ry OF ^o?í

#'

^.

yi'

fK

w ti

< v v-

1

A'

MAR25

l^cj ^^^"

^5/ry

OF

^o?í

SEBRANÉ SPISY

JANA NE^RUDY POÁDÁ IGNAT HERRMANN.

DÍL

VI.

MENŠÍ CESTY. DRUIIE vydaní.

V PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI 1894.

KNIHKUPEC

MENŠÍ CESTY.

JANA NERUDY URUHE vydaní.

Y PRAZE.

NAKLADATEL

F.

TOPI

KNIHKUPE:

Tisk a papír Aloisa Wiesnera v Praze

JINDE.

Paížské obrázky. 1863.

S Notre Dáme.

touhy, kouzelný hrad mé fantasie, nová, prokletá a žehnaná, tisíckráte S chvatem jsem vya tisíckráte jmenovaná Paíž letl po tmavých schodech notredamských vží nahoru, skoro bez dechu opírám se o zábradlí, rád bych jediným pohledem pozel celou tu kamennou a pece živou hádanku. Pode mnou a daleko pede mnou rozprostírá se moe budov, i povýšené Pere la Ghaise a vtrnatý Montmartre mizí v dálce, mrtvé zdi jejich náhrobk jsou

Paíž,

starobylá

cil

a

mé

vn

!

—

nepetržitým pokraováním msta, jakoby znamením pemýšlení po duchem kypící vt. Jen tam na mlhavém obzoru vidím tmav ouzký pruh, naznaující, že to moe

budov má také behy. Z dola zaléhá íem hukot jakoby obrovského vodoLesklé pruhy Sekvany vinou se pod peetnými pádu. mosty, Sekvana plyne oste a hlun, dorážející sem však obrovský hukot pochází od proudu živjšího a ostejšího, který celou Paíží se žene a víí, a odtud záchvatné své proudy celým svtem rozesílá. Praví se, že kdyby se

ulice pai/ské po délce nastavily, až do Augšpurku by dosahovaly to je možné, jisto ale jest, že by bylo pak od Paíže až po Augšpiirk živji. Paíž je hlavou a srdcem Francie, kolébka velkého národa. Historie francouzská a literatura francouzská, zvlášt románopisní, jsou veleznámy, dojmy tedy na toho, kdož poprvé vidí Paíž, jsou nejrozmanitjší a mocny. Štastn jsem byl zvolil výše notredamské, uprosted msta se povznášející, na nichž vtík tváe chladí, s nichž možno pozorovati, jak nestálé slunce paížské zlato i stíny mstem metá — ve své mnivosti nejlepší obraz francouzských djin. Steré parallely vystupují mihav ped duchem naším, tisíciletí plno velkých bije na brány naší pamti, velká doba ímské svtovlády, doba Kapetovc, absolutismus, republika, Caesar Bonaparte, restaurace le grand petit Napoleon! Jsme na sekvanském ostrov, kde býval v bahnech tábor ímanv, Lutetia Parisiorum. Na míst nynjšího chrámu Notre Dáme stát kdys chrám pohanský, teprv na konci dvanáctého století položen základ ku kesanskému. Zde na hoe smjí a šklebí se na nás žulové, fantastické nestvry, výtvory kesanské symboliky a osobní

—

vný

in

—

humoru

omývané dešti a otásané a tam doleji opravují a dostavují chrám dlníci Napoleonovi, dkaz, že doba naše, by se i nestkvla živým citem náboženským, neztratila pece smyslu pro historické památky kesanského umní. A s vží notreda ruských rozsílal mocný Bourdon*) hluboké zvuky své již v nesíslné svátky a tisícerou bou. Shlédnm dol. V oné ásti, nedotknuté posud rukou reformatorskou, vidíte ješt starobylý dm, jevišt fantasie

i

boukami

*)

již

po

Bourdon

stavitelova,

pt

století,

nazývá se prý každý zvon alespo 300 cent

vážici.

:

pvodu dojímavého neštstí, optané lásky Abaelarda a Heloisy. Zde v druhou stranu jest pustopusté zboeništ, bývalá City, jevišt Suových „Mystérií", paížských vražd a krádeží, kde se ješt pi zboení Suem proslulé hospody „u bílého králíka" trnáct hdských koster objeVedle stojí posud stará Morgue, v níž se veejn vilo. vystavují nalezené a neznámé mrtvoly, a o nkolik krok dál Palais de Justice, kde se odsuzovali a odsuzují zloinci. Stará Gity se bourá, zboily se již i jiné ásti msta, historická Paíž mizí, vše jen na rozkaz nynjšího vládce, aby Paíž byla krásnjší, a pedevším aby Paíž mla co dlat. Dlníci jsou hledáni, mají práci a výdlek vzdor tomu ale nestrili hlav svých do kapes, pi volbách poráží vládu neliberální, a není jediného, který by jda zrakem po sloupech, na nichž Tuilleriemi nemrštil „Svoboda, obmítkou prosvitá erné písmo republiky rovnost, bratrskost." Sláva francouzské zbran je v plném rozkvtu, vojsko francouzské je skuten vojsko národní, a pece sob vypravují, že stojí v Tuilleriích psáno vysloužilc i.e„Maison des invalides civiles." vojenských.) nad hrobkou Tamhle k severu klene se vysoká prvního Napoleona. Prach svtoborcv trouchní v mramagické morovém sarkofágu, žlutým sklem padá

—

:

(Dm

bá

na

svtlo

ped hrobkou

procházejí se scvrklí, sežloutlí stadojemné to zbytky „velké ekové, prsa pokrytá ády V malinkých svých zahrádkách mají malé armády." oltáky, na nich co modlu velkého císae, v kostele ;

—

prapory všech dob a všech národ, obrubou nádvoí jsou ohromná, taktéž ze všech konin sem svezená dla, k nimž zvonový kov dala ína. Turecko. Krim, atd. Na jednom z dl je nadpis: „ultima ratio regum" (poslední prostedek král) navežena jsou kráU,

jejich vlají jejich

;

republikou i císai, a naposled v oslavu Puebly.

hmla ped

nedávném

Ješt dále, na konci Polí elysejských je pekrásná, jak vž vysoká, jak pantheon bohatá „brána vítzoS ní je rozhled slavná", hlásící slávu Napoleonovou. daleký, mžeš i vidt, jak dole v elysejských polích lid vystupuje na sedadla, aby císaovnu spatil, i jak na druhém konci msta, kde díve Bastilla stála, vichr

otásá na prstech

stojícím,

zlatým

andlem na

soše

ervencové. Dynastie se stídaly, spsoby vlády se mnily, pevraty se dly rychle, tak že v ouadních domech asto zstah nezmnni jen domovník, editel kancelá a ta uoudlá trikolora z oken vlající; trikolora ta je ale ervenou nitkou pohyblivé historie francouzské, a krárepubliky a císaství staraly se jen, Francie vždy slavnji zavlál.

lovství,

aby prapor

Pohyblivost, zmny atd. piítají mnozí nestálosti, Ovšem, kdo se pouze dívá lehkomyslnosti francouzské. na národ ten, necM již z dálky nebo sed na živých boulevartech, kdo se dívá povrchn, tomu je, jakoby pece ale život zde bohat sice se perlil, ale bezúeln jest již i diváku tomu, jakoby pil ohnivé, perlící se ;

šampaské. v abstrakci,

Francouz pedevším žije, on se neztrácí on netvoí pouze theoretické systémy, ale v praxi, ano krvácí i pro n/ Kdož by mu

provádí je i nezávidl, ze vzdor tomu a práv proto užívá života hostin; mezi v plné míe. Život jeho podobá se vybranými pokrmy a nápoji baví se duchaplným vtipem, nkdy pak se vemluví do hádky a tu se ovšem stává, že vyhodí hostinského, jmenujž se tento král, president nebo jinak. Otevi ale knihu djin, všude je slavných

vné

!

in

Francie

mrná

vtšina Francouz

dost,

otevi slovník slavných

muž,

po-

je z Francie.

má na svt svém

jeho je veliká,

pkná,

francouzském

literatura jeho

dost.

mu

dostauje, umní jiné a vda též, zem jeho mu podává skoro vše, scházející mu pinášejí bez jeho namáhání, za jeho módou i za jeho výstedností opií se svt. A všeho toho je Paíž obraz sice menší, ale pebohatý. Paíž obsahuje vše pro vzdlance i dlníka, eho potebují, a figur podobných je zde dost, jakou na p. byl onen muž, který celé živobytí v louverské obrazárn strávil, a jiný, který celé živobytí bohaté sloupoví v Palais Pioyal krokem svým mil. A když vejde Francouz za hranici, najde v celém svt lidi znající jeho mrav a jazyk, a když ho nkdo z ciziny navštíví, byl se již postaral, aby díve mrav, jazyk a historii jeho seznal. Historie vzdlanosti francouzské je rovnž pestrá jako historie politická Francouz žije rychle a vydatn, vše se krystalisuje u nho spšn, nebot jak dávno tomu, Historie

ek,

kdy ješt u íman, Ital a Špahel žebral Brzy se domohl vzdlanosti vlastní, a písné kesanství pímý atheismus, kláštern asketický mrav a vymazái

vání

pojm

o cnosti a studu, nejvyšší aristokracie

písnjší demokracie, pudr a pírody

i

nej-

domáhající hotel vše splynulo v nový, se

Kambouillet, idylly a Mystérie, zvláštní svt, jehož nejvyšším kišálem

je

Paíž.

II.

Fláneur a ouvrier.

Mraveništ by nebylo dobrým obrazem pro život na veejných místnostech v mraveništi pracuje každý len. ;

:

len

mnoho, lenoší ale také mnoho. v Paíži pracuje Jak šípky prodírají se zaneprázdnní lidé hrnoucím se množstvím, probíhají dovedn skrz sleré vozy; obchodníci, jednatelé, ouadníci mihají se za svým povoláním sem a tam, skokem dostihnou a slezou stechy omnibus, tisíckráte srážejí se s lidmi, aniž by asu mli, aby vyhrklým „excusez!" se omluvili. Rozdílná hodina volá Ráno o tech jsou již trhy zalidnny, rozdílné lidi. i pozdji vyhrnou se dlnici, pak vojsiío, konen obchodník menší, ouadník, k polednímu pijíždí ze svého letohrádku teprve banké, nesoucí v rukou balík asopis a burso vních cedulí, které byl již po železniních štacích skoupil. Vidíme na nm, že posud „nemá dost", nebot Francouz pracuje obyejn tak dlouho, až mysli, že pro život i pro dti již vystaí; a když probije nebo pozbude, pracuje znovu. nás ale málo zajímají, nemají zvláštvšechno na nich již známe, vždyf po Zajímavjší jsou nich Evropa kabát, vlas i nehty nosí již ti lidé, kteí co do zevnjška se od onch sice pranic kteí neliší, ovšem ale co do vnitního pudu k práci nic. mají dost a S olympickou klidností, s nedolíitelným sebevdomím sedí „fláneur" ped boulevartní kavárnou a hladí si elegantní vous proud pracujících valí se kolem nho jen pro jeho zábavu, on opovrhuje celým svtem, jen sklepníkem ne. Sebevdomí jeho je pravý diamant, vždyt je co len velkého cechu íláneurského hrdinou do všech jazyk peložených román, vždyt ho opvují chansony Ménétrierovy, Désaugierovy, Denneriho a Grangera. a s nápvem nkterého contredansu zpívá mu každý kolemjdoucí gamin oslavující ho Všichni

ti

lidé

ností pro sebe a

!

—

vn

vn

;

hymnu

a refrain

Mqj, je fláne.

qu'on m'apfír'ouve ou

me condamme

Moi, je fláne, je

vois tout,

je suis partout.

jiir

opatil výrazným jménem stejn smýšlesvt, dal jim alespo jméno kastovní, nemohou se v tak mocný cech sehnat jako na.ourodné paížské: a co „bohémien" pipravil nás echy zase o celé jméno, tak že nás Francouz nezná ani geograficky ani ethnograficky,

Co

„flaneiir"

své po celém když i nikde jinde

jící

pd

„Moi, je fláne!" pomyslí si ráno o sedmé hodin, když parnem vyhnán z lože, vystoupil zívaje ped a kroky své k nejbližším mlíkakám ídí, aby se dovdl od nich novinky z villegiatury, z venkovského života paížských svých známých. Sklenice vody a journal jsou snídaní jednoduchou, ale zdravou pro journaly je on v kavárnách první tená a na „vném Moniteuru" vyspí se asto co nejsladeji. Rovnž piln ítá ,malá oznámení" o ztracených psech a jiném ztraceném, co by náhodou na procházce své nalézti mohl. Bez nho není ani vojenská revue ani církevní processí. on je pi pohbech a svatbách, on pehlíží veejné stavby a slyší všechny zajímavjší soudy. Fláneur zná každou livreji, každou titulovanou osobu, každého uence, v jeho mozku

dm

;

bydlí celá genealogie.

Na nábežích

prohlíží co

uenec

krámy knhkupeckých vetešník, te podle pohodlí kteroukoli knihu a naznaí pak záhybem poslední petenou stránku, aby „zítra dále ísti mohl." Cas .prázdný" vypluje bud leže na lavicích sadních, bud „plivaje s mostu do eky" v as obdu navštíví nkterého ze známých. létací

;

10

Veer pak hraje v kavárn domino a „diá mír nebo válku s nkterým starým hlupcem," ovšem že pi piv. Fláneur je ale jen modrým kamínkem v mosaice Paíže veselé, lenošící a užívající ílaneur je jen vítanou figurou pro ony cestující popisovatele, kteí bud z anglického dromedáství bud z nmecké arogance líí Paíž jen dle stránek její lehkomyshijších, nepipouštjíce teba ani, že ta lehkomyslnost je v tak mnohém roztomilá; fláneur konen je hrzou všech moralist s morálním líidlem, a vzácnou kvtinou tm, kteí neznajíce Paíž jeho ani od jiných kvtin rozeznati nedovedou. Zcela jiný šat však než francouzský kabát fláneurv je francouzská blousa dlníkova, o níž již pedkové naši vypravovali, když se výbojn z Francie vraceli, a jež je posud cizinci nejnápadnjší v pestrém davu paížského ;

života.

—

Modrá blousa paížského dlníka stala se historickou. Zavlála na mocných barikádách první francouzské velké je , první" a posud nepedních adách, když Karel X. s úsmvem díval se z okna v St. Cloud na stelný kou povznášející se v dálce nad stechami paížskými, v modrou blousu tu dul vtík ervnový, když po tyry dny 250.000 runic proti sob hímalo. Volná jako blousa jeho je mysl dlníkova a od pesvdení nedaleko k inu. „Dl-

revoluce,

která

ostatn posud

ukonena, míhala

níci

jsou

se v

ozbrojeni

— —

to

je

revoluce,"

—

pravil

hrab

Mortemart a naléhal k útku! „Je to jen srocení," usmál se Karel X. a za nkolik hodin bylo již po království. Sláva Francie je ouvrierovi nade všecko, naproti cizin chrání ovšem každý stávající svj ád, každou dynastii. Když spojenci k Paíži pitrhli, ozbrojil Richard Lenoir, díve dlník pak milioná, celý Faubourg St. Antoine, a dlníci se bili až zoufale; a posud když se

11

dává v divadle Beaumarchais inohra „Richard Lenoir" a dlníci ozbrojeni jevištm se ženou, strhne se bou v divadle dlníky peplnném a nadšen zahmí steré „en avant!"

Paížský dlník

rozený

je

politik,

jemu neujde

ani

jediná událost dležitá, smýšleni své umí ale zrale ukrývat, že ani vševdoucí policie paížská mu neporozumí. „Paíž se stala

pes noc

liberální

pravil policejní prefekt

I-*

k Na-

poleonovi ped posledními volbami a vykl tím nejvtší nesmysl. Snad sob i historie výrok ten co komickou arabesku zaznamená. I dlník dovede sob s kamennou tváí peíst na rozích kandidáty vládní a co mu slibují, pete sob i ostatní, a voln i chladn ubírá se pak k nejbližší budce a koupí sob za souš nebo za dva oblíbený svj asopis, který mu podává kandidáta oposice.

V díln nebo továrn teba

je již

mén

mlelivý a

politisuje

celý den.

Ouvrier je dobrosrdený

—

—

lid je všudy dobrý katovské služby guillotin konané, bdující gardy versaillské jsou pedce dokladem jeho náruživosli, k jaké ho rozohní boj a spolupsobící množství. Vydatná jeho náruživost jest to, co nutí každou

pes

!

to ale historie revoluce,

vládu, aby ouvriera udržela v dobrém rozmaru Napoleon zboil a pestavl pl Paíže, jen aby dlník byl zaneprázdnn a spokojen. ;

již

Dlník má ped svým stavem

úctu.

o

emž svdí

pýcha k vyšším a vybraná zdvoilost k sob rovným. Hrubství sob dlníci, alespo pokud v díln jsou, neuiní nikdy. nejlépe

— sont les

..Les

fils

ouvriers

de Dieu

!"

12

(dlníci jsou synové boží) zpívá v pýše své. Práce je nyní nedostatek, plat tedy dobrý. v Paíži dost, dlník

takm

Vtšina dlník umí ale skuten pracovat Došla-li náhodou práce nebo vzdal-li se jí sám za jakoukoli píinou, a hledá-li práci novou, postaví se již o šesté hodin ranní na rohy jistých ulic v adu, která se obyejn celá najednou najme. Nkteí zvlášt pilní nemají ale ani na denní práci dost. Po ukonení této a rychle odbytém obd spchá dlník bud do nkterého z menších divadel, kde za frank svalovitýma rukama svými nejvydatnjší klakérské služby koná, bud najme se na rozdávání adres obchodnických, nebo prodává noviny; a v noci konen vezme nši na záda a hráb do ruky a vybírá hadry z hromádek smetí, kteréž se k plnoci v Paíži vždy jednoduše ped vyhodí. Když se mu ale nkdy práv do práce nechce, vyhlídne sob lávku na nejbližším most nebo ulehne vedle lávky v sadech na holou zemi, a policajt obchází na biše ležícího opatrn, aby ho nevzlDudil. Neapolitán dívá se pi svém dolce far niente do modré výše, Paížan se o tu výš mnoho nestará. Pijde-li skuten pro nemoc nebo jiné na dlníka bída, je nejdíve v každém arrondissement na výpomoc zastavárna, pjující za praskrovné percento na nej!

dm

i

mizernjší hadr, upomínající co nejzdvoileji a optovn, zvoucí konen majetníka k licitaci vcí dávno propadlých nebo prostedkující dražby dobrovolné. „Pro nemající dlá se všechno, pro mající nic!" pravil jeden rozmrzelý mající Chudobinc a podobných ústav je po všech tvrtech dost, žebrák ti nepijde do domu nikdy; za celého svého pobytu v Paíži vidl jsem jen dva, a sice jednoho starého guitaristu a druhého vojína, majícího za ztrátu obou nohou privilej, aby ve zvláštním zdném výklenku pyšn „píspvky" vybíral. Co je ale i

mn

13

pro Paíž, není pro venkov. Již ve Vincennu provozují žebrácké emeslo takka firmovan, nebo dorostlý slepec má na prsou tabulka s jménem, prosbou a slibem nkolika modlitbiek, a žebrající ženská má obyejn na tabulce té, že sice prosí za podporu, že ale „stydí se žebrat".

tvrt žími,

O vzdlání dlník má více veerních a kdyby

šel

všemožn

postaráno. Každá ízených ale nejvíce kndlník jen po ulici a opatrn krámy je

škol,

prohlí a na odiv v nich vystavené pracující stroje, nauí se mnohému. Velké veejné sbírky jsou každému pistupny a ouvrier je piln navštvuje. V Luxembourgu, Louvr a Hotel luny nabývá pojmy o historii a o umní, v Jardin des plantes a v Jardin acclimatation o vdách pírodních, v nedli a ve tvrtek pracují pro nho zdarma všechny parní stroje vzácného Gonservatoire des arts et metiers po nábežích a mostech jsou velké dalekohledy rozestaveny, a za souš mže ouvrier i astronomických ;

vdomostí nabyt. Podobné píjemné pomry

má každý jiný služebný Listonoš nemusí sob plíce na sedmerých poschodích kazit, hodí noviny a listy do skín ped domem. Domovník nemusí za dne ze svého pokoje, v noci ze svého lože, pohodlné jen natáhne ruku po když zazní: „Le cordon, s'il vous plait!" Služky jsou nadpolovin damami, práce jejich není namáhavá, i prádlo se dává zvláštním pradlenám. Plat jejich je obyejn mezi 30 a 40 franky (12 16 zl. r. .) msín, k tomu strava, jistý poet lahví vína atd. Paíž ale není venkov! Vesnický lid stojí duševn na nízkém stupni, obyejn neumí ani íst a psát. Jedna panika vypravovala toho naivní doklad. Její služka chtla psát rodim a koupila inkoust, péro a papír. i

lovk,

še,

—

mn

'•'^-fL

/"itj,

!

!

14

—

Usedla,

namoila a

neuila

psát, myslela jsem. ale, že to

O dlá

do pláe.

pustila se

venkov není teba takých

„Já sice se

pece dovedu!"

starostí

— venkov

ne-

revolucí

III.

Mosaika lidu a

Nkdy

života.

proud paížského života zarazí o peDo koleka se zatoí vlny a lid pokroí jen o málo sem a tam. Místo Okeanid na pískovém behu jsou tu ale baby s napeenými „božími milostmi", místo Aeola na skále je tu otrhaný muž s paížsky jarmareními písnikami. Zastavme se, uzíme kousek paížského života, barevnou pnu na víících se ten

kážku a nastane

vír.

vlnách.

Jsme na prostranném, novými budovami obklíeném námstí, v nž vybíhají boulevarty. Kdybychom kyprou pdu, po níž omnibusy tichounce uhánjí, odhrnuli, nalezli bychom pdu ješt kypejší a krví napitou; kdy-

bychom oi

zaveli,

záchvjem

se,

ekne-

li

nám nkdo,

kde stála Bastilla. Hledíme ale okem oteveným, kolem nás se usmívá vše jako novorozené, a jen erná, závratn vysoká socha uprosted námstí je písnou upomínkou z dávných dob. Kolem sochy vinou se co dojemné arabesky jména tch, kteí padli v revoluci ervencové myslí tam ve výši snad na také ten vojín, který zvolna obchází tesoucího se andla svobody Pry ale s myšlénkami, pronikavý hlas osmahlého toho chlapa zde na vozíku by nás beztoho nemile z nich vyrušil. Zvdav ho obstupuje houf lidu, smje se mu, na.slouchá ale pece. Tvá vybraného toho tluhuby je že stojíme

tam,

—

n

15

mužn

krásná, oko jiskrnaté a živé; ple jeho se ale v kavkazských nemožnostech, pohyblivý již jazyk jeho závidl by mu nejobratnjší komik a šat jeho je tropická fantasie. Na hlav mu vlajou pštrosí péra v sedmerých barvách, okrasa Indián, kolem hlavy bží

pohybuje

nhož visí etzy jak palce velkých, sklenných drahokam pyšn splývá s tla volné roucho z ošumlého aksamitu a na prsou se houširoký, emaillovaný diadém, s

;

rouna a ády z nejblysknavjšího koiího zlata. jedné ruce drží napolo nabroušenou kosu, v druhé bitvu, a brzy seká a eže bitvou do kosy a brzy zase kosou do bitvy. .Jeho mluva je plna obraz, co by mohl íci jedním slovem, ekne pad»^sáti. i když mluví o plivnutí na brousek, je v tom „kvt". Prodává brusy a masti. je ale také spokojen, když po tvrthodinném rozkladu posluchai mu odeberou zdarma nkolik adres jeho pána. Pak sundá diadém, pehodí lehký hndý pláš a eká. až plíce zase do poádku pijdou. Kostumované takové pají

V

prodava tužek má a hned vedle Indiána stojí tu na druhém vozíku rytí v plné zbroji a se spuštným hledím. Sekejme chvilku, až hledí vyzdvihne a kataraktem slov nám dokáže, že musíme od nho za dva souš*) koupit illuminovaný obraz. Dva souš není mnoho, když mžeš nabyt za píjemného pesvdení, že nmecké „kráhwinkliady" jsou práv tak francouzským napodobnny jako „pvodní" fraška vídeská trochu ješt pvodnjší paížské. O ti kroky dále mluví usmívající se staec k napnutým poslucham. Zve prý je co pátele své k pitce, aby' je nauil, jak pozvané hosti pekvapit a poctit mohou. charlatanství vzkísil v Paíži jistý

nyní

již

mnoho sledovník

n

*)

Souš r=

pt centim

Nerada, Sebrané spisy VI.

- dva nové.

:

IG

„Tážete se mne, jak vás všemi slíbenými nápoji poctit lídyž vidíte v rukou mých jedinou sklenici? Nuže divte se!" a diváci se diví, jak trochu šávy naleje a pilíváním isté vody ve vanilku, anisetu atd. mní. A zase o krok dále sedí muž s celým skladem také u nás známých rour a bambul s barevným lihem, dle nichž se pozná „horkost krve, zdraví a délka života." Nemá odbytu a poslouchá zádum iv, jak nejbližší prodava hubuje se s malým njakým klukem, že sob doma od své matky ani tolik nevyžebral, aby moh' zmrzliny za souš koupit. Kluk by ovšem rád zmrzlinu, rád by teba pisadil sob zde na perník nebo marcipán a držel by jako jiní také takový dlouhý a zploštlý klacek v ruce, na nmž jsou numera napsána což vypadá proto tak klackovit, aby to nikdo ukrást nemohl. Nebohý hošík mže zdarma jen užit zpvu „historických a jiných" písní. Práv se zpívá o Pueble píse je také za souš i s prosaickým vypravováním a iUustrací tak krásnou a všeobecn nerozluštitelnou, že se ke všemu hodí. Jiné víry lidské se tvoí, kde, jako v zahrad luxembourgské, staí a mladí, vznešení i nízcí hrou v se tší, kde jako u Palais de Justice nervy své pri procesech napínají, a kde jako u Morguy se vypláou a vybdují. Morgue je stavení nízké, nevelké, stojící tsn u Sekvany, která jí nejvíce obtí pináší. Kdekoli najde se v Paíži neznámá mrtvola, odveze se do Morguy. Zde se svlee, umyje, je-li teba, a položí na erné, žlutým plechem pobité lžko, obliejem ku sklenné stn, za níž se dívá obecenstvo. K mrtvolám utopenc vede se trubkou voda, inoucí se po oblieji, aby svžejší zstal. Nad tlem visí svleený šat. Lžek je as dvanáct, mrtvol vidl jsem nejvýš pt v jeden den. Nejvíce mne dojaly mrtvoly dv, staeek a staenka. Ležely, jako by dímaly, na tváích

mohu,

i

—

;

mí

!

17

úsmv,

skoro

sídlel

spíše že

—

práci dlejším

nkde

byly nanejvýš klidný. usnuli tvrd jak dlník po

sešlostí

vkem.

Chudáci nej-

tžké a dlouhé Prostý lovk nepejde vev Morgue nezastavil je tam

—

moslem, aby se vždy tajným strachem hnán, že najde nkoho milého. Když se Morgue ve dne nkdy zave, což se stává vždy, kdy se vystavuje mrtvola nová, nahromadí se silný houf ped domkem. Spatil jsem tu jednou ženu a dceru dlníka, který již po nkolik dní se nebyl dom vrátil. Oi ;

v ohe rozplakány, v oblieji hrzu nejvtšího napnutí pítomní ustupovali soucitn, ženské se prodraly až ke sklu, bleskem pelítl zrak jejich mrtvoly, opt nic! nová nejistota a stkáni, trapnjší stav než

mly

ob

;

—

jistota

Pejdm jtn mostem sv. Michala, pak ulicí v právo jsme v novém víru, ale živjším a veselejším, jsme mezi studujícími, kteí z nkteré medicínské pednášky vycházejí. Paížský student, povstný a nezmnný ve svém divokém manželství s grisetkami, ve své liberálnosti rozhodné a v nejtžších dobách mocn vybuchující, nemá co do zevnjšku pranic nápadného nebo vbec jen studentského. Universitu odbývá co nejpohodlnji, teba by nuzn žil pipadali všichni starší než u nás. Vyhledáme ho pozdji pi jeho zábavách v Glosserie des Lilas a jinde k vli bližší známosti, abychom porozumli všemu, ba tomu prapodivnému kontu ,Grecqua" t^žida), jaké Murger podává v kypícím svém románu „La vie de Bohéme." Grecque mu pjuje peníze, teba po pl franku, odbírá staré boly, kupuje mu pomádu na vousy, ,.moravský tabák", hlky, zkrátka svlíká ho co nejsvdomitji do nahá. Nejpesteji, nejživji a nejhlunji víí to ale v Elysejských polích, v zahrad tuillerijské, kolem Tour St. a

;

mn

i

2*

;

18

Jacque, ped Conservatoir des arts et metiers, vbec všude, kde je nkolik strom a trochu ostínného písku. Zde jsou služky a matky s dtmi, které sob v písku hrají a se válejí,

pes provaz peskakují, pemršfujíce

pes

nohy,

šíj

a pod

hru provádjí a

—

v

kruhy

se

sestupují,

jej

spolenou

zcela dle not Baedeckerových svoje Marguerite" zpívají. Kašparských divadel jsou tu pro celé ady, taktéž toících se kol s koníky, jeleny a lodkami, ale i elegantní koárky se živou tverospeží kozl, rohatých i bezrohých srstnat3^ch poloholých, tmavých i svtlých. Kdo osteji pozoruje, podiví se, že vidí jen dti v jistém stáí a žádná skoro nemluvata a dítka do dvou let, žádná také nad sedm. Dít paížské nesezná z rodinného života mnoho. Sotva že narozeno, donese

„Ou

est la

n

i

nkterého dopldne na mairii okresní, kde již ekají venkovské kojné. Ouadn dje se zápis a úmluva, pak sebere kojná dít, a rodie sob píšou pro svého poloviního divocha teba teprve po tech letech. A když pak vyrazí trochu do výše, chodí hoch zase do pensionátu se

nm

každodenn ped osmou

ráno, je v uen, stravován, baven, a vrací se teprve k deváté veer dom, aby ulehl a dcerka rozpláe se na prsou matiných, nebof ji odvážejí do kláštera, jenž ji leda jednou za týden na hodinu neb dv k rodim pustí, a odkudž vyjde teprve tenkráte, když se pak as za pl roku jíž provdat mže. Tím se udrží hezky pi cnosti a ví, jak zase svým

dtem

initi má. Dít nemluvn stálo by matku Paížanku píliš mnoho práce, batolící dít tíleté je ale již píjemnou hrakou, mže se pkným šatem upravit na pravý šperk pro matku a uinit ji interessantnjší starší dít iní matku zase již mén interessantní. Jaký je rozdíl naproti našim matkám eským Jak mne dojala mezi ;

!

>"

^íX

!

19

matkami paížskými mladá jedna matka eská, která

práv

kapesní hodinky své,

meškajíc v Paíži

a

jí

šly

naproti paížským o hodinu naped, pece dle tchto neupravila, jen aby vdla každou minutu, co její dti v Praze iní

Zdrávo se vrátí dít z venkova, obdrží nejkrásnjší nejvhodnjší frisuru a tak se stane, že cizinec netolik krásných dtí jako v Paíži. vidí v žádném Pozdji z té krásy trochu vyrostou. Od tch dob, co pišly francouzské gardy až do Moskvy a kozáci až do Paíže, spletly se ponkud typy v tváích evropských národ, a také na Paížanu nevidíš zvlášt nápadného njakého rázu. Stejný ráz (tmavá plef, erné oko a erný vlas, silné lícní kosti a silná postava) pozoroval jsem jen u mnohých služek. Podoba je tím nápadnjší, any nosí jednoduchý kroj stejný, tmavošedivý šat, bílý epeek, Tázal jsem se jedné, bílou zástru, vše poloklášterní. šat,

mst

odkud

V

jest.

Nevdla

celku

jsem vidl

než žen.

Paížanka

to

je

dobe, pravila

mnohem více obyejn menší

ale,

že z jihu.

muž

krásných postavy a více

jednoduchou toilettou, barvou a líidlem, teba i dovedn na obheji nkde pilípnutým flastíkem a pedevším neúnavnou pohyblivostí a živostí svou dovede

píjemná než krásna;

vkusn esaným

elegantní

vlasem,

Fotografie Paížanky je vc mrtvá, protože jakmile má okamžik tiše stát, všechen pvab Vzácností u nás, všedností v Paíži jsou knírky ztrácí. u ženských, které sice asto nejsou „lehké", jež ale Paížanka krásn nosit umí. Heine mohl jen v Paíži napsat

ale

mnoho

originál,

„Oder lasse dich rasieren!" kolem všech tch živých vír paížských obchází vážn a proplitá se dovedn jako zkušený pilota paížský Kdož uvykl na policejního slrážnika policejní strážník. svoje:

A

!

20

komisní a ozbrojeného až po nehty, ani. Jako kavah'r elegantn obleen stoji skromn na stanovisku svém, jeho pozornosti neujde ale piáv tak nic dležitého, jakož ho nikdy nenapadne, aby se do malikostí míchal. Stih jeho šat rakouského ouadníka; tírohý klobouk, frak a spodky z tmavomodré pkné látky, po stran kordisko. Jeho zdvoilost a ochota zašitého v sukno

nepozná laméjšího

je vzorná,

on

a když se

nkdy

slouží

každému a ovšem co možná

stane, že

ho

nkdo

osloví

nejlíp

jazykem cizím,

posuk

namáhá

se, aby dle jednotlivých slov a dle co cizinec se táže. Takto nepotebuje cizinec míti s policií pranic co dlat, jen když pibudeš, navštíví po dvou neb tech dnech ouadník s knihou, abys v ni vepsal jméno, stav a „odkud". V noci chodí dva strážníci spolu a po sto krocích zase dva na hlav mají pak lehhý kašket, kolem sebe široký erný svrchník s kapuci,

uho,

t

;

ve svrchníku prý revolver.

innost zvlášt

paížské zlopovstné

tajné policie

je

povstná,

Sodom

posekvanské bezpenji pozd v noci než v nejidylitjším ale byla poskytnuta msteku porýnském. Pece známost s jedním, ponkud ale nedovedným prsákem. Procházel jsem se práv, ekaje na poátek hry, ped divadlem Gymnase-Dramatique, když jsem náhle ucítil v kapse cizí ruku. Sáhnu hbit po ní, odmrštím ji a kolem mne se ubírá volným, pohodlným krokem muž odný v blousu, pod kterouž ml ješt jiný šat erný. Nkolik krok ode mne klidn se zastavil a prohlížel si boulevartem so hrnoucí lid. Ten chlap ml olyrn píckou slavná.

Jí

se

podailo,

že je v

mn

—

klidnost

:

21 IV.

Pdorys obrázk

dalších.

Kdo sob obejde boulevarty a pamatuje, kam Sekvana tee, nezbloudí po Paíži za ti dny; kdo ji studuje podlé V starších a plánu, bloudi ješt obyejn po trnácti. chudších nkterých ástech je ovšem pravý labyrint; uoudlé, erné uliky kižuji se a pebíhají sem a tam, vysokými domy prosvitá sotva ouzký pruh modravý v nepravidelnost tu pivedena jest pravidtlnost, ale a poznáš podlé íslování, jde-li ulice se Sekvanou rovnonebo vede-li k ní, vzdaluješ-li nebo pibližuješ-li se ece. V ulicích tch najde se ješt mnoho, co pipomíná starou Paíž; tžší vzduch, konservati vnjší špína, i ty krysy paížské, které vybíhajíce z kloak, žravostí, nebezpeností svou mimo vdomí své tak povelkostí vstnými se staly. Vidl jsem jich v noci pravá stáda, práv honba. Myší kže snad že byla pod zemí na jsou pedmtem prmyslu, i živé krysy musí pomáhat k výdlkm. Poblíž hrobky Napoleonovy mívá své stai

bžn

i

n

novišt starý muž,

který

bílých,

strakatých,

hndých

na ticet. Jsou ochoeny a lezou mu po holi, po hlav, do plechové skíky: on je komanduje, myši ale dlají, co se práv jim zlíbí, a obecenstvo se smje a dává po souš. Kdo jde pšky od Gobelín (dle vynikajících vzor výten tkaných kobercových obraz) k Pantheonu, projde nejchudší ást msta. Dláždní je tu jen, aby co nejcitlivji pekáželo, špína v permanenci, chudoba ve všech krámech a na všech tváích. Je tu jakoby Ghetto pro lid zcela sešlý, v krámech ani nitky ani plíšku nového, samý hadr, rez a vetchost. Kupci mají zárove vedle koloniálního všechno zboží hokynáské, pod homolemi a

šedých myší

má

22

cukru, mezi otýpkami krátké a bambulovité mrkve stoskáou za sklem živí králíci, oblíbená to strava chudého Paížana (kráh'ci honí se ve vkoh ochoenými kunami). Traiterie jsou co nejchudší a špinavé; zde možno za nkolik centim obdvat a teba se také rozstonat. Více malých podnik pojí se zde v jedno; švec pištipká prodává cibuli a upravuje na primitivní pánvi nkolik kus hovziny v nco, co nazývá pak pyšným

jícími,

Bh

„rostbif". ví, kam se všechna ta chudoba tchto pesthuje, až lakování a firnisování dotkne se Gi se snad dokáže zázrak, že nebude pak ástí msta v Paíži vbec žádné chudoby více? Pevlékání se Paíže v nový .šat dje se s úžasnou rychlostí a nesmírným nákladem miliony, které to již stálo a stojí, pekvapují práv tak, jakož zstává hádankou, odkud všechny ty peníze plynou. Hlavn staví obec sama a odprodává pak domy. Díve stavla také njaká spolenost soukromá, ponvadž však prý se ukázalo, že základové jejího jmní byli spíše mlcí než se oekávalo,

jménem

i

!

;

zmizela i ona. Vše se staví z kamene a železa a vzdor své lehkosti mají budovy nové pece pevnost pro vky, Deset ulic lehne rumem, a nu spustošené prostoe povstanou dv neb ti tídy široké, teba kus boulevartv. Slovo boulevart'*') zná každý, kdo noviny itá a trochu pilnji sob Francouzska všímá. Boulevarty povstaly za Ludvíka XIV., jenž dal valy kolem Paíže stihnouti a píkopy vyplniti. Nyní jsou sice již také boulevarty jižní a uvnit Paíže, hlavními ale zstávají pedce boulevarty severní (boulevart de la Madeleine, des Gipucines, des Italiens, Montmartre, atd.), tvoící tídu pes hodinu dlouhou. Jsou co do všeobecného rázu všechny stejný, i

*)

- Zelené

valy.

23

znan

širším chodširoký asi jako pražské Píkopy se níkem. Cesta pro vozy není dláždna, má jen pchovanou, vynález pana Mac-Adama, jejž sob pisvojil Napoleon co nesmírn praktický prostedek — proti barikádám. Vozová cesta je vroubena stromy, jichž mnoho pochází záhubným plynem tisícerých svítilen a také asfal-

pdu

tovou pokrývkou chodník. Pesazují se

pd

již

hezky vyrostlé,

chrání se do póla holemi a na železnou míží, a dost asto pomáhaly barikádám k rychlejšímu vzrstu. Skoro každýcli tyicet krok stojí mezi stromy vysoká, štíhlá a kulatá budka s báovitou stechou, polepená oznámeními od hora dol. Z dálky vypadají budky ty jako ada kapliek. Ty, které jsou menší a ureny pro prodavae novin, bývají v noci uvnit osvtleny k vli oznámením transparentním. Jiné, nazvané „vespasiennes". slouží témuž úeli, kterému v Praze ony žluté budky, jež obdržely nepeložitelné jméno „anstandsbuden". Poslednjší jsou stále se ínoucí istou vodou promývány a mimo to ješt chlorikovým vápnem ištny. Boulevarty obdržují rozdílný ráz více neb elegantními krámy a kavárnami, hlavn ale obecenstvem ped kavárnami tmi sedícím. Již v únoru nevydrží to Paížan uvnit kavárny. Stolky a židle vynesou se mu v adu ped dvée a pod plátné písteší, a tu pije každého veera pivo ze Štrasburku nebo ernou kávu s koakem. Proudy lidstva jsou mu vydatnou zábavou. Kavární život trvá na boulevartech dlouho ješt po zavení divadel, zmniv díve obecenstvo sve pibylými loretkami a jich nápadníky. Loretka vydrží ped kavárnou ovšem i bez nápadníka. Nejnárodnjším pruhem je boulevart du Temple, nejelegantnjším boulevart des Italiens. istní ulic vykonává se obyejn Elsasany, kteí se zde vbec k nejsprostším pracím pronajímají práv

mén

—

;

!

24

tak jako nebozí naši krajané z jižních Cech ve Vídni. Obrovské vodovody nadlehují jim vehni práci, voda žene se žlaby po obou stranách tídy a odvádí všechen neád do dlouhých g-utaperchových rour, jejichž lánky na kolekách spoívají, žene se voda ale takovou sílou, že se pruh vodní až na šest sáh nese. Dlník vládne rourou voln, stále zmokuje makadamisovanou cestu a sráží všechen prach, což je zvlášt na procházkách jako v Bois de Boulogne nebo v Elysejských polích píjemno. Stíkáním se ale ovšem stává, že je v Paíži vlastn stále blátivo.

dje se vydatn plynem. Elektrickým na Are de triome zkoušky asté, stále se ho ale užívá jen na Palais Royal, když jest princ Napoleon v Paíži. Je velmi jasné, oím by bylo však Osvtlení

svtlem djou

ulic

se

zajisté škodlivé.

A v názvech ulic konen jsou Francouzové rovnž praktití i pamtliví slávy své. teš tu Rue Montesquieu, Voltaire, Solerino, Pavoli atd. Rue Mirs jmenuje se jíž jinak. Paížané mají nyní purkmistra Hausmanna, jehož odstoupení by

práv

Waky. Na

pana levart

tak litovali jako

má

my

kdys odstoupení

nový jeden bounazývat Hausmann. Nevím, na jak dlouho vyšší naízení

se

V.

Jak oznamují a jak prodávají obchodníci paížští.

Kdyby nebylo kupující obecenstvo chránno lidumilnými zákony, vlastní opatrností a nkdy vlastním nedostatkem penz, musilo by za krátko vyhynout jako nebo v jižní Francii, kde není skorém ani ptáka honba po obecenstvu kupujícím je strašná. Vezmi noviny

—

zv

25

do ruky a teš jen inserát, jdi na procházku a nastrkají plno oznámení do rukou, poz,dvihni oi a uzíš illukdybys mel dvacet smysl, na strované ohlášení všechny se stane atentát, u každého nasadí pumpu, aby

ti

z

—

tebe vytáhli frank

teba

poslední.

Zde je vysoký dm. Nad poschodím posledním je namalován obrovský roh žírnosti, nebo vlastn obrovská bota, stoená jako roh žírnosti, a z boty té sypou se kolem oken a z poschodí do poschodí sta vždy menších bot. botek stevíc a pantofl, až konen v pízemí nabývají velikosti i malikosti .pirozené". Takž oznamuje se mistr švec. A mistr krejí najal celou obnaženou zed vedle jednoho zboeništ, užil také centového šttce malíova a zavsil u štítu erný límec na sáh velký, od nhož ve volných ízách až po první poschodí celý kabát splývá. Kabát ten se nazývá, jak dole podepsáno, „Solferino zase je a jedno Solferino stojí 29 frank. Onen rozdlabán v samé kapliky a v každé kaplice stojí velká nesvatý a civilní ervenavá figura z pálené hlíny, svatý svorn vedle sebe. Na samé steše oznamuje mezi komíny ješt celé nebeské skupení, že je v dom sklad íigur pro nepobožné, pro venkovské kostelíky paížský pobožné

dm

i

i

i

Jardin Mabille. Skulptura, malíství, mechanika se spojují v jedno, aby pomáhaly lákat. Na boulevart de Sebastopol je velký sklad rozliných mastí na kuí oka, a za sklem krámu je malé skupení automatní, naznaující divotvorné úinky. Na í;tolice sedí kurooká pacientka, elegantní dáma, mající

punochu svleenu. Ped ní je na koleno ponížen muž v slušném fraku, držící v ruce dívko s mastí. Mužík kývne tázav k dám a dáma blahosklonn kývne na

již

svolenou,

Dívko

s

že

smí

mastí

její

piblíží

nohu pozdvihnouti se

na stoliku. Mužík jí.

noze a dotkne se

26

táže se

opt posukem

a

dáma vyjaduje kýváním nejmechanická hraka je v rámci

vyšší svou spokojenost. Jiná

dom

rue de Rivoli, v nmž bydlí „dentiste," zubní léka. Je tu vedle celých ad falešných zub ženská jedna tvá s pootevenými ústy. Svrchní elist má zcela pokažené, zde onde již prolámané zuby, nkolik jich také schází a tvá takto pkná trpí tím velmi. Náhle se ehst ta zdvihne, zmizí a na místo pokažených vstoupí, ada zub bloskvoucích; celá tvá zmní svj výraz a stává se píjemnou, jasnou. Týž dentiste vytiskl na lístek krátké pojednání s obrazem staré dámy s tváemi vpadlými; když se ale papír pehne do polovice oblieje, jsou tu tváe zase plné, obliej zcela omládl. S obrazy tmi stojí ped domem lovk zvlášt placený. Zrak jeho proniká obecenstvo, skoumá ženské tváe. V tom sebou trhne, zahlídl ob. Vedle as desítileté zdravé své dcerušky kráí mladá ješt matka; tváe její jsou ponkud splasklé, snad by mohla nkolik falešných zub potebovat!

na jednom

—

S dvornou poklonou a sladkým úsmvem piskoí lonáš. „Krásná to sleinka, opravdu, madame, velmi krásná. Škoda by bylo o tu krásu, kdyby njaká nehoda pro zde mám adresu slavného dentisty N., prosím možnou píhodu!" A již jim zastril obraz s pojednáním a dvorn se zase porouí. Tch chlap, kteí rozdávají kolemjdoucím tištná

víek

—

—

oznámení, je všude dost. V Elysejských polích zastávají službu tu kluíci, jezdící velmi hbit na malých koních. Prohánjí a proplítají se mezi koáry a házejí oznámení svá do vnit. Když ohlašují pedstavení v hyppodromu, jsou obleeni co postilioni a mají na prsou i na zádech líbil tabulku s nadpisem „Hyppodrom". Nejvíce se jstý rozdava as tyicítiletý, stojící pravideln u Pont

mn

St.

Michel. Byl

obleen

s

onou ošumlou

elegancí, která

27

svou nestydí,

se již ani za ošiimlost

oden

a vykartá-

ován, s dobrými spodky, hanebným ale kabátem a ješt rozdával ohebn a hbit pohanebnjším cih'ndrem zvání do velkého šatního skladu, v nmž jen erných kabát byly dva tisíce, pantalon 1500 a tolik též vest. Veleskromný byl krejí, který na druhé stran svého rozdávaného ohlášení opévati dal firmu svou „au bon diable " Básníkem byl pan David Dubois a za motto

—

„Fais ce que vouldras" (dlej obral sob Rabelaisovo co chceš); kdyby pak sob nkdo chtl zazpívati tu oslavu „dobrého dábla", bylo hned pidáno, že zpívati dle árie: „T'en souviens-tu" (pamatuješ se?), a konec každého refrainu znl také „Dis, mon ami, dismoi, souviens-tu?" Musa pán Duboisova prý dlouho odpoívala (tak zaíná zpv), až zase konen zatloukli na srdce jeho „dábel" a jeho dobrodiní. Poslednjších vypoítává dábel velmi mnoho, a pan Dubois sob je všechny pamatoval; s nadšením ješt naslouchal slov dáblových, když již „ve vzduchu rozplývala jako dech, jako lehýnký vánek," a pak to všechno napsal pan Dubois a podepsal datum 1. ledna IStK-í. Na velivá oznámení nárožní nevydá se tolik penz, tím více na noní oznámení transparentní. Vtší plakáty pilepí se leda na krámy samy, nejhlavnjším :

mže

:

en

ozvn

pkn

pomrn

lákadlem zstává ale úprava a osvtlení krám, pro cizince ovšem také asté „enghsh spoken", „se habla espaol", „man spricht deutsch". atd. Také firmy jejich jsou jako „u djepisu francouzského" lákavý a jako „u ráje dtí" (obchod hrakáský) trefný. Nejlepší odporuení jsou mimo krám nebo závod ovšem vci z krámu s firmou shotovitelovou všude vystavené. Paížan zná dležitost toho. když je obchodník všude a asto jmenován, a daruje také mnohé na veejné

26

místnosti, co se z jeho výrobk hodí. V Jardin acclimatation na p. jsou skoro všechna sedadla a kesla, barevné koule sklenné a jiné okrasy, ano i prostranné a krásn zaízené altány darovány.

Pi množství konkurent potebí ovšem nkdy zvlást prostedk a lákadel. I nejprostší a nejchudší e-

nich

Vidl jsem po ulicích meslník je v tom vynalézavý. putujícího sklenáe, jenž se ohlašoval dosti pvodn. Byl totiž rozezal diamantem celou láhev na uzounký, spiráln se vinoucí pruh a nosil sáhodlouhý ten produkt „prázdné chvíle" na holi. Jistý klobouník vynalezl „klobouk

s

galvanickým proudem proti rozliným

neduhm*

cizincm krásné cilindry až za 150 frank. Nejchyteji pomohl sob alouník, zaáteník to v obchodu s hotovým náadím. Jméno Garibaldiho stálo práv v zenithu své slávy, když alouník v drahé jedné pasáži krám otevel. Tu pinesou veškeré asopisy dobe zaplacenou zprávu, že alouník p. X. vnoval rannému Garibaldimu krásné, velevkusné a pepohodlné keslo. Pan X. prý laskav vystavl keslo to v_ krám svém (udána úplná adresa) a každému bude prý zajisté milo, podívati se na dar, jenž se stane historickým. Keslo bylo nkolik msíc vystaveno a pan X, je ted bohá. a prodával

Celá parterní Paíž je

krám a asto

rozvhií se ob-

chod až po stechu nejvyšších dom. Jen pyšný Faubourg St. Germain odmítá pestrý ten lesk, nebo aristokracie penžní vyrostla již z krám a aristokracie rodu sníží se k nim leda ve vyhnanství. Ostatní Paíž ale propjuje se ráda, vybírá miliony a miliony nájemného a miliony ty vzrostou v miliardy naproti kupujícím.

2!)

Od

nejchudšího hadráského krámku v rue Mouffetard až k zlatnickým krámm v loubí Palais-Royal všechny druhy, nemožno jich ani vypsat. Dh' se o zboží do podrobná a spojují zase nejrozmanitjší v jedno. A každý láká svým zvláštním, co možná nejzvláštnjšim spsobem. Cukrá uspoádal za sklem výstavu vkusných hraek z okolády, druhý sbírku poštovních známek co obálek na cukrovinkách, tetí postavil tam dosti vysokou sochu Napoleona I. s prasladkým obliejem a s kloboukem z okolády Hotovitel umlých kvtin má sbírku svatebních vnc, druhý celou besídku zahradní; zlatník výstavu dámských hodinek pokrytých brilianty a opály, druhý výstavu nejbohatších evropských ád, vyvedených ve všech velikostech. Nejvtší náklad krámský vede se v rue cle Rivoli, na západních boulevartech, v Palais projdeš

Royal

atd.

pravé msto de Paris" (hlavní msto Paíže). Je pestré v lesku svém jako je historie jeho pestrá, nájemníky své stídá asto jako stídalo jméno své. Kardinálem Richelieu založeno nazývalo Palais Royal, stojící v

nádherných krám, jmenují

stedu Paíže,

je

je také „la Capitale

s poátku Palais Cardinal, za Anny Rakouské pak Palais Royal. za Filipa Egalité Palais Egalité, pak Palais National, až Napoleon III. zase dávné jméno Palais Royal

se

R. 179o satý Filip Egalité poteboval mnoho penz, kolem zahrady vystavti budovy a pronajal je obchodníkm a kavárnám. V poslednjších uhostily se brzy poátky velké revoluce. Zde svolal ohnivý republikán Camille Desmouhns 12. ervence 1789 lid ku zbrani a vzal s ním po dvou dnech Bastillu, zde pronesl ped ervenvrátil.

dal

tu

covou revolucí Salvandy historický svj vtip: „Nous dansons sur un volcan" taníme na sopce), zde hospodail lid v královských síních opt v únoru r. 1848 tak.

30

dv

léta pozdji se tu 5000 cent sklenných a jiných dražbou prodalo. V jedné ásti bydlí nyní princ Napoleon a dává hostiny hlavám tajné i zejmé revoluce evropské, v ostatních ástech vybírá se nesmírné nájemné, nejvtší z krám galerie Orléans. Jak již praveno, jsou tu nejvíce krámy zlatnické, a ty rovnají se vyloženým svým zbožím zcela louverské sbírce výtených starších prací v zlaté a drahokamech. Ješt vtší náklad vede se ale na boulevart des Italiens, prjezd domovních je užito k elegantním výstavám. Rozsáhlé jako galerie v Palais Royal jsou blýsknavé, záící a bohaté ty chodby etných „pasáží", prchod to z ulice do ulice, krytých sklem a poskytujících nejpíjemnjší procházku za deš až píliš astých. Menší obchodníci spojují se k výstavám ve velkých „bazarech", v nichž pi zemi a v prvním pate je na sta krámk. Spojující schody, sloupy, atd. jsou jim spoleným nád-

že o

step

i

herným rámcem, takto ale snaží se ovšem i zde vzbuzovat pozornost zvláštní, a k toiletním híkám, ínskou malbu, vjíe, nádobí atd. napodobujícím postaví obchodník skuteného mongolské opium z malinkých, ani v bazaru, ani v studovat

mladého

íana,

na

nmž mžeš

oi, hloupý cop, i jak se ale dlouhých dýmek kouí. Avšak chytré

pasáži boulevartní, ani v galeriích royalních nemže se kupující spolehnout na pevné ceny a smlouvá co jen mže. Který obchodník pedce urité ceny má, pipevní cedulky s udáním na každou malikost, strí je i do škatulky sirek po jednom souš, aby prodavai jeho nemohli nikoho ošidit. Pravý život nastává mnohým obchodm teprve s veera, když soumrak se rozkládá a jednotlivé ásti Paíže náhle jako plamenné zahoí. Obec dává tisíce plasoukromníci statisíce cizinci pipadá Paíž jako

moe

men

—

31

v slavnostním osvtlení. Ped krámy jsou v úhlu zavšeny celé ady svítilen, ostínných dobrými zrcadly, srážejícími zdvojnásobnné svtlo dovnit výkladních skíni. Rovnž etn plápolají svtla uvnit krám, jež obdržují dovedn upravenými zrcadly na stnách, na stropech a v úhlech mezi zdí a stropem znamenitou perspektivu do výše a do dálky. Malý pízemní krám s vedlejším pokojíkem, do nhož z ulice vidti možno, vypadá jako dlouhá bohatá galerie, která se hned v první síni odvtvuje do poschodí hoejšich. A kde je obchod skuten jako potebující, tu vypadá vtší, teba celý plamenný sloup, jako u nás jednou za deset let jednotlivý nkterý balkon nebo slavnostní obelisk pi illuminaci.

dm

dm

ped vtrem, jenž bud zhasíná bud rozžehá a brzy vidíš plamenná slova, vybíiiá brzy jen neurit se vinoucí a žhoucí figury. ve vížku, tvoící ku všem poschodím arkýe, a arkýe ty mají okna z rozmanit barveného skla a toí se stále a vážn, abys mohl z jednotlivých písmen na tabulích seslabikovat i vysoko nad stechou, zeje tu „šatní sklad". O plnoci slepnou znenáhla krámy a v chodbách Plynové plamínky tesou se a ubíhají

je

Dm

Palais Royalu, po celou noc obecenstvu otevených, mžourají již jen plameny oficielní. Oteveny zstávají jen ješt krámy tabánické. v nichž lze dostat cigára dražší tím horší, v nichž ale mže každý kolemjdoucí cigáro své zapálit, a pak krámy, kde se prodává za

ím

„pudlem"

stíbrným plechem pokrytým povstný „un

chinois" tm, kteí sob „žaludek spravit" chtjí. Je to v sladké koalce nakládané ovoce, obyejn mladé, teprve jak oech velké pomorane. Nejnavštvovanjší je krám

všem studentm známé „me (matka) Moreaux", již ovšem spíše navštvují k vli nkolika hezkým proda-

vakám

než ze synovské povinnosti,

eiuda, Seiraaé spisy VI.

ij

32

S kavárnami

se

znenáhla pak

zavírají

i

krámy

ty

poslední a oficielní plameny ustupuji jeden po druhém blížícímu se dennímu svtlu. Ped prvním rozbeskem, ano již od plnoci, nastal však již nový a ilý život na trzích. Na vozech s potravním nákladem houpají se svítilny a rozmanitá svtla blíží se trhm se všech stran.

Povstné les

dames des

Halles.

jejichž

pedkyn

se

ukiutnostmi v revoluci, versaillskou výpravou a co nepíjemná garda nešastné Marie Antoinetty v desky historie francouzské vryly, jdou za prám írumi lovným cílem svým, opatit totiž Paíži snídani a obd

O prodavae je vydatn postaráno, aby netrpli nepíznivým poasím. V každé tvrti jsou kryté trhy masné, rybí i smíšené hokynáské. Nejvtší a nejzajímavjší jsou nové „Halles Centrales" u kostela St. Eustache, osm to obrovských pavillon, výten dláždných, vodou a dobrou ventilaci opatených, majících rozsáhlé sklepy, a všude istotu nadobyejnou. Podzemní železnice zizuje se sem pro dovoz.

Nejvtší trh je ovšem trh vinní poblíž Jardin des vlastn velký to tverec zem s malými budkami, písárnami obchodník. Pod zemí ale je na 500,000 sud místa a víno zstává tu bez cla až do prodeje. Nedaleko odtud je trh na kon, u kterého se na malém návrší sila koní zkouší, a na nmž je v nedli vždy o polednách také trh na psy. Nejlepší místa obraly sob trhy na kvtiny, majíf vždy njakou romantickou stafáži, n. p. Madeleinu, pláce St. Sulpice, atd. Tyto trhy jsou djištm sterých novel francouzských, a kvtináka kytku svou peliv v bílý papír zavinující je již Paul de l)lantes,

zvnna

Kockem.

33

ním

„Habent sua fáta autores!" paláci a druzí v nezaplacené

— jedni bydlejí ve komrce, jeden

vlast-

se vrací

k ránu od slavných hod a druhého sundá co mrtvolu za ranního svitu policejní strážník s plynového kandelabru, na njž byl nebohého hlad vyhnal. Jeden zstává nepoznán a nevyšine se nad bídný chléb journalistického donášee, jiný zase je hledán, obdržuje nesmírné honoráry, jeho spisy vyjdou v dvacíti vydáních, on probije svoje jmní nkolikkrát a nkolikkrát zase velkého jméní nabude, on vypisuje národní pjku pro sebe, aby mohl mít ticet honících psu, a se smlým elem oznámí, že kdokoliv mu padesát frank dá, s ním tvrt hodiny baviti se mže. Pan Lamartine ml celou kancelá zízenu, když pjku vypisoval. A ,habent sua fáta libelli!" jedna kniha rozletí se hned po celém svt, druhá zpráchniví v krám nakladatelov. Knihkupectví paížské je zcela zvláštní a není li spis skuten lákavý nebo reklamami odporuený, d-

—

mysln sízeným obchodem zajisté se nerozšíí. Takové knhkupecké vzájemnosti a centralisace. jaká je v Nmecku a jakou u nás máme, není v Paíži nakladatel dává nakladateli jen za hotové, knihkupec nemá tedy (alespo nikdy mnoho) spis vyšlých nákladem cizím. i

;

ponkud

mén

exemplá knh

fran-

Neznáš-li nakladatele, nedopídíš se spisu

známého, leda náhodou. iVesmirnému potu prodaných

ad

—

couzských, nekonené vydání asto se obdivujem francouzské knize je ovšem celý svt trhem. Musí to být

pranicím nevynikající spis, nedožije-li se První bývá nejdražší, pak vždy lacinjší, a kniha v prvním vydání ti franky stojící stojí

již

zcela slabý,

alespo v

tetím

trojího vydání. již

jen frank.

papíru hledí se vždy.

K

ouhlednosti tisku, k

pknému

34

n

obmezuje paríž'5ký knhkupec na Jakož se obyej kuihy vydané nákladem vlastním, obmezuje se i co do obsahu jich. Jeden vydává a prodává pouze knihy medicínské, druhý právnické, tetí modlitební atd. Nejsmíšenjší obchody mají ti, kteí nenajímajíce krám v doraech, jen v podloubí neb na jiném krytém míst své dlouhé Nkteí z nich obmezují se ješt na stoly rozestavují. knihy nové a najdeš u nich skuten vše povstnjší, jiní stávají se znenáhla již knhkupeckými vetešníky. U „knhkupc na nábežích sekvanských, kteí špinavé své zboží ve špinavých bednikách na zdné zábradlí staví,

má

vetešnictví

ovšem

již

rozhodn

vrch.

tch

V bednách

nalezneš nejkrásnjší nepoádek, v každé je zastoupeno alespo deset živých i mrtvých jazyk, Voltair leží klidn vedle klikatou ínštinou vytištné modlitbiky misionáské, anglická biblí vedle francouzské kuchaské knihy, historie francouzská vedle rozmluvního návodu k Mnohý z vetešník nemá ale ješt ani na této pestrosti dost a vyloží vedle knh také skín s penízy všech národ má zde tolarovitou ruskou i dravé penízy ínské i bronzové ímské. leží jako oblázky na hromad a nestežena, stíbro a jeden neb dva zlafáky jsou pod sklem. Obchod knhkupecký jde však v Paíži ješt pod ponábežní vetešnictví. „Za deset souš celou knihovnu!" volá prodava u mostu a podává tyry nebo pt knh, více jich vbec nemá. Již zase bohatší jest prodava prostonárodních kalendá a spis [tro dti; jeho zboží, jež rozloží prost na zem, stojí pedce as za dvacet frank. Jarmarení písn, v opak k vetešníkm zabiuzující filosofie a jazykovdy, povznesly se místy až na samostatné krámky. Obdivujem se také velkým íslicím abonent, jaké vykazuje statistika paížského as^-pisectva. Nemenší jest

nmin.

mMd

;

—

3')

ale u leckterého asopisu zajisté poet jednotlivé prodaných ísel. V boulevartních etných budkách, na krámcích improvisovaných a pod loubími prodávají se a kupují asopisy skoro všechny, po'itické i zábavné a illustrované. Kdo chce pohodln a klidné asopisy peísti, vejde do nkteré z veejných ítáren, „cabinets de lecture". Je jich více rozmanitých, od An^íliany navštvovaného a drahého „Galignani's Readin.u-Rooms'' v rue de Rivoli až do podloubí kolem divadla Odeonu, kde se tená usadí na ulici a sed na židh za souš as desatero asopis ísti a rachotícími omnibusy se postíkat nechati mže. Na boulevart Montmartre je ítárna, kam ješt ped

letošní revolucí*) síla

do ítárny blížila

té

se již

Polák

vešel a polské

pívtivá

chodila. Sotva že jsem byl

asopisy do ruky

a usmívající

se

vzal,

pi-

staenka, šedivý

„genius loci", a snášela nejnovjší ísla „asu" a ,,Kolokolu", pak vyndala ze skín ruské illustrované a pedložila je poukazujíc k obrazu, líícímu srážku povstalc s vojskem. S ítárnami jsou spojeny knihovny dobe vybrané a hojn používané. Ve veejných nkterých ítárnách psány jsou již lánky, které nabyly evropské dležito>ti. Emigrace všech národ užívá jich co kanceláe své. V Neapoh sedí veejní písai pod širým nebem, v Paíži mají ti neb tyi alespo devné budky, ovšem jen sbité z nkolika nenatrených prken. Budky nazývají se „Kabinet literární" nebo „veejná redakce". Také v nich

napsat dáti. Pan uvádí na tabulce venku zavšené, že ti napíše vše, „co je právního, veejného i soukromého píležitostné básn hrobní nápisy, inserty i delší lánky asopisní, ano i tvoje „memoiry". možno vsedle pohodlí napsat majitel

a

„veejný

ale

redaktor''

i

*)

1863.

i

:

36 VI.

Povozy. ,,Vaše nejširší tídy jsou nyní již velmi ouzké." pravil kdosi k prefektovi okresu sekvanského. Odpovd znla „Zdají se býti ouzkými, protože je zužují soukromé vozy, které zstávají stát ped každým krámem a domem." Je tomu skuten tak, a pravili Anglian pyšn, že je Temže nejužívanjší eka celého svta, praví zase Francouz totéž o svých ulicích a tídách paížských. Množství paížských voz je nejnápadnjší v Polích elysejských, kde odpldne ped obdem projíždjí se šesti hustými adami. se jimi otásá a kdož usedne pokraj cesty, je jako na lehkých vlnách. V Paíži rozumjí cen asu, kdokoli má jisté obecenstvo své, má také vlastní svj, léka i advokát, krejí i vlásenká, léitel i zapuzovatel kuích ok. Ovšem že jsou tyto „voitures bourgeoises " prarozmanity co do formy své a nkdy dosti vzdáleny oné elegance, kterou napodobují u nás lidé, již mají penzi koupenou

Zem

vz

ps

zábavu, že mohou pšáky postíkat blátem svých kol. Nejelegantnjší jsou lehké vozíky dvoukolé, zvlášt ty, které slouží krásným loretkám, ulovivším nkterého bohatce za galána. Voz soukromých poítá se pes pt tisíc, možno ovšem, že je jich znan víc dvoukolových je z toho ku dvma tisícm. ;

Nepravým studem

o dvou kolech, vozovou perifrasí

nejpaížštjšího poekadla „poudre aux yeux" jsou skorém rovnž etné „voitures de remise". Jsou to drožk}', které pomáhají všem, již se stydí, že nemají vlastního vozu; ísélka na nich jsou pramalá a asto velmi vtipn upravena na místech, kde je jen pátravé oko zákona nalezne. Nesmjí stát na veejných místech a jen nkteré se osm-

lují potulovat se pomalu ulicemi, zastavujíce na okamžik, když host vlézá. Takto mají stanoviska svá jen v prjezdech, vedlé nichž tabulka s nápisem: „zde se pronaJsou na mnoze majetkem spolenosti jímají vozy". Compagnie imperiále, vtšinou ale pronajimatel jedno-

tlivých.

„Voitures de pláce" a v nedli vypomáhající „voijocko" jsou již povozy rozhodn veejné, naše drožka a náš tiakr. ísla svá staví na odiv a již zdaleka oznamují se blysknavým. z kže shotoveným cilindrem na hlav uniformovaného koího. Na veer pak mají barevné svítilny, k vli navštvovatelm divadel svítilny v barvách rozHných, modré, žluté, ervené, zelené. Žlutá

tures

zá na p. oznamuje smr jich taktéž

více

tisíc,

Poissonnire-Montmartre. Je

Paížanu spsobuje to zvláštní kdy a jak asto spatí íslo 1. Ve a

híku, dávali pozor, velké Paíži je to skuten velká náhoda, drožky mají sice urité stanovisko své, nkdy ale po celý den ani již dnes," o nezavadí. „Osmnáct hodm bží pravil v noci drožkár, a nebohé zvíe jeho klopýtalo a klopýtalo, musilo ale pece klusem, nebo klus je policejn pikázán a musí se jím jeti, nežádali najímatel

n

mj

mn

k

výslovn jinak. Paížan neví jeden druhému a drožká neiní výminky. Udali se mu jízda k nkteré zahrad nebo na jiná místa s dvma východy, žádá plat naped, do divadla, bál, koncert atd. rovnž, již z ohledu na to. aby u vchodu dlouho postáti nemusit. Za to je zase najímatel rovnž pojištn proti pílišné škod. Než vstoupí do vozu, obdrží od vozky tištnou cedulku, na níž stojí pod tím „Conservez íslo vozu a adresa držitelova, ce Numero en cas de reclamation", napomenutí, aby zachoval lístek k vli možným reklamacím. Na cedulce

—

38

ceny do podrobná udány, od š«sti hodin rána až do pl jedné v noci a až zase do rána, na hodinu i podlé cesty, v Paíži i mimo Paíž a když použije vozu nazpt do Paiíže ili nic. Vzdor cedulce však 15 centim) dovede vzdor uritému zpropitnému (U) i drožká cizince pece ošálit delší jízdou. Byl jsem udal po svém píjezdu drožkái u štraspurkského nádraží, že chci do rue de TOnest; vezl mne nekonen dlouho, nkolikkráte etl jsem mezi tím na rozích již ulici tu a zase zajeli jsme jinam. Jsou ovšem pod písným dozorstvím a u stanovisk

jsou všechny s

—

jejich stojí

budky úadní,

v nichž

Na budkách tch bývá udáno,

udat.

možno stížnosti své kteí koové vyzna-

menali se poctivostí. Za posledního kvartálu odevzdali pi 2 3.000 frank, jež ztraceny jsou ve vozech jejich ohlášení tom bylo udáno, který koí obdržel odmnu Ješt písnjší dozorství sídili sob ale sami a jakou. Na místech, kde se vozy nejvíce scházejí držitelé voz. a cesty kižují, stojí úadníci držitel a zapisují ísla všech voz kolem jedoucích, a na místech, kam cizinci obyejn jezdí, stojí zase jiní, kteí ísla najatá pivolávají. Ani drožká, ani konduktor omnibusní není jist, nevzeli úadníka nebo lena povozní spolenosti, a když za poínajícího dešt pomalu plást obléká a k tomu ješt deštník roztahuje, neví, zdaž host uvnit vozu nepoítá sekundy, které tím tráví. Množství voz spsobuje v Paíži mnohé neštstí, nesmí se tedy každý vzít za koího, kdož díve nebyl i ;

1

dobu uedníkem. asto se vidí na kozlíku vedle koího mladík, který má kolem ruky pásku s plechem

jistou

a na

nm nápis

se hledí k

ale není

„apprenti-cocher" (uedník-koí). Hlavn stízlivých tomu, aby koí nebyl opilcem,

vru mnoho.

—

39

Paížský drožká je k cizinci velmi úslužný a vysvtluje rád. díve musíš ale sám zvdavost jeho ukojit. Mimo Paíž mizí výhody, a ve vzdálenjším již Fontainebleau stalo se nám, že draze zaplacený koí, když obdržel po dvouhodinné jízd celý frank zpropitného, za námi hrab zvolal: „Vás sob budu pamatovat, za takové ci-

podkoval!" Omnibusy projíždjí Paíž v 31 linii, jež jsou naznaeny písmenami abecedy a zase spojením A až A G. Na vozích jsou písmeny ty napsány na svítilnách, stnách na úzkém prkénku nad nimi. Taktéž je na všech vozech zince bych se

i

napsán výjezd, se

vz

zastaví

cíl ;

všechna hlavní místa,

i

smr

jest

mimo

to

na

naznaen

i

kterých

nátrem

voz

(žlutých, tmavohndých a zelených) i barvou svítilen (ervenou a ernou u spojeni s bílou, zelenou a modrou). Vzdor tomu všemu nevyzná se cizinec pece tak brzy. ani pomocí rozliných „itinéraire des omnibus", „clef des omnibus", atd., a nejlíp je vždy, zeptali se konduktora.

známjší, užívá omnibus, jediné od osmé hodiny ranní až do plnoci jezdících, s velkým prospchem. Každých deset minut dotkne se alespo jeden omnibus místa, na nmž ekáš znaje linii omnibusní, a není-li vytažena tabulka, veer osvícená, s nadpisem „complet," objedeš za šest souš celou Paíž, a také pouze za ti, vylezešli radji na stechu vozu, na velepíjemný „imperiále." Za šest souš (uvnit i na imperiálu) mžeš spojit i dv linie rzné .dohromady, dle poteby. Spojování takové nazývá Konduktor dá cedulku s íslem se ,correspondance". !„cachet"j, s kterou se vejde na míst rozhranním do nkterého z „bureaux des omnibus", v nmž se obdrží íslo na jízdu další. Kdož vbec eká na omnibus, zaplatí vždy radji naped v takové kancelái, pak

Kdo

je v

spolenosti

Paíži

již

náležejících a

má

40

místo pojištno. Nejživjší sbli omnibus je vždy u Palais Royal. Imperiály, nástešní místa, jichž slézáním se pihodila již mnohá neštstí, jsou také upiaveny na stechách vagón železniních, avšak jen pro menší vzdálenosti od Paíže. Geny jsou nahoe tytéž jako uvnit, obyejn jede jen první a druhá tída ani první nevyniká ale zvláštní elegancí, jakož dráhy francouzské také rychlejší jízdou nevynikají. Nejvíce neštstí dje se neohrabanými nákladními vozy. Jsou to jednoduché, z prken sbité skín o dvou velkých, skoro vždy nad sáh vyšších kolech Zapraženi jsou v n, jako ve všechny vozy, kon silní, nejvíc blouši; jsou tu ale zapraženi jeden za druhým, nejslabší naped, pak vždy silnjší, teba pt a šest po sob, až ;

konen

nejsilnjší a nejvyšší,

zvaný

„limonier-',

který

kráí ve vidlicovité náprav. Pohybují se pomalu a délkou své speže psobí peasto velký nepoádek. Jejich výše a náklad požadují pevné stavby, ku které se vždy svdomit nehledí. Nejnebezpenjší povozy ty nejsou podrobeny periodickému dozorství.

VII.

Restaurace a kavárny. Byli

již i v Praze lidé labužníci, kteí se náhle domácnosti vyrvali a do Paíže cestovali, jen aby zakusili francouzské kuchyn. Vojínové roznesli slávu Francie na mei, kuchai na vaece. Každá krajina a množství mst pispívají k rozmanitosti a dokonalosti v oboru tom, Štraspurk dává paštiky z husích jater, Gascogne a Lionnais husy celé, Auvergne kzlata, Limousin

z

klidné

41

hovzinu, Bayonne uzené kýty, Languedoc, Biien, Provence sýry atd.

;

o vyhlášených nejrozmanitjších vínech,

koaku

neteba ani slova šíiti. Výtené látky surové dovedli pípravou sdokonalovat a petvoovat do nekonena a vrcholem kuchaské slávy jejich jsou rozmanité íilet de boeuf, fricandeaux, mayonnaises, pedevším ale omáky,

atd.

takm

celou životní „poesii" Paížan. Krásy skvosty ty jsou v nejvkusnjší form vystaveny za sklem krám labužnických, jako na p. u slavného Gheveta v Palais Royal, u nhož se celá stáda živých želv ve své skíni váli, a „Les trois frres Provencaux" mají v hostinských místnostech svých jména krás a skvost tch místo na jídelním lístku zaznamenány v celé knize, vázané v kži a aksamitu, a pobité stíbrem. Ano rozmanitost je tak velká, že v „pozlaceném dom", jak nazývají jednu restauraci na boulevartu italském, sídili již povlovné obdy od veera do rána, a „pozlacený (maison dorée) je noními hostinami tak všeobecn znám, že veseloherní divadla paížská mají obraz jeho co hlavní kulissu uchystaný pro všechny scény, v nichž se jedná o hostinách noních. K pozlacování ovšem potebí napoleondr, labužnická noc stojí tisíce, a obyejný cizinec obrazíci

a

dm"

je již rád, podívá-li se

na stíbrnou

lacin, a velebí Gheveta. že u

nho

jídelní

knihu njak

podívání sklem nic

nestojí.

Ostatn možná i jinde potšit se z kuchyn francouzské, každá „table d'hóte" v hostincích našich lepších napodobuje ponkud Paíž, a neteba práv v Grand Hotel nebo v Hotel du Louvre mimo cenu jídel zaplatit také okolnost, že prvjší hostinec má na osm set hostinských postelí a druhý jen o nco mén.

Nemu

nemohli Paižané ostatní Evropu ale pece nauit, tato dost sama namáhá, aby jim byla podobna,

a se

totiž

42

paížskému rozvrhu denního asu. Jen šlechta zfrancouzštlá dovedla toho cizinci do Paíže pišlému je z poátku dosti nepíjemno vpraviti se do zvyku, že má být snídáno ;

do jedné v poledne a obd od ten musí se dlouho ekat, nespokojíšli se jídly studenými. Avšak veškeré sízení je dle toho v Paíži takové, že nutnost zvítzí a cizí zvyk stane se znenáhla vlastním zvykem. Neradno užit table hóte, teba by zaínala na nkterých ídkých místech každých patnáct minut znovu, obmezujet as ješt více. Píjemnjší jsou již obdy za cenu uritou, „diner á prix fixe." Nejpovstnjší z nich jsou „obdy paížské" (diner de Paris) v passage Jouffroy. Byl jsem tam dvakrát, a snad se zavdím nkteré tenáce, uveduh jídelní seznam jednoho takového paížského teprv as od jedenácté páté do sedmé veer:

mimo as

stojícího ti franky a v celku vypadajícího bohat jednoduše zárove, an každý oddíl podával jen dv neb ti jídla na výbr. Polívka byla bud „á la julienne" bud s „pate ltalie" (italským tstem); ob jsou masné, v prvjší je rozmanitá zelenina, rozezaná co nejteneji,

obdu,

i

polívka to ist francouzská, „tstem italským" nazývají pak drobné, hvzdoví t krájené a prolámané ploché kousky tsta. Na to pišla etkev, máslo, sardiny, olivy a šalami, dohromady tvoící „hors oeuvre," jež pi obd naped

celistv nezaplaceném všude zvyšuje cenu obdu velmi. Pi „obd paížském" možno jmenované vci vymnit

již

také za sklenici vína madejrského. Následovaly dv ryby, jedna moská, druhá íní, dále výbr mezi masem hovzím neb skopovým, po tom na výbr kue, kachna neb skopová kýta se salátem roní dob pimeným, ze zelenin pak erstvý hrášek neb karfiol, konen co desert ovoce a cukroví neb zmrzlina. K tomu je bud pidána celá láhev vína obyejného, bud pl láhve „supérieur." Ale

43

i

toto

vbec

„vyšší" víno lip af se pije

vodu

každém dome

s

vodou.

S nápoji

je

íní vody

filtrovanou) nelze pít bez vína a víno ne bez vody, leda diahé víno. Obdy za uritou cenu platí se hned pi vchodu zle,

(v

z

do hostinských místností. Reklama pracuje pro hospodské, obdv ty sizující, jako pro v.šechny podnikatele jiné. Také k jídlu zovou t na etných rozích rozestavení mužští a nastrkají do rukou pozvání s udáním, kde možno nejlíp posnídat za 70 centim až po pldruhý frank a poobdvat za 80 centim až po dva a pl franku. Lepši hostince se ovšem nezanášejí s pouhní reklamou, oznamuji leda, že mají nov sízené kabinety, v nichž možno obdvat bud o samot, bud v menší spolenosti. Takové kabinety bývají jevištm nejveselejších výjev a jsou na všechen spsob píjemný. Jiných hostinc je ješt na sta, sestupn až po chudé „cremeries," v nichž se slravují studenti, a dlníci. Cremerie jsou ve tvrtech nejchudších. As dvakráte snídal jsem v nich za pl franku zcea dobe, astji však nešEastn. Z lepších a elegantnjších hostinc nižšího druhu nejlepší a nejzajímavjší jsou ješt závody pán Duvalovy. Jméno Duval je ve Francouzsku obyejné. Objevilo se na obzoru francouzské literatury filosofické, na obzoru žádné nemá ale v Paíži té literatury dramatické, atd. váhy jako jméno Duvala ezníka. Za svtové výstavy v Paíži sídil pro cizince deset ústav poHvkových ,,établissements de bouillon" navštvovatelé se navykli, ústavy ;

:

Má jich nyní deset v rue Montesquieu. na boulevart Sebastopol. v rue de Piivoli a jinde.

se rozšíily a sušlechtilv.

Jsou rozsáhlé a elegantn zaízeny, s mramorovými stoly, zrcadlenými sloupy, posklennými stnami. Každý vchástranou sedícího úadníka zející obdrží od zvláštního, potištný list, na nmž rychle zaznamenáno datum a poe^

44

osob, které teba pospolu pišly. Na lístku jsou adresy všech závod pán Duvalových, poznámka, že zpropitné je ponecháno vli svobodné' a že ho nesmí nikdo žádat, dále seznam jídel s cenami a seznam vína. Jídla jsou vždy stejná, dobrá a laciná, sotva že by nkdo dovedl

tyry neb

pt frank

vínech plýtval.

Dv

u Duvala

zvláštnosti

zaprvé, že je z jídel na prvním

utratit,

má

leda

ale jídelní

míst jmenován

by pi Duvalv,

že

list

— ubru

s,

a za druhé, že se u jediného Duvala platí za kus bílého všade jinde je chleb zdarma, chleba 10 centim, „á discretion." Všude jinde pinese sklepník kus chleba, který se zde pee v úzkém, teba na sáh dlouhém pruhu, na stl, a nestará se více, leda by host ješt více žádal, což se ochotn vyplní. Stálí hosté Duvalovi dovedou výdaj za ubrus ušet.ti lim, že pinesou svj vyšívaný proužek a jednou již pti centimy zaplacený ubrus jím otoí; sklepnice nechá jej pak na stolku jejich ležet,

—

o

pokud

chtjí.

Stolky jsou malé a vždy jen pro tyry osoby pt neb šest stolk pidleno pak jednomu sluhovi neb služce. Jen do établissement v rue Montesquieu dal Duval sklep;

a

má ženské, je to v Paíži zvláštnost. GaFrancouz jako by nesnesl, aby se ženskou obsluhovati nechal; užívá sklepník a tm dá co velitelku teprve njakou „dáme de comptoir". Duval písn pihlíží k ádu, a sklepnice jeho chodí se zrakem sklopeným a nucen ztemnlým; veselost a koketnost vyšlehnou níky, jinde lantní

ale zvlášt u mladších vždy, kdykoli myslejí, že jich zby-

tené osoby

nepozorují. Nosí šat paížských služek, který popsal co poloklášterní a aby jaksi ani píznak ržencový nescházel, visí jim po stran s boku erná stuha, na níž v dlouhé mosazi je tužka. Tužkou tou napíšou na lístek hostv íslo své a dále árky ku všem

jsem

již

;

45

jídlm, která sob host dal. Za šedesát až osmdesát nových dle našich penz je zde stravy do sytosti. S lístkem tím se jde pak k „dáme de comptoir", Ta soutuje která sedí u vchodu na povýšeném míst. árky, zanese sumu do knihy, pijme peníze, potvrdí a odevzdáš lístek zase úradníku kontrolujícímu. Jinde nemají podobných tištných lístk a na zavolání ,.Garcon, Taddition" píše ti dáma teprve ouet. K ouadu dámy „de comptoir'' nevybírají práv ženštiny krásou slynoucí, jakž ovšem inívají u nás, ješt více našli význané jméno „kaféale ve Vídni, kde pro stampiglií,

n

haus-en£;el".

mému

zvstoval nápis zvlášt Rotonde". Zašel jsem tam co do nejbližší kavárny hned druhého dne s rána Trvalo to njaký as, a poruil sob jednoduše kávu. sklepník pinesl plechový tác, velký jako stolek, než mimo chleby, máslo, etkviku a cukr celou a na mísu kávy. Se zbožnou hrzou díval jsm se s poátku na kávovou stude, odlil pak trochu do sklenice, as tolik, mnoho-li eský žaludek mužský snese, zaplatil pak vše a nabyl nauení, že mám podruhé žádat „une demitasse", totiž pouze koflík as jak u nás velký a v našich kavárnách obyejný. Odpldne pináší již sklepník bez dotazu sám demitasse erné kávy a k ní hned lahviku koaku, naznamenanou ísly, dle kterých pak, až ku kterému se odlije, plat se ídí. Paížan nepije erné kávy Ku bez koaku, jenž je ve Francii obyejn výtený. každé demi-tasse pidávají se tyry podlouhlé, tverhranné kusy cukru. Polovika dostaí k oslazení a zbytek schová nejelegantnjší Paížan do kapsy.

Zrovna naproti bytu

Švýcarm známou kavárnu

mn nm

i

„de

la

46

Kaváren jsou

skuten

legie,

na boulevartech jsou

ady

co nejelegantnjších, a není skorém uliky. v jejíž nárožních domech nebyl by se kavárník usídlil. Jako v restauracích a krámích, jako vbec ve všem, je v kavárnách rozmanitost co nejvtší, od nejvyšší elei gance a bohatosti po odený stl s rozlámanou židlí. V eleganci kavární jsou tam ale opt vzorem a stálo povstávají kavárny nové. pevyšující zase vše dosavadní. Obrovská zrcadla, pokrývající místo aloun celé stny, jsou tak obyejná, že v kavárnách sestávajících z více svtnic, oddlených pouze stnami z prhledného skla, navštvovatel dlouho se mýlí, hledaje ve skle obraz jizby, v níž sám sedí. Nejvtší a v pomru ku své rozsáhlosti kavárna je Grand Café Parisien na boui nejnádhernjší levart St. Martin. Je to takka celé námstí, peklenuté a zízené kavárniky. Nejprve dlouhá sí, pak první sál, jehož strop sahá k druhému poschodí, na to sál druhý rovnž vysoký a obsahující pes dvacet kuleník, za nim opt velká sí polokružní, zakonená vodotrysky. Grand Café Parisien ncni ale kavárnou tíd vznešených, zde se scházejí jen mužové tídy mšanské a teba i dlnické, beroucí ženy i dti s sebou. Je tu velmi živo, zvlášt v nedli a ve svátek. Paížanu je kavárny potebí jako domova, kavárna se vetlaí ostentativn i do veejného života, nebof již v únoru vezmou hosté stolek a židli ven na uhci a baví celé

K výse tu jako by pod teplým neapolským nebem. myslu kavárnílí pisply politické djiny francouzské, djiny literatury, rozliné zvyky a zábavy, picházející množství cizinc atd., aby byly kavárny co nejrozmanitjší a zajímavé. Cizinec neopustí Paíže, aby nezašel do Palais Roya! a nenavštívil Café de Foy, druhdy sídlo opposice a první ohništ revoluních in. Horace Vernet

47

namaloval tu na strop vlašEovkii. V uzounké a neúhledné rue de TAnciene Comédie je kavárnika malá, v jejímž pozadí zachován starobylý stl, u nhož sedával kdys Voltaire, Rousseau, Diderot. Jest to Café Prokope, slavné kdys svým obecenstvem co nejvybranjším, obecenstvem, na nž ješt s povzdechy vzpomíná feuilleton písná kritika, litujíce, že není více v divadlech obecenstva soudného, „parteru z café Procope'. Nyní je kavárna ta navštvována jen slab, chodí tam obyejn jen starší pánové, kteí hledají místo kuákm nepístupné. V" pedních síkách smí se kouit, když jsem ale vešel dál, abych usedl vedle stolka Voltairova, upozornil mne sklepník, zde že se kouit nesmí, a ukázal pi tom uctiv k stolku. Co do kouení jsou v Paíži velmi písni, v jídelnách se nesmí vbec kouit, v kavárnách ale již upouštjí a veer kouí se ve všech. Podobná písnost panuje i na jiných veejných místech, zvlášt ale na železnicích, kde nadpis „zde se nekouí'' není hastrošem i

pouhým. Z legie kaváren ním novým vyniknout, stojí bud peníze bud duševní namáhání. Nejjednodušší prostedek je ovšem nový a nápadný název, a ten vyhledá sob kavárník práv tak jako restaurant nebo držitel hotelu, jenž nazve hotel svj teba „u Berlína a Jižní Ameriky", „Uhry a Špahely", „u slunce kamatského" a jinak. Na jednotlivých kavárnách stojí zpráva, že se tam vyuuje kuleníku, jiné se staly povstnými, že se v nich scházejí nejvýtenjší hrái v šach nebo v domino, kterážto poslednjší hra stává se Paížanu až náruživostí.

V

Palais Royal je také jedna kavárna slepc, „Café des Aveugles", sklep to špatn zaízený a ješt špatnji osvtnebozí slepci koncertují. V jiných kavárlený, v nách shromaždují se cizinci dle národnosti své, jakož

nmž

Neruda, Sebrané spisy VI.

a

48

na p. do jmenovaného Švýcai se scházejí.

již

Café de la Rotonde

hlavn

Nejoriginahijší a nejpaížštjší jsou „cafés-chanléto zízené v Elysejských Polích. Z daleka již lákají a záí sterými plynovými svtly, míhajícími se mezi hustým zelením strom. Vejdeme oteveným zábradlím a usednem za stolem, hodn blízko k jevišti. Na míst trochu povýšeném je upraven salon, k obecenstvu jako divadelní jevišt otevený. Ostatní stny jsou pokryty bílými a modrými alouny a velkými zrcadly. V pozadí nehlubokého salonu sedí na lehkých keslech pl tuctu zpvaek, šaty svými obrazících francouzskou trikoloru: jsou bílé, ervené, modré. Práv vstává jedna z nich, krásná blondýnka, a od nejbližších stol, kde sedí její ctitelé po všechny veery, zahluí aplaus. Slena se kloní, upravujíc ješt šat svj, orchestr pod jevištm umístný spustí a slena zpívá ponkud slabým a neohebným hlasem rozmarnou píse. Zpvakou slena není, posuky její jsou ale tak

tants", pro

dv

dv

dv

vrn

rozmar tak nenucený, že pochopíme, pro je krásu svou oblíbena. Po ukonené písni nepestává ani potlesk, blondýnka se kloní a stereotypní úsmv na tváích její družek stává se vždy nucenjší; ostatn mluví tyto stále mezi sebou, jakoby se jich výjev ani netýkal. V tom se objeví ve dveích salonu njaká ženská hlava, pivolává jednu z nich, a podává jí peskvostnou kytku a již je tam o jednu blaženou víc. Kytka budí pozornost a žárlivost ostatních, patrno, rozmilé, i

mimo

—

že se tážou,

odkud pochází,

posuky

zahrad srozumitelnými,

však

celé

mní

obdarovaná

ale

že neví.

odpovídá

Když

se

nepozorovánu, zalítne zrak její v jistou koninu zahrady s takovou milostnou vdností, že není více pochybnosti o tom, že ovšem dobe ví, odkud a kdo. již

40

Po njaké krátké pestávce vystupuje muž ješt mladý (mužští se zdržují za scénou) a zane sólový komický výjev,

ovšem beze všeho kostumu a jen ve fraku a bílých

rukavikách. \' ložené písn zpívá za prvodu hudby píjemným barytonem. Dobrých ano i výtených kuplet, sólových scén atd. mají hojnost nevyerpatelnou. Zpvaky se smjou nenucené s sebou, a když se jim nco zvlášt líbí, zanou potlesk samy. Opt malá pestávka a následuje pak píse k oslav Polsky. Nadšenost je nesmírná, potlesk nechce ani konit, po stolech roznášejí a prodávají oslavní tu skladbu vytištnu, a zpvaky, používajíce vhodného okamžiku, vyslaly již dv ze svého stedu, aby uspoádaly pro sebe mezi hostmi penžní sbírku. Vstupného se tu neplatí, návštva stojí ale pedce dosti, any nápoje a jídla jsou v znan zvýšených cenách, jsouce takto co nejhorší.

Podobná kavárna koncertní je i uvnit Paíže na boulevartu Sebastopol. Jevišt je tu upraveno ve vysokém sále až ve výši prvního patra. Spolenost je stálá, vydává oznamní cedule jako divadla a ohlašuje také, který z nebo na dovolené se nalézá. Obory má písn oddleny, první tyry zpvaky jsou udány na p. co chanteuse premiére, léíire, de romances a dramatique. V kavárnách paížských možno dostat všude pivo. štraspurkské nebo mnichovské, ano i víno a jídla, poslednjší však nejvíce studená a zdražená. V jedné kavárn rue St. Roch je také pivo litomické, a dosti

len

stn

podivno echovi, slyší-li tam: „garcon, du pivo, s' il vous plait!"" Toto „s' il vous plait" musíš pivsit po každé, když neho žádáš, a s „merci" zase se za vše podkovat. Sklepník paížský je úslužný a zdvoilý, žádá ale zase zdvoilosti; on není dotíravý a neoekává také žádného kamarádství se strany host. Pozoroval jsem 4*

50

jednou veer v kavárn boulevartní udivené zraky sklepník, když dva opili Nmci ze Slezska, vydávající se za Poláky, doutníkv jim dávali a s nimi sob pipíjeli chtli. První sklepníci najímají sklepníky nižší, sami pak nemají platu, ano platí obyejn ješt pánm svým. Zpropitné je v Paíži poplatkem nutným. Pod deset centim pijímá sklepník jen s úsmškem z druhého, tetího franku outraty atd. platí se po pti centimech zpropitného. Leckde se vkládá zpropitné do zvláštního osudí, stojícího na stolku vedle „dáme de comptoir"." ;

yiii

Slované v Paíži.

„Kdo se chce nauit krajany své milovat, musí je vyhledat vcizin," napsal kdys jistý cestující eský, myslím že Vocel. Ano vlast nabývá teprve v cizin plné kouzlo z nejnezpvsvt, eské slovo nenadále zaslechnuté zní njšího hrdla jako zvuk varhan, rychle podáváš pravici a máš o pítele více. Povídají, že svatební cesty novomanžel psobí zhoubn na cit, tvoíce v srdci lhostejnou prázdnotu; myslil bych opak toho, v cizin jsou sob vzájemn celou vlastí, tam pilnou k sob co nejúžeji. Hlouku Cech v Paíži se nalézajících a znajících podailo se nco, eho posud nesvedlo tamtéž žijících sto tisíc majíf duševní své centrum, paížskou eskou Besedu. V den Napoleonv, kdy celá Paíž šatí se v trojbarevné prápory, vlaje z Café des Nations vedle Palais Royal také krásný prápor ervenobílý, nesoucí v stedu svém eského lva. Café des Nations je sídlem eské Besedy. Scházejí se zde eši, ovšem jen jednou za týden, vždy ve tvrtek poet jejich je píliš skrovný, i

Nmc;

;

51

Paíž

zamstnání tvrtek je za

píliš rozsáhlá,

se scházeti mohli.

rozdílné, než to

aby

denn

poloviním svátkem,

amara a spchá do Café des Nations, kde ve zvláštní oddlené místnosti jsou již rozloženy všechny eské asopisy politické a zábavné, kde je i eská knihovnika. Zde se te, pedítá, vypravuje, a francouzský sklepník dívá se zvdav pes ramena host na obrázky našich „Humoristických," kteréž nkdy mají i osobnosti tu se oblikne

jemu dobe známé. Paížští eši jsou skoro vesms emeslníci a prmyslníci, nkteí jsou tam jen na rok neb na dv léta, aby nabyli zkušenosti, jiní žijí tam již dvacet a více let. V elegantním loubí nekonené rue de Rivoli je na šatním jednom krám povstný a známý již nadpis „zde se mluví esky." Zde pracuje a vydlává náš ádný a obtavý Hlek, outoišt a potcha každého do Paíže pibývajícího echa, Hlek, který šil pro Napoleona samého i

a kterého se zvláštní oblibou vyhledávají cestující Angliané. Nesmírnou piinlivostí stal se zámožným a hodlá se za njaký as vrátiti do vlasti. Byli jsme u Hlka jednou sezváni k veei, abychom výborný jeho sklep trochu proskoumali. Staré a ohnivé burgundské vyvolalo brzy zpv a eské písn proudily se otevenými okny k pekvapenému sluchu tch, kte práv náhodou ubírali se rue Saint-Honoré. Po málo dnech pinesl rozšíený „Petit-Jounal" pipiš „á Monsieur le redacteur en chef," v nmž se vysvtlovalo pomocí slovníku Bescherellova, jaká to byla as e, ve které se zpívalo. ,C' est une langue douce et harmonieuse" (je to sladká a zvuná) a mluví ji eši, „nom qui se rend en francais par

e

Tchques," „.Jediné slovo. praví dopisovatel Leon G***, „které z eského poíná se ujímati v Paíží, jest „pivo" '*

=. bire, a

stálí

hosté kavárny Saint-Roch.

kteí

umjí

;

52

nápoje oceovati, nežádají jich jiným slovem než „pivo". Taiíé v kavárn té, odebírající velmi mnoho piva litoskví se na stn bílý eský lev v erveném poli. Zde onde setkáš se ovšem náhodou s nkterým Cechem, cestujícím v záležitostech obchodních nebo ze

mického,

V

zábavy.

théátre francais oslovili nás podlé nás sedící

a

radostn po esku, bylo na tom, jak eštinu lámali, vidti, že v Cechách nejspíš zídka kdy se s eštinou obírají. Jednoho dne vycházel jsem práv z Louvr, an se pede mnou zastaví muž prostední velikosti. „Madar?" táže se „nebo Polák?" „ech, umíte esky?" „Jakž bych neuml, vždy jsem Slovák!" Picházel pímo z Havanny a hodlal na polské bojišt. Jindy zase židé

—

—

spolen s jistým svým známým z Gobelínu Mouffetard. Ped krámem eznickým stál majitel a pozoroval nás picházející bedliv. Sotva že nás zaslechl mluviti, hlásil se radostn slovem „ezník" co poctivý šel

jsem

ulicí

Slováek. V Paíži

žije ješt jedna osoba, pošlá z krve eské, však ani slvka více esky. Jest to komik a pierrot Deburau, syn slavného pierrota Jean Gaspard Deburau-a (Dvoáka), pišedšího do Francie za divným osudem již pod Napoleonem prvním. Otec Deburau l3yl nejoblíbenjším komikem paížským, ano jím povstala kdys zvláštní epocha v dramatickém svt francouzském a nejprvnjší spisovatelé psali jeho životopisy. Syn jeho Karel byl také dlouho okrasou divadla des Funambules ponvadž však se divadlo to práv boilo a jinam pe-

neznající

nášelo,

venkov

kooval

s

poátku mého pobytu

v

Paíži po

a ve Fontaineblau etl jsem ohlášení jeho hry. Pozdji pisthoval se do arény na ostrov v Bois de Boulogne: dny byly deštivé a nejisté, a když konen jednou se skuten hráti mlo a já jsem do arény se

:

53

poasím od-

odebral, nehrálo se zase proto, že nejistým strašené obecenstvo se vbec nedostavilo.

Že o nás Francouzové takto pramálo vdí, jest vc známa. Cestující musí zpomínky na Cechy loviti jako vzácné perly z Otavy. .Jediná osobnost eská v Paíži obrazn známá je hrab Glam-Martinic. Fotografovanou jeho podobiznu nalezl jsem i v albech po bazarech vyložených. V jedné z etných pasáží etl jsem firmu ,u eského království" nad závodem se zbožím sklen„cristaux ným, a nadpisy „exposition permanente" byly nkteré ádky de Bohéme." Nejzajímavjší

—

mn

v katalogu

conservatoiru

„des

Arts

et

Métiers".

Pi

vypoítávání vtrných mlýn je poznamenáno: „Mlýny vtrné byly zavedeny do Francie a Anglie za válek kižáckých kolem roku l(i40. Zdá se, že byly užívány v Cechách od roku 718 a že pedcházely tam mlýny vodní." (Heringius:

tištno roku

Na

širší

„Tractatus de molendinis" etc, vy-

1(J25.)

naši vlast,

na Rakousko, pipomíná mimo

v rue de Grenellepráv ne píliš unášeSaint-Germain ješt mnohé jiné, jící. Na Montmartru, s jehož výše je nejkrásnjší vyhlídka na celou Paíž, vystavli k vli výhlídce té vysokou vž a nazvali ji „Tour Solférino." Navštvovatel obdrží lístek s vyobrazením vže a s acrostichem zaínajícím ." „Ton nom, Solférino, comme un echo de gloire Opt Solférino, Magentu a jiná bojišt, na nichž Rakušané nebyli proti Francouzm vítznými, vidíme na velkých, z ásti mistrn vyvedených starších a novjších obrazech versailských. Jeden z nejstarších obraz je ^Prise de Prague Novembre 1741 ". na nmž Pražanky jsou v náNesmím zašvábských vesnianek. rodním kroji pomenout, že v nedalekém od Paíže Vincennu je jedna velký nadpis

..vyslanectví rakouské"

a

—

—

—

54

kavárna „u Rakouska",

jejíž

držitelkami jsou ti

ešky,

sestry.

Jiných ruští tráví

Slovan

je v

ron alespo

Paíži mnoho. Pední spisovatelé

nkolik

msíc

v Paíži, a seznal

výtenou Markoviovou, maloruskou to Boženu Nmcovou, jejíž krásné, pod pseudonymem Marko Vovok psané povídky eskému obecenstvu známy jsou.

jsem

tu také

i

Polák je ovšem velká vtšina, známo, že znaná ást emigrace v Paíži žije. Jen mládež jako by nyní byla vymela. Poláci mají tu své spolky, školy, ano knihovnu pes sto tisíc svazk poítající. Knihovna i

ale byla

zavena, ouadníci

její

nebyli v Paíži

—

„šli

se bít."

Na slovanskou stolici vysokých škol paížských zasedl po básníku Mickiewiczovi básník Ghodžko, pítel Mickie^viczv od dtinství. Jeho pednášky jsou velmi zajímavý, svdící o nejdkladnjších vdomostech filologických, jakož vbec o vzdlanosti co nejvšestrannjší. Je dobrý znatel literatury eské a slyšel jsem ho pednášeti dkladn o pracích našeho Erbena v oboru slovanského bájeslovi. Citoval všechny práce jeho i po almanazích a asopisech roztroušené. V Chodikových pednáškách a v jeho slovansky hostinném dom strávil jsem chvíle co nejpíjemnjší. Poláci mají i zvláštní své restauranty v Paíži, kde dostat také národní „krupnik, chíodnik, barszcz a zrazy z kasza." Do hostinc tch chodí nejen páni, ale i elegantní dámy, a možno tu nalézt osobnosti velezajímavé. Ovšem je zde velmi píjemno, že se slyší pouze hovor slovanský. Jeden hostinec polský je v rue Villedo. Navštívil jsem jej a práv, když jsem se spoleníkem svým zase vycházel, potkali jsme ve dveích dámu vy-

možno

55

mj

uctiv sokou a píjemného vzezení, již spoleník pozdravil. Byla to ušlechtilá Polka, na níž byla vlast vyžádala také obt pebolestnou, totiž ženicha jejího. Byl jím Šimon Konarski. utracený roku 1837.

IX

Divadla.

dnem dosti obecenstva o zálib všeobecné. Paíž bez není Paíž více, bez divadel nesml by býti nikdy veer, nýbrž hned pozdní noc. sic by nevdl ani obyvatel Tuillerií ani dlník z pedmstí St. Antoine, co zaít s asem od obda po jednu hodinu v noci. Herec byl tu záhy ctn. Již Molirovi psali pátei Františkáni: .,Máme tu est býti Vašimi sousedy," když chtli penžitou podpora od nho. Ano, da, jaká divadlm uložena byla ve prospch chudých, vynášela pekvapující sumy. Obliba v divadle rozšíila se ve všech vrstvách hlavn od roku ITUS, pod directoirem, s oblibou rostla pak zárove divadla až k nynjší velkoleposli své. Ped tím sídleU a hráli umlci, pozdji nejslavnjší, v divadlech malých, neouhledných, schovaných leckde ve dvorech odlehlých nebo teba v leckteré butice. Nesmrtelná Adrienne Lecouvreur hrála ješt mladistvá v jistého kupce v ulici Ferou. Pomry ty umní snižující náhle zvráceny jsou Napoleonem prvním, velkým milovníkem umní dramatického, jenž po jednom provedení tragoedie „Cinna" zvolal: „Z velkého Corneilla byl bych uinil prvního svého ministra!" A Cinna skrýval pece za slovy dvornými a lichotivými plán na zavraždní Augusta Napolecn postavil dobrým taktem ThéátreTicet divadel

v nich divadel

a

každým

svdí dostaten

—

dom

dom

!

56

Francais, „le mezi divadly,

théátre

de TEmpereur", na první místo velkou operu.

ped samu

Napoleon vydal

zvláštní dekret o divadelních záleži-

lánek znl

„Žádné divadlo nesmí se v Paíži síditi bez našeho svolení zvláštního, ministr vnitních záležitostí podá nám vždy zprávu." Týž ministr uroval i repertoir divadla Francais, Opery a Opérycomique, a žádné jiné divadlo nesmlo zasahovati do repertoiru toho bez zvláštního poplatku a bez svolení tostech.

První

:

Ministr uroval všem divadlm druh her, vyboiti nesmla. Dekretem tím urovala se i divadla na venkov. Ve vtších mstech smla být jen dv, v menších jen jedno. Théátre-Francais bylo vnováno veselohe a truchlohe, ve veselohe smlo s ním závoditi jen divadlo císaovnino, umístné v Odeonu. Velká Opera (Academie imperiále de musique), vnovaná vbec zpvu a tanci, mla výhradní právo na velké balety a plesy maškarní, rOpéra-Comique dávala veselohry nebo inohry propletené kuplety, písnmi, jakož i vytržené kusy z dl vtších, rOpéra Buffa byla jaksi pouhým poslednjšího divadla a provozovala jen peklady z italského. „Žádná árie, romance neb hudební kus, provozovaný v Opee nebo v Opéra-Gomique nesmí se bez povolení majitele nebo skladatele penésti na divadlo

ministrova. z

nhož

doplkem

jiné,

po

leda

se

zmnami

v

prvodu

a to teprve

pt

let

prvním provedení na divadlech jmenovaných." Ostatní divadla byla postavena do druhé ady a každému naznaeno v repertoiru, že se smjí v zpívati jen nápvy známé. Théátre du Vaudeville byl uren pro menší kusy, des Variétes pro malé kusy druhu veselého, vážené ze života rybáského nebo vesnického, de la Porte-Saint-Martin pro melodrama a velký „specjejich

nm

57

dále pro balet nižší, de la Gaite a TAmbiguComique pro pantomimy všeho druhu bez baletu a pro taele",

arlekynády, des Variétes étrangres pro peklady. asem svým se to vše zmnilo. Opéra-Buffa vzrostla na známou operu italskou a provozovaly se v ní skladby Mozartovy, Rossiniho, Verdiho. Belliniho. Donizettiho. Mercadante atd. V Odeonu se hraje více truchloher než v Théátre Franrais. z nho vyšly slavné síly a pestmá Shakeshovaly se do divadla poslednjšího, v peare, ovšem zpaížovatlý Shakespeare, jediný slánek

nm

Divadlo dcs Variétés étrangres již dávno zašlo, peklady se ale provozují na divadlech rozmanitých. Opéraopery velké i balety, Théátre-Francais Gomique dává

svj.

i

provozuje i veselohry jednotlivé, le Vaudeville a le Gyrnnase mají veselohry a inohry velké. Od roku 18U7 povstalo mnoho divadel, nkterá zase zašla, jiná se pemnila a pemují. Théátre Lyrique provozuje hlavn díla francouzských mistr operních, nevyluuje ale také Glucka, Webra, Mozarta. Offenbachovy Bouffes-Parisiens roznesly po Evrop nový druh lehkých a veselých operetek, v Paíži samé nesmírn oblíbených. O Kolíanu Offénbachovi praví Paížan: .Monsieur Offenbach je Halevym. Auberem. Rossinim, Verdim této velké opery v malém." Za doby restaurace povstalo divadlo le Gymnase.

Dlouhou dobu

drželo se

hlavn smlouvou uinnou

se

Scribem, jenž za doživotní plat 6000 frank uvázal se, že nebude psát le pro Gymnase, vyjímaje jediné ThéátreFrancais a velkou operu. Tantiémy, honoráry atd. vynesly mu tolik, že sob koupil v Céricourtu statek. Na obydlí své dal tam nadpis: „Divadlo zaplatilo sídlo to venkovské; možná, že jsem vám, kteí jdete kolem, díky moje, vám je dlužen!"

—

58

Tragoedie je ve Francii nyní na stupni nizkém, o tragoedech francouzských platí, co ekla Sandová vbec: „Francouzové jsou všichni komedianti, nejslabší z nich ale lirajou komoedii." Vlna se sítila práv dol a s ní sklouzla tragoedie snad že ji vynese budoucí vlna zase do výše, snad výš než jindy, prozatím ale se zdá, že je pochována spolu v krypt Rachelin. Pod císastvím nynjším stane se povznesení ale sotva, tomu se nedaí v žádném oboru umní valn, ni ve výtvarném, ni hudebním, ni dramatickém. Zde onde jest ovšem nkterý herec lepší, jako by solidní zbytek staré školy, je jich však málo, a práv nyní s nejvtším napnutím sleduje Théátre-Francais pokroky sleny Agarovy, v níž vidí Rachelku novou. Slavné doby literárního parteru z Café Procope pominuly dávno, umní se pesthovalo kdys k pierrotm na boulevart du Temple; ale ani tam není více, a k dob, ve které Jules Janin ekl, že alespo pierrot Deburau ve Funambulech osvduje herecké umní, dívají se zase toužebn

alespo

;

kritikové novjší.

Jak praveno, zde onde nalézá se dobrá síla pro inohru, ale jen zídka, a nalezneš-li ji, je práv teba zase v divadélku umoudlém a chudikém, na p. Monsieur Gobert v Beaumarchais, ve kterém je osvtlení vcí zcela vedlejší, hmotu a hluku mezi hrou nazbyt, kde se v meziaktí prodávají likéry

a jiné

vci

s

umním tsn

sou-

kde je také, aby vbec byly, osm loží tak velkých, že se do nich vejdou až ti osoby, a ve kterém se dává „Richard Lenoir," kterýž titulní hrdina dostává se do poetického nadšení nad tím, že dovedl udlat dobrý kanafas. Tragoedie písná vbec se jaksi Francouzm nehodí. Viclor Hugo uinil prlom škole romantické, jeho Cromwell visící,

kde

je

fauteuil za dva

franky,

50

a zvlášt

dímá

pedmluva k

nmu

spsobily

revoluci.

Nyní

škola ta romantická, ovšem že hlavn za píinami politickými, a zbyl z ní leda výsledek arci dležitý, že šfastnou odvážností svou „vlili romantikové erstvou krev do starých žil franiny." Že za takých okolností Shakespeare zvlášt u Francouz není píliš oblíben, jest jisto, on je jim píliš vážný a dmyslný; dávají nkteré hry jeho sice, jako by k uvarování svtové pomluvy, podívají se i na n, pokrí pak ale rameny a odcházejí s úsmvem. Prapodivn musí se Paížanm ale

i

Shakespeare upravovat, aby alespoíl ponkud obstál. Vidl jsem v Odeonu, jediném to divadle Shakespearovi pístupném, takto upraveného „Macbetha", na nmž pracovali nmozí výteníci, Macbetha, jejž napsal v o aktech a 7 tabl. M. Jules Lacroix, k nmuž udlal hudbu M. Ancessy, dekorace M. Lechevallier, kostumy M. Gaildrau, stroje M. Paulauqui. Kdyby nebylo tch stroj, toho Bancova ducha, nebohý Shakespeare! Duchové jsou všemocní, jimi psobí Shakespeare v Paíži jedin, což dokázal pan Alphonse Vieillard de Boismartin zvláštní brošurou duchovou, „Macbeth á V Odeon, étude spirit." Shakespeare jest jen v koutku, práv tam, kam ho namaloval Ingres pro sbírku luxembourgskou, zcela dole pod parnasem, daleko za básníky francouzskými.

—

Nepomrn

štastnjší jest veselohra, zakoenná hlufrancouzské, kypená zmnami, zalívaná pohyblivou, osvžující francouzskou krví, zahívaná jasnou francouzskou myslí. Co do vodních novinek není ovšem práv nyní velká že, pedce se však objeví dosti asto nco duchaplného, což nastupuje pak další pout pc Evrop se štstím rovnž asto

boce ve spoleenské

pd

vnými

p-

nestejným; menších her, atd. je ale vždy hojnost.

kus

jednoaktových, vaudevill Tyto jsou v jednotlivých di-

60

vadlech vcí hlavní, v jiných dležitým pídavkem, an poínaje od šesti kus málo kdy celý veer, vypluje; ptis veera teba po hodinu s plnoci aktová inohra, tíaktová veselohra a nkdy ješt nco menšího bývají na programu jediného veera. Divadelní iditelé vyhýbají se novým kusm opatrn, k vli velkým honorárm a znaným tantiémám. „V jistém ohledu mají pravdu," bduje spisovatel. „Pi starém kuse, napolo zapomenutém, naloží nco penz na vyšperkování stroji a dekoracemi, a ušetí honoráru a tantiém za kusy nové, ku kterým by také tolik šperku pidati musih, aby

—

jediný

—

lákaly." Ve Francii napoítalo se šest set žijících dramatických spisovatel, kteí vtšinou a beznadjn ekají na provedení svých her. Jen málo kdy pronikne nkterý ku sláv, vlastn k penzm, jako na p. spisodávané nevatel povrchní kouzelné hry „Piothomago síslnkráte v divadle du Ghatelet. Do ervna ml z „Rotho,

maga'

sto tisíc frank. S výše jednotlivých divadel vlají prápory s nápisy, „Touš le soir „la co se hraje v nich bez pestávky, Poissarde". Kouzelná hra „Les pilnles du Diable" dávala se ped desíti lety tisíckráte po sob; nyní se opakuje opt a opt a vždy pi plném dom. Vystídat se denn v Paíži ticet tisíc cizinc, i venkovan francouzský naštíví divadlo, nebot pes dv st divadel vzdlává oblibu umní dramatického po venkov.

—

Velká Opera

paížslíá,

mže

a penádherné obydlí, ovšem mnoho udlat, velké

která

pro

nyní

obdrží

zpvohru a

nové

vyšší balet

píjmy denní a 800.000 frank roní subvence umožují vci zase velké. Pražák, který

61

pi nejvtší opee nanejvýš tyicet chorist a dvacet taneník a tanenic, musí obdivovat množství, jaké se

vidí

na jevišti Velké opery rozvinuje na p. v „Nmé z Portici" nebo v balletu u nás také známém „Willis". Dekorace jsou arovn krásné, stroje pracují co nejprecisnji. Avšak v jiných divadlech, kde se dávají kusy vtší, rozvinuje i se týž náklad. Nejvíce hledí se k tak zvaným „Féeriím," arodjným to fraškám. Féerie oplývají hojným humorem, v nich se vrší onen vtipný a komický nesmysl, který sama ze sebe se tší. Nápady jsou co nejkudrnatjší a steré stroje jim napomáhají. Pekvapení stíhá pekvapení, vše je na jevišti oživeno. Dalekohled fackuje každého nepovolaného diváka, milní sloup uchopí myslivcovu pušku a vystelí neviditelné ruce nalívají hercm klobouky, pak vyletí ji tyto za chvilku jako pták nahoru do suíit a zase po chvilce následuje paruka. Herec je v nesnázi, kam by dležitou písemnost schoval, v rozhodném okamžiku však má šastný nápad a strí ji do bicha, ku kterému má upravená dvíka jako u kamen. Uenec chce v studijním je síla anatomických zvláštností, svém pokoji, v ísti, rozžže tedy svíci a usedne; náhle roste svíce do výše, až dva sáhy jemu nad hlavu svíce se zkrátí, v tom však jde zase sedadlo i s uencem do výše; sedadlo se rozpoltí, jedna polovice klesá, z druhé se stala šibenice, na níž uenec visí; mezi tím se pohybují všechny kostry vkol a provádí svoje reje. V „Rothomagu" je maškarní tah nejpestejšího druhu, obi se scvrkají na trpaslíky, trpaslicí vzrstají na obry vkolní skály vysoké obdržují náhle oblieje, ruce a nohy a táhnou pomalu pes jevišt; když zacházejí, je tu již krajina jiná. V tétéž féerii klesá znenáhla hlavní dekorace zadní, celá krajina zavírá se jako piksla, a opt je tu jiná, ješt krásnjší a poeti;

nmž

;

;

;

62

tjší než dívjší. Výtení gymnastikové napomáhají výaby klamivost byla ješt vtší.

jevm arodjným,

Nejvtší nesmysly jsou ale ve starším již kuse „Les du diable", jehož jednotlivých ástí použito po-

pilules

zdji ku komickým baletm. Gymnastikové vyskakují ze všech kout a pedmt, z malých kamínek, soudk, osudí a zase v nich mizí, balkony sestupují s milenci

dom

dol atd., atd. Jednomu z herc ulítnou zrzavé s jeho vlasy. Jde tedy k bradoholii a vlásenkái, nad jehož krámem obrovská bitva druh živnosti naznauje, a žádá ho, by mu pomohl. Vlásenká je ochoten, a aby dokázal výtenost svého zboží, pomaže mastikou devnou palici, z níž také hned vlasy nejohnivjší ervené barvy vzrstají. Holohlavý strí radostí nkolik prst do masti a vytáhne je porostlé zrzavým vlasem. V ouzkosti vebhne za vlásenkáem do krámu, když se ale zase vrací, sekne bitva trup bží po nm, utne mu hlavu, to ale neškodí Otec a syn zasednou do želeJiný nesmysl dál zniního vagónu. Sotva se byla dvíka za nimi zavela, hne se vlak, vagón s otcem a synem zstane ale stát a rozletí se se strašným hmotem. Po chvilce padají pes, bžící jes výše jednotlivé oudy roztrženého otce vištm, uchopí levici a odnese jí Syn ale se objeví rozpláclý nahoe na zdi. Chtjí ho sundat a pistaví žebík když však dolezou až k nmu, zmizí postava a objeví se as o sáh dál, což se opakuje vícekráte, až konen dostanou syna skuten dol, zdravého a veselého. Po nalézáme syna v bytu jeho, chystá se k obdu a mezi tím žaluje pro ztrátu svého otce, jehož roztrhané !

—

—

:

;

promn

oudy jsou v nši po stran stojící I vzpomene sob, že by snad oudy zase v celého otce sestaviti mohl a pokusí se také o to. Nejdíve ope nohy o stnu, na nohy dá trup, a když konen hlavu nasadí, obživne tlo a otec

63

objímá syna. Všechen ten klam provádí se co nejmistrnji, takže i napnutý pozorovatel nenajde vysvtlivky. Otec a syn zasednou k obdu. Pi polívce nepozoruje ješt otec, že mu schází ruka. teprv když chce maso krájet, pone bdovat. V tom však bží zase onen pes pes jevišt a nese v tlam ruku: syn se za ním rozbhne. dobude ruky. piloží ji k otcovu ramenu a otec je zase celý. Ku konci .Pilulek dáblových' je velký balet, v nmž mimo dorostlé taneníky a tanenice vystupuje také sto dtí, malých, menších a nejmenších, kterýmž se ješt cukrlátko do ruky strí, jen aby na jevišti ne-

—

plakaly.

užívá se ovšem nkdy také ku hrám tendivadle Palais Royal vidl jsem hru .Folambo". satyru to na tehdy vyšlý román ,Salambo''. Pedcházelo Féerií

denním. V nkolik

kus

jednoaktových dosti dvojsmyslného druhu.

veselohry a vaudevilly, pi nichž dobré kuplety a tluení pstí do žaludku byly nejsilnjší stránkou. Ped ,FoIambo* zali se náhle dva pánové na balconu hádat. Když se byli již chvilku k ustrnutí obecenstva hlasit pohádali, napomíná je dáma, na protjší stran divadla v loži umístná, k míru. Pes hlavy parterního obecenstva rozpede se rozmluva, z níž se dozvídáme, že dáma v loži je starší sestra nešastné ,Folambo''. Pánové a dáma jsou ovšem herci a rozmluva jejich již scéna kusu. Dáma mluví také ješt hercm na jevišti do dialogu. Akty jsou vždy as pt minut dlouhé, rozmluvy meziaktní ale delší. Na konec zajde si dáma na jevišt, aby y moderním obleku svém vykoupila sestru mladší. ^i-»-"-'" ^- V'-o;; starobyle orientálním.

>'erada, áebrané spisy VI.

61

Paížská klaka, kdož by byl již o ní neslyšel, neVeejný, uplacený soud, stojící mnoho penz za to, že sob ho nikdo nevšímá. HanlDa obecenstva, hanba umlc! Obecenstvo jako by bylo již ztratilo vlastního úsudku, to vzdlané, duchaplné, vtipné obecenstvo paížské. Pochvala byla kdys estným vyznamenáním, nyní je vcí lhostejnou, ano protivnou, mže, ano musí se koupit. Tam nahoe na balkonu, v ložích prvního poadí, v keslech popedních sedí lidé v soudu svém samostatní; úsudku svého ale neprojevují, herec pracující pece k výsledku okamžitému neobdrží od nich nejmenší pochvaly. Herec aby byl diplomatem, jenž soudí dle malikostí, dle proudu vtru a vzduchu. Pochvaly dostane ovšem dost, ta ho ale nemže potšiti, nebo ví již naped, po kterém slov, po které potlesk zane, a když ho vítají vstupujícího nebo vyvolají po scén, poítá, mnoho-li ho to frank stálo. Než kus nový nebo obnovený na jevišt se dostane, je již pro klakéry sízen. Práv tak jako se urují dekoetl.

vt

i

race, jak se rozdávají úlohy, jak se

upravuje scéna a od-

musí se urit také úloha klace, musí i komandant klaky být pítomen zkouškám. Spisovatel a iditel urují, kdy má pijít potlesk slovm, herci, kdy he. Herci nemohou se zbavit klaky a pece jí opovrhují co nejdkladnji. V prvních divadlech nikdy, v menších málo kdy napadne herce, aby se k poklon za potlesk snížil, jenom baletnice dkuje se, ovsem mén za uznání než proto, aby pknou poklonu ukázala a zetel obecenstva více k sob poutala. „Les Romains", jak klakéry bývají zkoušky,

také nazývají, jsou prozatím neodstranitelným zlem. Již vícekráte se zkusilo vítzství, vždy následovala porážka. R. 1853 byla odstranna, po trnácti dnech užívala ale již dívjší moci zase. Loského roku, pi prvním pro-

-Nos intimes", jež se co „Mnoho obecenstvu tak líbila, strhla se revoluce proti klace; obecenstvo chtlo jednou konen samo rozhodnout nad kusem. Strhla se pravá rvaka, policie zakroila, vyhodila klakéry a druhého dne tam sedli zas. Není nic plátno, „les entreprenneurs de succs dramatiques" vyjednávají nadál s editelstvy, že dodají tolik a tolik tleska. .editelství platí obyejn vstupními lístky, jež klakéi za lacinjší peníz dále prodávají, herci ale platí hotov, teba ti sta frank msín. Cizinec, ouzkostliv se všeho potlesku zdržující, aby neplatil sám za klakéra, pozná tohoto brzy. Klaka roztahuje se uprosted parteru, pod samým lustrem, kde se stává nejnápadnjší. Zde tvoí shluknuta mocný sted voje, jehož kídla a pední stráže rozvtvují se až nahoru na poslední galerie. Dole sedí mistr a velitel, „chef de la Glaque", od nhož vycházejí všechna znamení. Díve vozování veselohry pátel naše škoda"

eskému

—

byla také klaka nepátelská, která pi jistých místech a jistým hercm syela, nyní je již jen klaka pochvalná.

Zevnjšek klakér, ano i jejich mimokJakérský stav ídí se podlé stupn divadla. V Theátre-Francais sedí

pomrn nazvati možno eleganty. S rukou rukaviky nesejdou ani na okamžik, ani pi nejnamáhavjší práci. Elegantní lorgnony divadelní jsou jejích štítem, jimi prohlížejí sob obecenstvo, ano koketují s nádhernými damami. Chování jejich je vbec velmi

lidé,

kteréž

jejich

i

nenucené, pi zahrávání sob na proste diváky neujde jim ale pece ani nejnepatrnjší znamení vdcovo. Vlastní bezohlednou nestydatost lze však teprve nalézti v divadlech stupn stedního. Již ped poátkem hry, ped sejitím se obecenstva, naznauje ervená stužka, petažená pes celou adu sedadel nebo obvázaná kolem sedadla, místo, kde se klaker uvelebí. Zde pracují oby-

66

ejn

dva franky k veeru ze svátení kabát vyndají, v divadle se velmi dobe baví a zpracovanýma rukama svýma vydatný hmot dlají. Lehko lze rozeznat zaáteníka od zkušenjšího, onen neví, kam má díve hledt, zdaž na jevišt i na vdce, tento nehledí již vbec nikam. Vdce tu sedí s novinami v ruce, studuje obyejn divadelní asopisy. Náhle pustí široce roztažený asopis do klínu, hmotné „ha-ha!" vyletí mu z úst, ruce ponou tleskat, hlava se vrtí sem tam, oi pelétají galerie, neusnula-li tam nahoe nkterá hlava drahá. Kárav, zlobiv pohlíží tam, kde se málo tleská. Vdce zane potlesk, tlupa hromuje, vdce ustane první a hmot se rozbíhá v jednotlivé, opoždné zaplácnutí. Ono „ha-ha" je znamením pro vkolní, padající asopis pro galerie. Ani divadla pedmstská, kde sedí ouvrier se ženou a dtmi svými, nejsou prosta klakérské bídy. Zde je ovšem klaka odna v národní blousu. prosti emeslníci, kteí za

šatnice své

Podívali jsme se dobe na poátek hry, jenž není v žádném divadle zcela uritý, k vli emuž piln tedy studovati teba nárožní ohlášení. Nyní pospícháme do zvoleného divadla. Z daleka již vidíme, že ped divadlem stojí dlouhý, ouzký pruh lidí. Je to známé „faire queue". Kde jsou kasy uvnit budovy (leckde jdou také jako krámek na ulici), jsou k zachování poádku, etnictvem a policejními strážníky steženého upravena devná nebo železná zábradlí, mezi nimiž obecenstvo znenáhla po dvou postupuje. Avšak zábradlí to nestaí, lidé se seadují po dvou ješt na konci jeho, vždy dál a dále, až na ulici a daleko podél sousedních. Cekají po,

dom

67

kojn, jeden nepechází druhého

nesmí pe-

vlastn

,

cházeti.

Zapomnh jsme sob v denní divadelní kancelái koupiti njaký „billet de location", stojící ovšem o njaký frank více, pojišfující ale místo. Poblíž divadla je krám likérnický, tam snad obdržíme ješt njaké slušné místo, neboE víme již, že držitel krámu toho mívá vstupní lístky, jež obdržuje bud na vlastní risiko své pímo od editele, bud od klakér, jejichž platem bývají. Likérník ukazuje vypracovaný plán divadla, každé místeko je tu plasticky vyznaeno, pro nás nehodí se ale ani jediné, ani jediné tu více , numero de face jen zde onde njaké ,.de coté". Takové postranní sedadlo má

pkn

,

asto nepíjemnosti své, bývá pilípnuto zrovna na pod pízemními lóžemi v ouzké. ku keslm a jiným íslovaným sedadlm vedoucí ulice; když se sedadlo to oteve, je ulika zavena, a majitel sedadla musí stokrát ped poátkem a v meziaktí vstávat. Dámy by s krinoale

stn

linami

alespo

vbec

ani neprošly, dámy ale také, divadlech, nepicházejí do pízemí.

v

lepších

galerie nechceme a nezbývá tedy, le se piku ekajícím a vytrvati, nezbude-li na nás njaké místo ze „stalles amphithéátre" za pízemím. Queue mezi tím, co jsme se u likérníka zdrželi, znan nepirostlo, máme tedy ješt dosti asu. abychom sob koupili

Na

pojiti

výtisk hry, která se dnes provozuje. Vedle

vadel jsou

krámy knhkupecké,

dejem vytištných je ale také

doplující,

Jedna kniha

uspoádáno vydání z

láci

celé

své

mnohých dihlavn s pro-

obyejn frank, ady her vždy se

stojí

kterého lze dostati za dvacet

teba ptiaktovou. navzdor

her.

zanášející se

centim hru

Tento „Magaíin théátral velmi

pkn

a

v

illustré"

je

píjemném kvartu

68

vydán a scénu

s

pedu pidává

vždy

nkterou

illu sírovanou

kusu.

z

Vycházíme z knhkupectví s textem v ruce, což hned piláká nkolik úslužných nepovolaných, kteí nabízejí vstupní lístky na nejhorší místa dráž. Radji vykáme s ostatními v queue, nejspíš že na nás pece dojde. Pipravené peníze držíme již v ruce, abychom se „au bureau" dlouho nezdrželi.

—

Konen máme po stupních do výše. Billeteurka je

stará

lístek

do pízemí v ruce a bžíme

Podáváme billeleurce vstupenku. dáma v epci, ráz ostrého jejího

nepipouští ani nejmenší pochybnosti, že je to paížského parteru zahnaná dcerka národa až ku po celém svt roztroušeného. Zastavuje nám cestu pooblieje

dvem

znavši cizince. Na um ein trinkgeld."

zda

Bh

spustí

,.Pro a za?" tážeme se. „Za dobré místo njaké "

nmecky:

•

„Bez toho již žádné nebude, ze špatných vyhledáme nejlepší!"

„To nemohu pipustit, v tom již

napolo v kiku.

Abychom

„leh bittc

leží

mj

sob

kšeft!"

sami

pone

se špinavé dotíravosti té

obtujem nkolik souš; židovka pohrdliv se podívá, vstrí vzdor pohrdání do kapsy, oteve dvée a nechá nás, abychom sami vyhledali sob místo. Tmavý parter je naplnn, jen s tží najdeme kosedadlo. V paížských divadlech, jakož i na všech jiných místech veejných, jsou sedadla pro veškeré obecenstvo nikdo nestojí. sprostili,

na

n

—

nen

;

Partery jsou skoro všude tmavý, nebot nejsou nad nimi pouze lože jako u nás, nýbrž i „balcon", rozsáhlá to první galerie, upravená ped lóžemi prvního poadí.

60

Kde je parter užší, bývají za ním ješt malé lože, „les Baignoires". Takto jdou lože obyejn ti poschodí vysoko, i po stran poslední galerie jsou ješt lože pro obecenstvo (jako na p. v Palais Royal). Lože pro divadelní leny jsou nkdy až za oponou na jevišti samém. Tri pádné rány, znjící jakoby nkdo za oponou notným kyjem do devného stolu tloukl, dávají znamení, že se již pone. Nahoe na balkonu svlíká njaký bodrý venkovan kabát a má pi parnu tom následovníky; dole v orchestru zanotuje ledabylá hudba. Mezi tím vykikují

prodavai a prodavaky divadelní asopisy,

jichž je

denn

„Gazette des étrangers", „Figaro-Programme", „L' orchestre" atd. Pinášejí nejpikantnjší zprávy denní, novinky a kritiky divadelní, literární, o malb, sochaství, historické lánky o divadle, krátké arabesky z divadelního života, program her všech divadel paížských pro týž veer a inserty. Opona se zdvihá, hudba umlká, ale ne na dlouho nebof Paížan libuje sob v melodramatickém provádní všech vynikajících scén, ve veselohe i v tragoedii. vycházejících

síla

-L' entr'acte",

;

Akt je dohrán, vyjdeme z parného vzduchu ven. Vyšedše obdržíme na dvou místech contremarky co vstupenky zpátení, kontrola je tedy na billeteury i obeJiž se tu zase pibližuje úslužná osoba, censtvo dvojí. která se nalDÍzí, že odkoupí za levnjší cenu lístky naše. Kdybychom chtli je prodat, mžeme ješt na druhý i tetí kus do jiného divadla, kde opt zpátení vstupenky od nkoho obdržeti lze. My ale vytrváme a zajdem do divadelní kavárny, jakáž se pi každém divadle nalézá. Meziaktí je dosti dlouhé, lze vypit sklenici piva. vykouit cigareto, prostudovat zde vyvšené fotografie herc divadla toho konen zazní nad námi zvonek a pohodln ;

70

se

sob

pojistili

nho

ubíráme dovnit ku svému sedadlu, jež jsme dle paižského spsobu obvázaným kolem kapesním šátkem.

Zde máme se na boulevart Strasbourg. jedno café chantant, ped nímž plynové plameny, v rozliné kvtiny sestavené, ohnivým písmem zvstují pedstavení „zcela zvláštní". Plynové roury jsou ovšem ze železa a trvanlivé, oznamují tedy každého dne nco „zcela zvláštního". O nkolik krok dále však již tentýž plamenný zjev nad širokým vchodem do domu. Je již veer, pi plynu te se ale oznamní cedule pohodln Jizba dosti proa vidíme, že stojíme ped divadlem. stranná je devnj^mi zábradlími oddlena na uliky pro známé již „faire queue" zábradlí je ale mnohem nižší Oznamní než jinde, je zde jakoby pro dti upraveno. cedule má celou adu her naznaenu, veselohry a vautedy I vejdeme deviliy, komické scény a velký balet. dovnit, položíme u kasy frank a poukážou nás o nkolik stupínk výš. Jizba, do které jsme vkroili, jest zcela slab osvtlena; sálem nemže se nazvat, je to podlouhlý tverhran, pda má silný svah k jevišti. Zcela vzadu a tedy nejvýš jsou jednoduché lavice devné pro diváky, dále stojí lavice potažené kozí, v pedu pak již potažené aksamitem, ponkud již ošumlým. Za svj frank dostali jsme se dosti ku pedu. Opona je z jednoduchého bílého plátna, pomalovaného posvícenskými kvty; v levo od jevišt stojí místo celého orchestru piano. Není ješt poátek, mžeme se tedy rozhlídnout po obecenstvu. Není ho práv mnoho, na ceduli jsme Dti jsou ale byli tli, že se tu hraje denn dvakráte.

Projdm

stálé

;

—

—

u znané vtšin,

také jsou

zde

ale

dorostlí a starší,

71

kteí nepišli jen c;o prvodcové dtí. Nejživji je na místech posledních, kde se policejní strážník baví se služkami. Konen slyšíme znamení k poátku, pianista poíná dosti zbhle mlátit do kláves; je nám, jako bychom mli jednoho ze sterých pianist pražských ped sebou, již hrávají po hostincích a nkdy všechno zahrají, aniž by jediné noty znali. Opona se povznese, dekorací je krajina z nevysoké kulisy vystupuje mužík, táhnoucí nohy za sebou, vyzdvihne pravou ruku do výše, piloží levou k srdci, obrátí tlustou hlavu s nehybným okem k obecenstvu, pianista zahraje nkolik úvodních takt, ;

a

— ze

sufit

nad mužíkem odzpvuje njaký hlas kuplet.

tenái

uhodli již, že jsme v divadle marionetním, že vidíme pimprlata vtšího druhu. A marionety tu vyvádí skuten všechno, co oznamní cedule slibovala, veselohry, vaudevilly, i „velký" balet. Jsou to zábavy pro dti o málo vtší než ty jsou, které se tak rozkošn baví v Elysejských polích, ped kašparskými divadly, jichž pro vky urený repertoir oznamuje „Arlequin gastronome", „Pierrot en Afrique", „Le chat de Michel" a -Robinson".

me

X.

Paíž v

kostelích.

Zvlášt velkých a krásných kostel nemá Paíž práv mnoho, a nejvtší a nejkrásnjší vypadají tak, jak by nejen katolicismus, ale vbec náboženství kesanské bylo v nich jen nájmem, Madeleine a Pantheon hodily by se práv tak dobe nkam do staré Attiky jako do Paíže, kde mocná knžská strana rozmnožovati se snaží písný cit náboženský. Již zevnjšek jejich iní dojem na nás

72

byzantinskéma, gothickému a renaissannímu slohu církevnímu navyklé, jako by Paížan ml na nich nechati nadpis, jaký mly v dob revoluce: „Repubhka francouzská uznává, že jest jedna bytost v nesmrtelnost duše."

nejvyšší,

Kdo vidl bavorskou Walhallu u ezná, ;

kostel tento, svaté

ví

mže sob

znázorniti Madeleirm, v djepisu francouzském tak

jmenovanou

a

asto

Maí Magdalen zasv-

cený, vypadá, povznášejíc se na stupovaném podstavci, jako Walhalla vtší, avšak vyvedená slohem korinthickým, kdežto na této vidíme sloh dorický. Revoluce zastavila její stavbu, však již Napoleon I. ujal se jí opt a uril ji za chrám slávy; nápis udal jí: ,L'Empereur Napoleon aux soldats de la grande armée". Vyšlý dekret uroval, že ve dny bitev slavkovské a jenaské, má tu býti osvtlení, koncert, oslavní a ody na padlé hrdiny. „Zajest zmíniti se tom o císai." Nad obrovským Pantheonem, o njž se stát a církev stále soudí, stkví se posud nápis „aux grands hommes la patrie reconnaissante" (velkým vlast), Napoleon nynjší roku 1851 Pantheon opt kostelem svaté Jenovefy uinil. Paížský konvent byl nadpis uvedený dal na budovu, urenou za chrám oslavy, rok 1822 jej odstranil, revoluce ervencová zase umístila. Nad vchodem obrazí krásné reliéfy slávu francouzského císaství; uvnit budovy, v podob eckého kíže se povznášející, strmí vysoké, nahé pilíe, na nichž skvla se kdys jména bojovník ervencových, nyní jsou tabulky i jména zakryta. V oslavní krypt byl první uložen Mirabeau, vedle nho vzteklý Jakobín Marat, zavraždný blondýnou Gharlotte Gorday. Konvent však je oba odstranil, prvjší dán na Pére-Lachaise, ostatky druhého vmetány jsou do kanálu. Pomníky dány jsou tu Vol-

e

povzeno

pi

mužm vdná

a

—

—

73

„básníku, historiku, filosofovi, jenž uil lidského ducha volnosti a náboženské snášenlivosti", aRousseau-ovi, „muži pirozenosti a pravdy". Roku 1848 byl Pantheon hlavním táborem povstalc. nyní nkdy ješt Slavné muže pohbívá Paíž v kostelích Horace Vernet uložen v kostele Saint-Germain

tairovi,

i

;

des Pres.

—

vždy po nkolika krocích potkáš etné knžstvo v Paíži nkterého knze v nápadnjším kroji, s dlouhým erným talárem a kulatým nízkým kloboukem, jehož šietné roká stecha po stranách vyhrnuta jest do výše, knžstvo dává sob v „nejkatolitjší" íši velkou práci, aby upoutalo k sob veškeré tídy obecenstva. Zvlášt piln zanáší se vychováváním mládeže a slyšel jsem Avšak také jednotlivé školy, knžími ízené, chváliti. o odrostlé stará se, sbírajíc je v etné spolky, z nichž nevyluuje ani frivolní vojsko, psobící ve spolcích jednotlivých vtšinu. Jeptišky shromažuji kolem sebe mnoho služebných dvat, s nimiž se v nedlní a svátení odpldne v zahrad neb uzavené místnosti baví, modlí a je pouují. Ano pravilo se mn, že jednotlivé spolky mají v držení svém velké domy, v nichž se za laciný spolku, nejvíce dlníkm. peníz pronajímají byty Bohatství církve francouzské je veliké, jmní známého spolku sv. Vincence de Paula vzrostlo prý již bájen

—

lenm

vysoko. Povrchnosti, zevnjškosti a lehkomyslnosti paížské musí se ovšem uiniti koncesse mnohé. Jakkoli je knžstvo váženo, nestává se pece, aby knz šel v kostelním odvu pes ulici, jako na p. u nás pi návštv tžce nemocného Paížan by dle náhled svých o slušnosti zapomnl ;

slušnost.

jdoucí

A pedce

k prvnímu

zase je tu dávným zvykem, že dti pijímání kráejí do kostela v šatu

74

dvata mají ásnaté roucho bílé, jež jim hlavu po kláštersku zahaluje, hoši jsou v bílých spodcích staženém erveným a erném aksamitovém kabátci opaskem. zvláštním

;

i

,

Všeobecný zvyk, že Paížan nikde u veejném shronestojí, všude sedadlo nalezne, má také platnost

máždní

v kostelích. Tisíce sedadel, obyejn ze deva a slamné pleteniny shotovených, je ve vtších kostelích v adách podlé i nad sebe se kupících. Sedadla ta se najímají po souš, nebo i dráž pi zvlášt velkých slavnostech, pi eech oblíbených kazatel a podobných píležitostech. Stálé

vybírání

práv dojem

penz,

nkdy

ouplná

i

neiní

licitace,

nejlepší.

Nejdivnjší dojem psobí ale v každém kostele v parádní

uniform

Uren

se

procházející portýr,

jemuž podobné

vidíme v prjezdech panských dom. stežit chrám po celý den a až do pozdního veera

u nás roztahovati

se

se v chrám již zcela lhostejným. Pohodln halapartnu, jíž užívá na poctu do chrámu k vykropení pinášených mrtvol, u dveí do kouta, vstrí ruce do kapsy a prochází se co domácí pán. „II ne faut držícímu pas se tenir aux bras!" pravil jeden ke Když byl vyslovil sprovázejícího mne pítele za ruku.

odevený, stává odloží svou

mn

náhled svj, že v kostele nesluší se držeti se za ruce, vyndal pikslu, šnupnul si a tázal se jedné pobožné, nezná-li

v

popedí chrámu

že prý o ní ledacos slyšel.

kleící,

Ml

ern odnou

také

dámu;

pkný krámek

v ko-

samém, kde mu krámská prodávala svíiky, modlitby, písn a monografii kostela. stele

Zrovna pede dvemi katedrály Notre-Dame prodává illustrovanou a illuminovanou chansonu o králi Dagobertu. Je dlouhá a jedná o tom, jak jmenovaný

muž

svatého Eloi, jenž se mu dosti nešetrn (a nkdy pro vci prapodivné) posmívá, vtipnými odpovdmi samého do posmchu pivádí. Za souš je píse a za další souš vám ji prodava k velké radosti vkolního lidstva zazpívá

král

I

XI.

Vojsko. Kdokoliv pejíždí poprvé kehlským mostem v obvod obrovských bastion straspurckých, vyhlíží zvdav okénkem, aby spatd první známky francouzského života. Tu u samých kolejí stojí štíhlá postava vojenského strážníka; hlavišt lehké runice openo je o zemi, ruce jsou kížem složeny u tenkého bodáku, volný pláš, chránící ped sychravým poasím, splývá s ramenou, z pod rovného stínidla lehýnké apky dívá se dv smlých oí pátrav a vyzývav do oken vagónu Opodál leží nkolik voják pohodln na zemi, nebo sesedlo se práv tam, kam se jim zlíbilo. Ostražitost nenucenost, tof jsou hlavní vlastnosti vojska francouzského, prvního vojska ve svt, vojska, které nemá v s ovníku svém slova „stj!", jež na zemi komanduje dle „halt", na moi dle Anglian „stop", od nhož ale vzal celý svt slovo „marš!" Sláva jest jeho heslem, nepemožitelnost jeho vírou, vdnost vlasti jeho podporou. Voják francouzský ví, že vždy a všude bojuje „pour la gloire de la patrie." Francouzské vojsko je pravá smíšenina starého a nového medvdí epice, tírohý klobouk stedovkého rázu a moderní rukaviky. V Paíži, kde se zdržují vždy oddíly vojska všech druh a zbraní, aby jaksi v malém snázornily velkou armádu, lze studovati nejrozmanitjší i

Nmc

—

76

kroje.

Pší voják

není co do šatstva svého

krasochut. Pomyslete

práv vzorem

sob modrou amaru

se širokými nejcitronovjší barvy, k tomu ervené spodky, bílé rukaviky a gamaše, erné áko a ovšem také erné boty, myslím, že vás barvami až oi pecházejí. V Tuilleriích pipomínají stráže mohutných postav, mající vysoké medvdice bez stínidel na hlavách, proslulou starou gardu. Lancierové mají kroj polský, husai uherský (místo áka našich husar nosí huaté kulaté epice) a od husar jen nepatrnými píznaky se liší jízdní dlostelectvo. Vážn kráí ulicemi alžírský Spahi v pesn zachovaném arabském kroji. Na hlav mu kraluje bílý tm^ban, s turbanu splývá bílý šat stínící týl ped slunením vedrem, bílý, pes ervenou volnou tuniku pehozený plášf vlee se ástí po zemi, ást jeho je v malebných ízách pehozena pes ruku. Z pod turbanu a bílého šátku vyuhuje obliej ostrý, smdý, svdící o pirozené energii, oko jak uhel erné a ohnivé dívá se s jakousi pevahou na

pímkami

Spahi zstává sice dosti asto ped krámy v Paíži posud novákem, jeho tvá nejeví však ani zvdavost ani obdiv. Krásná to na podívaná, když císae bud do divadla sprovázejí, bud když pi revue, jakéž se asto odbývají více k vli obecenstvu než vojsku k vli, v celém pluku kolem císae uhánjí. Nejvycvienjší jezdci francouzského vojska sedí na pyšných, pravých arabských hebcích jakoby uliti, dlouhou pušku drží hroziv ped sebou, patrno, že mají zbra i kon úpln ve své moci. Pší Arabové tvoí pluky Turcos, krásné, živé, pohyblivé to vojsko, pi jehož spatení již lovk uví, že vítziti dovede. Nevidl jsem nikdy tváe podobn výrazuplné, ekl bych dábelské Pravých mouenín je mezi nimi síla, i ti jakoby byli pozbyli v šatu vojenském povstné své lenosti, a když táhnou Turcosové

vci vkolní stát, jet

;

n

!

nebo revue, rozléhá se smích jejich na vše krokem tanícím, ady jsou v nejvtším nepoádku, každý nese runici svou jinak. Turcos má taktéž kroj krásný, modré, široké, pod koleny zabrané spodky, modrou kazajku, šrovanou a knoflíkovanou. bílý turban. Zuavové mají podobný kroj. jen že na hlav místo turbanu ervený fez Zuavové jsou vesms Evropané, ze cviení

strany;

jdou

synk

garda zuavská sestává nejvíce ze

u Turcos

Spahi

paížských.

D-

polovice Evropané. Zmínná již nenucenost panuje v každém pohybu francouzského vojáka. Ani když defiluje, neudrží písného poádku. Pi kursech vincennských vidl jsem stráž, která se dle našich pojm chovala nad míru nevojensky. S povoják udržet obecenstvo v jistých mezech. átku Obecenstvo se mnoho po mezech neptalo, myslivec také konen ne, a když již lid se byl pedehnal do pedu, nenahlížel myslivec, pro by se také podívati neml, položil na strážné místo svou kabelu a runici, stril ruce do kapes a šel se podívat blíž. Vdl, že mu zbra nikdo nevezme, a nikdo mu nevykládal z toho njaký zloin. Známo ale, že v pípadech opravdových panuje ve francouzských adách nejvtší káze. Mimo službu je sob dstojník a voják prostý roven, neznají-li se náhodou blíže, ani sob pi potkání jeden stojníci

i

jsou

z

ml

druhého nevšimnou. Zásobení francouzského vojáka dje nejsvdomitji, strava je výborná, po jim

obd

se co

obd

neschází ani káva, pi ani víno. Pi cviení jako by sob vojsko jen hrálo. Se strany cviitel laskavá slova a psobení na cit, se strany cviených ochota. Nkdy spatíš v cviících se, kteí mají vesms áka na hlav, nkterého vojáka s pouhou apkou; to je jeden z nejcitlivjších trest na leckterá provinní. V zahrad luxembourgské vidl jsem, jak de-

ad

78

sátník vzal tupjšího jednoho nováka ku cviení stranou, hodn daleko od ostatních, aby se za nemotornost svou

V mezerách mezi adami sebou kluci s proutky v ruce, hrajíce sob no vojáky. Náhle vyvádlo vojsko útok, obklíilo a zajalo všechny v zahrad se nalézající dti s chvami. Vojenské kasárny nejsou ped civilem uzaveny, vojsko se nepovažuje nikde za stav zcela zvláštní a naopak zase každý mladík ví, že vojn neujde, ani jí nechce ujít. stojnictvo je velmi váženo, nebof každý ví, že dstojník prodlal díve mnohé dkladné trpké zkoušky, než byl jmenován.

ped

táhli

ostatními stydti nemusil. s

—

i

D-

i

psobí se na cit vojska. etné veejné budovy, historické galerie Celé setniny mladých voják ekají po hodiny trpliv u míže, než se dvée k hrobce Napoleonov odevrou, a u Napoleonovy sochy na Vendomském námstí leží po celý rok smutení vnce s nadpisy „regrets", pinášené od vetchých vysloužilc, z nichž má každý za etné raný své, zcela dle taxy na ránu jednotlivou, nHistorii francouzskou

sochy, nápisy ulic, jsou toho dkazem.

kolik set

frank ron.

Nejpíjemnjší podívání je na zuavy, plnící histoMálo který je bez ádu, u vtšiny svdí alespo jedna neb dv medaille, že se súastnili ve válce krimské nebo i italské (každá válka pináší na památku ád), nkteí mají prsa ády pokryta. Co nej-

rické galerie versailské.

pilnji studují obrazy oslavující vítzství francouzská. Nejvtší obdiv jejich Iudí Goonorv obraz „Dobytí Malakova", kde sob zuav, svalovitý muž s dlouhými rudými vousy, tak statn poíná. Kdo na štstí má rudý vous, pistihuje jej podlé obrazu, ano mnozí barví i erný vous na rudo.

79 XII.

Polosvt. „Polosvtem" nazval mladší Dumas jistou ást ženského obyvatelstva paížského. Slovo to se ujalo k neuvení rychle v paížské, která žízní po novém výrazu a vtipu jako po rose, rozšíilo se po vzdlaných národech, a „demimond" znají a vyslovují, teba by vlastn s výrazem nemli zárove pontí. Všechna historická lehkomyslnost Francouz, nemén historicky vyvinutá neest jejich nalezla v jediném, co do smyslu ovšem širokém slov rázný výraz svj. Jen Paížan zná plný význam jeho, cizinci znaí dle ohnivosti osobní fantasie vci a pomry nejrozmanitjší, od „obíleného hrobu s francouzskými tapetami" až po smaragdové zahrady z „Tisíc a jedna noc". Mnoho dáno již cizími jazyky výklad k slovu tomu kdo však v Paíži teba týden jen pobyl, má výklad svj. Paíž je svt, dv tetiny toho svta je pohlaví ženského a vtšina tchto dvou tetin umí dle Murgera šampaské pít, cigareta kouit a dle Paul de Koka milovat. Vtšina dvou tetin? smlé slovo, kdož mže

pd

;

ale za

vci a

—

—

qu'á Paris le více resplendit vertu se cache," pro se ta cnost také všude schovává! Francouzští moralisté nazývají demimond „reste impur des moeurs de Louis XV. et du Directoire". Divné pamti král Ludvík XIV., chtje dávati savojské et

s'étale;

sluch,

„c' est

la

vyjádil se, že budou vstupenky dány ode dvora, nikoli jiným Paížankám, ponvadž prý chce míti pi plesu jen ženy honetní. De Conti podotknul k tomu lakonicky: „V pípadu tom mže král dávati ples svj v njakém pístolku!" Povídají, že onen „reste impur" je velmi znaný, jisto jest ale, že vystupuje

princezn

jen

ples,

dámám

Neruda, Seirané spisy VI.

c

80

Tžko urit, co vše pati do demimond, mezi vévodovou a studentovou milenkou, kam až se rozšiují výbžky. Polekán ohnivým konm, Elysejskými poli uhánjícím, skoíš stranou kolem tebe letí elegantní povoz nejmodernjšího druhu, z nhož usmívá se krásná, mladá bohat i vkusn obleená dáma jakoby v omluvu na tebe, ejhle to obanka polosvta! Vejdeš do divadelního parteru, lorgnon tvj zakotví se na drahých místech balkonu, kde je ada krásných, brilanty svými oslujících dam, snad cizinské vzezení tvé vzbudí pozornost nkteré z nich, lorgnon její zatoí se k tob, již koketuješ s polosvtem Vyjdeš z divadla a usedneš ped kavárnou, ped níž a v níž sedí kouících a popíjejících dam elegantních více než mužských. Baví se hlasit, smjí se, pozdravují kolemjdoucí známé pány. Dáš sob „hoící punovinu" a okoušíš práv dobré její vlastnosti, když zasedne jedna z dam k tob; sklepník jí také již co nejúslužnji stoliku pod nohy dává. „Nechcete mne také astovat punovinou?" táže se, a ty dáš mimo punovinu ješt cukrového. Baví velmi dobe a nadlá sto poklon, jak krásn mluvíš francouzsky, teba's lámal, až se sám stydíš. Obdržíš snad i psanou adresu, kde bydlí ta obanka polosvta. ped

nás všude.

kolik je

stup

;

—

!

t

pkn

—

Krásný je život studentský, student paížský jej sob iní však ješt pestejším divokou svou láskou, paížský student má svou grisettu „la lo„La grisette" rette", rozdíl v tom pro cizince pramalý, pro Paížana znaný, totiž jak as znaným vbec býti mže u Paížana, kterému není jedna ani druhá nápadná. Student lycejní nebo z jiné stední školy, pišedší na prázdniny ku svým, má svou venkovskou lásku jako

—

—

:

!

si

každý jiný student, jen že u nás rozplývají se ty ferialní lásky v nivec, u francouzského studenta pece ale k nemu picházejí. Student slíbí chudému dveti, že si je vezme k sob, až pjde do Paíže na vysoké školy. Ovšem že dostojí slovu, pro by také nedostál Quartier latin jest jako velká studentsko-grisetní kasárna, ptiposchodní domy, plny malých a ješt menších byt, jsou osazeny od prvního patra nahoru samými „di-

V pízemí je bud knhkupectví, bud medicínskými nástroji, bud konen njaká crdle hodnoty a ceny merie, jejichž hodnota nejlíp se beefsteakv jejich. Zde obdvá k veeru student s grisettou svou, není-li dosti bohat na jídelny nádhernjší nebo zde neobdvá, není-li vbec penz, pak ale také vede prostovlasou nebo neobdvá nikde jinde. Po istým bílým epekem pokrytou grisettu do kavárny. Bez oddechu laškujíc a žertujíc hraje tu grisetta bud kuleník, bud upravuje sob na balkonu cigaretta, kouí vokými manžely".

krám

s

mí

obd

a vtipkuje.

Pi

procházce skrze Quartier latin uzíš za

pkného

poasí studentské párky, nevdoucí, co by práv mily lepšího, dívati se z oken ven, leckde pramladounkého studentíka vedle tváe již zralé. Uvnit bytu vypadá to peste jako v studentském život, nkdy elegantn, nkdy rozházen a chud. Chudoba neodpudí ostatn grisettu od milence, tato chopí se teba sama výdlku, lehké runí práce a pomáhá k životu. Rovnž se však nenechá zdržeti, dojde-li láska nebo zachce-li se zmny, a student nediví se pranic, když pišed dom nalézá svou polomanželku skládající do bedny vše, co jí patí. Dost jest tch, které dovedou pak žíti na as pro sebe, avšak navštvují práv tak místnosti veejné jako jindy. Kdež by také pišly k novému manželství! „J'aime les Alle6*

!

82

mands

Francais", slyšel jsem rozkládati až k rozpustilosti rozohnna, dokazovala studentíkovi Nmci, že budou mít spolu vzorné hospodáství. A pi tom kývala hlavikou svou krásnou tak pesvdiv a drazn, že husté kuery kaštanových její vlas, jichž ani pod epec vpraviti nemohla, stále všetený nosíek biovaly. Nu a s novým

jednu

manželem i

que

aussi bien

grisettn, která,

žije

punovinou

na novo starým spsobem,

se

nesvorn, jakž

les

práv

žijí

svorn

jde to však je jisto, že jim píležitost marn, za které by mohli

to

;

neujde ani jediná ješt bujnji než obyejn Grisetta je extraktem paížské pohyblivosti a živosti, mnivá jako jarní den, mysli lehké, jako ten lehýnký refrain nejoblíbenjší její písn:

žit

Oui, je suis grisette,

on

voit ici-bas

plus

une

qui ne

coquelte

me

vaul pas.

„Já jsem bez majetku a bez slavných pedk; ano, jsem však plet hndé a modrých oí. Oui, je suis grisette

..."

„Bohatý vojvoda na mne naléhá, já však mu od..." pírám a budu vojvodkyní, zachce-li se „Volna v bytu svém píšu Juliovi: „Pijd v šastnou

—

mn

mým ..." „Vypovídají nám válku, a pece, myslím, nemáme jich více než jednoho najednou ..." „Já iním zkoušku s úplným manželstvím, a ovdovím, kdykoli se mi slíbí ..." chvíli, staneš se

„Abych mohla v nedli

míti kaput

s

pentlemi, naám

všedn bílou suknici, již suším na trávníku ..." „Hanba bálu osvtlenému plamenem velkých svítilen Af

žije

zahrada

s

besídkami ..."

!

83

mj

„Já jsem pracovnicí, tot jest poruji matku svou, kteráž nieho „Mohla jsem blahobytu nabyt,

statek jediný a pod-

nevydlá ..." kdybych dovedla pro-

dávat místo darovat ..." „Avšak vždy skrovná nežádám

sob zlata, a rozdázbývá. Oui, je suis grisette ..." Málokdy vynesou vlny spoleenské veselosti paížské grisettu na výstednost, skoro jen v posledních dnech masopustních, kdy grisetta projíždí na zapraženém drožkáském koni Quartier latin po mužsku a zcela bez ohledu na pedpisy, jaké dala kdys jistá vladarka dvornímu svému baletu. Vždyf je ale po celý rok tak rozkošno v tom studentském Prado, jež má tak krásné, poetické jméno „zahrádky ze španlského bezu" — „Closerie des vám

ješt, co

—

mn

je tu sice pod krytbou jen upchována, hladká, osvtlení tak lesklé, a k tomu se pipojuje hned vedle pkná zahrada s istými pšinami, se stinnými boskety, a pak ta šumící, mládím a veselím lesknoucí se spolenost, póly technikové, vzdlanjší ouvrier,

Lilas".

Podlaha

ale tak

vše

vzorn pohromad Rozhlédnte se po

té pestré

smsici!

Hudba

zavíí

divoce a jako by smyec pejel okraj pískem posypané plochy sklenné, náhle utvoily se z pestré smsice pravidelné figury. Student a „studentice" (etudiente) postavili kdož netaní, postaví se v tsném kruhu se ku tverylce kolem nkterých tanících, znajíf již, které tanenice nejohnivji taní, kteí taneníci jsou nejvýmyšlivjší. Vždyf mají lepší tanenice ty již slavnou biografii svou, jsou hrdinkami etných novel a ješt etnjších feuilleton. ;

Po

krátké pestávce

hlasitjší,

úsmv

pone hudba

živjší,

se tanících

dje

víí cancan,

divoký,

se

oi

zase,

žerty se stávají

jiskrnatjší, první proplítání

—

a již ješt mírn, pak první skok nestydatý, svtoznámý cancan pa-

84 rížský.

Roucha

lítají,

nohy

se vyšvihují

nad hlavu, tla

—

jako kostice kratinká pestávka a znovu týž rej, tytéž skoky, vždy ale bujnjší, divoejší, nepravidelnjší konen již víení, až se hlava toí, pak hímavé tony poslední a tanící tu stojí bez dechu sice, avšak s tváí záící, usinívavou, blaženou. Figury se zase roztoily, v místnostech je dívjší pestrost se prohybují a vymršEují

;

skupení.

Krásným tancem cancan

není,

aesthetik

i

mravo-

kárce nalezli by sílu vítaných a vdných píin k zatracování což je ale grisett po aesthetiKovi, ona se baví zpsobem svým a vkládá do cancanu všechnu svou živost, lehkomyslnost, tradicionální výstednost, zkrátka samu sebe. V Closerie des Lillas taní se cancan nejvýstednjší, zárove zde ale vypadá nejpirozenji, nebo student a grisetta netaní k vli nikomu, pro nikoho, jen pro Ten af sem nechodí, beztoho je sebe. A mravokárce? grisett každý mravokárce protivný, nech se zjeví v klerice nebo s tírohým kloboukem a kordiskem jako onen policejní strážní li, který nkdy, avšak opatrn k vli možné a asté blamagi, pikroí, na rám klepne a svým nezmnným „dansez plus décemment" tak nevýslovn smšným se stává! Kolem malých stolk zasedla vtší ástka pítomných. Hle, zde stojí u stolku dvma staršími studenty zaujatého štíhlá mladá dáma. Netaní, baví se jen rozpravou a to jen s dvma osobami, má na sob bohatý šperk, drahé roucho, jež se nápadn liší od prostého šatu grisett. Patrno, že Closerie des Lilas není její vlastní pdou, a pece musí míti právo sem pijíti, sic by ji byly grisetty dávno již koiinou vyprovodily. Tajemná rouška z grisetty stala se loretta, z milenky je brzy odhalena srdce jí nedalo, musila studentovy milenka boháova, ;

:

—

85

jednou podívat na toho, s kterým byla prožila nejblaženjší okamžiky svého života, blaženjší než nyní,

se zase

kdy

Tof jest jeden výbžek z grisettního života, ostatní vyhledávej mezi baletními sbory, mezi zástupy švadlen na lukách posekvanských, mezi žínkami menšího emeslníka.

Jsme v Jardin Mabille, v povstném bazaru lorett. utichla hudba a v bohat osvtlené i úpravné zapanuje skoro až ticho blaseovanosti. Pítomní pohybují se voln sem tam, úsmv sídlí na každé tvái ženské, nepestoupí však hlasn rty, slyšíš zde jazyky skoro všech velkých národ evropských, ale jen zvuky šeptavé. nebof šepot polohlasný jest jednou ze známek elegantnosti a zde panuje elegantnost, blaseovanost, unavenost, snad nkdy zoufalost.

Práv hrad

i

Mladost bez svžesti, kvty bez pelu! „La biche" je slovo dosti poetické, užívá-li se ale o navštvovatelkách zahrady Mabillovy, ztrácí pvab svj tu sob pomyslíš i hned krásné ty a pikantní profilky, jak je „Journal amusant" portrétuje, malé ty oblieje s líidlem a erným, drobnoukým flastnkem, koketn nkde v tvái neb pod okem nalepeným. Šaty jsou bohaté a nejmodernjšího kroje, vždy volná demimond dává zákony ;

vrn

mód.

—

Hudba

zase zaíná, vidíme zase cancan.

nu neznáme jiného

slova,

z

— cancan?

etudiantského

cancanu

zbylo však jen zkracování tla a ošklivé vymykání oud, náruživost zmizela a také radost z tance. V Jardin Mabille je bál, bál se musí tedy alespo naznait a nkolik na oblieji tanících zde sídlí lorett mladších se obtuje ;

86

protivný úsmv baletnic. jsou placeni! Opt utichli hudebníci, nastává opt procházení se, zasedání za stoly a do besídek. Loretty všímají sob každého cizince a o jejich kouzlu jsi již pesvden, podíváš-li se jen na tvá Angliana, jakého Gustav Doré na šttci svém zrovna z nkteré besídky Mabillovy vyal. Vidíme na obraze jen jedinou osobu, usmívajícího se toho Angliana, celé iDaterie koketnosti musí ale odnkud z blízka psobiti na kamennou tu tvá, že dodaly jí výraz tak samolibý: „Já uinil dojem!'' Loretta rozpede sama hovor, požádá o trochu nápoje, teba erstvé vody, neboC jest „nesmírn unavena" jsi ovšem úslužný, tvou úslužnost dovede však hned vychválit do nebes. „Madame," jinak se netituluje, je tak roztomilá, že musíš od kytkáky hned se naskytlé koupit elegantní bouquet za ti neb tyry franky. Kytkáka má jen as tyry kusy v zásob; povídají ale, že víc nepotebuje, kupujíc bouquet zase za njaký frank zpt. Dvanáctá se blíží, zahrada se prázdní, „bál" déle netrvá. Jsi šasten, nevynutí-li roztomilost ješt ptifrank, totiž fiakra, který „paniku" dopraví do jejího bytu nkde v rue Breda. v samostatn vládne. A výbžky života lorettního? Kdož by mohl všechny možnosti pestré smsice paížského života vypoítat! snad zámožnost, snad Vincennes, snad hadry. také

A

úsmv,

taneníci?

ale

—

stereotypní,

ti

—

;

nmž

—

XIT.

Na

hbitovech.

Pyramidy egyptské, velkolepá ta pohebišt králv, nemohou uinit vtší dojem na lovka než hbitovy

87

paížské. U onch možno obdivovat jon pílí lidskou snesenou skála, jen všemohoucnost tyrana im podivuhodnjší, tím nepirozenjší a protivnjší, jen pomník jednoho momentu historického, v hloupý kámen promnný národ u tchto vidíme názorn vzdor hrobm plný proud života, poátky a milníky nynjšího veletoku, bojovníky padlé již, an zápas vší silou kolem boui dál, na behy vyšplýchnuté kapky, kdežto eka živa a nezeslabena hrne se ku pedu, spchajíc, aby koráb hdstva zanesla ve vné more osvty a svobody. U pyramid proklínáš, zde se modlíš Zde odpoívají tisíce králv ducha. Kamen na nich ovšem nakupeno, že bys navršil pyramid adu, ba že nám až líto tch dímajících pod tíží obrovskou; kámen ale snesla úcta, vdnost, láska, a tou se mní kámen v lehký svt. A když vyjdeš zase z mrtvých sídla v nmž se ubytovali zástupci národ všecli místo pískem poušt

— —

;

vdn

:

—

brodíš se

moem

—

lidstva a místo dusícího

samum

lákáš

dech plného života.

nejnádhernjší

Nejvtší,

La ch aise.

a

nejslavnjší jest

Pre-

*)

Sednm

na stechu omnibusu, který nás od baštily dopraví. Velké nádherné budovy znenáhla pestávají a scvrkají se v skrovné domky pedmstské Jako by na rozhrání, co dsná pedmluva, trí tu naproti sob pevnstky, v levo žalá mladých zloinc, „prison des jeunes dtenus", a v právo „prison de la RoquettC, k

nmu

dv

v nmž odsouzenci tráví poslední dny ped dopravením na galeje nebo ku guillotin poátek a konec. Místo ped Roquette je vysázeno krnícími stromy neširoká

—

,

*)

kterýž

Jméno po

ml

zde

jezovitovi

villu.

Lachaise,

Ludvika XIV.

zpovédniku,

:

—

podívejte se doprosted k pevným vratm, tyry podlouhlé pískovce naznaují nevelký tverec

cesta vede cesty,

zde stává guillotina, zde skonal Orsini.

devným

Ped domky kolem cesty, pod loubím a šindelovou stechou pracujou „les marbriers" na sochách a náhrobcích z kamene a pálené hlíny, šijou a pletou dvata

z

erných

a bílých

nebo

z

erných

a

žlutých

nepkné smutení vnce.

Zrak je nasycen hbitovními znaky a minuli jsme v rychlém letu již také nkteré pohební prvody. Opt jsme jeden skoro pedhonili, v tom káže jakýs muž, odný v erný frak a tírohý klobouk, a kráející v ele prvodu, koímu, aby zarazil. Koí okamžit uposlechne a musíme slízat, odmlouvání by se mu špatn vyplatilo. Velíf to úadní osoba spolenosti „Entreprise des Pompes funbres", kteráž jedin má v departement de la Sein právo dopravovati mrtvoly. iní vše dle tarifu, poheb za osmnáct, také ale za osm tisíc frank. Jdem dle obecného mravu se smeknutým kloboukem kolem prvodu. Umrlí vz, jemuž zde scházejí stny a jejž jen prostá stíška na stužek

tyech

sloupcích se vznášející pokrývá, tak že truhlu celou vidli lze, vjíždí zárove s námi do vrat, portýr tikráte pronikav zapiskne, na znamení, že mrtvý zakoupil sob padesáti franky právo ležet pt let pokojné v hrob. Velmi svdomité zaznamenává se na náhrobcích, má-li hrob jen „concession temporaire" nebo za pt set frank „concession a perpétuité'' rychle se stídají zde byty klidných spá, osmdesátkrát denn zní píšalka portýrova. Kdo chce býti s myšlénkami svými a s historickými upomínkami, kteréž se zde jako vodopádem hrnou a v pnu sterých reflexí rozrážejí, o samot, vezme místo prvodího jen dobrý plán, jenž ho provodí spletenými ;

prmrn

89

uzounkými stezkami, na nichž nolia v mastné zelené hlín velmi nejist kráí. V právo je hbitov židovský a hned u vchodu dímá z efemérního lesku kulisního Nad hrobem jejím co nesmrtelnice vyšlá Elisa Ráchel. komrka skromn vyklenuta a ped ní míž, jíž spatuješ tverhranný kámen co dvée, zamykající neuprositeln nynjší její domácí svatyni. A jako kdys za živa tísnily se návštvy v pedpokoji tragoedin, takž nyní pokrývají pdu komrky navštívenky cizincv. Hodte tam také svou a pipište slovo o naší divadelní

chudob

!

—

O

krok

dále a jednoduchá kobka s prostým „R" nad vchodem naznauje, zde že Rothschildové odpoívají po obrovské práci, jaká z rozeátek špinavé židovské ulice frankfurtské

uinila krále králv. A v právo v levo, vped i vzad steré hroby mužv, jichž spoleným znakem historická i sojichž život vydláváním a vydlávání ži«jakž nemá Schewa milovati peníze, votním úelem. nikdo nemiluje jiného než peníze!" Co když na charakteristika mizící individuálnosti, skorém co satyra „Maier" a opt vyjímají se zde nadpisy „Maier" „Maier!" Muž však, který byl výrok uinil o typickém Schewovi, i u nás dobe známý Ludwig Boerne, jehož kolébka stála jen nkolik krok od kolébky Rothschildv, muž ten leží mimo souvrce své, nahoe již na návrší, a na náhrobku jeho vyznail David Angers reliéfem Zde se skví spojení Francie a Nmecka svobodou. vnec jmen: Voltaire, Rousseau, Lamenais, Béranger, Herder, Schiller, Jean Paul. Paíž dala hrobu Boernovu ciální kletba,

—

nm

—

—

„concession á perpétuité". Vyjdem z pole židovského na kesanské. Jako by náboženství lásky hned nás uvítati chtlo pomníkem lásky, pedstupuje ped nás krásný náhrobek bohoslovce Abailarda a ženy jeho Heloisy. Nad ležícími podlé sebe

90

milenci klene se krásný gothický baldachin: „Romeo a Julie" Francouzv stínny jsou kamennými zbytky Abailardem založeného opatství paracletského, a o kvtinách nešEastnými milenci asto sem kladených vypravuje se vzdor opané zkušenosti, že nevadnou. Známé nám povsti iní, že jsme na míst tom hned jako by doma, ješt domácnji jest nám ale u náhrobku blízkého, na po francouzsku nápis: „A. Reicha, profesor kontrapunktu na konservatoi, len estné legie, narozen v Praze dne 25. února 1770, skonal v Paíži 28. kvtna l8o6". Clech, muzikant, hudební spisovatel, skladatel oper Gagliostro, Sapho, Natálie, obdržel náhrobek od paížských „pátel a žák". A opt opouštíme šero domácích vzpomínek, a o krvavých vlnách svtového djepisu mluví k nám vysoký pomník „Aux victiraes de Juin la ville de Paris reconnaissante. Liberté, Ordre public", a na mužská i ženská jména padlých v ervnu r. 1848, Od eského hudebníka hloub v levo dímá celá kolonie hudební a na náhrobcích jejich stkví se musa tónu v postavách rozliných. Zde truchlí nad snivým Chopinem a zpvným Wilhelmem, tam korunuje tatáž poprsí sladkého Cherubíni; zde leží klasický Mehul, tam tíží velký kámen popel nezapomenutelné Marie Milanollo, „houslistce bylo šestnáct jar!" Bellini, skladatel Normy, Boieldieu, skladatel Bílé paní, Herold, skladatel Zampy, zdálo by se, že jsme a Grétry mají hroby poblíž sebe mezi stíny hudebník, kdyby nás jméno Denon nepamatovalo zase na Bonapartv Egypt, Monge na smrt Ludmathematických, víka XVI. a zárove na abstraktní íš Gall na z lebky lidské vzrostlou vdu o lebce lidské, atd. atd. Dojmy jsou tu tak rozmanité, pestré, záchvatné, že myšlénky peskakují z velkého jména na vtší, ze slavné doby na slavnjší. Sotva pejdeš dva, ti hroby, jejichž

nmž

nm

—

;

vd

"

:

91

nápisy jsou pro tebe nmý, nad nimiž však hojné smutení vnce, nastrené na železném rožni a kryté sklennou stíškou svdí o velých vzpomínkách, již zase stojíš u kupky zem, která kryje nositele jména svtoznámého. Péro nemže tu stait touristovi, kde folianty nestaí djepiscm a encyklopaedistm. V stinných stromoadích hbitovních spíše se zase sama sebou hlava chodcova zotaví, popisovatel neví, kde by pestal, kdyby jen nápisn chtl vyznaovat svtový význam msta mrtvých. Což chcete na p. vše psát, íci a mysleti u malého náhrobeku, na nmž jméno Chappe, vynálezce optického telegrafu! Jakých to závažných myšlének! jakž dojímá pídový ten drobounký andlíek, kleící vedle skaliny, na níž ukazovae železného telegrafu Malinký poátek a velký konec, tenkrát neohebný ukazova, nyní mlunná jiskra letící kolem svta! A o nkolik krok dál, to k vojáku Manuelovi, jemuž dán nápis významný ,.ekl jsem, že neustoupím leda násilí, dnes picházím, abych dostál slovu!"* položili velkého pvce Bérangera. Tisíce pracovník veškrábalo do pískového obelisku jmena

—

—

I

—

svj hold, sloky z pvcových písní policie to seškrábala, avšak opt se objevily nápisy „á notre ami". Dojal mne jednoduchý nápisek: „Dobrodinci otce mého svá,

;

neumle vyrytém vnci bobkovém. Opt krok dál káže latinské: „Sta, viator, heroem že tu pohben maršál Ney. A zase nás ovívá

Ghaplain syn" v o nkolik calcas",

vzpomínka domácí, stojímef nad popelem Moravana Winsora,

vynálezce osvtlování plynem,

—

„ex

fumo dare lucem Rozvážným krokem, kolem etných hrob Poláku !

u vyhnanství zemelých, dostáném se k Volneyovi, a odtud pak po více minutch k Moliru a Lafontainu. Jediný svadlý, starý vnec šelestí na hrob bajkáe Laontaine.

:

92

jenž byl „in Aesopiis fabellis condendis recentiorum na hrob „comoediae principis" není pražádné unicus" upomínky. Díve již jsme byli minuli sochae Davida ;

Henri Saint-Simona a chcem nyní východnímu svahu hbitova, kde uzavené mohamedánské pohebišt chová také mrtvolu asto jmenované královny oudské a syna jejího. Poblíž opt celá kolonie oslavenc: rodina Ledru Rollinova, Emile Souvestre, Balzac, Delavigne. Odtud je krásná výhlídka na Paíž živou a na nejkrásnjším míst dal

Angers a

již

socialistu

pospíšili až k

sobe

zde jakýs

kupík Beaujour

pomník pevysoký, homolovitý, a

nepkný

sto

tisíc

;

v

za živa

pomru

anticipovaná nesmrtelnost

ješt postavit k výši neširoký

kamenná

stála

ho

frank.

Sejdem dol, nebof musíme

navštíviti

ješt básníka

Alfreda de Musset. Nešastný pvec leží tu práv u cesty. Truchlící vrba hladí tesoucím listím svým mramorové poprsí, upravilif Alfredovi lžko, jak sob sám byl pál

Mes chers amis quand je mourrai plantez un saule au cimetire, j'aime son feuillage éploré, la

paleur m'en est douce et chre,

et

son ombre sera légre

a la terre

oíi

je

dormirai.

Stojíme u hrobu básníka, jenž za živobytí nad moe vynikal jako palma zelená a po smrti obdržel pes hrob jeho díváme se však na zvláštní stánek svj pole široká, na nichž šachta vedle šachty, velké spolené hroby pro tu „lzu, která niím nevyniká, ba ani penz nemá." Neodolatelnou silou vábí nás ty šachty blíže, lidstva

;

93

je

nám, jako bychom pokleknouti mli do hlíny a po-

se za ty rozpracované ruce, za ty starosti vyprahlé mozky a ta ušlapaná srdce. Práv spouštjí bílou, nenatenou jednu rakev dol. Na svahu šachty stojí hlouek lidi, mužští v modré blouse, ženské v prostém bílém epci. Je to lza, na kterou i zde dává policejní osoba pozor; ale ta lza má velé srdce a vlhké oko, a široká ruka roztírá bohaté slzy po osmahlé tvái. Po naseto jako prsti, na píd jen rady rakví krející. je hub po slzovém dešti, po jednoduchých kížích stékají

modliti

vnc

—

jména neznámá, napsaná rozednou kídou, tyto nápisy se platí, i ty jsou pod policejní dohlídkou eh!

—

rychle dál, rychle jinam,

Hle obrázek

máme

jiný,

krásnjší,

sic

i

za

—

by nás to udusilo

jednodušeji

I

dojemný.

pod nímž dímají andlíkové boží, odpadlá poupata lidstva. Samé dti jsou tu pohrbeny, hrobeky jako drobné perliky tsn vedle sebe, že skoro A nad každým jen nožka dítte zase projíti mže. Zde

pole,

hrobekem sklenná skíka jako u nás na oltáích a v skíce bavlnný pudlíek, kartounová panenka, voskový andlíek a jiná hraka. Aby se dátku nestýskalo, vykolébky dno a koš postavili tak, že celý oko nám vstoupla, I kdyby slza v kolem úst zahraje pedce blahý úsmv, že to srdce lidské je tak bohaté, tak šfastn dtinské.

razili

z

jeho

hrobeek objímá.

—

Picházíme k východu.

Jen malinké ješt strpení, a stojíme ped náhrobkem miláka Napoleona I., nad hrobem prvního pierrota paížského, prvního paáce francouzského. Zde leží Jean Gaspard Deburau Jeho syn je opt pierrotem a to velmi oblíbeným, hraje práv bud ve Fontainebleau bud v stromnaté arén na ostrvku v bouloarnském lese, nebo mu zde v právo jen nkolik

!

krok

!

9i

théátre des Funambules pestavují; baví, af kde chce, nikde sob však nevzpomene, že otec jeho, Jan Kašpar Dvoák, byl krve eské. My dah Fran-

povstné hraje,

couzm

paáce

první

jejich,

—

jen dál, jen ven, a zase

do plného, živého, veselého proudu paížského, baví v odmnu národ celý

Paíž

má

také soukromý

svj hbitovek,

c

i

me

a

t

i

nás

r e

P c p u s, levý hbet sekvanský pak má svj c m e t r e du Montparnasse, o nmž nelze více zaznamenat, i

i

než že hned vedle vchodu

odpravení pohbíváni

Nad sádrovými lomy vysokého Montmartru se

i

však jiný ješt hbitov,

cim.etiére

metire de Montmartre,

bývají.

rozprostírá

du Nord

o málo menší

i

ci-

než Pére-

Lachaise.

Mons

Martis

(vrch

Marsuv)

ili

Mons Martyrm

nkterých byl zde svatý Dionys se soudruhy svými umuen) je vysoko pokryt domy, nad tmi pak trí kídla povstných vtrných mlýnu, píliš povstných, než aby dojem za povstí znan nepokulhával. Skoro historicky odevšad je tu krásná vyhlídka na Paíž, již (dle

i

známá

ze slov

dragony

plukovníka Belowa,

který

litevské

své

komo

odpovdl

:

nahoru vedl a rozhnvanému Yorkovi „To jsem jim již v Tilže pislíbil a lovk

Nejkrásnjší lidé ti Paíž ješt jednou." však výhlídka je na východním .svahu, kde vystavena je restaurace a pi ní vž, na kterou možno za levné vstupné vystoupit a s níž je opravdov „vue de Paris á vol oiseau." Vž se jmenovala díve „la tour de „une splendide tour, Malakov", nyní ,tour Solférino", dominant tout Paris", jak vypravuje tištný akrostich, neví,

uvidí-li

—

!

95

dostaneš k drahému cechu a k solferinským svým vzpomínkám nádavkem. Na hbitov pišedše máme za první svou povinnost navštíviti zamilovaného Heine. K vli snadnjšímu orientování ptáme se jedné, na neštstí podnapilé stráže, kde Heine leží. Dlouho neví, koho hledáme, konen se mu En Anry rozbeskne ve spleteném mozku: „Ah !" poeta pruský? A již stojíme e smeknutým kloboukem ped jednoduchým kamenem, na nmž v bílém mramoru „Henry Heine". Noze nechce se z místa, mysl láda by zde prožila den blažený a hluboce dojemná

jejž

— —

—

—

poesie zvoní o prsa naše. Jako by nás oblétaly steré ty zvonkové písn se svým krvavým srdcem, jako by hrdlo se rozšiovalo proudem nesmrtelných zvuk, vyšlých z prsou hanobeného, do nebes vynášeného rozervance. Nichts gesagl und nichts gesungen

wird an meineii sterbetagen,

Romanzero; což jsou ale poslední dny života pvci nesmrtelnému! Nad hrobem kolíbá se vnec žlutých kvt, dar pozstalé chot. NecliC nás teba zahlídne nepíznivé oko zákona, my musíme urvat nkolik tch kvt žlutých. Ve vlasti , panenského písemnictví" obdarujem jimi nkteré pátele, kteíž mají prsa širší a mozek zdravjší: ti je hudou chovat co drahou památku z hrobu cizího, milého pvce. A jakž mám mluvit, iakž psát zde o hrob druhém, v nmž spí básník Mazeppy, Beniowského, Lilly Wenedy, zažaloval

Piasta Dantyzska, náš slovanský velikán Juliusz Slowacki? Co vbec dále mluviti zde, kde krok za krokem hrob ve vyhnanství zemelého, snad i ve vyhnanství narozeného a pece nadšen vrného Poláka! Velká, bole«lí Nerniía,

Sebrané spisy VI.

^

96

bohatá rodina polských „exLiles slov,

vyhnanc

Poloni memoriae suorum,"

kde co bolestné proroctví, co

staví

—

jakž

dsná

zde pomníky,

možno žaloba

nalézt

hmjí

slova „exioriare aliquis nostris ex ossibus ultor!" Noha klouže jako v potocích krve, sluch se choulí, jako by dorážely k vzdechy ze vzdálené Polsky.

nmu

Berlín.

Velké msto, obrovské dílo lidských rukou, povstalé jen tí neb vyrostlé z pdy sypké, nevdné a na míst nejnevhodnjším pec lovk na hledí bez obdivu a odchází z nho bez sympatií. Berlín nemluví k srdci nikde a mysl navštvovatelova zstává stízlivá. Zde k Tob nemluví nikde minulost, co je nejstaršího, je nové, nikde se u omžených dl stedovkých nevmyslíš do myšlének a cit generac dávných, Berlín nevyrostl. Berlín byl udlán, dlanost jeho je nepíjemná. Byl udlán na komando. Železná ruka Hohenzoller vynutila zde „msto svtové", tatáž ruka, kteráž holí v ruce „uila své poddané lásce k panovníkm", hnala je také do práce, násiln rozmnožovala jak poet dom. tak poet obyvatel. A na komando postavila se ada vedle jiné ady, za ni nebo naproti ní, pluk za plukem, tverhran za tverhranem. Ty ady jsou nekoneny, jednotlivá rovná uhce je až celou hodinu dlouhá, a všechny ty domy jsou sob až k zoufalosti podobny, jako voják vojáku, jen nkterý že vyznaen bohatší epauletou. jemnjším suknem uniformy. Z nmého, píseného vkolí, stcíjného daleko na všechny strany, vesthovala se stejnost a melancholie dovn li-

bhem

ty vk,

n

i

pomrn

dom

msta.

—

:

98

V skulku smutná je ta plá, z níž Berlín vydupán. Nic než pda písená, tak fádní, že zavdala cizincm podnt k tisícerým trefným vtipm. Kdysi prý byl ukrutný lupi a žhá vypravuje kdosi — odsouzen k smrti. Na popravišti mu sdlena milost, trest zmnn, lupi nemá být sat, má se stát postilionem a jezdit denn ze Saska do Berlína. Lupi se zachvl a položil hlavu na špalek. Ovšem, Berlíanu je ta krajina pekrásná. Snad už také každý slyšel o „vrchu" u Berlína, nazvaném „Kreutzberg". Hromádka to písku. „Abych dal milým svým píbuzným v Pirn pojem o tom, jak vysoký Kreutzberg je", píše humorista cestovatel Graf „musím íci, že nesmí dole na úpatí stát žádný muž velký, sic ti, kteí se nalézají na temeni, hned nemají žádné výhlídky. Nebo musí mu íci: Mužíku, budte tak hodný a sehnte se trochu, abychom my zde nahoe vidli

—

—

—

—

—

pece nco!" Kreutzberg má výše as tvrtinu našeho Petína. proto že vše ostatní je nejpravidelnjší planina, lze s pahrbeku toho dobe vidt celé msto Je odtud vidt, jak se Berlín rozplazuje dál a dál. Jednotlivý ptipatrový dm, vzdálen posledních výbžk ulic, stojí v šírém poli, daleko od nho druhý, to bude jednou ulice nová musím již zase sáhnout ku vojenskému pirovnání, vnucuje je všude zde cviící se vojsko ty domy jsou jako šaržanti setniny, kteí vybhli naped a postavili se co živé koly, mezi nž zrovna musí se vejít celá setnina Tak povstaly všechny novjší tvrt, všechny rovnoúheln se kižující ulice, a pemnohé námstí povstalo jen z písité vojenské jízdárny. Pes všechnu sirost planiny je stavební pda pece již velmi drahá. Domy se staví proto do nesmírných výšek „nejsme více dost bohati, abychom stavli domy malé".

Pece,

—

dm

mn

—

90

Nad

to se využilknje na byty místa sklepního, dobrá polovika berlínských domu má také byty podzemní, ovšem že málo tedy píjemné. Známo, že velká ásf nejnovjšího Berlína stojí na i

pd,

kterou byla usadila samá infusoria. Nejstarší ásf, behu Sprévy a na ostrov sprévském, stála zas na kolech do bahnité pdy zaražených. Proto také jméno Kolín jedné z vesniek lybáských, které tu byly do vku tináctého. ty vesniky, Kolín a Berlín, daly základ nynjšímu nmeckému mstu svtovému, a ob byly lužicke. Když se blížíš z jedné strany Berlínu, sprovázejí t lužické, ano eské vesnice zrovna až k nmu, a když se blížíš z druhé strany, teš samá štacijní jména slovanská, plná významu, z nichž nejpknjší as je jméno Jatrobog. Zde cítíš pi každém kroku bolestn: ješt vera to všechno bylo pda slovanská! Vykomandované msto být imposantní, krása ale prost vykomandovat se nedá. Tolik je jisto, že vládcové snažili se zde dost a dost, aby sídlo své, ozdobili budovami krásnými. na štstí k ruce své A mistry geniální, Schluetera, Langhansa, Schinkla. Ale cokoliv tito vyvedli krásného, vše je imitace, vše vyrostlo z ducha národ jiných, pvodní architektoniky tu není. Berlínu se nepovedlo jako Vídni, která se honosí tolikerými pvodními a krásnými výtvory moderní renaissance. Langhans vystavl Braniborskou bránu podle propylaeí athénských, Schinkel vystavl budovu pro inohra v nejistším eckém slohu a také „staré museum", „reprodukci eckého stavitelského umní v nejvyšším smyslu •*; jsou to krásné budovy — ecké. Ani islá stavba cihlová, nmeckému severu zcela vlastní a dobe mu slušící, která v nkolika mstech, jako na p. v Hannovru, vykvetla na pvodní pkný sloh svj a msta ta

na pravém

Dv i

mže

mh

100

píjemn vyznauje, tebas by pespílišným zas jí užíváním a opakováním všech podrobných motiv vyvolávala monotonii, ani ta stavba se v Berlín píliš neujala. Jsou tu nkteré cihlové budovy taktéž od Schinkela, ale nepovedly se mu všechny. Povídá se na p. o téhož Obcházel jsem „stavební akademii", že prý je krásna. ten tžkopádný tverec ze všech stran, hledal piln krásu, krása byla nejspíš ale nech jsem se postavil kamkoliv vždy tam na té druhé stran. Pro okrasu ulic a námstí rozestaveno množství soch. Nejvíce jsou to ovšem sochy vojenské a ty jsou na místech

—

—

nejnápadnjších, v ulicích hlavních slavný civil nmecký musí na místa postrannjší. Mezi onmi jsou práce mistra Raucha, ale nejsou to vru jeho práce nejlepší. Na všech je vidt, že chtl Rauch uinit píliš mnoho, že sáhl nad obor sochy. Nkteré mají píliš neklidu v sob, jako by jižjiž chtly seskoit dol, jiné jsou tísnny tžkou draperií a pod. Vliv pruského komanda,

dlanost Berlína bere umlcm pvodní jich svžest. Také berlínská musea nejsou svým umleckým obsahem ješt, ím býti mají. Veškeré sbírky jsou posud pouhá embrya píštích sbírek velkých, cenou svou daleko za mnichovskými. Nejvelkolepjší ást obou spojených museí je „schodový dm" s fresky Kaulbachovými. Ukrutná místnost prázdná, v níž nic než dvoje schody. celá

Nad tmi velmi

dojmu

jsou svtoznámé ty fresky, co illustrace bohatý, co obrazy k celistvému soustednému elící,

mnohem mén,

(vyjma „Hunnenschlacht")

Také Kaulbach chtl jediným obrazem vyznait myšlenkov vždy velmi mnoho, na p. obrys kulturních djin hned nkolika vk. Je to tatáž snaha nmecká po pílišnosti, která také hudbu jejich svedla provedeny.

k tomu, že chce

podrobn

vyjádit

i

to,

co se

pouhým

101

tónem a rylhmem vyjádit nikdy nedá. Nad freskami jsoa steré allegorické postaviky dtské, kreslené s oním svžím vtipem, jakýž známe z Kaulbachova „Reinekka". Ale tam do té výše nedonese žádné operní sklo, musíme si doma vzít illustrované dílo do ruky a teprv doma se potšit tím, co je v oné obrovské museální místnosti nejlepšího.

Soukromé budovy jsou nkteré budovány dle dobrých vzor, i dle florentinského, daleká vtšina je ale šablonová a ulice, asto vysázené akáciemi, jsou sob až píliš podobny. K tomu pichází, že veejné budovy jsou úel profánních, staveb pro kult že je pomrn málo, kostelních vží na p. tedy naproti jiným, bohat jimi profilovaným nedostatek. Nejnóblejší tída je Vilémova se svým rzným dláždním pro pší, jezdce a vozy (mozaika, asfalt, kvádry). Samý ta palác a samé ministerstvo. Také íšské kancléství je zde, kde Bismark sídlí íslo 7-4. a 75., pakli to nkoho zajímá. Jednou z nejvtších a nejbohatších budov je také v Berlín bursa. Také zde kraluji židé. Je tomu dávno, co židé byh z Berlína vyhánni nebo na „Novém trhu" upalováni, dnes sídlí na nejlepších místech msta. Vnitek bursy je mramorem a bronzem vyšperkován tak bohat,

mstm

—

sob lovk v tom skvostu pipadá jako oukropeek. Vedle bursy je na jedné stran ulika „svatého ducha", na druhé stran se nalézá R.oederv „ústav pro reklamu". že

Shora vidn musil by se Berlín vyjímat jako nalinkovaný ježek. Z každé stechy trí kolmo do výše alespo jedno mohutné bidlo, s knoflíkem na konci, jako oknoflíkovaný rapír pro šermíské un. Ta bidla stojí

102

zde od posledního vítzoslavného píchodu voj>k z Francie, nechávají je snad slát, aby pii vítzosláv píští znovu na nich zavlály mohutné prapory. Že brzkou zas njakou slávu oekávají, o tom není pochyby. Duch, jaký Berlínem vane, lze nejlépe vyznait slovy „mezi válkami". Válená hotovost iní na všcli stranách a pádný krok denn se prohánjících pruských gard nutí evropský svt, aby stále držel prst na kohoutku pušky. Pyšné slovo Arndtovo: ..Das ganze Deutschland soli es sein," naplnilo se arci již válkou poslední. Ale vítz nedovedl se opanovat, pemoženému položil noha svou tak tžce na znak, že sám cítí, že pijde rozvadní nové. Dnes ješt se ho nebojí, cítí se silným. V „Lipské tíd" snmují zástupci celého národa nmeckého, a slova, která zde v pedpokoji snmovny stojí napsána kolem medaillonu Scharnhorstova „Všichni obyvatelé státu jsou rození obránci jeho", stala se zákonem pro celou nmeckou íš. Ale kdo zná obraty djin! Snad ne za rok, snad ale netušené za málo let z Alsas a Lotarinek stát se vlí jáma pco slávu pruskou. Poslanci obou zemí tch sedí na pravici íšského snmu, hned u dveí, jako by pi nejprvnjší píležitosti rychle chtli zase ven. Od dávných dob hledli panovníci pruští pedn k povzbuzení vojenského smyslu pi svém hdu. Jáchim II. pikázal r. 1567 celou válku Berlínu a Špandav. A „obušková bitva špandavská" zabedla do tak krásné opravdovosti, že i sám Jáchim dostal pi tom poádnou svou ást. Vždy bylo Prusko válené, ovšem že nevždy šastné, nebo Berlín vidl také francouzské, horvatské i jiné vítzné pluky v širokých tídách svých. Každého míru užili Prusové k lepšímu ješt válenému uspsobení svému, nejlíp posledního míru po velkých vojnách napoleonských. „Pomník míru", vznášející se :

mže

mstm

na námstí Belle Alliance, zdá se být z vdnosti postaven za dobu klidu, za níž Prusko sebralo nových sil a chopilo se myšlenky všeobecné hotovosti branné, po jejímž dovršení ztraul svt pekvapen.*) Životním povoláním Piuska byla válka, a jest také nadál. Nejen proti Francouzi, „dem erbfeind", teba také proti vlastním bratím nmeckým, teba i proti vlastnímu lidu. Mezi etnými berlínskými pomníky veejnými je také jeden vj^soký v parku invalidv, oslavující ty vojíny, kteí proti Berh'anm padli r. IS4^ a 4',); také ten se jmenuje ,National-krieger-denkmal'', pomník národní. Co žije mimo kasárny, není „národ". Již jsem se zmínil, že pevážná vtšina ponmík veejných je rázu vojenského. Ty se stále ješt množí a provázejí chodce pi každém kroku. Nový pomník se vznáší ped Braniborskou branou, s obrovitou Viktorií na temeni, a platí poslední válce. Hned odtud vidí zrak druhou Viktorii na té brán samé; ta vykonala ponížena již jednou cestu do Paíže, byla ale vítzn zase pivedena zpt. A již vidíme Rauchovu jízdeckou sochu Bedicha Velkého. O málo krok dále stojí Blcher, Gneissenau, Blow, York. Naproti nim vzdvihá se hlavní stráž, sbudovaná po vzoru staroímského kastelu. A hned zas mstek pes Sprévu, na antikisující sochy, znázorující život staroeckého vojína proto také tu vidíme z kararského mramoru tla nahá, daleko svítící, jež mostu opatila posmšný název „pont des sansculottes". Ovšem jsou sochy ty jen allegorií, mající mluvit k vojínu modernnnu. Za mostem na pedhradí nalézá se již zase velká socha jízdecká Bedicha Viléma III. a za hradem hned také krásná socha Schlueterova,

nmž

*)

—

Scharnhorst myšlenku tu zaal provádt

9.

prosince

r.

1809

!

104

jízdn obrazící Bedicha Viléma, „velkého kuríirsta". V objemu nkolika set krok celá setnina velkých vojenských soch

!

ském námstí

A

jinde se to kupí

opt

tak.

Na

Vilém-

hned soch šest: Schwerina, Seydlitze, Ziethena, Keitha, Leopolda Desavského, Winterfeldta vojevdc ve válkách slezských. Další pomníky jsou na Kreutzbergu, dole v pláni pod ním, na rzných hbitoje

—

vech, skoro všude. Lid je slávou poslední války podnes opojen. V hostincích mluví se o ní alespo u každého druhého stolu. Vykonán in tak velký, že vše, co dokázáno kdy ped

Nmcm

býti až malicherné. Proto také oslava velkého Cheruska Hermanna uplynula bez zvláštního nadšení: vždyf byl Hermann pec také jednou poražen, od Germanica na Vezee, a Moltke ješt nikdy, co je Hermann proti Moltkovi Moltke a Bismark Podobizna Bismarkova je všude, i na školských pedmtech, a obyejn s podpisem „miláek lidu". Lid ted pranic nebruí na dan, jež pohlcuje vojsko, on miluje a obdivuje se svému vojsku jako slabá matka hezkému dítti. Již ped tím ho ovšem bavívaly lesklé evoluce vojenské cviby a parády „det kost' uns unser jutes stuekk jeld," íkával, „det muss man mitmachen; denn es ist det einzige, wat wir davor haben. " Ted už neíká pranieho, perazit se mže, když nkde spustí vojenská píšala (ta píská podnes tutéž notu, kterou pískala roku

tím,

i

vidí se

letošní

!

—

A

když kolem nho ženou se vzpímené svými ostrými pohyby, jako by ruka a dv, cvak cvak, noha byly ocelovými pery, jedna cvaká to také jemu ve všech oudech a ruka noha mimovoln jdou „jedna dv". „Sláva" je každému stáí stejn opojná. Malý hoch jde ze školy a jeho hlava se pyšní apkou vojenského stihu. Starý lahdká vykládá lbt)6

u

nás).

ady vojín

se

—

—

—

!

105

krámské sklo sulcované ukázky svého umní a na ozdobu jich nebere nic, než vavín, svitý do vnce. Ale voják se dle toho chová, ití, že zraky na za

zelenou

nm

spoívají s pýchou. Generál má prsa rády pokrytá a obzírá u nároží lid, jakoby stál na Olympu. Mladounký, ervenolící kadetek stojí pod Lipami ped nkterým z etných tch krám, kde je vyloženo na sta zlatých a stíbrných a drahokamy posetých, hvzd a kíž, lvík a orl, a hlava jeho se sniv níží a zrak zabodává se do budoucnosti. Vidl ve „maršálském sále" kadetního domu kord Napoleonovi u Waterloo odatý, Blcherem vojenské mládeži pruské darovaný ví, jaké má ten kadetek sny

ád,

— bh

Jak je ted zde Francouzm, lze sob pomysliti. Bylo jím tu druhdy dobe za Bedicha \'^elkého, také dív. když se sem utíkali co protestanti a z holého písku vy kouzlo valí zelené kolonie, jako na p. Moabit (.,1a terre moab terre maudite"). Dnes je jim celé Prusko asi „zemí prokletou" terre maudite. V Berhn drží se v pozadí, chodí do , francouzského chrámu" a sbírají zde na svatého otce.

—

A

—

zde ted Bakušanm? Nemožno to tak ponvadž jsou Rakušané, jak známo, velmi rozdílných druh. Poslouchal jsem v hostinci, jak se u stolu nkolik Prušák bavilo s dvma Vídeáky. jak je

snadno

íci,

Neznali

ee.

„Jste ze Sas,

nebo

z

Bavor?" ptal

se náhle Prušák.

„Verzeihen Sie, wir sind Oesterreicher," odvtil \ ídeák ostýchav. Verzeihen Sie! Velkomyslný Prušák bavil se s nimi dál, podobalo se, že jim odpustil.

!

106

III.

„Svtovým mstem"

nazývá Berlin tecT. Je jím také, svtová, je jím náhle nabytou váhou svou politickou, jež zraky svta pipnula ku Spiév. Hlavního píznaku svtových mst nemá, v Berlín nevíí ona sms rzných národností, která asto na jediném odu msta náhle obrazí východ i západ, starý a nový svt, nivellující civilisaci a rznou národní pvodnost mikrokosmos. Berlin je tak zvláštního pruského rázu, v lidu, v jeho ei, v životních jeho zjevech, že vše nepruské zde naprosto mizí. Ani tak nevynikne zde živel cizí, jak vyniká ervený jednotlivý bod v tmavozeleném heliotropu. Berlían se ješt cizincm, jich ei a kroji, to je charakteristické dost posmívá ale jinak než jiná

se

msta

—

1

—

Opakuju: není

to zvláštní

nmecký,

je to zvláštní

Zcela rzné národnosti, každá v míe znané, pisply k základu, slovanská, francouzská, nmecká, ale amalgam je úplný. Písková pda k práci nutila, železná vláda práci kupila, práce spsobila klidnou rozvahu, opravdovost. Národní píse slovanská dávno odtud odvanula, od té doby nezaznla v písitém tom kraji vbec žádná píse národní, zde lid si nezpívá. Berlíané živjším, jakýmsi ostrým prosluli ovšem alespo vtipem spoleenským, také ten je ale jen novým dkazem oné stízhvé opravdovosti, konsekvence zcela psychologická. Jet to vtip strojený, jaký se rodí vždy, když není vroucího, teplého humoru, Berlín dal nmeckému svtu svj calembourg, híku slovní, slovo do vtipu vykroumánií být stále cené. Je známo, že Berlían podnes vtipným, zvlášt proti cizincm chce se vždy zaskvít co duchaplný, ale také z domácí své jakékoli zábavy má teprv pak radost, když si ji rozezal a rozebral satyrou.

pruský

ráz.

ním

stn

:

107

Díve se alespo satyra ta zanášela ješt s vcmi sociálními, tím mla ješt trochu živé krve a masa, ,ekkensleher Nante" zvláštní váhu svou, ale Nante dnes už vtip nedlá, satyra se zanáší jen a jen s vcmi politickými, je chladná, nudná. Pipomíná nám smutné labut, krášlicí hladinu Sprévy a mající vesms zlámaná

ml

kídla.

S tím Nantem zopravdovlo vše. „Není nikde národní njaká slavnost, pi níž by se mohl studovati lid?" „Práv nyní není, ale kdyby byla, vidl byste tuze

—

i

naprosto vymizela, a zazní-li smích, to trochu," praví jiný, „když zabhly sem železnice a s nimi bavorské pivo. Berlínský weissbier inil pijáky konservativními, ím víc ho pili, tím tišší byli, bavorské nás trochu oživilo. Ale politický proud udusil nyní zas všechnu hravost a lehkost, jsme opt opravdoví zcela." Sama mluva berlínská je naprosto jednotvárná, nepíjemná, tvrdá, kolem uší to jen haraší a chrapti, vrže a skípe. Verš málo. Veselost

je

strojený."

Was

z ni

—

„Zaalo

Frankreich liederlich durch glissnereien dudelt,

das spricht ein deutscber je

mund

recht tnajestaetisch aus,

„von Johann Moritz Friedrichen* napsán už roku 1G52, léta po ukonení ticetileté války, ne ted.

tyry

Berlin je velké msto, je bohat msto a poet jeho obyvatelstva dobhne brzy na plný milion. Rozumí se tedy, že jím život proudit musí. Ale živost není rozestena všude; v hlavních tídách, zvlášt na kižovatkách jich, jsou proudy a víry, jinde za.=; je klid, nkde malomstský, nkde aristokratický. Projdm se trochu nejživjšími ulicemi, hledme do krám, na vozy a na lid', co kde berlínsky zvláštního.

108

Voz má

se drkotá

ne

nesmírná

síla.

Na

šest tisíc drožek

práv pkných,

také nikoli rychlých koí, vsednem-li, bude žádat jen dle pedepsané taxy, ale chcem-!i díve dojet než by došel pšák, musíme sami slíbit nco víc. Na omnibusech vidíme až íslo „10.000," Berlín,

;

ale to je asi íslo všech veejných povoz dohromady a omnibusy zaínají íslovat nkde od devíti tisíc. Obecenstvo jich užívá piln. Kolíbají se tžce kolem, vnitek je naplnn a na steše sedí asto celá stráž vojenská i s puškami mají k vykázané strážnici daleko a desátník je komandoval na stechu omnibusu. Malé vozíky jednospežné, s medvídkem co znakem na sob, prohánjí se jako mušky sem tam, jsou to vozíky obce. Ješt drobnjší vozíky, nkdy tažené jen lovkem, rozvážejí

—

sodovou vodu; majitel zastaví kdekoli na ulici, krám je hotov a pyšní se nápisem „trinkhalle". Rychle drní kolem vz poštovní na voze se nalézá hned kancelá, oknem vidíme do vnit, jak tam ouadník již mezi jízdou listy poádá. Jiný tu jede vz. trochu ošumlý, formou jako bedna nápis ,fmanzministerium". A vz nákladní ;

—

—

vozem a samý název: „pivovar" tam a tam „továrna na kornouty" „továrna na led" „parní prádlo"

za

„kox,

—

rašelina,

uhlí

Františka

— L." —

tyrkolé,

—

dvou-

spežné reklamy. Mezi harašení voz zní stálé bouchání prken, jakoby o devo bubnoval. To nám prozrazuje povstnou berlínskou „gosse". Svrchní to ást kanalisace berlínské, stoka se špinavou, smrdutou vodou, bžící mezi jízdní cestou a chodníkem jako píkop u silnice. Kde se spojuje pres cestu, jsou položena prkna a pod každým povozem si prkna poskoí a zabubnují. Takto je stoka odkryta, ošklivá. „Rozený Berlíák," praví Graf, „musí být velký milovník pírodních výzkum, nikdy nezakryje

devem

:

109

tchto stok, aby vidl a cítil, co v nich leží a plave." Každý okamžik vidíš, jak se dít v té špín brouzdá, a k ránu se v ní najde celá sbírka dorostlých „zbloudiTakto jsou ulice cisty, zametají je takovými smetáky, jakých u nás se užívá v domácnosti, jen že ovšem na píné násadce je tvrdší smeták než šttinový. Krámy jsou arcit rzný, od specialisty cidie bot, který se postaví se skínkou a dvma kartái na roh, až do specialisty, který prodává jen šperky perlové, nebo jiného, který prodává jen hedbávné župany dámské. Síla krám, zvlášt „pod Lipami-', má nápisy ruské. Sila krám je tabánických, a to velmi bohatých. Zde je „haarkuenstler"', muž, který z vlas skládá obrazy. Vedle je titrká, prodávající ozdobné hraky z tenounkého železného drátu „fer de Berlin". Dále se prodává „eské peí". Pak pijde „milch- und sahnebureau", pak „rindfleischbureau". Pak ovocná, jenž ve výloze má z ovoce svity obrovské bálové kytky pro dámy. Za tím je nadpis „Ústav pro kísení zdánliv mrtvých". Zase krám sklepní, jehož tabulka oznamuje, že tu lze dostati „pivo. mlíko, mandl pro pradleny a postel pro jednoho noclehae." lých".

—

—

—

A

zase krám, kde se sázejí pijavky, baky, dávají klystýry, pouští žilou jako v Neapoli. Na krámských dveích jsou zvení dole pibity malé plechové tabulky s nápisem „mitglied des vereins gegen verarmung und bettelei", tedy: zde se nežebe. U nároží jsou za chodníkem

—

do ulice vraženy

devné

sloupy, na nichž denní oznamy tak zvané „sloupy Litfassovy". penesené sem z Paíže. To vseje rznost velkomstská, ale rozhodn malomstské jsou trhy na potraviny. Velký Berlín nemá podnes krytých a istých tržišf Do cihel upravené máslo, vany s ukrutným množstvím ouho. masné stánky, chleby napeené do dlouhých piškot, divadel,

zábav,

všeho,

!

110

vše stojí a válí se pod šírým nebem, a pipomíná nám naše povstné trhy pražské s tmi zelenými podsvinaty na ošatkách a drbežnimi stevy vyvrženými prost vedle

na kanál.

Stedem msta je široká tída „pod Lipami". Zde byl vysekán bývalý les sprévský, lípy tu vysázeny tymi hidami a v právo v levo za nimi je silnice, pak chodník, pak paláce a hotely, jeden vtší a bohatší než druhý. Jediná Iída, která pipomíná paížské boulevardy, íile je jen asi tvrthodinku dlouhá. Zde je život nejpestejší, a tam, kde ji pesekává hodinu dlouhá tída Friedrichova, je nkdy chumelenice o život. Zde stojící „schutzmann" vždy zdvoilý a úslužný má nejvíc dolj.az co zodpovídat a nejvíc nehod co napravovat. Zde je také extrém vedle extrému, nejvtší bohatství náhle vedle nejnažší chudoby. Prodavai novin tu pekážejí pi každém kroku, kluci kytkái veští, baby preclikáky kvií. Pohodlní páni sedí na výstupcích ped kavárnami a hned vedle choulí se ku zdi vyhladovlá, hadrovitá žebrácká s polomrtvým díttem. „Lionové" se procházejí s biíky v ruce

—

—

s buldogy vedle sebe (buldog je ted v Berlín psem módním, také známka vavosti). Dámy. skoro všechny v nevkusných, teba by drahých toilelách, musí se každý okamžik zastavit, aby se sprostily nkoho, kdo jim vstoupil na vleku. Zde je v poledne, když u hlavní

a

hraje vojenská hudba, živji než v oulu, a na na všech stranejdéle živo. Zde hluí hlasitá nách a nkdy tu vynikne i hlahol cizí, obyejn pak polský. Zde ale také se nejsnáz pesvdíš, jak dobré je, že všude, je po Berlín, hned v nádraží a pak po tolik nápis: „ped zlodji mjte se na pozoru." stráže

e

veer

mst

Tch

nápis

je tolik, že prostý

Berlían

i

latinské

nápisy na

111

veejných

budovách,

cuique", a p, wird gewarnt."

„Nutrimentum spiritus", „Suum pekládá: „Vor taschendieben

dvrn

Ale tch zlodj je ješt více než pla„Bauernfaenger", „schlepper" je tu v tisícerých exempláích. Není jediného cizince, aby se alespo nkterý bauernfaenger o nho nepokusil. Tak znám je spsob jich: „Povedu Vás, pane, tam," „ukážu Vám, pane, to," „dív si ale zajdem, mám hlad, sem do té hospody, jen na okamžik," a v té hospod hraje podvodná banda v karty nebo v kuželky, atd., tak známo je to vše, a pece obchod bauernfaengrv poád jde dobe! „Konen", praví Berlían,

kát na

rozích.

—

—

„a máme

také

nco

—

zvláštního.

Wir

sind ja Aveltstadt!"

IV

ekl

jsem již, že pirozené veselosti v lidu berlínSkoro všechna místa veejná, kde možno se pobavit pod šírým nebem na p. stinný, rozlehlý „thiergarten" mají ráz aristokratický. Sotva že stední tída se tam odváží, nejnižší vrstvy nemají nieho. Leda že tyto, když je nkde, obyejn za mstem, „slavnost národní", vyjdou si tam do vkolních hospod, bez veselosti se rozhulákají, do krvavé vavosti se opijí. Rodiny tíd stedních vycházejí si v nedli nkam do písku ven. totiž k posledním výbžkm berlínským, kde malé hospdky poskylujou jim piva, chleba a sýra, a na stnách tch hospdek zvení stojí komická slova: „Hier koennen familien warmes wasser haben und sich selbst kochen." Kávu si pinese rodina totiž s sebou.

ském

není.

—

—

Opilost je pední radost nejnižších vrstev berlínských, zvlášt prý od poslední války ádí siln zhouba ta. V „Koenigs-Strasse" a ulicích i ulikách sousedních. Neruda, Sebrané spisy

VL

Q

; ;

112

kde je hlavní proud „lidu", potkáš na veer každý okamžik lovka se potácejícího. Zhoubná koalka jim tísní hlavu a podráží noh)^ Zhoubný nápoj ten byl sem uveden v 16, vku, dnes je hlavní útchou chudákovou. Humoristické verše: S rána koalika chutná vru, pak po kdo si na ni zajde ku veeru, zapomene všeho sed

výten

také

mnohému

obd

prý ušlechtilá

zrovna o plnoci posloužila

—

docházejí zde zcela opravdového, celodenního vtlení svého. Sklepy, likerní krámy, „destillace" jsou na veer natlueny, nkolikrát do plnoci se tam seperou a vyhazují schutzmann jde opatrn dál, tam by nepochodil. pirozený to výsledek každé krvavé války, teba by vítzné. Pravda je, že dosti mnoho se zde iní pro nápravu. Nyní se mají stát kroky rozhodné, aby hd od škodlivé koalky byl odveden k zdravému pivu, sládkové mají být donuceni, aby vzdali se výdlk pílišných a produkt svj prodávali lacinji. Nesmírn rzný jsou ovšem berlínské restaurace, ješt rznjší než samy paížské. Totiž pivní i vinní restaurace, kavárny jsou tu velmi ídký, tak ídký, že se musí íci, že ani nejsou. Místo nich jsou „konditorie", cukrárny, z nichž v nkterých je také ítárna a pak pokojík, obyejn malý, temný a nevlídný, kde možno kouit je skoro po celém severním Nmecku stejn zle, jsou ze spolenosti jako by vyobcováni. Nejoriginálnjší hospdky berlínské, kde se totiž povstný „weissbier" vycepuje, idnou vždy více. „Eine kuehle blonde!" „eine stange weissbier!" slyší se už málo kde,

—

ásten

— kuákm —

;

113

pochutnává-li

dojem pro

si

nkterý berlínský copa na

ale

cizince

nm,

je

rozhodn komický, V hezky velkém

se byla pna usadila, je žlujen na ti prsty dole a piják zdvihá nádobu rukama, jakoby s namáháním. Se stravou muže být spokojen každý, je daleko lepší než arci tuze špatná povst její, hamburský vzor zde již zvítzil, masa jsou krásná, porce vydatné, ceny nkde až k neuvení mírné, chléb je obyejn zdarma, á discretion, jako v Paíži. Za 60 až 70 krejcar našich penz možno zcela dobe obdvat i v mnohých restauracích pod Lipami. Ovšem lepších hostincích stl bez ubrusu, bývá i v za to ale je sklepník, v stevíce obutý a lehce vyšlapující, hbitý a úslužný. V postrannjších ulicích jdou ceny mnohem níž, teš: „grosser mittagstisch samml bier fuenf silbergroschen" ("Zb kr. ), nebo i jen „2'/2 sgr." Stny hospod jsou asto pokryty verši:

sklenném škopíku, když tého

moku

obma

pomrn

—

Hier verkehr', tuechtig verzehr',

musst dich

ja

pílegen zu gottes ehr'

was dein magen kanu vertragen, kostet sicher nicht kopf und kragen! a

t.

p.

Velkých a nákladn zízených restaurac zahradních je síla, mnohé z nich jsou vbec známy, jako Vauxhall, KrolTs etablissement, Tivoli atd. Nejvelkolepjší z nich je nyní „stadtpark", uprosted msta upravený. Rozsáhlá místnost s tisícem stol a s arkádami dokola, v nichž opt stojí tisíc stol. Do výše strmí košaté, temné koruny strom, a pod nimi dole je na veer svtlo jako ve dne. Sedmdesát šest tisíc plamen plynových osvtluje prostoru.

Tisíce velkých koulí, z

mlíkov omženého 8*

"

114

bží

skla,

guirlandy

nad a

arkádami co slunení relíf. Plamenné a sloupy záí na všech stranách,

hvzdy

Šumnýra vodopádem Vysoké

ukryté.

listím a mají veliké,

kvty

skla

ze

proráží

umlé

stromy

fialové,

pidušen

oslující svítí

svtlo,

za

ním

sklenným zeleným

tmavoervené, svtlozelené

barvitého,

každý

kvt

dýše

Z hlubokého kee vyniká najednou celá záplava drobounkých plamínk zlatých. Po pni starých strom bží plamínky vzhru do vtví, vtík si jimi hraje, žene je sem tam, ohybuje, pitlauje, zhasíná, nechává pojednou zas vyskoit, a vysoko nad našimi hlavami si hrají v temném listí modré jiskry jako létavé mušky. Je toho mnoho, píliš mnoho, zas až nucené mnoho, ale dojem je pekvapující. vnitní,

píjemnou

záí.

Zde je pokrm a nápoj co nejvybranjší. „Jídla, která nezachutnají, vezmou se nazpt," stojí na tabulkách. A sklepník sám pihlídne a vybereš-li sob nco, v co

nemá on

více

dvry, ekne upímn: „Kann

Ihnen wohl

nicht emplehlen." Hudba hraje stále. Jsou tu vždy kapely dv, jedna má skladby operní, druhá tanení, sotva jedna pestala, hned druhá zane. Mladistvé kytkáky, v ideálním národním kroji, chodí s vonnými košíky svými od stolu k stolu. Rozsvcovai s leskle žlutými pílbami na hlavách obcházejí a steží život plamen. Na širokých pískových cestách prochází se obecenstvo, elegantní dstojnictvo, hlasit a vesele šveholící Polky,

Stadtpark

má

ješt jednu

píjemnost.

Jediné

to

kam povstný berlínský polosvt nemá pístupu Dostane-li se sem njaká dámika, za okamžik již pimísto,

sklepník a presentuje jí na lesklém táci malé psaníko. Ona rozpeetí a te: „Ratež opustit ihned zahradu u kasy obdržíte vstupné své nazpt. stoupí

:

115

Takto je polosvt všude. Jeden závod oznamuje „bál tanenicemi nejrznjších národností," jiný restaurant oznamuje, že se postaral o „zajímavou obsluhu," tetí hlásá: „denn bál, od pondlka erstvé tanenice." „Orfem" berlínské v jistém ohledu proslulo, ale tch „orfeí" je po Berlín mnoho. Na padesáti místech víií do rána tanec nebo se alespo tak naznauje, ale dcerky solidních rodin berlínských se nevytaní. do orfeí" otec

s

.,

s

rodinou svou se odvážiti nesmí.

Vyhledejme si nkterý z berlínských „tingl-tangl." Hledání není namáhavé, jef skoro v každé druhé ulici njaký z ^umleckých" ústav tch a z daleka záí ervené sklo jich svítilen. Nkdy je jich celá ada vedle sebe. Nkdy se k nim vystupuje po schodech do prvního patra, nkdy se k nim sestupuje jako do sklepa, v tomto pípad se jim íká také „tunel". Zaplatih jsme pt groš vstupného a obdrželi program. tyicet pt ísel na programu a pak ješt „rzné zpvy!" ano, zde zábava trvá do rána. Dosti pkná místnost, jen podlaha trochu špinavá, s lišten po stnách nkde pozlátko seteno, na stn nad sedadly místy kulatá velká skvrna, jakoby se siln pomastná hlava dlouho k ní tam byla tlaila, vzduch jako lihový, neprovtraný, nakyslý. ady nepokrytých stol, u nichž nkterých sedí hosté pišli jsme trochu záhy, jde teprv na desátou. V ele šálku vyvýšené jevišt, v popedí na piano. V pozadí plátná dekorace, pedstavující stnu sahJnu, a v ní dvée. Kolem stny sedí as deset vyškrobených vyfintných dam

—

—

nm

,

116

mladých, od dvacítky trochu

u

pes

ticítku, víc pes.

patrn

jsou

host

koncertistky. Jiné vyfintné nebo se procházejí mezi stoly

—

Práv

certistky?

To

dámy

sedí

také

kon-

pestal potlesk a nastala pauza.

„Porouíte?" ptá se galonovaný sklepník. „Láhev tivolského."

„Pánové jsou milovníci piva ?" táže se ženský soprán jedné z procházejících se dam. „Dovolíte, abych Vám byla spolenicí?" a celý oblak tylu a penth snesl se již na sedadlo vedle nás. „Dnes se tu pobavíte, dnes se Martha zrovna vzteká." „Která je Martha?" „Ta zelená nahoe, ta hned a piana. O, Martha má humor!" Zelená je nejdál pes ticet, hezky tlnata a hezky ošklivá uslyšíme! Naše spolenice je také již dostaten stará, ple její vzdor líidlu žlutá, oko mdlé. Vzala naši láhev a ochotn nám nalívá. „Chcete sob také nalít?"

—

„Mám

žíze, pravda, ale prosím o limonádu. Franc, láhev limonád gazeuse!"

tm pánm

„Hned, sleno Mary!"

V tom

zadrnkal

bledý,

ern

obleený mladík na

piano.

Jedna

z

koncertistek,

velká

a

kostnatá,

povstala,

usmála se a zala silným mezzosopránem. Dámy spolenice dole usedly a utichly, hosté ásten také. Koncertistka zpívá anglicky. Sbíráme ves svj um anglický, ale nerozumíme niemu než refrainu: „Every uklonila

woman

se,

— every woman" — tedy kuplet o ženách. Ostatní

pítomní rozumjí ješt mí,

ale ku konci aplaudují pec, spolenice. „Aplaudujte pec také, pánové," vybízí slena Mary.

nejvíc

dámy

!

117

Pro zmizela

snad to nic nestojí. Aplaudovaná byia dvee, ted zas vyšla, uklonila se a zasedla

ne,

za

na dívjší své místo

—

jiného

úele

ty

dvée

nemají.

Slena Mary už

byla se svou lahví hotova. Jen vhltla každou sklenici a hned zas si nalila. „Anynko andílku pojd sem!" volá pes stoly na jinou slenu. Anynka už je tady. Krásné, as osmnáctileté dve. Obliejek pravidelný ovál jižní pleti, vlasy bohaté a havranní, oko erné a planoucí.

—

—

„Moje

pedstavuje slena Mary.

sestra,"

Ani

stín

podoby „

Sestra

?

„Sedni si, andílku! Ta je lahve limonád gazeuse pro ty pány!" velí samozvaná naše hospodyn.

Slena Mary

krásna, co?

se

Franc,

ehtá.

dv

ím

dýl se na Anynku díváme, tím krásnjší se nám strašn hloupá je ta Anynka. Její úsmv je bez významu, její oko neví, kam by hledlo, k otázkám odpovídá jen vždy jediným slovem, a ani toho skoro nedovera nejspíš ekne. Ruce její jsou hrubý, zpracovány ješt služka, dnes slena spolenice, krásná dekorace tyngl-tanglu. Snad to bude její štstí, ale spíš ne, zdá. Ale

—

„Mám

hlad, pánové,

smím

„Až podle toho, mnoho-li Slena Mary vyvaluje oi.

si

dát

stojí.

ouhoe?"

Jídelní lístek!"

„Nu, dejte teba." „Dvakrát ouhoe a ješt limonádu," veh slena Mary. Snad o to nestojí, ale sleny spolenice nemají v tyngltanglech jiného úkolu, než aby co možná mnoho jedly a pily ve prospch pana hospodského. Pozoru jem. že od vedlejších stol jednotliví mužští se po nás ohlížejí a nám se smjí.

118

Opt ticho. Piano hraje delší preludium. Ted vystoupla ze dveí slena Martha, ale pevleena v mužské rokoko. Je nesmírn feš, do opravdy rozpustilá ale bez humoru. Ve všem unavenost, smutná strojenost. Po jejím nmeckém kupletu o píhodách mladého šviháka nesmírný aplaus, naež opakování poslední sloky.

—

Ouho

mezitím zmizel.

Slena Mary

hladí

Anynku

po vlasech a zas nám ji chválí, jak je krásná. „Franc, dv limonády! A cigaretty!" koní svou chvaloe. „Franc, už nic!"

Slena Mary

se zarazila.

„Pro

už nic?"

„Proto že nechcem. —

Ostatn," dodáváme dobrácky, jakoby na vysvtlení, „my už hned pjdem."

„No když nechcete,

Pojd, Aninko." pijte si sami. „Adieu, andílkové!" Piano bubnuje, jakoby se splašit chtlo. Koncertistky sestupují všechny s jevišt dol a ze dveí vyletí dv tanenicfí, bachantky. jsou vychrtlé staré. Šatiky mají vneny vinným listím, v levici drží ovnenou hlku, v pravici šampaskou sklenici. Skáou po malém jevišti, toí se kolem sebe, neumjí nieho a jsou beze všeho pvabu. Aplaus.

Ob

Následuje kontraaltistka ohromného hlasu, hosté zpíbasem s sebou. Po ní blondýnka kupletistka, píjemná, v snhobílých šatech, se zlatým kížkem na krku. Neteba teprv zvlášt podotknout, že ani jedna zde neumí zpívat. A ted vystupuje zase slena Martha. Je zas obleena v prvjší svj zelený šat dámský. vají

refrain její

opt k nám piblížila. zrovna po nemoci. Neráili byste poslat sklenici portského vína? já mu to slíbila." „Ne! Pst! Ghcem slyšet!" Slena Mary

se byla mezi tím

„Náš pianista

mu

je

—

119

Slena Martha

zpívá

první

sloku

njaké

cituplné

písn. Ale zpívá ji divn. Poád hledí s jevišt dol k nejbližšímu stolu. Láskyplný pohled to práv není. Zaíná druhou sloku, po tvrtém taktu náhle zarazí.

Pedstoupí až ku

kraji a

spsoby Dlat posuky po

rozkikne

mn?

To

se: jste

,To je njaký vzdlaný pán?"

svou píse! Co je Vám po mn!" volá mladý hlas. „Hetz! hetz!" pokikuje se ode všech stol. „Ani taktu nezpívám, dokud ten lovk zde sedí!" volá slena Martha, v níž se zlost již rozvaila, ke dvem. mezi nž domácí paní od kasy pistoupla. „To je holomek, ". to je halama „Zpívejte

si

z dola veselý

—

Mladík byl vybhl „Poj dme

již

ven.

!"

Slena Mary, když jsme kráeli kolem se k

nám

ní.

obrátila

zády.

Venku isme slyšeli, jak mluvila domácí paní umlkyn díkem. „Slena Martha je umlkyn nechá pranic líbit !"

—

s si

mlane-

!

Dv

hanzo vní msta. 1875.

Pes dv msta jde proud eských vysthovalc do Ameriky: Brémy a Hamburk. Zde neb onde stojí naposled noha vysthovalcova na evropské, krok na mstek, deset krok pes mstek na lod, kotvice zaskípou s bohem Oiilédne se vysthovalec ješt ? Rozhlédnul se ponkud lip po posledním míst evropském? Obyejn neml ani asu k rozhlédnutí se, z nutné spoivosti pibyl sem snad teprv vera, den ped odjezdem. Také nemá ani chut ani smyslu pro to. Jeho myšlénky jsou upnuty již tam za okeán, promluví-li slovo, mluví jen o Americe, s Evropou rozlouil se již na eských hranicích, pak jel poád již cizinou, co mu po ní

pd

—

!

A pec stojí Brémy i Hamburk v skutku za podívání! Pyšná, bohatá msta, hrdé, staré republiky. Zbytky bývalé Hanzy mocné, která ovládala celou severní Evropu, ale jak velkolepé zbytky! Na osmdesát mst ítala ta Hanza, založená Slovany na ochranu obchodu v nejkrutších dobách stedovkých, a mimo marastický, pece však ješt volný Lubek zbyla ze všech osmdesáti jen msta dv, ale jsou to podnes mohutné hradby volného obchodu, velké jeho tepny, jimiž se prohání po Evrop zboží za milliardy a milliardy. Projdm se jich ulicemi

121

a

prohlídnm

si

Zanem s králem všech evropmst obchodních, jímž je Hamburk, pes rozlehlou glinskou i luneburskou

jich

lidi.

ských kontinentálních

pesunem

se

pak

step a navštívíme

pívtivé Brémy.

Hamburk.

Jedem z nádraží do msta a hledíme oknem do mlhavých ulic. Co to ? V levo uhce sice za ulicí, všechny leží smrem jihozápadním, ale skoro všechny bez dláždní, pouhé propasti, do nichž típatrové domy zapadají náhle jako by ptipatrové, propasti naplnné vodou a všude po té vod ploché pramice a z pramic houpají se tžké bahky k otvorm v šedivé zdi, ba až ku steše mimovoln si a zase most, zase voda, domy, voda Benátky na severu Název ten se pikládá zašeptneš sice vždy Štokholmu, ale Hamburk má také na nj právo. Jeho etné prplavy i „fleety" prorývají starou ást msta práv tak jako laguna benátská, tam i zde mžeš na každé místo jakž po zemi tak po vod, ale jaký rozdíl tam i zde! Dole na jaderském moi laguna slaná a zde fleet sladký, tam samý palác z drahého mramoru, zde samé obchodní domy z „mramoru severního", z cihel, tam Benátky mrtvé, zde Benátky živé! A také Hamburk je ve svém spsob krásný. Vyna „Stintfang", pahrbek poblíž u Labe. Jaké to rozkošné, obrovité panorama Labe je tu na míli široké a tvoí archipel nesíslných ostrov. Za ním v dálce modravý pás nízkých pahork, ped nimi zelené luhy, ervenavá msta, továrny, kolísavé vtrné mlýny. Zrovna pod námi nkohk tisíc lodí a lodiek, od nejmohutnjších

—

:

!

bhnm

!

—

122

velikán moských až do skoápky jen co mlhavý bod velké, les komín a stožár, jímž zrak nepronikne, sít lanoví a flag, že nebe jí prokmitává jen jako drobounká modrá tkanina. Ped námi rudé a šedé stechy velikého

msta, v divných vlnách

se

dmoucí;

nkdy

vidíme stechu

jen zcela plochou, jako bychom se nalézali zcela na jihu, nkdy, ale zídka jen, zavadí zrak o vysokou vž kostelní. Za námi hemživé pedmstí St. Pauli, pak ihned jiné velké msto, tichá Altona, a zas Odense, kde leží Kiopstock, a dále, již poád na holštýnské, sad a villa, villa a sad až do nedohledna. Vidíme luhem se prodírati kouící vlak, zrak pekmitne se dále a zas tu bží dlouhý vlak k mstu, oko se vrací k pístavm a k tisícm

pd

koráb, zvonky dole znjí, parníky že oblaky

hluku se vznášejí vzhru

se kižují, zdá se

—

lovk

ano,

ti,

cítí,

sob podávají ruce koniny všeho svta Zahloubáváme se do velkolepého dojmu života, a nad námi krouží vtrný mlýn a obrovité lopatky jeho pohybují se, strašideln a tiše, jakoby to byl sám klidn kroužící že zde

!

nm

as,

stojící

nad životem.

Hamburk

—

Pedn

ovládá eky dv. Labe, zde tak mohutné, že nese i nejhlubší lod to dodává Hamburku velikoííti pak z Holštýnska od severu picházející Alsteru ta mu dodává krásy. Alstera je svží, istá eka a tvoí tu dv jezera, vtší „Aussen-Alster" a menší „Binnen-Alster" i „Alsterbassin". Vtší jezero, krásn vroubené sady a bohatými villami, je za mstem, menší, jen valem a mostem od vtšího oddlené, je již v samém. Je-li Labe se svými pístavy silným srdcem msta, je menší jezero jeho diadémem. Málo které msto má cos podobn krásného, jako je zde to svží zrcadlo vodní. Zeleným pruhem je uzaveno k jedné stran, na povrchu jeho kmitají se salonní parníky, baví se etné

—

—

;

mst

123

plovou hejna bílých labutí, a po roztesené vod krásných budov. Na ti strany je bassin vrouben nábežím, východn nazvaným Alsterdamm, jižn Alter Jungfernstieg, na západ Neuer Jungfernstieg. Zde všude jsou pkná stromoadí a za tmi pnou se vysoké, co nejelegantnji zízené hotely a síla krásných palác. Nádhera a bohatost tchto palác nebolí, nejsou to paláce zddné v lenosti, vystavené z roboty ušlapaného lidu, pomníky dob hnusných, jsou to byty pracovitého obana

Jolly,

plazí se obrazy

republikána, jenž se vzmohl sám ze sebe. Kolem bassinu je sídlo a procházka elegance, v Starém je sídlo komptoir a práce duševní, dole u pístavu je sídlo hmotné práce. Jen kolem bassinu ale dbáno architektury vybranjší, dále do vnit msta spatil jsem sotva ti budovy soukromé, na nichž záilo umní. V Hamburku se staví mnoho a poád, ale poád se nestaví pkn. Nejvlastnjší a nejstarší sloh hamburský je sloh tesaský, „riegelbau". Zvlášt u pístavu a na Sandthorguai lze jej ješt sledovat, jinde po velkém požáru r. 1H42 ustoupil slohm zdivým. Slohem tesaským staví se velmi rychle. Postaví se nkolikapatrová kostra z trám a píek, tak že každé vyšší patro vykládá se ven pes nižší, a mezery vyplní se cihlami, ale ne jimi plýtvat jen nechat hezky mnoho otvor pro okna, radj víc oken než cihel! A pak nejspíš stavitel nový poprosí, aby laskav zstal stát. Nováek je rád, že pišel na svt a dá si íci. Trochu se ovšem zkiví, zbortí, mrzákem je každý, ale soused je zrovna takový a jeden podporuje druhého. Vesele se to bydlí v tom vtrnatém

mst

dm

!

dm

dom, ím

výš,

tím

veseleji,

nejveseleji

zcela

nahoe,

na loket široký pruh modrého nebe a kde soused protjšímu sousedu mže oknem zcela pohodln podat ruku. Mohl bys mysHt, že ulice jsou

kudy prokukuje do

ulice jen

124

proto tak úzký, kdyby jedna strana ulice padla,

aby ji druhá zadržela, ale píina je jiná uvnit msta se strašn spoí s místem. Všude je pod pízemím ješt sklepní byt, obyejn se do nho sestupuje po schdcích hned s ulice a peasto je v restaurace. Zle je, když se fleety, za odboje místo vodou jen bahnem se lesknoucí (píboj a odboj je zde, dvacet mil od moe, ješt zcela pravidelný), naplní píbojem bouným, Z Cuxhafenu pijde, šest hodin ped bounými vlnami, zpráva o nich, obyvatelé musí ze sklepních byt rychle ven. Byty se naplní bahnem a vodou, bahno se pak vyklidí a zas se ;

nm

tam

bydlí.

Hamburk mní. Starých

je pln životní síly, proto se také stále historických památek, památných devních

marn

budov bys tu

vbec

tak málo,

že se

hledal.

mže

Veejných pomník skoro íci:

nejsou

jest

žádné.

sob chudým pomníkem ze železné litiny zrovna tak ješt vzpomnli na holštýnského hrabte Adolfa IV., zakladatele jich republiky, a že, když slavnost Schillerova

Jen že

Nmecko,

také oni v nevysvtlitelném jakéms ulít a postavit jeho poprsí. Mají také mstskou „kunsthalle", ale práv zde, kde miliony se stech kapou, je v celé té „kunsthalle" vcí nejvýš as 50.000 zlatých v cen. Co se nedá poítat a prodat, jíst a pít, pro to nemají Hamburané mnoho smyslu. I na školství obtují strašn málo, školné je následkem toho tak vysoké, že jen zámožní rodiové smjí na to pomyslit, vychovat dti své v jich rodišti. opíjela celé

návalu dali

si z

bronzu

eknm

Tím

mén

umní

všeho druhu. Že svou dramaturgii psal, Hamburku se to tknulo málo. Klassikové Goethe a Schiller, Wieland a Herder, a t. d. jsou jen k tomu, aby se jich jména dala nádherným a velkým korábm „der Hamburgarci

Klopstock zde

se

žil,

pak dbá

že Lessing zde

:

125

amerikanischen - packetfahrt - aktien - oresellschaft" jako Brémy mají v Bremerhafenu „nábeží pták", nazvané dle jmen koráb nmeckého Lloydu, mohl by Hamburk na západním konci svého pístavu míti „nábeží klassik'*. Takto je básník individuum ve svt naprosto zbytené, jehož teba sob všimnout nanejvýš tenkráte, když má náhodou jedovatý jazyk vzpomeme sob jen na pomr mezi millionáem Šalamounem Heinem a básníkem Jinkazí blouzniví lidé papír básnmi, dichem Heinem plátno malbami a kámen otloukáním Stokrát lip se pec hodí papír na kupecké noty, plátno na balíky zboží a mramor na pkné schody ku komptoiru. ;

—

!

Na

!

Obchod, ano obchod! Paížská bursa je krásnjší, berlínská nádhernjší, ale hamburská je také velkolepá. Zde slídí oko marn Její rozlehlý vnitek má svj ráz. po navyklých „šrancích", nebo zde je obchod s cennými papíry jen vedlejší, vytlaený také za postranní pilíe sálu. Zde panuje zboží, káva, cukr, víno, obilí, barviva, kže, líh, a oznaené tverhrany v kamenné podlaze sálu ukazují, kde se denn od tvrt na druhou do tvrt na tetí obchází s kávou, kde s lihem atd. Nahoe u galerie jsou dvoje ciferníky, jeden ukazuje as, druhý smr vtr,

ern

dležitý pro píchod plachetných lodí s oekávaným jich nákladem. Zboží za (iUO milí. tolar projde Hamburkem

ron

(anglický obchod se severní Evropou jde zcela pes Hamburk), na 6000 koráb pijde za rok sem a z tch náleží každý dvanáctý nkterému Hamburanu. Koráb pirazí, parou hnaný jeáb vyhodí zboží z nho a to se bud hned u pístavu dá do železniných vagón nebo

jde

do skladiš rozlehlých jako chrám. básník F. Jakobs, když praví

nmecký

Jak naivní je

!

126

Golden war

das

geschlecht

der

sterblichen,

als

sie

den

Pontos,

schaudernd,

wie Aídes

reich,

ferner

vom

iifer

noch

sahn

moe

Jen pomocí je lidstvo rgolden" a kdyby „F. Jacobs" byl býval zapsanou hamburskou firmou, nebyl by tak psal. Lze sob myslet, že je ulice hamburská velmi živa. Abych dal tenái blízký píklad, beru Víde. Víde je znan, je tikrát tak velká jako Hamburk, ale Hamnurk je nepomrn živjší než Víde. A to stejn skoro živý ve všech ástech svých, vyjma široké pedmstí sv. Jií, kde z velkých devných ohrad zazní leda bouchnutí prkna nebo z naplnných skladiš harašení jeábních Alsterbassinu drní koáry, procházejí se voln cizinci a hamburské dámy. Ped nábežními hotely stojí

etz. U

košíky svými kytkáky Vierlandanky v malebném národním kroji: krátké, pestré sukní, erném, bohat stíbrem vyšívaném živtku, bílých rukávech a se žlutým slamným kloboukem na hlav, majícím formu obrácené mísy. to sluší tm žabám, jen že nejsou všechny s

.

Pkn

hezky,

také

ne mladý,

a

taková šedesátiletá

žába že

nebývá každému píjemná. Když se piblížila hodina, kdy se chodí do komptoir nebo z nich, oživí se nábeží náhle

samými spchajícími postavami.

dol

Vedlejší

ulice,

k Labi a všelijak se kižující, jsou stále stejn živy. Služky pecházejí s košíky, pes temeno hlavy jim sedí úzký bílý epeek krajkový, jako hebínek na kuí hlav. Nosiky zelenin mají na hlavách klobouky a na ramenou pes znak devné jho, s jehož konc splývají provazy s košíky. Zahálející námoník landá se ulicí s rukama v kapse, obnažený krk jeho je jako opálený kl, ale široký bílý krejzlík se mu rozkládá po ramenou jako padlý sníh. Mlíkar popohání koníka a od

jdoucí

127

vede svj erven natený vz, na nmž ervené kbelíky a v tch se na blostném mlíe zas houpe ervená kruhová placka devná, která konstantnjším pohybem svým paralysuje pohyb kbelíku a tím zabrauje vystikování mléka. Rybáka nese v koši njaké šedivé hlinné nudle ouhoe to. potené hlínou, aby se jich ruka lip chopiti mohla. Veejný posluha chvátá rychlýni krokem, ale zde, v republice, není tvým posluhou, je tvým pomocníkem, ,hilfsmann" stojí na epici jeho. Uprosted námstíka stojí as osm muzikant, troubi a pískají všem domm najednou. Malé dti na zevlují a drží se za ruku své chvy, tlusté moueninky, která tu stojí s otevenou hubou. S ulice pod ulici

domu

k

domu

se houpají

—

n

i

—

svádjí restaurace „fruehstuekkslokal," „destillation" (koalna), „bierkeller," „weinkeller," „austernkeller," „kruegerei," „apotheke fuer gesunde," v každém druhém dom je hostinec, na jejich firmách jsou namalovány flagy všech národ a také nápisy v dvaceti eech. Hamburan jí a pije ptkrát za den, on jí a pije vlastn poád, a to tuze dobe. Zabhne do hostince a již je zase venku proto také nejsou v hostincích nikde do stn natluené hebíky pro svléknutý kabát nebo smeknutý klobouk, leda do veeje že je jednotlivý hebík zaražen. Výborn jedí, pravím, nikde jsem nevidl tak krásná masa jako zde. Zde také služka na suchý chleb se ani nepodívá, svatí ovšem ješt mimo pravidelnou snídani, obd a veei alespo tikrát denn, a když dostane svj „rundstuekk." do kruhu rozíznutou housku, je houska potena erstvým máslem a na másle leží šunka nebo studený rostbeef. „Nobis bene, nemini male" (nám dobe, nikomu zle) stojí na západní brán ham;

—

—

burské, tak zvaném „Nobisthoru," a toho ídí, alespo v jídle. nerada, SeLirané spisy VI.

Haraburan

se dle

ti

128

ím

blíže

k pístavu,

tím

pestejší

život.

Krámy

na sebe ráz pro nás cizí. Ovocná vykládá španlské melouny, portugalská jablka a brasilianské oechy. Vedle nho je obchod s psy. Hned vedle obchod s holuby.*) Dále se oznamuje „blockverfertiger", který shotovuje a okovává obrovité ty špalky pro nábeží, k nimž se pibylé lod tžkými etzy pipevují. Nkolik tch drobotin stojí ped domem, nejspíš k libovolnému potžkání. Za ním je „Ships-Chandler", a ten má vše možné, eho lod a lodník potebují, i kanóny. Pak ctem „obchod s lidskými vlasy," a hrza, hned naproti „volksschlachterei", tedy „jatky lidu" Kolem nás hluí všechny jazyky svta a nad hlavami nám krákorají papoušci pibírají

!

a

prapodivné cizinské ptactvo,

visící

ped

okny.

Nejživji je ale na pedmstí St. Pauli. Zde se baví „menší oban" a pak námoník. Zde je divadlo „Damm's Tivoli", ped nímž v zahrad stojí velké devné a pomalované karikatury lidské, že prý pro zábavu, a v hraje se divadlo a zpívají se operety, mezi ímž kolem stol sedící obecenstvo zcela khdn vrže po talíích a volá

nmž

—

po piv. Ale pece se tu ješt dbá njakých spsob „je zapovzeno vystupovati na židle a na stoly", stojí na plakátech. Zde v St. Pauli jsou po ulici, jako by k vnému jarmarku, rozestaveny boudy se vším možným, divadla s kašpárkem a králíkem, houfy jižního ovoce, zde zpívá na ulici zpvák a prohání se pod plátnou stechou kejkli na koni. Zde jsou tanírny námoník, kamž má každá dáma volný vstup, vyjma gardedámy. Zde jsou svtoznámé hamburské „tyngl-tangle", zespro*) V Hamburku je ilý obchod se zvenou cizinskou. Hagenbeckova velká „handelsmenagerie" je stále bohatší než mnohá velká

zoologická zahrada.

!

129

sfatlé to „cafés-chantants". kde je teba deset frivolních kupletních zpvaek, dcerek desíti rzných národ. Povaha Hamburana je chvilkami až jižn živá. se nevlee, posunek ji provázející je hybný. Podívejte se jen na hamburské sirky Jsou jako francouzské humpolácké, ale také tak dlouhé. Sirka musí dlouho hoet,

e

!

Hamburan vzpomene si pro e, že sob chtl doutník zapálit. Také v kostky si tu rádi zahrají. Krátce ped bursou ješt si zabhne bursián vedle do Zinggovy výtené restaurace. Honem ješt nkolikátou snídani, honem. ješt nkolikkrát kostky do koflíku! Nemožno o Hamburku skonit a am nezmínit se o taktéž svtoznámém, o vlastní hamburské prostituci. Je velká. Nejvtší je ovšem venku tedy v St. Pauli, k vli námoníkm, ale také v nejelegantnjších ástech msta, hned vedle nejsolidnjších míst, jsou jí vnovány celé ulice. V ulici takové nesmí na veer hoet plyn. Za to je vnitek pízemních byt slab osvtlen a v okn leží poloobnažená kráska po délce jako odaliska na otoman, a usmívá se. Pozorovateh je, jako by byl ve velkém akvárium, sám je ve tm, ale sklem hledí na osvtlené tvory, ví odkud zevšad sem zavezené. Co nežli

nem

bh

je tu

tch tvor nebohých

ulic zaštkalo již

bolestných

!

A

co

výkik,

z

tchto hamburských svt jimi trnul

že až

II.

Pes

glinskou step.

ped bohem

v prázdnot své jako Glinská step má zcela jiný travnatá step ukrajinská, zcela jiný než pusta a zcela jiný než písková poušf africká. Ráz její je „Leží tu

psf

žebrákova.''

—

prázdná ráz než uherská smutek.

:

130 ni jen oknem vagónu, ale hybnost pozorovatelova stanoviska je zde úplné paralysována nehybností obrazu, nic se tu nekmitá kolem v závratném spchu,

Hledl jsem na

pedmty

pedmt jediný, nehybná, mrtvé zrakem jako erná mumie. Zde bych chtl obyejným vozem projet jen, kdybych ml dva životy a asu tedy dost projít pšky ale jen tenkráte, kdybych neml vbec ve svt co dlat a nechtlo se z té stepi ani ven. Zde teprv porozumí lovk, jak hluboce cítna jsou poetická slova Theodora Storma „Ach koenn ich betteln gehn ueber die braune hai!" Opuštný mže se zde hojiti na té opuštnosti celé pírody, smutný na tom tichém smutku kolem, koho bolí lidské slovo, zde ho nezaslechne. tichá

neubíhají, je tu

step,

ležící

ped

;

mn

Jak velká je glinská step, podrobn nevím. Je to té nesmírné planiny, která, „pes tyry sta mil dlouhá, zaíná v Normandii a pes severní Evropu se klade až ku sibiským tundrám." Bývalé dno okeánu podklad stepi je tedy moský písek, daleko daleko rovný, místy zas trochu vzedmutý v nízké vlny, ztuhlé a nehybné. Brzy ten písek ucítíš, i pi zaveném vagónu vniká ti dechem a vrže v zubech. Nkdy se písek žlutá obnažen, vyschlé to dno bývalého potku. Bílá koule z nho svítí jakoby lidská lebka, druhá, tetí vodou to jen omletý lesklý pazourek ve své vápené skoapin. Takto je povrch kryt lehýnkou prstí, porostlou nizounkými, devnatými erikami ervená drobounká kvítka táhnou se do nekonena, do dálky vypadá jimi zem, jakoby se byl na ni snesl ržový oblak, a ješt dál je pi tom tasavém svtle slunením, jakoby ze zem vystupoval lehký ržový kou. A náhle vedle toho je zem zas ervená, zbarvená železitou hlínou, jednotlivé erné, luokavé žíly ji prorývají a vše se v slunci paí jakoby

jen

ást

—

—

—

hnd

!

131 z napilé houby. To je slatina, kde se dobývá rašelina pro ty, kteí „zemí topí", dobrodiní pro bezdevné kraje, kde leda v stínu nkterého stavení vyrstá bízka tenká jako hl nebo chudá borovika. Ale té SlyšeFs již to slovo „bebemoor" ? Náhle cítíš pod nohou pdu tasavou a klesáš bez pomoci, zoufale pomalu hloub a hloub, až se erné tesavišt zave nad tebou pro vždy. se zachycuje oko ídkých jednotlivých pedVesniky jsou daleko a daleko od sebe, nkdy se zrak zachytne za toící se vtrný mlýn, nkdy za vesnickou vížku, prost zašpiatlou jakoby tverhranná tužka, ale vše to je ídké. Vesniky povstaly na míst, kde rašelina byla vykopána. Rašeliná teprv tenkráte, když rašelinu byl v tyhranných plackách vypíchal a odvezl, když se byl vevrtal do zem, smí pomyslit na spleteni si devné budky, jejíž rákosová stecha jde skoro až k zemi, dív by mu ji vítr, mající zde silu nelomenou, hrav byl sfoukl. Vyschlé dno vesišt pak siln pohnojí a za njaký as má políko, na nmž se mu rozesmje trochu

nev

pd

Vdn

mt.

erveného kvtu chudé pohanky. Pohankou se jejím jeho vely. Tak znenáhla vzrstá pec njaká vesnika, chudá jsou pole kolem ní, ale ped každou vidíš pohromad celou adu oul. Také uprosted bílého a on,

živí

kvtem

kvetoucí stepi, na míle od každého stavení, vidíš najednou po celých adách oul, samota je tu sama hlídá. ídké jsou budovy a rovnž ídce je stepí rozseta pohybující se živá stafáž, Málo kde je stepí vozová cesta, zoufale, nekonen pak rovná; zde není štrku nebo

ehosi podobného, do mokré pdy vyjeté koleje naznaují as zatluené udávají pi napadlém snhu

cestu a koly ob

smr. Pomalu se otáejí kola rašelinou pokrytého vozu, sotva že silní kon, kteí zde mají nápadn velká a široká kopyta, mkkost pekonají. Ale jediný

její

pdy

vz

132

zde leze po té

silnici

nekonené

— pardon

!

plhodinku

jen

lokomotiva dál, a zas zde vidím povoz kozla zapraženého do nízké žebinky a dv ženské s vlajícími plachtami na hlavách, které jej popohánjí. Jedou k vesnice, která je tak blízko u dráhy, že vidím vyezávané koské hlavy na jich devných štítech práv tak okrasa to selských na stepi ruské jako na stepi luneburské. Za vesnikou bži stepí kluk s košíkem vlastn nebží, jeho pohyb je samý skok z jednoho pahrbeku na druhý, musit se chdce vyhýbat moálovým žilám. A o njakou mili dál pase se stádo ovcí. Jsou to pec ovce? ano, jsou, ale jak nezvyklého ruchu a pohybu Bhají sem tam jako psíci, skáou jako kzlata, veselá oví branže Pedstavuju vám v nich zcela zvláštní oví druh, „haidschnuken" zvaný, od merina tak vzdálený jako nízká step od alp, „moueníny mezi ovcemi," jichž strakatou krátkou srst mžete mít teba za psí chlupy. Ale vlna jejich neprodává se, nejspíš proto, že se nekupuje, a stepáci ji spotebují na vlastní šat. Opodál bravu sedí ovák ped boudou. Na hlav má zmakaný klobouk, po tle mu splývá bílý pláš, zpod nhož ervená podšívka vykukuje. Ani sob nevšimnul huícího vlaku, ani hlavy nepozdvihl, tak piln je zabrán v njakou práci. Jaký život musí mít ten lovk v té stepní samot! Jak musí zdivoit jeho duch! Ale nebojte se ho Vzdor ervené podšívce je to dobrý muž, a kdybyste se podívali blíž, co že to ml v ruce za práci, vidli byste, že plete punochu. Až pletení odloží, pjde a podojí ovce Dobrý muž. A kdybyste na nho promluvili, on vám ani neodpoví; zvykl v nmé samot na nmotu a ledajaká otázka mu nestojí za to, aby se namáhal s otevením úst. Jak divn a jak klamn líí básníci vliv samoty Dle jednch stane letí

:

—

dom

—

—

!

!

—

!

!

!

133

lovk

orlem. Dle jiných práv mudrc poZase jiný praví, že o samot mluví lovk nejvíc, sám se sebou totiž. A ješt jiný varuje ped samotou pímo, v poušti prý se odvážil satanáš i na Krista pána. Ale nejhrubji to praví Nmec Voss ve svém naprosto nezdvoilém epigramu: se

tebuje

samot

o

samoty.

Ferne von menschen zu sein, wenn dies dir seligkeit scheinet. du entweder ein gott, einsamer, oder ein vieh.

bist

Stepáci glinští ve své samot nezblbují. CokoUv jsem etl sbírek jich písloví, vtipu ízného jsem nalezl v nich

Na krátké jadrné písloví se vzmohli, dál národní veršované poesie na p. nemají pražádné. Zpvu zde neuslyšíš nikdy, hlasy jsou drsný, sluch zcela nevzdlaný, chut k zpvu není už docela žádné, i svatby jejich odbývají se prý tak tiše a smutn, jakoby sedli ztrnulí nad hrobem. Jsou v pohybu a v slov a v celé povaze líní a bez ohn jako ta líná jejich step. Kdo mluví deset slov za sebou, je jim už mluvka, a dotyné jich písloví: „he fragt noch de koh dat kalf ab,'' pipomíná pímo naše eské „vymluvit na jalové kráv tele." dost a dost. arci ne,

Rozumí

všem také

hrzn

konservativní. až soused, který kdesi ve zbohatnul. Usídlil se pak zase na stepi a dal v rodné vesnici své, pro pohodlí soused, na svj náklad zídit

V

že jsou ve

se,

svt

jisté jich vesnici stepní byl

pknou cestu. Ale statení sousedé, nepátelé vší hloupé novoty, chodili jako dív vedle cesty v blát.

—

Tak

tichý a zapadlý

kraj zrovna

poblíž

svtového

msty Hamburkem a Brémami má pede všemi ostatními kraji

okeánu a mezi svtovými

Ale jednu zvláštnost evropskými zde nebyla ješt nikdy svedena njaká bitka, „naše step je bílým listem v krvavé knize djin." Bílým :

!

134

A pec

také zde zahynula celá jedna vtev sloté stepi poustevniili Gliané a tiše, bez boje zhynuli. Bože, jaký jsme my Slované to divný národ

listem!

vanská

;

Zde na

III.

Brémy. „Iiiitium saiiieiiticie est tiiiior Doiiiiiii."

Jsme v pobožných Brémách. Mimovoln se pohybují pi setkáni se s prvním brémským obanem a šeptáme: „Pochválen bud pan Ježíš Kristus!" Kráíme kolem bohatých tichých budov, pejdem širokými zelenými valy, na nichž šumí vkovité stromy, vcházíme do úzkých ulic Starého msta a na omšeném dom vítá ústa

nás novjší kamenný nápis:

Froram je

selu

ist

mehr man's

—

ein schoenes kleid, traegt,

je

besser es steht.

trvám že Herderova — mají snad naznait Tato slova djiny Brém, „ozáené láskou k bohu." Ode dávna sluli brémští biskupové horlivostí svou náboženskou, odtud náboženský závisel Hamburk, odtud ídil Karel Velký kristianisující proudy, které lisovaly z kraj na dolejším Labi a na Baltu lidskou krev. Nkolik set let trvaly ty boje, náboženství bylo jich praporem, ale pod ním se skrývalo násilí národní a zištnost kupecká. Slovanské pístavy, slující svým svtovým obchodem, slovanské kraje, bohaté a vzdlané, musily prý být teprv „kolonisovány " „Kolonisování" mohlo prý se dít jen náboženstvím, k vli emu ale se ásten dlo, o tom nás pouuje v brémské nové burse obraz Janssenv s nápisem

!

135

„Kolonisace kraj na východním moi Hanzou 1201." Biskup zde pohany vyuuje víre, ale už tu za ním nesou balíky a bedny zboží a kesan hledá svj kšeft, Hamburk i Brémy žijí z obchodu, jdou za jedním

jaký to náramný rozdíl v rázu obou mst! je všude stejn hluno a živo, v Brémách je všude stejn ticho. Celý Hamburk je pístavem, skladištm, dílnou a komptoirem zárove, Brémy jsou jen a jen komptoirem, hluná dílna, bohaté skladišt, velký pístav leží osm mil daleko od Brém. Hamburk je obrazem silné pítomnosti, která se o svou minulost nestará, Brémy mají ráz historický, vzrostly sice modern, podržely ale také všechny ásti své starožitné. Jediný arké na starobylé radnici brémské má v historickém ohledu vtší cenu, než všechny stavby hamburské dohromady. Také Hamburan vždy povahu trpnjší, smr ješt materielnjší, rodící historii již jen tak ode dne ke dni, kdežto Bréman vždy smr samostatnjší, osobn podnikavjší, výbojnjší. Jak se rval cílem,

pec

V Hamburku

ml

ml eknm

pohany, rval se pozdji zas s katolíky, ješt po/xlji zas s Švédy, a tvrdošíjnost jeho nkolikráte pivolala s

mu

„verhansung", vyhození z Hanzy. Posud je Bréman na samostatnost své republiky žárlivjší než Hamburan. Krajan náš pan Stocký, nyní bohatý oban brémský, vypravoval zajímavý a významný zpsob, jak se v Brémách do posledních dvou i tí let vybíraly dan. Mstská rada oznámila, mnoho-li potebuje na píští rok penz, obané picházeli na radnici, a do zavené skín, pranikým nekontrolován, hodil každý dan co chtl, zcela jen dle toho, jak sám povinnost svou vymil. Vždycky byla sešlá se suma daleko vtší než požadavek mstské rady Zrovna k neuvení tichy jsou Brémy. „Kdo není

mn

136

kupcem nebo labužníkem, zoufá

si zde dlouhou v skutku, již za nkolik hodin kdosi nevíš, co bys zde dlal. Šustot hstovního papíru, šumot per a šeptané cifry nevynikají ven na ulici a ulice jsou až smutn

kazatelem, chvílí,"

tichy.

—

pravil

Vidl jsem

již

bursy etných obchodních

mst

brémská je také nejtišší. Pec je Bréman kupcem výborným. Také v obchodu jeví se povaha jeho výboj ná. Haraburan vykává, co svt mu zašle, Breman vyhledává si svt sám. „Brémy samy založily vtší díl všech zámoských osad, které Hanza mla." Posud prý mladý Bréman, sotva povyrostl, vyjede nkam daleko za moe a uí se tamjším pomrm. Pak se vrátí, tží z poznaného a udržuje si stále živé spojení se zámoím. Hlavním zbožím Brém je rejže, bavlna, tabák, cigára a petrolej. Z rzných píin je brémský obchod menší než hamburský, veškeré zboží dosahuje úhrnnou cenou svou jen as na polovic výše hamburské, koráb pichází do jeho pístavu as o tetinu mén, ale pece se kupec brémský v tom sdílí pomrem stejným a jeho v hodinu

jich obchodní,

vlastnictvím je také každý koráb dvanáctý. „Udržuje stále živé spojení se zámoím,"

stále až

do své smrti poítá a vydlává, mimo to je již spokojen, když „krásn bydlí, dobe jí a pije." Nanejvýš se ješt stará, aby po obdním spánku dobe se projít mohl, celé bývalé valy mstské promnil v kruh rozkošných

sad, v nichž se stinné partie bohat stídají se šavnatými trávníky a pestrými vodními zrcadly, a za mstem sob „buergerpark," z dobrovolných píspvk zídil velký jejž pekonává v Hamburku jen tamjší velkolepá zahrada Jiných zábav nedbá. Divadlo brémské je nepatrné. Umní výtvarnému daí se v Brémách práv tak mizern, jako v Hamburku. Kdyby nebyli as ped dvaceti lety helgolandští plavci z troskotaného korábu

zoologická. zcela

137 vylovili kovovou sochu Gustava Adolfa, urenou pro Gothenburk, kterouž od nich lacino koupili zdejší kupci.

Brémy by nemly ani jediné slušné sochy. A kdyby doby stedovké mstské pýchy nemly Brémy krásnou

z

svou radnici, dnes by se na takovou nezmohly. Chodíme ulicemi brémskými, aniž by nás nkterá vc zvlášt poutala. Jen poblíž nádraží jsme zaraženi, zdá se nám najednou, že jsme nkde v echách. Potkávají nás venkované, obskakuji dti, a všichni mluví jen esky, jako by se to zde samo sebou rozumlo. Jet zítra „expedice

vysthovalc"

a

v té

—

konin

zde jsou jejich poslední

hospodské noclehy jdeš a teš eské firmy „u msta Norymberka", „u msta Výmaru", a t. p. Zahnem za roh do úzké, živjší ulice hostinec Salcmannv, „eské pivo". Vzpomínky na plzeského Salcmanna a na eská naše piva se rojí, kdož by odolal! „To my nemáme piva z Cech, máme jen pivo na eský spsob vaené," sdluje upímný sklepník. Chutná pec, popíjíme a ctem z vyložených zde brémských asopis jeden po druhém. Pozorlivá journalistika všímá si nejen „zemelých" loco, nýbrž také „narozených" loco. Aleje v té stylisaci skryta snad satyra? Oznámení, jako by otce zcela pímo naznait si netroufalo, zní jen: „Pekae Jana Elofa manželka Leonora porodila dne 4. t. m. syna." Vyjdem zase ven. Potkáváme lidi a povozy. Pi povozech jsou nápadní koníci malé postavy; podsední má na sob sedlo a na sedle jízdeckého vozku. Omnibusy kolem drnící mají po spsobu lodi každý jméno své, jeden má napsáno jméno „Koland", druhý teba „Gustav Adolf", atd. Cokoliv vidíme ženských, málo je mezi nimi krásek, jsou njak stlaeného vzrstu malé holiky jsou vesms hezounky, málo kde je vidt tolik hezkých dtí jako zde, pozdji vyrstají pak njak z krásy. Potkáme-li

—

;

138

njakou nosiku, nese

bím

své na hlav. Zrak se dotkne „Nejelegantnjší náš hotel," vykládá ochotný prvodí, „naše vláda mu platí roní subvenci, aby se udržel." Ano, v Brémách se pro zábavu cestující nezdrží. A zas se dotkne zrak elegantního zlatnického krámu. Zlata, démant, perel, opál za mnoho a mnoho elegantní

tisíc,

budovy.

chránno kišálovým sklem

;

pjdem-li pozd veer

zde zase kolem, nebude sklo také niím chránno, žádnou okenicí zasteno, po zpsobu americkém zstává na klí zavený krám po celou noc ponkud osvtlen, aby pecházející strážníci vidli dovnit. Na veer jsou ulice stejn živy i neživý, jako za dne. Na veer lze vidti i více dam procházejících se a to bez prvodu; v tom ohledu pipomínáme si zde Dráždany, kde dámy jsou také emancipovány a užívají voln chladu letních nocí, aniž by je kdo obtžovat sob troufal. Ponkud oživenjší proud zavede nás vždy zas do srdce msta, na tržišt ped radnicí. Pod radnicí nalézá se svtoznámý „brémský radní sklep", nejpovstnjší vinárna celého svta. Tam dole uschovány pravé poklady, co nejlepšího prý vyzrálo na slunených bezích Rýna a Mosely, sem se to uteklo do sud obrovitých, do „Rže", lib páchnoucí již od roku 1624, do „dva-

apoštol", kteí vícím sdlují nejušlechtilejší blahovstné pravdy, do „Bacchusa", jehož nadlaný obraz devný nejvýmluvnji mluví o zdravot bacchického Není nadšení. Náhlá myšlenka projela nám mozkem dnes práv prvního záí? A nevypravuje Haufí,*) že každého prvního záí o dvanácté v noci vychází všech dvanácte apoštol z nižšího svého sklepa do hlavního pedního, s nimi panna Rže, že tu pospolu hodují a nácti

!

*)

„Fantasieeu im Breiner rath^keller".

139 pijí, mezi nimi nestydat nahý ten Bacchus, který zavdává spolenosti píinu k nemravným vtipm, tak že panna Rže skoro se až ervená, že všichni se ucházejí o'

lásku tlusté té

panny Rže,

i

„tlustý Filippus, s tru-

dovitým obliejem, stále si bubnující na bichu", že pokaždé sem k nim s námstí sestoupí také kamenný obr Roland, pod nímž výron se tžké sedadlo zboí? O plnoci by nám nedovolili podívati se na ten apoštolský rej, podívejme se do místa alespo ted za dne. Vrchní sklep je zárove hlavní šenkovnou. U mohutných sloup stojí tyhranné dlouhé stoly devné, celé zaízení je prosté, v té prostot ovšem jedin dstojné vznešených požitk, které zde lovka oekávají a proti nimž by byl všechen lesklý mramor zrovna k smíchu. Slabé svtlo sem zapadá jen sklepními okénky nahoe u stropu, vidíme jimi jen nohy kolemjdoucích a vyjímá se to dosti titrn. Dáme sob, to se rozumí, slavného „vína ržo„Když sem ruedesheimského z roku 1783! vého" je pišlo, bylo plavé a svtlé, nkolik lidských

—

—

vk

zrmnilo." Zrovna pod okny jsou upraveny zvláštní devné kumbálky, pro menší spolenosti. Dvée kumbálku proTam jaký to rozmilý pohled tjšího jsou oteveny sedí jeden z „denních host", jaká to rudá tvá, jaký Ano, pravdu máš, mudrci, to majestátní profil bicha víno a láska se zapíti nedá, kdyby ústa zstala nmá, tvá a oko mluví! Tak velebn myslím sob ty staré radní pány brémské. zde sedli den co den, popíjeli do „v dobrém rozmaru sytá a platili ád svj celoron jim bubelo bicho, nos se skvl žárn\m odrazem rudého moku, oko se v nmé blaženosti upíralo vzhru, až v tom smru ztrnulo." Zde odbývali páni radní nejdležitjší porady své, a co bylo jednáno „sub rosa",

—

!

!

—

140

zachováváno v nejhlubším

tajemství,

zradil ani v nejvtší opici, už

šastných a šlechetných

lidí,

nemoh'.

mu si li

jazyk to neproCo tu sedlo již být všichni šle-

víno má píti jen ten, kdož je istého srdce! Podnes prodává slavná rada brémská sama víno zde, praví se, že se škodou. To je dobrá mstská rada! chetní,

nebo

Posilnn a pouen vzhru na svtlo boží jinde

—

už víno

pil

vychází s

lepší.

lovk

po schodech zas

pyšným vdomím,

—

že

leckde

Následujícího rána nás unáší vlak do Bremerhafenu. vlastního

to

Brémám tch

brémského pístavu. Vezera neposkytuje výhod, jakých Hamburku Labe. Není valn

také trpí s jara denicemi a ledové poškodit. Píboj a odboj moský míle severnesáhají až k Brémám, jen k Vegesacku, široká a je

kry

mlká,

mohou koráby

dv

njšímu.

Chytrým spsobem

získal

mšanosta Smidt

1827 od bývalé vlády hannoverské na íce r. Gést, práv kde ústí do Vezery, kus zem a založil zde msteko a pístav. V skutku pipomíná Smidtv obe,Karzelý in spsob, jakým Dido založila Karthago thago nebylo na poátku snad vtší než je územíko bremerhafenské". Budoucnost Brém, rychlý nový rozkvt tedy

—

jich byl náhle pojištn.

Bremerhafen má široké ulice a pkné domy, operní budovu a nkolik chrám, mezi nimiž rudý gothický Avšak rychle na mola s pekrásnou prolámanou vží. pístavní a vzhru na maják! Pod námi rozkládají se obrovské bassiny pístavní. Nkteré jsou vodou naplnny, voda je pokryta velkými koráby, z jichž vnitka po etzích se vyhupuje zboží a jichž stžn jsou naplnny odvážnými námoníky. Jiné jsou prázdny, voda vnesši koráb do nich, byla zas vy-

141

tlaena, a koráb, stojící ted k vli správce na suchu, rozkládá ped zrakem naším celé své kolossální rozmry. Tžká železná vrata pístavní se otvírají, aby vjela nov pibylá lod. Mimovoln se obracíme k ece. Na míli široká Vezera je píbojem rozedmuta, adou jdou po ní mohutné vlny jako po moi. Z dálky se blíží parníky a lod plachetní. Skrá naši ovívá svží dech

moe. Cítíme zas vanoucí život širého svta.

Helgoland.

Tak asi tyrmecítma mil od Hamburku na sever jsou helgolandské moské lázn, ty povstné nebo slavné lázní žádá se obynho jak chcete. „Od aby byly u moe," praví dr. F. Zimmermann *) velmi duchapln. Kdo ale jedmkráte jen spatil to staré, vné, svaté moe, komu kdy šum jeho zelených lasturových vln byl sluch opojil nebo hromový hlas moské bouky duší zatásl, kdo jen jednou, jedinkráte zahledl se do bájplných, mlelivých hlubin moských, tomu udlalo moe již provždy, sotva ukonejšená touha budí se znovu, a musíš, musíš zas k nmu, sic se ti zdá, že by ti srdce uvadlo. A být od moe jen na dvacet mil a nezajet si k nmu, je pímo nemožno. Piznám se, že za noci ped odjezdem sen mne stále houpal již po vlnách vody huely tak píjemn, rackové svištli vzduchem, veselé moe, veselý koráb, veselý lid Na parník, který tikrát týdn jezdí mezi Hamburkem a Helgolandem, vstupuje se za ..Pístavní branou",

moských

ejn,

;

.

*)

„Die sanilaeren

mermann.

zustaende Helgolands".

Von

Dr. F. Zim-

143

u obyejného pístavišt všech parník. O deváté hodin ranní zarachotí kola, mizerná trubaská banda, sprovázející po každé parník, spustí první svou písniku a koráb se dává po Labi dol. Za pt hodin vyjedem docela z eky, za osm až devt hodin budem na povstném friesském, nyní anglickém ostrov.

Rychle mizí za námi obrovitý

—

les

stožáru a lodních

levý je zde již hezky vzdákomín. Na pravém behu lený, nízký a rznými labskými rameny rozervaný - letí

domy, skladišt, lodní staveništ, zde onde stojí na kouících rumech houfy hasi a dusí zbytky vera nebo pede-

—

v Hamburku, myslím, hoí vírem vypuklého požáru každý den nkde. Všude ilost, práce, ruch, bohatství. Jet podnes Hamburk nejvtším a nejbohatším z onch stedoevropských pístav, které v stedovku tvoily mocnou tu spolenost politicko-obchodní, kteráž

—

slula

Hansa, ale vendického dle jistých svdectví

poátku byla.

Slávové

ji

první

založili,

neddil syn za otcem, zisk a est si Nmci pivlastnili.

ale

—

Inu pro jsme také takoví lajdáci! Sám Kolár cítil marnost všech pozdních stesk, nemohl si sice pomoci, vyhuboval poádn tomu zrádnému, vražednému Labi, ale pak pece dodal „jménem bratr Slavjanských: Milost tob, ale neheš více!-' radš sami sob, ne

ekám

:

Na

Nehešme

— eknm —

více!

rozvinuje se brzy život co nejnenucenjší. ásti palulDy sedí lidé v etných skupeních a druh druhu krade „pracn" z kajuty vynesené sedadlo, kde jen se pitoit mže. .Jeden studuje litografovaný

Na

z

lodi

dní

nerada, Sebrané spisy VI.

jý

144

plán jízdy, druhý rozdává doutníky, Ietí pije již tvrtou láhev silnélio „tivolského" piva, tvrtý vypravuje anekdoty o moské nemoci tak poeticky, že se až žaludek zdvíhá, pátý se hádá s muzikantem vybírajícím teprv asi po desáté, a my brati eši sedíme v kruhu s bratrem Polákem a politisujem. My, to se rozumí, nemžem být bez politisování ani živi a jsme za pt minut v takovém ohni, že se nám mapa Evropy ped oima jenjen míhá. Vtšina sedí dole v restauraci a pochutnává si, a jednotlivci pecházejí nahoe sem tam, pozorují behy a když nás potká njaký koráb, mávají kloboukem a hulákají tak dlouho, až udivení protjší námoníci dají se pohnout a také zahulákají.

Rozkošné pahorky blankenesské již minuly, pravý, posud nám blízký beh posunul se do nedozírné dálky, ted je nám zas levý beh bližší. Vlny Labe jsou již mohutnjší, ale kalný, neisty jsou posud. Celé hejno krákajících

moských rack

nespatí-li dole letí za lodí a pátrá, v bílém pruhu za námi njakou parníkem omámenou rybu. Ob as mrští sebou obloukem nad vodu velký severní delfín „meerschwein" nazývají ho Nmci krásn.

—

Zmizel Ritzebuettel,

na

zmizel

se kolem nás, již plavci jí písinu naznaující ervená boje „svtoznámá" a na dv míle široké Labe valí

zahoupla poslední,

íkají se

Cuxhafen, již mizí i maják ze tí strážných lodí se zahoupla v právo i ta

ostrvku Neuwerk, poslední

—

—

do moe.

Za krátko je pohlceno. Voda je istá, vlny jsou dlouhé, pravidelné, nehluboké. Slunce se smje blažen na lid proto blažený, že mu dnes asi moská nemoc nehrozí. Brzy je zde vykýžený okamžik, kdy vidíme „jen nebe a moe", a ti, kdož jsou poprvé na moi, vypínají

!

145

prsa v pocitu hrdinné své podnikavosti a bhají dlouhými, hrdými kroky sem tam jako blázni. Také to netrvá dlouho. Nad zobem lodním, u pipra-

vené kotvice, sedí a stojí houfec lidí Zpívají kvarteta, jen že všichni jednohlasn, a dívají se divadelními lorgnony do dálky, jakoby se tam mla náhle objeviti njaká baletka. se tam objevilo nco jako mráek.

Konen

Helgoland Ješt máme tam skoro dv hodiny plavby, ale již poutá ostrov každého. Znenáhla nabyl mráek pevného tvaru. Vypadá, jakoby se tam makový kolá ve vod houpal. O pl hodiny vystupuje již jako vysoká, z popele upeená bábovka. Opt po pl hodin má již svj zcela uritý tvar: vysoká, strmá, zcela kolmá skála. Jakoby byla s nebe spadla a zde do vod se zabodla. Strmí vzdorovit a osamle do výše. kolem do kola vodní poušt, že na ní oko, by do únavy hledlo, neopati nieho. Již se blížíme. Již rozeznáváme nahoe bílý maják, pak kupku bílých dom. Již poznáváme i cihlov rudou, bíle pruhovanou barvu skály ted i tmavé otvory arkád, u nichž schody z dola nahoru vedoucí se vrší ted vystupuje v právo, opodál skály, z moe nízký pískový ostrov, „dýna", *) a dole zrovna pod skalou, jakoby z vody vyrstaly, blají se jiné domy. Ale není asu na podrobnjší pozorování, se toí. se skalní výše duní ti vitaci rány dlové honem pro zavazadla, abychom byli co možná brzy u lodního mstku a odtud v pramicích. Šedesát krejcar za osobu, a pevoz netrvá déle než v Plaze ze Starého Msta na Malou Stranu První pí-

—

—

lo

—

!

jemnost. *)

„Duen". 10*

MG Vystupujem po schdcích na devný, zelen natený

—

most. Najednou zatajujem dech, lapáme po vzduchu zarazil nás strašný smrad. Pochází od tlukoucích se pod mostem shnilých ryb a od naplavených hnijících moských as. Je „prý velmi zdravý", ten smrad. Druhá

píjemnost.

As ticet krok dlouhý most koní

v rovnž dlouhou obroubena po obou stranách nízkými zelenými lavicemi až k malému, otevenému pavillonu, v nmž hraje hudba. Na lavicích sedí dámy v plné toilet, za lavicemi stojí v první a druhé „Ople zase dámy, pak stojí páni v adách a houfech. uši své trním, neslyš jazyka zlého a ústm svým udlej

prkennou

cestu. Cesta ta je

—

ad

a zámky," nebo zde t vítá tetí píjemnost, helgolandská zvláštnost: aleje pomluv.*) Zlopovstné, pece jen zneuznané aleje Stojí zde

dvée

I

pijde lod s novými hosty. Už byly rámusy, rvaky k vli nim, už je i anglický nic plátno •— dív governor ostrova písn zapovdl byly od mostu k pavillonu nataženy jen provazy, ted tolikkrát za týden, kolikkrát

—

pomlouvam postavit i pohodlné, pevn pibité lavice. Kdo je na Helgolandu lázeským hostem, pijde, aby se píchozím vysmál, leda že by už ležel na smrtelné posteli a nemoh'. A každý pichází s nejupímnjší vlí. „Naostih jako jazyky své, natáhli hoké stíleti luišt a stíleli na neposkvrnného. Nenadále budou, aniž se báti budou," Pranic se nebojí ty pomlouvané stromky Takový šestnáctiletý strmek s plavými vlasy a kyprými boky

tam musili

me

na !

cení své,

na tebe neposkvrnného zcela smle bílé zoubky zašumí zcela bezohledn ostrým slovem

zašelestí,

*)

-Laesterallee'

147

svým. a když se na nj zlostn podíváš, smjí se „drzým" lorgnonem veselé, modré, nevinné oi. Chceš ukázat, že jsi „proniknul situaci", podáváš sleince s chytrým úsmvem ruku, ale sleinka se dá do hlasitého smíchu. s ní se chechtá nkolik seL lidí a už to máš. Nejvtší jux mají ale ty živé stromy, když pibylá lod byla zakusila trochu vtru a následkem moské nemoce pes most se klátí postavy hodn mizerné. Ostatn komicky vypadá vbec každý, kdo kráí tou alejí pomluvy. Jeden už to zná, smje se na všechny jako na

—

—

známé a vysmjou se mu. Druhý slyší již z daleka huení tch strom, pak

na

zanou s

volat z blízka, on neví, celý pitomý.

ním dje a dojde Tetí si myslí,

pjde

veskrz,

tiše

že

že

vakem lhostejn ku pedu, stým lesem"

tvrtý se,

—

se to

vlastn

udlá

to

pak

co

jako mezi velami, že nepíchnou, a jde se svým „jakoby šel námsíník pu-

smích.

se zarazí, hledá v

písn, vyzývav

se ohlíží

Pátý se strašn rozzlobí,

tom osobní urážku,

— hluný zane

zastaví

smích. nahlas hubovat

—

nekonený smích.

Nám Cechm

bylo

ovšem

hej

!

My picházíme

kde pomluva a na cti utrhání bují jako prales takové mizerné helgolandské alejíky nám budou imponovat, ne?

z vlasti,

—

II.

Tak tedy pomyslete si, že jste na p. z njakého našeho bochníkového tortu vyízli jako obyejn trojhranný kus, a máte v obraz Helgolandu. Ten kus se nepoložil zcela správn podlé uhl svta, nejdelší, :

nm

148

—

—

nejtení výbžek, „Nad-Huurn" „severní roh" leží k severozápadu, dosti správn na jih strmí „Sad-Huurn" „jižní roh" a tetí roh, jak se jmenuje nevím, vybíhá k východu. Mezi tetím rohem a jižním rohem je dole pod skalou moe ped západními a severními vtry dosti chránno, tam se nahromadil skalní rum. na rumu povstalo malé msteko, „unterland", kdežto plochý povrch hoejší nazván „oberland" i s budovami svými. S pískovým, pl hodiny na východ vzdáleným ostrvkem „dýnou", na nmž se vlastní moské lázn nalézají, souvisel díve Heigoland „bílým úskalím", „waalem", který s hlavní skalou dohromady tvoil krásný pístav. Ale „waal" ml ten malér, že se skládal z pkného vápna a krásné sádry, Helgolandané, ídicí se vznešeným pravidlem: „Aprs nous le déluge" „po nás necht pijde teba potopa" lámali a prodávali, a hloupá potopa skuten pišla r. 1820 a zbyteek jim protrhla. Až jim bou urve také dynu, a ona jim ji urve, bude po helgolandské sláv nadobro. Již nyní, bez pístavu, nemá Heigoland významu ni pro politiku, ni pro obchod. Staré mapy ukazují Heigoland nesmírn velký, s ímskými kostely, ímskými chrámy a jinými vymyšlenými hloupostmi. Dnes do pravdy obnáší jeho povrch jednu padesátinu tverení míle. Pro cizince nejzajímavjší je ovšem heigolandská

—

—

—

—

—

—

skála sama s „vrchní zemí". Strmá skála, jak již praveno. Abych si hned nutný citát odbyl posud jej napsal cestovatel každý, musím tedy také já kladu zde už tveroverš: Gruen ist das land,

—

—

roth

das

die kant,

ist

weiss

ist

ist

der sand,

die flagge

von Heigoland.

149

Zelený

je

travou a brambory porostlý povrch. Jak cihla

ervená, bílým pískovcem prošlehaná hlína tvoí drobivou skálu. Bíle se skví písek dyny. Na západ je skála divoce rozervána. Voda dešfová moská vniká do netvrdé hlíny, mráz ji trhá, tvoí se nejprv skuliny a díry „kamna" íkají Helgolandané drám tm a jednou z nich, u severního konce, je vidét skrz celý ostrov pak se odervou kusy a utvoí prchody a brány („gatte"), pak se oblouky bran sesujou a zstane strmý pilí bizarní formy, až i ten se podemele, splákne a do moe srítí. Ty pilíe, to se rozumí, mají svá jména, dle libovle lázeských host. „Mnich" se dávno sítil, ale nazvali jiný pilí „mnichem", „pastor a jeho žena" také se už dávno odebrali na vnost, ale ted musí být jiná dv skaliska „pastorem a jeho ženou", nejspíš proto, že mniši a pastoi, jak známo, vodu tak náruživ milují. ,De ruad berrig" (ervený vrch) nebo „ruad kláwv?" (klippe, úskalí), jak Helgolandané svou rudou skálu nazývají, na západní stran patrn ubývá, za to na východ pod záštitou její chytají z rum nový kus zem. Už prý, praví uenci, ubývá té skály po nkolik tisíc let, a možno, povídají dál, že to bude trvat ješt nkolik tisíc let, než se zcela rozdrobí. Ale rozdrobí se najisto a pak spláknou vlny ten narumovaný spodeek. „Za to máte moe poád vtší," tší A. Goerner Helgolandany. Zstame na tom plochém, dv st stop nad moem vysokém svršku. Beztoho je zde vše nejhlavnjší, bílý maják, istý jako z cukru, sídlo anglického „governora", kostel, hbitov a na západní stran as 300 dom. Vtšina tchto je pízemní, jen po skalním kraji, „falm" nazvaném, vznášejí se pkné domy jednopatrové. Vnitek i zevnitek domk skví se holandskou istotou. Msteko i

—

—

i

150

má ráz ist venkovský, jen že nkteré ty úzké uliky jsou kamennými plotnami a cihlami vydláždny a všechny vypadají, jakoby košt a mýdlo neúnavn je dely. Znamenitostí msteko nemá. Leda že v kostelíku s tou kivou stechou a ješt kivjší vží vypadá, jakoby ji bylo slepilo njaké dít Ditmarští kdysi chytli a hned zabili jakéhos „pana Wiebenpetra", jenž až po den svého skonání poctiv se byl živil moským loupežnictvím. A ped kostelíkem na hbitov že mezi železnými mížemi, pod hustým zeleným drnem, leží Malvína Erkova, ruská hereka. Utekla r. 1853 na podzim z Petrohradu ped cholerou a zde na dýn ji zabil blesk. „Zcela nepravideln," míní uený profesor Hallier, „proto že je moe dobrý vodi a blesk vlastn udeit do nho." Nezdá se, že by se tu hbitova píliš báli. Jedna z pedních restaurac, Janssenova, otvírá se pímo na nj. A obyvatelé natahují pes hbitov provazy a suší na nich pro zimu ryby bachn, platýže a malé žraloky „jsou velmi dobí, ti žraloci," pál nám Helgolandan, „tuni, dobe se na pije." V noci prý ty povšené ryby svtélkují dsný dojem na hbitov, ale lhal bych, kdybych ekl, že jsem to vidl. V zahrádkách kvetou pkné rže opatily Helgolandu píjmí „ržového ostrovu" pstují se krásné fuxie a rezedy, a rostou kee a stromy až po nízkou stechu, výš nesmjí, nedovoh tomu vítr. Pec jsou tu druhé slavné aleje helgolandské, svtoznámé „aleje bramborové". Dva kroky široká, tvrt hodiny dlouhá cestika vede tu od jižního k severnímu rohu ostrova, a zvláš když slunce zajde, si tu unavený poutník zcela dobe oddechnout v stínu vysázených brambor Brambory se tu daí prý výborn, rok co rok bez hnojení, a výše zmínný poutník, vida, jak se vesms nechají zarstat

—

—

—

ml

—

:

—

n

—

mže

—

151

zmoit hložím a plevelem, snad

se odváží na myšlenku, by se línému Helgolandanu mla vlastn ruka perazit. Pro pohodlí helgolandských pán kluk stojí podél celých bramborových alejí asi osm devných lavic, na nichž vykládají moské ježky, hvzdy a lastury. Když nekoupíš, jsou do opravdy uraženi a povídají nco, co ten, kdo neumí „Hallunner snacken", t. j. helgolandsky mluvit, smí sob vyložit teba co nadávku. Ale na konci alejí, na severním konci, je zcela jen pro pohodlí obecenstva pustaveno as pt lavic. Zde sedí obecenstvo denn na veer a dívá se na západ slunce. Jednou by si mlo slunce vyslechnout ty nadávky, když se mu západ zrovna

a

že

njak

nepovedl.

vné

slunce zapadá do vného moe, rozzvuí najednou líbezn veškerý vzduch. Kolem bramborových polí nalézá se tu totiž as pl drahého sta ovcí, každá je na dva sáhy dlouhém provaze pivázána k roubíku a v obvodu tom smí se pást. Na se pase, nevypátral jsem vzdor nejbedlivjšímu studiu, nebof veškerá ta místa jsou jako bitvou oholena. Ovce ty jsou i v zim pod širým nebem, zima je tu mírná, sníh se nezadrží, jen ledový severní vítr pálí do kostí. Tu pak je slunce ovšem jejich nejlepší pítelkyní. A když vidí na veer mmiochodem eeno dojí je pak hospodyn a trochu snad pi tom krmí že ta piitelkyn jejich klesá do vod, tu jim srdcem zachvje nevýslovný, bájplný bol, hlavu svou tesknou vyzdvihují k zlatým hvzdám a meí beí ale na bych tenáe rozplakal Zárove nahrazují obecenstvu výborn veerní kukání žab, jichž na Helgolandu není. Vbec je na Helgolandu zvena chudá. Vidl jsem tu jen nkolik kuat, sbírajících moské pavouky, pak hejna mušek, nkolik bílých motýl, papírového draka.

Když

se

em

—

—

i

—

—

!

152

nco škvor a asi ti prasata, krmená rybami, které jim výten k duliu, že nejsilnjší vypadalo až jako

jdou tak

Vysokou

zv

zastupuje nkolik vrabc, sídlív kostelní steše Helgolandané jim proto íkají „kostelní pnkavy" „Karkfmken" (Kirchenfmken). Díve tu bylo více dobytka, ale obyvatelstvo vzrostlo už na 2000 hlav a „ím více bdí, tím dobytka", zapsal jsem si do své zápisky. Kon nevidl Helgoland nikdy, mnohé Helgolandanky ani neví, že takové zvíe je. Proto napsal také poeta Aloys Wilhelm Schreyber nesmysl svou balladou „Meister Oluf", kde Odin pichází ku kovái na Helgoland, aby si tu dal podkovat kon. Krávu má prý pan „governor" ve své stáji. Nkteí tvrdí, že má dv a je o tom zajímavá uená hádka. Vlastn ješt nevidl nikdo z tch, kdož o Helgolandu psali, njakou pán governorovu krávu na vlastní oi, jen profesor Hallier tvrdí, že prý jednou, když se zrovna v kostele modlil, zaslechl z venkova nco, co prý skuten bylo jako kravské buení.

slabiká.

cích

nahoe

—

—

—

mí

bh

III

Lázeských host

je

na Helgolandu do roka, vlastn

—

— skoro

ervenec, srpen, záí za krátkou letní saisonu zrovna tolik, mnolio-li je tu usedlých obyvatel je as

pl

tetího,

host

as

dva

tisíce.

tchto musí a mohlo by

lovk

;

se

že je obou tohk. Host by bylo víc na pustém ostrov být pak také obyvatel, kteí skoro hlavn od host žijí, více, kdyby to Helgolandanm stálo za to, aby sob host, totiž jich zábavy a pohodlí, trochu do opravdy všímali. Od tí let pevzala vláda divit,

anglická

moské

alespo v tom

zdejší

koupele do správy své a je ted Hlavní vc by

smru njaký poádek.

153

mlo host blíže

ovšem uinit obyvatelstvo samo. Ale on takový pyšnému Helgolandanu za to nestojí, aby si ho všimnul; co pak je také takový, Í3h ví odkud

pišlý cizinec naproti nmu, jenž prstem mže ukázat, kde se zde narodil, a jenž ostrov v pyšném jazyku svém ani jinak nezve, než

všech zemí'' pro cizince,

skivana

!

vbec „Zem",*)

tedy jaksi

„Zem

Nejmírnjší výraz, který má Helgolandan „harrows" znamená „tung-harrows" je ;

co „tang", tedy sprostá moská rostlina, asa, která pro Helgolandana naprosto není k niemu. A v skutku, když práv nekyne výdlek z pevozu na dynu, nebo z plavby kolem ostrova, Helgolandan jde kolem hosta pyšn jako král. Hosté jsou poukázáni sami na sebe, což musí být celkem znamenitá a

„tung"

je

tolik

zábava, nebot lékaíké spisy tvrdí, že hypochondristé se tu vyléí zcela

na

jisto.

mezi sebou baví? Rejdištm pardon, hlavním je „unterland" ili „dolejší zem" ješt jsem o tom rumu. dole pod schody do trojhranu a t. d. ani ší se nezmínil. nasypaném, o domech na dole jen jedna ada, S poátku byla tch pilípnutá zrovna ke skále. Píboj zarážel nkdy asi dosti blízko k nim, nebot nejstarší domy ty mají co ochranu zvláštní své podezdní, „vorsetzen" zvané. Pozdji se rum vzrst zcela pkné hromadil a šíil, až mohlo na tu stojí dole, vesms skoro msteko. As 150

Cím

že se tedy hosté

—

jich

nm

dom

nm

dom

jednopatrových. Rum jimi není zcela zastaven, ped domy šíí se k moi místy ješt pes padesát krok široce, krásná obruba, lákavá procházka, zvlášt zdravá a píjemná nohoum, samé úlomeky skály a podobná nebroušená mosaika. Nkde stojí v tom pro vtší pohodlí *)

„det

Lunn

~

das land

.

;

154

obecenstva devné kanape, a vyjímá se as tak dobie, jakoby se vyjímalo kanape postavené na p. do kamenných lom za Strahovskou branou. Dolejší ulice mají už zvláštní moderní jména svá, ano pokrok je už tak znaný, že jsou jména ta napsána i na rozích, „Siemens-Terace", „Victoria-Street", „Prince of Wales-Street" (ulice to hlavní, místy až ti kroky široká). Což ale Helgolandanu nevadí pranic, on íká té jen „Stean-acker", Siemensov tíd t. d. Také jsou tu dole mimo slavné „aleje Pomluvy" ješt jiné aleje, ovšem zase bez strom. podél jižního behu „aleje Divadelní".

hlavní

tíd poád

poád

„de

Bahn", a

Pedn

Pak na východ „aleje Zdravotní" ili „Jutland-Terace" poslednjší jméno pochází od toho, že Jutsko je zrovna ,.naproti", totiž nkde tam za moem naproti. Konen „aleje Špagátové", kde pracovali dív dva „paral-

—

lelní"

provazníci.

Ale provazníci jednoho

dne

svinuli

vedle aleje divadelní Slavná vláda koupila tedy as dvacet stromk, silných jako prst, a vysázela v posavadních „Špagátových" skutené aleje, pýchu Helgolandu. Stromy stojí tu druhý rok a JSOU prý letos tení. jsou zde dole nkteré dležité budovy. pavillon (kavárna) a nkolik dobrých restaurac, mezi nimi obecný „Gonversationshaus", kde k table hóte zasedá denn pes 300 osob. Dále lázeský, kde možno koupat se v teple a kde se kupují známky pro pevoz a koupel na dynu. Dále divadlo, devné, to se rozumí. Pak, u jižního rohu, mlké moské lázn, aleje

ty a

natáhli je zas až dole,

Konen Pedn

dm

když pro bou nemožno ven na dynu; ervenou hlínou zbarvena do ruda — „er-

jichž se užívá,

voda zde vené

je

moe", „raí

Konen

je zde

polívka", íkají

posmšn

opravdovský pivovar.

lázním tm. Díval jsem se na

:

155

lákavý jeho výrobek nicích

skvl

Piznám

se

na

oknem do hospody, kde

stolech

k zbablosti

se v skle-

ped helgolandskýnii — neml jsem kuráže,

plavci.

abych

výteného toho moku. Zábava lázeského hosta je tedy asi následující Ráno o šesté hodin vstane a jde na dynu — „Halem", íkají dýn. Malá pl hodinka cesty. Od pístav-

okusil

mstku v právo, k „Aade" ili jižnímu konci, jsou lázeské budky (vozíky na dvou kolech) pro pány v levo, k ,Olhoevu" ili konci severnímu, jsou pro dámy. Budky mužské dají se snadno pes úzký pískový jazyk pevézt od východu na západ nebo naopak, dle toho, odkud píboj jde, tak že je vlnobití vždy ilé, velká výhoda zdejších lázní. Po lázni se natáhne ctný host do písku vlnící se. zelené a obzírá bílou dynu, modré nebe moe. Odtud je pohled na Helgoland nejpknjší. Skrovná je jen vzdálenost, ale staí, aby lehýnký modravý závoj umírnil kiklavou rudost píkré skály. Ten rudý ostrov, ta bledá jeho dýna! ního

i

Jak tichá mrtvola zde

leží

dýua,

a ostrov hledí v zkrváceném rouše, jak

její

vrah,

upjat dol k

ní

—

mohlo by se zvolat s Atterbomem. A byl Helgoland vrahem své dyny! Pvozbitím „waalu'* rozkopal také hradbu její a v strachu pohlíží nyní k ní, kdy že mu ji moe odnese, kdy ji pohltí i s tím pískovým pahrbkem uprosted a i s tím tichým, malilinkým, poetickým hbitvkem na pahrbku, kde na nkolika nízkých, erných kížích bílou hrudkou stojí po dvou zaáteních písmenách hádej z nich jména tch znešfastnlých

—

cizích

—

námoník,

Trochu

se

kteí tu byli mrtvi vytaženi z moe! živých plot po pahrbku, trochu

sází

156

rákosové trávy do písku, ale písek lítá ve vtru pedce sem tam, mnohdy odnese celý povrch hbitvku a hroby jsou bez rovu. Avšak nenechme ctného hosta ležet v písku! Moské vlny stále rostou. Dut se valí hebeny jich k dýn, pna bží v dlouhých pruzích po nich, náhle se zelené vody pekotí a pna tryskne na obuv snilce. Ten vyskoí, aby ho píští vlna pibývajícího píboje nepokryla již celého. Snad se ješt trochu pozdrží, aby si sebral lesknoucích se, pekrásných kaménk, které když uschnou, nestojí pak za nic. Snad se projde ješt po „procházkách" dyny, totiž po nkolika, do písku položených prknech. Ale nejspíš má ctný host už hlad a spchá do kavárny na dýn, nebo zpt na Helgoland, aby hned dole zasedl do

—

—

pavillonu.

pavillonu už sedí lidé u všech skoro stol. Dámy nebo pletou nco tak piln, jakoby do lázní byly pišly jen k vli „picviklování" njaké punochy. Která dáma teprv ted pichází z dyny a ješt nesnídala, vyhledává peliv místo, kde možno si sednout k nejbližším zády, což prý znamená cudnost. Pánové pijí, jedí, kouí a nemyslí pranic. A ted dejme tomu, že je ted devt hodin ráno má host šest hodin prázdno, až do tí odpldne, kdy naložit jak chce. se obdvá. S tmi šesti hodinami Obyejn jdou hosté po snídani zase dom, vyspjí se zase trochu a pak se pevlékají do salonnjšího obleku. Ale to je trochu fádní. Dejme také tomu, že náš host je letory trochu živjší, že ho mrzí jít za bílého dne

V

vyšívají

pánm

—

—

mže

spát.

Velmi

dvma

pknou

zábavou

je tedy,

najmout

si

lodku

veslai, proplout v „pístave" všemi kocábkami a houpajícími se ve vod skínmi (na chycené humry) a plout pak kolem ostrova. Krásný, zajímavý pohled s

157

Z

dola

vzhru

je

zvláš na západní

stran, kde skalní

stna je rozervána. To trvá as dv hodiny, nejdéle. Pak zbývají ješt tyry hodiny — totiž hned prvního dne, nebo dne následujícího nebude chtít host snad hned zase jezdit kolem. Také pro ten další prázdný as lze

sob

uinit program velmi zábavný.

Pedn mže

host jít na hon, honební právo má zde každý. Jen že není žádné zve. Nkdy pilítne moský racek dosti blízko, tak že dvacet myslivc najednou si na nj vystelí. Nkdy prý se na severním tak zvaném „tulenním" úskalí objeví njaký posud nevycpaný tule. Kdo se chce pak dát tam zahrabat na nkolik hodin do

smradlavých moských as, k vli „ekané,"

konen

píjemného pesvdení,

vera uzdálo odebrat se jinam. Nebo mže host chytat ryby. Nebo mže se zamilovat a chodit kolem

dámu svou pekvapí, ana

Zajisté že

mže

nabýt

že tuleni se nejspíš již

zívá, a

„její"

oken.

on nahlídne

takto nejsnadnji do jejího vnitra.

Nebo za

Nebo si

mže

hrát ješt

s

dvma

hosty preferanc, hru

pt groš.

mže

mže

jít

k holii

dát ostihat.

Pak

a dát se holit;

mže

jít

také vlasy

do veejné ítárny

mže

a peíst si pedverejší noviny. Naež se zeptat sklepníka v „Gonversationshause," co je dnes k obdu, obejít pak a vedle oken u kuchyn trochu vont. Pak chytat Helgolandáky, vyptávat se jich na slovíka a sepisovat slovník frieské ei.

dm

mže

krámm

Nebo m.že chodit ulicemi a obdivovat se a všestrannosti obchodu u knhkupce na p. prodávají také stíbrné a zlaté hodinky, klobouky, epice, deštníky, cestovní vaky, pušky a patrony, cigára a cigareta, psací ;

!

!

158 nástroje, karty, košEata a ješt jiné vci, což je

nad míru

poulivé.

Nebo

mže

se projít

všemi alejemi, každou,

eknm,

na p, desetkrát. A pak mže jít k divadlu a peíst si „Vstup se za dne zapovídá. * A tu na trojích dveích: konen, když už pranic nebude védít, mže vždycky ješt

jít

dom

a vyspat se teprv ted.

Náhle ho vytrhne z dímoty zvonec. Protivnjšího zvonce jsem ješt neslyšel a mlátí sebou tvrt hodiny Volá do „Conversationshausu" k obdu. Lidé bží, co jim nohy staí, nejspíš v nadji, že zvonec dív pestane Konen sedíme a jíme. Velký sál, nkolik ad dlouhých tabul. Ted vidíme dobrou tetinu helgolandských hostí pohromad. Bože copak se skládá lidstvo už na tyry ptiny z žid?! Jednu píjemnost má Helgoland. Nejezdí tam vznešené panstvo a urozená šlechta. Není tu koní do parády, není koár pi pevozu na dynu by musili páni s prostým obanem snad do jedné kocábky jak pak

—

—

—

by k tomu pišli páté

Pak

Po obd hodin je je

„erná káva" v

pavillonu. Pak po pomluv", pijede-li dnes parník. zas nkolik hodin volno a možno pokraovat je

„aleje

u sepisováni frieského slovníku. Na veer v „Conversationshause" od 8 do 10 hodin koncert, Beethoven, Spohr, Strauss, každého trochu. Nebo ples, uprosted sálu pt trdlujících se židovek, kolem

stn na pohovkách

A

dv

st

zevlujících,

zívajících

lidí.

v deset hodin konec všemu. Dobe tak, lovk jde rád spát, aby si odpoinul od dímání. Díve tu byla ješt další zábava noní, herna s roulettem. Vládají zrušila. „Velká chyba!" pravil k nám jeden z helgolandských, „neslo to obci hezky penz, ted musím platit celý tolar dan!"

oban

1

159 IV.

líelgolancTané jsou

pvodu

ÍViesského.

Tedy

aristo-

kraté lidstva, lenové onoho kmene, jehož pramatkou byla ušlechtilá Frya, potomci onch posud nedosti uznaných pedk, kteí dlestarofriesského rukopisu „Thet Oera Linda

Bok" dali vzdlanost Athénám a Tyru, Krét a ostrovm jonickým. kteí zalidnili behy posvátného Indu zalehlé, bájné pobeží peruánské. Ano, opikuju, onch pedk, z nichž sob nadlali staí Hellenové pak bohy své, nebot Minos kretensk}'' byl Fries Minno, Minerva byla vglasna. súdna dva na Valcherách, vyuena všbám Wr-Aldovým, Neptun byl srdnatý íViesský lodník, jmenující se vlastn Neef Tunis, Apol byl pedstavený ili „grevetmann" v Ostflylandu. a jen podloudní knží kmene Finda uinili z nich bohy, k vli klamu. Proti tomu se nedá ani špetnout, stojí to v „Thet Oera Linda Bok", psaném roku 558 ped narozením Krista pána, ili 1645 let po zpropadení se kontinentu Atlantis, kteréž se pihodilo zrovna r. 2193 p. Kr. i

mn

uenému tomu

úvodu, ale jedná se Helgolandané pyšni, zv ášt naproti Vdomi sob cizincm, mají k tomu pece jisté právo as nejsou svého klassického pvodu, nepodobá se. Ale pýcha je jim vrozena, také mezi sebou samými mají šlechtu a vedle té teprv jen-tak-obany. Lavice kostelní na píklad jsou uzaveny dvíky a všechna místa mají tabulky se zetelným nápisem, který že lovk jedin si smí sem sednout. Dr. F. Zimmermann uvádí, že zámožnjších obyvatel je tu as 300, to jsou snad ti aristokraté. Od chudiny liší se hlavn tím, že kdežto chudí v zim jedí jen brambory, chléb a sušené ryby, bohatí mají také trochu uzeniny v zásob, ano i erstvého Odpustte

o

dkaz,

že jsou-li

!

NemJa, Sebrané

spisy VI.

1

160

masa

Toto jim piváží za zimy parník jednou celou osminu vola pro 300 lidí na osm dní. Takto, když jdou na lov ryb nebo „ipp abb" *) na hledání ústic, mají šlechtici zrovna tak špinavou halenu a práv tak smradlavé boty jako ti neurození. „Pvodn by] jen jeden jazyk a mohl také být jen jazyk jediný" uí Linda Bok „ponvadž je darem božím a co takový musí být dokonalý." Ten pvodní dokonalý jazyk byl tedy friesský. Helgolandané jím mezi sebou mluví, starší Helgolandanky jiného neumjí, ale takto se ho mnoho nedbá. Je jim vítán co hantýrka naproti cizím, ve škole své nechávají dti uit nmecky. Mnoho-li se dti ve škole vbec nauí, na tom také nezáleží. „Velí vertiene maist en nicks verliese maist" (mnoho nech vydláš a nieho necht neprodláš) je jejich novoroním páním a proto také i „vzdlanci" mezi nimi kážou, že „jen když se dtem jak Hallier praví zstaví peníze anebo dají pomcky, aby si jich vydlaly velká vzdlanost že je pi vydlávání penz naprosto pojídají.

v témdni,

—

—

—

—

—

zbytená." Dosti je arci nápadno, že na anglickém území uí nmecky, ne anglicky, že se zdejších restaurac

se ve škole

nmeckých trikolor atd. Ale Helgolando toho nic není, že náležejí k Anglicku. Je tu ovšem ^governor" anglický, ten však pochodí nejlíp, když sob nevšimne pranieho; v emž mu napomáhají výkonné jeho orgány, totiž ti námoníci, obstarávající signálová dla, a uniformovaný policajt, který roznáší lázeské listy a pohlavkuje kluky. Plést se do neho, nebylo by pro „governora" dobe. Už se stalo, že se nkterý pletl, ale když je na p. Helgolandan povolán

také

vlaje

síla

danm jaksi

*)

„za odboje".

161

k soudu, pijde jen, když se mu libí, a když je odsouzen k pokut, neplati jí nikdy, nebo se mu to nelíbí. Zavolali si na nho konstabla z Anglie, ale Helgolandan mu natlouk' a vidlo se, že bude lip, když pjde konstabl zase dom. Helgolandan ml nad sebou už vi kolik vlád, náležel už k nejrozmanitjším státm, a bylo mu to poád jedno. On mohl, alespo za dívjších válených pomr, od píkré své skály zrovna hrav odrážet útok každý nový, ale ani ho nenapadlo Mnozí z toho, jakož i z okolnosti, že mezi Helgolandany jen zídka kdy rvaka se strhne, soudí, že jsou zbablci. Je pravda, hrdinných písni o „Olafu, Hakonu a Haraldu" nemají, ale co kormidelníci a pilotové tší se zase pro odvahu a spolehlivost svou velmi dobré povsti. Je v tom as zase jen irý egoism, že je jim jedno, jde-li jejich vlast z ruky do ruky. Nebo každá vláda jim posud potvrdila všechna „dávná práva' jich, také Anglie, obsadivši zcela tiše ostrov hned na poátku tohoto století. Co ta stará práva jsou, to se vlastn neví, nejsou psána ani povídána. Ostrovem vládne domácí rada, skládající se z nkolika obyvatel ta rada sama se dopluje aristokracie. Její úkolem je, aby hledla dát tak asi každému za pravdu, alespo aby nikoho nepoškodila v zájmech jeho hmotných. O krádežích neteba jí soudit, kam by také ukradené dvée se tu zavírají jen na kliku vci zlodj odnesl Spiš soudí o mrzutostech, povstalých z opilství 500 vder alkoholu piveze se ted Helgolandanm, asto pro „stídmost" velebeným! Každý len rady dostává od obce 46(' marek platu, pedseda k tomu ješt njaký pídavek od Anglie. Z toho ovšem nemže být žádný pan radní živ, musí ryby lovit a sušit,

bh

!

—

;

—

—

!

ron

ron

humry hledat a prodávat, hosti vozit a lod pilotovat jak každý jiný. Dosti tžký a dosti chudý život mají 11*

:

162

Helgolandané. Jen když se njaká lod s nákladem i svdomí. u ostrova troskotá, rozšíí se jim srdce Ješt ped nkolika lety bylo tu obyejem, že fará v kostele se veejn modlil, aby „bh ráil požehnat behu." Když jedeš kolem ostrova, zasmješ se niimovoln, jak ohniv ti kormidlující Helgolandan vypravuje co hlavní vc, kde že kdy se tu troskotala njaká lod. „Tadyhle se rozbil parník ped nkolika lety. Nákladem bylo malaga a pomorane, to jsme si pochutna nali nu ano, co se dá do huby, to není žádný hích." Vzdor namáhavé práci vidíš zde pedce sílu starých

—

nm

—

lidí,

tlustých ale velmi málo. Mužští jsou vesms silni, Ženské jsou trochu bledý. Také jsou ploskoadry,

složiti.

což pochází od toho, že musí nosit a zádech, ímž trpí vývoj prs.

tžké náklady na

U starých ženštin jsou ješt zbytky národního kroje, ervená sukn se svtle žlutou, širokou obrubou, bílá šnrovaka, sedlový klodle obraz dív nosily bouk se svislými, stinnými cípy na hlav bílý, jako turban svinutý šátek. Mladší jsou modernisovány. Skoro všechny honosí se krásnými plavými vlasy. Že prý si dvata svá Helgolandané písn ramenou

—

•

Díve, když nkdo z lázeských host k nkteré pitoil a satek jí sliboval, nepustili prý ho už Ted jsou as liberálz ostrova, dokud slovu nedostál. njší. Vnitní boj takové Helgoiandanky nadchnul nmeckého spisovatele Ignáce Huba až k romanci. Veronika se jmenuje holka v romanci té a má dva nápadníky, jednoho zdejšího, druhého cizého, bohatého. Už ten zdejší strachy njak bledne, ale ona se náhle rozhodla steží.

se

—

und

ihrer stimm'

harmonika

erklingen laesst Veronika

-Hier will ich lieben und sterben!"

Roku 1873 ve Wurstelpratru. lS-3.

Jak pyšni bývali Vídeáci na svj Práter! Napoleon I. byl ekl: „Kdybych mohl svým Paížanm pinést tento les, Tuillerije bych za nj dal" a kdyby Vídeák neznal z historie pranieho jiného, ten výrok Napoleonv zná. Je ale po sláv. Kde díve šumly vkovité duby, skípají kemelité silnice, kde jelen a srn vtili houštím, trí opálené piloty, kde kyply širé louky, rozkládají se celé kamenné poušt a dláždná louka není po chuti ani Vídeáku! K vli „svtu" pišel lid o svou radost. Pedce je posud „Wurstelprater'' malý díl velkého Prátru ve svátení dny navštíven hojn. Po celý ješt pondlek zapáchá ten boudami pokrytý kousek zem jako nepropláchnutá maštal. Ale návštvy ubývá nesmírn od téhodne k témdni, Vídeáku není tu více volno. On sice sám zasedne k pivu a nehne se, ale žen jeho není vru volno vedle té pansky projíždné silnice, dcera nemá, kde by se s milencem prošla, a pro synáka není tu ani jediného pístupného strmku, s nhož by mohl zlomit vaz. Ba ani starý ohostrojec Stuwer nesmí zde provádt víc pekelné své umní. Je tomu nyní práv sto let, co praotec Stuwer vypálil v Prátru první

—

—

—

—

•

164

svj

velký ohostroj a pravnuk Stuwer musil nadobro sebrat své rachejtle a zstavit místo svtové výstav. Uinil to poctiv. I ten svj historický malheur, že po každé pršelo, když by byl práv nco penz vybrat mohl, zstavil výstav. „Bravo Stuwer!" Pro nás cizince má „Wurstelprater" pece dosti zajímavosti. Je to jarmark uvedený v systém. A co jarmarení devná bouda podat zábavy a „duševní" rozkoše, podává zde úpln. Padesát hospod, nov zbudovaných, pyšní se starými jmény „u tichého pijáka", „u myslivce", „u zlaté kuželky", jen že místo mile špinavých stol nastala protivná blost ubrus a barvitost koberc, na nž si lovk netroufá ani dýmku vyklepat. Drobná mládež, chce-li na p. „na koníky" nebo na houpaku, má hned ticet „ringelspiel" na výbr. V jednom se krouží samí šimlíci, v druhém omnibusky, koárky a kalešky, v tetím žirafy, sloni, lvi a tygi, v tvrtém samé lokomotivky, v pátém vzpínající se naproti sob koníkové jako by v turnaji, atd. Floupaky mají formu benátských gondolí, pegas zavšených v emení, s nšemi, kolíbek, balon a ješt jiných tvor. Mládež dorostlá pak baví se v stelnicích. V nkteré stelnici je pes sto ter, co nejrozmanitjších, to se rozumí. Dáš-li klukovi, úadujícímu „za scénou", ti šestáky, trefíš mezi dvaceti výstely dvacetkrát a bavíš se nevinn jako dít. Zamííš na zajíce a zajíc udlá kotrmelec a leží, na bubeníka a buben zavíí, na ter oponový opona vyletí a za zvuk flautového kolovrátku taní šest automatních párk, na hohe a ulítne mu hlava, na dráteníka a vedle stojícímu jezovitovi vylítne z klobouku celé hejno ert pan kluk v zadu se zmýlil! Trulant ted

již

mže

—

andl

—

—

smjou

K

—

—

—

nám, pojdme dál eskému eskamotéi Krátkému Baschiku bychom se

!

165

mli práv

tak as,

nebo

„dnes jsou strašidla o páté",

Ale poume se radj Chcete do „musea potvor" nebo do „zoologického ústavu Karwowski & Ceranke?" V museu byste tomu šestihlavému dítti beztoho neuvili, ba ani snad tomu dveti „s andlskými kídly", pojdme tedy do ústavu, kde se procházíme alespo pod širým nebem. Krásný ústav, bohatý, nelhu vru, tvrdím-li. snad že tu mají pes padesát slepic a zajisté ku ticeti králíkm, lovk domácí sorty, ovšem! Také dva vlky tu mají by jim dal po krejcaru a ti lišky, malé, odené, ošumlé pohnuti mustrujem v myšlenkách garderobu svou, nemáme-li doma nco starého. Dále! „Das leben und treiben der lapplaenderpolarmenschen im k. k. prater". Zaplame krvavý peníz a vstupme. Nkolik kluk dostane po pohlavku, musí vstát a my smíme usednout. Svislé auditorium naproti malému jevišti; po celé jak

na

stojí

ceduli.

!

—

—

—

—

smrad z nevydlaných kozí. Na jevišti práv dva v kže zašití kluci; mají na nohou dlouhé, tenké sáky a tmi bubnují po prknech, že až uši bolí. To prý takhle jezdjí doma po snhu. Také prý to ani nejsou kluci, nýbrž pan Klemme a pan Dowet, oba „ve své vlasti známí honci sob". Abychom se místnosti líbezný vztekají se

elegantní pán v erném do rukou sobí parohy, jde až do pozadí auditoria, hodí provaz, jejž vyklada zachytne pan Dowet po pan Dowet táhne a vyklada bží s parohy u ela až ale zrovna jako sob. Nána jevišt a buí pi tom sledují paní Karim s hotovými nitmi ze sobích šlachu v ruce, jež „zrovna ted ped námi upede", a vyklada sundá se stny pestrý opasek, jejž paní Karim „zrovna ted ped námi shotovila". Na to pijde Kaisa a Stinná

o

tom pesvdili, vezme vyklada,

fraku,

—

nm

—

—

:!

166

—

a „pedvádjí" snad ženského pohlaví, kdopak to ví, národní písn a tance, „Umí-h nkdo ze vzácného panstva," promluvit, zaíná zas vyklada, „laponsky, ra na oni budou radostí celí bez sebe dlat kotrmelce." Zrovna jsme se zaali pro svou nevdomost studem ervenat, když tu nkdo v zadu zaal „au-au-rau-lau" a bylo to prý laponsky a rozradostnní polární patrioti v skutku metají na pipravených již kobercích kotrmelce. A proto již vystoupla sliná Johna, „ve své vlasti nazývaná „naše Venuše", vyzdvihla ruce nad hlavu a zala odíkávat laponskou modlitbu k laponskému pánu bohu, že byl tento „tak hodný a nechal jim pijít do Vídn, kde je tolik dobrých lidí." Ponvadž ale vyklada bére práv diskrení talí do ruky, použijem posvátného okamžiku a jdem. „Sem, pánové, sem! Co svt svtem, nebylo pod sluncem nic takového nic pod sluncem, povídám -Ježíš s apoštoly, císa Maxmilián, královna Isabella u papeže vždyf to svt ješt nevidl Napoleon I Garibaldi, toho asu v lékaském ošetování a co nejdivnjšího pi tom, ty péra, ty koleka, každý se diví a vynadivit ani nemže! A pak Sedan, to místo neštstí, to místo, slávy Napoleon tetí, císa Vilém, kníže Bismark, bojišt pokryté rannými, mrtvými, vždycky pláu, když se na to podívám Vzácné panstvo, dva šestáky na první místo, kdo tolik nemá, dá jen jeden za místo druhé já Šlechetný lovk já budu plakat také s ním!'' a pak vidt ty ti vlasy Bismarkovy na kolekách Chlap prolhaná V celé boud ani jediné koleko nebo pérko, samé mrtvé voskové figury! „Co svt svtem, jak živ nikdo nevidl takovou krásu !"zní to najednou ze stran. Máme na vybranou tyry boudy a v každé z nich „nejkrásnjší ženská tohoto svta" pjdem ke všem, ne? K Emilii, „der schoenen

n

—

—

,

!

—

—

!

!

—

—

!

—

!

ty

—

—

—

—

:

167

Saechsin", ke Katynce „der schoenen Polin", k „la belle Lyonnaise" i k tícentové Berliace Markét, která zde „krásnou Cerkeskou vom Kaukasus bei Russland". je Veškeré dámy jsou strašn tuný. íkáme dámám sice

„pohlaví slabší", ale (doch)

ist

—

der ausdruck allemal

wohl doch nicht ganz

so recht

—

zpívá krásná Emilie a dodává dass gott in seiuer allmacht kraft

zuweilen starke damen schafft

—

a ona to musí vdt, nebo ji stvoila boží všemohoucnost Emilie, la belle a Markéta umjí, na pl pátá centu. ovšem s namáháním, ze sesle povstat a jedno lýtko ukázat, Katynka pak nechává na svých adrech také „na veer už železný plcent tanit. Ale jen chvilku jsem umdlena, k snídani jsem lepší." Ted pjdem na všechen spsob do divadla Frstova, nebo jsme ve Vídni, chcem slyšet nadávky na Cechy a to musíme pedevším zajít si do „školy lidu", do nkterého divadla. Ale na cest se zastavíme ješt u veloi u velocipéd, jak se tady íká. cipéd Statená bouda v kruhu. Práv doznla veselá hudba, zas vylézají S velocipéd slézají a na je pestávka. rozmanité osoby. Velocipédy jsou pevn zadlány tak, že kolo jich bží v prohloubené koleji. Kdo na nich sedí, tomu se mimovolné na klikách pohybují nahoru dol ruce a nohy, a zdá se, jako by sám stroj ídil.

—

—

—

—

n

Ted jsou velocipédy obsazeny. Na mnohých

z

nich

dámy, vesms do ervena rozeháté, nkteré v toilett elegantní, nkteré v šatech bílých a také s uniformními sedí

epikami

bílými.

Poslednjší jsou velocipedistky najaté

— 168

a jsou vesms buclatý. Ale veškerým dámám, jak tak po mužsku v sedle sedí, je vidt snhobílou punošku až pod podvazek ervený jak francouzská rže. Hudba zní, kruh se zaíná pomalu otáet. Kliky se vzdvihají, ruce, nohy s nimi. Ale ješt vše ujde elegantní njaký pohyb a dámské šaty jsou hned v dí-

—

vjším zas poádku. Avšak ted se hudba stává

—

již

toí rychleji vždy chvatnji, vždy chvatnji

veseleji

kruh

se

Kdo chce zavít oi, mže,

—

—

bubny znjí nohy lítají

víivjší, ruce,

není to zapovzeno.

—

DOMA.

Severozápadní lázn naše. 1872.

Jen kratiký úvod.

Když lovka už omrzí íst lánky ,Neue Freie% aby v Halii byla nmina „zemským jazykem" proto, že je tam pl miilionu neuesaných žid, nebo žádající,

když nemá ani nejslabšího tušení o velké vod tak mocné, pobrala vše a vše, ano dle „Bohemie" i vojenské

že

lázn u invalidovny, peraoenlich

am

zmínný lovk penz,

složí

si

ufer

„obzwar der herr obristlieutenant erschien", a když má týž výše

—

—

na p. já deset košil do

má mnoho, na

práv

drobet

asu

vaku a jde na

a drobet

cesty.

Na

když nemá asu. Na p. jen pak od Labe až k Schladabachu. Z nouze se práv udlá cnost, lovk projíždí a studuje náhle s láskou ty milé domácí kraje, které dív byl vždy jen projel, aby cizinu studoval. Hned ale baví i doma kraj, hned lid, hned samota a monolog „mudrc najde vždy nco, ím se stává ješt moudejším, a také hlupci cestování neškodí: bratry najde všude." daleké,

když

blízké,

—

Rudohoí

stojí

vru

za

procestování.

Tak divoce

romantická jsou jeho temena a jeho údolí, tak zajímavé

172

jeho

je

a

tisíce

blahodárné, léivé úpatí, pravý zázrak. Tisíce cizinc, ze všech konc svta, sjíždí se do lázní

eského rudohorského

sta

úpatí,

sta

a

zase

domácího

k hranicím, aby pokochali se v krásách saského a také eského, ješt mnohem krásnjšího , Švýcarska". Ale nedivím se, že krásnjší práv ást není krásná, saská. Za tak etn navštvována jako ta prvé je tato nepomrn lip upravena pro návštvo vatele a za druhé má pro sebe a pro nás , pvab ciziny". Pánbh ví co to je že zde já to vím ostatn také každého cislajtánského obana poznáš hned na první pohled Mluví hlasitji než jiní, pohybuje se s nápadnou zvláštní volností, ple jeho je ovanuta svžestí, oko se lidstva vyjede

si

mén

—

—

!

mu

leskne,

zasmje a

ano

nkdy

zcela nahlas

mimovoln

to

pivede

— poíná

se ohlížíš

po

si

kleci s

tak

i

jako

daleko,

práv

ulítlý

že se

pták

otevenými dvíkami.

píd ciziny je Jean Paulovým „redoutním sálem" „žádné politické, jen lidské pomry, a náhle se cítíš

Již ta

:

lovkem." Týden zde strávíš zrovna hrav. Ghceš-li, jsi sám teba sedl nad huivým, mohutným Labem. Nebo se zratíš do hor, skalní romantika t pekvapuje krok co krok, brálové lesy, plny šumu a tajemného a sám,

hukotu, vlní se vedle strmých,

nmých

strání jehlinatých,

hrivé potky, dvivé štbetá ptactvo poskakuje vedle po mechu a kamení a zpívá, a srny se pasou opodál a skoro jim ani za to Snad vdí, že zde musíš mít nestojíš, aby se t báli. ze všech stran se propukávají

,

dobré srdce.

loudav

dál a dál, od krásy ku kráse, a náhle tebou plot a u plotu lovk. A lovk oteve ústa a ekne: „Zde, za tím plotem, je nátura nejkrásnjší." Vstupné že sice není žádné, ale že staí, co dáš tak „z do-

Jdeš

stojí

ped

!

173

brého srdce". šesták a

A

dobré tvé srdce vyndá

dvée do „nejkrásnjší nátury"

Zase

jsi

z

kapsy rakouský

jsou

již

dokoán.

sám.

Nebo najdeš hospdku. Na štítu je na p. vyobrazena návštva svatých tí král v Betlém; bedhvý pozorovatel vidí ale jen dva tikrále, tetí tikrál je snad na druhé stran, za plechem. Zasedneš do tiché besídky a všechno se ti tu líbí. ta besídka sama, zrobená ze stromk i s korou,

Pedn

vytapetovaná velkými tabulemi kry a vyzdobená naivními obrazy v mechových rámcích. Pak domácí lidé stou kulatou dobrotou v tváích as tím mkkým svým dialektem, znjícím stále ješt tak jako nmina Slovana, který ji poád ješt neumí. Konen i ten .sklepník, který ti tak koUegiáln klepe na ramena a beze vší šetrné pípravy ti zvstuje, že „zde najdeš pravou saskou kuchy. " Ale již se to blíží Naped polívka. Ta se trochu ješt namáhá, aby byla jakoby eskou „aber man merkt die absicht und ".A pak ale ne, na dlat eským kuchakám tak píliš velkou !

—

—

—

radost Instinktivní talent hladu zavede

t konen

zase zpt, hranice. Vystoupíš na rudohorskou Snžku. Daleko, daleko šlehá tvj zrak, chlum tu vedle chlumu, obrovitá vlna vedle vlny. jak vznešené, velebné ticho

pes eské

A

rozkládá se dole! Nejrozlehlejší lesy vypadají jako pouhá modravá plíse, zem je hndá jako neporostlý hrob, nkde bílý puntík, msto o tch infusoriích, nazvaných „lidmi", ani památky. Zdá se, že se píroda ani o politiku nestará, že není za mák náruživá, že by se nestarala, ale tamhle je Milešovka v taláru mlhovém, v právo v levo vlny, a zde ped nimi krásné, bohaté sídlo plemene odcizeného a za nimi nepomrn chudší kraj, bojišt nebohého lidu hroudy jeho jsou vlhky potem a krví Prohlídnem si ten kraj šastnjší,

—

— — A .

vné

—

—

.

!

!

174

projedem se

kout

tmi úrodnými

villy za statisíce,

kde

údolími,

kde v nejchudším kde sama

msta pebohatá,

zázraná, léivá síla pírody pivolává celý cizí svt a vybírá od nho milliardy. A pak zas dom, jako touhy plný Skot ku svému ovesnému chlebu, a zas na bojišt a na své místo

—

Avšak sleme již dol. Rychle do nkteré stanice, aby nás naložili s lhostejným lidem do njaké té železnin tn. Komické ty drážiky zdejší Nedorostlá lokomotiva a pak tyry vagónky, pouhá koata. Bál jsem se zeptat, kde jsou ty ostatní snad jim scíply, když ješt byly slepý. Ale jedou se znanou rychlostí, skoro tak jako pražský ve voze procházet, mže drožká. lovk se mže pohodln na kolen psát, a když si chce zapálit cigáro, bží mu konduktor pro ohe až k mašin. ;

pkn

II.

Láze

zbožných.

v dob co možná nejkratší poznal Tezatím zcela všeobecn, jich polohu atd." pravím k hostinskému, poobdvav.

„Rád bych

plice,

totiž

„Vezmte sob prvodce." „Snad vz, drožku?"

mu

„Ješt lip, ano." „Prosím, dejte tedy nkterého vo/,ku zavolat a dejte dle lokálních svých známostí laskavé instrukce." Drožka pihrela. „Víte už tedy, co chci?" ptám se

drožkáe. vzal

„O prosím, do podrobná!" Vylezl pohodln na kozlík, do ruky už chtl švihnout a zamlasknout „na!".

bi

—

:

17;")

vtom

se zarazil,

mne, pak se

mu

podrbal a obrátil. Díval se okamžik na otevela ústa a pál: „Prosím, jste

vy katolík?" Ztrnul jsem, podobné otázky jsem ješt neslyšel od Co je to, co chce? Myslí si snad, abych se dal dív zaopatiti než se svím jeho umní? Ci je snad terciákem ádu sv. Františka a náboženské jeho pesvdení nedovoluje mu, aby za pt zlatých r. . vozil pl dne njakého jinovrce? Gi hodlá snad trochu orientáln vypadám, je pravda iiodlá mne nkde v píkop

drožkáe.

—

—

násiln poktít? „Jsem!" povídám hrd. „Nu tak je dobe, to nco uvidíte!" a švihne do kon. Kutálíme se, jedeme, „letíme", z Dlouhé tídy ven, pes námstí kolem radnice, do njaké vedlejší ulice, zas na širokou silnici, vedoucí k nádraží. Dívám se po nedomech a štítech, plám se po majitelích známých tch onch budov nápadných, už jsme objeli i ouštcke nádraží. „Aha, je chlapík," myslím si, „nejprv objede msto!" Ale v právo v levo zal3Íhají jiné silnice, on do žádné, on poád dál, a již jsme daleko v polích. „Ke všem všudy, kam to jedem!" A klidn se olilídl. velice se na mne podíval a pravil

mn

„Mariaschein!" Vskutku, zde se

už

nkde musí

být poutniky Bohusudov

zázraným svým obrazem mariánským. Moje geografie to zapomnla, vlastn to snad ani nikdy dobe ne-

vdla Vždy

a já sob jen tak myslím, že se trochu pamatuju. já ale jsem zde, abych si prohlí lázn, svtské

i

mn

lázn! snad dobrotivé nebe popát píležichce tosti, abych se dív posilnil vydatnou lázní duševní, abych se své nebohé duše smyl celou tu spoustu hích, jakouž ji pokrylo ticet osm po sob zbhlých let? Náhle jsem Nerada, Sebrané spisy VI.

19

!

176 že už by byl as, abych užil njaké lázn vydatné, zdálo se mn, že híchy po tisících letí s sebou, kolem drožky, v obvyklé form šklebících se netopýr, a v prsou jsem píchání a hryzení, jakoby se tam válelo ví co ježk. „Minulý týden se vypravovalo, že se tu stal zase ale nevím co vlastn zeptám se pánjaký zázrak novi na to," slibuje drožká. To tak, zázrak Aby takhle panenka Maria na mne se pousmála, nebo v mé pítomnosti teba jen okem pohnula to by byl feuilletonek „Celý den tam ted zpovídají!" Už zase myšlenka na zpovd! Co to má poád být, cítil,

bh

ml

—

—

!

—

emu

!

—

já zpovdní cedulky? Strašné miláek Jean Paul se také ženil, napadá, že pro rány boží! když byl oS let „Poád musí klášter pibírat nové pány jezovity." Jezovité Barbora Ubrykova, tu to máme co se se mnou stane Snad se Pio nono pi své vševdoucnosti náhodou dovdl, že sem pijdu, o Pio nono Ale již drožká zarazil slezl jsem a vešel. Nevelké prostranství, obehnané po italském spsobu ambity, a uprosted nevelký kostelík, v ledabylém , italském" slohu Kostelík stojí prý na témž míst, kde stála díve lípa, v jejímž vtvoví, poprvé se objevil zázraný obraz dvece hadem pronásledované. Historie jeho je bohatá, válkami, dary i zázraky. Na jedné stran prostranství je krytý pramen, „marienbrunn", s výbornou, chutnou vodou, která mimo to také velký poet srden ošklivých mrzák již uzdravila, jakž každý vidí na fresku vedle v ambitech. Vidí tam ale ješt jiné události. Pedn jak obraz, jinam penesený, vždy se zase vrací k své líp zpt, nesen

k

ted

pak potebuji

mn

—

mj

—

—

!

—

;

-

177

neviditelnými andly. Je tch neviditelných andl zde osm vidt. Pak jak letí Jaroslav Boita hrab z Marti nic, „zvláštní ctitel obrazu'', z okna pražského hradu. Starý náš vladislavský hrad to sice není, také tu není ochranný ten bez. ale to neškodí, Boita letí pec. Pak jak se tresce „rozmnožování obrazu" ili padlání jeho. pak jak posmšky. Pak jak sem putuje „hochloeblich' obyvatelstvo mst Bylinu, Mostu. Litomic, Oušt, ína, Teplic, a jak panenka Maria prosí papeže Pavla V., lidem dal pec plnomocné odpustky. Malovány aby jsou ty obrazy strašn nápis nad krucifixem zoufalé ezby: „Nemodli se k tomuto obrazu, nýbrž k tomu, koho vyznauje," má skoro vtší cenu než celý estetický asi

D-

tm

,

lánek.

Vnitek kostelíka

mech našich bývá. sáni je pln nelad

je

neladn peplnn, jak už

Devný a

na

v chrá-

baldachýnový oltá hlavní

nm

stkví

se v zlaté

kapsli

Sem picházejí tisíce lidstva a obtují panence Marii. Ponvadž jsem práv nic jiného vhodného pi sob neml a penz jsem poteboval na další cestu,

obraz zázraný.

obtoval jsem své srdce. Má-li už ho nepotebuju.

z

nho

radost,

dobe,

já

Ale nezdálo se, že by vc tak obnošená byla došla zvláštního povšimnutí. Když jsem vyšel zas ven, byl už zbožný drožká „zcela šasten" a spal ve voze. Arci

mj

jsem ho

konen pece pomocí zázraného

vzbudil, pak ale „že prý je

chtl mermomocí

tam také jeden obraz

se

„marienbrunnu"

mnou na Chlum

"

12*

—

178 Hl.

Teplice.

Nevdné

pokolení lidské! Pes už v starém Korinthu „kmotr" nazván, obdržel jej od vévody z Guisu, ano i vrabec jeden už dožil se pomníku a v Košíích u Prahy teš v kámen vrytá životopisná jeho data, jenom peslavná historická svin rytíe Kolo-

ml

stoje

k,

pomník svj,

eká

již

pes

neníf více citu ve

duchou

„nmou

svini,

"

A

vdk poká si ješt, také byla pouhou, jednone zvíetem noblejším! Je arci také

tisíc

let

na

!

svt! Pro

pro my

pi zvíatech uznáváme kruhy vylouili jsme šttináe naprosto z kruh tch. Nemají pro nás vznešenjšího významu, ba ani šttinky poezie, a jediný národ nmecký, liberalismem a svou spravedlností v každém ohledu tak chvaln známý, ujal se jich, a jako napsal Justinus Kerner dojemnou báse o teleti, zabásnil si Abraham a Santa Ciara o vepích. Avšak, i ten nejspravedlivjší ze spravedlivých co pje?! Srovnává je s bohatým lakomcem, který teprv mrtev bývá pláten. Opvaje špek a chrupavé kriky, štavnatou kýtu a vonná jelita, o jiném neví, ten lovk hladový! Zázraná pírodo eská! Historická svin Kolostojova dala lidstvu zcela jiné dary, pustila se v boj s palivými chorobami jeho, vrátila mu zdiaví, utrpíc sama pi tom zhouby, jako Prométheus. A dar její podán lidstvu celému, dle starého pravidla, že co v Cechách vzniká nejlepšího, z toho práv Cechy nejmí mají. Podívejte se do TepliC; sta se tam práv léí vojín pruských, aby z vdnosti Bylo to zrovna roku 76^ za vejvody Nezamysla a zrovna dne .30. srpna (hodinu Tepliané bohužel netváí," aristokratické a

—

ale

i

—

ním

— —

179

vdí), kdy výše zmínná svin pana Kolosloje ráila si na zídle teplickém opaiti rypák. Pan Kolostoj porozuml ihned dležitosti nálezu a vystavl si zde hrad. Ml stálé ptky se závistnými sousedy, ale vítzil. Teprv v druhé polovici 12. vku vsak mluví se o Teplicích zase v kronikách. Pak byl teplický kraj jevištm mnohých ptek, od Prokopa Holého a Jana Želivského až po galantndio Vandamnia, který z poulié francouzské zdvoilosti a jen k vli Teplianm dal se u blízkého Chlumu porazit zrovna zas dne 'óO. srpna. Ale nebojte se, nebudu vypravovat historická dáfa, penechám to tomu, kdo snad pece jednou napíše eský spis o eských lázních, já zde .)iž jen podotýkám nebo je to ctí že roku 1848 nedlali Tepliané nic. pranic, ba že byli až dopáleni na ty nepokoje, které nedovolovaly nemocným ani, aby se dostavili jako jiná léta.

—

—

Teplice jsou sice nejmí „lázeským místem" inezi pstujít i prmysl hojn ale pokud jimi jsou, je Teplian pravým lazebníkem a žije velmi rád a s pohnutlivou ochotou z nemocí svých bližních. „Práv byl vydal poslední krejcar, když pibývá první host," a nyní zaíná honba. Ve spsob pastí s nápisy „logis zu vermiethen" i bezprostednjším spsobem „poumování u nádraží." Nejpknjší ástí Teplic je vesnice Krásnodol ili Schoenau, zde jsou lázn velmi pohodlné zrovna naproti pkným bytm, krásné procházky, atd. a Teplian je na Schoenaváka žárliv. A byl díve ješt víc a hrozil bojácnému cizinci nejstrašnjšími vcmi. Ano jistý starý habitué teplický jsou lidé, kteí sem chodí již po ticet let a v každé van jsou jako doma vypravoval, že jemu kýs Teplian povídal i o vlku, jenž náhle v Schoenav se vyskytnul. A vskutku, kronika to stvrzuje, r. 1480 byl tam skuten vlk!

eskými láznmi

—

—

,

—

—

"

!

180

A

když ho má, Teplian nemocného

zinec šasten,

nebo Tephan

je

cizince, je ci-

tak „bieder",

že se to

peložit nedá. Ihned je cizinec jako by doma, jako by ve vlastní rodin. Všechny skín mu zodevírají a ukazují mu vše, co mají. Tenhle drahý štucel obdržela domácí paní od knížete A., který byl u nich celý šasten. íkal, že ty lázn jsou sice zázraný, pravý dar boží, ale kdyby nebylo té jejich obsluhy Jakmile pijel dom, štucel zde, a když pijel zas následujícího roku, pivezl sleince domácích „ale ukaž, dceruško, pec také svj zlatý etz, ne ten od knížete B. ten od A., víš?" Kníže B. byl snad ješt hodnjší, ješt v kšaftu si na vzpomnl a diškrec dával no Pi tom nejsou Tepliané ani dost málo zvdavi, ani se neptají, ím jejich host je. Jako „historie" Teplic vypravuje jen, kdy který potentát zde byl, pedpokládají oni zas, že každý host má na svém peetidle pi nejmenším pláš knížecí, a chovají se dle toho Za krátko je host pesvden, že zde prožije vymený as svj beze všech trampot, že se nemusí ani dost málo starat, jak utratí své peníze. Ba ten, jehož kasa je zaízena jen „na malé porce", jak se íká, budiž zde jasné a veselé mysle velkých porcí vbec nikde nedostane. Patí to do soustavy léitelské. Co ale plátno, zdraví je zdraví, a konen jsou ze všech severozápadních lázní našich Teplice pece ješt nejlacinjší. Teba by zde lovk etl ješt po ulicích hrzné ty nápisy: „Zde se sázejí baky a pijavky i pouští ani do eštiny

—

!

—

—

—

n

!

i

—

se žilou

!

„Pes

léto sejde se sem repraesentace celého svta, jen že ta repraesentace kulhá" napsal kdysi o Teplicích humorista Reinhardt Tepliané nemohou ho ani vystát

—

a rozkoupili už nkolikero vydání jeho spisku. Nemocní,

181

myslím, spíš snesou lehký vtip, nemocni bývají sami náchylní k vtipu samovražednému, jet to nejelegantnjší

„šibeniného humoru". Ale vskutku, když pijdeš do lázeského nebo zámeckého parku, vkoninu mstských lázní nebo doKrásnodol, pohybuje se kolem tebe vše dopadavým krokem mefistofelským, je tu zcela zvláštní svt, do nhož nepatí, kdo nekulhá! a berle jsou skoro nevyhnutelným atributem, mají nejrozmanitjší formy, jsou nejrozmanitjší podstaty, prostý dín i drahé devo s perletí, a jsou jako by novým oudem, doplující ástí lidského tla. Jeden má mrtvo jen v jedné noze a ta se bezvládn kýve sem a tam, druhý má ob nohy pakostnicí seveny, tetí, vojín, je pokryt ranami, tvrtý má dnu v celém tle a nemže se hnout malý vozík je celým svtem jeho a ze všech stran slyšíš praskot koleek a brení vozík po chruplavém písku. Jsou tu zbdovaní hdé, jichž bledá, prsvitná tvá pipadá jako smutná míž vzení, a hlubokým okem vyhlídá duše a chce již ven ven! Zde lovku náhle vypryskne také v prsou pramen teplý, soucit. Zde porozumí i zdravý tomu, co nemoc je, a naslouchá nemocným, jak si sdlují pokroky zdravotní. Avšak vždy jim kyne již zdraví, daleká vtšina dochází pozdravení úplného, jiní alespo úlevy Teplice náležejí mezi tak zvané „indiferentní lázn horké" a jsou z nich ze všech nejprvnjší. Wiesbaden, Baden-Baden. Gastýn, atd. jmenují se teprv po Teplicích. Proto také stále se zvtšuje poet pibývajících, nyní již bývá jich na 10.000 ron. Je to ale také na Teplicích vidt. Msto má sice odstín

Hl

—

—

—

!

též

svj pozoruhodný prmysl, ano

i

obchod

—

z

láze-

ských eských mst mají jediné Teplice svou „židovskou tídu" pece ale hlavn kvetou teplými svými pra-

—

!

182

mony. Proto také jsou veškeré budovy lázeské co nejbohatší a nejelegantnjší, nové budovy rostou rychle, a kdežto malé msto staré má solidní ráz devních dob, lesknou se lázeské jeho annexe jako bohatými villami poseté vkolí njaké Florence. A každý má svj štít, zvláštní název svj „Ohvový strom", „Réva", „Jorbyl midán", „Pardál" („Šumavský medvd" by lejší), „Hofer', „Vilém Telí" (ale žádný Prokop, Žižka), „Wartburg", „Deutsches haus" ale pranic o eské korun! Romantické vkolí zasahuje historií svou do romantických dob, ale do dob eských, nechutnajících ponmilcm, a mnohé místo, kde kdys eský turnaj hlaholil, má nyní název „ Friedrich -Wilhelms-Hoeh"*. tím Jsme v eském Prusku, není nám tu vru volno volno, že valná ást viny je také na nás. O emž

dm

:

mn

—

tm

—

mén

pozdji Prozatím píšu o mst a piznávám, že má nkteré své zvláštnosti. Nevelké sice, ale pece povšimnutí hodné. Na p. ty krabice na domech,, na spsob našich krabic listovních nápisy jich uí, že vhozenou cedulkou možno takto co nejpohodlnji objednat sob donášku hndého ale

;

nesmírn hojného. Mohlo pro jiné zavést Dále ty praktické svív jiných lázních je stále ješt petrolej. tilny plynové že svítí do že jsou tak nízký Jsou proto prakticky opravdy na zem a ne jako naše pražské na nebe. Nebo po ty úpln svým potem již staící lávky, v sadech celém vkolí, jichž je na nohou zchváceným tak zapotebí. Vkolí je pekrásné, rozmanité, vrch i doi, niva i les, krásný les a „opravdovské stromy". Stromoví listnaté piln se pstuje, i erstvá kra pišije se na strom, když stará olysala, a ty paruky jsou dost komicky. Jen uhlí, zde tak laciného, proto že

by

se

i

jinde a

i

!

—

,

,

i

183

ovšem pro dalekou vtšinu chorých, není-H poasí pkné, nemá krása vlhké pírody pražádnou platnost. Naopak, zde mohou vlhko a chlad být velmi nebezpeny, zvlášt po lázni, a vlhké léto je napolo zmaené léto. V Teplicích je živo. Zvláš kde zaznívá lázeská hudba, v sadech zámeckých nebo lázeských krouží etná že

zcela

a pestrá spolenost. Nezdraví se baví se zdravými, je tu pak obou dost. Beztoho jen málo který tíže chorý pichází do Teplic sám. pi nejmenším má alespo njakého služebného. Aby žena svého muže sem nedoprovodila, ani se nepihodí. Bud z lásky, bud ze zvdavosti, a pak vždy v blízkém Duchcov zemel Casanova, známý spisovatel milostných memoir, kdo ví, neužívá-li jeho životem tak namáhaný duch také ješt lázní a kdo ví, Na co by našeptal uzdraviému, spružnelému manželi jisto se ale ví, že zde posud straší Vela, amazonka eská, která žila v dobách našeho „dívího boje*". Miloval ji

—

!

ji nechal a ona se spolila s dáblem. Nejdív pomstila se na svém nevrnén^ pak si ji vzal ert, ale každých sto let mže Vela zas ven, do teplického vkolí, svede njakého manžela k neve a pak vandruje ten s ní do pekel. Nu a mže se snad vdít na jisto, kdy práv století zas dobíhá a která že z tch všech letošních krásek je Velou? Vezme-li nevrného manžela ert, je arci dobe, ale má se k vli tomu tohk penz utratit? Gi jsou snad všechny strachy marný? „Vrného manžela svést, je snadno, ale nalézt ho, to je tžké", mínil kdosi.

rytí, pak

—

—

!

!

!

!

184 IV

U

Vdl

hrol)u básníkova.

jsem, že zde

—

leží,

a

pec jsem

zapomenuté, náhle pekvapen vci mají zvláštní svou moc

zas v

byl jeho

hrobem

pam

uvedené

Brouzdal jsem se vysokou travou starého hbitova hbitovy lázeské mají zajímavý, kosmoteplického politický ráz a náhle stojím ped jeho hrobem. Nízký sarkofág, v hlav mohutný dub, a na nejnižší jeho vtvi vetchý vnec starý, s nhož vlaje kus hadrovitého, erného flóru. Na sarkofágu pak nápis prostý: Jan Bohumír S e u m e. Básník nmecký, myslitel vznešený, muž poctivý poctivosti, že jsi tak ídká, že t musí lovk hledat po hbitovech

—

—

—

Zde tedy leží umdlený „poutník syrakusánský!" Víc než šedesát let sypalo sníh a kvt na jeho hrob a srdce jeho dávno je pouhý prach. ^Od dtinstva miloval jsem Byl Seumeho, jakž bych byl nestanul nad jeho ložem tak nešasten a pec muž tak šlechetný. Duch jeho byl samé mužné jádro, Seume žil jen myšlénkám všeobecn lidským, miloval toužn svou vlast i národ svj, ale také Slovan byl mu lovk; miloval svobodu, ale svobodu budiž ti lehká všech. Odpoíváš, pvce, v zemi eské hrouda její, nejsi nám cizincem !

—

Seumv

životopis

zaíná jako životopisy

muž

našich.

Chudá, selská chýže byla jeho kolébkou, knžský stav jeho urením dle pání rodiv. Ale Seume záhy poznal, že duch jeho je duchem bojovným, že ureno mu postavit se na stanovisko rozhledu nejširšího. Chtl být velkým a jak jím osud zatoil bojovníkem za svobodu lidstva Hessenští verbíi násiln ho zavezli do Ameriky a zde

—

:

185

musil v adách anglických bojovat proti hdu domáhajícímu se své svobody. Pišel /pt, do Ruska, a zde byl donucen zas bojovat proti Polákm,

Und

durch die gebroclinea glieder. meine brueder der sterbestunde letzten zuegen ich

sah'

hingestreckt voin wuerger, in

blutig,

Pak

Seume

roechelnd, betend, fluchend liegen

na

se vybral

cesty,

dlouhé

a namáhavé.

cestoval, jak pozoroval a co hledal,

vlaslní slovo jeho

— má

to

Jak

dosvdí

slovo to ráz celé jeho povahy.

„Abys njakého knížete vidl," praví, „nemusíš práv navštívit zámky jeho, aniž snad žebrat o milost, abys mu byl pedstaven. Obyejn bys takto nejmén na poznal. Jeho msta a vsi a cesty a mosty nejlíp seznamují. Kde pivo a chléb jsou špatný a drahý, kde vidím vesnice zpustlé a chudé, visitátory ale pece spatím, jak po kapsách slídí, jdu co možná rychle dál Nikoli kázání

nm

h,

in

mluví-li se o humanit, jen má cenu. Tím mnoho a iní málo." Prošel se a usedl pak doma, „na Golgat své vlasti,"

Pl-

1

i

díve: Auf der von

dem

alleii

und der neuen

fuerstensaal

zum

erde,

betllerherde,

hoert ich menschen ueber menschenplagen

mit des jammers lieissen thraenen klagen

pl pak doma,

o vlastním národu

svém

Unsre werke sind nur voelkerfrohnen. ja wir

und

sind ein spott der nationen

die weltgeschichte graebt ein

—

grab

—

"

!

186

Nic neušlo soucitnému jeho zraku. Ani jak bduje sedlák pi plév mu po daních zbylé, ani jak „akcisák slídí, nenese-li otec hladovým dtem hrst hrachu a oky, a nemá-li vandrovník nové boty v torb", ani jak šlechtic „vidí cenu svou jen v cen svých otc." Jeho verše neznají touhy po chvále: „Komu nestaí pochvala vlastní, mizerný má zisk z pochvaly svta" také ale neznají ;

žádné nepravé pokory „ecká ni ímská morálka pokory neznaly, kesanská ji pibrala, ne však na prospch svj. Pokora má místo své jedin v evangelium despotv, kteí si jí ale pejí pi jiných, ne pi sob. Pokora je první krok k mizernosti." Seume byl nepítelem každé fráse hluché, Schiller by se musil v hrob obrátit i se :

svým „gedankenfreiheitem", kdyby mu nkdo nad hrobem citoval Seumova slova: „Kdo vynalezl výraz „svoboda Seume se spojil se myšlení", byl zajisté hlupákem." zdravým rozumem a s pímou poctivostí, spolek to, jenž nežádá

sice

žádného stvrzenj písahou, za to

celého muže. svoboda není a sud!

Avšak

ale žádá byl. Cti jeho slova: „Pravá jiného než nejvyšší spravedlivost,"

Tím Seume nic

—

hrob kopají svatým lidstva kdož nám vyvolá ty mrtvé zpt ?

vizte:

právm

—

veslování svého si úpnliv, vida proud djin národa. A jako žalmy nejvtšího bolu šumí jeho zpvy, když se dovolává spravedlnosti pro všechny

zabduje

i

—

„Bože na nebesích, nedojde rozum vlády nedojde lidstvo svého spasení ?

na zemi,

!

„Zdaž dožiju se bílého dne, kdy bratry, bratry jen mít

budem kolem

sebe!"

!

187

mn

síly tolik, „Bože mj. až zavolá povinnost, dej je lásky!" co ve Herder, Seume, oba spravedliví dávno již odpoívají, a Seume si pišel ulehnout k nám. Tžký kámen na nm, rov jeho nevysílá „kvty co posly", a poslové ti nemohou mu zrušit sen. že „brzy bude ve svt lépe". Tžký kámen, marn klepá, vítr nadarmo huí a láká: „Vyjdi dešf vyjdi !" on nemže a dobe, že nemže Ztratili jsme viru v humanitu nmeckou a citujem-li nco novjšího z sousedních, je to leda trpký epigram

——

mn

—

na

—

!

pvc

:

—

Humanitaet, brutalitaet die worte

bei gott,

aehneln sich wie spass und spott

Nyní nemusíme Seumeho oplakávat, Kdyby Herder, Seume posud

ztracen.

neznali z nmeckých a oba bychom položili

pvc

ani

I

nebof není nám snad bychom

žih,

dvou

spravedlivých, jsme musili pohbít Fallerslebena, Freili.tiratha, Hartmanna, Meissnera, Anastasia Gruena i jiné ješt « pvce svobody". Ošklivá

kam

tam,

za živa

myšlenko Y.

Karlovy Vary. 1.

—

Karlovary v Pru chci íci v Cechách jsou velmi chci íci bohu díky, že je škoda jen Karel nepostavil blíž k Praze Hloup to sice zni s tím postavením, Karlovary stojí ovšem tam, kde stát musí, ale na chytrou myšlenku vbec nepovznese se tu nikdo ti jen ty tisíce verš po vkolních skalách Tak mohutn šumí vkolní bory, tak líbezn hrí švitoivá.

pkné msto,

—

!

—

I

!

188

stelhbitá Teplá, tak pyšn temeni se svtoznámé zídlo tak hloup se tu mluví O všem, o hostech, o poa litice, o vlasti, zkrátka o všem Nejstarší zájezdní hospoda byla zde „u erveného vola". Snad že firma ta myšlenkov souvisela se štvanicemi na voly, které se zde odbývaly ku poct vznešených jiným, píroda má zde pán, snad že souvisí s svj kultus a jediný v skutku slavný rodák karlovarský byl umlec Petters, výtený malí zvíat, A k starému svému ervenému volu putují karlovarští mštané veer co veer, na pivo a na šplecht. Na pivo jdou teba až do Norymberka pšky, jakož vypravuje kronika mstská o tech zdejších obanech, kteí se kdys veer po „fajrumu" sebrali a pes hory a doly putovali až do Norymberka, metropole pivní, a zde zasedli k pivu na odiv

—

!

ním

celému mstu. Šplecht je den co den stejný. Nejvíc se otáí kolem host, vlastn kolem jich mšce. Díve bylo v Karlovarecli emeslník hojn, nyní jsou tu z emesla jen špendlikái, kteí mají domky své po srázných stráních, kamž i zdra-

vému

obtížno si vylézt a kde se z cizinc uvelebí leda polský žid, za dva zlaté týdn. Kdo chce bydlet dál dole, musí mít „velmi mnoho zdraví v mšci", a jako jeho zcela tla ubude zde nkolik liber, ubude také jen bohatec, neb kdo už díve byl zdrav. Sem šetil, než mu karlovarský léka rozkáže, aby hladovl „kurgemaess". To léení hladem je ve mnohém ohledu zdravé. Léta 1817, 1818 a 1819 nazývají tu podnes léty „dukátovými", tenkrát žádali a obdržovali své nájemné Nyní tu slyšíš, jak se karlovarský v samých dukátech. domácí pán honosí, že v prvním poschodí svého domu neml ješt ani jediného nájemníka, který by nebyl musil

penzm

mže

za pokojík platit

stovku týdn.

189

Do takových eí ovšem se nebohý špendhkár neOn vbec má jen málo do eho co mluvit. Je rád, že mu malou dcerku jeho berou dol k vídlm, aby od ty hodin s rána do osmi nalévala nemocným vody do koflík, a ditto je rád, že smí mužnou svou postavou krášlit ady mstských ostrostelc a po smrti míchá.

mu za to bubnují. Dív ml ješt výhodu tii, že když zemel, nemusil ležet vedle leckoho. Nebo byl tu zvláštní hbitov „pro všechen cizí lid, který ve Varech zeme, že

kteí nestali se mšany." Na ten který tu zeme, má Karlovarák vbec s vrchu. Je pravda, sem se nechodí, aby se umelo, a proto nai

pro ty obyvatele,

cizí

lid,

oban

každé úmrtí trefným a srden do„sterbeskandal". Mrtvola musí být z domu vynesena co nejdív, nkam do umrlí komory, a když pozstalí mnoho naíkají, zavolá se slavný úad a ten jim ihned rozkáže, že je to nemá tak bolet. Karlovy Vary jsou již velmi starý. Již Karlv otec vydával obci „Varm" privileje. Pec se co do výstavnosti a do všeho elegantnjšího zmohly teprv od nedávná. Ješt ped padesáti lety byly veškeré domky z hlíny jen a deva, uvnit se strašným náadím. Nyní se již vypínají typatrové hotely, výstavnosti pibývá. Ovšem, vše a vše je vypoítáno na hostinský výdlek. Již jsem ekl, že emesla vymizela, „jaksepatí ho" dlníka že tu skoro není vidt, jediným pramenem výživy je jim pramen horký a ten jim vyhodil již njakou milliardu na povrch zem. Z níž svtu nevrátili skoro nic. Zde se staví jen v zim a bez hlubokých základ (k vli vídlm), a v té dob jim zamrzá i ta dobroinnost a krasochu, o které se jim za letních výdlk snad aspo zdálo. Veejné stavby kolem vídel, kolonády atd. nestojí jedním slovem za nic. Nemocnice pro cizince udržuje se jen z nových zývá

zdejší

jemným slovem

—

;

190

píspvk

cizinc item nemocnice pro lidi slažebné a dlníky. V lesích po karlovarských stráních je nadláno „na šest mil-' procházek, všechny skoro dobrodinci cizími. Za to si smí cizinec hledat zde zdarma jahody že jich nenajde, je ovšem pravda, ale našla je ped ním už nkterá karlovarská žena a prodá mu je ochotn, patnáct za šesták. ,

„Stará" i „Nová louka" jsou již zastaveny, pec je pro nával host budov posud ješt málo a asto se stane píchozím, že musí alespo první noc pespat v omnibuse. Domy mají svými zelenými jalousiemi, ulice svým massivním dláždním cos uniformního dláždní to pipomíná lávové dláždní mst italských. Také celá stísnnost msta má cos italského nebe padá na vkolní strmé vrchy, vrchy na domy, domy do ulic. Pízemí užívá se ke krámm a „stará louka" je jako by jediný bazar. Dosti elegantní, co do krám i do kupova, a k vli té vzrstající eleganci sklesl již mnohý ctihodný zdejší zvyk starý, na p. paení u vídla temenícího se zrovna uprosted Teplé. V krámech jsou prodavai samí cizí, Karlovarák nemá namáhání chvála bohu zapotebí. Co se lovk vtom ohledu zde nazlobí! Po celém svt je znám karlovarský zídelní kámen. Již odista Bohuslav z Lobkovic pje o vídle: „Aspice, quam varie lapides et marmora pingit" a vskutku je to kámen krásný, pestrobarvý, hned žlutohndý mramor, hned jako malachit. Výborn by se hodil k šperkm umleckým, jako zas žlutý pnitec vídla dobe by se hodil k pracikám komickým. Ale nikde ani myšlenky ve vystaveném zboží n nejvyšším ideálem je njaká pyksla. ;

:

dom

vep

—

191

—

ten nedostatek mnohého luxu, i jiné A pí-ece chyby, které jsem Karlovým Varm vytknul, mají pvod svj zcela pirozený. Karlovy Vary jsou „nemocnicí celého civilisovaného svta", jak kdosi trefn pravil: „píroda je darovala chorobným na uzdravení, ne zdravým na zábavu." Dlouho sem ježdno pro zábavu, nyní již rozmnožen nesmírn poet picházejících, ale pro zábavu tu skoro nikdo, plesy a reunie již dávno pestaly, cizích ekypáží ubylo, šat dámský se zjednoduší L Je tu ticho, práv jako v nemocnici, a co se mluví, je práv jen lehká strava duševní. Že je všechno draho, vysvtluje se poptávkou, naléhavou nutností, velkou ochotou saje zdraví pec jen „to nejdražší". Celá rada chorob léí se zde s výsledkem slavným. Podívejme se jen k nkterému vídlu, kdy se scházejí

mého nemocného, jemuž

nmu

Obyejn pedepisuje léka zárove k nemocní vídla rozliná, od nejslabších zaínaje, až k svtoznámému „šprudlu" ili „špringru", a nemocní tedy pecházejí z místa namísto, od „zámeckého" k „mlýnskému", od „trhového" k „skalnímu", až pak k vídlu hlavnímu. Musíme si ale pivstat, léení se zaíná pravideln ráno od šesté a trvá jen až do osmé, naež po celý ostatek dne napluje firma „Mattoni k Knoll" láhve pro obchod urené a pístup k vídlm již je obtížný. Ale když !

o šesté hlavní

pichází,

voj

odcházejí

již

etné pední

stráže z místa, které ze zvláštní píle byly pišly již o celé

dv

hodiny díve. Jako ped kasou nkterého paížského divadla stojí tu nemocní v dlouhé pod kolonádou nebo pod širým nebem a tvoí „queue". Všichni njak hešili venku ve svt, je potrestal na žlui a žaludku, na ledví

ad

bh

Neruda, Sebrané spisy VI.

iq

192 osrclí, a zde stojí oni v kajícn prosté toilet ranní, ekajíce spasení. Dáma za pánem, pán za sluhou, vévoda za prostým vojínem, hrab za lokajem. Jeden zmoen žloutenici do erná, druhý žaludením katarem zmoen na tísku, tetí nepirozen, až nepkn sádelný, tvrtý neklamte se, ono mu pece nco schází vzdor jeho tváím ržovým, „vždy není jediného zcela zdravého lovka na svt" A snad je on nejnešastnjší ze všech zde, snad ho biují všechny hrzy erné melancholie a tlem jeho probíhá stálý proud pedstav co nejúzkostlivjších. Nebo je z tch postav truchlých, která každá vzdychati se zdá: „Byly to krásné asy, dokud se nevdlo nieho o našich ivách, které teprv Anglianem Whytem do módy pišly" je hypochondrem, majícím nemocí hned tisíc a každý den jinou, opatujícím „život svj jako lakomec svou pokladnu"' a práv proto umírajícím denn. Jemu je zde v tom seveném údolí karlovarském volnji než v krajin s nejširším rozhledem, pohledem na jednotlivost drobnou ukonejší se hypochondrický zrak jeho

a

—

!

—

dom

s plaSnad se uzdraví zcela, vrátí se zrakem, živým humorem, a za dva msíce bude snad nešasten jako díve. Pomalu pohybuje se ada ku pedu. Z daleka dívají se policejní strážníci s holemi, aby nic hostm nemilého se nepihodilo u vídla, a kolem ady chodí úadníci s odznanými epicemi, aby udrželi písný poádek a upomenuli pedevším každého kouícího nováka, že se zde „od 6 do 8 nekouí". Netrplivosti pi ekajících není. Píliš tuní lidé jsou zde monstra až tyrcentová kteí nemohou ani ticet krok bez podpory a za nimiž se stále nosí keslo mstem, dají za sebe do ady „íslo", veejného posluhu, nebo tam postaví svého buclatého koího „koové mají právo býti zdrávi". Každý drží

nejsnáz.

menným

—

—

—

—

:

193

porculánový i sklenný koílik v ruce nebo jej nese na remínku pes rameno. U vídla slojí nkolik dvátek as tak do šestnácti let. Ped lety vykonávaly službu tu prý staré ženy, nyní chudé dcerky mšanské; jsou vesms stejn obleeny v karmoisinové jupky. Jedna odbírá koflíky, druhá, tetí je napluje, tvrtá zas odevzdává.

A

nyní se postaví nemocný a ochutná, dámy obypomocí sklenné rourky, mužští pipijí samým sob zcela prost na zdraví je to jediné pipíjeni „na zdraví", pi nmž lovk nepijde o zdraví. A pak se zane procházet Že je mu pikázán úplný poklid duševní, zane nemocný hvízdat s sebou melodie, které opodál hraje kapela Labického. Že je mu pikázáno, aby nemyslel na domácí svou stár- ost, honí se za mladou tunou Tyrolankou, rozdávající programy, v nichž se zvstuje, že dnes odpldne se bude v té a té restauraci tyrolskou spoleností hrát „Jiskra-marsch fuer holz- und strohinstrumente". Že je mu zakázáno myslit na vlastní chorobu, zaplete nkoho jiného do ei. aby mu tento vyprávl o chorob své, a zane obyejn historickou poznámkou

ejn

—

—

—

ted pijem jen osm koflík za dv hodiny, lékaský spsoi), že urili nemocnému teba padesát!" Že konen nesmí se ani poádn najíst

„Což ted

ale býval

—

der tisch so

zane

dokazovat, jak

vka okurkový

sei

mager

als

unertraeglich

wie moeglich

—

*)

záhubn psobí na poádného lo-

chléb s máslem, husa, vepová, housky, a jaký je polívika z vody takhle na veer vzácný dar boží. Nebo když je dost mlád a zamilován, ohlídne se po stolech s kvtinami, koupí polštáový *)

salát,

Karlovarská hymna. 1.3*

!

194

bouquet

smle

—

mlýnského kola a dá jej nkteré mladé dám. Jen dlouho nerozmlouvej, kúe, vypiTs dnes už ti koflíky náhle

velikosti

mu

známé

již

jsi

v

— —

—

rozpakem obliej zdéli To byl dív v Karlových Varech ošklivý, na Karlovy Vary pímo barbarský spsob, že se vybíral poplatek i z klíe od tch místností, jimž dáván nadpis „hier" Nyní jsou rozlehlé místnosti hned u vídel, a po všech procházkách, v zahradách, lesích, na nejpoetitjších punktech ale co je nám do toho, jaký že odznak architektonický by si karlovarské vkolí mohlo dát na pee svou Ano, co pak jáem chtl vlastn podotknout! Již vím: že jsou ty prodávané zde bouquety velikosti jinde nevídané a torem zrovna netušených. A když je prodává hezké dve jako tannle ta v hedvábných šatech modrých, je také cena bouquetu netušená. Dvacet tyicet osmdesát zlatých, to to skáe! se

ti

.

!

—

—

—

3.

V

té

smsi národ

dualit je vzdor

Nech

se

to

krásné kavárny, proti

vod

dál k

skému", vždy

a

nemocn

vyvinutých

indivi-

všemu „léitelskému" pece jen zajímavo. žene po osmé hodin ranní do Puppovy nebo odpldne tamtéž k hudb, nebo „Poštovnímu dvorci" a „Sálu pátel-

se roztáí celý kaleidoskop.

Co možná daleko doprovází je celá ada krámk. Fotografie, hlky, titrnosti z karlovarského kamene nacizincm, stelnice zvou k zápasu, malé decimální váhy lákají sádelnaté, aby se denn pesvdili, co že jim na tle ubývá. Majitel vah má zvláštní knihu, do níž si zapíše jméno a postup vítaných úbytí. Host sice si také postup zcela dobe pamatuje, ale má to rád, bízejí se

195

když se celý svt zanáší s chorobou jeho. „Mnoho-li jsem vážil ? a dnes -^ nu tak vida A vaha kýve hlavou a obdivuje se, že prý to jakživ nevidl. Malí kluci, s modrými jokejskými epicemi na hlavách, stojí podél

—

vera

cesty a

zvdavé

!

jich

najmout jízdního

oi

osla

tážou se, kdo nebo kalesku s

že oslí

by sob chtl speží od

—

roku 182.S zvláštnost

Nejvíc se pihlašují karlovarská. dti a slabé dámy. Krámy jsou dost navštíveny, ale neprodává se ješt mnoho. Posud je tu jen mnoho Prus, ti vcházejí, ptají se a vypravují, že doma to mají

—

Prodava

lacinji.

se tší

:

„Jen až v ervenci, až pijdou

Rusové!"

Usadme se na nkterou lávku Vedle nás sedí dv stae dámy, Švédky, a každá te íslo ,Dagligt Allehanda", !

naproti

nám

„Times"

je

Anglian natažen pes celou

rozesteny

pes

obliej

a

prsa,

a

lávku,

má

odmený

pohyb papíru nasvduje, že pan Anglian sladce spí. Zanu rozhovor s dámami. „Prosím, ten list je vládní nebo oposini?" „Oposiní? My za nynjšího krále

—

už

nemáme pražádnou

oposici. Grusenstolpe byl poslední oposiní." Odmlel jsem se zas, takovému našinec ani nerozumí. Hledme radj na kolemjdoucí. Všechny jazyky svta se tu ozývají, hlasit, zajímav, jen eštiny slyšet málo, a zaslechnem-h ji, je jenom šeptná, skoro bojácná. Hrom do toho ostychu avšak ne, ted, ted slyšíme eštinu smlou, dobrou dobrý pítel, známý vlastenec pražský ach, as kým

journalista

nemu

— —

práv

mj

pak

to jde ?

—

!

„Pamatuje se ješt Vaše Excellence, že jste mne také nechal ti dny sedt? Pro eské divadlo to bylo, když jste ráil být v Praze policejním radou!" Excellence se usmívá a zaíná nejryzejší eštinou rozhovor o Praze. Vru vždy to také m dobrý

—

j

196

známý, bývalý pednosta tiskového oddílu, pan baron tuším A. ted jde jeho Excellence z Ebenthalu! na Moravu. malý otrhaný „Dejte mi krejcar, mám hlad"

Weber

—

Slováek bží se smeknutým klobúkem vedle Madara v národním kroji, vedoucího se s njakým Prusem. „To jsou Uhi — ne?" ptá se Prus, ukazuje na -

hocha.

— jsou z mn sem

„Ne „On již

ted

dvma

zaslíbit

—

Moravy!" odtuší pyšný Madar. mám-li se mu mladá dáma

zase psal, ale nevím, " vypravuje elegantní

starším.

„Pif,

paf,

mordet

puf,

sie,

pif,

puf,

paf,

vuerget

bruí žloutenicí zbarvený kolohnát. Njaký nmecký basista krásn chraplavého hlasu, jemuž umní ,,nedá sie,"

pokoje".

Tlupa Anglian, z jichž makané mluvy nkolikrát vynikne jméno „Findlater". Míní se as týž Findlater, který jako tak mnoho jiných ješt cizinc vkolí karloPostavil v lese také varské velkými penzi zveleboval.

„chrám Rozkoše'' a dal tam tabulku, na památku tch dní,

„qu'il y a passé

souš

les loix

douces

et paternelles

du gouvernement autrichien." Jemu jedinému postavili nápis na Karlovarští pomník, pískový obelisk

—

nm

Prušáci potloukli.

—

„už na pl ve Vídni Krasník napsal! Zstal stát, ukazuje nazpt a vykládá njakému žídti: „Bývalý ministr španlský. Udlal nkolik špatných verš na krá-

Aj

pan Mauthner, básník vídeský,

lokte slavný", jak o

nm

—

stal se lovnu a vynalezl nový druh plynových lamp proto ministrem námonictví. Ale upadl brzy v nemilost." -Co se mu stalo?"

"

!

197

„Nco

sml

Byl

strašného.

vypovzen ode dvora tvá haliaha!'*

—

se více dívat Isabelle v

a ne-

•

„Hahaha!" A jdou. Ale již je tu „bývalý ministr". Za ním a s ním celá tlupa „diplomat". Zvláštní to výraz tváí, jakoby vykukovaly okny onch pozlacených voz, které kdys z Paíže do Versaiilu vozily dvoeníny. „Pot de chambre" nazýval francouzský vtip vozy ty. A ted se to valí v samých houfech Houf sedlák. Dlouhé soukené blzy modré flandají se jim až kolem bot, s nízkých erných klobouk kulatých houpá se zlatý nebo ervený hedvábný stapec. Kráejí nesmírn vážn a staví hole své dlouhé daleko ped sebe, jako by mili délku svého stínu. Houf švitoivých, hezkých sklepnic. V zahradních restauracích jsou zde

samé

sklepnice.

Houf rzných z nhož vyuhuje bílé peivo. .Je zde výborné. Houf rzných hostí kolem lékae. Vypravuje jim hostí.

Každý nese v ruce papírový

sáek,

— —

„Filipina Welserova o léení v dávnjších dobách. mla tikrát vyrážku po celém byla zde roku 1571 tle následkem koupeli. Tenkrát se totiž jen koupalo

—

V tom

Anglian

s protjší lávky na zem. vedle mne se smjí a drží sob „Dagligt Allehanda' ped obliej. Já nemám žádný asopis po ruce a smj a se probuzenému dobromysln

Houf

slítne spící

se rozskoí, staré

dámy

do oí.

Anglian jak do toho spíš,

že

se sbírá, zlobí, a vykládá se

to

stalo,

že

spadl

—

mn co

nco,

pak

je

nej-

mn

198 Vi.

Ky s ib el. As dv hodiny z Karlových Var po Ohi k severu a jsme v Kysiblu. A jsrre tu v romantické, milé krajin, jako jsme po celé ty dv hodiny plouli jen samou romantikou, Ohe je malebná jako Sázava. Hned sebou hned letí jehlinatým švihne kolem divokých skalisk lesem a její vlny jsou samá barevná hra a vzduch nad ,

nejvonnjší balzám lesní. Vlastn se nedá o „lázních" kysibelských Kysibel je a snad na své štstí zstane ní

—

jinou"

než

mnoho

— více

mstem lázeským,

je

úryvkem

z

íci,

„kralesní ro-

mantiky eské, zákoutím plným pvabu venkovského, majícím mimo to v svém pramen zdravý, tak zdravý, že mladý jeho dech je ostrý jak víno a erstvý jak jaro. Pramen se prýští as dvacet sáh nad ekou ze žulové skály, kišfálov jasný. Dole pod vrchem je nevelký hospitál as s dvaceti pokojíky pro hosty, kteí zde chtjí dovršit kúru karlovarskou neb jinou, pak dobrá restau-

ln

pro denn z Var pijíždjící výletníky, konen kde se skládají „kysibelkou" naplnné láhve, a pak již nic více. Nahoe, vedle pramenu, ku kterému vede as s osmi velmi pkná cesta, je vlastní „láze" vanami. A vedle domu jsou malé arkády, na jichž protjším konci nalézá se náš pramen, zachycený do nevelké, kamenné pánve. Shlédni do nho, tisíc bublin vyskakuje malá Bethesda, jen v sekund, voda se stále krouží že v ni nevstupuje andl pán „dle asu", on v ní stojí den a noc a rok co rok a voda se hýbe den a noc a rok co rok. race

dm,

— dm

—

V stn

arkád, poblíž pramenu, je dívjšího hellenského

daillon s hlavou

mramorový mekrále Ottona a

;

199

eckým

nápisem, pak tabule zvslující, že piamen

pamf návštvy eckého

na

krále dle tohoto.

On

poktn je

poád

lesním pramenem zdrav^ým a král Otto už dávno je mrtev co král Kest se stal ovšem, dokud Otto knížatm dává lid právo, aby sob ulomili byl králem dokud jsou živi, spchá ochota z každého kee kvt spojit jich jméno se vším, co krásného i slavného, po jich smrti nastupuje pravidlo: „Nech mrtvým to, co jedin jim zbylo!" V Hellensku už na nho zapomnli, zde se toucím denn pipomíná „Otto král", lesní pramen živý udržuje pamf jeho na dalekém severu. Napadl Dit leží v jeslích, tu Gorreggiv obraz „Svatá noc". z jeho tla vychází všechna zá, co jí kolem rozlito kdyby nebylo svtla jeho, pítomných nebožtík svatých král bychom ani nevidli. U pramenu je stále živo. Bud nalévá dohlížitelka šumivka to, která smísí-li hostm z „nejerstvjšího" se s cukrem, malinovou šfávou neb vínem, je pak chuti nebo tu plní ženy láhve a muž k nepopsání lahodné! u vedlejšího stroje láhve hned zátkami zabeduje. Avšak chvilinku pece musí vykat, než zabední, aby alespo ion nejbujnjší duch a šumivý var odbuchnul. Pak láhev vydrží. Kdyby tak pánbh inil s duchem lidským a nechal dív nejbujnjší ást odbuchnout, než ho do tla namí, vydrželi bychom všichni dlouho. Zdá se ale vskutku, že pánbh tak iní jen s duchem biskupv, kanovníkv, atd. Proti jakým druhm kašle, nervósnosti atd. kysibelka byla pedeje, již nevím, tolik ale vím, že kdyby psána užíval bych jí u samého pramene v Kysiblu.

tím

dávným

!

;

—

mn

—

—

,

A

mn mn pedepsána

ani i kdyby jí mderád, opt udlala Dole se zelená samota leskne Oharka, hned co zrcadlový pruh, hned co bílé jezírko. Behy jsou šedá, pittoreskni skaliska, nad nimi užíval

nebyla

!

bych

Ta

mn

!

!

!

200

temné strán vrch, porostlé samjhn lesem. Les je tu Ovšem dumá zde onde také njaká bíza, na níž „zstalo viset svtlo msíní", ale stojí jen jednotliv, kolem ní je samá jedle, samý smrk. „po nmž rozesteno šero noní". Pro zamilované ovšem ten dumný strom není, pro ty je dle Heine jedin lípa, „se svým

jen jehlinatý.

jako

listem

avšak pro ty

srdce rostlým";

zas,

—

jež již

nm

v mužnosti! Jehlinatý les je pln a nejvonnjší balzám prýští se z jeho ran

osud pobodal, hodí se

to šeré, ostré jehlií

je

tolik opravdovosti, tolik

vn

Když upnu zrak svj na šerou jedli a sluch svj na ten tichounký, bájplný šelest její, nemohu mysl ani odpoutat. Jak hrdý to strom Neblyští se z jara kvtem, ale neoplakává ho také za zchudlé zimy, stálost je jeho okrasou. I vznešenost volnost! Jako orel miiaje také on samotu, nestojí nikdy u silnice všedního života, jedle pokrytá prachem silniním psobí pímo co protivný nesmysl. Ona nedbá, aby lidé zakusovali se do jejího ovoce, ovoce její je tvrdé, devnaté, ale je zárodkem budoucích obr, jež co lodní stžn zmí snad všechna moe svta. A kosmaté její koeny zabíhají hluboko do zem a proto ví jedle tolik bájí a je pokryta snem !

i

a poezií.

—

—

Jednou jsem etl nevím již u kterého pvce jak réva chlubila se jedli, co že blaha dovede dát lidem. „A moje prkna co jim dovedou dát poklidu!" odtušila jedle. A rév se zaleskla slza v oku. Ovšem na takové myšlénky nemusí se zrovna churavec zde pivádt. Ale pijdou-li mu, v tom nevyrušitelném klidu pírody mu také neuškodí. Domyslí, pekoná, pochová zde vše, co

—

ho

tíží

201 VII.

Lázn

Františkovy.

Hlavni dojem Františkových lázní je dojem elegický, libily. Jeto prapodivné msteko! Vyrostlo se z balmišt, stojí na samém tasavisku, když dupneš, zahoupá se elastická pda s tebou, když vystoupneš za poslední budovu, jsi v kraji mrtvém, nepkném, pec ale je celek pkný. Jií Habermann, jenž vydal zcela rozumné vylíení Františkových lázní, napsal: V Chebu vyjímají se ulice, jako by byly teprv vylámány ze spousty dom, ve Františkových lázních našli už ulice a námstí hotovy, potebovali jen kolem nich domy klást. Komický výrok, pipomínající známý recept na lití dl, ale nco je v Od sedmnáctého století jsou léivé vody pravdivého. zdejší již známy, ale nedávno teprv pomýšleno na pohodlí host, na okrasu místa, a zalo se stavt. Prostranství je dost a dobe se ho používá. Ulice jsou rovny jako šra, chodníky široký, obroubeny stinnými kaštany. Nejnovjší domy, urující kruhem dalekým již jaksi pro njaké století hranice msta, jsou velmi elegantní. Ped každým z nich jsou malé sady, besídky atd. Povídá se, že Schillerovo dystychon o „divné zemi", kde jsou eky plné chuti a obyvatelé nemají chuti (krasochutij pražádné, na všechen spsob se vztahuje se k zemice chebské od té doby valn zmnili. To je zde pijemno pro každého, kdo z Karlových Var pibyl, že obyvatelé zdejší (dan platících je tu jen as 15u) nestrkají jen peníze do kapsy, nýbrž nco zas dlají. Škola a kostel jsou budovy pkné, divadlo, za trochu hliputánské, je roztomilé, do jediné kolonády

pec

mn

nm

—

n

202

u zídel vešly by se veškeré kolonády karlovarské, a u Slaného zídla je kolonáda zrovna jako chrám. Soukromníci obtují zde velmi mnoho. Severozápadní territorium Františkových lázní je jediný obrovský sad— „sadLoimannv", nazván tak podle dívjšího výteného mštanosty Loimanna. Byla tu samá, na sáh hluboká železitá slatina, posud se pi každém kroku hýbe pod námi pda elastická, ale povrch již je pokryt bujnou travinou a vysoké bízy a duby zapustily koeny své hluboko a pevn. Potok Šláda vine se stromovím a místy utvoily se prhledy zrovna Ibntainebleauské. Celé lázn vypadají jako nejelegantnjší msteko francouzské. Ale s výhodami života mstského pojí se tu zárove píjemnost venkova. Hned za sady se prohání polem sedláek chebský, v krátkých spodcích samé varhánky a v kulatém klobouku, na nmž nahoe pišité široké stuhy hedvábné vyjímají se jako netopýr s roztaženými kídly. Je to chlapík, zrovna anglický lord, také tak hrubý. Jako tento penechává on nejstaršímu svému synu statek celý, tím jsou ty statky jejich vesms jako

by svenské.

O šesté hodin ranní zaíná lázeský život u Slaného zídla. Kapelník Tomášek znáte ješt hudce Tomáška z Prahy? je nyní zde kapelníkem, regenerátorem veškeré lázeské hudby v echách a nejvlastnjším centrem lázní Františkových náš tedy Tomášek zane s chorálem.

—

—

Po hodin pak pejde

s

celým svým sborem k zídlu

Františkovu. Hudba zavíí v nehledan hledané toilet procházejí se. Jen když zazní gavotky, shluknou se kolem kolíbají tlo. Udeí osmá, je zejdou, obecenstvo s nimi.

znovu,

hosté,

nejvíc

dámy

víí kolem, popíjejí, první takty oblíbené njaké hudebník, kývají hlavou, po všem. Hudebníci se roranní,

!

203

Po njaké hodin zas se ulice oživují. Dámy pospído Loimannových slatinných lázní tamhle stojí ty rozlehlé, krásné lázn, vedle sad, nad nimi vysoké, štíhlé komíny. ,jako mmarety nad mešitami chorých". Ani nejhorší liják nezdrží dámy doma, nevdlyf by, co Nkdy se pohybují ulicí erná, zavená s asem zaít. nosítka s damou tíže nemocnou nebo hodn pohodlnou. Sedíme ped domem na zelené pohovce pod kaštany a hledíme na tu pouf. V tom spustí nedaleko hudba zastaveníko. Komu platí? Kdo pijel? Kdo mu dává

—

chají

—

Nkdy

hraje se zastaveníko den co den ped tímž je krasotinek víc, snad se ani mimo tu pravou nikdo nedozví, komu a od koho Za hodinu je zas po lázních. Nkteré dámy najímají

hrát?

domem,

v

dom

—

—

koárky s malými koníky zvláštnost zdejší a ídí pi ranní své projíždce kon samy. Daleká vtšina zstane doma. Sednou si s vyšíváním na balkón, neDo si

si

zasednou k stolku u okna nevidí

lovk

dlat.

Ob

tolik

dm

se

píšících

rozzvoní

a

—

píšou nikde ve svt jako zde, pošta má co

dam

njaké

piáno.

Pak

se

i

to

mst

po je ticho, jako v mst mrtvých. Hlas bijících malých hodin z kolonády Františkova zídla nese se daleko, daleko. Nikde lovíka, ne po ulicích, ne v sadech jen v sadech u divadélka je trochu živo, uvnit je zkouška, lenové práv nezamstnaní sedí venku a štukonejší,

—

betají jako vrabci.

Františkovy lázn obdržují všude píjmí „dámských i se stanoviska nelékaského. Františkovy lázn jsou ješt mladý a dámy se drží mládí zrovna keovit, ano lázn ty jsou pouhým posud lázní". Je to pochopitelno

—

!

204

díttem — a dámy si hrají s dtmi tak rády! Od nepamti prý samo obyvatelstvo zdejšího kraje vyznaovalo se nápadným nadbytkem pohlaví ženského, pi tom ješt velmi rázn si poínajícího historie zaznamenává pri dni ;

celou vítznou revoluci, kterou zde provedly chebské ženy proto, že zídla nemla být více každému pístupna a prodavaky kyselek že mly pijít o laciný svj výdlek. A nyní, za letní doby, jsou zde docela as žen a teprv ostatek poítá se k pohlaví ošklivému Jak krásn vypadají Františkovy lázn tedy, když doasná jich populace sejde se vesms v parku, k odpolední hudb! Co tu pak na dosti malém prostranství dobroty, ano andlskosti Kotzebue praví arci, že „je-li žena dobrá, stojí mezi mužem a andlem, je-li zlá, mezi mužem a peklem," ale což pak je ve svt vskutku jedna jediná žena, která by byla zlá? Nepraví jiný, mnohem uznanjší mudrc: „Každá žena je dobrá, vždy je ženou !" Není pak vru divu, že když se prochází lovk širokým tím pískovým prostranstvím parkovým, poslouchá hudbu a dívá se v právo v levo, jak tu pod stromy andlé pijí kávu a pletou punochy, že je témuž lovku zrovna jakoby kráel k nebi, nesa v svém srdci blaženosti ,.plnou punochu*. tak po esku V pední ad, u nejkrajnjších stol, sedí dámy toiletty nejelegantnjší, krásy nejvybranjší. Paniky krásy vskutku arovné, pravé perly lovk se jich skoepinám, obyejn , manžely" zvaným, nemže ani dost vynadivit, že se dovedly teba jen na krátký as odlouit. Tolik je jisto, co je neuprositeln naše, toho si nikdy nevážíme Pak bývá také pravidlem, že manželé se domnívají, že dostali jedinou zlou ženu na svét, totiž tu svou, a by se jí alespo na as zbyli, že nešetí IS. srpna 1791

tyry ptiny

!

—

—

—

ádn

!

tm

!

205

penz

ani na sebe dražší lázn. „jediná" zlice zde mimo

—

Jak nežna je ale

dm!

Je-li

i

ta

také duchaplná?

dám

se tak hloup, tak zbyten pi krásné Resolulní je, jako každá dáma zde, kde je na sebe poukázána a zárove vidí, že je naproti mužským v daleké pevaze. Jen se podívejte na v hostincích, kavárnách ani ve Vídni nemusí sklepník tak otrocky poslouchat mužských jako zde ženských. Gím dál od krajní ady stol, tím jsou toiletty jednodušší, mšanštjší. Ty dámy prosté se šatící pišly sem vskutku jen k vli svému zdraví. Jedna, bledých tváí, chce nabýti bohatší krve, druhá, mohutného tla, ráda by dosáhla etheritjší formy, tetí, truchlého, žalujíciho oka té tetí neschází nic a pece všechno, je zdráva, manžel ji miluje, ale co plátno obestít ženským duchem celou tu spokojenou domácnost, vtisknout celému domu ráz bytosti své starostlivé, když v tom je pec jen pusto, žádný zvonivý smích dtský, žádná budoucnost, jen ta fádní pítomnost! Být tak trochu „madonnou" s dátkem v klín je tak hezké pejme jí „radostnou událost" a pojdme dál. Co také zde u tch bledých, smutných a hysterických postav Je pravda, ony dodávají zdejším lázním psychický jich ráz. Poznáš-li na každém jednotlivém vbec, bydlí-li v žena, poznáš na milém zevnjšku celých lázní zdejších, že tu bydlí žen, ale žen tichých, elegicky tichých. Žena a skoro se ani nerozmluvit! to jde zcela jinak mezi tmi damami, které jsou zde pro zábavu jen, jen z módy S jakou láskou rozebírá jedna druhou Vera mla krajkový klobouk, dnes si hraje s japonským sluneníkem, na zítek pemýšlí, má-li vzít shawJový šat jedna studuje druhou a žádná neskrývá tajemství svého „loveckého umní". Jsou vtom

Kdo pak by ptal

!

n

—

nm

—

—

nžn

dom

—

eknm dom

nm

mnoho

To

!

!

—

206

nmu

ohledu jako Anglian Gollins, který tm, jižto proti sám byl radou a knihami nápomocen. Jen ovšem „pouhými komornými svých tl", ale pánbh je chtl mít práv takové a my my musíme íci, bud že jsou všechny ženské slabý nebo že jsou všechny až k milování hodný. psáti chtli,

—

umní" nevztahuje se k zvi mužské. beztoho málo, jako zajíc kolem Prahy. ást Mezi tmito, mezi doktory, je se léící, ást léící jiné. ovšem dost mladých ale ti se vyhýbají koncertm, promenádám a t. p. Zde se lidé každému lékai posmívají, který má as na zábavu, zde si ho zaínají teprv pak vážit, když má vuz a kon, tedy poád na spch. Doktor si zaleze nkam do hostince a hubuje na své pány kolegy. Chebští dstojníci a pak hrstka mladých, bohatých lidí, kteí nemají v zim v let nieho na práci, jsou zde jedinými závažnjšími repraesentanty silného pohlaví. „žena Daí se jim, jsou-li jen trochu duchaplní, jinak umí všechno plést, i košík," a s úsudkem o mužském je žena nesmírn brzy hotova. To

Je

jí

„lovecké

tu

;

—

Vše tu zve k lásce. Krásných dam je takový výbor! Ultragermánské knhkupectví „Kobrtsch & Gschihaj" vystrkuje za sklo svého skladu „Die liebesnaechte", „Die weiblichen reize" a illuminované obrázky „baines des marais". Louky jsou plny a sady plny ptactva.

kvt

Bízy mají

tak

mkkou kru

ezávají písmeny a srdce. trhá,

písmeny

se dostávají

a tak

pkn

Ovšem bíza od sebe dál a

tom, upomínka je pece pkná a než aby se byli mohli omrzet!

—

se v ní vy-

kra

se

dál, ale co

na

roste,

znali se píliš králko,

!

207

VIII.

Ve vagónu.

—

Zrovna osm nás nastril konduktor do „coupé" ovšem nemohl. Na velkém, elegantním nádraží chebském je o vagóny vždycky nouze, stala se už povstnou. víc

Vždy

nemáme do Mariánských

lázní daleko, vydržíme hustý veerní soumrak. Kdo sedí v druhé polovici coupé, za stední lenoškou, nevidíme. Naproti nám sedí suchý vousá prostední postavy, vedle nho suchá paní starší, zrovna vedle nás její pán, blovlasý, neobyejn tlnatý. Pozoroval jsem pívtivou, dobrosrdenou jeho tvá již v nádražní restauraci. Staec držel škubajícího se sklepníka za knoflík „Jede jist následující vlak do Mariánských lázní?" „O kolika že minutách?" .Ale opozdí se nkdy?" „Jdou moje hodinky dobe?" „Nemám asu," vyškubnul se konen sklepník. „Bože. bože, tady jsou ti lidé nepívtiví," bdoval staeek, sedaje opatrn, aby nás svou tíží nepiskipnul. Berlínský dialekt chrupe v jeho ei. Protjší vousá se usmje. „Tady je všechno špatné!" A také u nho to berlín.sky chruplo. „Jste snad znám v Mariánských lázních?" opt staec. „Bydlím tam," opt vousá. „A jaké je to?" „Všechno špatné! No žef se vlak pohnul!" Staec si vzdychnul. Pak se lehýnce usmál a podotknul: „Ale snad pece nebude tak zle, lázn se tší dobré povsti." „Hm dobrá povst!" „Jaké pak jsou tam pece byty?" „No byty pkné, vysoké, vzduchu dost a isto. Sotva však njakého dnes dostanete." ale

Je již

—

—

—

—

Neruda, Selrané spiey VI,

-ía

"

208

„A kde budem spát? V hostinci?" ,Dostanete-li se do njakého — je peplnno. Musíte si

od nádraží je do msta ti tvrt hodiny." „Pro boha, což pak nejsou žádné vozy?" „Padesát, chcete-H, ale drahé. Tolar!" Staec si radostn oddychnul. „Jaká pak je strava?" ptá se panika. „Mizerná proti naší v Berlín."

pospišiti,

„Maso?"

„Nu

vždycky výborné!"

to je

„Léka nám

„Omáky?

eské omáky."

-chválil

— mn se zdá,

že ani

žádných nedávají."

„A kompoty jsou prý výtený?" „To

je pravda." „Jak pak káva?

„O ta je snad nejlepší ve svt. Ale našinec se musí smát, když vidí, že dávají tolik smetany co kávy. Komický lid, tady se nasmjete!" „Inu,

,Ano

to je to

—

—

Berlín!"

Berlín!"

Chvilinku je ticho. „Jaká pak je krajina, že prý krásna?" „Ujde. Spreewald to není."

„A lid — pivtiv?" „Nesmírn pyšný Považte

si, tady je málo žebrák, vidl jsem, že když pec nkterý k nkomu pistoupil a ti nebo tyry krejcary dostal, ani se za nepodkoval!" ženo, ,Aha tady se poítá už na krejcary Jen když krajina tady ujde, než se do toho vpravíme a když lovk slyší trochu hudby! Hudba je dobrá, jak?" „Je eská prosím vás, pro nás, kteí jsme navykh !

je pravda, ale

n

—

!

—

berlínské

!

—

—

200

„A draho tu musí být!" Nesmírn! V pedloni to ješt ušlo, náš tolar ml tolik láže, že to vyneslo na veei. Ted už vynese sotva tady je všeclino a všechno na kávu. Když vám povídám ,

—

!"

špatné „Jaká je to dobrota," kýval staec spokojen hlavou, „když se lovk na cest sejde s krajanem. Pijde na místo a už je o všem instruován." „Ba že!" kýve paní. „Pro pak by krajan krajanovi

nepomohl!"

IX.

Lázn

Mariánské.

Nejmladší ze všedi lázní posud popisovaných jsou Mariánské, nejmladší a nejkrásnjší. Jsou zkrátka šastnou princeznou z bajek, mají vše: mládí, krásu, velké bohatství, léivé umní, píchylnost všech lidi a pi tom skvoucí i ctnost mlelivosti! Tak tichounce leží adu ctností v hor, tak skryt, skromn Ale jediný pohled a jsi okouzlen. Pomyslete si kulatou kotlinu, skoro jako by ji kruhem ohraniil. Na její spoívají rozsáhlé krá>né sady s pknými cestami, brálovými luinami, temným houštím, rozložitým stromovím, bujn se ženoucí bystinou. Kolem sad. trochu výš. je kruh bílých, elegantních, budov, jako stíbrné obrui. A nad nim, v rozmanité vlnovité áe. rozkošná silhouetta horská, vrchy jako by vyrstaly zrovna ze stech dom, výš a výš, a zahaleny jsou až po tém v talár z tmavých, modrých les. Po

ln

—

!

dn

potok, zpv nesíslného ptactva, tisknou erné lesy jsou tichy,

stráních hukot horských ale

samy kouící

se až k lidským

se ty

obydlím a

nm

nm

hledí jich

vtv

do oken 14*

210

chorých spá. Avšak když se spá probudí a pes práh svého obydh' vystoupí do lesa, tu se stromy lehýnce zachvjí a stíkají mu chladnou rosu svou do umdlených oí. A stíkají mu rosu svou tak dlouho do mdlých oí, až se ty oi zalesknou zas novým zdravím a radostnou svžestí.

—

Mariánské lázn jsou ješt elegantnjší než Františkovy. Hotely, jichž výborné jídelny jsou vždy peplnny, jako by v nich bylo všechno zdarma, rovnají se prvním vyjma evropským. Kavárny, v nichž síla asopis eské, jsou pímo 'velkolepý. Budovy veejné, jako kuple nad zídly, arkády u zídel tch, lázn, jediný, ale krásný, bloskvoucí kostelík (mariánský), svdi o pravé kraso-

—

Soukromé budovy iní

chuti.

dm

týž

dojem

—

Halbmeyerv

velkolepá villa, na pl velkolepý palác, je pímo úkazem v lázeských místech eských. Avšak „šetrte své krásy, svého lesu!" zvolal by lovk nevdným. Stromy se kácejí, aby ustupovaly k domm, které by mohly také ješt jinde stát. Lázeská tiskárna, stojící již v lese, pl cihla a pl erstv otesaná

na p., na

pl

tm

—

erv vypadá jako farma v lesích amerických na záhubu lesa toho. Arci je nával host vždy vtší,

kláda,

dm

není ješt dostaven a

již

v

nm

bydlí a

již

zasedají

na balkón, kolem kterého není ješt ani míž! Jaký pak také div, že je .tu draho, strašn draho. Mariánské jsou dojista nejdražší lázn eské, snad nejdražší evropské, jen sv. Moric ve Švýcarsku prý se jim drahotou podobá. vábivá kouzla. Krása a léivost, to jsou ta u poLéivost zídel a slatinných lázní je vyhlášena boního oltáe zmínného kostela mariánského je celá

dv

kvtinami ovnených berhek, jež jak bohulibou tak chromci dah sem co Pro co všechno zdejší zídla jsou, vlastn ani

sbírka rozmanitých,

vyhojení lacinou.

—

ob

211

mn

vím

nevím, ale rád, že teba pro všechno. Kdyby koule urazila hlavu a „mariánský" doktor pak pedepsal, budu pít zcela ochotn ráno tyry koflíky kížového" zídla se syrovátkou a po ti „lesního". Zdejší prostý lid má vtip a íká: „Komu nepomohou Mariánské, do Vídn si dát pustit žilou!" ten už jde V celku jsou zde „studené Karlovy Vary", opt tedy jedny lázn „na umenšování lidské tíže, na odhánní a malení lidského masa". Dámy, chodící zde s rána jako šedivé sestry a nosící pod kloboukem ješt k vli lázním kúra epec, jsou tu skoro vesms ne- „kurgemaess" pedpisuje totiž jen libová masa; jsou buclatý, kulatý, jak kdosi a chodí-li mezi nimi njaká štíhlá, pipadá .,

obd

—

—

a

—

—

—

dívají se na trefn ekl jako njaká „probírmamsel" ni. na jaké že formy samy vyschnout by si pály. Jako v Karlových Varech najdeš proto také zde všude váhy. Ale elegantnjší, ozdobené i olejovými obrazy. Na jednom z nich chlap tlustý, držící v rukou sáky s nápisem „4000 zl.", na druhém chlap suchý, držící jen zapálené cigáro. Dým, kou snad to není satyra na tu nekesanskou, mariánskou drahotu ? Ptáte se mne, jaké že zas Mariánské lázn mají zvláštnosti své? Jsou jimi bohatý — pi emž ani nepoítám ty jako v Karlových Varech všude a všude po sadech i lesích rozseté domeky jisté, které zde nkdy mají ínskou formu. Pedevším je tu obrovská síla Prsak, všude slyšíš monotónní jich e, všude sedíš vedle nich, a když platí, drží jídelní lístek v ruce, aby revidovali ceny, a zpropitného nedají nikdy ani krejcaru. Pak ješt vtší síla deštník. Bez deštníku nikdo ani nevyjde, zde se neíká, tolik a tolik je letos v Mariánských lázních host, nýbrž: „Už je nás tu pres 5800 paraplat". Expressové, oepikovaní jako v Praze bhají celý den jako :

—

!

—

212

—

blázni a poád hledají byty mají v ústech dýmku a v ruce vný deštník. S deštníkem k zídlm, do lázní, do sadu, do lesa, všude. V ,

vnou jde

se

lese je

na každém dvacátém strom pibit prostý mariánský obraz a nu to je pkné na dvou stromech je tu vedle cesty zavšena visutá sí a v sítí leží lovk a chrní A tamhle vru, tam už druhá sít a druhý lovk a tam zas a tam také cesta plna vylezlých žížal,

—

je

—

!

!

—

—

—

Kousek novele tty mariolázeské. Zcela zvláštní je jistý druh novel, ekl bych, že jsou novelly „lázeské". Pro jiné obecenstvo než lázeské nejsou psány a jinde než v lázních nemohou se ani íst. Podávám zde ukázku z jedné novelly takové, líící, jak v Mariánských lázních byl vyléen hypochondr a mysog'yn ženitbou. Není to peklad, není výtah, ani napodobení, jen tak nco ze všeho toho na dolíení vypravovatelského spsobu. na dolíení, že se to nedá ani to

Pedn

íst.

Zanm

—

:

První noc spal výborn. Poád se mu zdálo o tch dvou dámách krásných a sot/a že se probudil, již spchal ke Kížovému zídlu. Zastavil se jen na konci arkád, aby se dal zvážit. Vážil toliko 101 libru, to ho zaleklo. Když pišel k zídlu, spatil své dámy již v ad. Mly tutéž prostou, šedivou toilettu, kterou vera. Rád by byl ihned k nim se pidružil, avšak musil se podrobit pravidlm a postavit se na konci ady. Díval se v právo na nevysoký pomník doktora Nehra*. Pomník ten je pyramidkou z eského erveného mramoru, nesoucí osla-

!

213

Vencovo poprsí, zhotovené Burgschmiedtem z Norymberka modelu pražského sochae Emanuela Maxe.

dle

Konen

se dostal k zídlu, obehnanému železnou, kíži ozdobenou míží. mu nabralo vody do koflíku. Poodstoupil, napil se a chutnalo mu. Obsažené ve vod natron a chlornatrium psobilo na nho velmi píjemn a již pi prvním koflíku tušil, že má Hufeland pravdu, tento pramen že je jediný ve svt, a silným svým rozluivým obsahem, aniž by rozpaloval, že psobí dobe na sekrece všeho druhu, že je tedy zvláš pro jisté stavy dobrý. Avšak dámy byly již pedepsaný poet koflík vypily a šly k Promenád. On tedy rychle za nimi.

Dve

„Dobré bylf

jitro,

zahát a

drahé dámy," ale nesmeknul klobouk,

bál se nastuzení, které je zde

nebezpené.

„Dobré jitro, pane rado," dkovala se brunetta. Blondýna se zaervenala. „O em se vám dnes zdálo?" „O vás, drahé dámy." „To nás tší, vid, Rózo?"

„Smím

vás sprovázet?"

„Prosíme za to, vid. Rózo?" Šli. .,Jsou zídla zdejší skuten tak znamenitá, jak se povídá?" tázala se brunetta zase. Blondýna se ervenala

voln

dál.

„Ach ano, akoli jim

s

poátku neporozumno. Opat

obdržel roku 1528 od vlády naízení, aby dal tak se tenkrát zídla naz „oušovických pramen" zývala dle sousední vesnice vait kuchyskou sl Životní léka císae Rudolfa II., dr. Prudentius, užíval vod zde s velkým prospchem, pec zstaly neznámy. Teprv od roku 1791, kdež dr. Nehr zde pravideln léiti zaal, rozkvetly Mariánské lázn. A nyní sem pichází tepelský

ron

tisíce

— —

a

tisíce

host"

!

214

„Mohli bychom

sednout na tuto

si

lávku

—

vid,

Rózo?"

„Sednm," a zatoil

obma

damami. „O vy tveráku

se

obratn

tak,

aby zasedl mezi

—

vid, Rózo, že je pan rada tverák?" pokoušela brunetta. Blondýna se ervenala mlky dál. „Jak se jmenuje toto zidlo, pikryté jakoby chrámkem?" „Zídlo Ambrožovo, dle Jeronýma Ambrože, opata tepelského, a v gothickém slohu vyvedený chrámek nad ním pochází z roku 1826. Zídla užívají chudokrevní pánové a dámy, je to zídlo železité. Byzantinský krásný kostel, na njž se práv díváme, pochází zas od opata jiného, od dstojného pátera pana M. Heinla. Tamhle vidíte tch osm byzantinských je zídlo ješt jiné sloup? To je zídlo Karolinino, nazývané dív zídlem „novým". Chcete ješt nco vdít?" „Zde je tak mílo !" „Ano, zvláš v tak milé spolenosti. Cítím, že vaše spolenost zdravotnji na mne psobiti bude než šest koflík kížového." „Vy nás peceujete, pane rado. Ostatn," pokra-

—

ovala že se

rozmarn

bi'unetta

dál,

budete brzy ženit?" „Kéž je to hodn brzy!" sedíte mezi „Ano, ano

—

vždy nebezpené!

klidn

Vid,

Rózo?"

„víte-li

dvma

pak, pane rado,

sestrami,

Blondýna

se

to

je

ervenala

dál.

„Pjdem

dnes odpldne na procházku, drahé dámy?"

„Teba."

„A kam?" „Rate urit."

„P;dem si

je vysvtlit

tedy nejprv k zídlu Ferdinandovu a

dáme

— za minutu vychrlí 45 našich máz vody

215

Pak pjdem na kávu k zídlu lesnímu. Nkterý den

si

vyjdeme na Podho. Je to edi kuželovitý, vystupující do 2(388 stevíc nad moskou hladinu." vid, Rózo?" „Ach to bude krása, to se tšíme Blondýna a t. d. Lze nco takového v Praze íst?

—

—

XL

eský Smutno

je

echovi

v

doslov.

tch

lázních eských,

—

smutnj

ale „smutnj než než v cizin! „Cizina hoká kalina," v cizin v stanech kozáckých, v nichž usadil seTataín!" V cizin alespo zapomenu na leckterou útrapu domácí, nemám sice také navyklých domácích radostí svých, ale není tam v tom cizém svt pro mne politických, je jen ist lidských, které neroztrpují. V našich lázních je však soustedna všechna nepíjemnost nepíznivých nám živl. Jsme v echách, ale jako hychom byli sta mil ode všeho eského jsme jako by v daleké cizin, ale do srdce našeho bodá tu vše hezky z blízka. Jsme doma, nejsme tu však domovem, jsme „mezi svými," ale neslyšíme zvuku svého, na tváích tu napsán odpor proti nám, v oku plane nejjizlivjší nenávist, hledáme

pomr

—

opory

u

mocnost

stejn

—

s

že bych zaplakal

píse

si

v

dom

všude

málo-

vlastním

tužby, toužnou Odysseji!

—

eskonmeckých hranic byli by tu napsal již ped nkohka lety journal víZde je jen cit nmecký, rakouského jen tak ta

„Proti

zrušení

leda pašeráci,"

deský.

—

námi smýšlejících

216

dm

pedepsaná špetka, eský pražádný. Msta rostou, rozkvétá jeden po druhém, na každém rozkvete itined „Andreas nápis: „Zur Wartburg", „Deutsches haus" lofer", „Wilhe'm Telí", a t. p. Vkolí mst se okrašluje, upravuje, nepoktné výšiny obdržují jména a ktí se na „Friedrich Wilhelm's Hoeh", „Wilhelmsruhe" atd. „Ani jediný zvuk eský neruší vkolní klid a nevyvolává vzpomínku na nkdejší slavné panství koruny eské," stojí doslovn napsáno ve spise o Mariánských lázních a spis Nkolik Cech dalo si pamtní ten se prodává veejn tabulku eskou na „Jelení skok", visící pímo nad Vary do rána byla zniena. Den na to byla zas roztluena porculánová deska na „Koernerových dubech" v Dalvicích „odveta eská", tvrdili Nmci. Nyní mluví ob zniené- desky dosti srozumitelnou. Kde Goethe sedával, kde Jean Paul psal, kam Schiller si na oslu vyjel, znají ,

!

—

—

eí

eské literatury neznají ani jmen. Za Karlových Varech kapelníku Labitzkému obecním pedstavenstvem pímo zakázáno zahrát kdy nco eského, musí v Mariánských lázních i pekai mít jen peivo velkonomecké. rohlíky „Moltke", housky „Bismark", atd. Zde, v Mariánských lázních, je Prušáctví silné jako beh. Zde se prodávají náprsní jehly s vypuklou podobiznou nmeckého císae a nápisem „vítzi sláva", a medaillony „k novému zas lesku". s toutéž podobiznou a slovy Aby ale nebylo nejmenší pochybnosti, že se tu nejedná o pouhou jen poklonu etn zde meškajícím Prsakm, jsou hned vedle na prodej porculánové figurky: Napoleon s Lulu na zádech, Napoleon jedoucí na raku, Gambetta schovávající se za ke ped pruským mušketýrem, Thiers tu do podrobná, z to,

s

že v

repubhkou v putn, Že v lázních

nebo

že se

atd.

tch eských

slab slabounce

živel

eský vbec

se nejeví,

zjevuje toliko tomu, kdo po

217

nm

pátrá

zrovna zimninou, tím není

pílí

zdejší obyvatel

Nmec,

v celku

indolentní,

vinen jen teprv shora

posud jsme hlavn my Nepsobili jsme a nepsobíme posud. Necht niiido nenamítá, že jsme mli a máme posud jiné „dležitjší" vci na práci. Tch Cech, kteí sem picházejí, je ron nkolik set, a nemají vbec nieho na starosti,

dol

se probouzející, tím byli a

vinni sami.

leda zdraví své,

práv

tak jako

ti

jichž je-li tu

cizinci,

nkteré národnosti jen pt, již o nich zvíš. O celém stu Cech nezvíš pranieho. Rozptylují se po jednom, oddychnout po dvou, místo aby mluvili, jen šeptají, po esku se bojí. Pijde-H Madar do Františkových lázní, ví o po pl hodin celé msto — pl dne musí mu hrát ped bytem kapela samé csárdáse. „Hrál jste už nkdy zastaveníko eské?" ptám se kapelníka. z

i

nm

—

..Ješt nikdy nebylo objednáno!"

okázale, v politice ale

íká

se té

ech

se

štítí

skromnosti

—

vystoupit hloupost.

Ovšem, patí k tomu peníze, což jich ale naši lidé nemají V () naší šlecht nemluvím. eský šlechtic, pijede-li sem. chová se co Nmec on sem ale radj nejede, jede do Išlu nebo dál a víme, že je všude Nmcem. Ale zámožní prmyslníci! Odpldne hraje Tomáškova kapela v sadech. Pistoupí Rus. „Máte nco ruského ?" „Mám," a rozloží se partitura skladby ruské. Pistoupí Polák a vzduchem zavzní mazur. „eského nehrajete pranic?" „Jen kdyby si nkdo pál, vždyf ale jakživ nikdo ani necekne!" A zahraje pochod ze Šeborových „Templá". To je to, že jakživ nikdo ani necekne! Pijdem do kavárny. asopis tu zrovna haldy. „Pro zde nemáte nic eského?" „Prosím, vždyE posud ješt ani nikdo nežádal Rate jen udat, eho si pejete a kde abonovat mám." Pijdem do lázeské ítárny. , Kde jsou asopisy eské?" -Nevykládáme jich ráíte být první,

—

—

— mn —

— —

I

—

—

!;

218

který

se

po nich

— Louíme

ptá,

pi

abonovány

obd

je

máme

již

nkolik

odjíždjícími již krajany. Každý z nich si koupil njakou titrku co památku na Vary. „Ze pak na všem mají jen a jen nadpisy nmecké," zlobí se jeden. Klidn vyndáme také my z kabátu skínku: „A kde jste to dostal?" „Zde je pec nápis eský!" „Objednal jsem a byla. Kdybyste objednávali, bylo by do zásoby!" Chodíš ulicemi. Votivních tabulí na sta, francouzských, anglických, ruských, polských, nmeckých, eské sotva dv, staré a opláklé. teš nápis mramorové desky: „Zde bydlel Mickiewicz". A kde bydlel Jungmann, který zde byl as tikráte? Gteš firmy obchodník, dalekou vtšinou sem jen pro letní msíce pibylých. Tak mnoho tu výtených prmyslník eských, mají nápisy francouzské, ruské, polské — o eském slov ani památky léka tu usedlých jako Hledáš lázeského lékae Vejdeš do knhmuch. Cech mezi nimi ani jeden kupectví. Lázeská literatura je velmi bohatá a zase ve jen ni jediné knížeky eské. Snad si všech jazycích koupíš nmeckou, v níž se mluví „o hordách husitských" zdejším, „na štstí již zcela ponmilém a a o vráceném kultue". Všimneš si nadpisu na pjovn: jsou kde jsoa tu knihy anglické, francouzské, ruské, polské eské? Krátká odpovd: ešky zde netou. Každá dáma nechává si zasílat asopis, kterému byla doma navykla jen vidiš tu dámy toucí ve všech jazycích svta

let."

se

s

—

—

—

—

!

—

mst

—

—

ešku toucí as eskými novinami

dv dámy

se

svými dtmi.

vlastenky. Zastaví se spolu.

nevidíš.

Známe

je z Prahy, jsou to „Františku, nedovádj," na-

pomíná jedna bujného svého kluinu, k druhé: „Nein

Tamhle jdou

pak obrátí

se

— wie praechtig Sie heute aussehen — !•'

:

Liberec. 1865.

I.

Nepíjemný je Liberec jak málo které msto Kdyby chtli realisté poesii umrtvit, nech ji internují do Liberce za trnáct dní bude na ní místo pele sukno a její ržové tváe budou obarveny do špinavého modra. Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhori, místo jsou zde jen barvírny, Kamenice má v eišti svém místo vody rozpuštnou šmolku, lovka to mrzí, že alespo nebe není zde zelené nebo ervené, aby pece njaká byla zmna! Modro a nic jiného než modro, sukno a nic jiného než sukno V zahradách rostou rámce na rozvšení sukna, lidé shýbají se bud pod soukennými balíky až k zemi, bud mluví místo myšlenek samou bavlnu, ano i umní je zde soukenické, divadlo patí soukeníkm a jediný nápis na svdí, že je mimo chrámem umní také ješt .tuchknappenherberge." lovk má na své duši sukna pro nkolik zim dost, když vyjde zas z Liberce, této „zweite landeshauptstadt, erste deutsche I

dom

—

!

nm

stadt

Boehmens"

!

Historie povídá, že má Liberec své jméno od jakés Liberky, opevnné hospody povst dí, že od jakéhos ;

Slovana Libora;

Nmci

ale

neví

ani historii ani povsti

220

msto Reichenbery a nevdí pro. Liberec má msta od verejška. Kdosi vylíil, že Liberec jako by byl nkdo dal pyšné paláce a mizerné

a jmenují zcela ráz

vypadá,

chatre do jednoho pytle a pak vše vysypal, a to padne kam padne. Pravda, chatrí je tu dost, ale pravých palác jsem nevidl! A ostatní domy jsou zas jen továrnami jeden jako druhý, všechny pod bidlicí a všechny s bleskosvodem nkolik set stejných model a dohromady jmenuje se to Liberec. má Liberec pt tvrtí jako Praha a o tucet ;

A

víc než flím, má pece pro svou roztroušenost a nepravidelnost zcela jen ráz venkovského a sice pohorského msteka. Práv tak jak pohorské vesnice roztrušují budovky své po stráních zcela bez pravidel, stavli liberetí továrníci po nížinách, jak je napadlo. Proto také má Liberec ku podivu velký objem a knhkupectví liberecká prodávají plány, které sterými názvy ulic imponují. Ovšem do vtšiny ulic sotva vejdeš a vlastn jsi již zase Továrny potebují svtla, nepilehají rády z ní vyšel. k budovám jiným a každou stranu továrny poctili Liber-

pahork

ané hned jménem

ulice.

po Liberci s plánem v ruce a musil do nho nahlédnout každý desátý krok. Svrchní ásti pahrbk jsou obyejn neobydleny, zorané na nich lihy dodávají mstu ješt venkovštjší ráz. Krásným nebude Liberec nejspíš již nikdy, pravidelná Plze na p. je proti hotovou Florencí. Celistvý obraz nynjšího Liberce musil by se z nkterého okna nebes kreslit a pak ješt by vypadal Liberec jako konglomerát v mineralogické sbírce, vždy kus hlíny a pak teprv pecka lepšího kamene. Hrbolatost pdy je tak velká, že se tážeš mimovoln po úeli, zarachotí-li nkde jednotlivý koár mezkové by tu byli nepomrn lip na svém míst než jsou konChodil jsem

nmu

;

!

221

Do nkterých ulic dívá se vzhru, kdo nemá obrovské

cizinec

zrovna

nedviv

nemže

v Liberci ani procházkou chodit. Jednu z tch krkolomných ulic namohli by toho jména užit pro zývají „Wolkengasse" všechny ulice a rozeznat je jenom dle ísel. „Wolkengasse nro I., nro II. atd." plíce,

;

Jak vysoko zde

stojí

industrie a povzneslo-li se

práv

umní soukenické, zase soukenictví umní, neodvážím se rozhodovat. Rovnž tžko urit,

tak, jako je zde

na

Liberec nyní opravdu bohat, poslední doba všeobecných továrnických úpadk dosti mnoho mu as ublíTolik je ale jisto, že jsem nikde nevidl takové žila. množství otrhaných dtí jako v Liberci. Jsou to ovšem jen dti dlník, pan továrník mže k vli tm hadrm je-ii

penz

dosti

míti

Kde je nepomrná nadvláda továrnického prmyslu, kde jsou peníze nejvyšším úelem života, brávají se asto peníze za totožný se vzdlaností. Materialismus spokojuje se zevnjším leskem a demoralisuje asto v každém ohledu. Abych libereckým továrníkm neublížil v ohledu nijakém, cituju, že co hlavní svou duševní v astnost s pyšným úsmvem uvádjí: „Ja das ist wahr, der Reichenberger ist grob, sehr grob!" A to hrubstvi není snad jen polovialé, ne snad jen povstná ostatn dosti vídeská „gemuethlichkeit", nýbrž plné, opravdové, prahrubé hrubství! Nžné pohlaví nezdá se co do vzdlanosti také nad turnovské falešné drahokamy povznášet.

pánm

Jeden

z

mých soused pi

obd

v elegantním ho-

Frankovu (pál, že je „Thomme des lettres"), obdržev práv od njaké dámy list, sázel se na znamení vzdlanosti dámy té, že v dopisu jejím nebude ani jedna pravopisná chyba. Pak jich napoítali jenom nkolik. stinci

222

Však to bude také v Liberci brzy h'p. Na škole mají nápis „aussaat faer tugend und weisheit" a po mají sílu kožešník, kteí šijou i pro nemluvata buršácké epice. Liberec se honosí ist nmeckou kulturou také nmecký a bude snad již za málo desítiletí pravopis. Prozatím musí arci i veejná oznámení vykat pravopisn blaženjší doby!

mst

umt

Školám libereckým ubývá. Na realku pichází vždy eských žák a nmecká vzdlanost a nmecký obchod mají tolik životni síly zde do sebe, že obchodní škola také jižjiž dechu ztrácí. Podivné to dkazy vzd-

mén

A

skrovné vzdlanosti obecné rovná se dstojn politická. Jako se protivy všude stýkají, tak také zde jedna a sice vtší ást obanstva indiferentn mlí jako hrob a druhá zase kií jako blázen. „Deutsch, deutsch, deutsclr' je u tchto každý šindel a každý šindelák, a kdekohv se v jedné místnosti prodává svorn „pivo,' koalka a rum", napíšou hned na íirmu „zur deutschen einheit". Podobným politickým výrazm uí se nyní hlavn z „Neue freie Presse", netouce mimo ni skoro nic více. Ponvadž nejsou dosti vzdláni na tení eských asopis, jsou náhledy jejich velmi jednostranné: za pl tuctu dlaždiek z Hirschgrabenu ve Frankfurtu dají sebe i celé Rakousko, nebo o tom namají ani nejmenší pochybnosti, že Liberec je hlavní vc a ostatní Rakousko že na Liberci jen tak visí. „Tžišt Rakouska je pec jen v Nmecku," tvrdil jakýs politisujicí panáek vedle mne k sousedu protjšímu, rodilému to Prušáku. „To je vc zázraná," divil se tento uštpan, „já posud neseznal ani jedinou vc, lanosti!

nevzdlanost

nmeckého

—

—

!

223

mimo

sebe!" Ovšem, Prušáci která by mla tžišt své jsou objektivní, protože se jich naše záležitosti netýkají, a náš soused pi table hóte nemohl na p. také pochopit, jak k tomu pijdou Nmci, že v Itálii se stále volá „mote ai Tedeschi", kdežto pece Nmecko nemá již po dv století v Itálii co dlat. Liberec má také svj lokální, nkolika továrníky

subvencionovaný

lístek. Jmenují jej „Reichenberger Zeitung" a mimo Liberec jej tuším ani neprodávají z píin ovšem velmi jasných. Co do obsahu živí se odjinud, co do formy je prý nyní hrubý, byl prý ale vyhlazenjší. pokud jistá, arci že zas jen v Liberci uznávaná kapacita od redakce neodstouplá. Bývají morální firmy tak dobe akreditované, že každé slovo od nich vycházející má se vždy za rozhodn rozumné; „Reichenberger Zeitung" toho štstí nemá. Za to má prý v Liberci nezvratnou povst co nepítelkyn Cech. Ukazovali jakožto pravý zázrak v ní jeden feuilleton z Prahy (otisk z „NationalZtgu."), ve kterém se nám nenadávalo. Pisateli feuilletonu toho líbila se Praha tak, že ho naplnila „unsagbare wehmuth" nad jejím elegickým rázem, a ponvadž jeho bolest byla „unsagbar", plácal na celých tech sloupcícli o tom, že ten ^ilý, nadaný, náruživý" hd eský musí se pec jen ponmit. A to prý se stane velmi brzy, jen co Cechy budou v celním spolku s Nmeckem Písahám, že jsem to skuten etl tištné! Jakoby se bylo posud na eských hranicích platilo z nminy clo Nesnášelivost Liberan má již svou historii a obdržela již svj monument viz „Slovník nauný". Tak zle, vlastn tak hloup arci již není. jako bylo, když v hostinci zapovídali Francouzm zde mluvit francouzsky, nebo když bhal ulicemi libereckými po lovecku vycviený ezník, fackující každého, kdo mluvil esky.

mn

—

!

—

—

Neruda, Sebrané spisy

VL

J5

224

Stední nmecká tída obanstva dává také již své dti „na handl" do krajin eských, nebo praví alespo „Badem se uit také esky, jen nás nenute;" ale ta „smetana" liberecké spolenosti je posud kyselejší než kdekoliv jinde. Djiny eské Besedy v Liberci jsou svdectvím, že musili bychom my eši navyknout sob mnohou a mnohou :

vlastnost, než bychom dovedli vyvést nco podolDného libereckých Vyštvali nám Besedu z bytu jejího, nechaU ji žebrat pede dvemi o písteší, a spolek inteligentních ech, ponvadž té „eské holot" nikdo a nikdo nechtl domu svého propjit, musí se scházet ve skromné veejné hospdce. Nebohá ta eská Beseda v Liberci Ani nikoho nenapadne, kdo kráí strmou tídou Friedlandskou, že zde v tom dom, na kterém je nmecký nápis „weinstube zum Ungar", mohl by být asyl libereckých Cech. erná tabule s oznámeními u vchodu, eské asopisy na stolech, Pecechtlovy a Farského obrazy po stnách ovšem pak hned po domácku na Tebe psobí. lovk je tu brzy doma a mezi svými. Známo, že musili úadníci železniní z eské Besedy vystoupit na vyšší rozkaz nerozumných zuivc, tchže lidí, kteí nyní budou žádat subvenci z autonomních eských kapes. Jet v Liberci arci ješt dosti jiné inteligence eské, úadník v továrnách, uitel na školách; znáte ale jistý ten druh eských povah, který skryje vlastenectví pod sedmerý zámek, jakmile hrozí sebe menší nepíjemnost; znáte ten strach ped ztrátou sebe menší skývy chleba!

nepknou

inm

Nmc.

!

!

Výlet ao kraje bídy.

V Hoovicích byl „kraval", jak to nazývaly listy vídenské, pešfské, berlínské atd. atd., vbec listy ve všech místech, kdekoli kravaly pati k událostem zajímavjším to je skoro všude. Ihned pišly setniny vojska a z Hostomic. Pibližujíce se rozstoupli se, obemkli cele msto, vcházeli do msta všemi výbžky a ulikami jeho. Mli píkaz, aby zástupy lidstva zboueného sehnali k radnici. I pivedli tedy všechny, koho potkali, na radnici. Všichni ti zajatci byli dohromady potem dva a pustili je ihned zase na ulici, protože to byli mstští ponocní. Hoovice byly již zase lichý. Pt nebo šest tch opilc, kteí byli se židovským kupcem se hašteili, bylo zatknuto od a ostatní chudé obyvatelstvo hoovické, povstní ti v novjších dobách cvokái, vyspávali si sílu na robotu píštího dne a zaspávali svou bídu. Ti lidé nejsou s to dlat kravaly málo hodin spjí a m.noho hodin se prací udíraji ani na jídlo nepotebují práv asu Jedeš-li po dráze kolem Hoovic, vypadá msto po pahrbku rozložené, s tím tmavým lesíkem nad sebou a s tím ruejem v oudolí, se zámekem v levo a se

—

dv

mšan

—

svými nalepenými

:

domeky

v právo „na drahách" jako 15*

!

!

226

Zvlášt v zimní veer, když sníh strán vroubí a hravá svtýlka v oknech peskakují, je obraz rozkošný. Od Hoovic kupí se zimavé pahrbky k jižní severní stran. Rozkošná jsou tu oudolí, pda dosti ourodná, nahoe lesy bohaté, dole bystré vody, krajina je již od pírody urena k prmyslu, k práci, k výdlku. Jenže je té práce naseto píliš mnoho, výdlek pak že roste tu spoe a bídn jako neživný mech na prahnoucí nahé práci rozdává rukama skále! „Když ím má pak žehnat!?' Jdte tam všichni, kdož jste spokojeni, když lid pracuje a jenom pracuje, kdož nepispíváte mu niím, ani radou, a když radou, tedy pouhou, nepotebnou frasí Všechna vaše mravná poekadla objeví se zde ve své nicot. Pravíte-li, že „práce nás chrání ped nouzí," zde je práce obrovská, nouze ale ješt vtši nuže Pravíte-li, že „práce je nejlepší pítel lovka, že mu zde práce uinila z celého dodává nové síly," nuže kraje obrovský chorobinec, kraj mrzák, kteí jsou na mizin s duševní i hmotnou sílou svou! Kladivo ko-

jesle.

i

obma —

bh

!

—

—

váské umuilo

dv

generace.

Nemáte-li pojmu o tom, co je mrzáctví, jdte sem, kde není takka lovka rovného, kde vychrtlé oudy a zvýšená, zhrbatlá lopatka zdají se být pravidlem pírody, kde rovný lovk zdá se býti nepravidelností. Když Sue vylíil v „Mystériích" svých brusie drahokam, od práce zmrzaelého, zaslzely statisíce oí útlocitných plá tenáek. Zde máte tisíce takových nebohých, jim nepomže, toho mají sami dost, nejsou-li i na plá pomáhejte jinak již píhš unaveni Nemáte-h pojmu o tom, co je hadr a záplata na záplat, jdte sem, kde lidé nosí na sob co svátení pokrývku to, co ve své zetlelosti hodilo by se spíše

—

—

227

jakožto mrva na pole. Smutné nkteré události obrátily zetel celé zem na nahotu této krajiny. Dobromní lidé sbírají peníze, sbírají šat zde je ale mnoho dobroinnosti potebí, pouhý nábh nestaí, krajin musí se pomoci dkladn. Dobroinných jednotlivc domácích bylo také zde vždy dosti, pomáhali, kdy mohli, a nemohli-li astji, pispívali alespo jednou za týden, když houfy žebrák, ticet až tyicet hlav ítající, chodí pospolit „pátkovat." V chudé, vyhladovlé krajin ani nepomže nkolik prostedn zámožných jednotlivc. ;

Uznává

se již

obecn,

že

veškeré obyvatelstvo hledí k Vyšel jsem sob té krajiny.

musí pomáhat

celá

zem,

ádnému také z

vyšetení nebohé Prahy tam, abych

pohledl do zmoeného oka pracující bídy. Zvdavost pouhá mne zajisté nepudila, zvdavost by zde byla v je

mravním ohledu velmi citeln potrestána. Chudoba ovšem „vždy a všude stejná", stejn dojemná; zde

se ale vrcholí

chudoba

Hoovice jsou

i

dojem z našem

v ohledu

ní

!

—

jaksi centrum, z

nhož

smutné paprsky po údolích na lyry až pt hodin cesty. V Hoovicích je ale mezi hebíkáskými pracovníky také bída pomrn nejvtší, mže-li pi bíd tak velké býti ješt „pomru". Jeden neb dva krejcary iní celý „pomr", trochu více nebo mén hladu iní celý rozdíl. Namáhavá práce od dtinstva, smažení se v ohni za dne, mráz na loži v noci, nedostatek potravy iní všechny hebikáe neschopnými k práci jiné než hebíkáské. Na vsi ale pece dovede žena a dít njakou malikost po polích sebrat, ve mst jsou však pouze a pouze obmezeni na bídný výdleek svj z kovadliny. Jsou neschopni k práci jiné, a kdyby byli teba jen trochu schopni, snad by sob práv polní práce nevšímali, nebo jsou mšfáci. Každý zná aristokratický vybíhají

a

—

!

228

nádech, jaký má nejchudší „méšták" naproti „venkovanu" kdož by se tomu nebohému, zanedbanému Hdu divil, nedovede-U oste myslit, kryje-li nahotu svou alespo i

;

tpytným nádechem domyslu V mstech tedy, jako v Hostomicích

Hoovicích

a

pomrn

ješt vtší" bída než na vsích. V Hoovicích mají k tomu ješt o nco namáhavjší práci. Zde vzro„kováe", kteí dlají jen obchodní stli „cvokai" již na ísla vtších hebík, „šindeláky", „pantováky", „podkováky". jak je jmenují. jsou Hoovice cvokaskými domky jako by vroubeny, je tchto pece ješt celá zvláštní tvrt na západní stran Hoovic, na tak zvaných „drahách". Zde je domek vedle domku, vlastn domek pod domkem nalepen. V^šechny ty domky jsou stejn bídný, stejn rozedrány, stejn slepý. V této ásti tichého msta panuje ruch a život, ale život zvláštní. Zde jedná a mluví kladivo, lide nemají ani asu ani chuti k rozpravám, i ty dti ped domky, slabý a nemocny, hrají sob tiše a mleliv, jako by jen z donucení inily zadost odvkému pravidlu, že as

je

A

dtinství je

Vné

as

hry.

bušení není nikdy a nikdy perváno písní. Píse odsthovala se odtud již dávno k lidem štastnjším, a pece je ten nezpvný, smutný lid velmi, velmi dobrý hd. sám úad Zeptejte se úadu, zeptejte se kohokoli vám ekne: „Lid ten je dobrý!" to

—

;

Otevené, vždy níž než niveau pdy ležící dvée vedou dovnit kováské dílny. Že jsou domky na svahu, vypadá také mnohý domek jako jednopatrový nahoe ;

229

komrka, skromné bydlíko, nebo komrky dv. druhá ale pronajata teba taktéž kovái, který z výdlku ani na stravu nestaícího také ješt nájem platí. V jednopatrových tch domcích možno do kovárny bud po žebíku z hoejšího obydlí, bud pímo po svahu vrchu.

je

i

—

Vejdeš do dílny a pozdravíš, ani t teba v prvním okamžiku hned neslyší, takový je spch v práci. Kladiva lítají vzhru dol, jiskry proletuji prostorou, tlo bušiovo kývá se v písném taktu sem a tam. Nkolik ran na rozžhavený konec železného prutu a hrot je piosLen, nkolik jen ran železo sploštujících a hlavika je hotova; ale kolik tisíc musí být denn ukováno a co se Mezi výhní a kovadlinou putují železné tu sesumuje ran

heb

!

pruty v stejných odstavcích asu nekonen sem a tam. rudy picházejí na kovadlinu, zernaly do výhn. Chodil jsem od domku k domku. Málo kde rozdílu nepatrného, málo kde cos novostí poutavého. Všude týž spch v práci, tatáž vynucená neunavnost, tak že lovk bojí se pozdržet o okamžik déle, aby na pracovnících nehešil. Takový horoucí spch bývá snad na lodi v boui, když jedná se o nasazení života za život; zde se jedná jen o zachování lodiky chatrné, nazvané „dnešek", zde není boue, zde je klid, vzdor bušení strašný klid kdyby se ale lodník tomu klidu podal, zhyne hladem. :

s

Jen dv, ti otázky zde tomu mistru, který pracuje tovaryšem a dvma uedníky, synky svými, na pohled

as dvanáctiletými.

„Mnoholi „Inu,

jste s to

my tyi

denn

spracujem

vyrobit?"

dv

váhy železa

(50 liber)." takto vydláte tyi dohromady?" „Za váhu dostáném ticet krejcar."

„A co

denn

!

230

—

Tedy na jednoho patnáct krejcar denn „A tch šedesát krejcar zstane vám cele?" „Ano, totiž mimo to, co pijde na uhh a nádobí, a uhh je drahé." !

—

prmrn

,,Mnohoh hodin musíte denn pracovat?" „Celý den, pane, totiž co my nazýváme dnem, nkdy zaínáme ve ti hodiny ráno."

—

Jaká to dojemná, až k rozechvní dojemná prostota takovém výroku: „Co my nazýváme dnem!" Ohhdneš se ostýchav po tch malých bušících, kteí nemí den

v

podle slunce a léta snad ani dle jediné radosti. „Jak jsou staí ti hošíci vaši?" je sedmnáct, druhý šestnáct

„Ten zde

let."

A

ms

je za dvanáctileté

mívá v celém Stejn bídn daí se

Rekrutýrka

zde

kraji

nejsmutnjší

pohlaví sotva že ze školy vyšlé postaví se ku kovadlin, pracuje a mrzaí práv tak jako hoch. Hoch buší proti sob, chatrn odni, nkdy až píhš a chatrn; moralita tím také neprospívá. výsledky. ženského.

ale také

vývoji

Dve

dve

Ostatn onch patnáct krejcar na den, jejž jen oni „dnem nazývají", to jsou ješt pomry pravidelné, „dobré". Picházejí doby, kdy místo patnácti krejcar obdrží pracovník jen potravy za patnáct krejcar, a snad i tu musí ješt výdlku popustit za potravu nutnou. A picházejí doby, kdy ohe tlo bušiovo bud smahem svým, bud nešastnou jinou náhodou pochromí, kdy nemoc se dostaví a buši dlouho teba ^krempiruje" (jak se zde churavní íká) a jen málo co pracovati mže. A pijdou doby, kdy vbec není poptávky po práci, kdy pestává práce nadobro. Pak nastává zoufalost, a zoufalost vždyt není teba teprv vypoítávat, eho ten tygr „zou-

—

!

!

!

231

falost"

nazvaný schopen

je,

ba snad by

se

vypoítat ani

nedalo

Ba tak leckteí jsou zde lidé, kteí stále zápasí na rozhraní zoufalosti. Vidl jsem jednoho bušie, který praByl malý, vychrtlý, slabý. Pracoval coval sám a sám. neúnavn a vydlává nanejvýš denn dvacet krejcar. Žena je v pražské nemocnici, doma má pro „plativou radost" tyry neb docela pt dtí; nejstarší z nich neješt ani do školy, nemáf ani lét ani košilky, nejVešel jsem také do jeho mladší je pouhé nemluvn. píbyteku, byl jsem rád, když jsem zase vyšel Malinká komrka s holými, neistými stnami, s okny zalepenými, podlahou co nejbídnjší. Místo lože nkolik prken s hadry, co nádoba to step, místo špižírny v kout hromádka jak oech velkých zemat. Toho lovka se neptejte, mnoholi vydlá a jak se mu daí: slovo se mu zachytne v hrdle, oko se zalije a je tak strašno muže vidt plakat

mže

—

!

—

Arcit,

oi tch

ostatních,

„šastnjších"

!

Je to vždy

jen neskonalá bída, která na tebe z oka bušiova hledí. Stálá ta bída je jen jedna, svt tch buši je tak malý, tak obmezený, že jej i bídák brzy až na dno promyslí. „Jaký je svt kolem tebe, takové jest oko tvé," praví kdesi básník. a z oka bušiova hledí na tebe chladnost, plná zralost, duševní hotovost, hotovost se životem,

—

se

—

vším

„V prázdném mšci je více moudrosti než v naplnném vaku," dí eské písloví humoristicky. Zde se humor zvrátil na traginost!

!

,

E k 1 o g y.

Dejte mi pokoj se vším psaním

— tady

na venkov

se nepíše!

Já ležím. Ležím na adrech pírody. Jsou tak kyprá, tak vonná, tak lahodná, tak teplá, a pranic se neupejpají a lovku je tak blaze na tch adrech Ležím na znaku, zajímá-li vás to vdít, a dívám se do modrého nebe. Co tam vidím? Nic, ale práv to mne tší. Ani pták nevesluje tam v té modré výši, ani obláek nesune se po ní, tam nahoe není ni jediného domku, žádných parník, !

žádných

žádných

železnic,

lidí,

kteí by

si

šlapali

na

opatky, žádných pátel s posmšnou píšalkou v kapse, není tam nic než, modro a klid žádných politik svatý klid Abych byl hodn blízko nebi a klidu, zalezl jsem v tajné zárove nadji, si vysoko do šumavských hor že podlé Schillerova receptu zde nahoe najdu nkde tu „svobodu," o které se v našich smrdutých mstech dole „auf den bergen ist freiheit." Musí ale být tolik píše nkde zalezlá, ta svoboda, pokud jsem jí nenašel. Daí jako s hledáním hub, vždycky když myslím, že se jsem už našel njakou „šmanou", ukáže se pak, že to ,

—

—

mn

:

233

jen pkný „svinský hib" „prašivá špika." Ano, abych

je

nebo

na nejvýš lahodná

vám nezapomnl

sdlit

—

.,muchomrky" se letos pkn urodily! Jsou velký jako klobouk, erveny jako kardinál a kropenaty jeho perliky.

n

Jen že lovka pi pohledu na srdce bolí: tolik jedu a nikoho neotravuji, tolik talentu a žádná píležitost! Lidské srdce není ani s polovice tak krásné jako vyrostlá muchomrka, ale trošky jedu, jehož mu pánbh nadlil, umí na prospch svých bližních zcela jinak využitkovat! a i

Nemyslím zde pranieho, obdivuju se jen pírod cucám k tomu brusinky. Zde je to módou nemyslet, ta píroda nemyslí pranieho, roste jen tak pánu bohu

do oken, když nemá práv nic lepšího co dlat, a lovk ani nepochopí, pro ji básníci nazývají „knihou moudrosti". Každý si ji ovšem nazve, jak chce, jednomu je bohyní „orlí perutí," druhému je dojnou kravou a on ji

mí

mí

Mn

je jen píjemnou dle pytl brambor. pohovkou a nemusíte se tedy bát žádného zahanbení

a

já

ji

se z té

„knihy moudrosti" navrátím nanejvýš zrovna

tak bystrý jako dív. Jen o nco eštjší ješt, bohatší lokálními výrazy. Již jsem se zde nauil, že dutému stromu možno také íci „vykotlelý", pístodlku „vodra", trakai „samokol", zlodji „zlý lovk", mandelm na poli „vo-

unti Nkdy si

jáci,"

„boží hovado" a opilému se

lovku „un".

zdejším lidem ani neporozumíme,

totiž

co do vci.

„Tento pán píše do novin," eklo se panu pedstanaší vesniky. „Do novin píše? a pro?" tázal se pan pedstavený.

venému

„Kdyby radš chodil do kostela," dodala jeho zbožná manželka a pitáhla si pevnj erný šátek, místo epce, obyejnou to pikrývku zdejších ženštin.

234

Jdu tak napolo bez partie.

Potkám njakou

cíle

a vyhledávám krásné lesní

ženštinu.

?" „Prosím vás, dojdu tímto lesem také dol do Žena se zarazí a zardívá. „Prosím jich, pro pak nejdou radš po silnici?" a zane se kiV tom klekne zrovna naproti žovat. Uleknul jsem se té náhlosti, ale již zaslechnu také u lesa kleí sám zvonek blízké vesniky, rozhlednu se hajný a modlí se, na vedlejším žitništi ustáli ženci v práci mimovoln jsem také smekl klobouk. a kleí zbožn Dobrý lid je zde a nadaný jako jinde, synkové odtud na studio picházející jsou vesms ovšem poídku bystré hlavy. Ale není tu v horách dostatek škol, není prmyslu vzdlavatelného. Hory jsou velebný v hávu erných svých les, údolí rozkošná, každý okamžik jiný rozhled, jiné kouzlo, ale zem je studená, nebe neuprositelné, my dole v kraji tšíme se ješt dlouho pknému poasí a zde nahoe zasypává již sníh nedozrálou polovici skhzn. Nikde jsem nevidl pomrn tak mnoho krásných, ano velmi krásných dtí jako zde, ale dorostlý lovk již vypadá zhubenlý a znavený, sedený prací. Jsme tu tsn vedle áry, kde dle šumavského poekadla „pestává chleb

mn

—

—

—

—

a

•

zaíná voda".

Zámeckému správci vyzrávají letos poprvé okurky — událost nesmírné dležitosti, celá vesnice chodí se dívat a divit, že okurky rostou „zrovna na zemi". Jsou zde lidé, kteí nevidh ješt jablko na strom. Jaký div, že co do duševního rozvoje jeví se trochu bigoterie. Nkdy je pohnutliva, nkdy komicky naivní. Z blízkých nmeckých Kvild docházejí sem obrázky svaté. „Pane bože, pros za nás!" zní podpis na nich. Místo plechového kohouta na steše dávají nahoru plechovou vítr hvízdá a svatá panna taní. Zdejší panenku Marii

—

—

235

velkostatká jeden prohlásil se, že chce „zlepšit statek svj". Ihned obdržel od dmyslného obana plán na zlepšení celého panství dvanácti „kížovými cestami".

—

naším obydlím, do dvora, stojí devná lavice sídlo každého odpldne. Uvnit doma je sice rozkošn, všechny tváe pouhá upímnost a pívtivý smích, jizby isounké a veselé, na stnách obrovité bukové houby co nejpirozenjší a nejelegantnjší jsmef v krajin samých konsoly. náadí samé sklo ale venku na lavici je ješt píjemnji. Pojí skláren se tu domácnost s pírodou. V právo v levo vyhlídka do krásného kraje, jemuž bigotnost dodává ráz hbitova, stojít tu každých deset krok železný kíž, zadlaný do kamenného podstavce. A pede mnou v polokruhu ho-

Ped

— mn nesmírn píjemné

—

—

spodáská stavení, stáje, kolny, stodoly a t. d. Dnes dopoledne tu bylo na dvoe nesmírn veselo. Pišelf do vesnice flašinet, od nového roku již druhý, Dvr byl naplnn dtmi a máme teprv poátek záí! dorostlými a flašinetáka toila klikou a na její tvái byl rozhostn úsmv „lovka, jenž mže lidi uinit blaženými, kdy chce." A pak picházel cizinec po cizinci, podomovní hodiná, brusi, ano cestující njaké vídenské i

i

Dostanou se „na doAle ted odpldne je ticho. Jenom obyejná „dvorská spolenost" naše se sbhla, když jsem usedl na lavici, a musel jsem jí drobit chleb. Odpuste, musím vám pedstavit alespo vynikající leny Pedevším sob všimnte panovníka našeho dvora, erného našeho kohouta. Ostruha jako me, koruna jako krev mže svou korunu ztratit leda zárove se svou litografie,

nabízející laciné visitky.

bírku" a nejsou k petení.

!

—

236

hlavou. Je ješt mlád a tedy egoista, volá sice na slepice, když najde njaký drobet, ale než pibhnou, rozmyslí si to a sežere jej radj sám. Kokrhá málo, vbec už od dob sv. Petra kohoutm ani nestojí za to, aby pro každé lidské zalhávání njakého pesvdení kokrhali hned do svta. Pak filosof našeho dvora, snhobílá husa, vzácný exemplá hlouposti. Když prší, dívá se tvrt hodiny udivena k nebi a kií o pomoc. Pak komik spolenosti, malé, zmrzaelé kae, ode všech klované a pronásledované. Jsem zde s to, bavit se s tmi zvíaty celé hodiny. Když malý „Gukrle" kouše velkému „Filaxovi" blechy, zdá se mn, že jsem nevidl jakživ pikantnjšího genru, a když se výše zmínný filosof batolí ku krajái, myslím, že to dlá jen k vli mn, abych se nauil, jak lehce a beze všeho pemýšlení lze stloustnout. Ostatn, kdybyste vy sedli na mém míst „Dobré odpldne, pane !" zakviknul vedle mne soprán jako pila. Ani jsem si nevšimnul, že pišla k stavení paní direktorka. Máme zde totiž také divadelní spolenost, koující nmeckou. lenové jsou pan Torbini, paní Torbini a slena Torbini. Divadlo je hned ve vedlejší chalup. poTetina spolenosti pán Torbiniho podává psanou tvrtku papíru. „Jak? „Napoleon lil., velké historické drama"? Na to se tším. „Evženii" hrajete vy?"

——

:

mn

„Ano, já!"

„A kdo dává arcibiskupa?"

—

„Také já já se vždycky tak stydím, když musím vystoupit v mužských šatech," a paní direktorka zahrává si stydliv se záplatovanou zástrou. Není

modré

sice

už mlada, ale pikantní.

a druhé jak citron žluté.

Jedno oko

má

Hubu má jakoby pod

I

237

nos a brada splývají. A jak jednoduše se sedí místo epce jen kousek tylového kazajku zapomnla doma a ostatek je již jen

podloubím, nosí

Na hlav

!

hadru,

spodnika. „Pijdu jist. Odpuste, že vera také vebhl Filax. Dnes ho uvážem." „O prosím, honorace mohou brát vždycky psy s sebou nás to nezmejlí, když Filaxrle vyskoí na jevišt. Ale paní led musím dovnit k paní správcové, direktor"

—

—

m

—

direktorka mluví o svi manželi jen per „direktor" „potebuje rak a jdu se ho vypjit, za pl hodiny už

zanem." Uklonila se

s

divadelní elegancí a odešla.

Nebozí lidé! Jevišt je prý jako Charonova kocábka. , nesnese skutenosti, jen stíny", nu ta paní direktorka je už jen stín stínu, kocábka se nepevrhne Ostatn psobí spolenost pán Torbiniho skuten jen svým „umním", zde není žádný klam, žádná šalba, žádný prospekt, žádná mašinérie, žádné líidlo, nikdy bengál, vodopády, slunce, hvzdy, a pec nkdy až ti zlatky denního píjmu. Avšak od divadelní chalupy blíží se zas postavy. !

—

Naped bží slena

Torbini, dvanáctileté

delní ceduli je o ní vždycky

mrn. Na

diva-

napsáno: „Unter mitwirkung

des wunderkindes Marie '. Hlavním jejím umním je deklamace básn: „Was ist das Herz?" a tu odíkává v kuse každém. Za ní se šourá pantáta.

„Kampak, kot?"

„Dlám dnes pjit flintu." „A

to

si

vojsko

a jdu

si

k panu

správci vy-

neseš ten hrnek na flintu?"

v druhém aktu se pije káva a jda poprosit paní správcovou o smetanu." „I ne, ale

"

:!

:

238

„Dobrý veer, dkuju, pane direktore!"

Pan Torbini je obliej samá tuná

asi padesátník.

vráska.

Kulaté, špekové tlo,

Na hlav má ernou noní

epici, dlouhou jak punocha, na tle zelenou kazajku a šedivé spodky, na bosých, zaprášených nohou staré

kožené trepky.

„Smím a posunul

se zeptat, jak seVašnosti líbil

s

chytráckým

„O výborn! pak

je ten

vera „Gaesar"

?"

brejle.

Dobrý kus a výtená hra!

Od koho

kus?"

„Ode mne, [)ertoir

úsmvem

já

hraju jen

vlastní

kusy,

Torbini-re-

!

Vám peju štstí. Vždy víte, co praví Gutzkow lovk básní kusy a zkažený geniální je pedstavuje." Vám nemže nikdo vynadat „zkažených"." „Nu

to

„Povedený geniální

se pitom na mne zadíval. „Máte zásluhy velké o zdejší krajinu," pokrauju, „zde dobrých škol tak málo a divadlo je tak dobrá škola!"

Pan Torbini

.

je

—

„I trulanti jsou tady, samý trulant, s výminkou slavných lionorac Co já se nadu aby musel jinde herec tolik hrát! Prosím Vás, vidl jste už tohle nkde?" a položil otevenou ruku kolmo na nos, od ela k brad, tak že obhej byl jakoby pístnkem rozplen. Mžikem mla každá polovice oblieje jiný výraz, jedna veselý a usmvavý, druhá zoufalý a plativý. Pak spustil ruku, rozstoupl se a deklamoval !

—

„Hle tak jsem obraz dvojí rázem jsi radost mou a zde

zde zel

dal,

mj

žal!"

„Ale dnes bude pec pkný píjem, co?" „I erta!" Ohlidl se po chalup. „Vidíte, tam obchází pedstavený a také neví, má-li vejít. Musím m,u pomoci Porouím se zatím!"

239

Hvízdám na

Filaxa.

pjdem

do divadla! Nesluší se pro honorace, aby picházely píliš pozd!" U chalupy chytil pan editel pedstaveného za rameno. Pan pedstavený má na hlav kulatou epici, sešitou ze zápalných hub, a na nohou devnky. „No, pjdeš do vnit nebo zstaneš venku?" „Vždyf už jsem dal šesták!" .,Nu tedy marš tam, trulante!" a pan direktor chytil pedstaveného za krk a hodil ho dó dveí. „Pojd.

m. Výlety odtud jsou rozkošný. Prosím, rozvažte si, co je mšáku

Na p. do les

pralesu.

a co je pak

vbec

prales! jen

Máme do nho a k pramenm posvátné naši Vltavy nkohk málo hodin a cesta jde stále nejvyšší Šumavou,

obrovskou, obrovsky krásnou baštou eskou Jedem krajem statených Chod a každý okamžik otvírá se nám obraz Hned erný les. hned mlází a pastviny, hluboké, jiný. do modré dálky vybíhající údolí, horská kotlina a uprosted ní vesnika jako perlika, hora táhlá, druhá kuželovitá. tetí samý divoký útes. Již jsme pišli nad krajinu, kde alespo oves ješt roste, a projeli vesnikou Kvildami. kde kostelíek ze deva pohnutliv prostý a budovy ani jediná cihla, samý americký „blok". Ješt jde cesta výš, až k forštovn na Bušín, odkudž jen dostel do Bavor. Nyní nabývá cesta lesem ješt jiné zajímavosti. Silnice duní jako klenutí a v právo v levo vidíme skrz stromoví stopy velké boue loské. Celé skupiny strom jsou uprosted lesa pevaleny, z koena vyvráceny, pes sebe peházeny, ástí visí na stromech vkolních, nebo Sernda, Sebrané spisy

VL

^fi

240

a koeny trí pistoupla spousta k silnici, kmeny se petáhly pes ni a pila musila razit cestu nov. Náhle se otevela šklebina lesní a vidíme do údolí, pes údolí na té nezstal ni jediný na dlouhou, vysokou strá kmen stát, vše je povaleno, peházeno, pelámáno. Je v tom všem divn divoký poklid, jako náhle strnulého proudu lávy, a mrtvý obraz, obraz hbitova. A zas druhá strá a druhý hbitov, tetí hbitov, tvrtý, zde kráela rozzuená píroda, obrovitá bou, od hory k hoe, vidíme stopy její nohy.

pes strá temenem do zemé

zas sítily se

Nkde

k nebi.

—

Slezli jsme. Pl hodinky to jde prastarým lesem, a zas jsme vynikli na strá, nový hbitov! Zas tu nestojí ani jeden strom více, vše je pevaleno v krutém nepo-

ádku pes

sebe, jakoby stébla

na mlatu

tu

leží

kmeny

sáh

dlouhé, a na konci každého strmí jakoby kosmalá skalina, koání musilo s sebou ze zem, a zem musila s koáním. Kráíme tou spoustou dol a prolézáme jako prolézá malinký brouek vysokou tra-

dvacet až ticet

—

bda nám, vinou. Již jsme sestoupli, jdem pes údolí kdyby se stezky noha jen na pí dál svila se zelenému tomu koberci. Rašelina tu, moál, porostlý sice brálovou pernatou travou, ale povrch celý kapradím kleí jakoby se stále tásl, mezi zelením blyští se voda nepohnut, po stezce to jde jako po rozhoupaném prkn, jen na pod nohou vystelují praménky jako hádata i

i

i

—

píd dál a rašelina se

Klobouk

Mám

dol

—

nám zave nad

hlavou

!

vstoupli jsme do pralesa!

popisovat prales?

—

Najednou se mi zdálo, že jsem o celá tisíciletí posunut zpt, ale jae mlád, bujn vesel, nezávislý od asu volný volný Ovanul mne duch, který a od lidstva

—

—

!

241

unikl asu.

Bylo ticho,

totéž ticho,

tu panovalo

které

pi stvoení svta. Náhle ted skoil sem od protjší hory vítr, my ho pod námi v koenových kryptách to zapraskalo, ve výši to zašumlo, lesní strop se pohnul sem tam celý les jako by si byl najednou oddychnul, nižším vtvovím zafiela lehýnká písnika tentýž šumot, tatáž píse, která již pi stvoení A zase ticho. Nikde zve krok, nikde pták, žádný šum velebné ticho. Slyším vlastní své srdce tlouci bože, jakž by se v tichu sice necítili, ale

—

!

—

— —

hlav ulevilo Jsme v chrám. Nad námi je ve výši temný, a pec svtlý strop, nebe jím jen místekem mode problýská, jako drobný kamínek v mosaice. Chrámové sloupy jsou tom

srdci

i

I

vypnuty. Týl zabolí, chcem-li dohlédnout až k jich Vtvoví se proplitá, že to vypadá ve výši jako krásné vyšívání Po kmenech táhnou se až k zemi chumáe šedých vous. Nkterá souš, pímo ješt stojící, ale již bez listu, bez kry, vypadá jako kostra bílá. A po zemi tisíciletá generace na tisícileté Kde noha mže k zemi, jakoby stoupala po nejmkích kobercích. Miisíš-li ale pes padlé stromy, zachytneš se za krásnou guirlandu, pnoucí se ze zem k vtvím nebo od kmenu ke kmenu. Dole vidíš práchnivící, zelen omženou mrtvolu prastarého velikána, pes nj se pevalil druhý, formy tla jsou ješt zachovány, ale prstem projedeš celým tím tlem prohnilým, a pes ten se položil zas tetí také mu již opadaly všechny vtve, leží jen pouhý, dlouhý trup, a z toho vyrstá padesát veselých stromk mladých, živících se trouchní svého otce. Koínky jejich objímají jej, bží kolem nho jako obru k zemi nebo se probodají pímo jeho tlem. Budoucnost jich seznáte na vedlejším ptistiletém mladíku. Otec pod ním zmizel, koeny štíhle

konci.

!

;

!

242

tvoí celé loubí od zemé spojily

—

kapliku

se v

bují celá generace z

v

chrám

—

teprv as sáh

mohutný kmen. A jen o krok dál kmenu ješt pímého, v pli pelo-

meného. S ustrnutím hledíme na ten kulatý, obrovitý bouquet do výše, není lze sob myslit nco krásnjšího

—

pánu bohu povedlo Pomalu kráíme chrámem pralesem

to se

menu

Vltavy,

staré

zde ješt

Již jsme u prapramladounké, bublavé,

jí kamennou kolébku, ale v té ihned je venku, malinká, sotva palec silná. A bží a povídá si a bublá, jak už si dti tak pro sebe povídávají. A starý prales dívá se do její jiskrnatých oek a rozstírá svj plášf, aby jí slunko neublížilo.

dtsky pipitomlé. Udlali se

jí

nelíbí,

IV.

Druhý, velmi

pkný

Neznám druhého msta

výlet odtud

máme

v Cechách, které

do Budjovic by tak pekvastarobylá Plze,

povalo jako Budjovice eské; pkná je zajímavý jsou pestré Prachatice, zvláštní je prmyslový ale Budjovice jsou zcela svými, zcela oriLiberec atd ginálními vzdor vší smíšenin historické a moderní, nezkrátka jmého jména, než že jsou Florencí mám pro mezi venkovskými eskými msty. Ne pro pvab vkolí, ne pro památky všeho umní, ale pro jistou nepopiratelnou líbeznost svou. Války se Budjovic skoro nikdy netýkají a msto se rozvilo jako kvt v zátiší. Kdybych ,

n

chtl písnji pirovnávat a uritji vyslovit ráz jejich, ekl bych, že jsou jako pkné menši msto francouzské povím ješt pro a nedivte se, že beru k parallelám hned Florenc, hned zas Francii Kdysi jsem etl „Život v menších mstech je proto nudný, že mužem zde mén porovnávat a pirovnávat než ve mstech vtších". Beeni-li vše po-

—

!

:

243

mrné, mužem v tom ilém život budjovickém porovnávat tak, jak v život velkomstském, a mimo to pravil jsem Budjovice mají mezi msty eskými zcela ráz svj, a již to vybízí k porovnání. Zevnjší pohled neposkytuje práv zvláštního dojmu. A proto bych radil, kdo si zajede do Budjovic jen na podívanou, aby si tam zajel s veerem. Na nádraží ho uvítají nosii a vyvolávací hotelu jako všude jinde. Ale mezi pokiky najednou se ozve: „Beseda Beseda !* a magneticky pitaženi sedíme již v omnibusu a jedem do eské besedy budjovické. Již v tom jsou Budjovice originální a dle jich pikladu mohla by sob vc zídit i jiná msta eská. Besední je zcela nový, s krásnými místnostmi hostinskými, se sálem tak elegantním, že se mu žádný z pražských sál nevyrovná, s rozlehlou zahradou, s billardy, kuželníky, zkrátka se vším možným comfortem hostince dobrého, ureného spolenosti domácí i styku s cizinou. Cizí zde najde byt i vše ostatní velmi laciné a zárove velmi dobré, a mimo to je zde hned jako doma a mezi svými. „Kdo uposlechne hned na nádraží eského výzvu, je beztoho náš", myslejí si budjovití eši zcela správn a uvítají každého co milého hosta. Jen chvilenku sedíš u nkterého vedlejšího stolu, hned povstane nkdo z bodrých oban, vyzve t do pátelského kruhu a kam pohlédneš samé tváe pívtivé, mezi nimi i nkterá tob již známá a milá od :

—

dm

:

dívjška. Byty pro

jdou do dvoru,

vidíš ráno teprv vyjdeš ped Besedu. Hned stinné sady, a sady ty jdou dohlédneš, a v levo zase tak, Jdem ku

cizince

nco z msta samého, když ped domem poínají krásné, v právo, až

kam

pedu, vystoupíme stromovím vzhru na porostlé bašty, procházkám pražských bašt se podobající, a hledíme do

244

zde arci

Vltavy,

že již

žující.

msta

Jdem

—

ale živé a obraz

mosty nás

dál,

— Budjovice

horsky kišálové,

nikoli

prmyslem zmuené, pec

do vlastního srdce

lákají

práv

mají

nýbrž

msta osv-

tolik

most

jako Štras-

míníme dojiti až na konec bašt, nevíme ješt, že voda a zele objímají msto jako prsten skvostný. Konen pejdem pece mostem a propleteni se nkolika ulicemi na pyšné námstí budjovické. purk

ale

Rozlehlý tverhran, prostranství mnohem vtší než pražské, kolem vysoké budovy moderní starobylé a dole samé prostranné loubí, procházka pro

staromstské i

poasí pkné i deštivé. V loubi krám na krám a elegantní jako ve velkém mst. Lid se tu tísní, plno venkovan v pestrém národním kroji, selská, silná a hezká dvata, hoši selští s tak pknou, jasnou tváí, že milo pohlednout. Pak lid mstský, obchodník a prna myslník, staré i mladé dámy, tyto v šatech barvy vesms bílé, zde patrn oblíbené. Spisovatel Uhlig von Uhlenau, rodi zdejší, psal kdys o rodišti svém „Je zde velká síla pensist", pravil „a ješt více starých panen" možno, musejí být ale na vymírání, jednotlivých starších dam vidíš málo, skoro samé jen rodiny procházející se pospolu. Ve vedlejších ulicích ovšem neživo. Ale vidíš mnohou

n

:

—

zajímavou budovu šedou Mezi tmito vynikají palác

i

mnohou skvostnou moderní.

mnich

hlavn eské gymnasium

výšebrodských a nové

rozkošn vyvedeným kostelíkem gothickým. teš nápisy a firmy, budjovického Hans pobavíš se verši ševe Urbana školy,

—

Jirsíkovo s tím

—

Sachse a poítáš, že na padesát firem nmeckých pijde vždy jedna rovnoprávná nebo eská. A dostali jsme se ku svému smutku smutek musí být ve všem, sic by to nebylo eské! Samá eská jména,

—

ryzá, zvonivá, a

samý nmecký nápis

!

Budjovice jsou

!

245

tam, kde byla Praha ped dvaceti lety. Budou po dvaceti letech jen tam, kde je Praha nyní? Myslím, že rozhodne dív! Jádro mšanstva je eské, probuzení zmocuje se vždy širších kruh, dvru pevnou slyšíš z každých úst vlasteneckých. A mají také vli pevnou na zdar té neuslupte ani na píd, každý by spáchal budoucnosti hích, kdo jen liknavosti by pispl, aby se ztratil kámen !

z

eské

—

—

naší Florencie

„Kdo sám

nohou dobe nechodí, tomu dubu byly, málo prospji."

o svých

berle, byí z

pi

F. J. Sláma o

—

Prachatickíjch s Ilusineckými.

Ekloga spíše elegie A to hned po rozechvní co nejnadšenjším elegie dojemná jako neštstí celého národa, smutná jako pouš. Vru, že jsem nepocítil pli toho bolu, když se noha má boila kdys v prachu zašlé, tilánské kultury athénské, jako zde, když spchala zas z Husince vždy jsem synem muednického, chudého, milého toho národa a bolest zaráží se v prsa jako rozžhavený nž, ostrá, nevýslovn palivá! Tiše jsme sestupovali se šumavských výšin k Husinci. Široká je tu, snad nkolik mil obzírající kotlina, v jejímž jednom záhybu usmívavé msteko se skrývá Krok se stává pomalý, zrak bloudí po nebí, jež se pne jako klenba pantheonu, po hndých horách, jež jsou vnými sloupy chrámovými, po krajin, jež zrodila Husa! Zde je ten Betlém naší slávy! Odtud vylítla hvzda k nebesm, ozáila celou oblohu, její lesk zachvl svtem zastírejte celé nebe rouchem lží, kdykoli vichr djin je odeste, !

—

—

—

!

246

hvzda eské

slávy

tpytí se tam a záiti

bude

již

pro

vnost Lajte a zapírejte, jak chcete, Ute duševní temnotu našeho Udu spsobem jakýmkoH v djinách hdstva je zapsán Hus, velký bojovník a první muedník za svoboda náboženskou, národní všeobecn hdskou, a nemž být národem temnoty, kdo jest národem Husa Odtud vyšel muž, pro nhož Cechové vyvolali první voje bojující za svobodu, v dob, kdy ostatní svt zahalen byl duševním i hmotným otroctvím. Jednou Husem, po druhé Komeniem jsme se zapsali do zlaté knihy lidské vzdlanosti, Husem a Komeniem dali jsme lidstvu tolik co každý jiný národ vzdlaný „do studnice, z níž se napili, házejí ted kamení a smetí!" A my ješt nepostavili hráze! istotné msteko je po venkovsku klidné. Pedloská slavnost zaplavila je sice mohutnými vlnami národního hnutí, ale již je zde zase dávno ticho. Medaillon na rodném dom Husov je zasazen, uvnit domu pracuje pilný emeslník o vezdejším chleb svém, a poestní sousedé punochái staví podél zdi na ulici desky s nataženým zbožím svým. Vše je tak po esku chudé. Domek malý a k tomu majetek soukromný místo majetek národa. Místo velkého pomníku jen skromný medaillon a i ten co nájemník,

—

i

!

—

—

—

mén

oprávnný než vedlejší štít mydláský. Vejdem do prjezdu. Bodrý mšan nám podává ruku. „Prosíme odevte nám svtnici Husovu." „I neteba otevít! Mám tam nájemníka, musil jsem ho vzít, abych za tu svtniku obdržel alespo ticet

—

zlatých nájmu." Cítil jsem, že mi krev vstupuje do tváí. „Jdte jen pes ty schdky zde nahoru!"

uzounkých, napolo poboených

schdk

Asi osm vede v prjezde

!

247

dveím vzhru. Není ii nich ani zámusíš lézt opatrn a dát pozor na hlavu, aby se nesrazila s klenbou.

V právo k nízkým bradlí,

„Ale opravit?"

—

snad by

se

mohly

ty

schdky pec trochu

„Arci že by mohly, ale odkud vzít na to? Dal bych také do vnit svtniky novou podlahu, je už pespíliš ale když to stálo až deset zlatých!" chatrná

—

y

Lezeme nnii do výše a vejdem. Svtnika malá, spíš komrka, jediná to posud zachovaná ást staré budovy, byt Husv co obánka mladistvého. jsou opadané, podlaha vylámaná. U kamen v levo sedí žena s hrnkem v ruce: mlky pikývne k našemu \'elká postel s nkolika peinami pozdravu a jí dál. a malá špinavá lavika je jediný ostatní nábytek. Nkolik dtí tulí se ped cizinci k matce, v koutku u okna stojí as ptiletý hezký hošík, s plamenným, žárným zrakem. Hledí na nás, snad nám již rozumí. dle tradice vlastní

Stny

Okno je tu jediné. Vedle okna ve zdi polika, nad pilepený papírek s nápisem „Husova knihovna". Odevem dvíka, uvnit nkolik oddíl a na prkýnkách níž

tu hrnky,

stojí

železné nože, rezová té vidliky,

devná

Prkýnka jsou plna nepravidelných záez, chtlE každý host na památku alespo tišfku, a byli tu slavní slánka.

hosté

z

celého

Slovanstva.

pec nkdo

Vykreslete

vnitek Husova rodného domku a rozešlete slavných illustrovaných asopisech v cizin

Vzduch

je

dusný

—

spcháme

— zvláš

Kdybych

když pijdou Nmci,

mohl jen sám a navsit alespo ty vnce, to

upravit, které

po

ven.

„Je to smutné, jak?" vzdychá domácí.

vždycky

ten

obraz

ti

stny

mn

„Stydím se

se tak tu

smjí

!

—

pak nechali od

vybílit

248 to bylo nco, vnce jsou tak krásny, podívat, pánové!" pojdte se na Jdem za ním do píbytku. První prostorná a svtlá svtnice je ozdobena svatými obrázky, mezi nimi Jan Hus,

slavnosti.

—

bohatý

Alespo by

zrovna pod

n

njakým svatým Aloisem nebo kým. Zde

po-

majitel velkou truhlu a vložil do ní peliv prapory z Husovy slavnosti a vnce, zaslané z celého svta. stavil

Nkolik ženských epc, svrchu položených, odklidíme a obdivujem se bohatým fáborm, bohatému vyšívání, nadšeným heslm Za chvíli již sedíme ve svém povoze a ujíždíme k našim

Na

— — staroslavným —

devném most

Jana

z

Již

louí

již

ponmeným

se s

Prachaticm. námi ješt socha svatého

Nepomuku. jsme

vyjeli

nemá odvahy, aby

na

silnici.

Sedíme

se ohlídl k Husinci

mlky zpt.

a nikdo

STUDIE výstavní. 18i3.

I

Slovo všeobecné.

Tak as do tí ptin je teprv výstava upravena a již psobí dojmem velkolepým, až bude zcela dohotovena, bude obrovská. Ne, pánové, co tam dole na krovinaténi behu dunajském vzrostlo a nyní rozkvétá, to není žádná vylhaná veliina! To není mlhovitý obr tyrolských alp,

ím

vzdálenjší tím vtší, rozplývající se ale v když pistoupíme k nmu To je obr skutený, zrak olDzírá celý svt! Podržme úsudek tis'ni. mužn poctivý svj názor eský, nestaiíme tinsky titrným zalháváním po píkladu !

vi nmu

Nmc

nivec,

jehož objekse

d-

smš-

nými — samým sob. Víde sama nám proto nebude sympatinjší, nebo to, co tam nyní dole na Dunaji vykonáno, neuinila Víde, ani ústavovrci, ani to i ono ministerstvo, uinil to celý svt my s ním, teba proti vli své. Nejsme s to postavit se mimo svt. jsme

—

—

na

pro svt, svt zas pro nás pohlížejme stízliv. Od Temže a od Sekvany pesthovala se svtová výstava nyní na Dunaj. Koná práv svou pou kolem svta, nikoli co móda co nutnost. Také není myšlénka její na módu ani dosti nova. Nmecká dkladnost táže :

obliejem zcela opravdovým, kdo že je vlastn výstavy ty svtové, a má také hned ist nmeckou odpov svou. že manžel králové anglické,

se sice s

vynalezl,

—

252

"

Nmec

Albert von Koburg, ale, chcem-li, mužem zrovna tak dobe vzít Herodota co pedchdce jich, nebo ?ím výstav svtových klíilo práv od oné doby, kdy národové vbec zaali se poznávat a porovnávat. Ovšem byly poátky nenáhlé, ješt pozdní stedovk trmácel se ve smru tom leda menšími mezinárodními trhy vzpo-

—

meme sob scházeli se

na p. na pražský Týn, na jehož dvoe kupci všech úhl, drobný zaátek práv ta-

svtové, výmna zboží lidí i myšlének. ješt s výstavami snad na vrcholu. „Svt sám je ješt velmi mlád. pak je tch OOO let, o nichž svtové djiny mluví!" A jakž teprv je krátko od té doby, co cítíme, že zaíná veškeré lidstvo kráet k cíli spolenému! Výstavy vtší s uritým kulturním úelem djí se teprv bhem posledního vku. První výstava, industrijní, byla otevena v Paíži na Marsovu poli dne 17. záí 1798 tenkrát ješt neml se z ní uit ani lid sám, jako spíš vláda: „z výstavy té uiž se vláda, jaké že jsou úkoly správy její." Pak byly i leckde jinde V3'stavy „národní industrijní", až konen nastala již naléhavá nutnost výstav mezinárodních. Lidstvo stalo se vdomo toho, že nepanuje více vk starý, v nmž kvetl a odkvétal národ po národu vždy pro sebe, nýbrž

kové výstavy

Také nejsme

i

posud

ím

—

práv spolený rozkvt národ

že nastal již

rého lidstva,

že vzdor osobní volnosti

v celku stejný a spolený jediná, to dozvdla ser.

všem.

všech, veške-

smr

Evropa

kulturní je

že je

duševn

848 ve smru politickém, roku 1851 pak, londýnskou „velkou výstavou všech ná-

rod", ském.

ve

A

smru

zas

skokem

šla

i

hospodáském myšlénka dál a

i

již

spoleennásledující

výstavy musily sáhnout pes prmy.«-l a obchod také k umní, vd, školství a otázkám sociálním, pes Evropu

2r)3

do všech konin svta zmnit na „všeobecná",

a

sám

musil „svtová".

výstavy

titul

„universální",

Nyní není na svtové výstav vyloueno pranic

rumunský

dvr má

práv

se

—

dobe

místo své jako fotografický obraz msíce, plzeské pivo jako medicejská Venuše, Kruppovo ocelové dlo jako erupce sopek sluneních, školská lavice jako nov vynalezený pro guillotinu. Tot zajisté píliš mnoho, teba že osmlený duch lidský se toho neleká! „Od pti k pti letm" usneseno po výstav paížské r. 1855 že hudou zaizovány výstavy svtové již kdekoli. V Londýn docela uinna nyní již svtová výstava stálá, rok co rok. Ukázalo se ale, že opakování svtové v[ýstavy na jednom je skoro nemožností, úastenství že ubývá, penžité deficity že selský

zde

tak

nž

a

míst

rostou pak až úžasn. Avšak také na nových místech nerozkvétají svtové výstavy lak, jak doufáno a nepomáhá v tom nic, že na míst novém pebírá výstava representaci zas nových duševních smr, nebo že liJedí si co do loiietty své i co do rozumové úpravy k vli lepšímu pehledu novjšího zas njakého systému. Výstava vídeská skuten v obem se piinila. Co jinde bylo jen jako by naznaeno, na p. ošetování ranných a chorých za války, zdravotní stavby a mst, mšanský, selský, národní prmysl domácí, školství, výtvarné umní, otizka práce ženské, vychování dítte, atd. je zde široce založeno a mnohdy již velkolep provedeno. Také systém celé výstavy je založen rozumn. Na všech výstavách arci hledno nejprv celkovité pehlednosti. Brzy opanoval náhled, že dle zboží svtová výstava spoádali se nedá,

pvodn

dm

dom

že

dm

bychom mnohému dobe neporozumli aniž dostaten když to vytrhnem na p. z vkolí asijského

ocenili

,

254

dáme k evropskému zboží stejného jen smru. V Londýn uril princ Albert proto poádek dle stát, pi emž se ale opt pihoditi mu sil o, že na p. pedhoí Dobré Nadje octlo se — v Anglii V Paíži chtli a

!

^

vyhovt kruhovým systémem všem

smrm

;

nepovedlo

poádku „písn" zempisnému. Jako bys naízl zemkouli od tony k ton a rozestel povrch její, práv tak jak uinno na mapách

se také.

Ve Vídni

sáhli k

školských.

Jak známo má hlavní budova vídeské výstavy svtové tvar dlouhého tverhranu. Na jednom kraji koní Japan, na druhém Amerika, které v skutenosti jsou vedle sebe. Zaínáme tedy východn Japanem, jdem k ín, k Orientu, Rusku, Rakousku, pak Nmecku, Švýcarsku, a Belgicku, pak dále na západ k Francii, Španlsku. a Anglii, až zde západn zase skoníme s Amerikou severní i jižní. Vše, co každého pásma a každé se týkalo, mlo být pi sob plán byl dobrý, provedení se nepovedlo! Budova vzdor obrovitosti své nestaila; k tomu, všude se vyhýbáno, k píItálii

Portugalsku

—

zem

vskm

emu

totiž

i annexm,

sáhnuto také zde a

tch

ve-

pes

sto, namnoze rozloženo beze všeho rozumu, a leckterá z nich závodí ve velikosti skoro ješt s budovou hlavní. Umní je zcela odloueno od umleckého prmyslu, stroj zcela od nástroj, jimiž shotoven, sedlák zcela od svých plodin, ano i od svého národa, Indie se pede jen nalézá zas v Anglii, ostrovy molucké v Nizozemsku atd. atd. Kletba všech svtových výstav zavládla také zde, bejlí nepoádku prorostlo základy výstavními a povalilo všechen systém. A ta kletba leží v pílišné obrodlejších

budov

je zde

vitosti základní myšlénky, ideál nosti výstav „avtovýck''

v

nedostižitelné

vbec! K

dosažení

255

pravé „svtové výplavy" musili bychom práv sklennou stechou pokryt celou zemkouli, a nechat na ní hezky všechno tam a tak, kde a jak to je, abychom dosáhli systému „nejpirozenjšího", všemu odpovídajícího, jen již zase ne pehlednosti. Instinktivn, ale jako by sob základní chyby bylo zcela vdomo, spchá proto lovenstvo se svou „svtovou výstavou" od místa k místu, vyhledává nová stediska svtová, kam by pibyt mohli také ti, kteí k jiným stediskm pibyt a pispt posud nemohli. Jen tak z hrubá jaksi snaží se lidé nyní již poznat veškerý náš materiál a vbec vše. co povrch

—

—

zemský zajímavým iní, pak pak nynjší svtové výstavy doklepaly. Snad budou nyní ješt dv i ti svtové výstavy, snad jich ješt šest, po Rusi a Americe, ale po té nastane již roztidování seznaného

materiálu

smr,

a

podrobné rozluování lidských

pak nastanou teprv

možné, neskonale

tové výstavy

svtové výstavy jedin

ty

smrem svým

prospšné,

totiž

— sv-

odborné.

Z Japanu.

Divný lid to z toho „východního království", z „velkého Niponu" Samí gnómové, malí, žlutohndí zákrslici. Usadih se na jihovýchodu vystavené svtové kultury a obehnali si zabrané místo nejprv plotem z jehhí, že jsou zde zas jako doma na svém ostrov, jejž vroubí divoké úskalí jako ochranné ostny. A uvnit zaali práci svou tiše jako gnómové. Jejich tla skoro není vidt, jich krok není slyšet, když spatíš nco, je to chyte lesklé, !

Nerada. Sei>raDé spisy VI.

i

y

•

256

oko, když nco zaslechneš, je to jako šuškání jako potlaené zachechtání. „Ks := ks" zašušká šk" odpovídá to tam. to zde a „šk Ale práce zlá, tžká s poátku na ty slabounké ruce. staví také Nezvykli sice na stavbu vysokých doma samé jen pízemky, k vli astému zemtesení njakou tu pilotku ale musí zde do kemelitého bahna pedce zarazit. A ted pišli náhle na místo zvlášt kadevo nechce hloub. Ohlížejí menité Tlukou, mlátí se bez rady. V tom spatí poblíž stojícího Slováka, Chlap deputace Sebere se k obr, jako liptovská hora. dvou Japanc, Povídají mu nco, a když nerozumí, vezme ho každý za jednu ruku, vedou si ho k místu a ukazují mu tu neposlušnou kládu. Slovák již rozumí. Chopil se bílý plást jeho letí do svého ticetiliberního kladiva kláda již se zavrtává, hloub bum bum! výše ale Japanci se rozprchli na všechny strany — a hloub opodál stojí s odevenou hubou a vyteštným zrakem.

Úsmvné v

roští,

=

dom

—

—

—

!

nmu

—

—

Až pijdou

!

—

—

,

—

zas

dom,

rozlítne

se

zvst

o slovanském

obru po bezích šumné Jedegavy, a když zvst dostane se tam až k severním Ajnm, posud úpln divokým (otcm vzdlaných již Japanc), vzroste náš Slovák ješt výš a bude jako hora Fusijama, s niž také splývá bílý pláš,

z

vného snhu.

Nkolikkrát uplynula nedle, pondlí, den ohn, den vody, den soli, den kovu a den zem, osada nabývá tvaru ks" zaznívá to v závratné výši a roste do výše. „Ks šk" asi dvou sáh, kde pracuje sedící pokrýva, a „šk odpovídá to dole v drnu, kde hmoždí se zahradník. Vše ty šedivé si pinesli z Japanu k své osad s sebou, oblázky k rozsypání po cestikách. A všechno to pekrásné

=

=

i

díví!

Ržové

vn,

která napluje barvy a pehbezné cryptoJe prý to njaký jalovec

kolem veškerý vzduch

!

—

257

—

meiia japonica jiní zas praví, že cedr. Japanci jmenují jediné dva druhy stavebního svého díví Ginoki a Singi. Takto potebují k stavb jen ješt bambusu a papíru, tohoto místo skla.

—

Uvidíme zde celou osadu, bazary, obydlí, chrámky, sady zahradní. Známo, že Japanci jsou v zahradnictví mistry, zvláš pi okování a vroubení strom nikdo se jim nevyrovná. Také musilo zahradnictví vzkvést tam. kde je zákon, že pozemek jen po jediný rok nevzdlaný pipadá již obci Hlavní zásadou je jim napodobení pírody. Totiž pírody celé, teba na míst jako dla. Všude musí být pahrbek, údolíko, rovinka, potek, vodopádek necht jen vodopádek pticoulový a údolíko jako umyvadlo. TakLo se nezdá japanský zahradník být s pírodou píliš spokojen. Je-li strom „zvyklý" rst vysoko, pinutí jej, aby zstal hezky s korunou svou dva lokte od zem navykl-li si mít vtve své pi sob, natáhne mu zahradník každou vodorovn hezky do dálky, že je jí nkolika bidel potebí. Z thuje vynutil pes sto, z kamelie pes dv st odrd, atd. Nech vyrstá osadika jak chce pomalu, zajímavá je v každém stadiu a každém drobtu svém Nejzajímavjší jsou ovšem lidé. Jedny zde spatnjem velící a ti jsou již v evropském kroji s cilindrem, svrchníkem a rukavikami jiní jsou pracující a ti jsou v evropském kroji svém národním. Barva jich pleti je již pechodem k rudé hndosti indiána amerického, lícní kosti jsou vysedlé, tvá kulatá, oko mongolsky stižené. Postavy jsou vesms skoro pod pt stop, jen bratr mikadv tamhle ten veselý pán v šedivém svrchníka je nad n. Kdybych :

—

;

!

,

—

—

nevdl,

že dávný nebožtík Amaterasu Ohomi Kami zavládu svého rodu, která trvá podnes, soudil bych, že kdo v Japanu nejvýš vyroste, je vždycky císaem. ložil

17*

258

Pracovník v národním zvláštní.

kroji

Na hlav nemá obyejn

je nic,

figura

nad

stíní

sob

míru ji

v-

Vlasy má stoeny v cop a cop je zas po hlav stoen jako epice. Doma je cop nejspíše svislý, ale zde ve Vídni je mnoho uliník, mladých i starých, a ti všichni tvrdí, že jsou nepátelé copu, a svislý cop by jim byl milejší než provaz u zvonice. Krk má Japanec holý. Na tle nosí volnou tmavomodrou blzu a na té na zádech je vetkán velký bílý kruh (znablze mení slunce, svaté bytosti) a v kruhu tom je psáno, z kterého je ten lovk rodu, jakého jména a jakého zamstnání. Hotový zatyka na vlastních zádech, lovk s etyketou jako na láhvi! Nebo jako kniha ve vazb s nápisem na hbetu. Každý hned ví, kdo jde ped ním a místo visitek si mohou ukazovat záda. Vbec je Japanec všude pod písným dohledem milých svých bližních, a chce-li se pesthovat na p. z osady do osady, musí pinést ode všech soused svých dívjších vysvdení zachovalosti. Blza je uprosted stažena pasem a za

jíem.

—

—

pasem visí facalík, dýmka, nástroje atd. Na nohou je bílá nebo modrá punocha, u palce hluboko zastižená, as tak jak u našich venkovských rukaviek palcových. Stiženo proto tak. aby snadnji mohly se zavsit sandály pouhé podešvy z plsti, rákosu nebo deva. Ale pracovat umjí! Pihlídnte jen ješt lip než pracovníci evropští! Až budou zde se vším hotovi, mli by zaít pracovat hned zas znovu nco, jich práce je jedním z nejzajímavjších objekt výstavních. Tesa pra-

—

—

—

cuje jako truhlá, truhlá jako soustružník, soustružník jako iezbá. A pracují takka ze samých drobt. je jako by ze školských lineál, šindele na steše jsou male jako díví dla a zapevnny jen heby bambusovými, ploty kolem záhon bambusové bidélko jako

Dm

—

!

!

259

Z

kanái

klece, zas takové bidélko o stopu dál,

tenká nit

—

mezi tím

plot

„Sama!" pravím k zahradníkovi, jenž ta sedí na bobku, špendlíkem kope a prstíkem hrabe, a posadím se proti nmu také na bobek. „Sama?" praví on s úsmvem co nejširším. „Ty si myslíš patrn, že já nco z vaší japanštiny, z krásného jazyku „jami" umím. Ale ne já vím jen slovo „sama", chudinko! Znamená po esku „pane", ne?" On zas nco, emu zas nerozumím, jen slovo „sama"

—

tam

stále bylo.

„Nemají vaši básníci žádné básn na žížalu?" popihlížeje, jak on z tverhranného devného vrhlíku vyndává žížalu, aby ji do blízkého potku

krauj u

—

hodil.

—

divný jazyk Když vidím nco On na to zas nco to zvun, jamického po našem napsáno, pipadá a když slyším Japance mluvit, slyším jen iks a ikš. Ješt jsme si ledacos zajímavého povídali, emu jsme oba nerozumli. On ale poád samé „sama", samý úsmv a samá zdvoilost. V Japanu se uí „pravidlm slušnosti" ve školách co povinnému pedmtu. Mohlo by u nás být !

mn

II

Nechce

se

mn

od tch

lidi

!

Oduševují

—

se

mn

až mou a víc, hledím jim vždy hloub do oka jednou z nejvtších hámysl záchvv jímá! Jsou danek, jaká se mže z djin z nynjšího soužití Mdstva namanout, zimnin se snažím proniknout ji, pede zas jako bych se bál, že jsem již uhodnul. Co zde chtjí ti lidé s líené skromným tím vzhledem, s tím šepotem místo hlasitého slova, s tím krokem jako víc

mn i

!

;

260

„Na nám

by obcházeli nemocného?

sem své

pivezli

smšné

modly, fantastické draky, nepochopitelné náadí, nemožné již své zbran, a staví se vedle toho obleeni moderné, jako pro evropský salón?" Japan minulý Japan budoucí? Nkdy se lovku vru zdá, jako by si dlali zrovna smích ze dívjší kultury své a pivezli nám ukázek z ní na nkolika korábech s sebou, jen abychom se zasmáli s nimi. Ale ne, vždy! to není zas

—

prost ani možno Ve mnohém jsou nepomrn než my, uit se musíme my v tom od nich! !

Ukazují nám tedy, ím byli my nazýváme „pedhistorickou".

ml

zas dál

v oné dob již, kterou Tenkrát již sedlák jejich

rejži a bavlnu a aj pokud zápisky nejstarších cestovatel sahají, mli již krásný porcelán, malovali nepekonatelnými barvami lakovými, chodili v hedvábí a brokátu když divoké tatarské hordy zaplavovaly Evropu, mli tam již zákon o nuceném navštvování škol; mli literaturu, když ani v Hellad ješt nerozkvétal duch „mli papír, když italští mniši psali ješt na pergamenu, a tiskli již knihy, když my jsme toprv zaali zkoušet se o papír", jak trefn Rodenberg podotýká. Poátky své kultury vzali prý z Cíny dobrá, jistá kontura je u tch Mongol až po dnes stejná, ale uzaveli se pak ped svtem, vyvádli si svou kulturu zcela samostatn, beze ;

;

—

všech vliv cizích, až ku kvtu. Mli dobu jakés stedovké romantiky jako my, ale prožili ji o tisíce let díve než my. A Jamasaki, len výstavní komise, praví pede skromn „Jsme velice potšeni píznivou kritikou, i

:

jaké se dostalo našim výrobkm zajisté o nich jen proto, že pro Evropu jsou ;

obyejný" s

—

ale

A pro nevystavují zcela nieho, v em námi již smrem moderním Chtjí, abychom !

mluví

ponkud

se

ne-

konkurují se

domní-

2tíl

váli,

ince je

ped tisíciletím, že rozezávají zlodevnými pilami, že jirchá a koželuh

že jsou tak jak stále

ješt

muž nepoestný

a herec v opovržení,

že

nemají ani

duch svtový? Vždyf pede víme, eho dovedli za krátkých dvacet let od doby, kdy pistál k nim americký komodore Perry a Japan po tušení o tom, co tvoí jinde

dlouhé dob zas svtu se otevel! Víme, že nejvlastnjšími rukami postavili si v Nangasaki již parník šroubový, jenž pravideln jezdí do Jeda, že umjí dlat dalekohledy co nejlepší, že v Jede a Kiol oteveli práv ted dv prmyslové výstavy, že mají již železnice a telegrafy, university a stední školy jako my, že doma sizují si vojsko dle vzoru pruského a po vysokých školách celého svta že jsou roztroušeni Japanci mladici, budoucí vojínové ducha! Gi nechtjí zahanbit „nmecko-evropskou" nestoudnost, která káže: „Plém mongolské se pežilo; hnije v nehybnosti" nebo , Plém mongolské není schopno pokroku" a t p.? Je snad plnou pravdou, co ekl Sáno, jiný len výstavní komise, že toliž „budoucnost Japanu visí na tom, pijme-li celou kulturu evropskou"? Bude jim vše v skutku tedy nad míru dležito, co jim z Londýna „velké noviny ze západu" ? zazvstují „Taj sej šimbun" Chtjí se snad písn vyvinout dle ideálu nmeckých profesor a pijít co národ do blázince? Nebo být pouhým voskem, do nhož by se otisknula tvá naše se všemi svými ošklivými bradavicemi? Vidl jsem arci japanského hodnostáe, jak samou radostí nad evropskými ády na erném fraku svém, s nichž nedovedl oka odvrátit, brknul a nos si rozrazil, ale vidl jsem také Japance jiné. Pozoroval jsem je v hostincích, jak po evropsku dobe jedli odít se a pili, ale pak po evropsku od sklepníka nenechali. Pozoroval jsem je ve výstav, jak od ped:

—

—

262

metu k pedmtu pohodln se klackovali, ruce v kapsách, bystrá pozornost v oku - ale také ostrý úsmšek kolem rt, kdykoli pišli k nemu, co bylo skuten hloupé. Myslím, že komisa Sáno svou strunou bezvýmineností budto lichotil, nebo lhal nebo se mýlil. Zcela divné vci vypravují si lidé o nich. Že se považuje již za známku nové kultury, dávají-li sob nyní dovážet uherská vína, o takovou hloupost není lze ani zavadit! Ale co se má ici zpráv, že hodlají pijmout angliinu co jazyk vdecký i „uený" ? Je na tom vbec jen špetka pravdy, že hodlají odhodit svou mateštinu tu knihu písní", která nás neopouští po celý život náš? Pak bychom mohli íci, že první jich krok do svta byl již krokem do hrobu. Nedovedli by názor svj osobní v platný soulad uvést s názory ostatního svta, pestali od jiných by být individuahtou, dovedli by se nauit, nikoli ale co národ myslit sami dál. „Za svtlo ráje nevymnil bych zvuk své mateštiny", zpívá básník, nebo jen v mateštin své jsi jak mimosa citlivý pro nejdrobnjší odstín myšlénky. V národ ztratili by Japanci hlasovací právo. Z lidí stah by se tam žvaví Nebo nemohlo špakové. Ale špakové v kleci lapení by pro uvedení mrtvého pec jen jazyka pro lid být jiné píiny než vnitní politika, nápad lidí nyní vládnoucích, chtj ících spsobit po zrušení kastovnictví zas kastu vyšší a nižší, sestrojit ze kolem tch, kteí práv mají moc v rukou. Pak by se mohla znovu citovat slova Seumova: „Sám dábel vynalezl jazyky. Jsou nejlepším prostedkem despotickému a duchovnímu darebáctví." Ale jak dlouho by to vydrželo u národa tyicetimilionového, bystrého, bojovného, a znajícího nyní také již svt

—

—

,.

nemu

ad !

—

ostatní

A

?

co se

má

íci zpráv, že z Japanu vysílají

uené

2G3

pos:y,

aby prozkoumali náboženská vyznání

ostatního

svta a pivezli, které by bylo nejlepší. Pochodilo by tam pkné! „Jaké jest u vás náboženství hlavní?" ptáš se

Japance vzdlaného.

odpovd. Tedy piznává k Sintu.

zní v se

— „Lid vtšinou lne k budhaismu,"

lid,

sám? On z uení istot mrav, ale nevící

a on, ten vzdlanec

škole

mudrcké,

povstalé

Koníuciova, hledící k ryzé dnes pranieho víc jako vzdlanec u nás! A i ten O lid, jenž tam má vlastn as ticatero vyznání náboženském se hádat nenapadne v celém ani jediného! A je jim to tak Japanu egální, že pijímají do chrám svých jakékoli cizí modly, z pouhé zdvoilosti Proto také mlo tam svého asu kesanství neobmezený již pístup za sv. Františka Xav. a pi živé agitaci rychlé rozšíení. Ale když velký Tajko Samu vidl, jak divoce rvou se Františkáni s jezovily, že papež bere zemi v léno a knží domáhají se vlády, ano že jezovité japanské obyvatelstvo prodávají do ciziny za otroky, zadupal kesanství zas do zem, utopil je v proudech krve bitvou nangasackou, vyhodil o dv st let dív než je jezovity ze zem již zase zala vyhazovat Evropa! Mohlo by se kestanství vrátit? Ci domnívají se, že po cizáckém podloudném spsobu vyvezli jsme jim tam z vr svých to, co máme nejhoršího? Mnoho zajisté otázek, mnoho záhad! Ale odpovd je na všechny pec jen krátká.

—

!

nem

lovka

i

!

i

—

—

—

n

Odpovdí

je jediné

faktum:

poslední revoluce

japanská jediné jmno: Ivakura! — Tajko Samu, syn rolníkv. — Ivakura.

—

syn

rybáv.

Jdm

o nkolik

tisíciletí

knížectví v zemi a tolikéž

pán.

zpt.

Šedesát

Vný

osm

bylo

boj, stálá bratro-

264

vražda. Tu pišel muž as 000 let p. kr. a spojil vše v íši jedinou a knížata vzal v léno. Trvalo pak tuze dlouho, než se ádná zmna stala. Seif panovník za panovníkem pod štítem „svatého hvzd niku" (astry) a lid byl skoro s každým spokojen. Mají tam ti íšské klenoty: kovové zrcadlo, oblý drahokam a me, a panovali „Bud sám cist jako ta plocha zrcadle pravidla z nich delní, k lidu bud mírný jako ta oblost drahokamu a ostím Pece zaly konen nepotírej nepátely zem." poádky. Poet dajmij, knížat, vzrostl na šest set „pavojsko své a bouili se proti „svanujících," každý :

mee

ml

A tu povstal Šogun Fide Josi, syn rolníkv, voják prostý, a spoádal vše krvav. Pak uinil dle svého. Mikádo zstal arci pánem veškerého souostroví a sídlem v Miaku. Ale je píliš velkou svatou bytostí, než aby se smla od nho žádat starost o vládu vždyí není ani slunce hodno, aby ho vyhívalo, ani vzduch, aby ho líbal, ani zem, aby ho nosila. Nesmí chodit, nesmí se esat, ani mýt, a co se z toho jinými koná, dje se za jeho spánku, aby mu pozemskost jeho pipadla leda jakoby sen. Politická moc tedy všechna oddlena, ponechal ji sob Šogun Fide Josi, syn rolníkv, voják prostý, pijal název Tajko Samu, založil v Jedu „tajkonát" a uinil ddiným ve svém rodu. Mikadovi vykázal roní jej píjmy, ale jen malé, dajmiové smli mít vojsko své nadál, ale jen mnoholi tajko chtl, k tomu mli obrovské dan, aby nemohli zbohatnout, a rodiny jich musily sídlet poblíž tajka. Tajko Samu je nejvtší hrdina lidu,

tému mikadovi".

—

pedmt písní. A zas uplynulo

—

mly tam as, nkolik století V tom náhle sáhly obrnné ruce evropské a americké na pokraj kolébky té, neudeily. v okeánové kolébce.

265

jen

zaklepaly

ostražitost I

—

ale

to zaklepání lehké stailo,

i

japanského

lva byla

probuzena.

již

Lva

aby

—

vak ury. Ivakura pochází

Ojce. Slyšel

—

muž

z

rybáské chaty na behu

prostý,

lovk

geniální

jezera

— zaklepání

mu každým nervem. Plán jeho byl brzy hotov a je to plán velký, smlý, ano smlostí svou úchvatný. Pec ale možný jedin tím, že Ivakura poznal to a projelo

a promyslil

djiny svta mimojapanského.

Romantika

tom, že k vli ped lety, nyní je Ivakura padesátník dívce zanevel na tajka. Ale zdá se jinak. Bystrost duševní postavila ho proti tajkovi k mikadovi co k dynastovi pec jen rodu nepomrn staršího a tedy zakoennjšího, co k panovíkovi, jehož psti práv necítili dajmiové stále ješt mocní, co k bytosti,- jížto prokazuje veškerý lid úctu božskou. Dostal se do služeb u mikadova dvora. Brzy zosnoval spiknutí. Získal mu nejmocnjších dajmi. sebral silné pole z jich samuraj i ozbrojenc, pekvapil a porazil voje tajkovy. Je tomu nyní šest let. Než ale si dajmiové proteli vítzné oi své, byli již vdci bez vojska, vera již byl Ivakura samuraje jich získal pro služby mikadovy. A než se vzpamatovala zas aristokratická soldateska, byla v jejich adách vtšina vojín jako jinde nearistokratických. a než mikádo uchopil se politického vesla, bylo zízeno ministerstvo dle odbor bylo zrušeno veškeré kastovjeho pedsedou Ivakura nictví a zízena všem stavm stejn platná vláda pailamentární, Ale to zaklepání zaznlo v tolik, tolik myšlenkové, neodolatelné síly Ivakura byl sice dajmie proti arci praví, že je také kus pohlavní lásky v

—

—

—

—

—

—

nm

!

tajkovi získal tím,

zincm

pístavy.

že poukázal,

Ale

vdl,

že

jak

že tajko otvírá ci-

on sám

je zajisté

zavít

!

266 více nemže; také sám zaal pro bezpeí cizinc stavt po klikatých bezích své vlasti ihned majáky nové a nové dál. Vdl, že naproti oné síle duševní musí se postavit Znal, že Evropané vyjíždjí si nejdív pro sila rovná. zlato i zboží, pak že pinášejí odvislost nebo smrt. Usnesl se, že je pedejde. Že on si vyjde od východu na západ, pro zlato vdy na vlastní osvtlení, pro duševní sílu na obranu. Rychle se usnáší a rychle vykonává, pes tisíc Japanc cestuje nyní již jen po i

Evrop Nejedná se jim o uený jazyk, o nové náboženství, nýbrž o vše, co máme dobrého a velkého, jim ale posud neznámého. Pak se vrátí a uvidí, co se doma hodí. Ale co se hodí, pinesh si sami aspracují zcela dle svého. Vše bude dokonáno, než by jen nastat mohl nebezpený ten pítok ze západu na východ. A v koncertu národ bude o jeden plný, mocný a zcela svébarvý hlas více. Tak rozumím Japancm na svtové výstav, po vysokých našich školách a na cestách po svt, a tak rozumím Ivakue. Ale tomu nerozumím, že se hádají nkteré asopisy evropské, je-li Ivakura muž velký.

dom

ITL

Už

to shoblovali, sílastrovali, sklížili a slepili. Libo a podívat se na kus japanske ulice, na proudem asu penesený k nám drobeek niponského msta? Snad chtli tou bárkou, venku ješt mimo zábradlí složenou a tak zázran pevnou, pknou a solidní, naznait, že pijeli pes vody k nám ? Snad chtli tím prostedn velikým zábradlím kolem všeho podat nám satyru na pevnostní zdi, jichž jim neteba, a na naše

vejít

—

2fi7

tesae, kteíž by jakživi podobného spárování nedovedli? Slunce dýše a z ržového díví odpauje se libá, co nejjemnjší vn. Ve výši peletuje vichr a japanské ílagy mrskají sebou jako hadi. Stojíme ped „toorim", branou proto „svatou", že tam v pozadí uvnit jsou také chrámky. Prostá brána; doma nkdy z žuly, mramoru, nebo alespo olakována. zde jen ze deva do blá ostrouhaného. vysoké, sloupové klády, ponkud se klonící k sob; nahoe jsou spojeny kladkou tverhrannou, vodorovnou, zapuštnou do nich jednou hranou svou; s píky té visí as dvacet nkolikasáhových pruh neširokých, erných, bíle a erven popsaných japanský flag. Trochu dál v levo je flag ješt jiný. Vysoký stožár

md,

Dv

—

nenatený, a s nho visí ryJ3a erná, bíle tekovaná, dlouhá a sáh široká. Je duta, vítr se do

bílý,

tak

pt sáh

zachytil, ryba se nadmula a plave vodorovn ve výši. Ale není to velryba snad, je to jen zvtšený druh japanského kapra, známého tím, že i proti vodopádu vyplave vzhru. Zavlaje všude, kde má naznait jakous sílu, na p. na dom, ve kterém se narodil kluk. Obrovská ta ryba zde je jen z papíru, ale nebojme se o ni, že by ji roztrhla njaká bou; já, kdyby nkdo ekl, že v Japanu dlají z tohoto papíru dla, také bych ní

i

mn

mu

vil.

Všimnme sob dole na sloupech u toori ješt tch pták se zlatýma a ernýma oima, vyezaných pímo ze deva sloup tch. Jak lehce držena je ryba, jak svižný pohyb je v celém ptáku bouliváku A vejdme ryb a

!

—

I

Hned japanský

oima,

s

vedle vstupu v levo stojí na stráži ukrutný „rio", se strašnou tlamou, divokýma výše chlapa ale nelekejme se ho, je pouhá drak.

—

:

268 ulit, a mimo to je svou, polyká me. Ješt nikdo by tomu neekl, že je tu vedle nco kovového je to zvon. Zvon bez srdce, jen deska, do níž se uhodí kyjem, ale zvuk je jasný a trvá. „Curigane" jmenuje se poplašný nástroj ten. Mladý Japanec udeil kyjem, zvon se mohutn zachvl, huí myslíme, že se ani huí

pekrásn

zahradní okrasa,

z

kovu

zamstnán mythickou svainou ;

—

—

„Pkn

dkujem", kýváme po Japanec kývá taky nco, peložme si to teba

nedokáme,

až

dohuí.

esku. „Jen porouejte brzy zas! Ped námi leží pkná, kemelitá v levo vedle ní záhony s kvtinami

—

cesta

;

v právo

zahrada?

I

ne,

jsou jen ti Japanci tak hloupí, že zakládají pkné ovšem my na p. v Praze sady i na ulicích, kdežto my už dávno jednáme jinak! Již jsem ekl, že Vás nevedu do zahrady, po japansku „zóno", nýbrž do „kojenu", do ulice. Také vidíte po obou stranách již sami budovy, bazary to i obydlí zárove. Jsme ve mst, kde jako u nás „lid se tísní a sráží, kde srážkou tou vyšlehují jiskry ducha, kde oko je pinuceno k stálé bdlosti, kde každý o život svj zápasit musí se sousedem soupeem, stálým budítkem jeho sil." Nech Vás to nudí nebo ne, popsat musím takové sídlí Daj obchodníkv! Vždy v „mize" ili bohatství, ten bh, ped kterým slepé výdlGak, káství také v Cechách záda až k zemi ohýbá. takový je vždy v podlouhlém tverci, jednopatrový, totiž jen pízemní, a vždy vystaven na nízkém, tak pes jednu stopu sahajícím náspu. Ostrohranná stecha, s ostrým také štítem, spoívá na pkných devných a tyhranných sloupcích, jen tak s muže vysokých. Ty tvoí krásné tyry kolonnady, vzdušnou verandu tedy kolem celého domu. Sem možno kolemjdoucím utéci se to

—

bh

Dm

dm

nm

2G0

ped deštm, zde možno obyvatelm a jich sousedm zasednout k pijemnému klepu o milých bližních, k rozmluv jako u nás, duchaplné, živé jako šampaské víno, pi níž dobrá povst pana bližního také náhle odletí do stropu. Vnitní, menší parallelcgram je tedy vlastní dm, jehož kostrou jsou zase krásn sdlané sloupce. Do tch sloupc pijde „zdivo". Mezi vnitní hranou vždy dvou sloupc roubí se totiž stna ze samých drobných, nesmírné dobe spojených prkének, a taková též stna upraví se mezi sloupc hrany zevnjší. „Zed" je tedy duta. vnitní její plochy jsou polepeny pepevným bílým papírem, jenž jako by samou pirozenou vlákeninu v sob. Mimo to se nalepí tenké proužky bambusu uvnit jako vrstvy míž všude, kde prkýnka k sob piléhají. deva, dv vrstvy papíru, mezi tím sloup vzduchový, uvnit je teplo. Oken zde není, samí „špatní vodii" jen nkolik dveí ve zdi fasádní, kterou vcházejí do krámu (pední ást budovy) lidé i vzduch i svtlo. Ale zas to nejsou dvée jako naše. Nejsou na stžejích, jsou ve spárách (také proto dutost stn), a když kupec chce zavít, sešoupne je dohromady a dá na závoru. Ti zdi jsou tak, jak jsem práv popsal, tvrtá, zadní, je jiná. Vlastn to již není stna, nýbrž mezi sloupci velká jen okna, od stechy až k podlaze, samé malinké kvadrátky z bílého papíru, jimiž prochází svtlo pidušené. Zde v zadu je sklad a nkolik komor bytelných, naped krám. Stny jsou uvnit pokryty jednobarvou tapetou, našedlou nebo nahndlou. na podlaze leží prostý koberec z lýí nebo látky jiné. Na tch kobercích sedí, jedí, spjí náadí ve vlastní domácnosti nemají, i skín jsou zapuštny do stn. V krám stojí ovšem alespo stl, na nmž se zboží vyloží. Kolem verandy navšeno pro veer samých

Ob

ml

Dv

—

;

270

barevnýfh lampión; když v ích musí být ulicí pohled pekrásný,

papírovýcli rozsvilí,

se

svtlo

Zde se tlaí a tísní led navštvovatelé výstavní. Kusi památky japanské, porculánové talíe a knoflíky, bronzové džbány prapodivných forem, nebo alespo ovální

pují

vjíek

z

bambusového obruí

stnou

a se

z lýí.

Musili

dlouho ekat. Kupec již jednou byl otevel, ale pišla naše komise a zas zavela. Neml clo zaplaceno, ba chudák ani nevdl, co je clo Neznají cla vbec v Japanu, ba neznají tam ani hrza lovka pi'emahá žádných advokát! 40 milion lidí a bez dosti

!

—

—

advokntl

Jdm

soukromá budova je jedna jako druhá, netaké studovat budovu protjší. Za domem obspatujem první budovku veejnou, chrámek

dál,

musíme hned chodníkoxým

japanskélio Apollina Mikosiho, nazvaný „No". Budovka je vlastn vyvýšené jevišt, altán do pedu a s dvou stran otevený, v zadu zabednný, skoro tak tyhranná vtší kazatelna. Nkolik vede po stran nahoru, stecha jde opt do ostrého hrotu, prelí její vybíhá ale v oblé klády, ostrouhané, peložené jako by se dva mohutné rohy kižovaly. Prelí, obruba stechy, sloupky jakož i dolejší pepažení jevišl, sahai s jich konsolami, jící as do pli stojícího na jevišti lovka, jsou pokryty krásnými ezbami, vlnami a rj^bami plovoucími nahoru a dol, oblaky nesoucími bouliváky a jestáby, nahoe pak guirlandou listí. Na zadní hladké stn altánu je namalován obraz Mikosiho, jasnými, vesele píjemnými barvami. Arci, krásný ten pánbh dle našeho pontí není a malba jde také jen do plocha. Pláš rumnný vlaje rozdmut vtrem, erná škraboška kryje tvá, tak že lze vidt jen pootevená ústa. natažená ruka drží ernou taktovku, nohy kepí. Jef Mikosi bohem zpvu,

schdk

271

hudby

napodobení chrámku pední dležitjší ásti jeho. Zadní ást, za jedinou tou stnou, je jen naznaena malou, tmavou komrkou. Zde vzadu oblékají se knží i

tance.

nalézajícího

Celek je vlastn

se v Jedu.

ale jen

taneníci, aby pak naped tanili pi chvalozpvich „gazpváka a pi hmotné, nepíjemné hudb bubínk a pradivokých houslí „gallunink"' hudc. Na jevišti je také ješt stolek s dvma lakovanými soudky, v nichž je prý nco svatého jakás archa úmluvy, nošená pi slavnostních processích. Vedle chrámku stojí v drnu „curu" je to japonská volavka, kormoran? ale krásn, ba mistrn je modelován i ulit! Kdybychom ho smli prohlídnout, snad bychom nalezli, že kídla se mohou odklípnout, popelnice. Nejspíš že to opt že je dutina uvnit „hó-vó", pták mythický, jehož ve velké výstavní budov oddlení japanském spatíme ze všech možných lluje"

—

—

—

•

—

—

—

tabákového listí. Ješt jiné tu vidíme kovové a kamenné hraky po záhonech. Potvory s draím tlem a kohoutím ocasem, sloupky volné s hrub stylisovaným kapitálem, kamenný sloup jen stopu vysoký a na širší prolámaná lucerna zas asi stopu vysoká, a t. p. Chceme-li, zastavme se u budovy další. Njaký pavillon zas. nejspíš otevený nespatil jsem ho však dovršeného. Truhlái na ješt pracují ne tak jako naši, kteí hoblík odstrkují od sebe, truhlá japanský pitahuje jej k sob a vnost to trvá, než ržovou hoblinu devným kladívkem z malého svého hoblíku zas vyklepe. Hotov je ale pec vždy v pravý as. Kráíme vinutou stezkou, vroubenou záhony v nizounkých bambusových plotech, a stojíme ped mstkem z pirozen žlutého deva. Mstek má rovnž nizounké zábradh, s trochu vyvýšenými kužely, na nichž kovový látek,

i

z

nm

;

nm

Neroda, SeiTané spisy VI.

;

ig

!

272

kulatý knoflík. Malý vodopádek šplechtá poblíž a ve vod dole pachtí se nkolik hndých japanských želviek jsou uvázány za zadní nožku k placatým, pod vodou ležícím ;

kamenm. Za mstkem stojí v sadu devná budova, opt chrámek: Mi a, „píbytek panovníkv", chrám „nejistšího ducha Sinto". Na ti strany je chrám stnami opaten, tvrtá, pední, je zaclonna jen hedvábnou oponou. Je sbudován podlé Miy poblíž Kjuté,

kde se v ní nalézají svaté ti klenoty íšské, jichž již vzpomenuto. Zde budou jich modely na odiv. Zcela zvláštní je na chrámku stecha; již heben její, kulatá, jak sedlo prohnutá kláda, dodává celku konturu ínskou. Ped chrámem leží na stráži dva bronzoví „sis i". Mají to být lvi, o nichž Japanci slyšeli nkdy nco zvonit. Podivn si je sestavili Tlo zase draí, uši schlíplé jako u pudla a jsou s velikosti našich pinl. Kolem Miy stojí rzné lucerny, „iši-doro". Jsou z kamene nebo z kovu a rozliné formy. Osvtlují se do odvoru jich kytek ili hlav vstrenými lampióny. Že pak takový papírový lampión intensivn nezáí, jsou svítilny jen s výše lovka a nesvítí jako ty naše vzhru do hvzdnateho nebe. Ped chrámy obyejn jsou dlouhé aleje ze svítilen tch, jako dvouadí sfinx ped chrámy egyptskými, a když Japanci jdou za tmy z modhteb, záí cesta barvami duhovými. !

—

—

Avšak již seslali Daj zin velcí duchové libý soumrak též na naše niponské msteko. Dva japanští dlníci vrhli se ped Miou na zem a modlí se. Pi tom kleí a trou si natažené ruce, ale ne dla o dla, nýbrž

hbet 'ruky o hbet pední nožky své

druhé.

Jako když

si

moucha te

!

273 IV.

Jakmile se japanská vláda usnesla, že zem sdíleti ve výstav svtové, chopili se všichni toho co nejdraznji. Vláda urila zatím milion dolar na podporu. Nkolik koráb se vypravilo a v japanském oddlení výstavní budovy hlavni (je tak velké jako celé oddlení Severní Ameriky) nastal ilý život. Beden všude plno, tak krásn sroubených a pobitých, že lovk by jich místo cestovních vak užit mohl. A co nebylo v bednách, bylo zadláno v slám, opletené co nejdmyslnji, nebo v rudohndém papír, pevném jak naše voskové plátno. Urovnání dlo se nesmírn peliv. Nyní jsou hotovi. se

má

Procházíme se mezi tun, nevíme, máme-li se nkdy usmát, nkdy divit, nkdy také zastydt pro svou posavadní nevdomost! Ráz má vše k nepopsání zvláštní Nepronáším nesmysl, napíšu-li barokní vtu: Mají tam vše zcela jako u nás, jen že je to zcela jinaké než u nás. Kulturou je nám vše blízké, pec od evropské kultury tisíc mil zas vzdálené! ,.Je mn, jako bych s národem samých jednostrann, ale geniáln vyvinutých velkých dtí co dlat", napsal Vincenti. Má pravdu, jen že je ta jednostrannost velmi mnohostranná Rád užívám zde tch a jiných, také popisných výrok vídeské žurnalistiky jsouf Japanci jediným nenmeckým národem na výstav, jemuž se ta journalistika neposmívá, jehož laké ve své stejné hrubosti neuráží. Snad I

ml

!

—

vn

—

pozdj Vejdem kolem opony modré, pokryté bílými japanskými astrami. Kam dív pohlédnout, nad sebe? ped sebe? k zemi? Ve výši obrovské lod houpají se erné, barevn prokvtlé lampióny-balóny, tak na dva sáhy 18*

274

vysoké. a na

Ped námi

nm

Ovari". co

zemi

hned u vchodu hlavou dol, velká

stojí,

Již

cestovatel

star)'^

podstavec velký

stojí

rylDa zlatá

ryb a zlatých stech",

„zlatých

—

„Tojt

Marco Pólo vyznail Japan zde

nás ten

hned u vchodu vítá. Ryb užívají tam totiž co okras na domech, jako v Rusku nebo Švábsku hlav koských. Skvlý exemplár, který zde spatujem, po-

píznak

zas

a

chází z paláce najerjéského. Není snad celý ze zlata, by to v zemi, z níž se za vlivu portugalského ve dvou stoletích vyvezlo

teba Vnitek je

bylo

za

400 milion

pec má

a stíbra,

zlata

ne-

znanou cenu. dvou dukát zlatý, oi

nic zvláštního,

ale

mdný, povrch v síle a zuby jsou stíbrný. Ryby jsou zde okrasou co nejoblíbenjší, po nich osmihlavý japanský drak. Celý rybník by se mohl z japanského oddílu výstavního oživit a draci by staili na stráž pro nkolik set zakletých princezen Ovšem tu vidíme etná zvíata ješt jiná, kreslená, vyšívaná, ulitá, vycpaná, ušitá a pálená. nesoucí se je tu obraz slunce. Liška, která se dle báje dodo výše vede promnit v nejkrásnjšího jinocha. Zelený drak sever, znak východu, bílý tygr západ, erná želva ervený bažant jih. Vzpomeme sob na svá „zlatá jehata", zelené voly" a t. p. Dále zmínný již pták hóvó. pták boulivák, atd. V právo, nevysoko od zem, stojí njaká hraka. Vypadá jako ty hrací stroje a hodiny, jaké se ve Švýcaích dlají v podob devných domk. Jen že je ješt pknji dlána než tyto. Je to model selského statku. Venku plaka a peddvoí, pak tžká sroubená vrata, pedsí, v právo v levo byty, dále dvr s dláždnmi jako stl, maštale, stodoly, studna. Stecha je pokryta slamnými došky, zcela proti našim pedpism. Co ale je to !

Pedn

—

—

k,

—

—

!

—

275

zde za erné, smutné stavení, skoro bez oken a s tžkou tou stechou tsné položených cihel? Pánové Topinka

Skokánek by uhodli

—

—

ano, celý ohnivzdorný špejchar, velká vbec pokladna na vše, co rolníku vzácno Ze železa není arci, stny jsou jen z bambusu, kolem nhož se nalepí velmi silná stna z hlíny a jsou pokryty erným a

!

ohe

štukem, vypolérovaným jako hlazený mramor, ale se tam pece nedostane.

Ped ze

požárem

je strach

zemtesení chrání

nejvtší.

nízkost a látka

Ped nebezpeím pízemních budov,

ped

zlodji neuprositelný trest smrti, požár je ale pi di^evním zdiv nejastjší host. Hasistvi je také proto sorganisováno lip než v celém ostatním svt. Sbory hasiské jsou vesms dobrovolný, ve mstech je hned více sbor. Jakmile ohlásí se nkde požár, spchají tam se všech stran s náiním a s prapory svými, vypadajícími vždy zrovna tak cárcvit jako flag, jejž jsme vidli nad .,toorim". Který sbor nejprv se dostaví a který vyznamená, obdrží estné vyznamenání. Ano, -vysokým

hodnostám je požárm

v níž k

i

pedepsána

zvláštní parádní uniforma,

co nejrychleji dostaviti se musí.

Tamhle

trí jako na koni rytíská uniforma ta. Ostatn, kdyby nebylo stavební práce a toho zboží, jež pece požárem zahyne, tak mnoho by práv na njakém tom ohníku nezáleželo Geder je všude dost a díví z nich lacinjší než naše smrkové, o papír není pec také žádná nouze a bambus hm bambus Ten roste jako z vody, za jediný den stopy, za dva msíce je ticet stop vysoký, pak už neroste do výše, nýbrž jen jak naše dvata íkají do krásy ili do kvtu, a do síly. Za pl roku je celý les stavebních sloup, pevných a tvrdých jako kremel! Kdo dovede u nás „slyšet, jak tráva roste", !

—

!

pibývá mu

pl

—

—

276

ohluchnul by ten

Japanu pívalným hukotem, když roste

v

celý les!

Ihned stavíme zase krok u zjevu jiného. Nízké pódium, na rytíské zbroje japanských generál. Jako by sáh' do minulých evropských, do asu tžkého rytístva, do oné doby plné romantiky, z niž nám zbyla po dnes jedna krásná, pemilá památka naše šlechta! Pílba s hledím a se stíškou záhlavní, ale ne vypouklá, jen plochá jak rendlík, kyrys, šíny na rukou i na nohou, ochranné rukavice to by se do toho mlátilo cepy a sudlicemi! Jen že Japanci jsou už zase o nco chytejší než byli ti naši Japáni. Místo centového železa berou jen nkolik liber skálopevné kže a látku tu spracují v samé šupiny; tím se stala zbroj lehká, hybná, potebný lak na kži a nutné všelijaké spojování šjpin hedvábím a kovem (mosaz, stíbro) vyvolalo pak samo sebou chu na okrašlování. Pístroj koní je kiklavý.. Devné sedlo je nateno lakem bronzovým, svtlejším než benátský aventurin; na sedle je huatá zvíecí šabraka uzda je na rud neb fialov ervených silných šrách hedvábných a takové též dlouhé, tžkými tapci okrášlené oprat bží od hlavy po stranách až leží podle nado rukou pších zbrojnoš. Nkolik fintné zbroje. Znamenitá ocel, spracovaná jako dotvrdlá damascénka. Jilce jsou rzný, pochvy devné, nkdy

nm

vk

—

—

;

me

zcela nelakované, jen bílé.

nemohu péro u každého dalšího pedHned modravý porculán hyzenský nebo

Bohužel, že

mtu

zastavit.

pozlacovaný sacumacký by toho zasluhoval mrou plnou. pranic neimponují ob ty zvláš pro výstavu Za to jsem podobn velkých posud upeené obrovité vázy, povstné vatikánské jsou trpaslíky proti i nevidl japanský porculán s evropskými dessiny! nim. Ale

mn

—

a

—

277

Škoda ho! Klobouk však dol ped ním jiným, ped tmi znamenitými barvami lakovými! Povst, vlastn sláva jich pronikala k nám, když Japan byl ješt hermeticky uzaven. Stalo se pec nkdy, že nkterý poslanec evropský nebo americký, picházející s dary, byl uveden až k mikadovi. A mikádo poctil ho pak darem, o nmž se asopisy celého svta rozepsaly co o daru vskutku císaském dal mu njakou lakovanou tabatrku ze deva nebo kže a pidal k tomu ješt njaké poui

;

když vidíme celou velkou, japansky lakopoznáváme, že gospodin mikádo byl trochu špína. Co vše mohl dát velkého a cenyplného Japansky lak ale vskutku není penzi k zaplacení, zdérko.

vanou

Ted,

výstavu,

I

naši truhlái,

jist

si

lakýrníci a shotovitelé

na

pi pohledu

zoufají!

udlá eben nebo bronz nebo

zboží galanterního

Z obyejného deva

ciselované stíbro,

zdá

se,

petvoil. Rozhodná solidnost, typická elegance. Od nejtmavjších do nejzlatjších tón všechny možné odstíny barev i síly. Španlská stna, po japansku lakovaná, je nejsk^ ostnjším náadím, že pronikl celou látku, že

ji

jaké sob lze mysliti ped salonní skínkou lze postát hodinu. Taková skínka je mimo to o sob kuriositou. Již jsem podotknul, že náadí domácího v Japanu skoro není, i skín že jsou zapuštny do stn, zrovna tak, jako v paížských bytech s tmi malilinkými pokojíky. Skínka venku je tedy víc zbyteností, hrakou a dle toho také plna kapic. Jsou ostatn dosti velký a vybudovány do nkolika etager. Samá tu dvíka, menší, vtší, výš, níž, a náhle místo prázdné, nic, jen v kout té prostory nahoe jako hnízdo vlaštoví v kout pod stechou vlepena zas drobounká, dvikami zavená pihrádka, šikmá, trojhranná. jejímuž úelu asi nikdo z nás neporozumí má-li vbec njaký úel! U spojení ;

—

278

s

perletí a

kamínkovou

pímo

divy; je zde ných stol evropských, lak

krásn psobí

lak

mosaikou vykouzluje japanský nkolik tím spsobem uprave-

bh

za jakou cenu

ví

na vcech kožených,

i

Rovnž

!

jinak krásných.

Takových cestovních vak, rozmanitých kožených skíní a škatul, pouzder a portefeuill, pyksel a jiného galanŽe je i zcela terního zboží jsme vbec ješt nespatili. v našem smyslu elegantnjší než všechno evropské, uznává sám Paížan, vzdává se konkursu a jde se k Ja-

panm

uit. Zde jsou myšlenky nové i formy nové pro jsme nedovedli už pranieho nového uinit. Rovnž znamenitý jsou vci pletené ze slámy nebo rozštpeného bambusu. Velká kesla, celé almary z pouhého pletiva. Také zde mžete spíitit pletené malé Dávají si do nich živé Brouci klícky, ne ptaí klece. cvrky, jichž klidné cvrkání mají nesmírn rádi je jim nad všechen ptaí zpv. Že v hedvábnictví jsou na roven s íany, je známo, tolik ale sluší podotknouti, že barvy jich látek hedvábných jsou vždy píjemnjší, proto že pidušenjší. Nkteré fialové a brokátové kusy jsou tu pekrásný a mnohý vzorek taktéž u nás zdomácní. Prvními ve svt jsou rozhodn také u vyrábní pestrobarevného a vzorkovaného papím, jejž dlají z hadr „Textem" toho jako my, ale také z rozmanitého lýí. papíru je vše, kytka i vlákno devní, a nevíš, že látky, z nichž

!

;

to papír,

pokud

se

hmatem nepesvdíš.

Dv

— Z pírodnin

vycpané antilopky, nevystavli ale mnoho. nkolik kur a jiných pták, obilí, krásný bambus, fermežový strom, z jehož voskových jahod dlají svíky a j. Zajímavá je také sbírka zlatých a stíbrných japanských mincí. Novjší jsou kulatý jako naše, velmi krásn Starší raženy, s nápisem, sluncem, vncem, prapory. isou podlouhlé, u prosted paralleln rovné, jen na kon-

svých

;

279 cích zakulacené a dlouhé teba na ti palce. Na japanských vázách byl jsem pozoroval tak zvaný „email cloisonné", zde jsem myslil, že vidím jiný druh emailu, krásné erný: ale trochu otelý peníz vedle mne pouil, že to jen nanesený erný tuš. átarší peníze stíbrné jsou mají formu taktéž podlouhlý a pi tom bachornaty a velikost našich makových dvoukrejcarových housek. ;

Vozovou cestu

mže

jimi dláždit.

Japanci nepronesou nikdy slova sproz jemnosti, po všech jich pracích rozestené, z harmonie, jaká zvuí ze všech zjev jich života. Jsou národem ušlechtilým, a ušlechtili se

Myslím,

stého.

že

Soudím tak

um-

leckou snahou. Vidíme na p. bohatý sklad jich prmyslu a musíme piznat, že veškerý prmysl jich je umleckým. V té povšechnosti jsme tuze, tuze daleko za nimi. Naproti nim žijem život žebrácký. Poznali jsme nuzotu svou teprv roku 1851, naproti svtové výstav v Londýn. Vidli jsme, že u nás národ západních

prmyslem

umní zaujalo stanovisko již píliš ideální, že se píliš daleko odlouilo od života praktického, že holduje jen svékráse, zstávajíc chladným, neozaujícím sluncem pro pedalekou vtšinu našeho spoleenstva. Z druhé strany zas jsme vidli, že prmysl náš je veskrz až hrza stíMusili jsme brzy piznat, že Orient je zlivý, prosaický. v tom vyvinut nepomrn harmonitji, že teba nám po jeho píkladu poínat sob jinak, než posud. Ne nesmyslná jen móda, zákon krásy že musí vévodit všemu „Tart appliqué a rindustrie" stalo se náhle heslem, všude na rychlo zakládána „musea pro prmysl a umní" po

280

píkladu musea v Kensingtonu, a místo již jen s abstrahovanou myšlénkou zahrávajících sob theorém aesthetických kázána všude pravda život osvžující: „Co iníme, ime tak, aby zárove odpovídalo pravidlm krásy vc nám prakticky potebnou zušleclitme formou :

a ozdobou."

Japan dospl

východních

z

národ

nejdál.

Umní

tam pouhý luxus, není kaviár pro hd. Tam se kupujícímu pedkládá jen zboží vkusné, kupující ale též nepijme jiného zboží než vkusného. Podívejte se na není

—

Japancovu výstavu nenajdete jediné malikosti, pi níž by shotovitel její byl nehledl s láskou k tomu, aby se líbila. Ano podívejte se již na samo uspoádání tch vcí. Vystavili zlatou rybu „Tajt Ovary" a modrou látku na zakrytí podstavce upravili tak, aby napodobila vlnící se vodu vyvsili obrazy, ale spsob našeho všení byl jim píliš bezmyšlénkový, oni sob poínali tak, že obrazy ty dohromady tvoí zase nový obraz, celý koráb se stžny ;

a plachtami; a

t.

d.

Arci teba íci, že umní se tam od praktické poteby am ješt neodlouplo, že samostatného stanoviska skoro ješt nemá. Také ne ideálního smru. Nmecký professor by dív si zoufal, než by Japanci vpravil, co že je „die kunst um ihrer selbst willen". Pec jsou ale

njaké poátky, pozoruhodné.

Mohu jsem

mluvit jen o jich

umní výtvarném. Hudby neznám. Vbec je literatura

neslyšel, literatury jich

jen, že mají básn víme, že tou velmi piln, i nejprostší lovk že se zálibou pímo žíravou ítá kroniky a básnicky vyšperkované dje velkých národních hrdin. Mají velkého hrdinu Jošitume, jenž peskoil devt nepátelských koráb, mají humoristické epos o sedmi pro-

jich až píliš i

román

i

málo posud známa. Víme

drama.

A

281 ale zralých hoších „Fuka-in", iH „šastných syncích dovídáme se o nich poprvé zde na výstav a mohli bychom vyprávt jen to, co nám tu chudého vypravují nkteré relífky na bronzech a emaily na porculánu. ,

Architektura rozvinula se ve formách jednoduchých. nkdo bedliv popis, jaký jsem podal o obyejné budov japanské, mstské i venkovské, má pojem o veškeré jich architektonice. Sám palác mikádv, má objemu nkolik mil, skládá se prý ze samých podobných budov menších, mezi nimiž dvory, sady a t. d. Jako japanci z divokých Ajn, povstaly zas budovy prosté ze stan, a povšechný ten ráz mají posud. Že pak co hlavní stavební látky užívají deva, vyvinula se na budovách pestrá mnohdy kontura ezbáská. Jeden vystavený model vže, altánovit a stíškovit do výše se po nkolika patrech pnoucí, dokazuje, že také chrámový sloh ínský do Japanu se dostal, ale nesdomácnl. Sledoval-li

a

—

Mimo

umní

v ezbách okrasních vidíme plody výtvarného také na japanském bronzu a japanské keramice.

Vše, co je

u Japance výtvorem pouhé

fantasie, je

gro-

optn

k draku „Rio", ke lvm „sisi" a j. Obrovská socha „Dajbuta", o níž se vyprávlo, že po kusech pivážejí ji vozmo z Terstu, zdá se, že byla

teskní; poukazuju

pouhým njakým výmyslem nebo nedorozumním, nevidl jsem jí. Kde napodobuje .Japanec ale plasticky pírodu, je vrný, pirozený a nejvíc humoristický. Ovšem je hlavn ve služb prmyslu a proto musíme všímat na bronzech a porculánu. Nádoby jsou co nejelegantnjší, asto „antické" v našem smyslu. Kresba jich relíf je smlá, obsah jasn podán, a obsahem tím jsou nejvíce scény ze života rzných zvíat, pojatého humoristicky. plastika zas si

jí

282

Nejsamostatnji

malíství. Obrazy jsou v závelmi oblíbeným. Jedna jizba je urena pro pijímání návštv a zde je „místo pocty" pro hosta pímo naproti „takonom". Takonoma je malý výklenek i odevená prostora ve zdi, v níž stojí váza s erstvými kvtinami vedle výklenku visí obrazy, ale nikoli po celý rok stejné, nýbrž rozmanité dle

možnjších rodinách

vyvíjí se

pedmtem

;

pokraující roní doby. Obrazy japanské nejsou vtšího rozmru. Bud jsou malovány tušem nebo barvami vodovými akvarelly japanští malíi dovedou ale také užívat barev gumových

—

a olejových.

Pedmt jich je obyejn

zpvný

letící

—

jednoduchý, kytka, k slunci, kachnika, ryba s hlavou nad vodou a dobe odstínným tlem pod prhlednými vlnami, vodopád, vyobrazení domu, zahrady, dvou nebo tí lidí. Vše to vždy jako by splo do výše, lehýnce se povznášelo k milovanému slunci; obyejn vidíme pedmty tedy, jako. bychom stah níž, v tak zvané perspektiv „žabí". Na všechen spsob stojí japanská malba výš než ínská. Není vázána na pouhou konturu, nejde jen do plocha; barva se omlazuje do tónu mírnjšího nebo vyzrává zas v silnjší, intensivnjší je tedy alespo odstupování zde, pozadí a popedí, mkká íza a skutený pohyb. Tvá je oduševnna, obyejn je v ní výraz lehce humoristický. Dovedou-li Japanci pi tom portrétovat, nevím, etl jsem jednou, že ne; ale nenahlížím, že by to bylo píliš tžké, co jsem vidl Japanc, vypadali všichni jako pokrevní píbuzní, z jediné rodiny. Osmnáct nejslavnjších malí a malíek z Jeda dámy zanášejí pisplo pracemi svými, které se hlavn umním tím jsou zde nalepeny na jedinou stnu. Vskutku jsou mezi nimi talenty. Jdou ale ješt mnohem dál než naši krajinái, genristé, historikové, jeden maluje vždy jen strom, druhý pták

;

—

—

:

283

vždy jen pahrbek, tetí vždy jen rybu ve vod, atd. A když nkterý povznese na komposici, je posud vždy jen satyrická. Je zde jedna satyra na vycházky mikádovy že snad Petr Schenk nebo Granddlouhý tah kobylek Také zavádni ville nenakreslili nikdy nic smlejšího. evropské kultury dráždí jich vtip. Tištné obrazy „jarmareni", na nichž persiílován první omnibus, oteveni železné dráhy z Jeda. zasedání parlamentu, evropské mody na ulici, a m. j. jsou pravé perly obrazového humoru. Musím ješt jedno podotknout. Zvláštní ten nepokoj, jaký se zdá být rozesten po každém obraze japanském. Vše jako by se vlnilo a letlo. Japanec nejradj vyezává i maluje rozedmuté vlny a letící oblaky, ale zem a pahorek také jako by byly samá vlna a kde je nakreslen lovk, letí roucho jeho vtrem. Moe ze všech stran japanské ostrovy objímající a to vlhké nebe nad ním dodaly umleckým plodm vlastní svj tvar. se

—

—

VI.

mn

odpovdl Pousmál se, pokril rameny a pak kdosi z nich ekl: „Jak své dti vychovávají? Jednou vábí na dítti, nýbrž eho Ne to, co se tob líbí a co vypstovat." si váží dít na tob dorostlém, musíš v A pak ekl nco vedle stojícímu Japanci, snad mu

t

m

nm

—

Mnou opakoval totéž, a Japanec se pousmál také. oslovený byl lipský Sasík, od více let již uitel v Takanabe na ostrov Kiusiu. a jmenoval se Worny. Snad Zde práv pomáhal rovnat hraky ve Lužian?

—

skíni.

Zastavím se tedy ješt u tch dtských hraek, než Japan opustím. Zde je alespo slyšet tlukot srdce. lovk nemusí rozumt jedinému jamickému slovu a pec zde

284 celé té mluv lásky rodi k dtem. Ovšem je ta mluva po celém svt jediná: šepotavá, kd3'ž tvá dítte rumní se hravým snem, jásavá, když

porozumí ihned zas

zkušené oko stápí se v ten zrak ješt nevinný, ralesklý. Po celém svt má dít vbec práva stejná, teba by Nmec vc zas pehnal a pímo dokazoval, že „s povinnou úctou hledt k dítti každému, ponvadž být v sím pro budoucí novou spásu naši!" Ne pro budoucí spásu, pro vlastní nezkalené blaho své jsou dti tak milý. zralé,

dostn

máme

mže

nm

„Turek a Japanec milují dti chtl spisovatel íci, nejvíc ze všech národ. Nová as pehnanost. Avšak jiné srovnání zdálo by se mi lepší. Jakož mezi národy západními Angliané odchovávají lidí nejstatenjších, nejvelkomyslnjších, ve vdách a umních nejobratnjších, což jedin mže rozhodnout o hodnot systému vychovatelského, Getl jsem jednou, že

své velmi",

tedy snad,

mn

zas Japanci být Angliany východu, lepšími vychovateli mezi národy východními.

zdají se

nej-

Již zde samy ty hraky nedovolují pražádného porovnání mezi Japanci a Turky. Nikde ve svt není prý tolik krám hrakáských jako ve mstech japanských a v Gaihradu na p. marn bys hledal krám podobný, tam se celá produkce dtských hraek i obchod s nimi skryl do zalezlého kouteku v pedmstí Ejubu, jako samo dít do harému k matce japanská hraka je elegantní turecká (je vystavená také zde) je co nejhrubší; japanská hledí vychovávat turecká jen as ubíjet; a t. d.

—

—

;

—

V „pavilonu dítte" bude prý také na odiv upravena japanská jizba dtská; když to ale s úpravou celou šlo tak zoufale pomalu Snad bude úprava taková, jaká !

285

bývá v den „všeobecných narozenin". Dít tam neslaví skutený den svého narození, nýbrž všechna dvata dohromady „tetí den msíce tetího", totiž 3. bezna, a všichni hoši „pátý den msíce pátého", totiž 5. kvtna. vysokých stžn ped domy dlouhé roku pi rodil kluk, nadýmá se ve vzduchu obrovská papírová ryba. O té jsem se již

V

den

ten

flagy,

vlají

a kde

se

s

bhem

zmínil,

A v den Len staví se na rohožku ped hrající si dti také ty hraky „tendenní", které nám tu mistrnýui svým provedením pedevším ale svým myšlenkov jasným výrazem nejprv napadají. .Jsou to hraky „vychovatelské", neskonale vznešená dáma a galantn devotní k ní pán zárove prý portréty dávné slavné básníky a souasného s ní básníka pak manžel s manželkou, hostitelka s hostem, pro hocha figurky slavných hrdin. válené zbroje, ale také na odstrašenou chlap opilý sakim. lihovinou to z rýže. Hraky ty dostávají jen do svých desátých narozenin, pak pestává hra s nimi a nastávají

—

— —

—

hry spíše gymnastické. Starý to zvyk, prý již pes tisíc již v legend pes 900 let let starý, mluvit se o známé. Ve všech hrakách zde vystavených pevládá již zase rozkošný humor. Podívejte se na tu koiku zapraženou jako jak si s komickým obdivem svj pístroj prohhží, na toho „musikáln vzdlaného" draka, jak si sám aplauduje nebof v Japanu se aplauduje jako u nás na toho krásného ptáka, jak si zobákem istí natažené kídlo své; na to tuné, smjící se „baby" i dcko, mající „již nyní šikmo stižené oi", jakž jistý journalista dost komicky o podotknul, a sotva že jste se zahledli, budete se s babym smát a na hlas smát! Nkteré vci jako japanská bradla

nm

k,

—

—

;

nm

286 s míem již nyní vídeští napodobují. Ale zdá se, že i v Japanu mají s dtmi svj kíž. Mimo svého pemzhku na tuš užívá tam kantor asi dost asto také evropského zcela prostého „pemzh'ku bezoProhlídnem si ješt jednou „jarmarení" jich vého". obrazy odtamtud: dti se co nejupímnji perou — škodvátko mlsá láci skotaí, že pan kantor si až zoufá kluci pevrhli ovocnáce z hrnku zcela jako u nás koš ty dti, ty dti!

(„vlky") nebo rakety na hraní

hrakái

—

—

—

Persie.

I

—

—

Ješl do nedávná posud náin to sluchem jeí jsme z Persie o niem než o hrzném hladomoru. Statisíce lidí padalo hladem a zoufale vrhali se žijící na maso mrtvol. Zdálo se, že veškerý život tam už vyhyne, „Lásky nedbal více milující nebylo vody mimo slzy sirotk nebylo koue z krb, jen vzdechy vdov povznášely se co obláky lid požíval ervy a ervi požírali osení." A náhle zvst o té bíd umlkla. Rozletla se jiná. Šah perský vyjel si k vli svtové výstav na cestu po Evrop. S ním velké komonstvo a neocenitelné poklady; popisy se skvly leskem nezmrného bohatství, každá ádka byla samý démant, smaragd a rubín. Zapomenuto strašné bídy po ulicích a námstích teheranských, obraz Persie zazáil zas tak bohat, jako v povídkách „Tisíc neslyšeli

—

—

—

a jedné noci'".

Také Víde navštívil tedy „Abraham nenavykl sedt pi

Ne na dlouho. sám. (I vyšel ven a pozval si poblíž stojícího cizího muže.) Ale již pi modlitb seznal, že cizinec je Pars Geber a klaní se Ormuzdu a ohni, a vyhnal ho zas ven." Dali mu tedy alespo ve veejnosti na srozumnou, že host je jen první den zlato, druhý stíbro „tetí md, rychle jed." A z Vídn se vydal na cestu zpátení.

—

—

Neruda. Sebrané spisy

VL

již

šah.

jídle

—

iq

2S,S

Letos bylo ve Vídni již mnoiio „vznešen3^cli" návštv, se ale Vídeák netknula tak, jako návštva šáhova. Šah Nasireddin stal se jedním z nejzajímavjších pedvýstavních, bez nho by výstava byla ztratila velmi mnoho. A pilnjší tená našeho asopisa snad se pamatuje, že jsem hned po šáhov pobytu v Berlín vylíil, jak bude pijat od journalistiky vídeské. V Berlín chovali se k šáhovi chladn, ve Vídni musili se píšící pruští lokajové chovat k tedy sprost, aby se pec milostiv pousmáli ti protektoi jich na Sprévé. Škoda, že šah nete nmecky Jako má radost, že poznal msto ve svt nejkrásnjší nazval tak Paíž mohl by také íci, že poznal msto nejsprostší. Vrhnuli se na svého hosta se zuivostí, která pecházela až v šílenost. Vypravovali o vcí malicherných, mizerných vždy víme, co dovedou tam všechno vypravovat a lhát; tam Kdyby ml šah ve Vídni moci jako v Teheranu nebyli by mnozí trestá se utrhaství uíznutím ucha journalisté dnes již z trochu vtší dálky ani k poznání. Ve vídeské journalistice je jako na perských námstích, kde ulehají karavany hnj vrší se na hnj a ve spoust té se rodí žlutý škorpion. Arci, asijský despota je k tomu spílání pedmtem Co jen vše známo o asijských despotech — se mu všechno vrhnout do a je toho mnoho tváe. Nasireddin umínil si již r. 1855, že se pouí cestou po Evrop, a zapsal sob pedsevzetí to do svého denníku, V dobu velmi píhodnou vc jejž spisuje velmi piln. provedl piveze. je ovšem otázka, co z cesty Možno, že byl po celé cest pec jako Saadiho osel ve mlýn, se zavázanýma oima. Možno, že je jen jako smíšenina vody s vínem, a Orientál konen že pec

žádná

mt

nmu

!

—

—

—

nm

—

—

:

pevdným

!

—

mže

—

pevládá

—

dom

tžko

tu

vodu odlouit

!

Možno

také

konen,

289 Že spustlost perských kruh byla by pro lovka nejgeniálnjšího a nejenergitjšího nepekonatelná. Nasireddin muže, rádce, jakých na Východu nesmírn málo. Mirza Taghy Ghan, švagr šáhv, dbal o poctivost v cele zemi, o blaho národa, pede ho musil k naléhání knžstva a harému Nasireddin vyzvat, aby si zvolil i

ml

—

Snad doslechnem zas neho podobného. Snad veškeré vymoženosti budou v tom, že telegrafické dráty povedou se pes rozvaliny hnilobou rozpadlých mst a vesnic a že železnice vystaví se životy poddaných ve prospch hrstky cizinc. Snad se pro vlastní blahobyt národa neudlá poád pranic a uslyšíme o hladomorech ješt hrznjších. A šah Nasireddin pedce o „nauruc", slavnost novoroní, pokryt démanty za milliony, zasedne v sále „Sulejmanova trnu', hudba zaveští, dla zahuí, lidé, kon sloni se ukloní, a mezi šáhem a vezírem rozepede se pedepsaný hovor: „Jak vypadá vše v zemi?" „Nad míru krásn." „Byli úadníci moji poctiví?-' —

spsob

smrti.

i

—

—

—

—

„Praví andlé.^„Jaká je že? Je chleba dostatek?" ,.Spejchary ani nestaí a chléb je lacinjší než kdykoli díve." Šah ví, že to lež, musí ale v Persku snést ješt víc než lži jen takové. Pec není na míst to nesmírné nadnášení se Occidentu nad Orientem „Graeci omnia sua in immensum tollunt." A také není na míst sprosté to nabíhání na hosta Nasireddina. takých Asiat je pec jen málo Kolik tomu let od Daria a Xerxa ? Kdy pišel njaký šah do Evropy pro pouenou?

—

Konen

—

!

„Já dl: „Zdaž nkdo „On dl: „Já alespo *)

Verše

z Anssarilio

již

o

kassidy

jak tento rozkvtí?"

žádném neetl." ,,na

*)

poest Nasar Ben Sebok-

tegina". li)-

!

293

O

Nasireddinu mluví cestovatelé jako Malcoln nebo Vambéry nebo Brugsch velmi slušn. Nevím, mohla-li by se na nho také pln užíti starého Evhadcddima Enveri-ho „kassida na šahá Nassireddina Tahera"

Jaubert,

(12.

vk): On, jehož slovo spravedlivé, pravda istá,

písného smru, syntaxe jak arabská, kterýž nikdy,

on,

nikdy neoklamal

—

jmenovaní líí ho co muže vbec spravedlihned persky ukrutného Arci že asijsky, Umí dát zakopat vzpurné knze svrškem tla do zem, nohy ve výši jim roztáhnout a k noze souseda emuž se tam íká „zakládání vinice". pivázat Umí dát vinníku vytrhat zuby a zatlouci mu je ve emuž se zas íká „vykládání form plmsíce do lebky

ale cestovatelé

eknm

vého.

—

—

pochvy".

A umí dát pikovat železné podkovy na nahé nohy a mrskat pak odsouzence do tance — jmenuje se to „tanec Babi (nejnovjších kací)". A jak se s tím zas srovnává, co vypravují o jeho vzdlání ? Nasireddin je prý dobrý historik, zvláš znatel historie moderní. Je prý pítel krásného umní, v malb víc než pouhý náš diletant, v architektue vynálezce zcela nových facadních okras o emž poslednjším ostatn ješt nco promluvím. Je také pilný literát, peložil do peršliny z fiantiny „Don Quixota" román tedy satyricky — a psával piln verše. Nkteré z jeho verš dal kde pak by nebyl a peložil již díve krajan Úech krajan Cech usazený co léka v Teheranu a sprová/.ející šahá po jeho cest evropské. Pomyslete si ^zakladatele vinic" a „taneního mistra Babi" a tte:

—

—

!

mn — !

—

:

291

Jako

vítr

solné pustiny,

lak

ped ním

drahá má;

tvá láska,

mstu

lásky, drahá má. Zasáhnul mne vítr žíznivý na mé pouti, drahá má, skryl jsem obliej svj na zemi, k ochran své, drahá má. Mže být, že vichr télo mé v kostru spálí, drahá má. a zas písek jednou odvje s bílých kostí, drahá má budou v cest bílé kosti stát, v cest k Tob, drahá má, k výstraze, až budou putovat jiní k Tob, drahá má

já jak

poutník

putuju,

k

—

1

Tžko

Nasireddina odsuzovat a ne hned zas zastávat, zas odsuzovat, tžko vbec vodu odlouit od vína. Víme, že jedná se o despotu asijského, ale také víme, že vídeským žvástalm neteba zas vit nic. Alláh velmi mnoho šáhu Nasireddinu asi odpustí, co mu vídeský journalista odpustit už jednou

tžko zastávat a ne hned

nemohl. Hlavní jeho, neodstranitelnou vadou bylo,

—

že nebyl židem. On dále nejedl vidlikou, jen rukou: elegantn sice, jak všichni tvrdí, ale to je jedno chyba On nesedl na židlicích nýbrž na kobercích chyba On ve dne spával a v noci, v dob, kdy „Mahomed kdys

vídeským

—

—

I

!

msíc vyezával", zase dle pirozeného zvyku horkých chyba On dle náboženského svého zvyku zemí bdl obtoval denn skopce — chyba On dle perského zvyku,

—

!

!

o

jakém jsme posud u každého cestovatele

etli,

na

dkaz

otcovské své lásky bere k obdu, pi kterém je takto sám, vždy jednoho svého synka k sob chyba, z otcovské lásky uiní se pohlavní hích On se neklonil ped každým

—

!

generálem a ministrem rakouským,

statisíce

zkivených

—

zad vídeských se proto zachvly hrzou strašná chyba, ežte ho Nasireddin je Turkman, Kadžár, ne Pars, nemohli mu tedy piíst faktické necnosti perského nynjšího lidu, !

!

292

—

prietli mu je pec. Co mohli, vypravovali o perské družin, na vrub šáhv. Pedevším je mrzela mlelivost šáhovy družiny. Ta mlelivost orientální, o niž Saadi ale

tak

pkn

u se mlky

pje: ,Bud jako hora, a nad oblaky

chccš-li vynikat jako hora

pina a otevi rty své jen perlám

;

snášeti,

Bud

jako skoetvá hlava budiž zá!

aby neubhly, neotvírej zábradlí. Oni arci as Nasireddinovi sluhové nenli nad oblaky a ústa jejich nevypouštla nejspíš pražádných perel Také není o to ani co stát, aby Peršan promluvil; obyejn lže. „Nejspíš že jsem spolkl nkde kus bláta", míní pak lhostejn, když je postižen. On má vbec velmi hezká poekadla. „Vždy v Rusku také jedí (kradou)", a krade jen což dláš! Je sice zuivý Šiita „Šeitan kuli", ale otrok dáblv, jak mu zas sektá Sunita nadává modlitba vykonává jen tenkráte, když ho nkdo vidí. Pak ješt co nejnedbaleji. Vstal teba práv od lure a dal k nmu za sebe zatím náhradníka. Modlí se, jedním okem pošilhává k nebi, druhým na hru. „Bh jest jediný a vný Bh! On neplodí Táhni v levo A žádná bytost a byl splozen. Dej pece pozor!

pasištm myšlének,

ale

—

—

se

mu

nevyrovná.

tuze veliký hraju!"

jest

!

—

—

—

!

—

—

—

— bh

O Vždyt kladeš šestku, osle! A ty za mne zaplatíš, když pro-

Také poníženost vytknuli sluhm šáhovým lokajové berlínští.

Ale je známo,

o té perské poníženosti.

h'anu ven!" vzdychl dvorských poet. z

si

co smýšlí Kadžár Nasireddin „Jen aby mne nevyzpívali až kdys pi písních teheranských

Komické je, že ve Vídni, „zesprosfaelé Paíži" vytýkali Nasireddimu pílišnou vilnost! Jak kde na ženskou se podíval, nebo jak kde na ženskou sáh", už to bylo v novinách. Hezky

podrobn popsáno, snad

pro vyšší

293

mže

díví školy. Ono je prý sice velmi dobe, když muž být bez ženy „muž je msíc, žena oblak, lip msíci bez oblak" ale když má, privátn alespo, každý muž o tom pec jen jiné náhledy! ZvlášE len té dynastie Kadžár, založené ostatn kleštncem Již nástupce kleštnce Agy Mohameda, jeho bratrovec Feth Ali, ml, když roku L->34 umíral, syn, dcer a vnuk 784, a o nynjším Nasireddinu vypravují se také chvalitebná ísla. On je snad rád, že pro njakou dobu sprostil se svého opilého harému v Teheranu, kde se pije arak co „studené thé", a když se sejde nkde s „píhodnou"' Evropankou, odehraje se hned akt lásky penadšené. On „Sal" a ona „Rudabe", zcela tak, jak Firdusi o nich píše. Nechf se ale nikdo nemýlí, že je to divoká vilnost, ne pravé manželství! Po „persku" platí také manželství „na as" a Nasireddin má stále svého oddávajícího mullaha s sebou. Tak oblíbené je tam to manželství ,na as", že podnikavý muUah zasedá tam ped „jistými" se od nho za mdák dát domy, a kdo vchází, pro ten as oddat. A Vídeáci ne-journahslé mají na šahá zlost zas proto, že „dal málo vydlat". Povídalo se, že piveze moe svtla s sebou démant „Deria-i-nur" a Vídeáci mysleli, to že pro n. Avšak dynastie Kadžár slyne svou lakomostí a když Nasireddin hází doma o Nový rok peníze mezi lid, musí dív lid nanést dar. Výdlk bylo ve Vidní ze šahá tuze málo. Konen si šah Vídeáky pec trochu získal.

— —

—

!

mže

—

—

pkn

Schah Mahomet hat gut unci

^ul gelaunet

ist

sein

gespeist, geist

—

a v dobrém rozmaru tom dal Nasireddin pinést své kufry a zaal z nich rozdávat ády. Je známo, jak d-

294

ád

Ale nkterý bere tinskou radost mají Vídeáci z pec stíbrnou tu hraku do ruky, potžkává ji a vzdychá „Ani dvacetník bych za to nedostal!" !

:

11.

Persie patí mezi

národy,

leressantní

a o nichž

se

lidé

z

ty

zem

nichž

hádají,

a Peršané mezi ty in„už nkolikráte nco bylo, bude-li z nich ješt jednou

nco".

O

nemže

zemi

být vlastn

skoro ani

ei.

Vzdor

svému rozmanitému podnebí od rovníkového parna do snhové áry, vzdor svým skalným Jadám a solným, peobsáhlým pouštím, je to pec jen zem, která leží poblíž biblického ráje. Zem nejkrásnjších turkys a nejvtších

safír,

kraj

širazské révy,

který

nám

dal

do Evropy broskve a melouny, nad ním, nad krajem tím podnebí, v nmž vlastn „žádný lovk nezahyne", ponvadž teba nepohbená jeho mrtvola nikdy nesetlí, jen do mumie suchým, jasným vzduchem vyschne. Jinak s národem. íkají sice Peršanm, že jsou „orientální ímané". Totiž národní amalgam jako ímský národ kdys, kde malý kmen pvodní podrobil a pisp-

kmen

jiných, v nichž se potem skoro ztratil, jen zcela je dle svého pejinail. Ten národ „orientáln ímský" má ted ale odpolední svou siestu. Je ted zbablý, beze všeho mravního základu je ale zcela vysílen? Nezdá se. Pravda, že dímají ted šfávy jeho, druhdy tak svží, tak bujné. Obrovskou, perozkošnou vypstovali na p. literaturu, ani plody literatury té nejsou jim více platný. Mravouné verše Sadiho staly se citovanými a hluše poslouchanými píslovími, hrdinské „Šah sobil

si sílu

duchem pec

—

man

295 je jim nanejvýš pkným tením, jako hrdinský zpv o Záboji, a Hafisv „Divan" propadl docela již smutnému osudu v harémech píchají do nho špendlíkem, jako eská dvata do prorockých jarmareních knížeek, v mešitách pak kroutjí jeho myšlénky o vín a ženských, o smšnosti politik a knží tak, aby vykroutili vhodný výklad jjro šiitství, jako naši knží ze Šalomounovy Písn lásky o kesanství. Je to smutné, ale není rozhodné. Pravda, že jsme vidli v iljinách již u nkohka národ, že po nejvyšším rozkvtu literárním pišly oubyl. Duch národa dosáhl nejpknjšího kvtu a pak pohodln se rozpadával. Také ale pravda, že národ, dokud žije, je schopen více jar. V je-

nameh" Firdusiho

nám

:

vbec

dnom smru, ureném individualitou národa a danými vbec místními pomry, síly jeho se sice vypotebovaly, ted žádný národ

ale již

není

šlénky,

popudy a

národ

ostatních a budí síly v

Možno,

že

zcela

nové

ohranien pro

sím

nm

sebe,

my-

nmu

pichází k od posud nebouzené.

u Peršan bude práv

v celku naší

velmi blízka,

tak. Jich kultura je píliš z daleka by nemusili

zaít. Možno, že by Firdusi, kdyby v nynjší nicot žil, se potšil slovy: „Slyš, vždyt slavík staropersky

opt

Kco z té „ímskosti" mají Peršané na všechen posud. Jsou sice opanováni Turkmanem, Kadžárem, ale hlavní jeho prací je, aby pobíjel vlastní kmenovce své ve jménu Pars. Je jen potebí, aby se vzrušili mravn. A k tomu je práv nyní as. Krásný, divný záchvv je ted po Iránu. Vyvstal tam nový mesiáš, ne náboženský tak jako sociální: Mirza Ali Mahomed ze Širazu, nazývaný „Bab" (brána). „Nikoli proti islámu, proti zloinnosti (všemocného) knžstva mluvím." Pedevším hledl zas napravit spustlý život rodinný, zapovdl rozvod manželský, nemluví!"

spsob

!

296

trpl mnohoženství ani manželství „na as", odstranil všechny nál)oženské ceremonie co prázdné híky, ženu postavil na roven s mužem, zrušil rozdíl stav, kázal idey to pro Orient zázran velké našly v Pei'sii již tisíce nadšených muedale zastelen, Babiové trýznni a pobíjeni

snášelivost s cizinci,

a idey ty

ník

!

Bab

stále se

—

—

množí poet tch, kteí hoí

—

pro

smry

—

isté.

Firdusi Jakoby za prvních kesan mnohdy jedin Pi národu mne pedevším zajímá význam jeho ve svt duševním. Nevyítám jej pak pouze z knh. Pec ale piznám se, postál jsem si v perském oddlení svtové výstavy nejdéle ped skíní, teba jsem jim nerozuml. Tak v níž byly knihy prapodivný dojem iní ty psané stránky Snad každého navštvovatele výstavy vábí Orient pede vším jiným. Už za dtství jsme se zapádali do nho sny svými a dorostlí laníme zvdít, co z tch sn bylo pouhým snem. Tam, tam na Východ za!

—

!

—

—

srdce lidstva bít! Tam zaal lovk myslit! Jak arokrásné musí být vše v krajích tch, kde jsou nejervenjší kvty pod nejmodejším nebem, nejzlatjší hvzdy v nejzelenjší noci! A když projdem vším tím, co nám Východ na ukázku sem poslal, je nám njak teskno. Nerozumíme té harmonii mdlých barev, té vybledlosti všech tón, zdá se nám, že se pro -házíme nejnovjší že garderobou njakého minulého vku, vlastn není nové, že dlouhým užíváním již pobledlo. I když sob pravíme, že všem tm barvám a tvarm lze porozumt jen na Východu samém, s celým vkohm, pipadá nám vše pec jen vyžilé, pekonané. Je nám pi tom, jako bychom hledli na vlastní své rodie, ale prostj vychované, jichž je nám pruto líto. Avšak synovství své nesmíme skoro v niem upít.

alo

i

297

p. tedy zde na ty knihy! Máte tu z dob nejlepších náboženské, opisy z i z pak tch, kdy pvci již „udušovali hlas pírody, naplujíce sob ústa perlami a listy ržovými". A zpomete sob pak na kancionály po kruchtácli a na missály po oltáích našich kostel. Tentýž spsob malovaných a zlacených iniciálek, tytéž odstavce a promíchávání notami, totéž vstikování ervených ádek do erného písma! A kdyby Vám to zaal perský uenec, Podívejte se na

spisy

uené

pvc

i

dn

knz

pedítat,

jako když náš

uiní

zcela toutéž dadláckou notou responsorie. To cize, ist oriena pec udržované budí také v na-

to

knz má

dávno odumelé chrámích nkdy stejnou tesknotu, jejíž píin ovšem vtšina není si vdoma. Vyložené knihy jsou ze sbírky jednoho z perských princ a vesms psané Tisk je v Persii sice znám, ale je tuhý zápas proti nmu. „Chudý uenec", praví Bodenstedtv Mirza Schaffy, „který k vli rozmnožení svých vdomostí sám si knihy opisuje, nezmaí asa svého pi knihách špatných. A na tom pranic nezáleží, rozšíí-li se kniha pomalu i rychle. Vždy již král David ekl, že tální,

šich

je tisíc let jako den." Knih mnoho rozšíených prý by sob lid nevážil; bavil by se jimi, nepouoval. Knihy jsou prý jen pro uence, chce-li lid nco vdít, af se zeptá uenc A jsou snad v Persii od té doby, co je zde tisk znám, vtší básníci a myslitelé?

ped bohem

!

III.

Tolik je jisto, že kdo nemže sám cestu do Orientu nepouí tak, vykonat, nikdy a nikde na svt se o jako ted na vídeské výstav. Anglie vystavila tu prmyslné i pírodní skvosty východní Indie, tamjšího archi-

nm

298

pelagu a pak australského souostroví, Francie a Nizozemí zobrazily bohatství svých kolonií, soukromník Marpurgo podal nám Tunis, vlády dotyné nám podaly Turecko, Egypt, Persii, Cínu, Japan. Vidíme plodiny všech tch zemí, vidíme vznik i zánik jich umní, jich domy, jich lidi, celý spsob jich života. To, eho jsme v „orientálním smru" od výstavy oekávali, pouení, dává se nám v plné míe; toho, eho zde oekával Orient vystavenými výrobky svými od nás, dostane se mu také. Orient nechtl konkurence s námi, chtl jen seznání, uznání toho, eho byl dosud dovedl ze svého, a uznání to musíme mu v pemnohých pádech piknout pln ekl jsem již, že Persie je kulturou svou nám z celého Orientu nejbližší, proto také nejspíš oceníme to, co nám zaslala na odiv. Také Persie, jako Egypt, Maroko, Turecko a Japan, podala na výstav ukázku národního svého stavitelství a ve slohu sice v „životní velikosti". Postavila celý obyejný prostého obana, nýbrž bosvém, nikoliv háv, teba vládcv. Jaký to obrovský, základní rozdíl mezi domem perským a ostatními budovami orientálními! V Egypt na p. i jinde hledají štstí života za míží a vysokou stnou ochrannou, sami v sob tedy a v rodin je také vypoten a uren pro rodinu své; perský

dm

dm

dm

jedinou, ale neodluuje se od svta ostatního, úsmvná, veselá jeho tvá ukazuje se sousedm, nechce být sama, chce být v kruhu tváí rovnž veselých. Škoda, že tu není postavena také njaká perská mešita Skoda vbec, !

chrám

svými roznichž je selucký jiný než turecký, turecký jiný než arabský, arabský jiný než zas ten zelený minaret perský, opletený jakoby stuhami od hora dol a

že tu nepostaveno

košnými minarety,

východních

víc se

z

krytým balkónem nahoe jako by s lucernou Všechny ty východní chrámy mají jednu myšlénku základní stnou s

!

:

299

uzavený

obehnaný,

kády. Perský v

nákladném,

chrám

modlitební

velice

ozdobeném

nho

dvr, kolem

ale hledá krásu

práv v

svou

prelí

s

ar-

opaku,

hodn

ote-

dm

portálem. A ten ráz má pak také bohatší proíánní: co možná pknou fagadu, zvoucí píchozího, aby vstoupil dovnit. Takto je hlavním znakem perské architektury vbec lomený oblouk, hruškovitá bá, uvnit okrasy jako v stalaktytové jeskyni. Pro vnost není ovšem perský ten zde vystaven, ani ne pro tak dlouho jako solidnji stavené budovy khedivovy. Vždyf v samé Persii nestaví se nyní již pro vky. Krásné budovy, jež v Ispahanu vzrostly za Safid, za Kadžár voln se te rozpadávají, a Teheran, nynjší msto hlavní, „dokazuje, že povstal z pouhého táboru turkmanskélio." Vše je slepeno ze surové

veným

:

dm

pomrn

ádný eský

hlíny, lze

liják

„dobyt stíkakou".

by odp

A

co

avil celé

má

být

msto, hradby budovou lepší, i

vystaví se ze deva a pálených cihel, a pokryje na všechny strany nesmírnou lesklou a barevnou parádou, ne sice valn trvanlivou, ale význanou a v skutku píve jemnou. Dokud nebyla ta paráda nalepena na svtové výstav, nelišil se skoro niím od budov našich, na pr. od nkteré jednopatrové villy s bohatji lámanou stechou. Jakmile ale byla upravena, zazáil v letním

dm

dm

slunci

nyní

sklenný zámek z našich bajek. jak by z kišálu byl vykvetl.

jako

stojí,

Dm

dm

zde

popisovat nebudu, bez výkresu Podrobn perský nedojde slovo cíle. Jen všeobecn líím. Stavitelem byl pední perský architekt Hussejn Ali a sestavil dle nejlepších vzor, pedek dle Babi Humainu. zadní ást dle Džesme sultán Abad. Pedek má velmi bohatý profil. Stední jeho ást, v šíi pt oken s ostrými oblouky, vystupuje znan ped postranní kídla. Schody, kryté.

dm

300

pravé i levé strany do vyvýšeného pízemku. facad je ladná rozmanitost, vidíme siln vystupující ímsu, soumrné vsazená okna s barevnými skly v pekrásném devném mížoví, stnu k vli okrasám rozdlenu na soumrná pole, oblouky nahoe goticky

vedou

Po

z

celé

lomené, persky stranou vypouklé. Okrasami je pokryt jako Madar šrami. Hlavní jich upraveni ídi se práv dle formy lomených oblouk, sbíhají se jakoby v klenutí a s klenutí toho visí pak zas dol jako stalaktity v krápníkových jeskyních. (Kišálové a stalaktitové jsou také formy stukalur uvnit budov.) Ozdoby ty jsou nejvíc upraveny ze samých drobných, zrcadlových sklíek, zapevnných do sádry. Pomyslete sob zrcadelnou tu facadu v plné zái slunení! A pec neosluje pílišn, alespo neunavuje. Jemné, dobe upravené linie bílé sádry umírují lesk a malá políka mezi tím jsou vyplnna pestrými, ohnivými malbami. Malby ty jsou bud krásné arabesky, kytice, košíky nebo mythická zvíata, jako obraz ptáka s kytkami,

dm

Anky, tak velkého, že „Nocmova ze zem ani nadzdvihnout," nebo lev

s

meem

v jedné,

povode nemohla ho i

zemský znak perský: v druhé tlap a

ohonem svým

vycházejícím sluncem za sebou. Zrcadlová tak efektní facada je prý vynálezem nynjšího šahá Nasireddina. My, kteí jsme se trochu s djinami architektury obírali, víme ovšem, že zrcadlového skla užívá se v perském stavitelství co okrasy již ode dávna. V Ispahanu, tli jsme, jsou v palácích Abbasa Velkého a potomk jeho sín, jichž stoupení je vesms zrcadlové. Nasireddin by byl okrasu tu tedy z vnitku jen na zevnjšek penesl. Ale architekt Hussejn Ali tvrdí, že celá myšlenka zcela znovu se zrodila z pože„prorok hnané hlavy šah-in-šahovy, když hlava ta s

—

301

—

jednoiio raiž ji mazati iiej vonnjšími mastémi ráje" dne spatiti ráila oslující lesií velké Solné poušt perské. nejchvost Jen kdyby ostatní dvorský ohon šáhv netvrdil vyšeptalejší etkve je vždycky ješt palivý zas, že Hussejn Ali „je mizerný pochlebník, chlap na všechny strany pící, jehož jméno budiž prokleto jako Omarovo Abu Bekr stokrát, Hussejn Ali tisíckrát nechC

—

i

—

!

denn

scepení žízní!"

IV

Tak as jen tetinu „perské oddlení" a to

poboního kídla zaujímá vru není mnoho! Ale i

vlastní ta tre-

—

divným spsobem položená mezi ínou a Rumunskem, dojímá víc co sbírka starožitnostní než jako ást výstavy živého svta. Zdá se nám, že vše to, co spatujem v tch nkolika dlouhých skíních, je již dávno tinka,

dáno na odpoinek, svadlý, uschlý hst, chovaný jen tak na památku. Staré knihy z 10. a 11. vku, v nichž písmem „nastalikem" psalo nesmrtelné verše své nkteré perské „slunce poetv „šams eššanara" ješt starší, prastaré desky s písmem klínovým hudební nástroje groteskních, dávno pežilých forem, zbran a zbroje jako v našich zbrojnicích po vymelém rytístvu. A vedle toho iránské droguerie, jichž silná, opojná jako by vycházela z balzamovaných mumií.

—

;

;

vn

Ovšem jsou nesmírn zajímavý ty jemn ciselované, zlatem prokládané epele „damascénské", ty dlouhé, nápisy co nejpknjšími arabeskami pokryté pušky, kovové pilby s vysokým hrotem, malé, kulaté štíty, kožené epice, drátné košile, brnní na ruce a na nohy Vbec jsou pedmty shotovené z ocele nebo z bronzu v skutku !

302

vesms velmi vkusn shotovenj. U takové kovové mísy nebo u ist perského džbánu džbánu to o tyech nohách a s dlouhým výepním hrdlem mžeš si postát hodiny a stále sledovat labyrint jich perozmanitých okras. Rovnž krásny jsou zlaté šperky a stolní náiní ze stíbra, vesms práce zlatník širasských, dýmky z ebenového deva se vzácným stjbrným kováním, papírové svítilny zadlané nahoe a dole do stíbra, atd. A práv

—

—

tak zajímavý jsou také ty staré nástroje hudební. Pepodivné tvary a kombinace! Tympán stojící na podlaze, hodn vysoký a mající zcela formu staré, obrovské vázy ínské; citera jako naše stecha sdlaná; perletí bohat vykládané housle, jichž resonanní ástí je prost koži potažený bubínek a t. p. Ale též práce nové mají tradicionelní formu starou, takž ty malované, lakované, vyezávané, perletí a kostí vykládané skínky, malované lože s garniturou sedadel, mozaikové stolky, ezby na pštrosích vejcích, z nichž uinna íše, šachovnice s ko-

vovými figurami

—

vše to

již

našlo své ctitele a je

již

rozprodáno. stojí

Avšak jsou také odbory perského prmyslu, které rozhodn vysoko nad dovedností naší. Gazelí per-

gamen

(slavné

dív

papírnictví velmi skleslo), oslí chagrin

okrasy na jich vlnném zboží jsou daleko jemnjší a krásnjší než na zboží evropském. Nádobí faiencové je jako by porculán, za to je zas porculán špatný, a co vystavh dobrého, je patrn ínské, ne perské. Vyšívané šlojíe, pímo skvostn vyvedené, mají stále houf obdivovatelek ped sebou. Každá studuje, žádná si každá pronáší sve mínní o spsobu práce asi cos podobného nepoídí. Vždyt je persky ten šlojí nu ten pravá, neproniknutelná zed, a šlojí evropský je pkný rámec, nebo lákadlo, nebo toiletní prostedek jejich

je

nedostižitelný,

—

—

!

!

303

pro krásu pleti nebo cokoli podobného, zdí není a nesmí být Pímo vítznou je Persie svými koberci a shawly. Perský výstavní komisa, ernovousý, zasmušilý Mirza Petros Chán sedí od rána do veera vedle svých tkaných poklad, jichž je v nkolika jen skíních za padesát

dukát. Obyejn sob tch skvost výstavní navštvovatel málo všimne, drobné, kvtnaté vzorky jsou mu píliš prosty, široký lem píliš málo kiklavý a Mirza Petros Ghan sedí nevyrušován a pokliden. Když ale tisíc

pec pistoupí njaký zvdavec spozoruje

teba

jen

nímu nevzdlanci

z

posuk,

a

Mirza že

se

Petros

Ghan

tomu

západkoberec chora-

barvitjší ovšem skromný íarahanský, tu se pomalu vzchopí, vezme zvdavci koberec z ruky, zave skí a usedne si zas na místo své po upímném odphvnutí. „Koni, shawlu a koberci rozumí v Persii vzdlanec každý." Za to se dobrému Mirzovi vyjasní obliej jako iránské slunce, když pijde pravý znalec. Vidl jsem ho, když lenové jury koberce perské prohlíželi. Lítal jako pírko, škubal koberce sem tam, aby ukázal jich vlas a jich tkaninu, rozhovoil se a rozpovídal, možno že samým nadšením mluvil ve verších když mu ale pranikdo ze všech pítomných nerozuml Ped dvma stoletími bylo prý umní perské, pokud

sanský

lip

než

líbí

ten

—

—

koberc týe, ješt mnohem

Ale podnes nevynauili jsme se jim také zas od Arab kobercm perským vzdor všem gobelínm a savonneriím Na zemi mít njaké „gebbeh" a pod ním rohožku, aby byl krok co možná ješt elastitjší, na loži njaké „sedžadeh", po stnách koberce z Farahanu a pak dle poteby ješt ty ostatní druhy perských koberc v jizbách svých, patí podnes k lise

rovnají se koberce evropské

—

—

vtší.

!

Neruda, Sebrané spisy

VL

9q

304

bstkám,

A

jichž

smjí

sob

dovolit

jen

Rotschildové.

nejpknjší, nejtrvalejší koberce robí v Persii prosté ženy K u r d a T u r k o m a n , vných, surových koovník Vždy koberec povstal práv v stanu koovnickém! Rychle musí být stan stržen a zase postaven, hrubý koberec je mu tedy zdí a podlahou, jemný oponou !

a ložem.

Kuriosity.

Jen tak pro zábavu chci mluvit o nkterých „kuri-

svtové výstavy. Slovem tím snad jsem ekl vše již jasn. Není kuriositou Japanec se vším na svtové výstav patí na výstavu tu jako já, jsme sob zbožím svým velice zajímaví, však jen hlavn ovšem zajímaví, snad zvláštnostmi, lišícími nás kulturné od sebe nebo eknm pírodopisn. Není i také „kuriositou" sebe vtší a vrnjší model Bosporu, Jerusalema, atd., byt bych míst tch nebyl sám posud teba spatil, také ne lodka eskymácká, ne démantový diadém za 3,0< 0.000 frankíi, ne perly erné a ržové, nebo démanty ržové a modré, ne žralok kladivoun ze stedozemního moe, ne v ruské restauraci šunka medvdí a uzený jazyk sobí a ne v rumunském oddlení divoký kanec velký jako medvd ositách"

—

mn

—

;

i

mn

—

pouuje,

baví sice také, ale nevyvolává úsmvu. Avšak je zde kuriositou vše to, co z kultury naší vlastní vyuhuje co okles zbytená, neúrodná, bezecílná, co mne nezajímá samo o sob, vnitním svým obsahem, nýbrž jen duševním stavem svých pvodc, kteí jako „vyšším", aby obmeby se jen proto pachtili po zenost jich vyšla tím krutji na jevo. Zbytenost je tch

to vše

mn

nem

20*

306

vcí hlavním znakem, smšno.st

jich

prvodcem. Máme-li,

jak se praví, vždy otevené uši, abychom zaslechH vše možné špatné o bližním svém, mužem mít také pro jeho oi oteveny, zvlášC když chce, abychom hloupost

ob

ho za

ni

ješt obdivovali.

Ovšem ale patí mezi kuriosity asto nco historického. Za doby své nebyla mnohá vc, které se nyní usmjem, pranic smšná, ale nyní vidíme, jak že jsme byli ped vkem ješt v tom onom na cestách kivých a v jiném zas jak jsme byli ješt klasicky neohrabaní. Mužem, musíme se tomu pousmát ted jako i

muž dtství svému, tento úsmv bychom se nebyh muži stali.

je

nevinný, bez dtství

Vždyt jsme „my lidstvo" bohudík v tak mnohém Ml-li nkdo myšlénku, že a nadál ješt dtmi k nynjší svtové výstav spoádá sbírku „evropského" kroje od roku 1750 po nynjšek, bychom se zasmáli kabátm po opatek a copm po bedra, mže za sto let smle uinit stejnou sbírku od roku 1850 a budou se zas smát cilindrm a frakm. Ujala-li se v Nmecku myšlénka, vystavit modelly nmecké „íšské" pošty až k našim dnm, mže se smle v tom ihned pokraovat dál Stephensonov lokomotiv a prvním železniním vagónm usmíváme se již nyní. A není nám, dnešního již dne, komicky již významné pro celou dobu naši, že kamkoli se na p. ve svtové výstav ohlídnem, všude spatujem sílu na odiv daných penžních kas? Není kurito v každém ohledu „kuriosita" a zárove již

poád

!

—

i

—

osita historická?

jich tu ostatn není, tch kuriosit histooddílu „z djin prmyslu" (výstava „additiododatená) stojí na jistém míst vždy houfec

Mnoho rických. nelní"

i

V

:

307

tu líolem nicolika pranepatrných, starých Odklipují píklopy, zbožn sahají neumelou rukou na klávesy, stále se pi tom usmívají. Nkdy pisedne i nkdo, kdo hrát umí pejede nedlouhou adou kláves nkolikrát sem tam, pak zas vstane rovnž Ale s úsmvem a krí rameny. Nepatrné nástroje, jist u nich povstala nejvtší díla umní hudebního, u nich kdys sedávali nesmrtelní kantoi Schubert, Mozart, Josef Haydn, Beethoven Zde úsmv platí nedokonalosti nástroj a duchem prolítne myšlénka, jak že mohlo spineto to nepatrné alespo jen znázornit mistru velduchu, co Ozve se vtip vysnil tak obrovitého a krásného „Zde pochopujii, že Beethovenovi nebyla hluchota ani vtip v skutku frivolní, pec dobrý. A svého tragická" asu byl klavír ten obdivován! Darovalaf jej Beethovenovi roku 1803 darem a jméno shotovitel zní „Erard Fréres", posud v hudebním prmyslu jméno slavné. Arci, „kuriosita" je zde ješt jiná. Nkterý ten klavírek je na prodej a na prodej je tu také miniaturní podobizna sestry Mozartovy a jiné ješt vci! To „na prodej" nezvoní, vidte že ne? Ale kdo ví, co vede ty nemají-li trpký nedostatek hojit památky na trh Stoji

lidí.

klavír.

;

!

!

vn

!

—

Paíž

—

I

Nástroje ty patí k „historické výstav^

V

té je

arci kuriosit více.

—

Na p. keslo

—

z

msta Vídn. kostí prvního

do Vídn zavítal. bylo to roku 1554 pje, že „v oích mu záí Nebohé zvíe! Kalidasa o hvzda moudrosti a s ela že mu ine istý med", a zde objímá blostný zbytek jeho tla neforemnou bytnost nkterého rakouského opata! Trochu nezvyklý materiál na keslo Dále je tu celá sbírka obraz z dob tureckých

slona, který

nm

!

válek, s

dtmi

„vrn" pomordovanými

pannami, napíchanými

a jiným strašným masem. Pak stará kniha obrazením ženy Vídeaky a verši:

s

vy-

308

Eine fraw fein keiii

iii

Oesterreich kleidel sich

erbar und gar saeuberlich, ueberfluss wird da gespuerl,

mit tugend

ist

sie

wol

gezieit.

Pebože, ty se zmnily! Ale to je to, že už není Takový cenzor viz zde jinou praeventivní cenzury udlal pes nahá adra vyobrazené spící ženy rytinu kížem áry a napsal: „Pikrejt!" Pounou zárove kuriositou jsou také ty ethnografické loutky na všech koncích výstavy. Divadelní loutkám jsou velkosti živého krejí íká velkým lovka „figuríny", malí jim íká „manequiny", pro ostatní svt nejsou k poteb. Je to sic velmi hezké, když poznáme pod rotundou kroje moravské, v norském oddlení norské, v ruském kroj Kirgiz a taškendského žida, v tureckém všech národností Anatolie i Rumelie, v pruském když vidíme exempláry rozmanitých vycpaných voják pruských, ale prosté bidlo nám na ten kroj Fantaké staí, nepotebujem celých hloupých loutek tasii nenapomáhají, spíš jí vadí. Ta devnost a nehybnost postavy, ten vyzývavý lak mrtvé tváe, to do neuritá upené, nelesklé, blbé oko Zrovna tak jako ty pomalované sochy v katolických chrámech! Hltdí se mrtvému materiálu dodat klamu života, sáhá se tím nad meze a úel, iní se nco, co vždy je smšné!

—

!

—

dv

—

tm

—

!

!

II.

Nevím,

eknm

jak

se

že Olefactus.

ten jistý parfumeur jmenoval, ale Týž Olefactus tedy navrhl editel-

stvu svtové výstavy, že bude parf tak aby vonla ve všech ástech

umo vat rotundu, svých,

od rána do

309

veera a velice mile. ert vi, co muže toho uvedlo na myšlénku Híšná ovšem není, vždy papež parfumuje i „zlatou rži", dar za ctnost ženskou! Snad mu uvízl ze journál v mozku výraz pro výstavu „chrám lidstva" a on chtl se v stát knzem s kadidelnicí. Za Ludvíka XV. Ja cour parfamée", nyní „1'exposition universelle parfumée" pokrok Snad chtl uinit poklonu k výstav se tak hojn pihlásivším mohamedánm (ostatn ve voavkáství posud nepekonatelným), aby se jim zdálo, jako by byli již pešli pes most El Sirath, do sedmého nebe, po jehož podlaze rozsypán mošus a šafrán. Snad chtl, kde zrak má tolik potravy, dát také ichu nco, a ichem psobit na mozek, aby „hlava tu

!

nm

—

stala se volnjší,

kousavjší, vyby každý že tu popak ze stearinu a velký pomník z milly pro vynálezce de Milly.

fantasie živjší,

nalézavost vynalézavjší a v

rotund porozuml celý chrám

— —

staven

!

satyra

pamt pamtnjší", kuriosit jiné, pro

velkým poprsím Nebo aby pec ádn pochopil, co je to tamhle na sloupu za obraz, ten obraz Laxenburku, shotovený ze samých sirek, jichž rzn barevných hlaviek užito jako 23l).0U0 sirek — skoro obsah steh pi vyšívání kolosální, ne? Snad se chtl ale Ole3000 škatulek „partm" factus jen prost zalíbit bohm této zem pochází od „per famum" (dýmem) a ád je pkná vc. Jak chtl vonní to zaídit, neznámo. Snad jako Orientálové, kteí dali teba sto mic mošusu do vápna pi stavb mešity, tak že mešita za sluneního úpalu podnes voní. Snad chtl velkým vonným vodotryskem jako Jako to uinil Jean Maria Farina, taktéž v rotund, v skutku tryskem, ale jen malým, jímž stíká samá voda kolínská, ta nejpravjší „Eau de Gologne du codex". Falešných kolínských je jak známo mnoho, ale pravou s

—

!

—

—

—

310

mají jen potomci Jeana Marie Fariny, který ji vynalezl v Itálii, v St. Maria Maggiore, už léta spásy 1709. Od tch dob jmenuje se každý z jeho potomk Jean Maria ješt s njakým tetím jménem, jako se jmenuje každý vlada knížectví Reussu Heinrich. Každý si zde zapamatovat parfum ten pravý, každý si omokit šátek svj, teba ten šáteek drahý Pedrahý šáteek krajkový, a pec by ho sob as nikdo nevšimnul, kdyby neležela zde cedulka, že na pracovalo padesát dlnic po ctyry msíce! Mohl jej sice stroj shotovit za msíc, ale pak by byl šáteek shotoven hp a nebyl by tak drahý. „Dobe jsi val", kdož jsi ekl, že by dáma, která soí) šátek ten zakoupí, když jej pak nese, mla mít za sebou vždy prvod tch padesáti nebohých, bledých pracovnic' Nkde by šátek s kolínskou vodou zde pece byl dobrý Na p. v oddílech hospodáských, kde jsou vystaveny sýry. Sýr není ovšem žádná „výstednost" aniž jiná kuriofita, ale je zde u nho napsáno, že shotovitel jeho je hrab ^*^ nebo kníže ^% nebo pán ješt jiný.

mže

mže

—

nm

—

!

Tší mne,

že se

a pochopuju,

mn

konen pec nemu

že

se tím

ped svtem

nauili od sedlák, chlubí.

—

Milejší je

vždy kus toho hrabcího sýra než už zase pod rotundou ty knoflíky, které že nosit bude veejn zde dosvdila Jeho Madarská Milost pan hrab Zichy. Jsou zlaté, s velkými démanty a opály, a mají tu zvláštnost, že budou pišity od krku pes prsa až pod bicho. Tuze. tuze zajímavé! Ješt jinde je potebí nerv silných. Nemíním etn vystavená piana, u nichž u každého dává ženská sfinx samé elegantní ochotnice posluchastvu hádanky, kolik desítiletí by ješt potebovala, aby nco umla. Míním stolek a rámek v rakouské gallerii „nástroj v-

—

—

—

311

deckých". Zde cení se na nás dv nahé lidské lebky, pokruhované pomcky erven polinované a pro srovnávací anthropologii. Jedna náležela uenému jezovitovi Wulfenovi a druhá úkladnému vrahu Reschi. Máme je porovnat. Jsou tu ale lidé, kteí naped tvrdí, že mezi jezovitou a tímto ani nemže být njakého

—

ern

rozdílu.

Mám

psát ješt o

tom automatním erveném ptáku

ve francouzském oddlení, v skutku umleckém kousku vyšší mechaniky, který se pohybuje a zpívá a pi nmž diváci vysmjou se tomu do oí, kdo tvrdí, že je jen dlaný? Mám mluvit o modrých, zelených a žlutých penízích ze skla, pocházejících od kalif egyptských? O tom, že do výstavy brzy pibude práce co do zbytenosti pevzácná, stenograficky opsaná I Hada, smstnaná v O houslích, jichž resonanní ást O Tyroláku, ví pro je stoena jako paragraf?

oechu?

bh

který vystavil velké až zoufale bohaté,

— vánoní

jesle?

tak bohaté,

že

O výstav hraek, by spousta hraek

tch musila zkazit fantasii každého fantasii Mohamedovu ? Mám Vás snad

dítte, a byt

mlo

upozornit na procházejícího se journalistu Amerikána, který má v pravé ruce tyry dlouhé pitíznuté tužky a za každým uchem po dvou? Ne, vyjdu ven, na erstvý vzduch, ke chrámku Dreherovu! Známý ten sládek vídeský nevystavuje letos zde pivo své. je píliš skromný a vystavil si jen chrámek. Kulaté místo, nkolik vzhru, volné sloupeni do kruhu, pkná kuple, a pod kuplí nápis „Antonín Dreher, syn, narodil se roku 1849 a pevzal všechny tyry pivovary roku 1870." lovk se tu pec všechno dozví, to nejdležitjší

—

stup

:

—

i

!

!

Hugh! Okeán sem vyslal své žraloky, Nový Zéland kostru vymelého ptaího obra „Dinornis giganteus", americký prales

své Indiány

—

temnjších houštinách

—

a

tito

také zde v nej-

usadili se

lesních,

rozbili

si

svj „vigvam"

navštívím je!

Vysoko, vysoko pnou se stromy. málo kde mode prokvtlý strop. Ticho, ani ptáe nezašustí, velebné ticho! Jak ukonejšiv psobí ta vznešenost pírody! Fantasie se rozehívá. Jaký pak as udlá dojem na mne první, skutený divoch!? Na Darwina uinil nesmírný, jím byl Darwin piveden ku svým studiím, ku svým spism, a stal se nesmrtelným Pánbh ví. co naVešel jsem do lesa.

Koruny

jich srostly v tmavozelený, jen

píšu já!

Jako bych ho už vidl ped sebou, toho Indiána vysoký, štíhlý, ostrého profilu, vulkanického zraku. S ramen splývá mu zvíecí kže, na hlav se houpají ve vlasy zapletená orlí péra, kolem boku stažen pas, plný hraek a vyschlých lidských skalp. Luk je dlouhý, toul plný, ale nebojme se o svj skalp kulturou prošedivlý, nmž tu sedí zcela klidn, kouí dýmku míru a Je

námi se neohlídne, když vstupujem do vigvamu. Jak pak se jmenuje as doma, bodrý ten Indián? Snad ani za

!

!

!

.

313

„Velký had", nebo „ervený blesk ^ nebo „Král jaguár", nebo jinak krásn! Hned vedle vchodu choulí se mladá, hezká „squaw" a bojácn se drží její kolenou maliké ..papoe". Neboj se, dátko, takovým malým divochem býval jsem také Nebo to spatím jinaké? Na p. jako v zemi dakofanské, u šípae. pro jehož dcerku Minehahu pichází si

mladý Hiavala!

Na

vigvamu šípa dakofanský,

zápraží u

sedí

sedí staec, z

eže

hroly

jaspisu a chalcedonu.

mu

Po boku

sedí dcerka

v celé kráse

Minehaha,

Smavá

voda.

milá,

snivá,

splítá

tlinu na sítnky

—

—

kdo ví, kolik vlastn Nebo bude ješt jinak ? Bude snad divoch sem pešlo — vesele jako o svatb Hiavatov, kdy mrštný Paupukivis bavil svým „Žebráckým tancem" a Cibiabos zpíval „píse lásky, píse nhy?" .lid Bylo ho jako písku v moi a Obrovský národ a již skoro domel. Jak poeticky popisuje ho Gooper Ješt se pamatuju, s jakým rozechvním ítal jsem jeho romány, jak s jeho Natty Bumpem íhal jsem v zálohách, prostelil dva do výše vyhozené zemáky jednou ranou, sjel po vodopádu, bloudil po

Jak poetický to

vítr

ho

již

!

rozvál.

!

A tu pozoruju. jak sám ted. zrovna jako Natty Bumpo, vyzdvihuju tady kolena do výše a jdu po prstech, hugh Eh co abych zrádných stop nezstavil pralese.

Aj

vigvam

— malá

kotlinka

— vysoký

—

se

blá

stan

— mj

314

Hugh humbug!

branže!

je to

—

Stan plátný, zcela po evropsku stižený. Jenom mdiánskými figurami hloup pomalován. A uvnit kredence koalna Místo stn z bílé srniny, místo všech dakofanských! Až sem pijede Barnum se svým slíbeným stem není-li Indián skutených, mže smle zaít znovu. ta zpráva o Barnumovi humbug. i Koalna, jak povídám, ovšem amerikánská. „Barkeepery" jsou pánové Bóhm a Wiehl a místo Indián najali si as deset mouenín, kteí kolem stanu, na prairii jako dla, roznášejí po stolech opojné americké míšeniny. jaká pomoc jsem už zde. A nejsem sám, Nu lidí sem zapadlo dost mnoho. Práv odchází celá tlupa Každý si nese jako na pajiž dom, njací emeslníci. mátku nkolik tch stébel v ruce, jimiž se míšeniny ty,

—

bžk

!

A

—

—

které jsou

s

ledem,

vrávorají, naložili

si

ze

sklenic jen vysrkávají.

Všichni

Ameriky patrn píliš mnoho.

Sednu si, pro ne! A už je tu, u mého kulatého erná plet, snžn stoleku, také mouenín. bílá kazajka a zástrka, chlapík vypadá jako ty sochaské

Non

mj

hraky

bílého a

z

hlupáku?" ptám

nco

úsmvem

—

zachrochtá afrikánského

—

„Copak

mn

dáš,

co nejlíbeznjším. A on možno že to byla také

a podává seznam nápoj. Old Brandy Tak tedy: American Soda Water to není nic; ale pokejme, tady rubrika „Mixed

nadávka

Jam

erného mramoru. se s

—

—

Drinks"

:

—

Sharry Cobbler

Mint Julep Punch Brandy Smash. „Dej ale a£

mne

nešidíš!"

—

—

Catawba Gobbler Glaret Panch Egg Negy Sharry Cobbler, ernoušku,

—

mn

—

— — Milk

—

Hezká spolenost kolem a živá. U každého stolku moc feš Samé Minehahy, Smavé nkolik ženských

—

!

!

315

vody. .Tsou-li z Nového svta, nevím, zajisté jsou ale ze svta toho, jehož je jen pl. Dámy bez píjmení, jen „Laury", „Berthy", a podobn. lenové oné gardy, která

vzdává vždycky, nevymírá ale nikdy. Dobe se srká ten Sharry Gobbler Sharry led citrónová šfáva oranžová dobe! U nejbližšího stolku sedí jezovita, skutený, živý. Rád bych vdl, jak pichází k svtové výstav Kížovým pavoukm pec cos podobného nevoní. Ale má se se

—

—

!

—

—

!

tu

dobe. Na suchém jeho oblieji rozsedl se tak široký že na ani nemá místa a roztažené koutky se musí kousek místa vypjit vedle, ve vzduchu.

nm

úsmv, že

Píinou

toho

úsmvu

je zde to

buclaté

dvátko, podlé

malé nožky ekl bych Francouzka. Z

pletenky své rákosové

pohledla

na

dívka

vzhru

—

on se ohlí. Zrak jeho maní padl na mne. Usmál jsem se také na ale tak, tak ted sladce, že to jím až trhlo a

nho

že mu jako to dvátko dodobrý, na nkterých cestácli nejsem s to ani .Jezovitu zašlápnout. On byl však od toho okamžiku jako a když Francouzka odešla, zstal naschvál skoro pl minuty na svém sedadle ješt sedt.

co

vol uju.

na srozumnou,

Jsemf

lovk

vymnn

Pak

ale šel pec. Tak, a ted si dáme ješt toho Milk-Punche! V skutku, ti moueníni jsou pec k dobi, dámy se jim poád smjí Zvlášt se líbí ten nejošklivjší z nich. Chlap zrovna kaktusové krásy Kdyby se podíval do krajáe, srazí se mlíko, kdyby se povsil na

—

nemu

!

!

nebe,

zanou

Mlíko

dobe

—

sedláci zvonit proti

koak

—

mranm.

„mint" ili

puškvorec

—

také

310

Ted zahuel od východního konce budovy zvuk „mlhové trouby". Na moi jí užívají za mlhy co výstrahy, zde na znamení, že je šest hodin, konec. Jak smutný, monotónní, nekonený zvuk vyvozuje ta pára! Aby nebyly ped potopou svta ty pralesy Pára stroje výstava shoely kde byla pára Konen když se na toho kaktusového blíž podívám nu ano, Hotentot je také dle svého hezký jeho krása je jen trochu tak zaražená, tak pitlumená pro by se ženám nelíbil ty vtve, v skutku zrovna jako Tamhle na nebi ted se šíí to obrovská mouenínská tvá

—

—

!

—

—

—

—

—

—

—

—

—

A

!

—

šklebení

nohy jako bych

ml

—

plny

—

mravenc!

Zdali pak bych ted dovedl ješt

kráet jako Natty

Bumpo?

Dít. Píliš

mnoho

je

toho na výstav

pro dít,

píliš

tam nemlo dít vést. Množneporozumných vcí stísní mozek,

málo o dítti Ani by

se

divných a množství vcí žádoucích, ale nedostižitelných svírá srdce. A dorostlý, který co otec nebo co uitel rád by se nauil od ostatního svta kusu paedagogiky dtské, odejde z výstavy také nevaln obohacen. Drobné dít a nauka o porazily svtové výstavy ve form té všeobecné, v jaké je ješt nynjší výstava vídeská, a naléhav žádají svtových výstav odborných. ství leskl3'^ch,

nm

317 Je také ten svt dtský svtem píliš zvláštním, a bohužel dokazuje výstava svta ostatního, že mu ten velký svt ješt valn nerozumí. Snad se ukáže na njaké té píští výstav odborné až píliš jasn, jak že paedavzdor okeánu lásky, gogika dtská je ješt v plénkách kolébali a nesli mladá ta jakým rodie od poátku staletí, za kterých poupata svá. I vzdor dlouhé té uznávána nutnost odchovávání rozumného. Nejsme vru posud skoro dál, než byli za doby Lykurgovy, když dvou ps, zákonodárce ten uil lid svj píkladem

vk

— ad

—

jedním dobe, druhým špatn odchovaným! Školství sice co nejutšenji nám rozkvétá, ale stará se o již rozbesklé mozky, prvotní „vykesá vání jisker Drobné z kamene" nemá skoro ješt žádného návodu. dlník, ty dva má lidská spolenost ješt na dít a starosti. Starost o dlníka prokmitla již na poslední výstav paížské, ale na vídeské marn se ohlížíme po njakém jejím pokraování. Za to nastouplo zde zas dít pokraování? kde bude o do prokmitu Poátky vídeské jsou ješt dtsky blábolící, ale kouinno pece nco! Postaven „pavillon dítte", ne píliš prostranný, ne práv krásný, víc prkenná bouda než ádná budova, a pavillon ten vnován dítti od narození až po školu, tedy as do šesti let. Není ani uvnit pec milejší než velmi pokropíliš bohatý, ale je

—

nm

—

nen

mn

ilé „etablissement Krupp" vzdor ocelové nádhee své! jako nadpis „der kunst" Mlo by nad jeho vchodem „Matkám". stát napsáno: nad výstavou umleckou

—

—

Každá piuí se tam alespo nemu novému a dobrému. Ovšem jsme také mimo pavillon, pedevším v hlavní výstav samé, nesíslnkráte upomínáni na dti a život jich.

Dít

vystavuje

náleží se

práv k rodin

také zde

a pro rodinu pracuje a

nesmírn mnoho. Snad nejpí-

318

jemnjším zjevem ve smru tom jsou vystavené kolébky. Arci tu nejsou kolébky, „jak mají a musí být", nýbrž jak být práv nemusí. Chce-li ten, kdo vládne miliony, položit si nejdražší skvost, dít své, do takové visuté kolébky, nad níž šustí tžký hedváb a v níž, v obrub ze samého zlata, kypí se šetlandské peí prachové, nech Dítti je jedno, skane~li mu to s pánem bohem uiní !

„první slza v boji za bytí i nebytí" na brokát nebo na kanafas, radost mají jen rodie. Stál jsem práv u takové ervené a zlaté kolébky anglické firmy R. W. ešky, Winfield, když se tu zastavily a rozhovoily co?" pronesla dlnice. „Tam dát takhle mou dvku jedna a tvá její zazáila jako by pekrásným snem.

dv

—

že i Andl strážce dal by si pak víc Ale krásny jsou ty kolébky, je pravda, nejhezí snad ta v ruském oddlení, také jen pro nkoho z nejbohatších. A nejdražší je kolébka v oddlení špaJešt je v tom odnlském, stojí jenom 2200 zlatých dlení kolébka druhá, zcela zvláštní. Je shotovena jako visutá rohož, pipevnna k stromu, jehož listí je pernaté vše urobeno z drobných, lesklých skojako akátové

Snad

si

záležet!

myslila,

—

!

—

epin moských. A hraek je tu všech národ a všech zemí, hraek Kamenné z nizozemských kolonií, papírové do statisíc !

(piškotní) z Dánska, hliPortugalu a Indie, co nejhloupjší z caihradského nejzbyte„pedmstí sv. Ejuba", co nejrozmanitjší a njší z Nmecké íše. Dva pražské žofinské sály by naa skoro plnil zaslaným tím zbožím nmeckých jediný kousek není nic jiného než loutka. Není vtom myšlénky, není výrazu, není popudu. To by se to našim klukm njak do toho tlouklo! Je známo, že pouhá loutka dít pramálo, chci íci prakrátko baví. „S hrakou z

Japanu a Cíny, porculánové

nné

z

—

hraká

!

319

láskou, jen pokud je nova", pak se hraka rozkousek aby se vidlo „dovnit", a pak pohodí šátkem obaleného dívka je milejší než loutka, která ani myšlénku nevzbudila ani fantazií nezabrala

jako

s

—

bije,

Za

to ty

hraky

indické,

ínské nebo

i

portugalské

—

snad jen dorostlí Jako by pouná ethnografická sbírka, nebo zas jako by sbírka veselých i palZdá se, že tu udlali ivých epigram ve figurkách z hlinky nebo ekli slonovou kostí a shuštným papírem, co bj jinak udlat nesmli a íci si netroufali. Obyejn celá skupení v živém souladu, ale také každá jednotlivá figurka významná a vždy s rozkošn význaným, nejvíc sarkastickým obliejem. Skupení v indickém oddlení, jak hudebníci hrají kolem jakéhos posvátného vola, tamtéž ti nosii s talavaškou, v níž si hoví njaký bohatý chlap, kdežto jeden z nosi již umdlením na zemi se svijí, nebo tamtéž ta svatba komicky opravdová A neznamená nápadné to to vše uí víc než si hrát množství mnich mezi hrakami lisabonskými. mnich se všemi možnými bichy, tonsurami, a jak jeden pije, druhý komicky šupe, tetí hrozí a tvrtý si pyšn na obdržený, pipnutý ád ukazuje, neznamená to, že i v Portugalu mnišství je již k smíchu ? Nebo ty ínské hraky nesíslné! Co je tu za sbírku nejdarebátjších, nejprohnanjších obliej a jakž karikován stejn knz neni ta voják, uenec i mšan, bohatec i žebrák i satyra na všechny stavy poátkem boje proti celému s

tmi

si

hrají

!

!

—

!

—

nynjšímu stavu?

hudb

každého národa, lze též „Co Plato ekl o íci o jeho hrách: žádná zmna v nich, která by nebyla pípravou i následkem zmny v mravných a politických pomrech." -- O hudb, o hrách, i o hrakách! Nen)da,

Serané

spiey VI,

9-j

320

Došli duchapln vypadá fráse, že dít nemá se „uit hrát," a pec jeto uit, nýbrž že se irá hluchota. Dít umí si hrát samo již od sebe. Ale v tom to vzí, že vychovatel se mu do toho plete, nkdy proto, že dít rodin v mnohém zamstnání pekáží, nkdy že paedagogický nerozum hledi píliš záhy dtskou a jinými mysl „obohatit" poálky tení, psaní, vdeckými prpravami, ano i vdou již samou. Z toho, s pánem se dít nauí do šestého svého roku, bohem zapomenout zas všechno, bez ztráty pro život. Ale když již jednou si hraje, když již smyslové jeho dojmy pijímají, je zas rozumu dstojné, aby byl v tom a jak si hraje, alespo njaký systém. Nech to, s a nech rozum cítí je zárove gymnastikou

má

hrav

pot

mže

emu

ím

smysl

z

svého

probuzení

radost,

nech

fantazie

má smr.

ovšem také vda, paedagogická vda, ale pánem jejím je vychovatel, dít jí necítí. Tak lze pak rozumt výroku „Uit se hrát." Tou branou také

V systému

je

vdn

vkrome do

:

„pavillonu dítte".

sál, u prosted do kíže vypoulený, s dvma bžícími vchody, u každého vchodu v právo v levo pokojíek jako kaplika. U prosted sálu stojí vysoký vánoní strom, hezky špatn volený, hezky chud ovšený, ale má dlat parádu. Kolem stromu, dál z centra po stolech a kolem stn samá drobotina jako v hrakáském krám. Projdm hned až za centrum (od hlavní výstavy) a zde se zastavme u toho švitoivého starého pána. To je pan Dellhez, který práv první na to pipadl, aby psobil jakous gymnastikou na smysly dtí. Na zdravé smysly, ovšem, choré patí do ošetování lékav. Pan

Dlouhý

proti

sob

i

Dellhez je první, tedy

sám

teprv

poáteník,

ale zdá se.

321

Že uhodil na vc pravou. Známo, že zvlášt v našich krajinách, kde dlouhá zima snhovým svým rouchem

oku

ubližuje,

kde asté mlhy kryjí kraj a píroda neskví harmonických barvách jako na jihu,

se v tak jasných,

zrak mnohého jednotlivce nenauí se ani dobe rozeznat barvu. Snad ví každý z nás z kruh svých známých nkoho, kdož nedovede urit, co je ervené nebo modré, kdož je tedy pi zdravém takto zraku ásten, „barvov", pec jen slep. Vada ta, zdá se, leží v náhod, ve vychováni, a tu hledí Dellhez odpomoci. Vyložil píze nejrozmanitjších hlavních pechodních barev, s tmi sob dít hraje a srovnává je dle barev i dle silnjších i slabších nuancí. Také jsou zde barevné tere a jiné plochy vystaveny, na nichž vidí dít po dvou, po tech souladných barvách. Tamhle stojí strmek, ovšený místo ovocem samými míi i na tch skví se barvy jen harmonické a míe jsou hrakou a vychovatelským prostedkem zárove. A hned vedle prodávají systematicky i

—

pomalovaná

bradla

ili

„vlky",

pi

jichž

rychlém

krouženi se poznává dít míchání se a splývání barev. Jako zrak cvií Dellhez také smysly ostatní. Jak tolary velké hladké kousky rozmanitého kovu padají na plocha z tvrdého deva a vyvozují tóny rozliné výše rozliné síly. Stejn velké válce, ale z rozliných hmot, uí rozeznávat tíži. A tomu podobn jedná se také i

hmatem, ichem a chutí. Dobrá paedagogie drobného dítte zraí se též v etných pedlohách ku kreslení, pletení, stavní, ano vyezávání, kde dít vyvádí nastíhanými proužky papír,

s

i

devnými

bidélky a špalíky rozmanité tvary. Jen že se píliš jednotvárn opakují a pak že by bylo dobré, kdyby na p. takový pletený výrobek dtský k vli zvýšené radosti dítte také hned praktický njaký ty tvary

ml

21*

322

Úel, co podklad pod svícen, co rámeek na fotografii, a t. p. Rozumí se samo sebou, že je tu vbec vedle vcí dobrých vyloženo i dosti irého paedagogického nesmyslu. Hned na píklad ty nmecké „kinderlehrspiely", jimiž se má snad už nemluvn hrav nauit „ísti, psáti, poítati", pak zempisu a jiným malikostem. Nebo to navedení „kartami vykládat jako Lonormand", nebo z cliché slepých vyvozovat fotografie, nebo pomocí obraz „Debardeur", jak by na p. „D" nauit se azbuce Nebo konen Suchardovo navedení z Mabillu vyskoil

—

ku

vd — —

:

!

projíst se

šokoládou

mj

!

—

Histoire naturelle en

mapa Evropy (^rozualbum dc musiqae sbírka motýl (item) malovaná na obálce)

chocolat

—

—

sbírka ryb, atd

Obrázkových knih

je

nepoetná

—

síla,

vtšinou velmi

pkných nejpknjší jsou anglické. Také ovšem zas hraek tu množství, voják a amazonek, panák a panen, nádobíka a náadíka, komediant a muzikant, ano — kat s popravním meem v jedné, s erveným ertem ;

i

Dále je tu výstavka dtského šatstva a

v druhé ruce.

stolk a seslík, malých tch devných „kazalelniek". v nichž se uí dít stát a chodit, a pak tch malých vozejk, jež jsou úlevou pro chvy a gapro dti a o jichž vynálezci trefn rancií zdravých podotknul, že ten muž by „zasluhoval jistý pítel nejvtší pomník". Také je tu nkolik cele postavených svtnice princeznina, svtnice japanská, jizeb dtských anglická, dtská opatrovna, dtská nemocnice. Ze svtnice princezniny tžko nco zavádt do svtnic našich rodin, ve svtnici anglické není nic nového a japanská je zas jen výstavou hraek. Za to je velmi pouná „nemocnice" a velmi píjemná již pro pohled opatrovna. Pracující chudá matka dá z rána dtskou tu svou prádla, potravin,

mj

úd

:

asn

323

drobolinu sem a dít je ošetováno, krmeno,

ištno do veera,

vyspí se na

ochrannými sítmi 6 krejcar denn.

se

mezi

—

blostném

hlídáno a

pobatolí vše za poplatek 5 nebo loži,

V pavillonu dítte je také as dvacet sádrových velkých modell. Jsou instruktivní. Jedny znázorují dít špatn a zas dobe ležící, sedící, vedené a nesené. Druhé znázorují, jaký u rozliných národ je spsob pi nošení dítte. Anglianka nese své dít na ruce. Rakušanka v placht na zádech. Egypfanka na jednom ramen jako na koni. Brazilka rovnž tak na krku. Bengálka rovnž tak na boku. Laponka na zádech jako v devné housce nebo malé kocábce a s obliejem za mížemi. Eskimaka v široké holince u boty. Indiánka v šátku na biše jako guitaru. Amerikánka (ze severu) na zádech uvázané na s obliejem odvráceným od matky a s ochrannou obruí kolem hlavy. Kaferka u té musí lovk dít teprv piln hledat. A když ji pkn obejde, najde dít

zavazadle,

—

tam, kam štáíky.

si

dávají

naše

ženské

pi

nošení puten pol-

Žena.

Kdo

už ani na svtové výstav nezamiluje, není zamilování hoden. Z celého svta sbíhá, sjíždí a schází se ženská krása sem, nu která tedy ? jaká ? odkud? Laciné to arci nebude, nebo na výstav je jak známo také dost zlata a démant, hedvábu a krajek, koár a skvostného nábytku, a když je lovk zamilován

vbec

víc

se

—

"

324

do opravdy, koupil by vše a vše

svt

nejdražší

—

té,

která je

mu

„ve

so ein verliebter thor verpufft

euch sonne,

zum

To

mond und alle slerne dem liebchen in die

zeilvertreib

luft.

všemi jazýky svta! Habešsky a ne kirgizsky ne, Kirgizky jsou tu bohužel jen vycpány. Ze všech, ze všech zemil dobe známý párek nedávno po svatb. Ona eský, pjde-li je poád unavena a on má poád hlad a žíze to tak v próze po trnáct dní dál, bude nadobro po líbánkách rže ideál opadají, lístky z nich se dají do staniolu a trochu se nasolí, pro budoucí vzdychavé pinic krásAnglická lady s temi dcerkami vonní. Ano, ty smjí být tak njšího si nemžeš pomysht pyšný, jak jsou Zvlášt ta stíbrovlasá, krásná staena Španlky, matka a dcera. staenka k zamilování Matka trochu churava, dcera trochu šilhavá, totiž po mladém rakouském rytmistrovi. A to ji, mladou, tak unavuje, že také musí se dát stále vozit v kesle a její keslo je 'Z úcty ped matkou arci vždy pozadu. O ženy, brzy bych byl napsal, že každá je Istná jako koka Nmy matky máme s hlídáním tuze velký kíž! mecká matka, nmecká dcera a nmecký této muž. Matka moc tlustá, dobré ti centy ženského pvabu, takto na Mladý Polák se svou všech tech dohromady nic. chotí. Cho to již nmohoslibná, myslím ale, že budou mít teprv první dítko své a že cesta k výstav je pro chot jaksi tak malou odmnou za budoucí m.anželovu radost. Takových již mnohoslibných paniek je plno, kam se koukneš, jef známo, že pirozená ženám zvdavost to

rebentí

—

íinsky, syrsky a kirgizsky

mn

—

;

—

—

!

—

!

!

—

—

—

—

325 se zvyšuje. S nelíenou mdoslí mohu Vás tedy ubezpeit, že lidstvo s touto generací ješt nevyhyne. Jen kdyby všechny, od severní až k jižní ton, nevypadaly tak ukriitánsky stejn! Co do odvu totiž a víme, jakého rázu ten odv práv ted je. „Maminko", zvolala náhle sleinka sleinka zcela dle módy: botky v polovici podešvu špalíkem podchycené, aby nožka byla o poloviku menší, šaty samá povykasaná opona, na hlav a takto v zadu ty známé moderní hrby á la ne, podívej se, jak jsou ti velbloud „maminko lidé obleeni!" A maminka a dcerka se ohlédly a vidly, to platilo také se že kolemjdoucí Japanci Ano, oni Japanci rozumjí ohlížejí a také se smjou. ženám jako my. Na jejich vystavených zde obrazech je zcela dobe vidt, že ženská, když hezká, bývá také hned pronásledována. Jen že ty Japanky jsou pi chzi všechny jako by v kolenou zlomeny, pro pílišnou jednoduchost svrchního odvu, pod nímž není žádný spodní. Nu, která tedy? Máto na výbr ze všech národností a jsou tu plavo-, rudo-, hndo- i ernovlasé, modro-, sivo-, žluto-, erno- i mandlooké, velké i malé, hodné i nehodné, staré i mladé, živé i jen vycpané a malované, geniální, bohaté i chudé, veselé i smutné, atd., prosté atd. Gnost tu sedí u jednoho stolku s representantkou polosvta, která má v pravém oku kliku a v levém oku druhou kliku na zardousení neopatrných. Dáma bohatá tu dýše stejný vzduch s chudou dívkou, která uvítala s jásáním píležitost, aby za výstavy mohla po nkolik msíc slušn se živit. Podívejte se do švýcarské kavárny celá tlupa tu chudých, solidních dvátek, obleených v národní svou vyšívanou šnrovaku a ovšených stíbrnými paskami a etízky. Jejich úsmv je Podívejte vždy pitlumený, jejich je mkká, sladká.

nkdy

—

—

— — tm

—

—

i

!

—

e

!

!

!

326

—

do štýrské vinárny nebo do korulánské pivnice kulaté dívky, krátké, šedivé, zelen lemované sukn, bílá košilka na kyprých adrech, na hlav myslivecký klobouk a na rtech chechtot, že se lesem rozléhá. Podívejte se holiky ze všech do kavárny v „cercle oriental!" národ, fes na evropské frisue, modré a žluté kazajky, se

—

—

turecké kalhoty nad evropskými botkami! Ale ne nepodívejte se tam, pan baron Schwarz už jim kalhoty zapovdl, už mají jen kazajky a nejsou ani do tetiny víc tak komické „vyfotografovaným ani A nesmjte se ani cpaným" krasotinkám. Obrazy uherských šlechtien a Szathmariho akvarelly Rumunek, prosím, to je nco! Víc krásy nem' ani lze si myslet. A což ta vycpaná Hindostanka? Krásna není arci, ani zvlášt rostlá, ale klenoty je pokryta od hlavy k pat, zlatem je okována, na každém prstu, i na palcích, má prsten až po kraj, perly má na noze v celých pehoušlích, démant plné

tm

uši

i

plný nos

A

litujte

—

se

se tu procházejí

tm

chabrasu by mohla pomoci

mnou tu hrstku nebohých dam, které se sebevdomím jako imboraso velkým,

s notiní knihou v ruce a tužkou za každým vyschlým uchem. Jsou to dámy spisovatelky, journalistky, mající psát o výstav „ženské lánky" do vídeských list. Vesms dámy to geniální. A v našich dobách, kdy otázka ženská je ješt v kolébce, být dámou geniální, to je tuze, tuze smutné

budoucí „odbornou" výstavu mánie u mn. To se rozumí, práv ted vidím svtovou výstavu ženskou. Již

svtovou že

zase vidím jednu je to již tak

—

327

Uinny

átk

—

zde praskrovné

vyjdeni,

poátky k

ni,

—

až z

tch po-

pomocí práce bude emancipace ženy Nyní ješt nejsme sob ani toho vdomi,

dosažena! ženská práce

skuten již sáhá, jakž teprv toho, Pec je žena musí! Podivno ských rukou víc na zemi než rukou mužských, pec u mnohých — ovšem jen málo výrobných — národ jedin žen pikázána veškerá práce, pec je žena hlavní kam kam

až sáhati

mže

!

pracovní silou v "rodin každé a není snad zárove ani nejhrubších podnik výrobných, pi nichž by ženštiny a na obrovské svtové výstav nebyly také inný nepijde nám vzdor tomu všemu význam ženské práce ani u vdomí! Chtli, aby piišel, ale nepovedlo se. Vykázali ženské práci v „additionelní" boud adu skíní, pijímali také ovšem do velké výstavy vtší práce ženské, ale jaký pak je obor tchto! Musí se ten obor rozšíit, ženská práce se musí zorganisovat, ženská emancipace musí se pomocí práce konen provést, vždy to leží v pirozeném rozvoji lidstva! V tu vc mnohá žena výtená, která v ni nadšen vila, dnešního dne již zas sama více neví. Pokusila u spojení se stejn smýšlese, zkoušela to i ono, sama ,My mužští sklesla unavena a beznadjná. jícími máme v to více dvry než ženy samy." Jsme sami jednou z hlavních pekážek, dovedem pestat být pekážkou a podat ruky pomocné. Njakého systému není pomocí výstavy lze se dodlat. Systematické urovnání ženských prací je práv jen tu poutají pozornost v té výstavce addilionelní. práce tak zvaných „výrobních spolk ženských", prvn založených humanistou Lettem. Vyloženými hlavními a úetními knihami, pak kupeckou korrespondencí dokazují, že sahají spolkové ti nad obor posavadní práce

—

—

—

i

Pedn

!

328

vyloženými pracemi ženskými dokazují zas, že v oboru, v jakém se posud ženská práce pohybovala, lze nechat prokvest jinaký rozum a jiné umní než dotud. Ovšem zde pomáhala mužská ruka dobrými pedlohami, ale to práv posud scházelo runí práce ženské nemly slohu, nemly vzor, byly ponechány citu jakž nevyvinuženské, i

;

tému

tak

zddnou

tradicí

ješt k tomu dušenému.

—

Vedle prací výrobních spolk jsou tu také vyloženy práce vesms skoro slabé. Pak nkterých privátních škol práce z rakouských káznic, samé vyšívání, ornáty, pluviály a jiná kostelní roucha, jako by, až trestanka z káznice vyjde, mohla se živit vyšíváním samých ornát Ženských prací po velké výstavní budov je arci velká síla. Skoro všechny jsou od ženských zas pro ženské a kdybychom chtli vbec systemisovat, inili bychom leda rozdíl práce, z nichž pracovnice brala výživu, a jiné, z nichž brala zábavu. Ne každá ženská práce „pro výživu" iní na mysl socialistovu stejn píjemný dojem. S rozkoší ovšem setrvá i muž chvilku na p. ped výlohou jisté paní Weissové, trvám že Vídeaky, v její výloze není nic než prázdné ženské šnrovaky. Ale jaký vkus je na každé jednotlivé té šnrovace, jaká praktinost; potšíš se z toho, že každá malikost svdí o tom, jak pvodkyn stále a byste myslí. Lidské zdraví je zde vzato za pravidlo základní a hledno k pi každém vku a ve všech

—

:

—

a

nmu

pomrech. „Snrovaka matky", „šnrovaka zpvaky" a jiné samy názvem již ukazují k svému urení, „šnrovaka vyrovnávací" (corset Egalisateur) má úel léivý, „šnrovaka mladých" je pravým opakem našich vesnických pístroj, které dechu ubírají a prsa kazí, atd. Rovnž postojíme rádi chvilku ped výlohou nkteré modistky paížské. Jaká to vynalézavost, jaký soulad

329

látkou a urením, jaký soulad elegantních barev. že teprv na dlouhé cest z Paíže až k nám narstají ty nesmysly moderní, jaké nkdy u nás co „módy paížské" vídáme. A „myslící lovk" pochopí

mezi

Zdá

se,

ped takovým odvem, je

Francouzkám

tisíc

frank

víc

ron

že duchaplná, vynalézavá modistka než Voltaire a pochopí také, že stoje pro paížského manžela píjem

zrovna smšný.

Mén píjemný je již pobyt ped pebohatými krajkami belgickými a švýcarskými, nebo ped vítznými umlými kvlinami hrabnky Baudissinové. Krásny jsou ty krajky jako hravý díví sen, je pravda, ale poblíž sedí „na ukázku" nkteié dlnice krajkáky a my vidíme, jak mají stálým klonnim se vyschlá prsa a stálým namáháním vyhaslý zrak. Ted si vydlají tolik, aby hlady neumely, až jako tisíceré jich pedchdkyn oslepnou, mohou jit žebrat. Také ty umlé kvtiny jsou krásny, skupení jak by z tropické pírody, barva samý pirozený žár a lesk ale my víme, že ten barevný pel je jed a bojíme se, že snad nkolik tch mrtvých kytic zde vysušilo nkolik mladých lidských život

—

Pro pozornou dámu musí procházka výstavou vbec být nesmírn pouná vidít ne jen pemnohé vci, nýbrž také jak se dlají vci ty. ano jak vyrstají z pírody hedváb jak z brouk, „crpe plisse" jak z létavých vous semena bavlného, plátno jak ze lnu a ta desítitisícová kožešina ruská jak že se stahuje zvíatm pes hlavu. Pemnohému se dáma nauit a od všech národ, když chce také pracovat sama, teba jen pro svou zábavu. Od íanek pekrásnému vyšívání pták a kvtin, od Dánek a Švédek vyšíváni ve lnu, od Rusek robení zcela zvláštních „kožich labutích", domácích krajek a dtských oblek, i od Turkyfi nemu, totiž tomu, aby,

—

:

mže

330 vyšívá, bylo vždy krásné a užitené záevropských privátních prací „ze zábavy" vystaveno, je teba krásné na ozdobení salónu, nžné co „frivolita", pec ale v celku jen monotónní. Nejvíc opt už za Šalovystaveno „ze zábavy" oblek kostelních mouna vyšívaly ženštiny rády pro pány pátery. Kdybych byl lovkem odborným, promluvil bych snad podrobn o peetných šicích strojích, o stroji na špendlíky, o stroji na dlání ne o tom stroji bych nepromluvil I tu ženskou, skoro posvátnou punochu vytrhl muž krásné pleti z ruky, postavil

p.

CO dlá, na

rove. Co zde

z

—

—

odvn

!

železný stroj a

—

ale

na

se zlobit!

Perly, démanty, zlato a

d.

t.

„Pjdem s Jankom na sobáš"*, žádá v slovenské pohádce knžna Juliana na Jankovi peciválu, „ale len vtedy, ked mi z mora najdrahšiu perlu prinesie." Janko sa vybral i po tejto práci. Prisiel k jezeru a plakal náramné. vyhodí sa von z vody ryba a pýtá Jako tak plaie a ryba na beh pláeš? „.Janiko mój, se ho:

—

o

.

.

vyhodila tu najdrahšiu perlu morskú

.

.

.

." .

.

v Austrálii ert ví, ku kterému jezeru Janko nebo na Gejlonu a vyhodila-li mu ryba perlu tu, která je na svtové výstav v oddílu „Queensland% velikosti a formy jako hruštika, nebo tu, která se skví na zámeku nákrního šperku v skíni londýnského zlatníka Hancocks & Comp. a je s velikosti jen lískového oechu, Tato perla alespo patí ale krásy vskutku indické knžn, jen že nevím, jmenuje-li se lady Dudleyová šel! Byl-li

I

Julianou.

Garnitura

perli,

náležející té krásné lady

Dudleyové,

— šest šr nejvybranjších perlami jako kulatých co šperk na krk, diadém obruí, náušnice, ti jehlice — stála 600.000

..nejkrásnjší paní anglické" perel

s

velké slzy,

zl.

Street, stojí

500.000

zl.

tého, štípka vápenatého

Nkolik

lotír

fosforenanu

firm

Brutonuhliitanu vápena-

Jiná garnitura, která náleží ješt slavné té

z

a kventlík Ihostejn

; ;

332

—

látky organické milion A co pýchy z toho, co vzdech k vli tomu, kdo ví co trpkých slz a co lidských život! Kouzeln jemný, snivý lesk lovk se nediví, že skoro v celém svt dán perle výklad jediný: slza. Staí Peruané ani se jimi nezdobili. Ale okrašlovali jimi hroby a krypty statisíce našli a sebrali Španlé v krypt Talomecké tch skvostných slz. Byly nakupeny a rozvšeny na volném vzduchu, ne s sebou pohbeny, v hrob slza-perla setlí jako lovk. V udském epu „Kale vale" pje Vejnemejnen hromovou píse a divná hudba ta vyloudila všem poslucham, i slzy ty lejou se ekou samému pvci, soucitné slzy po jeho tvái, padají do moe a promují se v jasné

—

!

!

—

—

periy.

V ruských národních pohádkách žije krásná panna, když se usmje, sypou se rže, a když zapláe, padají brilianty a slzy „kogda krasnaja dvica ulybajetsia, tu sypljutsja rozy a kogda placet, to padajut brilianty

—

a

žemug."

A

polská

píse

tvrdí:

Swi^ta Urszula perly rozsula

miesijc wiedzial, nie powiedzal

slónce wslalo pozbieralo.

Nech si mythologové vykládají dvu ruské pohádky co ranní zoru, rže úsmvu co ranní ervánky, perly žalu co rosu! Ženich na Lužici pece nedaruje nevst perel, ,aby se jí neudalo plakat pro muže", a v Cechách, když se mu zdá o perlách, ví na jisto, že to znamená plá a už pláe.

dve

—

!

333

—

v Cechách podivnou náhodou pece stala výminka. Každé moe má nkterý beli, každá zem njakou íku, v níž se usadil skoáp perlorodý, také v Cechách rodí se perly a rovnají se barvou a leskem perlám indickým ale z národní písn eské je perla vyobcována. V Cechách, v zemi nejzbdovanjší oko vyschlé, do Za to se zasadily do písn korále ruda vyplakané! jednou Primus So,Mám vbec za to,*" psal botka, ,že perla slovanskému národnímu básnictví ne-

Ostatn

se jakás

—

—

—

mn

svdí."

—

Slzy

Slovanm

také ne!

Že se lovk perlou krášlí, myslí, že skoáp perlonosný je ušlechtilejší jiných. Ano že již tvoení perel je jakýs ušlechtilejší in. Njaká entozoe vnikne pod tlo mkkýšovo, zvíe ji pokryje chorobným potem svým, perla roste,

—

ubírá zvíeti místa, tlaí je

nkdy

je až

na osmdesát tch chorých výrostk v skoepin jediné Pak pijde lovk, urve skoáp z moe a zabije jej. Ano, nkdy uvádí sám do skoápu chorobu umlou. Slavný Linné naezával je, vpravoval do nich cizá tlesa a prodával muitelský svj vynález vlád. íané už to tropili všimnte sob v jich oddílu tak zvaných ped ním falšuje. Vezme „ínských poloperel". Ba lovk perly duté sklenné kuliky, nalije do nich pipraveného vosku ve francouzském oddílu výstavním jsou vyvšeny pa-

—

i

—

dlané

perly vedle pravých, nerozeznáš je!

Dobývání perel stálo vždy mnoho život. imanky obtovaly život svých otrok bez rozmýšlení a dávaly je potápt do moe, aby lovili perly. Dnešního dne vrhají se na cejlonském behu tisícové potáp do moe a na behu slojí kouzelníci a odhánjí modlitbami žraloky. Cejlonský ten beh je na výstav vyobrazen obraz to nesmírné pustoty, písek a pouš, a z písku ouhají bílé

—

334

pohynulých zde

lidí. Tento ráz pustoty je prý všude, bohatství perel. Podivno, také tam je, je zvláštní bohatství zlata, démaht, a t. d. Moebius pipomíná pusté zlatonosné pahrbky peruánské a kalifornské, divoceprázdný Ural a vyschlé plán digg-er australských, pipojme k tomu nynjší diamantová pole jihoafrická. Ty poklady schovala píroda v íši pustoty a temnoty, lovk je vyrve, a již propadla mysl jeho sterým

kosti

kde kde

je zvláštní

temnotám. ty žádostivé oi ženské! Ovšem, je tu až píliš lákavých. Tisíce peskvostných perel stíbrobarvých a zas irisujících všemi barvami duhovými, pak žlutavých, erných, (zvlášt krásné erné perly jsou v skupin zlatník francouzských) šedo- a rudohndýcti, fialových, modrých, ržových, zelenavých a šedých. Ano jsou také perly barvy granátové to jsou snad doklady pro Aeliana, ímského básníka, jenž tvrdí, že „perly se rodí ze záe blesku, když blesk s nebe udeí do vod a zasvitne v skoáp otevený."

Pozorujte

poklad

—

- „v ne„Thediamonds arenotshown on sudnays dli démanty nejsou vystaveny," stojí psáno na skíni jmenované již zlatnické firmy Hancocks & Gomp., musíme tam tedy ve všední den, když chceme dále ješté nco '

nevšedního vidt. Alespo sob dámy jednou za týden, v nedli, odpoinou od zlosti, jakou jim zde spsobuje krásná protivn bohatá lady Dudleyová. O jej] perlové garnitue jsem již psal, ale ona má zde garnitur ješt osm, diamantovou a rubínovou, smaragdovou a safírovou, opálovou a turkysovou, korálovou a onyxovou, jednu krásnjší a dražší než druhou A všechny !

335

bez

bez

vady,

nejmenší

falše,

marné

je

zde mudrctvi

„Nenos mnoho

drahokam, jen jedinému démantu na tvém prstu se ví, že je pravý; kde se jich mnoho vedle sebe svítí, ekne závist, že jsou pabásníkovo:

by

Golkondy." Zde musí umlknout Dudley zdá se že mže skoupit poklady celého svta pro ženu svou. Snad chce její zrak upoutat k pletivu drahokam, aby nezkoumal píliš asto frizuru pán manželovu. Jef lord synem nápadnou bývalého poslance caihradského a žil s otcem v Gaihrad. Tam ale panuje ošklivý zvyk. že když se najde nkdo v harému, kdo tam jako zrovna nepatí, uíznou

dlány, a i

byly

z

závist nejvtší. Earle of

—

mu ob

,Hony

uši.

nkdo, po kom Aby takhle

soit

qui

mal y pense",

povídal

já to povídám. ty ladyny diadémy,

obruí, šperky nápávové ze samých drahokam, divadelní lorgnony okované démanty, aby to všechno bylo falešné Nedovedl bych vypoítat rozdíl v cen. musil by být ohromný! Francouzský prmysl by dovedl uinit zrovna krní,

ti

!

„pierre de Strasse" íká se za dávna bylo umní, padlat drahov starém Egypt je padlali, dnešního

krásné šperky falešné,

tak

plodm tm. Už

kamy, známo, již dne nejsou ale ped vdou luební již tajnosti pražádné koraly, vaí perly válejí tsto a lidé dlají démanty na kameny, a brusem pro láci hmoty nech se té pai

—

—

i

dlané ubrousí co chce mohou vykouzlit pravé divy. Ovšem je brzy také zas po sláv, lesk se z padlaného drahokamu záhy vytratí. A znalec pozná jej potm po nepomrné jeho teplot. ;

i

Ostatn, vzdor obrovské cen,

výstav celý

se

pokoj

znan

nalézajících zcela

nižší,

dobe

démant vydláždit

než byla ješt

Nemilá, Sebrané spisy

VL

ped

—

je

—

cena na svtové

mohl by

jimi

pec práv

mj nyní

krátkém a než bude 90

33f?

zas za krátko.

Nov nalezená Adamantia na pedhoí

Dobré

nkolikkrát, že cena démant znan klesla, když nalezena jsou ložiska na hollandských osadách v Indii, pak zas v Rrazilu. Klesne-li cena, nakládá se pak víc penz a víc píle na brus. „Hvzda jižní Afriky", jakž se nazývá nejvtší kámen v démantové garnitue lady Dudleyové, je snad nejkrásnji hlazený démant. Již je uznán mezi potentáty íše démantové, vedle „Hvzdy jihu", „Kohinoora", „Orlova" ili „Vrchu msíného svtla", „Sancyho", ^Florentiana" v pokladu vídeském, „Hvzdy severu", a t. d. „Hvzda jižní Afriky" nemá ale pražádné romantiky ve své historii, ani kapku z obrovského proudu krve, který na p. sprovázel osudy „Kohinoora". Bývala prost majetkem jakéhos arodjníka mezi Kafry. Ba ani tak nelze o ní vyprávt, jako o „Florentianu", že byl koupen za jeden zlatý, kaferský arodjník nebo o „Sancym", že za ti liry

Nadje

snížila

cenu.

Stalo

se

již

—

drbaný a vdl tak asi, co má. Ješt jeden démantový obr válí se ve výstav, démant „Stewart". „Válí se" tu v pravém slova smyslu a sice hned na poátku rakouského oddlení. Je to „hloupý Janek" našich pohádek, výrost do síly a do krásy, ani o tom neví, nevybroušenýma svýma oima dívá se na svt jen jako dímotou. Prozatím stojí pl milliónu ten chlap velký jako dtská pst, až bude mrav hlazenjších, bude snad stát dva. Dál se ani nerozepíšu. O pekrásných opálech v oddlení uherském jsem se již zmínil, o bohatých korálech

byl

mluvit jinak než s úžasem, obrovské jantaru u rotundy a šperk z erného jantaru v oddlení rumunském teba seznat oit, aby se v ten skvost uvilo. Bohatství je všude dost, zlata a stíbra opt k neuvení. Kdo chce vidt obrovské balvany v italském

lustry

nelze

ze žlutého

!

337

—

najde je v oddlení australském „The Wélcome" má 2195 unci, „The Viscount Ganterbury" 1105 uncí. Tamtéž jsou celé buchty slitého zlata, jako najdeš v rakouském pavillonu „ministra orby" mnohocentový zas kus slitého píbramského stíbra. Ke všem í-yzého zlata,

tm vcem

tlaí se síla lidí a nejvíc se diví tam, kde je nejhloupjší jako na p. ten velký zlatý, perlami osázený trn v pavillonu „pokladu sultánova" Víc škopek než keslo Pouení ve vcech klenotnických a zlatnických dojdeš zde málo kde. Zajímavý jsou stíbrné a zlaté práce filigránové. Jak známo, je liligrán dvojí: užívaný co arabesková dekorace ploch nebo ku zcela samostatným prolámaným pracím, jak by z nitek spleteným. Drát je v obou pípadech rzný, plochý nebo kulatý, rýhovaný nebo spirálou toený. Prastaré umní, a nalézáme je v staré Indii jako v Hellad, v nynjší Cíne práv tak jako v Dánsku. Není na výstav jediného národa souinného, který by neml vystaveny práce filigránové, co okrasy na všem možném dražším nádobí, co stíbrné a zlaté sáky, velké košíky, rámce na obrazy, atd., ano v nizozemských koloniích nalézáme celý svrchní odv ženský ze stíbr-

vc

I

—

ného filigránu Z íny zaslali pkné filigránové vjíe, na nichž nalezen v Evrop již dávno ztracený, pekrásný !

„email ájour". Z Indie pišly vci nejjemnjší, shotovené samými jen dtmi se zrakem co možná ješt bystrým. Nové portugalské vci ukazují tytéž vzorky jako staré

—

tunisské vzor maurský. Dánské práce rovnají se italským, norské francouzským, atd. Takto je klenotnictví a zlatnictví chudé. V jediné janovanské nebo florentinské skínce paížského Louvr vidl jsem víc vcí pro umní pozoruhodných než zde v celé výstav. Umní velkých Ital Ghibertiho a Gel22*

338

eského mistra Václava, jehož GelHni pyšn se skleslo na pouhé slívání a ražení. Mužem však s pýchou konstatovat, že umní pec tu nalézáme aspo na jednom míst, že klenotnické umní liniho

a

nazýval

práv

„žákem",

slaví své

Rus. Nejen že mnohdy pebohatým materiálem svým

triumfy u bratí

poutají zcela zvláštním,

—

lázulem, porfyrem, rhodonitera (mangan a zcela novými plastmi grafitovými a nafritovými ale u nich je také snaha i umlecká obratnost rozhodna. Jejich umní není odjinud peneseno, do podrobná vykazuje rozkvetlý ráz národní. A k tomu ješt je také každý jednotlivec zcela svj, zcela samostatn

nialachytem,

kemelový),

—

vynalézavý.

!

!

Italské sochy.

Bude

as

málo tch, kteí

a neeknou: „Italské sochy u nich se zastaví, každý na „Ne, to je „Jak nžné!"

—

vídeské výstavy krásny!" Každý zamilovan usmje

se vrátí z

— n

ty jsou

se

—

—

pece krása!" „Podívejte se, to dít se sepjatýma rukama jak pláe, tot rozkošné!" „A zde dlají dti z mydlin bubliny, ah!" zní to ze všech stran. A pece je škoda toho krásného mramoru, z kterého jsou ty sochy vyvedeny, té píle

—

—

i

nkdy podivuhodné vcem potebí

a

Vystavené

úpadku sochy,

Kam

dlnické zrunosti, jaké bylo k

italské

italského

umní

hraky, ne

idey,

skulptury

svdí

o

tm

rozhodném

sochaského. virtuositu,

Vidíme sošky, ne ne umlecký vzlet. jako by v njaké

podíváme, nic než dti, opatrovn, a ne snad dti co repraesentanti naivn krásné njaké myšlénky, nýbrž pojmuty zcela reáln, genrovit. A je to genre, který by ani na plátn, malován, nestál za nic! Plátno se mže ješt pemalovat škoda zde toho krásného kamene Nevidíme ped sebou více sochae, snažící se vyjádit mramorem myšlénky co nejvznešenjší, vidíme virtuosy, kteí dovedou z mramoru vyvést i to, co v neleží. Kladou sob úlohy co nejodvážnjší rozumj se

—

—

nm

340

CO je

se

technické

nám pi

stránky

jejich

který nás pekvapí naši ale smycem

dílech

—

týe

jako

provedou

je také,

ale

pi

virtuosu houslistovi, zruností svých prst, duši

zázranou svým nerozeheje.

My rozeznáme na sochách každou nit a každý steh, dovedeni urit druh tkaniny i druh látky, rozeznáme hedváb a damašk. divíme se roztepené chudé košili nebo co nejpodrobnji vyvedeným krajkám, ale pak se ptáme: „Kde je myšlénka?" Právem nazval Josef Bayer celou tu vystavenou sbírku „hemdestudien" a „krejovskou zprávou o všeliModerní italský socha (Pietro jakých látkách odvních iNegro) vezme kus kararského mramoru a vyseká z nho jen aby na p. kluka, jak si košili svléká pes hlavu dláto své mohl hodn hluboko zavrtat do kamene a dokázat, že ješt tam uvnit, v té jeskyni dovede vyvést pknou hoši hlaviku. „La pioggia" (v dešti) jmenuje se pak teba socha ta. Nebo zahalí celou postavu v neproniknutelný závoj, my poznáváme sice, že tu je socha njaké mladé ženy, ale tvá nevidíme, nevidíme oka, nevidíme výrazu, vidíme jen od temene až k zemi krajky kukde zas je tu myšlénka ? A to se libí, ano to se puje, a šfastný socha, který si to „vymyslil", ani nestaí jich

•*.

—

—

i

dlat kopie! Genre není ovšem v italském sochaství nic nového. Genristé milánští slynuli již v 17. vku. Také dnes je vtšina vystavených prací z Milána, menšina z Firenze, proti Janova, íma, atd. Dlouho dost se bránil

ím

úpadku,

hlavn

Vatikán a Borghese (odkud pevezli Francouzi vše do Louvr) udržovaly vznešený smr. Ale pece, skoro snad pirozen, probudila se i zde choutka znenáhla na umlkování, na virtuositu. Sochy Berniniho jsou toho spojení virtuosity se snahou takto ješt istou nejkrásnjšími klasické

hostila Villa

sbírky,

jaké

hostí

341

dkazy.

Jeho David, jak již prakem zatoit chce, jeho ped objetím Apoliina již v laurový ke mní obé v té Villa Borghese ped branou del Popolo jsou výtvary v skutku ješt klassickými, vzdor tomu, že virtuosita v zacházení se hmotou je zde až úžasná, a že na p. h'stky vyrstajícího kee jsou jemn a jednotHv jako by z vosku vymodelovány Avšak po Dafne,

jak se

— —

!

Berninim zala

již

virtuosita o

sob. A

—

nyní,

dnes,

velmi daleko, i hluboko až k dlení práce! Jsou sochai, kteí „umjí dlat" již jen kadee a vousy, jiní kteí jen vinní a laurové arabesky, atd. Ano, umni italské potebuje již nutn renaissance nové Nyní se ale na okamžik podívejme tedy na ty vystavené skulptury bliž. Jak pravím dtská opatrovna! kde sáhnuto k njakému dávno již hotovému, I tam, slavnému muži, dolíen je z vku nezralosti ješt. Egidio Pozzi na p. pedvedl Michelangela šestnáctiletého, pi první práci. Monteverde zas Kolumba ješt mladšího sedit co hošík na kamenu pokraj moe. otevená kniha leží mu v klín, zrak jeho, nemocný, neuritý,

pišla

již

!

—

—

:

do tajemné dálky. Vyjmenujme prost nkteré dálši tená uiní sob obsažný úsudek již sám. „Vynucená modlitba" íla pregheria forzataj stoji pod soškou nejoblíbenjší. Hošík tu stojí v košilce. má sepjaté ruky a breí. Nedaleko nho stojí holika v košili a sype holubm. A o ti kroky dál zas holika v košili Rossi Alessandro zaslal a pláe nad mrtvým ptákem, kluka už obleeného, pasáka, jak vyezává do deva hlavu svého psíka. Jiný zaslal holiku jen poloobleenou, kterou hrající si kot tahá dole za šaty. .Trastullo infantile" (dtská zábava) jmenuje se zas další soška, pedstavující hocha s ptákem. Pietro Guarnerio postavil také kluíka, kluík drží skínku v ruce, z níž

zírá

sochy,

—

—

—

—

—

!

!

342

vyskoil

na

pérech

ertíek.

Za

podal

to

Domenico

Barcaglia hned celý párek, hocha a dve. Jsou obleeni po anticku, sedí na kusu obrostlého pompejanského zápomocí rourky rozdýmají bradlí a baví se tím, že z mydlin bublinu. „La boUa di sapone" se to jmenuje vtšímu effektu ze skla. k a bublina je „II genio militare" nazývá se jiný kluk se šavlikou, ílintikou", atd. Pak je tu Amor, jak svazuje srdce etízkem pozlaceným, pak dve, jak si plete copy a te, a zas jiné, jak te a plete pi tom punochy ješt jiná podobná skutenými železnými dráty, a pak myšlenková Je snad již vidt, že to vše v skutku je ureno pro nynjší salóny evropských penžník a bezmyšlénkové jich obyvatelé?! Ale co má lovk íci, když vidí E. Zocchiho sochu „Stephensona", vynálezce parovozu, který pec zajisté Stephenson kleí u nbyl l3y pedmtem sochy ádné jakého náadí své dílny, drží v natažené ruce lokomotivu jak pst velkou a dívá se nkam pes ní Pi tom má roztrhanou koših, prošoupané podešvy a punocha mu spadla na patu Nebo co J. Monteverdeho soše dra. Edvarda Jennera, vynálezce okování Jenner sedí na kolíbce, drží vlastního, keovit se vzpírajícího hocha na klín a práv se blíží lancettou k hochov lopatce, aby ho píchnul Nebo co soše, jak slepé pomocí hmatu te ve vypoukle tištné bibli Píšt snad spatíme sochu, jak bez rukou narozené

—

—

——

— vU —

—

hav

!

—

—

!

!

!

!

dve

dve

plete

—

punochu nohama.

Bible. Dosti velký stl pokrytý biblemi, pak ješt dva toící se sloupy s paprskové upravenými rámci, v nichž opt bible nad biblí, tof skromná, vážná výstava anglické spolenosti „Brilish and foreigne bible-society. Pes hodiny stál jsem u výstavky té, probíral se knihami, „Kafír Bible", „Amharic Bible", bílá otáel rámce bible pro slepce, „Nový zákon' pro Eskymáky, pro Laponce, pro španlské cikány, bible sanskrtská st jazyk živých, ohnivých, jimiž se hlásá „slovo". tenáem knihy té Byl jsem vždy pilným, preosudné, pebohaté.

dv

—

—

dv

vdným

Mit thraenen

isl

ein jedeš blatt besiegelt

—

und blutend hat die menschheit unterschrieben.

A má

tená

kniha ta millióny stejn vdných. jeden za tou, druhý za jinou píinou, každý „hledá v ní, co najíti chce, a najde v ní, co hledá." Jeden pouení náboženské a mravní posilu, druhý po-

Ctem

ji

—

uení historické, tetí poezii „cožkoli napsáno jest, k našemu nauení napsáno jest". Posud jsem nezemdlel u probírání se stránkami bible, také již nezemdlím a kdykoli odevru a zanu íst: ,1 stalo se léta ticátého, msíce tvrtého, dne pátého, když jsem byl u prosted

!

3é4

zajatých ii eky Chobar, otevína jsou nebesa, a vidl jsem vidní boží," šumí nade mnou perut nejmoliutnéjší poezie, kterou kdy zrodil lidský duch. Ezechiel, velký,

nejvtší poeta Zajisté dobrá kniha, teba jí tak asto užito zle, a teba nanejvýš zakusila již osud všech knih skuten dobrých, že jsou totiž vždy pvodem mnohých spis špatných. Kniha nejrozšíenjší, darovaná nám národem, v kterém se nám také zrodil vzor nejistšího lovka. Kniha svtová, patící zajisté na výstavu svtovou, tím vhodnji, když pedvedena spoleností psobící i v nejzazších, nejzapomenutjších koutech svta. Již dávno zlomen pedsudek, že bible náleží jen knžím, ne laikm, zlomili jej reformátoi. Pec se v té oné církvi posud bojí složit ji jen tak prost do rukou

laických. Origenes byl prý velmi

ueným mužem

a

pec

evangelium sv. Matouše píliš do slova vyphiil je sám na sob. Proto vychází bible s úvody, a hojnými poznámkami a výklady, nebo se dje s ní kastrace! Pro tuto mluví i nekatolití nkteí paedagogové, teprv nedávno vyšel ve Švýcaích takový úelný spisek: „Die stellen der bibel, welche geschlechtliches enthalten," a žádá vynechání jistých tch míst alespo v biblích školám urených. Paedagog mže dtem mít pravdu, naproti dorostlým je každé komolení marné, již proto, že je celá, nezmnná bible již spolenostmi vydavatelskými až píliš rozšíena. Podivno, že práv v Anglii je spolenost biblická vzal jisté místo v

—

—

i

vi

—

nejúinlivjší, pilnost její nejvtší. Zdá se, že úspch této spolenosti, jakož také tamjší písné svcení nedle a jiné ješt zjevy skuten vyplývají jen z rozhodné, neúnavné pracovitosti Anglianv: „pro samou práci nemá asu. aby pemýšlel o co pímo ne-

nem,

!

345

vrou".

souvisí s ton jeho prací, a uspokojuje se tedy

tam

vydávání náboženských traktát," založená již r. 1799, dále jmenovaná spolenost pro vydávání bible ve všech jazycích a podeích, spolek paní a dívek na shotovování košil a punoch pro ty opt divochy, kteí kesanství teprv ted pijímají podivno, a million domácích chudých sob paní a dívky Je

zvláštní

spolenost pro

,

—

ty ani nevšímají

Anglická Society není jedinou spoleností Znamenitá je také americká, která má

šiující.

biblí roz-

pes

tisíc

pak protestantská berlínská (odr. 1814), francouzská, švýcarská, dánská a švédská. Obrovských rozmr tušili v ní tendenci byla do r. 1826 spolenost ruská politickou a zrušili ji. S anglickou ovšem nemže se žádná mit. Již nkolikrát byla o ní v našich listech statistická zmínka, uvedu tedy jen nkterá hlavnjší data krátce. Spolenost je založena r. 180-J. Tenkrát byla bible celkem nebo ástmi známa jen v 50 jazycích, podnes jazyku dala ji spolenost peložit do dvou set a dohromady je posud bible tedy ve 254 jazycích Kdežto dále spolenost v prvních tyech letech trvání svého filiálek,

—

—

ty

!

udala jen

81.157 exemplár,

rozšíila jich jen

za rok

minulý (1872) 2,592.936, a za všechna léta dohromady 68,4. 7.031 Penz na to vydala pes 73 millióny našich zlatých. Jak se to asi s píjmy a výdaji má, vysvítá z toho, že na p. roku loského bylo výdaj o 200.000 zl. víc než píjm. Jsouf exempláry krásn tištné laciný až smšno, a hrubj tištné zcela zdarma. Na rozliné národy doráží spolenost také rozlin. Na Tatary nkolika statisíci exemplár, na Japance jen 80.000, na Islandany jen 15.000, na ostrovany australské jen nkolika sty. Nkterým národm pedložena bible celá, druhým jen Nový zákon, tetím stailo posud jedno!

!

346 tlivé evangelium. A kde lidé „zapomnli se nauit íst", pomáliá spolenost také ješt illustracemi. Kafrm maluje všechny svaté erný a nahý, jen kolem pasu mají malou zástrku, „pro slušnost nebeskou" Sumatráni vidí, jak u poslední veee sedí syn žlutý jak kanárek a s ozdobným peím na hlav u má zase syn špiatou lebku a dlouhý lesklý cop, atd. Tolik je jisto, že spolenost uí na sto ;

bh

;

ían

bh

národ

Mnohým utvoila

teprv spisovný jazyk! Stokrát milejší je mn ta výstavka papírová, než opt v nmeckém oddílu ocelová výstava Kruppových dl Zaátky kultury výše kultury prostá bible anglické spolenosti má na výstav zajímavý svj peníst.

—

—

Skvostnou totiž bibli firmy Hachette et Corap. Paíže: illustrace od slavného orientalisty mezi malíi Bídy, jenž nkolikkrát byl v Palestýn a devt let kreslil na biblických tch illustracích, rytba od Hedonina, písmo a okrasy dle nákres architekta Rossigneuxa od tiskae Viel-Gavala, peklad od biskupa Bossueta samá jména slavná. Tiskaství zaalo biblí, výtvarné umní vyvážilo dant. z

—

si z

ní

nejvtší

Millión

ás pedmt

vdn

svých, ted jí vydání.

frank obtoval Hachette na

splácejí.

Pluh. „Každé pole má své djiny Kdybychom znali píiny, které je pivedly z ruky do ruky, a osudy city tch, kteí na pracovali, znali bychom djiny lidstva. jakož také geologický útvar pole, odkrytý hluboko dol až ke stedu zem, ukázal by nám djiny naší zemkoule." Tak mluví Auerbach ve vesnických svých povídkách. A v ,pavillonu ministerstva orby", na svtové výstav, spatili jsme zas celou bohatou, velepounou :

i

nm

sbírku

historickou

onch

nástroj,

kterými

lidstvo vy-

tch polí potravu svou, sto osmdesát pluh, od kamenné sekyry nepamtných až po vítzné eské ruchadlo, od malinkého rýžového ploužku z Gejlonu až po tžký pluh americký bez kol, taženy tverospeží a pes pl lokte hluboko rýhující kdyby alespo ty pluhy umly mluvit Ale vždy pec umjí, vždyt jim rozumíme! nucovalo

a vynucuje

z

vk

—

!

„Krásný"

pluh

ovšem

není.

—

Od Hesioda zaínaje

básník za básníkem, ale výtvarné umní nikdy nevdlo, co s ním, sochai byli vždy s klikatými, bidlovými formami jeho v rozpacích, a to, co vidíme na relífech na p. starých je ideál, není pluh. Avšak co dobrodiní prokázal již lidstvu Pluhem, vzdoslavoval

jej sice

ek,

!

láváním

pdy, pstováním pírody poala zárove

lidská

pastuchy a jiného koovníka stal se orá, lovk usedlý, Kain zabil Ábela na spásu lovenstva. Ale lovenstvo odmnilo se živitelm po kultura,

z lovce,

orám

348

spsobu svém, na mnohých místech uinilo z nich otroky, orái byh ku své hroud pipsáni, „globae adscripti". po nich šlapal, mšáku byli sprosti, kultura, však kterouž založili, chodila pak hrd kolem nich staré mšanstvo je vytlaeno již se rytístvo rozpadlo, rukami dlnickými a koly továrními, pes mnohé již z nho, sám msto pejel pluh, zaoral i poslední ale zstal nepekonán stát na té zelené, krásné zemi a jeho editel je nyní volný a rovný všem ostatním. Arci dla se krutá ta nespravedlnost nejvíc jen v stedovké Evrop. U Ind a Egypan nebyla kasta rolnická v opovržení. ínský císa oe o „slavnosti slunení" rok co rok veejn. Vynálezce pluhu hledali staí Šlechtic

—

pam

bh

vína, mezi bohy, Indm byl to sám Bacchus, nauila hotovení pluhu Demeter svého miláka Triptolema, u Egypan byl vynálezcem pluhu Osiris, jehož na zemi zastupoval úrodný býk Apis, píbuzný onch trplivých tvor, kteíž s beder lovka sali tahounství. U nás Slovan, národa záhy rolnického, od nhož Nmci se teprv pluhu piuili, byl pluh vbec vždy u velké vážnosti. V mythologii naší je obrazem blesku, prorývajícího súrodující mrana. A jako staí ímané své vojevdce, své Gincinnaty, brah od pluhu, vzal sob národ eský od pluhu svého vládce. Jen že jsme postaveni do samého stedu Evropy a eský rolník a osud také že dle penesených k nám odjinud ztratil volnost svou v dobách nejhorších podržel Však pluh všude jistou vážnost svou, teba jí byl pozbyl jeho pán, rozžhavená radlice byla svatým dkazem pi soudu a pluh byl jediným pedmtem hospodáovým, na kterýž nesml sáhnout vitel žádný. Se sousedy ztratil, se sousedy zas nabyl eský rolník svobody. Mezi vystavenými ve Vídni pluhy, na vysokém,

pímo u

ek

ád

!

i

"

349

erven pokrytém podstavci trní pluh neúhledný, starý, rozežraný ervotoi. Je to týž pluh, kterým r. 1769 oral cisa Josef II. na Morav. Uinil tak, aby prokázal svou úctu dležitému stavu rolnickému. Cin svobodomyslného císae nebyl pouhou ceremonií, nebyl inem jen symbolickým. Podobných symbolických, naznaujících rovnost všech stav, ale jen naznaujících, bylo ovšem ode dávna dost a jsou podnes. U byly „saturnalie", ureny co pamt zlaté doby. kdy lovk byl ješt lovku roven nkdy totiž za Saturna: nevolníci smli si hrát na pány a „nosit klobouky co lidé

in

íman

—

—

svobodní po celý týden. V Holandsku slavili do nedávná „Jokmaalen", pi kteréž slavnosti byli sluhové obsluhováni svými pány. Podnes „myjou" biskupové v jistý den chudým starcm nohy, at. d. Josef II. zaoral si ale na moravském poli neceremonieln, nesymboln, jen co bdlý syn své doby ovšem bdlý za asného ješt rána, když kolem nho široko ješt rozložena dímota. Tžce, petžce se dje pokrok lidstva. Rolník ovšem dal poátek kultue lidstva, ale ta vzdlanost musila rst, kvasit se a šíit po tisíciletí, než pojem svobody a rovností všech zapustil své koeny pevné a pak teprv uinila kultura zas nco pro svého pvodce, pro rolníka. A za asu císae Josefa II. již byla Evropa práv prodlala onu školu, která nedlouho potom spsobila také francouzskou revoluci, a císa porozuml pln rodícím se ideám a pomáhal jim dál: let po svobodni'-

—

pt

moravském zaorání zrušeno nevolnictví. Jenže — kolem široko ješt rozložena dímota Teprv !

r.

té

1848

doby

stal

tížila

skuten

a úpln volným. Do ho stále krutá robota, o níž neplatilo vždy

se sedlák náš

jen lehké: „pan derektor porouel rozsívat marjánku,

!

350

pi

níž bylo bití

osobní.

hladu a skoro úplné zas nevolnictví písní.

purkrabímu „paruká a nej vších pletiekl, že „ten šelma nešfastný, ten šmafhavý

Vynadal v

chá",

i

Pokud mohl, ulevoval sob ovšem sedláek ní

poklasný" pro len klas stíhá nás, zasloužil

by sám provaz,

že šafá je zlodj, a konil pekrásným refrainem: Už jsou nyní ty robotní „Bodejž pány ert vezme!" písn bohudík pec jen písnmi historickými má Stamm Rozhlídnm se po vystavených pluzích pravdu, když rozdluje národy podle hlubokosti polní jich rýhy a podle tíže jich radlice? když hádá dle toho, který národ je životní silou a svobodou mohutnjší ? Myslím, že má. Národové, kteí podnes nemají pluhu, vymírají, Kain ubíjí podnes Ábela. Otrok pak nezajede rádlem hluboko do zem, ne spsob práce, nýbrž propracovaný den, sdlané prostranství má pro nho význam. Podívejme se na ploužek „sikkim" z vysoké Asie, nebo na podobný mu ploužek ze Siamu, jednou rukou se ídi, je celý ze deva a radlici má s velikosti obyejného pilníku. Jak dlouho as poteboval pluh k svému rozvoji, jak dlouho byla radlice jen devná, kdy obdržela piostený kámen, kdy kousek bronzu, kdy železo? Zajímavá to sbírka i pro nerolníka! Všem vystaveným pluhm ale vévodí naše „ruchadlo", které pijali skoro již všude po stední Evrop, tak že nalézáme zde nejen ruchadla eská nýbrž již také „ruchadlo pruské", „ruchadlo Eckertovo", „cylindrové ruchadlo nasavské", atd. A ted to jde v nejrozmanitjší

povdl,

—

—

míchanin:

ecký pluh

z

„aratro romano" i „perticara" (také ímská), ostrova Morey, zas eský „nakolesník", „ralo"

!

:

351

dalmatské, ..hoklo", „hakka" a „punthi" z Cíny, „arado" z ostrova Madeiry, v Nmecku nalezená radlice staroímská (, meem dobyli, radlici kolonisovali"), pluh švédský, kavindický kazský a haliských horal, ruská „kasulja" „nagur" a „bukhur-', atd. Jak se svými pluhy v Indii zacházejí, uí nás obrazce v anglickém oddlení „India" (v hlavní budov), jak jinde, uí akvarelly vyvšené po stnách kolem samé historické výstavy pluh. V starém ,

radlici ml devnou Egyptu byl pluh lehký, devný, a zapahali do nho buvola s oslem nebo tyry lidi. Na Litv je oráem žena. v Srbsku se pipáhne žena naped vedle kon nebo volka, atd. Známo, že v Anglii zapahají již páru, že mají šest radlic na tom parním vzrst obilí zcela pluhu snad se bude dít jednou i i

—

;

fabrin V echách piletvší

,.

se oe ode dávna dobe. divoká kaena-

U

s

vysoká

pdy

zajíždí

nás

i

zavolala na voráe,

aby voral

Vzdlávání

z

polí se zlepšuje,

hlyboka.

do hnojené

radlice hloub a hloub, ale sedlák se škrábe za

—

uchem na suchém

„Není ješt konec té písnice o „pražené polívce rendlíce", eledín a nádenník mají se u mne dobe, ale já já se du na dan", povídá.

—

Xernda, Sebrané spisy VI.

ijo

Na nohu

a na hlavu.

Jednoho dne sebral jsem své nohy a ídil je do svtové výstavy jen proto, abychom se podívali spolu na vystavenou z celého svta obuv. Také ta není snad pohromad, také u obuvi musí lovk projít každou zemi, pak rozumí aby nabyl jakéhos pehledu, ale pak Klicperovu výroku: „Mj milý, eknu-li , kramflek", ek' jsem nco náramn vážného." Nepochybuju vru, že o té obuvi na výstav mohl by nkdo napsat celou velkou knihu a velmi zajímavou, ba mohlo by být knh více: od emeslníka, národního hospodáe, historika, ethnografa, sochae, anatoma nesmjte se, také od sochae a anatoma A socialista by napsal knihu nejtlustší. Sbírka by se zde mohla sestavit as úplná, jediný mokassin amerického Indiána schází. i na postavených mane-

—

—

!

quinech i ve zvláštních výstavkách možno tu spatit obuv všeho spsobu, od deváku sedláka Rumuna z Uher až k anglické dámské botce z glaceované kže, jižto lze lehce a píjemn obout jako rukaviku. Ve francouzském oddlení uinil již jakýs historický švec pokus takového obuvniho musea. Ve velmi pkném poádku vystavil vzorky starší evropské obuvi (stevíc a p.) vidíme tu zobákový stevíc, v jakém za rokoka vznášel se pudrovaný ;

353

dvoanín po hladkých salónech versaillských, žluté opánky hmských histrion a sandály starých ek. i

Hlavn by muselo obuvní museum rozpadat se na obuv moderní, která je všude již stejná, a na obuv národní, co nejríjznjši, co nejzajímavjší. Zajímavo dle obuvi studovat ráz národa a zvláštnosti ponebí. Vysoká turecká žlutá bota na p. je víc punochou než botou, jet holinka, nárt i podsev z jediného kusu, pata každá noha v ní musí pijmout na ní trochu vycpána pomalý, šouravý krok líných Orientálc. Taktéž punochovity jsou boty Ostjak, S;imojed a Eskymák, jsou z polovydlané kže, kvli zim se srstí dovnit, pak s širokou nahoe hohnkou, do níž se dá ledacos, aby se v ruce nést nemusilo paní Eskymácká vstrí do holinky i své dít. V ínském oddlení vidíme stevíce a trepky ze slámy, z rákosu, atd., s vysokými devnými podešvy na tech stejn vysokých špalících musí se v nich kráet zcela vážn a tím obtížnji, že stlaený pedek skrucuje a stlauje také prsty u nohy. Rovnž tžký a nezdravý jsou tamjší stevíce kožené, obmyšlené vru strašnými cvoky. Podobné podešvy devné, jak jsou ty ínské, pipínají sob v dešti a blát také krasotinky turecké, aby ušetily bohat vyšívaných trepek svých. U bohatších Turky bývá to lešeníko celé stíbrné, tedy náramn tžké viz exemplár v oddleni tureckém. Z Uher zaslány ozdobné ižmy a husarské boty, se skvostn vyšitým zemským znakem na holince. Od chudých Bulhar pišly jen sandály a opánky. Slováci zaslali svátení své boty žluté a ervené. ZRumunska pišla neohrabaná národní bota skládající se z nevydlané koziny, plst a slámy. Bota norská má silný kožený svršek a devné duté podešvy (tak k vli zim) a kovová obrouka jde

—

—

;

—

—

kolem podešvu

i

svršku.

V ruském oddlení vidíme premo-

vání moderní boty kožešinou, pak kiklavé botky ženské 23*

!

354

(na p. zcela zlatého povrchu), konen botky orientáln vyšívané jako v Turecku, ecku, atd. V „turkestanském koutku" tamtéž spatujem na jednom manequinu botu vysokou, hojnými cvoky kovanou, v zadu na opatku koženým obuv to pro lezce i jezdce. A t, d. bodcem opatenou Moderní bota je asto již kusem umleckého prmyslu. Známý onen pán, který ped nkolika tisíci lety zahml prý na ševcovského kritika své povstné „sutor ne ultra", dál musil by dnešního dne odtáhnout s posmchem. Hezky dlouho prodnešního dne obuvník sahá, tím lip šmahávalo se lidstvo životem, dalo sob módou formu bot pedpisovat a nohy kazit, vdlo sice „kde je bota tlaí", ale nevzpomnlo si, že tlait nemusí! Nyní dojde si obuvník k anatomovi pro pouení a socha mu dlá model nohy i botky, ezbá kopyto a desky. V italském oddílu spatujem kopyta a desky, které jsou „písn dle zákon anatomie, s podrobným vzhledem ku koste nohy i její nemocem a nepravidelnostem." Praktinost se spojuje jen pepraktický Amerikán nedbá krásy s úhledností botní skoro nic a dlá botu hned tak pohodlnou, jako by už byla „vyšlapána". Zkrátka, obuvnictví dostalo se nyní na dráhu rozumnou, obuv není víc muidlem, obuvník užívá všech možných pomcek duševních

—

-

ím

!

—

—

narodil se

m

I

ad e

radujme

Rozumí našich

dn

se

se

j

švec,

se

samo sebou, že také jiné stránky obuvi za a mní. Kže se užívá všech druh,

mnily

od nejjemnjší glacírky až po neproniknutelnou kži z aligátora a armadilla. Spracování už dávno nedje se, jak známo, jen dratví, nýbrž za vydatné pomoci flok, z nichž když jeden pustí, svede jich hned sto za sebou. Na výstav vidíme stroje také na ezání tchto flok, které ale

355

zase zápasí s vynálezem ješt novjším, se šroubky. Dále zde spatujem nové spsoby sdlání opatk, podešvy korkem a plstí opatené, ano zcela pohyblivé devné podešvy se šarnýry, a t. d. Nejvíc umní naložili vystavující obuvníci na obuv ženskou a ze všech vynikli v tom nejvýš zas obuvníci francouzští. Ty jejich elegantní botky, ty pantoflíky Pantoflíky! Jak tu nevinn leží za sklem ten modrý párek! Hebounký svršek, lehýnký podsev jak slabý podsev má to manželské štstí Jak jemn ten pantoflíek vypadá, lovk by myslil, že být pod takovým bylo by zrovna rozkoší a pec co je proti jízdecká bota Alexandra Velkého, bi Attilv, palcát Žižkv Hod své žen rukavici, ona zdvihne pantofel a jsi hotov. „Pánbh je jen proto všemohoucí, ženní pod pantoflem", již

!

—

—

—

!

—

nmu

—

!

praví Saphir.

nad plstí a suknem, slámou a hedvábím, filodoktor pan Otto Henne-Am Rhyn, a vzdychl sob z hluboká „Ach není jasnosti v nejnovjších ideálech revoluních není nikde moderního klobouku, který by se líbil všude a každému Jako náš nynjší zápas ideí, nemá také zápas klobouk posud vyhlídky na uspokojující rozluštní." Má pravdu, pan doktor, a kdyby nebyl psal lánek svj o historických kloboucích po nmeku, nemusit bych psát sám a mohl bych krátce íci „tenái, viz!" Jen že není klobouk jediné, co na tomto pestrém svt kryje lidskou lebku a její rozum i kapice, vzdory Stál

sofický

—

:

!

—

:

i

svévole! to vru smutné, že není shody ani v tom, lovku „nejvyššího". A poád bude h. Již

Je je

na

co se

356 již opováží se každý zcela zvláštbýt „individuem", být ním, mít svou hlavu a také svj klobouk nebo svou vtší jasnost epici na ní. Do nedávná ješt byla a pehlednost. Znali jsme pernatý chochol Indiánv,

neliší

druhý

národ jen zas od národa, led

lovk

ním

znan

špiatý kornout íanv, turban Turkv, huatou epici rozmanitých pastuch, nízký klobouek sedlákv, ohniv lesklý cilindr švihákv a ješt nkolik typ a mysleli jsme, že už tch je dost. Ale vmíchal se do toho divoký revolucioná, nazván klobouk plstný, zaal internacionáln kdyby rýt, všechno zniil, všechno pekroutil a zjinail

—

alespo sám vdl, co chce! Pestré jsou lebky lidské po svt a zajímavá je procházka po nich ve svtové výstav, totiž po jich pokrývkách. O ženských epcích, epicích, turbanech, šlojíích a kloboucích nebudu mluvit, nerozumím jim; nkdy myslím, že dáma nkterá nemá ani klobouk, a ona má klobouk pec, jen že pánbh ví kde. Na figurínách nebo ve výkladech co zboží vidíš ale srozumitelné mužské pokrývky a karkule všech možných smysl i nesmysl. Draí pílbu japanského rytíe, žlutý kornout ínského mandarina, huatý šišák Tatarv, zelený turban píbuzného prorokova, paácovské epice tanících derviš, hedvábný, pštrosím perem a pentlemi zdobený klobouek bohatého paížského dítte, pipláclou epiku egyptské chudiny, medvdici francouzské gardy, rakouské áko, pruskou piklhaubnu, hasiovu pílbu, baret, cylindr, a ješt sto jiných! Dále klobouky slamné „bruselské",

„panamské" bílené i nevybílené, „florenPedále", „Ricciotti", klobouky z lýí, ze deva, ze žíní, sukna, hedvábných látek, ano v brazilském oddleni klobouky z kry palmové. Jen že mají trochu ídká žebra, ty klobouky brazilské, píliš moc „ventilace", .antasijní",

tinské',

i

,

-

357

a když prší, že se hlava ihned také dkladn celá umyje. Vidíme tu nkolikero set forem na kloboucích plstných, nkolik „zcela nových vynález", jako cylindr beze švu. plstný klobouk zevn zelený, uvnit erný, a díváme se na klobounický stroj, pracující parou a tak rychle, že nám jde hlava i s kloboukem kolem. Se závratným spchem mní naše doba vše. i pokrývky hlav našich. Proud ten je neodolatelný, nejvtší konscrvatism líných, zaspalých národ orientálních ped ním neobstojí. Není tomu ješt ani pl století, co vládli Gaihradem janiái, a porovnejme i tam, v Gaihrad samém, strašidelné, jak škopek velké turbany v janiárském museu s tmi turbánky ted po ulicích, které nejsou nic jiného než uprosted fes a bílý šáteek kolem. Ano již mizí i ty šáteky a místo nich jim dávají dlníci strakonití a husinetí, písetí a vídeští do fesu podšívky z devné slámy, kže, kauuku a batistu. Toliko .jen pes kesan ojí se stínidla jim ješt nedávají pohlednout do hnvivého oka Alláhova. Historická výstava klobouk musí být ovšem velmi zajímavá. Jsou tam ted ve vídeském Prátru dv, jedna menší klobouníka Petra Habiga a spol. Trakouské oddlení), obsahující toliko módy nyn''jšího století, a druhá vtší ve „výstav addicionelní", o které se práv rozepsal citovaný již filosofický pan doktor. Tato výstava zaíná vkem sedmnáctým a sice oním kloboukem co nejširší, smle vyhrnuté stechy a obrovského pera, jaký z hlavy Rubensovy a umleckých souasník jeho na výbojnou hlavu svou posadili Wallenstein. Gustav Adolfa Gromwell. Také klobouk mšfákv a sedlákv byl tenkrát nízký a se stechou širokou, ale stecha ta byla sepnuta do tí roh, jak ješt dnes u sedlák švábských. „Trojice" byla pozdji, v dob alchymist a astrolog, šiboletem všeho

—

!

358

všude myšlení vzdlaného svta, trírohý, trojiní klobouk stal se všeobecnou módou a udržel se dlouho, viz zde klobouk Bedicha Velkého, „starého Frice". Již pak klobouk císae Josefa II. je ponkud jiný, jen dvourohý, naped zakulacený, a udržuje se forma ta u vojska ásten podnes. Francouzská revoluce uinila také v kloboucích revoluci. Pipevovala své troj barevné kokardy a ervená péra na vysoký, kulatý klobouk s úzkou stechou, pevzatý od Španl a graduovaných doktor. Netrpli tenkrát roh ani ostrých hran. vše m ušilo být zakulacené, na všechny strany stejné, a ubýváni šíky smrem do výše naznaovalo oposici ku všemu s hry vládnoucímu. Nastalá pak reakce cylindr podržela, ale obrátila jej a byl nahoe široký a dole úzký; potebovalaf reakce širokou pdu, aby mohla lidem tanit po hlavách. Revoluce ervencová ale vc vyrovnala, zavládlo „juste-milieu", vysoký klobouk se stal istým cylindrem, nahoe i dole zcela stejným. Cylindru však zas vjel roku 1848 do boku nízký, stechatý klobouk plstný, a od té doby se nemže cylindr víc vzpamatovat,

pkn

hned vyšší hned nižší, brzy nahoe, brzy dole kroutí se všelijak, a nemže ani umít ani být živ.

je

širší,

Také

1848 nemže se njak vykvasit, tisíc žádnou myšlénku, tisíc mód, ale žádný všeobecn uznaný model jsme zmítáni sem tam, tonem, a nikde, nikde žádný pomocný klobouk, jehož bychom ale

nováek

má nápad,

se zachytli

z r.

ale

—

!

Pro dopravu.

To staré lidstvo je jako mladý orel. Bylo dív rádo, mohlo sem tam lézt po domácím hnízd svém, pak se chvlo štstím, že kidlo je nese k modrým skalám, ted ryí mužnou zlostí, že jedním šlehem nemže pes sto mii a povtrnou plavbou že nemže k slunci. „Za osmdesát že

—

dní kolem celé zem" k smíchu, to je vidt, že se ješt neumíme skorém ani hnout! Lokomotiva, ten hlemejžd, nestaí víc létavým cestovatelským choutkám našim skáem k oblakm, jako zavený lev na míž skáe. Cestovat musíme, již musí každý, Vystonali jsme se sice z kosmopolitismu, díve moderního, ale necestujem pec víc, „aby se nám pak doma tím více líbilo", vždyt jsme pomrn všude již doma Kde jsme už od tch dob. kdy se íkalo Zsta u krbu svého a živ se v poctivosti „My ted letíme svtem a živíme se teba v nepoctivosti," Zdali pak chodí ješt nkdo pšky? Snad již jen na procházku a to nerad! Cestování po vlasti, po nivách domácích, penecháváme drobné mládeži. Ta nechf poznává národ, jeho sídla a vlastnosti, my nás to nudí. Kdyby nám nkdo mluvil o volnosti pšáka, jak ídí krok, kam se mu líbí, postojí, kde chce, vyžije krásu krajiny a krásu lidstva až do umdlení, eknem, že má tuze pravdu a my že zstanem radj sedt. Vysmjem se i Angli,

;

!

:

—

—

!

360

anu, který si zídil velký svj cestovní Manche k ernému moi chce pejet dle hodlí.

A

stav

již

pošta a dostavník v koutku.

—

ty stojí

i

vz

a od La

vlastního pona svtové vý-

Podivn dojímá ta sbírka starých a nejstarších voz poštovních a ješt podivnji vedle ti vycpaní postillonové! Pemožený lid, praeparát pro kulturní musea, vymelé existence! Co je dnešní postillon v šedivé své skromné ka/.ajce, který leda od ulice k ulici jezdí, aby ze schránek vaky s listy vybíral, naproti premovanému postillonu dívjšímu, který za veselého hlahol a své trubky branou do msta vjíždl a za nímž jsme hledli s úctou, šeptajíce Na staré poštovní vozy hlesi, že „jede až z Chebu" díme te s pravou hrzou. Nemžem pochopit staré novellisty, že v tch drkotavých kárách nalézali njakou poesii, my cítíme ješt dnes údy jakoby petlueny, bojíme se vzpomenout sob, jak jsme se v tch tmavých skíních musili kroutit a natahovat, jen abychom mohli pendat si nohu nebo z okna plivnout. A bylo to pohodlí tenkrát panské !

Dopravních prostedk nalézá se na výstav síla. Pro i kon, pro voda páru, pro zemi i moe, jen ne pro vzduch, ne pro let oblakový, na vjezdu do íše oblakové visí stále ješt sedm zámk. „Ballon captif chtl se alespo dotknout zámku prvního a již jej smetla vichice nkam na sto mil. Nejbohatji, nejpounji jsou tu ovšem vystaveny a v skupiny seadny lod. Není vru možno, abychom vypoeth jen veškeré pedmty, jakž teprv se dotknout jich zvláštností! V maritimním pavillonu a v pavillonu Lloydu podán pehled hrub úplný alespo tch vodních prostedk dopravních, které máme v Rakousku. Od bárky, kterou žralok jediným obratem pe-

lovka

i

,

361

vrhne, do lod adové, kterou nejzvunjší bou sotva že pohne k njaké mírné sousedské od nízkého pevozného traghetta, které i pi drobných vždy vlnách Scirocca hází ;

sebou jako slupka, až do nejvtší dopravní lod Lloydové, která ti patra sahá pod vodu. V ostatních oddílech lze sob pak vdomosti doplnit. I ínskou lod tu vidíš, na na níž moský loupežník po zboží a lidech se honí i lehký žlutý kaik, na pasa harém svj procházkou

nmž

po arovném Bosporu. Škoda, že tu není také historická, smutná gondole benátská, bárka mujánského rybáka, dlouhá kocábka cirknického osadníka a jiné lodiky význané! Skoro v každém skupení najdeš ale pec vždy nco zvláštního V dánském elegantní lodiku s vysokými seslíky pro zábavnou jízdu kolem ostrova kodaského Tivoli, a vedle ní lodku eskymáckou, potaženou kozí a uprosted s pramalým otvorem pro celou pídimužíkovou rodinu; v ruském bárky co nejelegantnjší, pak malou salonní bárku parní, pak „Raquette", velocipéd vozí

to vodní, vypadající jako

Vlastn jsem

ml

san

a

t,

d.

zaít jinak. Takovými dopravními

prostedky, které jsou poukázány jen na lidskou silu a na lidskou ruku. Mnoho jich není. Talavašky i nosítka jsou na vymení. Jen na obrazech ješt vídáme, jak pudrovaná krasotinka vykukuje oknem nosítek ven, nebo jak do nich vstupuje tlustý pán s náramnou bílou padávno vyhynulé rokoko. V skutenosti mají již rukou jen zdravotní úel, dopravit v mstech tžce nemocného do nemocnice, penést v lázeských místech paniku chorou neb píliš choulostivou z bytu do lázn a zpt. Ale o nádhee není tu ani dechu víc, i ty láieské talavašky jsou nateny jen prost, jako chudá umrlí truhla. mimo smutná nosítka v paTaké je na celé výstav villonu zdravotním vystavena talavaška jediná, z nizo-

—

—

—

!

362 Indii. Schází kvtnatá, bohat pozlacená talavaška caihradská, elegantn zastená neapolská atd. Místo nosítek nastoupla koleková kesla, runí vozejky s lidskými strkouny místo tahoun. Pro dít, pro nemocného, pro zemdlenou dámu, atd. Na výstav jsou jak známo kesla ta uvedena jako drožky v mst, s uritým stanovištm, taxou a íslem, a lovk se tu za drahý peníz dostat tedy zrovna postrkem, kam patí. V Japanu už je mají dávno, ano vozíky ty jsou jedinými nájemnými povozy japanských mst. V oddlení japanském je velmi elegantní takový jeden vozík vystaven a na obrazích lze stát a ekat na pasažéry. Komické je tam vidt v celé obrazy Japanec strkoun stojí tu se svšenou hlavou jako náš drožkáský když mu pán jeho zrovna byl od huby

zemských osad v

mže

ad k,

!

vzal pytlík s ovsem.

tm

Ješt k lidohybným povozm patí velocipédy. Není jich tu ale mnoho a nejsou zvláštní. Pardon, pec V nejsevernjším cípu italského oddílu stojí nevysoký, zavalitý Dobré zvíe! Rozumu sice nemá, za to ale nesmírnou ctižádost: chcef se stát praotcem zcela nové ragy. K tomu úeli mu dal jeho stvoitel ti železná kola pod bicho a kliku na krk signore Zoppi di Parma je ten stvoitel jeho, sedí v sedle a jede vždy pt krok ku pedu, pak pt v levo, pokud místo staí, a zas pozpátku na prvotní své místo. Rytíských hrad nebude nejspíš dobývat, také do vrchu a s vrchu bude mít as obtíže, ale po podlaze bží za pt set zlatých zcela „il cavallo automotore". Glarence kabroom landauer berlina leša poloviní dám.ský koár kaleša celá faeton

k.

—

pkn

— —

vyberte

si,

—

—

—

— —

co chcete! Nesmírný výbr, sta

koár

a

—

voz,

od drkotavého ínského, pokrytého hrub pleteným rákosím, až k nádhernému dvorskému, skoro tak nádher-

363

jako je ervený a zlatý božíhodový koár pražského arcibiskupa. Jen že již co dlem se nám vypravovalo o té ekypáži arcibiskupské, že ji ped výjezdem musí vždy svazovat špagátem, a zde na výstav leskne se vše novostí a mladostí jako elo osmnáctileté panny. Líbí se Ci 2000 zl. Vám ten rozložený landauer fialový? Jen lOUO, bagatella! Na ty ptistovzde ten modrý? kové menší se ani nedívejte, nesluší dnešního dne sedt

nému

—

—

—

smšn

Koár, vlastní ekypáž povoze tak laciném. dnešního dne musí být, podle ní se soudí, má-li lovk alespo tolik píjm, aby mohl býti „živ". Vlastní ekypáž plete se všemi myšlenkami jemnost paní, a když paní kupcová ve veselohe Rosenov te Prutzovu báse:

v

Ha! wo die wellen losend schlagen hoch ueber dem empoerten gruiid, da fuehlt in goettergleichem eiii maennlich herz

—

wagen

vytrhne se náhle ze tení a zeptá se pana manžela: „Ty,

nemli bychom tak elegantní

dát

svj

vz

ted vyložit šediv

?

Je to

!"

Elegance je u koáru nyní, kdy i fiakr je elegantn prošíván, ješt hlavnjším požadavkem než elastinost a pohodlí. Skuten k ní hledno skoro u všech vystavených povoz, i ten uherský se skíní ze sítí místo ze deva je velmi úhledný. Rozhodn nejkrásnjší jsou ovšem francouzské, dle nichž se ídí, dosti obratn, sedlái vídeští. Faetony, jež koí, i faetony, jež pán si ídí, koáry dámské, rodinné, cestovní, honební, dvou-, tía tyrkolé, krásný tramwayový vagón z Ameriky, elegantní

omnibus s aksamitovými kesly, zkrátka všechny druhy povoz pro koskou spež jsou zastoupeny, jen hótelní již

zase

ne zajímavý

ten

fiakr

caihradský,

se

svtle

3G4

a vesele kvítkovanou skíní, kulatou jako baloun. Za to turecký povoz pro spež volskou, „taraba", vesele to natený, podlouhlý vz pro ženské, otevený na všechny strany a stínný devným baldachýnem, spoívajícím na tyech tenkých sloupcích. Ješt nkteré zvláštnosti jsou zde. Na p. francouzský vz cestovní pro celou rodinu. Když je pkn, mže celá rodina sedt venku, naped, vzadu, na steše, jakmile zane skrápat, mohou všichni vskoit dovnit, jako mládata do vaku klokana. Nebo rumunský vz na honní drop. Známo, že Indiáni zakuklí se v jeleny, bušmani v pštrosy, aby se mohli pibhžit zvi, evropští myslivci docela v krávy, aby piblížili se divokým husám a kachnám rumunský myslivec zahraje si na nevinného cestovatele, jenž sedí v lehkém, na všechny strany pohyblivými, pletenými záslonami pokrytém vozíku. Zdá se, že hloupý drop je skuten dost hloupý, aby vykal naše straka, i když se myslivec pevlíkne za ženu s nší, nevyká pec. Podivno, že zas zmíní povozy, san, nevynikají skoro niím. Jako by ta otevená korba a ty prost parallelní, dlouhé smyky byly závadou vymýšlivosti. Trochu nátru, trochu zlata na saních ruských (také vystavené koáry ruské jsou vtšinou pozlaceny), pak pehozená je zde

;

;

hndá nebo šedivá kže medvdí, tot vše. Zvláštností san sobí, jimiž Samojed pelétá snžná lada svá, pak san psí, v nichž sedí smutný Ostjak, asijský Gud erná,

jsou

bledé tváe a schmoulených, „od prvopoátku"

neesaných

vlas. je

Parou se arci nyní již nejvíce jezdí a lokomotiva na výstav zastoupena skvle. Dlouhá, nekonená je

ada a obi pluk kyrysnický

jich

rozletí

se

zde stojí nehybn a tiše, jako železný pi pehlídce. Spící san až se probudí, svtem celým a z oí jim zašlehne ohe ti

;

!

365

a z nozder kou. Co tu rozmanitých lokomotiv a vagón Jednotlivá lokomotiva, která je urena, aby jezdila po prosté silnici bez železných kolejí jednotlivé kupé pro ty, kteí chtjí cestou spát; jednotlivý vagón pro pány tohoto svta, aby mohli pohodln si zajet na honbu; celý vlak „zdravotní", s vagónem pro ranné, druhým pro lékae, tetím pro editele vlaku, tvrtým pro kuchy, a t. d. Nejzajímavjší jsou vagóny zdravotní a pak ty vagóny bytelné, z nichž nejpraktitjší „vozy Pullmannovy" pejíždjí jak známo drahou pacifickou. ;

—

—

lovk

se

oženit a

mu

mže umít,

v

takovém vagónu narodit, vyrst, se pohodln, „štace života" oznámí

vše

i

konduktor.

pan Popovi vynalezl — pedn k úelm — docela nádraží, které lze kamkoli celé penést! Vynález svj nazval „glorinou", pkné jméno, ale — copak budem my ješt všechno pe-

A

inžinýr

váleným

lidé

nášet

I

?

Není

libo si zahrát?

Vittore Emanuelo, il Re j^'alantuomo, bude se také ve Vídni zlobit. Jako se zlobi, když z oken Quirinalu pes Tiberu hledí na Trastevere a Vatikán, jenž se mu nechce poddat, a jako se zlobí, když vyjíždí zálivem janovským a na západní stran spatí krásné Monaco, které, kdyby je byl v pravý as sebral, mohl Francouzm práv tak prodat

jako Mentone a Roccabruna. Již je pozd. Kníže monacký, slepý Karel III., nezdá se mít chuti pijít o své poslední poddané. Na vídeské výstav se král spojené Itálie o tom pesvdit, poblíž Liesingské pivnice stojí válená hradba vlády Karlovy, Elegantní domek s verandou, kolem domku jižní stromy, kee a nejvzácnjší kvtiny, kolem zahrádky nizounké, krásné zábradlíko a pec je to hradba. Monacký kníže pán má s hrstkou milovaných svých poddaných totiž kíž. Snad zcela tak, jak v Sardouov „Rabagas" sám to vypravuje pítelkyni Angliance: „Jedna strana jsem já, druhá národ. Všecky mé skutky kaceují a pevracují s úžasnou dovedností. Na p. Procházím se. Nemám prý co dlat! Neprocházím se. „Rojí se veejnosti." Dávám bál. „Zbytená nádhera!" Nedávám bál. „Je lakomý." Pehlížím vojsko. „Hrozí vojskem!" Nepehlížím je. „Rojí se ducha vojska."

mže

—

mj

—

—

—

—

K oslav mých

jmenin

je

ohostroj. „Peníze

:

—

—

oban

vy-

367

—

hazuje do povtí!" Žádný ohostroj. „Nepeje nám žádné zábavy." Jsem zdráv. „Nepipouští si žádných starostí." - Jsem churav. „Ten nestídmý!" Podnikám stavby. „Marnotratnictví !" Nestavím nic. „A co chudý

—

hd?"

—

—

—

Jen že skutenost bývá mnohem horší než Sardouova fantasie a že revoluci nkdy se nelíbí obmezit se na karikatury, koiinu a nkolik hozených klack. Když r. 1848 pro drahotu chleba a soli vypukla revolta, obsadil Karel Albert Mentone a Roccabrunu a sardinské vojsko víc neodtáhlo. Knížectví se scvrklo na msteko Monaco s nejbhžším vkolím, a nebude-li chleba a soli, pjde snad také to vandrem. Ale bude nejspíš všeho dost. Herny, tak výnosné, z Nmecka a Francie vyhnali, pro by jich nepijalo

Monaco?

Jak krásn tam musí být Zahrádka kolem monackého pavillonu dává nám obraz nejbujnjší, zrovna již tropické ílóry. Pernatá palma vznáší tam nad piniový lesík dumavou korunu svou, jako by hledla do dálky, do dálných „urschoepfungsalt ist ihr geschlecht." Tmavý cypiš, , strom volnosti", vyrstá jako náš topol. Vtík z picházející kolíbá bambusem a ttinou cukrovou a šourá se po pepových stromech, velkých jako akácie, po citrýnech a myrtách, te list o list a vzduch je naplnn kouzelným zápachem. je pokr)ia kvtinami nejkoennjší po skalách kvetou kaktusy, z písku stílí až po stechu blízkého domku stromnatý kvt svj stará agava !

vk

—

moe

vn,

Pda

——

Vejdm do pavillonu. Z protjší stny usmívá se na nás obraz Monaea, msta a pístavu, i s divoce romantickou skalou Monte Garlo. Jaký to pvab! Italské slunce vkouzleno do obrazu a obraz zdá se že dýše. Vyhraje-li lovk v hern, musí v té pírod pocit štstí být povznesen na Nerada, Sebrané soisy VI

94

3G8

nejslastnjší harmonii, prohraje-li, musí jak balzám psobit skok s té skály do ta píroda, a kdyby ne Život tam musí být vybran souladný, lidé broušení. Veškeré zde vystavené tovary svdí o nejrozkvetlejším

—

umleckém prmyslu, vru

moe

že

—

„la société industrielle et

Monaco" nebyla založena nadarmo! Podlaha jizby je mozaiková, z barevn emajlovaných hlinných plotýnek. V krásn ezaných skíních z ebenového deva, postavených kolem stn pompejansky malovaných, jsou vystaveny pekrásné fayence, pak „alcarrazy" etrurských forem, džbány to z porosní hlíny, jichž stnami se ástka nápoje odpauje a tím ostatek v nádob chladný udržuje. Pak košíky, skínky, rámce z nejskvostnjších dev, svtoznámé parfumové vodiky z monackých bylin atd. Když lovk pi roulletu vyhraje na „rovné" nebo „nerovné", erné nebo ervené, nebo když vsadí sto louisdor na jednotlivé íslo a dostane pak ticet a šestkrát tolik zpt, mže v Monacu nakoupit si tuze moc pkných vcí na památku. Uprosted jizby stojí na podstavci z erného mramoru bílé poprsí knížete Karla III. Chudák je slep. Jako Amor a jako Justitia a jako Fortuna. Snad je to pokyn náhody. Že jako lovk cizinec bude v lásce pijat, že se s ním bude hrát spravedliv, že štstí na nho eká. artistique de

i

A

by se jinde vidlo. reklama pro hernu líbí.

že se ledacos nevidí, co

Mn

služno,

se ta knížecí

aby

stát

hráe

chránil,

nebo

výborný vychovatelský ústav pro mladé

„Je zá-

banka je Zde se nauí

hrací lidi.

zápas náruživostí, zde se nauí pokoe v štstí a trplivosti v neštstí; zde se odvracují od rzných zábav a pivykají vnovat síly své pedmtu jedinému zkrátka, hra je pro mladíky školou co nejlepší a poádný banké je lepší než Komenský." obratnosti,

;

vidí

!

Hudební dozvuky.

po jejíin ruchu a hluku, zvukové rámusu. Úplné ticho ovšem ješt nenastalo. Naposledy již sice velká trouba mlhová dala „tomu" pes hubu, ale „ono to" pec ješt nco blekotá. Je po

vav

výstav, a nezízeném

Je to ale jen již ruch a hluk nastalého funusu.

Jaký to rozdíl mezi listopadem a ten chaos

zvuk,

lovk

myslil,

že

kvtnem

mu

!

Tenkrát

uši utrhne, duši

huelo, dunlo, znlo, skíplo, ielo, vzduch byl rozvlnn jako Kvarnero v boui. Kam se tenkráte utéci, aby si sluch odpoinul Sotva zapištl za tebou tourniquet, bys na zvukovém tom moi ihned zmítán jako skoápka. Zem chrupla pod kroky, vzduchem švihal cigánský csardás, lokomotiva drtila kemely. z vodárny funla pára, vodotrysky pleskaly, devná harmonika štýrská zvonila, ptáci úzkostliv poletovali a naíkali, jazyky celého svta se kižovaly, mužští hubovali, dvata se hlasit smála, vojenská hudba inela, Straussova kapela operovala, tesaské sekery dunly a z dálky sem zalehalo buení a meení „nmé" tváe, ekající zde také netrpliv na njaké to svtové

zaplaví, srdce vyškubne. Svištilo to,

zvonilo,

—

vyznamenání.

—

„toenend bewegte A uvnit výstavních budov unformen" ekl by Hanslick. I hluchý Beethoven by byl 2i*

370

musil zde slyšet a divím se, že z toho rámusu nenadchnul nkterý skladatel k prazvláštní rythmické skladb, jako prý kdys Haendel v kovárn se nadchnul k „The harmonie blacksmith" nebo kdys sám Beethoven se chytil kalupu kon. Arci už dovedl cos podobného Mayerbeer, ve „Hvzd severu", kde dole vede orchestr svou a nahoe na jevišti nkolik kapel vojenských také každá svou. se

„Es soli ja nicht stimmen," ušklíbl se Mayerbeer na podšeného vídeského kapelníka. Tady to arci také nemlo štemovat, když ale šla z toho hrza! Svištní kol a emen na strojích, huení páry, cvakání stroj šicích, praskání odvíraných teprv beden, bušení kladiv, veskot pilník a pil, vše to by lovk snesl zde jako to snáší teba nkde v továrn vždy jsme vyšli již zdrávi i z dílen, kde se brousilo sklo nebo ezaly železné špalky! Ale ty zákenické zvuky ostatní!

—

A

pedevším

—

to

„umní"!

Jakpak na p.

se

mohu

obdivovat fotografovaným krásám amerických prales, když tu najednou za mými zády zahuí novoyorkské harmonium „Meistersaengry" ? Odejdu rychle radj dál, k hezkým americkým šikám. Jak piln pracují, jak poeticky vypadá zde ta blondýnka i zamilovaného svého ptáka v kleci postavila si zde k sob Ale ptáek sebou rychle zavrtí, spustí kousek jako na tenkém flašinetku, spustí druhý dareba nás klamal, on ani není živý pták, je jen kus deva a plechu! Mechanití ptáci, hrací hodiny, hrací skín, stolky, klekátka, postele, piksly za krátko už jsi bolestn nedvivý, zrak si již jen s bázní pochutnává na špeku a šunkách ze St. Louis a sluch se chvje, že šunka spustí. Vidl jsem lidi, kteí sotva že vstoupili do oddlení stroj telegrafických, ihned se dali na útk, bylif tam u stroj spatili klávesy. Nedivte se nebohým, rozileným

tm

—

!

—

—

—

tm

371

nervosn Pes ti sta rozestaveno po výstav pian a ani na jediném nebyla spasná, jinde všude pec nalepovaná cedulka: „Nedotýkat se!" Ano drzí vystavovatelé lákali sami ješt „virtuosy", aby jen na jich nástrojích nco zahráli! A tecI si pomyslete tu tlupu ochotných virtuos, ty uitele hudby, kteí si tu dlali reklamu, ty maminky, !

i

které radostí se rozplakaly,

trulant

umí už

že

palec podstrit

pivedený jich sedmiletý mráz pod tvrtý prst

—

Vás pojde! Ješt kdyby bylo piano jako piano, lovk by si navykl jako navykne v mlýn, ale 7h druh pian!

A

nikde kout bez piana, nikde kout zcela nmý, leda Japanu a Turecku. Kam jdeš, vískavý osud jde s sebou. V italiánském oddlení práv zkoušejí „melograph" klavír píšící hned noty a kdosi improvisuje cos geniálního, ale není to hrub ani slyšet, nebo vedle v

—

stojící

„melopiano"

—

bduje truchlým tremolem konec

„Lucie" a jen o dva kroky dál stojí u jiného piana chlap a vytáí klikou z nho jako z flašinetu kus Ve francouzském oddlení znjí a huí naz Aubera. jednou „pianoquatuor" (smycové kvarteto v pianu) a „pansymphonion" (piano, harmonium, varhany) a mezi Ve švýcarském zkouší nkdo to drnká Erardova harfa. Bertiniho etudy na pian s „kunstpedálem" a náhle do toho zanou bít, hrát a kukat všechny švýcarské hodiny a v pozadí zvoní si kdosi švýcarskými kravskými zvonky. z

Pod rotundou by dovedly sice Samassovy lublaské zvony pekrásným svým F-dur akkordem rozechvít, ale vera pršelo, napršelo tem vedle stojícím varhanám do píšfal a píšaly se ted znovu ladí. kteréžto ladní trvá až do nejbližšího zas dešt. V rakouském oddlení hraje virtuos pan Bromberger, „který i u barona Siny hrává", jakž jeho sestra nebo teta každého poslouchajícího ubezpe-

uje,

„z

pouhé ochoty" od rána do veera „Die

forelle

!

372

von Schubert", a velký jeden orchestrion s bubny, troubami a píšfalami, snad také „z pouhé ochoty", veští od rána do veera „Dceru pluku '^ V madarském oddlení maže cigán Makkai do cymbálu. V ruském vytlouká nkdo z piana „Souvenirs de Varsovie" když chybí, zatese vždycky hlavou, že takhle jako ne, ale hlavou tese po každém taktu a vedle umístný vycpaný medvd stojí hrzou už na zadních nohou. Ach zde, u takového virtuosa lovk pochopí a doplní slova Jean Paulova: „Když zazní hudba, jako by vyrstaly ze srdce ruce, chvjící se, sahající po vzdáleném, nevíme, po " to by bylo pkné, abychom nevdh po em, když má ten virtuos tak dlouhé vlasy! Ješt štstí, že housle, flétny, píšfaly, fagoty, bubny, tympány, trumpety, pazouny, bombardony, bimbonophony a podobné libozvuné nástroje jsou pod sklem, kdyby k tm mohli ti vagabundující virtuosové -— musila by vzdor eské abstinenci Praha svtovou výstavu vypjit si na boení hradeb. Za pl dne bychom byli hotovi Ale nic to nebylo, než msta! Ve Vídni vykli princip: jen nástroje vystavíme, ne hudbu a hudba se pomstila. V Paíži bylo zcela jinak. Pes 3000 zpváckých spolk, zápasy kapel vojenských a civilních, Rossiniho hymna „a Napoleon III. et son vaillant peuple" se sbory, sóly, orchestrem, bubny, zvony, dlovou stelbou, atd. A už ty pípravy! Vypsání cenná „hymne de la Paix" a na „cantate de Texposition" pldeváta sta básník, osm set skladatel konkurovalo a všichni propadli, byl to jux! Ano, v Paíži bylo dobe postaráno o zábavu božské paní Muziky, ve Vídni ne, božská paní Muzika dlala si tedy sama s lidmi špás.

—

—

em

—

nem

i

—

—

373

II.

Tedy ne umlecká, jen hudebn prmyslová výslava. výstava hudebních nástroj. Staré, nové, vzdlané i divoké nástroje. Na starých lze studovat, že každá vc má svou historii, své jitro i svj veer, na nových a vzdlaných, že pokrok lidský není pec ve všem tak rychlý, jak sob lichotíme, na divokých, že „umní je sice jediné" pro nás, jiní ale že pec jen mají umní jiné, které je pec zrovna tak povznáší a rozechvívá jak nás to naše. Když japanská krasotinka vezme do mkké ruky své hlku ze slonové kosti, „bái", a zane jí hrát ku zpvu svému na tech hedvábných strunách kytarového „sam-

—

sinu",

je

prodchnuta as tmiže touhami a

city,

jakými

naše krasotinky u piana; když japanská družka její poklekne a nehty svými, ozbrojenými plátky slonovými, probírá se strunami na zemi ležící harfy „kotto" a k tomu ješt zazní jakés cel'o, „biva", jsou lenové pítomné spolenosti as práv tak prodchnuti povznášejícím pocitem vzdlanosti své jako naši posluchai smycových kvartet. Škoda, že neslyšeli jsme produkci na japanských nástrojích a na „tajku" (buben), „casumi" (tamburin), bambusovou flétnu, drobnou mandolínu a „bivu", nástroj Jaký to rozdíl maži foukací, malé bambusové varhánky touto bivou a naší „královnou nástroj", obrovskými varhanami, co uplynulo asu mezi bivou a „magrafou" v chrám jeruzalémském, co zas asu mezi vodními až do mchatých varhan varhanami hodujících na modlících se kesan, co zas od tch ticeti jediném nástroji až do nejnovjších elektrických varhan štutgartských Jaký jen rozdíl mezi perletí sice bohat vykládaným, jako váza ušlechtile formovaným, ale skoro bezhlasým tympánem v skíni oddlení perského a naším !

íman

I

mch

!

374

tympánem pedálovým,

jenž je v moderních skladbách všemi ostatními nástroji orchestrálními A pozorovatel mohl zde sledovat nástroje až k nejprimitivnjšímu jich pvodu, oboe až k pastušské píšfale, fagot

již

rovnoprávný

se

až k pastušské šalmaji, a t. d. Jen jeden nástroj jako by již po staletí se ani nehýbal. Nevychází z užívání, je na nejpednjším míst, pec móda nedovedla mu vnutit nejmenší zmny. Pes

dv st let je prmysl, eknm je umní houslaské, nezmnné, ano nejvtší misti nynjška jsou již zcela spokojeni a šastni, když dovedou jen co možná vrn napodobit houslí vzory staré. Prvotní tvá houslí je v mlhách, nkteí genealogové tvrdí, že mandolina byla jich matkou, ale od té doby, co zpvný tón jich ovládl orchestrální hudbu, je syn otci a pravnuk praddu podoben jak bývá jen v nkterých ídkých rodinách knížecích. Gremona byla kolébkou knížecích rod houslích, Stradivari, Guarneri, Amati, a dnešního dne pracuje jeden housla podle njaké stradivárky, jiný podle guarnerky, klade blánu za blanou, klíží kousek za kouskem, vysoustruhuje krk, vyklene prsa na vlas vrn, a když dovedl tím pravnukovi dát podobný s praddem hlas, je

bohat odmnn.

Jakýsi

Gemnder

z

Ameriky vy-

stavl housle, „nepekonatelné". Byly na tyhranném sloupku, ve skíce za sklem ze všech stran viditelný,

mly

nápis „The Emperor Violin", pipiš, že jsou zhotoveny na základ tí vd matematiky, akustiky a „devotiky" a stály bagatýlek 10.000 dolar. Znalci jim piznali, že mají zvuk skoro tak dobrý jako staré housle italské, ale mínili, že dosažen jakous luební úpravou deva, že :

tedy musí se vykat, potrvá-li.

Ani

to

nezmnilo nieho na tvánosti

nyní, pro všední

potebu, shotovují

se již

houslí,

že

fabrin —

375

jen v Mirecourtu je ticet továren na housle. Ovšem vyvstávali as po ase smlí, drzí rebelanti, viola amour, housle s lesním rohem, všelijaké divné violy, violaliny, ale skoro všichni bídn zas fliomely, tromba marina zahynuli. Také na svtové výstav stalo se cos podobného, njaký kníže Stoiirdza vynalezl velké, ze dvou ellips složené housle, jež vypadají jako by jim nkdo byl na-

—

fackoval houslemi.

—

ale

Ted

housle zstanou nadál jedinými sama neprodukuje nic víc zvláštního,

staré

Itálie

stev neapolské struny, produkce je ted „fuori". Škoda, že náš Sitt, výtený, daleko mimo echy známý žák slavného peštského Schweitzera, nesúastnil se výstavy Byl by vynikl, jako zas náš ervený v oboru nástroj dechových pekonal všechny ostatní. Za to se až dech zatají rychlou zmnou, jaká se stala a dje s pianem. „Není umní druhé, které by tak rychle a tak mnoho forem spotebovalo jako hudba'', to ale platí také skoro o všech hudebních nástrojích, hlavn pak o pianu. Není tomu mnoho pes sto let, co piano povstalo z cymbálu a cymbálového, kozí potaženého kladívka a dnes je již „zmenšeným orchestrem!" Jaký rozdíl mezi spinetem Mozartovým v pavillonu additionelním, nebo jen mezi „prvním" klavírkem Lisztovým a piany na p. Schroederovými v oddlení ruském Jak možno komponovat pro klavír nyní a jak tenkrát Jak zas mohl u toho spinetu povstat bouný poslední akt „Don Juana" a co by bylo z toho klavírku ted, kdyby jediný akord! Tenkrát Liszt, „pianní ková", udeil na ješt žádný pedál, pak pedálek, jejž pitisklo koleno, ted pedál zvláš pro každou oktávu i pro mé. Škoda, tolik zvláš jsem slyšel o amerických pianech Steinwayových náš Smetana pímo o nich blouzní tak jsem se tšil na n, ale Steinway, jehož systém je ted pijat po celém leda ze

!

!

!

nm

—

—

37G

svt, výstavu neobeslal. Za to zvítzila zde americká „varhany rodinné". Harharmonia „Cottage Organs" monia jsou vynálezem rakouským, as z let dvacátých, z Paíže dostaly se co „orgue expression" a fysharmoniky do módy a do svta, v Americe dosáhly nejvyššího posavadního zdokonalení. Slyšel jsem mladého geniálního Sucbera na jednom z tch amerických hrát, tón toho nástroje, hraného tak mistrnou rukou, zstane uin ne-

—

zapomenutelný.

„Kam

as se

djou všechny opotebované

klavíry",

o

koná nejdív líné služby panské, pak slouží mšanu, pak se prodá fiakrovi, íiakr jej prodá drožkái, drožká pískai, píska ptal se kdosi právem. Bujný, elegantní

—

známe elegický jeho osud Ale kam se dje klavír? „Nikde nevidíme, že by si hrály dti s kladívky z nho, nebo že by služky topily jeho nohami", ale také neslyšíme, že by jej asto lidé nevdní prodali

rasu

!

—

Penechávám taxa rasu klavírníku, za pt zlatých kterémukoliv cituplnému novellistovi eskému, aby elegii tu vypsal dojemn, co nejdojemnji. Lesklé vyjde si piano do svta do nejbohatších salón. Hebké ruky hladí jeho klapky, výtení virtuosové slaví u nho triumfy. Když ze salón vyjde, jde již „dol". Stává se snad ješt nkdy pítelem nkteré bezdtné paniky, obyejn !

nm

se ale uhostí se v mesiánské rodin, aby dti na uily, i jde k nkterému uiteli hudby nebo zpvu. Odbude si deset až dvacet tisíc „lekcí", pak je dají nkam do hospody, aby hrálo k tanci, nebo nkam ven do

malého msteka, do vsi. Slouží a slouží, až je chudák až se jen s tží vzchopí jako zadimlý drožkáský ješt k vybiované žalob a hlas jeho selhává a je chraptiv slabý jako hlas starého lovka. Pak pekáží v dom, a se tam jako ten lovk starý, a dají je na pdu

již

k,

—

377

chvje ve vtru a mrazu

odmnu za tolikeré

!

Snad

si

je tedy

konen, na

radosti, které bylo zde lidem

spsobilo,

náhradu tolikerého utrpení, pímo bere pánbh k sob a ono slouží pak na onom, ach tak mnohem lepším svt „v jasnjší podob" blahým nebešanm. za

íll.

Znáte povst o toužné palm na vyprahlé Znáte povst o démantovém pokladu, jenž jen

lovku

skále.

nkdy

oslní. Nebo o té princezn „zlatých zlatého hlasu", jižto lidé milují, pec ale na ni zapomínají. Stála letos na výstav v nejzadnjším kout bohaté Francie, princezna Harfa, skoro se jí lidé vyhýbali, jako by u vdomí, že heší proti ní, zas ale nechtlo se jim také voln od ní dál, z citu, že heší sami proti sob, když neužívají všech tch skvoucích krás, jež ona jim nabízi. A když harfeník nkdy zaal se probírat v strunách její, když zaznl jich hedvábný, snivý hlas,

zazáí a ho

vlas a

bájen krásný zpv, byl každý pimražen, pekonán. Ano, o královský ten nástroj jsme skoro již pišli. Loutna dokonalost vytlaila mandolinu, harfa loutnu, harfu Erard uinil harfu tak dokonalou, že je její. Beze žertu píliš drahá i pro lovka, jenž není práv chd. Málo kdo odváží se ješt, aby se harf uil, vždyt sob snad nebude moci zakoupit ani vlastní nástroj svj. Vidíme krásnou její postavu jen ve velkých orchestrech a slyšíme kouzelný její zvuk leda v operách Gounoda, Meyerbeera a j. podobn velkých instrumentalist. Takto na ni hraje pravideln snad jen harfenice po hospdkách a známý harfeník v msíci. Ale nástroje prvjších, po celém svt jich

—

!

rozlezlých

vil", pocházejících vesms ze seprimitivní jako za doby, kdy ješt

„zpvných

verních Cech, jsou

378

„brával David harfu a hrával rukou svou", jsou také jen nástrojem sprovodním a protivný pak jako ten skuhravý a neistý sopránový zpv, jejž sprovázejí, „Když už je tak drahá", mysHl sob asi Erard, „mže být ješt dražší" a poslal na výstavu vedle pedálové harfy, která je jen pro ty chudší stojíf pouze BOOO frank ješt jinou za 9000, samé zlato s diadémem z pravých perlí. Sluší jí ten skvost zajisté, pravá princezna! Jiné nástroje vzdálily se od nás ješt dál. Tak daleko, že jim ani víc nerozumíme, jako také ne dob, ve které kvetly, ba kralovaly. Lidé chodili po výstav kolem nich bez povšimnutí, jako kolem mumií s neznámými

—

—

hieroglyfy. Kdo na p. rozaml v adicionálce tm modrým sklenným zvonkm navleeným na hl a uloženým v devné ošumlé pouzdro? V dob Glaurenovských vzdech

a Wertherovských bol, ano po celou ješt dobu evropského „weltschmerzu" kroužily se zvonky ty, vlhké prsty dotýkaly se jich kraj, a vzduchem se pak rozechvívaly tóny nevýslovn bolné a teskné. Sklenná harmonika opanovala koncertní sí, salón i komrku, a neuritými touhami rozbolelé duše koupaly se v zvucích její zrovna s rozkoší vycvieného samovraha. Virtuos obyejn zakonil umleckou svou pou tím, že se zbláznil. Znám v Praze jen jediného lovka, který umí na nástroj ten hrát, jistý úadník to na Malé stran. Ale již nebyl asi mnoho let mezi lidmi, nervy jeho jsou rozileny jak by byly obnaženy, konce prst dráždily se tak dlouho kraji otáených zvonk sklenných, až se zmocnila všech iv nevyhojitelná zimnice. Pro naši vystízhvlou, chladnou dobu, která „zívá pi tragoedii, zívá pi smlé veselohe, i

zívá

pi románu,

básni,

i

pi rozmluv

o bitvách a hrdi-

bohu nebi", cos podobného víc není. Rozumla-li ješt nkterá ženská duše tm tichým modrým zvonkm nech, o

i

379

mla

v šedinách svýcli jist stuhu dle móáj dávno zapomenuté, na tle šat omrzelj^ch, vyprahlých barev, na srdci již šedivý mech a v skíce doma kytiky uschlé, jichž nemožno se dotknout, aby se nerozpadly.

—

ani kytae. Pišli jsme nás ani nezazpívá, na tedy kytaru Ješt ped dvaceti lety jsme zpívali a kolik bylo uesaných kupeckých mládenc, zamilovaných student a nedln vystrojených tovaryš, kolik sleinek a kolik mladých paniek., tolik bylo kytar v Praze. Drnkání znlo po domech pozd do noci, drnkal viký na steše i koví v zahrad, a když byl obligátní nedlní výlet, houpaly se kytary na zádech a široké stuhy jejich, zelené, modré a ervené, smály se vesele do jasného jitra. Kolik srdcí dobyto písní a kytarou Tenkrát, když se nkdo zamiloval, šel nejprv k uiteli na kytaru, ted jde nejdív na magistrát do knh. Necht si ty své nové vynálezy, své kytary smycové, cellové, tercové, desítistrunné, sedmistrunné, my jich víc nepotebujem, my už nezpíváme Brzy budem ukazovat i lovka, který se poslední hlasit zasmál.

Vždy

již

již

nerozumíme

tak daleko, že

si

nikdo

z

!

!

I

nem —

víte snad, Dovolte, abych se zmínil ješt o jsem mkký lovk. Pohnulo mne na výstav totiž dobré rakouské msteko Steyer: tam se fabrikují posud brumajzle! Ach, byly to hudebn krásné asy, když kolik kluk v Praze, tolik zde znlo brumajzl! Ped tureckou hudbou vojenskou táhlo nás vždy alespo mistrem. dv st a každý ml brumajzl svj a byl na Jakmile spustila hudba, spustili jsme také my a pomáhali jí vrn a s takým nadšením, že nkdy ten onen ani nepozoroval, jak bolestn blízko dostal se již k dlouhým rukoum obrovského plukovního tambora.

že

—

nm

!

!

380

Již jsi

mee

u nás také dokonal,

ty milý,

bzuivý bratíku

Sotva že nás dnešního dne nkterý obratný uedník ješt svou tahací harmonikou do zoufalství pio tob nikde slechu ni stopy více vádí Já ale, já podnes se ani neptám, jak se brumajzl do „drnkaek" jmenuje vlastn po esku, co je „brumajzl" srostl a „brnkaek", „drumlí" a „brumlí" se zpomínkou na bývalé umní, to umní se zpomínkou na krásné mládí který že Bohyn Pallas Athén vynašla flautu vynalezl brumajzl? a rádla

!

—

mn

—

—

bh

Výstavní pabrky.

Pro tvrdé

i

pro

mkké

srdce

svt jinaké Byla výstava svba prý zrovna „triumf míru" jak dlouho bude as ten mír? Sešli se národové k duševnímu, mírnému zápasu, národ usedl zde vedle národa, ostí svých a ve všem pátelství ukazoval druh druhu zub. Nikoli na posledním, hned na jednom z nejpednjších, nejpknjších míst byly vystaveny mee a bodáky, náiní chirurga. pušky a dla, vyzdobené, vyleštné jako Již

tová,

to

nebude

asi

ve

—

!

nejvtší podnik,

—

—

Dokud

spádat bude, ode pólu v pól, ten celý život tragoedií bude, za symbol. mu a ostrý se nif života

a lidstvo

žíti

me

vn

Praví se, že také v lidské krvi je železo. Nejspíš magnetické, sic by tak nepitahovalo ruku sousedovu, ozbrojenou meem! Co již prolito, co se ješt prolije krve lidské! Posud mnozí velikáni této zem štstí své i est svou jen podlé množství pobitých bratí, 'a

mí

382

vraždami tlaí se národ v popedí národ. Snad by bylo vskutku válek mén, kdyby voj vodové na bojišti „umírali s každým umírajícím a se svíjeli s každým ranným," kdyby duši jejich prolítly všechny ty zmaené nadje celých rodin, všechno to náhle vzbuzené zoufalství vavost ale naprosto by války as pece jen nepestaly lidská nedá se odstranit, obasné války jsou prý pírodními zákony nám pímo pedepsány, „dokud se ni života spádat bude", atd. Pak ovšem je také pirozená snaha, aby válené prostedky byly „pokroku lidského ducha dstojný", aby také v tom oboru jevil se pokrok rozhodný, vždy nový A jeví se. Jaký jsme to zde vidli rozdíl mezi siamskou šavlí z erného, jak kámen tžkého deva a hadovit vlnitým toledánským meem, shotoveným po maurském spsobu Mezi indickým bambusovým lukem s lehkými,

—

!

!

opeenými

šípy a

Kruppovým

tisíciliberním

dlem,

nhož

z

po celou minutu, pes prostoru celé naší míle, a pak ješt povalí pevnostní zed, kterouž ze stanovišt toho dla není již ani vidt! Mezi japanským prakem a repetujícími puškami amerických vojín Mezi štítem Hinduovým, shotoveným z pl želvy, a brnním pancéové lod Mezi kostným házecím kopím australvystelená koule

letí

!

!

ských divoch a strašnou ostruhou obrnné fregatty' Ano, již nás i to rozhodn mrzí, že starý stelný pracn udržuje se tak dlouho, již pes pt století, pi vlád, a luba hledá a také najde sloueniny nové. Dobrý Dreyse, jenž sob již svou jehlovkou dobyl o lidstvo zásluh v skutku nesmrtelných, vynalezl již zas novou a velmi praktickou zbra. Jmenuje se „zuend nadl granat-buechse" a je zaízena na duté koule naplnné všelijakou chutnou vcí. Vykázali jí sice estné místo pod rotundou, ale bohužel že mezinárodní právo podobné velmi psobivé zbran

!

383

posud zapovídá. Doufejme ale, že právní cit lidstva se ješt zjemní. Mužem vbec sami sob vru íci, že se perem již dost umle, ve dne v noci, na zemi i na moi, nad vodou pod vodou. Práv ted pemýšlíme toužn, jak bychom se mohli seprat také nahoe ve volném vzduchu. Snadno možno, že co nepovedlo se po tak dlouhé vky vynalézavosti lidské, že toho vznešená touha zabijáka dovede ted man. Bude to rozkoš, až nám s oblak náhle zanou na naše stechy pršet mrtvé trupy, ustelené nohy, rozpláclá tla a podobné pkné hraky i

lidské

Nad mnohými vystavenými zbranmi vznášel se krvavý obláek romantiky. Novozelandské kamenné kladivo je staré, snad rozbíjelo lebky lidské, aby tla v desloužila kanibálním hodm Rovný japanský vné pochv je stár, snad potinal na sta hlav politických odsouzenc Malá dýka se stíbrnou rukojetí, skoro jehlice, dámy ji v nizozemské Indii nosí skrytou ve vlasech snad se nkolikrát stopila v prsou bídných otroky Stíbrná pancéová košile v oddlení indickém pec jí pronikla koule anglického vojína a Anglie stala se ddicem celého království Velké ínské peníze, formované jako nože, jako šavliky snad bránily v nejvtší nouzi pána svého proti loupežníkm Turecký jatagán, v ocepovytažený ze stíbrné, koraly posázené pochvy lové stružce jeho jsou rudé skvrny rez? nikoli! pihlídnte blíž, zaschlé kapky lidské krve! Malajský „kis", široký, s ostrým hrotem etli jste o malajské sekt vrah, pepadajících spící cestovatele? Novjší zbran že prý byly velmi pkný, já tomu nerozumím! Mne zajímalo, že jsem vidl celé brnní již jen na moských potápích a helmu již jen na hasiích, o pruský kyrys jsem se nestaral. Mne zajímaly maurské

—

me

!

—

!

—

—

!

!

—

!

—

—

—

—

Nemda, Sebrané

spisy

V I.

25

3S4

okrasy a formy na sených zbraních španlských, o všechny ostatní šavle a nože dbal jsem málo. Vím z historie, že tažená puška zvítzila na Krimu, tažené dlo v severní Itálii, zadovní dlo r. I8GG v echách když demonsti ováli, že je na výstav pes osmdesát nových systém runic, vzal jsem to klidn u vdomost. Jen to mne ješt zajímalo, že branné výstavy americká (revolvery) a anglická (zbran myslivecké) mly ráz jen obchodní, nikoli hrozivý jako u ostatních. Chladn jsem šel kolem bronzových rakouských a železných uherských mitrailleus takové varhánkové hraky byly už ve vku kolem horského dla švédského, kolem malého 14. dlíka 1'eckého, pro jediného lidského tahouna, i kolem slavného Gatlinga z Ameriky, jen u zmínného pruského Kruppa a pak u obrovského ruského „Antikruppa" jsem se zastavil. Nejdív jsem si prohlíd Prusa a pak jsem šel hned k Rusovi povídám a hladím ho „Nu" ,.jak pak tedy?"

—

—

mn

—

—

Umleji, rychleji a Zcela pak pirozeno, že

—

—

etnji vraždíme než kdykoli dív.

pokrok" ten vyvolal pokrok jiný, pokrok skutený pomoc ranným a umírajícím udílená je ted také umlejší, rychlejší a vydatnjší. Arci, tak rychle, jak zabíjíme, ješt neumíme pomáhat. Bjórnsonovo „Mezi bitvami" je v život poád ješt plno vzdech a kvil, jež by mohly být udušeny pomocí vasnou ale té pomoci p jsud se pravou mrou pece nedostává. Ješt roku 186(3 stalo se, že ranný vojín ležel beze vší pomoci ti až tyry dny pod širým nebem, a ješt r. 1870 zhynula jich síla, dobe amputovaných i zavázaných, tím, že nebylo pro loží a la:

—

n

385

zstat rozloženi po chladných mlatech pod nejhoršími krytbami. Haldy ranných, nakupené

zaretu, že musili a

vražednými bitvami nynjška, vzbudily pesvdení, že nutno starat se o spsobem jiným než posavadním, jed vyvolal protijed, a významno je, že práv císaová toho národa, který v našich dnech je píinou všech skoro ptek, dala podnt, aby na svtové výstav byla

n

pehledn dostati

sestavena veškerá pomoc, jaká se vojínm lékastvím, ranhojistvím rychlým oše-

mže

i

továním.

Pod praporem erveného kíže v bílém poli, zcela urena jsou konvencí ženevskou, vyrostl

dle pravidel, jaká

„pavillon zdravotní". Všeobecný ráz jeho byl souinnost všech sil státních a všech tid spoleenských na ulevení bídy. Vedle nutné pomoci, jaké musí poskytnout stát dle vdeckých pomcek naší doby, je inná pomoc soukromá, dobe sorganisovaná. Vedle vojevdce je rovnž již dležit editel toho odboru pomocného, on z vyhrané bitvy uinit bitvu napolo prohranou, on smí o svých „vítzstvích" práv tak mluvit jako onen. Dovedl-li ranné rychle a dobe z bojišt odvézt, vyhrál „bitvu svou". Všecky pomcky nebyly nahromadny v pavillonu, mnohé byly také roztroušeny po jednotlivých oddílech výstavy velké. A bylo tu na p. rozmanitých nosítek a vozejk a ode všech národ Nosítka španlská, erven potažená, jakoby symbol vného tamjšího krve prolévání. „Máry stanové", jež možno složeny nést na tornistru nebo místo nho, vozejky, jež utlaí jeden muž, trakae s povolnými pery, vozíky dvoukolé a tyrkolé, všeliké druhy voz „horských", sanitátních a transportních. Dále pak pro místa, kde se djí první nutné amputace a obvazováni, celé chirurgické stany (v americkém oddlení také stan, jejž lze topit), operaní sedadla, stoly, nástroje a :

mže

!

25*

38G

pevozné lékárny. Odtud pak k pohodlnému rozvedení do dobrých, teba vzdálených nemocnic celé vlaky lazaretní. Mimo to penosné velké filtry na istní vody, vozy s nákladem konservovaných potravin, vozové kuchyn, v nichž možno zrovna po cest na bojišt navait teplé potravy pro 1000 až 2500 muž, atd. Lazaretní vlaky byly vystaveny americký, francouzský, nmecký, rakouský (od ádu nmeckých rytí) a italský (od soukromníka Locattiho). Takový vlak ml obyejn tyry vagóny, na ukázku jeden pro ranné, druhý pro lékae, tetí pro editele vlaku, tvrtý pro kuchy a prádelnu. Nejhp spoádán byl francouzský. Na polních nosítkách, na nž uložen hned po operaci, donesen je ranný až do vagónu. Zábradlí u schdk vagonních lze odstranit, aby nosii pohybovali se co nejpohodlnji. Nosítka, nyní lože, postaví se bud na nízký podstavec, nebo zavsí jaksi do prvního patra, tak že jsou po spsobu námonickém dv lože nad sebou. Prosted vagónu zbývá pohodlná cesta, ventilace je výborná, pro pechod z vagónu do vagónu je pohodlný mstek, každý léka má své pohodlné kupé, vozy nejsou zavšeny v perech, nýbrž leží na kladkách, bremzy jsou zcela zvláštní atd. Železnice, která s úžasnou rychlostí hází celé armády na vzdálené místo, má také úkol, aby co nejrychleji obti bitvy rozvezla zas na místa bezpená. Ovšem by pak takové jen lazaretní vlaky nestaily, a také se pomýšlí v nkterých zemích naped již zase v Nmecku na to, aby veškeré vagóny

—

—

nákladní

byly k služb té

vhodn

sízeny. Odklíplýrai

stíškami dává se jim svtlo a vzduch, pera vagónu jsou tak zaízena, aby pi menším nákladu snadným vyjmutím nkolika plátk staly se elastitjší, atd. U nás prohlídnte si ty vagóny u nás! Obecenstvo chodilo pavillonem, hladilo nástroje, po-

—

387

klepávalo nosítka,

prolízalo vlaky

—

pranic se nedsilo

tch dímajících hrz. Obecenstvo je vbec již pokroilé. Nejjemnjší dámy studovaly vystavené pytevni preparáty s patrnou zálibou. V každém výstavním kout cenila se njaká kostra, v japanském oddlení hned ti vedle sebe — nebozí ti pohrobní vysthovalci japanští jsou ošemetn ted prodáni njakému ústavu ve Vídni — ano samostatná dáma „kostráka" vystoupla na výstav s celou i

sbírkou lidských koster, „FraeuleinHammer. skelletteurin". Dámy si zvdav prohlížely Hyrtlovy preparáty, pemýšlely o vyndané „tajuplné hádance lidském oku", o sádrovém „skladu milostných šept lidském uchu" ave velkém preparo váném lidském srdci hledaly, v které že komoe bydU „ta láska". Jak nepkné vypadá to masité lidské srdce, opilé touhou, vtší celého svta, silnjší než sama smrt" Ba ani zaschlých preparát Elfisia Mariniho nebo Brunettiho ohoelých lidských hnát a celého jeho návodu na spalování mrtvol se sleinky nelekaly snad že nerozumly zniujícímu nápisu: „Pulvis es et in pulverem reverteris". Mariniho preparáty jsou ovšem velice zajímavý. Geniáhií Italián ásti mrtvol nebo mrtvoly celé suší, ale tak, že jim pozdji dovede dodati zase vláhy, což ovšem je pro anatomy nesmírn dležité. V skíni jeho byla taková lidská ruka u ramena ješt zcela zaschlá, dole mkká, jemná a proti svtlu prsvitná. Také petrefikovat umí mrtvoly, v tvrdý kámen je pemnit, tak že tlo lze pak leštit jako každý kámen. Aby byly takhle sleinky vdly, že mosaika vedle stojícího stolku je ze samých kousk leštného lidského masa!

—

—

„vn

!

—

388

li.

Vesnické domy.

Poblíž hrdé lilavní budovy výstavní, za polokem Heustadlem, postavili celou osadu selských dom. Myšlénka to pikantní. Jako když pi bohaté tabuli dají se na talíe také kousky samožitného, erného chleba každá ruka pak po nich sahá! Také zde ty selské domky tesily se návštv co nejhojnjší, snad nebyl ani jediný pilnjší navštvovatel výstavní, aby nebyl k nim zavítal nkolik-

—

kráte.

Ovšem tím

pouze

národ.

scházelo to,

mnoho

osad

a nemíním budovy všech náves a lid, pirozené

té selské

že nebyly v ní vesnické

Scházel jim sad a lán, vkolí, z nhož by byly vyrostly. Gize se zde vyjímaly a každá cizota je pusta. Nkteré byly vystavny, domácím vším náadím opateny, ale neobydleny, jako po vymení. V nkterých usídlen pro as výstavy párek

ádn

—

zkusil

tu

svém

sice

nebohý dost a dost! Sikul nalíval v domku piln koalky a borszecké kyselky, žena jeho

podávala chleba, oba nutili sebe i hosty do veselosti, „živé, madarské", ale plaché jich oko toužilo po pokoji. Sedmihradský Nmec musil denn vyslechnout nkolik set nadšených urgermanských frasí, kterým nerozuml, jeho hezká ženuška musila každý okamžik vstát na uvítání a usmát se alespo trochu pívtiv, a úsmv její byl již bolestný. Ruský vysloužilec sedl mrzut u nábožného svého tení a nikoho si kolem nevšímal. Ti lidé nepatili zkrátka sob, mli nepíjemný pocit, že sami jsou ped-

—

389

metem výstavním. Sotva (maidle, již

tu

si navaila vorarlberská „mótla" svých „knoepíle" i „spaetzle" (škubánkj, houf lidí a div že rukama nevjel do mísy.

dve)

byl

(holka) vybídl „výstavní" domácí pán vyhladovlou dcerku bregencského lesu a schmelga musila již zase od mísy vstát, ukazovat své vyšívání, špiaté erné epce plstné, zlatý „schapele" (vnec) svatební, a t. d. Tásli se ped devátou hodinou ranní, a když na veer zahuel roh mlhový, nesmli ješt dlouho zavít .,.Schmelga"

dvée byt

!

svých.

Cech se tam netrápil žádný, eského selského domku nebylo na výstav. Také odkud nabrat eského významného! Jen málo kde má selská budova eská nco zcela svého, ale na chloubu to vru nestaí. Bezvýznamné domy, stízlivá vrata, opilé stechy, malá okna, co s tím Kde pec je alespo njaké tradicionální urovnání a skupení hospodáských budov, znenáhla již také mizí, zárove s krojem národním. Nemžem se divit, že u nás nevy!

vinulo se stavitelství vesnické. Náš sedlák zkusil mnoho. Sotva co vystavl, války mu to poboily. Byl také nevolníkem skoro do posledních dob, pro koho by byl

stavl Nedivme se, že nalepil svou domácnost mnohdy jen jako egyptský fellah z hlíny, jako by rovn tomuto Smysl pro byl každý okamžik hotov sthovat se dál. !

—

eknm

alespo pro okrasu

—

je vrozen u každého vyvinout. Tak zvané švýcarské domky vzrostly u šastného, svobodného národa, vyrostly zcela tak jako kvtina „z vnitika na zevnjšek", zcela dle poteb domácích, a jsou „krásny jako národní píse, malebný jako národní kroj". Není práv mnoho národ, kde by se bylo povedlo cos podobného. Na mnohých místech v Orientu, místy v Rusku, u nás v Evrop vbec jen po ídku, místy v Itálii,

krásu

každému

nebo

lidu,

nemže

—

se ale

390

nad nmeckými selskými a mšanskými domy nynjšími na p. bduje známý Riehl*) úzkostliv jak Jeremiáš.

Moderní naše vesnické stavitelství jde za moderním naším mstským a toto jde za nesmyslem. Msta rychle rostou, obyvatelstva ješt rychleji pibývá, není ani tak snadno možno nebo nebylo posud aby se vyvinul zde pkný nový sloh stavitelský, a se starým více nestaíme. Dív bydlela v dom rodina jediná, ted nejbohatší rodiny knížecí pijímají do palác svých nájemníky, výdlkáství stalo se skoro všem lidem naléhavou nutností. Pro sebe nestaví již skoro nikdo, staví jej jen pro výdlek a pro by k vli nájemníkm, cizím lidem, ml stavt krásn nebo jen se zvláštním, tím bývalým pohodlím ? Pojem domu, co jakési menší vlasti, jsme na dobro ztratili. S ním také zmizel dívjší spsob stavby, „zvnitka na zevnjšek", dle poteb rodiny zmizely rozlehlé, vzdušné dvory, kryté a pohodlné vnitní arkády, a t. d. nyní se zastavují zahrady, dvory nejsou skoro žádné, se vrcholí do výše, že už není ani kousek modrého nebe lze spatiti, ti pokoje a kuchy byt, dva pokoje a kuchy zase byt, a mezi tím tsné schody a úzké chodbiky, že nemožno ani rakev s umrlcem vynést. „My house is my castle" k smíchu! „Domácí krb" k smíchu! „Pozdrav s úctou dm, který tvj život chrání" ješt smšnjší! Dnes mne chrání na Starém mst, za tvrt roku na Malé Stran a pak, vždy chrání také jiné, do kterých není ani, jak se jmenují, a kdybych dvacet let bydlel vedle nich nebo pod nimi! Nemáme dom, máme kasárny, a také na zevnjšek mají ty domy cos vojenského každý má jen

—

—

i

dm

!

;

—

dm

—

—

—

—

—

—

mn

:

*)

„Die Familie".

dm

!

!

391

fronta, ani jediný ^ze

nemá

zvláštního svého profilu. Stavíme

zevnjška dovnit'-.

A vesnické stavitelství jde za tím smrem mstským, kasárním, a na vesnici stává se smr ten ješt pak ducha•prázdnjší, smšnjší. Jako bývá po mstsku ošacený rolník obyejn hezky nechutn ošacen Rolník sob ted asto postaví kamennou, tyrstnnou bednu, s hlavni irontou na silnici, myslí, že vystavl „panský a vystavl obrovský nesmysl. Nemá nájemník a staví pec monotónním, bezvýznamným slohem kasárním, nemá ulice a staví pro ni, má svj hospodáský dvr a odvrací se od nho Sedlákovy budovy jsou a mají zstat jediným „hospodástvím", celkem souvislým. Hlavní prelí bytu rolníkova má hledt do dvora, kolem kterého stojí hospodáské jeho budovy, bok nechf hledí na silnici. Pro zevnjší okrasu lze i na boku tom mnoho spravit, vybístyl iso ván. ímsa hající heben stechy být pod patrem bohat lámána, konsola v klenb vrat pracována, vrata ezbou okrášlena, nad vchodem stát rok stavby, významný verš, a t. d. A pede vším, jen nedlejte na vesnici mstské „ulice", rovné, k nepovinutjší cesta, tim hezí psání fádní, Arci nemá rolník prozatím v tom vinu žádnou a Vzdlávejte ty stavitele vesnický stavitel jen malou. V Bavorsku nalezneš v poslední dob skoro všude stylisticky provedené stavby vesnické, kde dív byly jako u nás budovní nesmysly. Pední architekti tamjší ujali se vci a zali pro stavitele venkovské vydávat zvláštní, velmi laciný asopis, a v tom je uili stavt. Dávali jim plány, obrazy a vzory budov devných, kde se staví hlavn dívím, kamenných pro kraje, kde hlavn kamenem, a ostatním emeslníkm dávali rovnž výkresy pro pkné, stylisované náadí vnitní, a t. d. Ovšem že pro náadí !

dm"

!

mže

pkn

pkn

mže

ím

392

laciné, aby je rolník rád koupil. Myslím, že by také náš rolník sáhl pak rád k takovému lacinému, ale pk-

nému

a veskrz

pimenému

náadí, které v rodin potrvá,

a že by zanechal kupování lakovaných

mstských, které vydrží tak njakých

„meubl"

pt

let

ze

sklad

vzdor své

nepraklinosti.

Nemýlím-li

se,

máme

spolek

eských architekt?

Architekti vzdlaní nech tedy uí stavitele vesnické. jim dávají návody dle skutených kraje

pomr

Nech

a dle vážných poteb hospodáských. Budou ovšem musit ješt sami se podívat na kraj a seznat poteby osobn, kdož je z nich náhodou díve již neseznal. Prozatím mže sedlák stavt trochu ve svém mšci. Z vesnických domk, které byly na výstav, architekti sob mnoho nevybrah. Interes národopisný pevládal

skupení hospodádvoe elsasském, bylo možno nkterého pokynu Devo pi všech tch domcích

tuze nad stavitelským, leda že co do

ských budov, na p. ve chopit se

i na pouhou imitaci zdiva kamenného a cihelného bylo málo asu, A na devné sruby je leda v šumavských výšinách u nás pravá píležitost. Musil by ale prmysl bohatší dív obohatit celý ten náš kraj, než by tam mohli ponkud, ve skrovných teba jen rozmrech, napodobovat na p. sloh švýcarský neb vorarlberský. Vystavený ve Vídni domek švýcarský byl spíš pedmtem pepychu než poteby, okrasa pro park, sloh pro

kralovalo,

pes 20,000

a za tu sumu lze postavit vorarlberský ili bregencský byl vlastn zas celý lesní hrádek, o dvou patrech, as s desíti pohodlnými jizbami, s dvma verandami vše ovšem

villegiaturu i

nco

;

stál

jiného.

Dm

—

393

velmi

pkn

a skoro

s

deva vyvedeno. Také

japanskou solidností

dm

ruský nemožno okrasy jsou nám

z

pouhého

napodobit,

zcela cizy. jeho sklad, jeho stavitelské Známo, že Rusové mají architekturu svou, starou a zvláštní. Zachovala sob vlastni své motivy základní, pibrala k nim souvzletné formy cizí a spracovala to ve sloh kostelní kromý, jakého jinde nenaleznem. Lze to vidt také na tom výstavním vídeském. Stny jsou sice sroubeny až tížn, ale ezbáské okrasy po krajích stechy po hebenu jsou tak lehký a svižný, že vypadají jako garnitura bohatých krajek a celku pec jen zase dodávají lehkosti a vzletu. Mezi zevnitními tmi okrasami nalézáme také vyezávanou koskou hlavu, práv tak, jak severonmeckých na prelích mnohých selských zas stejný jeden mythický symbol u národ tak rozmanitých Snad že v Nmecku zbytek architektury slovanských Polaban? Dolejší jizby jsou v tom tžkém sroubení a pi malých oknech ovšem ponkud tmavý, za to jsou ale jizby v prvním pate tím svtlejší a pívtivjší. Také domek polský byl „lepší než povst jeho." nebylo mnoho. Stny sroubeny Ovšem, zvláštního na z otesaných klád, krytba slamná, komín ze šindel, vymazán hlínou, závora na dveích devná, za dvemi pedsíka, po obou její stranách po malé jizb s malými okny, v jizb stl, u zdi lavice a malovaná jako u nás truhla, na stn nevelká police s hlinným nádobím, a jsme hotovi. Slohu v pozadí velká cihlová kamna mlo to vše dohromady as tolik co ta „alm zum hohen Goell", srubové budovy ve vyšších vískách šumavských, na p. ve Kvildách, mají slohu nepomrn víc. A rozhodn lip chrání solidní tesaskou sestrojeností svou také obyvatele ped zimou a bouí. i

dom

i

domk

—

!

—

nm

—

— 394

Zajímavý byly domky sedmihradských Sasík a uherských Šikul. Zevnjšek sedmihradského domku nezajímá zvlášt, také ne rozdlení vnitní, kde že je „liP (loubí), „baflischkummer" (komora na zásoby špeku), „hémmels" (pda), pední a zadní svtnice prvního patra, a t. d. Ale vnitní zaízení velké svtnice je pkné. Po staletí již

a

drží

Madarm

to

se

nmecké

ty kolonie

proti

Rumunm

nieho národního. Ovšem neleží v zázrané snad njaké síle nmeckého národa, sami a neztratily

dost málo podnes piiují ti Sasíci k udržení svého jazyka, mimo bibli, zpvník a kalendá neznají vbec knh, ale vlády je vždy podporovaly a všemožn udržovaly. Pi konservatismu tom udržovaly se jazyk i zvyky, kroj i náadí. A stopy ty konservovaného starobylého života zajímají nás uvnit saského domu nejvíc. Snad jen ty bohaté, pestré kvty na devném, náadí pikvtly zde, poblíž Orientu, teprv novji, vše ostatní je svdkem dávného a v skutku z vtší ásti umleckého prmyslu, stará lutherská kamna, vyšívaná roucha ženská, velmi krásné stíbrné a pozlacené pasy, bohat pletené,

mkkém

dv století staré povlaky na peinách a polštáích, džbány a talíe na policích kolem stn, zkrátka vše. Šikulv zajímá již zvení. Vrata dvorská jsou pokryta ezbami, nad nimi je ervený nápis: „Vejdi jsi-h poctivý!" zed po stranách je pokryta barevnými arabeskami jako husar šrami. Byt Šikulv není v prvním pate, je jen pízemní, snad aby byl Sikul dív na koni.

Dm

—

Vnitek jizby je opt zajímavý obsahem svým. Pedevším padnou do oka zbran Šikulova žena, když požár vypukne, nejdív vynáší z domu mužovy bambitky, pak teprv spchá k dtem. Veškeré pestré a rozmanité náadí

—

své

sami

shotovuje si Sikul sám, r. i«48 ulili i dla a zahnali jimi dla rakouská

sob i

sedláci ruská. Jen

!

395

na stnách koupil si Sikul, ale nejsou to obrazy svatých. Sikul je unitáem a neví v nic jiného než ve svého boha, který prý je rozhodným, osobním nepítelem všech možných svatých. Ostatn jsou prý „Bendeguz, ty obrazy

Csaba, Arpád, Almos „dost svati", zvlášt vdce Gsaba. Attilv nejmladší syn! Kdykoliv hrozí Šikulm njaké nebezpeí, vystoupí Gsaba s desíti tisíci mrtvých svých jezdc z hrobu a pobije nepátely. „Pohádky plny skvostné krve." Nerozpíšu se dál o domcích selských. Mohl bych se nyní vrátit k tomu, co jsem ekl v lánku prvém, ale dotknu se jiné paralely, jediné. Jaký to rozdíl mezi tím selským domkem, vzrostlým ze zvláštní hroudy a upoutaným na jediné místo, a železnými domky americkými, jež možno složit a po železnici za dva dny pevézt pes sto mil do jiné vlasti Attila,

—

o

dv

léta pozdji.

Velebné ticho. Jen krok náš haraší svátým, žkitým osamlá vrána snesla se krákorajíc s vrchole zastavili jsme krok a vše kolem onvysokého habra mlo. Zdá se nám, jako bychom slyšeli lehýnké dmutí pírody, dech dímajícího dítte. Tam venku v rozlehlém Práteru chystá se vše již

hstím, jen

—

k zimnímu odpoinku. V stelnicích nkdy zaharaší buben nebo zavíská trubka, v jízdárnách zakvií flašinet, ale mládeži je zima a stelc a jezdc není. Širokými alejemi jede osamlý koár. Po cestách hrabou spadlé listí, jako by píroda byla stárnoucí koketou, odstraující zešedlé vlasy tak dlouho, až nezbývá, eho by se ješt odstranilo. Dlníci porážejí vyvadlé stromy a ty padají s mohutným ale až sem k nám, do ohrady býtaskotem k zemi valé svtové výstavy, nezalehá zvuk žádný. Je ted tak ticho tady, tak osamlo po prostoe, jako v odlehlé skalní sluji nebo uprosted pusty. Poetické Mysl naše je ješt naplnna obrazem .nade všechno ticho popsání živým, sluch napíná se ješt po bývalé vav, ale již pítomnost víminulost zápasí s pítomností nesmírný skok Jako když náhle vyhasnul obrovský tzí ohostroj a zrak se vytešfuje do netušené tmy. Jako bychom byli vkroili do msta, vera ješt zimniním

—

!

—

—

!

životem rozechvného,

pes noc vymelého.

307

Dojem rozhodn poetický. Kdo ve Vídni byl za doby výstavy a vede ho náhoda opt tam, neml by opomenout navštívit zase místo to. Slovm „zmna"" a „as" a „lidské živobytí" porozumí náhle, jak nikde jinde. Zde cítím, jak nesmírný je as, jak dlouhé je živobytí, co vše vyrstá jediným rokem, co vše zaniká rokem jediným. proto trvá jen, co je bez života," praví básník, , zas nejilejší, nejkrevnatjší život má trvání tak krátké! „Pouhým bodem je svt celý a život náš je pouhý sen" ten _svt" nás hemživých ilých lidí sehnal se sem vera v jediný bod a je nám to dnes již pouhým snem. Dokázána tu vc velkolepá, celé lidstvo ji budovalo a snášelo, a vzbudovalo a sneslo píklad, obraz všech pomíjejilidských snah. obraz velkolepý a úchvatný cností svou. Avšak spoívá v té pomíjejícnosti nesmírný pvab. Je nám, jako bychom s vysoká pohlíželi na kroky lidstva, náhle vidíme míru, kde se nám zdála bezmrnost, a ze zmny nám ped oima vyvstává mítko pro vnost. Bavil jsem se tu obrazem lidstva dív a bavím se ted obrazem náhlé zmny v nmou pírodu, nevím, který dojem je velkolepjší. Prostora svtové výstavy je posud stejn ohraniena jako díve. Jen na západu je drobný cípek vymezen a plaky jsou pitaženy úže, tam kde stála budova plzeská a uherská csarda; prvjší je stržena a se zemí srovnána, tato pak stala se veejnou jako jiné hostinské místnosti v Prátru. Do ohrazené prostory vstupuje se nyní jen se na samot. VdFs, že tu strany jižní. Vstoupíš a jsi vše opuštno, pec t ta opuštnost pekvapí. Ješt jsou tu rozlehlé sady ped hlavním vchodem rozdleny v ty známé velké záhony, ješt jsou oddleny širokými pískovými cestami, ale písek zernal, kvtiny vymizely a kee trousí semena svá do trávy, jako by pospíchaly zalesnit

Vn

—

—

—

—

—

—

398

vše kolem. Krásné vodojemy posud stojí, ale zejí prázdny a dna jejich jsou oprýskána. Rotunda se ješt vypíná do závratné výše a transsepty se táhnou v právo, v levo do

nekonena,

ale nikde se

nehemží kolem

vchod

lid,

še-

vrata jsou hermeticky uzavena a okna oslepla. Vcházíme postranními, malými dvíkami, jež snad poslední vycházející vystavovatel zapomnl zavít, do vnit

divá

pod rotundu

—

kruhová, prázdná prostora zdá se být dvakrát tak velká, rotunda dvakrát tak vysoká, krok duní a když promluvíš, ochotná ti odpovídá ozvna. Po transseptech nikde prapor, nikde život, jako bychom hledli

pd

obrovského domu do podímle tiché, nekonen dlouhé vazby trámové. Je ticho a mrtvo všude, ve výši

na

nad námi hnízdí sovy. Vycházíme zase ven, procházíme se samotou a hledáme místa, která nám byla známa. Z dálky kyne pestrý egyptský minaret, ješt tu stojí pavillon soudc a pavillon císaský, budova pro výstavu umleckou a budova pro stroje, vše prázdno a zaveno. Takto musil být pilným a pozorlivým navštvovalelem výstavy, kdo dovede dnes urit udat, kde co stálo. Z násiln zdupané zem vystelily kee, všude strmí houš prut, s výše dorostlého muže. Kde pilní Japaníci soustruhovali budovy své, vyrostl lesík. Kde hudba hrála a tisíce krásných dam na

keslech odpoívalo, vlní se houš. Mladé stromky lesní bují, kde zazníval smích rozpustilých Štýanek, a tam, kde jsme naslouchali šepotajícím Švýcarkám, mužem pohodln usednout v zdivoilý drn a naslouchat šepotavým vrbinám. Kde stály kavárna turecká a bazar perský a restaurace terstská, hostinec italský a sto jiných budoviek, je pda nerovná, rozválená, porostlá, tžko najít Budovky jsou rozprodány, slouží po vkolí ien stopu. Vídn, turecká kavárna stojí nkde u silnice za ped-

399

dm

mstím, ruský

selský zdobí park v moravské LedVše odvanulo jako chmýí a splasklo jako pna. Prsa ssajou istý lesní vzduch.

nici,

atd.

Za krátko budou

nny

a odvezeny.

rotundy

A

i

transsepty hlavní jakž dlouho

mže

budovy odstraa jehly

trvat

pískových základech a lidé rozeberou pyšnou její bá, aby se netrhla a neuložila sama. Za dv desítiletí snad zmizí i poslední tíštka svtové výstavy a v historii lidského pokroku zstane jen poznámka, že yýstava byla. Lidé se tu nauili nesmírn mnoho. „emu se ale lidstvo nauilo, nedovede zapomenout", a myšlenkové sím, odtud roznesené, klíí po celém svt. Svtové výstavy mly obrovskou úlohu pro pokrok lidstva, ješt jí se sníží v

zcela nevyplnily.

Nad nejkrajnjším transseptem západním zrovna nad vstupem do „amerického oddlení", stojí tu podnes symbol výstavy svtové. Atlas nesoucí svt. Jako by v tom bylo proroctví Neuplyne ode dneška ani pl roku a etz svtových výstav pepnul se již pes oceán a velká výstava lidské práce rozkvte ješt jednou, snad již naposled, pod volným praporem severní Ameriky. Naposled ? Kdo to ví Kdož to mže íci, teba by se domníval, že svtové výstavy, alespo v posavadní spsob své, tam svj úkol již dohrají. Naše doba již není taková, aby se smlo pedpovídat na as jediného roku naped. Po Londýnu pišla Paíž, po Paíži pišla Víde, po Vídni pichází Filadelíia, co pijde po té? Nevíme, co stojí pod Herkulanem, na Herkulanu stojí Portici, co bude stát na Portici? ,

!

!

Nerada, Sebrané spisy VI.

26

::

OBSAH. strana

Jinde

Paížské obrázky: S Notre Dáme Fláneur a ouvrier Mosaika lidu a života Pdorj's obrázk dalších Jak oznamuji a jak prodávají obchodníci paížští Povozy Restaurace a kavárny Slované v Paíži Divadla Paíž v kostelích Vojsko

Polo=vt Na hbitovech .

Berlín

Dv

hanzovní

msta

Hamburk

Pes

glinskou step

Brémy Helgoland

Roku 1873 ve

Wurstelpratrti

3 7

14 21

24 36 40 50 55 71

75 79 86 97 120 121 129 134 142 163

Doma Severozápadní lázn naše: Jen kratiký úvod Láze zbožných Teplice

U

hrobu básníkova Karlovy Vary Kysibel

171 174 178 184 187 198

!

strana

Lázn

Františkovy

201 207 209 212 215 219 225 232

Ve vagónu Lázn Mariánské Kousek noveletty mariolázeské

eský Liberec

doslov .

,

Výlet do kraje bídy

Eklogy Studie víjstavni:

Slovo všeobecné

Z Japanu Persie Kuriosity

Hugh Dit Žena Perly,

démanty, zlato a

Italské sochy

Bible

Pluh

Na nohu

a na hlavu Pro dopravu Není libo si zahrát?

t.

d •

251 255 287 305 312 316 323 331 339 343 347 352 359 366

,f

i

I

^ -

Neruda, Jan Sebrané spi sy

5038 N^5

1892 dil 6

íW^

PLEASE

1^

'0

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY