R O K V ÍRY 2013

Roèník 17

Èíslo 7

1. 11. 2012

Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopøej mi, abych dobrým životem, milující Tebe, sebe a druhé, byl v té chvíli pøipraven vstoupit do Tvé náruèe. ROK VÍRY Milí pøátelé, zatím stále stojíme na prahu Roku víry a tudíž možnosti plodného prožití jsou dosud otevøeny. Mnoho bude záležet na každém z nás, s jakou iniciativou budeme objevovat a prožívat toto pozvání k prohloubení vlastní víry v Krista, aby bylo také co pøedávat dalším generacím. Rád bych se s vámi podìlil o slova ostravsko – opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze, která na poèátku Roku víry adresoval svým diecézánùm (pozn. jeho slova jsou mnou lehce aktualizována). Urèitì i my v nich mùžeme najít mnohou inspiraci. Ve ètvrtek 11. øíjna byl zahájen Svatým Otcem vyhlášený ROK VÍRY. Toto datum, 11. øíjen, nebylo vybráno náhodou. Je to totiž právì 50 let, kdy zaèal II. Vatikánský koncil, který mìl za úkol otevøít okna církve dokoøán, aby to bohatství, které Pán své církvi dal, totiž bohatství víry, mohlo proudit do celého svìta. Papež Jan XXIII. velmi dobøe vnímal promìny tohoto svìta a uvìdomil si, že svìtu, který tápe v nejistotách, je tøeba dát znovu tu správnou jistotu. Jistotu, kterou zakusil i sv. Pavel, když prohlašuje: Vím, komu jsem uvìøil a jsem si jist (2Tim 1,12). Po padesáti letech od této vskutku úžasné události života církve chce souèasný papež Benedikt XVI. lidem znovu pøipomenout, jak veliké bohatství církev ve své víøe má.

Vìci hmotné, které nás obklopují, jsou skuteènì jen prostøedky, které mají pomáhat dosáhnout správného životního postoje, a tím postojem není nic jiného, než náš vztah k Pánu. Vše materiální zde jednou zanecháme a pøed Pána budeme pøedstupovat jedinì s láskou v srdci, která se probouzí prohlubováním víry a utvrzováním naší nadìje. Víra v Boha znamená pøedevším poznávat svým rozumem a pak odpovídat svým srdcem. A k poznání je zapotøebí jistì mnoho úsilí. Možná je právì teï ta vhodná pøíležitost zpytovat svá svìdomí, jak pozornì nasloucháme pøi mši svaté Slovu Božímu, jak èasto vezmeme do ruky Písmo svaté i doma, kdy jsme naposledy otevøeli Katechismus katolické církve èi alespoò jeho Kompendium, nebo mladší generace vytáhla ze svých pøihrádek YouCat, 2012 a v tìchto knihách jsme studovali obsah 2013 naší víry. Je teï pøíležitost si uvìdomit, s jakou opravdovostí a vnitøním pøesvìdèením vyznáváme nedìli co nedìli spoleèné Vyznání víry, Credo, které nás spojuje se všemi vìøícími na celém svìtì.

R O K V ÍRY

Urèitì bude velmi prospìšné, když si hned na poèátku tohoto Roku víry udìláme pøedsevzetí, že se budeme opravdu upøímnì snažit všemi možnými prostøedky prohloubit svou víru, a tím i lásku a nadìji. V tomto smyslu mùžeme hloubìji otevøít svá srdce pùsobení Boží milosti. P. Miroslav Strnad

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

Apoštolský list papeže Benedikta XVI. PORTA FIDEI daný „motu proprio“ k vyhlášení Roku víry 1. Brána k víøe (srov. Sk 14, 27), jež uvádí do života ve spoleèenství s Bohem a umožòuje vstup do jeho církve, je pro nás vždy otevøena. Pøekroèit její práh lze tehdy, jestliže se hlásá Boží slovo a srdce se nechá pøetváøet promìòující milostí. Vstoupit do této brány znamená vydat se na cestu, která trvá po celý život. Tato cesta zaèíná køtem (srov. Øím 6, 4), díky nìmuž smíme Boha nazývat Otcem, a konèí tehdy, když skrze smrt projdeme do vìèného života. Ten je plodem zmrtvýchvstání Pána Ježíše, který chtìl darem svého Svatého Ducha pøivést všechny ty, kdo v nìj uvìøí, do své slávy (srov. Jan 17, 22). Vyznávat víru v Trojici – Otce, Syna a Ducha Svatého – znamená vìøit v jednoho Boha, který je láska (srov. 1 Jan 4, 8): Otce, jenž v plnosti èasu poslal svého Syna pro naši spásu, v Ježíše Krista, jenž v tajemství své smrti a zmrtvýchvstání vykoupil svìt, a v Ducha Svatého, jenž po staletí vede církev v oèekávání slavného Pánova návratu. 2. Již od samého zaèátku své služby jsem jako nástupce svatého Petra mluvil o nutnosti znovu objevit cestu víry a s novou intenzitou ukazovat radost a nadšení ze setkání s Kristem. V homilii bìhem mše svaté pøi zahájení svého pontifikátu jsem øekl: „Celá církev a pastýøi v ní se musí jako Kristus vydat na cestu, aby vyvedli lidi z pouštì na místo života, k pøátelství s Božím Synem, k tomu, který dává život, a to život v plnosti.“ Èasto se stává, že køesané mají vìtší starost o sociální, kulturní a politické dùsledky své èinnosti a o víøe uvažují jako o samozøejmém pøedpokladu života spoleènosti. Ve skuteènosti však už tento pøedpoklad nejen že není samozøejmý, ale èasto je i veøejnì popírán. V minulosti bylo patrné jednotící tkanivo kultury, obecnì pøijímané jako odkaz k obsahu víry a jí inspirovaných ctností. Dnes se však zdá, že ve znaèné èásti spoleènosti už tomu tak není. Dùvodem je hluboká krize víry, která postihla množství lidí. 3. Nelze se smíøit s tím, že by sùl ztratila svou chu a svìtlo zùstalo skryto (srov. Mt 5, 13–16). Tak jako samaøská žena mohou i dnešní lidé zakoušet potøebu vydat se ke studni a slyšet Ježíše, který nás

Jak mùžeme duším v oèistci pomáhat? 1. Hlavnì MŠÍ SVATOU, kterou nemùže nic nahradit. 2. SMÍRNÉ UTRPENÍ. Každé utrpení, a tìlesné nebo duševní, které obìtujeme za duše v oèistci, jim pøináší velkou úlevu. 3. RÙŽENEC je po mši svaté nejúèinnìjším prostøedkem, jak mùžeme duším v oèistci pomáhat. Modlitbou rùžence se dennì vysvobozuje mnoho duší, které by jinak ještì dlouho musely trpìt. 4. Také KØÍŽOVÁ CESTA pøináší mnohou úlevu. 5. Pro duše v oèistci jsou nedocenitelné ODPUSTKY. 6. ALMUŽNA a DARY na dobré úèely, hlavnì na misie. Proè penìžité dary? To, že se pro urèité duše musí pøinášet finanèní obìti, vychází za prvé z toho, že almužnami na dobrý úèel se duším v oèistci mùže hodnì pomáhat. V souèasné dobì je podpora misií zvl᚝ dùležitou vìcí, protože v misijních zemích je velká nouze, a pokud se úèinnì pomùže, bude tam také bohatá úroda, hlavnì v Africe a v Jižní Americe. Každý je povinen misie podporovat a tuto povinnost mnozí ve svém životì zanedbávali. Za druhé – mnohá duše má sama co

zve, abychom v nìj uvìøili a èerpali živou vodu vyvìrající z jeho pramene (srov. Jan 4, 14). Musíme znovu objevit chu nechat se krmit Božím slovem, vìrnì pøedávaným v církvi, a chlebem života, nabídnutým jako pokrm jeho uèedníkùm (srov. Jan 6, 51). Ježíšovo uèení skuteènì zaznívá i dnes se stejnou intenzitou: „Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zùstává k vìènému životu“ (Jan 6, 27). Otázku, kterou tehdy Ježíšovi kladli jeho posluchaèi, vznášíme i dnes: „Co máme dìlat, abychom konali skutky Boží?“ (Jan 6, 28). A známe také Ježíšovu odpovìï: „To je skutek Boží, abyste vìøili v toho, koho on poslal“ (Jan 6, 29). Víra v Ježíše Krista je tedy definitivní cestou k dosažení spásy. 4. Ve svìtle všech tìchto skuteèností jsem se rozhodl vyhlásit Rok víry. Zaène 11. øíjna 2012, u pøíležitosti padesátého výroèí zahájení II. vatikánského koncilu, a skonèí o slavnosti Ježíše Krista Krále, 24. listopadu 2013. Na datum jeho zaèátku, 11. øíjen 2012, zároveò pøipadá dvacáté výroèí vydání Katechismu katolické církve. Byl vyhlášen mým pøedchùdcem, blahoslaveným Janem Pavlem II., aby všem vìøícím ukazoval sílu a krásu víry. Tento dokument, skuteèný plod II. vatikánského koncilu, si vyžádala mimoøádná Synoda biskupù v roce 1985 jako nástroj ve službì katechezi a byl pøipraven ve spolupráci se všemi biskupy katolické církve. A právì na øíjen 2012 jsem svolal øádné zasedání Synody biskupù, aby se vìnovala tématu „Nová evangelizace pro pøedávání køesanské víry“. Bude to dobrá pøíležitost, jak celou církev uvést do období mimoøádné reflexe a znovuobjevení víry. Není to poprvé, kdy je církev vyzývána k tomu, aby slavila Rok víry. Mùj ctihodný pøedchùdce, služebník Boží Pavel VI., oznámil podobnou oslavu pro rok 1967, aby tak pøipomnìl muèednictví svatých Petra a Pavla u pøíležitosti 1900. výroèí jejich nejvyššího svìdectví víry. Chtìl, aby to byl pro celou církev slavnostní okamžik „skuteèného a upøímného vyznání stejné víry“ a aby toto vyznání bylo uèinìno „jednotlivì a spoleènì, svobodnì a vìdomì, vnitønì i navenek, pokornì a upøímnì“. Domníval se, že tímto zpùsobem celá církev znovu získá „pøesné povìdomí o své víøe, kterou tak bude moci oživit, oèistit, potvrdit a vyznat“. Dalekosáhlé spoleèenské zmìny, k nimž v oné dobì docházelo, jen potvrdily, že slavení Roku víry bylo potøebné. Tento rok byl zakonèen Vyznáním víry Božího lidu, jež mìlo ukázat, že podstatný obsah, náležející ke staletému dìdictví všech vìøících, je tøeba potvrzovat, chápat a prozkoumávat stále novým zpùsobem. Jedinì tak je možné dùslednì vydávat svìdectví v dìjinných okolnostech odlišných od minulých podmínek. /pokraèování v pøíštím èísle Pastýøe/ vyrovnávat buï kvùli nezaplaceným dluhùm nebo kvùli nespravedlivé závìti èi nìjaké jiné nespravedlnosti, kterou nevyrovnala. 7. Také ZAPALOVÁNÍ SVÍCÍ duším v oèistci pomáhá, jednak proto, že je to úkon pozornosti a lásky, ale také proto, že svíce jsou posvìcené a svítí do tmy duším v oèistci. Posvìcené svìtlo má pro duše v oèistci velkou cenu. Ale i když nejsou posvìcené, uvažme, že pøece kupujeme svíce nebo olej z lásky k zemøelým a každý úkon lásky má velikou cenu. 8. Také KROPENÍ SVÌCENOU VODOU mírní bolesti. Svìcená voda je dùležitá, když ji užíváme s vírou a dùvìrou. Nezáleží na tom, zdali vylijeme celou konvièku nebo jenom kapku; lepší kapka spojená s modlitbou za duše v oèistci. Je škoda, že v mnoha domech už nemají kropenku. Tím ztrácejí pøíležitost obìtovat svìcenou vodu za duše v oèistci. 9. V dušièkovém týdnu od 1. do 8. listopadu se duším v oèistci dostává zvláštních dobrodiní milosrdenství Panny Marie. Také mìsíc listopad pro nì znamená dobu zvláštních milostí.

Memorare Pomni, ó nejdobrotivìjší Panno Maria, že od vìkù není slýcháno, bys koho opustila, kdo pod ochranu tvou se utíkal aneb o pomoc tì vzýval anebo za pøímluvu tì žádal. Dùvìrou touto jsa posilnìn, k tobì, panno panen a matko, spìchám, k tobì pøicházím a jako lkající høíšník stojím pøed tebou. Ó, matko Slova, slovy mými nezhrdej, nýbrž milostivì slyš a vyslyš mne. Amen. - PASTÝØ strana 2 -

BYLI JSME V TELEVIZI NOE V nedìli 14. øíjna 2012 se naše farnost vydala na pøedem dlouho avizovanou návštìvu televize NOE. Vypravili jsme celkem dva úplnì obsazené autobusy a nìkolik jedincù cestovalo po vlastní ose. V Ostravì se nás sešlo nìco málo pøes stovku. Pøivítal a provázel nás P. Marcel Puvák, který nám dal instrukce, jak bude vysílání probíhat a co máme dìlat. V kostele sv. Václava jsme slavili v záøi televizních kamer mši svatou. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pøímý pøenos, mohli jste i vy, kteøí jste s námi osobnì necestovali, sledovat mši doma u televizních obrazovek. Po mši svaté jsme mìli možnost, díky ochotným pracovníkùm televize NOE, nahlédnout do zákulisí televizních studií. Byli jsme rozdìleni do tøí skupin. Naši

skupinku provázel dramaturg pan Josef Batìk, který nechal dìti, aby si zkusili práci kameramana a ochotnì odpovídal na naše dotazy. Líbily se nám také zkušenosti sestry Ludmily Nìmcové, která v televizi NOE simultánnì pøekládá z italštiny. Její øeèová cvièení, jež nám pøedvedla, byla fantastická a vysloužila si náš obdiv a potlesk. Vše ubìhlo tak rychle, že jsme se ani nenadáli a sedìli jsme zase v autobusech a ubírali se k domovu. Velké podìkování patøí všem pracovníkùm televize NOE za jejich ochotu, vstøícnost a také velkou pohostinnost, P. Miroslavovi za duchovní doprovod a také všem, kdo se této „televizní poutì“ zúèastnili. Jana Adámková

foto Josef Floreš pøivlastnit duším v oèistci na zpùsob pøímluvy pro urèitého zemøelého èlovìka. Odpustky nemùžeme získat pro druhého žijícího èlovìka.

NAUKA O ODPUSTCÍCH Každý høích má dvojí následek: VINU a TREST. Høíchy se odpouštìjí ve svátosti smíøení jako spáchané provinìní. Každý høích i všední (lehký) má za následek ÈASNÝ TREST. Ten zùstává i po odpuštìní høíchù. Od èasného trestu se èlovìk osvobozuje a oèišuje skutky milosrdenství a lásky, modlitbou a kajícími úkony, trpìlivým snášením utrpení a zkoušek všeho druhu. Pokud není oèištìní dokonèeno na zemi, pokraèuje v oèistci. Mimoøádnì je možné získat oèištìní èasných trestù prostøednictvím ODPUSTKÙ. Odpustek je prominutí èasných trestù pøed Bohem za høíchy, co do viny již odpuštìné ve zpovìdi. Dosahuje ho køesan vhodnì pøipravený a za urèitých stanovených podmínek za pomoci KATOLICKÉ CÍRKVE, která jako služebnice vykoupení svou mocí rozdìluje a udìluje z pokladu dostiuèinìní Krista a svatých. Odpustky jsou ÈÁSTEÈNÉ (neplnomocné), které promíjí jenom èást trestù za høíchy, nebo ÚPLNÉ (plnomocné), které úplnì promíjejí všechny tresty. Zvláštním druhem odpustku je ODPUSTEK PRO OKAMŽIK SMRTI. Všechny získané odpustky si lze ponechat pro sebe, nebo je

Odpustky pro duše v oèistci (tj. odpuštìní trestù za høíchy): 1.listopadu odpoledne a 2.listopadu po celý den je možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek (sv. zpovìï - tj. být v milosti posvìcující neboli v pøátelství s Bohem, sv. pøijímání, modlitba na úmysl papeže) je podmínkou pomodlit se pøi návštìvì kostela modlitbu Pánì a vyznání víry. Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnìní tøí obvyklých podmínek (viz výše) dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam tøeba jen v duchu za zemøelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky èásteèné.

