet. ”V´ıte, tady Cler se doˇcetla v kronice, ˇze tento zámek byl majetkem York˚ u a teprve potom ho ve válce z´ıskali Villové. No, a jak jsme pochovali Johna, nevˇsiml jsme si, ˇze by na hˇrbitovˇe byly hroby York˚ u. Mysl´ım si tedy, ˇze by nˇekde v tˇechto kryptách mohly b´ yt ostatky tohoto rodu.” Kaˇzd´ y z nás se v tu chv´ıli bál. Charles Aweho dost ˇstval. Co kdyby byl Awe up´ır? Jak by to s námi dopadlo? ”Ne!” odpovˇedˇel znovu Awe. ”No, pokud se mohu zeptat na dalˇs´ı otázku, vedou ze zámku nˇekteré z chodeb ven?” Tentokrát Awe docela klidnˇe odpovˇedˇel: ”Ale jistˇe.” To odpoledne se uˇz nic jiného nestalo. V podzem´ı jsme nic neobjevili a byla tu dalˇs´ı noc. Dlouhá noc na Countville.

2.1. COUNTVILLE

49

Opˇet jsem si ˇcetl Poea a jeho pov´ıdku Jáma a kyvadlo. Bylo asi devˇet hodin v noci a nˇekdo opˇet zaklepal na dveˇre mého pokoje. Má nebojácnost se opˇet krˇcila nˇekdo v koutku a já potichu pˇreˇsel ke dveˇr´ım. Co kdyˇz je to Awe jako up´ır? Co kdyˇz jsme ho t´ım pov´ıdán´ım v podzem´ı vyprovokovali k zbˇesilost? ”Kdo je?” zeptal jsem se potichu. Srdce mi jako minulou noc prudce buˇsilo. ”To jsem já, Charles.” Tu jsem si vzpomnˇel na minulou noc. Bylo to u ´plnˇe to samé. Otevˇrel jsem dveˇre a Charles veˇsel dovnitˇr. ”Nemohu usnout. Pojd’ si zahrát karty?” ˇrekl Charles a já si zhluboka oddechl. Hráli jsme dost dlouho, a bylo vám kolem jedné hodiny v noci, kdyˇz vtom se ozval ˇrev. Znovu, uˇz potˇret´ı, zav´ıˇril vzduchem nelidsk´ y kv´ıliv´ y jekot. Poprvé pˇri tom zemˇrel Jean VIII., podruhé John Fearless. A kdo to bude dnes? Vybˇehli jsme z pokoje. I Cler a Paula uˇz byly na nohou. Naˇstˇest´ı to nebyly ony, které mˇely b´ yt obˇet´ı dalˇs´ıho up´ırského ˇra´dˇen´ı. Dveˇre do pokoje Charlese vˇsak byly rozbité. Veˇsli jsme dovnitˇr a tam bylo vˇse zniˇcené, polˇstáˇre roztrhané. Jeˇstˇe ˇze byl Charles u mˇe. Dnes by byl mrtv´ y on. Bˇeˇzeli jsme dál, aˇz do hlavn´ıho kˇr´ıdla budovy, pak chodbou vpravo. A tam to bylo. V pokoji Elizabeth III. byla samá krev a rozervané zbytky Jeanovy III. manˇzelky v nás probudily zvracen´ı. Dalˇs´ı mrtvola – Elizabeth III. Ráno jsme ji pochovali vedle Johna Fearlesse. Hˇrbitov Countville se zaˇcal rychle zaplˇ novat. Ten den nám také naposledy vaˇrila Edna Westfal. Rozhodla se, ˇze tu nez˚ ustane. A asi udˇelal dobˇre. Cel´ y dalˇs´ı den jsme se chystali na tˇret´ı noc. Ta vˇse rozˇreˇsila. Poˇc´ınala tˇret´ı naˇse noc na zámku Countville a my ˇctyˇri – Cler, Paula, Charles a já – jsme se seˇsli v mém pokoji a pˇripravovali se na rozhoduj´ıc´ı tah. A události na zámku zaˇcaly nab´ırat obrátek. Seˇsli jsme se tedy v mém pokoji. Já s knihou od Johna Fearlesse a ostatn´ı s napˇet´ım. Dnes v noci se rozhodne. ”Tak co tedy v´ıme?” naˇcal jsem hovor. ”Jsme zde na zámku, je noc, a bud’ Leonard nebo Awe je up´ır,” ˇrekl Charles. ”Jeden z nich je tedy synem Leona Yorského, kter´ y mˇel b´ yt popraven pro v´ ystrahu na konci bitvy York˚ u a Vill˚ u. Ten skoˇcil spolu se svou manˇzelkou

50


a tˇremi dˇetmi ze skály. Nyn´ı se tu vyskytuje up´ır, kter´ y nedá pokoj a bude zab´ıjet tak dlouho, dokud nevymiz´ı z tohoto zámku rod Vill˚ u a dalˇs´ı pˇristˇehovalci. Jedin´ ym zbyl´ ym Villem je zde Jean,” dodala Cler. ”A ze vˇseho nejdˇr´ıv,” promluvila Paula, ”mus´ıme naj´ıt rakve York˚ u!” Bylo rozhodnuto. Kniha o up´ırech od mrtvého Johna Fearlesse nám vysvˇetlila, jak up´ıra zab´ıt. ”Rozdˇel´ıme se do dvou skupin. Jedna p˚ ujde do hlavn´ıho kˇr´ıdla a bude hl´ıdat pokoj Jeana IX. Kaˇzdou noc tu nˇekdo umˇrel. Dnes to hroz´ı Jeanovi. Druhá skupina se pokus´ı naj´ıt dole ve sklepen´ıch rakve s Yorky a zab´ıt vraˇzen´ım dˇrevˇeného k˚ ulu do srdce mrtvoly Leonarda i Aweho – nev´ıme totiˇz, kdo je up´ırem,” dodal jsem pohˇrebn´ı instrukce. Já s Paulou jsme mˇeli hl´ıdat Jeana IX. a Charles a Cler mˇeli j´ıt dol˚ u do podzemn´ıch chodeb. Abych jeˇstˇe objasnil to rozdˇelen´ı: Charles se dol˚ u pˇr´ımo hrnul a Cler jako historiˇcka tam musela j´ıt urˇcitˇe. Kaˇzd´ y dostal potˇrebné zbranˇe – dˇrevˇené kol´ıky a kˇr´ıˇz – a ˇslo se. Ta noc bylo hodnˇe tmavá. V zámku nebylo vidˇet ani na krok, a tak jsme si na cestu museli sv´ıtit sv´ıˇckou. Paula mˇela i baterku, ale tu jsem dali Charlesovi a Cler, tu ji urˇcitˇe vyuˇzij´ı. Pˇri vchodu do hlavn´ı budovy jsme se rozdˇelili. Já s Paulou smˇerem doprava k pokoji Jeana IX. a Charles s Cler doleva, k vchodu do podzem´ı. Bylo asi deset hodin v noci. (T´ım, ˇze jsme se rozdˇelili, vzniká komplikace v tomto pˇr´ıbˇehu. Tyto dalˇs´ı události prob´ıhaj´ı nezávisle na dvou m´ıstech tajemného hradu.) Já s Paulou jsem tedy ˇsel k pokoji Jeana IX. Vede tam dlouhá chodba, která byla tmavá a straˇsidelná. Sv´ıˇcky, které jsme drˇzeli v rukách, vytváˇrely na stˇenách straˇsidelné obrazce. A vtom se ozval slab´ y v´ ykˇrik. Zrychlili jsme. Já prvn´ı, potom Paula za mnou. Nebylo pochyb, ˇze to vyˇslo z pokoje Jeana IX. ´ ˇze jsme se tenkrát opozdili, ˇze jsme nevyˇsli dˇr´ıve. Jean IX. mohl ˇz´ıt. O, Dobˇehli jsme k otevˇren´ ym dveˇr´ım a zahledˇeli jsme se dovnitˇr. Odpornˇejˇs´ı pohled si nedokáˇzete pˇredstavit. Vevnitˇr byl komorn´ık Leonard a vycucával Jeana IX. Tak on je tedy up´ır. Kdosi zaˇcal jeˇcet. Vtrhli jsme dovnitˇr. Up´ır se na nás pod´ıval a pomal´ ym krokem ˇsel k nám. Byly vidˇet jeho velké zuby a zakrvavená huba plná odporn´ ych zahnut´ ych krvav´ ych zub˚ u. Nerozm´ yˇslel jsem se. Dˇrevˇen´ y k˚ ul jsem zabodl Leonardovi do srdce. Svalil se ve smrteln´ ych kˇreˇc´ıch na podlahu a poˇcal se mˇenit. Zaˇcala z nˇej slézat k˚ uˇze, vypadávaly oˇci. To uˇz nebyla ta osoba, to byla mrtvola

2.1. COUNTVILLE

51

Leonarda, která naposledy v kˇreˇc´ıch promluvila: ”Bratˇre, ty’s to vˇedˇel, dokonal jsem d´ılo, které jsme spˇrádali dlouhá léta uˇz od dob Jeana III. Villského. Posledn´ıho Villa jsem zabil já. Uˇz m˚ uˇzeme v klidu spát.” Pak zaˇcalo odpadávat maso a nakonec se rozbortila i kostra. Z Leonarda zbyl zbytek ˇcehosi a zakrvácen´ y k˚ ul. Bohuˇzel, i Jean byl mrtev. Ten b´ıdák up´ırsk´ y ho totálnˇe vycucal. Já i Paula jsme byli v u ´plném ˇsoku z toho, co jsme zaˇzili. ”To’s kˇriˇcela ty?” zeptal jsem se j´ı. ”Ne!” odpovˇedˇela. A z doln´ıch pater zámku se ozval straˇsideln´ y jekot. Ten sam´ y jako prvn´ı ˇ vy i Awe byl. . . M˚ i druhé noci. Ze uj Boˇze, Charles a Cler!

Zde je opravdový exempláˇr. O této fotografii jsem nevˇedˇel v˚ ubec nic. Aˇz po skonˇcen´ı tohoto pˇr´ıbˇehu se mi Paula Weg svˇeˇrila, ˇze jednoho dne nepozorovanˇe vyfotografovala komorn´ıka Leonarda, kdyˇz zrovna bavil Elizabeth III. V tu chv´ıli jsem nevn´ımal, co dˇelám. Spolu s Paulou jsme bˇeˇzeli dol˚ u, tam do podzemn´ıch chodeb. Sv´ıˇcky v naˇsich rukách uˇz dohoˇr´ıvaly. Ve star´ ych chodbách pod zámkem se vyzná nejlépe Awe. Nikdo jin´ y nemá ˇsanci vyj´ıt pryˇc z chodeb neˇz Awe. A Awe Martin je zabiják. Awe Martin je up´ır, Awe Martin je smrt. Otevˇreli jsme dveˇre od tˇech tajemn´ ych chodeb a ˇcekali, co se bude d´ıt ˇ neustával. dál. Rev ”To je Cler, poznávám ji,” zavolala Paula. Asi po dvou minutách vybˇehla Cler. Nejdˇr´ıve se nás lekla, ale potom omdlela a spadla na zem. Já a Paula jsme stáli u vchodu a ˇcekali na Aweho. Kˇr´ıˇze v rukou a s dˇrevˇen´ ym k˚ ulem v druhé.

52


”Já jsem tady!” ˇ ıkal jsem vám Trhli jsme sebou. V hlavn´ıch dveˇr´ıch zámku stál Awe. ”R´ pˇrece, ˇze ze zámku vedou tajné chodby ven. Tady jsem, tady mne máte.” Ani nev´ım, jak se to tenkrát semlelo, ale najednou se role obrátily. Já s Paulou jsme vycházeli hlavn´ı branou ze zámku a za námi Awe nás drˇzel v ˇsachu. ”Támhle je skála, tam se neubrán´ıme!” zakˇriˇcel jsem. Ale pozdˇe. Stáli jsme deset centimetr˚ u od propasti a Awe pˇred námi se zaˇcal ˇsklebit: ”Prohráli jste! Vy vˇsichni jste prohráli. Je konec. Hrad Countville je uˇz navˇzdy Yorsk´ y. Yorkville vás zdrav´ı. To radˇsi ne. Counyork. To zn´ı lépe. Tento zámek byl proklet´ y, a vy ted’ spadnete z té samé skály jako já pˇred tis´ıci lety padal se sv´ ymi rodiˇci a bratrem a sestrou. Vyhrál jsem!” Paula omdlela a já nemˇel do transu daleko. Vtom vˇsak zaˇcal Awe jeˇcet a zaˇcala z nˇej padat k˚ uˇze. Snaˇzil se vytáhnout ze svého tˇela dˇrevˇen´ y k˚ ul, kter´ y mu do srdce vrazila Cler. Staˇcila se probrat a pomohla nám. Zlo v Countville je zahubeno.

Tuto fotografii asi obdivuji nejv´ıce. Ani ve chv´ıli, kdy ˇclovˇek pˇremýˇsl´ı nad u ´plnˇe jinými vˇecmi, dokázala Paula vyfotografovat sn´ımek nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı. To je ten druhý up´ır, ten Awe, ten druhý bratr. Toto je ten, který n´ as straˇsil celou dobu na Countville. Mysl´ım, ˇze toto je fotografický skvost, nebot’ komu se podaˇrilo vyfotografovat nˇeco takového? Nikomu. Lidé se snaˇz´ı zvˇeˇcnit snˇeˇzného muˇze, lochnesskou pˇr´ıˇseru, ale up´ıra? A pˇritom jsou up´ıˇri vˇedecky dok´ azan´ı! Bylo ráno a my odlétali. My tˇri odlétali. Já, Paula a Cler. Ráno jsme pohˇrbili Jeana IX. a Charlese. Charles s Cler totiˇz ˇsli dol˚ u a objevili hrobku

´ UDALOST ´ 2.2. PODIVNA

53

York˚ u. Tam je pˇrepadl Awe. Cler staˇcila utéci, ale Charles ne. Byl posledn´ı obˇet´ı zbˇesilého ˇra´dˇen´ı Awe Martina a Leonarda. Seps´ ano pˇr´ımo podle výpovˇedi Petera Impelwinda. Veˇskeré nepˇresnosti ˇci chyby ve skloˇ nován´ı slov jsou asi zp˚ usobeny nevyrovnanost´ı svˇedka. Redakce Idle Gossipu za to nezodpov´ıdá.

2.2

Podivn´ a ud´ alost

Crrrrrrrrrrr. ´ zase je tu ráno,” ozve se z pod peˇriny unaven´ ”A, y hlas, poté vykoukne hlava a ruce si mnou ospalé oˇci. ”Tak copak je nového?” otáˇze se bytost sama sebe, hmátne po dálkovém ovládán´ı a zapne televizi. Po dvouroˇcn´ıch boj´ıch v Jugoslávii se koneˇcnˇe podaˇrilo navrhnout takového prezidenta, který by se l´ıbil obˇema dvˇema stran´ am, pov´ıdá hlasatel rann´ıch novin. Jako dalˇs´ı zpráva je tu neustálá, aˇz hroziv´ a zadluˇzenost naˇseho st´ atu. Dluh u ostatn´ıch republik je tak hrozivˇe velký, ˇze po dalˇs´ıch pades´ at let lze pˇredpokl´ adat stále menˇs´ı platy. Robert, ona podivná bytost vyhl´ıˇzej´ıc´ı z postele, vstal a m´ıˇril si to do koupelny. Uˇz dlouho je ubytován v tomto domˇe, kter´ y je star´ y a oˇsuntˇel´ y zevnitˇr i zvenku. Pˇristˇehoval se sem jen kv˚ uli práci. Jeho dˇr´ıvˇejˇs´ı zamˇestnán´ı mu nevydˇelávalo tolik, kolik by potˇreboval. Aˇz se koneˇcnˇe rozhodl pˇrestˇehovat se sem. Bl´ızk´ y d˚ ul totiˇz sliboval pro spoustu lid´ı spoustu penˇez. Jediné, co sem lidi nelákalo, byla obrovsky nebezpeˇcná práce pˇri kopán´ı v hloubce. Zastaralé pracovn´ı náˇrad´ı snad jeˇstˇe z prvn´ı republiky nevypadalo v˚ ubec vábnˇe. Potˇreba spousty penˇez sem vˇsak nˇekolik dobrodruh˚ u pˇritáhla. Jedna padesátka dˇeln´ık˚ u staˇcila na to, aby se tˇeˇzba pohybovala okolo dˇr´ıvˇejˇs´ıho roˇcn´ıho pr˚ umˇeru. Po u ´stn´ı hygienˇe si Robert oblékl odˇev, se kter´ ym vˇetˇsinou chodil do práce, obul si boty, do ruky si vzal kraj´ıc chleba namazan´ y máslem a ˇsel do práce. Po zapráˇsené cestˇe uˇz ˇslo nˇekolik horn´ık˚ u smˇerem k závodu. Robert, ukusuj´ıc´ı onen kousek chleba, mezi nˇekter´ ymi poznal svého pˇr´ıtele. ˇ Bˇeˇzel k nˇemu a hlasitˇe ho pozdravil: ”Cau!” ˇ Roberte,” vrátil Marek pozdrav, ”taky ”A hele, kdopak to sem de? Cau do práce, co?”

54


”To v´ıˇs, dneska se mus´ı poˇra´dnˇe makat, at’ uˇz spln´ıme dalˇs´ı plán. Veden´ı by se moc naˇstvalo, kdyby nemohlo prodat sl´ıbenou várku nˇekterému ze starˇs´ıch podnik˚ u.” ”Právˇe ˇze to v´ım. Jsme pr´ y pˇeknˇe zadluˇzen´ y a veden´ı nám bude sniˇzovat platy, i kdyˇz budeme makat jako do ted’ka.” ”Jak to?” ˇ ast uhl´ı totiˇz budeme vozit do zahraniˇc´ı, a t´ım pomalu budeme splácet ”C´ dluh.” ”To je teda drzost, zase se to rozhodlo bez nás. Jak my k tomu pˇr´ıjdem?” ”Takov´ y sniˇzován´ı plat˚ u pr´ y pˇrijde i ve vˇsech dalˇs´ıch oborech, takˇze jsou na tom vˇsichni stejnˇe.” V tempu rozhovoru se zat´ım dostal Robert s Markem aˇz k branám závodu. Z dálky bylo slyˇset houkán´ı sirény. ”A hele, jdeme akorát vˇcas,” sdˇelil Robert a ˇsel se pˇrevléct. ”No jo, konˇc´ı smˇena,” ˇrekl Marek a ˇsel za Robertem. Dol˚ u se vˇsichni vezli podivn´ ym voz´ıkem, kter´ y nejen ˇze pamatoval uˇz zm´ınˇenou prvn´ı republiku, ale moˇzná byl dokonce ukraden za RakouskaUherska nˇejakému neˇsikovnému kováˇri. Piˇstˇen´ı nenamazan´ ych spoj˚ u se v této ˇca´sti d´ıry mˇenily v hr˚ uzné skˇreky, které uˇz horn´ık˚ um nepˇripadaly v˚ ubec pˇr´ıˇserné. Celá cesta dol˚ u trvala jen tˇri minuty, ale vˇsem to vˇzdy pˇripadalo jako vˇeˇcnost. Koneˇcnˇe celá klec bouchla o tvrd´ y kamenn´ y podklad, kter´ y signalizoval, ˇze jiˇz v´ ytah dojel. Robert i Marek, obleˇceni v ˇcern´ ych ˇsatech a s helmou, procházeli chodbami aˇz na své stanoviˇstˇe. ”Tady to je,” ˇrekl Marek, kdyˇz se za zatáˇckou objevil konec chodby. ”A tady máme kopat,” sdˇelil Robert a ukázal na opaˇcnou stˇenu dolu, která jeˇstˇe nebyla poruˇsena. ”No jo, tak teda jo,” pravil unavenˇe Marek a zaˇcal kopat. Práce ˇsla dobˇre od ruky a brzy mˇeli zaplnˇen´ y cel´ y vagón. Ten, u ´plnˇe vrchovat´ y, sjel dol˚ u po kolejnici, kde uˇz na nˇej ˇcekali dalˇs´ı pracovn´ıci. Ti také poslali zpˇet voz´ık prázdn´ y. ”A m˚ uˇzem kopat dál,” vzdychl. Kdyˇz byl voz´ık zaplnˇen asi z poloviny, rozmáchl se Marek krompáˇcem, udeˇril do stˇeny z uhl´ı, ale nenásledoval zvuk ulamovan´ ych vrstev. Krompáˇc narazil na nˇeco podivného, a zase se odrazil zpˇet.

´ UDALOST ´ 2.2. PODIVNA

55

”Co to zase je?” podivenˇe pronesl Marek a zkusil to jeˇstˇe jednou. Ten sam´ yu ´kaz nastal jeˇstˇe jednou. Oba dva se na sebe pod´ıvali a zaˇcali z podivné vˇeci odhrabávat uhl´ı. Pˇred zraky obou horn´ık˚ u se na svˇet ukázala deska, celá z podivného kovu. ”To budeme muset hlásit,” ˇrekl Robert. V mˇziku se celou novinu dozvˇedˇel kaˇzd´ y, kdo byl v tu dobu v dole. Do chodby, kde pracovali Marek a Robert, pˇriˇsli v´ yzkumn´ıci a zaˇcali tvoˇrit vzorky. Po nedlouhém zkoumán´ı nakonec vˇsichni usoudili, ˇze se jedná o drah´ y kov zvan´ y platina. Dalˇs´ı t´ ym mˇel urˇcit velikost toho pˇredmˇetu. Podle v´ yzkumu se jednalo o podivnou jako by lod’, která byla celá z platiny. Pˇredn´ı matematikáˇri hned poˇc´ıtali, kdyby pr´ y celou lod’ prodali, jak by mohli splatit dluhy. Zjiˇstˇen´ı bylo nadm´ıru uspokojivé. Pen´ıze z lodi by zaplatily vˇetˇsinu dluh˚ u. Poté by stát musel zaplatit jeˇstˇe pár mal´ ych a celá zadluˇzenost státu by byla nulová Jelikoˇz je i pˇr´ıbˇeh mal´ y, mus´ım vám, ˇctenáˇr˚ um, povˇedˇet, jak vˇse nakonec dopadlo. O osudu té podivné vˇeci se rozhodovalo celé mˇes´ıce v celém veden´ı státu. Byly návrhy pro i proti. Proti byla pˇredevˇs´ım muzea, vˇedci a dalˇs´ı vˇedátoˇri z oblasti vesm´ıru. Kaˇzd´ y návrh se musel nˇekolikrát prostudovat, aˇz byl nakonec uznán návrh jedin´ y. Celá lod’ bude roztavena a vzniklá platina se bude prodávat do zahraniˇc´ı. Vˇsichni lidé ze státu, kteˇr´ı o tom nˇeco vˇed´ı, maj´ı mlˇcet, aby se pravda nedostala za hranice. To je cel´ y pˇr´ıpad podivné vˇeci, nalezené v dole v Ostravˇe dne 28. 4. 2001. redaktor Lidov´ ych novin Zdenˇek Málek

”Pane Málku, opravdu je to zaj´ımavé ˇcten´ı, co jste zde napsal. Budu pˇremýˇslet o tom, zda váˇs ˇclánek otisknu v naˇsich novin´ ach,” ˇrekl mi redaktor ˇ Lidových novin pan Ladislav Sustr. ”Dobˇre, jsem rád, ˇze budete alespoˇ n pˇremýˇslet.” ”V´ıte co, já vám ten ˇclánek asi opravdu zveˇrejn´ım.” ”To bych byl velice ˇst’asten.” Tak jsem z kanceláˇre odeˇsel.


56

Celou noc jsem nespal. Uˇz jsem se tˇeˇsil na to, jak si z´ıtra koup´ım noviny a v nich bude moje zpráva. Nastalo ráno, já se oblékl a vyrazil jsem si ven. Cestou jsem potkal jednoho kamaráda kamelota, a jeden výtisk Lidových novin jsem si koupil. Dlouho jsem hledal sv˚ uj ˇclánek na vˇsech moˇzných stran´ ach, aˇz jsem ho uvidˇel u ´plnˇe v rohu pˇredposledn´ı strany. Stálo tam: Pˇ red rokem byl v jednom dole v Ostravˇ e nalezen velk´ y n´ alez. V hloubce 200 metr˚ u byla nalezena obrovsk´ a ˇ zı ´la platiny. Platina byla prod´ ana do zahraniˇ cı ´, a t´ ım jsme splatili vˇ etˇ sinu sv´ ych dluh˚ u.

2.3

Invaze z minulosti

Hans Huges se naklonil z okna v autˇe a slavnostnˇe zahalekal. Koneˇcnˇe, po tˇrech hodinách j´ızdy, uvidˇel domek. Domek, na kter´ y uˇz s manˇzelkou dlouho ˇcekali. Domek stál v bl´ızkosti lesa, kter´ y neustále ˇsumˇel, ponˇevadˇz vál siln´ y jiˇzn´ı v´ıtr. ”Tak co, jak se ti l´ıb´ı?” optal se Mary, své manˇzelky. ”D˚ uleˇzité je, jak bude velká kuchynˇe a koupelna,” zasmála se Mary. Auto zastavilo nedaleko domu. Tento d˚ um koupil Hans pˇred t´ ydnem. Z´ıskal ho ˇcirou náhodou, ponˇevadˇz pˇred dvˇema t´ ydny zde zemˇrel b´ yval´ y majitel. Zemˇrel podivn´ ym zp˚ usobem, nikdo nev´ı jak, ale kdyˇz ho v pondˇel´ı pˇrijel navˇst´ıvit jeho star´ y kamarád, uˇz byl mrtev. Leˇzel ve svém pokoji, roztrhán na kusy. Byl to urˇcitˇe on, nikdo se nemohl m´ ylit. Hlava totiˇz z˚ ustala celá. Ted’ uˇz staˇcilo proj´ıt prostornou zahradou a Hans se ocitl pˇred vstupn´ımi dveˇrmi. Vytáhl kl´ıˇce, které dostal hned pˇri zakoupen´ı, a odemkl. Opravdu, vˇse uˇz bylo uklizeno, vˇse urovnáno, a nábytek manˇzel˚ u Hugesov´ ych uˇz také leˇzel na svém m´ıstˇe. Oba se nemohli vynad´ıvat. Uˇz jako prvn´ı je zarazila velká a prostorná pˇreds´ıˇ n, jej´ıˇz stˇeny byly obloˇzeny dˇrevem. Nalevo od nich se táhly vzh˚ uru schody, které smˇeˇrovaly do druhého patra. Hned vedle se na nˇe d´ıvalo okno s v´ yhledem na les. Vedle pˇr´ısluˇsenstv´ı bylo vidˇet ˇcást kuchynˇe s prostorn´ ym krbem, ponˇevadˇz je v noci i ve dne stále mrazivˇeji. Cel´ y komplex prvn´ıho patra uzav´ırala prostorná j´ıdelna.

2.3. INVAZE Z MINULOSTI

57

Ve druhém poschod´ı uˇz byl jenom ob´ yvac´ı pokoj, loˇznice a jeden pokoj nav´ıc, kter´ y si Hans vybral jako svou pracovnu. V tom pokoji byl také nalezen mrtv´ y obyvatel tohoto domu, staˇriˇck´ y Bax Wolter. Kaˇzd´ y den mimo sobot, nedˇel´ı, pondˇelk˚ uau ´terk˚ u odj´ıˇzdˇel Hans do své práce nedaleko v mˇesteˇcku. Byl vedouc´ım jedné prodejny a zamˇestnanci ho skoro ani nepotˇrebovali. Jen ve stˇredu, kdy objednával nové nákupy, ve ˇctvrteˇcn´ım shonu a v páteˇcn´ım pˇrij´ımán´ı zboˇz´ı ho obchod potˇreboval. Proto se také v tyto dny vracel dom˚ u aˇz pozdˇe veˇcer ˇci v noci. Mary nepracovala, protoˇze Hans vydˇelával tolik, ˇze by mohli m´ıt jeˇstˇe d´ıtˇe. Mary by se urˇcitˇe unudila, kdyby z˚ ustávala kaˇzd´ y den sama. Jezdila proto ke sv´ ym pˇr´ıtelkyn´ım a nˇekdy se ony seˇsly u n´ı. ˇ Zivot v domˇe se zaˇcal uklidˇ novat, oba manˇzelé si pomalu zvykali na nov´ y domov. Pomalu si oba manˇzelé Hugesovi ani neuvˇedomovali, ˇze ˇzij´ı v domˇe, kde zemˇrel podivuhodn´ ym zp˚ usobem star´ y obyvatel domu Bax Wolter. Po pˇr´ıˇcinˇe jeho smrti se neustále pátralo v okresn´ı nemocnici v oddˇelen´ı nevyˇreˇsen´ ych pˇr´ıpad˚ u. Tam také mˇeli urˇcit onu pˇr´ıˇcinu. Pitvˇe uˇz stejnˇe rozpitvan´ ych poz˚ ustatk˚ u váˇzeného uˇcitele pˇrihl´ıˇzel i mlad´ y policista Ben Wood, kter´ y mˇel za u ´kol naj´ıt vraha. Uˇz od zaˇca´tku totiˇz bylo jasné, rozkouskován´ı nem˚ uˇze b´ yt povaˇzováno za sebevraˇzdu. Nebyl ani jedin´ y d˚ ukaz pro usvˇedˇcen´ı pachatele, nebyla jedna nitka, za kterou by se dalo zatáhnout, a tak pˇr´ıpad pomalu ale jistˇe vyˇreˇsit. Pro Bena Wooda to bylo jako nerozlousknuteln´ y oˇr´ıˇsek, kter´ y nejde otevˇr´ıt za nic. D˚ uleˇzitá fakta proto mˇela pˇrinést aˇz pitva. Hned ze zaˇcátku se lékaˇri snaˇzili sestavit kousky mrtvého tˇela tak, aby zhruba odpov´ıdala tˇelesná konstrukce uˇcitele. V´ ysledek byla pouze hnusná a odpornˇe páchnouc´ı kaˇse, která se válela na pitevn´ım stole. ”Mus´ı to b´ yt?” otázal se Ben lékaˇr˚ u, kteˇr´ı pˇrem´ yˇsleli, jak´ y kus tˇela kam daj´ı. ”To se nedá vydrˇzet!” ”Pane Woode, vy urˇcitˇe v´ıte, ˇze pitvˇe mus´ıte b´ yt pˇr´ıtomen, abyste se dozvˇedˇel okamˇzité informace co nejdˇr´ıve, hlavnˇe vˇsak také, abyste si zvykl na práci vaˇseho povolán´ı, jak nám sdˇelil milostiv´ y pan inspektor,” odvˇetil mu, také mlad´ y, ale lékaˇr. ”Co se dá dˇelat,” chytil se Ben za nos, ”pro vyˇreˇsen´ı pˇr´ıpadu obˇetuji vˇse. Chudák má Lisa, to jeˇstˇe nev´ı, ˇze se zasnoubila s policajtem.” Uˇz t´ yden bydleli Hugesovi ve svém novém bytˇe a ˇzivot se dostal do normáln´ıch obrátek. ”Z˚ ustatek je dvacet tis´ıc, poˇcet na. . . ”, prob´ıral si své

58


záleˇzitosti Hans v pracovnˇe. ˇ ek,kter´ ”Gratias, gratias, co to jenom m˚ uˇze b´ yt? Clovˇ y dnes nˇeco ˇcte, ani nev´ı, co ty urˇcit´ y slova znamenaj´ı!” rozˇc´ılil se nad jedn´ım dopisem, vrhl se k protˇejˇs´ı stˇenˇe, kde stála celostˇenná knihovna, a po dlouhém a u ´morném hledán´ı vytáhl Slovn´ık neznám´ ych slov. ”G, g, gr, granulom, granulovat, granutovat, grapa, graptolit, a gratias – zastarale d´ıky. Kv˚ uli takov´ y blbosti já p˚ ul hodiny hledám slovn´ık. To tam nem˚ uˇze nˇekdo prostˇe napsat d´ık?” rozhoˇrˇcil se Hans na pisatele dopisu a prudk´ ym ˇsvihem vrátil slovn´ık do knihovny. Zarazil ho vˇsak dut´ yu ´der, to kdyˇz kniha narazila na stˇenu, která mˇela b´ yt podle odborn´ık˚ u z cihel. . . ”A proto my, c´ısaˇr zemˇe Mauxbolfx, vyhlaˇsujeme odp˚ urné taˇzen´ı proti vetˇrelc˚ um, kteˇr´ı se us´ıdlili na této, naˇs´ı planetˇe zvané Zemˇe, a navrhujeme je zniˇcit tak, jako to zde Lauxtof podnikl se zde jiˇz zcela znám´ ym vetˇrelcem Baxem Wolterem.” ”Jak vid´ıte, tˇelo zavraˇzdˇeného je v roztrˇzen´ ych m´ıstech spáleno, a proto usuzujeme, ˇze tato smrt nastala, kdyˇz byl Wolter zasaˇzen u ´zk´ ym svazkem tepla, nˇeˇc´ım takov´ ym jako je asi dneˇsn´ı laser,” odpovˇedˇel Benovi Woodovi cel´ y t´ ym pitvoman˚ u. ”No, kv˚ uli takovému v´ ysledku jsem tu nemusel b´ yt celou dobu, ne?” rozzlobil se Ben. ”Nev´ıte nˇeco urˇcitˇejˇs´ıho?” ”Nev´ıme, zda je to d˚ uleˇzit´ y fakt, ale máme velké tuˇsen´ı, ˇze zkoumaná osoba zde, mrtv´ y Bax, mˇela pouˇzit´ y mozek. Tud´ıˇz jeho mozek mu byl vymˇenˇen za nˇejak´ y jin´ y. Ukázal to pr˚ usvit lebky. Mozek byl zasazen obrácenˇe a v˚ ubec do hlavy nepasoval, at’ se dal jak´ ymkoli smˇerem.” ”D´ık, ale v´ıc jste uˇz zjistit nemohli, nebudu se tu dále zdrˇzovat,” a pod´ıval se s odporem na rozpitvané tˇelo. Uˇz bylo nejménˇe p˚ ul desáté a Hans uˇz mˇel pˇrestˇehovanou celou knihovnu i s objemn´ ymi knihami. Velkou pˇrestávku mezi stˇehován´ım vˇsak musel udˇelat, kdyˇz ho Mary zavolala na veˇceˇri. Ted’ uˇz mˇel opˇet hlad. Mary uˇz dávno usnula. Seˇsel tedy do prvn´ıho patra, veˇsel do kuchynˇe a z lednice vytáhl jakousi paˇstiku. Hned jak se najedl, rychle ˇsel nahoru, ponˇevadˇz mu zvˇedavost nedala ani spát. Ted’ uˇz byla celá stˇena odkryta a bylo patrno, ˇze je ve zdi ukryta deska. Po chv´ıli namáhán´ı desku odkryl a spatˇril dveˇre. Otevˇrel je tedy a vstoupil do dalˇs´ı komory, která byla jen asi jeden a p˚ ul metru na dva a p˚ ul metru.


59

Nalevo od Hanse se r´ ysoval st˚ ul a v´ıce v této komoˇre nebylo. Ovˇsem v tom stole byl den´ık Baxe Woltera. ´ zase ráno, Mary, vstávej. Uˇz je sobota.” Hans se probudil. ”A, ”Hm, to mˇe mus´ıˇs budit?” ”Tak ne, no.” Vstal, oblékl se a seˇsel do kuchynˇe. ”Tak copak dneska máme?” ˇrekl a vytáhl obiloviny. ”Ráno vˇzdycky zdravˇe.” Teprve ted’ si vzpomnˇel, ˇze vˇcera naˇsel tajn´ y den´ık uˇz mrtvého ˇclovˇeka. Rychle pro nˇej doˇsel a zaˇcal ˇc´ıst: Jmenuji se Bax Wolter. Narodil jsem se 28. z´ aˇr´ı 1948 nedaleko Oxfordu a nebýt tˇechto nevysvˇetlitelných událost´ı, v˚ ubec bych sv˚ uj den´ık nepsal. Ale abych nepˇredb´ıhal. Uˇz jako malý chlapec jsem touˇzil uˇcinit nˇeco velikého, co by mnˇe kaˇzdý kluk z´ avidˇel. Ale otec nechtˇel, abych dˇelal nˇeco jiného neˇz on. Chtˇel, abych j´ a pokraˇcoval v jeho uˇcitelském umˇen´ı. Co se dalo dˇelat. V roce 1971 jsem tedy nastoupil jako uˇcitel do nedaleké ˇskoly. Ovˇsem v mé krvi z˚ ustala neust´ ale chtivost, abych udˇelal nˇeco, co jiný nedok´ azal. Zaˇcal jsem se zaj´ımat o doby, které byly pˇred námi, a zejména jsem p´ atral po pˇr´ıˇcinˇe z´ aniku obrovských velejeˇstˇer˚ u, kteˇr´ı dˇr´ıve obývali naˇsi milou matiˇcku Zemi. Kaˇzdý jistˇe v´ı, ˇze koncem kˇr´ıdy na naˇs´ı planetˇe dinosauˇri vyhynuli. Jeˇstˇe st´ ale se nev´ı, jakým zp˚ usobem zemˇreli, a já bych si dovolil citovat z knihy, o jaké metody vymˇren´ı je n´ aˇs svˇet bohatˇs´ı: Teorie profesora Erbena z Bonnu je postavena na dosti nestabiln´ıch z´ akladech zkoumán´ı dinosauˇr´ıch vajec. Zjistil, ˇze geologicky nejstarˇs´ı skoˇr´ apky jsou o hodnˇe silnˇejˇs´ı neˇz skoˇrápky nejmladˇs´ı. Ve skoˇr´ apk´ ach tedy chybˇel v´ apn´ık, tak d˚ uleˇzitý pro vznikán´ı koster mlád’at. Proto se prý zastavil dalˇs´ı dalˇs´ı vývoj dinosaur˚ u. Ovˇsem, je to dobrá teorie? Ben Wood uˇz opravdu nevˇedˇel, za kterou nitku zatáhnout. Cel´ y pˇr´ıpad roztodivné smrti mu zamotal celou hlavu. Jediné, co mu zb´ yvalo, bylo jet za t´ım rozmil´ ym Hugesem a zjistit, jestli také nˇeco nev´ı. Pomoc´ı r˚ uzných teori´ı jsem se také pokouˇsel sestrojit dobu pˇred n´ ami tak, aby odpov´ıdala skuteˇcnosti, ˇcetl dále Hans, a dlouhými pokusy, které bych samozˇrejmˇe nechtˇel ve svém den´ıku d´ ale rozepisovat, jsem sestrojil stroj ˇcasu. Bohuˇzel, lze v nˇem pouˇz´ıt pouze cestu pˇred dobu vzniku brontosaur˚ u a zpˇet. S´ am jsem nˇekolikrát tuto cestu podnikl a t´ım, co jsem z´ıskal, se zde pochlub´ım:

60


Nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı objev je, ˇze jakmile se kdokoli pˇrenese do oné vzd´ alené minulosti, zastav´ı se pro nˇej ˇcas v pˇr´ıtomnosti. Tud´ıˇz i kdyby byl onen ˇclovˇek v té dobˇe tˇreba deset let, na Zemi v jeho pˇr´ıtomnosti neuplyne ani minuta. Jediný tento dobrý uˇzitek je vˇsak zniˇcen t´ım, ˇze ˇclovˇeku, který tento zp˚ usob dopravy vyuˇz´ıvá, plyne ˇzivot poklidnˇe dál. Druhý objev týkaj´ıc´ı se stroje ˇcasu je, ˇze se d´ a cestovat bez obt´ıˇz´ı, ponˇevadˇz pro pˇr´ıtomné druhy v minulosti je cestovatel neviditelný. A ted’, abych uˇz nepˇredb´ıhal ud´ alostem, zde vyp´ıˇsi vˇse, co jsem se o té dobˇe dozvˇedˇel. Pˇred tou velkou katastrofou ˇzili v té dobˇe jac´ısi lidé, kteˇr´ı mˇeli vysoce technickou u ´roveˇ n. Nev´ım, co je to za druh, ti lidé, ale jedno v´ım urˇcitˇe. Chtˇej´ı sestrojit také stroj ˇcasu, aby mohli v ˇcase pˇrelétnout tu velikou katastrofu. Jako výchoz´ı bod v budoucnosti si vybrali pr´ avˇe tuto m´ıstnost v tomto ˇcase. Uˇz v´ı, ˇze jsou zde lidé jako my. My jim pˇrek´ aˇz´ıme, a proto n´ as chtˇej´ı zniˇcit. V´ım, ˇze je sám zastavit nedokáˇzu, a tak pro toho, kdo bude ˇc´ıst m˚ uj den´ık, p´ıˇsi tyto d˚ uleˇzité poznámky. Benovo auto jelo po zapráˇsené cestˇe smˇerem k domu manˇzel˚ u Hugesov´ ych. Byl such´ y letn´ı den, a proto za autem vznikal v´ır utvoˇren´ y z mal´ ych ˇca´stic p´ısku. Koneˇcnˇe se Ben Wood rozhodl a vyjel k Mary a Hansovi, aby se od nich dozvˇedˇel v´ıc, co by mu snad pomohlo k vyˇreˇsen´ı pˇr´ıpadu. ”Kdysi poklidn´ y rev´ır naˇseho policejn´ıho komisaˇrstv´ı ted’ ˇreˇs´ı pˇr´ıpad obludné smrti známého uˇcitele,” broukal si pro sebe Ben. Stoˇcil auto do strany, zastavil, vystoupil a trochu si oddechl od ˇr´ızen´ı. Uˇz mˇel toho policejn´ıho inspektorátu po krk. Zaˇcal myslet na Lisu, svou snoubenku. Aˇz se vezmeme, najdu si nˇejaké lepˇs´ı povolán´ı. Tˇreba budu kuchaˇrem nebo elektrotechnikem. Lehl si na chv´ıli do trávy a zaˇcal sn´ıt o tom, aˇz se s Lisou vezmou. Po chv´ıli opˇet vstal, sedl si za volant svého auta a rozjel se k domu, kter´ y byl uˇz zdálky vidˇet. Byl to d˚ um manˇzel˚ u Hugesov´ ych, kteˇr´ı se nastˇehovali po uˇciteli Baxu Wolterovi, kter´ y zemˇrel zat´ım neobjasnˇen´ ym zp˚ usobem. Lauxtof pˇreˇsel ke svému sultánovi a c´ısaˇri Malovovi XII. a podal hláˇsen´ı: ´ m˚ ”O, uj nejvzneˇsenˇejˇs´ı pane, jsme pˇripraveni zahájit u ´tok za dvacet sklonk˚ u dne, pro vetˇreleck´ y ˇcas za dvˇe vrácená slunce. Jako prvn´ı pr˚ urazn´ y odd´ıl nastoup´ı bioroboti ˇrady BX20.” Hans dojedl obilovinu, pˇrestal ˇc´ıst den´ık mrtvého a na chv´ıli zauvaˇzoval. Ted’ uˇz nezb´ yvá nic jiného, tedy pokud to nen´ı celé v´ ymysl, neˇz zabránit


61

invazi. Uslyˇsel nahoˇre hluk, vstal tedy a zavolal: ”Mary, ty uˇz jsi vzh˚ uru?” ”Ano, brouku. Za chv´ıli pˇrijdu dol˚ u. Nemohl bys mi zat´ım udˇelat kafe?” ”Jasan, uˇz let´ım.” Staré dˇejiny onoho mˇesteˇcka, u kterého leˇz´ı vila manˇzel˚ u Hugesov´ ych, jsou tak zaj´ımavé, ˇze stoj´ı si o tom nˇeco ˇr´ıci: Uˇz staˇr´ı králové z r˚ uzn´ ych rod˚ u mˇeli velik´ y zájem o z´ıskán´ı této provincie. Velice u ´rodná p˚ uda, která mˇela na svˇedom´ı vysok´ y hospodáˇrsk´ y v´ yvoj, udˇelala z malého u ´zem´ı vysoce bohat´ y kraj. A tak nen´ı divu, ˇze ˇctyˇri králové z r˚ uzn´ ych stran mˇeli zájem na zisku této u ´rodné p˚ udy, pˇresnˇeji ˇreˇceno tˇri králové. Ten ˇctvrt´ y jen hájil své právo, ponˇevadˇz mu provincie náleˇzela. Celá válka se vˇsak zkomplikovala, nebot’ nebylo jednoduché zv´ıtˇezit nad tˇremi dalˇs´ımi protivn´ıky. Proto byl konec jednoznaˇcn´ y. Padly vˇsechny ˇctyˇri armády a bujn´ y oˇr, na kterém sedˇel posel, pˇrivezl do tamˇejˇs´ı osady zprávu, ˇze se provincie stala svobodn´ ym u ´zem´ım. Na památku této ˇst’astnˇe zakonˇcené bitvy, za kterou padlo bezmála deset tis´ıc muˇz˚ u, byl na m´ıstˇe staré bitvy postaven pomn´ık, kter´ y pˇredstavoval onoho oˇre. A právˇe tˇemito m´ısty právˇe jel Ben Wood. Jeˇstˇe zb´ yvalo projet pár metr˚ u po cestˇe, která byla postavena z p´ısku, proj´ıt prostornou zahradou a zazvonit. ˇ Cekal chv´ıli a uslyˇsel odemykán´ı dveˇr´ı. ”Dobr´ y den,” ozvalo se. ”Dobr´ y den.” ”Kv˚ uli ˇcemu k nám pˇricház´ıte?” zeptal se Hans a pˇredstavil se. ”Jsem Ben Wood a pˇricház´ım kv˚ uli dˇr´ıvˇejˇs´ımu obyvateli tohoto domu,” pˇredstavil se Ben a ledabyle ukázal policejn´ı odznak. ”Dobˇre, pojd’te dovnitˇr, ale o jedno vás pros´ım. Kdybyste si laskavˇe sundal boty.” ”Ach ano, promiˇ nte.” ”A jeˇstˇe nˇeco. Doufám, ˇze o té vraˇzdˇe nic neˇreknete pˇred mou manˇzelkou. Mysl´ım, ˇze o n´ı nic nev´ı, a proto bych byl rád, aby se o té straˇsné vˇeci nedozvˇedˇela.” ”Miláˇcku, pros´ım, kdo to je?” ozvala se ze svého pokoje Mary. ”Ale, nˇejak´ y policista, je tu aby. . . ” ”. . . aby vyˇreˇsil tu záhadnou smrt toho uˇcitele?” ”Ale miláˇcku, vˇzdyt’. . . ”

62


”Ty si opravdu mysl´ıˇs, ˇze kdyˇz odeb´ıráme dennodennˇe noviny, ˇze si je nepˇreˇctu?” Cel´ y ob´ yvac´ı pokoj manˇzel˚ u Hugesov´ ych byl staromódn´ı. Star´ y dˇrevˇen´ y nábytek a pár pˇredváleˇcn´ ych koberc˚ u, to byla celá v´ ybava. Neopomeneme-li novou sedaˇckovou soupravu, televizor s televideem a satelit. Na té hnˇedé, nové sedaˇcce právˇe jsou Hans, Mary a Ben a pop´ıjej´ı kávu. ”Tak abych vás seznámil s podrobnostmi. Jak asi tˇelo vypadalo, kdyˇz ho pˇrijel navˇst´ıvit Clif Burton, to je ten jeho star´ y kamarád,” zaˇcal rozmluvu Ben, ”to vám snad ani nemus´ım pov´ıdat. Ale lékaˇr˚ um nˇeco nejde na rozum. Hlava byla nepoˇskozená a v n´ı byl mozek. To je jasné, ale ten mozek, a to je na tom to nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı, byl v mozkové dutinˇe uloˇzen obrácenˇe. Je tedy jasné, ˇze ho nˇekdo potˇreboval, aby, a to mˇe pˇripom´ıná scifi, aby ho mohl zbavit u ´daj˚ u. Nˇekdo tedy potˇreboval Wolterovi myˇslenky. Ovˇsem proˇc, jak je z´ıskal, kdo a spousta dalˇs´ıch myˇslenek mi vrtá hlavou. To nen´ı moˇzné, aby nˇekdo z mozku z´ıskal informace. To je scifi, prostˇe blbost. To je. . . ” ”Mnˇe to nepˇripadá jako scifi, i kdyˇz jsem tomu taky nevˇeˇril,” vloˇzil se do obsáhlé ˇreˇci Hans, ”mus´ım vám totiˇz nˇeco ˇr´ıci. I tobˇe Mary. Naˇsel jsem totiˇz Bax˚ uv den´ık, ve kterém se p´ıˇse, ˇze. . . ” Dalˇs´ı rozmluva se vedla jen kolem objevu, o kterém uˇz se tobˇe, mil´ y ˇctenáˇri, dostalo patˇriˇcn´ ych informac´ı. ”To snad nen´ı moˇzné. Nevˇeˇr´ım. To je blbost a nechte si ji radˇsi na apr´ıla, mil´ y pane Hugesi,” pronesl Ben tlumen´ ym hlasem. ”Taky jsem tomu dˇr´ıve nevˇeˇril, ale já mám ten nejpádnˇejˇs´ı d˚ ukaz, se kter´ ym mus´ıte poˇc´ıtat. Já uˇz jsem v té minulosti byl!” Bylo p˚ ul páté a John Clifton uˇz konˇcil. Vypl sv˚ uj osobn´ı poˇc´ıtaˇc, kter´ y byl hrdˇe postaven na jeho pracovn´ım stole, a oblékl se do bundy. Vzal si s sebou lejstra, která potˇreboval pro svou práci doma, a zamkl svoji pracovnu. Chodba uˇz byla prázdná, protoˇze vˇetˇsina pracovn´ık˚ u jiˇz dávno odeˇsla dom˚ u, a ti, co z˚ ustávali pˇres noc, jiˇz byli zalezl´ı ve sv´ ych mal´ ych kom˚ urkách, kde se také t´ısnili se sv´ ym PC1 . Seˇsel do pˇr´ızem´ı, kde uvidˇel starého dobrého pana Watta, byl to jiˇz vyslouˇzil´ y muˇz, kter´ y se ne náhodou hodil jako ulit´ y na m´ısto vrátného i hl´ıdaˇce. ”Tak co, uˇz zase dom˚ u?” ozval se Jack Watt uˇz zdálky. 1 Pro ty, kteˇr´ı nejsou zasvˇeceni do taj˚ u kompj˚ utr˚ u, PC = personal computer, coˇz nen´ı nic jiného neˇz osobn´ı poˇc´ıtaˇc. pozn. spisovatele


63

”To v´ıte. Nem˚ uˇzu tady trávit cel´ y sv˚ uj ˇzivot, mám doma manˇzelku a dvˇe dˇeti.” ”No jo, no. To já taky pamatuju. Ale to uˇz je dávno. Moje dˇeti uˇz maj’ dávno svoje rodiny a manˇzelka si v klidu sp´ı tam na tom hˇrbitovˇe. Vˇsak vy v´ıte, jakej mysl´ım.” ”Jak by ne. Vˇzdyt’ o své pan´ı mi vypráv´ıte uˇz nˇejak´ y ˇcas. Vˇzdycky, kdyˇz jdu tudy dom˚ u, tak mi nˇeco vypráv´ıte. Jednou budu muset chodit zadem, abych v˚ ubec pˇriˇsel dom˚ u. Tak, dobrou noc.” ”Dobrou, pane Cliftone, dobrou.” John seˇsel schody, které dˇelily toto v´ ypoˇcetn´ı stˇredisko od ruˇsné strany mˇesta, a ˇsel dom˚ u. Pˇeˇs´ı zóna byla jeˇstˇe plná lid´ı a krámky byly lidmi pˇr´ımo pˇrecpané. Radˇsi pˇreˇsel do druhé ulice a jeho kroky smˇeˇrovaly k jeho domu, kter´ y se zaˇc´ınal objevovat z pozad´ı obrovsk´ ych dub˚ u. Trochu ho pˇrekvapilo, kdyˇz uvidˇel pˇred brankou svého pˇr´ıtele Bena Wooda. Uˇz dlouho ho nevidˇel. ”Ahoj, co tu dˇeláˇs?” zeptal se ho. ”No ˇcau, ty starej mazáku. Jak ti to jde v zamˇestnán´ı? Já jsem furt policajt. A proˇc jsem tady, vo tom bych nerad mluvil tady na ulici,” odpovˇedˇel otázkou Ben. ”To já dˇelám stále ve v´ ypoˇcetn´ım stˇredisku.” ”Nepozveˇs mˇe dom˚ u?” ´ promiˇ ”A n, pojd’. Seznám´ım tˇe s dˇetmi. Manˇzelku uˇz jsi vidˇel, co?” Veˇsli do domu. Byl to obyˇcejn´ y rodinn´ y d˚ um, kter´ y obklopovala zahrada plná kvˇet˚ u. Hned jak obyvatelé domu uslyˇseli, jak nˇekdo kl´ıˇcem otev´ırá domovn´ı dveˇre, bˇeˇzeli, aby spatˇrili, kdo to je. Obˇe dˇeti, Maggy a Tom, uvidˇely svého tátu a nˇejakého ciz´ıho muˇze. John koneˇcnˇe otevˇrel a dˇeti se mu vrhly do otevˇrené náruˇce. ”Tak toto je pan Wood, a toto jsou, Bene, moje dˇeti. Tˇrináctiletá Maggy a desetilet´ y Tom,” pˇredstavil John obˇe strany. ”Dobr´ y den,” pozdravily obˇe dˇeti pana Wooda a ten jim pozdrav oplatil. ”Ahoj dˇeti. Já mám tady s vaˇs´ım tat´ınkem nˇejakou práci. A kde máte maminku?” ˇ jeˇstˇe do obchodu. Vrát´ı se pr´ ”Sla y v sedm.” Po tomto rozhovoru dˇeti odeˇsly a John pozval Bena do svého pokoje. ”Tak proˇc jsi pˇriˇsel. Napadá mˇe jen jediná moˇznost. Potˇrebujeˇs nˇeco, vid’?” ”No, abych ˇrekl pravdu, fakt to potˇrebuju. Ale bude to pro tebe dost tˇeˇzk´ y. Tady mám plán. Na co, to nemus´ıˇs vˇedˇet, a vˇeˇr´ım ti. Potˇrebuju tudletu

64


vˇec, co je na tom nakreslená i se souˇcástkama, asi tˇrikrát, nebo radˇsi ˇctyˇrikrát udˇelat. Ale mus´ı to b´ yt za pˇet dn´ı, ne pozdˇeji.” ”Jak tak koukám, tak bych to mohl zvládnout, ale fakt bys mi nemohl ˇr´ıci, proˇc a na co to potˇrebujeˇs?” ”Ne, m˚ uˇzu ti to ˇr´ıct, ale bylo by do toho zasvˇecen´ ych moc lid´ı. A to si v zájmu této vˇeci nem˚ uˇzu dovolit.” ”No dobˇre. Tak teda pˇetkrát.” ”Jó. Vˇeci k tomu potˇrebn´ y máˇs tady,” ˇrekl Ben a podal Johnovi objemn´ y bal´ık. ”No, to bude dˇr´ıve neˇz za pˇet dn˚ u, kdyˇz tu mám vˇsechno. Pˇrijd’ si pro to v pátek ve tˇri hodiny, jo?” Den se ch´ ylil ke konci a Benu Woodovi nezbylo nic jiného, neˇz j´ıt k Lise dom˚ u. I kdyˇz jeˇstˇe nebyli svoji, bydleli uˇz spolu. Mary nebylo doma, protoˇze bude cel´ y v´ıkend, pondˇel´ı a u ´ter´ y u své pˇr´ıtelkynˇe, a jistˇe by se divila, kolik lid´ı se seˇslo v jejich ob´ yvac´ım pokoji. Tam, v prvn´ım patˇre jejich domu, sedˇel Hans, Ben, John a dokonce i Clif Burton. Hanse, manˇzela Mary Hugesové, Bena, policistu a snoubence Lisy, Johna, technika z v´ ypoˇcetn´ıho stˇrediska – ty vˇsechny jistˇe uˇz znáte. Ale jméno Clif Burton vám asi nic neˇr´ıká. Clif Burton, také jiˇz dost star´ y pˇr´ıtel, kter´ ym byl uˇciteli Baxi Wolterovi, sedˇel na pohovce naproti Hansovi a pop´ıjel kávu. ”Tak, nˇekdo moˇzná nˇekoho nezná, tak aby nevznikly komplikace, tak vás vˇsechny pˇredstav´ım. Já jsem Hans Huges, toto je Ben Wood, John Clifton a Clif Burton. Je to za námi, tak byste se mˇeli dozvˇedˇet, proˇc jsme tady. Uˇz brzo, nev´ım kdy to bude pˇresnˇe, maj´ı totiˇz do tohoto ˇcasu. . . ” A opˇet pˇreskoˇcme tyto informace, které jste jiˇz slyˇseli, a pust’me se rovnou do dˇeje. ”Tady John vás tedy seznám´ı, jak tento stroj ˇcasu funguje.” ”Je to nejjednoduˇsˇs´ı pˇr´ıstroj, kter´ y jsem kdy vidˇel, a ˇr´ıkám, ˇze aˇz toto vˇsechno skonˇc´ı, pˇrihlás´ım ho na soutˇeˇz O nejlepˇs´ı vynález stolet´ı. Tak. Tuto helmu si kaˇzd´ y z vás dá na hlavu a zmáˇckne modr´ y knofl´ık. Kdo bude cht´ıt z minulosti pryˇc, zmáˇckne ˇcerven´ y. Vtip je v tom, ˇze i kdyby kaˇzd´ y z nás byl v minulosti jak dlouho chtˇel, sejdeme se vˇsichni najednou. To je, co?” ”Neuvˇeˇr´ım, dokud to nevyzkouˇs´ım,” nevˇeˇril sv´ ym oˇc´ım ani uˇs´ım Clif. ”Vˇsak uˇz to brzy dopadne a já bych se moc netˇeˇsil. Bojujeme za celé lidstvo. Zat´ım vˇsak mus´ıme obhlédnout situaci,” pˇripojil se do rozhovoru John.


65

”Ale nˇeco mi vrtá hlavou. V té strojovnˇe ˇcasu, kter´ ych tady máte pˇred sebou pˇet, je v kaˇzdé takové hluché m´ısto, které ani nev´ım, jak´ y u ´ˇcel má splnit,” doplnil pojednán´ı John. Jako prvn´ı si nandal pˇrilbu Hans, poté Ben, Clif a nakonec John. Cesta do minulosti mohla zaˇc´ıt. Hned, jak Hans zapnul modr´ y knofl´ık, kter´ ym se vypravil do minulosti, poc´ıtil nevolnost. Jeho oˇci zaregistrovaly pouze b´ılou mlhu, která se rozprost´ırala vˇsude kolem nˇej. Nevˇedˇel, jestli se uˇz v minulosti ocitl nebo ne, ale jedno vˇedˇel urˇcitˇe. Chtˇel, aby vˇse jednou pro vˇzdy skonˇcilo. Najednou se z mlhy vynoˇril Ben Wood a okamˇzitˇe spˇechal za Hansem. Jak to tak vypadalo, uˇz se oba dva ocitli v minulosti. ”je to troˇsiˇcku divn´ y, co?” zahalekal Ben, jakmile doklusal k Hansovi. ”Takhle jsem si tu minulost nepˇredstavoval.” ”Vˇsak neboj. Tvoji pˇredkové, poˇc´ınaje opicemi, se vyvinou aˇz za nˇekolik milión˚ u let,” odpovˇedˇel bleskurychle Hans. Tu se pˇred nimi zaˇcala tvoˇrit nová postava. Nejprve se objevily oˇci, pak ruce a nohy, a nakonec se do minul´ ych ˇcas˚ u dostaly i ostatn´ı ˇcásti Clifova tˇela. Zaˇcal skoro stejnou vˇetou, jakou pˇriv´ıtal Ben Hanse. Oba se hlasitˇe rozesmáli. ´ uˇz se sem nˇeco ˇr´ıt´ı,” ozval se ”Tak, jsme tu tˇri. Jeˇstˇe nˇekde trˇc´ı John. A, Clif. Celá technikova postava se objevila v mlze, chv´ıli nˇeco hledala, a pak pˇriˇsla ke tˇrem pˇrátel˚ um. ”Tak se to povedlo. Ani jsem tomu nevˇeˇril. Vypadalo to jako obyˇcejná hraˇcka pro dˇeti, která by mˇela akorát blikat,” pˇriznal se John. ”Moc nejásej nad sv´ ym pájeˇcsk´ ym umˇen´ım. Nejdˇr´ıv ze vˇseho mus´ıme opustit tuhle zatracenou mlhu a zjistit, zda se opravdu nacház´ıme v minulosti. Jak to tak vypadá, pˇred dobou brontosaur˚ u ale takováto mlha nemohla ani ’ existovat. Vˇzdyt je dokázáno, ˇze se teplota aˇz do doby ledové sniˇzovala, takˇze mus´ı b´ yt tak padesát stupˇ n˚ u naˇseho milého pana Celsia, v pˇrepoˇctu i naˇseho milého pana F: 122 stupˇ n˚ u, kdo nepochopil, mysl´ım t´ım pana Fahrenheita,” dokonˇcil svoji pˇrednáˇsku Hans. ”Jak to tak tedy vypadá, jeˇstˇe stále cestujeme v ˇcase,” doplnil Ben. Jak to tak vypadalo, naˇsi ˇctyˇri cestovatelé jeˇstˇe stále cestovali. Daleko za nimi z˚ ustalo 20. stolet´ı, ve kterém dokázalo lidstvo tolik, co nikdy jindy. Rok objeven´ı Ameriky Kryˇstofem Kolumbem uˇz dávno z˚ ustal pojmem. Po chv´ıli uˇz ani rok nula, kter´ y jsme zaloˇzili d´ıky Kristu, neexistoval. Staré egyptské pyramidy jeˇstˇe ˇcekaly na své postaven´ı, ˇclovˇek opˇet skoˇcil na strom

66


a zaˇcal se zpˇet mˇenit v jednoduchou ˇrasu aˇz po nic. Stop! Celé dˇejiny se zastavily na bodu, kdy se po planetˇe Zemi procházely pˇredpotopn´ı pˇr´ıˇsery, jak nˇekdy saury naz´ yváme, na bodu, kdy podle Baxe Woltera a nyn´ı jiˇz i podle Hanse Hugese mˇeli ˇz´ıt podivn´ı tvorové s vyspˇelou technikou, po kter´ ych se po katastrofˇe slehla zem. Tvorové, kteˇr´ı zjistili, ˇze maj´ı b´ yt zniˇceni, a pokouˇs´ı se proto pˇreskoˇcit tento osudn´ y vˇek. Zaˇcalo pomalu prosv´ıtat anebo lépe: mlha poˇcala ustupovat dosti silnˇejˇs´ımu slunci, které právˇe zaˇcalo vycházet. Aˇc to modern´ı archeologická vˇeda nestrp´ı, pˇreci, aˇc to bylo nemoˇzné, se objevily obrysy postaven´ ych dom˚ u, jestli se domy v˚ ubec tyto stavby daly nazvat. ˇ vlastnˇe o velik´ Slo y kus pevniny, na které byl zcela vym´ ycen prales a vysuˇseny baˇziny. Veliké a ohromné ploty bránily obrovsk´ ym velejeˇstˇer˚ um, aby zniˇcili tyto koncerny. Tyto veliké koncerny s obrovsk´ ymi voln´ ymi plochami byly postaveny na tak velké rozloze, ˇze by si ˇclovˇek ani tuto dálku nedovedl pˇredstavit. Kdyˇz se expedice z budoucnosti postavila pˇred obrovsk´ y plot, nemohla spatˇrit budovu v celé ˇs´ıˇri. Tak veliká to byla stavba, byt’ bez oken a ani jediného v´ yklenku, kter´ ym by se dalo do budovy vstoupit. Nyn´ı uˇz ˇctyˇrˇclenná v´ yprava opravdu nevˇedˇela, jak se dostat dále. ”Tady tuhle budovu by policisté velmi dobˇre vyuˇzili. Nápravná zaˇr´ızen´ı, cely, vˇsechno by se veˇslo,” neodpustil si poznámku Ben, rodil´ y policeman. ”Radˇsi pˇrem´ yˇslej, jak se dostaneme dovnitˇr,” ozval se Hans a Clif odpovˇedˇel: ”Nemˇel by to b´ yt problém. Vˇzdyt’ jsme tu, jako by jsme tu nebyli. Pro nás se ˇcas v budoucnu zastavil, z toho vypl´ yvá, ˇze bychom plotem mˇeli proj´ıt jako nic.” ”Já vˇsak nebudu jako král´ık a zaruˇcuji, ˇze prvn´ı nep˚ ujdu ani náhodou,” vloˇzil se do ˇreˇci John, kter´ y jeˇstˇe nevˇeˇril, ˇze se ocitl v minulosti. Jako prvn´ı zkusil proj´ıt plotem Clif Burton, star´ y pˇr´ıtel uˇz mrtvého uˇcitele Baxe Woltera. Zkusil se dotknout rukou plotu, ale jak pozdˇeji pov´ıdal sv´ ym pˇrátel˚ um, nec´ıtil nic. Ruka proˇsla plotem jako n˚ uˇz máslem, ovˇsem plot byl neporuˇsen´ y. Za chv´ıli se Clif Burton ocitl za plotem a nadˇsenˇe volal ostatn´ı: ”Tak pojd’te, vy se boj´ıte proj´ıt plotem? To je poprvé, co si m˚ uˇzete zkusit nˇeco, co normáln´ı ˇclovˇek pokládá za blbost.” Ostatn´ı ˇclenové v´ ypravy se usmáli a zkusili to, co uˇz dokázal jejich kamarád. ”Stejnˇe je to pˇekná blbost, kdyˇz ted’ na to mysl´ım,” neustal ve sv´ ych myˇslenkách John, kdyˇz se bl´ıˇzil k obrovské budovˇe. ”Jak m˚ uˇzou ˇz´ıt v naˇs´ı


67

minulosti nˇejac´ı tvorovˇe? Vˇzdyt’ bysme se my ani nevyvinuli.” ”Tydleti lidi, nebo s ˇc´ım se setkáme, maj´ı b´ yt zniˇceni. Takˇze pro nás uˇz zniˇcen´ y byli, kdyˇz jsme se vyvinuli my, chápeˇs?” vloˇzil se do ˇreˇci opˇet Clif. ”Ted’ se jen snaˇz´ı pˇrekroˇcit onen osudnej den, a jsme na svˇetˇe my i oni.” ”Ty tomu nˇejak moc rozum´ıˇs,” nevˇeˇril ani Hans. Ovˇsem Ben se zeptal: ”Tak mi tedy Clife povˇez, z jak´ yho tvora se asi ty lidi vyvinuli, kdyˇz uˇz jsme u toho. Z brontosaura?” Na to Clif odpovˇedˇet nedokázal. ”Prvnˇe mus´ıme vˇedˇet, jak asi vypadaj´ı, ne? To bude asi to nejrozumnˇejˇs´ı, co m˚ uˇzeme udˇelat. Tak, jsme u zdi budovy. Dám nˇekolik instrukc´ı, které byly napsány v den´ıku pana Woltera. Za prv´ y: nikdo nás nem˚ uˇze slyˇset. M˚ uˇzete ˇrvát jak je vám libo, nikdo z osob vevnitˇr nic neuslyˇs´ı. Za druh´ y: jsme neviditeln´ı. Je proto zbyteˇcn´ y, abyste se schovávali. Za tˇret´ı: procház´ıme vˇs´ım. Zat´ım se nebudeme rozdˇelovat. Prvn´ı jdu já, druhej Ben, tˇret´ı Hans a posledn´ı ty, Johne.” Po této ponˇekud delˇs´ı ˇreˇci se zaˇcal Clif jako prvn´ı noˇrit do zdi a za n´ım ostatn´ı. Uˇz zb´ yval jenom John. Pomalu, trochu nejistˇe, vnoˇril do zdi jednu ruku. Udˇelal krok a ocitl se uvnitˇr. To co uvidˇel, mu sebralo dech. ”To je hrozn´ yy ý ´!!!!” To, co sebralo Johnovi dech, zamrkalo oˇcima a odeˇslo. ”Tak Johne, pojd’ sem za námi,” ozval se Hans. ”Ted’, ted’. . . vy jste to nevidˇeli? Bylo to zelen´ y, skoro jako ˇclovˇek, a ty oˇci jako koˇcka, vidˇelo mˇe to, ono mˇe to vidˇelo! Já mám strach, já jdu pryˇc, pryˇc.” ”Neblázni, Johne, ty jsi nˇeco vidˇel? My ne.” ”Taky ˇze ne. Pˇriˇslo to touhle druhou chodbou,” to uˇz vˇsichni pˇrispˇechali za Johnem, ”a prohlédlo si tento v´ yklenek. Pak, pak se to na mˇe kouklo, a odeˇslo to.” ”Klid, to tˇe nemohlo vidˇet. Byl to asi nˇejak´ y hl´ıdaˇc. Popiˇs nám, jak to vypadalo.” ”Jak uˇz jsem ˇrekl, bylo to cel´ y zelen´ y a postavou to pˇripom´ınalo ˇclovˇeka. Mˇelo to asi velk´ y mozek, protoˇze mozkovna byla velká. Mˇelo to koˇciˇc´ı oˇci, tváˇr bez nosu, vyklenutá u ´sta. Byl cel´ y hladk´ y – bez srsti. Nohy i ruce mˇel tˇr´ıprsté. Vystoupl´ y hrudn´ık, a koukalo se to na mˇe. Hrozn´ y. Hrozn´ yy ý ´.” ”Nedá se nic dˇelat. Ale mus´ıme pokraˇcovat, to snad v´ıˇs,” zd˚ uraznil Clif. ”No dobˇre, ale jestli takov´ yhle pˇr´ıˇsery ovládnou svˇet, tak to jim teda nedaruju.”

68


Hans, Clif, Ben i John se bl´ıˇzili chodbou k m´ıstu, odkud pˇricházely tlumené v´ ykˇriky a ˇzvatlán´ı. Po chv´ıli cesty koneˇcnˇe dorazili do v´ yklenku, kter´ y mˇel pˇredstavovat dveˇre. Za nimi uˇz byla obrovská m´ıstnost s v´ ystupkem uprostˇred. Na tomto v´ ystupku stálo kˇreslo a v nˇem, drˇz´ıce h˚ ul, která symbolizovala v´ıtˇezstv´ı, sedˇel obrovsk´ y maux, kter´ y vládl celé ˇr´ıˇsi zvané Mauxbolfx. Okolo tohoto vyv´ yˇseného kˇresla bylo seskupeno velké mnoˇzstv´ı podivn´ ych tvor˚ u, kteˇr´ı se mezi sebou o nˇeˇcem dohadovali. Jak je svému pˇrekvapen´ı Clif zjistil, ˇze ono hluché m´ısto ve stroji ˇcasu je vlastnˇe pˇrekladaˇc. ”My, c´ısaˇr zemˇe Mauxbolfx, slyˇs´ıme a chceme podat d˚ ukazy o správném rozhodnut´ı. Proto povˇeˇrujeme Lauxtofa, mého vˇerného sluˇzebn´ıka, aby vysvˇetlil smysl naˇseho poˇc´ınán´ı,” promluvil sultán Malov XII. Lauxtof zaˇcal pˇrednáˇset celému osazenstvu to, na co Hans i ostatn´ı ˇcekali, tedy vysvˇetlen´ı: ”Jak jistˇe vˇsichni v´ıte, pˇriletˇeli jsme sem, na tuto planetu, proto, ˇze naˇse ˇ rodná planetka Haura byla zniˇcena. Zijeme tu my, zbytek Hauran˚ u, protoˇze jsme si tuto zem vybrali jako náˇs druh´ y domov. Ted’, kdyˇz máme stroj ˇcasu, m˚ uˇzeme pˇrekroˇcit onu osudnou dobu, kdy máme b´ yt zniˇceni. Ovˇsem na naˇsem dalˇs´ım m´ıstˇe se ocitli vetˇrelci, ˇr´ıkaj´ıc´ı si lidé. Proto uˇz z´ıtra zaˇcneme s invaz´ı do budoucnosti s c´ılem zniˇcit lidskou generaci a nastolit pro naˇsi konec dalˇs´ıho putován´ı.” Uˇz nebylo potˇreba déle z˚ ustávat. A tak se Hans, Clif, John i Ben pohrouˇzili do v´ıru ˇcasu, kter´ y je donesl zpˇet tam, odkud pˇred sekundou nastoupili do stroje ˇcasu, d´ıky kterému se dozvˇedˇeli tolik. Hned jak se Hans, John, Clif i Ben ocitli opˇet ve své pˇr´ıtomnosti, nebylo to zrovna pˇr´ıjemné. ”To chci vidˇet, jak my m˚ uˇzeme zachránit lidstvo, kdyˇz to, co bysme ˇrekli komukoli na této planetˇe, je u ´plná blbost,” pˇriv´ıtal vˇsechny Ben. ”Nev´ım, co nám ˇreknou, ale zkusit to mus´ıme,” dodal Hans. ”Nedá se nic dˇelat, jeˇstˇe dnes odpoledne mus´ıme do okresn´ıho mˇesta, protoˇze v tom naˇsem mal´ ym mˇesteˇcku by to pokládali za blbost jeˇstˇe v´ıc.” Mike Wales se posadil do pohodlného kˇresla za sv´ ym pracovn´ım stolem a pˇrem´ yˇslel o své kariéˇre. Nyn´ı jiˇz byl zástupce prezidenta v tˇechto konˇcinách a myslel na vˇetˇs´ı a v´ ynosnˇejˇs´ı povolán´ı. Byl zástupce prezidenta, sedˇel ve své pracovnˇe ve 46. patˇre mrakodrapu a neustále pˇrem´ yˇslel. Celá oblast, která pod nˇej spadala, vzkvétala. V hlavn´ım mˇestˇe rostly


69

mrakodrapy, venkov dohánˇel mˇesto. Klidná byla jeho kariéra. A tu mu tuto náladu pˇrekazili ˇctyˇri blázni, kteˇr´ı vtrhli do dveˇr´ı. ”Celá planeta je v nebezpeˇc´ı. Budeme zniˇceni. Pˇripravte se k mobilizaci,” kˇriˇceli. ”Ovˇsem, to je jasné. Celá planeta bude zniˇcena,” ˇrekl Mike klidn´ ym hlasem, zvedl telefon a vytoˇcil blázinec. ”Pˇrijed’te sem. Je tu d˚ uleˇzit´ y fakt pro celé naˇse lidstvo.” Na takovéto blázny byl Mike zaˇr´ızen. Nebude si pˇreci dˇelat problémy kv˚ uli nˇejak´ ym poˇsaˇsenc˚ um, kteˇr´ı vtrhnou do dveˇr´ı. Ani nevn´ımal co pov´ıdaj´ı. ”Umˇreme, vˇsichni. Posloucháte nás v˚ ubec?” Neubˇehlo ani pˇet minut a Hans, Ben, John i Clif se ocitli v pevném sevˇren´ı nˇekolika pán˚ u v b´ılém, kteˇr´ı je odvedli do prostorné m´ıstnosti bez oken a s dveˇrmi bez kliky. Hans se probudil. Pod´ıval se na hodinky, ale nenaˇsel je. Bylo uˇz skoro ráno a v poloˇseru bylo vidˇet, ˇze je v komnatˇe. Chtˇel otevˇr´ıt dveˇre, ale nemohl nahmátnout kliku. Ted’ poprvé zjistil, co se stalo. ”Lidi, kde jste kdo? Vy haranti, vˇeˇrte mi,” zaˇcal ˇrvát, ”copak jste hluch´ y?” Naˇstˇest´ı byl toto trochu nov´ y blázinec, a tak mˇel Hans moˇznost v´ yhledu z okna. D´ıval se asi z dvacátého patra na jednu z velk´ ych metropol´ı okresn´ıho mˇesta. Auta poklidnˇe jela po ˇctyˇrpruhé silnici a nikdo z jejich ˇridiˇc˚ u netuˇsil, ˇze za malou chv´ıli se stane nˇeco, co zmˇen´ı cel´ y jejich dosavadn´ı ˇzivot. ”Pane veliteli a vládˇce Malove XII. Za chv´ıli se otevˇre vchod do budoucnosti. Jako prvn´ı vyraz´ı bioroboti ˇrady BX20, a potom uˇz vaˇse ˇcestná stráˇz a váˇs dlouh´ y uv´ıtávac´ı tr˚ un.” Tam, kde ˇctyˇrpruhá silnice vj´ıˇzdˇela mezi dva mrakodrapy, se zaˇcalo d´ıt nˇeco, co nikdo neˇcekal. Nejprve se asi dvacet metr˚ u nad silnic´ı objevil mal´ y ˇzlut´ y svˇeteln´ y kruh. Ten se zaˇcal neustále zvˇetˇsovat, a to uˇz auta zaˇcala vprostˇred silnice zastavovat. Kruh uˇz byl v pr˚ umˇeru velk´ y ˇctyˇricet metr˚ u, a kdyˇz se nˇejak´ y náhodn´ y chodec pod´ıval kruhem, uˇz vidˇel to, co pozdˇeji kaˇzd´ y. Nejprve vyˇsli roboti, kteˇr´ı vypadali stejnˇe jako jejich konstruktéˇri. Zelené obludy zaˇcaly likvidovat mˇesto. Smrtonosné paprsky ze zbran´ı niˇcily vˇse. Jeden muˇz sedˇel a autˇe a volal své ˇzenˇe o tom, co zaˇzil. V mˇziku po nˇem zbyl jen prach. Po tˇechto robotech se na scénu vysunula obrovská deska, která letˇela nad

70


vozovkou. Na n´ı stáli Mauxové a nadˇsenˇe se d´ıvali kolem. To jim ted’ patˇr´ı a zanedlouhou dobu z´ıskaj´ı celou planetu zpˇet. Uprostˇred této desky stál tr˚ un a na nˇem vládce Malov XII. Hans nevˇeˇril sv´ ym oˇc´ım. Uˇz nˇekolikrát si ˇcetl knihy, v kter´ ych byla napsána zkáza lidstva, ale neuvˇedomoval si nikdy, ˇze by mˇela pˇrij´ıt za jeho ˇzivota. Odporn´ y hnus mu projel cel´ ym tˇelem. Celé jeho vˇezen´ı se nyn´ı nacházelo v troskách a on se snaˇzil dostat ven. Netrvalo ani pár sekund a dveˇre bez kliky uˇz nestály na svém m´ıstˇe. Bˇeˇzel k vedlejˇs´ım dveˇr´ım, nebot’ vˇedˇel, ˇze tam jsou uvˇeznˇeni jeho pˇra´telé. Vyrazil dveˇre a zkoprnˇel. Pod obrovsk´ ymi balvany, které se sesypaly ze stˇeny, bylo vidˇet tˇri zmrzaˇcená tˇela. Maj´ı to za sebou, ˇrekl si Hans a dále o tom neuvaˇzoval. Snaˇzil se co nejdˇr´ıv naj´ıt Mary, která v tomto mˇestˇe byla v domˇe jej´ı pˇr´ıtelkynˇe na návˇstˇevˇe. Hamiltonova 23, opakoval si pro sebe Hans. ”Mluv´ım k vám já, Malov XII., nynˇejˇs´ı velitel tohoto mˇesta a za nˇejakou dobu dobudu i celou vaˇsi planetu, která podle práva patˇr´ı nám.” I kdyˇz byl Hans dosti daleko od stˇredu mˇesta, pˇrece byl hlas invazisty slyˇset. Uˇz si ani neuvˇedomoval, ˇze t´ımto osudn´ ym dnem se u ´plnˇe mˇen´ı celé dˇejiny lidstva a ˇze za pár let uˇz bude planeta Zemˇe patˇrit Hauran˚ um a lidsk´ y rod bude u ´plnˇe vyhlazen. Musel naj´ıt Mary, jeho manˇzelku. Koneˇcnˇe doˇsel k u ´st´ı ulice. Tam na konci, nyn´ı jiˇz rozstˇr´ıleného m´ısta, se nacházely trosky domu. I kdyˇz zcela vys´ılen, pˇreci bˇeˇzel. Hlavou mu uˇz kolovaly pochmurné myˇslenky. Pˇribˇehl k troskám a zaˇcal odvalovat kameny. Narazil na ruku a spatˇril jejich zásnubn´ı prsten. Ted’ jiˇz vˇedˇel, co se stalo. Mary je mrtvá. Odvalil posledn´ı zbytky domu z mrtvého tˇela a zaˇcal plakat. Pohladil Mary a naposled ji pol´ıbil. Jeho myˇslenky v hlavˇe ted’ smˇeˇrovaly jen za jedn´ım c´ılem. Pomst´ıt lidsk´ y rod. Nevˇedˇel, jak se tam ocitl, ale jedno mˇel v hlavˇe v poˇrádku. Vˇcera byl u mrtvé Mary. Ted’ sed´ı se spoustou ostatn´ıch lid´ı v jakési budovˇe a ˇcuˇc´ı na televizi. Na jedinou zábavu, kterou jim Haurani dovolili. ”Zde se hlás´ı zvláˇstn´ı zpravodaj CNN Bax Lenox, USA. Cel´ y americk´ y kontinent uˇz podlehl vetˇrelc˚ um, kteˇr´ı u ´dajnˇe pˇriletˇeli z minulosti. Stále jeˇstˇe nedobytn´ y se zdá b´ yt Washington, kde spojené armády háj´ı prezident˚ uv B´ıl´ y d˚ um. V ostatn´ıch ˇcástech severu uˇz panuje poˇra´dek, avˇsak kaˇzd´ y ˇclovˇek protestuje proti neˇsetrnému zacházen´ı s lidskou rasou. Lidé jsou uchováváni v uzavˇren´ ych m´ıstnostech, kde dostávaj´ı jen. . . ” Na obrazovku se vedral Haur


71

a spustil: ”Veˇskerá vaˇse obrana proti nám je zbyteˇcná. Vaˇse primitivn´ı a zastaralé zbranˇe jen tˇeˇzko odolávaj´ı. Pˇrináˇs´ım pro naˇse lidi skvˇelou zprávu. Washington padl. B´ yval´ y devadesát´ y prvn´ı prezident Mann Leber je mrtev. Jeho smrt zp˚ usobil jeden z jeho voják˚ u. Jelikoˇz je to pro vás velk´ y ˇsok, pozvali jsme námi oslavovaného stˇrelce do s´ıdla CNN, aby se vyjádˇril k této vˇeci.” Na obrazovce se objevil onen voják a roztˇresenˇe se d´ıval na Haura, kter´ y se ho okamˇzitˇe zaˇcal ptát: ”Mohl bys nám ˇr´ıct, jaké je tvoje jméno?” ”To urˇcitˇe. Potom se na mˇe lidi vrhnou a zabijou mˇe.” ”Dobˇre. Jak silnˇe vyzbrojená se zdá b´ yt naˇse armáda?” ”Takovou techniku jsem jeˇstˇe nevidˇel. Nedokáˇzu pˇresnˇe ˇr´ıct, na jakém principu to v˚ ubec pracuje.” ”Chtˇel bych vám podˇekovat, ˇze jste zabil svého prezidenta.” ”Kolikrát vám mám ˇr´ıkat, ˇze jsem ho nezabil? Jen jsem vidˇel, jak padá z okna dol˚ u.” ”Odved’te ho zpˇet do cely, a ty, páprdo, m˚ uˇzeˇs kecat pro ty sv´ y lidi znova ty ptákoviny,” obrátil se Haur k reportérovi. ”Zpravodajstv´ı z dalˇs´ıch konˇcin vám pˇrednese m˚ uj kolega Neil Laudrop.” ”Tady Neil Laudrop ze CNN International. Celá Evropa je uˇz pod veden´ım Haur˚ u. Zat´ım nadále v´ıtˇez´ı Irák a Kuvajt, kteˇr´ı pouˇz´ıvaj´ı k vojensk´ ym u ´ˇcel˚ um hoˇr´ıc´ı ropu. Celá rozv´ıjej´ıc´ı se Asie a Afrika uˇz existuje bez obyvatelstva. Tolik svˇetové události.” Vˇsichni lidé, kteˇr´ı byli uvˇeznˇeni s Hansem, projevovali nesouhlas. Nikdo kromˇe nˇeho netuˇsili, ˇze tˇemto Haur˚ um vlastnˇe planeta Zemˇe patˇr´ı. To, co si vˇsak zat´ım dovolili na lidskou rasu, hraje za vˇsechny zákony. Jedin´ ym moˇzn´ ym ˇreˇsen´ım, jak si zachránit holou k˚ uˇzi, je m´ıt rovnocenné zbranˇe. Jak vˇsak utéci, sebrat Haur˚ um zbranˇe a jeˇstˇe zniˇcit pˇrevahu? pˇrem´ yˇslel Hans. Vzadu v rohu sedˇel staˇr´ık se zmrzaˇcen´ ym obliˇcejem a bez nohy. Byl rád, ˇze jeˇstˇe ˇzije, a tisknul k sobˇe ustraˇseného chlapce, kter´ y byl jeho vnukem. Mezi dalˇs´ımi vˇezni byla pˇrevaha ˇzen, dˇet´ı a starc˚ u. Nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı je utéct, pomyslel si Hans, avˇsak hned pˇrestal, ponˇevadˇz Haurové pˇrináˇseli j´ıdlo. Syrové maso a nakrájen´ y plátek bramboru svˇedˇcil o tom, ˇze Haurové uˇz poˇc´ıtaj´ı se smrt´ı vˇezˇ n˚ u. Byl nejvyˇsˇs´ı ˇcas uprchnout. Porozhlédl se kolem. Kdo s n´ım p˚ ujde? Vˇsichni vypadali, ˇze jim do smrti zb´ yvá jen nˇekolik hodin ˇzivota. Najednou se ozval ze starého uˇspinˇeného kouta staˇrec, kter´ y promlouval ke svému vnuku:

72


”Chlapˇce, c´ıt´ım, ˇze uˇz mi dlouho rok˚ u a hodin do smrti nezb´ yvá. Budeˇs na svˇetˇe sám a brzy asi také umˇreˇs, protoˇze situace je zlá. Na, tady máˇs amulet, kter´ y ti zapomnˇela dát matka, kdyˇz um´ırala. Vem si ho a opatruj ho jako oko. . . v. . . hla. . . ” Chlapec se rozplakal. Umˇrel jeho posledn´ı pˇr´ıbuzn´ y. Ostatn´ım uˇz také nezb´ yvalo mnoho ˇzivota. Hansovi se roztlouklo srdce. S Mary pˇrece chtˇel m´ıt dˇeti, a ted’ je taky mrtvá. Pˇriˇsel k chlapci, sedl si vedle nˇej a zeptal se: ”Jak se jmenujeˇs?” ”Charles. Charles Brown.” ”To je pˇekn´ y jméno. Já jsem Hans a m˚ uˇzeˇs mnˇe tykat. Taky uˇz nikoho nemám. Rodiˇce uˇz dávno sp´ı v hl´ınˇe a moje ˇzena uˇz také nen´ı mezi ˇziv´ ymi.” ”A co dˇeti? Máˇs nˇejak´ y dˇeti?” zeptal se Charles. ”Ne. Chtˇeli jsme m´ıt, ale pˇrekazila nám to tady ta invaze, v´ıˇs?” ”Hmmm. Já uˇz taky nikoho nemám.” ”Chci se zachránit a tebe bych vzal s sebou.” ”Já chci umˇr´ıt. Uˇz nikoho nemám.” ”To neˇr´ıkej. Vezmu tˇe s sebou a uteˇceme z tady toho m´ısta.” ”Stejnˇe nen´ı kam.” ”Nˇeco vymysl´ım.” Nad planetou Zemˇe se rozbˇreskl nov´ y den, kter´ y nevˇestil nic dobrého. Lidská rasa vym´ırala a obludn´ı tvorové z pˇredpotopn´ıch vˇek˚ u os´ıdlili celou planetu. Slunce, které uˇz vˇeky naz´ıralo na to, co se kolem nˇeho dˇeje, zav´ıtalo ˇ arna na smrt, to je ten i k Hansovu vˇezen´ı, odkud se nikdo nevrát´ı ˇziv´ y. Cek´ ˇ pˇriléhav´ y název pro takové bydlen´ı. Cekárna na smrt. Hans se probudil a spatˇril, jak se slunce prod´ırá mal´ ym otvorem do vˇezen´ı. Uvidˇel posledn´ı lidi, kteˇr´ı uˇz ˇcekaj´ı, aˇz umˇrou. Probudil se i Charles. Ihned pˇrispˇechal za Hansem. ”Tak co, naˇsel jsi zp˚ usob, jak se zachránit?” ”Koukni se tady t´ım ok´ ynkem a ˇrekni, co vid´ıˇs.” ”Zbouran´ y baráky a to letiˇstˇe.” ”A na nˇem?” Charles hv´ızdnul: ”To je, to sou kosmick´ y lodˇe. Nebo nˇeco divn´ yho.” ”Já v´ım co to je, a kdyˇz uteˇceme, tak vodlet´ıme pryˇc, protoˇze v´ım, odkud ty obludn´ y pˇr´ıˇsery jsou.” ”Vymejˇsl´ıˇs si jako m˚ uj táta. Ten taky ˇr´ıkal, ˇze um´ı supernˇe ˇr´ıdit, a nakonec chc´ıp kv˚ uli nehodˇe. Narazil do sloupu.” ”Ne, já o tom nˇeco v´ım. Studoval jsem sice bankovnictv´ı, ale o technice nˇeco v´ım. Zaj´ımal jsem se o meziplanetárn´ı lety jako scifi.”


73

”Dov´ı jestli. P˚ ujdu s tebou, ale nemysli si, ˇze ti moc vˇeˇr´ım. Moje máma ˇr´ıkala, ˇze si nem´ın´ı zniˇcit zdrav´ı cigaretama. Umˇrela na rakovinu plic, kdyˇz mi bylo devˇet.” ”Dobˇre. Jak vid´ım, je ˇcistej vzduch. Dokáˇzeˇs t´ım ok´ ynkem prolézt?” Charles se vsoukal do otvoru a z druhé strany zajásal: ”Je to dobr´ y!” ”Tak ted’ seˇzeˇ n nˇeco, ˇc´ım bych mohl pˇreˇrezat mˇr´ıˇze.” ”Dobˇre.” Charles chv´ıli hledal a potom podal Hansovi pilku na ˇzelezo. ”Dobr´ y,” ˇrekl Hans a zaˇcal se pokouˇset pˇreˇrezávat tyˇce. Ostatn´ı lidé byli bud’ mrtv´ı, nebo spali spánkem spravedliv´ ych. ˇ ”Uˇz to mám. Cekej na mˇe u vchodu.” Hans vylezl z vˇezen´ı a vydal se chodbou ven. Ty obludy si snad mysl´ı, ˇze se uˇz neodváˇz´ıme uprchnout, pomyslel si Hans. V tom se vˇsak zm´ ylil. Hans vybˇehl z budovy a spolu s Charlesem bˇeˇzeli smˇerem ke kosmické lodi. Dobˇehl ke vchodu a Hans vypáˇcil dveˇre. ”Zat´ım to vycház´ı aˇz moc dobˇre. Kdyˇz to takhle p˚ ujde dál, vypadneme odsud za chv´ıli,” radoval se Hans. Nevidˇel vˇsak, jak se kamera ˇc´ıslo 1, která byla um´ıstˇena hned ve vchodu rakety, m´ırnˇe otoˇcila smˇerem k nim. V jedné m´ıstnosti, která byla dˇr´ıve ob´ yvaná lidmi, sedˇeli za stolem dva Haurani a sledovali obrazovku pˇred nimi. ”Dost primitivn´ı zp˚ usob, ale koukat se na to dá. Ty dva ˇclov´ıˇckové si poˇc´ınaj´ı docela dobˇre, co?” ˇrekl jeden. Druh´ y na to: ”Drˇz´ı se docela dobˇre a taky náˇs velitel to vymyslel dobˇre.” ”Co, zlikvidován´ı? Upˇr´ımnˇe, já jsem ten zp˚ usob teda nepochopil.” ”No co. Ty dva do t´ y rakety vlezou, vona s nima odlet´ı pryˇc ze sluncem ozáˇrené soustavy a potom je jednoduˇse odbouchneme bombou, kterou uˇz maj´ı um´ıstˇenou na lodi. Zabijou se vlastnˇe sami, protoˇze ta bomba je jejich v´ yroby, a my se tak zbav´ıme lodi.” ”Nechápu, jak´ y to má pro nás pˇr´ınos?” ”Vˇzdyt’ znáˇs ty opoziˇcn´ı strany, jak chtˇej´ı naj´ıt jinou planetu pro os´ıdlen´ı, protoˇze tahle se jim nel´ıb´ı.” ”Hmm.” ”T´ım, ˇze zniˇc´ıme lod’, jim odstˇrihneme dalˇs´ı ˇca´st moˇzné v´ ypravy jinam. Nebo ty snad chceˇs rozhnˇevat Dvanáctého?” ”Ne, to bych si nedovolil.”

74


Jeden z nich zapnul tlaˇc´ıtko a naskoˇcil nov´ y obraz. Hans a Charles vstupuj´ıc´ı dovnitˇr lodi. ”Vypadá to tady jako v pohádce,” ponoˇril se do svˇeta fantazie Charles Brown. ”Jenˇze tohle nen´ı pohádka, ale skuteˇcnost. Hrozná skuteˇcnost. Lidstvo zniˇceno,” zklidnil Hans Huges chlapcovy pˇredstavy. ”Zase jsem tak hodnˇe neˇrekl.” ”Tak radˇsi nemluv a pojd’. Chci bejt co nejdˇr´ıve z téhle planety. Jestli teda tenhle krám v˚ ubec polet´ı.” Chodba skonˇcila a objevila se okrouhlá m´ıstnost. Naproti na stˇenˇe byla obrovská obrazovka, okolo m´ıstnosti dokola byly sklenˇené v´ yplnˇe a uprostˇred stál pult, neboli ˇr´ıdic´ı panel. ”Hele, zapomnˇeli jsme zavˇr´ıt vchod,” ˇrekl Charles. ”No jo,” pˇriznal Hans a bˇeˇzel zpˇet. Dobˇehl na konec chodby, dveˇre byly otevˇrené. Divn´ y, ˇrekl Hans, dyt’ jsem je zav´ıral. ”Tak co, uˇz jsi zavˇrel?” zeptal se Charles a Hans pˇrik´ yvl. Sedli si oba za ˇr´ıdic´ı pult a hledˇeli na nˇej. ”Uˇz na vojnˇe jsem ˇr´ıdil letadlo. Tohle je snad podobn´ y, ne?” nevˇeˇril Hans. ”Ani si nemysl´ım, ˇze je to podobn´ y.” ”Tak si nevˇeˇr. Ty seˇs malej a jeˇstˇe jsi d´ıru do svˇeta neprorazil, tak mlˇc, jo?” Hans zaˇcal prstem jezdit po panelu. Jeho prst se zastavil u jednoho tlaˇc´ıtka a Hans ho stiskl. Celá m´ıstnost se zaˇcala otáˇcet a objevil se nov´ y otvor. ”To prohl´ıdnem aˇz pak. Ted’ zmáˇcknu tadyhle ten. Jako jedinej nen´ı barevnej.” Charles udˇelal, co ˇrekl. Obrazovka pˇred nimi se rozzáˇrila a ukázala celou sluneˇcn´ı soustavu. ”Zde je kosmická poˇc´ıtaˇc. Nacház´ıme se ve sluneˇcn´ı soustavˇe. Sluneˇcn´ı soustava se skládá ze Slunce a planet: Merkuru I., Venuˇse, Zemˇe, Marsu, Jupiteru, Saturnu, Uranu, nepˇekné planety Neptunu, Pluta a X,” spustil poˇc´ıtaˇc plynnou pozemskou ˇreˇc´ı. ”Pˇresné um´ıstˇen´ı korábu – Zemˇe. Obˇeˇzná dráha kolem Slunce – 150 milión˚ u kilometr˚ u. Ovzduˇs´ı – kysl´ık, dus´ık, oxid uhliˇcit´ y a ostatn´ı pˇr´ımˇesi.” Oba dva Haurani, kteˇr´ı sledovali dˇen´ı v lodi, pokraˇcovali v rozhovoru. ”Proˇc um´ıstili do korábu poˇc´ıtaˇc naˇs´ı vyspˇelé civilizace?” ”T´ım, ˇze jsme vybavili koráb poˇc´ıtaˇcem, usnadn´ıme pozemˇst’an˚ um odstartovat.”


75

”A co kdyˇz jim poˇc´ıtaˇc nˇeco sdˇel´ı?” ”Vˇsechny, pro nˇe hrozné zprávy, jsou z poˇc´ıtaˇce odblokovány.” ”Hm, dobr´ y. Hele, uˇz startuj´ı.” Hans právˇe podle rady poˇc´ıtaˇce zaˇcal startovat. Kosmická lod’, utvoˇrená z podivnˇe vyhl´ıˇzej´ıc´ıho kovu o s´ıle nˇekolika des´ıtek centimetr˚ u, zaˇcala pomalu stoupat. Nab´ırala na rychlosti a za chv´ıli uˇz nemohla b´ yt spatˇrena lidsk´ ym okem d´ıky Einsteinovˇe teorii, kterou zaˇcal konstruovat pˇri pobytu v praˇsné a starodávné Praze. Ano, ta lod’ se pohybovala rychlost´ı svˇetla, a moˇzná jeˇstˇe rychleji. Za pár sekund se ocitla lod’ bez pozemské gravitace. Hans o tom cosi vˇedˇel, a proto mu bylo divné, ˇze se nevznáˇs´ı. Poˇc´ıtaˇc mu vˇsak ihned srovnal vˇse v hlavˇe. ”Tato lod’ se otáˇc´ı, a t´ım vzniká gravitace.” Celá poˇc´ıtaˇcová stˇena se promˇenila v obrovské okno do vesm´ıru. Stˇredem pozornosti byla matiˇcka Zemˇe, která sv´ıtila ve sluneˇcn´ım svˇetle. Rychlost lodi se nedala okem posoudit, ale podle toho, jak se Zemˇe rychle vzdaluje, usoudil, ˇze rychlost bude obrovská. Zvˇedavost mu nedala, a proto zadal poˇc´ıtaˇci: ”Jakou rychlost´ı se pohybujeme?” a on na to: ”Pozemsk´ ymi hodnotami na to nelze odpovˇedˇet, ale nejvyˇsˇs´ı rychlost je jeden svˇeteln´ y rok za hodinu pozemského ˇcasu.” ”Jak v˚ ubec pracuje takovej motor?” ´ ”ZABLOKOVANO!” Uˇz dva dny letˇel Hans s Charlesem sluneˇcn´ı soustavou. Celá lod’ uˇz byla prohledána a zjistilo se, ˇze si s sebou zapomnˇeli vz´ıt j´ıdlo. Malátn´ y Hans s Charlesem uˇz nevˇedˇeli, co maj´ı dˇelat. Hans sedˇel a pˇrem´ yˇslel. ”Jak to, ˇze nás Haurani ani nechtˇeli zastavit, kdyˇz jsme ut´ıkali do lodˇe? Jak to, ˇze mnou otevˇrené dveˇre se samy zavˇrely? Jak to, ˇze poˇc´ıtaˇc mluv´ı pozemskou ˇreˇc´ı? Jak to, ˇze jsou v nˇem urˇcité vˇeci zablokované?” ”Mˇe se na to neptej,” zvolal uˇz unaven´ y Charles. ”Jedin´ y ˇreˇsen´ı, kter´ y mˇe napadá je, ˇze Haurani chtˇeli, abychom odletˇeli. Ale proˇc?” ”V jedn´ y kn´ıˇzce jsem ˇcetl, ˇze ti, co os´ıdlili planetu, vyslali své nepˇra´tele na cestu, odkud nen´ı návratu.” ”Hm, cos to pov´ıdal? To dává smysl. Poslali nás, abychom prostˇe umˇreli. Mus´ı v t´ yhle lodi b´ yt nˇeco, co nás má zahubit.” ˇ na nˇekteré planetˇe Hans pomalu poˇsel k ˇr´ıdic´ı soustavˇe a zeptal se: ”Zije podobn´ y ˇzivot, jako ˇzil na planetˇe Zemi?”

76


”V souhvˇezd´ı 083225, které se nacház´ı zde, je planeta podobná planetˇe Zemi. Kysl´ıku ve vzduchu – 99 %,” odpovˇedˇel poˇc´ıtaˇc. ”Ihned plnou parou za touto planetou!” ˇ AN ´ Í RYCHLOSTI ”ODBLOKOVAT TUTO INFORMACI O ZVYSOV NELZE!” To uˇz pˇriˇsel na Hanse vztek. Zaˇcal buˇsit do poˇc´ıtaˇcového centra, aˇz u ´plnˇe ochromil ˇr´ıdic´ı soustavu. V celé m´ıstnosti kˇriˇzovaly elektrické blesky a kdesi vzadu v lodi vybuchla pˇripravená náloˇz. Hans v posledn´ı chv´ıli pˇrepnul rychlost na nejvyˇsˇs´ı, otoˇcil smˇer smˇerem k planetce 083255-03, a poté omdlel. Aˇc tomu Hans nevˇeˇril, vypadalo to, ˇze se zachránili. Otevˇrel oˇci a uvidˇel polorozbouran´ y vnitˇrek lodi. Marnˇe vzpom´ınal, co v˚ ubec dˇelal naposledy a co se s n´ım stalo poté, kdyˇz odletˇeli s Charlesem ze Zemˇe. Charles, co asi dˇelá Charles, zauvaˇzoval Hans a pokusil se vstát. Charles stál u poˇc´ıtaˇce, kter´ y uˇz dávno nefungoval, a d´ıval se ven. A tu teprve Hans uslyˇsel ten podivn´ y zvuk. ”Kár´ın bat´ ur t˚ u han´ u an´ı, Kár´ın bat´ ur. . . ” Onu neustále znˇej´ıc´ı soustavu v´ ykˇrik˚ u, které jako by pronáˇsel dav. ”Dobr´ y ráno, Hansi,” ozval se Charles, kdyˇz uvidˇel, jak se jeho spoleˇcn´ık stav´ı na nohy. ”Jó, ˇcau. Kde to jsme? Nevypadá, ˇze bychom byli ve vesm´ıru.” ”Tak se pod´ıvej ven a uvid´ıˇs.” Venku bylo svˇetlo, a to, co vyráˇzelo ze sv´ ych hrdel zvuky, u ´plnˇe zarazilo Hanse. Tam venku (jejich lod’ pˇristála asi na nˇejaké planetˇe), tam venku okolo celé lodi stáli podivn´ı tvorové a neustále pronáˇseli vˇetu se slovem Kar´ın. Ti tvorové stáli na tˇelu, nebot’ to vypadalo, ˇze maj´ı podobné zaˇr´ızen´ı k ch˚ uzi jako hlem´ yˇzdi. Dále toto tˇelo pokraˇcovalo v troje osmi podivn´ ymi prsty zakonˇcené ruce a v obrovskou hlavu na dlouhém krku. Ta hlava byla pokryta fialovou vrásˇcitou k˚ uˇz´ı, jako ostatnˇe celé tˇelo, a jasnˇe na n´ı bylo vidˇet velké slechy, utvoˇrené stejnˇe jako lidské. Obrovsk´ y pár oˇc´ı, velk´ y nos a malá u ´sta dokreslovala obrovsk´ y hnus z tohoto zv´ıˇrete. ”Kár´ın bat´ ur t˚ u han´ u an´ı!” ”Proboha, kde jsme se to ocitli?” zavolal zdˇeˇsenˇe Hans a Charles mu stˇeˇz´ı dokázal ˇr´ıci, ˇze nev´ı. ”Ha hu Kár´ın sá t˚ u h´ı lé,” zvolali obyvatelé podivné planety. Hans z˚ ustal zdˇeˇsenˇe stát a z´ıral ven. Asi ˇctyˇri tvorové pˇrispˇechali s k˚ uli a zaˇcali vylamovat v´ıko, jedin´ y otvor, kter´ ym se mohli dostat dovnitˇr. Prvn´ı pokus se nezdaˇril


77

a tvorové se l´ıtostivˇe zaˇsklebili. Druh´ y pokus byl vˇsak silnˇejˇs´ı a tvor˚ um se podaˇrilo dveˇre vypáˇcit. Hansovi tlouklo srdce zdˇeˇsen´ım. B´ yt snˇeden nebo umuˇcen, nˇekde, kde to v˚ ubec nezná. ”Hrozn´ y.” ”Ka ka rat´ım hu ˇsa kár´ın i kár´ un.” Podivn´ı tvorové zajásali. Jejich spoleˇcn´ık˚ um se podaˇrilo nˇeco neobvyklého. Hans i Charles se nemohli zbavit zdˇeˇsen´ı. ”Ha hu ha raka tu nama,” ozval se ohromn´ y hlas a podivn´ı tvorové podivnˇe zmizeli v podzemn´ıch skr´ yˇs´ıch. To, co vyplaˇsilo ony tvory, se objevilo v obrazu. V˚ ubec se to nepodobalo onˇem tvor˚ um, ale vypadalo, ˇze tito jin´ı pˇr´ıchoz´ı budou m´ıt v´ıce rozumu. Byli to ˇctyˇri jezdci podobn´ı ˇclovˇeku. Dvˇe nohy, dvˇe ruce, hlava, trup. Krk tato bytost nemˇela. Modrá vrásˇcitá k˚ uˇze, ze které vykukovaly dvˇe lidské oˇci. Tyto osoby jely na podivn´ ych voz´ıc´ıch, které vypadaly, ˇze jsou udˇelány z kovu. Tedy inteligentn´ı bytosti. ”Hahahuja la mata,” zvolal jeden z nich. ”Hanapa la mata,” souhlasili druz´ı a vydali se smˇerem k proraˇzenému otvoru. Hans a Charles nevˇeˇrili sv´ ym oˇc´ım ani uˇs´ım. O takov´ ych pˇr´ıˇserách neˇcetli ani v té nejodváˇznˇejˇs´ı literatuˇre na jejich matiˇcce Zemi. ”Mˇeli bychom se schovat,” pˇrijal Hans koneˇcnˇe rozumné vysvˇetlen´ı vˇeci. ”To jo, ale kde se tady v tom polorozpadl´ ym zbouraniˇsti chceˇs schovat?” chtˇel vysvˇetlen´ı Charles. ”Hele, támhle,” ukázal Hans na u ´kryt pod podlahou, a oba rychle pˇreˇsli do krytu. ˇ ri obrovité postavy právˇe vstoupily do trosek a zaˇcaly Byl nejvyˇsˇs´ı ˇcas. Ctyˇ se zaj´ımat o techniku. ”Hlavnˇe bud’ potichu,” radil Hans Charlesovi. Tato rada vˇsak nebyla v˚ ubec platná. Skr´ yvat se. Toto slovo je známé hlavnˇe bytostem, kter´ ym jde o ˇzivot. Kdyˇz se ˇclovˇek skryje, má asi vˇetˇs´ı nadˇeji na pˇreˇzit´ı. A na to jediné vˇetˇsinou bytost mysl´ı, na to, jak si uchránit holou k˚ uˇzi. Proto se také Hans a Charles chtˇeli schovat, proto se také pokusili o pˇreˇzit´ı. Nˇekter´ ym druh˚ um v pˇr´ırodˇe vˇsak, i kdyˇz se schovaj´ı, nen´ı pomoci. I pˇres d˚ ukladnou skr´ yˇs se pˇrece jen ocitli Hans a Charles v rukách ˇctyˇr hroznˇe vypadaj´ıc´ıch potvor, které s nimi nyn´ı jely pryˇc od m´ısta havárie jejich kosmické lodi.

78


”Mama hata, na?” obrátila se jedna z tˇech potvor na svého spoleˇcn´ıka a ukázala na Charlese. ”Hu ho lama, ta!” vysvˇetlil mu spoleˇcn´ık nˇeco. Cesta vedla podivn´ ym pralesem. Vˇsude ze strom˚ u visely liány, svˇetle zelen´ y prales ˇsustil sv´ ymi podivn´ ymi listy v záchvˇevech, které zp˚ usoboval tepl´ y horn´ı v´ıtr. Ta cesta byla rozbahnˇená a vypadala stejnˇe jako lesn´ı cesty na Zemi, kdyˇz jimi projede traktor. ”Hej, Charlesi, vyp. . . ” zkusil navázat kontakt Hans, ale hned ho pˇreruˇsil u ´toˇcn´ık˚ uv hlas: ”Hana pa, matatu stala na? Ho ha, la mata je tuta stana.” I kdyˇz se to zdálo b´ yt nemoˇzné, ta ˇspinavá hlinˇená cesta u ´stila do leskle kovového mˇesta. Mˇesto bylo vlastnˇe utvoˇreno spoustou podivn´ ych chodeb mezi jeˇstˇe podivnˇeji vypadaj´ıc´ımi krabicemi, které asi slouˇzily k ob´ yván´ı. ˇ ri u Ctyˇ ńosci Hanse a Charlese byli ve mˇestˇe hlasitˇe pˇriv´ıtán´ı ostatn´ımi obyvateli. M´ıˇrili do stˇredu mˇesta, ve kterém bylo obrovské kruhové vystouplé prostranstv´ı. Ve stˇredu tohoto kruhu stál tr˚ un a na nˇem sedˇel jeden z onˇech hrozn´ ych modr´ ych bytost´ı. Promluvil: ”Ha no ta pana?” Au ńosci Hanse a Charlese odpov´ıdali. Po dlouhém a pro Hanse nudném hovoru se stalo nˇeco, co oba pozemˇst’any pˇrekvapilo. Vládce mˇesta jim na hlavu pˇripnul nˇeco podobného, ˇc´ım Hans s jiˇz mrtv´ ymi pˇráteli se dostávali do minulosti. Tentokrát vˇsak neˇslo o stroj ˇcasu, ale jak se hned pˇresvˇedˇcili, ˇslo jen o pˇrekladaˇc jazyk˚ u. ”Co zde dˇeláte, vetˇrelci?” tázal se jich hned vládce. ”Pˇriˇsli jsme z planety Zemˇe, která se dostala do rukou jin´ ych bytost´ı neˇz jsme my.” ”Tomuto mám vˇeˇrit? Poruˇs´ıte náˇs hvˇezdn´ y létac´ı ˇrád, zniˇc´ıte pˇri svém dopadu spoustu ˇzivota na naˇs´ı planetˇe, a tomuto mám vˇeˇrit?” Poté promluvil Charles: ”Vˇeˇrte, todle jsme si nevymysleli. Toto je pravda. Ani neznáme vaˇse zákony.” Dlouhé a u ´morné bylo vysvˇetlován´ı vˇsech vˇec´ı, které proˇzily. Aˇz nakonec se vládce postavil a uvˇeˇril. ”Dobˇre, vˇeˇr´ım vám. A abyste si nemysleli, ˇze jsme nˇejak´ y ˇspatn´ y kmen uprostˇred sluneˇcn´ı soustavy, dám vám radu. Celou tuto techniku, a vˇsechno, co zde vid´ıte, jsme z´ıskali ve Studnici. Tato Studnice je vˇsevˇedná a pˇredv´ıdavá. My vám sprav´ıme lod’ a vy odlet´ıte pryˇc z této planety do Studnice. Ta vám dá radu. Sem vˇsak uˇz nelet’te, uˇz dost jste sv´ ym pˇr´ıletem pokazili m´ınˇen´ı mého lidu.”


79

Dlouho trvala oprava lodi. Nakonec pˇreci jen Hans s Charlesem odletˇeli pryˇc z podivné planety. A tak cestovali dál, smˇerem ke Studnici, aby zachránili lidstvo z rukou Haur˚ u.

***

Studnice. Studnice je vlastnˇe planeta, která tvoˇr´ı veˇsker´ y rozvoj svého okol´ı. Je sloˇzena ze spousty budov, ve kter´ ych se nacház´ı veˇskeré vˇedˇen´ı lidstva a vˇedˇen´ı o budoucnosti. Vˇse má na starost jedin´ y star´ y kmet, kter´ y uˇz tyto vˇedomosti shromaˇzd’uje spoustu let. Kaˇzd´ y m˚ uˇze nabrat vˇedˇen´ı budoucnosti. Kaˇzd´ y vˇsak jen jednou. Hans s Charlesem jiˇz cestovali vesm´ırem druh´ y den. Kaˇzd´ y z nich vzpom´ınal na Zemi a na své pˇrátele a nejbliˇzˇs´ı, které uˇz nikdy nespatˇr´ı. Hansovi se neustále v hlavˇe rojila vzpom´ınka na jeho manˇzelku Mary, která zahynula v troskách domu jej´ı pˇr´ıtelkynˇe. Dalˇs´ı vzpom´ınky putovaly k dávno zesnul´ ym pˇrátel˚ um Hanse: k policistovi Benu Woodovi, k Johnu Cliftonovi, kter´ y sestrojil stroj ˇcasu, ke Clifu Burtonovi, starému pˇr´ıteli Baxe Woltera. Hansovi se neustále prom´ıtaly obrazy jak spoleˇcnˇe s pˇra´teli objevil m´ıstnost, kde se scházeli Haurané, jak uvidˇel invazi, jak se seznámil s Charlesem. Vˇse mu pˇripadalo jako sen, kter´ y by uˇz nikdy v´ıce nechtˇel proˇz´ıt. Také Charles vzpom´ınal. Oba vˇsak vˇedˇeli, ˇze mus´ı navˇst´ıvit Studnici, ke které podle poˇc´ıtaˇce uˇz druh´ y den let´ı. Studnice jim mˇela pomoci zachránit lidstvo. Hansovi se také v hlavˇe rojila myˇslenka, ˇze skonˇc´ı s t´ım vˇs´ım, ˇze je to stejnˇe blbost zachránit lidi, ale jedno ho neustále táhlo dál. Vzpom´ınka na Mary, mrtvou a zavalenou. Jeho slib, ˇze ji pomst´ı. ”Planeta na obzoru,” vykˇrikl Charles, kter´ y neustále sledoval velk´ y monitor. ”Planeta Studnice, rozmˇery: obvod rovn´ıku dvacet tis´ıc kilometr˚ u, neustále jej´ı velikost stoupá kv˚ uli vˇetˇs´ımu m´ıstu pro záznam informac´ı. Hlavn´ı pán tˇechto informac´ı: star´ y kmet, narozen roku 2 nebo 4 zemského letopoˇctu u ´dajnˇe v Nazarethu, zemˇrel ukˇriˇzován za pobuˇrován´ı lidu jako král ˇzidovsk´ y.” Hansem a moˇzná i Charlesem projelo lehké mrazen´ı. ”Nechci se vytahovat

80


jako znalec dˇejin, ale tyto informace mi pˇripom´ınaj´ı Jeˇz´ıˇse Nazaretského,” zvolal Hans. ”To je blbost. Jeˇz´ıˇs umˇrel a kdo v´ı, jestli v˚ ubec existoval. Urˇcitˇe si ho knˇeˇz´ı vymysleli,” nevˇeˇril Charles. ”Jestli si vzpom´ınám, tak jsem nˇekde ˇcetl, ˇze se jeˇstˇe po své smrti ukázal, a to své ˇzenˇe,” ˇrekl Hans. ”Jestli je tohleto vˇsechno pravda, tak to nahrává kˇrest’an˚ um, protoˇze by to znamenalo, ˇze nevˇeˇr´ı báchorkám,” udivil se Charles. ”Uˇz jim to nenahrává, protoˇze jestli se nˇeco nestalo, uˇz jsou dávno mrtv´ı.” ”Ale urˇcitˇe máme jeˇstˇe nˇejakou nadˇeji.” ”Snad jo, protoˇze jsem Mary sl´ıbil, ˇze ji pomst´ım.” ”Kdo je to ta Mary? Jeˇstˇe jsi mnˇe to neˇrekl.” ”Moje ˇzena. Umˇrela pod rozvalinama, kdyˇz do toho baráku stˇrelili Haurani.” ”Hm, to je blb´ y. Moji rodiˇcové se zabili sami.” ”To uˇz jsi mnˇe ˇr´ıkal.” ”No jo.” ”Hlás´ı palubn´ı poˇc´ıtaˇc. Pˇripravit se na pˇristán´ı – sloˇzen´ı vzduchu odpov´ıdá potˇrebám lidského organismu.” Lod’ zasviˇstˇela a do atmosféry , která byla uˇz dlouhou dobu neporuˇsena, vnikla jako n˚ uˇz do másla2 . Muˇz, kter´ y sedˇel na ruˇcnˇe vyˇrezávané ˇzidli ve své jeskyni, se pohnul. ˇ Byl star´ y, ale jeho vˇek nebylo moˇzno urˇcit. Sediv´ e vlasy, které sahaly aˇz k muˇzov´ ym ramen˚ um, a vousy po pás urˇcitˇe nemohly prozradit stáˇr´ı zˇsedivˇelého obliˇceje. Muˇzovy zkostnatˇelé ruce se op´ıraly o star´ y dˇrevˇen´ y st˚ ul a nohy byly obuty ve star´ ych koˇzeˇsinov´ ych papuˇc´ıch. D˚ uvodem starcova pohnut´ı byl náhl´ y hluk, doprovázej´ıc´ı pˇristáván´ı kosmické lodi. Uˇz dlouhou dobu zde nikdo nepˇristál, uˇz dlouhou dobu nikdo nechtˇel pomoci vˇsevˇednou radou Studnice. Aˇz nyn´ı. Staˇrec uˇz dlouho vˇedˇel, ˇze brzy pˇrijde nˇekdo s pros´ıkem. Kaˇzdé desetilet´ı totiˇz nˇekdo pˇriˇsel. A dnes se to dalˇs´ı naplˇ novalo. Staˇr´ık vstal a pomalu ˇsel k v´ ychodu z jeskynˇe. Teprve ted’ uvidˇel jasnˇe sv´ıt´ıc´ı dva svˇetelné body na obloze a vedle nich velkou planetu, která vˇeˇcnˇe z˚ ustávala v jejich svˇetle. Toto prudké sluneˇcn´ı svˇetlo bránilo starcovi k v´ yhle2 Z d˚ uvod˚ u trˇzn´ı ekonomiky nebudu ˇcten´ aˇre informovat, jak´ y druh m´ asla m´ am na mysli. Dˇekuji za pochopen´ı. pozn. autora


81

du, ale nebylo tˇreba. Uˇz byly vidˇet dva st´ıny, které se bl´ıˇzily k jeskyni. Prvn´ı byl velk´ y a ˇsel rozváˇzn´ ym krokem. Ten druh´ y menˇs´ı, jen pomalu dob´ıhal svého pˇr´ıtele. Koneˇcnˇe se staˇrec doˇckal a spatˇril obliˇceje tˇech dvou. ´ hosté pˇriˇsli. Uˇz dlouho tu ˇcekám. Jak vid´ım, pocház´ıte z mé rodné ”O, planety Zemˇe.” ”Poznáváˇs dobˇre, star´ y kmete. Pˇricház´ıme pro radu,” naˇcal rozhovor Hans, kter´ y pˇredem informoval Charlese, ˇze bude rozhovor vést sám. ”Pro radu jakého druhu?” ”To jeˇstˇe nev´ım, ale urˇcitˇe p˚ ujde i o budoucnost.” ”Pokud jde o budoucnost planety Zemˇe, m´ın´ım, ˇze Studnice dá radu dobrou.” ”Nev´ım.” ”Nu, nebudete tu stát venku. Pojd’te dovnitˇr.” Vˇsichni vstoupili do prostorné jeskynˇe a usedli na ˇzidle za st˚ ul. Hans nevydrˇzel poˇcáteˇcn´ı napˇet´ı a zeptal se kmeta: ”Jak se vlastnˇe jmenujete?” Star´ y kmet chv´ıli váhal, zda má prozradit své tajemstv´ı sv´ ym obyvatel˚ um Zemˇe, a nakonec pˇreci ˇrekl: ”Jsem Jeˇz´ıˇs Nazaretsk´ y,” doufaje, ˇze se jiˇz na jeho ubohou smrt zapomnˇelo. ”To je známé jméno, v´ıte vy v˚ ubec, ˇze vás lidé pokládaj´ı za boˇzského spasitele?” ”Co je to boˇzsk´ y?” ”Lidé si mysl´ı a vˇeˇr´ı tomu, ˇze vás na Zemi seslal b˚ uh, vládce svˇeta.” ”Jak je vidˇet, lidi jeˇstˇe nejsou tak chytˇr´ı. Procestoval jsem skoro cel´ y vesm´ır, ale jeˇstˇe jsem ˇza´dného boha nevidˇel a nevˇeˇr´ım, ˇze existuje. Co se t´ yˇce mého zmizen´ı, zaˇr´ıdili to vesm´ırné 032XBETA, kteˇr´ı hledali poˇcestného ˇclovˇeka. V´ıc vám nemohu ˇr´ıci, to jak ˇziju, nic! Vˇsak lidé pˇrijdou na spoustu vˇec´ı, ale to uˇz. . . Nic jsem neˇrekl. Pojd’te, uˇz urˇcitˇe chcete navˇst´ıvit Studnici. Vˇedˇeti je vˇsechno, jak ˇr´ıkal m˚ uj uˇcitel.” Staˇr´ık vstal a pˇreˇsel na druhou stranu jeskynˇe. Zde v závoji tmy byla ukryta star´ ym kobercem chodba. Staˇr´ık koberec odsunul a na Hanse i Charlese zavanul zatuchl´ y pach knih a oleje. ”Následujte mˇe!” zvolal staˇrec a se sv´ıtilnou v ruce se zaˇcal noˇrit do otvoru. Oba strnul´ı pozemˇst’ané ho v u ´divu následovali. Zatuchlá chodba byla v´ıce neˇz straˇsidelná. Oheˇ n ze sv´ıtilny plápolal a vytváˇrel na stˇenách hrozivˇe vypadaj´ıc´ı svˇetelné obrazce. Zdálky bylo slyˇset kapán´ı vody, jaké slyˇs´ıme v tajemn´ ych krápn´ıkov´ ych u ´tvarech. Celou cestu Charles nevycházel z u ´divu. Cesta byla lemována obrovsk´ ymi sochami podivn´ ych tvor˚ u, a kdyˇz ho staˇr´ık uvidˇel, ˇrekl: ”Toto jsou sochy

82


a kaˇzdá z nich pˇredstavuje jednu rozumnou bytost z vesm´ıru.” Po této informaci se Charles jeˇstˇe upˇrenˇeji d´ıval na nahnˇedlé sochy a vtom spatˇril sochu Haurana. ”Och,” vykˇrikl. Kmet uslyˇsel jeho zvolán´ı, a spatˇriv, co Charlese tak vylekalo, s uspokojen´ım ˇrekl: ”Nemus´ıˇs se bát. Tito Haurané, jak se jim ˇr´ıká, totiˇz uˇz dávno neexistuj´ı. Vˇsichni zemˇreli pˇri rozpadu jejich planetky.” Hans se zastavil a rozˇcilen zvolal: ”Jste si t´ım jist?” ”Ale ano, vˇzdyt’ se sami pˇresvˇedˇc´ıte ve Studnici. Ale od jejich zániku uplynulo mnoho let. Nev´ım, co by vás na nich mohlo zaj´ımat.” ”Tito Haurané totiˇz jsou na planetˇe Zemi a hub´ı lidské tvory.” A opˇet tyto tˇri postavy naruˇsovaly povˇestn´ y klid kniˇznice a chrámu vˇedˇen´ı, obrovské planety Studnice. Na starém kmetovi bylo vidˇet obrovské chvˇen´ı ze strachu nad osudem Zemˇe, kdyˇz se onu zprávu dozvˇedˇel. Koneˇcnˇe dorazili na konec chodby, která je zavedla do Svatynˇe vˇedˇen´ı. Zde se star´ y (bezmála 2000let´ y) kmet zastavil a ˇrekl Charlesovi i Hansovi: ”Zde vás nechám o samotˇe. Snad nˇeco zjist´ıte. At’ se vám to podaˇr´ı.” Uˇz kdyˇz se Hans s Charlesem dozvˇedˇeli, ˇze Studnice s Haurany nepoˇc´ıtá. Celá m´ıstnost byla vlastnˇe vysekaná do tvrdé skály. Mezi zaˇr´ızen´ı zde patˇrily jen dvˇe ˇzidle, poˇc´ıtaˇc a spousta knih okolo. Pozemˇst’ané usedli a zaˇcali pracovat. ”Popiˇs stavbu Hauran˚ u.” ´ ´ ´ PR ˇ ÍSERY ˇ ˇ E ˇ PODIVNEJ ˇ S ˇÍ STAVPODIVNI TVOROVE, ZELENE S JEST ˇ ´ ˇ ´ ´ ´ BOU OCI. VESKERE INFORMACE NEDOSTUPNE. ZDE OBRAZEK. A na obrazovce se objevila kresba onoho tvora, kterého se jako prvn´ı John Clifton, nyn´ı mrtv´ y, polekal. Dlouho trvalo pátrán´ı v zápisech poˇc´ıtaˇce, pˇres uˇz stále znˇej´ıc´ı vymˇrelou existenci Haur˚ u, aˇz po dˇejiny. Na tˇech bylo hodnˇe svrˇzen´ ych královstv´ı, atentát˚ u na panovn´ıky a podobné projevy nespokojenosti. ”Hej, Charlesi, máme tu moˇznost, která je asi nejlepˇs´ı ze vˇsech. Právˇe ted’ mˇe napadla.” ”Jsem zvˇedavej, co vymyslel náˇs mlad´ y technik a odborn´ık pˇres poˇc´ıtaˇce,” zavolal Charles, kter´ y si právˇe prohl´ıˇzel nˇekterou z knih. ”Ti Haurové jsou vˇeˇcnˇe nespokojen´ y. To znamená, ˇze za pár let by se mohli vymlátit.” Charles vˇsak v knize nˇeco objevil a ˇrekl: ”Hele, Hansi, co to znamená E = mc2 ?”


83

Hans chv´ıli uvaˇzoval a tu ho napadlo nˇeco, co jeˇstˇe nikdy v ˇzivotˇe: ”Ty Haurani uˇz se urˇcitˇe pobili.” ”Z ˇceho tak usuzujeˇs?” ”Tak se pod´ıvej. Bˇehem tˇriceti let se vˇzdy na nˇejaké ˇca´sti jejich b´ yvalé planety tito tvorové sami vyhubili.” ”Hm.” ”A tady ubˇehlo uˇz nejm´ıˇ n dvˇe stˇe let.” ”To je blbost, to uˇz bychom byli dávno mrtv´ı.” ”Ten tv˚ uj vzoreˇcek je teorie relativity od Einsteina. D´ıky nˇemu ted’ ubˇehlo na Zemi spoustu let.” ”Nevˇeˇr´ım tomu, ˇze se Haurani vyhubili.” ”Nevˇeˇr. My k planetˇe Zemi ale polet´ıme a pˇresvˇedˇc´ıme se sami.” Vesm´ır nen´ı tak jednoduch´ y jako by se zdálo. Kaˇzd´ y si mysl´ı, ˇze prolet´ı vesm´ırem jen tak a ocitne se tam, kde chce. To se vˇsak urˇcitˇe m´ yl´ı. Ve vesm´ıru je spousta hvˇezd, prachu a kdejaké havˇeti. Nalézt jen tu správnou hvˇezdiˇcku mezi takovou spoustou je opravdu umˇen´ı hodné obrovské pochvaly. Bez nové ustálené mapy nebo chytrého poˇc´ıtaˇce se ˇzádn´ y cestovatel neobejde. Mimo tyto sloˇzité zákonitosti existuje ve vesm´ıru moc nebezpeˇc´ı. Mezi tato nebezpeˇc´ı se poˇc´ıtaj´ı i ˇcerné d´ıry. Do takové ˇcerné d´ıry vlet´ıte a v˚ ubec nemáte nadˇeji se z n´ı dostat ven3 . Hodnˇe problém˚ u vˇsak m˚ uˇze nastat i pˇri ˇspatném zaboˇcen´ı. Kaˇzdá odchylka pˇri tak velké rychlosti lodi m˚ uˇze znamenat bud’ obrovskou zaj´ıˇzd’ku, nebo rychlé zestárnut´ı obyvatel planety, na kterou let´ıte. S takov´ ymi problémy si Hans ani Charles nemuseli pot´ ykat. Obrovská inteligence palubn´ıho poˇc´ıtaˇce ˇreˇsila vˇsechny problémy, které se naskytly plavbou vesm´ırem. Jediné, co oba vesm´ıruplavce t´ıˇzilo, bylo od jejich vlastn´ı lodi vzdáleno na spoustu svˇeteln´ ych let i dn˚ u. Jejich vesm´ırná lod’ uˇz tyto u ´trapy pˇrekonávala jen ztˇeˇzka. Bl´ıˇzil se posledn´ı den jejich putován´ı k Zemi. ”Zkus´ım si tipnout, jak asi bude vypadat Zemˇe, aˇz pˇrilet´ıme k n´ı, jo?” zkusil se pokusit navázat rozhovor Charles, na kterém bylo vidˇet, ˇze je unudˇen´ y dlouh´ ym pobytem v lodi. ”Dobˇre, nechám se pˇrekvapit, kam aˇz tˇe kˇr´ıdla fantazie zanesou,” pokusil se o trochu ironie Hans, kter´ y byl stejnˇe zahloubán sp´ıˇse do vzpom´ınek, neˇz 3 Podrobnˇejˇs´ı popis ˇcerné d´ıry si m˚ uˇzete pˇreˇc´ıst v knize Okna vesm´ıru dokoˇr´ an od RNDr. Jiˇr´ıho Grygara CSc.

84


aby uvaˇzoval o pˇr´ıtomnosti nebo o budoucnosti. ”Dobˇre, dobˇre, to abys vyslechl m˚ uj návrh na moˇzn´ y pˇrekvapen´ı, to mus´ıˇs taky vn´ımat co ˇr´ıkám,” osopil se Charles a zaˇcal vyprávˇet: ”Tak tedy, kdyˇz pˇrilet´ıme k naˇs´ı rodné planetˇe Zemi, tak bude urˇcitˇe jeˇstˇe modrá.” ”Zaj´ımav´ y zaˇca´tek.” ”Poˇckej. Bude modrá a bude pokryta mraky.” ”Uˇz to vid´ım ve skuteˇcné velikosti.” ”T´ım l´ıp. Aˇz pˇristaneme na Zemi, uˇz neuvid´ıme pevnosti tˇech otravn´ ych Haur˚ u, a uvid´ıme spoustu krásn´ ych zelen´ ych strom˚ u a barevn´ ych kvˇetin. Potom k nám pˇribˇehnou lidé a budou ˇr´ıkat: Kdo jste? Naˇsemu pˇr´ıbˇehu nebudou v˚ ubec vˇeˇrit a budou nás pokládat za u ´plné blázny,” skonˇcil Charles se zaj´ımav´ ym vyprávˇen´ım. ”Pˇeknˇe si to malujeˇs. Urˇcitˇe budeˇs pˇrekvapenej, co uvid´ıˇs.” Po tomto rozhovoru se zˇrejmˇe oba vyˇcerpali a skonˇcili s l´ıˇcen´ım své budoucnosti. Vesm´ırná lod’ se zaboˇrovala do tmavého vzduchoprázdna a ve velké vzdálenosti od lodi bylo moˇzno zpozorovat malou svˇetelnou hvˇezdiˇcku, která oznaˇcovala Slunce, stˇred sluneˇcn´ı soustavy a obydlenou planetou zvanou Zemˇe, která obyˇcejnˇe vypadá modˇre, ale nyn´ı ztratila tuto barvu a do vesm´ıru nyn´ı hled´ı smutná, ˇcervenˇe záˇr´ıc´ı planeta. Dlouho trvala cesta k Zemi, kterou dˇr´ıvˇejˇs´ı c´ırkev oznaˇcila za stˇred vesm´ıru. Zemˇe, jen jedna malinkatá planetka mezi spoustou dalˇs´ıch. Kolik jich jeˇstˇe je? Koneˇcnˇe se Hans i Charles doˇckali. Uvidˇeli svou planetu, na které se narodili, a na které by moˇzná jeˇstˇe ˇzili, kdyby nebylo Haur˚ u. Ovˇsem na planetˇe Zemi bylo nˇeco jiného, nezvyklého. To uˇz nebyla ta krásná modrá planeta, zahalená závoji mlhy a mrak˚ u. Hans byl dokonce pˇresvˇedˇcen, ˇze ve vesm´ıru zabloudili. Ovˇsem, zabloudit ve vesm´ıru se dá, ale ihned, jak bylo planetu Zemi vidˇet, zaˇcal poˇc´ıtaˇc se sv´ ymi u ´daji: ”Planeta Zemˇe. Obvod rovn´ıku 40000 km, polomˇer planety 6378 km. Spálená a k ob´ yván´ı nevhodná planeta. Atmosféra ani ozón neexistuj´ı.” A to bylo to, co vyvedlo oba dva z m´ıry. Uˇz je nev´ıtala modrá planeta, n´ ybrˇz ˇcervené spáleniˇstˇe. Jediné, co bylo poznat, byla stavba kontinent˚ u. Afrika, Amerika, to vˇse bylo ze Zemˇe,ale nezvyklá barva dávala planetˇe hr˚ uzn´ y zjev. ”Já bych ˇrekl, ˇze jsme se museli hodnˇe splést, kdyˇz jsme letˇeli,” ˇrekl Charles, ”todleto pˇrece nen´ı ta naˇse planeta Zemˇe.”


85

”Asi se budeˇs divit, ale tato planeta je fakt planeta Zemˇe, protoˇze tomu vˇse nasvˇedˇcuje,” dodal chmurnosti Hans. ”Snad mnˇe nechceˇs namluvit, ˇze tady tohle spáleniˇstˇe je planeta Zemˇe?” ”To ti nechci namluvit, protoˇze je to asi pravda.” ”Hm, to chci vidˇet, jak to bude vypadat, aˇz pˇristaneme.” ”To uvid´ıˇs, protoˇze my tu pˇristaneme.” Po jednom obletu Zemˇe si koneˇcnˇe Hans vybral m´ısto na pˇristán´ı. Nechtˇel ruˇsit dˇr´ıvˇejˇs´ı usnesen´ı lidstva, a vybral si mal´ y v´ ybˇeˇzek z Ameriky, zvaného Florida. Oba dva, Hans i Charles, vylezli ze své lodi, kterou vzali Haur˚ um, a rozhlédli se kolem. Nebyl to zrovna hezk´ y pohled. Skafandry je tlaˇcily, jelikoˇz nebyly ˇsity na jejich m´ıru, a také ˇcervená barva nedávala Zemi krásn´ y vzhled. Nebylo ˇzádn´ ych v´ ybˇeˇzk˚ u a dokonce ani voda nebyla. I kdyˇz Hans pˇristál na pobˇreˇz´ı, pˇreci nebylo ani v dálce vidˇet moˇre. ”Nechápu co se tu mohlo stát,” ˇrekl Charles a Hans mu hned odpovˇedˇel: ”Asi se stalo to, co uˇz jsme pˇredpokládali ve Studnici. Haurové zaˇcali mezi sebou válˇcit a nakonec se zniˇcili.” ”To mus´ı b´ yt nˇeco jiného, jinak by pˇreci nezmizela voda a ani vzduch?” ”Asi jsme pˇreletˇeli spoustu ˇcasu a stalo se nˇeco jiného. Hm, ale kde jsou lidé?” ”Jak to mám vˇedˇet? Mysl´ım vˇsak, ˇze takovéto podm´ınky nemohli pˇreˇz´ıt.” ”Hm, to je moˇzn´ y.” Cestovatelé jeˇstˇe trochu poodeˇsli od lodi, aby se porozhlédli okolo. Vˇsude byla jen rovina a jen sem a tam se povalovaly kusy hornin. Jaká probˇehla na Zemi katastrofa? Hans i Charles uˇz byli asi jeden kilometr od lodi, ale jeˇstˇe nenarazili na nˇeco podstatného. Aˇz nyn´ı. ˇ po cestiˇcce vyhlodané vˇeky jeˇstˇe chv´ıli, a teprve zde uvidˇeli pˇr´ıznaky Sli myˇslené zkázy. Kus puˇsky, která byla sevˇrena kostrou ruky. Cel´ y kostlivec se d´ıval smˇerem na sever, usm´ıval se trochu a leˇzel na hrudi, pokud se to dá tak nazvat. ”Prvn´ı pˇr´ıznak katastrofy,” poznamenal Hans a radˇsi se otoˇcil. ”Co je mohlo zab´ıt? Vˇzdyt’ Haurové nemˇeli v˚ ubec ˇzádné hrozné zbranˇe?” ”To nev´ım, nem˚ uˇzu vˇsechno vˇedˇet.” Poodeˇsli trochu dál a zde narazili na druhou, podivnou kostru. ”Vypadá to, ˇze tadyta kostra je kostra Haura,” dodal Charles.

86


”Hm, taky umˇreli. Nejvˇetˇs´ı katastrofa svˇeta. Smrt modré planety. To by byl pane ˇclánek pro novináˇre.” Charles se zaˇcal potulovat okol´ım a rychle zavolal Hanse: ”He, pojd’ sem. Nˇeco, moˇzná d˚ uleˇzit´ yho, jsem naˇsel!” Zvˇedav´ y Hans rychle pˇrispˇechal a musel dát Charlesovi za pravdu. Pˇred Charlesem se tyˇcil kus skály, u které byla kostra ˇclovˇeka. Kostra drˇzela v ruce kámen, kter´ ym jeˇstˇe pˇred svou smrt´ı staˇcila napsat na skálu podivnou vˇetu: ˇ ´ ˇ ´ ZNICENI. ˇ ´ R ˇ ÍKAL, ZE ˇ SE POKUSÍ MOZNA VSICHNI LIDE KAPITAN DOSTAT DO LODI A ODPL. . . Zde zpráva konˇcila. To nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı uˇz neboˇza´k nestaˇcil dopsat. ”Konˇc´ım náˇs prvn´ı pr˚ uzkumn´ y den,” ˇrekl Hans a oba se vydali smˇerem k lodi. Smutnˇe zaˇcal prvn´ı den na planetˇe Zemi. Neobjasnˇené záhady stále v´ıce vrtaly Hansovi hlavou. Podivná zkáza vˇsech obyvatel, jeˇstˇe podivnˇejˇs´ı zpráva, planeta bez vody, atmosféry. . . Co se jen mohlo stát? To nyn´ı bylo nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı pro rozlousknut´ı. Nad Zem´ı se probouzel nov´ y den. Tento den uˇz nebyl v´ıtán zpˇevem ptactva, huˇcen´ım aut ani probouzen´ım lid´ı. Na planetˇe Zemi se vˇsak dva lidé probouzeli. Byl to Hans a jeho mlad´ y spoleˇcn´ık Charles. Oba dva uˇz proˇzili spoustu zaj´ımav´ ych dobrodruˇzstv´ı a uˇz ani nevˇeˇrili, ˇze nesp´ı. Toto vˇsak nebyl sen. Byl to real a dost tvrdá skuteˇcnost. Hans se probudil jako prvn´ı a ihned pˇreˇsel k palubn´ımu poˇc´ıtaˇci a zapnul obrazovku. Na obrazovce byl opˇet obrázek se skálou, na které byl onen podivn´ y nápis. ”Hm, moˇzná – vˇsichni lidé zniˇceni, kapitán ˇr´ıkal, ˇze se pokus´ı dostat do lodi a odpl. . . a odpluj´ı!” vykˇrikl v´ıtˇezoslavnˇe Hans a t´ım vzbudil Charlese. ”Nem˚ uˇzeˇs b´ yt trochu tolerantn´ı?” osoˇcil se na Hanse a opˇet se ponoˇril do svˇeta sn˚ u. Nyn´ı mˇel Hans ˇcas pˇrem´ yˇslet. Kapitán, to je asi hlavn´ı ˇclovˇek, se pokus´ı dostat do lodi, takˇze asi s ostatn´ıma lidma – uvaˇzoval Hans. Je to jasn´ y, zuˇrila tady válka mezi Haurany a lidé se pokusili dostat do jejich lod´ı a odletˇeli, moˇzná. ”Cos to ˇr´ıkal?” probudil se u ´plnˇe Charles a ihned chtˇel vysvˇetlit Hansovu domnˇenku. ”Jak vid´ıˇs, je to u ´plnˇe jasn´ y. Lidé moˇzná odpluli na nˇejakou nejbliˇzˇs´ı planetu a ˇzij´ı tam. Máme tedy nadˇeji, ˇze ˇzij´ı.”


87

Hans zmáˇckl tlaˇc´ıtko a zeptal se poˇc´ıtaˇce na nejbliˇzˇs´ı planetu s vhodn´ ymi podm´ınkami k bydlen´ı. ”Proxima Centauri, ˇctyˇri svˇetelné roky plavby. Planeta 03224 .” ”Nemáme ˇcasu nazbyt, hned vyraz´ıme, protoˇze jestli tam budou ˇz´ıt lidé, budu nejˇst’astnˇejˇs´ı ˇclovˇek na svˇetˇe a ve vesm´ıru,” vykˇrikl Hans, pohnán silou tuˇsen´ı, které v tomto pˇr´ıpadˇe u ´ˇcinkovalo velice posiluj´ıc´ım dojmem. ”To bude supern´ı, jestli tam budou lidé. Teprve nyn´ı v´ım, jak d˚ uleˇzité je tvrzen´ı, ˇze ˇclovˇek se c´ıt´ı jako ˇclovˇek jen v pˇr´ıpadˇe, ˇze ˇzije ve spoleˇcnosti stejn´ ych tvor˚ u, jako je on.” ”Já b´ yt tebou, bych se neradoval. Potom kdyˇz tam tˇreba nikoho nenajdeme, budeˇs hroznˇe zklaman´ y,” ˇrekl Charles. ”Ne, já mám takovou pˇredtuchu, ˇze tentokrát se uˇz vypln´ı mé tuˇzby a koneˇcnˇe spatˇr´ım lidské tvory,” dodal Hans. Cel´ y tento rozhovor se konal ve velkém tempu, jelikoˇz nebylo ˇcasu nazbyt. Rychle odstartovala raketa ze zemského povrchu. Rychle, jelikoˇz Zemˇe ztratila atmosféru, a také proto, ˇze Hans i Charles byli hnáni obrovskou silou. Vesm´ır je vˇsak dlouh´ y a trasa jen tak narychlo naˇcrtnutá se nedá urazit za tak mal´ y jedin´ y den. Den je moc krátk´ y na to, aby lod’, i kdyˇz uˇz tak vyspˇelá, urazila dráhu dlouhou 3 parseky5 . Mus´ıme pˇreskoˇcit dlouhou dobu, kterou oba cestovatelé strávili v lodi cestou k podivné planetce. Kolik podivn´ ych her bez potˇreby pom˚ ucek si musel Hans vymyslet, aby ukrátil ˇcas sobˇe i svému spoleˇcn´ıkovi. Neb´ yt tˇechto her, urˇcitˇe by se oba zbláznili. Ale doba ˇcekán´ı pˇrinesla své plody. Koneˇcnˇe spatˇrili planetku O322. Krásná, vˇetˇs´ı,a také modrá planetka se jiskˇrila v novém sluneˇcn´ım svˇetle. Nov´ y (moˇzná) domov lidského rodu. Aby si oba jeˇstˇe ukrátili dobu, zaˇcal se Hans sázet. ”Vsad’ se, ˇze na této planetˇe budou lidé.” ”Dobˇre. Vsáz´ım se, ˇze nebudou, i kdyˇz bych byl rád, kdyby byli.” ”A o co?” ”Kdyˇz prohraji,” ˇrekl Charles, ”udˇelám ti ze dˇreva soˇsku.” ”Kdyˇz prohraji já, nacpeme se vˇsichni, co se do nás vejde, a pokud maj´ı lidi jeˇstˇe pen´ıze, plat´ım to já!” ”Ty ale kdyˇz prohrajeˇs,tak lidi existovat nebudou.” 4

Tyto u ´daje jsou brány podle nejnovˇejˇs´ıho vyd´ an´ı Studnice. Nen´ı proto divu, ˇze se ˇc´ısla neshoduj´ı s ˇc´ısly, která utvoˇrili naˇsi pˇredn´ı astronomové. 5 Tento pˇrepoˇcet je jednoduch´ y – 1 parsek je 1,3 svˇetelného roku, 3 parseky asi 4 svˇetelné roky.


88

”No jo, no tak se nacpeme na jiné planetˇe. Ale já snad neprohraju.” Lod’ prorazila atmosféru a pˇristála na jedné z planin. Uˇz nebylo pochyb. Hans i Charles uvidˇeli stˇr´ıbˇrité potahy haursk´ ych lod´ı, kolem kter´ ych pob´ıhali lidé. Hans i Charles rychle vybˇehli z lodi a usmáli se na nechápaj´ıc´ı lidi. ”Kdo jste, ˇze jste pˇrijeli aˇz tak pozdˇe po nás?” ˇrekl jeden z lid´ı a ten druh´ y dodal: ”A kde jste sebrali lod’, ˇze ano? Vˇzdyt’ uˇz tam ˇza´dná nebyla?” Nakonec pˇreci jen vˇsichni vˇsechno ˇrekli a kaˇzd´ y se dozvˇedˇel vˇse, co potˇreboval. Lidé se dozvˇedˇeli, co pˇrivád´ı Hanse a Charlese tak pozdˇe na planetu, a Hans s Charlesem uˇz nyn´ı jistˇe vˇed´ı, jaká ˇze to byla pohroma pro Haury.

2.4

Nesmrteln´ı Haurov´ e

Od odchodu pozemˇst’an˚ u z planety Zemˇe na planetku 0322 v soustavˇe Proxima Centauri ubˇehlo bezmála 1000 let. Z pˇr´ırodn´ı planety, kterou lidé pojmenovali Zemˇe 2, zbyl zachován pouze jih. Na severu se do v´ yˇse tyˇcily budovy modern´ıch velkomˇest. Bylo tˇeˇzké zaˇc´ınat znovu od poˇcátku, ale za tu dobu se lidstvo dostalo zhruba na u ´roveˇ n takovou, jako kdyˇz odlétalo ze ˇ ek si totiˇz uvˇedomil, ˇze nen´ı Zemˇe. Nejrozvinutˇejˇs´ı byla kosmonautika. Clovˇ ve vesm´ıru sám, i kdyˇz jedna civilizace uˇz zniˇcena byla – haurská. Spousta obyvatel Zemˇe 2 se vˇenovala kosmonautice. Mnoho ekonom˚ u, vˇedc˚ u i laik˚ u si stále v´ıce uvˇedomovalo, jak dobré pro lidstvo bylo, ˇze tak snadno z´ıskalo jinou planetu. Podneb´ı i poˇcas´ı na Zemi bylo totiˇz tak zniˇcené, ˇze se v nˇem nedalo ˇz´ıt. Mohlo se tedy zaˇc´ıt od zaˇca´tku. Pˇr´ırodovˇedci se zase mohli oddávat svému kon´ıˇcku – tˇr´ıdit kvˇetenu a ˇzivoˇcichy. Jiné podm´ınky totiˇz na Zemi 2 vytvoˇrily nové druhy. Vysoká u ´roveˇ n techniky pomohla lékaˇr˚ um k vyhuben´ı nˇekter´ ych zákeˇrn´ ych nemoc´ı. Spousta obyvatel stále chtˇela znovu vidˇet na vlastn´ı oˇci matiˇcku Zemi. Proto také spousta technik˚ u vypravovala vesm´ırné sondy zpˇet do sluneˇcn´ı soustavy. Sn´ımky Zemˇe vˇsak nebyly optimistické. Planeta se stala neobyvatelnou. Co to vˇsak bylo za ohromnou katastrofu, která zniˇcila Haury? ”Planeta Zemˇe je neobyvatelná,” sdˇelil novináˇr˚ um Joseph Zuberro, vedouc´ı firmy Sledován´ı planet. ”Z jakého d˚ uvodu?” doˇzadovali se novináˇri dalˇs´ıho projevu vynikaj´ıc´ıho vˇedce.

´ 2.4. NESMRTELNÍ HAUROVE

89

”Bez komentáˇre!” V hluku a tlaku davu jeˇstˇe dokázal Zuberro poˇseptat svému kolegovi Vincentu Clarkovi: ”Ihned svolej vˇedeckou konferenci.” ”O co se jedná, ˇséfe?” ”Uvid´ıˇs. Jo, prezident Zemˇe 2 nesm´ı chybˇet!” Dotˇern´ı novináˇri pokraˇcovali v pronásledován´ı: ”Co se stalo?” ”Opakuju, bez komentáˇre.” ”Proˇc svoláváte konferenci?” Tady uˇz se nic neututlá, skˇr´ıpl si mezi zuby Joseph: ”Ihned vyklid’te m´ısto pˇred m´ ym airbusem.” Dotˇerné svinˇe. Zuberro se koneˇcnˇe vedral do svého airbusu. ”Do hotelu,” zaˇseptal vyˇcerpán´ım roboˇridiˇci a hlasitˇe si vydechl. Po hodnˇe spánku zazvonil na stole Josepha Zuberra telefon. ”Pane Zuberro,” ozvala se ze sluchátka a objevila se na obrazovce pˇekná mladá dáma, ”zhruba za dvacet minut zaˇcne vámi svolaná konference. Oˇcekáváme vás v budovˇe M´ıru a rozvoje spoleˇcnosti asi za deset minut.” ”Pokud mohu jeˇstˇe nˇeco dodat,” ozval se polosp´ıc´ı Zuberro, ”chci konferenci bez novináˇr˚ u.” ”Ano, chápu.” Po pˇeti minutách pˇr´ıprav nasedl Zuberro do svého osobn´ıho vozu a vmˇziku byl na m´ıstˇe urˇcen´ı. Na planetˇe Zemi se zaˇcalo d´ıt nˇeco podivuhodného. Ohromné otˇresy p˚ udy se od odletu lid´ı nedaly v˚ ubec pozorovat a najednou. . . V oblasti Severn´ı Ameriky se zaˇcala otev´ırat zem a tato d´ıra zaˇcala vcucávat okoln´ı zniˇcenou atmosféru. Kongresov´ y sál se zaˇcal pomalu plnit odborn´ıky. V popˇred´ı celého sálu vˇsak sedˇel Alex Cotton, prezident Zemˇe 2, kter´ y uˇz napjatˇe ˇcekal na zprávu, kv˚ uli které cestoval p˚ ul hodiny rychl´ ym superletadlem. ”Dámy a pánové, vˇedci, biologové, pane prezidente. Svolal jsem tuto konferenci,” naˇcal ˇreˇc Joseph Zuberro, ”abych vás seznámil s podivn´ ym chován´ım naˇs´ı b´ yvalé planety Zemˇe. Pros´ım, zhasnˇete v sále a obraz ˇc´ıslo jedna.” Na velké obrazové stˇenˇe se objevil fotosn´ımek jakési nazelenaloˇcernoˇsedivé planety. ”Tak toto je, hm, naˇse planeta Zemˇe. Sn´ımek byl poˇr´ızen pˇred tˇremi t´ ydny. Pod ˇcernou atmosférou je americk´ y kontinent.”

90


Objevil se nov´ y sn´ımek. Na planetˇe byla patrna jakási d´ıra v atmosféˇre. ”Zde, a toto se jiˇz dostáváme k jádru vˇeci, vid´ıte, jako by se zaˇcal vzduch ˇcistit. Ta modrá skvrna na planetˇe. Sn´ımek star´ y ˇctyˇri dny.” Obrazovka zhasla a v sále se rozsv´ıtilo. ”Skvrna se zaˇc´ıná zvˇetˇsovat. Naˇse dalekohledy nedohlédnou na detaily. Jak vid´ıte, stanice u Zemˇe odevzdaj´ı sn´ımky aˇz po ˇsesti letech. To ta velká vzdálenost. Jedno je vˇsak jisté. Pod povrchem Zemˇe se nacház´ı nˇejaká gigantická lod’, prostˇe dutina. Aˇz ze Zemˇe 2 je totiˇz pozorovatelná. Je to podivná vˇec.” V sále nastalo ticho. ”Právˇe proto jsem vás pozval, pane prezidente. Na naˇsi b´ yvalou planetu Zemi mus´ı pˇristát t´ ym odborn´ık˚ u, kteˇr´ı urˇc´ı, o co se tu jedná. Jak vˇsichni vˇed´ı, nesm´ı opustit planetu ˇza´dná lod’ bez souhlasu prezidenta. Souhlas´ıte?” Cotton vstal a ˇrekl: ”Jelikoˇz se jedná o celou Zemi, svoluji.” ”Dobˇre. Nyn´ı jiˇz staˇc´ı jen urˇcit, o které odborn´ıky se bude jednat.” Zat´ım byl v sále klid, ale nyn´ı nastal mezi posluchaˇci ˇsum. Nikdo nechtˇel pˇrij´ıt o jedineˇcnou moˇznost, aby na vlastn´ı oˇci uvidˇel Zemi. Jejich dˇr´ıvˇejˇs´ı planetu. V sále se kdosi pˇrihlásil: ”At’ let´ı jako velitel sám Zuberro.” Cel´ y sál zatleskal. ”Ano.” Dále se pˇrihlásil John Capenter, odborn´ık na mezihvˇezdné lety: ”Jelikoˇz se jedná o ˇctyˇri svˇetelné roky, lze letˇet jen haurskou lod´ı. Jen tou lze pˇrekonat onu vzdálenost.” Po dvouhodinové rozpravˇe se nakonec sál dohodl na této posádce: prvn´ı velitel Joseph Zuberro, druh´ y velitel John Capenter, lékaˇr Maxim Leonov, geolog Pavel Maxim, bioloˇzka Lusy Printer. Start ze základny S za mˇes´ıc. ”Uˇz jsi to zjistil, Kene?” ozvalo se z ponur´ ych chodeb stˇrediska pro V´ yzkum planet. ”A co jako?” vybˇehl ze své pracovny Ken a zam´ıˇril do laboratoˇre. Tam na ˇzidli sedˇel Ken˚ uv pˇr´ıtel Max a usm´ıval se. ”O co jde?” ”Zkus hádat.” ”Nov´ y druh meteoritu?” ”Samá voda.” ”Nechám se podat.” ”Tak jo. Na Zemi bude vyslána vˇedecká lod’. A ty budeˇs udrˇzovat spojen´ı s tou lod´ı. Bude o tebe zájem. Budeˇs promlouvat se ˇcleny posádky.” ”Sem celej ˇst’astnej.”


91

”Tak se u toho tak netvaˇr.” Pro poˇc´ıtaˇcového maniaka Kena Straighta t´ım zaˇcalo obrovské dobrodruˇzstv´ı, o kterém nevˇedˇel ani netuˇsil, jak tˇeˇzká práce ho ˇceká. Lidsk´ y ˇzivot je krátk´ y. Neˇz se kdekdo na Zemi 2 vzpamatoval, uˇz ubˇehl mˇes´ıc, a ˇcekalo se na událost, kterou jeˇstˇe lidstvo ˇzij´ıc´ı na Zemi 2 nepamatovalo. Poprvé polet´ı t´ ym vˇedc˚ u na Zemi. Ne vˇsak jen tak. Jedin´ ym u ´kolem bylo zjistit, co se na Zemi dˇeje. ”Ve vzdálenosti nˇekolika kilometr˚ u od rampy, jeˇz drˇzela haurskou lod’, stály zástupy lid´ı a oˇcekávaly pˇr´ıchod onˇech vyvolen´ ych. Obrovsk´ y potlesk se rozlehl, kdyˇz na pohybuj´ıc´ı se ploˇsinu vstoupili – starˇs´ı muˇz v br´ yl´ıch Joseph Zuberro, mlad´ y a vˇzdy usm´ıvaj´ıc´ı se mezihvˇezdˇ nák John, lékaˇr Maxim, geolog Pavel a bioloˇzka Lucy Printer. Pohybem oné ploˇsiny se dostávaj´ı k lodi, na které pˇricestovali zhruba pˇred tis´ıci lety naˇsi pˇredkové,” ohlásil se zpravodaj Zemˇe 2. ”Uˇz se odpoˇc´ıtává. Dvacet, devatenáct. . . patnáct. . . ˇctyˇri, tˇri, dva, jedna, nula, START.” ”Haló, Kene,” ozvalo se z mikrofonu na Zemi, kde u poˇc´ıtaˇce sedˇel Ken Straight. ”Právˇe vylétáme z atmosféry.” ”Tady Zemˇe 2, Ken Straight. Slyˇs´ım vás dobˇre, pane kapitáne. Jak se daˇr´ı?” ”Super,” obraz na monitoru se trochu zachvˇel, ”vˇsichni v poˇra´dku. Co se dá ˇcekat, dvˇe minuty po startu.” Nálada ve vesm´ırné lodi nevázla. Spánek, hl´ıdka, volno. To vˇse se stˇr´ıdalo v pravidelném kolobˇehu. Bez závady pokraˇcovala cesta i po polovinˇe, to kdyˇz uˇz se pomalu bl´ıˇzili k matiˇcce Zemi. ”Haló, Kene. V dalekohledu uˇz je Zemˇe vidˇet docela jasnˇe. Nev´ım vˇsak, co na n´ı naˇsi pˇredkové vidˇeli. Hnusná, ˇspinavá koule.” ”Nezapom´ınejte, ˇze se pˇred tis´ıci lety nˇeco stalo. Nev´ıme co. Kdo v´ı, jaká byla planeta pˇredt´ım,” ozval se kapitánovi Ken. ”Dobˇre. I kdyˇz se mi Zemˇe nel´ıb´ı, sv˚ uj u ´kol mus´ım stejnˇe splnit.” ”Tak já udˇelám aspoˇ n nˇeco, aby se vám planeta l´ıbila, jo? Zamˇeˇrte si dalekohled na lev´ y horn´ı okraj. Tam je ta d´ıra. Hezk´ y, ne?” ”Já v´ım. Dˇelal jsem si jen legraci.” Planetu Zemi uˇz nebylo tˇreba sledovat v dalekohledu. Ona ”modrá” planeta se k lodi bl´ıˇzila ˇc´ım dál v´ıce. Den za dnem se ona obrovská koule zvˇetˇsovala. Ale uˇz nebyla vidˇet nazelenaloˇcernoˇsedivá planeta. Na nebi se tyˇcila modrá

92


planeta Zemˇe. ”Co to?” pomyslel si Zuberro. ”Uˇz dlouho jsem sledoval Zemi,” pˇrihlásil se o slovo Pavel Maxim. ”Na ˇ Zemi byla ohromná d´ıra, která pˇrefiltrovala atmosféru. Spinav´ y vzduch dovnitˇr, ˇcist´ y ven. Jednoduch´ y princip.” ”Ale je to v˚ ubec moˇzné?” ozvala se bioloˇzka Lucy Printer. ”Ne, nen´ı. Na Zemi je totiˇz nˇeco zaj´ımavého. Nˇeco se na n´ı dˇeje. A my mus´ıme zjistit co.” V oblasti Severn´ı Ameriky se zaˇcala zvedat zem. Ohromné masy p˚ udy se trhaly a padaly dol˚ u. Pryˇc z jakéhosi obrovského stvoˇren´ı. Po dvou dnech se na zemi tyˇcila obrovská lod’ o v´ yˇsce (sp´ıˇse tlouˇst’ce) tˇr´ı kilometr˚ u, délce sto kilometr˚ u a ˇs´ıˇrce stejné. Co to jen m˚ uˇze b´ yt? Po nˇekolika dnech se vesm´ırná lod’ s vˇedci Zemˇe 2 dostala na orbit. Nyn´ı pravidelnˇe krouˇzila okolo Zemˇe ve stejn´ ych intervalech. ”Hej. Vˇsichni rychle do sálu,” svolal radu Pavel Maxim. Po nˇekolik minutách se vˇsech pˇet u ´ˇcastn´ık˚ u expedice seˇslo ve velkém sále. ”Proˇc jsi nás zavolal?” naˇcal rozpravu John Capenter. ”Na Zemi se po ˇcase 2 dn˚ u nˇeco stalo. Na americkém kontinentˇe leˇz´ı obrovská kosmická lod’. Naˇse expedice na zemskou p˚ udu je nevyhnutelná.” ”Obrovská kosmická lod’? S prominut´ım, co je to za pitomost?” zasmála se bioloˇzka Printerová. ”Takˇze nikdo nevˇeˇr´ı,” naˇstval se Maxim. ”Zde,” a obrovská obrazovka se rozsv´ıtila. ”Ten velk´ y ˇctverec na Americe, to je ta lod’. Nev´ım, jestli pˇriletˇela z vesm´ıru, nebo uˇz na té Zemi byla zahrabaná.” ”Hm, nen´ı tedy na v´ ybˇer. Podle naˇsich zápisk˚ u v pˇr´ıpadˇe nˇejakého podivného u ´kazu se máme na vˇec pod´ıvat zbl´ızka,” navrhl plán prvn´ı velitel lodˇe Joseph Zuberro. ”Nen´ı to nebezpeˇcn´ y?” ozval se Maxim Leonov. ”V tomto pˇr´ıpadˇe je návˇstˇeva planety Zemˇe nevyhnutelná.” ”Já nev´ım, jeˇstˇe nen´ı nikdo zranˇenej,tak bych nerad nˇekoho oˇsetˇroval.” ”Proˇc mysl´ıte?” ”Kdyˇz se vzduch na Zemi tak rychle vyˇcistil, proˇc by to nemˇela na svˇedom´ı tahle obrovská kosmická lod’? A mimochodem, proˇc by nemohla b´ yt zahrabaná v zemi uˇz od nˇejak´ ych haursk´ ych dob? CO kdyˇz jsou to potomci Haur˚ u?”


93

”Trochu bláznivé vysvˇetlen´ı z vaˇs´ı strany, ale nesm´ıme ho brát na lehkou váhu.” ”To beru,” ozval se Maxim Leonov. Joseph Zuberro tedy naˇcal rozpravu o u ´ˇcastn´ıc´ıch v´ ypravy: ”Let´ıme modulem ˇc´ıslo tˇri. To je nevyhnutelné. Já let´ım. Na lodi vˇsak mus´ı b´ yt velitel. Dobˇre, já z˚ ustávám na lodi. Let´ı John Capenter, lékaˇr a z d˚ uvodu objasnˇen´ı v´ yskytu vesm´ırné lodi polet´ı i geolog. Souhlas?” ”No jo, alespoˇ n se postav´ım na zem, po které chodily nohy mojich pˇredk˚ u,” ozval se lékaˇr a vˇsichni pˇritakali. ”Tˇri, dva, jedna, start.” Modul ˇc´ıslo tˇri s tˇremi osobami na palubˇe vystartoval ze základny haurské lodi. Oba dva, Joseph Zuberro a Lucy Printer, kteˇr´ı z˚ ustali na mateˇrské lodi, sledovali práci sv´ ych koleg˚ u na obrazovce. ”Proˇc jste mˇe neposlal s Johnem?” optala se Lucy. ”O tom bych nerad hovoˇril. Ale nebudu pˇrece na tak nebezpeˇcnou v´ ypravu pos´ılat ˇzenu.” ”Nepov´ıdejte, vám na mnˇe záleˇz´ı?” ”No, jak bych to ˇrekl, no. . . ” ”Haló, tady modul ˇc´ıslo tˇri. Jsme nˇekolik tis´ıc kilometr˚ u nad povrchem ˇ a lod’ v Americe nejev´ı ˇza´dné známky ˇzivota.” planety. Cern´ ”Dobˇre,” oddechl si Joseph, kter´ y d´ıky informaci z modulu nemusel vysvˇetlovat Lucy, proˇc ji nechal na palubˇe. ”Pokraˇcujte v pˇristáván´ı. Pˇristaˇ nte nˇekolik kilometr˚ u od té pˇr´ıˇserné lodi. Konˇc´ım.” ”Dobˇre, kapitáne.” Modulu jeˇstˇe trvalo nˇekolik minut, neˇz narazil do novˇe vytvoˇrené atmosféry a pˇripravil se na pˇristán´ı. ”Kapitáne, atmosféra je ned´ ychatelná. Obsahuje velice málo kysl´ıku.” ”Nedá se nic dˇelat. Budete muset pouˇz´ıt skafandry.” ”Dobˇre. Bereme s sebou kameru. Vˇse tedy jasnˇe uvid´ıte.” Na obrazovce v haurské lodi uˇz bylo vidˇet, jak modul pˇristává. Poté nˇekdo kameru vzal a vˇsichni tˇri odváˇzlivci vystoupili. Pˇred nimi se tyˇcila vysoká, asi tˇr´ıkilometrová hladká stˇena kosmické lodi. Povrch u lodi byl tak zvrásnˇen´ y a na stˇenˇe lodi visely kusy p˚ udy. Nebylo pochyb. ”Ta lod’ se musela vyhrabat z povrchu. Vypadá to, ˇze bláznivá teorie se zaˇc´ıná naplˇ novat.” Tˇri vˇedci uˇz byli nˇekolik des´ıtek metr˚ u od lodi. Vtom se na obrovské kosmické lodi dalo cosi do pohybu.

94


”Pozor,” vykˇrikl Joseph, kdyˇz uvidˇel vysunutou obrovskou hlaveˇ n. ”Tam nahoˇre, hlaveˇ n!” Uˇz nebylo záchrany. Obrovsk´ y paprsek záˇr´ıc´ıho svˇetla zniˇcil vˇsechny tˇri vˇedce. ”Ted’ nezb´ yvá neˇz letˇet dom˚ u. Mus´ıme pˇrinést alespoˇ n nˇejakou zprávu na Zemi 2,” ˇrekla Lucy a zaˇcala plakat. ”Nic jiného nám nezb´ yvá. Smˇer Zemˇe 2.” ”A jeˇstˇe nˇeco jsem zjistila,” ozvala se z pod pláˇce Lucy, ”pust’te jeˇstˇe ten záznam z kamery. No. . . stop. Tady u té hlavnˇe je okno a v nˇem. . . fuj.” V tom oknˇe byl totiˇz Haur. Ken Straight u monitoru poslouchal velitele haurské lodi Josepha Zuberra. V´ıc neˇz bedlivˇe: ”John Capenter, Pavel Maxim a Maxim Leonov se vydali modulem ˇc´ıslo tˇri na planetu Zemi, aby prozkoumali podivnou lod’, jeˇz se nacház´ı na americkém kontinentˇe. Mˇeli jsme totiˇz podezˇren´ı, ˇze právˇe tato lod’ zp˚ usobila obmˇenu vzduchu. Kdyˇz naˇsi tˇri vˇedci vystoupili na povrch planety, vystˇrelil na nˇe kdosi z lodi laserov´ ym dˇelem. Vˇsichni jsou mrtvi. Ale je tu jedna ohromná zpráva. Ta lod’ je Haur˚ u. Zahlédli jsme ho, kdyˇz stˇr´ılel. Vrac´ıme se tedy dom˚ u. Mus´ıme vymyslet plán na zniˇcen´ı Haur˚ u.” Planeta Zemˇe se mezit´ım stala nejnebezpeˇcnˇejˇs´ı planetou ve vesm´ıru pro celé lidstvo. Ohromná lod’ Haur˚ u se poˇcala rozdˇelovat. Po dvou hodinovém dˇelen´ı nakonec vznikla tato situace: Stále jeˇstˇe ohromn´ y zbytek haurské lodi obklopovala armáda letoun˚ u, velk´ ych asi jako jedna haurská lod’ na Zemi 2. V kongresovém sálu, kde se domlouvala prvn´ı v´ yprava lid´ı na Zemi, byl opˇet naplnˇen sam´ ymi odborn´ıky, ale tentokrát se nejednalo o nˇejakou v´ ypravu na Zemi, jednalo se o bojovou strategii lid´ı proti Haur˚ um. V sále nechybˇel Joseph Zuberro, Lucy Printer a Ken Straight. ”V této ne pˇr´ıliˇs dobré dobˇe se tu setkáváme jiˇz podruhé,” naˇcal ˇreˇc opˇet Joseph Zuberro. ”V´ıtám vás, páni vˇedci, pánové a dámy, a prezidente planety Zemˇe 2 Alexi Cottone. Dˇr´ıve neˇz zaˇcnu diskusi, pros´ım pˇr´ıtomné, aby drˇzeli minutu ticha za zesnulé Johna Capentera, Maxima Leonova a Pavla Maxima. Dˇekuji.” Po minutˇe na poˇcest odváˇzlivc˚ u naˇcal Ken Straight onu diskusi: ”Urˇcitˇe jste seznámeni s t´ım, co se stalo se Zem´ı. Proto nepovaˇzuji za nutné, abych vás s t´ım znovu seznamoval. Haurové, jimˇz se tedy nakonec podaˇrilo ovládnout planetu Zemi, opˇet za´ utoˇcili, a to na tˇri vˇedce. Jako ochránce obyvatel


95

vesm´ıru vˇsak nev´ım, zda neˇslo o neˇst’astnou náhodu. Nechci si vás vˇsak znepˇrátelit. Trvám ovˇsem, aby bylo jako prvn´ıho moˇzného kroku k m´ırovému ujednán´ı pouˇzito vyjednáván´ı.” Kdosi v sále se pˇrihlásil: ”Nen´ı moc nebezpeˇcné vyjednáván´ı? Bojové rozestaven´ı Haur˚ u pˇrece vypadá, jako by se na nás snaˇzili za´ utoˇcit.” ”Sám jsem si nˇekolikrát rozeb´ıral onen záznam kamery na Zemi. Bylo vidˇet jen nˇekolik laserov´ ych zbran´ı. Nic v´ıc. Nen´ı tedy proˇc se jich bát.” ”Co kdyˇz ukr´ yvaj´ı nˇejakou jinou, nebezpeˇcnˇejˇs´ı zbraˇ n?” ”Je to podle mˇe zhola nemoˇzné. Haurové museli bojovat o pˇreˇzit´ı. Snad t´ım, ˇze si vytvoˇrili pro sebe pˇrijatelnou atmosféru, znamená, ˇze chtˇej´ı os´ıdlit celou planetu Zemi. Nechtˇej´ı u ´toˇcit na lidi, ne!” ”Tento pokus o záchranu vetˇrelc˚ u, kteˇr´ı os´ıdluj´ı planetu Zemi, povaˇzuji za absurdn´ı. Mysl´ım, ˇze my, lidé, za´ utoˇc´ıme jako prvn´ı,” dodal onen pˇrihláˇsen´ y divák Max Campbell a po jeho vˇetˇe se rozpoutal nadˇsen´ y potlesk. 22.5.2999 Toto prohláˇsen´ı dosud neznámého vˇedce Maxe Campbella vyvolalo na celé planetˇe vlny pobuˇruj´ıc´ıch akc´ı proti Kenu Straightovi a jeho obdivovatel˚ um. Lidé poprvé za tis´ıc let znovu v sobˇe vzkˇr´ısili touhu po boji, krvi a hrozném v´ıtˇezstv´ı. Ken se mezit´ım us´ıdlil v malém domku na okraji mˇesta New New York, kde sám hledal nˇekteré ˇreˇsen´ı, kter´ ym by zachránil jak Zemi 2, tak Haury. 23.5.2999 Velké akce pro ustanoven´ı armády, jeˇz zaˇcne taˇzen´ı proti Haur˚ um, byly sledovány na severu planety. Ken Straight neustále hledá v´ ychodisko z krize. 24.5.2999 D˚ uleˇzit´ y zlom v Kenovˇe chován´ı. Zaˇc´ıná se rodit plán. 25.5.2999 Náhlá návˇstˇeva Josepha Zuberra a Lucy Printer v Kenovˇe pˇr´ıbytku. Oba je Ken pˇremlouvá k podivnému plánu. Oba pˇrij´ımaj´ı. 26.5. aˇz 4.6.2999 Plán vrchol´ı. ”Hej, Jose, podej mnˇe tu baterku,” ozval se Ken. ”D´ık, snad to zvládnem.” Byla noc a Ken spolu s Jose Zuberrem a Lucy obhl´ıˇzeli lodˇe na vesm´ırné základnˇe S. To byl ten plán. Ulétnout i s lod´ı, k Haur˚ um. ”Pozor!” Nˇekolik metr˚ u od nich proˇsel jeden muˇz z hl´ıdky S. Bude asi pˇeknˇe otráven´ y, aˇz se dozv´ı, ˇze uteˇcenci byli nˇekolik metr˚ u od nˇeho. ”Tady tu si vezmeme. Jeˇstˇe dnes jsem vidˇel, jak ty lodˇe od této ˇrady naplˇ nuj´ı palivem,” ozval se Jose. Pˇribˇehli ke spodn´ımu krytu. ”Hej, Kene. Ted’ vyˇsroubujeme to v´ıko.”

96


Po chv´ıli otáˇcen´ı, kdy se Ken v duchu modlil, aby v´ıko nebylo zrezivˇelé, byla raketa Haur˚ u odemˇcená. ”Vlezte dovnitˇr,” zaˇseptal Jose a Ken s Lucy se poˇcali vsouvat do ohromného monstra. ”Dobr´ y, zav´ırám.” Poté jiˇz jen udiven´ı hl´ıdaˇci sledovali start ohromné rakety a spoje zpráv se rozdrnˇcely ohromnou novinou. V ˇr´ıdic´ım stˇredisku základny S se ihned po neoˇcekávaném startu jedné z raket rozˇc´ılil Max Campbell, jenˇz právˇe kontroloval ozbrojovac´ı manévry: ”Sakra, to jsou teda hl´ıdaˇci. Jak jim nˇekdo m˚ uˇze upláchnout i s raketou? Mein God! V´ıte, kdo to je?” ”Bohuˇzel ne, pane. Ihned po vstupu do rakety odblokovali vetˇrelci vˇsechny kamery.” ”Vy tedy pˇredpokládáte, ˇze se jedná o v´ıc uprchl´ık˚ u?” ”V´ıc neˇz dva jich muselo b´ yt. Sám by nˇekdo tento vzlet nenaplánoval.” ”Máte v˚ ubec ponˇet´ı, kde ta lod’ ted’ l´ıtá?” ”Let´ı smˇerem k Zemi. Informace vˇsak nyn´ı budeme dostávat se ztrátami, jelikoˇz uprchl´ıci zablokovali i superrychl´ y pˇrenos informac´ı na jejich lodi.” ”Dal bych za to krk, kdybych vˇedˇel, kdo s tou lod´ı upláchl. Ale jedno v´ım urˇcitˇe. Má v tom prsty Straight. Nechte je sledovat.” Lod’ s Kenem Straightem, Josephem Zuberro a Lucy Printer se pomalu ˇ ım bl´ıˇze bylo lod’ k této planetˇe vzdálena, t´ım v´ıce vzr˚ bl´ıˇzila k Zemi. C´ ustal neklid na lodi. ”Ten plán se mi zdá ˇc´ım dál v´ıc hloupˇejˇs´ı. A jsem toho názoru, ˇze by ho mˇeli provozovat sp´ıˇse ochránci pˇr´ırody. Varovat Haury! Co je to za blbost?” naˇcal rozpravu Jose. ”Varoval jsem vás a vy jste vˇedˇeli, do ˇceho p˚ ujdete. Já uˇz se nevzdám,” odpovˇedˇel odevzdanˇe Ken. ”No dobˇre,” optala se Lucy, ”ale jak chceˇs ty Haury varovat? Co kdyˇz nás zabij´ı?” ”To uˇz je riziko mise. Já se je pokus´ım varovat. Kdyˇz nás zabij´ı, ˇceká je vyhuben´ı od lid´ı. Stále si totiˇz mysl´ım, ˇze nemaj´ı moc zbran´ı.” Lod’ uˇz se pomalu bl´ıˇzila k Zemi. Uˇz bylo vidˇet vjezd do haurského parkoviˇstˇe. ”Vid´ım ho,” ozval se Ken. ”Ted’ jiˇz záleˇz´ı na Haurech, jestli nás pˇrijmou. Let´ıme jejich lod´ı, a tak by nemˇely nastat komplikace.”


97

”Veliteli, pˇrilétá k nám haurská lod’. Mám otevˇr´ıt vchod?” ozval se veliteli jeden z Haur˚ u. ”Jo, a pozvi armádu, kdyby náhodou.” Napˇet´ı na lodi vzr˚ ustalo. Pust´ı je haurˇst´ı obyvatelé, nebo je zniˇc´ı? ”Ted’ nebo nikdy,” zapnul Ken trysky smˇerem k vchodu do letiˇstˇe. Pˇristán´ı vyˇslo. Za necelou minutu se neˇcekaná zpráva o pˇr´ıletu haurské lodi dozvˇedˇela celá Zemˇe. Jako prvn´ı byl samozˇrejmˇe informován král Haur˚ u, slovutn´ y Makenidˇz I. ”Vládˇce, neˇcekanˇe pˇriletˇela lod’ oznaˇcená haursk´ ym znakem,” oznámil jeden z haursk´ ych posl˚ u. Zelená slizká pˇr´ıˇsera na obrovském tr˚ unu se na chv´ıli zarazila, a poté vydala dalˇs´ı rozkaz: ”Neznámá individua dát zatknout a pˇredvést pˇrede mˇe.” Na Zemi 2 uˇz nez˚ ustalo jen u sledován´ı. Celá flotila vesm´ırn´ ych lod´ı se vydala vstˇr´ıc Zemi, aby pod veden´ım Maxe Campbella skoncovala s plemenem Haur˚ u. Ken, Joseph a Lucy byli ihned po pˇr´ıletu zatˇceni a vmˇziku stáli pˇred vládcem. ”V´ıtám vás, pozemˇst’ané, vˇedˇel jsem, ˇze pˇrijdete. Tak nám povˇezte, proˇc jste pˇriˇsli?” Vystoupil Ken a promluvil: ”Abychom vás varovali. Max Campbell vás chce zniˇcit. Vˇsechny Haury.” ”Ale proˇc nás varuj´ı lidé? Donedávna jste s námi bojovali o pˇreˇzit´ı.” ”Nemysl´ım si, ˇze jste zl´ı.” ”Hm, dobˇre, maybe, tak vy nám vˇeˇr´ıte. Ted’ vám pov´ım nˇeco já. O tom, ˇze ke mnˇe let´ıte vy, a poté i Campbell, uˇz dávno v´ım.” ”Jak je to moˇzné?” ”Proˇc si mysl´ıte, ˇze jsem dal zbudovat tuto obrovskou vesm´ırnou lod’ kouskem ˇsroubu po kousku, celou zahrabanou v zemi? Hm, ted’ vám to uˇz vˇse m˚ uˇzu ˇr´ıct. V´ım, ˇze uˇz se nic nestane, a také v´ım, ˇze je se mnou konec.” ´ Udiv. ”Kdyˇz naˇs´ı pˇredch˚ udci objevili tuto planetu, byli rádi, ˇze se mohou uch´ ylit na novou a neobydlenou planetu. Kdyˇz ji vˇsak obydlili, m˚ uj pˇredch˚ udce, kter´ y stejnˇe jako já umˇel pˇredv´ıdat budoucnost, navrhl hlavn´ımu veliteli, abychom se us´ıdlili v budoucnosti, jelikoˇz vˇedˇel, ˇze jinak budeme zniˇceni katastrofou, která zniˇcila jeˇstˇery. Jenˇze v budoucnosti jste byli vy, lidé. A to velmi chytˇr´ı

98


lidé. Nˇekteˇr´ı z vás se dokonce pomoc´ı pˇr´ıstroj˚ u dostali k nám, do minulosti. Nebylo vám to moc platné. Planeta patˇrila nám, a tak jsme vás chtˇeli zniˇcit.” ”Poté nastala neshoda mezi nˇekter´ ymi z Haur˚ u, a nastal mezi nimi boj. Toho jsem vyuˇzil já a postavil tuto lod’, aby uchránila civilizaci Haur˚ u. A vy, kteˇr´ı jste utekli naˇsemi lodˇemi na 0322. Mezit´ım se Haurové na povrchu planety Zemˇe zcela vyhubili silou, kterou vy, lidé , neznáte, ale brzy poznáte.” ”A nyn´ı chci já, aby planeta Zemˇe patˇrila Haur˚ um. Vy si s tak zniˇcenou planetou nev´ıte rady, ale my ano. Jsme na vyˇsˇs´ım stupni v´ yvoje. To je vˇse, co vám chci pˇred svou smrt´ı ˇr´ıct.” ”Jak to, ˇze zemˇreˇs?” ”V´ım to, jelikoˇz um´ım vidˇet do budoucnosti. Proto omluvte. Vˇse, co jsem udˇelal, dˇelal jsem pro dobro lidstva i Haurstva. Ted’ vám jeˇstˇe ukáˇzi, jak´ ym d˚ umysln´ ym zaˇr´ızen´ım zniˇc´ım v´ ypravu Maxe Campbella.” ”Jeˇstˇe poˇckej, takˇze kdyˇz jste zabil Johna Capentera, Maxima Leonova a Pavla Maxima, vˇedˇel jste,ˇze dˇeláte dobˇre?” ”Ano.” Cel´ y dalˇs´ı kolobˇeh dˇejin byl tak rychl´ y, ˇze by bylo tˇeˇzké podrobnˇe vypravovat cel´ y dˇej. Max Campbell se zuˇrivˇe hnal proti celému Haurstvu. Lucy Printer, Ken a Joseph zat´ım z povzdál´ı sledovali, jak vládce Haur˚ u Makenidˇz I. mˇen´ı naposledy kolobˇeh dˇejin. Mal´ y stroj, u kterého stál, mˇel zniˇcit celou v´ ypravu Campbella. Malá ˇcerná skˇr´ıˇ nka s jedn´ım sp´ınaˇcem. Makenidˇz I. se naposledy pod´ıval na uˇz bl´ıˇz´ıc´ı se flotilu lod´ı, ale jako by zmrzl, nemohl udˇelat onˇech deset krok˚ u, a zmáˇcknout sp´ınaˇc. Stál vstˇr´ıc své smrti. V oné sekundˇe rozvahy se Max Campbell rozhodl zaˇc´ıt stˇr´ılet. Obrovské laserové paprsky rozb´ıjely ohromnou lod’ Haur˚ u. Obrovské kusy padaly dol˚ u, do tˇr´ıkilometrové hlubiny. A jeden zasáhl i Makenidˇze. ”Co ted’?” ozvala se Lucy. ”Jdu tam a ten ˇcudl zmáˇcknu sám! Mus´ım vˇse zachránit,” ozval se Ken a vybˇehl z lodi. Obrovské masy lesklého kovu padaly dol˚ u, ale jako by kaˇzd´ y z tˇech kus˚ u vˇedˇel, ˇze nesm´ı zmˇenit tok dˇejin, ˇzádn´ y nespadl na Kena, a ˇza´dn´ y nezasypal malou skˇr´ıˇ nku ˇcerné barvy. Koneˇcnˇe Ken pˇriˇsel k oné vˇeci. A teprve nyn´ı uvidˇel rozmasakrované tˇelo vládce Haur˚ u, a také uvidˇel, proˇc pˇredv´ıdaˇc budoucnosti hledˇel v onu osudnou chv´ıli do dáli. Ony obrovské lodˇe, dˇr´ıve Haur˚ u, mu pˇripomnˇely jeho domov. Ken vˇsak neváhal. V tu chv´ıli se u ´ˇzas na tváˇr´ıch bojovn´ık˚ u proti Haur˚ um, jak jde vˇse jeˇstˇe snadnˇeji neˇz si mysleli, zmˇenil v obdiv jeˇstˇe vˇetˇs´ı.

ˇ ÍTEL CLOV ˇ ˇ 2.5. KNIHA, NEPR EKA

99

Z malé ˇcerné skˇr´ıˇ nky vyrazil obrovsk´ y paprsek svˇetla, jeˇz pohltil vˇsechny lodˇe i ˇcernou skˇr´ıˇ nku. Vˇse bylo zachránˇeno. A nyn´ı jiˇz mohou ˇz´ıt obˇe naˇse, haurská i lidská, v m´ıru pospolu, kaˇzdá na jiné planetˇe, a bojovat spolu proti vˇsemu zlému, co se v bl´ızkosti obou planet, Zemˇe 1 a Zemˇe 2, objev´ı.

2.5

Kniha, nepˇ r´ıtel ˇ clovˇ eka

”Ahoj Briane,” uv´ıtala pan´ı Westfallová svˇetlovlasého kluˇc´ıka ve své p˚ ujˇcovnˇe knih. ”Tak co, zase si jdeˇs nˇeco p˚ ujˇcit?” ”Ano, pan´ı Westfallová. V´ıte, já knihy ˇctu rád. Tady vrac´ım ty, co jsem uˇz pˇreˇcetl.” Odpovˇedˇel jedenáctilet´ y Brian Rusk a podal pan´ı Westfallové hromadu knih, se kterou vstupoval do knihovny. ”To uˇz jsi to pˇreˇcetl?” podivila se ona pˇri pohledu na deset tlust´ ych knih vˇsemoˇzn´ ych ˇzańr˚ u. ”Vˇzdyt’ jsi je mˇel sotva ˇctrnáct dn´ı!” ”Mˇe to bav´ı.” Pan´ı Westfallová si Briana poˇrádnˇe prohlédla. Dˇelala to ostatnˇe pokaˇzdé, kdyˇz ten neˇst’astn´ y hoch navˇst´ıvil jej´ı obchod. Byl to obyˇcejn´ y ˇskolák, s basseballovou ˇcepic´ı na hlavˇe, se ˇsibalskou tváˇr´ı a nesm´ırnˇe mil´ yma oˇcima. Neˇst’astné d´ıtˇe. Vˇedˇela, ˇze má tˇeˇzk´ y ˇzivot, ale co s t´ım? Ona nic udˇelat nemohla. Brian Rusk j´ı pˇripom´ınal jej´ıho syna. Také byl tak mil´ y, usmˇevav´ y a pˇra´telsk´ y. Dodnes, kdyˇz spatˇr´ı Briana, spatˇr´ı i svého syna. Tomu vˇsak uˇz ˇzivot nikdo nevrát´ı. ”A jak doma, Briane?” naˇcala Edna Westfallová rozhovor, nebot’ byli oba dva sami. ”Hm, nev´ım. Tat´ınek a maminka se poˇrád hádaj´ı. Vˇcera mˇe zase bili. To je asi vˇsechno,” odvˇetil Rusk a dále si prohl´ıˇzel knihy, které byly narovnané na polic´ıch. ˇ Opravdu, asi dostal náˇrez. Cerstv´ e jizvy v jeho obliˇceji nesignalizovaly nic dobrého. Má to ale ten hoch tˇeˇzk´ y ˇzivot, pomyslela si Edna. To já, já bych se o nˇej klidnˇe starala. Opravdu? Ednˇe se zdálo, jako by slyˇsela slovo opravdu, jak koluje jej´ı hlavou. Podivn´ y, ˇrekla si, asi se mi nˇeco zdálo. Nic se ti nezdálo. Jak to, ˇze nic? Vˇzdyt’ je to tu zas. Co jsi zaˇc?

100


ˇ To nen´ı d˚ uleˇzité. Rekla jsi, ˇze bys mu chtˇela pomoci. Dej mu tuto knihu! Edna se pod´ıvala instinktivnˇe na st˚ ul pˇred sebou a spatˇrila ji. Dala by krk za to, ˇze jeˇstˇe pˇred chv´ıl´ı tam ˇza´dná kniha nebyla. Dej mu ji! ”Pan´ı Westfallová?” ”Co je, Briane? Promiˇ n, ale jen se mi nˇeco zdálo. Nˇeco moc podivného.” ”Tady ty knihy bych si p˚ ujˇcil. Pˇrinesu je zase za ˇctrnáct dn´ı, ano?” ”Dobˇre.” Dej mu tu knihu! Brian sledoval pan´ı Westfallovou. Nikdy ji nevidˇel tak bledou jako dnes. Myslel si, ˇze je nemocná. ”Briane?” zavolala pan´ı Westfallová. ”Nemus´ıte kˇriˇcet, jsem u vás,” podivil se Brian, a zaˇc´ınal m´ıt pomalu strach. Co se s pan´ı Westfallovou dˇeje? V˚ ubec nereaguje, ted’ si vˇsiml, ˇze ani nemrká v´ıˇcky. ”Tady si p˚ ujˇc i tuhle knihu,” ˇrekla Edna a podala mu velkou tlustou knihu vázanou v k˚ uˇzi. Byla trochu podivná, i ten obrázek navrchu – dva hadi propleten´ı do sebe – to nevypadalo moc pˇeknˇe. ”Dobˇre, pan´ı Westfallová, ale mysl´ıte, ˇze by mˇe mohla skuteˇcnˇe zaj´ımat?” Jestli si nevezme tu knihu, rozpr´ aˇs´ım tvou zatracenou hlavu na tis´ıc malých kousk˚ u. Edna zase uslyˇsela ten podivn´ y, straˇsideln´ y hlas a spoleˇcnˇe s n´ım uc´ıtila pronikavou bolest, která vyráˇzela v hlavˇe. ”Vem si tu knihu a padej!” rozkˇrikla se na Briana, kter´ y popadl knihu a ut´ıkal pryˇc. Celou cestu dom˚ u Brian ut´ıkal. Nikdy se dom˚ u netˇeˇsil, sp´ıˇs zah´ ybal, neˇz aby se setkal s matkou nebo s otcem, kteˇr´ı ho sice mˇeli, ale asi na obt´ıˇz. Ted’ ale spˇechal. Mˇel trochu divn´ y pocit z pan´ı Westfallové, jak na nˇej vychrlila Vem si tu knihu a padej! Vˇzdycky na nˇej byla hodná, i kdyˇz nebyla jeho matka, ˇcasto mu matku pˇripom´ınala. Vˇzdycky ho utˇeˇsovala, ˇze to doma mus´ı vydrˇzet, ˇze se vynasnaˇz´ı pomoci mu; vˇzdy kdyˇz mˇel problémy ve ˇskole, ut´ıkal za Ednou Westfallovou. A ted’ tohle. To je opravdu divn´ y. Jeˇstˇe neˇz otevˇrel domovn´ı dveˇre, pod´ıval se na knihu, kterou jedinou vzal v knihovnˇe a utekl. Teprve ted’ si uvˇedomil, ˇze ostatn´ı knihy nechal na stole pan´ı Westfallové, a on jen drˇz´ı podivnou velkou knihu s dvˇema hady. Byla to velká tlustá kniha vázaná v k˚ uˇzi. To bylo to prvn´ı, co zpozoroval. Na pˇredn´ı stranˇe vystupoval z k˚ uˇze ornament dvou propleten´ ych had˚ u. Byli do sebe zamotáni a hlava jednoho z nich konˇcila u ocasu druhého. Nic v´ıc na


101

obálce nebylo. Vypadalo, ˇze je kniha stará spoustu let. A podivné taky bylo, ˇze nemˇela jméno. Kaˇzdá kniha by mˇela m´ıt název na obálce, nebo ne? To je ale divná kniha, pomyslel si Brian a otevˇrel dveˇre. Pˇriv´ıtal ho star´ y, zatuchl´ y vzduch stále zavˇreného domu, kter´ y ho nikterak nelákal. Byl doma. Edna Westfallová se posadila do kˇresla a zhluboka zaˇcala d´ ychat. Co se to s n´ı pˇred chv´ıl´ı stalo? Poté, co Brian Rusk utekl pryˇc z jej´ıho obchodu, nemohla si vzpomenout, co právˇe udˇelala. Ted’ se j´ı situace vracela. Nˇejak´ y hlas, pˇrem´ yˇslela. Nˇejak´ y hlas se dob´ yval do jej´ıho mozku a spoleˇcnˇe s n´ım pˇricházel i pronikav´ y pocit bolesti a strachu. Nˇejak´ y hlas. Vˇzdy pˇri pohledu na Briana vzpom´ınala na svého syna, a tak ji ani nenapadlo, ˇze by na Briana nˇekdy kˇrikla. Pˇred chv´ıl´ı to ale udˇelala! Pod´ıvala se na m´ısto, kde Brian stál. Spatˇrila rozházené knihy, které ustraˇsen´ y hoch pˇri u ´tˇeku upustil, a zaˇcala hledat knihu s podivn´ ymi hady na obálce. Nenaˇsla ji. Asi si ji v tom strachu opravdu vzal. ”Dobr´ y den, pan´ı Westfallová,” cinkl zvonek u dveˇr´ı a do m´ıstnosti vstoupila tmavovlasá d´ıvenka. ”Jmenuji se Paula Weg a jsem Brianova kamarádka. Mˇela jsem tu na nˇeho ˇcekat. . . ” V tu chv´ıli spatˇrila rozházené knihy na podlaze. ”V´ıte, on tu mˇel b´ yt. Uˇz pˇet minut, a tak se vás jdu zeptat, jestli jste ho nevidˇela. On je to m˚ uj kamarád a byla bych hroznˇe neˇst’astná, kdyby se mu mˇelo nˇeco stát, v´ıte?” Ednu Westfallovou zaˇcala zase bolet hlava a zdálo se j´ı, ˇze se vrátil i hlas. Ten podivn´ y hlas, nˇejak´ y hlas. ”Co je vám, pan´ı Westfallová?” Vyhod’ ji! Uˇz promluvil. Ten hlas promluvil. Co jen je to zaˇc? Pˇrestaˇ n pˇremýˇslet a vyhod’ ji. Nebo tˇe zabiju! ´ aáa´. . . aá´á,” zajeˇcela pan´ı Westfallová a zvedla se z kˇresla. ”Padej vod”A´ sud’, holˇciˇcko. Uˇz dávno mám zavˇr´ıno. Padej!” Stejnˇe jako pˇred chv´ıl´ı vyletˇel ze dveˇr´ı obchodu pan´ı Westfallové mlad´ y Brian Rusk, vyletˇela ven i Paula Weg. Kdyˇz by tuto situaci spatˇril náhodn´ y pozorovatel, uvidˇel by malou holˇciˇcku, jak vyb´ıhá ven na ulici a kˇriˇc´ı: ”Ona mˇe straˇs´ı, ona mˇe straˇs´ı!” Ulice vˇsak byla u ´plnˇe prázdná, aˇz na velkou ˇcernou koˇcku, která pˇri pohledu na tuto situaci zamˇ noukala a zmizela pryˇc. ”Ty uˇz jsi doma?” uslyˇsel Brian svou matku, která právˇe scházela ze ˇ schod˚ u. ”To uˇz jsi doma? Kde ses coural? Skola ti dnes skonˇcila v jednu,

102


ne?” Brian se pod´ıval na hodinky. Bylo ˇctvrt na dvˇe. Vˇzdyt’ jsem se opozdil jen o. . . ”Ten ˇcas nahrad´ıˇs! Bˇeˇz to kuchynˇe a poklid’ tam. Ve tˇri ˇctvrtˇe na dvˇe se hlas u mˇe v pokoji.” Brianova matka, Clear Rusková, se na schodech otoˇcila a pomal´ ym, houpav´ ym krokem odeˇsla nahoru, do svého pokoje. Brian slyˇsel, jak zav´ırá dveˇre, a sám ˇsel do svého pokoje, kter´ y byl hned vedle kuchynˇe. Byl to mal´ y pokoj´ık vzadu v domˇe, kter´ y pouˇz´ıvali b´ yval´ı majitelé jako sklad potravin. Rodiˇce Brianovi tuhle m´ıstnost vyklidili. To bylo taky to jediné, ˇceho se Brian od sv´ ych rodiˇc˚ u doˇckal. Usedl na postel a knihu poloˇzil na stolek. Nebyla zase tak tˇeˇzká, jak vypadala. ”Co se dá dˇelat, budu muset j´ıt do kuchynˇe uklidit. Veˇcer tˇe ale zaˇcnu ˇc´ıst,” postˇeˇzoval si Brian a odeˇsel. V kuchyni na nˇeho ˇcekala hromada nádob´ı. Ostatnˇe ˇcekala na nˇej kaˇzd´ y den, protoˇze matka si s pouˇzit´ ym nádob´ım nelámala hlavu. Um´ yván´ı bylo na Brianovi. Za p˚ ul hodiny to nem˚ uˇzu m´ıt hotové, pomyslel si Brian a zaˇcal pracovat. Jediné, co pokládal za ˇstˇest´ı, bylo, ˇze mu rodiˇce nezakázali pˇrem´ yˇslet. Mohl tak pˇri práci rozvaˇzovat o svˇetˇe, o Paule Weg ˇci o pˇr´ıbˇez´ıch, které ˇc´ıtával v knihách. Vˇsak uˇz se na tu podivnou knihu tˇeˇs´ım, ta bude urˇcitˇe super. Mark Rusk se potácel ztemnˇelou veˇcern´ı ulic´ı a pop´ıjel zbytek piva z plechovky. Pˇri své cestˇe dom˚ u si zp´ıval a v˚ ubec mu nevadilo, ˇze ruˇs´ı jarn´ı podveˇcer normáln´ım rodinám. ”Uˇz vypadni a pˇrestaˇ n halekat,” zakˇriˇcel na nˇej kdosi z okna a Mark Rusk odpovˇedˇel: ”Hele, vole, ty mnˇe nemáˇs co pˇrikazovat, co já mám jako dˇelat, jasn´ y? Zase tak pozdˇe nen´ı, abych musel drˇzet hubu, to teda ne!” Základn´ı vlastnost´ı ˇclovˇeka je i fakt, ˇze kdyˇz potká oˇzralu, zdaleka se mu vyhne. A pokud ho pˇreci jen napomene, nezkouˇs´ı to podruhé. Muˇz zmizel z okna a opil´ y Mark dál smˇeˇroval ke svému domovu. Ulice byla prázdná a zaˇcalo se pomalu ˇcernat. Starobylé lampy se rozsv´ıtily. V takové chv´ıli si ˇclovˇek zaˇcne sám sebe uvˇedomovat a spˇechá dom˚ u, nebot’ tam se c´ıt´ı nejlépe. Normáln´ı ˇclovˇek by spatˇril to, co se dˇeje na druhé stranˇe ulice, ale Mark to nevidˇel. Na chodn´ıku sedˇela koˇcka, ˇcerná koˇcka s jiskrn´ yma oˇcima, a zaˇcala se pomalu mˇenit. Za chv´ıli byla na ulici m´ısto ˇcerné koˇcky ˇzena.


103

”Dobr´ y veˇcer, pane Rusku,” pozdravila, a Mark zvedl hlavu. ”My se známe?” odpovˇedˇel a ˇcekal. ”Jmenuji se Ela McCaron a jsem uˇcitelka vaˇseho syna Briana.” ”Jó, Briana. To je fracek. Jestli vám zase nˇeco proved’, tak toho parchanta ztˇr´ıskám, ˇze mu voˇci vypadnou. Co to je tentokrát?” ”Dnes dostal z matematiky za ˇctyˇri. Pane Rusku, bylo by opravdu s t´ım hochem potˇreba nˇeco udˇelat, uˇc´ı se ˇc´ım dál h˚ uˇr. No, nashledanou.” Markovi se na chv´ıli osvˇetlilo v hlavˇe a zaˇcal pˇrem´ yˇslet o Brianovi. Já toho debila zabiju. Markovi se hlava zatoˇcila. On má ˇctyˇrku! Copak se o nˇej nestarám, a on takhle. Zatracenej parchant! Jak takhle sám v sobˇe bouˇril, ani si nevˇsiml, ˇze m´ısto pan´ı uˇcitelky Ely McCaron kráˇc´ı po chodn´ıku docela obyˇcejná ˇcerná koˇcka. Bylo p˚ ul sedmé a Brian právˇe dokonˇcoval vysáván´ı celého bytu. Dalo by se ˇr´ıci, ˇze uklidil cel´ y d˚ um od sklepa aˇz po p˚ udu. V té dlouhé dobˇe, co jezdil po pokoj´ıch se star´ ym vysavaˇcem, pˇrem´ yˇslel o tom, co dnes zaˇzil. Nejprve ve ˇskole. Vzpomnˇel, jak ho pan´ı McCaronová pochválila za to, ˇze dostal z matematiky za dvˇe. Nikdy nebyla pan´ı uˇcitelka tak hodná jako dnes. Jindy by ho naschvál zkouˇsela u tabule pˇred celou tˇr´ıdou, ˇr´ıkala by, jak se v˚ ubec neuˇc´ı a jak se cel´ y den fláká po mˇestˇe a do knih na uˇcen´ı se v˚ ubec nepod´ıvá. Kdyby tak pan´ı McCaronová vˇedˇela, ˇze ukl´ız´ım poˇra´d byt a rodiˇce si mˇe ani nevˇsimnou, problesklo Brianovi mozkem. Crrrrrr. ”Briane, to bude asi otec. Bˇeˇz otevˇr´ıt!” uslyˇsel matku, jak na nˇej volá z horn´ıho pokoje, ze kterého stejnˇe nevylezla a snad nikdy nevyleze. Doˇsel ke dveˇr´ım a ve skle spatˇril tváˇr svého opilého otce. Kaˇzd´ y den ho takhle spatˇroval a nikdy na Briana neˇcekalo nic dobrého. Dnes to snad bude dobr´ y, pomyslel si, nem˚ uˇzu m´ıt tolik sm˚ uly jeden jedin´ y den, to by pˇrece nezbylo nic na z´ıtˇrek. ”Otevˇri, fracku!” Hm, nevypadá to moc r˚ uˇzovˇe ani dnes. ”Tak bude to?” Brian ˇsáhl na kliku a otevˇrel dveˇre. V tu chv´ıli vybˇehl otec a chytil Briana za vlasy. ”Tak ty takhle, smrade jeden malej! Takhle, jó? No, to budeˇs dnes bez veˇceˇre, ale nejdˇr´ıve tˇe zmaluju do ruda, ty fracku jeden.” Mark se napˇra´hl a zaˇcal svého syna buˇsit svou ohromnou rukou a silou medvˇeda. ”Já ti dám, neuˇcit se.” ”Ale vˇzdyt’ jsem byl dnes dobrej. Z matiky jsem dostal. . . ” ”Já v´ım, co’s dostal. A za to ted’ dostaneˇs taky. Já tˇe nauˇc´ım uˇcit se.”

104


V´ yprask trval snad deset minut. Potom Mark pohodil Briana na zem a odeˇsel nahoru do svého pokoje. Brian nabyl vˇedom´ı. Kapky krve mu stékaly po tváˇri a on pomalu zvedal svoje tˇelo, aby se dostal do pokoje. Vˇsiml si také, ˇze z˚ ustaly otevˇrené dveˇre ven a spatˇril velkou ˇcernou koˇcku, jak potichu mˇ nouká u jejich prahu. ”Jdi pryˇc, kˇs,” ohnal se po koˇcce Brian a zavˇrel domovn´ı dveˇre. Pomalu doˇsel ke dveˇr´ım do pokoje, zavˇrel dveˇre na zámek a usedl na postel. V tu chv´ıli ho upoutala ta kniha, kterou mu dala bláznivá Edna Westfallová. Kniha leˇzela klidnˇe na stole a dva hadi na obálce se zaˇcaly Brianovi l´ıbit. Poˇrádnˇe se usadil, vzal knihu do kl´ına a otevˇrel ji. V tu chv´ıli, v ten moment, uˇzasnul. Sam´ ym u ´divem zaˇcal ˇc´ıst: Toto je kniha pro tebe, Briane, stálo na prvn´ı stránce. ˇ Cti pozornˇ e a poslouchej pokyny! ˇcetl dál. A potom bylo na doln´ı ˇcásti b´ılého pap´ıru napsáno: Otoˇ c list, Briane! Pan´ı Edna Westfallová zavˇrela sv˚ uj obchod a pomalu kráˇcela smˇerem k domovu. Bylo snad deset minut po p˚ ul sedmé a ona ˇsla po Hill Street, zrovna tam, kde bydleli Ruskovi. Pˇrem´ yˇslela o tom, co se stalo u n´ı v obchodˇe, a váhala, zda má j´ıt k nim omluvit se Brianovi. Ne, nep˚ ujdu. Co kdyby to zase pˇriˇslo, to bolen´ı hlavy, pˇrem´ yˇslela a ani si nevˇsimla, ˇze pˇres cestu kráˇc´ı ˇcerná koˇcka. Mˇ nau. ”Ach, ty jsi koˇciˇcka. Co tu dˇeláˇs?” Pˇriˇsla k n´ı bl´ıˇz a zaˇcala ji hladit srst. ”Komupak jsi se ztratila? No povˇez.” Nikomu jsem se neztratila, k´ aˇco pitom´ a! ”Kdo jste? CO ode mne zase chcete?” zaˇcala zase kˇriˇcet pan´ı Westfallová, kdyˇz uslyˇsela ten hlas ve své mysli. Pak se lekla podruhé. Koˇcka se zaˇcala mˇenit a Edna ztuhla na m´ıstˇe. Koˇcka se nejdˇr´ıve zvˇetˇsila, a pak se z jej´ı hlavy zaˇcal vytváˇret lidsk´ y obliˇcej. Nikdo na ulici nebyl, a tak nemohl onu podivnou dvojici spatˇrit – pan´ı a stejnˇe velkou koˇcku s lidsk´ ym obliˇcejem. ´ Usta té nestv˚ ury se nepohybovala, pˇresto Ednu slyˇsela, co ˇr´ıkaj´ı. Mám pro tebe dalˇs´ı u ´kol. ”Nechci ˇzádn´ yu ´kol. Uˇz ne. Nechte mˇe b´ yt! Jak mysl´ıˇs, budu tˇe muset postraˇsit. ”Panenko marjá, at’ mˇe uˇz nebol´ı hlava, to ne. To nem˚ uˇzete udˇelat!” Mám jiný zp˚ usob. V tu chv´ıli se Edna pˇrenesla v prostoru i v ˇcase. Sedˇela v autˇe se sv´ ym synem Ryanem a ona si vzpomnˇela, ˇze je to ten den. . .


105

”Ne, ty zv´ıˇre!” zakˇriˇcela ona a Ryan se na ni nechápavˇe pod´ıval. ”Co je ti, mami? Nen´ı ti dobˇre?” Ta otázka ji dojala. Pod´ıvala se na svého syna a pohladila jeho vlásky. Rozplakala se. ”Nebudu ˇr´ıdit, aby se to zase nestalo!” zakˇriˇcela. To jsem ˇcekal také. Najednou se Edna ocitla v tom samém autˇe, ale na zadn´ım sedadle. Pˇred sebou vidˇela Ryana, vedle kterého ˇr´ıdila ona, Edna Westfallová. ”Zastav!” kˇriˇcela na sebe, ”zastav!” Neslyˇs´ı tˇe, neslyˇs´ı. Jsi jako duch. Nevid´ı tˇe, neslyˇs´ı tˇe. Tak co, udˇel´ aˇs mi jednu laskavost? Edna váhala. Laskavost tak hroznému tvoru, to nem˚ uˇze b´ yt nic dobrého. ”Mami, kdy uˇz tam budeme?” zeptal se Ryan a Edna, ta za volantem, odpovˇedˇela: ”Uˇz brzy, drahouˇsku.” Ted’, ted’ je tu ta zatáˇcka, vzpom´ınala Edna. Ted’, ted’ pˇrijde jej´ı osudná chyba a. . . ”Udˇelám ti tu laskavost, udˇelám. Jen mˇe odtud odnes,” zakˇriˇcela Edna. Uˇz se to bl´ıˇzilo. Osudná zatáˇcka, v dálce kamión, auto se zaˇc´ıná otáˇcet, mami, co se to dˇeje? Tento dopis odnes Rusk˚ um. Edna otevˇrela oˇci. Stála na Hill Street a hladila ˇcernou koˇcku. Instinktivnˇe a z odporem odtáhla ruku. Pak spatˇrila dopis. Objevil se stejnˇe záhadnˇe jako ta kniha. Byl to obyˇcejn´ y dopis. Zvedla ho ze zemˇe a pod´ıvala se na adresu. Mark Rusk, Hill Street. Byl to dopis pro otce Briana Ruska. Jdi do jejich domu a poloˇz ho na st˚ ul v kuchyni. To je vˇse! Edna Westfallová vyˇsla smˇerem k domu Ruskov´ ych. Uvidˇela, ˇze se sv´ıt´ı jenom v prvn´ım patˇre a ˇze spodn´ı patro je zalito ve tmˇe. Kl´ıˇc máˇs v kapse, ale asi ho nebudeˇs potˇrebovat. Opravdu. Dveˇre domu byly ˇspatnˇe dovˇreny. Veˇsla dovnitˇr. Trochu to tam znala a tak rychle naˇsla dveˇre do kuchynˇe. Poloˇzila na st˚ ul dopis a rychle spˇechala pryˇc. Ani si nevˇsimla, ˇze pˇri zpáteˇcn´ı cestˇe ˇslápla do ˇcerstvé Brianovy krve. Otoˇ c list, Briane! CO je to za podivnou knihu, pomyslel si Brian. Jak v n´ı m˚ uˇze b´ yt napsáno moje jméno? Copak se vˇsichni ˇctenáˇri téhle knihy jmenuj´ı Brian? TO je ale hloupá kniha!

106


Pˇrece mu to nedalo a otoˇcil list. Stálo tam: Tato kniha nen´ ı hloup´ a. Otoˇ c list. Brian se lekl. To je opravdu divná kniha. Vypadá to, jako by ji napsal nˇejak´ y chytr´ y ˇclovˇek, kter´ y v´ı, jaké budou reakce ˇctenáˇr˚ u. Kniha ho zaˇcala bavit, a tak otoˇcil list. Mil´ y Briane, tato kniha je jen pro tebe a pro nikoho jin´ eho. Tato kniha bude tv´ ym pˇ rı ´telem a poradcem. Urˇ citˇ e m´ as ˇ nˇ ejak´ e probl´ emy... ˇahl si na ˇcelo a odtrhl strup Brian si vzpomnˇel na dneˇsn´ı v´ ystup s otcem. S´ krve. TO byl problém. ...tˇ reba s otcem. V´ ım, z ˇe se ti hon´ ı hlavou, jak se ho zbavit. ”To by bylo super,” ˇrekl Brian. Nebo tv´ a matka. Ta urˇ citˇ e tak´ e nem´ a r´ ada tebe, ani tv´ e kamar´ ady. Nem´ am pravdu? Otoˇ c list. ”Máˇs pravdu,” a Brian otoˇcil list. No vid´ ıs ˇ, stálo tam, a j´ a ti pom˚ uˇ zu se vˇ sech tv´ ych nepˇ ra ´tel zbavit. ”Ale co za to?” J´ a potˇ rebuji jen malou pomoc, abych se zachr´ anil. To ti ale r ˇeknu aˇ z po tom, co tˇ e zbav´ ım tv´ ych nepˇ r´ atel. Mimochodem, ani ve s ˇkole tˇ e nemaj´ ı moc r´ adi. V´ ıˇ s, proˇ c tˇ e zml´ atil otec? ”Vˇzdy mˇe bije, kdyˇz pˇrijde z práce dom˚ u. Kdyˇz je oˇzralej, tak je to horˇs´ı. Jako dnes!” Dnes to bylo kv˚ uli nˇ ec ˇemu jin´ emu. Bˇ ez ˇ do kuchynˇ e a pˇ rines ten dopis, co leˇ z´ ı na stole! Brian byl zvˇedav´ y. Kdyˇz se vrátil zpˇet do svého pokoje, mˇel uˇz dopis s adresou na svého otce rozdˇelan´ y. Brian se letmo pod´ıval na knihu a v n´ı stálo napsáno: ˇ Cti! Brian se pustil do ˇcten´ı: ”Váˇzen´ı pane a pan´ı Ruskovi, p´ıˇsi vám jménem celého ˇskoln´ıho sboru, kter´ y vás t´ımto srdeˇcnˇe zdrav´ı, abych vám sdˇelil nˇekteré informace o docházce vaˇseho syna Briana Ruska, do naˇs´ı ˇskoly. Neustále chod´ı do ˇskoly neupraven. Niˇc´ı kamarád˚ um vˇeci a má jen jednoho pˇr´ıtele, vlastnˇe pˇr´ıtelkyni. Vˇse se vˇsak odráˇz´ı i na jeho prospˇechu. Propadá ze ˇctyˇr pˇredmˇet˚ u. Navrhuji, abychom se seˇsli v u ´ter´ y 20.4. v 17 hodin u mˇe ve ˇskole a abychom projednali tuto situaci a navrhli pˇr´ıpadné ˇreˇsen´ı celého problému, napˇr. zaˇrazen´ım Briana Ruska do


107

dˇetského domova, ˇci mládeˇznického internátu. S pozdravem Leo King, ˇreditel ˇskoly.” Brian skonˇcil ˇcten´ı. Moc dopisu nerozumˇel, ale pˇresto ho zaujala nˇekterá slova. Tˇreba propadá. To byl Brian naˇstvan´ y, protoˇze do konce roku zb´ yvalo jeˇstˇe dost ˇcasu a on chtˇel vˇsechny pˇredmˇety stáhnout. Dnes se mu napˇr´ıklad povedlo napsat test z matematiky na dvˇe a pan´ı Ela McCaron ho dokonce pochválila, jak se zlepˇsil. A ted’ tohle. Dˇetsk´ y domov. Internát. Dostal na vˇsechny vztek. Popadl knihu a zaˇcal ˇc´ıst dál. Chceˇ s se vˇ sech zbavit? Jo, odvˇetil rychle Brian. Porad´ ım ti, jak na to. A Brian Rusk zaˇcal ˇc´ıst dál. Paula Weg uˇz byla v posteli a pˇrem´ yˇslela o právˇe konˇc´ıc´ım dnu. Zaˇcátek byl pˇekn´ y, ale ten konec. Nejv´ıce si vzpom´ınala na pan´ı Westfallovou, jak se na ni rozkˇrikla v knihovnˇe. Stále j´ı z˚ ustává v hlavˇe ta vˇeta: Padej vodsud’, holˇciˇcko. Uˇz máme dávno zavˇr´ıno. Padej!!! Co se pan´ı Westfallové jenom stalo? Dneska byla ale opravdu divná, pˇrem´ yˇslela Paula. Pak zaˇcala myslet na Briana. Dnes mˇeli j´ıt spolu do lesa a ona na nˇeho mˇela ˇcekat pˇred obchodem pan´ı Westfallové. Jenˇze – copak tam Brian jeˇstˇe nebyl? To by se pˇrece nestalo. Vˇedˇela, ˇze na ni ˇceká i o deset minut dˇr´ıve neˇz byli domluveni. Nebo ˇze by nepoˇckal? To také ne. Stalo se, ˇze se opozdila i o p˚ ul hodiny, a on na ni jeˇstˇe ˇcekal. A co ty rozházené knihy u pan´ı Westfallové? Vypadalo to, ˇze tam uˇz nˇekdo byl. Co kdyˇz to byl Brian? A co kdyˇz ho pan´ı Westfallová taky tak vylekala? No, budu se na to Briana muset zeptat, skonˇcila uvaˇzovat Paula Weg a pokojnˇe usnula. Mus´ ıˇ s zab´ ıt sv´ e rodiˇ ce, pˇreˇcetl Brian na dalˇs´ı stránce podivné knihy. Venku uhodil hrom, zablesklo se a zaˇcal padat déˇst’. Brian pˇrem´ yˇslel. Zab´ıt rodiˇce, to nem˚ uˇzu udˇelat. Jsou to moji nejbliˇzˇs´ı! A tvoji nejvˇ etˇ sı ´ nepˇ ra ´tel´ e. Matka tˇ e pouˇ zı ´v´ a jako otroka a otec tˇ e st´ ale bije! ”To je pravda,” ˇrekl nahlas Brian, ”ale jak to mám udˇelat?” Tady na stole je n˚ uz ˇ. Jdi zab´ ıt sv´ eho otce.

108


Venku uhodil blesk a pak bylo slyˇset ohromné burácen´ı hromu. Jdi zab´ıt otce, jdi zab´ıt otce, jdi zab´ıt otce kolovalo Brianovi hlavou. Mal´ y mozek jedenáctiletého chlapce zvaˇzoval vˇsechna pro a proti. Bylo to podivné, ale ta pro vyhrála. Pod´ıval se na st˚ ul a tam uvidˇel n˚ uˇz. Vzal ho do ruky a obtˇeˇzkal si ho. Nebyl tˇeˇzk´ y. Brian zvedl své tˇelo a zaˇcal zabodávat n˚ uˇz do své postele. ”Zab´ıt otce, zab´ıt otce, zab´ıt otce.” Rozhodl se. Blesk opˇet protrhl oblohu a za oknem mohl Brian spatˇrit obrys ˇcerné koˇcky. Ten vˇsak uˇz nic nevidˇel. Pomalu vycházel do schod˚ u a hledal otce. Uˇz tˇe nebudu potˇrebovat! Edna Westfallová opˇet uslyˇsela ten podivn´ y hlas. Nebude mˇe potˇrebovat? Co to znamená? Mus´ım tˇe zab´ıt, jsi uˇz naprosto zbyteˇcn´ a. ”Zab´ıt? Proˇc?” zaˇcala kˇriˇcet Edna. ”Splnila jsem tvé poˇzadavky, uˇz tˇe tu nechci!” Ticho, dávej pozor. Tvá smrt pr´ avˇe zaˇc´ın´ a! Edna Westfallová se ocitla v autˇe se sv´ ym synem Ryanem. Oˇskliv´ y sen pokraˇcoval. ”To znám. Jsem jen duch. Mnˇe se nic stát nem˚ uˇze. To znám, to uˇz tu bylo!” Edna Westfallová se zaˇcala smát. Smála se a ani si nevˇsimla, ˇze kamión uˇz pomalu vj´ıˇzd´ı do zatáˇcky, ˇze se auto, které ˇr´ıd´ı, zaˇc´ıná pomalu toˇcit, a ˇze j´ı Ryan ˇr´ıká: ”Mami, co se dˇeje? Proˇc se otáˇc´ıme? Já se boj´ım!” Pak uˇz bylo slyˇset jen náraz a velk´ y v´ ybuch. Tentokrát zahynula i ona. Leˇzela v kˇresle ve svém pokoji a smála se. Ale uˇz jen ve tváˇri, protoˇze byla mrtvá. Ahoj Briane! ”Kdo jste?” odvˇetil Brian, kter´ y s noˇzem v ruce stoupal po schodech. Jsem spisovatel té knihy. ”To je dobˇre. Kde je otec?” V koupelnˇe. Je k tobˇe zády. Staˇc´ı, kdyˇz ho nˇekolikr´ at bodneˇs. Brian veˇsel do koupelny. Otec stál u umyvadla a holil se. Byl cel´ y poˇrezan´ y, protoˇze byl i opil´ y, ale Brian vˇedˇel, ˇze to otec stejnˇe dˇelá. Nikdy nevˇedˇel proˇc. Zab ho, zab ho! Brian se rozmáchl a n˚ uˇz se zaboˇril do masa otcov´ ych zad.


109

Zab ho! Otec se zhroutil a Brian dál bodal. Do tváˇre, do krku, do hrudi. Zab ho! Brian uˇz slyˇsel praskán´ı kost´ı a syˇcen´ı krve. C´ıtil puch tekouc´ı krve i vylézaj´ıc´ıch stˇrev. Zab ho! Kdyˇz dokonˇcil tu hroznou práci, utekl. Hlas ho vˇsak zastavil. Dokonˇci pr´ aci! Je tu jeˇstˇe tvá matka! Bylo oˇsklivé u ´tern´ı ráno. Lilo jako z konve a Brian se probudil ve své posteli. Byl ˇcist´ y, nezakrvaven´ y. Vstávej. Ted’ je ˇcas splnit mé pˇrán´ı! Brian vstal. Uˇz to nebyl Brian vˇcerejˇs´ıho dne. Aˇc upraven´ y, vypadal staˇre a mˇel nestrann´ y obliˇcej. Byla to oˇzivlá mrtvola, ˇclovˇek bez duˇse, tˇelo bez ˇzivota. Brian byl tˇelo, které poslouchá pˇr´ıkazy svého pána. Poslouchej. Vezmeˇs si n˚ uˇz a p˚ ujdeˇs do ˇskoly. P˚ ujdeˇs tam o trochu dˇr´ıve neˇz norm´ alnˇe. Ve ˇskole najdeˇs v prvn´ım patˇre kabinet ˇreditele. Tam vstoup´ıˇs a odstran´ıˇs zbyteˇcné svˇedky. A ted’ to hlavn´ı: v ˇreditelnˇe je na stˇenˇe spousta obraz˚ u. Odsuneˇs ten, na kterém je namalov´ an oˇsklivý obliˇcej d’´ abla. Za obrazem nalezneˇs skrýˇs a v n´ı velkou ocelovou skˇr´ıˇ nku. Tu mus´ıˇs rozb´ıt! To je tv˚ uj u ´kol. Brian se dlouho nerozm´ yˇslel. Vzal n˚ uˇz, oblékl se a vyˇsel ke ˇskole. Pohyboval se jako stroj bez vlastn´ı v˚ ule. Ulice se jeˇstˇe nezaplnila. Brian vˇedˇel, ˇze za p˚ ul hodiny bude plná dˇet´ı. To vˇedˇel i hlas v Brianovi, a proto neustále ˇr´ıkal Spˇechej, spˇechej. . . Brian uˇz uvidˇel ˇskolu. Zdála se tak velká a neotˇresitelná. Prˇselo a byla tma. Brian veˇsel do ˇskoly. Uˇz se chystal j´ıt do schod˚ u, kdyˇz vtom hlas zmˇenil plán. V´ıˇs co? Nejprve udˇelej nˇeco jiného. V m´ıstnosti vedle tebe najdeˇs ve stolku pro uˇcitele zápalky. Zapal to tu, zapal. At’ se k tobˇe nebude moci nikdo pˇribl´ıˇzit. Paula Weg vstala o trochu dˇr´ıve, protoˇze chtˇela b´ yt pˇred ˇskolou pˇred Brianem. Trochu ji zarazilo, ˇze je venku taková tma, ale potom uslyˇsela padaj´ıc´ı kapky deˇstˇe a uˇz j´ı to nepˇripadalo tak divné. Kdyˇz pˇriˇsla pˇred ˇskolu, byla pˇred n´ı uˇz hromada lid´ı. Pak Paula zpozorovala, ˇze ˇskola hoˇr´ı. A kde je Brian?

110


Uˇz jsi tu. Zabij je vˇsechny! Brian rozrazil dveˇre od ˇreditelny a spatˇril tˇri osoby. Leo Kinga, ˇreditele ˇskoly, Brianovu uˇcitelku Elu McCaronovou a zástupce ˇreditele. ”Co tu chceˇs, Briane?” optala se Ela a potom vykˇrikla strachy, kdyˇz ´ S!!!” uslyˇsela odpovˇed’. ”Z A B Í T V A Brian se rozmáchl a obrovskou silou rozdrtil pan´ı McCaronové lebku. Slaboduch´ y zástupce ˇreditele se natlaˇcil k oknu a zaˇcal na lidi dole volat ˇ o pomoc. Reditel ˇskoly Leo King vytáhl pistoli z osobn´ıho stolku a pronesl: ”Neblázni, budu stˇr´ılet.” Nic ti to neudˇelá, jdi! Brian ˇsel. King zaˇcal pálit jednu ránu za druhou a bylo vidˇet, ˇze opravdu zasahuje c´ıl. Jenˇze Brianovi to nevadilo. Kulky se mu zar´ yvaly do masa, jedna zasáhla i oko, ale Brian ˇsel dál. Poˇzár se rozˇs´ıˇril i do druhého patra. V prvn´ım patˇre byl oheˇ n vˇsude, ale do ˇreditelovy kanceláˇre se zaˇcal dostávat aˇz ted’. ”Uhni pryˇc,” zaˇrval Brian a jedin´ ym u ´derem rozbil lebku i Leo Kingovi. Zástupci ˇreditele se honily v hlavˇe divné myˇslenky. Zvaˇzoval pro i proti, zda má skoˇcit z budovy ven nebo ne. Ted’, kdyˇz spatˇril, jak i druhá osoba, která pˇred chv´ıl´ı jeˇstˇe ˇzila, umˇrela pod rukou jedenáctiletého Briana Ruska, neváhal. Skoˇcil. Lid dole zaˇcal janˇcit, kdyˇz uvidˇel, jak nˇekdo padá z okna, a pak dav divák˚ u spatˇril i Briana. Ten se nahlédl do okna a straˇslivˇe zaˇrval. Pˇr´ımo pˇred zraky vˇsech lid´ı se zaˇcal mˇenit. V oknˇe hoˇr´ıc´ı budovy uˇz nestál obyˇcejn´ y kluk, ale zkrvavená pˇr´ıˇsera. Otevˇri tu schránku! Je v n´ı mé srdce. Chci zase ˇz´ıt! Celou budovou ˇslehaly plameny. Brian zaˇcal pomalu c´ıtit horko. Rychle odkryl obraz a vytáhl skˇr´ıˇ nku. Zaˇcal do n´ı buˇsit, ale kov nepovoloval. Nˇekdo si s t´ım dal velkou práci, aby byla schránka nedobytná. Dˇelej, Briane! ”Nemám dost s´ıly.” Dˇelej! ”Briane!” Brian uslyˇsel, jak ho nˇekdo volá. ”Briane, slyˇs´ıˇs? To jsem já, Paula.” Neposlouchej ji! ”Nedˇelej to. Nedˇelej to, nebo tˇe nebudu m´ıt ráda. Rychle uteˇc ze ˇskoly, nebo umˇreˇs!” Neposlouchej. Budeˇs nesmrtelný.

ˇ 2.6. SVET

111

Brianovo nitro bojovalo. Mozek, kter´ y byl ovlivnˇen hlasem, radil: Pokraˇcuj. Srdce radilo: Uteˇc z budovy. Uteˇc nebo zahyneˇs. Uteˇc, nebo ztrat´ıˇs Paulu. Uteˇc, uteˇc. Dˇelej, nebo bude pozdˇe! Brian váhal uˇz moc dlouho a budova ˇskoly se s obrovsk´ ym rachotem zhroutila a vˇsichni okolo mohli slyˇset, jak um´ırá i hlas. ´ o´ O´ o. Znovu se mi to nepodaˇrilo. Né! Trosky dohoˇr´ıvaly a zpoza deˇstˇe vykouklo jarn´ı slunce. * John Varley, jedenáctilet´ y kluk, ˇsel právˇe z knihovny dom˚ u a nesl si v taˇsce p˚ ujˇcené knihy. Jednou z nich byla i kniha vázaná v k˚ uˇzi, s dvˇema hady na obálce. Varleye hned ta kniha upoutala, a proto si ji p˚ ujˇcil. A uˇz se tˇeˇsil, aˇz si v n´ı zaˇcne doma ˇc´ıst.

2.6

Svˇ et jen se smˇej a já ti pov´ıdám ˇze brzy bude v´ıc hlupák˚ u neˇz obyˇcejn´ ych lid´ı a vˇsechno vˇedˇen´ı uˇz bude v rukách mocn´ ych a pak teprve zaˇcne pravá hra ti ˇreknou bˇeˇz a nemáˇs jinou moˇznost ti vládnou vˇsem a nenechaj´ı spánek a tomu vˇsemu napomáhá ten náˇs svˇet proˇc dˇelat dobro a znát zákony a k ˇcemu v dˇejinách kdy byly dˇejiny proˇc dˇelat pavˇedy které nás nebav´ı my na to. . . a pak vám pov´ıdám nastane hodina kdy lidi nebudou moct chodit do kina a slyˇset muziku a mluvit s cizinci budeme otroci tˇech chytr´ ych pán˚ u tˇech krut´ ych omyl˚ u a padl´ ych tyran˚ u to co my od huby to oni na stranu


112 jak párek havran˚ u krá krá

a ty sv´ ym chován´ım napomáháˇs budoucnosti dobˇre ti tak jak prav´ı klasik vˇse se jednou obrát´ı i tobˇe!

2.7

Vzpom´ın´ aˇ s? Vzpom´ınáˇs, bylo to pˇred dvˇema roky pod hvˇezdn´ ym nebem, pod krytem zimy l´ıbal jsem poprvé a zrovna tebe. Jak je to dávno! Ve st´ınu garáˇz´ı, ve skrytu duˇse schovan´ y pˇred láskou d˚ ukladnˇe. Staˇcilo prosvˇetlit m˚ uj tich´ y pokoj a je to dávno. Vzpom´ınám na tebe, na prvn´ı lásku, prvn´ı a zat´ım posledn´ı, kterou jsem potkal. Ted’ uˇz jsme od sebe daleko, vzpom´ınky vˇsak za to stoj´ı. Ale je to dávno.

2.8

Hledat l´ asku v kupce sena hledat lásku v kupce sena niˇcemu se nevyrovná a tak rád se s nima bav´ım nic na odiv nepostav´ım jsem tak sám mnoho lid´ı sovy mluv´ı o tom co láska znamená

2.9. SURREALISMUS? jsou to jen slova sliby nic cht´ıˇc koˇrist utrpen´ı tak uˇz na svˇetˇe dobro nen´ı jsi sám a sama a samo jsme tak sami a proti bolesti pomáhá jen televize reklamy na kter´ ych se uˇc´ıme chápat lásku jako flirt koˇrist povzbuzen´ı v ˇzivotˇe nikoho hledej milého aˇz spadne strom najdi bezmocnou d´ıvku a zaˇcni ji zuˇrivˇe l´ıbat tak lásku nenajdeˇs a nikdo ti neporad´ı jsi sám pravdu mˇeli jen beatles se sv´ ym help!

2.9

surrealismus? ´ echy ZKouˇs´ıM pSát Slova Utˇ o´Du na RadOst alias SLAst hleDej V kaPCe oleje káMo netˇreBA hrdin˚ u NA pohROmu hamlet slova hledá bez obojku pes kterej se pozná na dálnici nepotˇrebujeme devizi hledán´ı pod krkem náhody bezpartijn´ı kukuma obecná hledaje popela nezná moc dˇelat zázraky surrealismus potˇrebuje nové obzory bez krku a obojku v´ıtám dˇeln´ıky moˇre kteˇr´ı nemaj´ı potˇrebu hledat u ´tˇechu v nesmyslech

2.10

Dialogy na 1995

”Chceˇs kafe nebo nˇeco?” ”Ale jó. Málo slazen´ y, já moc sladk´ y nerada. Dobr´ y, toho cukru.”

113

114


”Hele, a máˇs nˇejakou známost? Jako kluka? Seˇs starˇs´ı neˇz já, proto se jako ptám. Jestli máˇs nˇejak´ y zkuˇsenosti.” ”Ne, Petˇre. Já eˇstˇe nikdy ˇzádn´ yho to. . . nemˇela. Ale chtˇela bych m´ıt hodnˇe dˇet´ı.” ”To já ne. Nechceˇs se mnou j´ıt do kina?” ”No. . . ” ”Tak ne, já se jenom tak ptal. Zapomeˇ n na to!” ”Ale já bych klidnˇe. . . mˇela uˇz asi j´ıt. Fakt, to kafe bylo moc dobr´ y, d´ık.” ”Tak ahoj, no.” ”Ahoj!” ”Tady vokolo je pˇekná pˇr´ıroda, co?” ”Je.” ”Tak abysme se dali do práce, co?” ”Dyˇz nˇe s tou kompozic´ı chceˇs pomoct.” ”To v´ıˇs, ˇze jo. Vo ˇcem p´ıˇseˇs?” ”Dáˇsenka. To je pˇekn´ y, nebo ne?” ”Jo. . . Nechceˇs si sednout ke mnˇe tady na ten paˇrez?” ”Ale. . . ha. No, nev. . . to asi ne. Ale na t´ y bundˇe moj´ı sedˇet m˚ uˇzeˇs, to mi nevad´ı, to se vypere.” ”Proˇc tam tak stoj´ı sama?” ˇ tˇe mám a tys s n´ı nic nechtˇel jako. . . ” ”Vona ˇzárl´ı. Ze ”Ale já chtˇel. Vono to prostˇe nedopadlo.” ”Tak teda budem jenom kamarádi.” ”Tak jo, no.” ”A nechtˇel bys k nám pˇrij´ıt na Silvestra?” ”Moˇzná, já dyˇstak zavolám.” ”Petˇre, pˇrijd’.” ”My potom po p˚ ulnoci odejdeme. . . ” ”No tati!” ”Já snad zavolám.” Chtˇel jsem Ti tentokrát zavolat, a dokonce bych i pˇriˇsel na Silvestra. Ale vono to prostˇe nedopadlo. V´ım, ˇze dˇelám chybu, ale kdo se má v Tobˇe vyznat? Promiˇ n.

ˇD ˇ PLATONICKY ZAMILOVANEHO ´ 2.11. ZPOVE

115

”Nechceˇs se mnou j´ıt na maturitn´ı ples?” ”No. . . ” ”Tak ne, já se jenom tak ptal. Zapomeˇ n na to.” ”Ale já bych klidnˇe. . . ”

2.11

Zpovˇ ed’ platonicky zamilovan´ eho

Dnes jsem ji potkal. Mˇela na sobˇe pˇeknou ˇsedou mikinu a hezky se na mˇe usmála, kdyˇz jsem stál za n´ı v ˇradˇe na obˇed. Nevˇedˇel jsem v tu chv´ıli, co ˇr´ıct, a tak jsem se jen usmál a dodal: ”Snad nebude prˇset!” Celou dobu jsem jen tak o pˇrestávkách chodil po budovˇe naˇs´ı ˇskoly a snaˇzil jsem se ji naj´ıt. Nikde nebyla. Chv´ıli jsem si myslel, ˇze se jej´ı vlasy objevily za dveˇrmi jedné ze tˇr´ıd, ale byl to klam. Tentokrát jsem s n´ı mluvil. Ráno jsem j´ı ˇrekl: ”Ahoj!” a ona mnˇe odpovˇedˇela. ˇ JSEM JÍ, JAK SE PRED ˇ ˇ ´ S JEDNÍM CTVRˇ VIDEL SKOLOU MUCHLA ˇ ´ ˇ ˇ ´ TAKEM, A TAK JSEM NA NI ZANEVREL. UZ S NI NECHCI NIC MÍT!

2.12

Rozpaky

nemám strach z katastrof ani nemoc mne nesouˇz´ı boj´ım se jen lid´ı samotn´ ych nechci ˇz´ıt v davu ani sám hledám d´ıvku která by mne chtˇela nekouˇr´ım nepiju nefetuju neˇrvu jen hroznˇe ˇzárl´ım to ale nepozná to já j´ı slibuju ˇze budu ˇza´rlit to nepozná problémem z˚ ustává naj´ıt tu d´ıvku nechci jen b´ yt ˇst’astn´ y ˇze mne nˇekdo miluje – to nen´ı láska nechci soucit, chudáˇcku, tebe nemá nikdo rád, vid’ prostˇe chci d´ıvku k sobˇe ale ted’ je tu ta emancipace


116

2.13

Zmˇ ena pl´ anu

Stoj´ım u vchodu do haly a pˇrem´ yˇsl´ım, co to dˇelám. Proˇc tu otravuju v pátek odpoledne a co se po mnˇe vlastnˇe chce. Pˇred chv´ıl´ı jeˇstˇe byla hodina a já mˇeˇril vlnovou délku laserového paprsku, ted’ jsem v tren´ yrkách a nev´ım, co dˇelám. Pˇred chv´ıl´ı jsem mˇel v plánu j´ıt dom˚ u, lehnout si a odpoˇc´ıvat po dlouhém pracovn´ım t´ ydnu. To padlo. Vˇse zaˇcalo na maturitn´ım plese, ale tuto kapitolu radˇeji vynechám, protoˇze jsem o tom urˇcitˇe psal, a taky to nen´ı to nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı, co chci napsat. Prostˇe se najednou zaˇcalo roznáˇset po ˇskole, ˇze chod´ım s holkou, se kterou jsem zaprvé v˚ ubec nic nemˇel, a kdyˇz uˇz – ti lidé ani netuˇsili, ˇze to bylo jen na tom maturitn´ım plese – to zadruhé. Pozornost kamarád˚ u je nˇekdy pˇr´ımo hrozivá. To uˇz nen´ı kamarádstv´ı, ale jenom obyˇcejn´ y cht´ıˇc namoˇcit tˇe do toho samého, co zrovna proˇz´ıvaj´ı oni. Mluv´ım o lásce – v mém vˇeku se ani o niˇcem jiném bavit nedá. A tak se stalo, ˇze holky ze tˇr´ıdy zaˇcaly b´ yt trochu otravné s t´ım, kdo to v˚ ubec ˇ Jarmila je. Rekl jsem jim, ˇze ˇza´dná Jarmila neexistuje, ˇc´ımˇz jsem patrnˇe jeˇstˇe v´ıc vzbudil jejich nedoˇckavost a vyzv´ıdaly jeˇstˇe d˚ ukladnˇeji. Nakonec vˇse dospˇelo do fáze, kdy jsem byl donucen dát si s Jarmilou rande pˇresnˇe na p˚ ul ˇsestou do kina, protoˇze v tu dobu tam vˇsechny budou. Spatˇril jsem ji na chodbˇe, ˇrekl j´ı o tom, a ona, ˇze pr´ y nemá ˇcas, protoˇze zrovna v tu dobu bude nˇekde v Rakousku, nebo tak nˇeco. Nab´ıdla mi volejbal v hale, a tak tu ted’ stoj´ım v trenkách a lelkuju. V´ım, ˇze ta holka, co chod´ı s Turkem, to je ta kamarádka Jarmily. V´ım, ˇze by tak mohl vzniknout docela zaj´ımav´ y kvartet: já, Jarmila, Turek a ta jeho. Jsou to podivné myˇslenky, ale do takového spojen´ı se mi jaksi nechce. Pˇritom netvrd´ım, ˇze Jarmila nen´ı pˇekná holka. Vkroˇcil jsem do haly jako do jámy lvové. Spatˇruje mˇe Turek a slovy Pˇrátelé m´ ych pˇrátel jsou i m´ ymi pˇráteli, se snaˇz´ı z´ıskat mou náklonnost. Budu si muset chv´ıli sednout, neˇz pochop´ım smysl tˇech slov. Potom hrajeme. Nejprve v ˇsesti – nakonec zb´ yvám já, on a ony dvˇe. Prohráváme v posledn´ım setu – a to aˇz na posledn´ı chv´ıli. Konec. Je ona opravdu to, co hledám? Neˇcekám od d´ıvky v´ıc? Chci bejt jako Turek? Pravdou vˇsak z˚ ustává, ˇze od d´ıvek, o kter´ ych v´ım, ˇze ony jsou ty pravé, se asi nikdy lásky nedoˇckám – viz KH. Nemám ˇstˇest´ı na starˇs´ı holku. A tak se nesmˇej, drˇz hubu a krok, a ˇzij. Vˇse se nakonec v dobré obrát´ı, stejnˇe jako v americk´ ych filmech. Jenˇze tam hrajou skvˇel´ı americk´ y herci, a tenhle ˇzivot si mus´ım proˇz´ıt

´ Í OKRESNÍHO U ´ RADU ˇ 2.14. OZNAMEN V POPALCÍCH

117

sám. Babo rad’. Poradit si s mlad´ ym ˇzivotem je nˇekdy dost tˇeˇzk´ y, hlavnˇe ˇze jin´ y nemaj problémy a staˇc´ı jim k ˇzit´ı volnost a diskotéky.

2.14

Ozn´ amen´ı okresn´ıho u ´ˇ radu v Popalc´ıch

Potloukat se po parku bez d´ıvky je v noˇcn´ıch hodinách zakázáno! Kdokoli bude pˇristiˇzen pˇri hanebném ˇcinu osamocen´ı ve stanovenou hodinu, bude muset zaplatit 200 Kˇc nebo bude povinen naj´ıt do pˇeti minut d´ıvku z pˇrilehl´ ych zdroj˚ u. Pˇri vyhledáván´ı d´ıvky má hledaj´ıc´ı moˇznost pouˇz´ıt pouze baterku a sv˚ uj instinkt. Svobodné d´ıvky se oceˇ nuj´ı nav´ıc takov´ ym zp˚ usobem, ˇze policista, kter´ y provád´ı zákrok na osamˇelém chodci, bude povinen zaplatit obˇema poˇra´dnou veˇceˇri ve velice drahé restauraci. Okresn´ı u ´ˇrad uˇz byl informován v tom smyslu, aby vybavil mˇestské stráˇzn´ıky patˇriˇcn´ ym obnosem financ´ı a stopkami, které policistovi pomohou ve správném odmˇeˇren´ı ˇcasu, potˇrebného k nalezen´ı protˇejˇsku. Pokud dotyˇcn´ y partnerku do stanovené doby nepˇrinese a dokonce se ani neobjev´ı zpátky na m´ıstˇe pˇristiˇzen´ı, bude policista postupovat podle platn´ ych zákon˚ u jako pˇri hledán´ı uprchlého zloˇcince, pˇriˇcemˇz nápomocn´ ym vod´ıtkem k dopaden´ı pachatele mu bude adresa dotyˇcného, kterou bˇehem pouˇcen´ı o hledán´ı partnerky opsal z identifikaˇcn´ı karty pˇristiˇzeného. Pokud se pˇristiˇzen´ y dostav´ı bez partnerky, bude na m´ıstˇe zatˇcen, pˇriˇcemˇz mu policista patˇriˇcn´ ymi metodami zabrán´ı v pohybu. Policista dobˇehne do vˇeznice, vybere podle pˇriloˇzen´ ych cen´ık˚ u tu nejvhodnˇejˇs´ı partnerku pro pˇristiˇzeného, vrát´ı se s n´ı na m´ısto ˇcinu a tuto d´ıvku pˇredá zatˇcenému. T´ımto je celá situace zvládnuta a nikdo nebude chodit v noˇcn´ıch hodinách osamocen. v´ yjimka 1: Pracovn´ık˚ um okresn´ıho u ´ˇradu, soudc˚ um a politik˚ um m˚ uˇze b´ yt na jejich podnˇet vydáno v´ıce partnerek. v´ yjimka 2: Bude-li zastavena ˇzena, o které se v zákonu nehovoˇr´ı, poté m´ısto partnera zastává policista, kter´ y je t´ımto uvolnˇen na den ze zamˇestnán´ı, aby si mohl uˇz´ıt. Okresn´ı u ´ˇrad v Popalc´ıch 22/2/1996


118

podepsán pplk. Major Kozyna, velitel komanda rychlého nasazen´ı mj. Ondruˇska Pavel gen. Ctibor Dolina, zástupce vˇezeˇ nské správy ing. Tom Karel, odborn´ık pro styky s veˇrejnost´ı

2.15

Maturitn´ı ples

Maturitn´ı ples je krásná vˇec. Problémem hlavnˇe pro mˇe z˚ ustává, ˇze aˇc chci naj´ıt nˇejakou obˇet’, rozumˇej d´ıvku sv´ ych sn˚ u, nemám zájem o d´ıvky, kter´ y mi vlezou do cesty, dá mnˇe je osud. Asi jsem tedy na tomto svém maturitn´ım plese udˇelal chybu, kterou bude tˇeˇzké vrátit zpátky, moˇzná chci nˇekdy v´ıc, neˇz m˚ uˇzu m´ıt, moˇzná stejnˇe nic neudˇelám a svˇet p˚ ujde dál. Po slavnostn´ım pˇredán´ı ˇserp tˇr´ıdn´ımi uˇciteli a po pˇredtanˇcen´ı, které jsem mˇel na svˇedom´ı i já, prob´ıhala u nás u stolu ˇzivá diskuze. O ˇcem jsme v té chv´ıli debatovali, to uˇz si opravdu nevzpom´ınám, protoˇze tˇech témat bylo tolik, ˇze si na nˇe ani nepamatuju. Ale právˇe v té chv´ıli pro mne pˇriˇsla d´ıvky ze 2.B, kterou jsem uˇz ze ˇskoly znal od vidˇen´ı. Byla pro mˇe známá t´ım, ˇze jej´ı nejlepˇs´ı kamarádkou byla holka, se kterou chod´ı Turek. Pozvala mˇe na tanec, tanˇcili jsme spolu, já se zapomnˇel pˇredstavit, ona taky. Potom mˇe vyruˇsil Máca, ˇze pr´ y si p˚ ujdeme s celou tˇr´ıdou pˇrip´ıt. Já se omluvil spolutaneˇcnici, ona ˇrekla, ˇze se za n´ı mám kdyˇz tak stavit, aˇz budeme hotovi. Po pˇr´ıpitku se mnˇe k n´ı nechtˇelo, nev´ım proˇc, asi jsem ˇcekal zájem od Krist´ yny, moˇzná od nˇekoho jiného, ale v ˇza´dném pˇr´ıpadˇe ne od té d´ıvky ze 2.B. Nyn´ı uˇz v´ım, ˇze se jmenuje Jarmila, stejnˇe jako ta p´ısniˇcka od Dobeˇse. Dalˇs´ı informac´ı byla ta, ˇze se se mnou uˇz dlouho chce seznámit a nev´ı jak. Neudˇelal jsem chybu? Proˇc tak divnˇe reaguji! Z˚ ustávám stále vˇern´ y teorii existencialismu, ˇze vˇse se prostˇe stalo a potom teprve o tom budu uvaˇzovat.

2.16

Hledaje

Hledaje ztraceného kˇreˇcka pouˇst´ı se do nory nepotˇrebuje u ´tˇechu davu

ˇ TY 2.17. KDO JE LEPSˇÍ NEZLI

119

utrhnˇete hlavu nepodaˇrenému skopci a hledejte nˇeco jiného. Potˇreba teplého objet´ı mezi ˇsedinami panelák˚ u bez repr´ızy nahˇr´ıvané lásky v mraz´ıc´ıch boxech osudu napˇet´ı na pr˚ uduˇsnic´ıch zalévá starobu nenadál´ ym kˇrikem. Potˇreba jiného hledán´ı neustává pod kapkami deˇstˇe ten se spouˇst´ı proudy lijav´ ych dn´ı za u ´svitu dˇejin Okolo Fr´ ydka teˇce pivn´ı mozol zapadávaje na kˇriˇzovatku zapomnˇen´ı Trhala. . . skákala. . . padala. . . nikdo j´ı nepomohl. . . tobˇe taky ne. . . proˇc nemá cenu na ˇza´dném valorizaˇcn´ım v´ ymˇeru tak se na to. . . proˇc dˇelat nav´ıc nejapné hodiny beze spˇechu konec stanice vystupovat padáme do nebe!

2.17

Kdo je lepˇ s´ı neˇ zli ty

Kdo je lepˇs´ı neˇzli ty kdopak zná v´ıc neˇzli ty vˇcera na tv´ y dveˇre klepal jsem - zas nic, kde jsi byl? Vzorce relativity Einstein neznal l´ıp neˇz ty kontrakce, dilatace, interference rychlost´ı! A v jejich st´ınu vid´ım pˇricházet tebe ve vˇeku tˇricet let Einstein, Jak vid´ım Turka: ”Doch´ az´ı u nˇej k dilataci ˇcasu. Tomuto doktorovi je pro nás tˇricet let, ale to se hluboce mýl´ıme. Jeho buˇ nky neustále kmitaj´ı tˇekavým pohybem, jehoˇz rychlost je zhruba rovna 80 % rychlosti svˇetla. Jeho vlastn´ı vˇek je tedy asi 18 let. Dnes tedy slav´ıme relativistické osmn´ actiny! V´ıt´ ame tˇe mezi dospˇeláky!” Newton, Einstein, Libor Turek, s p´ıl´ı a lahv´ı okurek novou teorii vbrzku vymysl´ıˇs, doktore.


120 Modern´ı vˇedci zblednou závist´ı, chyby v tvé teorii nezjist´ı, m´ısto v uˇcebnic´ıch je tvoje. . . Ty, ty, ty, ty, ty a tv˚ uj je svˇet!

2.18

Pˇ riletˇ eli mimozemˇ st’ani

”Rychle lidi, na louku za mˇesto dnes maj´ı pˇriletˇet mimozemˇst’ani!” Vˇsichni lidé se zaˇcali vydávat ke stanovenému m´ıstu. Nikdo sice nevˇedˇel podrobnosti, ale ty nejsou pˇri davové psychóze v˚ ubec d˚ uleˇzité. Na louˇcce uˇz se zaˇcalo shromaˇzd’ovat velké mnoˇzstv´ı lid´ı, davy bouˇrily a ˇcekaly na ten skvˇel´ y okamˇzik v dˇejinách lidstva. Ve 13 hodin se objevily prvn´ı známky nervozity. Co kdyˇz to celé byla jen taková nastraˇzená fáma, která má udˇelat z UFO vˇec naprosto vymyˇslenou? Ve 13,30 uˇz nikdo nedoufal, ˇze nˇejaké ohláˇsené UFO v˚ ubec pˇrilet´ı. Ve 13,35 se vˇsak zraky vˇsech obrátily smˇerem k nebes˚ um a vˇsichni spatˇrili to, na co ˇcekaly ty neutuchaj´ıc´ı davy. Obloha se roztrhla a svˇeteln´ y záblesk proˇc´ısl uˇz trochu deˇstivˇe vypadaj´ıc´ı mraky. Velk´ y pˇredmˇet kulovitého tvaru se objevil na severozápadˇe, obkrouˇzil pˇr´ıtomné a zase odletˇel. To byla prvn´ı opravdová událost ve mˇestˇe, která stála za povˇsimnut´ı m´ıstn´ıho pisálka, kter´ y zprávu dal do novin. Od té chv´ıle se ve mˇestˇe vyrojilo spousta agent˚ u FBI, CIA a NASA.

2.19

Fejeton do almanachu

Celé prázdniny jsem si ˇr´ıkal, ˇze je do 1. záˇr´ı dost daleko. Uklidˇ noval jsem se, protoˇze co m˚ uˇze b´ yt lepˇs´ıho neˇz radost z toho, ˇze ráno vstanu a budu si dˇelat co chci. Ale uˇz je tady – ten den. Ráno se probouz´ım, na bud´ıku 6,30 – pro pˇr´ıˇst´ıch deset mˇes´ıc˚ u m˚ uj ”obl´ıben´ y” ˇcas vstáván´ı – a venku tma. Liják. Minul´ y ˇskoln´ı rok byl zakonˇcen deˇstˇem, tak si to matka Pˇr´ıroda zopakovala i v prvn´ı den ˇskoly. Jako by nás chtˇelo poˇcas´ı pˇred ˇskolou varovat. Ne, ne; ˇskola je pˇrece pr´ıma, kdyˇz si vezmete, ˇze pˇrestávky maj´ı deset minut, coˇz na pˇresun z m´ıstnosti do m´ıstnosti urˇcitˇe staˇc´ı, ale ne na zahozen´ı ˇ chemie z hlavy a pˇr´ıpravu na u ´plnˇe jin´ y pˇredmˇet. Skola je super, kdyˇz jdete o p˚ ul druhé na obˇed a vid´ıte frontu, která se pomalu táhne malou chodbou

2.20. ZLO

121

j´ıdelny. Co m˚ uˇze b´ yt lepˇs´ıho neˇz ˇskola, ˇreknete si, kdyˇz doma sednete ke stolu a nazpamˇet’ se uˇc´ıte fakta; vˇzdyt’ i matematik mus´ı vˇedˇet, ˇze Walt Whitman se narodil roku 1819 v New Yorku. Kdyˇz to nev´ıˇs, sedni si a poˇckej na profesora, kter´ y ti zároveˇ n se ˇspatnou známkou dá i varován´ı: ”Co z tebe jednou bude?” Nev´ım, zda a jak zmˇenit v´ yuku na gymnáziu, mysl´ım si vˇsak, ˇze hodnˇe záleˇz´ı na uˇcitelovi, má-li zájem na zlepˇsen´ı v´ yuky. Je tu i zodpovˇednost na studentovi, ale ten toho moc nedokáˇze, kdyˇz dostane na obl´ıben´ y pˇredmˇet profesora, kter´ y uˇc´ı svou tˇreba patnáct let starou metodou. Celé prázdniny jsem si ˇr´ıkal, ˇze 1. záˇr´ı by pˇrece uˇz nemˇelo prˇset, ale ono lilo. Lilo jako z konve.

2.20

Zlo

Zlo je jedna z mála vˇec´ı, která nás sleduje na kaˇzdém kroku. Staˇc´ı, abyste se zrovna v tuto chv´ıli otoˇcili, a uˇz ho m˚ uˇzete vidˇet. Zlo, které vám d´ ychá na paty. Zlo, které vyzaˇruje z lid´ı, zv´ıˇrat, ba i budov. Zlo je totiˇz vˇeˇcné. Kaˇzd´ y si ho pˇredstavuje jinak. Lidé vˇeˇr´ıc´ı na pohádky v nˇem vid´ı obludu v podobˇe draka, kter´ y si chce slupnout na ubohé princeznˇe. Ten, kter´ y je vychován kasovn´ımi trháky televizn´ıch spoleˇcnost´ı, nejsp´ıˇse uvid´ı gottzilu nebo up´ıra, pˇr´ıpadnˇe nˇekolikanásobného vraha. To ale nen´ı zlo v pravém slova smyslu. Moˇzná vás trochu vydˇes´ı, kdyˇz ˇreknu, ˇze nˇekolikanásobn´ y vrah nen´ı zlo v pravém slova smyslu, ale já se vás budu snaˇzit pˇresvˇedˇcit, ˇze mám pravdu. Pokládám vrahy, násiln´ıky a psychopaty za extrém zla. Je to jak´ ysi odpad, kter´ y uˇz nevydrˇzel v hrn´ıˇcku s nápisem zlo. Takov´ı lidé uˇz totiˇz nejsou zl´ı, ale vyˇsinut´ı. Proti takovému jednán´ı se sice nem˚ uˇzeme bránit, proto se ho boj´ıme, a t´ım ho pokládáme za zlo, ale to nen´ı ten prav´ y pohled na vˇec. Zlo v pravém slova smyslu totiˇz v˚ ubec nen´ı straˇsidelné, i kdyˇz po sobˇe zanechává spoustu zniˇcen´ ych rodin, nemocn´ ych lid´ı a mrtv´ ych. Já mluv´ım o zlu neviditelném, o takovém zlu, které se jeˇstˇe v˚ ubec neprojevilo, o zlu dlouhodobém. Takové zlo kyp´ı v kaˇzdém z nás, jen si ho nˇekteˇr´ı nepˇripouˇst´ı. Nˇekdy ho jmenujeme reces´ı, jindy ˇskodolibou radost´ı, nˇekdy u ´letem. Pro nˇekoho jde o vtip ˇci efektn´ı nápad. Prav´ ym pojmenován´ım pro takové vˇeci je vˇsak zlo. Zlo v tom nejhorˇs´ım stádiu, nebot’ nejvˇetˇs´ı nebezpeˇc´ı pro jednoho ˇclovˇeka je právˇe jen v nˇem. Kaˇzdá osoba má v sobˇe vlastn´ı zlo, které kdyˇz spust´ı, vyrovná a pˇrekoná veˇskeré zlo do té doby dané osobˇe pˇredvedené.


122 Chraˇ nme se proto pˇred sebou sam´ ymi.

2.21

Maturitn´ı projev

Váˇzen´ı profesoˇri, mil´ı rodiˇcové, absolventi, pˇra´telé, jsme sice veselá tˇr´ıda a jeˇstˇe dnes se oslavovalo, ale ted’ smutnˇe. Vytáhnˇete si kapesn´ıˇcky. Dávno, dávno jiˇz tomu, kdy jsme vˇsichni stáli na jedné chodbˇe a jeden z profesor˚ u nás pˇresvˇedˇcoval, ˇze matematicko-fyzikáln´ı tˇr´ıda je to nejlepˇs´ı, co si m˚ uˇzeme pˇra´t. Moc jsme tomu tenkrát nevˇeˇrili, ale dnes v´ıme, ˇze mˇel pravdu. . . Vzpomeˇ nme Slávkovu nepˇr´ıtomnost, Lukáˇs˚ uv sm´ıch nebo Martinovo neustálé vyruˇsován´ı – zpoˇca´tku se nám to zdálo zvláˇstn´ı. A vid´ıte, zvykli jsme si. Za ty ˇctyˇri roky jsme proˇzili mnoho krásn´ ych chvil – kaˇzdému se vybav´ı lyˇzaˇrsk´ y v´ ycvik nebo sportovn´ı kurz. Ale ˇzivot pˇrináˇs´ı i ty horˇs´ı chv´ıle. . . A jednou z nich je i toto rozlouˇcen´ı. V ˇcasech dobr´ ych i zl´ ych pˇri nás vˇzdy stál Petr Bud’a´rek – náˇs tˇr´ıdn´ı profesor. Jsme mu vdˇeˇcni za jeho otcovsk´ y pˇr´ıstup. Hlavnˇe d´ıky nˇemu jsme propluli vˇsemi u ´skal´ımi, která na nás nastraˇzilo studium na naˇsem gymnáziu, bez pot´ıˇz´ı. A nemˇel to s námi vˇzdy lehké. Pˇr´ımo nadlidsk´ ym v´ ykonem bylo polidˇstˇen´ı nˇekter´ ych jedinc˚ u – ale i to se mu podaˇrilo. A jistˇe jsou mu za to zavázáni. Lepˇs´ıho tˇr´ıdn´ıho jsme si nemohli pˇra´t – dˇekujeme! Dále nesm´ıme zapomenout na cel´ y uˇcitelsk´ y sbor. Pˇri naˇsem ˇctyˇrletém studiu jsme se setkali s mnoha profesory – nen´ı ˇcas je zde vˇsechny vyjmenovat. Opravdu jim vˇsem z celého srdce dˇekujeme. Velk´ y d´ık náleˇz´ı i naˇsim rodiˇc˚ um. Bez jejich moráln´ı a finanˇcn´ı podpory bychom se urˇcitˇe neobeˇsli. Kdo jin´ y by nám zabalil svaˇciny lépe neˇz naˇse maminky, kdo jin´ y by nám ukázal pevnou rukou smˇer naˇseho budouc´ıho v´ yvoje neˇz naˇsi otcové. Vám, rodiˇcové, patˇr´ı náˇs vdˇek a láska. Urˇcitˇe to s námi nebylo lehké. Vˇeˇr´ıme, ˇze jsme vám alespoˇ n sv´ ymi v´ ysledky u maturitn´ı zkouˇsky udˇelali velkou radost. Budeme se snaˇzit vás potˇeˇsit i na vysoké ˇskole. Pˇresto, ˇze se po prázdninách rozjedeme kaˇzd´ y jinam, budeme se jistˇe rádi vracet dom˚ u a urˇcitˇe budeme vzpom´ınat na ty chv´ıle, které jsme spolu jako tˇr´ıda proˇzili. Vˇzdyt’ se rozpadá jen naˇse tˇr´ıda, ale ne naˇse pˇrátelstv´ı – to je vˇeˇcné!

Kapitola 3 Uˇ z to jde :-) 3.1

Vyrobila jste mi ˇ spatn´ e d´ıtˇ e, sleˇ cno

ˇ Váˇzená redakce ˇcasopisu Zena a Vesm´ır, uˇz dlouho otiskujete zaj´ımavé pˇr´ıbˇehy ˇctenáˇrek vaˇseho ˇcasopisu a ˇreˇs´ıte jejich problémy. I kdyˇz jsem nikdy nikam nepsala, uˇz jsem se rozhodla a sv˚ uj pˇr´ıbˇeh pos´ılám. Byla bych ráda, kdybyste ho otiskli, protoˇze si mysl´ım, ˇze je mnoho dalˇs´ıch rodin, které maj´ı stejn´ y problém. Je mi nyn´ı ˇctyˇricet sedm let, mému manˇzelovi Liborovi je dvaapadesát. Asi pˇred sedmi roky jsem se rozhodla, ˇze chci d´ıtˇe. Nemohla jsem ho fyzicky m´ıt; je to poz˚ ustatek z doby, kdy mˇe znásilnil otec. Manˇzel mi d´ıtˇe rozmlouval, ˇze jsem stará a ˇze jeho v´ ychovu nezvládnu. Radil, ˇze kdyˇz uˇz tedy d´ıtˇe chci, at’ si nˇejaké adoptuji, ale rozum´ıte, chtˇela jsem m´ıt pocit, ˇze to d´ıtˇe jsem stvoˇrila já. Nakonec jsem objevila ˇreˇsen´ı. V novinách otiskli inzerát, upozorˇ nuj´ıc´ı na novou moˇznost naklonován´ı potomka. Tenkrát to byla u ´plná novinka, ne jako dnes, a nab´ıdka se t´ ykala jen prvn´ıch dvaceti rodin, které sloˇz´ı zálohu padesát tis´ıc dolar˚ u. Byl to nov´ y vˇedeck´ y smˇer. A doufám, ˇze je dnes rozvinutˇejˇs´ı neˇz pˇred lety. Moc jsem nerozumˇela, v ˇcem je to nové, kdyˇz se podaˇrilo naklonovat snad u ´plnˇe vˇsechno – plodiny co j´ıme, hospodáˇrská zv´ıˇrata, i náˇs Azor, cviˇcen´ y vlˇcák, je klonovan´ y. A je u ´plnˇe v poˇra´dku, ˇr´ıkala jsem si. A tak jsem sloˇzila zálohu a byla jsem sedmnáctá! ˇ ıkal, ˇze je to celé Kdyˇz jsem to ˇrekla manˇzelovi, zaˇcali jsme se hádat. R´ hrozivé a ˇze jsem se totálnˇe pomátla. No, on uˇz byl proti Azorovi, protestoval

124

ˇ TO JDE :-) KAPITOLA 3. UZ

i proti novému autu, co jezd´ı samo po silnici. Nebo proti tˇem jahodám, jak jsou obrovské jako melouny, jen trochu ztratily barvu a jsou tak b´ılé. Ale dobré snad jsou, ne? Pohovor s doktorkou H´ yblovou, to byla krása. (Snad nevad´ı, ˇze tu jmenuju nˇekteré lidi, snad jim zmˇen´ıte jméno nebo tak nˇeco.) Vˇenovala se mi celou p˚ ulhodinu, ˇr´ıkala cosi o tom experimentu, proˇc chci d´ıtˇe. . . Doma jsem pak vyplnila dotazn´ık, podepsala se (i za manˇzela - ale to nemus´ıte otiskovat) a souhlasila jsem s odebrán´ım nˇejak´ ych vzork˚ u ˇci co. Sleˇcna H´ yblová mi ˇrekla, ˇze to bude kopie moj´ı osoby, jako ˇze já budu m´ıt sama sebe. To byla zpráva! Já nemohla m´ıt dˇeti v˚ ubec, a ted’ budu m´ıt sama sebe! Komu by to vadilo, pros´ım vás. Tenkrát jsem byla uneˇsená a ˇst’astná. Dnes jsem naˇstvaná a c´ıt´ım se podvedená. Kdyˇz jsem drˇzela Klárku po dev´ıti mˇes´ıc´ıch práce nˇejak´ ych vˇedc˚ u v laboratoˇri, kdyˇz jsem se na ni d´ıvala. . . Byla hodná, neplakala. V noci se nebudila a ráno uˇz mˇela otevˇrená svá oˇcka. Hodné d´ıtˇe, ˇrekli byste. Je pravda, ˇze nˇekdy onemocnˇela, ale sleˇcna H´ yblová vˇzdy pˇredepsala nˇejaké práˇsky, tˇreba na ang´ınu, a vˇse bylo v poˇra´dku. Tˇech ˇsest let uteklo jako voda a já si ani neuvˇedomovala, ˇze Klárka nen´ı obyˇcejná. Nezlobila, cel´ y den se tˇreba vydrˇzela d´ıvat ven z okna. Je pravda, ˇ em Mostˇe, ale cel´ ˇze máme krásn´ y v´ yhled z okna na to nové letiˇstˇe na Cern´ y den? D´ıvala se na televizi, sem tam prohodila: ”Co bude dnes k veˇceˇri?” nebo ”Mám tˇe ráda, maminko” a to bylo vˇsechno. Nˇekdy jsem si ˇr´ıkala, ˇze je ta holka snad u ´plnˇe bez duˇse. Kdyˇz jsem se na to byla ptát doktorky H´ yblové, jen mi ˇrekla, ˇze mám b´ yt ráda, ˇze mám d´ıtˇe, ale tváˇrila se ustaranˇe. Nic hrozného se vˇsak nedˇelo proti tomu, co se stalo pˇred ˇctrnácti dny. Klárka zaˇcala m´ıt noˇcn´ı m˚ ury, vidˇela ze span´ı straˇsidla. Krvácela z nosu, na nˇekter´ ych m´ıstech se zaˇcaly objevovat velké otoky. Kontaktovala jsem se s pan´ı Kamenskou, která si nechala naklonovat chlapce. Já v´ım, ˇze jsou u ´daje o lidech v projektu tajné, ale mnˇe se to podaˇrilo. Prostˇe jsem sehnala adresu pan´ı Kamenské a jela jsem za n´ı. Byla ráda, ˇze mˇe vid´ı. Kdyˇz jsem j´ı sdˇelila d˚ uvod své návˇstˇevy, zhroutila se. Jej´ı chlapeˇcek leˇzel v pokoj´ıˇcku a vypadal jako mrtvola. Sleˇcna H´ yblová j´ı pr´ y ˇrekla, ˇze se experiment nezdaˇril a ˇze je j´ı to l´ıto. Pan´ı Kamenská nechala synka odvézt na pozorován´ı, totéˇz jsem udˇelala já se svou holˇciˇckou. Pˇredevˇc´ırem mi doktorka sdˇelila, ˇze je konec. Hroznˇe jsem se s n´ı pohádala a chtˇela vˇedˇet, jak jsou na tom ostatn´ı. Neodpovˇedˇela mi. Chtˇela jsem nové

ˇ 3.2. PRIJDE?

125

d´ıtˇe. H´ yblová ˇrekla, ˇze nyn´ı zat´ım dalˇs´ı pokusy neplánuj´ı. Nechápu, kdyˇz to ˇslo u koz, ps˚ u, koˇcek, proˇc by neˇslo klonovat ˇclovˇeka? Nepodvedla mˇe sleˇcna H´ yblová? Jak jsou na tom ostatn´ı dˇeti, tˇech zbyl´ ych osmnáct, a proˇc se o tom nep´ıˇse v novinách? Vˇcera jsem objevila v novinách u ´plnˇe stejnou upoutávku jako pˇred lety: Nechcete si naklonovat potomka? Stoj´ı za t´ım opˇet sleˇcna H´ yblová. To uˇz se zlepˇsilo klonován´ı nebo je to jen dalˇs´ı podvod na dvacet lid´ı? Kdyˇz uˇz mi nevrát´ı Klárku, vrát´ı mi tˇech padesát tis´ıc? Váˇs ˇcasopis ˇctu ráda, Olga Krátká PS: Neˇr´ıkejte nic manˇzelovi, on nic nechápe.

3.2

Pˇ rijde?

”Urˇcitˇe pˇrijdu.” ”V devˇet?” ”Nevim, tˇreba. Ale fakt nevim pˇresnˇe, kdy pˇrijdu.” Zavˇrely se dveˇre metra. Jeˇstˇe j´ı staˇcil zamávat, pak se rozjela. Chv´ıli z˚ ustal stát a d´ıval se za mizej´ıc´ımi svˇetly vlaku. Snad pˇrijde, pomyslel si. Otoˇcil se smˇerem k v´ ychodu. Jezd´ıc´ı schody byly prázdné. Nechal se vyvézt aˇz na povrch, do chladného veˇcera mˇesta. Ale co kdyˇz nepˇrijde? Z pˇrem´ yˇslen´ı ho vyvedla cinkaj´ıc´ı tramvaj. Jeˇstˇe uslyˇsel ˇridiˇce, jak nadává: ”Si dej bacha, kdy vlezeˇs do cesty, vole!” Nevyvedlo ho to z m´ıry. Pomal´ ymi kroky se vydal do svého bytu. Obˇcas se pod´ıval na nebe. Hvˇezdy nesv´ıtily, lampy ulice byly silnˇejˇs´ı. Uˇz to bylo hodnˇe dávno, co vidˇel Velk´ y v˚ uz. Kdy jen to bylo? Aha, na tom letn´ım táboˇre, jak. . . ˇ ”Pˇriloˇz jeˇstˇe, zaˇc´ıná b´ yt zima.” To ˇrekl Caba, hlavn´ı vedouc´ı. Poloˇzil do uhl´ık˚ u trochu vˇetviˇcek, na to hodil poleno. Oba dva se poloˇzili do trávy a koukali na nebe. ”Támhle spadla hvˇezda,” ˇ ˇrekl Caba. ”Urˇcitˇe ne, vˇzdyt’ jsem ji nevidˇel.” Chv´ıli mlˇceli. ”Spadla, a támhle zase. Hele, pojd’ se vsadit.” ”A o co?” ”Tˇreba o tatranku, to je fuk. Já ˇr´ıkám, ˇze do pˇeti minut spadne dalˇs´ı.”

126


”Tak to se klidnˇe vsad´ım, ˇze nespadne.” ”Plat´ı.” Mlˇceli a d´ıvali se na nebe. Jediné, co je ruˇsilo, byl oheˇ n. Ale d´ıky ohni nebyla taková zima. ”Támhle.” ˇ ”Támhle co?” zeptal se Caba. ”To uˇz jsem vyhrál?” ”Ale ne, támhle je Velk´ y v˚ uz. Jede si takhle po obloze, a vˇzdycky se podle nˇej dá ukázat sever. Ani se nepamatuju, kdy jsem ho vidˇel tak dobˇre jako dnes.” ˇ eˇce, nerozptyluj. Jestli pˇred chvilkou spadla hvˇezdy a my jsme ji ”Clovˇ nevidˇeli, tak jsem stejnˇe vyhrál.” Velk´ y v˚ uz. . . Pˇrijde? A proˇc mám v˚ ubec takové pochybnosti? Kdyˇz tvrdila, ˇze pˇrijde, vypadala jako pravdomluvn´ y knˇez. Cel´ ym sv´ ym chován´ım dávala najevo, ˇze o to stoj´ı. Urˇcitˇe pˇrijde. Tu láhev ˇcerveného nemám zbyteˇcnˇe. Ale co kdyˇz nepˇrijde? Jako tenkrát. . . Tenkrát se domlouval s Hedvikou. Ona nemˇela co dˇelat, on taky ne, tak se domluvili, ˇze se sejdou pˇred vchodem do zoo. Kdyˇz maj´ı ˇcas, tak ˇze si udˇelaj´ı pˇekné odpoledne a popov´ıdaj´ı si o minulosti. Kdyˇz ˇrekla, ˇze se sejdou ve dvˇe, ˇrekl ano. Celé to bylo vlastnˇe jej´ı nápad. ˇ Cekal na ni dvˇe hodiny, protoˇze si nebyl jist´ y, na kdy se domluvili. Nepˇriˇsla. Tenkrát taky nebyl vidˇet Velk´ y v˚ uz, byl jeˇstˇe den. . . Veˇsel do domu, rozsv´ıtil svˇetlo, pˇrivolal si v´ ytah a nastoupil. Chv´ıle, kdy se nic nedˇeje, kdy ˇclovˇek mus´ı ˇcekat, to jsou ty nejhorˇs´ı chv´ıle na svˇetˇe. ˇ ek zaˇcne pˇrem´ Clovˇ yˇslet – pˇrijde? Aˇz budu doma, mohl bych si pˇreˇc´ıst kus nˇejaké knihy. Pˇrijdu na jiné myˇslenky. Veˇsel do svého bytu. Prázdn´ y, t´ım pádem pochmurn´ y prostor bez ˇzivota. Jedin´ ym ˇziv´ ym tvorem byl jeho st´ın. A nˇekdy mˇel st´ıny dva. St´ın nemluvil, neodporoval, pohyboval se s n´ım. Mohl si s n´ım hrát, pohybovat s n´ım tam, kam sám chtˇel, mohl ho kdykoli oˇzivit a nechat zmizet. Ale zmizen´ı nedˇelal tak ˇcasto. To se potom cel´ y pokoj zahalil tmou. A on tmu nemˇel rád. Pˇrijde? ˇ ˇ Cekal chv´ıli, usazen do kˇresla v ob´ yvac´ım pokoji. Cekal minutu, hodinu, dvˇe. . . Kdyˇz bylo tˇriˇctvrtˇe na deset, pˇrestal si hrát se sv´ ym st´ınem a pomalu se zaposlouchal do ticha. Zhasnul svˇetlo, do pokoje pˇriˇsla tma. Ne u ´plná. Slabé paprsky svˇetla se proplétaly pˇres okno z venku. Zmizel st´ın, zmizel jsem i já. Nejsem tu. Neˇcekám. Jak bych mohl ˇcekat. Vˇzdyt’ mˇe bylo uˇz v tom metru jasné, ˇze jde o pouh´ y vtip, vycpávkovou frázi, aby ˇreˇc nestála. Já si v ˇza´dném pˇr´ıpadˇe nedˇelal iluze. . .

ˇ ´ 3.3. JENOM NEKOLIK HRUBYCH CHYB

127

Zase svˇetlo rozsv´ıtil. Urˇcitˇe si se mnou nehrála. Mluvila pravdu, chtˇela pˇrij´ıt, ale nˇeco j´ı do toho vlezlo. Nebo zapomnˇela. Ne, nezapomnˇela, na mˇe by pˇrece nezapomnˇela. Zhasl. Svˇetlo ho zklamalo. A tma taky. Rozmáchl se a lampu shodil. Uslyˇsel cinkot rozb´ıjej´ıc´ıho se skla. Pˇreˇsel k oknu, Velk´ y v˚ uz vidˇet nebylo. Rozhodl se zavolat. ”Ahoj, proˇc jsi nepˇriˇsla?” ”Co? No jo vlastnˇe. Ale já chtˇela pˇrij´ıt. Jen jsem na to zapomnˇela. Proˇc jsi nezavolal dˇr´ıv? To bych jeˇstˇe stihla!” Zavˇesil. Nemˇel volat. Pˇredt´ım mohl alespoˇ n doufat, ˇze je pro nˇekoho d˚ uleˇzit´ y. Tu noc se mu zdálo o Velkém voze.

3.3

Jenom nˇ ekolik hrub´ ych chyb

Stáli na tom m´ıstˇe uˇz hodnou chv´ıli. D´ıvali se kolem sebe, nejprve na kolem vedouc´ı stezku mezi poli, která je tˇesnˇe m´ıjela. Vedla od kraje lesa obil´ım aˇz do v n´ıˇzinˇe postaveného mˇesteˇcka. Na to se d´ıvali nejˇcastˇeji. Stˇredem barevn´ ych stˇrech dom˚ u, nˇekolika vˇeˇziˇcek a zelen´ ych zahrad a park˚ u tekla ˇr´ıˇcka. Z takové dálky nemohli slyˇset jej´ı ˇsumˇen´ı, ale jejich smysly si ten kolot nenechaly uj´ıt, a tak ho, aˇc smyˇslen´ y, pˇrij´ımali jako skuteˇcn´ y. Za mˇestem, v obrovské dálce na obzoru, se tyˇcily hory. A oni dva uprostˇred pol´ı, stáli a mlˇceli. Ze severu pˇriletˇel v´ıtr. Poˇcechral jiˇz vzrostl´ y oves a dal tak najevo svou s´ılu. Ten skuteˇcn´ y zvuk sklánˇej´ıc´ıho se obil´ı vyruˇsil ty dva z ticha. ”Nen´ı to tady nádherné?” ˇrekl ten menˇs´ı. ”Mysl´ıte?” ”Vám to tak nepˇrijde?” ”Ne, nepˇrijde. Ten v´ yhled moˇzná svád´ı k tomu, abyste byl nadˇsen´ y. Ale to je povrchn´ı. Kdyˇz tu budete dlouho, zjist´ıte, ˇze ˇzivot tady nen´ı nádhern´ y.” ”No dobrá,” zakabonil se menˇs´ı, ”ale vy mluv´ıte o nˇeˇcem jiném neˇz já. Ten v´ yhled pˇreci je krásn´ y. To mˇesteˇcko se zalévá ve slunci. Copak nevid´ıte, jak se lesknou vˇeˇziˇcky kostel˚ u, jak se svˇetlo odráˇz´ı od okap˚ u dom˚ u?” ”Asi mám star´ y zrak. Nevid´ım. Byl bych rád, kdybyste mlˇcel. Je pˇredem ˇ jasné, ˇze se neshodneme. Zivot je prostˇe o kaˇzdodenn´ı dˇrinˇe, a ti lidé dole ve mˇestˇe se nemaj´ı dobˇre. To je vˇse, co jsem mohl ˇr´ıct.”

128


Menˇs´ı chtˇel jeˇstˇe nˇeco dodat, ale nakonec si to rozmyslel. Slunce zapadlo. Celou krajinu nejprve zaplavilo ˇcervené svˇetlo, potom vstoupilo ˇsero a nakonec se kraj ponoˇril do tmy. ”Nemohli bychom si pˇreci jen pohovoˇrit?” Vˇetˇs´ı neodpov´ıdal. ”Já vám nebudu brát váˇs názor, jen bych ho rád slyˇsel.” Vˇetˇs´ı se nadechnul: ”V´ıte, vid´ım to jiˇz dlouho. Lidé ˇzij´ı, cel´ y ˇzivot se pacht´ı, snaˇz´ı se z´ıskat kus ˇcehokoli. Nˇekdo hromad´ı pen´ıze, jin´ y sb´ırá vzácné hodiny. Jsou lidé, kteˇr´ı si dˇelaj´ı ˇcárky za kaˇzdé sexuáln´ı dobrodruˇzstv´ı. A má to cenu? Ne, nemá. Moˇzná z´ıskaj´ı svá malá v´ıtˇezstv´ı, ale prohran´ ych bitev je vˇzdy v´ıce. ˇ ek se Postupem ˇcasu zjist´ıte, ˇze nemá cenu bojovat za kaˇzdou cenu. Clovˇ pˇrizp˚ usob´ı okol´ı a dˇelá jen to, co je nutné. Má to své jisté. A pokud ho nemá, je neˇst’astn´ y uˇz z toho. A proˇc tedy ˇz´ıt?” ”To jste takov´ y pesimista?” ”Ne, ale v posledn´ı dobˇe sem na to m´ısto chod´ı spousta lid´ı a naˇr´ıká. Vy jste to neslyˇsel, byl jste jeˇstˇe pˇr´ıliˇs mlad´ y. Na to, ˇze se koneˇcnˇe rozmluv´ıte, ˇcekám dlouhou dobu. A tak vám m˚ uˇzu ˇr´ıct pouze jedno: jen nˇejak´ y ˇclovˇek neˇsika mohl zasadit na tomto m´ıstˇe na tomto m´ıstˇe buky jako jsme my. Proˇc sem nedali vrbu?” ”Vy nev´ıte, jak lidem pomoci?” ”Ne, nev´ım. A jsem uˇz star´ y a unaven´ y na to, abych si s t´ım lámal hlavu. Koˇreny jsou proˇzrané, moje k˚ ura vysychá. Uˇz jen ˇcekám, aˇz pˇrijde lesák a poraz´ı mˇe. A jsem zvˇedav´ y, jak si tu sám porad´ıte.” Mlad´ y buk chv´ıli pˇrem´ yˇslel a ˇrekl: ”Já v´ım co. My lidem m˚ uˇzeme pomoct. ˇ My stromy totiˇz um´ıme lidem dˇelat radost. Zijeme déle neˇz oni. A cel´ y ˇzivot je prováz´ıme. Nˇekdo vás tu zasadil, nebo vás poprvé objevil jako mal´ y v´ yhonek, a ˇrekl si, ˇze zrovna vy budete jeho strom. Pozoroval vás jak s´ıl´ıte, s velkou obavou kontroloval po hroziv´ ych vichˇric´ıch, jestli jeˇstˇe stoj´ıte. A ˇr´ıkal si, ˇze ˇ ıkal si, ˇze na tomhle svˇetˇe z˚ ten strom tu bude aˇz on sám nebude. R´ ustane nˇeco, co vytvoˇril. Proto jsem tak rád, kdyˇz vid´ım mˇesteˇcko. To mˇesteˇcko nˇekdo vytvoˇril. Kaˇzd´ y ˇclovˇek, kter´ y ho stavˇel, si zaslouˇz´ı m˚ uj obdiv. Kdybych k lidem mohl mluvit, tak jim ˇreknu právˇe tohle.” ”Snad vám ten optimizmus vydrˇz´ı.” ˇ A oba se opˇet ponoˇrily do ticha. Rekly si, co chtˇely, a od té doby to byly opˇet dva mlˇcenlivé buky. Velk´ y a mal´ y.

ˇR ˇ ÍTE? 3.4. VE

3.4

129

Vˇ eˇ r´ıte?

ˇ jsem, zemˇrel jsem, ˇziju a zase umˇru, a tak Vˇeˇrte mi, já mluv´ım pravdu. Zil to p˚ ujde stále dál. Vˇzdy nám budou po smrti vyjmuty vzpom´ınky, a kdyˇz zemˇreme v onom mrtvém svˇetˇe, vrát´ıme se do dalˇs´ıho ˇzivota. Mnˇe jednou zapomnˇeli vzpom´ınky odejmout a takhle to dopadlo. Vˇeˇrte mi. Ano, jednou i pro mˇe nastal ten den, kdy se lidské byt´ı pro kaˇzdého uzavˇre. Jako spousta jin´ ych pˇrede mnou, i já jsem pochopil, ˇze smrt´ı nic nekonˇc´ı. Byl to podivn´ y pocit, kdyˇz jsem odplouval ze svého pozemského tˇela a pˇrestával c´ıtit bolest. Mé tˇelo bylo najednou pr˚ usvitné jako pap´ır a pohyb mi nedˇelal ˇza´dné pot´ıˇze. Mé p˚ uvodn´ı tˇelo se jeˇstˇe chv´ıli zm´ıtalo v kˇreˇc´ıch, aˇz nakonec pˇrestalo ˇz´ıt. Vidˇel jsem, jak pˇricház´ı má matka a ˇs´ıl´ı neˇstˇest´ım, má ˇzena si rvala vlasy a má jediná dcera omdlela. Chtˇel jsem jim dát nˇejaké znamen´ı, ˇze ˇziju, ale nemohl jsem. Neviditelné nohy mˇe odnáˇsely pryˇc. Cel´ y prostor okolo mˇe ztemnˇel a já se ocitl v dlouhém tunelu. Nˇekde daleko pˇrede mnou sv´ıtilo malé svˇetlo a já se bál. Temné stˇeny podivného tunelu se sv´ıraly a p˚ usobily straˇsidelnˇe. Na konci chodby jsem byl zase zaslepen b´ıl´ ym svˇetlem, které se rozlévalo po celém okol´ı. Jen matnˇe jsem zpozoroval obrysy postavy, která se ke mnˇe bl´ıˇzila. Pˇristoupila ke mnˇe a já se j´ı pod´ıval do tváˇre. Byl to m˚ uj otec, kter´ y zemˇrel, kdyˇz mi bylo pˇet let. V´ıce neˇz to, ˇze je ˇziv´ y, mˇe pˇrekvapilo, ˇze má mrtvolnˇe bled´ y obliˇcej a ˇze kdyˇz ke mnˇe promlouval podivn´ ym hlasem, jeho u ´sta z˚ ustávala nehybná. ˇ jsem za n´ım. Byl obleˇcen do podivného tlustého hávu ˇcerné barvy, Sel ˇ jsme dlouho a já, aˇc jsem nec´ıtil své kter´ y mimo obliˇceje halil vˇse ostatn´ı. Sli nohy, jsem pomoc´ı nich ˇsel. V˚ ubec jsem nemohl sv˚ uj pohyb ovlivnit. Co si pamatuju dále, to pak bylo to, ˇze jsme pˇrekroˇcili temn´ y pruh, kter´ y se v záplavˇe svˇetla najednou objevil. Mému otci nedˇelalo ˇza´dné problémy pˇrekroˇcit ten pruh, ale já c´ıtil nˇeco, ˇze se opravdu nevrát´ım. Po pˇrekroˇcen´ı mˇe uˇz zpátky skoro nic netáhlo a já pokraˇcoval v cestˇe za sv´ ym otcem. Byl to podivn´ y pocit, kdyˇz jsme nasedali do lod’ky, která nás mˇela pˇreplavit pˇres jezero smrti. Otec stál na zádi a dlouh´ ym bidlem odstrkoval lod’ku a dodával tak pohyb. Byl to pomal´ y pohyb a vˇse bylo tak klidné a vyrovnané jako nikdy pˇredt´ım. V té dobˇe jsem vzpom´ınal. Na ˇzenu, na d´ıtˇe, na dˇetstv´ı. . . vzpom´ınal jsem na vˇse. Z toho rozj´ımán´ı mˇe vyruˇsil náraz. Pˇristáli jsme u veliké skály s podivn´ ym otvorem. U nˇeho stály tˇri postavy, které mˇe poloˇzily na zem a zaˇcaly se mnou nˇeco dˇelat. Otec zmizel.

130


V tu chv´ıli se mi pˇrehrával cel´ y m˚ uj ˇzivot od konce po zaˇca´tek. Smrt, práce, rodina a narozen´ı dcery, svatba, maturita, ˇskola, otec a matka. Bylo to jako film, kter´ y uˇz znáte. Celé mé poˇc´ınán´ı probˇehlo m´ ym mozkem. Pak jsem spatˇril sv˚ uj zrod a dál uˇz nebylo nic. Probudil jsem se. Zvedl jsem hlavu a pomalu jsem se pod´ıval, kolik je hodin. Bud´ık tam nebyl. Chtˇel jsem odhrnout pˇrikr´ yvku, beztak uˇz jsem byl vzh˚ uru, ale deka nebo nˇeco podobného tam nebylo. C´ıtil jsem své ruce, ale nevidˇel jsem je. Nohy – nevidˇel. Co se se mnou stalo? Chtˇel jsem zakˇriˇcet. ´ Usta neˇsla otevˇr´ıt, aˇc jsem vˇedˇel a c´ıtil, ˇze je mám. Pod´ıval jsem se kolem sebe. Nacházel jsem se v m´ıstnosti naplnˇené svˇetlem, která bylo doˇcista prázdná. V jedné stˇenˇe byly dveˇre. Vstal jsem. ”Nevstávej, synu,” uslyˇsel jsem hlas svého otce, kter´ y vstoupil do m´ıstnosti. ”Jeˇstˇe nejsme hotovi.” ”S ˇc´ım? Kde jsem? Copak jsem neumˇrel?” ptal jsem se, zdˇeˇsen´ y, ˇze mluv´ım. ”Ano.” ”Co ano? Proˇc mluv´ıˇs a neotev´ıráˇs u ´sta? Proˇc nevid´ım své tˇelo?” ”Jeˇstˇe nejsme hotovi. Ty ted’ usneˇs a my dokonˇc´ıme d´ılo jako u vˇsech pˇred tebou.” Probudil jsem se po druhé. Tentokrát jsem sedˇel v kˇresle a za stolem proti mnˇe byly dvˇe postavy. M˚ uj otec tam nebyl. ”Kde je m˚ uj otec?” zeptal jsem se a z hr˚ uzou jsem zjistil, ˇze nemus´ım pˇri mluven´ı otev´ırat u ´sta. ˇ a venku,” sdˇelil mi muˇz vpravo. Byl obleˇcen do tmavého, ˇcerného ”Cek´ hávu a jeho obliˇcej byl mrtvolnˇe bled´ y. ”Nyn´ı m˚ uˇzeme pˇristoupit ke zkouˇsce,” dodal a já jsem si teprve nyn´ı uvˇedomil, ˇze nevid´ım barvy. Svˇet okolo mˇe byl ˇcern´ y a b´ıl´ y, ne ˇcerven´ y, modr´ y, ˇzlut´ y. Chybˇely i mé nejobl´ıbenˇejˇs´ı barvy: r˚ uˇzová, fialová a zelená. Byl jsem bez citu, protoˇze bez barev chyb´ı pocit raˇ eku chyb´ı pocit pˇrátelstv´ı, pocit lásky. Bez barev dosti, ˇzalu, dobra, zla. Clovˇ je láska chudá a trp´ı. Barvy totiˇz podporuj´ı smysl pro krásu a pˇredstavivost. Zde byly barvy jen ˇcern´ y – b´ıl´ y, ˇcern´ y – b´ıl´ y, ˇcern´ y – b´ıl´ y– ”Zkouˇska se zdaˇrila,” dodal druh´ y muˇz. ”Jste pˇrijat. S podrobnostmi vás seznám´ı váˇs otec.” Pak se otevˇrely dveˇre a v kˇresle, které se pohybovalo, jsem vjel do svˇeta mrtv´ ych. Uˇz od prvn´ı chv´ıle ve svˇetˇe mrtv´ ych jsem tuˇsil, ˇze se mnou nen´ı nˇeco v poˇra´dku. Spolu se sv´ ym otcem jsme procházeli podivné ˇcernob´ılé mˇesteˇcko. Kolem nás proplouvaly zahalené, mrtvolnˇe bledé postavy. Vypadalo to, ˇze

ˇR ˇ ÍTE? 3.4. VE

131

nemˇely ˇzádné vzpom´ınky, ale já je stále mˇel. Vzpom´ınky na pˇrekrásnou ˇzenu, chytrou, plnou elánu a touhy se mnou ˇz´ıt. Vzpom´ınky na dceru, to krásné stvoˇren´ı, které vzniklo z lásky k mé ˇzenˇe. To otec netuˇsil. ”Ty ani já uˇz nemáme vzpom´ınky na to, co bylo. Zde ti to vˇsak nebude ˇ vadit. Zijeme zde, ve své dobˇe, a kdo pˇrijde po nás. . . ” a já se stále musel d´ıvat na jeho nˇemá u ´sta, která pˇresto mluvila. Pov´ıdal mˇe o zp˚ usobu ˇzivota v jejich svˇetˇe, o jejich smrti, o jejich vládc´ıch. Pomalu jsem zaˇcal srovnávat minul´ y ˇzivot a tento. Z jeho nehybn´ ych u ´st postupnˇe vycházela slova o tom, ˇze po smrti je nˇeco dál, ˇze to ˇr´ıkaj´ı náboˇzenstv´ı. Maj´ı pr´ y svého vládce, svou. . . Aˇc o tom m˚ uj otec nemˇel ani zdán´ı, já se zaˇcal nudit a myslet na svˇet ˇziv´ ych. On, kter´ y nemˇel vzpom´ınky, stejnˇe jako ostatn´ı tom podivném svˇetˇe, nevˇedˇel, o co pˇriˇsel. Já ano! ˇ ˇ Sediv´ y svˇet marn´ ych iluz´ı, náhraˇzka ˇzivota – to nás ˇceká po smrti. Zivot bez cit˚ u, bez lásky. Ale co bude dál? Najednou jsem zjistil, ˇze i zde lidé chtˇej´ı vládnout, a proto kaˇzdému ˇclovˇeku zniˇc´ı jeho vzpom´ınky – to jediné co má, s ˇc´ım ˇzije, s ˇc´ım i um´ırá. Ti mrtv´ı zde pracuj´ı stejn´ ym zp˚ usobem jako ve svˇetˇe ˇziv´ ych, v podivn´ ych obrazech se dov´ıdaj´ı o tom, co bylo a jak je dobˇre, ˇze jsou tady a ne jinde. Jedin´ı, kteˇr´ı vˇedˇeli o krásách svˇeta ˇziv´ ych, vládli zde mrtv´ ym, kteˇr´ı o niˇcem krásném nevˇedˇeli a brali vˇse, jak to je. V takovém svˇetˇe se mi nechtˇelo ˇz´ıt. A tak jsem se zabil. ˇ to neˇslo? Slo. ˇ I mrtv´ı se mohou zab´ıt, ale je to ani nenapadne, protoˇze Ze si mysl´ı, ˇze jsou v tom nejlepˇs´ım svˇetˇe, jak´ y existuje. Já se zabil a zp˚ usob, jak´ ym jsem to udˇelal, vám stejnˇe nebude nic platn´ y, protoˇze chyby, které se ti mocn´ı dopustili, ˇze zapomnˇeli vymazat vzpom´ınky, se uˇz nedopust´ı. A v˚ ubec. Stejnˇe mi nikdo neuvˇeˇr´ı. Jsem ochoten to nˇekomu ˇr´ıct, jak se vrátit do svˇeta ˇziv´ ych, ale jen nˇekomu, kdo mi vˇeˇr´ı a kdo mˇe z celého srdce miluje. Pochybuji vˇsak, ˇze se nˇekdo takov´ y najde. Nebo ano? T´ım, ˇze jsem se zabil, vrátil jsem se do svˇeta ˇziv´ ych. Ne jako dospˇel´ y, ale jako d´ıtˇe. Ten den jsem se znovu narodil. Muˇz, který toto napsal, mˇel pravdu. Aby vˇsak lidem ˇrekl nˇeco nav´ıc, musel být alespoˇ n nˇekým milován. Nikdo takový se nenaˇsel. Ten muˇz zemˇrel jako sebevrah v blázinci. M´ a cenu si to pˇripom´ınat? Tˇreba ano. J´ a totiˇz st´ ale vˇeˇr´ım, ˇze se najde alespoˇ n jeden ˇclovˇek, který ho miluje. Který mu vˇeˇr´ı a který by s n´ım ˇsel aˇz na kraj svˇeta. Tomu pak sdˇel´ı své tajemstv´ı.


132 Vˇeˇr´ıte?

3.5

Ukraden´ y svˇ et

Kaˇzdé ráno zaˇc´ıná stejnˇe. Nejprve se nad obzorem objev´ı prvn´ı paprsek slunce, zaˇcnou zp´ıvat ptáci, tráva oˇzivne a stromy zaˇcnou vydechovat pro lidi ˇzivotadárn´ y kysl´ık; pak se objev´ı slunce a vˇse zalije pˇrátelsk´ ym ˇzlut´ ym svˇetlem. Pruh jasu se zakousne do nejvyˇsˇs´ıch bod˚ u vˇsech budov ve mˇestˇe, zakryje okna loˇznic manˇzel˚ u, milenc˚ u, mlad´ ych, star´ ych, vˇsech lid´ı na svˇetˇe a potom uˇz je jenom svˇetlo. Lidé zaˇc´ınaj´ı vstávat. Pavel se otoˇcil v posteli a do tváˇre se mu zaˇr´ızlo svˇetlo. ”Zatracenˇe” zamruˇcel, a obrátil se na druh´ y bok. Potom sebou hodil, odkryl pˇrikr´ yvku zvedl se a pod´ıval se na bud´ık. ”Zatracenˇe” rychle vstal a naházel na sebe ˇ vˇeci z minulého dne. ”Zrovna dneska. Cert aby to vzal.” Zamknul dveˇre a sebˇehl ze schod˚ u. ”Blbej ˇzivot.” Pˇri bˇehu spatˇril, ˇze mu uj´ıˇzd´ı hromadná doprava do mˇesta. ”Radˇsi zemˇr´ıt, neˇz takovejhle hnusnej ˇzivot.” A tak jako kaˇzd´ y den vstávalo slunce a lidé spˇechali do práce, tak jako kaˇzd´ y den klel, zaklel si Pavel i dnes ráno. Uˇz ho nebavilo ˇz´ıt v takov´ ym . . . mˇestˇe, v takov´ ym bordelu, kde mus´ı chodit do práce, která ho nebav´ı, kde mus´ı j´ıst v rámci pravidel, kde vˇse funguje podle pravidel penˇez a ne pravidel lidstv´ı. Pod´ıval se na hodinky. P˚ ul devát´ y. ”Nemá cenu chodit makat.” Marnˇe trhl rukou a obrátil se smˇerem k domovu. ”Vstávat brzo, makat dlouho, chodit pozdˇe dom˚ u, chrápat chv´ıli, brzo umˇr´ıt . . . ” debatoval si Pavel se sv´ ym srdcem, kdyˇz vtom . . . ”Hej, co se dˇeje?” . . . mu vˇsechen svˇet zmizel pˇred oˇcima a vidˇel kolem sebe jenom tmu. ”Zapnˇete svˇetlo doprdele!” Pavel se propadal dol˚ u do prostoru, kde jen u ´plnˇe dole bylo vidˇet malé blikaj´ıc´ı svˇet´ ylko. Pavel poc´ıtil urˇcitou nadˇeji, ˇze tˇreba spadl a rozbil si hlavu a ted’ se probud´ı v nemocnici, nebo ˇze je na pokraji klinické smrti, vˇzdyt’ tam ten zatracenej . . . ”Moody taky kecal vo nˇejak´ ym tunelu.” Nebo si myslel, ˇze ho nˇekdo stˇrelil do oka a vypnul se mu mozek, nebo . . . Vtom se probudil.

´ SVET ˇ 3.5. UKRADENY

133

Nejprve si myslel, ˇze vˇcera v noci pil, ˇze se ted’ probouz´ı a ˇze mu bude akorát blbˇe a vyblije do do hajzlu a bude to v poˇra´dku, ale nic takového se nestalo a on zostˇril zrak a spatˇril to, co mu nejprve vyrazilo dech, pak se stejnˇe pozvracel a nakonec upadl do ˇsoku. Kdyˇz se probudil podruhé, stále vidˇel pˇred sebou ony kupy masa, vˇselijak zbarvené, s oˇcima, které se pohybovaly, s osmi rukama a s osmi nohama, s hnusnou pusou, z které padaly na r˚ uˇzovou podlahu sliny zeleno-ˇcervenomodré. ”Hej, co se dˇeje?” zeptal se. ”Nic, klidnˇe spˇete, my se vás zeptáme, aˇz vám bude dobˇre,” promluvila jedna ze dvou masn´ ych kup. ”Mnˇe se tady nel´ıb´ı, je mi hnusnˇe. Bˇeˇzte do . . . ”Nerozum´ıme. Abyste toho ale nelitoval.” pohrozila druhá kopa. ”Co se dˇeje? Kde je ulice?” ”Jak je vidˇet, je vám uˇz dobˇre. Pohovoˇr´ıme si, abyste chápal, jsme mimozemská civilizace a zkoumáme lidstvo . . . ” ”Jo mimozemˇst’ané? No ne, pˇrestaˇ nte si hrát, já nejsem blázen, svleˇcte ty masky, nejsem blbej” ˇrekl Pavel a vrhl se na prvn´ı kupu. Zaˇcal strhávat kusy masa, ale stále to bylo jenom maso a pod masem dalˇs´ı maso. . . ”Nechte toho, pane Pavle, jsme opravdu mimozemˇst’ané” ˇrekla druhá kupa a odtrhla Pavla od prvn´ı kupy, která dodala: ”Máte ˇstˇest´ı, ˇze to naroste. Jinak bych vás zabil!” Pavel zaˇcal ˇs´ılet. ”Vrat’te mˇe pros´ım vás zpˇet, já vám seru na v´ yzkumy, chci bejt doma, u lid´ı. . . ” ˇ adn´ ”To jsme vám právˇe chtˇeli ˇr´ıci. Z´ y svˇet neexistuje, byl zniˇcen. Byl jste zachránˇen jenom vy.” ”Jak to? Kde tedy . . . Vy jste mˇe unesli, já ˇza´dn´ yu ´tok nevidˇel, byl jsem na silnici a pak. . . ” ”Pane Pavle, jste uˇz miliardy svˇeteln´ ych let od Zemˇe, která byla skuteˇcnˇe zniˇcena. Udˇelali to Harekové, my ne. A bud’te klidn´ y, nic se vám nestane.” Druhá kupa masa pˇreˇsla ke klávesnici a pˇre Pavlem se otevˇrelo okno do vesm´ıru. Mimozemˇst’an promluvil: ”Sem let´ıme,” ukázal jednu z vˇetˇs´ıch hvˇezd. ”V´ıte, my zachraˇ nujeme ohroˇzené tvory z vesm´ıru a sváˇz´ıme je do takové zahrady, kde je v jednotliv´ ych m´ıstnostech sledujeme.” ”Hej, pˇrestaˇ n. Vy jste mˇe unesli. Jste z FBI nebo CIA, nebo. . . ”


134

”To, co jste proˇz´ıval se vstáván´ım a s ujet´ ym autobusem, to byla jen projekce, v´ıte? Virtuáln´ı realita. Chtˇeli jsme vás zkoumat ve vaˇsem prostˇred´ı, které jsme z´ıskali z vaˇseho mozku.” ”Vrat’te mˇe zpˇet. Vrazi, vym´ yˇsl´ıte si.” . . . Osudnou chybou bylo, ˇze oba mimozemˇst’ané, ponˇekud ˇsokováni, opustili m´ıstnost v domnˇen´ı, ˇze se nem˚ uˇze nic stát. Za pár minut se zabil posledn´ı ˇclovˇek ze Zemˇe.

3.6

Dopisy

Tak ho poprvé uvid´ım, pomyslela si Jana a zamilovanˇe se na sebe pod´ıvala do zrcadla. Spatˇrila svou krásnou, milou tváˇr a pˇekné oˇci, i vlasy, ale pod´ıvala se trochu n´ıˇze a vidˇela kostru voz´ıku, na kterém pˇred zrcadlem sedˇela. Vytáhla ze skˇr´ınˇe dopis, kter´ y j´ı poslal, a zaˇcetla se do nˇej: Milá má, je to uˇz bezmála tˇri mˇes´ıce, co si spolu dopisujeme, a j´ a v´ am st´ ale ˇr´ık´ am, ’ ’ pojd te, p˚ ujdeme si nˇekam sednout, popov´ıd´ ame si; vˇzdyt jsme z jednoho mˇesta. Nev´ım, proˇc stále p´ıˇsete, abych o sobˇe nˇeco v´ıce napsal, ale budiˇz. Jsem velký, silný, nos´ım brýle, ale jinak je m˚ uj zdravotn´ı stav velice dobrý. Pˇred mˇes´ıcem jsem byl na závodech, bˇehal jsem a skonˇcil jsem tˇret´ı. Staˇc´ı? Dobˇre, sejdeme se o p˚ ul sedmé u kina Obzor dne 7. srpna 1953. Navidˇenou, Pavel Pod´ıvala se na sebe do zrcadla a zamraˇcila se na sebe. Co jsi mu to psala? zahnˇevala se. Pˇeknˇe rostlé dˇevˇce, atletka, nen´ı to k sm´ıchu? Vˇzdyt’ jsi na voz´ıku, a uˇz deset let po té havárii se mus´ıˇs tlaˇcit rukama, aby ses nˇekam dostala. Aˇz mˇe uvid´ı, pomyslela si, tak se nejdˇr´ıv lekne, a potom na mˇe zaˇcne kˇriˇcet, ˇze jsem si v dopisech vym´ yˇslela. Já ˇreknu: Ale já chci b´ yt mladá, zdravá, umˇet chodit. . . Jak ten mus´ı b´ yt krásn´ y, ˇrekla si a zaˇcala se l´ıˇcit. Bylo pˇet hodin. Zaˇcal se holit a pˇri té obyˇcejné ˇcinnosti musel myslet na ni. Jak mus´ı b´ yt pˇekná, jak psala.

´ LASKA ´ 3.7. PODIVNA

135

Pod´ıval se na sebe do zrcadla a usmál se. Bylo trochu n´ıˇz neˇz obvykle, ale jemu to nevadilo. Pˇri holen´ı musel myslet na jej´ı dopis, jak psala: M˚ uj andˇeli, vy p´ıˇsete, ˇze jste atletem. Já taky a div´ım se, ˇze jsme se také nepotkali, protoˇze j´ a také chod´ım ˇcasto bˇehat. Pavle, ani nev´ıte, jak jsem r´ ada, ˇze mne zvete. Dlouho jsem se rozmýˇslela, zda p˚ ujdu, ale uˇz jsem se rozhodla, ˇze ano. Vaˇse Jana Ta mus´ı m´ıt postavu, pomyslel si Pavel. Proˇc bych tam chodil? Copak se m˚ uˇzu ukázat té sleˇcnˇe, která chod´ı pravidelnˇe bˇehat a má ráda kino, divadlo, hvˇezdy. . . Budu moci s n´ı b´ yt, kdyˇz. . . Pod´ıval se na hodinky. Bylo p˚ ul ˇsesté. Uklidil holic´ı strojek a odjel voz´ıkem, na kterém od doby, kdy ochrnul, sedˇel, do kuchynˇe, aby zalil sv˚ uj vyschl´ y krk skleniˇckou dobrého v´ına.

3.7

Podivn´ a l´ aska

Byl to docela obyˇcejn´ y zájezd, kdy se seˇsli ˇclenové kapely a vyjeli si spolu tˇreba do Star´ y Paky, nebo aˇz na Chomutov. Hráli vˇsude tam, kde chtˇeli a kde je alespoˇ n nˇekdo chtˇel pozvat. Byli dobˇr´ı, to se ˇr´ıká obyˇcejnˇe proto, aby se na nˇe ˇsli lidi aspoˇ n jednou pod´ıvat a aby odeˇsli znechucen´ı dom˚ u, no ale tihle hráˇci byli opravdu dobˇr´ı. V Táboˇre vystoupili, Phil, Jack, Peter a Mark, a objednali si pokoje ve studentské ubytovnˇe, která byla stejnˇe o prázdninách volná. Z´ıtra mˇeli hrát, ˇci sp´ıˇse budou hrát v nedaleké hale a uˇz se moc tˇeˇsili. Lidi vˇetˇsinou moc nezaj´ımalo, kdo jsou, proˇc pˇrijeli a proˇc to vlastnˇe mus´ı b´ yt oni, kteˇr´ı zahraj´ı na charitativn´ı u ´ˇcely. Pravdou bylo, ˇze oni hráli jen na charitativn´ı u ´ˇcely, protoˇze se jim to asi l´ıbilo, nebo protoˇze mˇeli plno; kdov´ı. Vstoupili do ubytovny a vrátná jim podala kl´ıˇce od pokoj˚ u. ”Budete si pˇra´t j´ıdlo na pokoji?” zeptala se a ˇsibalsky mrkla okem: ”Tˇreba ráno, hoˇsi, taková sn´ıdanˇe aˇz do postele je opravdovou lah˚ udkou.” ”Dˇekujeme!” odpovˇedˇel Phil, kter´ y snad jedin´ y umˇel mluvit, protoˇze kdekoli tihle umˇelci byli, mluvil jenom Phil. ”Ale my nej´ıme ráno.”

136


”No dobˇre, proti gustu ˇza´dn´ y diˇsputát!” ”Pros´ım?” ”Ale nic.” Vzal si kl´ıˇce a vˇsichni ˇctyˇri vystoupali po schodech do sv´ ych pokoj˚ u. Ten veˇcer hráli opravdu skvˇele. Vˇetˇsina lid´ı pˇriˇsla nejprve proto, aby vˇenovala nˇejakou tu korunu na charitativn´ı u ´ˇcely a hudba uˇz je vlastnˇe nezaj´ımala, pˇriˇsli si popov´ıdat se znám´ ymi. Kdyˇz vˇsak posluchaˇci vyposlechli prvn´ı dvˇe skladby, hudba je chytla u srdce. Poslouchali tu vzneˇsenou melodii, která neznala slovo rytmus, ale pˇreci byla tak u ćhvatná. Tony se pˇrelévaly pˇres klav´ır, housle i kytary do hlediˇstˇe a zaˇcaly naplˇ novat lidi lásku a poznán´ım. Lidé byli otevˇren´ı a oˇcarováni poˇcali tanˇcit, i kdyˇz hudba hraná nebyla k tanci v˚ ubec myˇslena. Hudebn´ık˚ um to ani nevadilo, protoˇze se na sebe pod´ıvali a zaˇcali hrát s jeˇstˇe vˇetˇs´ı radost´ı, chut´ı, elánem a ˇzivotem neˇz pˇredt´ım. Nyn´ı uˇz tanˇcil cel´ y sál a vˇse se vlnilo ve zvuku nástroj˚ u. Lidé tanˇcili a mysleli na radost, na m´ır, na to, jak pomohli sousedovi s pˇrenosem boudy, jak pan´ı podala d´ıtˇeti hraˇcku, ten se zamyslel do situace celosvˇetové radosti, ten myslel na u ´smˇev jedné prodavaˇcky, ta zase na pohyb list´ı ve vˇetru. Vˇsichni se nechali unáˇset tou melodi´ı ˇzivota a smrti, poznán´ı, kolobˇehu, jin´ ych vˇec´ı, skuteˇcnost´ı, fakt˚ u, a ze vˇseho nejv´ıc láskou. Phil, Jack, Peter a Mark dohráli. Sedˇeli ve svém pokoji ve sklenic´ıch od kompotu a debatovali o sv´ ych pˇra´tel´ıch na Betˇe Centauri. Byli to oni, lidé pˇricházej´ıc´ı z vesm´ıru, byli to mimozemˇst’ané. Nepoznali vˇsak lepˇs´ı lásku neˇz na Zemi, a tak tu z˚ ustali. ”Dobr´ y den, mohli bychom vás poprosit o autogramy?” zeptali se dˇeti, které vstoupily do m´ıstnosti. Nikoho vˇsak nespatˇrily, jen ˇctyˇri sklenice zelené tekutiny. Jedna se pˇrevrhla a objevil se Phil: ”Bˇeˇzte pryˇc!” ”My jen, . . . v´ıte, ten koncert byl u ćhvatn´ y, taková láska, co vycházela z vaˇsich p´ısn´ı - mohl byste se nám podepsat?” ”Ne.” ”Proˇc?” ”V´ıte, nev´ım, sice, co to je láska, ale hrajeme jenom to, co se lidem l´ıb´ı. Jsem takov´ y ochránce lidstva. A mimoto, psát neum´ım.” ”A mohli bychom si popov´ıdat s tˇemi tˇremi?”

´ 3.8. LIDE?

137

”S tˇemi? Ne v´ıte, oni neum´ı mluvit.”

3.8

Lid´ e?

”Takˇze je to jasné?” promluvil ke skupince mimozemˇst’an˚ u Hlavn´ı koordinátor v´ yletu. ”Nezapomeˇ nte, ˇze jsme vˇedci. Naˇs´ım u ´kolem je analyzovat tu lásku, hm, nebo co to je. Je ˇs´ılené, ˇze nám takov´ y nadpˇrirozen´ y jev m˚ uˇze dˇelat takové problémy s elektronikou. Vaˇs´ım u ´kolem je zjistit, co to ta láska je.” Vˇsichni ˇctyˇri v´ yletn´ıci vyˇsli z lodi a ihned se pˇremˇenili na normáln´ı obyvatele planety Zemˇe. Ten prvn´ı odeˇsel smˇerem k lesu, ostatn´ı se vydali k mˇestu. ˇ rko, co’s zjistil?” promluvil Hlavn´ı koordinátor poté, co se ”Tak co, Ctyˇ vˇsichni vrátili zpˇet do lodi. ”Co máˇs?” ”Byl jsem ve mˇestˇe a ptal se lid´ı, zda neznaj´ı nˇejaké m´ısto lásky. Nasmˇerovali mˇe na cestu E55, a ˇreknu vám, byl jsem zklamán. Nic moc, ten cit lásky. Je to trochu naˇseho Quanda, ale jinak, no, moc siln´ y cit to nen´ı. A mus´ı se za nˇej platit.” Hlavn´ı koordinátor zapsal v´ ypovˇed’ do palubn´ıho poˇc´ıtaˇce a zeptal se Trojky, co zjistila. ”Já byl nasmˇerován k rodinˇe, o které jsem byl informován, ˇze by se jej´ı ˇclenové láskou snˇedli. Tak jsem tam ˇsel. Pozemská láska je trochu podivn´ y cit, kter´ y je zaloˇzen na vrhán´ı vˇsemoˇzn´ ych pˇredmˇet˚ u. Ten manˇzel jich hodil dost. Kdyˇz se náhle strefil do své manˇzelky, odpovˇedˇela: ”Takhle mˇe máˇs rád?” a zaˇcala po nˇem dál házet ostré pˇredmˇety. Nic moc, ta láska.” ”Ty, Dvojko, jsi mˇel za u ´kol poznat lidi mladé, kteˇr´ı o sobˇe tvrd´ı, ˇze se maj´ı rádi. Co’s zjistil?” ”No, také je to trochu nevalné. Láska je provozována nejprve pomoc´ı flirtován´ı, coˇz je prakticky pitomé ˇskleben´ı se na sebe, a pak hrou kdo dˇr´ıve. Láska u lidského rodu konˇc´ı v momentˇe, kdy dojde ke splynut´ı obou partner˚ u. Potom se jedná o trochu smˇeˇsn´ y tˇelocvik, poté vˇse vyprchá. Nuda.” Hlavn´ı koordinátor v´ yletu se zachmuˇril. ”Tak tedy nic. Jsem zklamán. Nic jsme . . . ale, kde je Jedniˇcka? Mysl´ım, ˇze mˇela zkoumat pˇr´ırodu?” Do korábu dobˇehla Jedniˇcka. ”Koordinátore, mám to. Hlavn´ım zdrojem lásky na planetˇe Zemi je pˇr´ıroda a zv´ıˇrata. Rad´ım, abychom zniˇcili pˇr´ırodu i se vˇsemi zv´ıˇraty, aby nám zase fungovala elektronika.” Hlavn´ı koordinátor vˇsak pˇrem´ yˇslel, a potom ˇrekl: ”V´ım jednoduˇsˇs´ı zp˚ usob.


138

Ovlivn´ıme lidi, a naprogramujeme je, aby niˇcili svou pˇr´ırodu sami. My budeme m´ıt ˇcisté ruce.”

3.9

Pˇ r´ıbˇ eh

Venku se zaˇc´ınalo stm´ıvat a do hospody pˇricházeli posledn´ı hosté. Ted’ uˇz byli vˇsichni tady a mohlo se zaˇc´ıt vyprávˇet. Dnes padla sirka na starého Prochásku, kter´ y jeˇstˇe nikdy o niˇcem nevyprávˇel. Dnes vˇsak musel – jak padne nˇekomu sirka, nen´ı vyhnut´ı. Leda nechodit do hospody, ale to starej Procháska zase chodil rád. ”Ale chlapi, ’dyˇz já nic nemám. Nikde ’sem nebyl, jako tadyhle Franta, vym´ yˇslet jako Peca taky nedovedu, já nevim,” snaˇzil se Procháska z pov´ıdán´ı vymotat. ”Pov´ıdej a mlˇc,” ˇr´ıkali ostatn´ı. To bylo známé moto, pouˇz´ıvané, kdyˇz se nˇekdo snaˇzil vykroutit. ”No, nevim nevim, dnes je ˇspatn´ y den,” odporoval Procháska. Chlapi obrátili notu: ”To ’seˇs pˇeknej bábovka. Pˇr´ıbˇeh ˇza´dnej neum´ıˇs – nev´ıme, co tady v hospodˇe teda dˇeláˇs.” ”Zap´ıj´ım ˇzal.” ”Vyprávˇej. Proˇc?” ˇ ”Ne, ne. Tohle ne. Reknu pˇr´ıbˇeh, ukecali jste mˇe. Ale dejte sem pivo.” Za chv´ıli uˇz bylo pivo pˇred star´ ym Procháskou, kter´ y zaˇcal vyprávˇet: ”To bylo tenkrát po prvn´ı svˇetov´ y. Tady v horách bydlel asi pˇetatˇricetilet´ y vyslouˇzilec. Ve ˇctrnáct´ ym vodeˇsel vod ˇzeny s dvˇema dˇetma. Narukoval na vojnu, aby si dokázal, ˇze jako nˇeco je. No, bylo mu tˇricet, stˇredn´ı vˇek, iluze ’sou pryˇc – no, asi by na vojnu ˇsla vˇetˇsina z nás. Nechal tady celou rodinu. Jeho ˇzena se za nˇej modlila, aby se j´ı jako vrátil. Vˇsechny noce proplakala. A von se vrátil. Zklaman´ y ˇzivotem, zklaman´ y t´ım, ˇze moh’ bejt v´ıc, ˇze je usmrkanec. . . ˇ Zena ho pˇriv´ıtala jak se patˇr´ı. Byla celá ˇst’astná, furt ho obletovala, ale von byl u ´plnˇe bez citu – jako z t´ y války. Ve dvacát´ ym roce jim umˇrely vobˇe dˇeti. V tu chv´ıli se ten vztah sesypal a ˇzili na jedn´ y chalupˇe, ale kaˇzdej sám. Pak umˇrela i ˇzena.” Nˇekteˇr´ı ze stál´ ych host˚ u odcházeli. Hospodsk´ y se na Prochásku zle pod´ıval ˇ v˚ a dodal: ”Dnes to bude teda kˇseft. Ze ubec mus´ı Procháska pov´ıdat – ’dyt’ je to courák a nic se tam nedˇeje. Je to brekárna pro star´ y báby. To je prd. To vˇcera Franta, to bylo.”

ˇ ÍBEH ˇ 3.9. PR

139

”Já budu pokraˇcovat, jestli teda m˚ uˇzu,” ˇrekl Procháska. ”Kdyˇz uˇz ’sem ten vylosovanej, tak poslouchejte.” ”Chalupa pustla, chlap uˇz se skoro ani ve mˇestˇe neukázal, prostˇe chtˇel skoncovat. A v tu chv´ıli se mu zaˇcaly zdát ty divn´ y sny. Usnul, a jak se tak dostával do snˇen´ı, zdálo se mu, ˇze vstává z postele. Pak se s n´ım zaˇcalo d´ıt nˇeco podivn´ yho – pr´ y jako by se promˇenil ve vlka nebo co. L´ıtal pak po lese v tomhle ustrojen´ı, aˇz se zase probudil v posteli, a to u ´plnˇe rozválené. V tu dobu zaˇcal ve mˇestˇe ˇra´dit ten vzteklej pes. Hned asi po t´ ydnu od t´ y události to schytala prvn´ı obˇet’. Urˇcitˇe si nˇekteˇr´ı z vás – ty ne, Pepo, ty’s byl jeˇstˇe v neb´ıˇcku – urˇcitˇe si vzpom´ınáte, jak jsme naˇsli toho rozkousan´ yho lesn´ıka pobl´ıˇz krmelce. No, bylo to straˇsn´ y. Tomu chlapovi se potom zdávaly i trochu jin´ y sny. Zdálo se mu, ˇze bˇeˇz´ı do takov´ yho domu, kde v oknˇe spatˇril krásnou nahou ˇzenu. Mysl´ım pˇeknou ˇzenu. Ne jenom tˇelesnˇe, to ale byla opravdu krása, ale i psychikou – prej to v tom snu jako vyc´ıtil, kdyˇz byl t´ım vlkem. Kdyˇz uˇz byla asi tˇret´ı obˇet’ toho vztekl´ yho psa, zdálo se to tomu chlapovi kaˇzdou noc. Vˇzdy bˇeˇzel lesem, dobˇehl k domu, pod´ıval se skrz okno, a tam spatˇril nahou d´ıvku. Tenhle sen byla jeho jediná u ´tˇecha po tom, co ztratil tu ˇ svou ˇzenu a dˇeti. Casto mi o tom pov´ıdal. Jednou pˇriˇsel za mnou do hospody – a to bylo nˇeco neobvyklého, protoˇze ˇ eˇce, normálnˇe se lid´ı vzdaloval a neupozorˇ noval na sebe – a pov´ıdá mi: ’Clovˇ já ji zabil!’ Prvnˇe jsem si neuvˇedomil, o ˇcem jako pov´ıdá, uˇz tak jsem byl pˇrekvapenej, ˇze pˇriˇsel do hospody, a pak jsem si uvˇedomil, ˇze mluv´ı o té d´ıvce, o kter´ y se mu furt zdálo. ’Dyt’ je to jenom sen.’ ’Ne, urˇcitˇe ne. Já ji zabil, rozum´ıˇs?’ Byl u ´plnˇe rozˇcilen´ y. Pak jsem z nˇej dostal, ˇze se mu zdálo, jak bˇeˇz´ı lesem, dob´ıhá k domu a d´ıvá se oknem na d´ıvku sn˚ u. Jenˇze najednou se mu zdá, ˇze ta d´ıvka má obliˇcej jeho mrtvé dcery. Dˇetsk´ y, mal´ y, nevinn´ y obliˇcej. . . ’Vtrhl jsem dovnitˇr a celou jsem rozsápal.’ A ten muˇz to pov´ıdal s takov´ ym pˇresvˇedˇcen´ım, ˇze mu lezly oˇci z d˚ ulk˚ u. Od té doby se zaˇcalo zdát tomu muˇzi zase o jiné d´ıvce, a on se bál toho, ˇze ji zase ve snu zabije. V této dobˇe objevil nov´ y lesn´ık star´ y osamocen´ y d˚ um uprostˇred lesa. Musel asi b´ yt dost pˇrekvapen´ y, kdyˇz uvnitˇr uvidˇel do krve a na kusy rozsápanou d´ıvku.” Starej Procháska se napil piva. ”A jak to bylo dál? No ten muˇz se od té


140

doby bál usnout. Spojoval ten pˇr´ıpad s tou ˇzenou se sv´ ym snem. No, asi na tom nˇeco bude, protoˇze od t´ y doby pˇrestal ten vzteklej pes napadat lidi. Asi uˇz umˇrel nebo ho nˇekdo zabil, nevim, ale jeho mrtvola se nenaˇsla. Dodnes.” Starej Procháska vstal a odeˇsel ven. Vˇsiml jsem si, ˇze bˇehem vyprávˇen´ı potlaˇcuje slzy. Od té doby, co vyprávˇel tenhle pˇr´ıbˇeh, ho celou noc sleduji v jeho domˇe. Nebylo by nic divn´ yho na cel´ ym tomhle pˇr´ıbˇehu, kdyby z mˇes´ıˇcn´ıho pozorován´ı nevyplynula jedna skuteˇcnost. Svˇetlo v jeho domˇe nikdy v noci nezhaslo. Starej Procháska totiˇz v˚ ubec nechodil spát.

3.10

Pole

”Pane Moore, na tom poli se vám stejnˇe nic neurod´ı!” posm´ıvali se ˇskarohl´ıdové u ´pornému snaˇzen´ı staˇriˇckého knˇeze uˇcinit kus kamenité plochy u ´rodn´ ym lánem. ”Na tom poli se nikdy nic neurodilo a taky neurod´ı”, vykˇrikovali kolemjdouc´ı, ale ten star´ y muˇz si jich nevˇs´ımal. To pole bylo jeho, byl to jeho kus ˇzivota, zde stál jeho d˚ um, kter´ y Nˇemci pˇri návratu do vlasti na konci války rozbombardovali. Byl to kus p˚ udy, na kter´ y se vázaly veˇskeré jeho vzpom´ınky z dˇetstv´ı. To by v tom byl. . . ne, ten ne. Ta zem mus´ı b´ yt u ´rodná, pˇred válkou byla. Dosel posledn´ı kus zemˇe pˇsenic´ı a jeho zrak spoˇcinul na zapadaj´ıc´ım slunci. To mu vyhnalo na mysl posledn´ı vzpom´ınky. . . ”Mami, jedou Nˇemci. Pod´ıvej, odj´ıˇzdˇej´ı.” Mal´ y chlapec ukazoval do dálky, odkud se zaˇcaly pˇribliˇzovat tmavé body jedouc´ıch vozidel. ”Taky uˇz bylo na ˇcase, aby odjeli”, oddechla si máti. Pˇri vzpom´ınce na jejich ˇrádˇen´ı. . . . . . Jeho staré oˇci se zalily slzami. Posledn´ı vzpom´ınka na matku. No uˇz je to dávno. Potom pˇriˇsli Nˇemci a naposledy si uˇzili. Zv´ıˇrata. Bylo to v nich, to krvelaˇcné bˇesnˇen´ı, ta jistota, ˇze jsou neporaziteln´ı, jeˇstˇe nemohli uvˇeˇrit, ˇze prohráli. Vˇeˇrili, ˇze Hitler je nesmrteln´ y, ˇze Tˇret´ı ˇr´ıˇse je nesmrtelná. . . ”Pane Moore, na tom poli se vám stejnˇe nic neurod´ı!” ”Ale urod´ı. Tˇreba uˇz se toho nedoˇziju, ale urod´ı. To pole nosilo u ´rodu odjakˇziva. Neˇz se vraceli Nˇemci. To uˇz se pak neurodilo nic. Ale ono se urod´ı. Nˇemci uˇz jsou dávno pryˇc, máme konec stolet´ı.” Doufal, ˇze se urod´ı, protoˇze to jediné by mu mohlo dát trochu radosti do jeho vzpom´ınán´ı na posledn´ı dny války.

´ SPOLECNOST ˇ 3.11. DIVNA

141

Vracel se do chalupy. Slunce zapadlo a on ˇsel spát. Urod´ı se, Nˇemci uˇz tu nejsou, uˇz to nen´ı zaˇcarované pole, . . . . . . ”Mami, co ti to udˇelali?” ˇ ”Bˇeˇz, . . . bˇeˇz, pros´ım, pro pana doktora. A ˇrekni mu to. Bˇeˇz. Rekni, ˇze zabili tat´ınka. . . bˇeˇz!” Sám ale vˇedˇel, ˇze neodejdou. Ti Nˇemci z˚ ustanou stále v jeho mysli. I kdyby se pole opˇet naplnilo zlat´ ymi klasy, vzpom´ınky nelze vytrhat jako plevel. Ty jsou vˇeˇcné... . . . ”Pane doktore, co je s maminkou!” ”Je mi l´ıto, chlapˇce, ale té uˇz nikdo nepom˚ uˇze.””. . . ”Pane Moore, na tom poli se vám stejnˇe nic neurod´ı!” ”Tˇreba urod´ı!” Neˇz ˇsel spát, pomodlil se. Za rodiˇce, za p˚ udu a za sebe. Toho dne opˇet okolo procházeli zvˇedavci, a uˇz chtˇeli volat: ”Pane Moore, . . . ” jenˇze pan Moor na svém pol´ıˇcku nebyl. Tˇesnˇe pˇred polednem ho objevili v jeho posteli, jak se usm´ıvá a sp´ı. Jak sp´ı vˇeˇcnˇe. ”Zemˇrel.” Pochovali ho na jeho pol´ıˇcku. Pokud kolem jednou pojedete, urˇcitˇe to m´ısto poznáte. Je to obrovské pole plné zlat´ ych klas˚ u, moˇre obil´ı, ve kterém plave b´ıl´ y kˇr´ıˇz.

3.11

Divn´ a spoleˇ cnost

Jej´ı jméno, kdyˇz bylo napsáno ve zmˇenách na dalˇs´ı den, nevypadalo tak zle. Alespoˇ n jsme si to mysleli. To jsme ale trochu neodhadli, o co p˚ ujde. Po cestˇe ze ˇskoly jsme potkali pan´ı profesorku, která mˇela b´ yt nemocná a m´ısto které zat´ım nastoup´ı ta druhá. Asi má nemocnou dceru ˇci syna. Kdo v´ı? Nás to nemus´ı zaj´ımat. My se mus´ıme psychicky pˇripravit na dalˇs´ı ˇskoln´ı dny. Ten den pˇriˇsla do tˇr´ıdy, byla menˇs´ı neˇz my, vlasy b´ılé jako sn´ıh, br´ yle tlusté a jazyk bˇritk´ y a ostr´ y jako n˚ uˇz. ”Jmenuji se. . . ”, zaˇcala sv˚ uj dlouh´ y v´ yklad, pˇri kterém ˇsermoval rukama a nadˇsenˇe ukazovala, jak se k sobˇe dva atomy pˇribliˇzuj´ı ”ty vrstvy, ano, sledujte to, tady se pˇrekryj´ı a valenˇcn´ı elektrony vytvoˇr´ı elektronové páry!” Potom vˇsak na adresu naˇs´ı neukáznˇenosti zaˇcala vyprávˇet o tom, ˇze ani ˇ v Upici ´ ´ nejsi ty náhodou z Upice?” ´ na ZS nebyli tak nepozorn´ı. ”A, Celá


142

tˇr´ıda propukla ve sm´ıch.”Hm, já tady vid´ım. . . Co kdyby mi tento chlapec pˇripom´ınal mého dˇedeˇcka? Vy se tak neesteticky ˇrehtáte!” Pˇriˇsla jako lavina. Neˇcekanˇe, náhle, mohutnˇe. Chován´ım nám pˇripom´ınala nˇekoho roztrˇzitého. A proto jsme se smáli. Bez zlého u ´myslu. To v´ıte, studenti. ”Tak co, brali jste toto,” ukázala na zmˇet’ ˇcehosi. ”NE!” zakˇriˇcela tˇr´ıda jako krav´ın pln´ y krav pˇred j´ıdlem a ona se rozˇc´ılila: ”No to máte sm˚ ulu. Já ˇ a v´ım, co jste prob´ırali.” Haha - zapomnˇela dodat. totiˇz vyuˇcovala na ZS ˇ Hodina dlouhá utekla. Nev´ım, jaké m´ınˇen´ı mi z˚ ustalo v hlavˇe. Spatn´ e. Zlé. Kruté. Blbost. Jestli vydrˇz´ım jeˇstˇe dalˇs´ı hodiny s n´ı, jsem machr. Za tˇri dny jsme ji mˇeli opˇet. Tentokrát vˇsak asi zapomnˇela, ˇze má uˇcit, a tak jsme pro ni ˇsli aˇz po 20 minutách. ”Hoˇsi, pˇr´ıˇstˇe, kdyˇz náhodou zapomenu, pˇrijd’te pros´ım dˇr´ıve.” To urˇcitˇe. Kaˇzdá minuta dobrá. Vˇsechny nás ”dodˇelala” S´ uken´ıková posledn´ı (zat´ım) hodina chemie dne 25.I.MCMXCII! Moˇzná by se dalo vydrˇzet jej´ı náhodné opakovac´ı zkouˇsen´ı, ale dál to byla hr˚ uza. ´ mˇeli jste domác´ı u ˇ k tabuli – the first obˇet’. ”A, ´kol, tak ty v tom. . . ” Sla Já ne. Naˇstˇest´ı. ”To ti je k sm´ıchu, ˇze to neum´ıˇs? Jak se jmenujeˇs, cos mˇela na vysvˇedˇcen´ı?” ”2” ”No, o tom si promluv´ım s vaˇsi pan´ı profesorkou. Já bych ti dala. . . ” Potom nám nˇeco pˇriˇslo k sm´ıchu. ”Koho máte za tˇr´ıdn´ıho?” ”Pana. . . ” ´ to je takov´ ”A y seriózn´ı ˇclovˇek!” ”Rozmluvila se a ˇrekla, ˇze tomu by to radˇsi neˇr´ıkala, ale: ´ SPOLECNOST!” ˇ ”VY JSTE DIVNA Konec? nev´ım, zat´ım jsme pod pantoflem p´ı S. kaˇzdou chemii. Jak to vˇsechno skonˇc´ı? Kéˇz by. . .

3.12

Babiˇ cka

Probudilo ho sluneˇcn´ı svˇetlo a on se posadil na posteli a pod´ıval se, kolik je hodin. Devˇet hodin, pˇet minut a ub´ıhaj´ıc´ı sekundy. Otoˇcil hlavu a spatˇril Emu, d´ıvku, která asi pˇred rokem oslovila jeho srdce a která s n´ım zat´ım

ˇ 3.12. BABICKA

143

v dobrém i zlém stále z˚ ustávala. Vlastnˇe ani nevˇedˇel, co k n´ı c´ıt´ı. Byla u ´plnˇe jiná neˇz on sám. On byl takov´ y samotáˇr, ˇclovˇek, kter´ y má rád své pohodl´ı a nedá si na nˇej dopustit. Ona chtˇela ˇz´ıt ve spoleˇcnosti lid´ı, dalo by se ˇr´ıct, ˇze byla aˇz moc spoleˇcenská, hlavnˇe to mu na n´ı vadilo. Nejhorˇs´ı bylo, kdyˇz sedˇel sám v kˇresle na nˇejakém veˇc´ırku, a Ema byla stˇredem zájmu. Nenávidˇel pohledy vˇsech muˇz˚ u okolo, kteˇr´ı se se zal´ıben´ım d´ıvali ne na Emu, ale na jej´ı postavu. Ano, ˇza´rlil, ale to neznamenalo, ˇze j´ı mˇel u ´plnˇe oddanˇe rád. Po pravdˇe ˇreˇceno, uˇz s n´ı nepromluvil dost dlouho. Ona ˇzila jeden ˇzivot, on u ´plnˇe jin´ y, a oba se scházeli v jednom bytˇe. To bylo vˇse, nic v´ıc. Nebyli svoji. Nen´ı se ani ˇcemu divit, nebot’ jen v tˇech nejhlubˇs´ıch snech se Pavlovi zdálo o ˇzenˇe, která mu bude rozumˇet, o ˇzenˇe, se kterou si bude moci pov´ıdat o ˇcemkoli, co je napadne, o ˇzenˇe s mnoha zkuˇsenostmi. Vypl´ yvalo to snad taky z toho, ˇze byl jedináˇcek a ˇze mu matka zemˇrela, kdyˇz mu bylo ˇsest let. Ke vˇsemu se jeˇstˇe pˇridalo to, ˇze mˇel otce alkoholika, a tak po vyjit´ı obchodn´ı ˇskoly skonˇcil se svou rodinou, prakticky tedy jen se sv´ ym otcem. Vstal z postele a zaˇcal si oblékat vˇeci, které vydrˇzely celou noc na opˇeradle ˇzidle. Pomalu, aby nevzbudil Emu, vzal aktovku a ˇsel do kuchynˇe, aby se nasn´ıdal. Mus´ı b´ yt fit. Práce obchodn´ıho agenta nen´ı sice tak zaj´ımavá a sloˇzitá, ale docela ho bav´ı. A s pln´ ym ˇzaludkem se pˇrece jen pracuje l´ıp. Vzala sáˇcek s mlékem a trochu odlila do pˇripravené misky. Na podlaze vrnˇela koˇcka a uˇz se doˇzadovala své kaˇzdodenn´ı stravy. Klepaj´ıc´ı se rukou, poˇca´tky artritidy mˇela aˇz v pˇetapadesáti, dopravila misku z kuchyˇ nské linky dol˚ u na zem a odmˇenou j´ı bylo pomlaskáván´ı a protahován´ı koˇcky M´ıci. Pan´ı Novotná bydlela v tomto bytˇe 1+1 uˇz hezkou ˇra´dku let. S mal´ ym d˚ uchodem si jakˇztakˇz vystaˇcila,modernˇejˇs´ı vybaven´ı do bytu – ta vˇselijaká videa, satelity, pˇrehrávaˇce a kompaktn´ı disky nebo kazety – nepotˇrebovala, a na starou ˇcernob´ılou televizi se stejnˇe d´ıvala jen p˚ ulhodinku pˇred osmou, ’ kdy dávali zprávy. Zdálo by se, ˇze je ˇst astná a ˇze j´ı nic nechyb´ı, ale to byl klam. Chybˇela j´ı spoleˇcnost, byla sama. Vˇsechny jej´ı staré známé uˇz dávno zemˇrely a ona neznala nikoho své vˇekové kategorie v okol´ı. Jej´ı dcera za n´ı uˇz pˇet let nechodila, poté dlouhé hádce z devadesátého roku, a syna ztratila pˇri autonehodˇe. Manˇzel, ten hodn´ y muˇz, se kter´ ym vydrˇzela dvaaˇctyˇricet let, uˇz také nˇekolik let spal na mˇestském hˇrbitovˇe. Byla sama a vˇedˇela, ˇze asi nikdo ani dnes nepˇrijde, aby si s n´ı pov´ıdal o star´ ych dobr´ ych ˇcasech. Pavel vstoupil do domu, kdyˇz si pˇred t´ım pˇreˇcetl vizitky lid´ı, které pravdˇe-

144


podobnˇe vˇsechny navˇst´ıv´ı. Manˇzelé Krupiˇckovi, Novákovi, Lenka Navrátilová, pan´ı Novotná. . . Moˇzná bude m´ıt ˇstˇest´ı a nˇekteré z tˇechto lid´ı pˇremluv´ı, aby si koupili zatahovac´ı dveˇre. Pokud si je koup´ıte do prvn´ıho dubna, máte právo na desetiprocentn´ı slevu! Zazvonil u prvn´ıch dveˇr´ı – Krupiˇckovi. Chv´ıli ˇcekal, potom uslyˇsel ˇsátrán´ı kl´ıˇce v zámku a nakonec mu otevˇrel siln´ y muˇz stˇredn´ıch let. Zvnitˇrku bytu byla slyˇset zapnutá televize, ze které právˇe sportovn´ı komentátor oznamoval, ˇze Slavia Praha ztratila tˇri body po poráˇzce s Hradcem Králové. ”Co chcete?” ”Dobr´ y den, zastupuju firmu Nobile, která nab´ız´ı zatahovac´ı dveˇre v nejr˚ uznˇejˇs´ım proveden´ı. Kdybyste se pod´ıval. . . ” ”Jak ˇze se jmenujete?” ”Pavel. Pavel Burdilák.” ”Máˇro, znáˇs nˇejak´ yho Burdiláka?” Zvnitˇrku bytu se do hluku televize ozval jeˇciv´ y hlas, pravdˇepodobnˇe manˇzelˇcin: ”To je ten na opravu praˇcky?” Muˇz pˇrestal m´ıt dobrou náladu a Pavel uˇz vˇedˇel, co ho ˇceká. ”Vid´ıte sám, nikdo v tomhle bytˇe vás nezval. Sbohem.” A dveˇre se zavˇrely. S t´ım vˇsak musel poˇc´ıtat. Ne kaˇzd´ y ˇclovˇek mˇel náladu na to b´ yt obtˇeˇzován nˇejak´ ym obchodn´ım agentem. Z vlastn´ı zkuˇsenosti vˇedˇel, ˇze lidi maj´ı málo penˇez, a jenom hrstka tˇech, kteˇr´ı je maj´ı, si chtˇej´ı koupit dveˇre za pár tis´ıc. Proˇsel chodbou a na jej´ım konci zazvonil u bytu pan´ı Novotné. Ta právˇe v té chv´ıli dávala své koˇcce nap´ıt. Opˇet chv´ıli ˇcekal, a kdyˇz se mu zdálo, ˇze by mˇel odej´ıt, ˇze tady stejnˇe ˇza´dn´ y obchod neudˇelá, otevˇrely se dveˇre a malou ˇskv´ırou mezi nimi se ozvalo: ”Kdo jste?” ”Dobr´ y den, jsem Pavel Burdilák a. . . ” ”Pavel? Tak se jmenoval m˚ uj manˇzel. Pojd’te dál, panáˇcku, vás mi pos´ılá samo nebe!” Pak ji spatˇril. Starou seschlou babiˇcku s b´ıl´ ymi vlasy a t´ım nejnevinnˇejˇs´ım obliˇcejem, jak´ y kdy poznal. Ta tváˇr ho uˇcarovala, jako kdyˇz d´ıtˇeti vypráv´ıte pasáˇz z pohádky, ve které podává Honza kouzelné babiˇcce chléb s máslem, a d´ıtˇe se usmˇeje. I ta pan´ı se usmála. A to byl prvn´ı sm´ıch, kter´ y byl opravdu nenucen´ y, byl to sm´ıch, kter´ y byl z ciz´ı radosti, ˇze nˇekdo pˇriˇsel. A jeˇstˇe nˇeco ho na té pan´ı uˇcarovalo. Jej´ı vitalita a otevˇrenost. ”V´ıte,” pov´ıdala, kdyˇz se posadili ke stolu, a ona mu nab´ıdla buchtu s kávou, ”mˇe nikdo nepˇrijde navˇst´ıvit, jak je den dlouh´ y, jsem tu sama.” ”A to ani nemáte dˇeti, které by za vámi chodily?”

ˇ 3.12. BABICKA

145

”Ale kdepak. Syn mi zemˇrel ve sv´ ych sedmnácti letech. On jezdil na motorce, v´ıte? A jednou, ani si nevzpom´ınám, kter´ y den to bylo pˇresnˇe, ale na tom náhrobku na hˇrbitovˇe je to napsáno, ˇspatnˇe signalizoval zatáˇcen´ı, no, a oni to do nˇej napálili. Kdyˇz pˇrijela sanitka, uˇz byl mrtv´ y.” Rozhovor pokraˇcoval a ˇcas ut´ıkal. Den ubˇehl rychle a Pavel si celou dobu mˇel o ˇcem s tou babiˇckou pov´ıdat. A sl´ıbil, ˇze pˇrijde zase, a splnil to. Kaˇzd´ y druh´ y den tam k n´ı docházel a babiˇcka pro nˇeho vˇzdy mˇela kaf´ıˇcko a nˇejakou tu laskominu, a vyprávˇeli si o tom, co se Pavlovi pˇrihodilo, a na co pan´ı Novotná mysl´ı, a jaká bude letos zima. Byl to ten nejlepˇs´ı ˇcas pro oba dva. Zaˇcal se zlepˇsovat i vztah mezi Pavlem a Emou. Nehádali se a sl´ıbili si, ˇze se do roka vezmou. Pavel uˇz k Emˇe zahoˇrel tou opravdovou láskou, a bylo to hlavnˇe d´ıky pan´ı Novotné, ke které chodil pro rady. Ta mu pomáhala. Jednoho dne se vˇsak vˇsechno zvrtlo. ”Kdo je pan´ı Novotná?” zeptala se ho pˇri sn´ıdani Ema, která vypadala velice rozzuˇrenˇe. ”Taková jedna pan´ı,” snaˇzil se odpovˇedˇet Pavel, ale nebylo mu to souzeno. ”Ke kter´ y chod´ıˇs obden, vid’? Kdo v´ı, co tam dˇeláˇs! Vˇzdy, kdyˇz se vrát´ıˇs dom˚ u, vypadáˇs svˇeˇz´ı, lepˇs´ı.” Pavel vˇedˇel, ˇze Ema je na ˇspatné stopˇe, ale ta ho uˇz nepustila ke slovu: ”Skonˇc´ıˇs s n´ı, jasn´ y? To mus´ı pˇrestat. Chceˇs si mˇe vz´ıt, a pˇritom máˇs rád nˇejakou Novotnou.” ”Já ji mám rád, ale jinak, neˇz si. . . ” ”No jeˇstˇe tohle. Nechceˇs k n´ı náhodou odej´ıt? Vˇzdyt’ se uˇz tˇreseˇs, ne?” Utekl. Utekl pryˇc ze svého bytu, a nechal tam ˇzenu, o které si myslel, ˇze ho miluje. Ut´ıkal k domu pan´ı Novotné, ut´ıkal k pan´ı, která mu byla ˇ matkou i babiˇckou. Zena, která ho stále jeˇstˇe drˇzela nad vodou, u které hledal u ´toˇciˇstˇe. Uˇz jednou j´ı ˇr´ıkal, ˇze kdyby j´ı bylo tˇricet, hned by si ji vzal, protoˇze tak rozumnou a chápavou ˇzenu jeˇstˇe nepoznal. A ona mu odpovˇedˇela: ”A co Ema? A já uˇz jsem stará, brzo umˇru, a ty budeˇs m´ıt dˇeti, a svˇet p˚ ujde dál.” Ut´ıkal, vbˇehl do domu, probˇehl chodbou, ve které bylo nˇejak moc lid´ı, a potom spatˇril, jak se nad pan´ı Novotnou, která leˇzela na pohovce a spala, sklán´ı lékaˇr a ˇr´ıká: ”Bohuˇzel je mrtvá. Zemˇrela stáˇr´ım. Tak uˇz to chod´ı.” ˇ NA V jednˇech novinách vyˇsla o den pozdˇeji tato krátká zpráva: NAMI´RIL SEBE Praha – Sebevraˇzdu spáchal v sobotu odpoledne kolem 14.50 hodin. . .


146

3.13

Herec

Vidˇel hlaveˇ n puˇsky a polilo ho horko. Na ˇcele mu vyvstal pot a suchem v krku polknul. ”Ke stˇenˇe, ruce za záda. Nekecám!” Ti mlad´ıci s puˇskama v rukách si prostˇe hráli na velké pány. Pˇrepadli obchod, a on mˇel tu sm˚ ulu, ˇze byl jeho majitelem. ”Ty’s neslyˇsel? Nebo ti to mám ˇr´ıct jinak?” Ten gauner se k nˇemu bl´ıˇzil a chystal si zbraˇ n. Zastavil se pˇr´ımo pˇred n´ım. ”Dˇelej, bˇeˇz ke zdi a dej ty sv´ y zasran´ y ruce nahoru, nebo ti je ustˇrel´ım.” Frank se neovládl a zaˇcal vyjednávat: ”Pod´ıvejte se, vˇzdyt’ jsem vám nic neudˇelal, vemte si prachy a bˇeˇzte pryˇc.” ”Hele, dˇedku, my tady nejsme kv˚ uli tˇem tvejm prach˚ um. My ti prostˇe ’dem rozstˇr´ılet tenhle posranej vobchod.” Frank se pod´ıval smˇerem ke kameˇre, která tento d´ıl seriálu natáˇcela a ukázal sv˚ uj profil. Ted’ podle scénáˇre, zaˇcal pˇrem´ yˇslet Frank, p˚ ujde kamera na zábˇer celého obchodu a ten hlavn´ı grázl ˇrekne: Nemám náladu tˇe. . . Kamera sn´ımaj´ıc´ı jeho obliˇcej zhasla a hlavn´ı postava filmu na nˇej zaˇcala mluvit: ”Nemám náladu tˇe poslouchat, dˇedku praˇsivej! Prostˇe p˚ ujdeˇs ˇcuchat ke kytkám jako prvn´ı!” Ano, takhle to podle scénáˇre mˇelo b´ yt. Ted’ k nˇemu tenhle silák pˇristoup´ı a zastˇrel´ı ho. Co se dá dˇelat, nen´ı tak skvˇel´ y herec, aby mohl hrát velké role. Mus´ı b´ yt rád, ˇze mu kamarád pˇrihodil tuhle epizodku. Frank si vzpomnˇel, jak dnes hovoˇrili právˇe o této jeho závˇereˇcné scénˇe s reˇzisérem. Reˇzisér mu ˇr´ıkal. . . ”Hele Franku, my nemáme pen´ıze na to, aby se tahle scéna hrála ˇsestkrát, sedmkrát, neˇz to bude dobr´ y, na to fakt nejsou prachy. Sjedeme to jednou a ty v tom budeˇs nejlepˇs´ı, cos kdy byl, jasn´ y?” Frank pˇrik´ yvl.. . . ’ Ted ho mˇel podle scénáˇre tenhle v´ yrostek postˇrelit, on se sval´ı na zem a z rány mu vyjde krev – to uvid´ı diváci u obrazovek. Ve skuteˇcnosti to je jenom trik, ale ten zábˇer detailu um´ıraj´ıc´ıho, to bude pro diváky nˇeco. ”Chc´ıpni, smrade!” V tu chv´ıli ho postˇrelil. Klesl na zem. Spatˇril kameru, jak naj´ıˇzd´ı na detail. Sehrál smrtelnou kˇreˇc, no, a ted’ by se mˇela kamera vypnout a reˇzisér ˇr´ıct: konec, to je v pohodˇe. Frank ˇcekal na závˇer scény, ale kamera se nevypnula. Z rány, kterou mu pˇred natáˇcen´ım pˇripravili v maskérnˇe, se vyˇrinula krev – a trochu to bolelo. No, trochu to bolet mus´ı, jakpak by potom chtˇeli, abych zahrál opravdovou

ˇ 3.14. ZACHYTILI JSME DUSI

147

smrt, kdybych nec´ıtil alespoˇ n trochu bolest, jsem pˇrece herec, pomyslel si Frank. Z rány se vˇsak vyvalila i jeho krev. Chtˇel ˇr´ıct, ˇze to nebylo ve scénáˇri, ale nemohl promluvit. C´ıtil, jak mu ub´ yvá sil. Nakonec spatˇril reˇziséra, jak se bav´ı s kolegy. Ze rt˚ u mu vyˇcetl: Ten Frank to zahrál opravdu jako skuteˇcnˇe. Nen´ı tak ˇspatn´ y herec jako. . .

3.14

Zachytili jsme duˇ si

Veˇsel jsem do pokoje a pˇredstavil se muˇzi, kter´ y leˇzel na nemocniˇcn´ı posteli: ”Dobr´ y den, jmenuji se David Nov´ y.” Vypadal zniˇcenˇe, tˇra´sl se, byl cel´ y seschl´ y. Jak mi ˇrekli spolupracovn´ıci, nezb´ yvalo mu v´ıce neˇz pˇet hodin ˇ ˇzivota. Stefan Neubauer, ˇséf celého projektu, mˇe povˇeˇril, abych veˇskeré pap´ırován´ı s t´ımto um´ıraj´ıc´ım muˇzem skonˇcil co nejdˇr´ıve. Doˇsel jsem aˇz k posteli a sedl si na ˇzidli, kterou tam pro mne pˇripravili. Muˇz se na mne ani nepod´ıval, jen potichu zamruˇcel. Vzal jsem to jako souhlas k zapoˇcet´ı rozhovoru. ”Pane Bernarde, jsme opravdu velice rádi, ˇze jste. . . ” zaváhal jsem, ”byl ochoten z´ uˇcastnit se naˇseho projektu. Pokud se nestane nic neplánovaného a veˇskeré pˇredpoklady se spln´ı, budete zanesen do historie. . . ” ”Kdybyste si nevym´ yˇslel, pane Nov´ y,” skoˇcil mi do ˇreˇci ten um´ıraj´ıc´ı. ”Oba dva v´ıme, ˇze právˇe ted’ ˇcekáte, aˇz umˇru. Dlouho uˇz mi to trvat nem˚ uˇze, protoˇze jinak byste mˇe sem nepˇrenesli.” Trochu mˇe pˇrekvapil. Tónem hlasu jako by dával najevo zlost nad t´ım, ˇze se v˚ ubec do celé akce zapojil. ”Pane Bernarde, vaˇse rozhodnut´ı dát nám svou duˇsi, aˇc jeˇstˇe nen´ı prokázáno, zda nˇejaká existuje, bylo zcela dobrovolné, a proto nechápu. . . ” Usmál se: ”Dobrovolné? V´ıte, byli jsme chudá rodina a nemˇeli jsme pen´ıze na to, abychom se mohli odstˇehovat pryˇc z téhle um´ıraj´ıc´ı planety. A váˇs institut nab´ıdl dost penˇez za to, ˇze vám umˇru tady v laboratoˇri. Manˇzelka s dˇetmi tak odlet´ı pryˇc, a já mám ˇcisté svˇedom´ı, ˇze jsem se o nˇe alespoˇ n trochu postaral.” Pan Bernard mˇe zaˇcal zaj´ımat. Zapomnˇel jsem na pap´ıry v ruce, které jsem mˇel dát Bernardovi podepsat, a zeptal jsem se: ”Vy nevˇeˇr´ıte v posmrtn´ y ˇzivot?”

148


”A vy ano? Já jsem byl vˇedec a materialistick´ y pˇr´ıstup byl pro mou práci velice d˚ uleˇzit´ y. Pro koho je pros´ım vás posmrtn´ y ˇzivot dobr´ y? V nˇej vˇeˇr´ı jen lidé, kteˇr´ı se boj´ı smrti. Asi je v˚ ubec nebav´ı ˇz´ıt, mysl´ı si, ˇze ˇzivot zde je jenom pˇrestupn´ı stanic´ı. . . To je nesmysl. Abych pravdu ˇrekl, ani se neboj´ım, ˇze mou duˇsi chyt´ıte a ˇze bych se pak nedostal do nebe, nebo snad ˇ ıkal to s velkou ironi´ı v hlase. Vypadalo to, ˇze tento muˇz byl nˇekam jinam.” R´ donucen pˇrihlásit se do tohoto projektu kv˚ uli penˇez˚ um. Ale oˇcividnˇe nemˇel strach, a to mˇe pˇrekvapovalo. ”Ale rád bych vˇedˇel, jak to máte zaˇr´ızené, ˇze duˇsi chyt´ıte.” Ve skuteˇcnosti jsem ani já poˇra´dnˇe nevˇedˇel, jak cel´ y projekt funguje, ale nˇeco málo informac´ı jsem mˇel. ”Jako vˇedec asi v´ıte, ˇze pˇred deseti lety kosmologové pˇrinesli d˚ ukazy o tom, ˇze ˇzijeme v desetirozmˇerném vesm´ıru.” Poˇckal jsem na jeho souhlasné k´ yvnut´ı, a pokraˇcoval jsem dál: ” Hlavn´ı vedouc´ı tohoto projektu se domn´ıvá, ˇze existuje duˇse, která je pro nás neviditelná a která se nacház´ı v jiném rozmˇeru neˇz v tˇech naˇsich tˇrech viditeln´ ych.” ”Takˇze se budete snaˇzit,” skoˇcil mi do ˇreˇci Bernard, ”vytvoˇrit nˇejakou klec v desetirozmˇerném prostoru, a t´ım duˇsi zachyt´ıte?” ”Ano. Nev´ım, jestli jste slyˇsel o novém druhu poˇc´ıtaˇce, kter´ y dokáˇze vytvoˇrit takovou klec. . . ” Bernard zaˇcal kaˇslat. Byl to dut´ y kaˇsel, kter´ y snad vycházel ze vˇsech vnitˇrnost´ı jeho tˇela. V ten moment jsem si vzpomnˇel, proˇc jsem k nˇemu pˇriˇsel. ”Pane Bernarde, naˇse spoleˇcnost potˇrebuje, abyste podepsal toto potvrzen´ı, ˇze nám dáváte své tˇelo i duˇsi ve prospˇech v´ yzkumu. Je to pro nás. . . ” Vytrhnul mi pap´ıry z ruky a beze slov je podepsal. C´ıtil jsem se provinile. Nevˇedˇel jsem proˇc, snad jsem se vc´ıtil do jeho role, snad jsem uvaˇzoval nad t´ım, jak ˇs´ılen´ y je náˇs projekt. Opravdu nev´ım. Nevˇeˇr´ım, ˇze existuje duˇse, ale nikdy si ˇclovˇek nebude jist´ y, jestli ano nebo ne. Náˇs pokus by to mˇel dokázat. Já sám bych se nikdy nedal jako pokusn´ y král´ık na takov´ y experiment. Je tu malá ˇsance, ˇze duˇse existuje, a to mnˇe staˇc´ı. Nerad bych poté, co odlétnu ze svého tˇela, byl uzavˇren´ y v laboratorn´ı kleci pro vˇedeck´ y v´ yzkum. Pan Bernard mus´ı b´ yt opravdov´ y materialista, kdyˇz takové moˇznosti nevˇeˇr´ı. Vrátil mi listiny a já podˇekoval. Potom jsem odeˇsel z m´ıstnosti. Bˇehem mého rozhovoru s panem Bernardem uˇz technici dokonˇcovali práce na projektu. Hodiny, které zb´ yvaly do Bernardovy smrti, jsme vyuˇzili k posledn´ım u ´pravám na kleci, do které jsme se chystali duˇsi chytit. M´ıstnost, ve které bude prob´ıhat experiment, byla prázdná. Vidˇeli jsme

ˇ 3.14. ZACHYTILI JSME DUSI

149

do n´ı, stˇeny byly sklenˇené. Okolo nich stály poˇc´ıtaˇce, stoly plné pracovn´ıch poznámek, a vˇsude pob´ıhali technici. Nˇekteˇr´ı z nich dokonˇcovali poˇc´ıtaˇcovou klec. Potom pˇrevezli do m´ıstnosti pana Bernarda. Kdyˇz si na to nyn´ı vzpom´ınám, chybˇely do jeho smrti dvˇe hodiny. Dvˇe oˇsetˇrovatelky nechaly pana Bernarda v m´ıstnosti samotného. Leˇzel na posteli a tˇrásl se. Experiment zaˇcal. Poˇc´ıtaˇcov´ı odborn´ıci spustili poˇc´ıtaˇcov´ y program pro vytvoˇren´ı klece. Trvalo snad pˇet minut, neˇz se v m´ıstnosti zaˇcalo nˇeco d´ıt. Okolo postele um´ıraj´ıc´ıho se zvlnil vzduch. Vˇsichni vykˇrikli vzruˇsen´ım, kdyˇz se v m´ıstnosti zaˇcala materializovat. Lhal bych, kdybych ˇrekl, ˇze mˇe klec fascinovala. V naˇsem trojrozmˇerném svˇetˇe vypadala jako obyˇcejná polopr˚ uhledná modrá krychle, která obklopila um´ıraj´ıc´ıho Bernarda. Bylo p˚ ul sedmé veˇcer, do smrti pokusné osoby zb´ yvalo necel´ ych pˇet ˇ minut, kdyˇz ke mnˇe pˇriˇsel ˇséf celého projektu a dlouholet´ y pˇr´ıtel Stefan: ”Vˇsechno jde podle plánu.” Bylo mu ˇctyˇricet let, coˇz se dalo poznat na jeho proˇsedivˇel´ ych vousech. Znal jsem ho uˇz od stˇredn´ı ˇskoly. To byly ˇcasy. Mnohokrát jsme debatovali, jestli je pravda, ˇze pˇri smrti odlétá duˇse do ˇcerného tunelu. Bylo v tom nˇeco tajemného a krásného. Naˇse cesty se po maturitˇe rozeˇsly. Já ˇsel studovat psychologii, on fyziku. A ted’ po letech mˇe poˇza´dal, jestli bych se nez´ uˇcastnil jeho projektu. Souhlasil jsem. M´ ym u ´kolem bylo zapojit se do komunikace s duˇs´ı, aˇz ji chyt´ıme. Pro psychologa zvláˇstn´ı, ale ne neprovediteln´ yu ´kol. Nerozum´ım moc technice, a tak bylo v tˇech pˇeti minutách trochu ˇcasu, aby mi vysvˇetlil princip odchytu duˇse. ˇ ”Je to technicky dost sloˇzité,” odpovˇedˇel. Cekal jsem to. Málokter´ y fyzik vám dokáˇze vysvˇetlit, co dˇelá. ”Podle teorie duˇse odlétá z tˇela pˇri u ´mrt´ı jedince, a hned nacház´ı tunel. Tento tunel jsme vytvoˇrili, tamhle ho vid´ıˇs.” Ukázal na modrou krychli v m´ıstnosti. ”Duˇse tak odlet´ı do naˇs´ı klece, kde s n´ı zaˇcneˇs komunikovat.” To uˇz mnˇe nˇeco ˇr´ıkalo. V kleci vytvoˇrili postavu, která si s duˇs´ı zaˇcne pov´ıdat. Já jsem mˇel b´ yt ta osoba. ˇ Stefan byl klidn´ y. Kde se v nˇem vzala ta jistota, ˇze experiment dopadne dobˇre? Divil jsem se jeho pˇresvˇedˇcen´ı, ˇze duˇse prostˇe existovat mus´ı. ”Prostˇe mus´ı! Nevyhazuji pen´ıze za nˇejakou pitomost.” Potom náˇs rozhovor ustal. Pan Bernard zemˇrel. Chv´ıli se nedˇelo nic. Vˇsude bylo naprosté ticho. D´ıvali jsme se do m´ıstnosti ˇ na modrou krychli a tˇelo pana Bernarda. Na Stefanovˇ e tváˇri byla patrná slabá

150


nervozita. Svoje pocity nedokáˇzu popsat. Co kdyby to vyˇslo? Co by se t´ım dokázalo? Urˇcitˇe by to mˇelo dopad i na psychologii, fyziku, lékaˇrstv´ı a mnoho dalˇs´ıch obor˚ u. Jak by to zmˇenilo náˇs pohled na náboˇzenstv´ı? V tˇech nˇekolika sekundách se rozhodovalo o tolika vˇecech zároveˇ n. A potom se to stalo. Z Bernardova tˇela vylétlo nˇeco jako mrak energie, a najednou to zmizelo. Technici u poˇc´ıtaˇce vykˇrikli: ”Máme to.” Já tuˇsil, ˇze se duˇse dostala do námi vytvoˇreného tunelu. Nastala chv´ıle vypoˇc´ıtáván´ı. Vˇedci zkoumali, ve kter´ ych rozmˇerech se duˇse nacház´ı, aby poté obrázek duˇse v kleci dokázali vytvoˇrit na monitoru. Dalˇs´ı události m˚ uˇzu popisovat jen ze svého nefyzikáln´ıho pohledu. Bylo fantastické, kdyˇz se na monitoru objevil mal´ y mrak – duˇse. Snaˇzila se dostat z klece ven. Nedaˇrilo se j´ı to. Nakonec mˇe pustili ke klávesnici. V kleci se objevila nejasná lidská tváˇr. To jsem byl já. Duˇse se ke mnˇe dostala a zaˇcala do mˇe vstupovat, ale nedaˇrilo se j´ı to. Chv´ıli jsme se na to d´ıvali. Bylo to nad naˇse chápán´ı. Chytili jsme duˇsi! Jak bláznivá pˇredstava. ˇ ˇ eˇce, dˇelej nˇeco. Zaˇcni psát, Davide.” Stefan to nevydrˇzel: ”Clovˇ ˇ Dvˇema prsty, abych se nespletl, jsem napsal PODARILO SE TO, PANE BERNARDE. Duˇse si toho patrnˇe vˇsimla, protoˇze do mne pˇrestala vstupovat a nafoukla se. Zabrala skoro celou klec. Potom se opˇet zmenˇsila do normáln´ı velikosti – i kdyˇz co znamená normáln´ı! ˇ ”Piˇs dál,” naléhal Stefan. ”Dˇelej!” V momentˇe, kdy jsem zaˇcal psát dalˇs´ı vzkaz, objevil se v kleci podivn´ y ˇcern´ y tunel. Co se stalo? ”To je náˇs program?” zeptal jsem se. ˇ ”Ne,” zbledl Stefan a s n´ım zbytek vˇedc˚ u. ”To je nˇeco zvenˇc´ı.” Zaˇcal jsem pocit’ovat strach. Ten nov´ y tunel je nˇeco. . . Naˇse duˇse vlétla do nového tunelu, kdyˇz pˇredt´ım staˇcila oblétnout mou tváˇr. Tunel zmizel a vypadl proud. Monitory zhasly, nastala tma. Nedokáˇzu popsat, co jsem c´ıtil. Zaˇzil jsem hr˚ uzu a u ´ˇzas v jednom. Jeˇstˇe nˇekolik noc´ı po proveden´ı experimentu jsem nedokázal usnout. Zdálo se mi o panu Bernardovi, o ˇcerném tunelu, dokonce i o smrti. Mnohokrát jsem ve snu proˇzil tu samou situaci, kdy um´ırám já a moje duˇse je chycena do klece. Dˇeláme správnou vˇec? Nˇeco si vzalo duˇsi. A to tajemné nˇeco nám nedává spát. Dokázali jsme chytit duˇsi. Mˇeli bychom b´ yt velice ˇst’astn´ı, ale nejsme. Náˇs experiment – a hlavnˇe ten tajemn´ y tunel – nás nut´ı pokraˇcovat ve v´ yzkumu dále. Provedli jsme zes´ılen´ı klece a instalovali jsme do n´ı zbranˇe pro pˇr´ıpad, ˇze si pro duˇsi pˇrijde opˇet ten tajemn´ y tunel. Hledáme nˇekoho, kdo by chtˇel

3.15. EXPERIMENT

151

zemˇr´ıt. Nemáte zájem právˇe vy?

3.15

Experiment

Jednoho dne jsem se zase toulal po mˇestsk´ ych ulic´ıch, pˇrem´ yˇslel o nesmˇ ek nezamˇestnan´ rtelnosti chrousta a kopal do kam´ınk˚ u. Clovˇ y je prostˇe podiv´ın. Byl kvˇeten, lásky ˇcas – aˇc já se j´ı stranil – a praˇzilo velké, uˇz letn´ı slunce. Nem´ıt kˇsilt u ˇcepice, nevidˇel bych na cestu a do toho chlapa, kter´ y ˇsel proti mnˇe, bych urˇcitˇe vrazil. Náhoda tomu chtˇela – protoˇze snad vˇsechno na svˇetˇe je náhoda – ˇze já nevrazil do nˇej, ale on do mˇe. Podivnˇe se totiˇz motal a já se mu nemohl za ˇza´dnou cenu vyhnout. Skoro to vypadalo, ˇze mˇe zná a ˇze jde za mnou pro radu nebo si jen tak popov´ıdat. ˇ ”Nazdar Petˇre,” zaˇcal na mˇe ten chlap mluvit a já poznal Stefana. ”Uˇz dost dlouho tˇe vˇsude shán´ım, to jsem rád, ˇze jsem tˇe naˇsel.” ˇ ”Zdar, Stefane,” odpovˇedˇel jsem a zaˇcal se vyptávat, proˇc mne tedy hledal. ”To máˇs tak,” zmˇenil se mu hlas, ”pracuju ve v´ yzkumáku a podaˇrilo se nám nˇeco, co by tˇe mohlo zaj´ımat.” ˇ V tu chv´ıli jsem si vzpomnˇel u ´plnˇe. Stefan, ten ˇs´ılenec pˇres okultn´ı vˇedy a mysticizmus, ten ˇsaˇsek, kter´ y se nás snaˇzil pˇresvˇedˇcit, ˇze existuje duˇse, ten idealista bez d˚ ukaz˚ u. Nˇekolikrát jsme debatovali o tom, proˇc jsme na tomto svˇetˇe, kam jdeme, zda je poˇcátek materialistick´ y ˇci nikoliv. Takové hádky nikdy nevedly nikam, protoˇze nebyly d˚ ukazy pro ani proti. Byly jenom hypotézy. To ovˇsem k tomu, abyste pˇresvˇedˇcili druhou stranu, zaruˇcenˇe nestaˇc´ı. ”Naˇsel’s duˇsi?” zaˇcal jsem si trochu dˇelat legraci, jak se mezi kamarády nos´ı. ”Nebo jsi vyfotografoval nirvánu?” Trochu se usmál a tajemnˇe ˇrekl: ”Pˇrijd’ z´ıtra ve tˇri odpoledne ke mnˇe do laborky. Zasvˇet´ım tˇe do nˇeˇceho, co bude znamenat totáln´ı pˇrevrat v lidském pˇr´ıstupu k ˇzivotu.” Snad dokáˇzete pochopit, ˇze jsem to celé bral jako kanadsk´ y ˇzert´ık, a snad taky pochop´ıte, ˇze to nakonec kanad’an nebyl, protoˇze jinak bych o tom nepsal. Celou noc jsem si vzpom´ınal, jak jsme debatovali. Byly to ostré v´ ymˇeny názor˚ u, tvrzen´ı proti tvrzen´ı, ale nˇeco tomu chybˇelo: my jsme vˇedˇeli, ˇze jdeme do pˇredem prohrané bitvy co se efektivnosti t´ yˇce. Nakonec stejnˇe nikdo nikoho nepˇresvˇedˇcil a ˇslo se spát. Byla to vˇsak skvˇelá vˇec na rozvoj abstraktn´ıho myˇslen´ı a ˇclovˇek se setkal s vˇecma, o kterejch dˇr´ıv netuˇsil naprosto

152


nic. ˇ Druhej den jsem byl u Stefana uˇz ve dvˇe a ˇcekal jsem, co to bude za fórek tentokrát. A on mˇe vypekl jako nikdy pˇredt´ım. ”Dnes izolujeme duˇsi,” vyhrkl na mˇe okamˇzitˇe po mém pˇr´ıchodu. ˇ Cekal jsem tedy nˇejakou holografickou ˇsou nebo virtualitu. On si ale legraci m´ınit nedˇelal, on mluvil naprosto pravdivˇe. To jsem poznal aˇz o trochu pozdˇeji. Zaˇcal mˇe provádˇet po své laboratoˇri a pˇri tom mi vyprávˇel nˇeco, co bych pˇred dvaceti lety oznaˇcil za science fiction. Nejprve mi sdˇelil, ˇze si nadále mysl´ı, ˇze je uvnitˇr kaˇzdého z nás duˇse, která po smrti odcház´ı pˇred jak´ ysi oˇcistec. Tam se zhodnot´ı jej´ı fungován´ı zde na zemi – sp´ıˇse tedy chován´ı nás lid´ı – a podle toho potom pˇrejde po pˇrestávce tato duˇse do dalˇs´ıho organizmu, tˇreba i jiného ˇclovˇeka. Koneˇcn´ ym stádiem duˇse je nirvána, neboli vstup do nirvány, do stavu naprosté blaˇzenosti. Toto ˇ vyprávˇen´ı jsem skoro celé znal uˇz z dˇr´ıvˇejˇs´ıch setkán´ı. Stefan vˇsak pˇridal nˇeco nav´ıc: ”Jak v´ıˇs, vˇeda udˇelala za posledn´ıch dvacet let obrovsk´ y skok kupˇredu. A to se odrazilo i v naˇs´ı moˇznosti zachytit duˇsi pˇri odchodu z tˇela. Pomoc´ı nejmodernˇejˇs´ı techniky jsme dnes schopni vytvoˇrit jakousi klec, do které odcházej´ıc´ı duˇse zapadne. Podle naˇs´ı teorie se duˇse nacház´ı ve ˇctvrtém rozmˇeru tohoto vesm´ıru, ve ˇctvrtém prostorovém vesm´ıru! Liboretr˚ uv poˇc´ıtaˇc je pomoc´ı supermodern´ı reality schopen vytvoˇrit takovou prostorovou klec, kterou my vlastnˇe neuvid´ıme, ale ve skuteˇcnosti v naˇsem vesm´ıru existuje. Tato klec se nacház´ı vˇsude v prostoru kolem nás, ale zároveˇ n je pˇr´ımo zde u nás v laboratoˇri – právˇe v této prosklené m´ıstnosti.” Ukázal tu m´ıstnost, kolem které bylo spousta krám˚ u, poˇc´ıtaˇc˚ u, kabel˚ u ˇılen´ a vˇedc˚ u. Tam uvnitˇr tedy bylo nˇeco, ˇc´ım se nám podaˇr´ı zachytit duˇsi. S´ y nápad! V tom prázdném prostoru se nacházela prostorová vˇec, kterou nejˇ sou naˇse smysly schopny obsáhnout. Pˇresto jsem v té chv´ıli Stefanovi vˇeˇril, protoˇze to vˇsechno vybaven´ı okolo nás stálo miliony; tak daleko kamarád nikdy nep˚ ujde, aby vás jen nachytal. ˇ ”Jak z´ıskáte um´ıraj´ıc´ı tˇelo?” zeptal jsem se a doufal jsem, ˇze Stefan neˇrekne: ”No jo, na to jsme zapomnˇeli!” a nezaˇcne se smát: ”To jsem tˇe nachytal, co?” M˚ uj pˇr´ıtel vˇsak stál pevnˇe na svém: ”Od nˇekolika um´ıraj´ıc´ıch jsme z´ıskali povolen´ı k odchytu jejich duˇs´ı.” V tu chv´ıli jsem se zhrozil. Protoˇze pokud nˇejaká duˇse existuje, potom ti lidé – jejich duˇse – budou chyceni námi a drˇzeni pro vˇedecké. . .

3.15. EXPERIMENT

153

”Ti lidé v˚ ubec nevˇeˇr´ı na nˇejakou duˇsi, asi jako ty, Petˇre. Pokládaj´ı to za darován´ı fiktivn´ıho orgánu. Jsou u ´plnˇe seznámeni s t´ım, co by je ˇcekalo, kdyby. . . ” zarazil se, ”kdyby to opravdu vyˇslo.” A ukázal do m´ıstnosti. Právˇe tam pˇreváˇzeli ˇclovˇeka na l˚ uˇzku. Mˇel mrtvolnˇe bled´ y obliˇcej a ty jeho um´ıraj´ıc´ı oˇci se d´ıvaly vˇsemi smˇery. Kdyˇz se pod´ıvaly na mne, uhnul jsem pohledem. ˇ Stefan z˚ ustal ledovˇe klidn´ y: ”Nevid´ı nás. To jsme zaˇr´ıdili.” Zaˇcal jsem m´ıt sucho v u ´stech, zaˇcal jsem kombinovat, panikaˇrit; prostˇe ˇ jsem si v tu chv´ıli uvˇedomil, do ˇceho Stefan jde: do nepochopitelného, do tabu. ”Jak zaˇr´ıd´ıte, aby se duˇse chytla?” nenechal jsem otázek. ”Nen´ı problém, i kdyˇz v této fázi projektu se jedná o pouhé dohady. Pokud vˇsak je celá teorie idealizmu správná, potom plat´ı i to, ˇze ihned po smrti se duˇse nacház´ı nad zemˇrel´ ym, a potom odcház´ı tunelem nˇekam pryˇc. Naˇse klec obsahuje návnadu: ˇcern´ y tunel, kter´ y se objev´ı ihned poté, co naˇsi spolupracovn´ıci z oboru biologie zaregistruj´ı odchod nˇejakého energetického mraku z naˇseho um´ıraj´ıc´ıho – to je podle nás právˇe ta duˇse.” Zb´ yvalo mnˇe vyˇrknout posledn´ı otázku, která se t´ ykala projektu, pokud zachyt´ı opravdu duˇsi. Co s tou duˇs´ı dál? ˇ Stefan mˇel cel´ y projekt plnˇe pod kontrolou, ponˇevadˇz ani pˇri této otázce neztratil sv˚ uj klid: ”Doufám, ˇze jsou naˇsi technici u Liboretrova poˇc´ıtaˇce schopni vytvoˇrit do klece nˇejakou postavu, která by byla schopna komunikovat s duˇs´ı a dávat nám tak jasné odpovˇedi.” ˇ Projekt mnˇe byl v celé ˇs´ıˇri jasn´ y. Stefan mi ˇr´ıkal i o detailech celého projektu, ale abych ty detaily vˇsechny napsal, dalo by to dost velkou práci – a já jsem od pˇr´ırody lenoch. Do celého projektu jsem byl vpasován i já, aˇc jsem k nˇemu pˇriˇsel jak slepec k housl´ım. V momentˇe, kdy zaˇc´ınal um´ıraj´ıc´ı pomalu ale jistˇe padat do smrti, sedˇel jsem uˇz u LRT poˇc´ıtaˇce a vidˇel trojrozmˇernou simulaci naˇsich dvou rozmˇer˚ u a ˇctvrtého, ve kterém se mˇela objevit duˇse. Postava pro komunikaci byla v rohu klece, vypadala jako menˇs´ı modr´ y mrak, kter´ y se po stranách vlnil. Nev´ım, proˇc ze vˇsech moˇzn´ ych tvar˚ u vybrali vˇedci právˇe tento, ale jak se mi snaˇzili vysvˇetlit, jednorozmˇerná duˇse stejnˇe neuvid´ı modr´ y mrak jako my. V 22:36 toho dne pˇriˇsla od biolog˚ u zpráva, ˇze ˇclovˇek na l˚ uˇzku je mrtev. Pozorovali energetick´ y mrak, sp´ıˇse jeho simulaci na poˇc´ıtaˇci, stejnˇe jako já. Mrak energie se nejdˇr´ıve rozpt´ ylil, a potom se zhustil asi ve v´ yˇsce dvou metr˚ u nad zemˇrel´ ym. Mˇel jsem pocit, jako by o nás ta vˇec vˇedˇela. Chv´ıli z˚ ustala nad tˇelem, potom rychle odletˇela z m´ıstnosti. Prostˇe proletˇela sklem,

154


stˇenou, a byla pryˇc. Ve 22:58 se vrátila. Chv´ıli z˚ ustala nad techniky biology, a potom jsme spustili akci klec. Na monitoru mého poˇc´ıtaˇce bylo vidˇet, jak se klec vytváˇr´ı, jak vzniká modr´ y mrak – náˇs mluvˇc´ı – a jak se zaˇc´ıná objevovat vstup do klece – ˇcern´ y tunel. Mrak energie nˇeco poc´ıtil. Chv´ıli jsem si myslel, ˇze jsme vytvoˇrili klec pozdˇe, ˇze to nˇeco odchytlo duˇsi dˇr´ıve, ale nebylo tomu tak. Duˇse zaˇcala pomalu ub´ yvat, a na mém monitoru se objevila signalizace, ˇze je duˇse tunelu. Cel´ y t´ ym zaˇcal tleskat a jásat, biolog˚ um skonˇcila práce. Mnˇe teprve zaˇc´ınala. Uu ´st´ı tunelu u mne na monitoru se zaˇcalo nˇeco d´ıt. Vytváˇrela se tam u ´seˇcka. Ano, u ´seˇcka. Taková malá zelená ˇsmouha na b´ılém s´ıt’ovém pozad´ı. Dalˇs´ı události m˚ uˇzu popisovat pouze ze svého subjektivn´ıho pohledu. Pˇripadalo mi, ˇze si u ´seˇcka vˇsimla naˇseho modrého mraku. Pˇriˇsla k nˇemu a zaˇcala do nˇeho vstupovat. Nedaˇrilo se to vˇsak. Ta situace trvala hroznˇe dlouho, ale kdyˇz se na to d´ıvám ze zpˇetného pohledu, byla hroznˇe, hroznˇe krátká. Z tˇech okamˇzik˚ u si matnˇe vzpom´ınám, ˇze jsem se pod´ıval na hodinky v laboratoˇri. Mohlo b´ yt tak p˚ ul dvanácté, moˇzná p˚ ulnoc, ale domn´ıvám se, ˇze v´ıc urˇcitˇe ne. Dnes se nikdo z nás, kdo jsme sledovaly ty pˇrevratné události, nedokáˇze shodnout, kolik ve skuteˇcnosti bylo. Ocitli jsme se totiˇz tváˇr´ı v tváˇr nˇeˇcemu nad naˇse chápán´ı. Pamatuji si, jak jsem zaˇc´ınal psát prvn´ı pokyny pro náˇs modr´ y mrak, kdyˇz vtom se stalo nˇeco, co nikdo z nás neˇcekal. Na monitoru, kde prob´ıhala simulace klece, se objevil nov´ y tunel. Dalo se jen trochu poznat, ˇze je to tunel, ale vˇsichni jsme se na tom poznán´ı shodli. Podle nás to nemohlo b´ yt nic jiného. C´ıtil jsem podivnou hr˚ uzu, kdyˇz duˇse vlétla do nového tunelu a on zmizel. Vˇsichni jsme byli zmrazeni t´ım, co se stalo. Nˇejaká vyˇsˇs´ı moc se dostala do naˇs´ı klece a vzala si, co j´ı patˇrilo. Alespoˇ n tak to pˇripadalo mnˇe. Byl to zaj´ımav´ y pocit, kter´ y dodnes nedokáˇzu pˇresnˇe zaˇradit. Hr˚ uza a u ´ˇzas v jednom. Pocit strachu, rozˇcarován´ı, pˇrekvapen´ı. . . Nˇeco si vzalo to, co mu patˇr´ı. Co kdyˇz i ten druh´ y tunel byl vytvoˇren bytostmi jako jsme my? Co kdyˇz nás takhle drˇz´ı, a potom. . . Co vlastnˇe potom? Jak´ y je smysl naˇseho ˇzivota? Existuje opravdu nirvána? Vyˇsˇs´ı moc? My vlastnˇe dokázali duˇsi! Existuje nˇeco po smrti, existuje i nˇejak´ y vyˇsˇs´ı princip, kter´ y nakonec nedovolil, abychom se spojili s duˇs´ı zemˇrelého. Dává to smysl? Co je nad t´ım? Dozv´ıme se nˇekdy pravdu? Neudˇelali jsme nˇeco ˇspatnˇe? Podle mnoha svˇedk˚ u uˇz se o dorozumˇen´ı s duˇs´ı zaj´ımali mnoz´ı pˇred námi – a u ´spˇeˇsnˇe. My jsme ale ˇsli

3.16. V CELE

155

vˇedecky. My jsme dokázali existenci duˇse. Aˇc bychom mohli b´ yt nesm´ırnˇe ˇst’astn´ı, nejsme. Jsou tu jenom dalˇs´ı otázky. Co je v tom tunelu? Jak uzavˇr´ıt naˇsi klec tak, aby se do n´ı nemohl nˇejak´ y ciz´ı pˇredmˇet dostat? Jak prostˇe u ´plnˇe izolovat duˇsi? Dnes jsme udˇelali dalˇs´ı u ´pravy pomoc´ı Liboretrova poˇc´ıtaˇce. Domn´ıváme se, ˇze se nám podaˇr´ı izolovat naˇs´ı klec tak d˚ ukladnˇe, aby se nic nedostalo dovnitˇr a my mohli komunikovat s duˇs´ı. Pˇresto jsme jsme vytvoˇrili sondu, která by snad byla schopna pˇri pˇr´ıpadném vytvoˇren´ı druhého tunelu sledovat cestu duˇse. Experiment právˇe zaˇc´ıná.

3.16

V cele

Sed´ım v ˇzaláˇrn´ı cele, na podlaze si hraje krysa s kouskem kam´ınku a mnˇe je ˇspatnˇe od ˇzaludku. Ta krysa je tlustá, vypasená, sotva se h´ ybe – to jej´ı hran´ı sp´ıˇse pˇripom´ıná tanec najeden´ ych lidoˇzrout˚ u v daleké zemi. Je mi ˇspatnˇe od ˇzaludku, protoˇze mám hlad. Neb´ yt toho hladu, ani by mi v tomto zapadlém koutu civilizace nic nechybˇelo. Je tu svˇetlo (tou malou ˇskv´ırou nahoˇre u stropu opravdu sem tam nˇejak´ y paprsek projde), je tu vzduch (sice zatuchl´ y, ale alespoˇ n nˇejak´ y). Je tu dokonce i m´ısto na span´ı (deka pohozená na zemi). Je tu dokonce i j´ıdlo, pˇresto se nikdy nenaj´ım, protoˇze mám k té kryse – ˇzivému j´ıdlu – neskonal´ y odpor. Nev´ım, jak by se l´ıbilo vám j´ıst krysu. Uˇz jste si vˇsimli, jak podivnˇe to kruˇc´ı v ˇzaludku, kdyˇz máte hlad? Já si toho vˇs´ımám kaˇzdou chv´ıli. Je to takové zaˇskrundán´ı, takov´ y stonav´ y hlásek, jako by vám ˇzaludek ˇr´ıkal: ”Hele kámo, opravdu se najez, nebo bude zle! Já ti to pov´ıdám po dobrém.” Ale na mˇe uˇz se zapomnˇelo. Já v téhle cele vlastnˇe zavaz´ım. Jsem zbyteˇcn´ y, spoleˇcnost mˇe odvrhla a rozhodla se k tomu, ˇze mne nechce. Jsem vyvrhel, zabil jsem ˇclovˇeka. . . ale nikdo se neptá, jakej to byl hajzl! Prostˇe mˇe chytili, tak mˇe odsoud´ı. Budu postrachem. Takov´ y zloˇcin se nemá stát. Je to oˇsklivé, to zab´ıjen´ı, tak mus´ıˇs zemˇr´ıt i ty. Zabils, budeˇs zabit. Tak se trestá smrt ve spoleˇcnosti, ve které vˇsichni smrt odsuzuj´ı. ”Budete odsouzen k trestu smrti povˇeˇsen´ım.” ”Jste odsouzen k trestu smrti povˇeˇsen´ım.” Povˇes´ı mne z´ıtra ráno. Jeˇstˇe mám ˇcas popov´ıdat si s právn´ıkem ohlednˇe zajiˇstˇen´ı rodiny a tak dále, bude ke mnˇe pˇripuˇstˇen knˇez, kter´ y mˇe pˇriprav´ı do ráje, nebo kam. Je o mˇe postaráno. Copak asi dˇelaj´ı doma?

156


Otevˇrely se dveˇre a vstoupil sem do té tmy nˇejak´ y podivn´ y ˇclovˇek. Je obleˇcen do podivné kápi a podivnˇe se chová. Já vypadám, jako ˇze sp´ım, a on tedy ˇceká u dveˇr´ı, zat´ım jeˇstˇe zpola otevˇren´ ych, aˇz se probud´ım. V´ım, ˇze jakmile vstanu, dveˇre se zavˇrou a budeme tu my dva: on a já. Nev´ım, proˇc sem pˇriˇsel, a ani se mi nechce s n´ım mluvit; neustále sem nˇekdo chod´ı a domlouvá mi, i kdyˇz vˇsichni vˇed´ı, ˇze je to zbyteˇcné. Ráno mˇe prostˇe povˇes´ı a je to. Nemá cenu napravovat nenapravitelného. V´ım, ˇze jsem to musel udˇelat, tak jsem toho hajzla zabil. Vˇzdyt’ byl horˇs´ı neˇz já. Nic jiného si nezaslouˇzil. Pˇrevrac´ım se na bok, a ten papaláˇs v kápi se nervóznˇe pohoupl na nohách. Asi nev´ı, jak má zaˇc´ıt. ”Dobr´ y den, vy jste ten odsouzen´ y k smrti, co? Já vás jdu zachránit!” Ten blbec nev´ı, co dˇelá. Cel´ y ˇzivot chod´ı za odsouzenci, a ani nev´ı, jak´ y je to pocit b´ yt odsouzen. Nikdy si to nevyzkouˇs´ı, protoˇze stoj´ı na té správné stranˇe barikády. On nikoho nezabil, on nic neprovedl, on jen otravuje ty, kteˇr´ı na smrt p˚ ujdou. Pˇritom dˇelá jeˇstˇe horˇs´ı zamˇestnán´ı neˇz vrah. Vstávám, uˇz totiˇz nem˚ uˇzu vydrˇzet to jeho praˇstˇené civˇen´ı na mˇe, ten jeho pohled, kter´ y ˇceká, protoˇze to chce m´ıt co nejdˇr´ıve za sebou, i to, ˇze chce vypadnout jeˇstˇe dˇr´ıve, neˇz na mne promluv´ı, protoˇze ani nev´ı, co by mnˇe ˇr´ıkal. ”Dobr´ y den, jak se máte?” To mu dalo zabrat, neˇz tohle ˇrekl. ”Nic moc.” Odpov´ıdám co nejkratˇs´ımi vˇetami, co bych se s n´ım vybavoval. Nemám náladu, jsem ten odsouzen´ y. ”Nic vám tu nechyb´ı?” Co by tu jako mˇelo chybˇet. Odsouzen´ y nic nepotˇrebuje. Ten mus´ı jenom ˇcekat. Na popravu, na smrt. Na vˇeˇcnost – to je pro toho, kdo vˇeˇr´ı na posmrtn´ y ˇzivot. Je to blbost. Nevˇeˇrte nikdy nikdo na posmrtn´ y ˇzivot, protoˇze jedinˇe tak si zachováte chladnou hlavu. Snaˇzte se udˇelat co nejv´ıce ve svém ˇzivotˇe – nenechávejte si nic na potom. V tom potom uˇz totiˇz nic neudˇeláte, to jste mrtv´ı. M˚ uˇzu vám ˇr´ıct, ˇze nˇeco dˇelat urˇcitˇe budete, neexistuje totiˇz absolutn´ı klid. Budete si, dámy prominou, pˇeknˇe zahrabáni v zemi a budete se rozkládat a tl´ıt. ”Chyb´ı tu svoboda.” Jsem zvˇedavej, co na to ten papaláˇs, protoˇze takovou odpovˇed’ urˇcitˇe neˇcekal. To se asi budete moc divit. . . Nevypadá to, ˇze by se nˇejak moc divil. Jeho tváˇr se trochu pohnula, ale jako by se usm´ıval: tenhle pán v kápi urˇcitˇe nˇeco taj´ı, nebo má pro mˇe nˇeco moc pˇekného. ”Fiourju!” ˇ Tak to snad nen´ı pravda, to je zl´ y sen, to jsem tedy zachránˇen. Clenov´ e mé

´ USVED ˇ CEN ˇ Í 3.17. PRAPODIVNE

157

sekty se odhodlali mˇe zachránit: poslali sem obˇet’ m´ısto mˇe. Pˇrece nenechaj´ı zahynout ˇséfa! Jsem voln´ y.

3.17

Prapodivn´ e usvˇ edˇ cen´ı

”Dávejte pozor na tu rakev,” upozornil jsem ˇctyˇri pohˇrebn´ı zˇr´ızence, kteˇr´ı tahali poz˚ ustatky pan´ı Evansové do mé pracovny. Tam uˇz ˇcekali vˇsichni znám´ı, a dokonce i ti, kter´ ych se vraˇzda této milé pan´ı bezprostˇrednˇe t´ ykala. Nikdy by mˇe nenapadlo, ˇze pˇristoup´ım na tak ˇs´ılen´ y nápad, ale byl jsem pˇremluven sv´ ym spolupracovn´ıkem Any Hilem, kter´ y uˇz po pˇet let praktikoˇ ek nikdy nev´ı. val okultn´ı vˇedy. Clovˇ Pan´ı Evansová byla nalezena pˇred zhruba tˇremi t´ ydny mrtvá ve svém domˇe, leˇzela na podlaze a byly na n´ı patrné stopy násil´ı. Mnoz´ı lidé z okol´ı - takov´ı ti ˇcumilové, co jsou vˇzdy na m´ıstˇe, kde dojde k neˇst’astné náhodˇe nebo vraˇzdˇe - si mysleli, ˇze se ta stará pan´ı zabila sama, nebo-li, ˇze spáchala sebevraˇzdu. Podle vˇsech od fochu (nás detektiv˚ u) zaruˇcenˇe o sebevraˇzdu j´ıt nemohlo. Pokud ovˇsem nechcete tvrdit, ˇze ˇclovˇek zvládne zlomit si vaz a jeˇstˇe si noˇzem naˇr´ıznout tváˇr od ucha k uchu. Promiˇ nte, ale takov´ y pˇr´ıpad sebevraˇzdy jeˇstˇe nikdy nebyl a ani nebude. Je totiˇz mnoho jin´ ych a dokonalejˇs´ıch zp˚ usob˚ u, jak dát ˇzivotu sbohem. Mˇel jsem nˇekolik podezˇrel´ ych: syna pan´ı Evansové, kter´ y od n´ı poˇzadoval pen´ıze, ale ta mu nikdy nevyhovˇela, a dokonce mu ˇzádné neodkázala ani v závˇeti. Samozˇrejmˇe, ˇze pan Evans - ten jej´ı syn - o této závˇeti vˇedˇel. Poté sousedka Quinová - mˇela podezˇren´ı, ˇze j´ı ta mrtvá t´ yden pˇred svou smrt´ı zabila psa. Opravdu malá vˇec pro podezˇren´ı z vraˇzdy, kdyby nebylo tˇech des´ıtek v´ yhruˇzn´ ych telefonát˚ u, které dennˇe pan´ı Quinová zavraˇzdˇené telefonovala. A nakonec to byl i mlad´ y pokr´ yvaˇc - ˇclen hnut´ı skinhead samozˇrejmˇe, ˇze pan´ı Evansová byla romské národnosti. Kdyˇz nˇekdo pracuje tˇri t´ ydny na této vraˇzdˇe, uˇz se mu z potenciáln´ıch vrah˚ u dˇelá ˇspatnˇe. ˇ adn´ı svˇedkové, Nakonec jsme se sv´ ym spolupracovn´ıkem Hilem nic nenaˇsli. Z´ pˇr´ıpad by normálnˇe ˇsel k ledu - a urˇcitˇe p˚ ujde. Nev´ım, co mˇe to napadlo, ˇze jsem Hilovi povolil netradiˇcn´ı zp˚ usob vyˇsetˇren´ı: Nˇeco jako v´ ykˇrik mrtvého! Já mu to tedy povolit nechtˇel, ale Hilovi se podaˇrilo pˇremluvit vyˇsˇs´ı osoby neˇz jsem já, a tak neˇslo nic dˇelat. Aˇz vám pov´ım, co to je za ˇs´ılen´ y nápad, taky byste to nepovolili. Taková vˇec totiˇz nejen nic nevyˇreˇs´ı, ale zp˚ usob´ı i ohlas v novinách. No, nenechme Hila ˇcekat, show asi zaˇc´ıná:

158


V pracovnˇe byli vˇsichni podezˇrel´ı, Hil, ˇséf a novináˇri. A já. A jeˇstˇe nˇeco: pan´ı Evansová. Pokud se vám dˇelá ˇspatnˇe pˇri pohledu na mrtvolu, mátˇe ˇstˇest´ı, já ji totiˇz popisovat nebudu. Ale byla tam. Hil okamˇzitˇe po mém pˇr´ıchodu zaˇcala vysvˇetlovat, ˇze se jedná o ˇs´ılen´ y pokus, kter´ y byl odzkouˇsen pouze jednou a u ´spˇeˇsnˇe v modern´ıch podm´ınkách. Jinak pr´ y se ho uˇz´ıvalo ve stˇredovˇeku, ale tam to bylo s mal´ ymi u ´spˇechy. Usmál jsem se, ale bylo mnˇe ˇspatnˇe. Vypadalo to, ˇze se na mnˇe pan´ı Evansová d´ıvá, aˇc mˇela zavˇrené oˇci. A smrdˇela. A byla uˇz v rozkladu. Promiˇ nte, sl´ıbil jsem vám, ˇze nebudu mrtvolu popisovat. Dobrá, prostˇe to byla obyˇcejná tuctová mrtvola. Nic v´ıc a nic m´ıˇ n. Ale pozor, Hil mluv´ı: ”...dokáˇzeme tak, ˇze p˚ ujdete postupnˇe kaˇzd´ y zde k zesnulé pan´ı Evansové a dotknete se j´ı. Uvid´ıme, co to udˇelá. Podle mne se to podaˇr´ı.” Nev´ım, byl jsem docela paf, kdyˇz jsem dále slyˇsel, ˇze pokud se mrtvoly dotkne vrah, ta mrtvá to dá nˇejak´ ym zp˚ usobem vˇedˇet. Bylo mi horko, snad právˇe proto jsem vidˇel, ˇze té mrtvole vystoupily na ˇcele kr˚ upˇeje potu. Hil zaˇcal vysvˇetlovat, ˇze to je zp˚ usobeno pˇr´ıtomnost´ı vraha. Já mu nevˇeˇril. Nejprve se pan´ı Evansové dotknul jej´ı syn. Kdyˇz k n´ı ˇsel, trochu se klepal. To bylo jasné, nikdo nevid´ı svou matku rád, zvláˇstˇe uˇz tˇri t´ ydny mrtvou. Chtˇelo se mi zvracet, ale byl jsem zvˇedav´ y na pokraˇcován´ı. Ted’ by se do ˇ aˇr totiˇz nevydrˇz´ı mého vyprávˇen´ı hodil popis mrtvoly, ale pomlˇc´ım. Cten´ vˇsechno. Pan Evans se matky dotknul - a nic. Nic se nestalo, coˇz vˇsichni oˇcekávali. Div´ım se, ˇze Hilovi tuhle ˇsaˇskárnu povolili. Snad je to sen. Quinová se dotkla také - a zase nic. Hil vypadal zklamanˇe. A co chtˇel? ˇ mrtvola Pˇresvˇedˇcit kriminalisty, ˇze jsou zbyteˇcn´ı a ˇze staˇc´ı jen mrtvola? Ze sama identifikuje svého vraha? Pros´ım vás, tomu pˇrece nevˇeˇr´ıte ani vy, ˇctenáˇri. Je to totáln´ı blbost. Ten skinhead v tom asi vidˇel skvˇelej fór, protoˇze podal mrtvé pan´ı Evansové ruku. A nic. Uˇz jsem si chtˇel oddychnout a nechat odvézt mrtvou zpátky do hrobu, kdyˇz jsem se letmo dotkl vlas˚ u pan´ı Evansové. A to je ta chv´ıle, proˇc to p´ıˇsu. Ona vám otoˇcila hlavu ke mnˇe a tˇrikrát otevˇrela oko. Vˇsichni byli rázem vedle, a ze vˇseho nejv´ıc já. Nakonec se to nˇejak ututlalo, svedli jsme to na posmrtné stahy a bylo. Jen mnˇe v tu chv´ıli opravdu hrklo u srdce; vzpomnˇel jsem si totiˇz, ˇze jsem doma zapomnˇel v koˇsi zakrvácen´ y n˚ uˇz na krájen´ı chleba.

Kapitola 4 Popad´ an´ı dechu 4.1

Kontakt

ˇ JE VZDALENA ´ ˇ E ˇ TRI ˇ SVETELN ˇ ´ ROKY. KONZEME JEST E ´ ´ ˇ ´ ´ TAKT JE PLANOVAN NA TRICATEHO ARHAD NA OSMOU ˇ OD DVACAT ´ EHO ´ HODINU. PLANETA SE JEVÍ UZ PRVNÍHO ´ ´ ´ SONARHAD JAKO PRO NAS OBYVATELNA. AUTOMATICKE ´ DY NELHALY. SLEDUJEME S OBAVAMI POUZE POZEMSKE ´ KANALY, ´ ´ ˇ VYPLYV ´ A, ´ ZPRAVODAJSKE ZE KTERYCH JASNE ˇ NAS ´ POZEMS ˇ TAN ˇ ´ ZNAJÍ. TO BY ZNAMENALO MOZN ˇ Y ´ ZE E ´ ˇ ´ NEUSPECH KONTAKTU GARATHANU S PLANETOU ZEMI. - pˇreklad mimozemské zprávy, zachycené 2/8/11 pozemsk´ ymi radary Desátého srpna roku dva tis´ıce jedenáct se mimozemská kosmická lod’ pˇribl´ıˇzila ke Sluneˇcn´ı soustavˇe. Pro pozemské pozorovatele byla skoro nezachytitelná. D´ıvali-li jste se toho dne na noˇcn´ı oblohu, jen jste v jednom okamˇziku pozorovali malé potemnˇen´ı Mˇes´ıce. To bylo vˇse. Jen tato malá zm´ınka nˇeˇceho ciz´ıho staˇcila obyvatel˚ um planety Zemˇe, aby se báli o svou kˇrehkou existenci. Patnáctého srpna zachytili radioamatéˇri na celém svˇetˇe zprávu, která ˇ vyvolala mnoho spor˚ u mezi zemˇemi: ”JSME PRIPRAVENI NA KONTAKT ´ ˇ AT ´ EHO ´ ´ S VAMI DNE TRIC SRPNA TOHOTO OBDOBÍ. DOUFAME, ˇ JSTE NA KONTAKT PRIPRAVENI ˇ ˇ VSE ˇ PROBEHNE ˇ ZE A ZE BEZ ´ ´ ´ PROBLEMU. JSME NA VAS VELICE HRDI. GARATHANI” Mnoho zem´ı na celém svˇetˇe se domn´ıvalo, ˇze kontakt probˇehne zrovna

160

´ Í DECHU KAPITOLA 4. POPADAN

na jejich u ´zem´ı. Ve Spojen´ ych státech se pˇripravovali na triumfáln´ı uv´ıtán´ı návˇstˇevn´ık˚ u ve Washingtonu, Rusko vystrojilo celé Rudé námˇest´ı v Moskvˇe, ˇ ına pˇri této pˇr´ıleˇzitosti dala milost nˇekolika politick´ C´ ym vˇezˇ n˚ um. Novináˇri vˇsech svˇetov´ ych den´ık˚ u psali oslavné ˇclánky na témata Pˇripojen´ı Zemˇe k celovesm´ırnému spoleˇcenstv´ı, UFO je skuteˇcné nebo Bl´ızká setkán´ı v historii Zemˇe. Pˇresto ˇzila na Zemi spousta lid´ı, kter´ ym byl meziplanetárn´ı kontakt ˇ se o nˇej nezaj´ımali. naprosto fuk. Cili ˇ Kontakt byl nˇeˇc´ım nezaj´ımav´ ym i pro Jevgenije Conkina. Mˇel mnoho jiné práce. Pole neˇcekalo. Spolu se ˇzenou a dvˇema syny se staral o hospodáˇrstv´ı ˇ nejen o pole, ale i o kravky, dr˚ ubeˇz, ovocné stromy. . . Kdyby Conkin vˇedˇel, ˇze byl právˇe on vybrán Garathany ke kontaktu (nebo sp´ıˇse k jeho zaˇca´tku), asi by chystal dv˚ ur na takovou slávu, asi by poklidil o trochu lépe neˇz obvykle. Moˇzná by dovolil ˇzenˇe, aby jela do mˇesta trochu se upravit v kosmetickém salónu, ale pros´ım vás, k nám nikdo nikdy nezajede, tak proˇc zrovna dnes bychom byli poctˇeni nˇejakou návˇstˇevou? ˇ ˇ ıkejme Tˇricátého srpna se jeden z Garathan˚ u objevil na Conkinovˇ e poli. R´ mu pro jednoduchost Prvn´ı. Prvn´ı se sklonil k zemi a ochutnal trávu. ”Je to tu dobré pro ˇzivot,” poslal sv´ ym druh˚ um zprávu. ”Bude tu dobr´ y kontakt.” K Prvn´ımu se asi po hodinˇe pˇribl´ıˇzil syn Jevgenije - Kolja. Trochu se mu rozzáˇrily oˇci, kdyˇz Garathana spatˇril, a uˇz se k nˇemu bl´ıˇzil. ”No pojd’ sem, pojd’ ke mnˇe,” zaˇcal. ”Neboj se, kde ses tu vzala? Kdo tˇe tu zapomnˇel?” ”Je tu lidská entita. Navrhuji spustit Plán jedna.” ”Plán jedna spuˇstˇen.” Na tento povel Prvn´ı ˇcekal. Rozebˇehl se ke Koljovi. Sv´ ymi mohutn´ ymi konˇcetinami rozdupal Koljovo tˇelo na malé kous´ıˇcky. Po poli se roztekla ˇcervená krev. Kolja jen staˇcil zakˇriˇcet Pomoˇz´ıtˇe, ale to bylo vˇse. Prvn´ı vzal Koljovo tˇelo, vecpal si ho do chˇrtánu. Nebylo Kolji. Jevgenij slyˇsel Kolj˚ uv kˇrik a pˇrispˇechal na pomoc. Uˇz z dálky vidˇel, ˇze nˇeco nen´ı v poˇrádku. Na poli se rozdvojoval Garathan. ”To snad. . . a fialová? Co je to za v´ ymysl? To jsem jeˇstˇe. . . Koljo! Kde jsi? No tak!” Pod jedn´ım Garathanem spatˇril krev a Koljovu botu. ”To snad. . . ” staˇcil ˇr´ıct Jevgenij a rozut´ıkal se k domovu. Prvn´ı a Druh´ y (budeme mu tak pro jednoduchost ˇ ˇr´ıkat) se na sebe pod´ıvali a rozut´ıkali se za n´ım. Nedobˇehl Conkin. Jeho rozedraná koˇsile z˚ ustala na m´ıstˇe, kde se rozlouˇcil se ˇzivotem. Jeho oddaná ˇzena vybˇehla na zápraˇz´ı s puˇskou v ruce a vystˇrelila po Prvn´ım. Po druhé ránˇe se Prvn´ı skácel k zemi a mezi ˇcervenou krev se pˇrim´ıchala i zelená. ”Prvn´ı zemˇrel pro dobro vˇeci,” ozvalo se jen a ˇzena byla mrtva. Druh´ y se rozdˇelil na Tˇret´ıho, kter´ y si potom pochutnal i na druhém z Jevgenijov´ ych syn˚ u (ani nev´ım, jak se ten chudák jmenoval).

´ 4.2. NEMOCNÍ LIDE

161

ˇ ˇ Po dobˇre vykonané práci se Druh´ y, Tˇret´ı a Ctvrt´ y vydali k Conkinov´ ym soused˚ um. ˇ ˇ y. Potom potkali Garathané Dalˇs´ı den uˇz nebyl jen Ctvrt´ y, byl i Pát´ y a Sest´ zájezd stˇredoˇskolák˚ u. Tolik moˇznosti rozmnoˇzit se ani ˇclovˇek nenechá jen tak bez povˇsimnut´ı. Krev se zaˇcala rozlévat po podlaze autobusu. Brzy byl Desát´ y a Dvacát´ y. . . Garathané na mateˇrské lodi zat´ım poslali na domovskou planetu sestˇr´ıhané zábˇery sebe sama, které jeˇstˇe dlouho pˇred konˇ PRI ˇ POHLEDU taktem prob´ıhaly na televizn´ıch okruz´ıch celého svˇeta. ”UZ ´ ˇ ´ ´ ˇ ˇTAN ˇ ˚ NA TYTO ZABERY MUSIME VZDAT HOLD VSEM POZEMS UM. ˇ ˇ ˇ ´ JAK MOHLI TAK DLOUHO DOPREDU VEDET, JAK VYPADAME? TO ´ Z˚ ˇ ´ DLUZNI.” ˇ USTANOU VSICHNI LIDE Mnoho otázek se vkrádalo do NAM mozk˚ u vˇsech Garathan˚ u pˇri pohledu na krásné zábˇery krávy Milky, pasouc´ı ˇ ET, ˇ JAK VYPADAME?” ´ se na loukách rakousk´ ych Alp. ”JAK MOHLI VED Dluˇzno podotknout, ˇze jeˇstˇe t´ yden po kontaktu (coˇz znamená v garathanˇstinˇe u ´tok) nepˇripadalo obyvatel˚ um slovutného New Yorku podivné, ˇze proti nim jdou po ulici fialové krávy, kter´ ym z tlam kape krev. Na nic takového lidé nebyli pˇripraveni. Meziplanetárn´ı komise potom s radost´ı kvitovala, ˇze Garathané obsadili planetu Zemi a ˇze byli lidé tak nápomocni v ˇreˇsen´ı konfliktu této organizace s Garathany. Ono, mezi námi nelidmi, nen´ı lepˇs´ı obˇetovat malou bezv´ yznamnou planetku, neˇz riskovat válku se samotn´ ymi Garathany? Jistˇe mi dáte za pravdu, ˇze to komise vyˇreˇsila bravurnˇe. Ale to by nebyli Garathané, kdyby nechtˇeli dob´ yt vesm´ır. To je vˇsak uˇz jin´ y pˇr´ıbˇeh.

4.2

Nemocn´ı lid´ e ************************************** Máte nˇejaký problém? Potˇrebujete poradit v ˇzivotn´ıch situac´ıch? Jste na pokraji zhroucen´ı a nev´ıte, co s t´ım? Pˇrijd’te k nám a my V´ am porad´ıme! *************************************

Nechal jsem se zlákat touto reklamou a vstoupil jsem do kanceláˇre. Za stolem sedˇel tlust´ y muˇz, kterému bych tipoval kolem ˇctyˇriceti let a kter´ y vypadal jako ˇclovˇek, jemuˇz se nedá vˇeˇrit. ”Posad’te se pros´ım. Dáte si kávu?” uv´ıtal mˇe zdvoˇrile.

162


”V´ıte, já bych radˇeji hned zaˇcal,” podotknul jsem. Muˇz se usmál, tentokrát opˇet velice zdvoˇrile. ”No dobˇre, jmenuji se Paul Watson a vy jste pravdˇepodobnˇe pan Carlson, nem´ yl´ım-li se.” Byl mi velice nepˇr´ıjemn´ y. Páchnul, jeho k˚ uˇze byla nepˇr´ıjemnˇe ˇzlutá, jeho oˇci nevyjadˇrovaly právˇe ochotu. ”Asi v´ıte, proˇc jsem pˇriˇsel. Já . . . mám velk´ y problém a uˇz nev´ım, jak ho ˇreˇsit. Jsem dluˇzn´ık státu.” Pod´ıval se na mˇe jako na zjeven´ı. ”Nemám prostˇe pen´ıze na vˇsechny ty platby. Ne ˇze bych nevydˇelával dost, jsem poˇc´ıtaˇcov´ y programátor, ale . . . ” Vyschlo mi v u ´stech. ˇ si nem˚ ”Vy prostˇe chcete ˇr´ıct, ˇze po vás chce stát moc? Ze uˇzete dovolit vˇeci, které jste dˇr´ıve mohl? Pane Carlsone, to je velice jednoduché svádˇet svoji platebn´ı neschopnost na stát! Je mnoho lid´ı, kteˇr´ı jsou na tom dobˇre, ne-li v´ ybornˇe. Jste jedn´ım z mála. . . ” To si nemysl´ım. Soused od vedle je v podobném pr˚ uˇsvihu. Polovina lid´ı co znám je na tom skoro stejnˇe jako já. Soused Bohm vˇsak u tohohle pana Watsona uˇz byl. Jakmile ˇrekl, ˇze je na tom stejnˇe ˇspatnˇe jako lidé v jeho ˇctvrti, nepochodil. U pana Watsona v kanceláˇri se neohˇrál ani deset minut a ˇsel ven. ”Asi máte pravdu, ˇze mnoho lid´ı je na tom lépe, ale chápejte, je to jen pˇrechodné. U mˇe je to jen pˇrechodné. Utekl mi v práci jeden obchod a firma mi nezaplatila tolik, na co jsem byl zvykl´ y. Je to pouze pˇrechodnˇe. Proto vás ˇza´dám o pomoc.” Watson chv´ıli hledal na stole nˇejak´ y pap´ır. Pod´ıval se do nˇeho. ”Ale pane Carlsone, ˇr´ıkáte, ˇze je to jen pˇrechodnˇe. Mnˇe vˇsak pˇet mˇes´ıc˚ u vaˇs´ı platebn´ı neschopnosti pˇripadá pˇr´ıliˇs. Pokud jste opravdu odborn´ık ve své branˇzi, chápejte, to pˇrece nen´ı moˇzné, abyste byl tak dlouho. . . Pˇet mˇes´ıc˚ u je pˇet mˇes´ıc˚ u. Kdyˇz jste byl za státn´ım u ´ˇredn´ıkem, pomohl vám nˇejak?” ˇ Jasnˇe. Rekl, ˇze vzhledem k mému nadpr˚ umˇernému platu za posledn´ı dva roky jsem na tom u ´plnˇe oukej. ”Nepomohl. Podporu jsem nedostal vzhledem k mému dˇr´ıvˇejˇs´ımu nadpr˚ umˇernému platu.” ”A to jste si nic nespoˇril?” Spoˇril, aˇz moc. Veˇskeré platby za j´ıdlo, nájem, vodu, vzduch a dalˇs´ı vˇsak stát v posledn´ı dobˇe tak zvednul, ˇze je to hr˚ uza. Moje velké u ´spory se za tˇech pˇet mˇes´ıc˚ u rozplynuly jako voda. ”Spoˇril, ale nestaˇcilo to. Je toho ted’ na placen´ı tolik, ˇze jsou jakékoliv u ´spory malé.” V posledn´ı dobˇe se zvedlo vˇse nejménˇe o sto dvacet procent. Nejv´ıce zdraˇzil vzduch, parkován´ı. . . Televize v naˇsem bytˇe nen´ı, je pˇr´ıliˇs drahá na sv˚ uj provoz. Prodal jsem auto. Jedné bohaté rodinˇe jsem pronajal zahradu. Vˇcera pˇriˇsel u ´ˇcet za chozen´ı venku spolu s varován´ım, ˇze jestliˇze nezaplat´ıme,

´ 4.2. NEMOCNÍ LIDE

163

ˇ pr´ ˇ m´ıt d´ıtˇe je pro odeberou nám naˇse d´ıtˇe. Ze y nemáme na jeho provoz, Ze ˇ se to nevyplat´ı! rodinu, která je na pokraji bankrotu, naprosto nev´ yhodné. Ze Kdo tady sakra rozhoduje o tom, jestli chci m´ıt potomka u sebe nebo ne? Jestli si ho m˚ uˇzu dovolit? Vypadalo to, ˇze mi pan Watson nepom˚ uˇze. Nemˇelo smysl si pˇred n´ım vylévat srdce, to uˇz udˇelali mnoz´ı pˇrede mnou a nepochodili. Soused Bohm u tohoto Pana Nadˇeje byl tolikrát, ˇze mu na poˇcet návˇstˇev prsty na obou rukách nestaˇc´ı. Je to marné. ”Pane Carlsone, zkuste si o situaci promluvit jeˇstˇe jednou s manˇzelkou a d´ıtˇetem, které, jak vid´ım, jeˇstˇe máte, a snad potom, aˇz na tom budete opravdu ˇspatnˇe, snad potom pˇrijd’te. Nevˇeˇr´ım, ˇze jste na tom tak ˇspatnˇe, jak mi tu ˇr´ıkáte a jak jste napsal v dopise. Nevˇeˇr´ım, ˇze ˇclovˇek jako vy si nedokáˇze poradit se situac´ı, jako je tohle. Je to pouze a pouze vaˇse chyba, ˇze jste na tom tak, jak na tom jste. A já ˇr´ıkám, jeˇstˇe to nen´ı tak ˇspatné. V´ıte, moˇzná nemáte kde bydlet, ale vy jeˇstˇe byt máte, moˇzná nemáte ani rodinu, tu vˇsak také máte, ne? Moˇzná uˇz nemáte naprosto nic, coˇz nen´ı váˇs pˇr´ıpad, ale stále jeˇstˇe máte své orgány, které m˚ uˇzete v´ yhodnˇe prodat. Já vám ˇreknu, kdo je na tom opravdu ˇspatnˇe. Mám tu zrovna pˇr´ıpad pana Sayera. Ten ˇclovˇek uˇz nemá absolutnˇe nic. Je v nemocnici na intenzivn´ı péˇci, kde ho udrˇzuj´ı naˇzivu pomoc´ı pˇr´ıstroj˚ u, protoˇze chce ˇz´ıt. Prodává své orgány, aby mohl d´ ychat, a aby mohl m´ıt náhradn´ı srdce a aby mohl vidˇet. Ten ˇclovˇek má splatit asi sto dolar˚ u na pojiˇstˇen´ı a on na to nemá. Co s t´ım? To vy na tom jste jeˇstˇe dobˇre, pane Carlsone, pamatujte na to. Rád jsem se s vámi setkal. Nashledanou.” Lidé jako pan Sayer vˇsak um´ıraj´ı. Nikdo jim nepom˚ uˇze, protoˇze se to uˇz nevyplat´ı. Tak komu tedy pan Watson pomáhá? Komu pomohl státn´ı u ´ˇredn´ık, kter´ y nedá nikomu nic, protoˇze je na tom dotyˇcn´ y jeˇstˇe relativnˇe dobˇre? Kdo pom˚ uˇze panu Sayerovi, mnˇe a dalˇs´ım, kteˇr´ı jsou nevinnˇe v tom, v ˇcem jsem ted’ já? Návˇstˇeva u pana Watsona skonˇcila, a t´ım skonˇcil i m˚ uj optimismus ohlednˇe splacen´ı dluhu. Nikdo mi nepom˚ uˇze. Budu muset prodat syna. Bude se m´ıt l´ıp. Moˇzná. Dnes veˇcer za mnou pˇriˇsel Bohm. Pˇriˇsel se rozlouˇcit. Smutnˇe si sedl na zem v ob´ yvac´ım pokoji, a mnˇe to pˇrineslo dalˇs´ı vrásky do obliˇceje. ”Karle, jeˇstˇe to nen´ı tak hrozné,” snaˇzil jsem se ho uklidnit. ˇ to nen´ı hrozné? Ty blázne, já konˇc´ım. Johnie, já prostˇe nemám na ”Ze

164


zaplacen´ı naprosto niˇceho. Já jsem na tom skoro stejnˇe jako pan Sayer, jak jsi ˇr´ıkal. Jdu do nemocnice na odebrán´ı ledviny a ty mi ˇr´ıkáˇs, ˇze to nen´ı tak hrozné? Za dva t´ ydny na tom budeˇs stejnˇe jako já. Staˇc´ı jedno zaváhán´ı v práci, jednou jedinkrát se ti nˇeco nepovede, a uˇz jsi pro tuto spoleˇcnost nev´ yhodn´ y. Uˇz se nevyplat´ıˇs. Podle dneˇsn´ıch zákon˚ u na tebe spoleˇcnost doplác´ı a ty j´ı to okamˇzitˇe splat’, nebo zemˇri. Uˇz tak je pro tuhle spoleˇcnost hrozná pˇredstava, ˇze za tebe hrad´ı náklady pohˇrbu. Chápeˇs? ˇ je ˇc´ım dál t´ım v´ıce lid´ı bez práce, Hrozné na tom je, ˇze lid´ı ub´ yvá. Ze a to je to samé jako bez ˇzivota. Podle dneˇsn´ıch pravidel jsou lidé bez práce uˇz mrtv´ı nebo um´ıraj´ı. Tak jsem se pˇriˇsel rozlouˇcit. Uˇz mˇe asi neuvid´ıte. To je konec.” Zhroutil se na podlahu a dal se do pláˇce. Mnˇe nebylo o nic lépe. Manˇzelka odm´ıtla, ˇze prodáme syna. Chce s n´ım z˚ ustat, a jedinou moˇznost´ı, jak to udˇelat, je se mnou se rozvést a vdát se za bohatého. Nebudu j´ı v tom bránit, ale pˇri pohledu na Karla, kter´ y to proˇzil uˇz dˇr´ıve, je mi hroznˇe. Jsi na stejné cestˇe, promlouvalo moje svˇedom´ı. ”Opravdu se nedá nic dˇelat? Uteˇc, snaˇz se naj´ıt práci. . . ” ”Johnie, copak ty jsi práci sehnal? A na u ´tˇek uˇz nemám náladu. Já prostˇe konˇc´ım.” Já, manˇzelka a syn jsme se s Karlem rozlouˇcili. Odeˇsel do nemocnice. Druh´ y den odeˇsla manˇzelka. A s n´ı m˚ uj syn. Dostal jsem se na dno. Prodal jsem d˚ um, zaplatil u ´ˇcet za chozen´ı - jak hrozn´ y nesmysl platit za vlastn´ı ch˚ uzi - zaplatil jsem prostˇe u ´plnˇe vˇsechno na mˇes´ıc dopˇredu. Vˇse, co pˇripadalo v u ´vahu. Noc jsem strávil pod mostem. Dalˇs´ı den jsem ˇsel navˇst´ıvit Karla. Napadla mˇe hrozná souvislost mezi smrt´ı a nemocnic´ı. Dnes vlastnˇe slouˇz´ı nemocnice také k záchranˇe lid´ı, ale ne tˇech nemocn´ ych, ale tˇech ostatn´ıch. Pˇripadalo mi zvláˇstn´ı, ˇze nemocn´ y ˇclovˇek je pro spoleˇcnost hrozba. Nemocn´ y ˇclovˇek v tom pravém slova smyslu, tedy ˇclovˇek, kter´ y nemá moˇznost platit svoje u ´ˇcty, kter´ y ˇzije na u ´kor spoleˇcnosti. A nemocnice ti nepom˚ uˇze, ta tˇe zahub´ı. Jak jsem slyˇsel na ulici, tak ˇr´ıkám: Nemocnice pro tebe udˇelá NE MOC, sp´ıˇse NIC. Navˇst´ıvil jsem tedy Karla. Podle sestˇriˇcky byl tak ”nemocn´ y”, ˇze mu museli odoperovat i pravou pl´ıci a játra. Leˇzel na nemocniˇcn´ım l˚ uˇzku, zb´ıdaˇcen´ y, v ruce u ´ˇcet za elektriku, a bezradnˇe se d´ıval do zrcadla. ”Johnie, uteˇc dokud m˚ uˇzeˇs. Prostˇe se seber, a jdi. Mnˇe uˇz nepom˚ uˇze ani d’a´bel ani b˚ uh. Já prostˇe konˇc´ım. Uteˇc!”

´ MUZ ˇ 4.3. KVANTOVY

165

”Ale Karle, kdo za to m˚ uˇze? Kdo to schválil, ˇze je svˇet takov´ y, jak´ y je? Kdo si to takhle vymyslel? To se pˇrece nemˇelo stát, to nikdo nechtˇel, nikdo s t´ım nesouhlasil!” ”Vláda s t´ım souhlasila. Vláda, schválená parlamentem, kter´ y jsme si sami zvolili, Johnie. Ale tam se to nˇekde skˇr´ıplo. Tohle nemohli vymyslet lidi, to musel b´ yt nˇekdo jin´ y, nˇekdo tak jin´ y . . . ” Do oˇc´ı se mu nahrnuly slzy. ”Proˇc jsi sem v˚ ubec chodil? Jsi na tom podobnˇe jako já, tak nˇeco dˇelej! Uteˇc, protoˇze ti nic jiného nezb´ yvá. Seber si sv´ ych pár ˇsvestek a táhni. Já umˇru, a ty, jestli neuteˇceˇs, ty taky.” Odeˇsel jsem. Karl Bohm podle novin, které jsem ˇcetl lidem pˇres rameno, pr´ y dobrovolnˇe odevzdal i srdce, druhou pl´ıci. . . Podle jin´ ych informac´ı, které v novinách nevycházej´ı, mu pˇriˇsel omylem u ´ˇredn´ık˚ uu ´ˇcet za chozen´ı, a tak ho museli odpojit. Zemˇrel ve sv´ ych tˇriceti pˇeti letech. A to se doˇzil opravdu vysokého vˇeku oproti jin´ ym. Mnˇe bude za pár dn˚ u tˇricet. Snad se jich doˇziju, ale nevˇeˇr´ım, ˇze se doˇziju ´ redn´ıci, politici, politak poˇzehnaného vˇeku jako Karl. Jednou mˇe najdou. Uˇ cie, ti vˇsichni melou jako boˇz´ı ml´ yny pomalu, ale jistˇe. Vzpomnˇel jsem si na jeden seriál, kter´ y pˇred pár lety, kdyˇz jsem jeˇstˇe chodil na stˇredn´ı ˇskolu, bˇeˇzel v televizi. Akta X se jmenoval. Nebyl moc dobr´ y, ale byl pochmurn´ y. Nikdy jsem ho moc nesledoval, ale na jedno si vzpom´ınám u ´plnˇe pˇresnˇe. Na jednu vˇetu, která mi utkvˇela v pamˇeti: ˇ RTE ˇ NEVE NIKOMU. Nevˇeˇrte nikomu, nebot’ kaˇzd´ y ve vás vid´ı jen prostˇredek, jak vydˇelat. Nev´ım, jak se svˇet zmˇen´ı k lepˇs´ımu. Nev´ım, jestli to jeˇstˇe jde. Ani nev´ım, kdo nás má na svˇedom´ı. Sbohem.

4.3

Kvantov´ y muˇ z

”A tamto je Velk´ y v˚ uz,” obrátil jsem se na sleˇcnu Julii. ”Kaˇzdá hvˇezda je od nás vzdálena milióny a milióny kilometr˚ u.” Nadˇsen´ım jsem se nadechl. ”A ty jsi tak bl´ızko. . . ” Trochu se ode mne odtáhla, jen tak, aby to vyvolalo dojem cudnosti, a zaˇseptala: ”Ano?” ”Ano. Jako jsem se chtˇel dot´ ykat hvˇezd, chtˇel bych se dot´ ykat tebe.” ”Proˇc to nezkus´ıˇs?”

166


Pˇribl´ıˇzili jsme se na vzdálenost dvou centimetr˚ u a nˇekolika drobn´ ych a opˇet se to stalo. . . * Je to jako zatmˇen´ı, jako dˇesivá noˇcn´ı m˚ ura, která mˇe straˇs´ı uˇz dlouho. Nev´ım jak dlouho, ˇcas ut´ıká tak podivn´ ym zp˚ usobem. . . Najednou vˇse zhasne, jako pˇred prom´ıtán´ım v kinˇe, zmiz´ı obraz a zvuk a hmat i ˇcich. Jsem sám v nekoneˇcnˇe temném prostoru. Nikde nikdo, nikde nic. ”Haló?” Nic. Dlouho se nic nedˇelo. Potom zaˇcal praskat cel´ y svˇet kolem mne a probleskl obraz. * Stoj´ım na vysokém stoˇzáru. Nevid´ım jeho konec. Cel´ y stoˇzár záˇr´ı, já jsem na vrcholu. Na vrcholu stoˇza´ru nad propast´ı do temnoty. A padám. . . * Obraz trval necelou vteˇrinu. Pˇreruˇsil ho pˇr´ıval ostrého svˇetla a bolesti. Pˇrepadl mˇe záchvat zuˇrivosti. Opˇet jsem se ocitl v temnotˇe, a pak. . . * ˇefe, uˇz pˇristává.” Otoˇcil jsem se. Spatˇril jsem chlap´ıka v b´ılém pláˇsti, se ”S´ ´ ev byl nakaˇzliv´ ˇsibalsk´ ym u ´smˇevem inteligenta. Usmˇ y. Usmál jsem se a ˇrekl: ” Ano, Karle? Vˇse je v poˇra´dku?” Hled’me, já znám jeho jméno. ”Jistˇe, v tom nejlepˇs´ım. V ˇr´ıd´ıc´ım centru vás jiˇz oˇcekávaj´ı, pane. Mˇel byste tam j´ıt a sledovat to. Bude to velk´ yu ´spˇech, váˇs velk´ yu ´spˇech. Hned potom vás ˇcekaj´ı tˇri televizn´ı rozhovory!” O niˇcem nev´ım. Nic jsem neudˇelal, a tenhle ten Karel ˇr´ıká, ˇze to bude m˚ uj velk´ yu ´spˇech? ˇ Sel jsem s Karlem do ˇr´ıd´ıc´ıho centra. Nikdy jsem nedˇelal nic do astrofyziky, fuj, ale pˇristán´ı kosmické lodi poznám. Mám praxi z vˇedeckofantastick´ ych film˚ u. V obrovském sále se t´ısnilo nˇekolik des´ıtek vˇedc˚ u. Vˇsichni sledovali obrovskou obrazovku na stˇenˇe. Pozoroval jsem na nich napˇet´ı. Zaˇcalo


167

se mi potit ˇcelo. (V ˇzivotˇe by se mi za takové situace nic takového nestalo.) Pochopil jsem. Nˇekde z podvˇedom´ı vytryskla myˇslenka, ˇze mám b´ yt pyˇsn´ y na sv˚ uj velk´ y projekt. Prvn´ı pˇristán´ı ˇclovˇeka na Marsu. Pˇristálo. ”Pˇristáli jsme, Houstone.” Vˇsichni se rozjásali a zaˇcali radost´ı skákat. Vyskoˇcil jsem i já a. . . * ˇ ek si ani neposkoˇc´ı a uˇz je zase v tom. Kde ”A sakra.” Kdo to ˇrekl? Clovˇ jen to jsem? A kdo tu mluv´ı? Blesk a zase pˇredstava. . . * Sed´ım v kaluˇzi a plácám do vody lopatiˇckou. Haha, to je skvˇelé. J˚ u, ono to stˇr´ıká. Nˇekdo mi dal pohlavek. Au. To jsem si nezaslouˇzil. Znovu jsem plácnul do vody. ”To se nedˇelá.” Dalˇs´ı pohlavek. Otoˇcil jsem se a spatˇril jsem. . . * Tma. Zase nic. A uˇz to zaˇc´ınalo b´ yt zaj´ımavé. Proˇc jsem byl pohlavkován? A k´ ym? ”Poˇrád tˇe to bav´ı?” ˇ bych dostal z té tmy halucinaci? Co? Kdo to je? Trochu jsem se leknul. Ze Jsou lidé, kteˇr´ı maj´ı halucinace z niˇceho nic, u mˇe by to bylo záhodno uˇz nˇejakou dostat. Z ˇceho v´ıc dostat halucinaci neˇz z toho, co právˇe proˇz´ıvám? Hej, tak co se dˇeje? ”Poˇrád tˇe to bav´ı?” Nebav´ı, to dá. . . Pˇrede mnou se zjevilo oko. Docela normáln´ı oko. Mrklo na mˇe a objevilo se druhé. ”Jeˇstˇe tˇe to. . . ” ”Ne, nebav´ı. Kdyˇz se ptáˇs, odpov´ım.” Bˇehem odpovˇedi se objevil nos. ”Jsem tv˚ uj spoleˇcn´ık, jak jsi si pˇrál.” ”Já jsem chtˇel oˇci a nos za spoleˇcn´ıka?” Budu zuˇrit, a to poˇrádnˇe. ”Nemáˇs proˇc. A v˚ ubec, tobˇe se nikdy nestalo, ˇze se nˇeco nepodaˇrilo? Nám se tu nˇeco porouchalo. Neboj, hned to dáme dohromady. Stejnˇe si nic nebudeˇs pamatovat.” Tohle hran´ı se slovy se mi nel´ıb´ı. Nejsem zase tolik inteligentn´ı, abych na nˇeco pˇriˇsel. V hádán´ı jsem skonˇcil vˇzdy posledn´ı, pokud to chcete vˇedˇet.

168


”Co tu dˇelám?” ”Zrovna nemám ˇcas,” ˇrekl Oˇcinos. ”Tak snad ted’ se to podaˇr´ı. A nebo se opˇet uvid´ıme.” * Objevil jsem se v modré chodbˇe. Sedˇel jsem v tlustém kabátˇe na laviˇcce. Dalˇs´ı z povinn´ ych sn˚ u? Pˇribˇehla sestˇriˇcka. Ta zdravotn´ı. ”Pane Holtzmanne, uˇz se to narodilo. ˇ jsem za n´ı a Máte chlapeˇcka.” Hroznˇe se usm´ıvala a já j´ı to oplácel. Sel usm´ıval jsem se jako idiot. Podivnˇe jsem vrávoral. Mˇel jsem velk´ y problém udrˇzet rovnováhu. Sestra si toho vˇsimla: ”Vy jste oslavoval pˇredem, co?” No, trochu vrávorám. To hned mus´ım b´ yt opil´ y? No, i kdyˇz, je to asi pravda. Nˇejak se nekontroluji. Jak to? A, vlastnˇe, poˇckat, jak´ y. . . chlapeˇcek? Já jsem jako jeho. . . to. . . otec? To uˇz mám ˇzenskou? Uˇz jsem s n´ı spal a ted’, jako po tˇech dev´ıti mˇes´ıc´ıch. . . no, mysl´ım. . . jako ˇze uˇz to? Otevˇrela dveˇre do velké m´ıstnosti. Oz´ yval se z n´ı kˇrik. Doprovodila mne k jedné z prosklen´ ych vitr´ın a ˇrekla: ”Toto je váˇs chlapeˇcek.” Uvnitˇr inkubátoru byla. . . * Tma. ”No ale ted’ jsem se opravdu, saprlot. . . ” To jsem neˇrekl já, ale dˇedeˇcek. Ten utrousil: ”No, a jsem cel´ y.” ”A co já s t´ım?” ”Ale no tak. Oˇci, nos, no, a jsem cel´ y. To jsem pˇrece já, tv˚ uj spoleˇcn´ık.” ”Vy?” ”Ano, já. Já jsem Oˇcinos, nebo jak jsi mˇe to nazval. Ale na jménˇe snad nezáleˇz´ı,” snaˇzil se mˇe pˇreladit na veselejˇs´ı notu: ”To máme dnes ale práce. No, snad se to podaˇr´ı za chv´ıli. Mezit´ım si budeme pov´ıdat, ne?” ”Chci vˇedˇet, kde jsem! Je to snad nˇejak´ y vládn´ı program, nebo mˇe ukradli severn´ı Korejci, nebo. . . ” ”Ne tak zhurta, mlad´ y muˇzi. Mnoho mlad´ ych v takové chv´ıli nevydrˇz´ı, jejich srdce se rozpadne jako upuˇstˇená sklenice vody a jsou mrtv´ı. Chápeˇs? Aˇc uˇz mrtv´ y jsi, ale. . . ” Dˇedek zrudnul. ”Co jsem to vlastnˇe ˇr´ıkal, co to plácá m˚ uj star´ y mozek. No, ono je to jedno.” A zase si nˇeco pobrukoval. ”Vˇzdyt’ to stejnˇe zapomene. Ach jo.”


169

”Pˇrestaˇ n ˇzvástat. Kde jsem?” ”No ve tmˇe pˇreci. Copak to nen´ı dost jasné?” ”V´ yborná odpovˇed’!” ´ ”O, dˇekuji za pochvalu. Moc jsi mˇe potˇeˇsil. Nakonec nejsi tak zl´ y, jak vypadáˇs.” ”Ale to nebyla pochvala, dˇedku. To byla ironie.” Sam´ ym vztekem jsem ho chtˇel chytit za ruku. Uˇz jsem ji skoro mˇel, ale. . . prostˇe. . . moje ruka proletˇela tou jeho jako n˚ uˇz máslem. ”No, to nefunguje,” doˇckal jsem se odpovˇedi. ”Ve virtuáln´ım svˇetˇe takové vˇeci nefunguj´ı.” ˇ ”Rekl jste ve virtuáln´ım svˇetˇe?” ”No, ani ano, ani ne, jak si ˇclovˇek zamane. Mimochodem, uˇzij si dalˇs´ı, snad jiˇz posledn´ı v´ ylet. Ahoj. . . ” * Byla postel. ”Miláˇcku, obj´ımej mˇe v´ıc, no, tak dˇelej, uˇz, no. . . ” Jémine, já obj´ımám ˇzenskou. Nahou ˇzenskou. Nic o n´ı nev´ım, moˇzná nˇeco ano: má krásná prsa. Naprosto ji neznám, i kdyˇz (mezi námi), ta postava ´ ted’ dˇeláme vˇeci. Jsem pln´ je vzruˇsuj´ıc´ı. O, y citu, dˇelám sex jako nikdy pˇredt´ım. . . ”Uˇz. . . ” * ”No, uˇz to snad bude.” Tma, a dˇedek. Hodnˇe nazloben´ y a nervózn´ı: ” Uˇz jsme bl´ızko. Myslel jsem, ˇze to zvládneme dˇr´ıve, ale, sakra práce, v´ıˇs, jsou problémy. Snad ted’.” ”Mohl byste mi laskavˇe ˇr´ıct, kde ksakru jsem?” ”Klidnˇe, ale jak jsem ˇr´ıkal, nic si nebudeˇs pamatovat. Proˇc bych ti to tedy mˇel vysvˇetlovat?” ”Je to pro mˇe hroznˇe d˚ uleˇzité, jestli vám taková odpovˇed’ staˇc´ı.” ”Obávám se, ˇze nebudeme m´ıt tolik ˇcasu. No. My uˇz jsme závady, snad, spravili. To znamená, ˇze uˇz bude vˇsechno jak má b´ yt.” ”Alespoˇ n nˇeco!” ”Tedy, ted’ jsi mrtv´ y. Pˇred mnoha lety, alespoˇ n pro tebe, jsi se zabil v autˇe.” Okol´ı se zbarvilo do ˇcervena. Pˇrestával jsem ho slyˇset. ”Mrtv´ y?” ˇ ıká. . . se. . . to. . . tak.” ”R´ Okol´ı zaˇcalo vibrovat. Dostal jsem nové tˇelo. Nedokonalé, malé, kˇrehké. Dˇedek pomalu mizel: ”A za chv´ıli. . . budeˇs. . . zase. . . ˇziv´ y. Pˇreji. . . pˇekn´ y ˇzivot.”


170

Najednou jsem. . . Já chci ven! Tudy, rychle, hele, ˇclovˇek. Pán v b´ılém pláˇsti. A proˇc mˇe bije? Auuuuuuuuuu.

4.4

Pramen

Vládnu celému svˇetu. Co ˇreknu, to se také stane.Nen´ı m´ısta, které bych neovlivˇ noval. Jsem jedin´ y vládce svˇeta. . . Otevˇrel oˇci a zjistil, ˇze leˇz´ı na zemi v trávˇe, slunce ho lechtá na krku, loktem maˇcká a bort´ı stránky atlasu svˇeta. ”Karle, dˇelej.” Slyˇs´ı. Asi usnul. A nˇeco se mu zdálo, to uˇz je pryˇc. ”No tak, Karle, zvon´ı!” Nˇekdo ho zatahal za rukáv. To bude Martin. ”Uˇz vstávám. . . ” Zvedl se a ut´ıkal s Martinem do ˇskoly. Skonˇcila poledn´ı pˇrestávka, ˇskola pokraˇcuje. Sleˇcna Evˇzenie, jejich uˇcitelka zemˇepisu, veˇsla do tˇr´ıdy, sedla si za katedru, pravou rukou si prohrábla vlasy (svˇetlé, lesklé, pˇekné) a levou mezit´ım otevˇrela tˇr´ıdn´ı knihu. ”Chyb´ı nˇekdo?” Ticho jako v hrobˇe. Nikdo nechyb´ı, ale kaˇzd´ y dˇelá, ˇze ve tˇr´ıdˇe nen´ı. Bude se zkouˇset. ”Karel Haˇsler. Pojd’ k tabuli, pros´ım.” Doˇsel aˇz k n´ı, s u ´smˇevem na rtech. Nic neum´ım, a tak se nemám ˇceho bát - to byla jeho ˇzivotn´ı filozofie. ”Um´ıˇs nˇeco?” zeptala se. ”No, já jsem to moc to. . . nevidˇel.” Usmála se i ona. ”My jsme byli s rodiˇci to, no. . . pryˇc. A já si nechal seˇsit doma. A v nedˇeli vypli proud a. . . ” ”Já v´ım. To ˇr´ıkáˇs pokaˇzdé, Karle. Ale zkus nám ˇr´ıct nˇeco o Sahaˇre. Kde leˇz´ı?” Chv´ıli se d´ıval na mapu svˇeta, na kterou se mˇel d´ıvat i o poledn´ı pˇrestávce. Kdyby ovˇsem neusnul. Krouˇzil oˇcima od severu k jihu (od hora dolu – jak si myslel on). ”Sahara. . . to je ta. . . pouˇst’? A je. . . tady.” Ukázal na ˇcern´ y kontinent a pod´ıval se na uˇcitelku. ”Co je tady?” Evˇzenina neustálá otázka. ”Kde?” ”No tady. V Africe. Pˇresnˇe tady,” t’ukal Karel na ˇzlutou plochu. To urˇcitˇe nebude staˇcit. Urˇcitˇe bude cht´ıt vˇedˇet. . . ”. . . co je zaˇc, ta pouˇst’ Sahara?” Nervóznˇe se pod´ıvala na hodinky. Pˇet minut zkouˇsen´ı, a jeˇstˇe z nˇeho nic nevylezlo. To bude za pˇet, maximálnˇe za ˇctyˇri. Ano, uˇcitel mus´ı b´ yt objektivn´ı. Karel neslyˇsel, jak mu prvn´ı lavice rad´ı, protoˇze kdyby slyˇsel, urˇcitˇe by neˇrekl, co nakonec ˇrekl: ”Sahara je v Africe, poˇra´d tam prˇs´ı, lidi si tam stavˇej´ı

4.4. PRAMEN

171

velké ch´ yˇse z obrovsk´ ych list˚ u. . . ” Dˇeti ve tˇr´ıdˇe se zasmály. ”Prˇs´ı?” podivila se sleˇcna Evˇzenie. ”Tak na Sahaˇre je tolik vody?” ”Ano pros´ım, je j´ı tam spousta. Proto se taky Sahaˇre ˇr´ıká pouˇst’.” To uˇz staˇcilo. ”V´ıˇs, fantazii máˇs velkou. Ale mˇel by ses uˇcit. Ono je to u ´plnˇe jinak, neˇz ˇr´ıkáˇs. Na Sahaˇre je voda jen nˇekde, v takzvan´ ych oázách. Neprˇs´ı tam. Bˇeˇz si sednout, a do pˇr´ıˇstˇe se to nauˇc!” ”Ale. . . ” chtˇel jeˇstˇe Karel nˇeco dodat, ale odm´ıtavˇe pozvedlá ruka sleˇcny uˇcitelky ˇr´ıkala dost. Ale na Sahaˇre právˇe ted’ prˇs´ı, chtˇel dodat. To by se mu celá tˇr´ıda teprve smála. Tak to neˇrekl. Prˇs´ı. * ˇ Zhav´ e slunce ho pálilo do ˇcela, pot mu stékal po krku na prsa. Such´ y v´ıtr ho lechtal v nose. Ostré svˇetlo ho nutilo, aby si dlan´ı zakr´ yval oˇci. Jel na velbloudu uprostˇred karavany. Kolem dokola samá pouˇst’. A v hrdle takové sucho, ˇze nemohl ani polknout. Jak rád bych nˇeco pil. Staˇcilo by trochu deˇstˇe, pomyslel si. A pak to spatˇril. V malém dol´ıˇcku mezi dunami padala z v´ yˇsky asi pˇeti metr˚ u duha. Obrovská duha. Nˇekde tady je voda. Nebo ˇs´ıl´ım? Bud’ je to fata morgána, halucinace, ˇ nebo. . . Siroko daleko nen´ı oáza. Celé u ´zem´ı na kilometry odtud je prozkoumáno. Nikde nikdo nenaˇsel vodu. Je to pˇrelud, pouhá pˇredstava. Z pˇredn´ıch velbloud˚ u v karavanˇe zaˇcali seskakovat lidé a k duze ut´ıkali. ˇ by to opravdu byla voda? Co je Slyˇsel veselé pokˇriky: ”Alláh, o´, Alláh.” Ze to za nesmysl? Na Sahaˇre je pˇreci voda. . . ”. . . jen v oázách!” Probudil se u ´plnˇe zpocen´ y. Otevˇren´ ym oknem proudil tepl´ y floridsk´ y vzduch. C´ıtil horko v krku a chtˇelo se mu p´ıt. Peter Newcomb si tu noc pomyslel, ˇze se mu zdál dalˇs´ı blázniv´ y sen, kter´ y nevysvˇetl´ı ani Freud. * Do budovy svˇetového den´ıku World Today veˇsel mal´ y muˇz. Obleˇcen byl do ˇsedého pláˇstˇe, na hlavˇe ˇcern´ y klobouk. V ruce drˇzel kufˇr´ık. Na vrátnici chv´ıli gestikuloval, dlouhé ruce máchaly pˇred oˇcima vrátného a opisovaly kˇrivky nev´ıdané. Mluvil, bouchal pˇest´ı do desky stolu, opˇet mluvil a znovu zabouchal. Nad halou proletˇel policejn´ı vrtuln´ık, ale muˇz mluvil dál, snaˇz´ıce se hluk pˇrekˇriˇcet.

172


Na tváˇri vrátného se nejprve jevilo pˇrekvapen´ı, které bylo vzápˇet´ı vystˇr´ıdáno nev´ yrazn´ ym pohledem, kter´ y ˇr´ıkal: ”Tak se vypov´ıdej, ale na mˇe s t´ım nechod’.” Nebyl to vˇsak v´ yraz posledn´ı: kdyˇz vrátn´ y s pˇrekvapen´ım zamrkal oˇcima a spadla mu brada, mimodˇek sáhl pravou rukou po telefonn´ım sluchátku a sdˇelil nadˇr´ızenému: ”Mám tu ˇclovˇeka, kter´ y má tu nejsenzaˇcnˇejˇs´ı zprávu na svˇetˇe.” A tak se Martin Brenen dostal do kanceláˇre ˇséfa svˇetového den´ıku World Today. Spolu s n´ım tu sedˇel v pracovnˇe jeˇstˇe jeden muˇz. ”No, pane Brenene, co pro mˇe máte?” zaˇcal ˇséf zkuˇsen´ ym hlasem, kter´ ym jako by se ani nezaj´ımal o danou situaci. ”Rozumˇejte, takov´ ych jako vy uˇz tu bylo.” ”Já,” Brenen poloˇzil kufˇr´ık na podlahu a s pohledem zda se sm´ı se posadil. ”Pane. . . ” ˇ ıkejte mi prostˇe ˇséfe.” ”R´ Brenena to na chv´ıli vyvedlo z m´ıry, ale pokraˇcoval: ”To, co vám ted’ ˇreknu, je zpráva tis´ıcilet´ı. V´ı to jen t´ ym vˇedc˚ u a jinak nikdo. Byl bych rád, ˇef se ˇséfe, kdybych z toho nˇeco mˇel, rozum´ıte. Informace jsou dnes drahé.” S´ usmál nad takovou troufalost´ı. Uˇz tolik zpráv tis´ıcilet´ı musel ve své kanceláˇri vyslechnout, a vyˇsla nˇejaká? ”Kolik chcete?” Brenena to zarazilo: ”No, já. . . nev´ım. Sto tis´ıc? A smlouvu na pod´ıl ze zisku a. . . ” Tak to by staˇcilo, pomyslel si ˇséf, a otoˇcil se na Doda, vedouc´ıho zahraniˇcn´ı sekce. Pohledem mu sdˇeloval, ˇze ted’ má dávat pozor, o co se jedná, a poslouchat mezi slovy. ”Pane Brenene, rozumˇejte mi dobˇre, my vám nem˚ uˇzeme dát pen´ıze jen tak, za neovˇeˇrenou informaci, kterou jste nám jeˇstˇe nav´ıc ani neˇrekl. Mus´ıme pˇredem vˇedˇet co máte, jinak nen´ı o ˇcem hovoˇrit.” Takov´ y styl se vˇzdy vyplatil. Bohuˇzel, po nˇekolika minutách se vˇzdy zjistilo, ˇze World Today by koupil zaj´ıce v pytli. Ale tohle je nˇeco jiného, vytuˇsil ˇséf. Snad. ”Pane, ˇséfe, já vám rozum´ım.” Poloˇzil si kufˇr´ık na kolena a vytáhl z nˇej ˇcernou sloˇzku. ”Jedná se o Saharu.” Dodo si zapisoval do notesu prvn´ı d˚ uleˇzitou informaci. Brenen mezit´ım vytáhl ze sloˇzky mapu, roztáhl ji a zam´ıˇril ukazováˇckem na jedno konkrétn´ı m´ısto, které ani nemusel dlouho hledat. ”Tak tady je to, tady je voda.” ”To ale nic nen´ı. . . ” odvˇetil ˇséf. Brenen se vˇsak nenechal: ” Ta voda se spouˇst´ı z pˇeti metr˚ u z niˇceho. Prostˇe z niˇceho! A je slaná.” Odmlˇcel se. ”Tak, to je ta moje informace.”

4.4. PRAMEN

173

V tu chv´ıli Dodo vstal a odeˇsel zadn´ımi dveˇrmi m´ıstnosti. Dalˇs´ı rozhovor ˇséfa s Brenenem se bude t´ ykat toho, jak jsou ˇctenáˇri den´ıku World Today zvykl´ı na u ´plnˇe jiné zprávy a jak je cena za takovou malou zpráviˇcku ˇ staˇc´ı jen pár tis´ıc dolar˚ ˇ toto je jej´ı cena na trhu inforpˇremrˇstˇená. Ze u. Ze ´ mac´ı. Ukolem prostˇe bude odstranit Brenena z cesty. Dodo se vydal chodbou smˇerem ke své pracovnˇe. Byl to velmi vysok´ y a vyhubl´ y tˇricátn´ık. Kost a k˚ uˇze. Jeho jedinou starost´ı ted’ bylo sehnat si letenku do Egypta. Nebo do Alˇz´ırska? * ”Bˇeˇz spát,” zakˇriˇcela matka na Karla. ”Padej do postele, at’ uˇz tˇe u té televize nevid´ım.” V ob´ yvac´ım pokoji sedˇela Marta Haˇslerová s manˇzelem Honzou, Karel se válel u sedac´ı soupravy na zemi. ”Ale mami. . . ” ˇ adné ale mami. Kaˇzd´ ”Z´ y ˇclovˇek by mˇel dostat trest za to, co udˇelal ˇspatnˇe. Moje maminka, tvoje babiˇcka, Kájo, mnˇe nedovolila absolutnˇe nic. Kdyˇz jsem se chtˇela d´ıvat na televizi, musela jsem j´ı poprosit! A ty jsi dnes ve ˇskole dostal pˇetku, takˇze nen´ı o ˇcem mluvit. Bˇeˇz spát!” ”Marto,” potichu k n´ı promluvil manˇzel, ”to uˇz staˇc´ı.” Kdo nemˇel ve ˇskole pˇetku. Tuˇsil, ˇze by jeho manˇzelka musela za dvojku z mrav˚ u vydrhnout u tch´ ynˇe vˇsechny schody dvakrát nahoru a dol˚ u. Otoˇcil se na Karla: ”A ty jdi doopravdy spát.” Pˇr´ıkaz od otce, to je jiná. S pozdravem na dobrou noc (”Brou mami, brou tati.”) odeˇsel do svého pokoje, lehl si tam na postel a snil. Kdyby tak tu uˇcitelku zajelo auto. . . Kdyby ji zajelo auto, tak by byla mrtvá. Do tˇr´ıdy by veˇsel pan ˇreditel, kapesn´ıkem by si otˇrel zpocené ˇcelo a snaˇzil by se ˇr´ıct: ”Mil´ı ˇzáci, stala se hrozná vˇec.” Potom by ˇrekl (Karel zaˇcal pomalu us´ınat), jak je to hrozné s rychl´ ymi auty na mˇestsk´ ych ulic´ıch, jak to byla skvˇelá uˇcitelka, proˇc se pˇred ˇskolou stavˇej´ı zpomalovac´ı pásy. . . A Karel uˇz spal. Zdálo se mu, jak sleˇcna Evˇzenie pˇrecház´ı po pˇrechodu pˇred ˇskolou a zapom´ıná se d´ıvat vlevo. Vid´ı, jak se bl´ıˇz´ı ohromné auto, které by jistˇe kaˇzd´ y slyˇsel pˇrij´ıˇzdˇet, jen ne sleˇcna Evˇzenie. Kv´ılej´ı brzdy a hluk a ticho. Nikdo se ani nehne. Pˇricházej´ı náhodn´ı. . . rybiˇcky. Pˇriplouvaj´ı, je jich spousta. Toˇc´ı se kolem nˇej, skoro je nevid´ı, ale jsou tu. A nˇeco je spoleˇcnˇe s n´ım táhne. Je to slabé, ale je to c´ıtit. Jako by se pˇred jeho oˇcima v hloubce oceánu vypouˇstˇela voda.

174


Kdyˇz se Karel ráno probudil, ani si nevzpomnˇel, ˇze se mu nˇeco zdálo. A uˇz v˚ ubec tak nemohl vˇedˇet, proˇc mu byla hned po probuzen´ı taková zima. * Sedˇel na velbloudu, v tom ˇs´ıleném horku. Sehnal celou karavanu. Sedm velbloud˚ u, dva egyptské pomocn´ıky a kamaráda, fotografa Soˇ nju – coˇz je divné jméno pro chlapa, ale dost dobré pro fotografa. Dodo se Soˇ njou pˇrijeli na káhirské letiˇstˇe hned druh´ y den poté, co Brenen vstoupil se svou zprávou do kanceláˇre World Today. Potom Dodo rychle zorganizoval v´ ypravu. Sehnal vˇse potˇrebné. A právˇe ted’ zb´ yvalo uˇz jen pár hodin k m´ıstu, které Brenen na mapˇe ukázal. Otoˇcil se vpravo. Usmál se na nˇej Soˇ nja. ”Uˇz tam budeme.” ˇ ıkal ”V´ım,” ˇrekl Soˇ nja, ”jeˇstˇe pár kilometr˚ u a uvid´ıme zázrak tis´ıcilet´ı.” R´ to s ironi´ı sobˇe vlastn´ı. Nebylo divu, nez´ uˇcastˇ noval se takové akce poprvé. ”Ty tomu vˇeˇr´ıˇs?” ¨”Já tomu nevˇeˇr´ım. Ale ˇséf,” Dodo zat’ukal na mobiln´ı telefon, ”ˇséf tomu vˇeˇr´ı. A to je divné. Nikdy takovému blábolu nevˇeˇril. Asi má tuˇsen´ı!” ”To jsem rád, ˇze jsme se shodli. Je blbost, aby tady v tom horku byla nˇejaká voda.” ”Tˇreba by tu naˇsli vodu, nˇejak´ ym vrtem, nebo nˇejak. Uˇz jsem slyˇsel o tom, ˇze hluboko pod t´ımhle p´ıskem voda je.” ˇ tu vˇedci cviˇcnˇe ”Dodo, ty si mysl´ıˇs, ˇze na tom Brenenovˇe vtipu nˇeco je? Ze vykopali vodu a Brenen z toho udˇelal historku o vodopádu?” ”Tˇreba si myslel, ˇze nám taková zpráva bude staˇcit, a shrábne pen´ıze.” ”A bude nám staˇcit? No, snad s sebou netahám svoje nádob´ıˇcko zbyteˇcnˇe?” Soˇ nja se zasmál. ”Nech toho, nechci tu b´ yt stejnˇe jako ty. Dojedeme na to m´ısto, obhl´ıdneme situaci a zmiz´ıme zpátky do New Yorku.” Nevˇeˇrili tomu jeˇstˇe asi dvacet minut. Potom spatˇrili vojenské zátarasy. Jeden z pomocn´ık˚ u se tomu zaˇcal vehementnˇe divit. Kdyˇz se ho Dodo zeptal na d˚ uvod, odpovˇedˇel, ˇze nikdy nevidˇel, aby vojáci kontrolovali uprostˇred pouˇstˇe karavany. ”A proˇc by vláda hl´ıdala hromady p´ısku?” Nˇeco na tom bude. Nˇeco se tu urˇcitˇe dˇeje, pomyslel si Dodo. Zaˇc´ıná to vypadat, jako by mˇel Brenen pravdu. Moˇzná jsme mu tˇech jeho sto tis´ıc zaplatit mˇeli. Celá karavana doˇsla aˇz k zátaras˚ um, potom je jeden z voják˚ u zastavil: ”Dál uˇz nem˚ uˇzete. Dál je zákaz.”

4.4. PRAMEN

175

”Nás snad dovnitˇr pust´ıte, jsme novináˇri,” vytahoval Dodo mezinárodn´ı pr˚ ukaz. ”Bohuˇzel, pane. Nikdo nesm´ı v okruhu nˇekolika mil. Vláda naˇr´ıdila.” ”Lidé snad maj´ı právo na informace. Nem˚ uˇzete bránit novináˇr˚ um ve v´ ykonu jejich práce!” Voják se usmál. ”Ale m˚ uˇzeme, pane. Pokraˇcujte dále, ale jinou cestou.” Po delˇs´ım obj´ıˇzdˇen´ı zjistili, ˇze se opravdu voják˚ um podaˇrilo obsadit hranici kolem nˇekolika dun. Dovnitˇr pˇres nˇe nebylo vidˇet, aˇz na d´ ym, nebo páru, která zprostˇred dun vystupovala. Nˇeco na tom je. Dodo, Soˇ nja a oba pomocn´ıci nedaleko, nepozorováni vojáky, postavili tábor. ”To by v tom byl ˇcert, abychom se nedostali dovnitˇr.” Kdyˇz se setmˇelo, Dodo vyrazil. Domluvil se se Soˇ njou, ˇze p˚ ujde sám. Noc zahalila jeho postavu. Po cestˇe pˇrem´ yˇslel nad titulkem nejsenzaˇcnˇejˇs´ı zprávy ˇ tis´ıcilet´ı: VODA NA SAHARE?, nebude to pˇr´ıliˇs obyˇcejné. Z´ıtra to vypukne. Celosvˇetové veˇrejné m´ınˇen´ı zaˇcne bombardovat egyptskou vládu, aby podala oficiáln´ı vyjádˇren´ı k divu svˇeta na jejich u ´zem´ı. V modern´ım svˇetˇe se ˇzádná informace neutaj´ı. Je jen otázkou ˇcasu a penˇez neˇz vyjde na svˇetlo. Z´ıtra to vypukne. Pomalu se propl´ıˇzil kolem jedné z dun, za kterou mˇeli stan vojáci. Nehl´ıdaj´ı po celém obvodu, mysl´ı si, ˇze se v okol´ı des´ıtek mil nikdo nenacház´ı. Ale já z˚ ustal, ˇrekl si v duchu Dodo. Potichu obeˇsel i vojáky a vydal se k c´ıli. Kdyˇz byl na vrcholku jedné z menˇs´ıch dun, spatˇril, co hledal. V malém u ´dol´ıˇcku uprostˇred nˇekolika stan˚ u, ve kter´ ych se jeˇstˇe sv´ıtilo, se mu vyjevil ˇsediv´ y obrys kovové konstrukce, podobné vˇeˇzi. Mezi trubkami a n´ yty spatˇril padat dol˚ uu ´zk´ y pram´ınek vody. Ale moˇzná je to uˇz jen moje fantastická pˇredstava. Ale Brenen asi nelhal. Ale je to pˇrece nesmysl, ˇze je voda takhle. . . ”Co tu dˇeláte?” ozvalo se za jeho zády. Otoˇcil se. Muˇz s holou hlavou, která se spolu s br´ ylemi leskla v té tmˇe, na nˇeho m´ıˇril pistol´ı. ”Kde jste se tu vzal?” ”Já jsem tu. . . ” pˇrem´ yˇslel, jak by se vymluvil, ale nic ho nenapadlo. ”Jsem z World Today, m˚ uˇzu m´ıt pár otázek, pane?” * Peter Newcomb mˇel dalˇs´ı z podivn´ ych sn˚ u. Tentokrát se mu to stalo za j´ızdy v autˇe.

176


Jel po silnici do mˇesta nakoupit (na cel´ y t´ yden, jinak by mu manˇzelka dala co proto) a asi tˇri sta metr˚ u od nˇej se stala dopravn´ı nehoda. Slyˇsel sanitku, slyˇsel i ˇridiˇce pˇred sebou, jak naˇstvanˇe brzd´ı a ˇcekaj´ı, aˇz se odklid´ı vraky. Dalˇs´ı zdrˇzen´ı, pomyslel si Peter. Nˇekdo si chtˇel posp´ıˇsit do práce, na fotbal nebo do divadla, a trochu to neuˇr´ıdil. Snad se nic nestalo. To je hrozné, kdyˇz ˇclovˇek havaruje. Drˇzel se volantu, d´ıval se pˇred sebe a c´ıtil, ˇze jde na nˇej zima. Hrozná zima. Potom pˇriˇsel jeho podivn´ y sen: Vznáˇsel se nad t´ım vodopádem, o kterém se mu v posledn´ı dobˇe neustále zdálo. Bylo ˇsero. Nˇeco vˇsak bylo jiné, kolem vodopádu nˇekdo postavil ˇzeleznou konstrukci. To ho zarazilo. ˇ eˇce, probud’ A potom ho zarazilo i to, ˇze mu nˇekdo zat’ukal na rameno: ”Clovˇ se, to nen´ı sen, to je pravda.” Spolu s n´ım létal nad vodopádem staˇr´ık s b´ıl´ ym plnovousem. V ruce drˇzel h˚ ulku, kterou ukazoval smˇerem dol˚ u: ”Tenhle vodopád, jak ˇr´ıkáˇs, skuteˇcnˇe existuje.” ”Vy se mi zdáte?” Peter jeˇstˇe nikdy nemˇel sen podobného raˇzen´ı. ˇ ”No, je to sen a nen´ı to sen. Rekl bych vidˇen´ı. Mám pro tebe d˚ uleˇzit´ y ˇ ’ u ´kol. Rekni lidem to, co ted ˇreknu já tobˇe. Posloucháˇs?” ”Ano.” Je to jen hrozn´ y sen. Petera napadlo ˇst´ıpnout se do prstu, aby opravdu zjistil, jestli nesn´ı. Nˇejak ho vˇsak zaˇcalo bolet rameno, a tak na to zapomnˇel. ˇ ”Rekni tˇem vˇedc˚ um,” a staˇr´ık ukázal smˇerem ke konstrukci, ”at’ se neˇ hrabou v tom, do ˇceho jim nic nen´ı. Rekni jim, ˇze se pokouˇs´ım dát lidem jeˇstˇe jednu ˇsanci, jako jsem to ostatnˇe jiˇz nˇekolikrát udˇelal.” Na otázky nezbyl ˇcas. Staˇreˇcek se rozplynul a m´ısto nˇej se v oknˇe automobilu objevila tváˇr policisty: ”Budete tu jeˇstˇe dlouho bránit silniˇcn´ımu provozu, pane?” Peter se pod´ıval na hodinky. Dle jeho odhadu ”bránil” silniˇcn´ımu provozu uˇz dobrou p˚ ulhodinu. Zeptal se, co se dˇeje. ”Co? Vy se ptáte, co se dˇeje? Takhle usnout za volantem, to jsem jeˇstˇe nevidˇel. Vˇzdyt’ i já vás vlastnˇe nevzbudil, to aˇz vy sám. No, ukaˇzte mi laskavˇe ˇridiˇcsk´ y pr˚ ukaz a technick´ y pr˚ ukaz, ano?” * Myslel si, ˇze ho budou vysl´ ychat, ˇze na nˇej posv´ıt´ı pronikavou ˇzárovkou, ˇze ho nˇejak´ y silák z ochranky zaˇcne mlátit paˇzbou kulometu. . . Ne, nic takového, to se stává jen v pˇr´ıbˇez´ıch, ne ve skuteˇcném ˇzivotˇe. Dodo sedˇel v jednom stanu u velkého stolu, pˇred sebou hrnek s kávou a kolem sedˇeli vˇedci.

4.4. PRAMEN

177

”Jak jste se dozvˇedˇel, ˇze tu nˇeco je?” zeptal se jeden z nich, podle jeho slov izraelsk´ y vysokoˇskolsk´ y uˇcitel Ahmed Kadar, kterého odvezli vojáci pˇred necel´ ymi ˇctrnácti dny z doˇcasného p˚ usobiˇstˇe na káhirské polytechnice. Dodo pˇrem´ yˇslel, jestli má ˇr´ıct pravdu. ”Jeden muˇz k nám pˇriˇsel do redakce.” ˇ pr´ Otáˇcel se po vˇsech okolo stolu. ”Brenen se jmenoval. Ze y je to vˇedecká senzace.” ”To je, ale do svˇeta je to zakázáno sdˇelovat. Proto nás tu hl´ıdaj´ı vojáci. Mysleli jsme, ˇze to nikdo nev´ı.” ”Jedná se o tajn´ y projekt? O v´ yzkum vojenské techniky? Nebo. . . ” Gestem ruky ho Ahmed utiˇsil. ”Je d˚ uleˇzité, abyste to vˇedˇel. Egyptská vláda si nás sem pozvala, sp´ıˇse unesla, abychom prozkoumali zvláˇstn´ı jev, kter´ y objevil jeden z obyvatel˚ u tady v pouˇsti.” ”Vodopád?” ”Ano, je to vodopád. Z v´ yˇsky ˇctyˇr metr˚ u a ˇsesti centimetr˚ u tu sám od sebe padá pramen. Je to dost podivné, nemá to ˇzádné fyzikáln´ı opodstatnˇen´ı. Ale to snad je jasné i takovému laikovi, jako jste vy!” Dodo se chtˇel ohradit, ale nedostal pˇr´ıleˇzitost. ”Vláda pokládá v´ yzkum za tajnou vˇec. Slibuje si od toho nové technické vyuˇzit´ı, tˇreba schopnost pˇrenáˇset nˇeco neviditelnˇe na dálku, nebo nˇeco jeˇstˇe ˇs´ılenˇejˇs´ıho. Prostˇe se chtˇej´ı technicky vyrovnat západn´ı kultuˇre, a potom ji i s tou americkou pˇredehnat. Jsme tu tedy, abychom vyzkoumali pˇr´ıˇcinu jevu a abychom vyvodili patˇriˇcné technické závˇery. Ted’ to v´ıte.” Dodo si dˇelal poznámky. A nechtˇel tomu vˇeˇrit. Pár metr˚ u od nˇej je zázrak tis´ıcilet´ı, o kterém má právo dozvˇedˇet se cel´ y svˇet (”kolikrát to jeˇstˇe ˇreknu”), a mezit´ım se ho nˇekdo snaˇz´ı pouˇz´ıt jako tajnou zbraˇ n. ”M˚ uˇzu to vidˇet?” ”Ráno. Ted’ bychom svˇetlem zbyteˇcnˇe pˇrivolali vojáky.” Do rána neusnul. Nejprve ho hˇra´l pocit dobˇre vykonané práce (”ˇséf se bude divit, aˇz mu zavolám”), potom pocit pˇr´ıjemného pˇrekvapen´ı (”ti vˇedci mˇe skvˇele pˇrijali”) a pocit u ´ˇzasu (nad vodopádem). Ráno se dozvˇedˇel, ˇze z rozhovoru se ˇséfem nebude nic, protoˇze Sahara nen´ı v tˇechto m´ıstech pokryta signálem mobiln´ı s´ıtˇe. Trochu ho to rozˇc´ılilo, ale nakonec si ˇrekl, ˇze najde jiné ˇreˇsen´ı jak sdˇelit svˇetu takovou senzaci. Vˇedci Doda nejprve schovali, protoˇze jim kaˇzdé ráno vojáci pˇriváˇzeli zásoby. Kdyˇz odjeli, Ahmed Kadar naznaˇcil Dodovi, ˇze je ˇcas. ”Pojd’te, ukáˇzeme vám ten zázrak.” Bl´ıˇzili se ke kovové konstrukci, která vypadala jako vˇeˇziˇcka. Ve skuteˇcnosti to byly toˇcité schody aˇz k samotnému pramenu, a jeˇstˇe trochu v´ yˇse. Uprostˇred mezi schody vˇedci nainstalovali v´ ysuvná ramena a kamery. Vycházeli

178


po schodech, po chv´ıli uˇz vidˇel to m´ısto, kde voda tryská z niˇceho. ”M˚ uˇzu?” Ahmed pˇrik´ yvl a Dodo nastavil dlaˇ n. Nechal si vodu stékat po sv´ ych prstech Byla neobyˇcejnˇe chladná. Jemná pára hladila jeho tváˇr. Ochutnal – voda byla slaná. Brenen mˇel pravdu. ”Jak to, ˇze je slaná?” Otoˇcil se na Ahmeda, ale pˇritom stále nevˇeˇr´ıcnˇe dával ruku nad i pod pramen. Ahmed pokrˇcil rameny. ”Dali jsme vodu na rozbor. V´ıte, nˇekdy se dá poznat, odkud je. Jistˇe, nevˇeˇrili jsme, ˇze to k nˇeˇcemu bude, ale o to pˇrekvapivˇejˇs´ı byly v´ ysledky. Ta voda je s 99% pravdˇepodobnost´ı ze Severn´ıho ledového oceánu.” ”Takˇze ted’ zb´ yvá zjistit, jak´ ym neviditeln´ ym potrub´ım se voda dostává aˇz sem?” usmál se Dodo. ”Vy jste chytr´ y.” ”V´ıte, chv´ıli jsem pracoval na stránkách o vˇedˇe.” * V kinˇe zhaslo svˇetlo. Pan´ı ˇreditelka Nováková naposledy pokárala dˇeti, aby nerozdˇelávaly bˇehem toho pˇekného dokumentárn´ıho filmu bonbóny, nekopaly se navzájem, nestrkaly se a v ˇza´dném pˇr´ıpadˇe nehrály hry. Dále neposlouchaly walkmany, CD pˇrehrávaˇce, nehrály poˇc´ıtaˇcové hry. . . Karel Haˇsler sedˇel, oˇci smˇeˇrovaly pˇr´ımo na plátno. Zaˇc´ınala mu b´ yt zima. To byla známka toho, ˇze pˇricház´ı dalˇs´ı sen. Uˇz si zvykl na to, ˇze se najednou uprostˇred dne zasn´ı. Ted’, kdyˇz poc´ıtil chlad na rukách, se pˇripravil. Podvˇedom´ı mu ˇr´ıkalo, ˇze by to mˇel nˇekomu ˇr´ıct, ˇze by mˇel ˇr´ıct, co se mu zdá, ale urˇcitˇe by se mu vˇsichni smáli. Ohromuj´ıc´ı hudba uvedla cel´ y dokument O problémech planety Zemˇe. ”Uvid´ıte, dˇeti, ˇze ˇclovˇek mˇen´ı planetu tak, aˇz je to nedobré,” slyˇsel sleˇcnu Evˇzenii, kterou ˇzádné auto nikdy nepˇrejelo. ”Aˇz budete dospˇelé, jednou si uvˇedom´ıte, ˇze jste vidˇely tento film, a udˇeláte nˇeco pro záchranu planety. Hlavn´ı vˇec si zapamatujte: ˇclovˇek nen´ı v´ yjimeˇcn´ y tvor, a pokud si zniˇc´ı vlastn´ı prostˇred´ı, nic ho nezachrán´ı.” Vypravˇeˇc seznamoval dˇeti s ohromn´ ym nár˚ ustem aut, elektráren, ledniˇcek a kdov´ı ˇceho jeˇstˇe. Karel se d´ıval kolem sebe; kromˇe nˇekolika uˇcitelek a pár dˇet´ı nikdo nedával pozor. Taky by nedával pozor, kdyby na nˇej nepˇricházelo snˇen´ı, které se filmu t´ ykalo. ˇ ek otepluje své ˇzivotn´ı prostˇred´ı, nebot’ vytváˇr´ı v atmosféˇre pokliˇcku ”Clovˇ z plyn˚ u, které nepropouˇstˇej´ı energii pryˇc z planety. Vzniká sklen´ıkov´ y efekt.

4.4. PRAMEN

179

Také niˇc´ı ozónovou vrstvu, kv˚ uli jej´ımuˇz naruˇsen´ı roztávaj´ı ledovce, a ty hroz´ı zvednut´ım hladiny oceán˚ u o nˇekolik metr˚ u. Dojde k zatopen´ı vˇetˇsiny pˇr´ımoˇrsk´ ych mˇest. . . ” Karel se d´ıval na plátno a vˇedˇel, ˇze ted’ to pˇrijde: ”Vˇedci zat´ım nevysvˇetlili, jak´ ym záhadn´ ym zp˚ usobem se zaˇcala voda ze Severn´ıho ledového oceánu vypouˇstˇet na Saharu. Domn´ıvaj´ı se vˇsak, ˇze to zmˇen´ı klima planety natolik, ˇze se ekosystém planety vrát´ı do dob, kdy byl jeˇstˇe nenaruˇsen zásahy ˇclovˇeka.” Vid´ı to vˇsichni? Jeden pohled na sleˇcnu Evˇzenii Karlovi staˇcil na to, aby zjistil, ˇze jen on sn´ı a vid´ı to, co jin´ı nemohou. Je to pravda? ”Nˇekteˇr´ı se domn´ıvaj´ı, ˇze to zp˚ usobil zásah boˇz´ı a hovoˇr´ı o zázraku, jin´ı se domn´ıvaj´ı, ˇze se u Zemˇe objevila takzvaná ˇcerv´ı d´ıra, kterou voda procház´ı.” To je hloup´ y sen. Nejen ˇze tomu nerozum´ım, ale je to hloupé i proto, ˇze sleˇcna Evˇzenie ˇr´ıkala, ˇze na Sahaˇre voda nen´ı. * Ahmed Kadar, Dodo i ostatn´ı vˇedci stáli na schodiˇsti kovové konstrukce a provádˇeli jiˇz nˇekolikát´ y experiment. Tentokrát se vˇedci pokouˇseli dovnitˇr pramene zasadit kameru, která by vˇedc˚ um ukázala prostor na druhé stranˇe. Kovová ruka s mikrokamerou na vrcholu se pomalu pˇribliˇzovala k bodu, odkud pramen vytékal. Padaj´ıc´ı voda se na kameˇre rozstˇrikovala na vˇsechny strany. To bylo vidˇet i na monitorovém v´ ystupu z kamery. Kdyˇz kamera dojela aˇz k u ´st´ı, chv´ıli se nic nedˇelo. Poté zajela dál a zmizela. ´ a Oˇci vˇedc˚ u se obrátily k monitoru. Nebylo vidˇet nic. V˚ ubec nic. Upln´ tma. A potom vypadl obraz. ”Zniˇcila se kamera, mus´ı tam b´ yt velk´ y tlak.” V tom samém okamˇziku se ozvala rána. Kovová konstrukce se trochu ˇ bychom udˇelali nˇeco ˇspatnˇe? otˇrásla. ”Ten pramen se zvˇetˇsil!” kˇriˇceli vˇedci. Ze pomyslel si Dodo. Ohluˇsuj´ıc´ı rána pˇrivolala i vojáky. Ahmed Kadar jim ˇrekl: ”Na to sami nestaˇc´ıme, to mus´ı prozkoumat mezinárodn´ı t´ ym vˇedc˚ u!” Netrvalo dlouho, a jeho slova se stala skuteˇcnost´ı. * Peter Newcomb sedˇel v kˇresle v ob´ yvac´ım pokoji, na nose br´ yle na ˇcten´ı, pˇred sebou otevˇrené noviny World Today. Kdyˇz ráno uvidˇel kluka na kole, jak mu na verandu háˇze jeden v´ ytisk, netuˇsil, ˇze se mu zmˇen´ı svˇet. Jiˇz ˇctrnáct


180

dn´ı ho trápily podivné sny, ve kter´ ych se m´ıchala pˇredstava vodopádu na Sahaˇre se zánikem lidstva. Aˇz dnes se doˇckal. Na tituln´ı stranˇe World Today nebylo nic jiného, neˇz ohromná fotografie pramene. Barevná fotografie od nˇejakého Soˇ nji ukazovala obrovsk´ y proud vody bez ˇzelezné konstrukce, kterou Peter usilovnˇe hledal. Proud byl mnohem vˇetˇs´ı neˇz vidˇel poprvé Dodo, ale to Peter netuˇsil. Titulek znˇel: OTVOR SE ´ ˇ SUJE. ˇ STALE ZVET V ten moment vstal jako opaˇren´ y. On nám dal ˇsanci. Ten staˇreˇcek nám dal ˇsanci. Ale jestli to budeme v´ıc a v´ıc zkoumat, jeho dobr´ yu ´mysl se zmˇen´ı ve zl´ y skutek. Zvedl telefon, vytoˇcil ˇc´ıslo do práce své ˇzeny a ˇrekl j´ı: ”Mary, mus´ım odjet. Sbal´ım se, pojedu se za tebou do práce rozlouˇcit a vˇse ti vysvˇetl´ım. Co?. . . Kam? No, jak bych ti to. . . pˇrece na Saharu!”

4.5

Standa, 17

Nemocniˇcn´ı pokoj. B´ılé stˇeny, b´ıl´ y strop. Tˇeˇzk´ y vzduch prosákl´ y nemocemi. Signalizaˇcn´ı zvuky lékaˇrsk´ ych pˇr´ıstroj˚ u. A mezi p´ıpán´ım je slyˇset neustálé pˇreb´ıhán´ı personálu po chodbˇe, hovory lékaˇr˚ u, vzlyky pˇrátel nemocn´ ych. Otevˇrel oˇci. Rozhlédl se kolem sebe a spatˇril svou matku. Vedle n´ı nervóznˇe postával nˇejak´ y doktor, vedle nˇeho zdravotn´ı sestra. Kdyˇz pan´ı Koneˇcná spatˇrila otev´ıraj´ıc´ı se oˇci svého syna, zaˇcala vzlykat ˇstˇest´ım. Oni mi ho zachránili, ˇrekla si pro sama pro sebe. On ˇzije. Chytla syna za ruku, pohladila ji a zaˇcala na nˇej mluvit: ”Stando, Stan´ıku, poznáváˇs mˇe? Jsem tady s tebou.” ”Ahoj ma. . . ” nedokonˇcil vˇetu. Lékaˇr, pan Evˇzen Hlavsa, s sebou trochu trhnul. Chtˇel Standovi zakázat mluvit, aby se nevysiloval. Ale rozmyslel si to. ”Nemluv tolik, synku. D˚ uleˇzité je, ˇze jsi zase tady s námi. Uˇz jsi nám chybˇel. Jeˇstˇe nˇekolik t´ ydn˚ u a vrát´ıˇs se dom˚ u.” Na pan´ı Koneˇcné bylo znát, ˇze je celá nesvá. Z venku se oz´ yval hluk velkého davu lid´ı. ”Radˇeji to okno zavˇrete, sestro!” ”Ano, pane doktore.” ”Mami, co se stalo?” Vyschl´ y hlas; otázka, která vyznˇela jako prosba. Ale prosba za co? ”V´ıˇs, to ted’ nen´ı d˚ uleˇzité. To je jedno. D˚ uleˇzité je, ˇze se pomalu uzdravujeˇs.” Pan´ı Koneˇcná nezadrˇzela vzlykot. ”Prostˇe. . . ”

4.5. STANDA, 17

181

Vytáhla kapesn´ık a otˇrela si slzy. ”Prostˇe ti chci ˇr´ıct, ˇze na tebe vˇsichni mysl´ıme.” ˇ ıkalo se vo mnˇe, ˇze prej mám v hlavˇe piliny. Hele, pˇrestaˇ R´ n se tomu chl´ amat, protoˇze tady uˇz fakt neni ˇcemu. Kdyˇz to nˇekdo ˇrekne vo tobˇe, asi tˇe to naˇstve, ne? A co mysliˇs, ˇze mnˇe? Je fakt, ˇze sem byl v praxi nepouˇzitelnej. Vostatn´ı kolem uˇz pouˇz´ıvali mobiln´ı telefony, a já si neumˇel zavázat kaniˇcky. M´ ama z toho byla cel´ a neˇst’astn´ a – nevˇedˇela ani, co mnˇe dát k V´ anoc˚ um. Vˇzdycky ˇr´ıkala, ˇze pro Standu se dárky schánˇej hroznˇe tˇeˇzko. ”Kdyˇz mu koup´ım nˇeco, co pochop´ı,” ˇr´ıkala, ”tak se na mˇe naˇstve, ˇze ho podceˇ nuju.” (Tenkr´ at bych se asi fakt naˇstval.) ”A kdyˇz mu koup´ım nˇeco norm´ aln´ıho, nepochop´ı to.” (A to byl taky fakt.) Sedˇel a hrál si s kostkami. Sestˇriˇcka mu vˇzdy vysvˇetlovala, ˇze je vlastnˇe jako mal´ y, ˇze se znovu uˇc´ı ovládat své tˇelo. ”A ruce jsou urˇcitˇe d˚ uleˇzité, Stando. Mus´ıˇs se znovu nauˇcit ovládat ruce.” Bˇehem celého dne docházel na r˚ uzná vyˇsetˇren´ı, neustále trénoval ch˚ uzi nebo tˇreba h´ ybán´ı hlavy. Ted’ sedˇel a hrál si s kostkami. Do pokoje veˇsel oˇsetˇruj´ıc´ı lékaˇr. Pokynul sestˇre, aby odeˇsla, a posadil se naproti Standovi. Chv´ıli ho pozoroval, jak si hraje. ”Ahoj Stando.” ”Ahoj.” Odpovˇedˇel, aniˇz by se na nˇej pod´ıval. ”Stando, je na ˇcase, abychom si trochu promluvili o tom, co se ti stalo.” Vytáhl zápisn´ık a otevˇrel jej na pˇr´ıpadu Stanislav Koneˇcn´ y. ”Urˇcitˇe v´ıˇs, co se ti stalo, ˇze?” Standa pˇrik´ yvl. ”Mˇel jsi váˇznou dopravn´ı nehodu. A proto ted’ tady dˇeláˇs to, co dˇeláˇs, ˇze?” Bez odpovˇedi. Doktor stejnˇe pokraˇcoval: ”Uˇc´ıˇs se znovu chodit, mluvit, pouˇz´ıvat nástroje.” Chv´ıli váhal, ale potom pokraˇcoval: ”V´ıˇs, uˇz jsi skoro dospˇel´ y. . . Je tu jeˇstˇe nˇeco, co budeme trénovat.” Standa pozvedl hlavu a pod´ıval se do lékaˇrov´ ych oˇc´ı. Pohled trval celou vˇeˇcnost. Lékaˇr uˇz chtˇel oˇcima uhnout, kdyˇz vtom se Standa zeptal: ”Souvis´ı to nˇejak s moj´ı hlavou?” ˇ ek uˇz má za sebou dvacet Na doktorovˇe ˇcele se vyrojily kapiˇcky potu. Clovˇ let praxe a stále se jeˇstˇe mus´ı uˇcit. ”Jak jsi to poznal?” ”Je to opravdu v moj´ı hlavˇe?” Zaváhal. Ale stejnˇe mu to musel ˇr´ıct: ”Je to tak. Pˇriˇsel jsem, abych ti

182


ˇrekl nˇeco, co jsme ti jeˇstˇe neˇrekli. Mám takov´ y pocit, ˇze ted’ je ten prav´ y ˇcas. Ted’ budeˇs schopen to pochopit.” Standa byl na rozd´ıl od lékaˇre vcelku klidn´ y. Upˇrenˇe pozoroval jeho u ´sta a poslouchal, co ˇr´ıkaj´ı. ”Co mám s hlavou?” ”Mám tu nˇejaké obrázky, urˇcitˇe to pochop´ıˇs.” Otevˇrel tlusté desky, které mˇel s sebou. ”Kdyˇz tˇe sem pˇrivezli, ani jsme neˇcekali, ˇze se nám tˇe podaˇr´ı zachránit. Ono nen´ı jen tak spadnout s vrtuln´ıkem do bazénu z tˇricetimetrové v´ yˇsky. Ale mˇel jsi ˇstˇest´ı.” ”A?” ”Pan doktor Hlavsa, toho znáˇs, uˇz ti ˇrekl, ˇze máˇs umˇelou ledvinu a pl´ıce, ˇze ti pˇr´ıstroj na prsou reguluje srdeˇcn´ı tep a mnoho dalˇs´ıho. Ale jedno ti zatajil.” ”A co, pane doktore?” ”Pan doktor Hlavsa je neurochirurg. Od prvn´ı chv´ıle, kdy s tebou mluvil, ti to chtˇel ˇr´ıct, ale musel se podˇr´ıdit lékaˇrské radˇe a zejména mnˇe, tvému psychologovi. Ted’ pˇriˇsel ˇcas ti to ˇr´ıct.” ”Co?” To jedno slovo se vznáˇselo v m´ıstnosti dost dlouho na to, aby nˇekdo zaˇcal b´ yt nervózn´ı. ”Co, pane doktore?” ”Pˇri pˇrevozu do nemocnice ti selhaly základn´ı funkce mozku. Mˇeli jsme povolen´ı od tvé matky ho operovat a v pˇr´ıpadˇe velk´ ych komplikac´ı ho nahradit umˇel´ ym.” Standa prudce odhodil kostky, vstal a zaˇcal se procházet po m´ıstnosti. Nevˇeˇr´ıcnˇe kroutil hlavou. ”M˚ uˇzeˇs se posadit a vˇsechno se mnou probrat.” Ticho mezi kroky. ”Vˇsechno bude v poˇrádku.” Ticho. ”Vˇsechno ti vysvˇetl´ım!” Standa doˇsel ke stolu, opˇrel se rukama o desku a ˇrekl: ”Tak vy mnˇe jako vysvˇetl´ıte, jak mám pouˇz´ıvat váˇs nov´ y v´ yrobek?” Upˇrenˇe se zad´ıval do lékaˇrov´ ych oˇc´ı. Byla v nich pochybnost. Pochybnost, zda sedmnáctilet´ y kluk pochop´ı, ˇze mu lékaˇri jen takov´ ym zp˚ usobem mohli zachránit ˇzivot. Je pravda ˇze si také rádi vyzkouˇseli nov´ y, pr˚ ulomov´ y vynález. Ach boˇze, kolik lid´ı m˚ uˇze zachránit takov´ y umˇel´ y mozek. Vynález jako ˇsit´ y pro lidstvo. ”Posad’ se, Stando. To nen´ı jen tak.” ”A jak to tedy je?” Posadil se. A to byl prvn´ı pˇredpoklad k tomu, aby se vˇse vyv´ıjelo správn´ ym smˇerem. Minulej rok, to sem byl v druh´ aku na gymplu, to bylo hrozný. Vˇsichni ze tˇr´ıdy vˇedˇeli, ˇze na tu ˇskolu nem´ am. dneska ale ˇclovˇek nemus´ı na ˇskolu m´ıt

4.5. STANDA, 17

183

mozkem, jestli to chápeˇs, ale staˇc´ı, aby na to mˇeli rodiˇce. Ch´ apeˇs, ne? A moje m´ ama na to fakt mˇela. Lidi ve tˇr´ıdˇe mnˇe teda nenadávali pˇr´ımo, jako tˇreba ˇze by na mˇe ˇrvali, at’ ˇ vypadnu, ˇze sem podpr˚ umˇer, nebo at’ chc´ıpnu, ˇze stejnˇe mezi nˇe nepatˇr´ım. Ze sem debil, tak nejsem ˇclovˇek. Ale ˇclovˇek stejnˇe cejtil, ˇze tam nepatˇr´ı. Vysvˇetlili mu vˇsechno. Nejdˇr´ıve mu vysvˇetlili, co to umˇel´ y mozek vlastnˇe je. Nap˚ ul biologick´ y, nap˚ ul poˇc´ıtaˇcov´ y stroj. Symbióza biologické hmoty a nejmodernˇejˇs´ıch ˇcip˚ u. Souˇca´sti kvantového poˇc´ıtaˇce. Ale ˇreknˇete mi, co vˇse mohli vysvˇetlit tak mladému ˇclovˇeku. Objasnili mu, jak jeho tˇelo dokáˇze s umˇel´ ym mozkem komunikovat. Jak´ ym zp˚ usobem se pˇrenáˇsej´ı signály z mozku do tˇela a naopak. Pak se dostali k problematiˇctˇejˇs´ı ˇca´sti: jak´ ym zp˚ usobem pˇrenesli vˇedci Standovu osobnost z jeho p˚ uvodn´ıho mozku do implantátu. Nechtˇejte po mnˇe, abych to vysvˇetloval já. Objevily se vˇsak i dalˇs´ı otázky typu: Je implantát jin´ y? Ano, ujiˇst’ovali vˇedci. Je v´ ykonnˇejˇs´ı, spolehlivˇejˇs´ı, vydrˇz´ı v´ıce. A má i nová vyuˇzit´ı. Standa si pomalu ale jistˇe uvˇedomoval, ˇze je schopen si zapamatovat dlouhé pasáˇze z knih, ˇze si kdykoli vybav´ı jakoukoli informaci, kterou si ˇ m˚ pˇredem uloˇzil. Ze uˇze ovládat mysl´ı poˇc´ıtaˇc, ˇze rychleji ˇreˇs´ı obt´ıˇzné u ´koly. ˇ nen´ı urˇcitˇe takov´ Zaˇcal zjiˇst’ovat, ˇze ji jin´ y. Ze y, jako b´ yval. Zaˇclo to u ´plnˇe normálnˇe. Holka ze tˇr´ıdy, nˇejak´ a Katka Hojerov´ a, chtˇela se tˇr´ıdou voslavit narozky. Jej´ı rodiˇce zrovna nemˇeli bejt doma, a tak chtˇela pozvat u ´plnˇe vˇsechny. ”Máme velkej barák, spoustu supervˇec´ı, to bude u ´ˇzasnej mejdan.” (Prostˇe Hojerka.) Pozvala i mˇe. Veˇcer to byl fajn. Spousta chlastu a ˇzenskejch (dokonce tam byly baby, který se mnou nechodily do tˇr´ıdy – takˇze nevokoukaný), dobrý muziky. . . St´ al jsem na ˇcerstvym vzduchu, stranou zábavy, u bazénu s teplou vodou a umˇelejma rybiˇckama, který se o vás tˇrou a dˇelaj fajn pocit. Ale pak ke mnˇe pˇriˇsel Karel Malej, ˇr´ıkáme mu Mat-rixi. Von miluje tajuplný filmy, jako ten z konce 20. stolet´ı a nav´ıc neum´ı hrát ˇsachy. No prostˇe dostals mat – Rixi. A skonˇcil pohodovej mejdan. ”Stando, jak se bav´ıˇs?” Kouknul se kolem a dal najevo, ˇze si mysl´ı, ˇze asi moc ne, kdyˇz tu nikoho nemám. ”Vid´ıˇs, ne?” ”Ale mohlo by to bejt lepˇs´ı, Stando.” ”Jo?”

184


”No, mám nápad. Seˇzenu Ti, co budeˇs cht´ıt, kdyˇz zase Ty udˇel´ aˇs nˇeco pro mˇe.” ”Ha..” ”Hele, neˇcum jako. . . ” (to uˇz jsem slyˇsel hodnˇekr´ at). ”Ne, sory, j´ a to tak nemyslel. Stando,” poplácal mˇe po ramenu, ”dyt’ ty seˇs fajn kluk, co kdybych Ti dˇzentlmensky ˇrekl, co chci, a Ty pak ˇrekl svoji podm´ınku, co?” A já kejv. Uˇz sem byl dlouho outsajdr, jestli rozum´ıte tomu slovu tak jako j´ a, a to mˇe ˇstvalo. Jmenuju se Standa. Matnˇe si vzpom´ınám na to, ˇze se o mnˇe ˇr´ıkalo, ˇze mám v hlavˇe piliny. Vˇsichni jste se mi smáli. Ted’ mám v hlavˇe nˇeco jiného. A vˇsichni se boj´ı. Maminka se boj´ı, ˇze to nevydrˇz´ım. Pomáhá mnˇe, chláchol´ı, uklidˇ nuje. Já v´ım, ˇze jsem jej´ı jedin´ y syn a ˇze mnˇe nechci nijak ubl´ıˇzit ani nechce abych trpˇel. Ale zároveˇ n nechtˇela, abych j´ı umˇrel. Chápu. Vˇedci se boj´ı, ˇze v´ ysledek nebude takov´ y, jako ˇcekali. Jsem jeden z prvn´ıch pokus˚ u na celém svˇetˇe. A v˚ ubec prvn´ı takov´ y v Evropˇe. Chápu i je. Lidé venku se boj´ı také. Nˇekteˇr´ı protestuj´ı pod m´ ymi okny. Hlasitˇe nadávaj´ı nebo zase upˇr´ımnˇe fand´ı. Boj´ı se vˇseho nového, právˇe ted’ mˇe. Chápu. ˇ adné opravdové kamarády jsem pravdˇepodobnˇe nemˇel, i kdyˇz nev´ım. Z´ Z pamˇeti mi z˚ ustaly pouhé u ´trˇzky. Ale z toho, ˇze mˇe ˇza´dn´ y jeˇstˇe nenavˇst´ıvil, usuzuji, ˇze jsem opravdu ˇza´dné nemˇel. Chápu i to. Ale nechápu sebe. A boj´ım se sám sebe. Kdyˇz nˇekomu daj´ı umˇelou ruku, kdyˇz vám implantuj´ı umˇelou ledvinu nebo kus tlustého stˇreva, poˇra´d jeˇstˇe si ˇr´ıkáte: Jsem to já. Vˇzdyt’ c´ıt´ıte stejnˇe, vid´ıte stejnˇe, slyˇs´ıte stejnˇe. . . Ale já nev´ım, jestli se ty moje pocity, ty moje smysly, jestli se zmˇenily nebo ne. Jestli jsem to poˇrád já. Jeˇstˇe pˇred t´ım, neˇz jsem se dozvˇedˇel pravdu, jsem si to myslel. Ale ted’ nev´ım. Nacház´ım se ve stavu, kdy se m˚ uˇze stát cokoli. M˚ uˇze pˇrij´ıt nˇekdo, koho jsem znal pˇred tou havári´ı, a ˇr´ıct, ˇze jsem byl v´ yborn´ y plavec, a já mu uvˇeˇr´ım. Já si na to prostˇe nepamatuju. Psycholog mi ˇr´ıká, ˇze jsem stejn´ y. Copak mˇe pˇredt´ım znal? Matka mi také ˇr´ıká, ˇze jsem stejn´ y. A ˇr´ıká mi pravdu? Venku protestuj´ı náboˇzenské organizace, ˇze bych mˇel b´ yt pochován, protoˇze má duˇse uˇz zemˇrela. A co je duˇse? Jsem ˇclovˇek, nebo hraˇcka v rukách vˇedc˚ u? Jsem stroj?

4.5. STANDA, 17

185

(Nˇekdo pˇriˇsel, zat´ım budu konˇcit.) Jako dva kámoˇsi sme ˇsli do Hojerovic bar´ aku, kde byla ta nejvˇetˇs´ı paˇrba. Dost lid´ı se za náma votáˇcelo, vidˇel jsem ty jejich splaˇsený výrazy. ”Co jako Mat-rix blbne?” ”Nen´ı n ˇákej ˇsoufl?” ”Nestalo se mu nˇeco?” a ”Standa uˇz je jako normál?” Prostˇe to byly debiln´ı vot´ azky. Zat´ ah mˇe k baru, nalil mi drink a ˇrek: ”Na týhle stˇreˇse je u ´plnˇe nov´ a helikoptéra. Fajn stroj. Chci se sv´ızt. Ale prdlajs tomu rozumim.” ”Kec´ aˇs!” ”No dobˇre. Chci, abys to udˇelal ty. Kdyˇz to bude fajn a Katka nebude nad´ avat, ˇze je to tˇreba rodinný zlato, tak letim taky.” Asi tenkrát kecal. A asi mi fakt pˇreskoˇcilo. Asi vˇsechno to kolem zp˚ usobilo, ˇze sem si stejnˇe pro sebe ˇrek, ˇze to stoj´ı za to. Jestli jsem doufal, ˇze mˇe potom vezmou mezi sebe, to fakt nevim. Ted’ je to stejnˇe jedno. ”Hej, posloucháˇs mˇe?” zaˇcal bejt Mat-rix nerv´ ozn´ı. ”Testneˇs to?” ˇ ”No jo.” Cumˇel na mˇe jako vejr. ”Vot´ azka je, za co!” Zabralo mnˇe to deset, moˇzná patnáct minut. A stejnˇe dlouho pak trvalo Mat-rixovi, jestli to bere nebo ne. ”Kdyˇz vzl´ıtnu, tak mi domluv´ıˇs rande s Katkou Hojerovou. A aby se se mnou vyspala.” ”Tak fajn.” Já ˇrek plat´ı, von ˇrek plat´ı a j´ a lezl na stˇrechu. ”Ahoj.” U dveˇr´ı se zastavila. Nervóznˇe se rozhl´ıˇzela po pokoji, ale neustále tˇekala oˇcima po Standovi. ˇ ”Cau.” I on se nezmohl na nˇeco jiného. Kdopak to jen m˚ uˇze b´ yt? V hlavˇe se mu z niˇceho nic zaˇcaly prom´ıtat fotografie vˇsech, které znal. Nebyla tam. ”Vzpom´ınáˇs si na mˇe?” Vˇedˇela, ˇze lékaˇri monitoruj´ı kaˇzd´ y jej´ı krok. O to tˇeˇzˇs´ı bylo nˇeco ˇr´ıct. ”Promiˇ n, ale ne. Posad’ se.” Ukázal na postel. ”Dáˇs si ˇcaj?” ”Klidnˇe.” Posadila se, nervóznˇe si mnula ruce. ”Jmenuju se Katka. Katka Hojerová.” ”Standa.” Podal j´ı ruku jako symbol seznámen´ı. Dˇelal, ˇze si toho nevˇs´ımá. ”Ty se mˇe boj´ıˇs?” ˇrekl, s rukou jeˇstˇe pˇredpaˇzenou. ”Ty se mˇe boj´ıˇs jako ty venku?” Bez odpovˇedi mu podala svou ruku. ”Já. . . já jsem pˇriˇsla kv˚ uli té sázce.” Nevzpom´ınal si. ”Kv˚ uli jaké sázce?” ”Ty si nevzpom´ınáˇs? Kv˚ uli té sázce o to, jestli polet´ıˇs vrtuln´ıkem nebo ne. Vsadil ses s Karlem Mal´ ym.”

186


Vrtuln´ık, Hojerová – najednou se mu informace pospojovaly. ”Vrtuln´ıkem jsem se zˇr´ıtil. Bylo to u domu Hojerov´ ych. Ty jsi jejich dcera?” Hojerovic to mˇeli fajn. Na vobrovský verandˇe mˇeli pˇrist´ avac´ı plochu pro vrtuln´ık. Já v´ım, ˇze dneska je to jako nic moc, ale Hojerovic nejsou jako ˇ ık´ starosta mˇesta, kterýmu pod bar´ akem zastavuje metro. R´ am, ˇze na uˇcitelku ve ˇskolce a dˇeln´ıka v elektrárnˇe jaderné syntézy to neni ˇspatný. Cestou nahoru jsem pˇremejˇslel, jestli to zvl´ adnu. Ani mi nevrtalo hlavou, jestli dˇelám pitomost nebo neni; prostˇe jsem si jen pˇrehr´ aval simulaˇcn´ı lety na kompu. To mnˇe ˇslo. A jakej m˚ uˇze bejt rozd´ıl mezi kompem a vopravdovým krámem s vrtul´ı? Stejnˇe je to vˇsechno tˇema chytrejma maˇsinkama z tajvanu uˇz dávno proˇspikovaný. Spoluˇzáci mˇe poprvý zahl´ıdli, kdyˇz sem se na verandˇe postavil a ˇsel sem k tý helikoptéˇre. Prej se na mˇe d´ıvali jako na prof´ıka. ˇsel sem prej u ´plnˇe v pohodˇe, jako by to nebylo nic nenorm´ aln´ıho. Ani sem neslyˇsel Katku, jak ˇrve, ˇze je to porouchaný. Ani sem nevidˇel Mat-rixe, jak ji drˇz´ı, aby za mnou neut´ıkala. Start se podaˇril. Vrtule se rozbˇehla, dokonce sem prej i dost vysoko vyletˇel. Ale pak to nˇejak ˇskublo, lidi dole zaˇcli ut´ıkat, a j´ a se zˇr´ıtil do toho bazénu, u kterýho jsem pˇredt´ım stál. A pak sem slyˇsel houkán´ı sanitky. . . * ”Váˇzen´ı diváci, zrovna stoj´ım u v´ ychodu z oblastn´ı nemocnice, odkud za chv´ıli vyjde ˇclovˇek-stroj, milovan´ y i opovrhovan´ y Stanislav Koneˇcn´ y. Koneˇcnˇe se dostane z nemocnice do normáln´ıho ˇzivota. Ale bude to normáln´ı ˇzivot? Vˇsichni ho poznaj´ı. Vˇsichni se s n´ım budou cht´ıt setkat a poznat, jestli je sp´ıˇs ˇclovˇekem nebo strojem. Aˇz vás budou trápit myˇslenky o tom, jestli je Standa ˇclovˇek nebo ne, zeptejte se ho. Budete ho dennˇe potkávat na ulici. Usmˇeje se na vás v metru, pozdrav´ı v obchodˇe, pom˚ uˇze s nákupem. A brzy bude takov´ ych jako on v´ıce. Uˇz je neodliˇs´ıte od normáln´ıch lid´ı. Nebo je poznáte? Já mysl´ım ˇze ne. Tipnˇete si, mám já umˇel´ y mozek? A taky se zamyslete nad t´ım, jestli i vy pˇrijmete v pˇr´ıpadˇe tˇeˇzké mozkové pˇr´ıhody implantát. A nezapomeˇ nte se o tom zm´ınit sv´ ym nejbliˇzˇs´ım dˇr´ıve, neˇz to budete cht´ıt sebevraˇzednˇe napálit do stromu dvˇestˇekilometrovou rychlost´ı. Sebevraˇzda uˇz holt nen´ı, co bejvala, lékaˇri vás zachrán´ı, i kdyˇz z vás bude skoro kaˇse. Pardón za ten v´ yraz.

´ ÍK A HODINY 4.6. ALENKA, KRAL

187

Boˇrivoj Mrkviˇcka, televizn´ı kanál ˇc´ıslo 25. Mimochodem, ˇze mám fajn zuby, co? Za pár tis´ıc je m˚ uˇzete m´ıt i vy. Zeptejte se svého dentisty. A ten umˇelej mozek, to snad taky nebude problém. Pr´ y je lepˇs´ı neˇz ten, co máte darovanej od narozen´ı. Ale ten uˇz vám nezaˇr´ıd´ı u dentisty. . . ”

4.6

Alenka, Kr´ al´ık a hodiny

Jednoho dne, kdyˇz bylo venku velice krásnˇe, krásnˇeji neˇz vˇcera, rozhodla se Alenka, ˇze si bude hrát na kˇrepulku. A jak to pˇri takov´ ych hrách b´ yvá, podaˇrilo se j´ı usnout. Jak tak leˇzela na tramvajov´ ych kolej´ıch pˇred jejich domkem, slunce j´ı sv´ıtilo do obliˇceje, a j´ı se zdály samé pˇekné sny. Spánek vˇsak netrval dlouho. Ze sn˚ u ji probudilo zrychlené mluven´ı: ”Ach jo, Královna pˇrijde a bude mazec. Ach jo, Královna pˇrijde a bude mazec.” To probud´ı i zarytého spáˇce! Kdyˇz Alenka otevˇrela oˇci (nejprve levé, a potom pravé - bereme to z pohledu Alenky, ne vás), vˇsimnula si v dálce u lesa, aˇz za loukou, která lemovala tramvajovou trat’, zuˇrivˇe poskakuj´ıc´ıho Král´ıka. Pˇreskoˇcme rovnou tu nudnou ˇca´st pˇr´ıbˇehu, kdy se Alenka dostávala pˇres louku k lesu, a vˇsimnˇeme si bl´ıˇze, proˇc Král´ık tak zuˇrivˇe poskakoval. ”Co tu kˇriˇc´ıˇs, Král´ıku?” okˇrikla ho Alenka. ´ dˇevˇce,” spatˇril Král´ık Alenku a na chv´ıli se ”Co, co? Kdo to tu je? O, zastavil, ”proˇc mˇe ruˇs´ıˇs? Mám hrozn´ y spˇech.” ”A proˇc ruˇs´ıˇs ty mˇe?” ”Já? A i kdyby, já mám vˇetˇs´ı právo ruˇsit tebe neˇz ty mˇe. Mnˇe jde o hlavu. Nikomu nem˚ uˇze j´ıt o v´ıc neˇz mnˇe. Ani tobˇe ne!” ”Ty mˇe ruˇs´ıˇs pˇri hran´ı. A taky pˇri span´ı. A v˚ ubec. Proˇc ti jde o hlavu?” Alenka si vˇsimnula, ˇze Král´ık poskakoval kolem podivné vˇeci. Za vˇetev toho nejkrajnˇejˇs´ıho stromu visel na niti Pavouk, velk´ y jako Alenˇcina dlaˇ n. Král´ık se na ni otoˇcil: ”Hran´ı, hran´ı. Ty by sis poˇra´d jen hrála! Tady jde o hlavu! Moj´ı hlavu.” Aby zd˚ uraznil, jak je neˇst’astn´ y, polknul. A to tak silnˇe, ˇze to bylo slyˇset aˇz u Alenky. ”Královna mˇe poprosila, jestli bych j´ı neopravil ˇ ıkala, ˇze kdyˇz je neoprav´ım, budu o hlavu kratˇs´ı!” hodiny. R´ ”To tedy moc neprosila,” podivila se Alenka. ”Ale je to lepˇs´ı, neˇz kdybys mˇel b´ yt o hlavu delˇs´ı. Kdybys byl o hlavu delˇs´ı, to by tˇe musela natahovat tak obrovsky, ˇze . . . ” ”Pros´ım tˇe, pˇrestaˇ n. Náhodou poprosila. Lépe prosit naˇse Královna neum´ı.”

188


Oba se pod´ıvali na Pavouka. Ten jen tak visel, skoro se neh´ ybal. ”A co tu dˇeláˇs ty?” zeptala se ho Alenka. Pavouk protáhl postupnˇe vˇsech sv´ ych osm nohou, z´ıvnul, mrknul oˇcima ´ JSEM KRA´ nejprve na Král´ıka, potom na Alenku, a pomalu pronesl: ”JA LOVNINY HODINY.” Ach jo, pomyslela si Alenka, tak ted’ tomu pˇrestávám rozumˇet. ”Jak m˚ uˇze b´ yt Pavouk hodinami?” Král´ık odpovˇedˇel: ”Ale, ale, to ty nev´ıˇs? A já myslel, ˇze bys tˇreba mohla pomoci,” vzdychl Král´ık. ”Vˇzdyt’ je to tak jasné. Pavouk se houpe a poˇc´ıtá tak ˇcas. Kdyˇz projde tam a zpátky, ubˇehne jedna doba. A takhle poˇc´ıtá.” Alenka se podivila: ”Divné hodiny. To u nás doma takové nemáme. Máme tam takové obrovské. . . ” rozmachovala ruce. ”Na to opravdu nen´ı ˇcas,” pokáral j´ı Král´ık. ”Honem, honem, pˇrem´ yˇslej. Snad tˇe nˇeco napadne.” ”Ale jak´ y je problém? At’ se houpá, ne?” ”Já se uˇz houpat nebudu,” odpovˇedˇel Pavouk. ”To je právˇe ten problém,” vzdychl Král´ık. ”Uˇz ani nev´ım kolik hodin ho pˇremlouvám, aby se houpal. A on nic.” ”Nehodlám ze sebe dˇelat hodiny,” ˇrekl Pavouk. ”To ˇclovˇeka unav´ı. Cel´ y ˇzivot jsem se houpal, poˇc´ıtal jsem ˇcas, a co z toho mám? Vˇsichni v královstv´ı ˇ ıkali To uˇz je tolik hodin¿ a Nejdou náhodou ˇspatnˇe¿ a Zami nadávali. R´ ’ ’ ’ tracen´ y ˇcas¡ Nemám zapotˇreb´ı dˇelat práci, pˇri které mi lidé nadávaj´ı.” Alenka si sedla na kraj louky na trávu, sloˇzila hlavu do dlan´ı a zaˇcala pˇrem´ yˇslet. Král´ık zase zaˇcal zuˇrivˇe poskakovat. Lomil rukama, stˇr´ıhal uˇsima a v˚ ubec nejv´ıc ze vˇseho vzdychal. Kdyˇz Alenka nápad skoro dostala, hned ho zase zapomnˇela. Dumala, hádala, objevovala a bádala, a pak zase vˇsechno ztratila. Kdybyste u toho byli, tak byste j´ı pomohli. Ale kde vás byl konec? Kdyˇz byla v nejlepˇs´ım a uˇz uˇz mˇela nápad na jazyku, zniˇcehonic zacinkala v dálce tramvaj. ”Kde se tu vzala tramvaj?” ”Co, co?” ˇrekl Král´ık. ”Cos vymyslela, Alenko?” ”Nic, Král´ıku, jen jsem slyˇsela cinkán´ı tramvaje.” ”Tramvaje? Divné slovo, takové zv´ıˇre tady v královstv´ı nemáme. Ale mohli bychom urˇcitˇe nˇejaké takové koupit. Co to zv´ıˇre um´ı, Alenko?” ”To nen´ı zv´ıˇre. Ale to je jedno. Mus´ıme pˇrece pˇrij´ıt na to, jak rozchodit hodiny.” ”No jo, hodiny. No jo, hodiny! Jémine! Ona mˇe poprav´ı. Poprav´ı, poprav´ı.” A Král´ık zaˇcal opˇet divoce pˇrecházet z m´ısta na m´ısto.

ˇ ˇ KTERY ´ SLAPAL ˇ 4.7. CLOV EK, PO STÍNECH

189

Od té chv´ıle slyˇsela Alenka cinkán´ı tramvaje poˇra´d. ”A za jak dlouho mus´ıˇs hodiny opravit?” ˇrekla Alenka. ”Já ani nev´ım,” zarazil se Král´ık. ”Od té chv´ıle co nejdou, tak se pˇrestal poˇc´ıtat ˇcas. Kdyˇz nejdou hodiny, nejde ani ˇcas. To je jasné, ne?” ˇ ”Ale to pˇrece nen´ı pravda,” ˇrekla Alenka, ale moc jistá si nebyla. ”Cas jde pˇrece poˇra´d. Kolik ˇcasu ti dala Královna?” ”Nev´ım, vˇzdyt’ nejdou hodiny. Ani Královna nev´ı, kolik je hodin.” ”A to tu nejsou nˇejaké jiné hodiny?” ´ JSEM JEDINE ´ HODINY SIROKO ˇ ”NE. JA DALEKO!” uslyˇsela Alenka ˇ Pavouka. Ale také slyˇsela cinkán´ı. C´ım v´ıce se cinkán´ı pˇribliˇzovalo, t´ım slabˇeji oba dva slyˇsela. Zamyslela se na chv´ıli, a potom ˇrekla: ”Tak to hodiny neopravuj. Kdyˇz je oprav´ıˇs, Královna se dozv´ı, kolik je hodin, a kdyby bylo pozdˇe, stihne tˇe trest. Zaj´ımavé by ovˇsem bylo, kdyby. . . ” V´ıc Alenka ˇr´ıct nestihla. Cel´ y svˇet totiˇz ráz na ráz zmizel a m´ısto Král´ıka a Pavouka a lesa a louky uvidˇela nasupenou tváˇr pana ˇridiˇce, kter´ y ˇr´ıkal: ”Alenko, Alenko! Vstávej pˇrece! Skoro jsem tˇe na kolej´ıch nevidˇel. Dˇevˇce neˇst’astné, kdyˇz us´ınáˇs na louce, tak to tolik nevad´ı. Ale na kolej´ıch! Já tˇe tou tramvaj´ı skoro pˇrejel!” Tak to bych vyhrála hru na kˇrepulku, pomyslela si Alenka. A to bych nechtˇela. ”Promiˇ nte, pane ˇridiˇci. Moc se omlouvám.” ”Bˇeˇz spát dom˚ u, Alenko.” ”Asi t´ım vedrem jsem usnula na kolej´ıch, pane ˇridiˇci.” ”Asi t´ım vedrem, Alenko.” ”Nashledanou, pane ˇridiˇci.” ”Nashledanou, Alenko.” Jeˇstˇe druh´ y den se Alenka v duchu podivovala, jaké podivné sny se o pˇekn´ ych dnech pˇri span´ı na kolej´ıch zdávaj´ı.

4.7

ˇ Clovˇ ek, kter´ yˇ slapal po st´ınech

Ten muˇz pˇriˇsel do mé ordinace vˇcera. A od té doby mám strach. Je to jen takov´ y neopodstatnˇen´ y strach, alespoˇ n si to mysl´ım. Ale ˇclovˇek si ˇr´ıká: ”Nen´ı na tom pˇreci jen nˇeco pravda?” Kaˇzd´ y psycholog, kter´ y nav´ıc vede soukromou ordinaci, se trochu boj´ı. Nikdy nev´ıte, kdo vám zaklepe na dveˇre. A zrovna u nás se scházej´ı lidé, kter´ ych byste se bát mohli. Nejsou to samozˇrejmˇe jen sam´ı psychopati a vrazi,

190


ale tˇreba i manˇzelky, které zabij´ı manˇzela sekáˇckem na led, nebo soused, kter´ y vám poˇrád top´ı koˇcku, protoˇze nesnáˇs´ı jej´ı mˇ noukán´ı. Nevyberete si. Adam V. pˇriˇsel vˇcera v p˚ ul druhé odpoledne, zrovna jsem v sobˇe trávil v´ yborn´ y obˇed z nedaleké restaurace. Navenek velmi pˇr´ıjemn´ y, sympatick´ y, asi tˇricetilet´ y muˇz. Vypadal velmi vyrovnanˇe. ”Dobr´ y den, posad’te se,” ukázal jsem na kˇreslo, které smˇeˇrovalo k oknu s v´ yhledem na rozkvetl´ y Petˇr´ın. ”Pane doktore, já k vám nejdu, jako ˇze bych byl nˇejak´ y ˇs´ılenec, rozum´ıte mi,” ˇr´ıkal, jeˇstˇe neˇz si sedl. Nev´ım, proˇc si dneˇsn´ı lidé mysl´ı, ˇze k psychologovi m˚ uˇze zaj´ıt jen nˇejak´ y maniak, ˇze sluˇsn´ y ˇclovˇek nemá potˇrebu k nˇemu chodit. ”Mám jenom takové podezˇren´ı, a tak potˇrebuju poradit.” ”Od toho jsem tady.” ”Zaˇcalo to celkem nevinnˇe. Pracuju v cestovn´ı agentuˇre a nab´ız´ım lidem zájezdy. Naˇse klientela je celkem bohatá, a tak docház´ım za zákazn´ıky pˇr´ımo dom˚ u.” Nepˇripadal mi niˇc´ım divn´ y. Netˇra´sla se mu ruka, nekol´ısal hlas, ned´ ychal zhluboka. Bude to jen mal´ y problém. ”Manˇzelka zase dˇelá v pojiˇst’ovac´ı agentuˇre, obcház´ı lidi s ˇzivotn´ım pojiˇstˇen´ım. A tak si obˇcas vymˇen´ıme klienty. Na tom pˇrece nen´ı nic ˇspatného?” ”Ne, to jistˇe ne. Mˇeli jste s t´ım snad nˇejaké problémy?” ”To ne. Ale manˇzelka jednou pˇriˇsla dom˚ u, a nebylo j´ı nˇejak do ˇreˇci. Pak ˇ pr´ mi to ˇrekla. Ze y má sm˚ ulu na klienty. Jej´ı ˇséfová u n´ı zjistila, ˇze pˇrekvapivˇe velké procento jej´ıch pojiˇstˇenc˚ u do mˇes´ıce po sepsán´ı ˇzivotn´ı pojistky um´ırá.” Tak to je ten problém! Kaˇzd´ y ˇclovˇek obˇcas z´ıská pˇredstavu, ˇze nˇeco zp˚ usobuje, a pˇritom za to nem˚ uˇze. Pˇredstavte si, ˇze ráno vyjdete z domu a zrovna kolem projede tramvaj. Tˇeˇzko si vypˇestujete pˇredstavu, ˇze za to m˚ uˇzete vy. Ale kdyby proj´ıˇzdˇela cel´ y den tramvaj, kdykoli vyjdete z nˇejakého domu, asi byste se tomu divili. A pˇritom si s námi zahrává jen náhoda. Copak vˇeˇr´ıte tomu, ˇze kdykoli si vezmete s sebou ven deˇstn´ık, nem˚ uˇze prˇset? ”Já si z toho samozˇrejmˇe nic nedˇelal, je to jen náhoda. Ale kdyˇz jsme to s manˇzelkou prob´ırali, zjistili jsme, ˇze u vˇsech klient˚ u, co zemˇreli, jsem byl nejdˇr´ıve já a dohodil jsem j´ı je tedy. Nevˇenovali jsme tomu dále pozornost, aˇz opˇet po mˇes´ıci.” ”Opˇet vysoká u ´mrtnost?” V duchu jsem se usmál. Klidn´ı, vyrovnan´ı lidé, a oni si vypˇestuj´ı takovou povˇeru. ”Nejsou ti klienti pˇr´ıliˇs staˇr´ı? Tˇreba je to jen náhoda, um´ıraj´ı stáˇr´ım, a zrovna takové klienty máte. . . Kdo si v˚ ubec m˚ uˇze dovolit takové luxusn´ı dovolené, jaké nab´ız´ıte?”

ˇ ˇ KTERY ´ SLAPAL ˇ 4.7. CLOV EK, PO STÍNECH

191

”To bylo také vysvˇetlen´ı, ale nakonec mˇe neuklidnilo. Nˇekteˇr´ı starˇs´ı lidé zemˇreli vˇekem, ale nˇekteˇr´ı byli hodnˇe mlad´ı.” ”Pane Adame, jste pˇrece rozumn´ y ˇclovˇek. Tomu nelze vˇeˇrit, ˇze nˇejak zp˚ usobujete smrt.” Otoˇcil se v kˇresle smˇerem ke mnˇe a do oˇc´ı mi ˇrekl: ”Ale já jsem si to taky nemyslel. Aˇz kdyˇz jsem zjistil, jak to dˇelám!” ”No, a jak to tedy dˇeláte?” ”Vˇsiml jsem si toho teprve pˇred t´ ydnem. Sousedi mˇeli takovou koˇcku, velkou ˇcernou koˇcku, co poˇrád mˇ nouká pod okny, zrovna kdyˇz chcete spát. Ale jinak jsem proti n´ı nic nemˇel. Vˇzdy se ke mnˇe l´ısala; sotva jsem vyˇsel na zahradu, uˇz jsem ji vidˇel, jak ke mnˇe m´ıˇr´ı. Ale pˇred t´ım t´ ydnem, to byla jako vymˇenˇená. Dlouho jsem ji uˇz nevidˇel, a tak jsem si nejdˇr´ıv myslel, ˇze na mˇe zapomnˇela. Sotva jsem po n´ı vztáhl ruku, rychle ode mne odbˇehla. Kdyˇz jsem si j´ı zase nevˇs´ımal, trochu se pˇribl´ıˇzila, ale jak jsem j´ı chtˇel pohladit, zase se odtáhla.” Adamova podezˇren´ı mi zaˇcala opravdu pˇripadat jako bláznivé nápady, které stoj´ı za to psychologicky vysvˇetlit. Byl jsem rád, ˇze pˇriˇsel. Pˇritom je to taková hloupost - shoda nˇekolika náhod zp˚ usob´ı, ˇze si ˇclovˇek vypˇestuje nˇejakou fóbii. A vˇeˇrte nebo ne, nˇekdy se takovému ˇclovˇeku zhrout´ı cel´ y ˇzivot. ”V pr˚ ubˇehu toho hran´ı si navzájem se jednou zapomnˇela uhnout, a já ji chtˇel vylekat a dupnul jsem na jej´ı st´ın. S hrozn´ ym zamˇ nouknut´ım utekla a uˇz se neobjevila.” Dalˇs´ı ˇcast´ y argument: Zv´ıˇrata vˇsechno vˇed´ı. Koˇcky dokáˇz´ı rozpoznat bl´ıˇz´ıc´ı se nebezpeˇc´ı, domác´ı zv´ıˇrata pˇredem c´ıt´ı zemˇetˇresen´ı. . . Co si na mˇe vymysl´ı pˇr´ıˇstˇe? ”Po dvou dnech ji pˇrejelo auto!” A vˇeˇr´ım tomu, ˇze to ˇclovˇeku nepˇridá. Fóbie se ˇclovˇeku usad´ı za nehty. ”Snaˇzil jste se s t´ım jeˇstˇe nˇeco dˇelat?” ”Já uˇz. . . ” zaˇcal se mu trochu tˇra´st hlas. ”Já jsem pˇriˇsel aˇz za vámi. Ale nebojte, celou cestu jsem neˇslápl ani na jeden st´ın, to jsem si dával pozor!” Stal se z nˇeho vystraˇsen´ y ˇclovˇek. Bˇehem dvaceti minut jsem naposledy zaˇzil tak prudkou zmˇenu jen u nˇekolika schizofrenik˚ u. Ale bylo poznat, ˇze toho Adam uˇz v sobˇe zadrˇzoval v´ıce neˇz dost, a ted’ to na nˇej pˇriˇslo. Pˇriˇsel jsem k nˇemu, dával jsem pozor, aby ho nevystraˇsil m˚ uj st´ın. ”Nebojte, je to jen náhoda, budeme se spoleˇcnˇe snaˇzit z vás tu ˇs´ılenou pˇredstavu dostat. Jde jen o to, ˇze jste si vsugeroval nˇeco, co nen´ı pravda.” ”Ale ˇslápl jsem na jeden st´ın,” zakˇriˇcel náhle. ”Tady u tohoto domu na kraji jsem ˇslápl na st´ın lampy. Moc jsem dával pozor, st´ıny jsou ted’ docela


192

krátké, ale ˇslápl jsem na nˇej. Proti ˇsla nˇejaká babiˇcka, po cestˇe proj´ıˇzdˇel cyklista a já se snaˇzil vyhnout. . . ” Prudce vyskoˇcil smˇerem k oknu a rozhl´ıˇzel se. ”A ted’ uˇz jsou st´ıny delˇs´ı, a jeˇstˇe delˇs´ı, jak já se dostanu dom˚ u?” Zrudnul v obliˇceji a zaˇcal prudce d´ ychat. Zaˇc´ınal jsem o nˇej m´ıt strach. ”Uklidnˇete se, vˇsechno bude v poˇra´dku!” Zaˇcal divoce bˇehat po pokoji. Zvedl jsem telefon a chtˇel zavolat zˇr´ızence, kteˇr´ı by Adama pˇrevezli pˇr´ımo do bohnického sanatoria, ale on se prudce zastavil, zalapal po dechu, a rukou ukázal pˇred sebe. ”Promiˇ nte, pane doktore,” ˇrekl. Jeho ruka m´ıˇrila na m˚ uj st´ın, na kterém právˇe stál. V ten moment jsem ho prudce chytil, aby neutekl ven a neprovedl nˇejakou ˇs´ılenou hloupost. Pˇripoutal jsem ho na l˚ uˇzko a opravdu zˇr´ızence zavolal. Jeˇstˇe dnes si vzpom´ınám, jak ten ˇclovˇek vˇcera ˇrval, nadával si a chtˇel si ubl´ıˇzit. Nevˇeˇr´ım na takové fóbie, a jsem zklaman´ y z toho, ˇze mnoho lid´ı v dneˇsn´ı dobˇe nalétá na takové babské povˇery. Takové lidi je tˇreba politovat. Jak jen ho zachránit? Kdybych byl povˇerˇciv´ y, také bych se bál. Dnes pˇresnˇe den po mém rozhovoru s Adamem srazilo nákladn´ı auto tu pouliˇcn´ı lampu tady na rohu. Ale já nejsem povˇerˇciv´ y. Nejsem.

4.8

Zpr´ ava

Zpráva dne ••))•)) ? •)) • • • ••)) ? ?/ • •))/•))/)) • • • •)) t. h. Vˇec: Objev na planetˇe Gamma v soustavˇe GP•)) • • • ••)) Utajen´ı: stˇredn´ı Autor: prom. mat. Kjeth Khandar •)) Zad´ an´ı u ´ kolu M´ ym u ´kolem bylo vytvoˇrit v´ıce ˇci ménˇe odborn´ y posudek na matematickou schopnost b´ yval´ ych obyvatel námi objevené planety. Jedná se o planetu zemského typu, vzdálenou //•)/)) svˇeteln´ ych let od naˇs´ı planety. Objevena byla pr˚ uzkumnou lod´ı Artcus N• • • • •)) • • • • • •)), jej´ımˇz u ´kolem bylo nalézt v daném smˇeru od mateˇrské planety jiné planety zemského typu. V´ ysadek sondy na povrch planety dopadl podle pˇredstav. Planeta se jiˇz delˇs´ı dobu pˇred t´ımto v´ ysadkem jevila jako dˇr´ıve pro ˇzivot pˇr´ıhodná, bohuˇzel veˇsker´ y ˇzivot byl ukonˇcen celoplanetárn´ı katastrofou, která smetla veˇsker´ y

´ 4.8. ZPRAVA

193

ˇzivot, a to pˇribliˇznˇe pˇred •••••))•••••)))))) lety. Podle pr˚ uzkumu historik˚ u spoleˇcnˇe s t´ ymem astronom˚ u byla zjiˇstˇena vzájemná korelace mezi touto katastrofou a námi zachycen´ ym v´ ybuchem celého spektra záˇren´ı v této oblasti pˇred •••••))••••))/))••••• lety. Má se tedy za to, ˇze jsme byli vzdálen´ ymi svˇedky této katastrofy. Planeta je nyn´ı neobyvatelná. Velmi slabá atmosféra je sloˇzena pˇreváˇznˇe z lehk´ ych prvk˚ u, jak´ ymi jsou vod´ık, hélium, a z oxidu uhliˇcitého. Povrch planety je hol´ y, tvoˇr´ı ho ˇca´steˇcnˇe erodované horniny. V´ ykopové práce zapoˇcaly zhruba pˇred /)) lety, a to na pˇredpokládan´ ych m´ıstech os´ıdlen´ı p˚ uvodn´ımi obyvateli. Po nˇekolikamˇes´ıˇcn´ı práci bylo t´ ymem dr. Hacka objeveno nˇekolik fragment˚ u pˇredmˇet˚ u nepˇr´ırodn´ıho charakteru. Tyto pˇredmˇety jsou nyn´ı pˇredmˇetem bádán´ı, jeden z tˇechto pˇredmˇet˚ u jsem mˇel za u ´kol prozkoumat i já. Vykazoval totiˇz urˇcité matematické zákonitosti. ••)) Popis nalezen´ eho pˇ redmˇ etu Na ilustraci ˇc´ıslo •)) je schématick´ y nákres tohoto pˇredmˇetu. Jedná se o tenk´ y plátek z plastového potaˇzeného materiálu, z jedné strany leskl´ y. Materiál je velmi lehce poruˇsiteln´ y, a tedy ho lze pouˇz´ıt k záznamu jednoduch´ ych poˇcetn´ıch u ´kon˚ u vyˇskrabován´ım. K tomuto vyˇskrabován´ı lze pouˇz´ıt veˇskeré dostupné horniny. Tento plátek byl schovan´ y v jednoduchém obalu, kter´ y mˇel za u ´kol zabránit nechtˇenému poˇskrábán´ı. Takto upraven´ y pˇredmˇet tedy mohl slouˇzit b´ yval´ ym obyvatel˚ um této planety, které budu v dalˇs´ım textu oznaˇcovat jako Gammané, k záznamu jak´ ychkoli u ´daj˚ u. Po bliˇzˇs´ım ohledán´ı lesklé strany pˇredmˇetu jsem nalezl nˇekolik tˇechto záznam˚ u, jejichˇz v´ yˇcet se nacház´ı v následuj´ıc´ı tabulce.

194


Ilustrace ˇc´ıslo •)): a)) Zkouman´ y pˇredmˇet b)) Záznamy na zkoumaném pˇredmˇetu • •• ••• • • •• ••••• • • • • •• / /• /•• / • ••

• • •• vrypy pˇreˇskrtnuté • • • • •) delˇs´ım dlouhá dvakrát zatoˇcená ˇcára, ukonˇcená kolm´ ym vrypem sestava nˇekolika vryp˚ u sestava vryp˚ u • • • elipsy slabˇejˇs´ı, ale delˇs´ı soustava vryp˚ u, zdánlivˇe podobná ˇc´ıslu • slabˇejˇs´ı, dlouh´ y vryp slabˇejˇs´ı, kratˇs´ı vryp ? znak ? ? znak ? Tabulka ˇc´ıslo •))

´ 4.8. ZPRAVA

195

Tolik k soupisu jednotliv´ ych znak˚ u na nalezeném pˇredmˇetu. Dále se pokus´ım jednotlivé poloˇzky zhodnotit a vytvoˇrit model matematického myˇslen´ı. • • •)) V´ ysledky v´ yzkumu Gammané byli urˇcitˇe matematicky na u ´rovni minimálnˇe prvobytnˇe pospolné spoleˇcnosti. Mˇeli urˇcitˇe pˇredstavu o základn´ıch matematick´ ych strukturách, jako jsou mnoˇziny a ˇc´ısla. O tom svˇedˇc´ı sestavy stejn´ ych znak˚ u, napˇr´ıklad • nebo • • •. Zde je k vyjádˇren´ı poˇctu vyuˇzito vryp˚ u, stejnˇe jako tomu bylo jeˇstˇe pˇred sjednocen´ım vˇsech obyvatel na naˇs´ı planetˇe u primitivnˇejˇs´ıch kmen˚ u. Pˇri bliˇzˇs´ım ohledán´ı tˇechto vryp˚ u lze vysledovat ˇrazen´ı: U prvnˇe jmenovan´ ych vryp˚ u je to nápadné zaˇrazen´ı do pˇetice, tato pˇetice je uzavˇrena právˇe • • • • •) vrypem kolmo pˇres ostatn´ı. Pouˇz´ıvaly tyto bytosti pˇetkové soustavy, stejnˇe jako my sedmiˇckové jako základu poˇcetn´ıho systému? Je to jedna z moˇzn´ ych pravd. Druhou moˇznost´ı je, ˇze tento znak zobrazuje symbol mnoho. O tom lze samozˇrejmˇe vést spory, ale lépe si potom zaˇrad´ıme druhou zmiˇ novanou strukturu. Na nosné lince, oznaˇcené ••, je na konci zachycena pravdˇepodobnˇe celá soustava znak˚ u pro ˇc´ısla, kterou Gammané vyuˇz´ıvaly. Jedná se o sestupnˇe zapsané symboly pro ˇc´ıslice ˇctyˇri, tˇri, dva a jedna. Stejnˇe jako my vyuˇz´ıváme pln´ ych koleˇcek, Gammané vyuˇz´ıvaj´ı ˇcárek. Je jisté, ˇze tento zápis by byl velmi nepraktick´ y pro zápis sloˇzitˇejˇs´ıch ˇc´ısel, je zat´ım nepoziˇcn´ı (tedy ne jako náˇs systém, ve kterém dokáˇzeme zleva doprava oznaˇcovat jednotky, sedmiˇcky, sedmovky, sedmit´ıce atd.). Kultura Gamman˚ u by jistˇe k takovému zápisu dˇr´ıve nebo pozdˇeji pˇristoupila, kdyby nebyla zniˇcena katastrofou, o jej´ıˇz niˇcivosti se m˚ uˇzeme jenom domn´ıvat. Zápis • • •• je podivnˇejˇs´ı. Je vyˇskrábán na velice malém kousku plochy, a tedy nen´ı vidˇet detaily. Nebylo jeˇstˇe v mé moci plnˇe pochopit tuto ˇca´st zápisu, ale domn´ıvám se, ˇze se jedná o primitivn´ı pokus o sˇc´ıtán´ı nebo násoben´ı nˇekolika ˇc´ısel. Aby zápis nebyl zbyteˇcnˇe velk´ y, a nepokryl celou plochu tabulky, dotyˇcn´ y Gamman se snaˇzil plnˇe vyuˇz´ıt mal´ y prostor. O struktuˇre celého zápisu jeˇstˇe kolegium pracovn´ık˚ u matematického u ´stavu bádá, a v´ ysledky budou oznámeny pˇribliˇznˇe do // dn˚ u. Vˇsimnˇeme si bl´ıˇze dalˇs´ıch vryp˚ u. Soustava elips je pravdˇepodobnˇe nˇejak´ y druh ilustrace, pravdˇepodobnˇe nemá dalˇs´ıho matematického v´ yznamu. Nepomˇernˇe zaj´ımavˇejˇs´ı jsou slabˇejˇs´ı vrypy, které zanechal Gamman tak, aby je bylo poznat. Tˇreba se jedná záznam o poˇctu kus˚ u dobytka nebo hlinˇen´ ych

196


nádob. Tyto zápisy jsou starˇs´ı, veˇskeré silnˇeji viditelné záznamy jsou pˇreˇskrabány na tˇechto p˚ uvodn´ıch. Gamman se pravdˇepodobnˇe rozhodl pouˇz´ıt tabulku jeˇstˇe jednou, aˇc jiˇz byla popsána. To m˚ uˇze znamenat, ˇze ne kaˇzd´ y obˇcan si mohl takovouto tabulku dovolit. Nen´ı divu, je opravdu vyrobena z nepomˇernˇe kvalitnˇejˇs´ıho materiálu a jistˇe sloˇzitˇejˇs´ımi postupy, neˇz bychom oˇcekávali od takové primitivn´ı kultury, jakou urˇcitˇe Gammané byli. Jedin´ y dalˇs´ı symbol, kter´ y je moˇzné nˇejak´ ym zp˚ usobem identifikovat, je znak / • ••, kter´ y chápeme spoleˇcnˇe s ostatn´ımi vˇedci jako zkratka, podpis majitele destiˇcky. Jiné znaky nevykazuj´ı matematicky popsatelné struktury. • • ••)) Z´ avˇ ery Gammané byli primitivn´ım národem, kter´ y nemˇel vˇetˇs´ı matematické schopnosti neˇz naˇse primitivn´ı národy jeˇstˇe pˇred dobou sjednocen´ı. Pouˇz´ıvali v horˇs´ım pˇr´ıpadˇe pouze prvn´ıch ˇctyˇr ˇc´ıslic a znaku pro mnoho. V lepˇs´ım pˇr´ıpadˇe mˇeli pˇetkovou nepoziˇcn´ı soustavu, se kterou umˇeli sˇc´ıtat, pravdˇepodobnˇe násobit jednoduchá ˇc´ısla. Je moˇzné, ˇze budou jeˇstˇe objeveny dalˇs´ı fragmenty této civilizace. Nevˇeˇr´ım vˇsak, ˇze nˇejak´ ym závratn´ ym zp˚ usobem zmˇen´ı tyto závˇery. • • • • •)) Dodatek Dan´ y exponát jsem podstoupil svému kolegovy, doc. Hrtsovi z fyzikáln´ı sekce. Ve svém volném ˇcase objevil, ˇze dan´ y exponát vykazuje zaj´ımavé vlastnosti odrazivosti laserového paprsku. Podle jeho pˇredbˇeˇzného mˇeˇren´ı tento materiál v kaˇzdém bodˇe plochy bud’ odráˇz´ı (a to absolutnˇe), nebo neodráˇz´ı.

4.9

Dobrodruˇ zstv´ı svˇ etluˇ sky Am´ alky

Uˇz jste nˇekdy procházeli noˇcn´ı vánoˇcn´ı Prahou? A uˇz jste nˇekdy prolétali ˇ ne? Ze ˇ neum´ıte létat? Tak takov´ noˇcn´ı vánoˇcn´ı Prahou? Ze y problém svˇetluˇska ˇ Amálka nemá. Právˇe ted’ let´ı tˇesnˇe vedle Skoly Nebuˇsice, kdybyste se pod´ıvali ven z okna, zahlédli byste ji. Ale vy se urˇcitˇe právˇe uˇc´ıte a tento ˇcasopis proˇc´ıtáte pod lavic´ı, ˇze? Tahle nebojácná svˇetluˇska Amálka se jednou rozhodla, ˇze si vylet´ı na ohromn´ y vánoˇcn´ı mejdan, kter´ y poˇra´dal kamarád chrobák hned u Národn´ıho muzea. Mejdan zaˇc´ınal v ˇsest hodin veˇcer, a protoˇze Amálka bydl´ı v Nebuˇsic´ıch, musela vyrazit uˇz o p˚ ul páté, aby v˚ ubec stihla zaˇca´tek.

ˇ Í SVETLU ˇ ˇ ´ 4.9. DOBRODRUZSTV SKY AMALKY

197

Nen´ı jednoduché vyrazit naveˇcer do mˇesta. Ve vzduchu je spousta much a komár˚ u, jeden se snaˇz´ı pˇredlétnout druhého, obˇcas vám nˇekdo vlétne do cesty, ani nestaˇc´ıte stáhnout kˇr´ıdla, a toho hluku. . . ”Hnˇete sebou, uhnˇete, vypadnˇete z cesty, doma mi hladov´ı d´ıtˇe!” ”Koukni na tu komárovou, jak si pomalu let´ı. Dˇelej, babo, nestihnu mouchotbal v televizi!” ”Pozor, pozor, nemám ˇcas na nˇejaké pomalé potvory,” ozvalo se náhle za Amálˇcin´ ymi zády. Otoˇcila hlavu a spatˇrila obrovského ˇcmeláka. ”Nemáˇs b´ yt dávno nˇekde v teple? Je zima, ne?” odsekla Amálka. ”Nen´ı to snad moje starost? Nikdo se tˇe na nic neptal, uhni mi z cesty a vˇs´ımej si sama sebe,” odsekl zase na oplátku ˇcmelák. Uhnula mu tedy a letˇela dál. Amálka letˇela podle silnic. Nikdy s sebou nebrala mapu, protoˇze pro ni byla pˇr´ıliˇs tˇeˇzká. ”Proˇc jen nedˇelaj´ı kapesn´ı mapu Prahy pro svˇetluˇsky?” pomyslela si. To uˇz letˇela smˇerem k V´ıtˇeznému námˇest´ı, kterému svˇetluˇsky ˇr´ıkaj´ı Kulat’a´k, protoˇze shora vypadá jako koleˇcko lineckého cukrov´ı. Jen ta marmeláda chyb´ı. . . Bylo uˇz docela tma, ale to jenom nad Amálˇcinou hlavou. Dole pod n´ı se dˇely vˇeci: auta p´ıskala a huˇcela, lidé do sebe strkali a maˇckali se, prodavaˇci vykˇrikovali a snaˇzili se pˇrehluˇcet ostatn´ı prodavaˇce. Kdyˇz se tak Amálka rozhl´ıˇzela kolem dokola po Kulat’a´ku, nevidˇela nic pˇekného. Ale pˇreci jenom nˇeco uvidˇela. Na stromech hned u cukrárny uvidˇela z té v´ yˇsky spoustu svˇetluˇsek, jak poblikávaj´ı na kolemjdouc´ı. ”Holky, holky, co to tady dˇeláte, kde jste se tu vzaly?” kˇriˇcela Amálka na stromy. A letˇela na nˇe. Ale jak se bl´ıˇzila a bl´ıˇzila ˇc´ım dál t´ım v´ıc, tak svˇetluˇsky sv´ıtily ˇc´ım dál t´ım v´ıc jasnˇeji a jasnˇeji. ”Holky, neblbnˇete, ztlumte se trochu, vˇzdyt’ se vysv´ıt´ıte!” A to uˇz byla tak bl´ızko, ˇze u ´plnˇe oslepla. V posledn´ı chv´ıli ji jeˇstˇe napadlo, ˇze to asi nejsou ˇzádné svˇetluˇsky, protoˇze j´ı v˚ ubec neodpov´ıdaly. ”To nejste vy, holky. . . ” ˇrekla jeˇstˇe a narazila do vˇetv´ı stromu. Vˇetev j´ı narazila hlavu, o nespadan´ y list si natrhla kˇridélko a pˇri pádu si poranila vˇsech ˇsest noˇziˇcek. A tak Amálka strávila veˇcer, a nejen ten, m´ısto na chrobákovˇe mejdanu v nemocnici. Po jej´ım pádu pˇrijela sanitka, a sanit’aći hrobaˇr´ıci ji tam dovezli. Jeˇstˇe po cestˇe se moc smáli a divili se, jak si mohla Amálka splést vánoˇcn´ı stromek se sv´ıˇckami se svˇetluˇskami.


198

4.10

St´ın

Uˇz jste si ho urˇcitˇe museli nˇekdy vˇsimnout. Obˇcas jsem ho v´ıdával na Karl´ınském námˇest´ı u novinového stánku, nˇekdy procházel kolem ministerstva vnitra smˇerem k metronomu. Vám by moˇzná v˚ ubec nepˇriˇsel znám´ y, jen byste ho pˇrelétli oˇcima. Já ho nikdy, ani poprvé co jsem ho spatˇril, jen tak nepˇrelétl. Pozornˇe ˇ pomaleji neˇz ostatn´ı, s oˇcima upˇren´ asu ´divem jsem si ho prohl´ıˇzel. Sel yma do zemˇe. Tˇekal s nimi z m´ısta na m´ısto - dalo se to poznat z toho, jak toˇcil hlavou, aby mˇel neustále pˇrehled o svém okol´ı. Poprvé jsem ho spatˇril na koneˇcné metra C, ˇsel jsem právˇe do ˇskoly. A hned poprvé jsem s n´ım mluvil. Opatrnˇe mˇe zastavil, kdyˇz jsem vyjel jezd´ıc´ımi schody nahoru. ”Pros´ım vás. . . ” Je pravda, ˇze dnes by mˇe takhle moc lid´ı zastavit nemohlo. Uˇz jsem si zvykl, ˇze takov´ı lidé, co vás s podobnou fráz´ı zastavuj´ı, vˇetˇsinou potˇrebuj´ı pen´ıze, nikdy nepotˇrebuj´ı poradit cestu. Dnes bych s odm´ıtav´ ym mávnut´ım ruky ˇsel dál. Tenkrát jsem to neudˇelal, ne ˇze by to zp˚ usobil nˇejak´ y osud, ale prostˇe jsem jeˇstˇe o takov´ ych lidech moc nevˇedˇel. ”Pros´ım vás, nev´ıte jak se co nejrychleji dostanu k poˇstˇe?” Moc dlouho jsem se nerozm´ yˇslel. Poˇsta je jednou z nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ıch budov v Praze v˚ ubec, pokud chcete nˇekdy nˇeco nˇekam poslat. Známky se daj´ı ˇ adn´ koupit jedinˇe tam. Z´ y novinov´ y stánek vám takovou vymoˇzenost neprodá. ”Musel byste pˇrej´ıt tamhletu kˇriˇzovatku, a potom se dát tou cestiˇckou pro pˇeˇs´ı poˇrád stejn´ ym smˇerem. Asi po pˇeti minutách ji uvid´ıte.” Pod´ıval se smˇerem, kter´ ym jsem ukazoval, potom zase trhnul hlavou k zemi. ”Aha, tak to nep˚ ujde.” Trhav´ ymi pohyby - jiné , jak jsem si postupnˇe ˇc´ım dál v´ıce vˇs´ımal, ani neumˇel - vytáhl z náprsn´ı kapsy své bundy dopis. ”Chtˇel jsem poslat tenhle dopis, v´ıte. Ale takhle to nep˚ ujde. Nˇejakou schránku tady nenajdu?” Nev´ım, co se mu na té cestˇe nel´ıbilo. V tak krásném dnu, kter´ y byl, to byla krásná nenároˇcná procházka. ”Ta schránka by musela b´ yt nˇekde na druhé stranˇe metra, tam já ale nechod´ım. Asi vám neporad´ım, nemám moc ˇcasu, spˇechám na hodinu.” A chtˇel jsem se rozej´ıt. Chytil mˇe za kabát. ”Poˇckejte, pros´ım vás. Nemohl byste to tam odnést za mˇe? Tady máte nˇejaké drobné, snad to bude staˇcit.” Dával mnˇe jich v´ıc neˇz dost. ”Vy jste nemocn´ y? Boj´ıte se, ˇze byste dostal z toho slunce u ´pal?”

4.10. STÍN

199

”Nˇejak tak. Nerad vycház´ım na slunce. Je to na nˇem pro mˇe tˇeˇzˇs´ı.” ”Dobrá, kdyˇz mi vˇeˇr´ıte, tak já si ten dopis od vás vezmu.” ”Vˇeˇr´ım, proˇc bych vám nemˇel vˇeˇrit? Pˇrece jsem vám nic ˇspatného neudˇelal. Jen vás to moˇzná bude stát trochu v´ıce ˇcasu.” Ujistil jsem ho, ˇze dopis podám, a na celou situaci jsem potom zapomnˇel. Dopis jsem samozˇrejmˇe na poˇstu zanesl, ale nepokládal jsem to za nˇejak v´ yjimeˇcné. Druhé setkán´ı s t´ım ˇclovˇekem probˇehlo asi o mˇes´ıc pozdˇeji na Hlavn´ım nádraˇz´ı. Vypadal h˚ uˇre neˇz pˇredt´ım, jeho kabát byl ˇspinavˇejˇs´ı, ve vousech mˇel zbytky j´ıdla. Proˇsel jsem velice tˇesnˇe kolem nˇeho, snad jsem tenkrát chtˇel, aby mˇe poznal. Nechtˇel jsem se s n´ım dávat do ˇreˇci, pokud by mˇe sám neoslovil. Kdyby mˇe pˇreci jenom poznal, rád bych mu ˇrekl, ˇze jsem sv˚ uj u ´kol s dopisem splnil. Oslovil mˇe, ale já hned na prvn´ı pohled vˇedˇel, ˇze si mˇe nepamatuje. ”Pros´ım vás. . . ” Velice opatrnˇe se ke mnˇe pˇribliˇzoval, s hlavou sklonˇenou. Kdyˇz si byl u ´plnˇe jist´ y, ˇze je vˇsechno v poˇra´dku, alespoˇ n tak mi to pˇripadalo, pokraˇcoval: ”Pros´ım vás, nemohl byste mi koupit l´ıstek do Kol´ına k sestˇre?” V tu chv´ıli jsem mˇel chut’ ho odm´ıtnout. Ale kdyˇz zaˇcal z kabátu vytahovat zmaˇckané ruliˇcky penˇez, vˇedˇel jsem, ˇze l´ıstek nebudu kupovat za své. ”Dobˇre. Mám chv´ıli ˇcasu. Vy se boj´ıte ho koupit sám?” ”Ne,” usmál se na mˇe, a já si vˇsiml, ˇze nemá tak zkaˇzené zuby, jak jsem si do té chv´ıle myslel. Nepˇripadal mi ani tak star´ y vˇekem, jako sp´ıˇse zkuˇsenostmi. ”Jen mi vad´ı to prudké svˇetlo, které je u pokladen.” Opravdu, u pokladen bylo svˇetlo intenzivnˇejˇs´ı neˇz v m´ıstech, kde jsme stáli. Pˇresto se mi zdálo, ˇze si vym´ yˇsl´ı. ”Nezdá se mi o mnoho prudˇs´ı.” ”A taky je tam moc lid´ı. Nechtˇel bych se mezi nimi proplétat, mohl bych nˇekomu ubl´ıˇzit.” Sp´ıˇs by mohl nˇekdo ubl´ıˇzit vám, pomyslel jsem si. Dále jsem se ho nevyptával a l´ıstek mu koupil. Zat´ımco jsem stál v ˇradˇe, on byl stále na stejném m´ıstˇe, na kterém mˇe zastavil, a pozoroval zem kolem sebe. Zaˇc´ınal jsem si b´ yt jist´ y, ˇze je to blázen. ”Néééé, já jsem to nechtˇel udˇelat, lidi. Bˇeˇzte radˇeji pryˇc, já se o nˇej postarám sám. Jéˇziˇs, rychle nˇekdo zavolejte záchranku.” Tak zaˇcalo moje tˇret´ı setkán´ı s t´ım ˇclovˇekem. Byl to jeho kˇrik na kˇriˇzovatce ulic na Strossmayerovˇe námˇest´ı. Vidˇel jsem nejprve hlouˇcek lid´ı, kteˇr´ı se zastavili u tram-

200


vaje. Tramvajové dveˇre byly otevˇrené, lidé se hrnuli ven, aby stihli nákupy a práci, jen ˇridiˇc tramvaje postával na pˇredn´ıch sch˚ udc´ıch vozu a zamˇzen´ yma oˇcima sledoval kola pˇred sebou. Odtamtud se oz´ yval ten kˇrik. Pˇriˇsel jsem bl´ıˇze, protoˇze mi hlas pˇripadal znám´ y. Nemohl jsem se dostat aˇz k nˇemu, zástup lid´ı byl velk´ y. ”Co se stalo,” zeptal jsem se starˇs´ı pan´ı napravo ode mne. ”Nˇekoho pˇrejela tramvaj, mlad´ y pane,” ˇrekla. ”A nˇejak´ y muˇz se k nˇemu hned vzápˇet´ı vrhnul, asi ho zachraˇ nuje.” ”Ale houby, pan´ı,” otoˇcila se k nám druhá, ”on nad n´ım jenom kleˇc´ı a poˇra´d ˇrve to sv´ y já jsem to nechtˇel udˇelat, lidi.” V tu chv´ıli mi pˇriˇslo, ˇze cel´ y ten dav lid´ı jsou jen samé starˇs´ı pan´ı, které potkáváte dennˇe v hlouˇcc´ıch na tramvajov´ ych zastávkách nebo pˇred vchody do obchod˚ u, jak tam klábos´ı o jedna pan´ı pov´ıdala. Z myˇslenek podobného typu mˇe vytrhlo muˇzovo: ”Já to opravdu nechtˇel udˇelat, tak mu pˇreci pomozte.” Z davu se vzápˇet´ı ozvalo: ”Tak nás k nˇemu pust’te.” A potom jsem slyˇsel: ”Nechod’te ke mnˇe bl´ıˇz, nebo vám taky ubl´ıˇz´ım!” ”Je to asi nˇejak´ y cvok,” ˇrekla pan´ı. ”Co se tam vlastnˇe dˇeje?” ”No to je jasn´ y, vˇzdyt’ to slyˇs´ıte. Ten muˇz, co se k tomu mrtv´ ymu vrhnul, k nˇemu nikoho nechce pustit. To jsou dneska lidi. Pr´ y ˇze nám taky ubl´ıˇz´ı. Copak tomu mrtv´ ymu ubl´ıˇzil? Prostˇe ho pˇrejela tramvaj a je to neˇstˇest´ı, ale lidi, co vidˇej nˇekoho smrt, za to pˇrece nem˚ uˇzou, nebo ano?” obrátila se na mˇe a doˇzadovala se odpovˇedi. Nic jsem j´ı neodpovˇedˇel. Vˇs´ımal jsem si lid´ı vˇsude kolem, tˇech, kteˇr´ı se na mˇe tlaˇcili, aby lépe vidˇeli dopˇredu. Lid´ı vepˇredu, kteˇr´ı uh´ ybali pˇred kˇriˇc´ıc´ım muˇzem. D´ıval jsem se na tramvajáka, kter´ y poˇrád nevˇeˇril tomu, ˇze nestaˇcil ubrzdit. D´ıval jsem se i na lidi, kteˇr´ı vystupovali z tramvaje a nadávali, ˇze mus´ı pˇeˇsky, protoˇze dlouho nic nepojede. ”Pˇrijedou sanit’aći a policajti, a neˇz to tu uklid´ı, ˇséf zjist´ı, ˇze nejsem v práci.” Co jsem mˇel dˇelat? Chtˇelo se mi zjistit, jestli je to opravdu ten muˇz z koneˇcné metra C a z Hlavn´ıho nádraˇz´ı. Hlas byl stejn´ y. Je to on? Poznal jsem ho v momentˇe, kdy ho zdravotn´ıci tahali do sanitky, protoˇze ho pokládali za blázna. Choval se tak: kˇriˇcel, odhazoval je pryˇc, nechtˇel nastoupit. Kdyˇz prvn´ı sanitka odváˇzela tˇelo, on se stále snaˇzil uniknout z jejich sevˇren´ı. Nakonec to vzdal, rozhlédl se kolem dokola, pohlédl na mˇe, a zabouchly se za n´ım dveˇre. Tu noc jsem nemohl spát. Jsem v jádru naivn´ı ˇclovˇek, kter´ y vˇeˇr´ı, ˇze kdyˇz

4.10. STÍN

201

pomáhá lidem, vrát´ı se mu to nadvakrát nˇekde jinde. Ten muˇz se na mˇe pod´ıval. Pˇredstavoval jsem si znovu a znovu ten obliˇcej, tu tváˇr. Nedokázal jsem si ji vybavit u ´plnˇe pˇresnˇe, ale myslel jsem, ˇze vyjadˇrovala ˇzádost o pomoc. D´ıval se na mˇe s prosbou, abych mu pomohl. Potˇret´ı. Uˇz neˇslo o hozen´ı dopisu, tak banáln´ı vˇec, uˇz neˇslo o koupen´ı l´ıstku k sestˇre do Kol´ına. Nepˇrem´ yˇslel jsem ani tak, kam ho mohli zˇr´ızenci zavést. Takov´ı lidé se nevoz´ı nikam jinam neˇz do blázince. Co byste jinak dˇelali s ˇclovˇekem, kter´ y se chová tak, jako on? Proˇc kˇriˇcel, at’ od nˇej vˇsichni jdou pryˇc? Bál se snad lid´ı? Nikdy moc nev´ıte o nemocech, jako je fóbie z lid´ı, ale v dneˇsn´ı dobˇe vám ani nemus´ı pˇrij´ıt divné, ˇze nˇeco takového existuje. Mˇel snad strach z lid´ı? Ale proˇc by se potom snaˇzil zachránit toho mrtvého muˇze? Proˇc si kladl za vinu jeho smrt? Máte-li strach z lid´ı, prostˇe nevyhledáváte takové situace. Nesnaˇz´ıte se vbˇehnout jako prvn´ı pod kola tramvaje, která právˇe pˇrejela ˇclovˇeka. Nevycház´ıte vlastnˇe z domu, abyste se s nˇek´ ym nesetkali. Co je ten muˇz zaˇc? Jak mu pomoct? V´ı o mnˇe, ˇze jsem tam byl? Psychiatrické léˇcebny jsou ˇskaredé baráky, do kter´ ych kdyˇz vás pˇrivezou relativnˇe duˇsevnˇe zdravého, zblázn´ıte se tam. Nechtˇelo se mi vstupovat dovnitˇr, ale nedalo mi to. ”Pˇrejete si?” Typická otázka vrátn´ ych. ”J´ıt dovnitˇr.” Usmál se na mˇe: ”To asi ano, ale za k´ ym máte nam´ıˇreno?” ”Já vlastnˇe nev´ım, jak se ten muˇz jmenuje.” ”Pros´ım?” Jak rychle a struˇcnˇe m˚ uˇzete pokládat otázky. ”Prostˇe jsem znal jednoho ˇclovˇeka, kter´ y je s nejvˇetˇs´ı pravdˇepodobnost´ı tady.” ”A v´ıte alespoˇ n, jak se dotyˇcn´ y jmenuje?” A je to d˚ uleˇzité? ”Nev´ım.” ”Tak to budete m´ıt velice tˇeˇzké ho naj´ıt.” To je objevná myˇslenka. ”Nemohl bych mluvit s nˇejak´ ym lékaˇrem? Moˇzná si vzpomene, kdo by to mohl b´ yt, kdyˇz mu pop´ıˇsu, jak ten muˇz vypadal.” Staˇc´ı mˇe pustit dovnitˇr, já si ho najdu. ”Zavolám doktoru Jasnému, tˇreba na vás bude m´ıt chv´ıli ˇcas.” A tˇreba nebude, protoˇze zrovna chytá uprchlé blázny. S doktorem Jasn´ ym nebyl v˚ ubec ˇza´dn´ y problém. ”Ano, v´ım o koho jde. Je to muˇz ve vˇeku ˇctyˇricet

202


aˇz pˇetaˇctyˇricet let, pˇrivezli ho sem pˇred t´ ydnem. Vykˇrikoval cosi pˇri jedné nehodˇe a nechtˇel pustit lékaˇre k tˇelu.” ”Ano, to je urˇcitˇe on. Je s n´ım nˇeco?” Nebyl problém Jasnému vysvˇetlit, jak´ y mám k tomu muˇzi vztah. Pochopil. Moˇzná je nás dobrák˚ u v´ıc, jenom se v tom mnoˇzstv´ı lid´ı prostˇe nepoznáme, a tak si pˇripadáme sami. ˇ ıkáme mu Jura. Boj´ı se lid´ı, a jeˇstˇe nav´ıc si klade velkou vinu za smrt ”R´ toho chodce.” ”On tu dopravn´ı nehodu zp˚ usobil?” ”Ne, to ne. V˚ ubec se na n´ı nepod´ılel. Jediné, co s n´ı mˇel spoleˇcného, je, ˇze ihned po nehodˇe k n´ı jako prvn´ı dobˇehl.” ”Znal toho muˇze?” ”On ho neznal, pˇr´ıbuzn´ı mrtvého neznaj´ı Juru. A k Jurovi se nikdo nehlás´ı, aˇz vy.” ”Má urˇcitˇe sestru, která bydl´ı v Kol´ınˇe. Jel tam vlakem.” Alespoˇ n nˇekoho má. Snad si to tenkrát nevymyslel. ”To byste nám mohl pomoct. Nechat si ho tu na delˇs´ı dobu, to opravdu nem˚ uˇzeme,” pokraˇcoval Jasn´ y. ”Ten ˇclovˇek ani nemá pojiˇstˇen´ı. Mnoho toho nenamluv´ı. Mysl´ıte, ˇze byste mohl. . . ” Souhlasil jsem. Asi jsem blázen, kter´ y se nehod´ı do tohoto svˇeta. Pomáhat druh´ ym je dnes bud’ bláznovstv´ı, nebo to ˇclovˇek dˇelá pro pen´ıze. ”Rád bych ho vidˇel.” Pˇrivedli mˇe do b´ılé m´ıstnosti s nezakrytou ˇza´rovkou jako svˇetlem. Na jednoduché stoliˇcce sedˇel Jura. Sedˇel pˇresnˇe pod ˇzárovkou. Jak mi ˇrekl Jasn´ y, sám si toto m´ısto zvolil. ”Abych nevrhal st´ın,” ˇrekl pr´ y. ”Pane?” promluvil jsem na nˇej. ”Poznáváte mˇe?” Nejprve vypadalo, ˇze nereaguje, ale potom zvedl hlavu a bylo poznat, ˇze mˇe zná. ”Vy jste ten pán z Hlavn´ıho nádraˇz´ı.” ”Ano, jak jsem vám kupoval l´ıstek k vaˇs´ı sestˇre. Do Kol´ına.” Obrátil na mˇe svoje hnˇedé oˇci: ”Rád pomáháte lidem?” Tu otázku jsem neˇcekal. ”Ano. . . nebo sp´ıˇs. . . v´ıte, já si to ani neuvˇedomuju. Prostˇe nˇekdo nˇeco potˇrebuje, poˇza´dá mˇe o to, a já to udˇelám. Pokud m˚ uˇzu.” ”To mus´ıte b´ yt ˇst’astn´ y ˇclovˇek.” Nechtˇel jsem mu lhát: ”Ani mi to tak nepˇrijde. Dnes se kaˇzd´ y snaˇz´ı ’ zachránit sám sebe a na druhé nemá ˇcas. Nemysl´ım, ˇze jsem o nˇeco ˇst astnˇejˇs´ı.” ”Ale nic vám nechyb´ı, nebo snad ano?” P˚ uvodnˇe jsem se domn´ıval, ˇze se budu ptát já jeho. ”Nechyb´ı, alespoˇ n si to neuvˇedomuju. Ne, asi mi nic nechyb´ı.”

4.10. STÍN

203

”Mnˇe chyb´ı. Chyb´ı mi pocit, ˇze nˇekomu pomáhám. M´ısto toho lidem ubliˇzuju.” ”To snad ne.” Jasn´ y mˇe varoval, ˇze si Jura vsugeroval, ˇze vˇsem lidem, se kter´ ymi se potká, zp˚ usobuje jenom neˇstˇest´ı. ”Já zp˚ usobuju lidská neˇstˇest´ı.” Vypadal jeˇstˇe smutnˇeji neˇz pˇred chv´ıl´ı. ”Uˇz jste mˇel nˇekdy pocit, ˇze zp˚ usobujete lidem neˇstˇest´ı?” Vzpomnˇel jsem si na pár okamˇzik˚ u, kdy se mi nˇeco nepovedlo. Kdyˇz jsem rozbil dárek, kter´ y mi dala manˇzelka k desátému v´ yroˇc´ı svatby. Kdyˇz se pˇred rodiˇci provalilo, ˇze studuji u ´plnˇe jin´ y obor, o kterém jsem jim neˇrekl. Kdyˇz mi dcera ˇrekla, ˇze na mnˇe vid´ı, jako bych nebyl jej´ı otec. ”Je to jenom pocit.” ”Jenom pocit. . . ” Opˇet se mi d´ıval zpˇr´ıma do oˇc´ı. Chtˇel jsem mu ˇr´ıct: Promluvme si o té vaˇs´ı sestˇre, ale nakonec byl rychlejˇs´ı: ”Já nemám pocit, já to v´ım! Já v´ım, ˇze jim neˇstˇest´ı zp˚ usobuji.” ”Pojd’me si radˇeji promluvit. . . ” ”Nepˇreruˇsujte mˇe! Koneˇcnˇe mám nˇekoho, ke komu c´ıt´ım sympatie a m˚ uˇzu mu vˇsechno ˇr´ıct. Vy jste nikomu jeˇstˇe neubl´ıˇzil!” ”To nev´ım.” ”Já jsem uˇz ubl´ıˇzil mnoha lidem. Naposledy tomu pánovi u tramvaje. Ale neˇslo to zastavit. Jednou se to stalo, a já si pˇredt´ım dával opravdu velk´ y pozor. Neˇslo to ale vrátit zpátky.” ”Jeho smrt?” ”No, ano. Já o n´ı vˇedˇel uˇz nˇekolik minut pˇredem.” ”To pˇrece nen´ı moˇzné!” ”Je. Uˇz od dˇetstv´ı to v´ım. Prostˇe ovlivˇ nuju lidské osudy, a to t´ım ˇspatn´ ym smˇerem.” Zaˇc´ınal se mi zdát opravdov´ ym bláznem. ”Jak jste mohl zp˚ usobit jeho smrt? V dobˇe, kdy se stalo to neˇstˇest´ı, jste pˇreci byl stovky metr˚ u daleko, nebo ne?” Moˇzná jsem i já pˇripadal Jurovi jako blázen: ”Vˇzdyt’ vám to ˇr´ıkám, ˇze jsem o tom vˇedˇel nˇekolik minut dopˇredu. Nˇekdy ˇclovˇeku uˇskod´ıte ˇspatn´ ym slovem, uráˇzkou. A on si to potom nese v sobˇe, aˇz uˇz toho má dost, a nˇeco si provede.” ”Vy jste tomu ˇclovˇeku nˇeco ˇspatného ˇrekl?” ”Ale ne, to byl jenom pˇr´ıklad. Takhle to nedˇelám!” Pˇribliˇzoval jsem se k nˇemu, abych ho trochu uklidnil, ale zaˇcal na mˇe kˇriˇcet: ”Bˇeˇzte zpátky, nepˇribliˇzujte se, nebo vám taky ubl´ıˇz´ım. Copak jste to jeˇstˇe nepochopil? Já ubliˇzuju tak, ˇze ˇslápnu na st´ın!”

204


”Dˇeláte si legraci? Tomu se pˇreci nedá vˇeˇrit.” ”Já v´ım, zn´ı to hloupˇe, ale je to tak. Kdykoli nˇekomu omylem ˇslápnu na st´ın, nˇeco se mu stane.” Byl to blázen. Takov´ı lidé snad mus´ı b´ yt blázni. Nen´ı moˇzné, aby nˇekdo vˇeˇril takové pitomosti. Vy tomu vˇeˇr´ıte? ”Nevˇeˇr´ım vám, protoˇze je to nemoˇzné. Jeˇstˇe jsem nikoho takového nepotkal. Dokaˇzte mi to!” ”Já vám to ale nechci dokazovat. Já to nechci dokazovat na v˚ ubec nikom. Prostˇe uˇz nem˚ uˇzu. Tomu ˇclovˇeku pod tramvaj´ı jsem taky nedokázal pomoct. Ten den jsem zrovna odcházel od doktora, a opravdu jsem si dával pozor, opravdu, ale jednou jsem se ohlédl. . . Ani jsem netuˇsil, ˇze to zp˚ usob´ı tak moc. Nejprve jsem si myslel, ˇze jsem mu jen pˇriˇslápl vlasy, to potom ˇclovˇeka potká nˇejaké malé neˇstˇest´ı, tˇreba mu ujede tramvaj. Nebo kdyˇz ˇclovˇeku ˇslápnu na ruku - to uˇz se mi taky omylem povedlo, to potom dostane tˇreba chˇripku. . . Ale tenhle umˇrel!” Byl blázen. Urˇcitˇe se vám uˇz nˇekdy stalo, ˇze skuteˇcnost vypadala, jako byste nˇeco zp˚ usobili. Mávnete rukou, a ono zahˇrm´ı. Vˇetˇsinou nezahˇrm´ı, kdyˇz ˇ apnete na st´ın, mávnete podruhé. Myslel jsem, ˇze je to stejn´ y problém. Sl´ ˇ a ˇclovˇek zemˇre. Slápnete podruhé. . . a nic. V´ ybˇerov´ y efekt. ”. . . uˇz od dˇetstv´ı. Posloucháte mˇe v˚ ubec?” ”Ale ano, jen trochu pˇrem´ yˇsl´ım o tom, ˇze je to hloupost. Tˇreba si to jen vsugero. . . ” ”Hloupost? Uˇz tˇricet let s t´ım ˇziju, uˇz tˇricet let. Mysl´ıte si, ˇze jsem blázen?” ”Je to jen shoda náhod.” ”Tak vy mi nevˇeˇr´ıte? A to jste mi tak sympatick´ y. Ani mi pomoct nechcete. Jdˇete pryˇc!” ”Ne, poˇckejte, já vám pom˚ uˇzu. Dovezu vás tˇreba k sestˇre, do Kol´ına.” Prudce se na mˇe otoˇcil, svoje ˇcervené oˇci pˇrekvapenˇe vypoulil a ˇrekl: ”Vy o n´ı v´ıte?” Copak na to zapomnˇel? ”Kupoval jsem vám l´ıstek na Hlavn´ım nádraˇz´ı.” ”Nic jiného nev´ıte? Nevolal jste j´ı? Nesnaˇzil jste se ji naj´ıt? Tak mi to povˇezte, ˇclovˇeˇce!” ”Nic o n´ı nev´ım, prostˇe jen to, ˇze bydl´ı v Kol´ınˇe. Proˇc jste j´ı nezavolal, aby si pro vás pˇrijela?” Chv´ıli mlˇcel. ”Nechci j´ı pˇridˇelávat pot´ıˇze, nemá to lehké.” Dále jsme o tom nemluvili. Vzal jsem ho k sobˇe dom˚ u. Sl´ıbil, ˇze hned dalˇs´ı den pojede k sestˇre, dá se dohromady a vˇsechno bude dobré. Kdyˇz jsem

4.10. STÍN

205

se louˇcil s panem Jasn´ ym, dal mi nenápadnˇe do ruky svou vizitku a ˇrekl: ”Zavolejte, kdyˇz to bude potˇreba, my si pro nˇej pˇrijedeme.” Ten veˇcer z˚ ustal u mˇe. Pov´ıdali jsme si skoro celou noc. Nemohl jsem ho za boha pˇremluvit, ˇze je to opravdu jenom shoda náhod. Trochu se u mˇe uklidnil, nesnaˇzil se zvyˇsovat hlas, netˇekal oˇcima tam a zpátky. Moˇzná to bylo t´ım, ˇze jsme se bavili potmˇe. Nedalo mnˇe to, abych se ho nezeptal, jestli mˇe nechce ukázat, jak to má dˇelat, to ovlivˇ nován´ı lid´ı. ”Chtˇel bych, abyste mi ˇslápl na st´ın. Uvid´ıte, ˇze mi to nic neudˇelá. Prostˇe je to jenom shoda náhod, nic na lidském neˇstˇest´ı nezmˇen´ı, ˇze na ten st´ın ˇslápnete nebo ne.” ”Ne, já uˇz jsem to udˇelal svému pˇr´ıteli, kter´ y mi chtˇel pomoct. A nechtˇel bych to opakovat. Rozum´ıte mi?” ”Tomu pˇr´ıteli se nˇeco stalo?” ”Po pˇeti letech dostal rakovinu. Umˇrel v bolestech.” Usmál jsem se, jeˇstˇe ˇze to nevidˇel. ”Dnes má rakovinu kaˇzd´ y druh´ y. Dostal by ji i bez toho vaˇseho ˇslápnut´ı.” ”Nevˇeˇr´ıte mi, a nikdy mi vˇeˇrit nebudete. Já si to nemysl´ım, nen´ı to jenom nˇejak´ y m˚ uj pocit, nejsem nemocn´ y nebo blázen. Prostˇe jsem si jist´ y, ˇze to tak je. Jasné?” Neˇslo ho nˇejak zviklat. ”Tak mi to dokaˇzte.” Urˇcitˇe v té tmˇe c´ıtil, jak upˇrenˇe se na nˇej d´ıvám. ”Jste mi sympatick´ y a nechci vám ubl´ıˇzit. Uˇz nechci nikomu ubliˇzovat. Dokazoval jsem to sestˇre, a je na invalidn´ım voz´ıku. Chcete nˇeco podobného?” ˇ apnˇete na m˚ ”Sl´ uj st´ın!” Potom se mi nic nestane, a vy snad pochop´ıte, ˇze jste blázen. Ale to jsem mu neˇrekl. Vstal jsem a ˇsel jsem k vyp´ınaˇci. ”Rozsv´ıt´ım, vy mˇe ˇslápnete na st´ın, jak nejlépe um´ıte a uvid´ıme, co se stane.” Trochu jsem se usm´ıval a doufal jsem, ˇze to Jura nevid´ı. ”To nem˚ uˇzete myslet váˇznˇe! Vy jste se zbláznil? Proˇc já s vámi chodil? ˇ mˇe pochop´ıte?” Co jsem si od toho sliboval? Ze Rozsv´ıtil jsem. Jura vstal od stolu, zaˇcal se klepat a uskoˇcil. Potom se zorientoval, kam jsou vrˇzeny st´ıny a vybral si ten nejvzdálenˇejˇs´ı roh. ”Nemus´ıte se bát, je to opravdu v´ ymysl, to s tˇemi st´ıny. Nikdo tomu nevˇeˇr´ı, a já bych vás chtˇel pˇresvˇedˇcit o tom, ˇze se boj´ıte zbyteˇcnˇe.” Bl´ıˇzil jsem se k nˇemu. Snaˇzil se uskoˇcit, kdyˇz se k nˇemu bl´ıˇzil m˚ uj st´ın, ale nebylo kam. Dostal se do slepé uliˇcky mezi postel a skˇr´ıˇ n. Trochu jsem se usmál pˇri pˇredstavˇe, ˇze právˇe ted’ ubliˇzuje mé skˇr´ıni.


206

”Nedˇelejte to, pros´ım vás, nedˇelejte to!” Pˇribl´ıˇzil jsem se k nˇemu tak bl´ızko, ˇze se m˚ uj st´ın vsunul pod jeho nohy. Nemˇel u ńiku. Chtˇel-li se nˇekam dostat, musel ˇslápnout na st´ın. ”Co udˇeláte ted’?” Otáˇcel se za sebe, jako by chtˇel proj´ıt zd´ı. Klepal se jeˇstˇe v´ıce neˇz pˇred chv´ıl´ı, kdy jsem myslel, ˇze uˇz se v´ıc klepat nem˚ uˇze. Po ˇcele mu stékal pot, nervozitou si tˇrel ruce. Jeho pohled ˇr´ıkal, abych skonˇcil s jeho trápen´ım. Jeho posledn´ı reakci jsem neˇcekal, i kdyˇz si posledn´ı dobou ˇr´ıkám, ˇze to jinak ani dopadnout nemohlo. Posledn´ı dobou si stále ˇr´ıkám, jestli jsem tu situaci ˇreˇsil správnˇe, jestli jsem to radˇeji nemˇel nechat b´ yt. Proˇc jsem rozsvˇecel? Rozbˇehl se proti oknu do dvora, ˇslápl mi pˇri tom na st´ın (k ˇcemuˇz jsem ho vlastnˇe donutil), a proskoˇcil oknem. Okenn´ı sklo prasklo ihned, probudilo mé sousedy, kteˇr´ı poté dˇr´ıve neˇz já uvidˇeli dole na dvoˇre mrtvého Juru. Na policii potom vyprávˇeli, ˇze to nejdˇr´ıve vypadalo, jako kdyby ho nˇekdo z okna strˇcil. Chv´ıli jsem stál, nevˇeˇril jsem, co se stalo. Jako nˇejak´ y blázen jsem si ˇ hned dalˇs´ı den dojedeme do Kol´ına, a bude po myslel, ˇze musel pˇreˇz´ıt. Ze vˇsem. Skonˇcilo to jinak. S jeho smrt´ı, o které se mi obˇcas zdá, jsem se nesm´ıˇril. Obˇcas se mi prom´ıtne v hlavˇe, kdyˇz mám chvilku. Je to uˇz sice nˇekolik let, ale vzpom´ınky jsou ˇzivé. Moˇzná se mˇe ze zvˇedavosti zeptáte, jestli se mi nˇeco stalo, nebo ne. I na to vám m˚ uˇzu odpovˇedˇet. Zdrav´ y jsem stále stejnˇe, nikde mˇe nic nebol´ı. M˚ uj lékaˇr ˇr´ıká, ˇze jsem zdravˇejˇs´ı neˇz kdy jindy. Jen se trochu lekl, kdyˇz jsem prudce ucukl, kdyˇz se ke mnˇe snaˇzil pˇribl´ıˇzit, a zast´ınil mi tak lampu. Mám totiˇz takov´ y nepˇr´ıjemn´ y pocit. Vˇcera zemˇrela sousedka, které jsem asi pˇred t´ ydnem omylem ˇslápl na st´ın.

4.11

The Message

Commander Martin Ende had completed a sequence of the ship-trailer unit filling and started a launch sequence from the asteroid, when main door behind his back opened and 2nd payload engineer said: ”Martin, don’t do anything! I’m the commander of this ship at the moment.” Martin turned back and saw them: Karl Czapka, 2nd payload engineer,

4.11. THE MESSAGE

207

and Vojtyla Zbiegniewski, 1st payload engineer, who pointed him by the new nuclear de-m, the dematerialization weapon. ”What are you doing? Are you kidding?” ”Not now, Martin. At this time I take up control of this ship,” smiled Karl. ”Take it as schedule reorganization.” Martin wanted to calm down. It’s nothing, just a bad dream, I will wake up and everything will be explained. And if not, in two hours there will be an alarm call from his ship to the Charon’s base, with the information that his ship hasn’t left its mining area. All the satellites from 1st NeffGuard sub-system will present his ship and will wait for commands from the headquarters on Pluto. If we do not do their instructions, guard satellites will destruct the ship. ”Do not wait for outer-space help,” Karl said. ”Two minutes ago there was a problem with the main door of the ship-trailer unit, and we need about ten hours to repair it. We have time enough to realize our plan.” Karl took a pilot seat; Voltyla still pointed Martin by his gun, showing him to change his seat. ”What did you do with our pilot?” ”Isaac’s sleeping. Maybe he’s dreaming about his villa on Titan, anyway he can’t bother us,” answered Vojtyla, who had sat down the commander seat. Karl started to open 2nd outer-space hand door. ”What fools you are! You can’t sell iron anywhere. You haven’t got the license. So why?” ”We do not need money, we do not need iron, nothing like that,” Karl said. He ended the program counting and smiled. He turned to Vojtyla: ”Twenty, thirty minutes, and we are done.” Martin looked on the monitor. 2nd outer-space hand started working on the asteroid surface. But the laser beam works very strange way, he thought. This is not focusing, but. . . ”Have you caught our minds?” turned Karl to Martin. ”No, but as a commander of this ship I have to warn you. You act against laws of our civilization. You will be arrested because of these forbidden operations in the NeffGuard sub-system. And you will be sentenced to death.” ”It doesn’t matter for now. When you work on the project like this for decades, Martin, you don’t have time to think of your life. There’s something more, we create new future for our whole human civilization, this is our historical chance.” ”You are talking about. . . ” ”What?” he smiled, ”you’ve understood?”

208


”This is like some parts of the DeepPeace bulletin, the bulletin of that movement for contacts with extra-solar intelligence. DeepPeace wants to send a message out of our solar system with information about us. How dangerous it is!” ”Bingo!” said Karl. ”Welcome, here we are, Martin. Now you become a witness of this historical moment. After the eight centuries, mankind will send next message to extra-solar civilizations.” On the monitor he saw 2nd outer-space hand, cutting a strange shape from surface material. They had to change its program, that’s abnormal; it isn’t like normal laser beam focusing! ”Are you interested in it?” Karl saw him. ”You can’t send anything out of the solar system, through NeffGuard shell. It is impossible, and you know it. About eight centuries ago we built this global NeffGuard system to avoid these attempts. Ten astronomical units from this place our NeffGuard system satellites will find it out and will destroy it.” ”NeffGuard, NeffGuard, NeffGuard,” cried Karl. ”Do you hear it, Voltyla? An average citizen of mankind trusts politicians and their golden calf. ‘The universe is dangerous,’ politician says. ‘Help us, help us,’ citizens reply. ‘We have to stop sending information about us out of our solar system, nothing to show us to other civilizations,’ politician says. ‘Save us,’ citizens cry. Do you believe in these fairy-tales, my dear commander?” Martin looked on the monitor. It seemed like two figures – a male and a female – under the laser beam from the 2nd outer-space hand. The man waving hello to extra-solar civilizations, something like hello, we live here, on 3rd, 4th, 9th planet and on many moons around these and other planets, and on asteroids of this happy solar system, here we are, near the edge of our Galaxy, that’s how we called it, come on, welcome. . . ”Do you believe in this crazy fairy-tales for children and our humans? ”Every moment thousands of weapon satellites are orbiting around our solar system to protect us. You can’t go through this very intelligent shell of artificial intelligence satellites. You can’t send anything through it. Do you hear me? We postulated hundreds years ago that every foreign civilization had to be hostile and very dangerous to us. So we had to create something to protect us. You can’t send anything human, neither radiation from this spaceship out of our solar system. Understand?” ”No outer observer can see something that can prove our existence. Just shining sun and comets and planets and. . . ,” Karl continued. ”But who did

4.11. THE MESSAGE

209

ask me and others in our organization on this subject? Who did prove, that every outer civilization must be hostile and dangerous? So why to be invisible? Why to wait till we will be able to protect ourselves by weapons? And who will say: ‘Ok, now we are ready,’ if we don’t know against what we are going to fight? Who did say that only this possibility must be?” ”Ondrej Neff from Prague, European Union wrote on this theory of contacts with extra-solars. There was the solar voting about it, and majority of respondents said yes for NeffGuard project.” ”Bullshit, I say. The contact will bring more good than bad things. Our organization DeepPeace’s goal is to send a message again, after many years, to the far suns. There must be life somewhere. And we will contact him. We will be heroes for our descendants.” Karl stopped talking and came back to 2nd outer-space hand work. During their discussion it made an iron sphere with drawings out of the asteroid surface. Two figures, a man and a woman, solar system scheme with settled planets and moons, basic chemical elements and their structure. . . What fools they are, Martin thought. They can’t cheat NeffGuard system. It’s the most perfect system in our solar system. What plan do they have? ”Vojtyla, start to empty ship-trailer unit,” Karl said and took the gun. ”Do you believe in something, Martin?” He evidently calmed down. ”Not in God, if you wanted to ask,” answered Martin. ”I do not believe in God too, Martin. But I believe in the fact that every outer civilization has to be friendly civilization too. I believe in friendship among this Galaxy family. I believe in love,” Karl smiled. ”I don’t want anything else, but there is the possibility, that you are wrong.” ”You have to try everything, don’t you?” ”No, you don’t. It’s really dangerous.” ”I don’t want to argue with you. Come on, Martin, we need you. In five minutes we will send all of mined iron and our message out through the NeffGuard system. We need you to call the Charon’s base about the accident. We had lost our load, something like that, you know. They will let it be. They are just fragments of asteroid, the same as from a collision between two ordinary asteroids. So common event on the edge of our solar system. Go on, commander.” Martin had to stand up and go to shipcom. Vojtyla prepared everything needful. ”Go on, commander.” There’s no escape from this situation. He thought of his promise on

210


academy years ago. Do not act against mankind. Is this against it? Yes, it is. We created our own rules and we are supposed to keep them. I don’t believe in God, I don’t believe in love, I don’t know if there are other civilizations around us, neither if they are dangerous or not. But we have built our safe shell of artificial intelligence satellites – NeffGuard – too much money for nothing? No, I have to fight. He was ready to die. On the monitor a communication officer appeared: ”You had problems, I heard, commander. What’s up there?” Yes, he was ready: ”We announced the problem with our main door a couple hours ago. Unfortunately, all iron we had mined left our ship-trailer unit and has escaped out of our position. We are not able to take it back, all material flows out of our solar system. In about ten hours it will reach the first positioning satellites of NeffGuard system.” ”Ok, we’ll be watching it, commander.” ”Is it a problem for NeffGuard satellites, officer?” ”No problem, commander. It’s so common situation that everything’s all right.” Karl next to him smiled. ”It’s done. Good work, Martin,” he whispered. Martin didn’t stop the connection with the Charon’s base yet. ”Just repair the main door and be back here, commander,” the officer said. Martin didn’t hear him. He thought about his promise, and about the coded sentence he had to say. His last words for the world. ”We’re going to repair it, officer. And just do everything needful too.” That was it. He saw the officer waiting for a second, and then the officer said: ”Are you sure, commander?” ”Yes, I am. Good bye.” In about an hour NeffGuard sub-system satellite will appear and will destroy them. The same thing will happen to the cloud of iron and the message, escaping from his ship. ”Now we’re going to celebrate,” Karl smiled, and Vojtyla too. ”Yes, we are,” answered Martin. ”Yes, we are.”

Kapitola 5 A jeˇ stˇ e pˇ r´ıdavek. . . 5.1

Podivn´ y pˇ r´ıpad Adama Plaˇ sila

Nˇekteˇr´ı lidé – ne vy nebo já, na to jsme pˇr´ıliˇs normáln´ı, a tedy mluv´ıme s lidmi pˇr´ımo o tom, co udˇelat chceme – no prostˇe nˇekteˇr´ı lidé maj´ı velkou obt´ıˇz se nechat pozvat na návˇstˇevu. Vˇed´ı, ˇze by stálo za u ´vahu vyˇreˇsit danou vˇec pˇr´ımo u daného ˇclovˇeka v bytˇe, ale nedokáˇz´ı mu jednoduˇse ˇr´ıci: ”A co kdybych vám to ukázal pˇr´ımo u vás doma?” Maj´ı dokonce problémy k´ yvnout na pozván´ı do bytu hostitele, protoˇze se obávaj´ı situace, kdy by museli s hostitelem strávit jen ˇzdib´ıˇcek ˇcasu u nˇej doma, kde to nikdy nepoznali. U takov´ ych lid´ı se jejich obavy s ˇcasem zvˇetˇsuj´ı a ˇc´ım v´ıce se stran´ı takového pozván´ı, t´ım h˚ uˇre se c´ıt´ı, kdyˇz nˇekdo s takovou nab´ıdkou pˇrijde. Obyˇcejnˇe se pak v pokroˇcilejˇs´ım vˇeku zdrˇzuj´ı v m´ıstech nepˇrelidnˇen´ ych, kde jim nehroz´ı setkán´ı se znám´ ym, kter´ y by je snad chtˇel pozvat na kávu, sledován´ı sportovn´ıho pˇrenosu v televizi nebo partiˇcku bridˇze, a to u nˇej doma. To se vˇsak stalo jeˇstˇe mladému Adamu Plaˇsilovi, kter´ y – nevˇeda, ˇze se má vyh´ ybat pˇrelidnˇen´ ym m´ıst˚ um – ocitl se po setkán´ı s dávn´ ym kamarádem u nˇej doma. Pˇresto ˇze se snaˇzil se takové události velik´ ym obloukem vyhnout. Velmi druˇzn´ y Pavel Pokorn´ y ho jednoduˇse do svého bytu pˇritáhl. Záminkou mu k tomu byla nová fantastická kniha, kterou koupil teprve nedávno, ale ”jistˇe by tˇe Adame zaj´ımala, vˇzdyt’ jsi mˇel fantastiku taky rád.” ”No, tak dobˇre, dám si ˇcaj,” vybral si Adam. Sedˇel v obrovském kˇresle v ob´ yvac´ım pokoji, a nejistˇe se rozhl´ıˇzel okolo. ”Pˇrinesu i nˇeco na zub,” ˇrekl Pavel. ”Taková dlouhá doba, co jsme se nevidˇeli. Chovej se tu jako doma.” Ukázal na cel´ y pokoj, a vyb´ıdl t´ım Adama, 211

212

ˇ E ˇ PR ˇ ÍDAVEK. . . KAPITOLA 5. A JEST

aby se porozhlédl. Za chv´ıli se vrátil s vaˇr´ıc´ım obsahem v hrnkách a miskou suˇsenek. Poskoˇcme v pˇr´ıbˇehu trochu dále, nebot’ nemá cenu rozeb´ırat, jak u ´ˇzasnou knihu si Pavel koupil. Jde totiˇz o knihu fantastickou, kterou já jako autor této pov´ıdky neuznávám, a odm´ıtám – prozat´ım – takové knihy ˇc´ıst. D˚ uleˇzitˇejˇs´ı je to, ˇze se bˇehem hovoru Adam tak rozmluvil, aˇz zapomnˇel na to, ˇze je vlastnˇe na návˇstˇevˇe. A co v´ıc, zaˇcalo se mu to l´ıbit. ”To jsem rád, ˇze jsem tˇe pozval, Adame. D´ıky tomuhle rozhovoru jsem pochopil, ˇze jsem opravdu narazil na zaj´ımavou knihu.” ”To máˇs pravdu. Budu si ji muset taky pˇreˇc´ıst.” ”Kolikpak máme hodin. . . tolik? Kdybych nemusel ráno vstávat, pov´ıdal bych si o tom tˇreba celou noc,” zaˇcal Pavel z´ıvat. Adam zbystˇril. Nevybouˇren´ y ˇclovˇek, kter´ y nikdy nepoznal radost z toho, ˇze je nˇekam pozván na návˇstˇevu a ˇze si to uˇz´ıvá, zaˇcal rychle vym´ yˇslet d˚ uvody pro to, aby z˚ ustal. ”Hodin je moc, ale pros´ım, jeˇstˇe chv´ıli. Nejbliˇzˇs´ı spoj dom˚ u mi ujel a dalˇs´ı jede aˇz za hodinku.” ”No dobrá, hodinku jeˇstˇe ano. Pˇreci tˇe nepust´ım do toho chladna. M˚ uˇzeˇs poˇckat hezky v teple.” O nové knize se uˇz mluvit nedalo, a tak Pavel pˇrinesl pár jin´ ych, starˇs´ıch knih. A diskuze se rozproudila nanovo. Kdyˇz ubˇehla hodinka, Pavel opˇet pohlédl na hodinky a slovy: ”To to uteklo, uˇz bys mˇel pomalu j´ıt, aby ti to zase neujelo,” pˇridˇelal na Adamovˇe ˇcele nˇekolik vrásek. Co ted’? Koneˇcnˇe je pˇr´ıleˇzitost si návˇstˇevu poˇrádnˇe uˇz´ıt, a on to kaz´ı. ”Poˇckej,” zareagoval po chv´ıli Adam, ”nen´ı dneska sobota?” ”Proˇc?” ”Já zapomnˇel. Touhle dobou tramvaj odj´ıˇzd´ı, ale ve vˇsedn´ı den. To jsem tomu dal. Sobotn´ı j´ızdn´ı ˇra´d bude u ´plnˇe jin´ y.” Pavel naˇstvanˇe odbˇehl do pracovny pro j´ızdn´ı ˇra´dy a vrátil se zpˇet s prstem ukazuj´ıc´ım na jednu stránku: ”Naˇsel jsem ti spoj – paneˇcku, proti vˇsedn´ımu dni je sobotn´ı ˇrád dost proˇr´ıdl´ y. Ale máˇs ˇstˇest´ı, posledn´ı ti jede za ˇctyˇricet minut!” Bˇehem té doby jistˇe nˇeco vymysl´ım, pomyslel si Adam. Pˇri diskuzi o nˇekolika dalˇs´ıch autorech vynikaj´ıc´ıch román˚ u náhle prudce vstal – na hodinách se nepˇr´ıjemnˇe bl´ıˇzila doba odchodu – a se slovy: ”Ty suˇsenky mi nˇejak nesedly, Pavle. Kde je tu záchod?” se odebral na toaletu. Vytváˇret odpov´ıdaj´ıc´ı hluk nebylo pro Adama problém. D˚ uleˇzité bylo vydrˇzet alespoˇ n deset minut. Kdyˇz by vyˇsel dˇr´ıv, jeˇstˇe by mohl tramvaj

´ PR ˇ ÍPAD ADAMA PLASILA ˇ 5.1. PODIVNY

213

dobˇehnout. Nervózn´ı Pavel v jednu chv´ıli poznamenal: ”Mˇel bys posp´ıˇsit, nebo se dom˚ u nedostaneˇs!” Ale Adam se za dveˇrmi jen roztomile pousmál. ”Tak a ujelo ti to,” dodal Pavel, kdyˇz Adam opustil onu m´ıstnost. ”Co ted’ budeˇs dˇelat?” ”Mysl´ım, ˇze j´ıt pˇeˇsky by nebylo takhle v noci dobré.” ”To máˇs pravdu. Co kdybych ti zavolal tax´ıka?” ”Tax´ıka? Nikdy bych do ˇzádného tax´ıku nevstoupil. To ani náhodou,” ohradil se Adam. ”Odmala trp´ım klaustrofobi´ı, mohlo by se mi jeˇstˇe nˇeco stát.” Pavel si na ˇzádnou klaustrofobii Adama nevzpom´ınal. ”A co tedy navrhujeˇs?” ”Mohl bych tu pˇrespat.” V tomto momentˇe je potˇreba vysvˇetlit jeˇstˇe jednu skuteˇcnost, která ˇcin´ı z obyˇcejného pˇr´ıpadu pˇr´ıpad podivn´ y. Pavel za ˇza´dnou cenu nemohl Adama nechat pˇrespat ve svém bytˇe. Náhoda tomu chtˇela, aby se zpoˇca´tku notorick´ y odm´ıtaˇc návˇstˇev dostal na návˇstˇevu k ˇclovˇeku, kter´ y se nikdy nevyspal, pokud byl v jeho bytˇe jeˇstˇe nˇejak´ y jin´ y ˇclovˇek. Shodou náhod ˇcekal Pavla ráno pˇrevelice d˚ uleˇzit´ y pˇrij´ımac´ı pohovor, kter´ y rozhodoval o jeho byt´ı ˇci nebyt´ı v oboru, kter´ y ho nesm´ırnˇe bavil. A moˇznost, ˇze by Adam pˇrespal v jeho bytˇe, znamenala pro Pavla v´ ysledek v podobˇe probdˇelé noci, a t´ım pádem by na pohovor ani nemusel chodit. ”To nemysl´ıˇs váˇznˇe? Pozvu tˇe na návˇstˇevu, kdyˇz tˇe po dlouhé dobˇe náhle potkám venku, a ty bys hned pˇrespával?” ”Navrhujeˇs snad nˇeco jiného?” I kdyˇz Pavel Adamovi vysvˇetlil, proˇc je potˇreba, aby jeho návˇstˇeva nepokraˇcovala, Adam hodlal udrˇzet svou pozici za kaˇzdou cenu. ”Z˚ ustanu!” ”Máˇs snad jedin´ y d˚ uvod pro to, abys mi pokazil rann´ı pohovor?” ”Jednou sis mˇe pozval, tak se starej.” ”To pˇreci nen´ı normáln´ı. Návˇstˇevy se zvou, ale potom odcházej´ı.” ”Sám jsi mi ˇr´ıkal, abych se choval jako doma. Kdyˇz se mám chovat jako doma, proˇc bych nemohl j´ıt spát?” Pavlovi se zaˇcaly dˇelat mˇzitky pˇred oˇcima: ”No tak to je aˇz pˇr´ıliˇsné slov´ıˇckaˇren´ı. To se pˇreci tak ˇr´ıká. . . ” ”Tys to snad nemyslel váˇznˇe, kamaráde?” skoˇcil mu do ˇreˇci Adam. ”Nepˇreruˇsuj mˇe, kdyˇz mluv´ım!” kˇriˇcel Pavel. ”Já jsem tady doma a ˇr´ıkám, abys ˇsel. A je mi jedno, jak se zvnˇejˇsku m´ ych dveˇr´ı dostaneˇs dom˚ u!”

214

ˇ E ˇ PR ˇ ÍDAVEK. . . KAPITOLA 5. A JEST

Adam z˚ ustával klidn´ y. C´ıtil se nejlépe za posledn´ıch mnoho let. Moˇzná nejlépe v˚ ubec. Urˇcitˇe mu pomáhá tato návˇstˇeva, ˇcinnost, které se tak u ´pornˇe bránil a bál. ”Ale i já jsem tu doma, vˇzdyt’ jsi mi to ˇr´ıkal.” ”Dˇeláˇs si srandu?” ”Ne, já prostˇe. . . ” ”Opakuju, dˇeláˇs si srandu? Je tohle nˇejak´ y fórek, kter´ y mˇe má rozesmát? Hahaha. Dobr´ y? Zasmál jsem se, konec vtipu, a m˚ uˇzeˇs j´ıt.” ”To nen´ı vtip. Dom˚ u se uˇz nedostanu, tady je mi fajn. Nˇekde mˇe uloˇz a je to.” Barva Pavlovy tváˇre se promˇenila na brunátnˇe ˇcervenou. ”Jestli nejsi schopen naj´ıt dveˇre sám, já ti je ukáˇzu!” A popotáhl Adama smˇerem ke dveˇr´ım. ”Div´ım se, ˇze jsem tˇe v˚ ubec pozval. Kdybych tohle vˇedˇel dˇr´ıv. . . ” ”Nejdu,” zachytil se Adam skˇr´ınˇe na chodbˇe a neˇslo s n´ım hnout ani na krok. ”Vypadni!” ”Ale Pavle. . . ” ˇ ”JDI NEKAM!!! VY – PAD — NI!!!” Zaˇcali se pˇretahovat. Pouhé násilné vyhazován´ı se bˇehem chv´ıle zmˇenilo na zuˇriv´ y souboj dvou b´ yval´ ych kamarád˚ u. Z chodby se oz´ yvalo zuˇrivé odfrkáván´ı dvou zápasn´ık˚ u, pozdˇeji se k nim pˇridalo bouchán´ı dveˇr´ı. Najednou bylo slyˇset, jako by se lámalo dˇrevo, vzápˇet´ı nˇekolik rychl´ ych krok˚ u, potom tˇr´ıskot skla. Pár tlumen´ ych u ´der˚ u. . . Pˇreruˇsovan´ y s´ıpot bojovn´ık˚ u. . . Zuˇrivé skˇreky. . . Potlaˇcovan´ yu ´div. . . Pád. . . A najednou bylo ticho. Aˇz do rána. Kdyby to ráno sousedé jeˇstˇe nespali, vidˇeli by, jak z bytu Pavla Pokorného odcház´ı ciz´ı muˇz, obleˇcen´ y vˇsak do jeho ˇsat˚ u, jak si potichu nˇeco brumlá a zároveˇ n zapisuje do notesu. A kdyby byli sousedé bl´ıˇze neˇz obvykle sousedé b´ yvaj´ı, nebo kdyby mˇeli tak dobr´ y sluch, kter´ y rozliˇs´ı na vzdálenost nˇekolika metr˚ u jednotlivé hlásky pronáˇsené skoro ˇsepotem, zaslechli by: ”Jeˇstˇe ke Karlovi bych mohl j´ıt, a Magdu, tu taky navˇst´ıv´ım. Nebo ˇze bych nejdˇr´ıv zaˇsel za Andreou?”

D´ıky, ˇze jste doˇsli aˇz sem :-)

nem˚ uˇ zu b´ yt spisovatelem (tvorba z let 1985 aˇz 2008) c

2008 petr pudiv´ıtr Tato kniha byla vydána samonákladem v internetovém vydavatelstv´ı lulu.com Kniha neproˇsla jinou jazykovou u ´pravou kromˇe korekc´ı autora samého.

petr pudivítr tvorba z let 1985 až 2008

Recommend Documents