- PASTÝØ strana 3 -

JESTLIŽE PŠENIÈNÉ ZRNO NEPADNE DO ZEMÌ A NEZEMØE, ZÙSTANE SAMO. Zaèátek listopadu nám pøipomíná Slavnost Všech svatých. Tento svátek není jen svátkem, tìch, které ctíme jako svaté, ale je to svátek všech, kteøí už jsou v nebi u Pána. Na všechny tyto svaté se mùžeme obracet s prosbou o pøímluvu u našeho Pána Ježíše Krista. Ve Zjevení Janovì se píše: „Vidìl jsem veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal seèíst, ze všech ras, kmenù, národù a jazykù, jak stojí pøed trùnem a pøed tváøí Beránkovou, obleèeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trùnu, a Beránkovi.“ Klanìli se Bohu a volali: „Amen. Dobroøeèení i sláva a modrost, díky a èest i moc a síla Bohu našemu na vìky, vìkù! Amen!“ (Zj7,9-10.12) 3. øíjna bylo blahoøeèeno 14 pražských muèedníkù – františkánských øeholníkù, kteøí zahynuli pøi krvavém masakru v roce 1611 v kostele a klášteøe u Panny Marie Snìžné. V Knize Moudrosti se píše: „Bùh totiž stvoøil èlovìka k neporušitelnosti a uèinil ho obrazem vlastní nepomíjitelnosti. Ïáblovou závistí však vešla do svìta smrt, a kdo patøí k nìmu, zakusí ji. Duše spravedlivých jsou však v Boží ruce a trýzeò smrti se jich nedotkne. V oèích nemoudrých vypadali jako mrtví, v jejich skonu se spatøovala záhuba, v jejich odchodu od nás jejich zánik. I kdyby se lidem zdálo, že jsou trestáni, mají plnou nadìji na nesmrtelnost. Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, nebo Bùh je vyzkoušel a shledal hodnými sebe.“ (Mdr 2,23-3,5). Jsme svìdky, že z krve muèedníkù vzejde vždycky velký užitek, velké požehnání. Tak jistì i smrt tìchto muèedníkù pøinesla velké požehnání pro náš národ, jako to zrno, které padne do zemì a pøinese užitek. Sám Ježíš øíká: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšenièné zrno nepadne do zemì a nezemøe, zùstane samo. Zemøe-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svùj život, ztratí jej, kdo nenávidí svùj život v tomto svìtì, uchrání jej pro život vìèný. Kdo mnì chce sloužit, a mì následuje, a kde jsem já, tam bude i mùj služebník. Kdo mnì slouží, dojde cti od Otce.“ J12,24nn V tyto dny si pøipomínáme i památku zesnulých. Mnohem více než jindy navštìvujeme høbitovy, zdobíme hroby a zapalujeme svíèky na hrobech a vzpomínáme na naše blízké i na naše pøátele. V tìchto dnech bychom mnohem víc mìli na nì pamatovat i modlitbou, vždy církev nám dává v tìchto dnech možnost získávat pro nì i odpustky èasných trestù. Když se dívám kolem sebe, vnímám, že dnešní èlovìk se bojí smrti. Dnešní èlovìk je bombardován informacemi o tragických událostech, mnohé televize toto mají jako hlavní náplò svých zpráv. A na druhé stranì je zaplavován filmy, kde je plno vražd, plno nenávisti a bojù a lidský život jako by nemìl žádnou hodnotu. Souèasný èlovìk se opravdu bojí smrti mnohem víc, než tomu bylo za našich pøedkù. V naší spoleènosti je fenomén smrti skrýván a zastírán. Lidé èasto o vlastní smrti nechtìjí pøemýšlet a èasto se zdá, že s ní vùbec nepoèítají. Realita smrti je v myslích mnoha lidí vytìsòována a strach ze smrti je zasouván do podvìdomí. Mnozí se snaží nahradit upøímné hledání smyslu života silnými okamžitými zážitky, adrenalinovými sporty nebo stylem „užij si a nepøemýšlej“. Pøitom k plnohodnotnému životu

patøí hledání odpovìdi na otázky: „Proè tady jsem? Kam jdu? Co je smyslem mého života? To, že se smrti nebo umírání bojíme, je pøirozené, lidské, ale není správné vytìsnit smrt z našeho života – dìlat, že neexistuje. V døívìjších generacích to bylo pøirozené, smrt byla vnímána jako souèást života. Hodnì lidí, možná i vìtšina, umírali doma. Zemøelý èlovìk byl až do pohøbu doma a pohøeb odcházel z domu. Už jako dítì si pamatuji, že když zemøel nìkdo z pøíbuzných nebo známých, chodili jsme se i s rodièi s ním rozlouèit, pomodlit se za nìj. V dnešní dobì možná vìtšina lidí umírá v nemocnici, daleko od svých blízkých. A i když zemøou doma, jsou za pár hodin odvezeni k uložení do pohøbu. Mnohdy ve vìtších mìstech se s nimi ani nerozlouèí, provede se zpopelnìní bez obøadu rozlouèení. I když by to tak být nemìlo, a u køesanù už vùbec. Co s tím? Proto máme každý den prožít plnohodnotnì a v nadìji, že jednou budeme s Pánem navždy. Mladé lidi nemáme nikdy strašit, ale dávat jim tuto nadìji a povzbuzovat je k dobrým rozhodnutím. Styl života mnoha dnešních lidí je, že si chtìjí prodloužit mládí. Dávají to najevo svým obleèením, zálibami i celkovým pùsobením, chtìjí být vìènì mladí. Pøitom mnozí mají strach zajít na høbitov „mezi mrtvé“, nebo se úèastnit pohøbu… Nìkteøí mladí lidé nemají strach chodit na høbitov. Naopak, mnohdy se chodí vypovídat nebo i vyplakat na hrob tøeba své babièky, která je mìla ráda. Hluboké zážitky lásky totiž zùstávají a mladému èlovìku naopak pomáhají. Když chodit na høbitov, tak nejen vytrhat plevel, pøinést kytku, zapálit svíèku… Jít na tato místa jako tvor, který chce jiné duši prokázat to, co k lásce patøí: projevit vdìènost, vyjádøit lásku, poprosit za odpuštìní. A pokud vìøím, že k lásce patøí pomoc druhým, tak také pomoci tìm, kteøí ji od nás potøebují. A to lze u zemøelých modlitbou. Pohøbívání lidí v køesanském duchu není pouhým vložením tìla do svìcenou vodou vykropené jámy, ale je to spoleèenstvím modlitby: tedy pøímým vztahem k Bohu a s Bohem. Pozùstalí modlitbou vyprovázejí k Bohu zemøelého, k nìmuž mìli nìjaký vztah a jehož milovali. Smrt blízkého èlovìka je vždy velkou ztrátou, kdy vyjádøení soustrasti nepomáhají. Je tøeba èerpat nadìji na opìtovné setkání z Božího slova a z Kristových pøíslibù. Svatý Pavel v 1Kor 2,9 øíká: „Co oko nevidìlo a ucho neslyšelo, co ani èlovìku na mysl nepøišlo, pøipravil Bùh tìm, kdo ho milují.“ Ale, jak utìšit bolest pozùstalých, tìch, kdo ho milovali a komu moc chybí. Boží slovo øíká: „Nebo to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinùv, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu, chci vám dát nadìji do budoucnosti.“(Jer 29,11) Jediná nadìje je v Bohu, nebojme se mu odevzdat svùj život, aby on øídil naše kroky. Bùh má s každým z nás svùj nádherný plán, který se mnohdy nemùže uskuteènit, protože se bojíme vložit svùj život do jeho dlaní, abychom si o nìm už nerozhodovali sami. Jsme schopni pøinést pøed Ježíše svá bøemena, složit u nìho svùj høích, ale svùj život si držíme ve své ruce, sami si ho organizujeme a øídíme. Vìøím, že Pán má moc utišit bolest a uzdravit zranìné srdce a dát našemu životu smysl. Dokáže využít i tu naši tìžkou situaci, kterou jsme prošli. Žalm 103,1-5: Dobroøeè, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobroøeè, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tì uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvùj život, vìnèí tì svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvùj vìk tì sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Ludmila Dulíková

Duše Kristova, posvì mì (Modlitba sv. Ignáce) Duše Kristova, posvì mne! Tìlo Kristovo, spas mne! Krvi Kristova, opoj mne! Vodo z boku Kristova, obmyj mne! Utrpení Kristovo, posilni mne! Dobrý Ježíši, vyslyš mne! Do svých svatých ran ukryj mne! Nedej mi odlouèiti se od tebe! Od zlého ducha ochraò mne! V hodinu smrti povolej mne! A poruè mi pøijíti k tobì, abych tì chválil se svatými tvými na vìky vìkùv. Amen. - PASTÝØ strana 4 -

Lidská duše Mnozí jste jistì vidìli pohádku „Poklad na Sovím hrádku“. Je to pohádka, ale je v ní mnoho pravdy. Krátce ji zopakuji. Na jednom panství, u jedné hrabìnky, sloužila jako hospodynì jedna starší žena. S tou ženou bydlela na zámku její vnouèata – dìvèátko a chlapec. Hrabìnka byla bohatá, ale chamtivá. V touze po bohatství se neštítila nièeho. Její mysl byla zamìøena jen na hromadìní bohatství. I tuto ženu a ty dìti považovala za své vlastnictví a tak s nimi jednala. Na pozemku tohoto panství byl starý hrad. Øíkalo se mu Soví hrádek. Vyprávìlo se, že v jeho podzemí je ukryt poklad. Ten poklad hlídá zlatá sova. Má na hrudi velký drahokam. Toho se však nesmí nikdo dotknout. Tato povìst nedala hrabìnce klidu. Podle této povìsti se jí podaøilo najít tajnou chodbu. Protože však vìdìla, že sama èisté srdce nemá, potajmu donutila dìvèátko, aby ji doprovázelo. Došly ke dveøím. Hrabìnka je neotevøela, ale dìvèátko hravì. Z toho bohatství, co tam uvidìly, byla hrabìnka celá bez sebe. Hned nutila dìvèátko, aby po hrstech nabírala a dávala do koše, který si pøinesla. Nepomohl protest dìvèátka, a už toho nechají. Hrabìnka jí odpovìdìla: „Však já sama vím nejlépe, co ty potøebuješ.“ Ale dveøe se zaèaly zavírat. Dìvèátko rychle vybìhlo. Hrabìnka však uvidìla zlatou sovu a na její hrudi vzácný drahokam. „Takovou vzácnost tu nenechám,“ øekla a už sahala po drahokamu. Ale dveøe se už zavøely a místo hrabìnky tam zùstala zlatá sova, ve kterou se hrabìnka promìnila, když sáhla na drahokam. Z hrabìnky se stal zlatý pták – studený kov. Ještì v poslední chvíli jí byla dána možnost: ihned místnost opustit a všechno zde zanechat, a tak zùstat naživu. Ale ta hrozná vášeò, ta touha po zlatì a bohatství, ta byla tak silná, že bez váhání odpovìdìla: „Opustit takové bohatství a ještì k tomu, když jsem sama celá zlatá? Nikdy!“ Zùstala tedy zlatou sovou – mrtvým kovem, bez života. Jen vìdomí sebe sama jí zùstalo. K èemu jí bylo to bohatství, když byla sama v uzavøené místnosti, odlouèena od svìta a sama byla mrtvým kovem, by zlatým?! V tom jejím šílenství po zlatì a bohatství jí plnì staèilo, že je bohatstvím obklopena, ba že sama se stala bohatstvím. Radìji trpìla a snášela samotu a odlouèení od života, jen když se mohla své vášni oddat. V jiné pohádce, Pohádce o zakletém králi, je nám pøedstavena závistivá sestra – tak závistivá, že ze závisti se pokusila znièit svou šastnou sestru. A za trest byla promìnìna v hada. A v pohádce je øeèeno: „Duši jí závist naplnila, a to je nejhroznìjší trest – vidìt svou sestru šastnou a závidìt jí.“ Neukojená závist je hrozné utrpení. Proè jsem vyprávìl tyto pohádky? V nich jsem vám chtìl ukázat, jak vášeò a zloba mùže zbavit èlovìka smyslù až k sebeznièení. A naznaèit, jak Bùh i v poslední chvíli dává èlovìku možnost záchrany, ale èlovìk sám ji odmítne a zvolí si záhubu ve své vášni. Použiji ještì jeden pøímìr – snad mne pochopíte. (Už jste jej možná slyšeli). Kdyby se u pekelné brány posadil knìz a zavrženým bylo sdìleno, že když se vyzpovídají, nebudou muset do pekelných muk – do pekla – kolik z nich pøistoupí ke zpovìdi? Jeden knìz na tuto otázku odpovìdìl: „No pøece každý. Kdo by chtìl jít do pekla?“ Ale druhý jej opravil: „Omyl. Ani jeden. Žádný z nich není schopen a ochoten opustit svou vášeò a zlobu, ve které žil. Žádný z nich svých èinù nelituje a není schopen litovat – tak jsou své zlobì a vášni oddáni. Každý z nich je oddán své vášni a zlobì tolik, že radìji bude trpìt pekelná muka, než by se svých neøestí vzdal.“ Ježíš øíká: „Každý høích mùže být odpuštìný, i ten nejvìtší. Jenom høíchy proti Duchu Svatému nebudou odpuštìny nikdy. Ani zde na zemi, ani na vìènosti.“ (Mt 12, 31). Nemohou být odpuštìny – prostì proto, že èlovìk – høíšník to sám nechce. Kdyby chtìl, kdyby byl schopen lítosti, nebyl by vùbec zavržen. Ne Bùh èlovìka zavrhuje. Èlovìk se rozhoduje a odsuzuje sám. Jeho vášeò a zloba

je tak veliká že se jí nechce vzdát a radìji se svou zlobou a vášní nechá zžírat. Boha má za svého úhlavního nepøítele - Bùh pøece chce, aby se zloby a vášnì vzdal. Toto je høích proti Duchu Svatému – nemùže být odpuštìn, protože èlovìk sám nechce (viz KKC 1864). V pekle není žádný plamen, který by pálil a spaloval. Nehmotné duši nemùže žádný plamen ublížit, jako nepálí a nespálí napøíklad nehmotný èas. Ale zloba a vášeò, ve které zùstávají, je pálí a zžírají jako žhavý oheò, který nikdy neuhasíná. Ïábel je vynalézavý. Èlovìk zaèíná se svou vášní pomalu a postupnì, až dojde tak daleko, že v ní zùstane. Ïábel jej dokáže pøesvìdèit, že v této vášni a zlobì je jeho radost a štìstí. Ale pravdivé je pøísloví: „Konej èertu dobøe, peklem se ti odmìní.“ Jaké vášnì vedou k záhubì? Nejèastìji je to lakota, touha po bohatství a moci. Èím má více, tím více chce. (Mt 19, 23-24). Dále je to sobeckost: „Jen JÁ, jen JÁ“ - na nièem ostatním nezáleží. „JÁ jsem svým pánem, ne Bùh – nechci mít s ním nic spoleèného.“ Dále je to pýcha: „Co mnì chce Bùh porouèet? Já jsem svým pánem. Pryè od Boha!“ (srov. KKC 398). Dále je to touha po slávì a moci, neøestný život, radost z bolesti druhých … nelze všechny tyto neøesti vyjmenovat. Tito lidé lítost nad svými høíchy nepocítí. Pøejí si stále zùstat ve své neøesti. A ta se stává na vìènosti jejich utrpením, oním žhavým plamenem. Ïábel není všemocný. Je také jen Božím stvoøením a Boží vùli musí respektovat. Èlovìk však dostal od Boha svobodnou vùli, aby se sám rozhodl mezi dobrem a zlem. A ïábel nemá nad èlovìkem moci, když se ho èlovìk sám zøekne (KKC 391,392,395). Proè tak zdùrazòuji hrùzy zavržení? Jednak proto, že chci ukázat, jak èlovìk sám si volí zlo a s ním i zavržení a jednak proto, aby tím více vynikla Boží láska a Boží milosrdenství. Bùh nechce, aby byl kdokoliv zavržený. Bùh tak èlovìka miluje, že mu dává veškeré možnosti ke spáse, jen když èlovìk sám opravdu chce. Bùh odpustí každý høích, i ten nejvìtší, když èlovìk dovede litovat svého èinu. Ještì i v okamžiku smrti dává èlovìku možnost poznat svùj život a zlých èinù litovat. Proto o žádném èlovìku nemùžeme øíci, že je zavržený. Nikdy nevíme, jak využil posledních chvil v dobì smrti. Høích mùže být odpuštìn. Ale dùsledky tímto høíchem zpùsobené musí být odèinìny, napraveny. Buï ještì zde na zemi, nebo pak až na vìènosti – v oèistci. (KKC 1031). Co je nebe, peklo, oèistec, vìèná blaženost, vìèný pekelný oheò? To jsou pojmy nedefinovatelné, protože pøesahují možnost lidského poznání. Nedovedeme si pøedstavit bezèasovost (kdy èas neexistuje), bezprostorovost (neexistuje naše „délka, šíøka, výška“). Pak také si nepøedstavíme bezhmotnost, nìco, co nemá žádný tvar a podobu (v pøímìru jako èas nemá podobu), ani velikost. Proto používáme jen filosofické a teologické pojmy: Nebe je blažené spoleèenství všech, kteøí jsou dokonale pøivtìleni ke Kristu. V tom spoèívá také nebeská blaženost. (KKC 1024,1025,1027). Peklo je sebevylouèení ze spoleèenství s Bohem a blaženými. Je to zloba bez nadìje. Hlavním trestem v pekle je odlouèení od Boha a zžírání svou neukojenou vášní (vìèný pálivý oheò) – (KKC 1035,1056,1057). Když si toto uvìdomíme, musíme pochopit, že duchovní bytosti, které nezaujímají prostor, a proto nemají žádný tvar (jako nemá žádný tvar napø. èas), nemùžeme svými smysly vidìt v žádné podobì. Abychom si mohli udìlat nìjakou pøedstavu, Bùh nám chce v soukromých zjeveních nìjakou pøedstavu, nìjaký pojem dát. Napøíklad andìl se znázoròuje jako krásná osoba obdaøená mávajícími køídly, u Ježíšova prázdného hrobu a pøi jeho vstoupení na nebe byli andìlé v podobì bíle odìných mládencù. Ve vidìní zlých duchù vidíme napøíklad stíny rùzných pøíšer, duše trpící v pekle nebo v oèistci vidíme jako ubohé osoby v plamenech ap. Tyto vize jsou podávány tak, jak odpovídají intelektuálním schopnostem jednotlivých vizionáøù. Proto se tyto vize od sebe èasto odlišují. Lidská duše – co je to?

Modlitba dùvìry Utíkám se k Tvému milosrdenství, laskavý Bože, který jediný jsi dobrý. I když je má ubohost veliká a má provinìní mnohá, pøesto dùvìøuji ve Tvé milosrdenství, nebo jsi Bùh milosrdenství a od vìkù neslýcháno, ani zemì, ani nebesa nepamatují, aby duše, která dùvìøuje Tvému milosrdenství, byla zklamána. Ó Bože slitování, Ty jediný mì mùžeš ospravedlnit a neodmítneš mì nikdy, kdykoliv se zkroušená utíkám do Tvého milosrdného Srdce, které neodmítlo nikoho, i kdyby byl ten nejvìtší høíšník.

- PASTÝØ strana 5 -

Naše katolická víra øíká: Èlovìk je symbiózou tìla a duše. (KKC 362,382). Je to bytost složená z èásti hmotné – tìlesné a duševní, a z èásti duchovní – duše. Hmotná èást je tìlo jako výkonný orgán, který je øízen duševní èinností, jejíž sídlo je v mozku. Toto je hmotná èást, která podle pøírodních zákonù umírá. Ale tato složka by byla mrtvou hmotou, kdyby jí nebyla dána „jiskra života“, kdyby jí nebylo dáno oživení. To jí dává její duchovní èást, duše. A ta je vìèná. Ta neumírá. Po jejím odlouèení od tìlesné èásti odchází na vìènost, kde žije u Boha, nebo v zavržení. Ve složce duchovní, duši (já používám radìji pojmu „duchovní èlovìk“ - tento pojem mnì dává lepší pøedstavu. V KKC 362 je též výraz „duchovní princip), v ní je naše skuteèná identita, naše skuteèné „Já“. Když èlovìk zemøe, jeho zemøelé tìlo už není „Já“ - je to mrtvé tìlo èlovìka, mrtvola. Už sama sebe nevnímá. Ale naše „Já“ zùstává v naší duchovní složce navìky. (sr. KKC 364,365). Vìda a technika dokázaly úžasné vìci. V mnohém pøedèí vlastnosti èlovìka. A co ještì dokážou, o tom dnes nemáme ani potuchy. Ale každé vyrobené zaøízení, a sebedokonalejší, nemá a nebude mít vìdomí sebe sama. Vždy zùstane jen neživým zaøízením. Nikdy nebude mít život, jiskru života, by by bylo schopno vykonávat sebedokonalejší èinnosti. Nikdy nebude nástrojem vnímání pro duši – ono duši nemá a mít nebude. Zemøe-li èlovìk a není zavržen, odchází jeho duše k Bohu. Odchází hned, ne až po „vzkøíšení tìla“. (KKC 1021,1022). Kdybychom toto neuznali, protiøeèili bychom si. Vždy my prosíme svaté o pøímluvu u Boha a èasto se nám této pomoci dostává. Kdybychom nevìøili, že jsou u Boha, jak bychom je mohli prosit o pøímluvu? (KKC 1051,1052,1053,1055). Proè místo „duše“ dávám pøednost pojmu „duchovní èlovìk“? Je to pro mne názornìjší. Ani duši si neumíme pøedstavit. Proto používáme pøímìr, napøíklad bílá holubièka. V litaniích ke všem svatým se modlíme: „Svatý Josefe, svatý Petøe Pavle, svatý Ondøeji, svatý Jene, svatá Maøí Magdaleno … orodujte za nás (u Boha). Nemodlíme se: „Duše svatého Josefa, duše svatého Ondøeje, duše svaté Maøí Magdaleny … orodujte za nás. Neprosíme neurèitý pojem „duše“, ale je samé. Jsme pøesvìdèeni, že oni, v celé své identitì, v celém svém duchovním „Já“, jsou u Boha. Vlastní „Já“ èlovìka není v jeho tìlesné schránce – ta umírá, ale v jeho stránce duchovní: „Já“ jsem u Boha, když zemøu (budu-li spasen). V písni ke všem svatým zpíváme: „Všichni Boží vyvolení plesejte, že jste v nebi oslaveni, zpívejte milému Ježíši … Že teï v ráji pøebýváte v radosti, i to všechno máte z pouhé milosti milého Ježíše … “. Zpíváme tìm Božím vyvoleným, ne „duším“ vyvolených. Avšak biblické podání „tìlo a duše“ lépe vyjadøuje tuto rozdílnost hmotnou a duchovní. Mohli bychom namítnout: „A co poslední soud, když o èlovìku (duchovním) bylo už rozhodnuto? A jak se vzkøíšené tìlo spojí s duší?“ a podobné dotazy, napøíklad jak hmotné tìlo bude v „bezprostoru“ žít – a to vìènì? Uvìdomme si, že teï mluvíme

Novinky ve farní knihovnì Anselm Grûn: Køest. Biømování. Svátost smíøení. Eucharistie. Svátost manželství. Svátost knìžství. Svátost nemocných. V této serii knih autor živì a pøístupnì popisuje a vysvìtluje vznik, symboliku a smysl svátostí a zamýšlí se nad otázkou, jak z nich mùžeme žít a být požehnáním pro druhé. Josef Šuráò: Hvìzda betlémská a chronologie života Ježíše Krista. Kniha vìdecky dokazuje, že Ježíš Kristus je skuteènou historickou postavou a udává pøesnou chronologii jeho pozemského života. Gerhard Kroll: Po stopách Ježíšových. Na bohatém faktografickém materiálu nám kniha pøibližuje duchovní, spoleèenské a pøírodní pomìry doby Ježíšovy a místa, kde Ježíš žil a pùsobil.

„lidsky“, lidskou øeèí a lidským rozumem, který nedovede jinak pøemýšlet, než v prostoru a èase (KKC 1016,1017). Jasnì øekl Bùh Mojžíšovi v hoøícím keøi, když se jej Mojžíš zeptal na jméno – Bùh mu odpovìdìl: „Øekni jim: Jsem“ - pro pochopení je vyjádøeno šíøeji: „Já jsem, který Jsem“. (Hebrejsky psáno: „Øekni jim: Jahve“- lze èíst také jako „Jehova“). Tím jasnì øekl: pro Boha není „bylo“, ani „bude“. Pro Boha je „Jsem“ - vše je „teï“, minulost, souèasnost, i budoucnost. Pro Boha èas neexistuje. Proto také nelze øíci: „teï“ je to tak a „pak“ to bude tak. Nesnažme se to pochopit. Èlovìk to pochopit není schopen. Boží logika není logika lidská. (KKC 205,206,207). Poèátek listopadu je chvíle, kdy se radujeme se všemi svatými, kteøí jsou v Boží pøítomnosti a tìšíme se ze spoleèenství s nimi. A je to chvíle, kdy také truchlíme nad našimi drahými zemøelými, vzpomínáme na nì a prosíme za nì, jsou-li dosud v oèistci. Pøipomínáme si také chvíli, kdy sami budeme postaveni pøed Boha. Jsme smutní, že náš drahý, naši drazí nás opustili. Ale doufejme a vìøme, že jsou v Boží blízkosti, v rajské blaženosti. U Boha je trvalá láska, radost a štìstí. I když jsme smutní nad prázdným místem, které zde zanechali, máme-li je opravdu rádi, pøejme jim tu radost a štìstí u Boha a i když smutní, radujme se s nimi a pøejme jim to štìstí. Oni nás mají také stále rádi a pøimlouvají se za nás. Nejsme sami. Oni jsou též mezi námi. Mùžeme se ptát: „Kde je Bùh?“ Ale je lépe zeptat se: „Kde Bùh není?“ Bùh je prostì všude. A jako Bùh je všude, tak také oni jsou tam, kde je Bùh, tedy také všude, i zde, s námi. S námi cítí naše radosti i bolesti. My je mùžeme prosit o pøímluvu u Boha, mùžeme jim své radosti i strasti sdìlit, nebo s nimi mùžeme hovoøit „jen tak“. Oni nám rozumí, i když s nimi mluvíme jen v mysli, ne slovy. A odpoví nám. Ne slovy. Ale jejich odpovìï mùžeme pocítit. Høíchy lze odpustit, ale jejich dùsledky nutno odèinit. A jestliže je neodèinili zde na zemi, musí je odèinit na vìènosti, v oèistci. Možná je ještì odèiòují. A my jim mùžeme projevit svou lásku a pomoct jim. Jak? Dobrými skutky, modlitbou a mší svatou za nì konanou. Máme-li je rádi, pamatujme na nì. Oni na nás také nezapomenou. (KKC 1030,1039,1054). Církev nám k tomu pomáhá. Nabízí nám tyto prostøedky. A zvláštní pozornost jim vìnuje ve dnech 1.listopadu – Slavnosti Všech svatých a 2. listopadu – vzpomínáme na ty, kteøí naši pomoc potøebují k odèinìní následkù svých høíchù. Využijme té pøíležitosti a radostnì se pøihlasme do spoleèenství svatých a k pomoci tìm, kteøí naší pomoci potøebují. Ing. Antonín Novák Poznámka: KKC = Katechismus katolické církve (èíslo èlánku) srov. = srovnej s KKC (èíslo èlánku)

Wendy Leifeld: Matky svatých. Životopisy matek svìtcù a blahoslavených. Charles Journet: Jako ohnivý šíp. Krátké inspirace z korespondence otce Journeta z cílem získat druhé pro Boha a zapálit je pro evangelium. Ludvík Armbruster: Tokijské kvìty. Rozhovor s èeským jezuitou, který prožil pùl století v Japonsku. Immaculée Ilibagiza, s. Erwin: Odpustila jsem. Skuteèný pøíbìh autorky, ve kterém líèí, jak se jí podaøilo díky víøe v milujícího Boha „povstat z popela“ osobní tragedie. Inge Sprengerová Violová: Život proti bídì a bezpráví. Životopis a pùsobení sestry Marie Terezie Schererové, generální pøedstavené Institutu milosrdných sester svatého Køíže z Ingebohlu. Petr Piha: Slyšte Slovo a zpívejte píseò. Život svatých Cyrila a Metodìje a pøíbìh Velehradu. Marie-Angel Carré: I darebák má duši. Dramatický životní pøíbìh dvanáctiletého chlapce Gabriela, dítìte ulice. Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Mgr. Marie Fojtíková - knihovník

Odevzdání do vùle Boží Otèe, již nyní pøijímám z ruky Tvé s úplnou odevzdaností a ochotou jakýkoliv zpùsob smrti, který se Ti zlíbí, s veškerou její úzkostí, utrpením a bolestí!

- PASTÝØ strana 6 -

Výlet Padesát turistù, kteøí pøijeli autobusem z velké dálky, èekalo celý den pod nejvyšší horou Evropy. Tìšili se, jaké krásné panorama se pøed jejich oèima objeví. Místo toho však vidìli jen mlhu a šedivá mraèna. A se dívali jak se dívali, nevidìli nic ani pomocí svých dalekohledù a brýlí. Potkali dvì dámy z Holandska, které zde pobývaly už tøi týdny a tøi týdny hledìly pouze na su a mraèna, ale z hory nevidìly nic. Nikdo z nich však nepochyboval, že horský velikán tu skuteènì je. Dokonce pan Nevìøil, který jinak vìøí pouze tomu, co vidí na vlastní oèi, zakoupil pìt barevných pohlednic a psal svým známým o nezapomenutelných dojmech. Také ovšem nevidìl nic jiného než mlhu. Vìøil však Alpské horské službì, která snímky hory poøídila. Je pravda, že každý – i ten nejvíce nevìøící èlovìk – nìèemu vìøí? Co myslíte? Katechetický vìstník è.1-2/2000/2001

Modlíme se za zemøelé Zaèátkem listopadu máme Slavnost Všech svatých a památku Všech vìrných zemøelých. V tyto dny navštìvujeme høbitovy a modlíme se za zemøelé. Svíce, které zapalujeme, jsou symbolem vzkøíšeného Krista a vìèného života. Jak mùžeme zemøelým pomáhat? Modlitbou pro nì získáváme „odpustky“. Není to oèištìní od høíchù, ale oèištìní od následkù, které høíchy zpùsobily. Naše modlitba mùže duším zemøelých pomoci, aby se brzy radovaly v nebi. „Odpoèinutí vìèné dej zemøelým, Pane, a svìtlo vìèné a jim svítí. A odpoèinou v pokoji. Amen.“

Žijeme z majetku našich zemøelých prarodièù a rodièù a lehko zapomínáme, co jsme jim dlužni a jak oni touží po naší vdìènosti a jak potøebují naši pomoc. Volají: „Snášej, trp, modli se, posti se, dávej almužny za nás! Obìtuj za nás mešní obì.“ Anna Kateøina Emmerichová - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … „Hádej, strýèku, kde jsem byl vèera?“ „No, øekni, nechce se mi hádat.“ „Byli jsme se tøídou v zoologické zahradì. Co na to øíkáš?“ „To, že tebe pustili tam, chápu, ale že tì pustili ven, to mì tedy udivuje.“ K hostovi usednuvšímu k prostøenému stolu pøibìhne èíšník: „Promiòte, pane, máte objednaný stùl?“ „Ne, nemám. Nejsem èervotoè. Já si dám svíèkovou na smetanì s knedlíkem.“ „Už jsi jedl teleskopický guláš?“ „To jsem ještì neslyšel. Co to je?“ „Ale je to docela dobrý. Pùl je z telecího a druhá pùlka ze skopového masa.“ Do restaurace pøijde host. Usedne ke stolu a hned je u nìho èíšník mávající jídelním lístkem. Èíšník šveholí: „Dnes vám mùžeme, vážený pane, nabídnout nìkolik specialit: Z polévek vám doporuèuji výteènou hovìzí s játrovými knedlíèky, pak jako pøedkrm vaøený chøest se strouhankou a máslem nebo radìji hlemýždì? – Máme dokonce hlemýždì.“ „Je mnì známo,“ utrousí skepticky host. „Vèera mì jeden z nich obsluhoval.“ Pan Nováèek je asi už po smrti.“ „Proè myslíš?“ „No, ponìvadž ten jeho známý Nedoma o nìm tak hezky mluví.“ Pøeborník ve vrhu oštìpem se pøed zaèátkem soutìže svìøuje svému pøíteli. „Dnes do toho hodu musím dát všechno, na tribunì se totiž na mne dívá moje tchynì.“ „Netìš se, kámo, tak daleko stejnì nedohodíš.“ Na atletických závodech povídá jedna paní druhé: „Podívej se, tam ve druhé øadì bìží mùj muž.“ „Myslíš toho staršího pána s tím èerveným šátkem?“ „Jo, ale to není šátek, to je vyplazený jazyk.“ Tøi ženy pøijdou na zelném trhu ke stánku se zeleninou. Jedna povídá: „Já bych chtìla salátovou okurku dlouhou a štíhlou.“ Druhá si vybírá okurku krátkou a tlustou. Ta tøetí povídá: „Mnì je to jedno jakou, já ji chci na jídlo.“ Jedna pøítelkynì pøijde navštívit druhou pøítelkyni. „Jdu za tebou, ponìvadž jsem se dovìdìla, že ses vdala. Jaké to je?“ „Ale pøedstav si, že mùj muž za ètrnáct dnù zemøel.“ „Chudák, aspoò se dlouho netrápil.“ K. Jelínek – M. Pavlík: 365 ANEKDOT aneb Jedna dennì

BLAHOØEÈENÝCH ÈTRNÁCT PRAŽSKÝCH MUÈEDNÍKÙ Roku 1604 pøišla do Prahy komunita bratøí františkánù, kteøí se usadili u kláštera Panny Marie Snìžné a zaèali objekt renovovat. Klášter, který kdysi – v roce 1347 – založil Karel IV. pro karmelitány, byl nyní více ménì v sutinách a opuštìn, jedinì boèní kaple, tehdy zasvìcená Pannì Marii, byla zøejmì zpùsobilá pro bohoslužbu. Noví øeholníci pocházeli z rùzných evropských národù, komunita mìla tehdy mezinárodní charakter. To odpovídalo významu císaøského mìsta, kterým Praha tehdy byla. V roce 1611, kdy vrcholil spor mezi císaøem Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem, vpadla do Èech vojska pasovského biskupa Leopolda Habsburského s cílem podpoøit slábnoucí moc Rudolfa II. Vojska se vymkla kontrole a dopouštìla se velkých násilností, což vyvolávalo hnìv a odpor pøedevším vìtšinových protestantù. Na masopustní úterý 15. února 1611 Pasovští dobyli Malou Stranu, což se pro lid na opaèném bøehu Vltavy, na Starém a Novém Mìstì pražském, stalo záminkou k útoku pøedevším na katolické kláštery, ve kterých pøedpokládali úkryt Pasovských. Klášterùm se vedlo rùznì. Neúspìšnì se napøíklad ozbrojený dav pokoušel obsadit jezuitskou kolej u Karlova mostu (Klementinum), ohrožoval také konvent minoritù u Sv. Jakuba na Starém Mìstì, bratøí se však zastali místní øezníci. Brutální útok na malou komunitu augustiniánského kláštera na Karlovì a na františkánský klášter Panny Marie Snìžné byl však úspìšný, tamìjším øeholníkùm na pomoc nepøišel nikdo. Útok na areál u Panny Marie Snìžné zaèal asi v 11 hodin dopoledne a probíhal ve tøech etapách bìhem asi ètyø hodin. Protože kostel byl otevøen po skonèení mše svaté, vtrhla poèetná skupina útoèníkù nejprve do chrámu. Zde krutým zpùsobem zabila dva knìze a bratra laika. Vikáø kláštera P. Bedøich Bachstein odvedl šest mladých bratøí do pùdního prostoru kostela, kde byli pøece jen trochu v bezpeèí. Èásti davu, která se snažila dostat do kláštera z prostranství pøed kostelem, zabednìná brána odolávala delší dobu. Když ji koneènì vetøelci rozbili a vyvrátili, vtrhli do klášterních prostor. Jakmile našli nìkoho z bratøí, okamžitì ho zabili – dva bratry chystající obìd v pøízemí, další dva v prvním patøe, z toho jeden ležel na lùžku s bodným zranìním, které utržil ve mìstì dva dny pøedtím. Zavraždìno bylo i všech sedm bratøí ukrytých na pùdì, vèetnì vikáøe Bachsteina. Patnáctý bratr se pokusil z kláštera uprchnout, ale byl vážnì zranìn. Po tøech mìsících zemøel v minoritském klášteøe u sv. Jakuba; pro svùj útìk není zapoèítán mezi skupinu muèedníkù. Zohavená tìla obìtí zùstala nìkolik dní nepohøbena, až byla narychlo uložena v køížové chodbì kláštera. Pozdìji byli nìkteøí viníci popraveni. Umuèení bratøi jsou svìdectvím pevné víry, protože pøedpokládali, že ke krveprolití dojde, a pøesto neprchli. Událost má i mezinárodní rozmìr, nebo pocházeli z rùzných zemí – Itálie, Španìlska, Francie, Holandska, nìmeckých a èeských zemí. Roku 1616 naøídil pražský arcibiskup Jan Lohelius exhumaci a nový pohøeb. Tìla muèedníkù, pøi exhumaci shledána jen nepatrnì zmìnìná a nepodlehnuvší rozkladu, byla pøenesena do boèní kaple sv. Michala, kde pod oltáøem sv. Petra z Alkantary odpoèívají dodnes. zdroj viz Novéna k blahoøeèení ètrnácti pražských muèedníkù...

Všude narážím, když z pøíkazu duší v oèistci upozoròuji, že neslušné oblékání podporuje nemravnost. Tuto vìc tøeba brát vážnì a ženy zde mají velkou zodpovìdnost. Marie Simmaová - PASTÝØ strana 8 -

PRAXE ZÍSKÁNÍ ODPUSTKÙ Církev nikomu neposkytuje pomoc odpustkù zcela zadarmo. Sleduje i výchovný cíl. Váže svou pøímluvu u Boha na urèité vybrané úkony a žádá obecné a prùvodní podmínky, které je nutno splnit. Obecné podmínky pro získání odpustkù 1. Odpustky mùže získat katolík, který je: a) pokøtìný, b) žijící v plném spoleèenství s církví (neexkomunikovaný, tj. vylouèený z církve) c) ve stavu posvìcující milosti (alespoò na konci pøedepsaných skutkù). 2. K získání odpustkù je tøeba: a) mít úmysl odpustky získat, b) v urèené dobì a pøedepsaným zpùsobem vykonat skutek odpustky obdaøený. V pøípadì nemožnosti vykonání pøedepsaných skutkù mùže zpovìdník povolit zámìnu. ÚPLNÉ (plnomocné) ODPUSTKY Úplné odpustky je možné získat jen jednou za den (kromì odpustkù pro okamžik smrti. Podmínky k získáni úplných odpustkù 1. Mít úmysl odpustky získat. 2. Být v milosti posvìcující, tj. mít odpuštìné høíchy ve svátosti smíøení. 3. Ve chvíli, kdy chci získat odpustek, nemít zalíbení v žádném høíchu, ani v tìžkém, ani v lehkém. 4. Svaté pøijímání (pro každé plnomocné odpustky zvl᚝). 5. Modlitba na úmysl Svatého otce. Zde postaèí jedenkrát Otèe náš a Zdrávas Maria nebo jakákoliv jiná uznaná modlitba. Svaté pøijímání a modlitbu na úmysl Svatého otce je možno vykonat nìkolik dní (až 10 dní) pøed nebo po splnìní pøedepsaného skutku úplnými odpustky obdaøeného podle bodu 6 Je však vhodné, aby podmínky podle bodu 4 až 6 byly vykonány v den, kdy chce vìøící úplný odpustek získat. 6. Vykonat skutek úplnými odpustky obdaøený. 6.1 Konkrétní úkony a) Návštìva (adorace) Nejsvìtìjší Svátosti – alespoò pùl hodiny. b) Èetba Písma svatého (na zpùsob duchovní èetby) alespoò pùl hodiny. c) Úèast na pobožnosti køížové cesty s rozjímáním o utrpení Pánì pøed øádnì zøízenými 14 zastaveními. (Je tøeba se pohybovat od jednoho zastavení k druhému; pøi spoleèné pobožnosti staèí, pokud jednotlivá zastavení obchází pouze vedoucí této pobožnosti). Komu nìco brání konat pobožnost tímto zpùsobem (napø. nemoc, špatné poèasí), mùže získat tytéž odpustky, vìnuje-li se alespoò pùl hodiny duchovní èetbì a rozjímání o umuèení a smrti Pánì. d) Spoleèná a souvislá modlitba pìti desátkù rùžence s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích (Modlitba v rodinì, øeholní komunitì èi zbožném sdružení, tedy i spoleèná modlitba s rádiem Vatikán nebo s rádiem Prohlas). Pøi veøejné modlitbì mají být oznamována jednotlivá tajemství, a to zpùsobem v místì obvyklým. 6.2 Další pøíležitosti, kdy mùžeme získat úplné odpustky a) Zbožné pøijetí papežského požehnání Urbi et orbi, a to i prostøednictvím rádia nebo televize. b) Pøi úèasti na exerciciích trvajících alespoò tøi dny. c) Pøi úèasti na prvním svatém pøijímání – pro všechny zúèastnìné. d) Pøi úèasti na knìžské primici nebo pøi jubilejní mši knìze, který slaví 25., 50., 60. výroèí svého svìcení. e) Pøi návštìvì papežských bazilik v Øímì, kde se máme pomodlit Otèe náš a Vìøím v Boha (Bazilika sv. Pavla, Lateránská bazilika, Bazilika sv. Petra). f) Pøi návštìvì nového kostela nebo oltáøe v den posvìcení, když se tam pomodlíme Otèe náš a Vìøím v Boha. g) Úèast na nìkolika promluvách a slavnostním zakonèení misií. h) Pro okamžik smrti pro toho, kdo je øádnì disponován a za života se pravidelnì modlíval (chybí-li milost posvìcující, lze ji získat dokonalou lítostí s touhou po svátostech). i) Každý pátek v postní dobì modlitbou „Pøed Tebou, dobrý

6.3 a) b) c)

d) e) f) g) h) i) j) k) l)

a nejsladší Ježíši“ – po svatém pøijímání pøed obrazem Úklid kostela Ukøižovaného. Nìkteré dny v roce, kdy je možné získat úplné odpustky. Od 1. do 8. listopadu dennì pøi návštìvì høbitova, když se tam pomodlíme za zemøelé – odpustky je možné pøivlastnit pouze duším v oèistci. 2. listopadu, když navštívíme kostel a setrváme ve vroucí modlitbì po urèitý èas – odpustky je možné pøivlastnit pouze duším v oèistci. Pøi zbožné návštìvì farního kostela o svátku patrona kostela nebo v den titulární slavnosti a 2. srpna o slavnosti Porciunkule. Na výroèí posvìcení kostela se odpustky nevztahují. Pøi návštìvì v øeholních kostelech a kaplích o svátku zakladatele pøíslušného øádu nebo kongregace. 2. srpna o slavnosti Porciunkule pøi zbožné návštìvì františkánských klášterních kostelù. O slavnosti Nejsvìtìjšího Srdce Ježíšova a slavnosti Krista Krále pøi veøejné obnovì zasvìcení. Na Bílou sobotu pøi slavení velikonoèní vigilie (Vzkøíšení) a ve výroèní den vlastního køtu, když obnovíme køestní sliby nìjakou obvyklou formou. Na Zelený ètvrtek pøi úèasti na mši svaté, na obøadech a pøenášení Nejsvìtìjší Svátosti oltáøní. Na Velký pátek pøi úèasti na obøadech uctìní Svatého køíže a jeho políbení. 31. prosince pøi dìkovné bohoslužbì s veøejnou recitací „Bože, chválíme Tebe“. 1. ledna a o Slavnosti Seslání Ducha Svatého pøi veøejné recitaci hymnu „Pøijï, ó Duchu pøesvatý“. Na Zelený ètvrtek a o slavnosti Tìla a Krve Pánì pøi slavnostní recitaci (zpìvu) „Chvate, ústa“.

ÈÁSTEÈNÉ (neplnomocné) ODPUSTKY Èásteèné odpustky je možno získat i vícekrát za den. Jejich hodnota odpovídá vnitøní hodnotì pøíslušného osobního úkonu (tj. závisí na míøe lásky a úsilí o køesanskou dokonalost, s níž byl odpustky obdaøený skutek vykonán). Podmínky k získání èásteèných odpustkù 1. Mít úmysl odpustky získat. 2. Být ve stavu posvìcující milosti (tj. nemít tìžký høích). 3. Vykonat skutek èásteènými odpustky obdaøený. 3.1 Konkrétní úkony a) Užívání støelných modliteb bìhem dne. b) Služba bratøím trpícím v nouzi. c) Zdržení se nìèeho dovoleného a pøíjemného v duchu pokání. d) Zbožné užívání posvìcených pøedmìtù. e) Úkon duchovního pøijímání. f) Zbožné pokøižování se dorovázené slovy „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen“. g) Návštìva (adorace) Nejsvìtìjší Svátosti – kratší než pùl hodiny. h) Èetba Písma svatého (na zpùsob duchovní èetby) kratší než pùl hodiny. i) Soukromá a souvislá modlitba pìti desátkù rùžence s rozjímáním o jednotlivých tajemstvích (napø. ústní modlitba – sám doma). j) Modlitba litanie k nejsvìtìjšímu Jménu Ježíš, litanie k nejsvìtìjšímu Srdci Ježíšovu, litanie loretánská, litanie k sv. Josefu, litanie ke všem svatým, litanie k nejdražší Krvi Pánì. k) Modlitby: Klaním se Ti vroucnì; Duše Kristova, posvì mì; Memorare (Pamatuj nejdobrotivìjší Panna); Zdrávas Královno; Pod ochranu Tvou; K Tobì svatý Josefe; Vìøím v Boha; Odpoèinutí vìèné. l) Vnitøní modlitba. m) Kterákoliv církevnì schválená modlitba za knìžská a øeholní povolání. n) Vzbuzení víry, nadìje, lásky a lítosti nìkterou schválenou formou. o) Pokorná a zbožná úèast na kázání. p) Soukromá recitace (zpìv) Chvalte, ústa.

Èelem k vìènosti (vydala ØK farnost Popovice)

Porciunkule (z latinského Portiuncula, údìlíèek, podílek, malý pozemek) je vžité jméno pro kapli Panny Marie Andìlské, ètyøi kilometry od Assisi v Umbrii ve støední Itálii. Kaple se proslavila tím, že v kruhu svých bratøí zde 3. øíjna 1226 zemøel svatý František a že zde má svùj pùvod františkánský øád. Svùj oficiální název má kaple po katedrále Panny Marie Andìlské, kterou pøikázal v r. 1569 papež Pius V. postavit nad kaplí. Stavba této katedrály skonèila až v r. 1679. - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 23.9. 23.9. 23.9. 23.9. 23.9. 23.9.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

Karolína Tomeèková Anna Dufková Zuzana Chovanèíková Kristýna Chovanèíková Gabriela Lucie Šomková Elena Glacnerová

SVATBY 12.9. Jan Pich, Chyšky + Petra Zemánková, Slavièín 20.10. Miroslav Goòa, Újezd u Val.Kl. + Dagmar Horáková, Lipová POHØBY 2.10. Ludmila Ovèáèková, 1920, Rokytnice 13.10. Amálie Žáèková, 1931, Slavièín

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID KOSTELA 27.10. - 2.11. 3.11. - 9.11.

Kuèeròáková, Hlavicová Cvešperová, Florešová M., Goòová J., Kovaøíková M., Pfeiferová A., Kozáèková L., Hudková V., Dulíková L., Ševèíková D., Žáková L., Štulíøová, Bartošová

10.11. - 16.11.

Bohuslavice

17.11. - 23.11.

Hrádek

24.11. - 30.11.

Chovanèíková, Machù H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.,

1.12. - 7.12.

Rudimov

8.12. - 14.12.

Petrùvka

Øešení ze strany 7: … VYBUCHLA TISKÁRNA A VŠECHNA PÍSMENKA DOPADLA DOLÙ TAK, ŽE VZNIKNE DOKONALÝ NAUÈNÝ SLOVNÍK…

Unikátní putovní výstava BIBLE VÈERA, DNES A ZÍTRA V prostorách Mìstské knihovny Slavièín se ve dnech 12. – 20. listopadu 2012 uskuteèní unikátní putovní výstava BIBLE VÈERA, DNES A ZÍTRA, která pøedstaví Bibli a její historii i souèasnost široké veøejnosti. „Návštìvníci si budou moci prohlédnout více jak 300 rùzných exponátù pro dospìlé, mládež i dìti bezmála v 80 jazycích vèetnì èeštiny. Kromì dvou nejstarších Biblí z roku 1549 a 1556 budou k dispozici rùzné obrázkové Bible, kancionály, zpìvníky, modlitební knížky a biblické pøíbìhy pro dìti a mládež, mapy aj. Ze zajímavých exponátù lze jmenovat napø. Melantrichovy Bible, kancionál v øeèi èernošského kmene Zulu, Bible v esperantu nebo vietnamštinì, hebrejskou a øeckou

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO,ST,PÁ SO

ÈT PÁ NE PO PÁ NE ÚT SO NE ÈT NE PÁ NE

1.11. 2.11. 4.11. 5.11. 9.11. 11.11. 13.11. 17.11. 18.11. 22.11. 25.11. 30.11. 2.12.

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

Slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé 31. nedìle v mezidobí sv. Zachariáš a Alžbìta Posvìcení Lateránské baziliky 32. nedìle v mezidobí sv. Anežka Èeská sv. Alžbìta Uherská 33. nedìle v mezidobí sv. Cecílie – spolupatronky našeho kostela Slavnost Ježíše Krista Krále Svátek sv. Ondøeje, apoštola 1. nedìle adventní

Bibli, ruèní pøepis evangelia podle Marka na cigaretový papír vytvoøený vìznìm v r. 1958, Bible do vody. Dále bude vystavena jedna z nejmenších Biblí na svìtì, biblická kniha v Braillovì písmu. K vidìní bude také svitek Tóry (5 knih Mojžíšových) pøímo z Izraele,“ øíká za poøadatele Petr Hamrozi. Vybrané nejnovìjší exponáty Biblí a další materiály a dokumenty bude možné zakoupit za zvýhodnìných podmínek. Souèástí výstavy bude i ruèní pøepis Bible. Jednotlivé kopie pøepsaného textu budou po ukonèení cyklu výstav rozmnoženy a umístìny v místech konání putovní výstavy. Návštìvníci se mohou zapojit do zajímavé biblické soutìže o hodnotné ceny. Projekt je realizován pod záštitou Èeské Biblické spoleènosti a dalších partnerù. Více informací na www.vystavabible.cz.

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv.Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 7 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na 1. nedìli adventní 2.12.2012. Uzávìrka bude nedìli 18.11.2012. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -