R A N N Í P R O M L U V Y 2 KIRPAL SINGH RANNÍ PROMLUVY

RA N N Í P R O M L U V Y

KIRPAL SINGH

RANNÍ PROMLUVY 1967-68



2


V roce 2001 přeloženo z anglického originálu Morning Talks, Džálandhar, Indie 1988 Vyrobila Holosofická společnost ČR, o.p.s. České Budějovice 2001

3


4

Předmluva vydavatele RANNÍ PROMLUVY jsou přepisem série přednášek, které vedl Param Sant Kirpal Singh v Sawan ášramu v Dillí v letech 1967-1968. Přímým a prostým způsobem pojednávají o mnohých aspektech duchovnosti. V oběžníku ze 27. ledna 1970 Param Sant Kirpal Singh popisuje tuto svatou knihu jako: ...Bohem seslanou duchovní učebnici, k níž by se všichni iniciovaní měli neustále obracet, aby viděli, kde se nacházejí vzhledem k základním milníkům na cestě ‘utváření člověka’. Promluvy byly původně proneseny v jazyce hindí a vzápětí na to byly Mistrem přeloženy do angličtiny ku prospěchu mnoha západních žáků, kteří v té době v ášramu pobývali. Hlavním tématem, kolem něhož se promluvy soustřeďují, je podstata lásky, jak se rozvíjí a co nám poskytuje. I když se mnohé z přednášek dotýkají téhož tématu, každá vyzdvihuje nějaký zvláštní aspekt, jenž zapadá do celkového záměru knihy. Předmětu Duchovnosti, čistému a prostému, se nikdy nedostalo tak jasného a výstižného představení jako v těchto ranních promluvách. Duchovnost se někdy jeví jako předmět zahalený mlhavými výroky, nemožným asketismem či okultními tajemnostmi. Tyto promluvy však poslouží upřímně hledajícím jako zářný paprsek světla, jenž rozptyluje temné mraky nevědomosti. Sdělují nám, co je třeba k rozvinutí duchovní stránky života, a kdybychom jen dokázali přeložit jejich obsah v pozitivní čin, ubíral by se náš duchovní postup kroky mílovými. Doufáme, že tato kniha bude mezi čtenáři vítána a přinese jim mnoho prospěchu.


SANT KIRPAL SINGH (1894-1974)

5


6

Obsah 1) Nepomýšlejte na druhé ve zlém

8

2) Přirozená strava

13

3) Dobročinnost a poctivý výdělek

16

4) Co činí Mistr pro žáka

21

5) Jak rozvinout lásku k Bohu

26

6) Co je opravdová láska (I)

32

7) Co je opravdová láska (II)

40

8) Jak rozvinout lásku

47

9) Vnější znaky a projevy toho, kdo má opravdovou lásku pro Mistra

51

10) Cudnost—musíme se stát založenými v sobě uvnitř

56

11) Koho bychom měli milovat? (I)

63

12) Naučte se umírat, abyste mohli začít žít

67

13) Opravdový Guru či Mistr

74

14) Poznej sám sebe—musíte vystoupit nad tělesné vědomí

78

15) Jaké zvláštní úsilí přináší výsledky

82

16) Jaké jsou překážky na Cestě?

86

17) Proč bychom měli uctívat Bohočlověka?

92


18) Jak konat naši bhakti

7

97

19) Jak rozvinout oddanost a důležitost vedení deníku

102

20) Jaké jsou principy bhakti či oddanosti

108

21) Potíže na cestě rozvinutí oddanosti k Mistrovi

114

22) Jak oddanost k Bohu přináší své plody

121

23) Pravá služba Bohu či Bohu-v-člověku

126

24) Pravé žití—odpoutanost—sebekontrola

132

25) Opravdový Satsang

138

26) Jak rozvinout vnímavost (I)

143

27) Opravdový Chléb a Voda Života

149

28) Jednoduché oko či Třetí oko

155

29) Jak rozvinout vnímavost (II)

161

30) Láska versus připoutanost

166

31) Jak milovat Boha

171

32) Co je láska?

177

33) Jak můžeme potěšit Mistra?

183

34) Koho bychom měli milovat? (II)

189

35) Láska versus chtíč (I)

198

36) Láska versus chtíč (II)

203

37) Jak rozvinout vlastnosti Mistra

212

38) Opravdová modlitba

218

39) Stav toho, kdo miluje Boha či Mistra

223


8

1 NEPOMÝŠLEJTE NA DRUHÉ VE ZLÉM Nikdy nikoho nezraňujte. My zraňujeme druhé tím, že na ně pomýšlíme ve zlém. Pomýšlíme na ně ve zlém, intrikujeme. To je negativní, neboť myšlenky jsou velice mocné. Pokud na někoho pomýšlíte ve zlém, pak je to zasahuje jako po telegrafním drátu. Nemusíte nikomu nic říkat, ale myslíte-li na ně, automaticky je zasahuje vaše vyzařování. Jednou Akbarovi, velkému indickému císaři, jeho ministr pověděl, že myšlenky jsou velice mocné, a že by si měl člověk dávat velký pozor, jak pomýšlí na druhé. Akbar se ministra ptal, jak to ví. Ministr řekl: "Dobře, dám ti konkrétní příklad. Pojďme ven." Takže vyšli ven a uviděli, jak k nim ze vzdálenosti několika desítek metrů někdo přichází. Ministr řekl králi: "Jen si prostě něco o tomto člověku mysli, a až přijde k nám, můžeš se ho zeptat, co ho v tom čase napadalo. Pouze si mysli a hleď na něho." Král měl v srdci myšlenku, že toho člověka by měli zastřelit. Ten tedy došel ke králi a král se ho zeptal: "Kdyžs


9

uviděl mou tvář, co ti přišlo na mysl?" On řekl: "Císaři, odpusť, ale pomyslel jsem si, že bych ti měl pěstmi rozbít hlavu." Takže myšlenky jsou velice mocné. Pokud na někoho pomýšlíte ve zlém, bude na to ten dotyčný reagovat. Měli byste si dávat pozor na to, jak k lidem mluvíte. Pokud se na někoho se zlou obrátíte a říkáte: "Jsi hlupák" a podobné věci, nebo když vám někdo nadává a vy reagujete stejným způsobem, jaký bude výsledek? Vzplane boj. Člověk vám nadává jednou, dvakrát, a výsledkem je bitva. Ta se odehrává slovy, ale samotný kořen je myšlenka. Z oplývajícího srdce člověk mluví. Co v srdci spočívá, ty věci na sebe nabírají podobu slov, a slova potom vedou k boji. Takže, nezraňujte ničí city v myšlence, slově nebo činu. I na velice náboženských místech, pokud spolu sedí deset lidí a začínají na sebe pomýšlet ve zlém, výsledkem je, že jejich myšlenky budou vyzařovat a odrážet se v myslích druhých. Chápete, o čem mluvím? Srdce je Božím trůnem. Tělo je Božím chrámem. Pokud poskvrňujete trůn, na kterém sedí Bůh, kdo tam pak má sedět? Takže blahoslavení jsou čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Čistota převážně spočívá v tom, že nemyslíme na druhé ve zlém v myšlence, slově ani činu. Jsou i jiné faktory, ale toto je ten hlavní. Kdekoli přebýváte, může to být i v ášramu, pokud si tam někdo myslí něco o někom druhém, pak to obíhá dokola velice živě. Je to prostě jako úplavice, jako infekce. Krysa nakažená úplavicí pobíhá kolem a všude nemoc rozšiřuje. Takže to je velice striktní podmínka: "Nebuďte dobrovolnými Pomocníky božské Bezpečnosti. Neberte zákon do vlastních rukou." Pokud pomýšlíte na druhé v dobrém, budete vyzařovat dobro. Pokud očistíte svou mysl, budete očišťovat mysli


10

druhých. Pomýšlením na druhé ve zlém maříme předně svůj vlastní Boží chrám, a potom poskvrňujeme i je. Vnějškově jsme zcela v pořádku, zcela čisti, ale naše srdce jsou nečistá. Jsme poskvrněni pomýšlením na druhé ve zlém. Jsme součásti téhož stroje. Když byť jedna jeho část nefunguje, celý stroj se zastaví. Takže proto se říká: "Hledají se reformátoři! Ne druhých, ale sebe." Laskavost a dobrota začíná doma. Měli bychom napravit sami sebe. Příklad je lepší než návody. Takže dnešním předmětem je: "Nemyslete na druhé ve zlém ve slově, skutku, ani v mysli." Pokud na někoho pomýšlíte, vždy na ně myslete v dobrém. Proč? protože jsou to vaši bratři a sestry v Bohu. Bůh je aktivní v každém srdci. Naše těla jsou Božími chrámy. Pokud myslíme ve zlém, předně poskvrňujeme naše chrámy, a potom poskvrňujeme ostatní. Namísto toho bychom měli mít myšlenku: "Nechť mír zavládá nad celým světem pod Tvou Vůlí, ó Bože." Takovou modlitbu uděloval Guru Nának. Nechť je celý svět šťasten. Jak může být šťasten, když každého poskvrňujeme! Takže nejpřednější věcí je nemyslet ve zlém, nemluvit zle, či také neposlouchat zlé o druhých. Pokud se něco dozvíte, pak je to pro vás, abyste si to nechali pro sebe a snažili se soukromě dotčeným pro jejich blaho něco vysvětlit. Neměli bychom se stát reformátory jeden druhého. Nejprve bychom měli reformovat sami sebe. Máme-li soucit s druhými, pak jim soukromě řekneme, co si myslíme, že činí špatného. Pak to ten druhý bude chtít vyslechnout. Jinak, když tu stojí někdo slepý a vy říkáte: "Poslyš slepče," tak se ho to v srdci dotkne. Pokud prostě řekneme: "Ó příteli, kdy jsi ztratil zrak?", pak je věc vyřešena. Jsou způsoby a možnosti, jak se vyjadřovat. Takže mluvení, řekl bych, je umění. Stejná slova, která působí mile a mírně, mohou také zažehnout


11

oheň. Toho bychom se měli varovat. Takže bychom neměli pomýšlet na druhé ve zlém v srdci, mysli, slově nebo činu. Není těžké potkat Boha, ale je těžké být člověkem. Člověk se zatím pouze utváří. Bůh hledá člověka, který je člověkem. Takže, jste-li připraveni, Bůh přijde a předá vám i pověření. Pamatuji si, jak jsem přijel při své první cestě do Londýna. Byly tam dvě děti věku sedmi či osmi let, které dostaly Iniciaci na poslouchání. Ptal jsem se jich: "Co byste chtěli?" Řekly: "Chceme být Mistry." "No dobře," řekl jsem, "byli jste uvedeni na cestu, postupujte po ní, a můžete být vyvoleni jako Mistr." Bůh touží nalézt nějakého člověka, který je člověkem, aby Jeho dílo mohlo pokračovat. Není na nás, abychom o to prosili, ale je na Bohu, aby vyvolil toho, kdo je pro tu práci schopný. Jenom si to přát nebo vyhlašovat falešnou propagandu, aby se nám dostalo takového postavení, které není v rukách člověka, to nepomůže. To je pověření od Boha. Řekl jsem těm dětem: "Dobře, můžete se stát Mistrem, to je v pořádku. Byli jste uvedeni na cestu, pokračujte v tom, a můžete být vyvoleni jako Mistr." Každý musí konec konců dojít k dokonalosti, to není žádný hřích. Každý světec má svou minulost a každý hříšník budoucnost. Ta začíná kde? Od našeho vlastního já. Předně bychom neměli myslet ve zlém. Pokud je ve vaší mysli zlo, pak z oplývajícího srdce člověk mluví. To potom vyzařuje myšlenkou a slovem. To je to prvotní a nejpřednější v učení Mistrů. Měli bychom zkoumat své vlastní já a vidět, jak jsme na tom, kde jsme. Protože tyto věci v nás jsou, jak se můžeme ucházet o to, stát se Mistrem! Čistota mysli je věcí základní a nezbytnou. Nenechte mysl poskvrňovat se obíráním se špatnými myšlenkami. Měli byste prosit za odpuštění. I vy byste měli odpouštět a zapomínat. My většinou


12

nezapomínáme. Říkáme: "Á, to nevadí," ten jed však v naší mysli dále působí, a to vyvolá dříve či později účinek. Takže kdykoli někdo zraní vaše city slovem či činem, odpusťte. Odpuštění je jediná sladká voda, která odplaví všechnu špínu. Spravedlnost to nedokáže, to mějte na paměti! Chcete-li spravedlnost, bude to mít zpětné působení. Pouze odpuštění smývá všechnu špínu. Odpusťte a zapomeňte, to je cesta k Duchovnosti. Jednou přišel za Pánem Buddhou nějaký člověk a začal Jej nevídaně urážet. Tak činil asi hodinu, dvě nebo tři, až se setmělo. Když padla noc, chtěl odejít. Takže Pán Buddha řekl: "Příteli, řekni mi jen jednu věc." On se ptal Buddhy, co chce vědět, načež Buddha řekl: "Když někdo druhému přináší nějaký dárek, a on ho nepřijme, komu zbyde?" Ten člověk odpověděl: "Tomu, kdo ho přinesl." "Dobře," řekl Buddha, "takže já ten dárek, cos mi přinesl, nepřijímám." Takže to jsou věci, které bychom v sobě měli vyvinout a podle nich žít. Pokud podle nich budete žít, budou vaše myšlenky, vaše vyzařování, nabity. To není věcí, myslím, nějakého hraní či ukazování něčeho navenek. Je to prostě věcí žití, jak vedete svůj život. Mistři říkali: "Ti, kdo žijí podle toho, co jim říkám, já jsem jejich služebník. Oni jsou mými šéfy. Budu jim sloužit, jak nejlépe dovedu." Vpravdě, syn, který bude svému otci poslušný a bude činit vše, co otec chce, bude mu přirozeně nejdražší. Toho se nedá dosáhnout pouhým vnějším vzhledem, hraním či předstíráním, neboť mysl vyzařuje. Mistr zná mysl, ne vnější věci. Tyto věci se ve všeobecných promluvách nevysvětlují. O tomto tématu se dozvídáte v promluvách vedených přímo jako srdce k srdci. Tajemstvím úspěchu je udržet mysl neposkvrněnou.


13

2 PŘIROZENÁ STRAVA Přirozená strava sestává z ovoce, zeleniny, ořechů, obilovin a dovolených mléčných výrobků. Zvířecím produktům, jako masu všeho druhu včetně ryb a drůbeže a vejcím či jejich vedlejším produktům, koření a opiátům či opojným drogám bychom se měli přísně vyhýbat. Striktně bychom měli tedy dodržovat vegetariánskou stravu. Žaludek by též měl zůstat částečně prázdný. Polovina žaludku nechť je naplněna potravou, čtvrtina vodou a čtvrtinu ponechte prázdnou, aby se usnadnilo trávení. Čím čistější máte žaludek, tím více koncentrace budete mít. Je-li vám od žaludku nevolno, nemůžete přirozeně posedět, nemůžete se koncentrovat. Aby vám tedy žaludek v meditacích pomáhal, měl by být ustálený. Neměli bychom si dopřávat žádného přejídání. Jezte, když máte opravdu pocit hladu, ne abyste si pokaždé něco strkali do úst. Dvě jídla denně stačí, i když můžete mít ráno i malou snídani. Někdy Mistři říkají, že ti, kdo by chtěli postupovat více, by měli mít pouze jedno jídlo denně.


14

Ponechte žaludek zčásti prázdný. Pokud do něho vložíte více jídla, než může strávit, pak přirozeně to, co není stráveno, způsobí nemoc. Jezte jenom, kolik můžete strávit. Dopřejte svému ubohému žaludku nějakého odpočinku! Než se něco stráví, trvá to přinejmenším čtyři až pět hodin. Jíte-li příliš mnoho příliš často, pak se vám žaludek vzbouří. Jezte prostou vegetariánskou stravu, a jenom tolik, kolik skutečně potřebujete. Sluha, jenž je v práci zaměstnán po 24 hodin, se vzbouří. Musí mít během dne a noci nějaký odpočinek. Takže žaludek by měl mít také odpočinek, a ten začíná pouze čtyři až pět hodin po jídle. Když se najíte v osm ráno, potom v poledne, potom ve čtyři, potom v osm, pak nebude mít žaludek žádný čas k odpočinku. Takže prostá strava, prosté žití a vznešené myšlenky, toho je potřebí. Čím více jíte a nedokážete to strávit, tím více nemocí vás postihne. Takže nechte svému žaludku nějaký odpočinek. Lidé neumírají jen hladem, ale i přejedením. To způsobuje nemoci. Takže jezte tolik, kolik je třeba, když máte opravdu hlad. Neříkejte si jen tak: "Tak, teď bychom si měli něco dát." Tak to je s většinou z nás, s dětmi i dospělými. Čím regulovanější život vedeme, tím bude lepší naše zdraví. Mistrova pomoc se dotýká všech fází života člověka. Pokud se držíte prosté stravy a jíte pouze tolik, kolik strávíte, budete zdrávi. Jíte-li více, než dokážete strávit, výsledkem bude, že nemůžete v klidu posedět, nemůžete jasně myslet, nemůžete se ničemu věnovat, cítíte se leniví. Takže prosté žití, prostá strava a vznešené myšlenky, toho je potřeba. Měli byste jíst, co je opravdu nezbytností, nepřejídejte se. Z přejídání budete leniví a malátní. Stále budete věci odkládat napotom. Budete říkat: "Ne, udělám to později, teď si odpočinu." To je proto, že žaludku není dobře.


15

Jednou se tak stalo, že prorok Mohamed měl čtyřicet žáků. Přidal se k nim jeden lékař, aby, pokud někdo onemocní, mu poskytl lék. Zůstával s nimi po šest měsíců, ale nikdo neonemocněl. Pak přišel za Prorokem a říkal: "Nikdo neonemocněl, takže tu nemusím být." Prorok Mohamed mu řekl: "Hleď, dokud se řídí mými přikázáními, nemocní nebudou. Říkám jim, aby si vzali o jedno sousto jídla méně, než kolik by opravdu chtěli, ne aby se najedli dosyta. Měli by jíst o něco méně, aby když opouštějí stůl, měli stále ještě trochu pocit hladu. Říkám jim, aby jedli dvakrát denně a přes den mají tvrdě pracovat. Také by měli konat své meditace. Budou-li se řídit těmito přikázáními, nebude nikdo nemocen." To jsou velice malé věci, ale mají velký účinek. Takže bychom se měli držet prosté stravy, přísné vegetariánské stravy bez koření. Jezte pouze tolik, kolik potřebujete a opouštějte stůl stále ještě trochu s pocitem hladu. To jsou věci, které, budete-li se jimi řídit, vám umožní aktivitu ve všech vašich záležitostech, ať v meditacích, fyzické práci, či v čemkoli jiném.


16

3 DOBROČINNOST A POCTIVÝ VÝDĚLEK Je-li být bohatý dobrá vlastnost, měli bychom učinit bohatými i ostatní, což se dá provést pouze, dáme-li něco z vlastního dílu. Takže každý člověk by se měl předně naučit vydělávat si na živobytí poctivým způsobem, a pak by se měl dělit s druhými. Neměl by přešlapovat na místě. Když stojíte na místě, budete mít pocit, jako že zamrzáte sami u sebe. Když v ruce šmudláte zlato či stříbro, tak zčernají. A srdce, kde tyto věci přebývají, myslíte, že bude čistým? Takže první věc je: chcete-li konat osobní službu duchovním způsobem, měli byste si vydělávat na živobytí poctivým způsobem a dělit se s druhými. To bylo zvykem od počátku historie— od časů Abrahamových dávali všichni jednu desetinu ze svých cenností. Dělením se s druhými se naše já rozšiřuje. V okamžiku, jak dáváte, cítíte v sobě něco radosti. To je to vyrovnání, které dostáváte, bezprostředně. Když však dáváte, nedávejte s nadějí, že budete mít něco za to. My někdy dáváme


17

za odměnu, kterou dostaneme v nebi. To není o čem mluvit, je třeba dávat nezištně. To je jedna z podmínek pro toho, kdo by chtěl postupovat po Duchovní cestě. Takže náš Mistr říkával, že máte dávat jednu desetinu, a když to na konci roku spočítáte, zjistíte, že jste někde jinde ušetřili na výdajích—v případě nemoci a jinak. Když to sečtete, zjistíte, že je to tak. Takže dáváním nic neztrácíte. Rozumíte, co chci říci? Jenom ten, kdo žije ze svého vlastního výdělku, získaného v potu tváře, poctivě, kdo se dělí s druhými, jenom takový člověk je na Duchovní cestě připraven postupovat. Nedávejte pro nějakou odměnu či za něco za to. To je vaše povinnost vůči vašim bratrům a sestrám. Jednou Kristus seděl ve shromáždění a přišla Jeho matka a vzadu se posadila. Někdo Ježíšovi řekl, že přišla Jeho matka, a On řekl: "Toto jsou moji bratři a sestry, to jsou i moje matky." Tak jednají všichni Mistři. Když náš Mistr přijížděl do svého sídla, chudí za Ním přicházeli a On jim sloužil nevídaným způsobem. Sloužit druhým, žít pro druhé, podle toho se skutečně pozná, kdo je člověk. My jsme všichni zvíře v člověku. Takže dnešním tématem je: vydělávejte si na živobytí poctivým způsobem, to především, pak se podělte s druhými, jak nejlépe dovedete. Začněte s tím nejmenším, co můžete, možná s jednou desetinou, možná čtyřicetinou, ale něco dát musíte. Zde se všechno zapisuje, vede se účetnictví, a to je auditováno. Řádné účetnictví kontroluje autorizovaný účetní znalec. S tím já nemám co dělat. Já mám svůj vlastní příjem, svou penzi. Jednou, když se sčítaly příspěvky, přišla jedna docela chudá žena s jednou pencí. Účetní řekl: "Někdo dává 100 rupií, druzí dávají 50 rupií, ale tento dar je


18

nejcennější ze všech." Jedna pence je cennější, jestliže ji dává chudý člověk, který se dělí o svůj poctivý výdělek, i když velice skrovný. Když i z tohoto velice skrovného výdělku dá jednu penci, tak to má větší hodnotu, než když dá někdo ze svého blahobytu sto či tisíc rupií. Tady jsem zavedl pravidlo, že ti, kdo dávají více než třicet nebo čtyřicet rupií, mají přijít za mnou. Musím vidět, jestli mohou tolik dát, nebo ne. My někdy z oddanosti chceme dát všechno na úkor našich vlastních dětí. Ti, kdo dávají málo, jsou nanejvýš vítáni. Jejich dary jsou přijímány s velkým uznáním. Ti nejsou odmítáni. Ale někdy zjišťuji, že právě lidé, kteří si nemohou dovolit dát, chtějí peníze posílat bez udání jména. Jednou jsem tu měl takový případ. Někdy odmítnu, někdy vrátím, někdy přijmu polovinu, jenom abych viděl, že někdo z oddanosti nezanedbává vlastní rodinu. Proto mne to zajímá. Také musím dohlížet na vaše zájmy. Takže ten případ, o němž jsem se právě zmínil, to byl člověk, který dával 150 rupií měsíčně. Jeho celý měsíční příjem nebyl více než 200 rupií. Jak si mohl dovolit dávat 150 rupií z 200? Tak jsem se na to podíval a zjistil jsem, že neudával jméno. Vyzval jsem ho na Satsangu, aby přišel dopředu. Ty peníze jsem pro něho schovával a nevzal jsem z nich nic. Na žákovi je, aby dával všechno, a na Mistrovi, aby nic nepřijímal pro sebe. Žák může dávat pro zdar Mistrovy Věci, ale zároveň by měl vidět, kolik může opravdu dát. Když se nestará o blaho svých vlastních dětí, tak to také není v pořádku. Takže tady máme takové pravidlo. Ti, kdo dávají více než jistou částku, přicházejí za mnou. To je velice přísná podmínka daná Dalípu Singhovi. Může přijmout deset, dvacet nebo třicet rupií, ale ti, kdo chtějí dát více než to, musejí přijít za mnou. Někdy přijmu, někdy nepřijímám.


19

Někdy vrátím všechno, někdy vrátím půl. Takže člověk by se měl dělit s druhými, kdo jak může. Je možno začít s tím nejmenším, možná čtyřicetinou či dvacetinou. V průměru to byla desetina. Ti, kdo si nemohou dovolit dávat desetinu, ať dávají dvacetinu, ať dávají čtyřicetinu, ať se podělí i kdyby jen o jediný halíř. Takže ti, kdo chtějí postupovat na Duchovní cestě, si předně musejí vydělávat na živobytí poctivým způsobem, a potom se dělit s druhými. Mistři poskytují službu na všech úrovních. Nechají někoho hladovět či mrznout, kdo opravdu potřebuje pomoci? Ani v nejmenším. Někteří si z toho dělají obchod. To je dobrý způsob, jak vydělávat peníze, řeknu vám! Můžete mít stovky a tisíce zcela bez práce. Ale kdo tak činí, musí snášet následky svého konání, a pak bude naříkat. Takže všeobecným pravidlem je vydělávat si poctivě na vlastní živobytí tak, aby se nedřela kůže z druhých, a nepřisvojovat si nepatřičně věcí. Víte, proč nepřijímám peníze od těch, kdo nejsou iniciovaní? Kdoví, jak k těm penězům přišli! Když je člověk iniciován, Mistr na něho dohlíží. Na peníze těch, kdo nejsou iniciováni, nikdo nedohlíží. Cokoli dají, se bude muset splatit. Byl jeden světec, jménem Bába Káhan, kterému Bába Sávan Singh, když se s ním setkával v Péšávaru, dával pokaždé 10 rupií. Jednou byl Bába Sávan Singh v polní službě a vydělal si slušnou částku, tisíc nebo dva tisíce rupií. Tehdy se opět setkal s Bábou Káhanem. I já jsem se s ním setkal, neboť v té době jsem byl také v Péšávaru. Bába Káhan řekl Bábu Sávanu Singhovi: "Podívej, tentokrát chci 20 rupií." Mistr říkal: "Co, stává se z tebe chamtivec?" "Ani v nejmenším," odpověděl Bába Káhan. "To chci navíc, aby všechny ty peníze, cos vydělal, byly zbaveny jedu.


20

Předtíms vydělával méně, a bral jsem si 10 rupií, které byly rozdány chudým. Dvacet rupií chci nyní pouze proto, že máš více peněz. Poděl se o ně s druhými." Nepřijímal nic pro sebe. To se míní dáváním. Když něco dáme, a chceme nějakou odplatu, to není nezištná služba. V denících na to máte jeden sloupec. To něco znamená. Je to pro vaše dobro. Chápete ten účel, k čemu je míněna dobročinnost? Chcete-li odplatu, přichází akce a reakce. Ale matka, jejíž děti hladoví, si vyndá sousto z vlastních úst a dá ho dětem. Nestará se o žádnou odplatu. My někdy dáváme, aby to bylo vidět. To je jenom pro jméno a pověst. Taková dobročinnost není dobročinnost. Kristus říkal: "Když jedna ruka dává, nemá o tom druhá vědět." Když jedna ruka něco dává, ať o tom druhá neví. Takže to se míní dobročinností.


21

4 CO ČINÍ MISTR PRO ŽÁKA Mistr poskytuje svým žákům ochranu a pomoc. Stejně jako matka, která dohlíží na pohodlí dítěte. Umyje mu tělo, pokud se zašpinilo. Živí jej a hledí, aby netrpělo zimou či horkem. Obětuje pro ně své vlastní pohodlí, aby jej vychovala. Při tom všem dítě neví, co pro něho matka činí, i když se o něho stará, stále pečlivě dbá, aby z ničeho nemohlo onemocnět. Stejně je na ty, které Mistr přijme do své péče, dohlíženo jako na dítě. Žák ani nesní o tom, co pro něho Mistr koná, ale Mistr nic neukazuje. Dohlíží na žáka v každém směru, na jeho pohodlí, aby se mu dostalo, čeho potřebuje, a na jeho rozvoj. Dohlíží i na vnější pohodlí svých dětí. Jsou jim poskytnuty všechny nezbytnosti. Je jim tolik ulehčeno, dokonce i z reakcí minulosti, ze šibenice v obyčejné píchnutí špendlíkem. Takže mít žijícího Mistra je velké požehnání. Tak jako matka obětuje všechno své pohodlí pro dítě, stejně tak Mistr obětuje všechno pro své děti. I když dítě vyrůstá a nechová se řádně,


22

matka se o něho stejně stará, aby nezůstalo hladem. Takže kdokoli přichází za Mistrem, má velké požehnání. I když žák činí špatnost, Mistr na něho nepřestává dohlížet, jako na toho marnotratného syna, kterého otec nikdy nezapomněl. Žák může opustit Mistra, Mistr jej však nikdy neopouští. Naplňuje své žáky svou vlastní myšlenkou, svým vlastním životem. Takže pokud na něho dítě pamatuje, stejně je to Mistr, který prvně nás miluje a na nás vzpomíná. Máme-li my vzpomínku na Něho, On má vzpomínku na nás z celého svého srdce a duše. Neustále dohlíží na dobro svých žáků. On není tělo, je zosobněné Slovo, Slovo učiněné tělem. Musíme se jednoduše obrátit dovnitř a vidět, co pro nás činí. I když se dovnitř obrátit nedovedeme, stále na nás dohlíží. Světští lidé jsou s námi pouze, pokud to slouží nějakému jejich zámyslu. Když se jejich záměr naplní, pak nás opouštějí. Někdy nás opouštějí, když jsme v úzkosti, nemocní, slabí či bezmocní, ale Mistr nás neopouští. Ti, kdo jsou velice oddáni svým rodičům, se budou starat o jejich blaho, ale v čase smrti jim pomoci nedokáží. Modlí se, aby se Bůh postaral o jejich duši, to je vše. Mistr nás neopouští. I toho dne jde s vámi. Takže byste měli přijít k nohám takového Mistra, kterému je známo vše tady i nadále, který vám může pomoci tady, i na Onom světě. Zrovna jsem vám říkal o tom člověku, o tom zdejším vesničanovi. Je to zemědělec, farmář. Pěstoval melouny a ty mu uzrály. Měl je pouze načesat a připravit k prodeji, ale už se setmělo, a tak se rozhodl, že to nechá na zítra. Říkal si: "To je všechno Mistrovo, nemusím mít strach." Té noci přišli zloději, asi pět nebo šest. Melouny si nařezali, shromáždili na jednom místě, ale pryč je neodnesli. Co se stalo? Přišlo pět či šest postav s holemi v rukou a jednoho


23

po druhém je zbily a všichni museli uprchnout. Příštího dne uviděl vlastník pole, že melouny už jsou připravené jenom k odnesení a divil se, jak to. Tak se stalo, že za čtyři pět dní tyto zloděje stihla horečka. Přišli za farmářem a chtěli vědět, co udělali tak špatného. Říkali: "No dobře, prosím, promiň nám, jsme všichni zloději." Farmář řekl: "Já vám nemám co odpouštět, to je na mém Mistrovi." Mistr dohlíží na pohodlí svých žáků vnějškově i vnitřně. Opravdový žák bude vidět Zářící Podobu Mistra, která vás povede na vyšších úrovních. Pokud přichází nějaké účtování, říká: "No dobře, já se o to postarám." Žák má zakončit všechny své činy od toho času, kdy přichází k nohám Mistra. Takže mít žijícího Mistra je veliké požehnání. Ten, kdo má Mistra, je na tom mnohem lépe než ti, kdo Mistra nemají. Železo, i když může zrezavět, mravenci nesežerou, kdežto obyčejné dřevo ano. Takže takoví lidé, kteří přicházejí za Mistrem, nepůjdou do pekla. Nemohou tam jít. Mohou přijít zpátky jako člověk, neboť semeno v nich zaseté nemůže vyrůst jinak než v lidském těle. Nebudou scházet níže pod úroveň člověka. Ale pokud to někdo vykoná za života, proč by se měl vůbec navracet? Takže mít žijícího Mistra je velké požehnání. Vede vás jak tady, tak na Onom světě. Zakončuje reakce minulých karem, a proto musíte jít k Mistrovi. Mistři jsou velice přímí. Říkají: "K čemu je to, chodit za Mistrem, má-li člověk vytrpět všechny reakce minulosti!" Přijde-li člověk k nohám lva a objeví se šakalové a vyjí kolem něho, nebude v bezpečí? Takže dnešním tématem je "Mistr dohlíží na své žáky jak tady, tak i nadále. Neopustí nás, dokud nevezme duši k nohám Sat Puruši. Žák Jej může opustit, ale On jej nikdy neopustí. V některých dopisech psaných mému Mistrovi stálo: "My tě nyní chceme opustit." Mistr říkal: "Vy mne


24

můžete opustit, ale já vás opustit nemohu." I já jsem měl jeden nebo dva takové dopisy. Odpovídám: "Moje společenství bude pokračovat, vy můžete odejít." Takže vidíte, jak velké požehnání to je, přijít k nohám žijícího Mistra, k Bohu v Něm, samozřejmě. Jaké máte štěstí. Skrze meditace rozvinete lásku k Němu, která už je ve vás, samozřejmě s Jeho Milostí. Prvně On miluje nás, naše láska je pouze opětovaná. Potom se nenavracíte do světa. Proč? K čemu? Pokud se naučíte vystupovat do Onoho světa, tam On na vás dále dohlíží, dokud vás nevezme k nohám Sat Puruši. Mauláná Rúmí řekl: "Seď u nohou takového Mistra, který zná věci zdejší, i na Onom světě, kdo ti nabízí pomoc ve fyzickém světě, a i když odcházíš do Onoho světa. Všichni ostatní tě opustí, však ne On." Co tedy máme nyní činit? Jen dodržujte Jeho přikázání. Pokud vy milujete Jeho, to znamená, že On miluje vás. Vaše láska je opětovaná. Bude vás milovat více, budete-li dodržovat Jeho přikázání. Chce, abyste byli čistí. Jen zakončete své záležitosti tím, že podstoupíte pralabdha karmu. Té se Mistr nedotkne, jinak by člověk hned zemřel v čase Iniciace. Duchovní skutky uvnitř určují směr vašeho konání a činí vás vědomými spolupracovníky na Božském Záměru. Když uvidíte, že On je Konatel, pak kdo bude snášet výsledky nějakých reakcí z minulosti? Takže vidíte, že mít žijícího Mistra je velké požehnání jak tady, tak i nadále. Pouze bychom se měli řídit tím, co říká. Když sedíte ve člunu, tak v něm jenom seďte, neskákejte kolem. Vezme vás přes řeku. I když z něho vypadnete, vyvine všechno úsilí, aby vás nenechal utopit. Neřídí-li se někdo tím, co Mistr říká, ani potom jej neopouští. Jak jednou zasel semeno Nám, musí vypučet.


25

Takže každý den se vám dostává něčeho nového. Není to skutečně nové, už je to s vámi. Měli byste jenom děkovat Bohu za ta požehnání, která máte. Každý vás opustí, avšak On v poslední moment řekne: "Pojď dále, jsem s tebou." I nyní, když opustíte tělo, je s vámi.


26

5 JAK ROZVINOUT LÁSKU K BOHU Chceme potkat někoho, kdo nám bude vyprávět o tom, s nímž se chceme setkat. Jak posloucháme jeho slova, obrací se naše pozornost v tom směru. Pomýšlíme-li na Toho, o kom jsme slyšeli, budeme se s Ním chtít, je-li tužba silná, přirozeně setkat. Budete chtít být v zemi, kde On přebývá. Když se dostanete do té země, budete chtít i do města, kde žije. Když dojedete do města, nikde nezůstanete, ale půjdete přímo do Jeho domu. To je přirozené. Takže pro ty, kdo mají lidské tělo, je toto zlatou příležitostí, v níž mohou jít zpět ke svému Otci, ale předně se musejí o Otci dozvědět. V písmech čteme o světcích, kteří potkali Mistra, kteří viděli Mistra, v němž bylo Slovo učiněno tělem a přebývalo mezi námi. Takový vám řekne o svých vlastních bezprostředních zkušenostech s Bohem, což když uslyšíte, vaše touha se přirozeně zvětší natolik, že i vy Jej budete chtít uvidět a mít tytéž zážitky Boha, jako


27

má Mistr. Takže čtením písem o Mistrech, kteří měli bezprostřední zážitek Boha, se naše pozornost obrací v tom směru. Konání různých cvičení, čtení písem, modlení se za to či za ono, k čemu to všechno je? Aby se ve vašich srdcích rozhostila sladká vzpomínka na Něho. Bůh je láska. Naše duše je stejné podstaty jako Bůh, je též láska. Láska zná připoutanost. My jsme vědomé bytosti a naše láska by měla vycházet ke vševědomé Bytosti. Namísto toho však je připoutána k fyzickému tělu a okolí, a tak se nazývá připoutaností. Přicházíme stále znovu a znovu do světa, kde jsme upoutáni. Lidské tělo je zlatá příležitost, v níž můžeme proměnit svou lásku ke světu v lásku k Bohu. Kabír říká, že pokud jsme to opomíjeli po celý život, měli bychom se nyní probudit a obrátit svou lásku ze světa k Bohu. Takže co pro to máme učinit? Předně čteme písma, v nichž minulí Mistři hovoří o Bohu. Posloucháme o Bohu, dozvídáme se o Něm díky minulým Mistrům, kteří promlouvají skrze knihy. To vzbuzuje touhu po pozvednutí, ta narůstá, a pociťujeme oddělení od Něho. Ve sladké vzpomínce na Něho se přirozeně naplňuje naše srdce a propuká v slzy skrze oči. Takže všechna tato vnější cvičení, čtení písem jsou míněna pouze k čemu? Aby se vyvinula touha uvidět Boha, aby se rozvinula láska k Bohu. Jak se láska k Bohu pozná? Koho milujete, je stále ve vašem srdci, nikdy jej nezapomenete. Chcete-li milovat Boha, pak co byste měli dělat? Měli byste na Něho pamatovat každou sekundou svého života, nikdy na Něho nezapomenout. Milujete-li někoho, pak přirozeně ve vašem srdci zůstává neustálá vzpomínka na něho. Chcete pro něho mít lásku, a pokud na něho neustále pamatujete a udržujete jej ve svém srdci, výsledkem


28

láska bude. Takže toto je to lidské tělo, v němž můžete vidět, co konáte a jak dalece uspíváte. Pokud se vám posloucháním o Bohu, čtením písem či setkáním s někým rozvíjí vzpomínka na Boha, pak je to v pořádku. Ale nejlépe ze všeho je, ještě lépe než číst písma, být ve společnosti někoho, kdo Boží láskou oplývá. Skrze vyzařování se i vám dostane. Jdete-li za někým, kdo prodává voňavky, i když vám nic neprodá, přesto se navoníte jeho vyzařováním. A když vám dá otýpku vonného dřeva…? Nejlepší způsob, jak rozvinout sladkou vzpomínku na Boha, je mít společnost těch, kdo oplývají Boží láskou. Máte lidské tělo, a toto je místo, kde můžete jít zpátky k Otci. Nemůžete zpět, dokud nerozvinete sladkou vzpomínku na Boha. Ta se dá, jak jsem vám říkal, rozvinout předně čtením písem, prováděním určitých obřadů, ale úspěchu nejvyššího druhu se vám dostane, potkáte-li někoho, kdo oplývá láskou a oddaností k Bohu. Společnost takového člověka se nazývá Satsang. On je mluvčím Boha. Bude schopen otevřít váš vnitřní zrak, abyste viděli Boží Světlo. Opravdová láska se probouzí pouze, když Jej vidíte. Musíte mít společnost někoho, kdo je Slovo učiněné tělem. To přichází jako první a předchází Boha. Takže nejlepším způsobem, jak rozvinout lásku, je potkat někoho, kdo láskou k Bohu oplývá. Mistři říkají, že máte lidské tělo, které je nejvyšším stupněm v celém Stvoření, v němž můžete obrátit svou lásku ke světu směrem k Bohu. Nyní můžeme pohledět, jak dalece jsme se rozvinuli. Máme skutečně lásku k Bohu? Jestliže ano, pak zcela jistě nám Bůh vyjde naproti. Ale máte-li v srdci srdcí lásku ke světu, čemuž se říká připoutanost, pak budete znovu a znovu přicházet zpět, toť vše. Musíme rozvinout lásku k Bohu. Zůstává pouze otázka, kde jsme nyní


29

upoutáni. Jsme-li upoutáni k fyzickému tělu a jeho okolí, pak budeme přicházet znovu a znovu. Je-li tatáž láska rozvinuta k Bohu, pak přirozeně, kam půjdeme? Půjdeme k Bohu. Nemůžeme mít pro nikoho lásku, ale můžeme mít sladkou vzpomínku, a ta se dá rozvinout. Opravdovou lásku k Bohu nemůžeme mít, dokud Jej neuvidíme. Abychom Boha viděli, potřebujeme někoho, kdo dokáže otevřít náš vnitřní zrak, jenž uzří Boží Světlo a náš vnitřní sluch, jenž uslyší Boží Hlas. Lidské tělo je jedinou příležitostí, v níž to můžeme dokázat, a to naštěstí máme po tolik let. My jsme se jenom přidali k nějaké filozofické škole, něco jsme konali, ale jak dalece jsme se rozvinuli? Má-li přijít déšť, předtím přicházejí mraky. Nejsou-li mraky, nebude pršet. Rozkvétá-li ovocný strom, je naděje na plody. Nekvete-li, naděje není. Květy a dešťové mraky jsou předzvěstí plodů a deště. Podobně, cítíte-li oddělení a v pláči voláte po Bohu, pak se naplňuje vaše srdce. Tečou vám slzy proudem. To je předzvěst, která ukazuje, že se přibližujete k Bohu. Bůh k vám přichází. Jednoho mohamedánského světce se ptali, zda dříve uviděl Boha, a potom se modlil, či jestli Bůh přišel po jeho modlitbách. On řekl: "Nejdříve přichází Bůh, a pak se modlím." Ptali se ho, jak ví, že Bůh přišel. On řekl: "Když se mé srdce naplňuje a s očí mi kanou slzy, pak mám pocit, že přišel, že mne zevnitř táhne. Potom se modlím." To je předzvěst příchodu Boha. Jenom prozkoumejte svůj život a pohleďte, kde se nacházíte. Udržujete stále sladkou vzpomínku na Boha? Jako když člověka bodnou nožem a on pociťuje bolest, tak byste měli cítit bolest pro Boha. Pokud to se nevyvine, nejsme nikde. Mrháme naším lidským životem. Zůstaňte v jakékoli společnosti jste, na tom nezáleží. K tomu je člověk určen. Přidali jste se k různým filozofickým školám


30

pouze pro lásku k Bohu. Máte-li v srdci lásku k Bohu, pak všechno vaše čtení písem, vaše vnější cvičení přineslo ovoce. Pokud jste všechno přečetli a naučili se to zpaměti, a ve vašem srdci není ani zrnko lásky k Bohu, pak to nebylo k užitku. Pak je lépe to spálit. Takže hlavní věcí je mít lásku k Bohu. Hlavním znakem lásky k Bohu je sladká vzpomínka na Něho. Nikdy na Něho nezapomenete ani při jídle, spaní, chůzi atd. Když to se rozvine, pak přirozeně půjdete k Bohu. Takže ponořte se hluboko do svých srdcí a vizte, kde se nacházíte. Láska se rozvíjí čtením písem a vnějšími cvičeními, ale nejlepší ze všeho je potkat někoho, kdo Boží láskou oplývá. Poskytne vám ji vyzařováním ve své společnosti. Dával jsem vám příklad, jak to vypadá, když jdete za někým, kdo prodává voňavky. I když vám nic nedá, stejně si odnášíte sladkou vůni. A když vám dá svazek vonných tyčinek.....? Toho se vám může dostat, i když přebýváte tisíce mil daleko, pokud na Mistra zaměříte svou pozornost. Kabír říká: "Pokud tvůj Mistr žije za oceánem, a ty přebýváš zde, jen na Něho zaměř svou pozornost." Z rádia a televize můžete slyšet něčí hlas, vidět jejich tvář. Podobně je Mistr Slovem učiněným tělem a můžete Jej vidět a slyšet z tisícikilometrové vzdálenosti. Takže podle toho můžeme poznat, kde se nacházíme. Pamatujete neustále na Boha, nikdy abyste na Něho nezapomněli? Pociťujete bolest v srdci? Naplňuje se vám srdce a oči roní slzy? To jsou příznaky, jež ukazují, že máte lásku k Bohu. Takový člověk, který má v sobě lásku, nemůže mluvit. Jazyk lásky je němý. Jenom slzy v očích prozrazují, že má lásku. Takže to je věc, kterou musíme v našich životech rozvinout. Máme toto lidské tělo po tolik let. Většina života už nám uplynula. V té troše času, co nám zbývá, bychom si měli pospíšit a co nejdříve tuto lásku rozvinout, abychom v sobě mohli mít vládnoucí touhu


31

po Bohu, a potom se již přirozeně nemůžeme navrátit zpátky do světa. Budeme-li posláni, pak ne jako vězeň, ale jako lékař. Takže dnešní téma je velice jasné. Musíme rozvinout lásku k Bohu. Konejte všechno v odevzdanosti k Němu. Oplývá-li kdo láskou k Bohu, pak jejich sladká vzpomínka, jejich společnost je dobrodiním i pro nás. Všechno čtení písem, rituály či vnější obřady přinášejí výsledky pouze, když se vaše srdce naplňuje ve sladké vzpomínce na Boha a s očí začínají kanout slzy. Myslím, že nyní můžete lépe posoudit, kde se nacházíte. Každého dne se vám něčeho dostává. Měli bychom to chovat ve svých srdcích a hledět, kde se nacházíme. Pokud zde uspíváme, pak je to jenom dobře. Měli bychom děkovat Bohu. Jestliže ne, pak si pospěšme. Proste Boha, aby ve vás rozvinul lásku k sobě, či mějte takovou společnost, která vám v rozvinutí takové lásky pomůže.


32

6 CO JE OPRAVDOVÁ LÁSKA - I Láskou není láska, jež pramení z našich vnějších požitků, fyzických požitků. Každý opakuje, že miluje Boha, že miluje někoho, ale kolik z nás skutečně ví, co láska je? Láska je přitažlivost srdce k něčemu. Je to otázka srdce, ne hlavy. Když si srdce něco přeje, nastává vyzařování, které zapůsobí tam, kam jsou myšlenky směrovány. Takže je to, jak jsem vám říkal, věcí srdce, a ne hlavy. Kdokoli má lásku, zná službu a oběť. Neexistuje otázka, je-li kdo vysoký či nízký, král či poddaný. I králové si z lásky někdy sedají na zem. Láska zná, jak všechno odevzdat, včetně vlastního těla a duše. Je to jakési odevzdání se do něčí vůle, do vůle toho, k němuž, jste v srdci připoutáni. Láska je naším duším vrozena. Bůh je láska a naše duše jsou kapkami Oceánu vší lásky, který je také zosobněnou láskou. Avšak láska zná připoutanost. Láska duše, která by měla být připoutána k Nadduši či k Bohu, je upoutána k fyzickým věcem a vnějším požitkům. Takže tato láska


33

samotná se nám obrátila v připoutanost. Kam půjdete? Kde jste připoutáni. Uvnitř vaší mysli se uchovává, kde jste upoutáni, lásku k čemu že v srdci máte. Máte-li lásku pro světské věci, budete samozřejmě přicházet znovu a znovu. Máte-li lásku k Bohu či k Bohu-v-člověku, pak půjdete kam? Kam půjde On. Pokud On se jenom neotáčí na Kole převtělování, jak byste mohli vy? On přichází od Otce a jde zpátky k Otci. Přichází s pověřením, aby vzal duše zpět k Bohu. Takže láska je láskou, je-li zaměřena k Bohu, jinak je to připoutanost. Měli bychom si v srdci hluboce rozmyslet, co chceme. K čemu či ke komu máme opravdovou lásku. Opravdová láska není žádným obchodem, to mějte na paměti! Zná, jak odevzdávat všechno Jemu. Jak se opravdová láska rozvíjí? Milujete-li někoho, budete na něho mít ve svém srdci neustálou příjemnou vzpomínku. Chcete-li rozvinout lásku, pak prostě mějte sladkou vzpomínku na Boha po celý den i noc. Nejúčinnějším způsobem je přebývat s někým, kdo touto láskou a Božím opojením oplývá. Jeho duše je opojena Boží láskou. V jakékoli společnosti se jenom nacházíte, pochytíte její vyzařování. Přebýváte-li se zápasníkem, rozvinete skutečnou lásku k síle. Přebýváte-li s učeným člověkem, bude se posilovat vaše láska k literárním věcem. Přebýváte-li s někým, kdo oplývá Boží láskou, přirozeně se vám této lásky dostane skrze vyzařování. Korán mohamedánů říká: "Pro každého milovníka měl by být i Milovaný." My jsme duše, vědomá bytí. Náš milovaný by měl být Nadduše, která je vším vědomím, která je Bohem. My jsme svým milovaným učinili svět, a přirozeně do něho přicházíme znovu a znovu. Takže naše láska by měla být k Bohu. Měli bychom ji rozvinout, ale to se dá učinit pouze, přebýváte-li v laskavé společnosti Boha-v-člověku, jenž


34

oplývá Božstvím. Pak se vám přirozeně dostane lásky vyzařováním. Vaše duše obdrží injekci lásky. Láska zná službu a oběť, žádnou vůli sebe sama. Vyprávěl jsem vám příběh o králi, který měl čtyři ženy. Jel do nějaké cizí země a ptal se svých žen, jaký dárek by si přály, co by jim měl přivézt. Každá měla svou vlastní zálibu, ta nejmladší však krále milovala nejvíce. Napsala mu: "Ale já chci jenom tebe a nic jiného. Pojeď zpátky." Takže přirozeně, že když se král navrátil zpátky, poslal svým ženám dárky, a šel za svou nejmladší. Na tom tedy vidíme, že co opravdu chcete, to vám bude dáno. Mezi Mistry se říká, že Bůh přislíbil dát každému člověku, co chce, co si jeho duše opravdu přeje. My prostě povrchně říkáme: "Ó Bože, chceme Tebe," ale v hloubi srdce máme světské věci a žádosti. Pokud máte v srdci opravdovou lásku k Bohu, přijde za vámi, zjeví se vám. My většinou chceme pouze světské věci, tady či potom. Ti, kdo se starají o lásku k Bohu, neběhají za světskými věcmi, ani za bohatstvím jiných světů. Nechtějí ani spásu, chtějí mít pouze jednu věc. Žádné nebe, žádné světské věci, žádnou spásu, pouze být s Bohem, toť vše. Máme-li v srdci skutečně tuto tužbu, pak musíme přirozeně Boha potkat. Přijde za námi. Učiníme-li jeden krok tímto směrem, vyjde nám On sto kroků naproti. Musíme se rozhodnout, co v srdci srdcí chceme. Jsme zde pouze pro světské věci? Jsme zde pouze pro jméno a pověst tohoto světa? Jsme zde pouze, aby se nám dostalo něčeho na onom světě či nebe? Jsme tu opravdu pro spásu od zrození a smrti? Opravdový milovník nechce žádnou z těchto věcí. Chce Boha a pouze Boha. To je ten nejvyšší ideál, jehož můžeme dosáhnout v lidském těle, a žádném jiném. Takže byste se měli rozhodnout, po opravdovém prozkoumání svého srdce, co opravdu


35

chcete. Chcete-li Boha, pak se s Bohem setkáte určitě a jistě. Chcete-li něco jiného, budete to mít, toť vše. Nebude se vám nedostávat ničeho z toho, co chcete. Ale proč, když jdete ke Králi, chcete jenom obyčejné kameny a oblázky? Takže bychom měli posuzovat, kde se nacházíme, den za dnem. Výsledky čtení písem, konání těch či oněch rituálů, konání takových nebo jiných poutí, vše závisí na množství lásky, kterou v srdci srdcí máte. Pokud jste rozvinuli lásku k Bohu, pak je to v pořádku. Pokud ne.....? Musíte se točit v kole převtělování. Je to pouze otázka nasměrování vaší pozornosti, zda tímto, či oním směrem. Bulléh Šáh byl indický Světec. Přišel za svým Mistrem, který v tom čase pracoval na zahradě. Rozsazoval nějaké rostlinky, některé sem, jiné tam. Bulléh Šáh se ho zeptal, jak se může setkat s Bohem. "Ó, to je velice snadné," odpověděl Bulléh Šáhův Mistr, "to je jako vzít rostlinku tady a zasadit ji támhle." Takže byste měli obrátit svou pozornost ze světa k Bohu, to je vše. Bůh je již ve vás uvnitř, nežije v nebích. Je tou samotnou Mocí, která vás ovládá v těle. Toho je tedy potřebí, takže pohleďte, kde se nacházíte. Chcete-li Boha či Boha-v-člověku, budete Jej mít. To jsou věci, na nichž bychom měli denně sledovat, kde se nacházíme. My po roky a roky konáme taková či jiná cvičení a přidáváme se k různým filozofickým školám. Jaký je čistý výsledek? Rozvinuli jste lásku k Bohu? Pokud ano, pak jste ze svého lidského těla získali pravý prospěch. Pokud ne…..? pak jste si připravili nové a nové příchody. Takže láska nepotřebuje žádné provádění rituálů ani vnější nálepky. Nechce ani vaše tělo. Je to věc mezi vámi a Bohem. Lidské tělo je vám dáno jako zlatá příležitost, kdy můžete obrátit svou duši k Bohu. Půjdete tam, kde jste připoutáni. Velice prosté, netřeba


36

filozofií. Pokud jste skutečně v srdci připoutáni k Bohu či k Bohu-v-člověku, pak se přirozeně nebudete navracet. Půjdete tam, kam půjde On. Mistři po člověku nechtějí, aby měnil své vnější zvyky a rituály. Zůstaňte, kde jste. Jste duše, vědomá bytí. Byli jste obdařeni touto zlatou příležitostí v lidském těle. Směrujte proto svou duši k té samotné aktivní Moci, která ve vašem těle působí. Tělo je opravdový Boží chrám, v němž přebýváte vy i Bůh. Vnější zvyklosti, rituály a nálepky té či oné filozofické školy nehrají roli. Mistr na vás pohlíží z úrovně duše, ne z úrovně nálepek, které na těle nosíte. Hledí na vás jako na člověka, na duši. Pochopili jste, co je láska? Je to věc srdce, ne hlavy. Velice učený člověk může být zcela bez srdce. Láska má silnější slovo než-li hlava, ale někdy hlava stojí lásce, srdci v cestě. To jsou věci, které bychom měli denně posuzovat, jak dalece jsme lásku rozvinuli, a to v jakém směru, zda sem, nebo na druhou stranu; ke světu, či ke Slovu. Odstraníte-li ze slova WORLD (anglicky ‘svět’) ‘L’, stává se WORD (anglicky ‘Slovo’). Ztratíte-li ego svého jáství tím, že se stáváte vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru, jste Slovem. Bůh je Slovo. "Slovo bylo na počátku, Slovo bylo u Boha a Slovo bylo Bůh." Duchovnost není obtížná, je to myslím ta nejpřirozenější, nejsnazší cesta. Ve světských věcech musíte činit domněnky a věnovat roky a roky studiu. Ani potom se nemůžete chlubit, že znáte všechno ze světských věcí. Půjdete-li však tou druhou cestou, přijdete k samotnému počátku a kořeni všeho Stvoření. Je to pouze zaměřit svou pozornost z této strany na druhou. To je cesta k Bohu, takže nyní můžete posoudit, co chcete. V náležitém čase se vám dostane všeho, co si přejete, ale proč si nepřát Boha? Abyste mohli být Jeho a On váš,


37

aby do toho nezasahoval nikdo další, ani tělo, mysl, či cokoli z nižšího světa. Takže Mistři vždy všem lidem poskytují tuto moudrou radu, ať již náleží k té či oné filozofické škole. Pro Mistry není žádný rozdíl, přebýváte-li v kostele, chrámu, v gurdváře či v mešitě. Tato místa jsou určena k uctívání Boha, k rozvinutí lásky k Bohu. Pouze chodit na taková místa nestačí. Musíte vědět, co jste následkem toho rozvinuli. Všechno toto vykonávání obřadů se scvrkne na co? Prostě že se v tom člověk ztrácí a odvádí ho to. Je odveden jako na vojnu, řekl bych, kdy je nucen pracovat po celý den, a navečer nedostane žádnou odměnu. V čase narození jste bezmocní, a nemáte nic, ani když odsud odcházíte. Takže k čemu to je? Výsledek všeho provádění rituálů, čtení písem a konání cvičení by mělo být pouze, abyste viděli, jak dalece jste rozvinuli lásku k Bohu. Nejlepším způsobem, jak ji rozvinout, je setkat se s někým, kdo láskou k Bohu, Božím opojením oplývá. Toto opojení můžeme mít odkud? Oči jsou okna duše a skrze ně duše vyhlíží. Čímkoli je duše napojena, takové vyzařování obdržíte skrze oči. Když jsme se Mu klaněli, náš Mistr říkával: "Co tam dole máte? hleďte na mne!" Takže oči představují nejúčinnější způsob, jak získat vyzařování. Zapomenete všechno, svoje tělo, svět, všechno. Posuzujte každý den, jak dalece jste rozvinuli lásku k Bohu. To je ta nejvyšší věc, již můžete rozvinout v lidském těle, a v žádném jiném. Tyto věci nejsou pouze ke čtení, měli byste prostě vědět, jakou lásku jste ve svém těle rozvinuli. Jeden světec řekl: "Pokuds nerozvinul lásku k Bohu, zatížil ses pouze knihami, písmy, naložil ses jako osel." Do hlavy jste si vecpali knihovny, však ani kapka nevešla do duše. Jednou přišel za Rámakrišnou Paramhansou jeden žák a nesl pod paží knihu. Rámakrišna se ho zeptal: "Co to neseš


38

za knihu?" On odpověděl, že se v ní říká, jak udělat vodu. Rámakrišna Paramhansa se smál a říkal: "Tak dobře, zmačkej pár stránek, vyždímej je, a uvidíš, kolik vody z nich bude." Chápete, co tím mínil? Takže číst prostě knihy je první krok. To není všechno. Kolik kapek vody dokázal z těch stránek vyždímat? Vy mluvíte o Bohu, mluvíte o Bohu-v-člověku, mluvíte o lásce k Bohu, ale kolik kapek lásky máte? Na to bychom měli pohledět. My na to nedbáme. Jednoduše ulpíváme na vnějších věcech. Pro ně položíme i život, a to je zkázné, řekl bych. Co nejlépe věci využijte. Vězte však, že máte rozvinout vědomí Boha a měli byste si být vědomi, kolik lásky k Bohu jste vyvinuli. Takže, řekl bych, že toto je ta nejvyšší věc, k níž bychom se měli krok za krokem přibližovat. Jsme-li připoutáni ke kostelům, rituálům, pokáním, k tomu a onomu, někdy zapomínáme na Boha a tyto věci zaujímají nejpřednější místo. My jsme věnovali všechnu pozornost těmto vnějším věcem a zapomněli jsme na Boha. To je zkázné. Další úpadek je, když zapomenete Boha, a i kostely a všechno. Pro sobecké cíle se stáváte ochránci a přívrženci kultů různých názorových škol, k nimž se hlásíte, a tak nastává rozkol a svár. Chápete nyní, k čemu to vede? Takže jenom pohleďte, jak dalece jste se rozvinuli. Se vším tím, co jste četli, se vším tím, co nosíte v rukou, v hlavě, jaký je výsledek? Pamatujete na Boha? Či když slyšíte Boží jméno, naplňuje se vám srdce a kanou vám slzy? Pak je to v pořádku. Pak jste opravdu na cestě. Je naděje. Jako když vidíte mraky, je naděje na déšť. Či když jsou na stromě květy, je naděje na plody. Jinak, promiňte, je všechno marné. Za dobré věci budete mít ve zpětném působení dobro, to však nepřinese takový výsledek, abyste se dostali k Bohu.


39

Já zde nemám žádné rituály, žádné obřady, nic takového druhu. Žádný chrám a žádný kostel, žádnou mešitu. Proč? Protože co vám říkám, je nejvyšší věc. Zůstaňte, kde jste, nemáte opouštět svá náboženství, ale máte je co nejlépe využít a vidět, jak dalece jste postoupili a prospíváte na cestě. Takže to je jeden z důvodů, proč nemám žádný kostel, chrám nebo cokoliv. Beru je jako základní kroky. Lidé jsou u nich silně upoutáni. Nezískávají z provádění svých rituálů a vnějších metod náležité výsledky. Tady nemáme žádné obřady, nestaráme se o to, jakou nálepku nosíte či k jaké filozofické škole patříte. O to se nikdy nestaráme, chceme se jenom těšit z toho, že jste člověkem, že jste duše, je ve vás tentýž Bůh. Musíte vystoupit do tohoto vědomí Boha. To je hlavní účel Rúhání Satsangu, o co nám zde jde. To je, co svět dnes potřebuje. Nesuďte podle vnějšího vzhledu. Je-li někde hromada špíny a přes ni bavlněný přehoz, myslíte si, že z ní bude vycházet vůně? Takže svět můžeme klamat, ne však Boha v sobě uvnitř. Vezměte si k srdci, co se tu říká. Pohleďte, jak dalece jste se změnili, či jste-li ten samý člověk s tou samou nízkou přirozeností. Vnějškově jste velice dobří, jste velice pěkně oblečeni. Vnějškově se klaníte a vzdáváte hold, ale srdce se nezměnila. Co říkal Kristus? Říkal: "Změňte svá srdce, neboť Boží království je nadosah." Změňte svá srdce, to říkají všichni Mistři. My neposloucháme jejich slova. Prostě provádíme vnější věci či nehledáme dále, než jak se nám dostane světských věcí, které žádáme. Kolik je zde takových, kteří přišli pouze pro Boha? Pokud přišli pro Boha, budou Jej mít zcela jistě. Pokud přišli pro nějakou jinou věc.....? Pak budou mít pouze to, ne Boha.


40

7 CO JE OPRAVDOVÁ LÁSKA - II Láska je naším duším vrozena. Bůh je láska a naše duše jsou stejné podstaty, jako je Bůh. Láska zná připoutanost k někomu. Jsme vědomé bytosti, naše duše jsou vědomá bytí. Naše duše by měla být připoutána k Nadduši, která je vševědomá. Místo toho je připoutána ke světu. Proto se znovu a znovu navracíme zpět. Duše by měla být připoutána k Bohu či k Bohu-v-člověku. Je-li připoutána k Němu, výsledkem bude, že kamkoli půjde On, půjdeme i my. On se na tuto pozemskou pouť již nevrátí, pak proč bychom se my měli navracet? Takže, co je to láska? Láska je vlastností, atributem duše. Je již zakořeněna v naší duši a je jí vlastní. Neustále vyžaduje připoutanost a uděluje život člověku. Tak jako voda dává život rybě. Je-li ryba vytažena z vody, prostě zemře. Je také jedna rostlina, která roste ve vodě. Čím více vody se jí dostane, tím více roste. Stejně tak duše, kterým se dostává Boží lásky, užívají si jí přirozeně jako životodárné vody. Je to voda života pro duši. Člověk, který je opravdu


41

odpoután od světa, jím není ovlivněn. Vzdání se světa vpravdě spočívá v tom, že nejsme se světem a s ničím vně svázáni. Ten, kdo má v sobě uvnitř lásku k Bohu, je k Bohu připoután do takové míry, že všechny ostatní věci z jeho mysli mizí a není přitahován ničím jiným. Například sedí-li tady nějaký takový člověk, mohou kolem něho být stovky dalších, on však bude zcela a plně pohlcen v Mistrovi. To je znakem lásky. Láska zná též oběť. Mistři říkají, že ti, kdo by chtěli hrát hru lásky, by měli přijít s hlavami useknutými a nabízet je v dlani jako oběť. A ani potom by se neměli zmiňovat o tom, co učinili. Bůh zná samotný záměr naší mysli, co v ní spočívá. To je jedna věc, kterou vysvětluji. Co ten, kdo miluje, chce? Chce neustále vidět Mistra. Má rád všechno, co je Mistrovo. Říkal jsem vám o tom člověku, co zde před nějakými lety navštívil Tichomořskou konferenci. Byl to ministr Koreje a přijel sem do ášramu a byl iniciován. Byl natolik opojen, že objímal všechny zdi a stromy ášramu. Říkal: "Jsou velice krásné, velice milé." Proč? Samozřejmě kvůli Mistrovi. Láska všechno zkrášluje, to je přirozené. Zase jindy jeden člověk telefonoval z Ameriky. "Dobře, co chcete," ptal jsem se ho. "Chci jenom prostě slyšet váš hlas, nic jiného. Jen o něčem mluvte," odpověděl. Řekl jsem: "Co potřebujete, řekněte mi." "Ne, ne, jenom chci slyšet váš hlas." Asi hodinu tak pokračoval, jenom chtěl slyšet můj hlas. Víte, kolik ho ta hodina telefonování musela stát? Myslím, že ne méně než—obyčejný telefonní hovor stojí přinejmenším kolem třiceti či čtyřiceti rupií jen za pár slov. To znamená, že to bylo dvě stě dolarů nebo i více. Takže to je přirozené. Má-li kdo lásku, všechno ho bude oslovovat, všechno se mu bude líbit. V Indii je příběh o Madžnuovi, který byl zamilován do Laily. Jednoho dne


42

potkal psa a začal mu líbat nohy a objímat jej. Lidé se ho ptali: "Co to děláš?" "Ó, viděl jsem toho psa, jak procházel ulicí mé milované Laily," odpověděl. To je láska a je to přirozené. Takže se říká, že oči, které nevidí Mistra, by se měly vyjmout. Uši, které neslyší hlas Milovaného, by bylo lépe, kdyby byly hluché. Požehnaná je hlava, jež se sklání u nohou Milovaného. Guru Nának a Šams Tabrízí říkali, že ruce, které neobjímají Mistra, by se měly zlámat. Takže to jsou znaky lásky. Co láska chce? Přirozeně být Mistrovi nablízku, Bohu v Něm samozřejmě. Chce poslouchat každé slovo, které Mistr vysloví, bude se jím řídit za každou cenu. "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." Tyto věci přicházejí automaticky, řekl bych. Kdo miluje, se bude řídit tím, co Mistr říká, ať je v Mistrově přítomnosti, nebo jinde. Mistr je zosobněné Slovo. Ať je žák tisíce mil daleko, má nad sebou stále dohled, neboť Mistr je projevené Slovo. Někdy se Mistr zjevuje i fyzicky. Takže vycházejte vstříc přáním Milovaného. To právě láska činí. A co vás to stojí? Nestojí to nic. Pouze to vyžaduje, aby na Něho byla zaměřena celá vaše pozornost. Všechny ostatní věci budou následovat automaticky. Opět je tu otázka: "Co je láska? Kde je, co chce, jak se dá rozvinout?" To jsem vysvětloval včera. Milujete-li někoho, je neustále ve vaší mysli. Chováte-li někoho neustále ve své mysli, budete se k němu cítit automaticky přitahováni. Když za vámi někdo přichází a mluví o Mistrovi, vezmete ho jako opravdového příbuzného. Takže to je znakem lásky. Nejpraktičtější a nejkompetentnější způsob, jak ji můžete rozvinout, je přebývat ve vyzařování někoho, kdo oplývá Boží láskou a opojením. To je nejrychlejší a nejpřirozenější způsob, jak se, dá se říci, nakazit. Nakazíte se společností


43

Mistra, jenž oplývá Boží láskou. Co to stojí? Nestojí to nic. Milovaný chce, aby milující nehleděl na nikoho, nikoho neposlouchal, na nikoho nepomýšlel kromě na Milovaného. To je znakem lásky. Člověk, který má takovou lásku, proč by se měl navracet do světa? Může se navrátit jako Mistr, Učitel, aby přivedl Boží děti zpět do Jeho Domova. Nikdy se však nevrátí jako vězeň upoután ke světu. Tak láska působí. To je, co nám poskytuje. Vaše pozornost je rozdělena tolika směry. Je jako trubice s mnoha dírami. Když jí protéká voda, z každé díry bude prosakovat kapku po kapce. Pokud všechny díry až na jednu zacpete, pak tím jedním otvorem z ní voda vytryskne. Takže pokud je naše láska, která je nyní rozdělena na tolik věcí, odtažena z vnějšku, nechá se pouze jeden vývod k Bohu či k Bohu-v-člověku, pak přirozeně vytryskne. Láska je již vrozena našim duším, je prostě rozdělena na tolik věcí. Do těla, na požitky, k dětem, na slávu a jméno světa. Pokud necháme otevřen jen jeden otvor a tam svou lásku zaměříme, bude přirozeně odpoutána od ostatního. A to bude působit zázraky. Všechna slova přicházející od Mistra jsou touto láskou nabita a tuto lásku vyzařují. Proč lidé přicházejí z dáli tisíce mil, aby zde mohli být? K čemu? Aby mohli hledět na Mistra, poslouchat Jeho slova. Může se jim samozřejmě dostat téhož účinku, i když jsou tisíce mil daleko, jenom tím, že svou pozornost zaměří na Mistra. Kabír říká, že když Mistr žije za oceánem, a vy žijete zde, měli abyste pouze na Něho zaměřit svou pozornost. Dostane se vám stejného prospěchu. Ale i když toho by se vám dostalo, nemůžeme podcenit bezprostřední zážitek, jsme-li ve společnosti Mistra. Takže to je znakem lásky. Když se tato láska v těle rozvine, všechno bude následovat přirozeně samo od sebe.


44

Když takoví lidé přicházejí do světa, je svět zaplaven láskou. Jakoby infekcí či vyzařováním se i vám dostane téhož. Sedíte-li u bloku ledu, přirozeně pocítíte chlad. Sedíte-li u ohně, pocítíte žár. Sedíte-li u někoho, kdo má v sobě uvnitř Boží lásku a blaženost, přirozeně se tím nakazíte. Přebýváte-li s člověkem, který je naplněn chtíčem, pohrdáním druhými, pomstychtivostí a tolika dalšími věcmi, dostane se vám samozřejmě žáru, ne chladu. Proto se tak vysoce hovoří o společnosti Světců. Když u někoho přebýváte, bude na vás mít ta společnost účinek skrze vyzařování. Bůh je láska, naše duše je láska, a cesta zpět k Bohu je též skrze lásku. Všechno čtení písem, provádění toho či onoho rituálu je k čemu? Aby se vaše pozornost mohla obrátit k Bohu. Vaše láska, již rozdělujete tolika způsoby, by měla být jednobodově pouze k tomuto účelu. Pokud toho nedosáhnete, pak všechno vaše vnější pokání není k ničemu. Mluvit o lásce je jedna věc, ale mít ji ve svém srdci je něco jiného. Včera jsem vám říkal, že je to věcí srdce, ne hlavy. Hlava může něčemu rozumět, to je vše. Ale musíme rozvinout lásku. Takže Boha nemůžete dosáhnout nežli skrze lásku. Jak se rozvine, jsem vám již vysvětloval včera, a dále ještě dnes. To jsou věci, které musíme sledovat, jsou-li v našich duších, zdali jsme je v sobě vyvinuli. Jenom, že se něčeho dotknete, někam jdete nebo zpíváte to či ono, to nestačí. Jen pohleďte, jak dalece jste v sobě rozvinuli lásku k Bohu. Pomýšlíte-li na Boha a máte lásku k Bohu či k Bohu-v-člověku, přirozeně v sobě rozvinete stejné vlastnosti, jež zosobňuje On. Poslouchání Božího Zvukového principu je jako žnutí obilí a jeho skládání na místo, kde se z něj získává zrno. To místo se pak stává příbytkem vší úrody. Vidíte-li Boží Světlo či slyšíte Boží Hlas (Zvukový


45

princip), usídlí se ve vás všechny ctnosti. Všech ctností se vám dostane pouze spojením s Božím Zvukem a Světlem. Tyto věci pak přicházejí automaticky. To je místo, kde je naše slabina, neboť tomu věnujeme málo času. Více času věnujeme vnějším věcem. Takže zaprvé byste měli mít v sobě skrz naskrz vědomí Boha. Nejprve osobního, poté univerzálního. My se více staráme o rituály a vnější obřady než o lásku k Bohu. To je úpadek. Požehnané je takové uctíváni či rituály, jejichž prováděním v sobě rozvíjíte lásku k Bohu. Jenom proto je všechny konáte. Jsou to dobré činy samozřejmě a budou mít za následek dobro, ale ne Boha. Takže zůstaňte v jakékoli zemi, v jakékoli filozofické škole, na tom nezáleží. Záleží na tom, jak dalece jste rozvinuli lásku k Bohu. Obřady, jejichž provádění vám pomohlo rozvinout lásku k Bohu, jsou požehnané. Takže nanejvýš potřeba je společnosti Světců. Společnost dobrých lidí ve vás přirozeně rozvíjí dobrotu. Společnost duchovních lidí ve vás rozvine duchovnost. Proto se říká, že člověk se pozná podle společnosti, v níž se zdržuje. Takže, tak láska působí. Čím více se v tomto směru rozvinete, tím více jste požehnáni, tím lépe využíváte svůj život. Pokud ne, pak jdete prostě cestou, která vás znovu a znovu přivede do světa. Požehnán je tedy člověk, jenž se setká s Mistrem, který ve vás zaseje semeno Nám. Setba Nám, jak je jednou zaseta, nemůže být zničena. Pokud budete mít jenom neustálé spojení s Nám, budete mít lásku k Bohu, budete odtaženi od světa. I člověk, který byl právě iniciován, má v sobě semeno Nám. Má nějaký kapitál, do začátku. Pokud jej nerozvine v tomto životě a zapomene na něj, bude muset přijít zpět, ale ne pod úroveň člověka, neboť pouze v lidském těle může tato setba vyrůst. K čemu je to, přicházet zpátky, i když jako člověk? Proč tomu nevěno-


46

vat více času a nerozvinout to, co už máte? Můžete rozvinout více lásky k Bohu či k Bohu-v-člověku tím, že se řídíte Jeho pokyny. Potom se nemusíte navracet. Čím více pokročíte za pozemského života, tím vyšší bude úroveň, kam půjdete. Takže prosím, věnujte svým cvičením více času, rozviňte lásku k Bohu v sobě uvnitř. Budete požehnáni. Využijete svůj život tím nejlepším způsobem. Máme oceány řečí, ale kolik zrníček činů? Gram praxe je lepší než tuny teorií. Takže: "Hledají se reformátoři! Ne druhých, ale samých sebe." Příklad je lepší než návody. To je skutečně třeba. My se pouze chápeme vnějších rituálů a nestaráme se o účel, k němuž byly míněny. Lidé položí i život za své obřadnosti, ale zapomínají Boha, pro Něhož byly míněny. To je, popravdě řečeno, úpadek člověka. Nejvyšším náboženstvím je rozvinout lásku k Bohu a Boží vědomí ve vás uvnitř. Být v Jeho svaté přítomnosti, řekl bych. On je všude. Kde Ho není? V Něm máme své samotné bytí. Zůstává pouze otázka, jak otevřít ten zrak, jenž Jej uzří. Ten zrak otevírá Mistr. Uděluje vám spojení s Mocí Boha-v-projevu, což je Světelný a Zvukový princip. Čím více času Mu věnujete, zakoření ve vás všechny ctnosti. Takže jen pohleďte, kde se nacházíte.


47

8 JAK ROZVINOUT LÁSKU Láska se dá rozvinout mnoha způsoby, ale nejúčinněji skrze pohled na Mistra, skrze pohled do Jeho očí. Oči jsou okna duše. Mistr je neustále v ohnisku očí, takže když s Ním hovoříte, měli byste být pozorností stále tam. I On je vnímavý k vám, když hovoří a duše promlouvá k duši. Mistr uděluje lekce skrze oči i bez mluvení. Oplývá Boží láskou a opojením a skrze Jeho oči k vám vychází velice silně Jeho vyzařování. Ti, kdo jsou díky své vnímavosti vloženi v Jeho očích, obdrží mocnou podporu. Jsou i jiné prostředky, ale tento je nejúčinnější. Tak bychom se tedy měli účastnit Satsangu, abychom z něho získali plný prospěch. Když na Satsang přicházíte, prostě zapomeňte své domovy. Přijdete-li sem a posadíte se, zapomeňte všechny ostatní. Zapomenete i své vlastní tělo. Buďte prostě založeni v očích Mistra. Zapomenete vlastní tělo, neboť oči jsou okna duše, a duše vyzařuje své dojmy skrze oči. To je nejúčinnější způsob, jak rozvinout lásku. Jsou


48

i jiné prostředky, jako mít společnost lidí, kteří oplývají láskou ke svému Guru. Když spolu přebývají dva žáci Mistra, vzplane jejich láska k Němu. Když přicházíte za Mistrem, prostě vložte svou pozornost do Jeho očí. On oplývá Boží láskou a opojením, a tyto přímo vcházejí i do vás. Co slova Mistra, jenž oplývá láskou v sobě uvnitř, nemohou sdělit, to mohou sdělit oči. Tyto dojmy vcházejí do srdce a ať jste kdekoli, budete se těšit z té sladkosti. Tak se rozvíjí láska. Kdo ji dává? To On nás prvně miluje. Prvně matka miluje své dítě, láska dítěte je pouze opětovaná. Pak vyvstává otázka, jak s láskou správně zacházet? Neměli bychom být jako obchodníci. Někdy bychom chtěli to či ono ze světa. Měli bychom mít lásku k Mistrovi plně pro lásku k Němu. Jaký druh lásky je třeba? Měli bychom mít vždy lásku uctivou. My někdy z lásky přestupujeme jisté meze. Někdy se prostě snažíme Mistra přetrumfnout. No dobře, ale král je král, a ministr je ministr. Král může udělit ministrovi dobré postavení, nebo jej dokonce posadit po svém boku. Stejně by měl ale ministr pamatovat, že je ministr, a ne král. Díky nepochopení my někdy přestupujeme hranice lásky. Král nic neřekne, ale bude vidět, že to není uctivé. Vyprávěl jsem vám příběh o Hamájúnovi, což byl velký král Indie. Měl jednoho služebníka, Ajáz se jmenoval, jehož měl ze všech nejraději. Přišli za ním jeho ministři a říkali: "To je velice divné, ty máš toho služebníka tolik rád, že nemáš rád nás. Proč je to tak?" Král odpověděl: "Neboť tento služebník mne bere jako krále." Jeho ministři se ptali: "Cožpak my tě nebereme jako krále?" "Ne, ani v nejmenším," odpověděl král. Jednoho dne král poslal pro pohár vykládaný klenoty ze své pokladnice. Byl to pohár velice cenný, nejcennější ze všech jeho pokladů. Postavil jej před


49

sebe a žádal každého ze svých ministrů, aby jej rozbil. Nařídil jim ho rozbít. Každý ministr říkal: "Ó králi, to je ta nejcennější věc, jeden z divů světa, to by se nemělo rozbíjet." Jeden po druhém, všichni odmítli pohár rozbít. Potom král zavolal svého služebníka a řekl mu: "Rozbij to!" Bez jakéhokoli zdráhání vzal služebník do rukou hůl a pohár rozbil. Potom král svému služebníku řekl: "Cožpak nevíš, že jsi rozbil velice cenný poklad?" Sluha odpověděl: "Ó králi, tento pohár nemá žádnou cenu v porovnání s pohárem tvého nařízení." Chápete? Bezvýhradná poslušnost a láska, která je neustále uctivá, vám dá více, než jakákoli jiná disciplína. Můžete mít nějaké jiné požitky, můžete být i ctěni, ale dokud nezůstanete ministrem, budete stále ztrácet. Může vám dovolit i kralování, ale i potom byste v srdci měli zůstat ministrem. Jednou jsem psal svému Mistrovi a snažně Jej prosil o lásku (neboť lásku uděluje Mistr, On nás prve miluje), ale takovou, která je uctivá. On vzal ten dopis, položil si ho na hruď a řekl: "Chci lásku, ale měla by to být uctivá láska." Takže to je to učení, které se zde předává. Jak se dá láska rozvinout, jak s ní máme nakládat, a dále kdo ji dává. Také jaký druh lásky by to měl být? Mělo by to být vždy v uctivém duchu. Bůh je láska. Láska je vrozena našim duším a cesta zpět k Bohu je též skrze lásku. Všechny obřady, skládání poklon a jiné věci jsou symboly úcty, již máte ve svém srdci. Čím více se tímto způsobem rozvinete, tím lépe, a jak jsem vám říkal, nejúčinnější způsob je skrze oči. Jeden milující pohled od Mistra vejde do samotných hloubek vašeho srdce a budete si jej pamatovat na celý život. Nemůžete jej zapomenout. Tyto podrobnosti se v knihách nepopisují. To jsou praktické věci, které se naučíte od praktického člověka.


50

Pokud se toho chopíte, potom, jak jsem vám onehdy říkal, budete odtaženi ze světa, budete mít odpoutanost v srdci. Pokud jste připoutání čistě a pouze k Jednomu, to je opravdové vzdání se světa. Láska, která se nedá vyjádřit slovy, se vyjadřuje skrze oči Dárce do očí příjemce a vchází do nejhlubších hlubin srdce. Takže k tomu jsou zde tyto krátké promluvy. Musíme jim porozumět a pak zjistit, kde se nacházíme.


51

9 VNĚJŠÍ ZNAKY A PROJEVY TOHO, KDO MÁ OPRAVDOVOU LÁSKU PRO MISTRA

Láska k bližnímu svému je vlastností duše či srdce. Láska ke světu není láskou, ale nazývá se chtíčem či připoutaností. Lidé hovoří o lásce, ale kde ta se nachází? My ani nevíme, co láska je. Říká se, že lásku můžeme nalézt prostě tím, že někomu odevzdáme své srdce a jdeme dále bez něho. Když si vaše srdce někdo vzal, co vám zbývá? Jenom takový člověk může skutečně poznat, co je láska. Vnějším příznakem člověka, který miluje, je, že má automatickou poslušnost, úplné sebeodevzdání. Rád se zabývá tím, co Milovaný či Mistr chce. Neustále chce potěšit Mistra, ne potěšit sebe. Láska není žádný obchod. Neroste na poli, nekoupí se v obchodě. Je již vrozena našim duším, ale může vzplanout, když procházíte kolem někoho, kdo láskou oplývá. Máme


52

lidské tělo, v němž se dá láska rozvinout. Jak jsem vám již říkal, láska je našim duším vrozena. Pouze žádá připoutanost k někomu. Namísto aby byla duše připoutána k Nadduši či Bohu, který je vším Vědomím, my jsme svou duši připoutali k tělu, k vnějším smyslům a vnějšímu světu. Proto přicházíme znovu a znovu do světa. Máme-li lásku k Bohu, jenž je působící silou v tomto těle, pak přirozeně, kam půjdeme? Půjdeme tam, kde je Bůh. Nebudeme se navracet do světa. Láska vzplane pouze ve společnosti někoho, kdo již láskou oplývá. V Jeho společnosti se láskou nakazíme, budeme mít její vyzařování. Kdo může kráčet touto cestou? Ten, kdo zcela odevzdává své tělo, mysl a duši, i také svou samotnou víru. Milovaný je pro něho vším. Bude ochoten obětovat pro svého Milovaného všechno. Velkého světce jménem Sarmad se ptali: "Dobře, setkal ses s Mistrem, co z toho máš?" On odpověděl: "Abychom zachránili lidské tělo, musíme obětovat všechno, peníze i připoutanosti. Abyste zachránili duši, budete muset obětovat tělo. Abyste zachránili víru, obětujete tolik životů. Všechna pouta mého těla, mysli, duše i víry byla rozseknuta vedví. Jaký větší prospěch mohu mít? Samotné slovo Mistra je mou vírou. Samotné slovo Mistra je mým životem. Je to Chléb Života a Voda Života." Takže úplné sebeodevzdání a samozřejmá poslušnost jsou vnější znaky člověka, který miluje. Komu se toho může dostávat? Tomu, kdo se nestará o všechny vnější věci. Pro něho je slovo Mistra Biblí, Védami i Koránem. Konec konců, co Védy, Bible či Korán obsahují? Skýtají pouze výroky určitých takových Mistrů, kteří byli jedno s Bohem, kteří byli Bohem-v-člověku. V písmech se zaznamenávají slova vyslovená právě těmito Mistry, kteří byli Slovo učiněné tělem, které přebývalo mezi námi. Pokud se setkáte s někým,


53

kdo je Slovem učiněným tělem, pak jeho slovo je Biblí, Koránem i Guru Granth Sáhibem. Kdo dokáže odevzdat své tělo, duši a všechno? Člověk, který je v srdci velice statečný. Vnějším znakem či projevem toho, kdo miluje, je, že má vůči Mistrovi automatickou poslušnost. "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." To říkal Kristus. Ostatní Mistři říkali totéž. Guru Nának říká: "Bůh-v-člověku je opravdovým Bohem, opravdovým Guru." Méně naděje je pro ty, kdo se klaní tělu Mistra v porovnání s těmi, kteří se sklánějí slovům, která vysloví. Pro ty je vysvobození něčím jistým, naprosto určitým. Měli bychom ctít slova, jež Mistr vyslovuje, a být jim poslušni. Pak jistě půjdeme zpět do Domova našeho Otce. Ti, kdo prokazují Mistrovi úctu pouze vnějškově, a nežijí podle toho, co Mistr říká, mají ještě čas. Časový faktor je nezbytností. Proto Kristus říkal: "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." To je první krok. A nakonec odevzdáváme tělo, mysl, duši a všechno. Takový člověk nemá žádnou svou vlastní vůli, nýbrž Vůle jeho Mistra je jeho vůlí. Takže pohleďte, kde se právě nacházíte. Když odevzdáte všechno, co zbývá, je Bůh. Když ze sebe odeberete své jáství, jste Bohem. Pokud odeberete ‘L’ ze slova WORLD (anglicky svět), zůstává pouze WORD (anglicky Slovo). "Na počátku bylo Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo Bůh." Toto malé jáství, toto ego nám stojí v cestě k Bohu. Pokud se zcela odevzdáte Bohu-v-člověku (Bohu-v-člověku, ne tělu, i když i k němu máme samozřejmě úctu), pak odstraníte své ‘L’ či jáství. Je příběh o Guru Rámdásovi, který byl čtvrtým Guruem sikhů. Mistři neustále zkoušejí své žáky, aby viděli, jak dalece jsou hodni. Takže jeho Mistr (Guru Amardás) nařídil, aby se z hlíny postavily jakési terasy. Všichni žáci začali terasy stavět, jak bylo nařízeno. Když byly hotové, Mistr si je


54

prohlédl a řekl: "Tohle není dobré, to není správně, budete muset postavit nové." Žáci opět stavěli terasy. Učinili to dvakrát, třikrát, čtyřikrát či pětkrát. Potom Mistr řekl: "Tohle není dobré místo. Támhle se dají postavit lépe." Takže jeden po druhém zanechávali žáci výstavby, kromě Guru Rámdáse. Ostatní žáci začali říkat, že Mistr zestárl a již ztrácí soudnost. Guru Rámdás se slzami v očích řekl: "Mistr je vší moudrostí, vším vědomím. Pokud mi bude nařízeno, abych stavěl a ničil tyto terasy po celý život, pak na co já hledím, je pouze, jak splnit Jeho nařízení." Měl úplné sebeodevzdání. Chápete? Toto je úplné sebeodevzdání. Takže nyní můžete krok za krokem posuzovat, kde se nacházíte. Chcete-li se setkat s Bohem, musíte mít sebeodevzdání. Až nebude žádné ‘L’, potom.....? Bůh je ve vás uvnitř, nepřijde z vnějšku. V cestě vám stojí vaše jáství či ego. Toto ego povstává, máte-li vědomí těla, ať fyzického, astrálního či kauzálního. Když vystoupíte nad fyzické tělo, odstraní se fyzické jáství. Když vystoupíte nad astrální tělo, ztrácíte jáství astrální. Když vystoupíte nad kauzální tělo, pak budete zúplna rozumět, kdo jste. Vaše vůle je vůlí Pána. Pánova vůle je ve vás. Takže samotný základ je kde? Když jste poslušni příkazů Mistra. Co Mistr říká? Říká: "Zachovávejte svůj život v čistotě—na nějaký čas opusťte vnějšek a obraťte se dovnitř —vystupte nad tělesné vědomí—buďte ve spojení s Mocí Boha-v-projevu, Světelným a Zvukovým principem ve vás uvnitř—potom vystupte nad astrální a kauzální těla. Budete vědět, co se míní tím, ‘Já a Otec jsme Jedno’. Můžete pak vystoupit dále do nadvědomého stavu. To je konečný cíl." Abeceda duchovnosti začíná od úplného sebeodevzdání a automatické poslušnosti Mistrovi, samozřejmě Bohu v Něm.


55

Máme v úctě Jeho tělo, neboť požehnán je ten lidský pól, v němž Boží vůle působí, v němž se projevuje. Člověk, jenž je připoután k vnějším věcem, jménu či pověsti, jak může učinit na cestě byť jen jediný krok? Takže to vždy zdůrazňují všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Přicházeli sem, aby vás vzali zpět k Bohu. Ale lidé jim nevěnují pozornost. Někdy scházejí z cesty a Mistry různě obtěžují. Chceme-li tedy postupovat na cestě zpět k Bohu, toto jsou kroky, jež musíme učinit. Musíte mít samozřejmou poslušnost. Proč zůstávat zachyceni ve fyzických požitcích a vnějších věcech? Měli byste vystoupit nad ně.


56

10 CUDNOST – MUSÍME SE STÁT ZALOŽENÝMI V SOBĚ UVNITŘ Říkal jsem vám o cudnosti v životě, což je nejdůležitější část duchovního života. Duchovnost nemůže sejít do mysli, jež je hnána či tažena vnějšími smysly do vnějších požitků. Z pěti vnějších smyslů—očí, uší, nosu, doteku a chuti—jsou tři nejmocnější. Chtíč nás přepadá z 80 % skrze oči, ze 14 % skrze uši a ze zbývajících 6 % převážně skrze dotek. Takže, jak zachovávat cudnost? toť otázka. Musíte ovládnout svou pozornost. Mysl a vnější smysly získávají sílu z duše, a vnějším projevem duše je pozornost. Je-li tedy naše pozornost zaměřena v sídle duše v těle a vnější smysly pouze co nejlépe využíváme, pak nebudeme ovlivněni tím, co vidíme či slyšíme. Můžete na někoho hledět, ale nemusíte to činit s plným vědomím, i když máte otevřené oči. Někdo vám může vyprávět dlouhé historky o nepěkných věcech. Pokud ovládáte svou pozornost, pak jej ani s otevřenýma ušima neuslyšíte.


57

Na nás se vypůsobují účinky z vnějšku, a kamkoli vychází naše pozornost, jsme skrze vyzařování ovlivněni těmi, s nimiž se stýkáme. Jsou-li čisti, pak je to v pořádku. Pokud ne, pak obdržíte jejich vyzařování. Jak být klimatizováni, řekl bych, to je otázka. Pokud je venku horko, co bychom měli dělat? Měli bychom být klimatizováni. Pokud se stanete založenými v sobě uvnitř tím, že svou pozornost odtáhnete z vnějšku, z nižšího těla, potom.....? Pokud budete chtít pohlížet skrze oči, měli byste vidět ze své vůle. Pokud budete založeni sami v sobě, nebudete ovlivněni žádným z vnějších smyslů. My jsme však odevzdáni vnějším připoutanostem, a přirozeně tak budeme získávat dojmy z vnějšku. Být čist je základ, na němž se Bůh zjevuje. Proto Kristus říkal: "Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." Buddha, Kristus a ostatní Světci a Mistři vyjadřovali svým vlastním způsobem právě tuto věc. Všichni říkali: "Musíte být čistí v srdci." Z oplývajícího srdce člověk mluví. Mluvíte to, co již v sobě máte. Pokud v sobě máte čisté myšlenky, pak jste čistí. Pak přirozeně, cokoli z vás bude vycházet skrze ústa či vyzařováním, bude mít tentýž účinek. Cokoli mluvíme, cokoli vyzařujeme, nese v sobě informace o tom, co je v nás uvnitř. Proto se říká, že člověk mluví z oplývajícího srdce. Každý říká: "Buďte cudní, zachovávejte celibát." Kdy to lze a co je pro to zvláště třeba? být založen v sobě uvnitř. To my udělujeme sílu mysli. To my udělujeme schopnosti vnějším smyslům. To my vně vidíme dobré či špatné. Staneme-li se založenými v sobě uvnitř, pak můžeme využívat vnější smysly tím nejlepším způsobem, jak sami chceme. V současnosti jsme taženi a vytahováni vnějšími smysly vně nevídaným způsobem. Pokud budete založeni v sobě uvnitř


58

a někdo se vás dotkne, nebudete ovlivněni. Budete klimatizováni. Když se však vy dotknete těch, kdo nejsou klimatizováni, bude to mít účinek. Takže proto všichni Mistři zdůrazňovali: "Nikoho se nedotýkejte—nehleďte druhým do očí." To jsou jakási vnější preventivní opatření, abyste byli uchráněni. Jako když se kácí strom, nejdříve se odsekají větve, pak je snazší porazit kmen. Tato opatření jsou pouze k odsekání větvoví. Ale celá věc záleží na tom, jsme-li založeni v sobě, je-li naše pozornost soustředěna uvnitř. Vnější výraz duše je zván pozornost či surat. Budete-li založeni v sobě uvnitř, můžete používat jakékoli vnější smysly podle své vůle a zalíbení. Nyní to nedokážeme. Jsme taženi vně nevídaným způsobem. Jste ve světě a všechny vidíte. Jediným preventivním opatřením je: nehleďte druhým do očí a budete uchráněni. Přesto však hlavní náprava či lék spočívá v tom, jsme-li klimatizováni. Potom se můžete setkat s kýmkoli, jako člověk, co žije mezi hady, ale má nějakou mantru, která ho chrání, a tak ho nikdy neuštknou. Chápete, co vám chci sdělit? Takže hlavní věc je být založen v sobě uvnitř. To přijde za náležitý čas, budete-li se pravidelně věnovat duchovním cvičením. Pokud klimatizujete duši, jste odpojeni z vnějšku. Zříte-li uvnitř s plnou pozorností Světlo, jste odděleni od těla a vnějších smyslů. Lékař, který ošetřoval mého Mistra, mu jednou řekl: "Říkáš, že jsi odtažen z těla. Můžeš to dokázat?" "Dobře," řekl Mistr, "vyšetři mne, chceš-li." A stáhl se do svého centra. Lékař v jeho těle zjistil stěží nějaké známky života. I oběh krve byl velice slabý. Naše pozornost uděluje život tělu, na to jsme zapomněli. My jsme zabráni ve vnějších cvičeních, která vyžadují užívání vnějších smyslů. Můžete to konat po stovky let, mohou to být činnosti dobré či špatné,


59

a podle toho přijde reakce. Ale dokud se nestanete založenými uvnitř, pak opět musím říci, vnější připoutanosti vás nespasí. Takže nejlepší způsob, jak dojít čistoty, je být založen v sobě uvnitř. Pokud chcete užít oči nebo ostatní orgány smyslů, pak je užívejte, jinak ne. V sobě založený je ten, řekl bych, kdo je nazýván Světcem. Stýká se s vámi a někdy vám poklepe na rameno či na vás milosrdně pohlédne. To neznamená, že je vámi ovlivněn. On ovlivňuje druhé, neboť je kompetentní. My jsme ovlivňováni druhými, což je škoda. Je obrovský rozdíl mezi vlivem Světce a vlivem ostatních. Můžete říci, že tu přebývá s námi. Někdy si námi i zažertuje. Chcete říci, že je vámi přitahován? Ani v nejmenším. Přebývá s námi, hovoří s námi pouze, aby nás a ostatní přitáhl na správnou cestu. Je tedy obrovský rozdíl mezi člověkem, jenž je založen v sobě uvnitř a jenž přichází pouze pomoci druhým, aby se též stali v sobě založenými, a člověkem, jenž v sobě uvnitř založen není. Časový faktor je přirozeně nezbytností. Žádný učený s nebe nespad’. Každý Světec má svou minulost a každý hříšník budoucnost. To jsou věci, které musíme pochopit a co nejlépe je zužitkovat. Buďte založeni v sobě uvnitř, a proto musíte ve svých cvičeních zachovávat pravidelnost. Celým životem procházejte s pozorností soustředěnou v sobě uvnitř. Toto tajemství jsem se naučil z Napoleonova života. Přečetl jsem více než tři stovky knih napsaných o životech Světců a jiných velkých lidí. Napoleon byl velice v sobě založený, řeknu vám. Kolem druhé ráno psal zřizovací listinu základní školy. Bylo to zrovna ráno bitvy u Waterloo. Kolem osmé hodiny se procházel v zahradě. Byl tam jeden z jeho ministrů a ptal se ho: "Co tu děláte? Bitva má začít v devět." "Ó, to je v devět. Nyní je osm." Odpověděl Napoleon.


60

Vidíte, jak byl v sobě založený. Četl jsem životopisy mnoha Světců. Něčemu se učíme z života každého člověka. Člověk se nestává velkým naučením se něčeho hlavou. Velkým jej činí to, co sám přivedl do svého života. Rozumíte nyní? Každý klade důraz na cudnost, ale stejně cudní nejsme. Důvodem je, že atmosféra je napuštěna jedem. Lidé, jichž se dotýkáme, jsou napuštěni jedem. Lépe je, můžete-li mít společnost dobrého člověka, v sobě založeného. Pokud ne, pak je lépe žít sám. O těchto věcech se knihy zmiňují, ale ne tak jasně, stručně a výstižně, jako vám to předkládám já. Chcete být čisti, dobře, pak buďte založeni v sobě uvnitř. Deníky vám pomohou, jako to odsekání větví stromu. Když ovoce utrhnete ze stromu, nemůže zůstat čerstvé. Zůstává čerstvým, dokud se jej nedotkla ruka člověka. Jakmile se ho dotkne, nemůže zůstat čerstvým—i když je jedno východisko. To je, naložte jej do medu, pak se nezkazí. Tím medem by měla být láska k Bohu, láska k Mistrovi. Tímto způsobem můžeme být uchráněni, zcela čerství, jinak ne. Mistři uváděli tolik příkladů, aby nám tyto věci přiblížili, ale my to prostě přečteme a jdeme dál ve svých starých způsobech. Měli bychom pochopit, co nám říkají, a totéž bychom měli přivést do svého života. Skrze dotyk s druhým člověkem budete mít stejné vyzařování. Dokud se nestanete založenými v sobě uvnitř, nemůžete se vyhnout vlivu druhých. Musíme se naučit plavat ve vodě, ne na suchu. Máme být ve světě, a přece mimo něj. Aby se nám toto podařilo, musíme být založeni uvnitř sama sebe. Chápete, co chci říci? Společnost člověka, který je v sobě založený, vám předá náboj jeho života. Mauláná Rúmí říká: "Máš-li společnost Světce (tím míníme Světce, o nichž se zmiňují Písma, ne takzvané mistry, jichž je dnes svět plný) a hodinu s ním pobudeš, obdržíš Jeho vyzařování. Dostane se ti tak


61

většího prospěchu a postupu, než kdybys jinými způsoby konal zbožnost po stovky let." Jak jednou sedíte u ohně, všechna zima odchází. Sedíte-li u zasněžené hory, budete samozřejmě cítit chlad. Takže společnost Světců uděluje nádherné věci. Když v místnosti necháte květiny, celá se zaplní vůní. Necháte-li si je v šatech, i ony se provoní, dáte-li je do vody, i ta bude navoněna. Podobně, pokud se někde nachází člověk, který je založený v sobě uvnitř, atmosféra kolem Něho bude nabitá. V této atmosféře se vám může dostat velice jasného pochopení věcí a také většího postupu. Náboj v atmosféře kolem Něho se usadí i ve vás. Lidé se budou sjíždět z dáli stovek a tisíců mil, aby mohli mít společnost Světce. Když za Ním přicházíme, co činíme? Nezískáváme z Jeho společnosti plný prospěch. Proč? Neboť naše celá pozornost není zaměřena na Mistra. Když přijedete za Mistrem, a jenom se sháníte po tom, co jí nebo co pije, nebudete moci zažít plný prospěch z Jeho vyzařování. Když jste u nohou Mistra, neměli byste s nikým navazovat známosti, všechno vaše přátelství by mělo být prostě pro Mistra. Celá vaše pozornost by měla být zcela na Něm. Co Mistr říká? Žádá vás, abyste opustili svět a šli do pouště či do pralesa? Ani v nejmenším. Žádá nás, abychom žili ve světě, ale byli založenými v sobě uvnitř. Bůh vás spojil, některé jako bratry, některé jako sestry, matky a otce. Tak vás sjednotil Bůh, a měli byste se chovat náležitým způsobem jako z oddanosti k Němu. Neboť to učinil Bůh, a vy pro Něho máte lásku. Splácejte vše v plnosti, jak nejlépe dovedete. Při tom všem byste však od toho měli být odtaženi. Jako sestřička, která dohlíží na dítě někoho jiného. Samozřejmě, že se o ně stará, při tom všem však ve svém srdci srdcí ví, že to není její dítě. Dělá to pouze, aby si vydělala na živobytí. Stejně tak bychom my


62

měli být ve světě, splácet své dluhy, mít rádi ty, vůči komu je máme, neboť nás spojil Bůh, při tom všem však zůstaňte ve svých klimatizovaných pokojích. Klimatizovanými budou pouze, budeme-li založenými v sobě uvnitř. Tyto věci nejsou přímo popsány v knihách. Ti, kdo mají praktickou zkušenost, vědí, kde tlačí bota. Se vším naším snažením o cudnost a čistotu, přejeme si být čisti, ale stejně čisti nejsme. Cudnost, neboli čistota v mysli, slově a skutku, to vše záleží na pozornosti vaší duše. Pokud svou pozornost přivedete k založenosti uvnitř, kdo vás pak může ovlivňovat? Tak se stáváte klimatizovanými. To jsou praktické věci, které vám ukazuji. Mějte na paměti, co bylo řečeno. Pokud přečtete všechna písma, nenajdete to tam řečeno tak přímo. Hlavní věc, abyste byli uchráněni, je "Nehleďte druhým do očí". Hleďte do očí pouze tomu, kdo je založen v sobě uvnitř. Nikoho se nedotýkejte, a budete uchráněni. Pokud jste v sobě založeni, nebudete ovlivňováni druhými. Pokud nejste, budete ovlivňováni každým. Pamatujte, nemůžete-li mít společnost kompetentního Mistra, zůstaňte zcela sami. Splácejte své dluhy, neboť vás spojil Bůh, mějte rádi lidi, neboť to jsou Boží děti. Pro lásku k Bohu bychom měli milovat všechny. K tomu nemusíte opouštět svět a odcházet do pustiny. Musíte se naučit plavat ve vodě. Chápete tuto důležitou věc? Jen pochopte a zažijte to, co bylo řečeno, a snažte se věnovat více času meditacím. Tak přijde vaše založenost v sobě uvnitř.


63

11 KOHO BYCHOM MĚLI MILOVAT - I Bůh je láska. Naše duše je stejné podstaty jako Bůh, takže láska je nám vrozená a vlastní, a musí mít někoho, koho milovat. Jsme vědomá bytí a svým milovaným musíme učinit vševědomého Boha. My jsme připoutáni ke svým dětem, rodinám, k naší společnosti, náboženství a zemi. Jsou lidé, kteří jsou jako Nero. Když hořel Řím, Nero vyhrával na housle. V Indii jsme také měli takového krále, jeho jméno bylo Mohamed Šáh Rámila. Celé město Dillí hořelo a lidé mu poslali petici, aby je zachránil. On v tu dobu popíjel víno a byl opilý. "Ále," řekl, "hoďte tu petici tady do vína." Takoví lidé jsou všude. Takový typ lidí je toho nejnižšího druhu. Ti jsou omezeni sami na sebe. Pokud máte lásku pouze pro svou rodinu, budete pomýšlet pouze na jejich dobro. Pokud bude každý člověk uvažovat, že jeho děti se musejí řádně nasytit, ale ostatní mohou být hladem, pak nastane boj mezi rodinami.


64

Na policejních stanicích je plno takových hlášení. Přejí dobro svým vlastním rodinám samozřejmě, ale budou se střetávat s druhými. Máme-li lásku pro svou vlastní společnost či náboženství, k němuž náležíme, budeme přirozeně mít rádi lidi z naší společnosti a náboženství více než někoho druhého. Při rodinných potyčkách se lidé zraňují a rozbíjejí si hlavy. Pokud máme lásku pouze pro naše vlastní společenství či náboženství, jaký je výsledek? Budou tisíce mrtvých. Jasně jsme to viděli, jakousi demonstraci, řekl bych, když se tvořil Pákistán. Více než milion dvě stě tisíc lidí bylo zabito na obou stranách, neboť měli rádi své vlastní vnější formy náboženství. Je dobré se v chrámu narodit, zemřít v něm je ale hřích. Takže to má za následek ztrátu tisíců životů. Když se naše láska rozšíří, milujeme naši vlastní zemi. Máme pocit, že pes z naší vlastní země je lepší než člověk ze země druhé. Výsledkem je, že bojujeme a zabity jsou milióny lidí. Takže toto rozšíření lásky k sobě, k rodině, ke společnosti, k vlasti s sebou přináší potíže a nebezpečí. Stojí to stále více životů. Dokud se láska naší duše nerozšíří v lásku ke vševědomému, všepronikajícímu Bohu, nemůže být míru. Naším ideálem je: Bůh je láska, a ta je již vrozena našemu vlastnímu já. Musí mít co milovat. Koho bychom měli milovat? Guru Nának říkal: "Nechť mír zavládá nad celým světem pod Tvou Vůlí, ó Bože." Bůh přebývá v každém srdci a naše duše jsou stejné podstaty jako Bůh. Takže pokud milujeme Boha, přirozeně budeme milovat každého. Desátý Guru sikhů říkal: "Pravím vám v pravdě, pouze ti, kdo milují, mohou znát Boha." Kristus říkal: "Kdo nezná lásku, nezná Boha." Takže láska je cestou zpět k Bohu. My o lásce mluvíme, každý mluví o lásce. Ale kolik je těch, kdo milují skutečně? Milují své rodiny, společnosti a vlasti.


65

Kvůli nim obětují stovky životů. Nemůže být míru ve světě, dokud nemilujeme Boha. Bůh přebývá v každém srdci, ale tam, kde je projeven, bychom pro Něho měli mít více úcty, kvůli Bohu v Něm, samozřejmě, ne kvůli synu člověka. Milujeme a ctíme Jej, neboť je v Něm projeven Bůh a pomáhá druhým, aby v sobě Boha projevili. Takže, koho bychom měli milovat? to je otázka. Abychom mohli být zcela v míru, pokoji, naplněni blahem? To přijde pouze, když milujeme Boha. On by měl být naším Milovaným. Proto Kristus říkal: "Miluj Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své, ze všech svých sil. To je první přikázání, a druhé jej není menší—Miluj bližního svého jako sebe samého." Všichni světci, kteří přicházejí, říkají: "Bůh praví, že byste měli Mne vidět ve všech a všechny ve Mně. Potom jste opravdový žák a budu vás milovat." To je konečný cíl. Máme-li před sebou tento ideál, získáme plný prospěch z toho, že máme lidské tělo. Lidské tělo je nejvyšším stupněm ve Stvoření. Jen v něm, a v žádné jiné podobě, můžeme obrátit svou pozornost a sjednotit své duše s Bohem. Jsme požehnáni, že máme lidské tělo. Měli bychom vidět, jak dalece jsme postoupili. Dokud nemilujete Boha, a Boha ve všem či ve všech, nemůže být míru. Bůh je ve vás uvnitř. Nemusíte nikam chodit, ale jenom se obrátit dovnitř. On je činnou Mocí ve vás uvnitř. Naše tělo funguje, dokud jsme v něm a jsme v něm drženi. Tělo má tolik otvorů: dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa a dva otvory níže, ale stejně z něho nemůžeme uniknout. Nějaká Moc nás v něm zadržuje. Dech vyjde ven, je však nějaká Moc, která jej opět vtáhne dovnitř. Jakmile se tato ovládající Moc odtáhne, musíme tělo opustit. Tatáž Moc ovládá celý Vesmír. Když se odtáhne z Vesmíru, nastává zánik a velký zánik.


66

Jaký by měl být tedy ideál v lidském těle? Měli bychom milovat Boha, neboť jsme vědomé bytí. Můžeme se stát více vědomými, je-li naše já pohlceno ve Vševědomí či v Božím Vědomí. To je náš cíl. Kristus říká: "Syn zná otce, a ti, komu Jej syn zjeví." Kde je Bůh projeven, takové lidské tělo pomáhá i ostatním projevit Boha, jenž je již v nich uvnitř. Nemusí nic přikládat z vnějšku, všechno je již uvnitř připraveno. Takže tělo je opravdový Boží chrám. Zde můžete nyní otevřít svůj vnitřní zrak a vidět Jej. V jaké Podobě? Ne v Absolutní Podobě, ale jako Boha-v-projevu, což je Světelný a Zvukový princip. Může se otevřít vaše vnitřní oko, třetí oko či jednoduché oko. "Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude mít světlo." Abyste Jej viděli, budete se muset obrátit dovnitř, odtáhnout se z vnějšku, odtáhnout se z těla a vystoupit nad tělesné vědomí. Tam na vás čeká. Vy prostě jenom bloudíte. Pro lásku ke světu jste zapomněli na Boha. Takže dnešním tématem je: "Koho bychom měli milovat?" Měli bychom milovat Boha. Zůstaňte v jakémkoli náboženství chcete. Nejvyšším cílem všech náboženství je vidět Boha, a to můžete učinit pouze v lidském těle, a nikde jinde. Je to otázka viděni, ne emocí, pocitů nebo dedukcí, což je všechno omylné. Vidění je nade vše. Tohoto ideálu můžeme dosáhnout pouze v lidském těle. Jsme požehnáni, že máme lidské tělo. Jenom proto jsme členy tolika filozofických škol, ale kam jsme se dostali? toť otázka. Musíme toto lidské tělo, které Boží milostí máme, co nejlépe využít. Pokud si zvíře, jemuž Bůh stvořil hlavu směrem dolů, stále jenom užívá nižších věcí, to je v pořádku. Vy jste však člověk; hleďte vzhůru.


67

12 NAUČTE SE UMÍRAT, ABYSTE MOHLI ZAČÍT ŽÍT Všichni podléháme velkému klamu. Co je to za klam, v němž spočíváme? My jsme obyvatelem lidského těla, avšak ztotožnili jsme se s ním natolik, že jsme se stali něčím, jako bychom byli tělem samotným. Toto tělo vám byl dáno Boží milostí, abyste mohli nalézt cestu zpět k Němu. Jste vědomá bytí, kapkou Oceánu všeho Vědomí. Jeho milostí máte lidské tělo, nejvyšší stupeň ve Stvoření, v němž můžete jít zpět do opravdového Domova vašeho Otce. Spočíváme ve velkém klamu ze dvou důvodů. Tělo je stvořeno z hmoty, celý svět je stvořen z hmoty. Hmota se mění každou chvílí a naše tělo se mění stejnou rychlostí. Mění-li se dvě věci stejnou rychlostí, a my jsme s nějakou z nich ztotožněni, pak se obě jeví, jako že stojí. Představte si, že se nějací lidé vezou v člunu, který jede po směru řeky. Jste-li ztotožněni se člunem a rychlost člunu a řeky je stejná, pak se zdá, že stojíte. Vyvstává otázka,


68

jak z toho klamu vyjít? Tělo a svět, což je oboje stvořeno z hmoty, se mění. Jsou dva způsoby, jak z klamu vyváznout. Jeden je dalekým pohledem. Sedí-li někdo ve člunu, měl by se dívat ke břehům, a zjistí, že pluje po proudu. Ale nejlepším způsobem je být z člunu venku. Takže Mistři radí: "Ó člověče, podléháš velkému klamu, aťs učený či neučený, bohatý či chudý. Musíš se z něho dostat, abys mohl nahlížet na svět z pravé perspektivy." Jsou dva způsoby, a jeden z nich je dalekým pohledem. Další účinný způsob je jít a sednout si někde na hřbitově či na místě, kde se spalují mrtvá těla. Na těchto místech uvidíte, jak tam lidé přinášejí na ramenou mrtvoly k pohřbení či aby je odevzdali plamenům. My jsme však zapomněli sami sebe natolik, že i když to vidíme na vlastní oči či nosíme mrtvá těla na vlastních ramenou, stejně nejsme přesvědčeni, že jednoho dne musíme tělo opustit. Jak velký klam je to! Takže jeden způsob je tento. Druhý způsob je být venku z těla. Kdybyste byli venku z člunu, viděli byste, že člun i lidé v něm, kteří jsou s ním ztotožněni, plují po proudu. Takže, abychom to viděli, Mistři říkali: "Musíte se naučit, jak opouštět tělo—Naučte se umírat, abyste mohli začít žít." Musíte vystoupit nad tělesné vědomí, potom uvidíte všechno v pravé perspektivě. To je tedy náš stav v tomto těle, které nosíme. Pak vyvstává otázka, kdo jsou naši příbuzní? Byli jsme svedeni dohromady jako reakce našich minulých karem, našeho má dáti a dal. Když ty jsou ukončeny, musejí všichni odejít, jít vlastní cestou. Toto tělo s námi zde nezůstane, a ani ti, kteří přišli jako reakce minulosti. I ti nás budou muset opustit, či my opustíme je. Musíme tu zanechat i všechen svůj majetek. I samotné tělo, první společník, kterého po narození do světa získáváme, zde musí být


69

zanecháno. Když musíme zanechat tělo, jak pak s námi mohou jít všechny ty ostatní věci, s nimiž jsme přišli do styku skrze ně? Toto místo, země či lidské tělo, není místem k žití na věčnost. Jednoho dne musíme odejít, dříve nebo později. Přicházeli do světa velice velcí filozofové, přicházeli do světa Mistři. Všichni měli lidské tělo a opustili je. Není žádná výjimka z pravidla. Dokud nemáme pravý pohled, nemůžeme vidět věci tak, jak opravdu jsou. Mistři říkají: "Tento svět musíte opustit. Tyto věci zde zůstanou, vy půjdete s prázdnýma rukama." My však stále nejsme přesvědčeni. Abychom viděli věci v jejich pravých barvách, na to jsou pouze dva způsoby. Jeden je daleký pohled, tak jako ten, kdo sedí ve člunu, se dívá na břeh řeky, a druhý způsob je opustit člun. Takže to je ten velký klam, v němž jsme všichni unášeni. Když tyto věci pochopíme, změní se náš úhel pohledu. Proč dřeme kůži z druhých, proč je mučíme? Mají stejné lidské tělo jako my. Jsou stejné Boží podstaty, jsou kapkou Oceánu všeho Vědomí. Všechny udržuje v těle stejná působící Moc. Nejvyšším cílem je vystoupit do vědomí Boha. To přijde pouze, když poznáte své vlastní já, kdo jste. Vy nejste lidské tělo, vy v lidském těle, nejvyšším stupni ve Stvoření, přebýváte. Musíme je co nejlépe zužitkovat, což nastává, když se naučíme, jak být mimo ně. Proto nám Mistři vždy radí vystoupit nad tělesné vědomí. "Naučte se Umírat, abyste mohli začít Žít." Učiníte-li to, budete mít ty pravé brýle k nahlížení na skutečnost. Všechno se bude jevit v pravé perspektivě. Proto všichni Mistři říkali: "Poznej sám sebe." My na sobě nosíme nálepky různých filozofických škol, k nimž se přidáváme pouze, abychom poznali tuto pravdu. Když znáte své vlastní já, jenom potom vaše


70

připoutanosti odpadnou. Vy lidé jste sem přijeli z Ameriky na jeden, dva, tři či šest měsíců. Víte, že musíte jet zpátky. I když si tady užíváte, stejně víte, že se musíte navrátit. Dostane-li se vám takového úhlu pohledu tím, že vystoupíte nad tělesné vědomí, neustále si budete vědomi, že toto není váš domov. Domov duše je Domov našeho Otce. Máme štěstí, že máme lidské tělo, v němž můžeme jít zpět do Domova našeho Opravdového Otce. To se nedá uskutečnit v nižších řádech Stvoření. Ti přicházejí pouze sklízet reakce toho, jak působili minule, sklízet plody svého působení. V lidském těle, které máme jako reakci minulosti, máme v jistých mezích volnost, abychom své kroky vedli správnou cestou zpět k Bohu. Základy tohoto začínají, když vystoupíte nad tělesné vědomí. Naučíte se, jak opouštět tělo z vlastní vůle. Pak se změní celý úhel vašeho pohledu. Takže tak se můžete dostat z toho velkého klamu, v němž spočíváte. Vy nejste lidským tělem, ale jste vědomé bytí. Máte rozum, ale jste vědomé bytí. Dostali jste milostí Boží toto lidské tělo k tomu, aby vám umožnilo projít zpět do vašeho Domova. To neznamená, že musíte opustit svět a odejít do pralesa. Máte zde zůstat, splácet své dluhy, své má dáti a dal, a nalézt svou cestu zpět k Bohu. Vztahy jsou uvedeny dohromady pouze jako reakce minulosti, aby se splatily s láskou všechny dluhy, a ne proto, abychom tím byli klamáni tak jako teď. My si myslíme, že zde budeme žít navždy. Toto je zlatá příležitost k nalezení naší cesty zpět k Bohu. A pro tento účel se přidáváme k různým filozofickým školám. Nálepky, které nosíte, se pouze vztahují k tělu. Máte lidské tělo, vy jste vědomá bytí. Vaším opravdovým Domovem je Vše-vědomí. Abyste tedy nalezli cestu zpět k Bohu, první lekcí je, že jste ve velikém klamu


71

a musíte z něho vyjít. Když konáte svá cvičení, přesto v nich nejste vědomí. Konáte-li je přesně, vystoupíte nad tělesné vědomí Tělo nejste vy. Začnete zakoušet Onen svět. Tělo musíte opustit. Tento osud očekává každého a není žádná výjimka z pravidla. Ale při tom všem my se obáváme smrti. Smrt je pouze změna. Tak jako slunce na jedné straně zapadá a na druhé vychází. Stejně tak opustíme tento fyzický svět a vystoupíme do Onoho světa. To je praktická otázka. Pokud vám někdo udělí demonstraci vystoupení nad tělesné vědomí, měli byste to den ode dne rozvíjet. Takže smrt není žádný strašák. Je to velice milá změna pro ty, kdo mají zážitek Onoho světa. Ostatní se jí děsí. Proč? Ze dvou důvodů. Jedním je, že nevědí, jak opustit tělo. V čase smrti musíme tělo opustit. Sledujete-li umírajícího člověka, uvidíte, kolik má v těle bolesti. Odtažení ducha z těla je podle jednoho mohamedánského světce (Mistři to také tak ve svých písmech popisují), asi jako když člověku protahují trnité křoví od konečníku ven ústy. Hinduistická písma nám říkají, že bolest, kterou člověk cítí, je, jako by bodlo tisíc štírů najednou. Možná jste toho i byli svědky. Většinou jsou lidé ve veliké agónii. To je jeden důvod, proč se obáváme smrti. Druhým důvodem je, že nevíme, kam na Onom světě máme jít. Ti, kdo přicházejí za Mistrem, obdrží demonstraci toho, jak na chvíli vystupovat nad tělesné vědomí. Zapomenete svět kolem, otevírá se váš vnitřní zrak a vy vidíte do Onoho světa. Nejste tělem. To je první velké privilegium, které vám Mistr uděluje. Tento zážitek můžete mít pouze s pomocí Mistra. Když opouštíte tělo, pak začínáte chápat, jak všechno funguje pod Božskou Vůlí. Člověk, jenž se stává vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru, nikdy neříká, že já činím toto či ono. Říká: děje se Jeho


72

Vůle. "Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi." Člověk, který se učí umírat, opouštět tělo na přání, získává věčný život, nikdy se nemusí navrátit. Všechna krása a nádhera spočívá ve vás uvnitř. Astrální úrovně jsou mnohem krásnější než fyzická. Kauzální úroveň je ještě krásnější, a duchovní úrovně za nimi jsou nejkrásnější ze všech. Ti, kdo mají zážitek Onoho světa, tam přirozeně budou chtít jít, jsou však něčím upoutáni. I Mistři sehrávají svou úlohu. Chtějí jít zpět, jsou však spoutáni příkazem, který musejí vyplnit. To je tedy abeceda života, kterou je se třeba na cestě Duchovnosti učit. Musíte vyjít z tohoto klamu. Cvičení, která se vám říká, že máte denně konat, jsou míněna pouze k tomuto účelu. Opouštíte tělo z vlastní vůle, přestupujete do Onoho světa? Někdo by tam na Onom světě měl být, aby vás mohl vést, a i zde aby vám mohl poskytnout demonstraci těchto věcí. Kdo toto dokáže, se nazývá Světec či Mistr. Nikdy vás neopustí, ať zde či nadále. Každého dne se vám dostává nějaké lekce. Musíte se naučit této lekci, jak opouštět tělo, jak vystupovat z tohoto klamu. Pokud se to naučíte, pak myslím, že budete vše vidět z pravé perspektivy. Abeceda duchovnosti začíná tam, kde všechny filozofie končí. Je to věc vidění, vystoupení nad tělesné vědomí, zažití svého vlastního já. Svatý Plútarchos nám říká: "Ti, kdo jsou zasvěceni do tajemství Onoho světa, jejich duše má stejný zážitek opouštění těla, jako je tomu v čase smrti." Mistr vám poskytuje demonstraci, vede vás vně, a i když jdete dovnitř. Je veliké požehnání mít žijícího Mistra. Moc Mistra nikdy neumírá, ale působí v různých lidských tělech. Náš Mistr dával příklad, že když se jedna žárovka spálí, užije se druhá. Když i ta praskne, užije se třetí. Mistrem je Světlo ztělesněné v lidském těle. To nikdy


73

neumírá. Takže to je ta abeceda Duchovnosti, již bychom se měli dnes naučit. Jsme všichni ve velikém klamu a musíme z něho vyjít. To není pouze věc mluvení, to je praktická záležitost vystoupení nad tělesné vědomí. Pokud vystupujete nad tělesné vědomí z vlastní vůle každý den, pak kde je smrt? Nezůstane žádný strach ze smrti, půjdete rádi. Sem jste přijeli, abyste byli s Mistrem, není to tak? Jste tady rádi, myslím. Takže podobně máme jít k nohám našeho Mistra, našeho opravdového Mistra v nás uvnitř. Toto místo není, abychom zde žili navždy, musíme jej pouze co nejlépe zužitkovat.


74

13 OPRAVDOVÝ GURU ČI MISTR Všichni Mistři říkali, že Bůh je Guru, opravdový Mistr. Je činnou Mocí v nás uvnitř. V těle máme tolik otvorů: dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa a dva další dole, ale stejně nemůžeme z těla vyjít. Náš dech vychází vně, ale nemůže tam zůstat. Nějaká síla jej tlačí zpět do těla. Tato působící Moc se nazývá Bůh. Když se odtáhne, musíme tělo opustit. Takže Bůh je opravdový Guru a je činnou Mocí v každém z nás. Kde se tato Moc projeví? Tento projevený Bůh-v-člověku se nazývá Mistr. Ne syn člověka, nýbrž syn člověka, v němž je Bůh projeven. Takže opravdový Mistr je Bůh sám. Ne Bůh Absolutní, ale Bůh, který vešel v projev, jenž udržuje a ovládá celý Vesmír. Guru Nánaka se ptali: "Kdo je tvůj Guru, tvůj Mistr?" On odpověděl: "Tato Moc Boha-v-projevu či Šabd je Guru. Má duše je jejím žákem." I Kabír říkal totéž. Ptali se ho: "Kde přebývá tvůj Guru?" On řekl: "Za a nad těmito


75

vnějšími smysly. Když tam vystoupíte, tam Jej naleznete." Tato Moc je aktivní působící Mocí, která nás udržuje v těle. Takže opravdový Mistr je Moc Boha-v-projevu, jež ovládá celý Vesmír. Ve kterém lidském těle se projeví, to tělo je ctěno. Milujeme Jej a ctíme Jej kvůli projevení Boha v Něm. Ve světě vyvstává otázka: koho bychom měli milovat? Bůh je láska, naše duše je též láska, láska je naší duši vrozena a přirozeně chce být k někomu připoutána. Naše duše je v současnosti připoutána k vnějším věcem. K fyzickému tělu, k našim dětem a rodinám. Jaký je výsledek? Musíme přicházet znovu a znovu tam, kde jsme upoutáni. Všechny věci se mění, nejsou stálé. Takže bychom měli milovat někoho, kdo se nemění. "Ó Bože, Tys věčný, jsi neměnnou stálostí, kéž jsme připoutáni k Tobě." Ti, kdo jsou připoutáni k měnícímu se panoramatu života, nemohou vidět Boha, dokud se z vnějšku neodtáhnou. Opravdový Guru je Bůh-včlověku, projevený Bůh-v-člověku. Koho bychom měli milovat nejvíce? Toho, kdo je schopen odtáhnout naši pozornost z vnějšku, vytáhnout nás výše a otevřít náš vnitřní zrak, abychom viděli Boha. Bůh je Světlo. Kdo dokáže odstranit temnotu, když zavřete oči, a projevit ve vás Světlo, kdo je k tomuto kompetentní, se nazývá Sádh, Sant, Mahátma či Guru. Není synem člověka. Máme v úctě Jeho tělo pouze proto, že je v něm Bůh projeven. Bůh je též v nás uvnitř, je tam však v latentním stavu. Bůh v Něm je kompetentní odtáhnout naši pozornost z vnějšku, vytáhnout nás z nižších částí těla do sídla duše uvnitř těla a otevřít náš vnitřní zrak, aby viděl Boží Světlo. Je to nádherné tělo, řekl bych, kde je Bůh projeven. Jej milovat je první věc směrem k našemu nejvyššímu cíli života, jímž je poznat Boha. On Boha vidí a umožňuje i nám uvidět Boha uvnitř těla. Jak jednou dostanete něco, s čím začít, nějaký kapitál,


76

můžete jej den ode dne rozvíjet a povstávat v Něho. Pokud milujete někoho, kdo přichází a odchází, budete muset přijít zpátky. Budete jej následovat. Pokud milujete někoho, v kom je Bůh projeven, kam půjdete? Půjdete tam, kam půjde On. Pokud On se nemusí navracet, pak se nebudete navracet ani vy. Říká nám, že máme toto lidské tělo, které je nejvyšším stupněm ve Stvoření. Máte toto štěstí, ale nejvyšším cílem před vámi je poznat Boha. To můžete učinit pouze v lidském těle, které naštěstí milostí Boží máte, a v žádném jiném těle. Takže nadešel váš čas, abyste uviděli Boha, setkali se s Bohem. Všechny ostatní věci se musí splatit jako naše dluhy ‘má dáti a dal’, coby reakce minulosti. Pokud jenom připoutáme svou duši k Bohu, přirozeně se nebudeme muset navracet. Pokud někoho milujete, pak z toho samozřejmě vyplývá, že musíte konat, co říká. Kristus říkal: "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." Takže nadešel váš čas, kdy máte potkat Boha. Lidské tělo je nejvyšším stupněm ve Stvoření, a to milostí Boží máte. Měli byste je co nejlépe využít. Jak se nejlépe lidské tělo využije? Poznáte-li Boha. Avšak k poznání Boha musíme předně znát sami sebe. Sebepoznání předchází poznání Boha. To není záležitost dedukcí či pocitů, ale je to záležitost sebeanalýzy, vystoupení nad tělesné vědomí. Když poznáte Já, poznáváte též Nadjá, které vás v těle ovládá. Moc Boha-v-projevu se projevuje jako Světelný a Zvukový princip. Když se odtáhnete z vnějšku, vystoupíte nad tělesné vědomí, svým vnitřním zrakem toto Boží Světlo uvidíte a vnitřním sluchem uslyšíte Boží Zvuk či Hlas. Ten, kdo je v těchto Proudech či Principech kompetentní, se nazývá Mistr, Sádh či Sant. Takže nejlepší je milovat takového člověka, v němž je Bůh projeven. Pokud potkáte takový pól, jenž je připojen na onu


77

velkou Elektrárnu, pak přicházíte blíže k Elektrárně. Mauláná Rúmí říká: "Když potkáváte opravdového Mistra, přicházíte blíže k Bohu, neboť v Něm je Bůh projeven." Když Mu přicházíte k nohám, skrze vyzařování se vám dostane odtažení. Čím více je vaše pozornost na Něho zaměřena, čím více na Něho pomýšlíte, tím více jste taženi dovnitř. Jak se vaše duše odtáhne z těla, vidíte Boží Světlo. Nejvyšším ideálem před námi je poznat Boha, ale abychom Jej poznali, musíme poznat někoho, v němž je projeven, a kdo dokáže tutéž Boží Moc projevit i v nás. Takový člověk vás nežádá, abyste odešli ze světa a šli do pralesa. Říká: "Zůstaňte ve světě, splaťte všechny své dluhy ‘má dáti a dal’, jak jsou s vámi spojeny coby reakce minulosti. Splácejte tyto dluhy s dobrou myslí a zaměřte své kroky směrem k Bohu. Ten, kdo vás dovede v tomto směru vést, se nazývá Mistr. To není žádné vyhrazené právo jakéhokoli vnějšího náboženství. Mistři přicházeli ve všech náboženstvích. Zůstaňte, kdekoli chcete, ale setkejte se s takovým Mistrem, v němž je Bůh projeven, a kdo má kompetenci projevit tuto Boží Moc ve vás. Takový člověk, zatímco žije ve světě a neustále pomýšlí na Boha, přirozeně půjde tam, kde je Bůh. Jste-li připoutáni ke světu, budete muset znovu a znovu přicházet zpět. Lidské tělo je nejvyšším stupněm ve Stvoření a my máme to štěstí, že je vlastníme. Nejlepší užitek z něho je poznat Boha. Abychom poznali Boha, musíme především poznat sami sebe. To je praktický předmět sebeanalýzy a může nám jej předvést někdo, kdo denně vystupuje nad tělesné vědomí. Takže Jeho bychom měli ve světě milovat. On vidí, že Bůh přebývá v každém srdci a má úctu ke všem.


78

14 POZNEJ SÁM SEBE MUSÍTE VYSTOUPIT NAD TĚLESNÉ VĚDOMÍ Jaký je nejdůležitější úkol člověka? Aby poznal sám sebe, odtáhl se z vnějšku, z vnějších smyslů tím, že ztiší mysl a koncentruje se v sídle duše v těle, což je zezadu očí. Sem duše ustupuje v čase smrti. Zde budete mít vědomí vlastního já, když vystoupíte nad fyzické tělo a zapomenete je. Když vystoupíte nad vědomí těla, můžete poznat onu aktivní působící Moc ve vás uvnitř. Proto všichni Mistři zdůrazňovali, že musíme předně poznat sami sebe. Sebepoznání předchází poznání Boha. Když jste koncentrováni v sobě uvnitř, pak vaše surat či pozornost bude působit zázraky, ať ji obrátíte kamkoli. Vše záleží na pozornosti. Stanete-li se předně vnímavými, koncentrováni uvnitř sama sebe tím, že se odtáhnete z vnějšku, budete moci vystoupit nad fyzické tělo, a půjdete-li dále, budete mít kosmické vědomí.


79

Makrokosmos je v mikrokosmu. Máme fyzické tělo a musíme vystoupit nad ně. Také máme astrální tělo, v němž působíme ve svém vyšším Já. Potom stále dále se nachází úroveň, kde máme užívat kauzální tělo. Po vystoupení nad fyzické tělo budete mít vědomí svého Já. Když vystoupíte nad astrální a kauzální těla, potom vejdete do svého opravdového Jáství. Budete vidět, že "Já a Otec jsme jedno." Celá věc závisí na koncentraci pozornosti ve vás uvnitř. Potom, ať ji zaměříte kamkoli, budete působit zázraky. Kdo vystupuje nad tělo, je opravdový hinduista, opravdový mohamedán či opravdový křesťan. Existuje mnoho filozofických škol, my bychom však měli hledět, kolik jejich žáků dosáhlo cíle. Škola, z níž takoví lidé vycházejí, bude ve veliké úctě. Takže zůstaňte v jakékoli společnosti či filozofické škole, ale měli byste chápat účel, pro nějž jste do ní vstoupili. A to je—mít vědomí Boha. Vědomí Boha nemůžete mít, dokud máte své vlastní vědomí. Nejlepší způsob, jak se zvnějšku obrátit dovnitř, je konat cvičení někoho, kdo má plnou pozornost či surat, kdo je plně koncentrován. Svým malým pomyšlením dokáže mnoho lidí najednou odtáhnout z vnějšku. Na chvíli musíte opustit fyzické tělo a otevřít vnitřní zrak, abyste viděli Boha. Když Jej vidíte, jenom potom z vás bude vycházet opravdová láska. Těšíme se z Něho, a proto pro Něho můžeme mít opravdu lásku. My máme lásku ke světu, neboť vidíme ten. Pokud jsme neviděli Boha, jak se může dostavit opravdová láska? Proto musíte přebývat s někým, kdo může otevřít váš vnitřní zrak, abyste uviděli světlo Boha-v-projevu. On je všechna láska, vy jste též kapkou z Oceánu vší lásky. Vaše láska vzplane. Až se otevře váš vnitřní zrak, uvidíte Boží Světlo ve všech, v těchto chrámech těla, které nosíme. Bůh přebývá v každém srdci. I vy jste tam. Ale naše pozornost je


80

obrácena k vnějším věcem a my jsme se s nimi natolik ztotožnili, že jsme zapomněli sama sebe. Dokud nebudeme mít vědomí sama sebe odtažením se z vnějšku a vystoupením nad vnější smysly do sídla duše, nemůžeme postupovat dále na cestě k Nadjá. Proto všichni Mistři říkali: "Poznej sám sebe." Bez toho nemůžete poznat Boha, neboť Boha nemůžete dosíci vnější patrností. Království Boží je ve vás uvnitř. Musíte se obrátit dovnitř, ‘klepat uvnitř’, jak to nazývá Emerson. Vědomí Boha je nejvyšším cílem. Filozofické školy, které si tuto věc kladly za cíl, byly vedeny takovými Mistry, kteří tuto zkušenost sami v sobě měli a kdo ji demonstrovali též druhým. Měli kompetenci jen malým svým pomyšlením odtáhnout pozornost druhých z vnějšku, nechat je vystoupit nad tělesné vědomí a otevřít jejich vnitřní zrak ku zření Božího Světla. Ti, kdo toto dokáží, jsou vskutku podle Světců opravdovým Guru, Sádhem či Santem. Opravdový Guru je Bůh v Něm. Máme v úctě syna člověka, v jehož těle je Bůh projeven. Zůstaňte, kde jste, v jakékoli filozofické škole. Všechny tyto školy jsou míněny k tomuto účelu. Měli bychom vidět, jak dalece jsme postoupili, daří-li se nám naplňovat účel, pro nějž jsme do těchto škol vstoupili. Jestliže ano, pak jste využili lidské tělo tím nejlepším způsobem. Pokud ne, měli byste se probudit, neboť se připozdívá. Již jste proplýtvali polovinu života, takže vyviňte úsilí, abyste se dostali na Cestu. Základem je, když vystupujete nad tělesné vědomí. Kde světské filozofie končí, opravdové náboženství začíná. Tuto zkušenost vystoupení nad tělesné vědomí uděluje někdo, kdo je kompetentní. Předtím jste takříkajíc slepec. Vidíte všechnu temnotu. Když přebýváte s Ním, vidíte Světlo. Máte-li něco málo kapitálu do začátku, pak to den ode dne rozvíjejte. To jsou ten Chléb


81

a Voda Života. Na duchovním zdraví závisí život mysli i těla. Toto učení sdělovali téměř všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli, a své zlaté poklady vám zanechali pro vaše vedení. Avšak opravdový výklad nám mohou poskytnout pouze takoví lidé, kteří vidí. Ostatní to budou na úrovni rozumu vykládat tolika způsoby. Mistři vidí a dokáží i v druhých provést demonstraci vnitřního vidění, otevření vnitřního zraku, jenž uzří Boží světlo.


82

15 JAKÉ ZVLÁŠTNÍ ÚSILÍ PŘINÁŠÍ VÝSLEDKY Oddanost je hodna toho jména, pokud je oddána zcela a plně jedné věci. Bůh je Jeden. Bůh-v-člověku je také Jeden. Není lidským tělem, nýbrž je Bohem v Něm. Vaše celá pozornost by měla spočívat na Něm do takové míry, že zapomenete všechno ostatní. Dával jsem vám příklady, právě abyste pochopili, jaká zvláštní forma oddanosti či bhakti přináší výsledky. Měla by být zaměřena na jednu věc, oddaná jednomu jedinému, a nikomu jinému. Jednou učitel řekl Ardžunovi, že mu udělí lekci v umění lukostřelby. Byli zrovna u jezírka a nad ním seděl na stromě pták. Učitel řekl Ardžunovi, aby se díval na obraz ptáka ve vodě a zaměřil šíp na jeho oko. Když se zeptal Ardžuny, co vidí, on odpověděl: "Vidím strom a na něm ptáka." Učitel mu řekl, aby hleděl znovu celou svou pozorností do oka ptáka. A opět se ho ptal: "Co vidíš?" Odpověď byla:


83

"Vidím pouze ptáka, ne již strom." Opět učitel řekl: "Dívej se s větší oddaností, dívej se do oka ptáka. Co vidíš nyní?" "Nyní vidím horní část ptáka," řekl. "Dívej se znovu, ještě pozorněji, do oka ptáka. Co vidíš teď?" Ardžuna řekl: "Vidím jeho hlavu." "Ne, hleď stále dál, co vidíš?" "Teď vidím jeho oko," řekl. "Tak střel!" Když je celá naše pozornost zaměřena na jedno místo, jenom potom může naše bhakti přinášet výsledky. Když vidíte někoho jiného než svého Mistra či Boha v Něm, no tak to není bhakti. Máme úctu k druhým, kteří nám na cestě pomáhají, ale Bůh či Bůh-v-člověku je Jeden pro všechny. Bude-li celá vaše pozornost spočívat na Něm, pak bude přirozeně vaše oddanost, vaše cvičení přinášet výsledky. Bůh je Jeden a po každém chce, aby šel pouze k Němu samotnému. Člověk by neměl pomýšlet ani na tělo, v němž sedí, jako že existuje pouze On, samotný Išt, objekt jeho oddanosti. Taková oddanost ponese plody. Někteří lidé vidí Mistra či Boha i s otevřenýma očima, zatímco druzí Jej nevidí a diví se, jak ti, kdo Jej vidí, mohou mít takovou zkušenost. Silák si hoví ve své síle, a slabý se diví, jak toho dosáhl. Takže to je zcela a plně věcí koncentrace na jeden bod. Taková oddanost přináší výsledky. Lidé, kteří se těší z tohoto stavu, jsou jako žena, jež je oddána svému muži a neustále na něho pomýšlí. Ostatní ne-oddaní jsou jako žena, jejíž srdce je připoutáno k jiným mužům, i když se vnějškově může zdát, že je věrna manželovi. Takže žena, jež je oddána pouze jednomu muži, si užívá. Je na svého muže zaměřena celou svou pozorností. I muž bude mít rád takovou ženu, která nepomýšlí na nikoho jiného, jen na něho, která jej ctí a v jejímž srdci není nikdo druhý. Pokud je oddána tolika dalším mužům kolem, i když je vdána za jednoho, je v tom něco dobrého? Takže pokud


84

chcete, aby vaše oddanost, vaše láska k Bohu přinášela výsledky, pak buďte zcela a plně oddáni Jednomu. Pomýšlejte na Něho, vizte Jeho, poslouchejte o Něm a poznávejte Jej. Kdo nám na cestě pomáhá, těm jsme vděčni. Bhakti či oddanost ponese plody pouze, když jste plně a zcela oddáni Jemu do takové míry, že zapomínáte sami sebe. Když vcházíme do stavu hlubokého spánku, občas něco mumláme. Čeho je plné jezero našeho podvědomí, takové myšlenky z nás vycházejí. Velice hluboce mumláme něco, o čemž tehdy nevíme, neboť tyto myšlenky vyvěrají již z podvědomé mysli. Kabír říká: "Jak se pozná člověk, jenž je oddán plně a zcela Bohu? Ve stavu hlubokého spánku z jeho úst vychází Boží slovo, slovo Mistra. Takový člověk je pak zcela a plně oddán Bohu. Co nabídnu takovému člověku? Nabídnu své maso a kůži na boty pro jeho nohy." Chápete, jaká oddanost přináší výsledky? Je to ta, při níž jsme zcela a plně oddáni Jednomu. Naše mysl je oddána tolika věcem. Taková oddanost nepřináší výsledky. Chceme-li, aby výsledky přicházely ze dne na den a abychom je viděli již v tomto životě, pak by celá naše pozornost měla být zaměřena k nohám Pána či k Pánu projevenému v Bohu-v-člověku. Výsledkem bude, že milujete-li pro Něho celý svět, nebudete ke světu přitahováni. Když například já miluji vás, přirozeně budu mít lásku pro vaše děti. Jestliže miluji vaše děti, ale ne vás, potom.....? Takže milujte Boha, a pro Něho milujte všechny ostatní, kteří s vámi byli spojeni jako reakce minulosti. Ochotně jim dávejte a od nich přijímejte, s láskou a oddaností, neboť vás sjednotil Bůh. Tak nebudete připoutáni ke světu a nepřijdete do světa zpátky. Prostě půjdete tam, čemu jste zcela a plně oddáni. Například, jednou byl král, který uspořádal výstavu velice nádherných drahocenných věcí. Potom požádal své


85

poddané, aby šli a z výstavy si vybrali a odnesli cokoli chtějí, ale měli by si vybrat pouze jednu věc. Co si takto vyberou, budou moci mít, a nic jiného. Takže kdo se jen výstavy zúčastnil, říkal: "Ó, to je velice krásné, tohle je velice cenné" a vzal si to. Také tam byla jedna dívka, uvnitř velice moudrá, i když zvenku vypadala velice normálně. Ta také výstavu chválila a říkala: "To je velice nádherné, tamto je nádherné, tohle je přitažlivé," a tak stále pokračovala. Potom měla pocit: "Je tu tolik drahocenností, ty sem musel dát někdo, kdo dává každému možnost, aby si cokoli vzal. Ale kdo je on? A kde je?" A tak prošla celou výstavou, ale nikde si nic nevybrala. Na konci výstavy seděl král, který ji celou uspořádal. Dívka si řekla: "Tak to je ten král, který to všechno zařídil, tak dobře." Přišla k němu a položila mu ruku na hlavu. Král tam seděl a divil se. Říkal si: "Tak podívej, všichni moji poddaní chtějí jen mé dary, a ne mne. Toto je jediný člověk, který chce mne a nic jiného." Král protáhl obličej a řekl: "Tak běž a vyber si něco, co chceš, za chvíli bude výstava končit." Ta mladá dívka však vstala, položila králi ruku na hlavu a ptala se: "Komu nyní patříš?" Král odpověděl: "Jsem tvůj, neboť ses dotkla mne." "A kdo celou tu výstavu uspořádal?" "Já, je to všechno moje." "Takže, protože ty jsi můj, tak to všechno je také moje." Chápete? Pokud chcete, aby vaše oddanost přinášela výsledky, pak buďte alespoň na chvíli oddáni zcela a plně, konejte jednu věc. Máte-li takovou oddanost, pak i kdyby to bylo jen na pár minut, ponese plody. Když sedíte hodiny a vaše pozornost je rozdělena, rozptýlena po tolika věcech, taková oddanost výsledky nepřinese. Takže pohleďte, kde se nacházíte.


86

16 JAKÉ JSOU PŘEKÁŽKY NA CESTĚ Předně ženy a muži by neměli neustále pomýšlet na opačné pohlaví a číst ty romány či románky, mohu říci, co podněcují bujaré myšlenky. Ženy by neměly myslet na muže, a muži by neměli myslet na ženy ani číst knihy o nich. To v nás rozvíjí žádostivé myšlenky. Když jdeme za Mistrem, měli bychom jít kvůli Němu samotnému a zapomenout, jsme-li muži či ženy. Jsme všichni rovnocenné bytosti a neměli bychom pomýšlet na opačné pohlaví. Když k vám někdo mluví o Mistrovi, stáváte se oddanými, jste přirozeně připoutáni k Němu. Pokud nepomýšlíte neustále na Mistra, odsunete Jej stranou, a ten, na koho pomýšlíte, vstupuje mezi vás, ať je to muž či žena, jaký bude výsledek? Váš vnitřní postup se zastaví, neboť jste oddáni někde jinde. Takže ženy a muži by neměli číst knihy, kde se vyprávějí románkové epizody. Ženy by neměly pomýšlet na muže, ani


87

muži na ženy. To je první překážka na cestě. To neznamená, že bychom neměli mít někoho rádi. Kvůli Mistrovi či kvůli Bohu bychom měli milovat všechny, kteří přicházejí k Němu. Už jsem vám vyprávěl o Madžnuovi, který byl velice zamilován do Laily. Jednoho dne uviděl psa a začal mu líbat nohy. Lidé se ho ptali, proč to dělá. On odpověděl, že viděl občas toho psa, jak prochází ulicí jeho milované. Z oddanosti můžete milovat, ale mělo by to být pro Mistra. Jinak je to jedna z nejúčinnějších překážek, jíž je mužům zabraňováno v cestě a jejich pozornost je obracena z vyššího místa k nižšímu. To je jedna věc. Druhá věc je, že pokud neustále čtete o penězích a přemítáte, že ten a ten se stal milionářem, nebo posloucháte řeči o takových věcech, pak v sobě vyvinete chamtivost. Za třetí, člověka poznáte podle společnosti, v níž se zdržuje. Nebuďte ve společnosti někoho, komu jsou tyto věci vlastní, neboť díky jeho společnosti se tím stanete i vy. Stejné myšlenky se vám budou neustále ozývat v mysli. Čtvrtou překážkou je, že někdy pomýšlíte na své nepřátele či máte pocit, že někdo je proti vám. Neustále vám to přichází na mysl, znovu a znovu na něho myslíte, a to ve vás rozvíjí nenávist. Někdy máme kvůli jménu a pověsti pocit, že ten a ten člověk ve světě vyniká a stává se známým, a vy se divíte, proč vy ne. Ten člověk mohl být nejdříve velice oddaný. Všechny tyto věci, o nichž jsem se zmínil, nám stojí v cestě, a naše oddanost proto nepřináší výsledky. Jsme zastaveni a není postupu. Měli bychom se vyhnout všemu, co v nás rozvíjí chtíč, ať je to skrze společnost či skrze čtené příběhy. Měli byste se vyhnout takovým knihám či společnosti, v nichž mají lidé pomyšlení jen na ženy a zlato. Jejich společnost rozvine takové myšlenky i ve vás. Pokud je


88

někdo, kdo učinil něco proti vám či vám ublížil, je lépe odpustit a zapomenout, jinak se ve vás rozvine nepřátelství a nenávist. Někdy nám stojí v cestě touha po jménu a slávě, když chceme být obdivováni. Další překážkou je, když je vám někdo oddán. Je jeden příklad, který vám povím. Dejme tomu, že máte v bance sto rupií či sto dolarů. Kdokoli na vás pomyslí či pohlédne se vší oddaností, vám tak čerpá z účtu. Kdo je vám oddán, bude chtít za svou oddanost odplatu, ať máte v bance peníze, nebo ne. Zkrachujete, pamatujte! Ti, kdo něco dávají, očekávají něco v odplatu. Nikdo vám nemůže podat ani sklenici vody bez nějakého účelu. Pokud vám někdo nabídne sladkosti či cokoli (s výjimkou Mistra, který působí nezištně), bude očekávat něco v odplatu. Ať mu to chcete dát, nebo ne, bude to na vás požadováno. Chápete? Proto všichni Mistři říkají: "Vydělejte si své vlastní peníze, žijte ze svých vlastních výdělků a dělte se s druhými." Měli bychom se podělit. Nezištná práce pro dobro této Věci je jiná věc. Za to byste neměli chtít nic v odplatu. Jenom potom to bude nezištné, nesobecké, ne jinak. Chcete-li, aby se něco učinilo, něco za to dáte. Za dobrou práci budete chtít něco v odplatu. Pokud se podělíte s druhými či přispějete, nečiňte tak s myšlenkou na jakoukoli odplatu, potom jste uchráněni. Takže zvláště tyto dvě věci, kdy ženy myslí na muže a muži na ženy, nebo když se o těchto věcech dozvídáte z nějakých vyprávění či o nich čtete, budou rozvíjet chtíč. V těchto věcech se člověk připoutá více než tam, kde byl připoután předtím. To jsou věci, které nám stojí v cestě. Naše láska, naše oddanost neponesou plody. My se někdy kvůli jménu a pověsti navzájem předháníme, neustále uvažujeme tímto způsobem. To v nás také vytváří nenávist. Někdy něco jenom hrajeme, a pak se tím stáváme. Skutečně


89

tím nejste, klamete jenom sami sebe, předně Boha v sobě, a potom klamete druhé. Jak dlouho to může trvat? Nakonec se vše ukáže. Neměli byste pomýšlet na opačné pohlaví, ať jste muž, nebo žena. Pomýšlíte-li neustále na tělo, budete přirozeně myslet na opačné pohlaví. Kristus říkal, že muži by měli milovat ženy, jako Kristus miloval Církev. Ani manžel a manželka by neměli na druhého pomýšlet jako na muže a ženu. Mohou mít jednu z povinností zplodit děti, to však není všechno. Manželství je předně k tomu, aby měl člověk společníka v životě, aby měl společníka pro to, aby oba mohli dosáhnout Boha. Takže předně by muži neměli stále myslet na ženy a ženy by neměly být příliš přitahovány k mužům. Musíte-li se mít navzájem rádi, milujte pro věc Mistra, zapomeňte své pohlaví. Za druhé, pokud máte společnost někoho, kdo je skutečně bohatý a jste stále v jeho společnosti, budete pak totéž chtít i pro sebe. Rozvine se ve vás chamtivost. Třetí věc je, že člověka poznáte podle společnosti, v níž se zdržuje. Ať je to společnost jakákoli, velice rychle se v nás rozvíjejí její kvality. Čtvrtá věc je, že bychom se neměli stavět na odiv či se předvádět pro jméno a pověst či abychom předstihli druhé. To jsou věci, které stojí v cestě naší oddanosti. Pokud myslíte na člověka, který má více peněz než vy, vyvinete v sobě závist. Člověk, který již bere 100 dolarů, bude chtít 200. Kdo bere 200 dolarů, bude chtít 1000. Kdo bere 1000, bude chtít ještě více peněz. Lidé neustále pomýšlejí na smyslné žádosti, ženy či zlato. Pokud budete jenom tiše naslouchat, zjistíte, že většina lidí hovoří pouze o ženách a zlatě. Máte-li dobrého společníka, to je výborné, jinak zůstaňte zcela sami se sebou, s Mistrem či Bohem ve vás uvnitř. Žijete-li takovým způsobem, dá vám vaše bakhti či oddanost, byť i za krátký čas více, stokrát více,


90

než při tom druhém způsobu. Při něm je oddanost ztracena. Další překážkou je, že ti, kdo nevěří v Boha, budou přirozeně i ve vás podněcovat nějaké pochybnosti. Takže všem takovým věcem se vyhněte. Pokud můžete získat dobrou společnost, kde můžete rozvíjet lásku k Mistrovi či Bohu, pak je to jenom dobře, jinak žijte sami. Je ještě jedna věc, která nám stojí v cestě a která působí u všech, ať jsou to zástupci, vedoucí skupin či kdokoli. To je, když říkají: "Já jsem větší než tento druhý." Stavějí se na odiv, chtějí být šéfem, a to přirozeně způsobuje nenávist, a výsledkem je nulový postup. Takový postoj se za nějaký čas stává něčím církvi a vládě podobným. Avšak Sant Mat, učení Mistrů, je skrz naskrz napojen pokorou, prostotou a láskou. Takže včera jsem hovořil o věcech, které, budete-li se jimi řídit, vám přinesou z vaší oddanosti větší výsledky. Dnes jsem hovořil o tom, jaké věci jsou na cestě k oddanosti překážkou. Bylo to vysvětleno a měli byste se tím řídit. Čím více se tím řídíte, tím větší bude váš postup. Někdy postupujete, a najednou se něco zablokuje. Proč? Je to proto, že do cesty zasáhlo či se připletlo něco jiného. Takže musíme být velmi opatrní. Myslete na Boha či Boha-v-člověku ve všech svých záležitostech. Nechť střelka vašeho kompasu ukazuje stále na sever, pak jste v bezpečí. Milujte se navzájem pro věc Mistra. Pokud milujete pro toho dotyčného člověka, bude to překážkou na cestě vaší lásky k Mistrovi. Pokud milujete Mistra, zachovávejte Jeho přikázání. Tyto věci jsou vám vysvětlovány do velikých podrobností, abyste ze své oddanosti mohli získat plný prospěch. Jenom krátký čas prožitý ve světle těchto věcí vám poskytne více výsledků. Pokud se tu a tam do cesty dostávají tyto překážky, pak se váš postup zastavuje. Takže byla vysvětlena praktická


91

pravidla pro ty, kdo chtějí na cestě postupovat. Běžné promluvy jsou velice všeobecné. Tyto ranní promluvy podávají veliké podrobnosti a prakticky vás upozorňují na některé věci, které vám na cestě pomohou.


92

17 PROČ BYCHOM MĚLI UCTÍVAT BOHOČLOVĚKA? Proč bychom vůbec měli někoho uctívat? Proč předně Boha-v-člověku? Především je v Něm projeven Bůh. Je též v nás uvnitř, není však projeven. Jenom svým malým pomyšlením nám udělí mocnou podporu, abychom mohli vystoupit nad tělesné vědomí. Dostáváme do začátku nějaký kapitál, úvodní kapitál vidění a slyšení Boha. Proč bychom měli uctívat Boha-v-člověku? Bůh je láska a my jsme též zosobněnou láskou. Přirozeným způsobem lásky je, že je vždy k něčemu připoutána. Skrze lásku jsme připoutáni k tělu, našim dětem, k naší společnosti, k naší zemi. Naše láska se rozděluje na tolik částí. Celý smysl či účel lásky k Bohu-v-člověku je, aby se naše láska sjednotila, soustředila na jednom místě. Je to jako s hadicí, co má v sobě díry, z nichž bude voda jenom vykapávat. Pokud všechny díry ucpete a necháte otevřenu pouze jednu, pak uvidíte, jak z ní bude voda tryskat. Smyslem toho, proč milovat Boha-v-člověku, je, aby se celá vaše láska soustředila


93

na jednom místě, kde je On projeven. Neboť je v Něm projeven Bůh, má přitažlivou sílu. Bude přitahovat vaši duši ke svému vlastnímu já. Viděli byste, že pták zpívá, když kolem vidí růst květiny. Ale nebude zpívat nad květinami, které jsou z papíru a nenechá se přitahovat květinami nakreslenými. Krása Boha, která se vyzařuje skrze Boha-v-člověku, přitahuje druhé duše. Čím více na Něho zaměříte svou pozornost, bude vás Jeho záře přitahovat a stane se natolik silnou, že všechny vaše ostatní připoutanosti odpadnou. To je hlavní důvod, proč bychom měli uctívat Boha-v-člověku. Druhým důvodem je: "Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky." Každým dnem obdržíte do své duše injekci Jeho života. Budete v sobě uvnitř oplývat tím Životem, jenž přichází ze samotného zdroje všeho Života. Pokud někoho milujete, pak i když budou kolem vás sedět stovky dalších, vaše pozornost bude zaměřena na něho. Stejně tak vás bude přitahovat vyzařování Boha-v-člověku. Budete Jej tak ctít každou minutou. Takže, "Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky." Za nějaký čas zapomenete, jste-li to vy, či On. Jako říkal Svatý Pavel: "Jsem to já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Takový iniciovaný se stává tak dobrým, jako je Mistr, a Mistr je tak dobrý jako Bůh. Takže proto bychom měli milovat Boha-v-člověku. Proč bychom měli zachovávat Jeho přikázání? Pokud jste k někomu připoutáni, budete jej následovat, ať jde kamkoli. A máte-li lásku pro Mistra, pro Boha v Něm, kam půjdete? Půjdete tam, kam jde On. Pokud On se již nenavrátí do světa, jak vy byste mohli přijít zpět? Je tolik důvodů, proč bychom měli milovat Boha-v-člověku. Uváděl jsem vám příklad jednoho člověka, který miloval svého Mistra, jehož jméno bylo Bhíkh. Jeho opakováním


94

byla recitace samotného Mistrova jména. Byl natolik sladěn s Mistrem. Bylo to tehdy za vlády muslimských králů. Lidé slyšeli, jak opakuje "Bhíkh, Bhíkh" a ptali se ho: "Kdo je tvůj Bůh?" "Bhíkh je můj Bůh," odpověděl. "Kdo je tvůj prorok?" "Můj Mistr je jediný Prorok." Takže podle mohamedánských obřadů a rituálů se rozhodli, že bude sťat a jeho případ se dostal před krále, aby mohl být rozsudek vykonán. Král viděl jeho Bohem opojené oči a řekl: "Pusťte ho, nechte ho." Lidé říkali: "Vždyť uteče." Král odpověděl: "Ne, ne, nikam nepůjde." Pak si s ním promluvil a říkal: "Podívej, máme v naší zemi nedostatek dešťů. Požádal bys svého Mistra Bhíkha, aby nám poslal nějaký déšť, aby měla pole dost vody?" "No dobře, řeknu Mu," odpověděl Bhíkhův žák. Měl ve svého Mistra tolik důvěry. Máme my takovou důvěru v Mistra? "Dobře," řekl král, "kdy se vrátíš?" "Pozítří," odpověděl Bhíkhův žák. Odešel, a samozřejmě přišly velice mohutné deště. Země byla zaplavena vodou. Třetího dne se vrátil a král mu nabízel nějaké příjmy a vesnice: "Toto nabízím tvému Mistrovi." "Ó ne, ne, to jsou všechno časné věci, nemohu svému Mistrovi přinášet časné věci," odpověděl Bhíkhův žák. K čemu je dobré uctívat Mistra? Boha jste neviděli, a dokud neuvidíte Boha, co dělat? Nejlepším řešením je vidět Jej tam, kde je projeven. Vidíte-li Boha-v-člověku, vidíte Boha. Kristus říkal: "Kdo viděl mne, viděl i Otce mého." Takže uctívání Boha-v-člověku je uctívání Boha. Jste neustále napojeni sladkou vzpomínkou na Něho od hlavy až k patě. Potom za nějaký čas zapomenete sami sebe, jste-li to vy, či On. Mauláná Rúmí říkal: "Mé vnitřní já natolik oplývá mým Mistrem, že jsem zapomněl, kdo jsem. Více mne není."


95

Z těchto důvodů, z tolika důvodů uctíváme Boha-v-člověku. Uctíváte-li Jej, kam půjdete? Půjdete tam, kam půjde On. Zaměříte-li na Něho celou svou pozornost, přitáhne vás a vaše okovy odpadnou. Budete zcela sami, i když budete sedět mezi tisíci lidmi. Budete prostě oddáni svému Mistrovi. Vnějškově se můžete jevit jako člověk pohybující se po zemi, ale nejste již člověkem, jste Mistrovým člověkem. Je-li Mistr Bohem-v-člověku a vy se stáváte Mistrovým člověkem, pak se stanete Bohem-v-člověku. To je ten nejpřirozenější způsob. Není třeba filozofií. Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky. Musíme se jen prostě řídit přikázáními Mistra. To je samotný základ. Včera jsem vám zrovna uváděl, jaké věci stojí v cestě naší oddanosti a jak přináší oddanost plný prospěch. Nyní vám říkám, proč byste měli uctívat Mistra. Měli byste to vzít na vědomí a věc pochopit. Všechno má své důvody. Ale buďte opatrní, abyste nebyli oddáni falešnému mistrovi. Podle čeho se rozpozná opravdový Mistr od mistra, který pouze něco předstírá a hraje? Opravdový Mistr vám může udělit pozvednutí. Uděluje vám něco uvnitř k vidění a něco k slyšení. Pokud to učiní alespoň na chvíli, dává vám tak něco Světla a Zvuku do začátku, což je jakýsi vnější znak. Nenechte se svést vnější pompou a okázalostí. Prostě pohleďte na to, co vám může dát. Svět je většinou zaplaven takzvanými mistry. Opravdovým Mistrem je ten, kdo vám může již v první den poskytnout něco do začátku. Pak to můžete den ode dne rozvíjet. Pokud se do země zaseje semeno a pravidelně se zalévá, bude růst. Láska k Mistrovi je vodou. Čím více milujete, tím více budete dodržovat Jeho přikázání a budete mít neustálou vzpomínku. Čím více milujete, tím více budete mít životního impulzu od Mistra a budete oplývat životem. Dostane se vám tolika požehnání.


96

Kristus říkal: "Já jsem kmínek, a vy jste větve. Dokud jste založeni ve mně, ponesete hojné ovoce." Stejné učení nám podávali všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Vědomí Boha se dá rozvinout, setkáte-li se s člověkem, který toto vědomí má. On sám je Božím vědomím, vystoupil v ně. Co se stane, když vy vystoupíte v Mistra? Neboť On je člověk Boha vědomý, i vy budete vědomými Boha. To je velice prostý způsob, a pokud svá cvičení provádíte pravidelně, dosáhnete něčeho již za velice krátký čas. Škoda je, že nám v cestě stojí tolik věcí, jak jsem vám říkal včera. Musíme dávat velice pečlivý pozor na to, co bylo řečeno. Máte-li Jej v neustálé vzpomínce, budete mít více lásky. Jestliže vás někdo například (nedej Bože), bodne dýkou, budete cítit v srdci bolest. Nikdo ji nebude vidět, ale budete mít v sobě uvnitř neustálou bolest. Podobně, máte-li lásku k Mistrovi, nikdy Jej nezapomenete. Budete jenom pomýšlet na Mistra a s očí vám budou kanout slzy. Proto bychom měli milovat Mistra, a tato láska započne pouze, když dodržujeme Jeho přikázání.


97

18 JAK KONAT NAŠI BHAKTI Je devět způsobů, jak posílit naši bhakti či oddanost k Bohu. Za prvé se oddanost rozvíjí a posiluje skrze oči. Pokud vidíte Boha v sobě uvnitř, což je Světelný a Zvukový princip, anebo fyzické Tělo, které vyzařuje Světlo a Zvuk, pak vidíte Jeho. Oči jsou okna duše skrze něž získáváme dojmy zvenku. Kolem 80 % všech dojmů z vnějšku přichází skrze oči. Takže oči představují nejúčinnější způsob, jak v sobě rozvinout či posílit oddanost k tomu, jejž milujeme. Když se díváte na Boha-v-člověku, obdržíte nějaké dojmy. Tyto dojmy se zapustí do vašeho srdce a když zavřete oči, budete vidět Světlo, jež z Něho vyzařuje. Prostě na Něho hleďte intenzivně, pečlivě, pronikavým pohledem, zapomeňte všechno ostatní, přijímejte Jeho dojmy, zavřete oči a nechť se vám tyto dojmy zapustí v srdci. Výsledkem bude, že za náležitý čas v sobě rozvinete oddanost, a ta bude den ode dne sílit do takové míry, že budete mít pocit, že to je On ve mně a já jsem v Něm. To je opravdová oddanost, opravdová bhakti a dá se rozvinout skrze oči.


98

Bůh se vyzařuje skrze oči Boha-v-člověku. Svýma očima uvidíte do Jeho očí. Skrze oči vám předává elektrizující pohledy své Vyšší Božské podstaty. Měli byste od Něho obdržet dojmy, zavřít oči, a být v nich pohlceni. To je nejlepší způsob, jak v sobě uvnitř posílit milující oddanost. Z těch devíti způsobů je jeden jako ženich s nevěstou. Kristus říkal: "Bůh je náš Ženich, náš věčný Ženich." Světští ženichové jsou nanejvýš na sto let. Ženich duše je Bůh sám a všechny naše duše jsou Jeho panenské dívky. Takže chcete-li, aby byl Bůh založen ve vašem vlastním životě, přijímejte dojmy skrze oči Boha-v-člověku. To je nejúčinnější způsob, jak rozvinout lásku či oddanost. Ježíš, svatá Kateřina a jiní říkali: "Jsem zasnoubena s Kristem." Svatá Kateřina nosila prstýnek na znak toho, že je zasnoubena s Kristem. Tyto vnější příklady vám uvádím, abyste mohli věc lépe pochopit. Když se dva tímto způsobem sjednocují, zapomínají své tělo, všechno. Těší se ze vzájemného pohlcení jedné duše druhou a zapomínají svět. Stejně tak, když vaše duše obdrží dojmy a ty se zapustí ve vašem srdci, budete mít den ode dne větší pocit, že On je ve mně a já jsem v Něm. To nastane za náležitý čas. Trpělivost je nezbytností, vytrvalost je nezbytností. Kabír dával příklad: "Rozlož si postel uvnitř svých očí a hleď na Něho. Absorbuj Jeho vyzařování, které ti poskytuje, a zavři oči. Budeš tam a On též bude s tebou. Nehleď na nikoho jiného a nenech Jej na jiného pohlédnout." To je tedy jeden z příkladů. Tímto způsobem potěšíte Pána. Když obdržíte uvnitř Jeho dojmy, bude vaše srdce samozřejmě oplývat oddaností a láskou. Co vám dá? Neustále na Něho budete pomýšlet. Když se budete setkávat s druhými, budete hovořit o Pánu či Ženichovi, jako je tomu, když se vnějškově sejdou čerstvě vdané ženy a hovoří o svých manželích.


99

Stejné je to s těmi, kdo jsou na cestě zpět k Bohu. Když se dva takoví setkají, hovoří o Bohu či o Bohu-v-člověku. Oddanost se umocňuje, stává se silnější a silnější natolik, že skrze vyzařování oplýváte Božskou láskou. To je jeden způsob, jak můžeme mít oddanost. Jsou i jiné způsoby, o nichž jsem hovořil dříve. Takže dnešním tématem je "Jak konat oddanost k Pánu." Za starých časů, za dnů Rišiů a v čase Svámí Šiv Dajál Singha hledívali lidé Mistrovi do očí. Seděli a na několik minut hleděli Mistrovi do očí a obdrželi Jeho pohledy. To je nejlepší způsob, jak získat vyzařování Mistra. Když já jsem jezdíval za svým Mistrem, On říkával: "Sedni si tady vedle mne a veď rozmluvu." Takže jsem s Ním hovořil a lidé si užívali. Takže jsem právě vysvětloval, že za starých časů Mistři dovolovali svým žákům, aby seděli před nimi a hleděli jim do očí. Oči jsou okna duše. Pohlíží na vás Bůh v Něm. Jste-li vnímaví, dostane se vám všech těchto dojmů. To je myslím nejlepší řešení. Pak nastal čas, kdy se jeden z žáků snažil dotknout nohou Svámidžího, ale to mu nebylo dovoleno. Svámidží řekl: "Proč to děláš? Hleď na mne!" Jeden z žáků, který tam seděl, zvolal: "Ó Mistře, proč nás to nenecháš dělat?" Takže to je jeden z těch devíti způsobů oddanosti či bhakti, který, řekl bych, je nejúčinnější. Samozřejmě, že když se vám oddanost zapustí v srdci, pak z oplývajícího srdce člověk mluví. Budete neustále pět chválu Bohu či Bohu-v-člověku. Když se sejdou dva takoví žáci, budou vždy hovořit o Mistrovi. Schází-li se více než jeden, oddanost k Bohu-v-člověku se posiluje. Chápete nyní, jak se rozvíjí oddanost? Tyto věci se nepodávají v běžných promluvách. Tady se vám každého rána dostává nějakých praktických pokynů. A samozřejmě, že když se oddanost zakoření


100

ve vašem srdci, pak z oplývajícího srdce budete hovořit. Kde se dva žáci setkávají, tam bude vzpomínka na Něho, ne na toho, s kým mluvíte. Tak jako dvě čerstvě vdané dívky budou hovořit o svých manželích, stejně tak žáci, kteří jsou oddáni Mistrovi či Bohu, budou vždy mluvit o Mistrovi či o Bohu. Pak se mezi nimi bude samozřejmě vyzařovat Jeho láska. Když hovoříte o svém Manželovi, o co blíže se budete navzájem pociťovat ve svém srdci! Když ti, kdo jsou na cestě, hovoří o Bohu, budou pociťovat více lásky. Tento vztah je takový, že se nepřeruší ani po smrti. Bůh nás spojuje ve vztahu, jenž pokračuje i po opuštění těla. Náš Mistr říkával: "Z množství lidí, co jedou přes řeku, dosáhnou někteří druhé strany dříve než ostatní, ale nakonec se všichni shledají." Stejně tak ti, kdo jsou iniciováni na cestu zpět k Bohu, k Němu všichni musejí dojít. Ale kdo půjde? Kdo bude tímto způsobem konat bhakti. To jsou věci, které nám umožňují posoudit, kde se nacházíme. Takže nejvyšším cílem v lidském životě je poznat Boha. Boha nemůžete poznat, dokud předně nepoznáte sami sebe. Musíte se ze všeho odtáhnout, musíte být odpojeni z vnějšku. To je ten nejúčinnější způsob, řekl bych. To je ten Chléb Života, o němž Kristus říká: "Já jsem Chléb živý, jenž sstoupil s Nebe. Kdo bude jísti Chleba tohoto, bude míti život věčný." To není vnější chléb života. Tento Chléb Života získáváte, když hledíte skrze okna své duše do oken, z nichž vyzařuje svou lásku Mistr či Bůh-v-člověku. To je ten nejúčinnější způsob, nyní pouze vyjádřený slovně, jak opravdu obdržíte Chléb Života. Toho když se vám dostane, budete mít požitek. Ti, kdo jsou na cestě, budou hovořit pouze o Mistrovi. Budete Mu neustále pět chválu, Bohu v Něm. To je tedy jeden způsob, jak se dá oddanost rozvinout a také posílit. Časový faktor je však nezbytností,


101

trpělivost je nezbytností, vytrvalost je nezbytností. To se nestane za den. Když to nastane, zapomenete, kdo jste. Budete říkat: "Jsem to já, však ne již já, neboť On přebývá v mém srdci." Posledním znakem je, že položíte-li tutéž otázku Mistrovi a tomu žáku, jenž je s Mistrem sladěn, vysloví stejná slova Mistr, jako uslyšíte od žáka. Naprosto stejná slova. Když Mistr hovoří o takovém žákovi, jenž může být stovky mil daleko, stejně pocítí vyzařování od Mistra přicházející. Já jsem se všechno od svého Mistra naučil jednoduše hleděním na Něho. Za celý život jsem mu položil dvě nebo tři otázky, ne více. Takže Mistr přichází v nás uvnitř, Bůh je v Něm a též přichází zevnitř. Velice prosté, netřeba filozofií. Naučíte se více skrze vyzařování, tisíckrát více, než můžete mít skrze svá cvičení. Vaše cvičení přinesou výsledky pouze, jste-li vnímaví. Sednete-li si na chvíli, odtáhnete se a vejdete dovnitř, nebudou vás rušit a obtěžovat žádné cizí myšlenky. Takže to je ten nejúčinnější z devíti způsobů, jak konat bhakti. Cokoli je ve vás uvnitř, o tom budete mluvit. Z oplývajícího srdce člověk mluví. Kdekoli jsou dva na téže cestě pospolu, oplývají láskou k Bohu, ne láskou k sobě navzájem. Bůh-v-člověku nás spojuje ve vztahu, jenž se nikdy nepřeruší, ani po opuštění těla. Jste všichni na stejné cestě. Musíte posoudit, jak dalece jste se rozvinuli. To není žádná otázka, kdo je vysoký či nízký, bohatý či chudý. Kdokoli to dokáže, získává.


102

19 JAK ROZVINOUT ODDANOST A DŮLEŽITOST VEDENÍ DENÍKU Už jsem vám říkal o oddanosti, jak se rozvíjí a co se tím míní. Je to věc srdce, nikoli hlavy. Srdce zůstává neustále někde upoutáno. Můžete to nazývat srdcem, myslí či jakkoli chcete. Nyní my jsme připoutáni ke světu, k našim rodinám, k vnějším věcem. Tuto připoutanost jsme rozvinuli neustálým spojením s těmito věcmi. Čím více jsme ve spojení s vnějšími věcmi, tím připoutanějšími jsme. Například matka vychovává dítě. Když dítě vyjde na tři, čtyři nebo pět hodin ven a nevrací se, je matčino srdce znepokojeno. Proč? Její srdce se připoutalo k děcku, neboť s ním neustále přichází do styku. Naše srdce jsou nyní upoutána k fyzickým tělům, k vnějším připoutanostem. Bhakti je věcí srdce, ne hlavy, to především. Musíme rozvinout připoutanost k Bohu. Nyní jsme upoutáni ke světu. Všechny vnější věci jsou chvilkové. Je to neustále se měnící panorama. Srdce, jež je k této proměnlivé scéně připoutáno, jak by mohlo


103

zůstat nedotčeno? I ono se bude neustále měnit. Takže prvně musíme rozvinout naši připoutanost. Musíme ji obrátit z vnějšího světa k Bohu v nás uvnitř. Základem v této věci je, přicházíme-li neustále do styku s tím, s čím chceme připoutanost rozvinout. K tomuto účelu jsou zde jako první krok všechna náboženství. Můžete chodit do kostela a ráno, večer a v noci se modlit. Sikhové chodí do sikhských chrámů, mohamedáni do mešit, hinduisté do hinduistických chrámů. Čím častěji tam budeme chodit, tím se v nás přirozeně vyvine větší připoutanost v tomto směru. Někdy se nám stává, že opouštíme všechny vnější principy, a proto byl představen duchovní deník. Měli byste konat všechno pro toho Jednoho, komu jste plně oddáni. Vaše srdce je upoutáno k Němu a pro Něho milujete i všechny ostatní, kteří jsou k Němu připoutáni, jsou Jím stvořeni, můžeme říci. Tímto způsobem jimi nebudete svazováni. Pokud máte převládající touhu po Jednom, pak kvůli Němu milujete každého. Chápete nyní, jak se rozvíjí vnímavost? Jak ji odebrat z jednoho místa a připoutat ji k jinému? Prvním krokem je být v neustálém kontaktu s Bohem či s lidským pólem, v němž se projevuje. Tak se pouto rozvíjí. Když se rozvine, budete bezmocní, neboť jste připoutáni v srdci. Když jdete jedním směrem, a vaše srdce je upoutáno někde jinde, budete neustále taženi tam, kde je připoutáno vaše srdce. To je počátek oddanosti či bakhti. Deníky ukazují, kolik času věnujete vnitřku, a na kolika místech je v té či oné podobě vaše srdce připoutáno k vnějším věcem. Oddanost vyžaduje čistotu srdce. Čistota srdce žádá, aby přes vaše srdce nepřelétla žádná jiná myšlenka nežli na toho Jednoho, jehož milujete. Pokud ve vašem srdci není žádná jiná myšlenka na kohokoli jiného, srdce je vyprázdněné od vnějších připoutaností, pak je v něm


104

Bůh. Oddanost začíná, když své srdce odtáhnete z vnějších věcí a připoutáte je k Bohu či k Bohu-v-člověku. To rozvinete tím, že s Ním budete v neustálém kontaktu. Základem pro tuto věc je pravidelnost v duchovních cvičeních. Proč chodíte do kostelů či na jakákoli jiná posvátná místa? Abyste mohli pomyslet na Pána, alespoň chvilku, není to tak? Pokud jdete na svaté místo nebo do chrámu, a vaše srdce je připoutáno někde vně, pak to není k ničemu dobré. Je jeden příběh o dvou známých. Jeden chtěl jít na fotbal, a druhý do kostela. Takže každý z nich si umínil svou vlastní věc. Ten, co chtěl hrát fotbal, šel na hřiště, a druhý vešel do kostela k modlitbám. Ale zatímco první hrál na hřišti fotbal a druhý se v kostele modlil, co skutečně dělali? Ten, kdo hrál fotbal, měl v hlavě myšlenku: "Můj přítel je v kostele, určitě se modlí." A ten, co byl v kostele, si myslel: "Můj přítel si užívá někde na fotbale." Takže konejte všechny své činy, fyzické či vnější, pouze pro lásku k Bohu. Vaše srdce by mělo být připoutáno k Jednomu. Někdy lidé chodí na posvátná místa nebo aby se setkali se Světcem, ale jsou připoutáni někde jinde. K čemu je to dobré? Pak je lepší být na hřišti a myslet na kostel, než být v kostele a myslet na hřiště. Takže tato připoutanost je věcí srdce a za jistý čas se rozvine oddanost. Tento první krok je nezbytností, ale co my většinou činíme? Chopíme se jedné věci, a pouštíme všechny ostatní. Pokud zanecháme jednu věc a nevěnujeme plnou pozornost druhé, pak přirozeně ztrácíme oboje. Jak se rozvíjí oddanost? toto je první věc. Máte být ve spojení s objektem, jejž chcete mít, pro nějž jste se rozhodli. Škoda je, že my se necháme pouze unášet. My jsme se ještě nerozhodli pro náš cíl, co chceme konat. Proto stále zdůrazňuji: "Rozhodněte se tedy, čím se


105

chcete stát." Někdy jsme oddáni jedné věci na deset dní, měsíc či dva, potom prostě změníme směr k něčemu jinému. Výsledkem je, že čas, který strávíme tím, že kopeme studni— jednu půlmetrovou, druhou třičtvrtěmetrovou, další metrovou—zůstane nevyužit, neboť se nikdy nedostaneme k vodě. Předně se rozhodněte, čím se chcete stát, komu chcete být zcela a plně oddáni. Pokud jste četli písma, zjistíte, že všichni Mistři říkali, že máte-li lidské tělo, pak nejvyšší věcí je, můžete-li se připoutat k Bohu. Kde budete jenom upoutáni, tam také půjdete. Již dlouhou dobu stále přicházíte do světa. Důvodem je, že nejste připoutáni k Bohu, neboť jinak byste šli k Němu. Takže veďte si deníky a odstraňte ze svého srdce všechny cizí myšlenky. Naše srdce je v současnosti rozděleno. Neměla by v něm být žádná jiná myšlenka než na toho, komu chceme být oddáni. Mluvím nyní velice přesně. Jak ve vás vzplane oddanost, budete bezmocní. Řekněme, že se denně v daný čas po jeden, dva, tři nebo čtyři měsíce modlíte. Jednoho dne se může stát, že na to nemáte vůbec čas. Vaše srdce bude znepokojeno, budete mít pocit, jako byste o něco přicházeli. Takže tak se rozvíjí oddanost. Druhou věcí je: mějte společnost někoho, jehož srdce je oddáno Bohu. Chcete-li své srdce též odevzdat Bohu, musíte mít takovou společnost, která je Bohu oddána. Pokud chcete srdce odevzdat světu, pak je to vaše volba. K tomu máte široké možnosti. Třetím a nejúčinnějším způsobem je mít spojení s tím, kde je oddanost projevena. Kde je Slovo učiněno tělem, kde je písmeno L odstraněno ze slova WORLD (anglicky ‘svět’). Co potom zbývá ze světa, je pouhé WORD (anglicky ‘Slovo’) či Bůh. Od Něho obdržíte přímé vyzařování, jež může působit i na vzdálenost tisíce mil. K tomu však musíte


106

rozvinout vnímavost. Díky rádiu a televizi slyšíte či vidíte ty, kteří hovoří, na vzdálenost tisíce mil. Bůh-v-člověku je Slovo učiněné tělem a je všude. Prostě musíte v Jeho směru obrátit svá srdce a mysli a odtud se vám dostane pomoci. Přesto, dobrodiní z fyzického kontaktu se nedá nikdy podceňovat. V Jeho společnosti se vám dostane bezprostředního vyzařování. Pokud sedíte někde jinde, budete k Němu muset obracet pozornost. Jste-li tady, nebude směrování pozornosti vyžadovat žádné či jen velmi malé úsilí. Vidíte Jej na vlastní oči. Chápete, jak se rozvíjí oddanost, jak se dá posilovat? Nyní bychom měli posoudit, kde se nacházíme. Jsme-li v srdci srdcí oddáni Jednomu a konáme nezištnou službu tomu, komu jsme oddáni, to nás nesvazuje. Pokud oddáni nejste, spíše jste oddáni pouze vnějšímu jménu a pověsti, aby se vám ve světě dostalo dobrého jména, pak jste spoutáni. Půjdete tam, kde jste upoutáni. Mistři tyto věci vysvětlovali svým vlastním způsobem. V principu uvidíte, že všichni Mistři ve svých výrocích a ve svých písmech hovoří o tomtéž. Chápete nyní, jak se rozvíjí oddanost? Proto byste měli být pravidelní ve svých cvičeních a také vést deníky. To do vašeho života přivede pravidelnost. Já vždy lidi nabádám: "Tak posílejte deníky prázdné." Jak dlouho je tak budete posílat? Měsíc nebo dva, pak je začnete vyplňovat a přijde vám do života nějaká pravidelnost. Pak řeknu: "Věnuj tomu prosím více času." Nikdy nikoho netrestám, ani ty, kdo nedělají to, co jim říkám. Prostě je opět žádám, aby dělali, co jim bylo řečeno. To je tedy smysl deníků a jak je důležité je vést. Kolik je těch, kdo je skutečně vedou? Někdy mi je lidé přinášejí a já vidím, že jsou docela čisté, ale není v nich zaznamenán téměř žádný zážitek. Říkám jim: "Příteli, deník je v pořádku, ale to užs měl být na třetí úrovni!" Srdce, jež není připoutáno na svět-


107

ské úrovni, nikdy nepomýšlí na světské věci. Kdo nemá v daných řádcích zaznamenány chyby a kdo má čisté srdce, v tom srdci pak Bůh musí přebývat. Již je tam, ale projeví se. Jak jsem vám již říkal, byli jednou dva známí. Jeden chtěl jít na hřiště hrát fotbal, a druhý chtěl jít do kostela. Takže šel každý svou cestou. Ten, co hrál na hřišti fotbal, měl pocit: "Ó, můj přítel sedí v kostele a modlí se." I když jeho fyzické tělo bylo na hřišti, jeho srdce bylo v kostele. Ten druhý, co byl v kostele, měl na mysli: "Můj přítel si teď určitě hraje fotbal." Takže když sedíte před Mistrem, měli byste vědět, kde jste skutečně upoutáni. Pak budete moci z Jeho společnosti získat plný prospěch. Zaprvé, abeceda oddanosti začíná od vedení deníku. Ten byl vyvinut s nějakým velice vysokým smyslem a účelem na paměti. Chápete nyní, jaký je účel deníku? Vysvětloval jsem vám to dopodrobna. Hovoří se o tom i v knihách, ale ne tak podrobně. Takže ti, kdo deníky nevedou, je musejí zavést. Znovu a znovu, neustále tuto věc zdůrazňuji. Kdo nevedou deníky, budou neustále selhávat. A za nějaký čas bude celé jejich srdce připoutáno ke světu. Vnějškově se mohou jevit jako velice oddaní, ve skutečnosti jsou však oddáni světu. Takže chápete nyní, jak se oddanost rozvíjí, co nám poskytuje, jak se dále posiluje a jak v milující oddanost vystoupíte? Toho je zapotřebí. Každého dne se vám něco dopodrobna vysvětluje, abyste mohli pochopit, co je co. Ani pochopení samotné nepomůže, musíte podle toho žít. Čím více podle toho žijete, tím více se budete měnit. Vaše srdce bude připoutáno k vyšším věcem v porovnání s věcmi světskými.


108

20 JAKÉ JSOU PRINCIPY BHAKTI ČI ODDANOSTI Již jsem vám říkal něco o oddanosti, opravdové bhakti. Prvním principem, základním principem, a řekl bych tím největším, je vědět, že Bůh je všude. Žijeme v Něm a On je v nás. Žijeme v Něm a máme v Něm samotné své bytí, jako ryba v řece. Ryba žije ve vodě, její celý život na ní závisí. Žije ve vodě, žije z vody, z níž se jí dostává i potravy. Když měl Bůh přání "Jsem Jeden a chci být mnoho," vynořil se, povstal celý Vesmír. Celý svět je výrazem a projevením Boha. Kde je místo, kde Jej není? Jsme v Něm, On je v nás a je aktivní mocí v nás působící. Všechna oduševnělá těla jsou kapkami Oceánu všeho Vědomí. To pokud víme, je všechno krásné. Bůh je krásný, a jakýkoli svět Jím stvořený, Jím projevený je též krásný. Krása vychází z krásy, ne z ošklivosti. Všechno to, co se ve světě jeví jako ošklivé, je výsledkem pohledu skrze brýle, které nosíme. Jsou-li brýle zamlžené čí mají kouřová skla, budete všude vidět kouř.


109

Jsou-li skla červená, všechno se bude jevit červené. Jsou-li černá, všechno se bude jevit černým. Takže svět není černý, červený či kouřový, to mějte na paměti! Musíme tedy změnit tendenci a směr své mysli, svého srdce. První princip, jímž bychom se měli řídit, je vědět, že Bůh je všude. Jsme v Něm a On je v nás. Víte-li toto, budete ctít každého. Všichni jsou projeveni v lidském těle. Víme-li, že Bůh je všude, že zná všechno v našem srdci, jak můžeme učinit něco, co není dobré či spáchat hřích? Náš Mistr říkával: "Když vedle vás bude sedět pětileté dítě, nikdy se neodvážíte udělat něco, co je špatné." Hledíte-li na věc tak, jako že On je ve mně uvnitř i okolo mne vně, já jsem v Něm, jak se můžete něčeho dopustit? Můžete? To je jakési shrnutí, podstata, základní princip. Budete-li se podle toho chovat, všechno bude následovat samo od sebe. Svět bude nádherný. Krása vychází z krásy. Zdá-li se svět ošklivý či nepěkný, je to výsledkem pohledu skrz brýle, které nosíte. Pokud odložíte zlá pomyšlení na druhé, budou všichni přátelští. Pokud nám někdo zle zavařil, my prostě oplácíme stejným, obíráme se myšlenkami na tuto věc. Světci přicházeli do světa a lidé je vítali velice neuctivě. Někdy je vyzvedli na kříž, někdy je upálili zaživa. Jednoho světce stáhli z kůže. Lidé volají: "Ó Bože, pošli nám nějakého člověka k naší spáse!" Bůh řekl: "Vždyť jsem vám poslal již mnoho lidí, ale jak jste se k nim zachovali? Přicházeli vám poskytnout pravé pochopení celé věci, což je, že celé Stvoření je projevením Boha. Že jste všichni mé děti, kapkami Oceánu všeho Vědomí. Že já jsem ve vás působící aktivní Moc. Žijete ve mně a já ve vás. To jste však zapomněli." Zapomenout znamená klam či co se nazývá Mája. Jdete-li k někomu, kdo má oči otevřené, pak i když o něm hovoříte ve zlém, on se vás stejně snaží vytáhnout z propasti nevědomosti. Pokud


110

vám něco poskytne, měli byste to rozvíjet. Budete-li vidět uvnitř, změní se celý úhel vašeho pohledu. I vně uvidíte, že je to všechno projevením Boha. To je skutečnost, a když potkáváme Mistra, začínáme vidět, že vše je Jeho projevením. Takže prvním principem oddanosti či bhakti je vědět, že Bůh je všude. Žijeme v Něm a On je v nás. Pokud v nás nastává toto pravé pochopení, automaticky přicházejí pravé myšlenky. S pravými myšlenkami přijde pravá řeč a s pravou řečí budete mít pravé jednání. Takže vždy proste Boha: "Ó Bože, kéž se setkáme s někým, kdo je mimo tuto nevědomost a kdo vidí, že tento celý svět je Tvým projevením." Ale kolik je takových? Jsou velice vzácní, je jich pár. Bůh posílá takové lidi s pravým pochopením, aby je udělili i vám, a jak s nimi lidé zacházeli? Bůh říká: "Posílal jsem za vámi lidi, kteří říkali, že jsou Bohem, ale vy jste je neuctili. Také jsem vám posílal ty, kteří říkali: ‘Jsem člověk jako vy, je to všechno Boží milostí.’ Co říkáte potom? Říkáte, že je-li to člověk jako my, tak jak nás může osvobodit?” To jsou příklady, jak k nám Bůh posílá lidi s pravým pochopením, a jak se k nim chováme. Hlavní princip je vědět, že Bůh je všude. To je skutečnost, a měli bychom rozvinout či otevřít ten zrak, jímž to uvidíme. Tento zrak či oko se otevře pouze, když potkáváte někoho, kdo jej ve vás uvnitř otevře. Říká se mu Třetí Oko či Jednoduché Oko. Začnete vidět, že to je všechno Božím projevením. Není ve světě žádné zlo. Pokud se to zlem jeví, je to díky kouřovým či zabarveným brýlím, které na srdci či na mysli nosíte. Zjistíte, že začnete-li uvažovat způsobem, jak jsem vám právě řekl, automaticky budete mít úctu a lásku ke všem, i ke svým nepřátelům. Ti o vás mohou smýšlet jinak, pokud vy jste však ze sebe


111

vyprášili každé zlé pomyšlení na kohokoli, uvidíte z tohoto zorného úhlu, který vám Mistr poskytuje, že to je všechno Božím projevením. Pak bude samozřejmě každý nádherný. Budete tuto krásu vidět i ve svém nepříteli. Škarohlídský pohled se dostavuje pouze díky kouřovým sklům. Cokoli přichází do našich životů, někdy dobrého, někdy ne nám libého, je všechno díky působení našich minulých karem. Co jste zaseli, budete muset sklízet. To není Boží chyba, to je naše vlastní chyba. Co jsme zaseli, musíme sklízet. Zasejete-li semínko pepře, vyroste v rostlinu, jež bude plodit stovky pepřů. Zasejete-li jedno semeno manga, vyroste strom, jenž vám dá stovky mang. Vyhostíte-li ze své mysli díky správnému pochopení všechno zlo, bude všechno nádherné. Přichází-li cokoli jiného, pak je to buď působením naší minulosti, nebo to přichází shůry. Měli bychom přijímat všechno, co se s námi děje, s otevřenou myslí, radostně. Někdy se tak stává, že nám do cesty přichází něco, o čem si myslíme, že to není dobré, ale to, co se před námi objevuje, je prostě lékem, který nás má napravit, abychom mohli mít něco vyššího. Člověk se učí plavat ve vodě, ne na suchu. Když rozvinete tento úhel pohledu, budete mít oči otevřené a uvidíte věci v pravém světle. Budete vidět, že všechno je projevením Boha. Potom budete posíleni. Tento princip, který vám předkládám, je skutečností, ne něčím vymyšleným. Dával jsem vám jeden či dva příklady ze života Guru Nánaka. Jednou, když odvažoval obilí, byl natolik pohlcen v Bohu, že Jej viděl všude. Takže pokud uvažujete, že "já nejsem konatel," stáváte se vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru. Jak můžete říci, že jste to vy, kdo dělá to či ono! Měli byste říci, že On to koná, ne vy. Jste pouhými loutkami v Jeho rukou. Máte-li tento úhel


112

pohledu, pak, jako Guru Nának, řeknete: "Jsem Tvůj—Jsi to Ty, ne já." Budete natolik přemoženi a pohlceni, že zapomenete sami sebe. Takže Guru Nának odměřoval obilí, a když došel ke slovu Téra (což znamená ‘třináct’ a zároveň ‘tvůj’), byl tím opojen a začal opakovat: "Jsem Tvůj, jsem Tvůj." Desátý Guru, když hovořil o Bohu, říkal: "Celý svět je Tvůj. Všechny hory a řeky jsou Tvé. Ty se v nich ve všech projevuješ." Byl natolik pohlcen, že byl ve stavu opojení po dlouhé hodiny. To je tedy ten základní princip, vědět, že Bůh je všude. Jsme v Něm a On je v nás. Jsme kapkami Oceánu všeho Vědomí. To je pravé pochopení. Toho když se vám dostane, budete mít pravé myšlenky. Pravé myšlenky vám udělí pravou řeč a pravá řeč vám poskytne pravé jednání. Všechno je Božím projevením. On je samotným životem našich životů. Na této základně se staví samotná nadstavba bhakti. Když vedle nás sedí pětileté dítě, neodvážíme se udělat nic špatného. Víme-li, že Bůh sleduje každý náš skutek, samotný směr naší myšlenky, jak můžeme udělat něco špatného! Takže dnešním tématem je: Jaké jsou principy bhakti či oddanosti. Především to zaprvé znamená vědět, že Bůh je všude, vědět, že to je všechno Jeho projevení. On je působící Mocí a my jsme kapkou Jeho Oceánu. Žijeme v Něm a máme v Něm naše bytí. Všechny ostatní principy přicházejí samy od sebe. Nastává-li něco, co není podle vaší chuti, pak je to zpětné působení něčeho, co jsme učinili v minulosti. Je to díky kouřovým či zabarveným brýlím, jež nosíme. Pravdou zůstává, že to je všechno Božím projevením. Pokud se vám skrze milost nějakého Mistra, Boha v Něm, dostane pravého pochopení, uvidíte, že je to tak. Celý svět je v nevědomosti, podléhá klamu či Máje. Musíte vystoupit nad tělesné vědomí, aby se otevřel váš


113

vnitřní zrak a viděli jste sami za sebe. K tomu se vám poskytuje nějaký kapitál do začátku. Žijete-li podle těchto principů, sklidíte plné ovoce své bhakti. Uvidíte v sobě uvnitř Boha. Všechno naše pokání a pravé žití vede nakonec k čemu? K poznání Boha. Zůstaňte, kde jste. Nemáte měnit své vnější obřady a rituály či symboly jakékoli filozofické školy, k níž náležíte, ani v nejmenším. Musíte milovat Boha. Celý svět je projevením lásky. Jsme všichni bratry a sestrami v Bohu. V těle nás udržuje tatáž aktivní Moc. Takže to je shrnutí a podstata bhakti, základní princip oddanosti či lásky. Bhagat (oddaný) vystupuje v Bhagvanta (Boha). Máme-li lásku k Bohu, budeme s radostí sloužit druhým. Bude se vás přitom zmocňovat úchvatná blaženost. Jako milující matka, která umývá dítě, které se zašpinilo, a pak jej přivine na prsa, tak bychom si měli i my protivit hřích, ale milovat hříšníka. To je pak přirozeným výsledkem. Takže hlavním a základním principem bhakti je vědět, že jsme v Něm a On je v nás. Není místa, kde Jej není. Je zde, ve mně uvnitř, vně, všude. Pouze se zatím neotevřel váš vnitřní zrak, jednoduché či třetí oko. Člověk, jehož zrak je otevřen, vám může poskytnout nějakou demonstraci této věci. Pokud se přesně řídíte Jeho pokyny, jednoho dne uvidíte sami za sebe.


114

21 POTÍŽE NA CESTĚ ROZVINUTÍ ODDANOSTI K MISTROVI Řídit se učením Mistra je jako chůze po ostří břitvy. Čím více po ní kráčíte, tím více vám pořeže nohy. Co to znamená? Čím více se řídíte učením Mistra, Mistrovými slovy, tím více musíte roztrhat své staré jméno a pověst, co jste, ať vysocí či nízcí. Musíte se starat pouze o Mistra. Co On říká, je jako Bible. To Bůh praví skrze Korán a všichni Mistři říkají totéž. Takže se musíme řídit Jeho slovy, ať nás lidé obdivují, nebo ne. Musíte být pravdiví k Bohu ve vás a k Bohu v Něm a nestarat se o to, co lidé říkají. Kristus říkal: "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." Zachovávat přikázání Mistra je obtížné. Někdy se jejich zachování z toho či onoho důvodu vyhneme. Obáváme se, co lidé řeknou. Takže vždy se řiďte tím, co Mistr říká, Bůh v Něm, ať vás lidé obdivují, nebo ne. Musíte se učením,


115

slovy či příkazy Mistra řídit, žít podle nich bez ohledu na to, zda vás svět obdivuje, nebo ne. Když se člověk rozvíjí uvnitř, přirozeně vidí v Mistrovi Boha. Byl jeden žák Nizámud-dína Aulii, zvaný Chusrau, který ctil svého Mistra nejvýše. Lidé začínali říkat: "Podívejte se, to je mohamedán, a uctívá člověka, tělo. To není mohamedán." Chusrau odpověděl: "Já se nestarám, co o mně svět říká, jestli to, nebo ono, jsem oddaný svého Mistra a budu se řídit tím, co On říká." Takže musíme žít podle toho, co Mistr říká. Říká-li "Stát," tak zastavte, toť vše. Kdo žije podle toho, co Mistr říká, ctí slova, příkazy Mistra, ten je první mezi uchazeči o spásu. Pro ty, kdo Jej jednoduše poslouchají fyzicky, ale nežijí podle toho, co říká, je ještě čas. Časový faktor je potom velice nezbytný, než mohou dojít k plnému osvobození. Takže první obtížnou věcí na cestě rozvinutí oddanosti k Mistrovi je, že se musíte řídit tím, co říká, ať vás svět chválí, nebo ne. Je snad možné, že Mistr řekne něco, co se nezdá vašemu rozumu, ale jaká je vaše povinnost? Když důstojník na bojišti velí ‘pal’, co voják udělá? Musí pálit. Mistr nikdy neřekne nic, co není případné. Může se stát, že v tom čase nechápete, co říká, On za tím však má nějaký vznešený účel k vašemu zdokonalení. Proto je velice těžké řídit se Mistrovým nařízením. Dával jsem vám příklad z mého vlastního života. Mistr mi nařídil, abych nechodil nikam nežli na Satsang. Já jsem byl stále zaměstnán péčí o nemocné, chudé, vedl jsem Satsangy a pomáhal lidem v potížích, někdy i dlouho do noci. Pak jsem s tím se vším přestal. Lidé chodili za Mistrem a říkali, že je již nenavštěvuji. Mistr řekl: "To už nebude!" V tom čase za mnou přišla jedna paní a říkala, že její muž je na smrtelné posteli a prosí mne, abych jej přišel


116

navštívit. Řekl jsem jí: "Drahá paní, je mi líto, ale obávám se, že nemohu jít. Nemohu překročit hranici, již přede mnou vytyčil můj Mistr," a tak odešla. Příštího dne přišla znovu a říkala: "Můj muž prosí ve jménu Mistra, přijďte." Mně tekly slzy. Říkal jsem jí: "To Mistr na něho musí dohlédnout, je mi líto, ale nemohu Jeho přikázání překročit." Její manžel zemřel. Za dva či tři dny přijel náš Mistr do Láhauru. Setkal jsem se s Ním a přišla i tato paní a stěžovala si: "Mistře, můj muž ho snažně volal, aby přišel, ale on nešel." Mistr se na mne podíval a řekl: "Pokud nastane nějaký takový případ, měl bys jít." Takže teď, kamkoli půjdu, kohokoli navštívím, tak musí zemřít, protože jsem měl jít pouze, když člověk umírá, a ne dříve. Lidé si stěžovali Mistrovi: "Nepřichází se starat o nemocné. I když umírají, on se nestará." Mistr jim řekl velice stroze: "No dobře, tak až bude umírat někdo u nich, tak zas nechoďte vy tam!" Takže tady můžete vidět, jak těžké je řídit se tím, co Mistr říká. Jednou onemocněl můj nejstarší syn (je tady) a lékaři říkali, že do dvou tří dnů zemře. Třetího dne byl zcela blízko konci. Řekli mi, že se o něho musím starat, tak jsem si vzal dovolenou. Tak se stalo, že jednoho dne jsem musel podle přikázání Mistra vést promluvu na místě vzdáleném asi třicet mil od Láhauru. Pomyslel jsem si: "Takže lékaři říkají, že můj syn zemře—a tady je příkaz mého Mistra. Co mám udělat? O něho se přeci musí postarat Mistr, já jeho život prodloužit ani zkrátit nedovedu." Takže jsem odjel na místo, kde jsem měl vést promluvu, a tam jsem skončil kolem poledne. Bylo to blízko Bjásu, a tak mne napadlo, že bych rád viděl Mistra. Byl to velice horký den, pamatuji si, jak jsem se k Mistrovi dostal kolem druhé odpoledne. Jak jsem dorazil, Mistr pro mne poslal, takže jsem šel za Ním a pozdravil Jej. Ležel na posteli, a když jsem vešel,


117

posadil se. První věc, kterou řekl, byla: "Co je s tvým synem, jak se mu daří?" Řekl jsem Mistrovi, že je velice nemocen a že lékaři říkají, že do třech dnů odejde, ale přede mnou byl Mistrův příkaz, abych vedl promluvu. Mistr velice zesmutněl a já jsem Mu říkal: "Kdokoli na Tebe pomýšlí, všechen jeho smutek a hoře odchází. Proč tys tak smutný?" Mistr řekl: "Kdyžs celé své břemeno hodil na mne, pak se musím starat já." Takže syn nezemřel, stále žije. Chápete, jak obtížné je zachovávat slovo Mistra? Jindy zase zemřela večer má malá dcerka a já jsem měl jít vést Satsang na dalekém místě. To jsou velice obyčejné věci, ale musíme se řídit Mistrovým příkazem. Časně ráno jsem poslal pro Dalípa Singha a udělil mu instrukce, jak zajistit odstranění těla v mé nepřítomnosti. Ostatní o mně říkali: "Co to dělá?", ale já jsem stejně plnil svůj úkol. Chápete? Zachovávat přikázání Mistra je velice obtížné. My jednoduše vnějškově dáváme najevo, že plníme Mistrovy příkazy, ale nežijeme podle nich. I v Jeho nepřítomnosti je příkaz příkazem. Ten příkaz sám je Guru, je Mistr. Ti, kdo ctí slova Mistra, budou s jistotou osvobozeni. Proto je oddanost k Mistrovi jako chůze po ostří břitvy. Zadruhé, v bhakti či oddanosti k Mistrovi není třeba žádných vnějších obřadností či rituálů, předvádění se a hraní. Žijte prostě, jednoduše. Mistr má velice lidský dotek, řekl bych. Je to člověk jako vy a žije přirozeným způsobem beze všeho hraní, beze vší show, nic takového druhu. To je samozřejmé. Takže to jsou dvě věci, které nám stojí v cestě k plné oddanosti k Mistrovi. Proto je těžké mluvit o lásce k Mistrovi. Můžeme namluvit hory řečí, ale jak dalece se řídíme Jeho přikázáními? Gram praxe je lepší než tuny teorie. Ti, kdo se řídí Jeho přikázáním, zapomenou, jsou-li sikhem, muslimem, hinduistou či křesťanem. Nebu-


118

dou nikdy uvažovat takovým způsobem. Budou se prostě považovat za oddaného Mistra. Jednou mne jeden milující žák Mistra pozval na místo v džungli, a já jsem slíbil, že tam půjdu. Blízko toho místa žili nějací jiní lidé, kteří mi nebyli nakloněni a říkali, že přijdu-li, tak mne zabijí. Ti, kdo měli jít se mnou, se báli. Řekl jsem jim: "Buď půjdete se mnou, nebo jdu sám. Když jsem to slíbil, musím jít!" Když jsem do džungle vešel, ti lidé, co byli proti mně, se objevili. "Tak dobře, přátelé, pojďte a proveďte mne, ukažte mi cestu," řekl jsem. Běželi přede mnou na místo, kde jsem měl vést promluvu. Řekl jsem jim: "Tak hleďte, já nejsem sikh, mohamedán nebo rádhasvámí, nejsem křesťan, ale jsem oddaný svého Mistra. Můj -ismus je ten mého Mistra. Můžete za mnou přijít, nebo ne." Všichni se změnili. Ten milující žák mne tam již toužebně a v úzkosti očekával. Takže bhakti zná pouze oddanost k Mistrovi. Budete konat, čeho On si přeje. Oddaný nebude čekat na příkazy Mistra, bude luštit, jaký je Jeho záměr a bude se jím řídit, aniž by mu musel být sdělen. Proto jsou na cestě oddanosti k Mistrovi potíže. Je to tak těžké, jako kráčet po nabroušeném ostří břitvy. Takže hlavní věc spočívá v čem? "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." To říkal Kristus. Ti, kdo zachovávají přikázání a žijí podle nich, budou mít osvobození zcela najisto. Kdo zachovávají přikázání Mistra, a žijí podle nich—ne pouze mít je v hlavě. Může být před vámi, nebo nemusí být přítomen. Musíte se prostě řídit Jeho slovem. To je ten Bůh ve vás, Mistr ve vás. Z těchto dvou důvodů je tedy Guru bhakti či oddanost k Mistrovi obtížná. Může nám něco dát, a může nám něco odebrat. Všechno je na Něm. Jako pokladníkovi vám může poslat tisíce rupií a požádat vás, abyste dva tisíce odeslali


119

tomu či onomu. Vy to pouze spravujete. Být opravdový k Mistrovi je být opravdový k Jeho slovům, co říká. Měli bychom žít podle nich, ať nás lidé obdivují, nebo o nás mluví ve zlém. Mistr nezná žádnou show, předvádění se atd. Žije vždy přirozeným způsobem. Mít Jeho slova v hlavě nestačí, musíte podle nich žít. Gram praxe je lepší než tuny teorie. Potrava strávená vám dá sílu, potrava nestrávená způsobí nemoc. Sídlí-li Mistr na místě tisíce mil vzdáleném, musíte rozvinout vnímavost. Z rádia a televize slyšíte a vidíte toho, kdo mluví. Bohočlověk je Slovo učiněné tělem, je všude. Musíte prostě obrátit své mysli a srdce v Jeho směru a rozvinout k Němu vnímavost. Pak se vám odtud dostane pomoci. Přesto však fyzické setkání s Ním se nedá podceňovat. Tak přicházíte přímo k ohni. Jinak musíte směrovat svou pozornost. Zde na to musíte vyvíjet jen malé či žádné úsilí, vidíte Ho na vlastní oči. Chápete nyní, jak se rozvíjí oddanost, jak se dá posilovat, a jak se můžete oddaností proměnit? Takže nyní bychom měli posoudit, kde se nacházíme. Jsou-li naše srdce oddaná Jednomu a pro Něho konáme nezištnou, nesobeckou službu, tím nebudeme spoutáni, to mějte na paměti! Jste-li pouze oddáni pro vnější jméno a pověst, abyste měli dobré jméno ve světě, pak jste upoutáni. Půjdete tam, kde je vaše připoutanost. Mistři tyto věci vysvětlovali svými vlastními způsoby, a zjistíte, že výroky a písma světců hovoří o tomtéž. Ale ten, kdo to uskutečnil prakticky, bude vědět, co opravdová oddanost znamená. Proto byste měli pravidelně věnovat čas duchovním cvičením. Také byste měli vést deníky, neboť ty vám dodají pravidelnosti. Vždycky připomínám: "Pošlete deníky prázdné." Jak dlouho je tak budete posílat? Měsíc, dva? Pak budete cítit morální povinnost něco udělat, přijde


120

pravidelnost. Pak řeknu: "Dobře, věnujte tomu prosím více času." Nikdy nikomu nevyčiním, ani těm, kdo nedělají, co říkám. Prostě je znovu žádám, aby prosím konali to, co jim říkám. Takže to je smysl deníků, jak důležité je je vést. Kolik je těch, kdo vedou opravdově deníky? Někdy mi lidé deníky prostě přinesou, a já vidím, že jsou zcela čisté, ale že se dostavují malé či žádné zážitky. Říkám jim: "Příteli, tvůj deník je v pořádku, ale tos měl už vyjít na třetí úroveň!" Srdce, které není nikde připoutáno, které nikdy nepomýšlí na světské věci a nemá žádné z chyb, jaké se vykazují v jednotlivých řádcích, bude čisté a Bůh v něm musí přebývat. Už je tam, ale projeví se.


121

22 JAK ODDANOST K BOHU PŘINÁŠÍ SVÉ PLODY Jak může naše oddanost k Bohu či k Bohu-v-člověku přinášet plody? Předně bychom si měli vydělávat na živobytí v potu vlastní tváře a poctivými prostředky. Neměli bychom vědomě ani nevědomě žít z krve druhých. Měli byste si vydělávat na živobytí čestně, živit sebe a svou rodinu, a zároveň se dělit s druhými. Nějaká část vašeho výdělku musí být odevzdána pro dobro druhých. Historie ukazuje, že desetinu příjmu odevzdávali staří křesťané, hinduisté i ostatní. Proč? Neboť nějaké části našeho příjmu se nám mohlo dostat díky tomu, že jsme nevykonali svou povinnost příliš poctivě, i kdyby to bylo půl hodiny či deset minut. Představte si například, že jste placeni za šest hodin práce denně, a vy jste práci nevěnovali plných šest hodin, ale půlhodinu jste proplýtvali. Takže co jste si vydělali v té půlhodině, není vaše, to jste si nevydělali. Takový byl zvyk u všech Mistrů.


122

Guru Nánaka jednou vládce jeho doby pozval na velkou oslavu, kde se podávaly všechny druhy jídel. On se oslavy neúčastnil, ale namísto toho přebýval u jednoho chudáka jménem Láló, což byl tkadlec a velice těžce pracoval, aby se uživil. Takže Guru Nának zůstával s ním a jedl jeho chleba. Příštího rána se vládce dozvěděl, že i když Guru Nának přišel, neúčastní se oslav. Poslal pro něho a řekl: "Tak Nánaku, neúčastníš se mé oslavy. Proč?" Guru Nának odpověděl: "Přišel jsem tedy, ale neúčastním se, neboť to, co se podává, je z krve druhých. Nemohl jsem pít druhým krev, a proto jsem nepřišel." Vládce se rozzuřil. Mistři se nebojí říci pravdu, abychom mohli pochopit, co vlastně konáme. Takže vládce požadoval od Guru Nánaka důkaz, že co říká, je pravda. "Dobře," řekl Guru Nának, "přines mi nějaké z těch jídel, co se na oslavě podávají." Vládce je nechal přinést a Guru Nának zároveň poslal pro chléb, který jedl v Lálově domě. Vložil svou levou ruku do jídel podávaných na oslavě a pravou ruku na chléb přinesený z Lálova domu. Potom obě ruce zmáčkl. Výsledkem bylo, že z chleba, přineseného z Lálova domu, odkapávalo mléko, a z jídel, co se podávala na vládcově oslavě, kapala krev. Chcete-li tedy postupovat ve své oddanosti k Bohu, vždy si vydělávejte na živobytí počestně. Náš Mistr navštěvoval jednoho Bábu Káhana v Péšáváru. Tehdy jsem byl ve školních letech a také jsem za ním chodíval. Bába Káhan jednou přišel do kanceláře mého Mistra a řekl: "Co děláš?" Mistr řekl jako žert: "Zrovna vypisuji směnku." "Na kolik?" "Na 4000 rupií." "Dej mi ji," řekl Bába Káhan. "Dám ti dva tisíce, když chceš," odpověděl Mistr. Tak se stalo, že v té oblasti vypukla válka a náš Mistr musel nastoupit do služby. Po dvou měsících si vydělal kolem 2000 rupií. Mistr si potom pomyslel, že by měl jít a navštívit Bábu Káhana. Předtím mu


123

dával po 10 rupiích, ale tentokrát Bába Káhan řekl: "Podívej, tentokrát chci 20." Mistr mu říkal: "Stává se z tebe chamtivec?" "Ani v nejmenším," odpověděl Bába Káhan, "to chci navíc, aby z celého tvého výdělku byl vytažen jed. Předtíms vydělával méně a bral jsem si 10 rupií, které byly rozdány chudým. Nyní chci 20 rupií pouze proto, že máš více peněz. Poděl se s druhými." Chápete? Takže prvně je potřeba, aby zdroj, z něhož plyne váš výdělek, byl poctivý. Přichází-li ze zdroje, kde teče něčí krev, jak si můžete myslet, že vaše mysl bude čistá? Musíte žít ze svého poctivého výdělku. Druhá věc je, že láska nezná žádného břemene. Oddanost k Bohu neznamená odkládání věcí či vyhýbání se věcem, milovník Boha pracuje usilovněji než ostatní, neboť láska nezná břemene. Z lásky slouží každému. Neunaví se. Když lidé usedají ke zbožným cvičením, většinou sedí jenom, aby něco ukazovali, a potom si říkají: "Ó, to jsem tak unaven, už si lehnu." K čemu to pak je? To se jenom něco ukazuje. Když vám někdo dá byť i jenom sklenici mléka, posílá vám za to účet, ať máte v bance peníze, nebo ne. Zkrachujete. Takže dejte pozor, abyste nežili z krve druhých. Na živobytí byste si měli vydělat v potu vlastní tváře. To je jedna věc, chcete-li mít úspěch ve své oddanosti k Bohu-v-člověku či k Bohu. A dále, cokoli vám pomáhá k lahodné vzpomínce na Boha, to je ten opravdový rituál, který bychom měli dodržovat. Jdete-li kamkoli, kde zapomínáte na Boha, tomu místu byste se měli vyhnout. Buďte ve společnosti takového rituálu, s nímž je vzpomínka na Boha posilována. Láska nezná předvádění, láska nezná břemene. Láska by nechtěla žít z ničí krve. To je stádium, jehož musíme dosáhnout, abychom mohli mít v oddanosti k Bohu úspěch. Lidé se většinou o tyto věci nestarají. Takže zaprvé musíte být


124

aktivní, musíte stát na vlastních nohou. Vydělávejte si na živobytí poctivým způsobem, živte sebe a svou rodinu, a také se dělte s druhými, kteří jsou potřební, nazí či hladoví. Takový byl většinou zvyk ve všech národech, že se odevzdávala desetina příjmu. Zadruhé, milujete-li Boha, musíte mít lásku pro všechny, neboť Bůh přebývá v každém srdci. Všichni jsou Božími dětmi. To jsou ty dvě potřebné věci na cestě oddanosti k Bohu, které vám umožní úspěch. Pokud se o vás někdo druhý stará a slouží vám, jde vám to na dluh. Zkrachujete. Máte-li v bance peníze, pak je to v pořádku, jinak se to obrátí proti vám. Takže zaprvé, chcete-li prospívat v uctívání Boha, musíte si vydělávat na živobytí poctivými prostředky v potu vlastní tváře, čímž uživíte sebe i svou rodinu a podělíte se s druhými, kteří jsou potřební, hladoví či nazí. Druhá věc je, že musíte být aktivní a konat takové skutky, jež zažehnou vaši lásku k Bohu. Všechny ceremonie, rituály a další věci jsou požehnané, pokud ve vás rozvíjejí, zažehují lásku k Bohu. Měli bychom se vyhnout každému činu či zájmu, který způsobuje, že na Boha zapomínáme. Takže to je dnešním tématem. Každého dne se vám dostává něčeho jiného. Toto jsou pomocné faktory, aby se nám podařilo dostat se k Bohu. Když za naším Mistrem přišel nějaký upřímný hledající pravdy, který žil z výdělku druhých, řekl mu Mistr, aby meditoval tři hodiny pro sebe, a tři hodiny navíc pro ty, kdo mu slouží. Nikdo vám neslouží, aniž by chtěl něco na oplátku. Mistr žádal ty, jimž druzí sloužili, aby své meditace konali po dvojnásobný čas, aby mohli na cestě k Bohu uspět. Dnes ráno sem přišel jeden člověk. Byl to kněz a ptal se mne, jak má žít. Ptal jsem se ho: "Dostáváte nějaký plat?" "Ano," odpověděl, "ale ne moc." Já jsem řekl: "Dobře,


125

konáte-li pro někoho práci, dostáváte oprávněně výplatu, ale nežijte z milodarů. Když někdo daruje něco Bohu či chrámu, chtějí něco nazpátek. Budete-li žít z těchto milodarů, půjde vám to na dluh." Takže buďte velice opatrní, jak žijete. I když nikdo druhý nevidí, co konáte, On to vidí. Budete muset ze všech svých skutků skládat účty. Budete-li se řídit tím, co vám bylo dnes vysvětleno, budete-li pravidelně věnovat čas duchovním cvičením, bude se vám dařit.


126

23 OPRAVDOVÁ SLUŽBA BOHU ČI BOHU-V-ČLOVĚKU

Vysvětloval jsem vám, kdo pouze dokáže sloužit Bohu či Bohu-v-člověku. Jen ten, jemuž Bůh sešle svou Milost. Jinak nikdo druhý Mu službu konat nedokáže. Jak se pozná ten, kdo slouží Bohu či Bohu-v-člověku? U koho Bůh chce, aby Mu sloužil, ty k sobě přitáhne blíže. Buď ke své Misi, či do svého domu, a i v jiných záležitostech. Člověk je sladěn s Nám či s Mocí Slova pouze, jestliže si to Bůh přeje. Toto Slovo je uděleno skrze lidské tělo, v němž je Bůh projeven. Tento projevený Bůh v Něm poskytuje i ostatním spojení se Slovem či s Nám. Toto Nám či Slovo je působící aktivní Mocí v nás uvnitř. Pouze milostí Boží je člověk iniciován. Ten samotný fakt, že je člověk iniciován, značí, že mu Bůh seslal svou milost a chce, aby se Jeho děti k Němu navrátily. Proto uděluje toto spojení skrze nějaké lidské tělo, v němž je projeven. Největší službou je být sladěn s Mocí Nám ve vás uvnitř, což je Světelný a Zvukový princip. To je cesta zpět


127

k Absolutnímu Bohu. Nyní, co můžeme říci o těch, kteří jsou přivedeni k přímé službě podle Jeho pokynů, ať už konají nějakou práci v Jeho Misi či v Jeho domě? Výběr je na Bohu v Něm, ne na synu člověka. Ti, kdo jsou vybráni k práci v Jeho Misi, jsou vybráni Jeho milostí. Ne každý je vyvolen k práci v Jeho Misi či přitažen k bližšímu kontaktu. Když si Bůh přeje, aby k Němu někdo přišel blíže, postaví jej tam, kde může přímo sloužit Bohu, ať v Jeho domě či v Jeho Misi. Je to Jeho milost. Takže pouze ten může sloužit Bohu či Bohu-v-člověku, u koho si to Bůh přeje. Pozná se to tak, že předně je mu uděleno Nám či Iniciace. Ti, kdo obdrží Iniciaci, ji dostávají, neboť si je Bůh přeje přivést blíže k sobě, předně jako duši, a potom i vnějškově. Proto Mistr říká, že musíme věnovat čas meditaci, kolik jen můžeme, abychom mohli být požehnáni Jeho vnitřní Zářící Podobou, mohli s Ním hovořit jako srdce k srdci a přímo získat Jeho vedení. To je jeden aspekt. Druhým aspektem je, že těm, kdo jsou Jím vyvoleni, je udělena i vnější služba. Je jim dána nějaká práce v Jeho Misi. Další jsou přivedeni ještě blíže a konají nějakou jinou práci pod Jeho přímým dohledem. To Jeho milost způsobuje, že k Němu někdo přichází nablízko. Ti, kdo jsou k tomuto účelu vybráni, jsou ti nejšťastnější. My jsme někdy vyvoleni k určitému účelu, a myslíme si, že my jsme mistrem té služby, která nám byla dána. Přirozeně se v nás prosazuje naše malé ego. To není služba. Služba Mistrovi je provádět práci tak, jak si Mistr přeje. Pouze taková služba Mistra potěší, a žádná jiná. Je-li kdo přiveden blíže k Mistrovi, ať tím či oním způsobem, začíná vystupovat jejich ego. Říkají: "Dělám, zařizuji to nebo ono." Takový pocit u daného člověka způsobuje, že ztrácí sladkost a příjemnost ve všem svém činění. On se bude prosazovat, on bude přikazovat.


128

Neshledává se loutkou v rukách Mistra. Služba má být vždy nesobecká, bez já. Ti, kdo byli, ať už jakýmkoli způsobem vyvoleni k službě Mistrovi, aby prováděli Jeho práci pod Jeho přímým dohledem, jsou ti nejšťastnější. Někteří lidé jsou vyvoleni, aby pracovali docela blízko Něho. Je to Jeho milost přicházející od Boha v Něm. Pouze ti lidé mohou sloužit Bohu či Bohu-v-člověku, u nichž si to Bůh přeje. Ti, kdo jsou vyvoleni, jsou objektem zvláštní Boží milosti. Co však my konáme? My to někdy přijímáme jako obchod. Očekáváme tak či onak kompenzaci. Náš Mistr srovnával ty, kdo přicházejí z dálky, aby na chvíli pobyli s Mistrem, k teleti, které když přijde ke krávě, saje z ní pouze mléko. Zatímco ty, kteří jsou vždy Mistrovi nablízku, srovnával s klíšťaty, co sají z vemen jenom krev, ale mléko si nevezmou. Chceme-li sloužit Bohu či Bohu-v-člověku, může to být pouze skrze Jeho milost a když si to přeje. Nikdo druhý to nedokáže. Byl-li někdo vyvolen k práci pro Mistra, je to Boží milost. Jste-li k nějaké věci vyvoleni, konejte ji radostně, tiše, láskyplně, bez pocitu já. Děkujte Bohu, že jste pro ten úkol byli vybráni, že jste byli začleněni do provádění Jeho díla. Je to Jeho milost. Měli byste být opravdoví k Mistrovi ve vás uvnitř. Vidíte-li, že je ve vás uvnitř, budete se obávat učinit cokoli špatného, co je proti Jeho přání, ať jste v Jeho přítomnosti či nepřítomnosti. Je-li to s vámi tak, budete neustále myslet na Mistra a výsledkem bude: "Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky." A postupně zjistíte, že "To On ve mně působí, a ne já." Svatý Pavel říkal: "Jsem to já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." To je konečný cíl. Takže ti, kdo jsou vyvoleni k tomu, aby prováděli Jeho práci v službě pod Mistrovými pokyny, mají nad sebou Boží milost. Měli by být vděčni, že tu službu obdrželi. Měli by ji provádět


129

bez pocitu já, s neustálou myšlenkou, že slouží Bohu-v-člověku, neboť právě On je k tomuto účelu vyvolil. Příznakem služby Bohu či Bohu-v-člověku je, že jste obdrželi Iniciaci, byli jste přivedeni blíže a dostali jste nějakou práci podle Mistrových pokynů. To je Jeho zvláštní milost a měli bychom ukázat, že jsme takové práce hodni, a získat z ní plný prospěch. To může nastat pouze, konáme-li svůj úkol nezištně a bez vlastního já, jako pouhá loutka v Jeho rukách. Jakákoli služba, vykonaná podle vůle a zalíbení Mistra, v níž se ke slovu nehlásí žádné já, přináší hojné ovoce. Kdo byli vyvoleni pro takovou službu, by za to měli být vděčni. Jinak nás to bude svazovat, a i když žijete Mistrovi nablízku, nepřijdou plné výsledky. Takže dnešní téma pojednává o těch, kdo byli iniciováni Bohem-v-člověku skrze Jeho milost. Měli by rozvíjet to, co jim bylo dáno, dodržovat omezení či preventivní opatření, aby se tak mohli uvnitř rozvinout a setkat se se Zářící Podobou Mistra a hovořit s Ním jako srdce k srdci. To je jeden aspekt. Druhým aspektem je, že někdy jste vyvoleni k jistému úkolu. Jaký je Jeho úkol? Přivést všechny Boží děti dohromady. Měli byste být pro druhé příkladem. Příklad je lepší než návody. Pokud jste dostali úkol v Jeho Misi, tak byste jej měli konat, ať již je to kdekoli, či pod Jeho přímým dohledem. Ti, kdo byli k takovému nějakému účelu vyvoleni, jsou ti nejšťastnější. Ale měli by své povinnosti provádět beze všeho pocitu ega uvnitř. Měli by to konat pouze, aby potěšili Mistra, beze všeho ohledu na nějaké vyrovnání či odplatu. Na Mistrovi je, aby dal, co si přeje, k čemu je člověk připraven, čeho je hoden, či co pro něho shledává nejlepším. Pokud poskytujete službu takovému Bohu-v-člověku, samozřejmě obdržíte odplatu. Jakou odplatu vám poskytne? Předně vás osvobodí ze světa a poté sjednotí


130

navždy s Bohem. Pokud vám Bůh-v-člověku přeje dobré, pak myslím, že vám Bůh přeje dobré. Je-li někdo iniciován, stalo se tak zvláštní Boží milostí. Smyslem Iniciace je, aby mohla naše duše jít zpět do klína svého Otce skrze Zvukový a Světelný princip, jež vycházejí z Absolutního Boha. Dále se iniciovanému dostává zvláštní milosti, je-li vybrán pro nějaký úkol, aby pomáhal s nějakou prací. Takový úkol či povinnost dostávají ti, kdo chtějí být Mistrovi blíže. Pokud člověk, jemuž byl úkol uložen, jej koná nesobecky, beze všeho vlastního ega, přinese to výsledky. Pokud vidíte, že všechno probíhá podle vůle a zalíbení Mistra, pak přirozeně s Ním budete jedno. Nebudete mít žádnou svou vlastní vůli. Jeho Vůle je vaší vůlí, a Jeho Vůle je Vůlí Boží. Takže všichni byste měli být vděčni, že jste byli iniciováni. Byli jste uvedeni na cestu zpět k Absolutnímu Bohu. Pokud si vás vyvolil pro nějakou zvláštní povinnost, máte ještě větší štěstí, ale vykonávejte ji s plnou vírou, oddaností a bez vlastního já. Konáte-li ji tak, co vám dá? Dá vám své vlastní místo. Guru Har Góvind, šestý Guru sikhů, jednou někoho požádal, aby recitoval z Džapdží, což je část Guru Granth Sáhibu, písma sikhů. Řekl: "Kdokoli to zarecituje s jednobodovou pozorností, tomu splním přání jeho srdce. Ale neměla by přijít žádná jiná myšlenka. Musí to být provedeno s jednobodovou pozorností." Takže jeden člověk začal z Džapdží recitovat. Četl se zaměřenou pozorností, a když se blížil konec přednesu, pomyslel na velice krásného koně, kterého darovali Mistrovi, a přál si jej. Na konci recitace požádal tedy o koně. Mistr mu koně dal a potom řekl: "Kdybys jen nechtěl toho koně, dal bych ti své vlastní místo." Chápete? Ti, kdo pracují bez pocitu vlastního já, se zaměřenou pozorností, se stanou jedno s Mistrem. Mistr


131

vás chce přivést k jednotě se sebou samým. Ti, kdo chtějí něco jiného, je jim dáno tedy to, avšak nezištná služba pro Mistra, to je to nejvyšší štěstí, řekl bych. Ale kdo ji koná? Komu Bůh sesílá svou milost. Takže zaprvé máte štěstí, že jste byli iniciováni. Ti, kdo byli vybráni k práci v Jeho Misi a mají s Ním přímé spojení, mají ještě větší štěstí. Ale mělo by to být bez vlastního já, to mějte na paměti. Naše já by se nemělo drát do popředí. Pokud do věci vstupuje naše já či ego, pak namísto, abychom získali plné dobro, získáváte ho jen málo či žádné. Buďte tedy vděčni, že jste obdrželi Iniciaci. Ti, kdo získávají plný prospěch ze své služby, si někdy myslí, že jsou nad Mistrem. Můžete být tak dobří jako Mistr, to je jiná věc, ale nemůžete být nad Něho. Pokud se ve vás hlásí vaše vlastní já, způsobuje, že překračujete své postavení. Výsledkem je, že ten, kdo jedná tímto způsobem, nezíská plný prospěch. Sluha je sluha, a pán je pán. Pokud pán vaši službu nepřijme, jak jej můžete přinutit? My někdy nezískáváme plný prospěch z toho, co nám bylo v čase Iniciace předáno. I když žijeme Mistrovi nablízku, ani potom nezískáváme plný prospěch. Takže chcete-li tento prospěch z Iniciace a z jakékoli služby, která vám byla přidělena, získat, musíte pracovat nesobeckým, nezištným způsobem se zaměřenou pozorností. Budete-li to tak konat, stanete se jedno s Mistrem.


132

24 PRAVÉ ŽITÍ ODPOUTANOST SEBEKONTROLA Zoroastera se jednou ptali, co je třeba k poznání Boha. Řekl: "Pravé žití." Pak se ho ptali: "Co je to pravé žití?" On odpověděl: "Dobré myšlenky, dobrá slova a dobré skutky." Celá věc závisí na vaší pozornosti či surat, jak se nazývá, což je vnější projev vaší duše. Kdekoli je upoutána, takové myšlenky se ve vás budou neustále ozývat. Musíme věci co nejlépe využít, samozřejmě, ale nemáme se k nim nechat připoutávat. Kdybychom jenom mohli připoutat svou duši k něčemu vyššímu v nás, bylo by vše v pořádku. Je-li však naše pozornost rozptýlena skrze vnější smysly do takové míry, že se ztotožňuje s vnějšími věcmi, jaký je výsledek? Nemůžete z nich pozornost odtáhnout. Je to otázka pozornosti či surat, je-li zabrána ve vnějších věcech, anebo se obracíte dovnitř a upoutáváte ji k Nadjá. Takže je třeba,


133

abyste viděli, kam vás zahánějí vaše vnější schopnosti vidění, slyšení, cítění, chutě a doteku. To je těch pět vnějších smyslů, jež působí skrze pět fyzických východů. Dokud je neodtáhnete z vnějšku, nebudete moci mít vědomí svého vlastního já či mít spojení s Vyšším Já neboli Bohem ve vás uvnitř, což je Světelný a Zvukový princip. Takže, co to je pravé žití? To není připoutávat se vně. Nemáte samozřejmě opouštět svět, ale máte vnější věci co nejlépe využít. Jdete-li do zahrady, těšíte se z květin a všech rostlin. Můžete se z nich těšit po celý den a nikdo se vás nebude na nic ptát. Jakmile však květiny utrhnete, zahradník si vás podá a nahlásí vás na policii. Takže jsme zde, abychom vnější věci co nejlépe využili, a ne abychom k nim byli připoutáni. Měli bychom z nich učinit pomůcku k dosažení Vyššího Já. Jste-li navyklí na jakékoli vnější požitky či s nimi ztotožněni do takové míry, že se od nich nedokážete ani odtáhnout, jak se potom můžete obrátit dovnitř a mít uvnitř spojení s Bohem, které se uděluje v čase Iniciace? Takže tyto vnější schopnosti by měly být pod naší vládou. Kdykoli chceme, bychom je měli co nejlépe využít, ale neměly by nás táhnout vně. Pokud posloucháte Mistra doslova, pak vás učiní pánem vašeho vlastního domu. Tyto vnější schopnosti by měly sloužit jako naši služebníci, ne jako páni. Nyní vás táhnou vně, ať si to přejete, nebo ne. Cokoli konáte, ať den, dva, deset dní či měsíc, se stává přirozeně návykem. Návyk se posiluje v přirozenost. Chcete-li jít někam, a jste upoutáni někde jinde, půjde vaše mysl jedním směrem, a nohy druhým. Víte nyní, co je třeba? Bůh je ve vás uvnitř, ale dokud se neodtáhnete z vnějšku, jak s Ním můžete mít spojení? Jste-li připoutáni k vnějším věcem, nemůžete se z vnějšku odtáhnout. Opustíte-li tuto budovu, jste to samé. Opustíte-li toto tělo, tím se nezměníte.


134

Jste tím, čím jste teď. Po opuštění těla se nemůžete stát učencem. Jste-li tady upoutáni za života ve světě, bude vaše pozornost ve světě i po opuštění těla. Kam půjdete? Kde jste připoutáni. Kam bychom se měli připoutat? Duše je vědomé bytí, měla by být upoutána k Nadjá, jež je vším Vědomím, a to i za života. Pak, zatímco budete zůstávat ve světě, nebudete ke světu připoutáni. Budete ve světě, a přece mimo něj. Když opustíte tělo, půjdete k nohám Pána. Takže musíme mít vládu nade všemi svými vnějšími smysly. Měli bychom být schopni je používat, jestliže si to přejeme, ne být taženi vně. K tomuto účelu jsou míněny deníky. Musíte vědět, kde jste upoutáni. Boží milostí se vám dostává uvnitř nějakého spojení. Vidíte uvnitř Boží Světlo, slyšíte Zvukový princip. Když celou svou pozornost obrátíte ke Zvukovému proudu, vytáhne vás to vzhůru. I ti, kdo obdrželi uvnitř spojení s Pánem, jej ztratí, pokud nezachovávají sebekontrolu. Pouze máte-li nějakou vládu nad svým já, můžete zaměřit svou pozornost, kam chcete. První věc je, že pravda je nade vším, ale pravdivé žití je ještě nad pravdu. Etický život je vstupní branou k Duchovnosti. Zůstaňte, kde jste. Musíte posoudit sami, kde jste byli dříve, a kde jste nyní. Zjistíte, že někteří iniciovaní, kteří postoupili, ale nevedli deníky k introspekci, opustili cvičení a jsou upoutáni k vnějším věcem. Jejich postup se zastavil, ale v očích druhých jsou velice svatí. Nejsou pravdiví sami k sobě ani k Bohu v sobě. Jaký je výsledek? Takový člověk bude uvnitř plakat, i když v očích druhých je to velice dobrý člověk. Ale Bůh uvnitř nás vidí, jaký je. Měli bychom žít život sebekontroly a dobrého charakteru. Měli bychom milovat Boha a pro lásku k Bohu milovat všechny ostatní. Zapomenete-li Pána, pak jste připoutáni. A kde jste připoutáni, tam půjdete. Nyní vidíte,


135

jak důležité je zachovávat sebekontrolu. Užijte něčeho, jestliže chcete. Nyní vás vnější věci nezadržitelně táhnou. Musíte žít ve světě zcela odpoutáni. Chcete-li užít jedné schopnosti či smyslu, užijte jej. Chcete-li skončit, skončete. Tak to s vámi nyní není. Proto je vám uděleno spojení se Světelným a Zvukovým principem uvnitř. Když se vám dostane více blaženosti tam, vaše vnější připoutanosti odpadnou. Zdánlivě můžete žít ve světě, ale nebudete k němu připoutáni. Pouze ho co nejlépe zužitkujete, tak jako člověk, který jde do zahrady, se potěší, a navrátí se, kdykoli chce. Stejně tak je nejdůležitější mít srdce, které je připoutáno k Bohu, ne ke světu. Vezmete-li si jed, způsobí vám to uvnitř potíže. Měli byste tedy přestat pojídat další jed, aby se ten první mohl vyčistit. Není k ničemu naříkat, a stále jíst jed další. K čemu je to? Tento jed přichází skrze vnější smysly. Z vnějšku se nám dostává dojmů skrze oči, uši, jazyk, nos a skrze dotyk. Takže musíme mít sebekontrolu. Jenom takový člověk může den ode dne postupovat díky pravidelnosti a také sebeintrospekci. To je to nejdůležitější. Vaše samotná duše, jejíž vnější projev se nazývá surat, je-li zaměstnána něčím vně, vám znemožňuje něco uvnitř vidět. Nyní já nevidím, co se odehrává za mnou. Budu-li připoután k pohledu na Mistra před sebou, nedovolil bych si, ani by mne nenapadlo se otočit zpátky. Dokud se neodvrátím z této strany, abych pohlédl na druhou, nemohu vidět, co se tam děje. Pokud obrátíme pozornost dovnitř, jenom potom uvidíme. A On tam již na nás čeká. Ti, kdo jsou iniciováni, dostávají nějaký kapitál do začátku. Pravidelným cvičením, sebeintrospekcí a sebekontrolou jej mají den ode dne stále více rozvíjet. Dostane se vám více blaženosti, i když budete zůstávat ve světě, ale nebudete připoutáni. Takže bychom měli vidět, kde se


136

nacházíme a kde jsme byli dříve, před dvěma lety, před rokem. Většinou vidíme, že jsme na tom byli dříve lépe než nyní. Proč? Měli bychom postupovat! Měli bychom být tedy opravdoví sami k sobě. Bůh je ve vás uvnitř. Moc Guru či moc Mistra je ve vás uvnitř. Čeká tam na vás, ale vy jste připoutáni vně. To neznamená, že byste měli opustit svět a jít do Himalájí. Musíme se naučit plavat ve vodě, ne na suchu a ne pouze skrze intelektuální zápolení. Je to výcvik, v němž se vám dostává něčeho, s čím začít. To je pak ve vás jako střelka kompasu, která neustále ukazuje na sever. Při tom máte zůstat i při práci ve světě. Opravdový Mistr vám neradí opustit svět, ale zůstat v něm, přesto však nebýt ze světa. Člun zůstává ve vodě a vy ve člunu jedete, ale dbejte, ať se voda nedostane do člunu, jinak se utopíte. Pokud jste přeplněni vnějšími dojmy, utopíte se ve vodě světa a budete muset přicházet znovu a znovu. Takže právě proto iniciovaný dostává uvnitř něco do začátku. Pokud tomu budete pravidelně věnovat čas, vyvinete připoutanost tam. Budete ve světě, a přece mimo něj. K tomu musíte být pravdiví sami k sobě. To je hlavní věc, kterou se musíme naučit. Budete-li se tímto řídit, budete den za dnem postupovat. Pokud se tím řídit nebudete, pak i když něco máte, i to vám bude odňato, řekl bych. Náš Mistr dával příklad otce, který dal svým dětem něco, co měli co nejlépe využít. Jednomu z nich dal dvacet rupií, druhému dal deset a třetímu pět. Dítě, jemuž dal dvacet rupií, z nich učinilo čtyřicet, druhé, co dostalo deset, z nich učinilo dvacet a třetí, které dostalo pět, si je prostě nechalo a neužilo je. Takže tomu, kdo vydělá dalších dvacet navíc, Mistr něco dále přidá. Ti, kdo něco dostali, ale jenom to zachovali, těm zůstává jenom to, co jim Mistr dal, ale nenarůstá to. Takže co my většinou děláme? Obdržíme


137

něco do začátku a proplýtváme to připoutaností k vnějšku. Otec bude rád za dítě, které co nejlépe využilo to, co mu bylo dáno. Stane-li se poctivým člověkem, na něhož se dá spolehnout, dostane více a více. Jsou lidé, kteří říkají: "Dříve jsme na tom byli docela dobře, ale teď už ne." Proč ne nyní? Učinili jsme ze sebe žebráky. Takže musíme být opatrní. Sebeintrospekce je nanejvýš důležitá. Ti, kdo se jí nevěnují, svůj kapitál promarní.


138

25 OPRAVDOVÝ SATSANG Už jsem vám říkal něco o Satsangu či přebývání ve svatém shromáždění Světce. Je to škola, kde se nejenom něco učíte, ale obdržíte i demonstraci Boha ve vás uvnitř. Chcete-li nabýt v nějakém předmětu vzdělání, musíte jít do školy, kde se ten předmět vyučuje. Chcete-li se dozvědět o fyzickém těle, co mu škodí a jak může být obnoveno, musíte chodit do školy, kde se vyučuje předmětu, jak mít dobré zdraví. Chcete-li se naučit stavitelství, budete muset chodit do školy, kde vás to naučí nějaký inženýr. Ve škole, kde nyní přebýváte, se skutečně vyučuje "jak se setkat s Bohem." Satsang je škola, kde je někdo, kdo zná Boha, kdo Boha vidí, kdo je kompetentní udělit ostatním demonstraci Boha v nich uvnitř, předat jim nějaký kapitál do začátku. Pouze takové škole se říká Satsang. Slovo "Satsang" znamená vlastně sjednocení duše se všepronikajícím všeexistujícím Bohem. To je možné pouze, když se naše duše rozpoznává od mysli a vnějších smyslů. Když poznáváme


139

sami sebe, jenom potom jsme s to poznat Boha, jenž je všudypřítomný, vše ovládá, v Němž žijeme a máme své samotné bytí. Takže tato škola, do které chodíte, se nazývá Satsang. Jste tady, abyste měli spojení s Bohem. To je možné pouze, je-li tam nějaký člověk, který vidí Boha a kdo Jej může nechat vidět i druhé. Bůh-v-člověku či člověk-v-Bohu vidí Boha všude a v každém. Ti, kdo se k Němu stávají vnímavými, také začínají vidět Boha v každém. Bůh-v-člověku může totiž i vám udělit spojení, demonstrací Boha ve vás a všude. Vaše vyučování vpravdě začíná, když vystupujete nad tělesné vědomí. Pak jste na cestě k poznání svého vlastního Já a potom Nadjá, které vás v těle ovládá. Celý Vesmír je pod Jeho vládou. Chcete-li tedy poznat Boha, musíte jít do takové školy, kde je někdo, kdo Boha zná, Boha vidí a je kompetentní vám udělit něco do začátku, předat nějakou demonstraci Boží Moci, která je již ve vás. Když jdete k prodavači textilu, co prodává jen hedvábí, a žádáte ho o železný plech, bude vám ho moci dát? Samozřejmě ne. Jdete-li do školy, která učí, jak užívat nějaký stroj, a vy po nich budete chtít, aby vás naučili, jak potkat Boha, budou vám moci poskytnout nějakou Jeho demonstraci? Ani v nejmenším. Stejně tak, když jdete do školy k poznání Boha, může se vám toho dostat pouze tam, kde je někdo, kdo má spojení s Bohem a je kompetentní předat něco pro začátek. Takovou školu když najdete, vyvstává otázka, jak můžete ze své docházky získat plný prospěch? Když tam jdete, měli byste zapomenout vše ostatní. Zanechte všechno za sebou, vaše blízké a domovy, vaše okolí i své tělo. Když tam vidíte sedět Boha-v-člověku, měli byste celou svou pozornost vložit do Jeho očí, z nichž hledí duše Boha v Něm. Oči jsou okna duše. Jeho duše je


140

napojena Boží láskou a září Boží slávou. Budete-li k Němu vnímaví, naučíte se základy duchovnosti, a to bez mluvených slov. Neustále na Něho budete pomýšlet, a staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky. Kdo toto dokáže, nazývá se Gurmukh. Získává plný prospěch z účasti na Satsangu. Ti, kdo sem přicházejí, jsou šťastlivci. Měli by zapomenout na minulost, vnější prostředí, měli by zde být pouze s Bohem-v-člověku před sebou. Měli byste se stát vnímavými, zapomenout tělo a všechny vnější věci. Sedí-li vaše tělo zde, a mysl vám bloudí někde vně po různých věcech, nemůžete získat ze Satsangu plný prospěch. Opět bych vám chtěl zdůraznit, že Satsang je škola, která se dá opravdově nazývat Satsangem, je-li tam někdo, kdo vidí Boha, zná Boha a má s Ním spojení. Je opilý Boží láskou a ta z něho oplývá a přetéká vyzařováním. Chcete-li z návštěvy této školy získat úplný prospěch, budete muset zapomenout své prostředí, kdo sedí kolem vás, i své fyzické tělo. Měli byste být vnímavými k Bohu-v-člověku před vámi. Tak se naučíte mnoha věcem skrze vyzařování, skrze vnímavost. Duše hovoří k duši bez mluvených slov. Na Satsangu se vám dostává zároveň dvou věcí. Nejdříve se vysvětluje mluveným slovem teorie, a také obdržíte nějaký kapitál skrze oči. Ten se vyzařuje k žadatelům, kteří do této školy přicházejí za účelem poznání Boha. Takové školy jsou vzácné. Je mnoho škol, kde lidé hovoří jen o minulých historiích, o teorii, jak ji vysvětlovali Rišiové za starých dnů. Mohou vám uvádět citáty od minulých Mistrů, to je však pouze k nějakému pochopení. Dokud se vám nedostává nějaké demonstrace, s čím začít, jak můžete získat z teorie plný prospěch? Někdo může vést nádhernou promluvu na téma, jak úspěšně podnikat. Mluví velice nádherně. Ale pokud lidé kolem něho nemají nějaké peníze do začátku,


141

jaké dobro jim ta přednáška přinese? Budete-li mít nějaký úvodní kapitál, pouze pak vám ta přednáška přinese nějaký hmatatelný užitek. Toto je škola duchovnosti. Nejdříve se vysvětluje teorie zmínkami o Mistrech či citacemi Mistrů, kteří přicházeli v minulosti, kteří viděli Boha a mohli Jej nechat vidět druhé. "Syn zná Otce, a ti, kterým Jej syn zjeví." Bůh přebývá v každém srdci, je aktivní Mocí, která udržuje duši v těle. K tomu se právě uvádějí citáty, aby mohli účastníci Satsangu snáze porozumět, co je co. To samotné však nestačí. Musí tam být někdo, kdo je nad pocity, emocemi a dedukcemi, kdo vidí Boha a pomáhá druhým rozvinout vnitřní zrak, aby Jej i oni v sobě viděli. Dává vám něco do začátku, uděluje vám spojení s tou povždy Neměnnou Stálostí, což je Bůh. Na to není třeba žádných vnějších rituálů. Měli byste přicházet jako člověk, beze všech vnějších příslušností a nálepek. Když jste tady, zapomeňte všechno, a učte se u někoho, kdo zná Boha a kdo je kompetentní udělit vám něco pro začátek. Prvně je třeba pochopit teorii. Mistři, kteří přicházeli v minulosti, viděli Boha a byli též kompetentní udělit něco do začátku těm, kdo za nimi přicházeli. Zadruhé se vám dostává demonstrace. Takže vy jste ti šťastní, řekl bych, že můžete chodit do školy, kde se uděluje Boží milostí něco, s čím začít. Chcete-li z toho, co vám bylo dáno, a z účasti na Satsangu získat plný prospěch, budete se muset stát vnímavými. To se dostaví, budete-li dodržovat přikázání Boha-v-člověku či člověka-v-Bohu. Takže proto jste sem přišli. Dostalo se vám štěstí a měli byste je co nejlépe zužitkovat. Zapomeňte všechno o svých blízkých a domově, vnějším prostředí, a zatímco jste tady, zapomeňte i své tělo. Buďte plně vnímaví a hleďte do očí Boha-v-člověku. Jeho duše promlouvá skrze oči k duším,


142

jež jsou vnímavé. Duchovnost se nedá naučit, ale chytit jako infekce skrze oči. Máte tedy štěstí, že máte milostí Boží takovou školu, a je na vás, abyste ji co nejlépe využili tím, že se jí budete účastnit způsobem právě vysvětleným. Zůstaňte u jakéhokoli vyznání či náboženství jste, to nehraje roli. Jste předně člověkem. Tyto odznaky, které nosíte, se týkají pouze vnějšího těla. Pro duchovního člověka to nehraje žádnou roli. Jste člověkem se stejnými právy od Boha, a dále jste vědomé bytí, jste oduševnělá těla. Vaše duše je stejné podstaty jako Bůh. Jste kapkou Oceánu všeho Vědomí. Jako člověk jste jedno. Jako duše jste jedno. Všichni uctíváme stejného Boha nad námi.


143

26 JAK ROZVINOUT VNÍMAVOST - I Život vzchází ze života. Vyzařování člověka, jenž je oživován Mocí Boha-v-projevu, může přejít na druhého, kdo je vnímavý. Člověk může být daleko vzdálen či nablízku. Pokud není vnímavý, nemůže mít Život. Život se vyzařuje skrze Život a také skrze oči. Oči jsou okna duše. Duše, která je oživena spojením s Bohem, může tento oživující princip vyzařovat skrze oči, ne skrze rozum. Rozumem dokážeme pouze chápat, co je co. Život se sděluje skrze Život a jenom těm, kteří jsou vnímaví. Jinak nemůžeme být oživeni. Takže duchovnost se nedá naučit, ale mohou ji chytit jako infekci ti, kdo budou vnímaví. Člověk může žít s Mistrem v témže domě po léta, a stejně nemusí mít v sobě ani zrnko duchovnosti. Ten, kdo žije od Mistra daleko vzdálen a je vnímavý, získá více prospěchu, než někdo, kdo žije poblíž, ale vnímavý není. Život toho, kdo je vnímavý, se stane příbytkem všech dobrých vlastností. Proto Kabír říká,


144

že není k ničemu přebývat fyzicky spolu, dokud vaše mysl není vnímavá k Bohu-v-člověku. Vnímavost se rozvíjí, jsou-li zahnány všechny cizí myšlenky. Zůstáváte vy a zůstává On. Působíte zezadu očí, a tam působí i Bůh-v-člověku. Oči jsou okna duše a Mistr vyučuje beze všeho jazyka skrze oči. To, co vám říkám, je velice citlivá věc, samozřejmě. Můžete s Mistrem žít po roky a stejně se nerozvinout v Životě. Stanete se tím, jaké jsou vaše myšlenky. Život se vpíjí do vašeho života, jste-li vnímaví. Stanete se Jedním, ne již dvěma. Proto sv. Pavel říkal: "Jsem to já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Totéž nám sdělovali téměř všichni Mistři, ať pocházeli z Indie či odjinud. Mauláná Rúmí říká: "Jsem tolik naplněn svým Mistrem, že jsem zapomněl, jaké je mé jméno, je-li On ve mně, či já v Něm. Nemohu to rozlišit." Takže to je něco, co potkává ty, kteří se stávají vnímavými. On je všechna moudrost, milost, milosrdenství a láska. Tyto vlastnosti můžete v sobě rozvinout tím, že se stanete vnímavými, ne mluvením. Slovy budete chápat na úrovni rozumu, ale Život se k vám nemůže vyzařovat, nemůže do vás vejít, dokud se nestanete vnímavými. Chápete, co chci říci? Proto i když budou žít s Mistrem v jednom domě stovky lidí, nerozvinou se v duchovnosti. Citoval jsem vám dva příklady, jeden od sv. Pavla a druhý od Maulány Rúmího. Takovému člověku se říká Gurmukh. Stává se mluvčím Guru, ale ne na úrovni rozumu. Na úrovni rozumu si můžete pamatovat tolik věcí o tom, co Mistr říkal či sděloval. To nemá žádný život, mluvíte pouze na úrovni rozumu. Takže Život či Vědomí je něco jiného než intelektuální žonglování a zápasení. Chápete nyní? Tady přicházíme k velice osobní a citlivé záležitosti. Tyto věci se nedají vysvětlovat písemně. Texty vám


145

nemohou sdělit slova tak, jak vycházejí z úst nabita vyšším Životem. Proto Svámidží říkal: "Když jdete na Satsang, získejte z něho plný prospěch." Jak? Když přicházíte na Satsang, zapomeňte všechno. Zapomeňte i okolí a kdo sedí vedle vás. Zapomeňte i své vlastní tělo. Zůstáváte vy a zůstává On. Oči promlouvají k očím. Oči jsou okna duše. Jste-li tímto způsobem pohlceni, stanete se vnímavými a obdržíte Život. Život se nemůže předat skrze papír či rozum. Rozum pouze vysvětluje, co se dá vysvětlit slovy, a nic více, nic dále. Někdy jazyk nedokáže vysvětlit, co je co. My jsme vědomá bytí a staneme se více vědomými, až obdržíme Chléb Života skrze vnímavost. Toto vyzařování můžeme mít, sedíme-li zcela nablízku, a i když jsme tisíce mil daleko. Díky rádiu a televizi můžete slyšet a vidět věci na tisíce mil. Pokud jste zosobněné Nám, Slovo učiněné tělem, pak proč se vy nedokážete vyzařovat všude? Dokážete. Člověku, jenž rozvine vnímavost, se dostává opravdového Chleba Života, který jej naplňuje Životem. Život je již ve vás, vy jste však nepoznali své vlastní já, neboť jste obklopeni myslí, hmotou a vnějšími smysly. Jste natolik ztotožněni s tělem a vnějšími věcmi, že se z nich nedokážete vyplést a nemůžete poznat, kdo opravdu jste. Pokud budete mít spojení se svým vyšším já, s vyšším vědomým člověkem, rozvinete se dále. Guru Nának říkal: "Pouze ten, žije, ó Nánaku, jehož duše je sjednocena s mocí Boha-v-projevu, zvanou Slovo či Nám, a kdo je Jejím mluvčím." Stanete-li se vnímavými k tomu, kdo je Slovem učiněným tělem, přirozeně se vám dostane více Života. Jak jsem vám již říkal, duchovnost se nedá naučit, ale pochytit, budete-li vnímaví. Vnímavými se můžete stát pouze skrze lásku. Člověk, který má lásku, i když přebývá mezi tisíci lidmi, zůstává stále zcela sám, neboť jeho celá


146

pozornost je zaměřena na Mistra, jenž je středem jeho zájmu. To je způsob, jak rozvinout vnímavost. Jste-li vnímaví, budete mít více Života. Z intelektuálních promluv pouze pochopíte, co se Chlebem Života míní, ale nic více. V sanskrtu je jedno slovo, ‘Upásana’. Upásana znamená přebývat s Mistrem. Nic nestojí mezi vámi a Jím. On je plně vědomý a i vy jste vědomé bytí. Vědomá bytí by mezi sebou neměla mít nic. Měli bychom vystoupit nad omezení fyzického těla, vnějších smyslů a rozumu a mít spojení s vyšším já. Takové učení nám poskytují ti, kteří Žijí. Ti, kdo nejsou ve spojení s vyšším já, nemohou získat Život. Když se vám Života dostane, stáváte se příbytkem všech ctností. Sebezkoumáním vykořeníte všechny nedostatky. Vy se snažíte tyto vyšší ctnosti mít, ale stejně se vám to spíše nedaří. Pokud v sobě uvnitř obdržíte Život, a k tomu navíc jestliže provádíte sebezkoumání a odstraňujete den ode dne všechny nedokonalosti, vaše spojení bude posíleno. Jste-li vnímaví k Bohu-v-člověku, nepotřebujete žádný deník, vůbec nic. Obdržíte Život přímo, a když obdržíte Život, všechny ostatní věci od vás odejdou. Když sedíte u ohně, všechen chlad přirozeně odchází. Chápete nyní, co chci přesně říci? Takže toho se nám dostává z fyzické přítomnosti Mistra. Ti, kdo přicházejí za Mistrem a nerozvinou vnímavost, mají pocit, že se získají více ze svého vlastního úsilí (samozřejmě, že trochu podpory by uvítali), ale skrze vnímavost se můžete naučit více než každým jiným způsobem. Když si sedáte k meditaci, co děláte? Musíte vyvinout nějaké úsilí, ale mělo by to být úsilí bez úsilí, v němž není žádná otázka "konatele". Měli byste všechny své naděje vkládat v toho Jednoho před vámi či v tu Moc, která působí i ve vás uvnitř. Knihy se o tom zmiňují, ale nevysvět-


147

lují, co bylo nyní řečeno. Kabír říká, že když fyzicky sedíte někomu nablízku, ale vaše mysl jenom pobíhá po celém světě, to že není žádná Upásana. Nemůžete z přítomnosti Mistra získat plný prospěch. Takže Mistr není fyzické tělo. Má fyzické tělo, skrze něž působí, ale je Slovem učiněným tělem. Mistr vám uděluje vědomé spojení s Mocí Boha-vprojevu, což je Světelný a Zvukový princip. Čím více spojení s nimi uvnitř svého těla, kde se projevují, máte, tím více Života se vám dostane. Takže Život vzchází ze Života a získáváte jej, když se stáváte vnímavými. V čase Iniciace se vám uděluje spojení s Mocí Boha-v-projevu. Pokud jej den ode dne praktikujete, můžete jej rozvinout. Zároveň byste měli provádět sebezkoumání a zbavovat se všech nedokonalostí. Čím více budete mít spojení se Slovem, tím více lásky, moudrosti a Života se vám dostane. Mluvením a účastněním se rozmluv začínáte něčemu rozumět, ale nezískáváte to. Rozumět je jedna věc, však mít to bytí, ten život, je něco zcela jiného. Jak jsem vám onehdy říkal, Satsang je škola, kam jste přišli se nejenom něco učit, ale i získat Duchovnost. Prvně pochopíte, co je co, potom skrze vnímavost obdržíte Život ve vás uvnitř. To je velice široké téma. Když vcházíte dovnitř, chápete víc a víc a víc. I na vzdálenost tisíce mil k Němu máte docela blízko, jste-li vnímaví. Proto Kabír říkal: "Mistr může přebývat za sedmero moři, a žák úplně jinde. Pokud však na Mistra jen zaměří svou pozornost, dostane se mu stejného požehnání, jako by Mu byl nablízku." Když mně například docházejí žádosti o Iniciaci, odepisuji zpět a říkám: "Dobře, uveď ho do meditace." Tu věc zprostředkovává moc Slova. Nikdy nebuďte klamáni v tom smyslu, že by ten člověk, který vám uděluje instrukce, byl dárce. Je pouhou nádobou, skrze niž se vám poskytují instrukce. Iniciaci můžete obdržet


148

i na vzdálenost tisíce mil, aniž byste šli za kýmkoli, budete-li vnímaví. To však lidé většinou nechápou, a proto jsou pověřeni zástupci, aby pokyny k Iniciaci sdělovali. Iniciace je ve skutečnosti provedena v ten samotný moment, kdy je Mistrem schválena. Přichází od Slova ve vás uvnitř či od toho lidského pólu, kde je Slovo plně projeveno. Chápete nyní, co se naučíte na Satsangu, co z něho získáváte? Prvně je to teoretické poznání na rozumové úrovni, a poté se vám dostává samotného Chleba Života. Ten udělí sílu vaší duši. Na duchovním zdraví závisí pak zdraví mysli i těla. Všechny nedokonalosti vás opustí, jako když sedíte u ohně, vás chlad opustí. Posloucháním Zvukového proudu se stáváte příbytkem všech ctností. Skrze slyšení se můžete rozhodnout pro směr, jímž máte jít. Skrze slyšení se otevírá váš vnitřní zrak, abyste viděli, kam jdete. Škoda je, že my těmto věcem věnujeme málo času a promarňujeme jej v malichernostech, řekl bych. Pokud jste něčemu porozuměli, tak se podle toho řiďte. Dokud jste nepochopili, pomůže vám Satsang. Pokud něco máte, žijte podle toho a mějte pouze společnost někoho, kdo má v sobě uvnitř tento Život. To bude i pro vás podporou. Tyto věci bychom měli pochopit a potom žít. Mluvením o chlebu nemůžete utišit hlad, musíte mít chleba, který se dá jíst. Proto Kristus říkal: "Já jsem Chléb Života, jenž sstoupil s Nebe. Kdokoli jej pojí, bude míti život věčný." Pojíst jej— je Chlebem Života, samozřejmě. Také říká: "Jezte mne a pijte mne." Co jíst? Je Slovem učiněným tělem. Čím více budete mít spojení a pozříte tohoto Slova, Světla a Zvuku ve vás, tím více budete jíst Chleba Života.


149

27 OPRAVDOVÝ CHLÉB A VODA ŽIVOTA Co nám Mistři říkají, když přicházejí? Říkají, že Bůh stvořil člověka. Člověk má fyzické tělo a rozum, ale je oduševnělé tělo, vědomé bytí, kapka Oceánu všeho Vědomí. Díky tomu, že jsme podávali správnou potravu tělu, jsme se fyzicky vyvinuli. Máme rozum, na jehož úrovni jsme se naučili tolik věcí, vytvořili nádherné vynálezy a získali všemožné informace o tomto fyzickém světě a ostatních vnějších věcech. To je chleba rozumu. Takže tím, jak se dostává tělu a rozumu potravy, fyzicky a rozumově sílíme. Ale my jsme vědomá bytí. Jakou potravu jsme dávali své duši, našemu vlastnímu já? Učení se a vnější informace je pouze potravou pro rozum, ne pro duši. Duše je vědomé bytí a jejím Chlebem a Vodou Života může být pouze něco vědomého. Musíme předně poznat své vlastní Já. To říkali všichni Mistři od samého počátku. Poznat vlastní Já není


150

věcí pocitů, emocí či dedukcí. Je to věc vystoupení nad tělesné vědomí praktickou sebeanalýzou, která nám ukazuje, kdo jsme. Poznáváme-li své vlastní Já, máme-li spojení se vševědomým Bohem, to je Chléb a Voda Života pro duši. Všechny světské informace a vnější vědy, toho jsou knihovny plné. I když si tím naplníme hlavu, dobře, ale to není chleba pro duši. To je chleba a voda k tomu, aby rostl rozum. Takže Chléb a Voda Života pro duši je vědomé spojení s Bohem či Nadduší. Kdo vám jej může dát? Jenom takový lidský pól, jehož duše je plně zduchovněna. Kdo rozpoznal sama sebe od vnějších smyslů a připoutaností. Kdo poznal sama sebe vystoupením nad tělesné vědomí a stal se mluvčím Boha, kdo je vším Vědomím. Bůh zajisté přebývá v každém srdci, žádné srdce není bez Něho. Je aktivní Mocí, jež udržuje duši v těle. My o tom v současné době nevíme, neboť naše duše je pod vládou mysli a vnějších smyslů. Jsme ztotožněni s fyzickým tělem a jeho okolím do takové míry, že jsme zapomněli sami sebe. Dokud nepoznáme naše vlastní Já, jak můžeme poznat Nadjá? Mistr je člověk jako my, narodil se jistě stejným způsobem. Má stejné tělo, smysly a rozum, ale prakticky poznal sama sebe tím, že vystoupil nad tělesné vědomí. Má spojení s Nadjá, stal se mluvčím Boha. Je kompetentní, aby odtáhl naši pozornost z vnějšku a z vnějších smyslů tím, že je pozvedne nad rozumovou úroveň a udělí nám vědomé spojení s Nadjá či s Bohem. Takovému člověku se říká Světec či Mistr v opravdovém slova smyslu. Kdykoli přicházeli do světa, rozšiřovali Mistři tuto Potravu Života mezi lidi. Lidské tělo je nejvyšším stupněm v celém Stvoření. Pouze v lidském těle můžeme poznat vlastní Já a mít vědomé spojení s Bohem. Dary, jež může Mistr udělit, podobného něco žádný syn člověka nedokáže. Přichází do světa


151

s pověřením od Boha. Mistři ve svých dobách hlásali takové věci vždy ve svých vlastních jazycích. Ti, kdo se setkávají s Mistrem, skutečně poznávají, opravdu vidí, co jim poskytuje. Dary, jež může dát Mistr, nemůže dát nikdo druhý. Co je to za Moc, jež tyto dary rozdává? Je to Bůh v Něm projevený. Možná si vzpomínáte na ten příběh v Bibli o tom, jak Kristus žádal samaritánskou ženu o vodu. Ona si díky nějakému komplexu méněcennosti pomyslela, že náležíli Kristus k vyšší vrstvě, proč ji žádá o vodu, a neposkytla mu ji. Kristus jí potom řekl: "Kdokoli pije vody této, bude opět žíznit. Ale kdokoli se napije vody, již já mu dám, nebude žízniti navěky, nýbrž ta voda stane se v něm studnicí vody tryskající do života věčného." Také řekl: "Já jsem Chléb Života. Toto jest Chléb živý, jenž sstoupil s Nebe. Kdokoli z něho pojí, bude míti život věčný." Co to je za Chléb či Vodu Života? Je to ona Moc Boha-v-projevu, jež má dvě tváře či fáze, Světelného a Zvukového principu. Též je známe jako hudbu sfér či hudbu vší harmonie. Zmiňovali se o ní všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli, ať v té či oné zemi. Takže takový Chléb a Vodu Života může poskytnout pouze člověk, jenž se stal Slovem učiněným tělem. Působí samozřejmě v lidském pólu, ale Jeho duše požívá Chleba a Vody Života. To uděluje též druhým, neboť na duchovním zdraví záleží život mysli i těla. Nikdo na zemi nemůže dát takový dar nežli ten, kdo se stal vědomým spolupracovníkem na Božském Záměru, mluvčím Boha. Takže tento Chléb Života je již v nás uvnitř, ale my z něho nemůžeme ochutnat, neboť pozornost, která je vnějším projevem duše, je pod vládou mysli. Mysl je pod vládou vnějších smyslů, a vnější smysly nás táhnou do vnějšího světa a fyzického těla. Jsme s těmito věcmi natolik ztotožněni, že jsme zapomněli sami sebe. Milostí


152

Mistra se nám dostává na nějaký čas zážitku zapomenutí vnějšího světa, vystoupení nad tělesné vědomí a otevření vnitřního zraku či jednoduchého oka, jež vidí Boží Světlo, a můžeme slyšet Boží Hlas. Kristus říkal: "Vy vidíte věci, co staří Proroci neviděli, a slyšíte věci, co staří Proroci neslyšeli." Takový dar tedy Mistr dává. Vnější vědomosti knihoven a knih či výroky Mistrů, kteří přicházeli v minulosti, vás Mistrem neučiní. Když se vaše hlava stane knihovnou, budete mít pouze vnější vědomosti o tom, co Mistři říkali. Když se napijete vody, na chvilku utišíte žízeň, ale nemáte Vodu Života. Říká se, že ‘Jablko denně doktora zahání’ (anglické přísloví). Takže víte o tom jablku, které posiluje srdce či mozek. Když jej člověk sní, nepotřebuje doktora. Nyní jste se dozvěděli o Jablku Života, ale naneštěstí jste jej ještě nesnědli. Cokoli jíme či konáme, je pouze na rozumové úrovni. Informace v hlavě vám může poskytnout nějaké rozumové uspokojení, není to však Chléb Života pro duši. Kdo má spojení s Boží Mocí v sobě uvnitř, se nazývá Slovem učiněným tělem. Všichni Mistři říkají totéž, samozřejmě ve svých jazycích. Této samotné Vody Života, která je zdrojem všeho štěstí, všech ctností, všeho míru se vám může dostat pouze od Mistra. Udělí vám život věčný. Je dobře se v chrámu narodit, ale zemřít v něm je hřích. My se prostě připoutáváme k obalům věcí, ale nedotýkáme se vnitřního jádra. Výsledkem jsou srážky mezi třídami, mezi zeměmi. Tento věčný život můžeme mít, pijeme-li Vodu Života skrze Slovo učiněné tělem. Podáte-li občerstvující nápoj duchu, stanete se duchovně silnými. Na našem duchovním zdraví záleží pak život mysli i těla. To právě Mistři udělují, když přicházejí.


153

Guru Amardáse se ptali, co Mistr dává. Řekl: "Mistr skrze své oči podává do očí druhým rozpouštědlo, a oni uvidí Světlo." Dokud není duše odtažena z vnějších smyslů a nevystoupí nad tělesné vědomí, neotevírá se třetí oko a nemůže vidět Boží Světlo. Kristus říkal: "Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude plné Světla." To bylo základní učení všech Mistrů, kteří v minulosti přicházeli. Jejich učení má dvě stránky. Vnější a vnitřní. Rozdávali Chléb a Vodu Života. Byli mluvčím Boha. Kristus říkal: "Já hovořím tak, jak mne můj Otec vede. Kdo viděl mne, viděl i Otce mého." Takové výroky nejdeme i u všech ostatních Mistrů. Guru Nának pravil: "Já mluvím to, co mne Bůh nechává mluvit, mluvím tak, jak to přichází shůry. Jsem pouze mluvčí." Takový lidský pól, v němž je Bůh projeven, se nazývá Světec či Mistr. Poskytuje vám takový dar, jejž vám nikdo jiný na zemi dát nemůže. Žádný syn člověka to nedokáže. Žádný intelektuál vám jej nemůže dát. To tedy Mistři dávají, když přicházejí. I když v knihách o tomto najdeme zmínky, škoda je, že se to v nich přímo nevysvětluje. Zmínky nacházíme, ale kdo vyloží opravdový význam toho, co je tam řečeno? Dokáže to pouze ten, kdo to zažil. Vysvětlí nám to jasným způsobem a pár slovy. Chápete nyní, co Mistr dává? Je opojen Elixírem Života. Kdokoli za Ním přichází, dostává se mu též poháru tohoto Elixíru. Kompetence Mistra nespočívá ve vyučování teorií a vedení přednášek nebo ve vysvětlování toho, co říkali minulí Mistři, ale že vám věci předává nejdříve v teorii, a potom teorii demonstruje na praktickém příkladu. V tom skutečně spočívá velikost Mistra. Takže to je ten Chléb a Voda Života, který Mistři v minulosti udělovali. Instituce, které se na jejich učení vystavěly, byly vytvořeny k tomu účelu, aby se mohlo


154

tohoto Chleba Života dostat více lidem. Dokud mezi lidmi byl tento praktický Bůh-v-člověku či člověk-v-Bohu, byli touto výsadou požehnáni. Když z těchto institucí a formací tyto osobnosti či lidská těla, ve nichž Bůh působil, odešly, začaly tyto instituce stagnovat, a stagnace vede k úpadku. Intelektuál vám může slovo od slova zopakovat všechny tyto výroky, ale nemůže to demonstrovat či poskytnout vám též pohár Elixíru tím, že vám poskytne nějaký kapitál do začátku. S propagandou přichází mnoho takzvaných mistrů, ale poskytují pouze teorii. Říkají vám, abyste opakovali tuto či onu mantru nebo slova. To samo nestačí. Náš Mistr říkával: "Pět slov vám může dát jakákoli dívenka u kolovrátku. To neznamená nic. Záleží na praktické demonstraci." Velikost Mistra spočívá v tom, že je kompetentní udělit vám nějaký úvodní kapitál tím, že odtáhne vaši pozornost z vnějšku a pozvedne ji nad tělesné vědomí. Otevře váš vnitřní zrak, abyste viděli Boží Světlo a slyšeli Boží Hlas, ať méně či více. To závisí na karmickém pozadí každého člověka. Ale musíte mít něco, s čím začít. Kdo dokáže udělit tento Chléb či Vodu Života, se nazývá Světec. Proto se o Mistrech v posvátné literatuře hovoří tak vznešeně, ať pocházeli z jakékoli země. Setkat se s takovým Mistrem je veliké požehnání.


155

28 JEDNODUCHÉ OKO ČI TŘETÍ OKO

Kristus říkal, že je lépe vejít do světa s jedním okem raději než se dvěma, které vás uvrhnou do pekla. Každý má dvě oči na tváři. Ty fungují už od narození. Po celý náš život působíme na úrovni těchto dvou očí. Kolem osmdesáti procent všech dojmů, které jsme zvenku přijali, přichází skrze oči. Ti, kdo působí pouze na úrovni těchto dvou očí, přijímají buďto dobré dojmy, nebo špatné dojmy. Dobré dojmy se vypůsobí jako dobré činy. Špatné dojmy budou mít za následek špatné činy. Jaké dojmy jsou vloženy v našem srdci, budou přetékat ven. To je velice povrchní život, který žijeme. Mistři nám říkají, že je ještě jiné oko, zvané různě ‘třetí oko’, ‘jednoduché oko’ nebo ‘šiv nétra’. Dokud neotevřete toto vnitřní oko (které se dá otevřít pouze, zatímco jste v lidském těle), nejste nikde. To je oko duše, ne rozumu, ani vnějších smyslových schopností. My jsme oduševnělá


156

těla, vědomé bytosti, jež působí skrze mysl a vnější smysly. Toto vnitřní oko se otevírá, když je naše duše, jejíž vnější projev se nazývá pozornost, odtažena do sídla duše v těle, což je zezadu těchto dvou očí. Naše pozornost nyní působí na úrovni očí skrze mysl a vnější smysly. Jsme ztotožněni s tělem a zapomněli jsme sami sebe. Dokud právě tato pozornost nebude odtažena z vnějšku a přímo vypletena z vnějších smyslů, jež končí na úrovni očí, nemůžeme vědět, kdo vpravdě jsme. Do tohoto bodu vycházíte v čase smrti. Proto se říká, že "Ti, kdo jsou zasvěceni do Tajemství Onoho světa, jejich duše má stejnou zkušenost opouštění fyzického těla a vnějších smyslů, jako je tomu v čase smrti." Toto oko se otevírá, je-li pozornost odtažena z vnějšku, a poté vytažena vzhůru z úrovně vnějších smyslů do sídla duše v těle, což je zezadu dvou očí. To je místo, kde člověk opouští tělo v čase smrti. Kabír říká: "Jen směrujte svou pozornost do sídla nad vnějšími smysly." Když pozornost dosáhne tohoto bodu, vaše vnitřní oko se otevírá. Toto vnitřní oko je ve všech. Proto se tedy říká, že je lépe vejít do světa s jedním okem raději než se dvěma, které vás uvrhnou do pekla. Nyní vám to bylo vysvětleno velice jasně. Jestliže to dokážete učinit sami, pak je to jenom dobře. Jestliže ne, pak vyhledejte pomoc někoho, kdo je kompetentní to pro vás učinit. Vnější sádhana džapy a manter a vnějších úkonů na úrovni vnějších smyslů, to může kázat s malým úsilím každý. Toto je ale, řekl bych, věc odtažení pozornosti z vnějšku a jejího vytažení nad oční úroveň vnějších smyslů, čímž se otevírá vnitřní oko. Uvidí pak Moc Boha-v-projevu, což je Světelný a Zvukový princip. Abyste měli nějaký názorný příklad: Když kvočna sedí na vejci, vytváří v sobě teplo. Teplo se převádí do vejce, a v něm uvnitř se narodí kuře. Je však celé zahaleno vnějšími obaly skořápky. Takže kvočna


157

říká: "Hleď, dítě, venku je tak velké slunce, jsou tu hory a údolí." Dítě řekne: "Matko, možná že ano, ale já jsem v jedné temnotě." Co kvočna udělá? Prostě jemně zobákem zaťuká na skořápku, až praskne, a kuře je volné. "Je-li tvé oko jednoduché, celé tvé tělo bude mít Světlo." Víte, co to znamená? To je demonstrace, důkaz, že když se otevírá vnitřní oko, vidíte v sobě uvnitř Boží Světlo. Abyste měli jiný příklad, představte si, že v domě je sto schodů a člověk jich vyjde čtyřicet, padesát, šedesát, ale stále nevidí světlo. Jak se dostává ke střeše, zahlédne záblesky světla. Když se dostane na vrchol střechy, vidí světlo. To je pouze první krok, který ukazuje, že se otevírá vnitřní oko. To můžeme vykonat pouze v lidském těle, které Boží milostí máme. Když přichází silný déšť, zaplavuje celý svět. Podobně, když přichází opravdový Mistr, přináší s sebou Vodu Života. Používám to slovo "opravdový," neboť je tolik mistrů zaplavujících svět. Ti vám prostě dávají něco na úrovni vnějších smyslů. Jejich třetí oko není otevřené, a nedokáží otevírat třetí oko druhých. Velikost opravdového Mistra spočívá v tom, že otevřel své vnitřní oko, a může nechat vidět i druhé. Náš Mistr říkával: "Vždyť k čemu to je, dávat pět jmen, pět manter nebo jakoukoli vnější věc? To vám může říct i děvčátko u kolovrátku." Vnější metody provádění rituálů může konat s malým cvikem kdokoli. Ale vystoupení nad tělesné vědomí a otevření jednoduchého oka, to dokáže pouze kompetentní člověk. Nechá vás posedět, načež uvidíte něco Světla. Čím přesněji se řídíte Jeho pokyny, tím více Světla uvidíte. I slepý člověk má třetí oko. Při své první cestě na Západ v roce 1955 jsem jel do Los Angeles. Během ranní meditace tam byl slepý lékař, bylo mu též pomoženo, a viděl Světlo. Mistři dávají zrak slepým. V jejich očích jsme všichni slepí. Mistři vidí, že náš vnitřní


158

zrak není otevřen. Kabír říká: "Já vidím, že všichni jsou slepí." Kdo není slepý? Kdo v sobě uvnitř vidí Boží Světlo, jehož třetí oko je otevřené. Chápete nyní, co chci přesně říci? Když Mistři přicházejí, zaplavují svět. Jejich paprsky se linou proudem a celý svět je zaplavován Vodou Života. Kabír říká: "Z Mistrů vychází záplava Vody Života. Lidé si mohou vzít, kolik jen chtějí." Když opustíte tělo v čase smrti, budete muset prostě litovat. Měli byste umírat za života, a to se dá vykonat pouze v lidském těle a u nohou kompetentního Mistra, jehož vnitřní oko je otevřené a kdo dokáže otevírat oči druhých. I slepý člověk má třetí oko. Ti, kdo nevidí světlo vně, uvidí, až se otevře jejich vnitřní zrak, Světlo uvnitř. Tento zrak se otevírá pouze, když vystoupíte nad tělesné vědomí. To je být znovu narozen. "Dokud se nenarodíš znovu, nemůžeš vejíti do Království Božího." "Naučte se umírat, abyste mohli začít žít." V čase smrti bude vaše duše stažena z vnějšku a z vnějších smyslů. Vyjde do sídla duše zezadu očí. Je-li tento proces vykonán za života, otevře se vaše vnitřní oko a uzří Světlo za hranicemi světa. Všechna sláva spočívá ve vás uvnitř. Když tedy přicházejí Mistři, je ve světě záplava Duchovnosti. Je nejvyšší čas si vzít, kolik jen můžete. To je to opravdové bohatství, jež můžete, zatímco jste v lidském těle, nashromáždit. Všechno ostatní bohatství zanecháte zde spolu s tělem. Když Mistři přicházejí, volají: "Ó lidé, je právě čas. Co nejlépe jej využijte. Je záplava Vody Života. Vezměte si, kolik jen můžete, je to vše zdarma." Je třeba rozvinout pouze trochu oddanosti, trochu vnímavosti. Žijete-li nablízku či vzdáleni, nehraje vůbec žádnou roli. V čem spočívá naše štěstí, že máme lidské tělo? To protože pouze v lidském těle se může otevřít toto oko. Je-li vaše oko otevřené, užíváte si Onoho světa, zatímco ještě


159

stále žijete. Měli byste vystudovat, zatímco jste tady, pak zůstanete stejným studovaným i po opuštění těla. Jste-li nyní nevzdělaní, jak můžete být studovaní po opuštění těla? Náš Mistr vždy říkával: "Kdo se stane učeným za života, zůstává učeným i po opuštění těla. Ti, kdo jsou tady negramotní, jak mohou potom nabýt vzdělání?" Chápete nyní, proč je Mistrům věnováno tolik chvály? Ne těm takzvaným mistrům, svět je jimi zaplaven. Jestliže jejich vlastní oči nejsou otevřené, nedokáží otevírat oči druhých. Budete-li pokračovat ve svém současném stavu, nikam nedojdete. Budete neustále zůstávat na úrovni očí, na úrovni vnějších smyslů. Jestliže nad ně tedy dokážete vystoupit sami, to je jenom dobře. Čeho více potřebí. Pokud ne, můžete mít pomoc někoho, jehož oko je otevřené a kdo vám dá něco do začátku, nějaký kapitál, abyste viděli Boží Světlo. Takže nyní můžete oceňovat krásu té rady: "Je lépe vejít do světa s jedním okem raději než se dvěma, které vás uvrhnou do pekla." Když Mistři přicházejí, promlouvají ve svém vlastním jazyce, ale říkají tytéž věci. Celý svět je na úrovni pocitů a emocí či vyvozování dedukcí na úrovni rozumu. Kdo vidí sám za sebe? Takže pocity, emoce a dedukce jsou všechny omylné, vidění je nade všechno. Ti, kdo viděli, říkají totéž. Proto se říká: "Poslouchejte slova Mistra. On říká, co vidí, a je kompetentní nechat vidět druhé." Knihy vám nevysvětlí těchto pár slov, která jsou i velice prostá, zcela k věci a na úrovni běžného chápání. Naše vnitřní oko je zavřené, ale je, a může být otevřeno, zatímco jsme v lidském těle. Proč jej nedokážeme otevřít sami? Neboť naše duše, spojená s myslí, se stala džívou a svými vnějšími projevy skrze smysly se ztotožnila s tělem a vnějším světem natolik, že zapomněla svou pravou povahu. Jestliže bude po léta a léta jenom


160

provádět všechny způsoby vnějšího uctívání a užívat je k meditaci na úrovni vnějších smyslů či na úrovni očí, nemůže vyjít výše. Pokud dokáže vystoupit vzhůru svým vlastním úsilím, je to jenom dobře. Jinak by měla přijmout pomoc někoho, jehož vnitřní oko je otevřené a kdo je kompetentní otevírat vnitřní oko druhých.


161

29 JAK ROZVINOUT VNÍMAVOST - II Chcete-li nabýt vzdělání, získáte je pouze ve školách či univerzitách. Budete-li chtít dostat lék, půjdete do nemocnice. Stejně tak, chcete-li šaty, jdete za prodejcem látek. Pokud byste chtěli nalézt Boha, pak musíte jít k opravdovému Světci či Mistrovi. Co je Mistr? Je Slovo učiněné tělem, jenž přebývá mezi námi. Bůh je všude, ale projevuje se v Mistrovi. Satsang je nazýván společností Sat. Sat je Neměnná Stálost, je povždy existující. Je-li naše duše odhalena ze závitů mysli, hmoty a vnějších smyslů procesem sebeanalýzy, poznává tuto činnou Moc, která je již v nás a v těle nás ovládá. Tato moc či Bůh je uvnitř každého z nás. Ale naše duše jsou ztotožněné s myslí a vnějším světem natolik, že jsme zapomněli sami sebe a zapomněli Nadjá či Boha. Takže kdekoli se nachází taková duše, která poznala sama sebe skrze sebeanalýzu tím, že vystoupila nad tělesné vědomí, pak takový člověk vidí Boha, jako já vidím vás a vy


162

vidíte mne. Takový člověk se nazývá Mistr či Světec. Kdekoli přebývá, tam bude Jeho vyzařování. Vyzařování vychází z každého póru Jeho těla, ale zvláště se projevuje skrze Jeho oči. Oči jsou okna duše. Jeho duše je opojena Boží láskou a když hledíte do Jeho očí, obdržíte vyzařování. Abyste získali plný prospěch ze společnosti Světce, musíte být sami čistí. Když přicházíte na místo, kde přebývá Mistr, měli byste všechno zapomenout. Zapomeňte celé okolí a kdo sedí vedle vás. Buďte jen plně vnímaví k očím Mistra, v nichž působí Jeho duše. Musíte se stát vnímavými, abyste ze společnosti Světce získali plný prospěch. Ti, kdo přicházejí Mistrovi nablízko, a jejich mysl je, dá se říci, zmítána z místa na místo a v jezeře mysli se neustále vzdouvají vlny, takový člověk nemůže rozvinout vnímavost. Nemůže obdržet plný prospěch z vyzařování, jež z Mistra vychází, skrze celé jeho tělo a zvláště skrze oči. To požehnání můžete mít, i když sedíte tisíce mil daleko. Skrze rádio můžete slyšet, co člověk říká, na velikou dálku. Díky televizi můžete také vidět toho, kdo mluví. Slovo je všude. Slovo či Nám či Šabd jsou všechno totéž. Takže vibrace člověka, v němž je Slovo projeveno, pronikají celým světem. Kdo se stává vnímavým, když ztiší svou mysl a rozum, získává plný prospěch. Kabír říká: "Když Mistr přebývá tisíce mil za mořem, zatímco žák zde, měl by jen svou pozornost směrovat k Mistrovi." Slovo je všude. Musíte se jen stát vnímavými. Stanete-li se vnímavými, získáte ze Satsangu plný prospěch. Chcete-li nalézt Boha, jděte tam, kde přebývá Mistr. Nechť mezi vámi a Mistrem nic nestojí, ani ne Jeho tělo. Pokud je celá vaše pozornost pohlcena v očích Mistra, získáte plné vyzařování a dostane se vám blaženého opojení. To je nejrychlejší a nejsnazší způsob, jak ze společnosti Světce získat plný prospěch. Když se stanete vnímavými, dostane se vám


163

vyššího opojení. Zapomenete svět. Získáte více požitku, více blaženosti z Onoho světa, než tomu bylo z vnějších věcí. Jsme vědomá bytí a měli bychom se stát vnímavými a být ve spojení se Slovem či s Nám, jehož vnějším projevem je Světlo a Zvuk. Čím více jste ve spojení se Slovem či s Nám, tím více blaženosti a opojení budete mít, což se nebude dát srovnávat s ničím zvenčí. Mysl bude utišena. Upanišady říkají: "Co je to, vlastnictvím čehož nebude člověk potřebovat nic více?" Je to obdržet spojení se Světelným a Zvukovým principem Slova učiněného tělem. Takže společnost toho, jenž je Slovem učiněným tělem, se nazývá Satsang. Zde můžete nalézt Boží vyzařování a můžete je mít i na vzdálenost tisíce mil, pokud budete vnímaví. Mauláná Rúmí říká: "Můžete-li jen dvacet minut pobýt u Světce, pak požehnání, jež z této krátké doby získáte, by se vám nedostalo ani za tisíce let opravdových pokání." Hoří-li někde oheň, sedněte si vedle něho. Když oheň plně vzplane, všechno kolem spálí (tj. je mnohem účinnější a snazší, jsou-li naše hříchy spáleny v přítomnosti Mistra, než praktikováním odříkání). Když se Slovo někde projeví a vy se k Němu stanete vnímavými, zklidní se vám mysl. V ní se bude odrážet vaše vlastní Já a bude se v ní bude odrážet i Bůh ve vás uvnitř. Jediná věc, jež stojí v cestě mezi Bohem a vámi, je mysl. Nemusíte dovnitř vkládat nic z vnějšku, všechno tam již je. Když se utiší zvířené vlny mysli, uzříte v ní svou pravou tvář. Chápete nyní, jak získat plný prospěch ze společnosti Mistra? Bůh se nenalézá v knihách, neboť v nich jsou pouze výroky o Něm. Nedá se též nalézt ani v chrámech vystavěných z kamene lidskou rukou. V těch se pouze scházíme, abychom se k Bohu modlili či děkovali Mu za to, co již dal. Bůh přebývá ve vás uvnitř. Tělo je opravdovým


164

Božím chrámem. Pokud jste toto pochopili, pak kam půjdete, abyste Jej nalezli? Předně dovnitř sama sebe. Odtáhněte se z vnějšku. Odtáhněte mysl a vnější smysly a vystupte vzhůru do sídla duše zezadu očí. Když se tam budete koncentrovat, otevře se váš vnitřní zrak a uvidíte uvnitř v sobě Boha. Ale Jeho vyzařování můžete mít odtud, kde je již projeven. Pokud přebýváte, byť na krátký čas, poblíž lidského těla, kde je Bůh projeven, poskytne vám to rychlejší výsledky. Proto se ve všech písmech mluví tak vysoce o Satsangu či o společnosti Světce. Tento proces se urychluje vyzařováním. Stejná Boží Moc je ve vás uvnitř, ale není probuzena. V čase Iniciace bude probuzena a další podporu obdrží též skrze vyzařování od Mistra. Proto se říká, že jeden elektrizující pohled Světce, který skrze vyzařování obdrží vaše duše, vás může pozvednout k vašemu vlastnímu já a budete uvnitř vidět Boží Světlo. Takže jeden milostiplný pohled od Mistra nám stačí. Je to velké dobrodiní. Proto se říká: "Mějte společnost Světce, čím více se vám jí dostane, tím lépe." Čím vnímavějšími se v Jeho společnosti stanete, tím větší prospěch získáte. Jenom přijít a odejít nestačí. Opravdový prospěch umožňuje pouze vnímavost. Čím více času můžete strávit ve společnosti Světce, tím lépe. I když nejste v Jeho přímé společnosti, může se vám dostat požehnání, i když sedíte doma někde na vzdálených místech, pokud se rozvinete ve vnímavosti. Taková vnímavost přichází pouze, když je odstraněno všechno mezi vámi a Mistrem, i když od sebe můžete být tisíce mil. Mezi vámi a Mistrem by nemělo stát nic, ani světské věci, ani vaše tělo či mysl. Jen seďte v příjemné vzpomínce a rozvinete vnímavost. Nemůžeme samozřejmě podceňovat hodnotu přímé společnosti Mistra. Čím více se k Němu stáváte vnímavými, tím více prospěchu do sebe vstřebáte, a to potom můžete rozvíjet i jakkoli


165

daleko. Pokud jste rozvinuli vnímavost, jenom pak můžete získávat prospěch i na vzdálených místech. Když jste s Ním tváří v tvář, získáváte něco přímo, co vás přirozeně posílí a podpoří. Když rozvinete vnímavost, pak stejný prospěch obdržíte i na vzdálenost tisíce mil. Když lidé žádají o Iniciaci, prostě ji schválím a dám Zástupci pokyn: "Dobře, posaď ho k meditaci." Člověk, který medituje poprvé, obdrží stejný zážitek, jako by byl v přímém kontaktu. To je možné skrze Šabd či Slovo, jež je všude. Takže myslím, že uvítáte tato silnější požehnání, až se stanete vnímavými. Čím delší dobu jste v přímém kontaktu, tím lépe. Pokud nejste, neboť tento kontakt není možné mít po 24 hodin denně, pak rozviňte vnímavost, i když jste ve svých pokojích. Rozvinete-li ji, můžete pak jít kamkoli, a stále ji budete mít. Takže Slovo je všepronikající. Zaznívá skrze Vesmír a zvláště je soustředěno v Slově učiněném tělem. Jedna z Jeho vibrací zaznívá i celým Vesmírem. Je to pouze otázka toho, staneme-li se vnímavými, toť vše. A potom nezáleží na tom, sedí-li člověk zde, anebo daleko. Záleží pouze na tom, staneme-li se vnímavými, pozornými vůči Slovu či Šabdu, jenž se nachází všude. Kde je Slovo projeveno, tam se nacházejí Jeho vibrace a pronikají celým světem. Víte nyní, kdo je vpravdě Mistr? O takových Mistrech se hovoří ve všech písmech.


166

30 LÁSKA VERSUS PŘIPOUTANOST Láska—to slovo slýcháváme od každého. Ale co je láska? Bůh je láska, naše duše je téže podstaty, jako je Bůh. My jsme též zosobněná láska. Láska je našim duším vrozená. Vyzařuje se a měla by být spojena s Nadjá, zvaným Bůh či Paramátma. Namísto spojení naší duše s Bohem jsme ji spojili s oduševnělými těly, a to se nazývá připoutanost. Láska je to, co oplývá zevnitř a zapomínáte sami sebe. Podle toho se rozpozná láska od připoutanosti. O takové lásce se hovoří v písmech. Takže pravidlem je, že naše duše by měla milovat Boha. Bůh přebývá v každém srdci, je aktivní působící Mocí v nás uvnitř. Je-li duše osvobozena od mysli, hmoty a vnějších smyslů, vystupuje vzhůru do samotného zdroje, z něhož vyšla. Zapálíte-li svíčku, bude plamen směřovat vzhůru. I když ji obrátíte vzhůru nohama, stejně bude plamen směřovat nahoru. Láska duše by tedy měla směřovat vzhůru k Nadjá. Zůstává-li připoutána k tělu


167

a vnějším smyslům, není to láska, to je připoutanost. To je rozdíl mezi těmi dvěma. Milovat Boha, jehož jste neviděli, není možné, dokud nevystoupíte do Jeho úrovně. Jestliže byste chtěli zatímco přebýváte v těle, milovat Boha, co musíte učinit? Musíte vystoupit nad tělesné vědomí, anebo potkat někoho, v kom je Boží Moc projevena, jehož duše oplývá láskou a opojením. Měli byste vždy hledět do očí Mistra. Oči jsou okna duše. Jakou barvou je duše napojena, takové nás zasahuje vyzařování. Je-li duše napojena láskou a Božím opojením, stanete se k té duši vnímavými skrze oči. Pak obdržíte mocnou podporu, zapomenete tělo. Udržuje-li vás láska v těle, připoutané k tělu, pak to není láska, nýbrž připoutanost. To je ten velice jemný rozdíl mezi nimi dvěma. Duše je stejné podstaty jako Bůh, kapka z Oceánu všeho Vědomí. Jsme všichni bratři a sestry v Bohu. Tatáž aktivní Moc přebývá v každém srdci. Vidíte-li věci z této úrovně, pak není žádné připoutanosti. Vyprávěl jsem vám příběh o jednom případu, kdy Bůh potkal Mojžíše a řekl mu: "Tak mne tolik schvátila horečka, byl jsem tak nemocen, ležel jsem v posteli, a ty ses o mne nepostaral." Mojžíš se zeptal: "Bože, jak ty můžeš být nemocný?" "Ano, byl jsem nemocen. Byl tu člověk, jenž mne miluje, ty ses nikdy nešel zeptat, čeho je mu potřebí. Kdybys mne byl miloval, sloužil bys mu. Láska zná službu a oběť, a tak bys mi byl posloužil." Bůh přebývá v každém srdci, víte? Co my nyní nazýváme láskou, není láska, ale připoutanost, vznikající díky našim sobeckým pohnutkám či díky našim vnějším smyslům, jež nás táhnou do vnějších věcí a udržují nás v těle. Milujete-li Boha, obdržíte mocnou podporu, setkáte-li se s duší někoho, kdo je napojen Boží láskou. Tato láska vás vytáhne vzhůru. Zapomenete tělo a okolí. Mistři říkají:


168

"Kdykoli vidím Mistra, zapomínám všechno o rozumu, těle a jeho okolí." Jakákoli láska, již vy nazýváte láskou, ale zadržuje vás v těle, není láskou, nýbrž připoutaností. Hledíte-li do očí někoho, kdo vás táhne vzhůru a pomáhá vám zapomenout tělo, podle toho se pozná, co je láska. Proto vždy radím: "Nehleďte do očí druhým, kromě Mistrovi." Tak nás přepadá chtíč. Přichází k nám skrze oči. Hledíte-li do očí druhým, kteří jsou napojeni chtíčem či jinými nízkými věcmi, takový to bude mít skrze vyzařování účinek i na vás. Hleďte pouze do očí člověka, v němž je Bůh projeven, a budete požehnáni. Vzpomínám si na příhodu z Rámájany, kdy Sítu unesl Rávana. Jak ji odnášel, spadly z ní její ozdoby. Když šel Ráma svou ženu hledat a našel její ozdoby, ptal se svého mladšího bratra Lakšmana, zda je poznává a zda náleží jeho švagrové. Lakšman odpověděl, že poznává pouze ozdoby, co nosila na nohou, ne na hlavě. Pohleďte na to nejvyšší měřítko morálky! Poznal pouze ozdoby, jež Rámova žena nosila na nohou. Z toho se můžeme o něčem poučit. Hleďte vždy k nohám druhých a nikdy nebudete přepadáni nižšími impulzy. Musíte-li vůbec pohlédnout do něčích očí, hleďte do očí Mistra, jež jsou napojené Boží láskou, jinak budete scházet dolů. Hledíte-li do Jeho očí a zapomínáte všechno ostatní, to je láska. Jste-li připoutáni k tělu, přichází nebezpečí, že spadnete dolů. Vysvětluji vám ten velice jemný rozdíl, co nenajdete v knihách. Takže láska je ve vás uvnitř, a když je soustředěna, pak oplývá v hojnosti. Je-li spojena s Nadjá či s Bohem, rozhojňuje se stále více. Jako z hadice, v níž je mnoho děr, bude voda crčet jenom po kapkách. Pokud všechny díry až na jednu zacpete, voda vytryskne. Naše duše je nyní pod nadvládou mysli a naše láska je rozmělňována do tolika směrů. K našim tělům, k našim dětem, k našim penězům,


169

pro jméno a pověst. Když odtáhnete pozornost ze všech vnějších věcí a zaměříte ji k onomu jednomu Východu, jenž je v místě zezadu očí, zvaném desátá brána, či pokud se soustředěním spojíte s duší někoho opojeného Boží láskou, dostane se vám mocného povznesení. To je láska, a podle toho můžete vždy poznat, kde se nacházíte. Boží láska, jež přebývá v každém srdci, té je nám potřeba. Boží podstata je již ve všem a On je činnou Mocí s láskou pro lidstvo. Pokud konáte všechno pro tuto lásku, nebude žádné připoutanosti. Budete-li pak hledět druhým do tváře, budete stoupat, zapomenete na svět. Nyní když na ně hledíte, stáváte se připoutanými. To není láska. Láska nepřichází jako výsledek jedení a pití, je již vrozena vaší duši. Soustředíte-li se, budete touto láskou oplývat. To jsou velice jemné věci, jichž se knihy dopodrobna nedotýkají. Takže vyhýbejte se vždy pohledu do očí druhých. Pokud vůbec musíte někomu hledět do očí, hleďte pouze do očí Mistra. To vás uchrání všeho rizika. Na Satsang přicházíte kvůli Mistrovi, ne kvůli ostatním. To je velice praktická škola, říkám vám, kde se vám dostává těchto věcí. Ty můžete obdržet pouze, budete-li mít přímé spojení s duší, z níž vyzařují. Jeho duše je napojena Boží láskou a přirozeně jí budete obarveni. Budete mít toto opojení. Takže láska je to, co když máte, zapomínáte tělo a vnější požitky. Máte-li spojení s duší těch, kdo jsou napojeni Boží láskou, obdrží váš plamínek svíčky mocnou podporu. Emerson řekl, že když hledím na lidi, vidím, jak skrze jejich oči září Bůh. Měli byste vidět z této úrovně, ne z úrovně vnějších smyslů či těla. Pouze skrze lásku můžeme poznat Boha. Kdo nezná lásku, nezná Boha. To tedy znamená láska, ale my bereme za lásku připoutanost. Připoutanost není láskou, pouze se za lásku mylně


170

pokládá. Láska vědomého bytí by měla mít spojení se vševědomým Bohem. Máte-li takovou lásku, pak jste i při svých vnějších způsobech bohoslužby a pokání, spaseni. Jinak stojíte na místě. Takže milujte Boha, neboť Bůh přebývá v každém srdci. Milujte všechny pro duši a pro tu aktivní Moc, jež udržuje duši v těle, ne pro tělo samotné. Pak jste v bezpečí. Sloužíte-li z této úrovně druhým, pak je to služba Bohu. To říkají všichni Mistři. Desátý Guru řekl: "Pochopte všichni, ať náležíte k jakémukoli náboženství, pouze ti, kdo mají opravdovou lásku, mohou poznat Boha." Bůh je láska a pouze skrze ni můžeme poznat Boha. To je velice jemná a citlivá věc, a i když se o ní knihy zmiňují, nevysvětluje se to dopodrobna. Nyní můžete denně posuzovat ze své vlastní úrovně, máte-li opravdu lásku. Taková láska vám poskytne lásku pro všechny, ne připoutanost. Tato láska se rozhojňuje, máte-li spojení s nějakou duší, která je, jak bych řekl, opilá Boží láskou. Taková láska vás nepovede k připoutaností k tělu, ale způsobí, že tělo zapomenete.


171

31 JAK MILOVAT BOHA Včera jsem vám vyprávěl o tom, jak láska schází v připoutanost. Láska je podstatou duše. Musí být spojena s Nadduší. Pokud je spojena s těly, vnějším prostředím, pak upadá a nazývá se připoutaností. Včera bylo vysvětleno, jak se na cestě k Bohu zastavujeme a namísto, abychom šli ve správném směru, se obracíme dolů. Dnešním tématem není, co je láska a jak upadá, ale jak by se měla láska provádět či žít. Už je v nás. Jsme též zosobněná láska. Jsme kapkou z Oceánu vší lásky. Takže tato láska, jak jsem vám říkal včera, by měla vycházet k Bohu. Anebo, pokud jste Boha neviděli, by měla být odevzdána tomu lidskému tělu, jež oplývá Boží láskou. Uvidíte-li například advokáta, hned vám na mysli vyvstane obrázek soudů a líčení, co se tam odehrávají. Uvidíte-li lékaře, obrací se vám pozornost směrem k lékům, nemocným a nemocnicím. Podobně, když uvidíte člověka, který je na Cestě, směruje se k němu vaše pozornost a vy začínáte pociťovat jeho sféru činnosti. Takže


172

Mistr či Světec je ten, kdo je dělníkem na Boží žni. Žeň je hojná, třeba ženců. Pokud na Něho pomýšlíte, budete neustále pomýšlet na Boha. To přijde přirozeně samo od sebe. Takže byste měli neustále pamatovat na Mistra. On je jakýmsi prototypem Boha na zemi a Bůh je v Něm uvnitř. Je také ve vás uvnitř samozřejmě, ale není projeven. Je však projeven v lidském těle Mistra. Mistr miluje i své nepřátele, neboť přirozeně miluje všechny, včetně těch, kteří Jej pomlouvají. Miluje nejhoršího hříšníka, jenom aby jej pozvedl do úrovně člověčenství, a potom do úrovně Božství. Takže byste měli milovat Boha, avšak Jej milovat nemůžete, dokud Jej neuvidíte. Takže láska k lidskému pólu či Mistrovi, v němž je Bůh projeven, je láskou k Bohu. Vidíte-li Jeho, vidíte Boha. Jako říkal Kristus: "Kdo viděl mne, viděl i Otce mého." Totéž vysvětlují všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Jejich jazyky se různí, říkají však totéž. Podobně, když vidíte Mistra, neberte Jej jako syna člověka, nýbrž jako Boha v Něm. Jenom potom jste spaseni a budete oplývat Boží láskou v hojnosti. Pokud Jej berete jako člověka, jako jste vy, pak.….? I když Jej berete jako dobrého člověka, můžete od Něho mít pouze dobrotu. Pokud tedy pomýšlíte na Mistra jako na prototyp Boha na zemi, jako na projeveného Boha v Něm, jenom potom se ve vás zapustí opravdová vzpomínka. Většinou, když na někoho neustále pomýšlíte, zapomínáte sami sebe. Říkal jsem o té příhodě ze života Guru Nánaka. Odměřoval v obchodě, kde byl zaměstnán, obilí, a když přišel ke slovu Téra, (což znamená ‘třináct’ a zároveň ‘tvůj’), byl tím opojen a neustále opakoval: "Jsem Tvůj, jsem Tvůj," až člověku vydal všechno zrno. Takže ti, kdo mají lásku k Bohu, láska z nich samozřejmě přetéká. Takový žák je potom pohlcen v Mistrovi. Jako říkal svatý Pavel: "Jsem to


173

já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Tutéž věc říkali i světci v jiných zemích. Jeden z nich řekl: "Tolik oplývám svým Mistrem, že jsem zapomněl, zda je to On, či já." Stejné výroky nacházíme u téměř všech světců, samozřejmě v jejich vlastním jazyce. Způsob jejich vyjádření se může poněkud lišit, avšak říkají totéž. Takže, máte-li takovou lásku a vidíte Mistra, pak nevidíte Jeho tělo, ale vidíte Boha v Něm. To je také opravdová láska k Bohu. Zrovna jsem vám předtím dával příklady o tom, že když uvidíte advokáta, přichází vám na mysl obrázek soudů, když vidíte lékaře, vyvstává vzpomínka na nemocnice, nemocné a léky. Stejně, když vidíte Světce, přirozeně pamatujete na Boha, neboť On je prototypem vzpomínky na Něho. Boží láskou oplývá. Mauláná Rúmí říká: "Když přijímáš Mistra, přijímáš v Něm zároveň Boha i Proroka." Čtete-li předmluvu ke knize, zpřístupňuje vám v souhrnné podobě její obsah. Když přečtete celou knihu a pochopíte, co říká, totéž můžete pochopit i z její předmluvy. Stejně tak, když vidíte Mistra, pak čtete předmluvu k Bohu. Toto jsou příklady, které by nám měly ukázat, že když potkáváte Mistra, potkáváte Boha v Něm. Takového Boha-v-člověku můžete potkat pouze Boží milostí. Chcete-li mít spojení s Bohem a bolestně toužíte Jej nalézt, pak to pro vás zařizuje tak, že jste přivedeni k tomu lidskému pólu, v němž je projeven. Dával jsem vám příklad žáka jednoho Světce, který se jmenoval Bhíkh. Byl natolik pohlcen v Mistrovi, že v jeho vzpomínce byl neustále Bhíkh, ne Bůh, ale Bhíkh. Bral svého Mistra za prototyp Boha na zemi. Jeho celé opakování nebylo pět slov, ale Bhíkh, jeho Mistr. To je přirozené. Viděl Boha v Něm, ne syna člověka. Po celý čas opakoval: "Ó Bhíkh, Ó Bhíkh." Žil za časů mohamedánské vlády a mohamedáni se ho ptali: "Kdo je tvůj Bůh?"


174

On odpověděl: "Můj Bůh je Bhíkh, můj Mistr je Bůh." "Kdo je tvůj Prorok?" "Můj Bhíkh je Prorok". Toto říci bylo proti mohamedánskému zákonu, a tak nad ním vynesli rozsudek smrti. Takové případy, kdy byl vynesen nejvyšší trest, přicházely ještě pro konečné schválení ke králi. Když se ke králi tento případ dostal, král uviděl, že oči Bhíkhova žáka jsou opojeny. "Tak, kdo je tvůj Bůh?" zeptal se král. "Můj Bhíkh je můj Bůh." "Kdo je tvůj Prorok?" "Můj Bhíkh je můj Prorok." Král řekl svým lidem: "Toho pusťte a nevšímejte si ho." Lidé říkali, že přeci uteče. "Ne, ne," řekl král. Pak se na něho obrátil a řekl: "Podívej, nedostává se nám v naší zemi už po pět měsíců dešťů. Kdybys laskavě požádal svého Bhíkha o trochu deště, vypěstovali bychom více obilí." "Ó dobře, zeptám se ho," odpověděl Bhíkhův žák. Prostě jako dítě, jak vidíte, jež má veškerou důvěru ve svou matku. Nemá žádnou pochybnost, že by mu matka nedokázala dát něco z toho, co si přeje. "Dobře, kdy se vrátíš?" zeptal se král. "Přijdu za den nebo dva," odpověděl Bhíkhův žák. Příštího dne se snesly na celou zemi prudké deště. Třetího dne se Bhíkhův žák navrátil. Král řekl: "Tedy díky tvému Bhíkhovi, přišlo teď dost dešťů. Bylo to od tebe a tvého Bhíkha velice laskavé." Král pak Bhíkhovu žáku nabídl pro Mistra pozemkovou daň z jednadvaceti vesnic. Bhíkhův žák odmítl peníze přijmout a říkal: "To je hmotná věc, to já svému Bohu neponesu. On to nepotřebuje." Takže taková vzpomínka vám poskytuje opravdovou lásku k Bohu. Střelka kompasu, i když s ní zatřesete, ukazuje neustále na sever. Stejně tak byste měli mít ve světských věcech, ve všem neustále vzpomínku na Boha. Hledět na syna člověka, jenž oplývá láskou k Bohu, jest potkat Boha. To je opravdový stav věcí. Všichni takzvaní mistři nejsou samozřejmě Mistry. Jak tedy můžete Mistra poznat?


175

Jediným kritériem je, že je schopen vám poskytnout nějaký zážitek chvilkového pozvednutí nad úroveň těla, dát vám něco do začátku. Reklama a velká shromáždění se dají zajistit velice snadnými metodami, za peníze či jinými způsoby. Můžete pověřit pět šest lidí, aby všude chodili a vyhlašovali, že náš Mistr je Bůh, a zaplatit jim za to. Opravdového Mistra potkáváte pouze skrze Boží milost. Potkává Jej ten, kdo bolestně touží po Bohu. Bůh je ve vás uvnitř, a to On zařizuje, aby vás přivedl ke spojení s Bohem, jenž je projeven v nějakém lidském těle, neboť učitelem člověka je člověk. Takže taková láska způsobuje, že máte vzpomínku na Boha, ne na Mistrovu tvář či jeho kabát. Vzpomínám si na žáka, který žil po 40 let s mým Mistrem. Sloužil Mistrovi, bydlel v Jeho domě. Jednoho dne jej Mistr požádal, aby šel do jednoho z jeho pokojů a přinesl z poličky nějakou knihu. Žákovi nebylo jasné, na jaké poličce to může být, kterou místnost měl Mistr na mysli. Jenom považte, jak byl tedy pohlcen v Mistrovi, že zatímco přebýval v Jeho domě, nevěděl, jaké poličky tam v které místnosti jsou. Ten příklad nám má něco ukázat. Taková láska vás vnořuje do Něho. Láska k Mistrovi je láskou k Bohu. Vyvstává otázka, jak můžeme poznat opravdového Mistra? Je tolik Mistrů. Jediné poznávací znamení spočívá v tom, že je schopen vám poskytnout něco do začátku, ne jenom pouhé opakování určitých věcí či provádění nějakých vnějších způsobů bohoslužby. Opravdový Mistr vám poskytne trochu podpory, nějaký kapitál, s čím začít. Ať je to méně nebo více. To závisí na karmickém pozadí každého člověka. Ale každý musí něco obdržet. I slepému by se mělo něčeho dostat. A při Iniciaci skutečně dostávají. Jeden člověk přijel z Amritsaru. Absolvoval polovinu Iniciace, a potom vstal a říkal, že má mnoho pochybností. Řekl jsem mu, aby odešel


176

a nechal si čas na jejich vyjasnění. Potkal jsem jej večer a řekl mu, aby zapomněl na chvilku všechny svoje vědomosti a poseděl jako dítě, které nezná nic. A dostalo se mu nejlepšího zážitku. Pak se ptal, že vidění Světla během Iniciace, která probíhala za denního světla, mohlo být i díky vnějšímu světlu. Já jsem řekl: "Zde vedle tebe je slepý člověk, a i on viděl Světlo." Máme tedy vidět Světlo uvnitř. Kristus říkal: "Já jsem Světlo světa. Kdo za mnou přichází, nebude choditi v temnotě." To říkají všichni Mistři. Pokud potkáte Satguru, vidíte Světlo uvnitř i vně. Když se to Světlo rozvine, vidíte ho i vně. Takže dnešním tématem bylo "Jak milovat Boha či Mistra." Boží láska je projevena v Mistrovi a v miniaturním měřítku jsou v něm všechny Boží vlastnosti, neboť se v něm Bůh odráží. Je prototypem Boha na zemi.


177

32 CO JE LÁSKA Co je láska? Každý říká: "Miluji Boha, miluji Mistra," ale co je to láska? Láska je plodem stromu. Je to konečný cíl, který v nás vzejde a rozvine se. Měli bychom milovat Boha z celého svého srdce, z celé své duše, ze všech svých sil. Je srdce jedno, nebo dvě? Srdce je jenom jedno a můžete jej dát tomu, koho milujete. Když někomu odevzdáte své srdce, co vám potom zbyde? Budete uvažovat stejným způsobem jako On, ne svým vlastním. To je konečný cíl. Pán Krišna říkal: "Ó můj žáku, srdce je pouze jedno, a to si vzal Pán Krišna." Pokud jste odevzdali srdce Bohu-v-člověku, pak vám již nezbývá nic, co byste zvlášť odevzdávali Bohu. Takže zaprvé by naše srdce mělo být celé, ne rozbité na kusy. Když je úplné, jenom potom jej můžete dát. Náš Mistr jednou vedl promluvu a řekl: "Dokáže-li někdo z vás odevzdat své srdce, můžete jít přímo do nebe." Jeden člověk vstal a řekl: "Dobře, já srdce dávám." Mistr se ho zeptal: "Ovládl jsi své srdce?" "Ne," odpověděl. "Tak jak


178

ho pak můžeš dát?" řekl Mistr. Dát můžete pouze něco, co je pod vaší vládou, co je ve vašem vlastnictví. Naše srdce je vynášeno vně vnějšími smysly na všemožná místa. Dokud se nesoustředí, jak jej můžete odevzdat? My nemáme nad svým srdcem žádnou vládu. Je taženo tolika různými směry. Takže jsem hovořil o lásce. Láska je konečným plodem stromu. My si něco přejeme, chtěli bychom něco mít, ale je to pouhé přání. Srdce můžete dát pouze, když jste odtaženi ze všech vnějších věcí a je pod vaší vládou. Takže jsou kroky, jež k takové vládě či kontrole vedou. Co my máme, to je pouze—"Chtěli bychom, přáli bychom si, kéž by to tak bylo"—ale ono to tak zatím není. Takže jsou kroky, jež ke kýženému cíli vedou, a prvním je: "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání." Jaká to jsou? "Miluj Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své, ze všech svých sil." Z celého srdce se říká. Celým svým srdcem, ne srdcem, jež je rozdrobeno na kousky všude možně. Takže, ať je celé a úplné, to především. Nám by se líbilo milovat Boha, přáli bychom si to, ale to je všechno. Takže samotným základem je: "Dbejte na má přikázání." Například na Západě, když policista na ulici říká "Stop," tak se také lidé zastaví. Viděl jsem to sám, když jsem tam přebýval. Když Mistr či někdo, koho milujete, říká Stop, pak tam přestaňte, nečiňte další krok. Ale dodržujeme my Jeho přikázání? Ne. Tak kde pak je naše láska? My toužíme po lásce, máme toužebná přání, ale ještě lásku nemáme. Ještě jsme nepoložili ani první kámen k budově lásky. Základy se staví tím, když dodržujete Jeho přikázání. Potom říká: "Věnujte pravidelně čas meditacím. Odstraňujte den za dnem všechny své nedokonalosti." My říkáme, že nemáme čas si vést deníky. Ještě jsme ani nezačali, natož mluvit o lásce. Chceme-li, aby někdo přebýval v našich myšlenkách či abychom jej milovali, měli bychom


179

na něho neustále pomýšlet. Říká se o jakémsi Madžnuovi (byl velkým milovníkem Laily), že jej jednou viděli, jak objímá psovi nohy. Lidé se ho ptali: "Co to děláš, zbláznil ses?" "Ne, ne," odpověděl. "Viděl jsem, kolikrát, jak tento pes procházel ulicí mé Laily, kterou miluji." Milujeme-li někoho pro Mistra či pro Boha, to je znakem, že vyrůstáte v lásce k Milovanému, k Mistrovi. To jsou základní kameny, ne láska ještě, to mějte na paměti! Láska vychází z vašeho srdce. Láska je jedna, a když je někomu odevzdána, co potom zůstává? Mauláná Rúmí říká: "Pokud jste přijali Mistra jednou provždy, pak v Něm jsou i Prorok i Bůh." Můžeme tedy projevovat úctu Bohu tím, že odevzdáme své srdce tam, kde je projeven. Jak jsem vám říkal na samém počátku, láska je plodem stromu. Nejdříve začínáme s toužebnými myšlenkami, s chtěním. Chceme mít něco, o čem jsme četli v písmech nebo k čemu jsme došli svými úvahami. Koho bychom měli milovat? Duše by měla milovat Boha, neboť vědomé bytí musí jít ke všemu Vědomí, to je přirozené. Nyní je připoutána k vnějším věcem světa, čehož následkem je, že neustále chodíme tam, kde jsme připoutáni. Každý je na své úrovni uvažování přesvědčen, že miluje Boha. Boha jsme neviděli, ale je projeven v nějakém lidském těle. Říkáme-li, že Jej milujeme, pak základní kámen položíme tím, že budeme dodržovat Jeho přikázání, to zaprvé. Zadruhé, milujete-li někoho, budete milovat i ty, kdo za Ním přicházejí. My někdy kritizujeme, bojujeme, a to i s těmi, kdo jsou s námi na stejné Cestě. Kde je potom naše láska k Mistrovi? To jsou základní kroky, ale jsou i další. Pokud vyrůstáte v lásce k Mistrovi či k Bohu-v-člověku (jsou jedno a totéž), přirozeně po Něm budete dychtit a prahnout. Nemůžete na Něho zapomenout. Budete chtít mít společnost


180

někoho, kdo s Ním bezprostředně pobýval, kdo s ním žil. Budete Mu též chtít přebývat nablízku, jak nejblíže je možné. Když vy s Ním nejste, ale slyšíte, jak o Něm někdo mluví, naplňuje se vám srdce a přetéká skrze oči. To je příznak, že vyrůstáte v lásce k Němu. To jsou květy, jež ohlašují, že se objeví plod. Očekává-li se déšť, prvně přijdou mraky. Nejsou-li mraky, nebude pršet. Nejsou-li květy, nebude plodů. Abychom tedy rozvinuli tuto lásku, musíme prvně dodržovat Jeho přikázání, zadruhé odstraňovat své nedokonalosti a zatřetí věnovat čas duchovním cvičením. Také byste měli mít společnost někoho, kdo vám připomíná váš ideál. Vyhněte se společnosti všech ostatních, s nimiž jste připoutáni ke světu či zapomínáte na Něho. Nemůžete-li mít společnost těch, kdo by vám mohli pomoci na Něho pamatovat, pak je lépe žít sám. Žijte s Mistry promlouvajícími skrze knihy, skrze písma. To bude mnohem lepší. Dalším symbolem toho, že vaše láska se k Němu přibližuje, je, že pociťujete oddělení. Budete toužit Jej vidět. Když o Něm uslyšíte, naplní se vám srdce a po tvářích vám budou kanout slzy. To jsou příznaky, které ukazují, že plod dozrává. To jsou jakoby květy. Nakonec, když se objeví plod, jste pro Mistra a Mistr je pro vás. To jsou tedy jednotlivé kroky a my nyní musíme posoudit, kde se nacházíme. Neměli bychom poslouchat nic, co není podle písem, co není v souladu s tím, co by řekl Bůh, i kdyby se tomu dostávalo velké reklamy. Chápete? My říkáme, že milujeme Boha, milujeme našeho Mistra, to je v pořádku. Ale kde jsou ty vnější příznaky? Jak věc začíná? Láska je odevzdání svého srdce jednou a provždy. Nemůže být vzato opět zpátky a podáno někomu jinému. Srdce můžeme odevzdat pouze, když bude pod naší kontrolou, jinak jej dát nemůžeme. Můžeme mít pouze toužebná přání. Takže toto je něco velice


181

praktického, čím se musíme prosekat, řekl bych. Žádný učený s nebe nespad’. Láska se vyvíjí v přímé společnosti Mistra, anebo nepřímo i na vzdálenost tisíců mil, když se stáváte vnímavými. Přijde čas, kdy řeknete: "Kdo to žije v tomto těle? Jsem to já?" Zapomenete sami sebe, uvidíte tam Mistra. Když sepnete ruce, budou to Mistrovy ruce, ne vaše. Takže láska je konečným plodem či cílem. Proto svatý Pavel řekl: "Bůh je láska a láska je Bůh." My jsme ještě nepronikli do hloubek toho "Co je láska?" Všichni o lásce hovoří, ale kde se prakticky nacházíte? Pokud člověk říká, že miluje Boha, ale nenávidí své bratry, to není láska. Myslím, že Kristus jednou řekl, že pokud nemilujete své bratry, jak můžete milovat Boha, jehož jste neviděli? Pokud nemáte lásku ani pro ty, které jste viděli, jak můžete mít lásku pro toho, koho jste neviděli? Chápete? Sami si můžete udělat úsudek. Člověk může provádět sebezkoumání a vidět to sám za sebe. Já vím, co si stvářím pro své vlastní Já po tomto životě. A každý se to může dozvědět, pokud prostě nahlédne dovnitř. Může odhalit sám sebe a jako přísný soudce uvidět, kde se nachází. Můžeme směle říci: "Miluji svého Mistra, miluji Boha?" Tímto ideálem by se chtěli pyšnit všichni. Doma, ve společnosti, ve své zemi i po celém světě. Vysvětluji vám tedy různé aspekty lásky. Včera to byl jeden aspekt, předevčírem jiný, a dnes je vám předložen opět další. Takže ode dneška byste měli posuzovat, kde se nacházíte. Opravdu milujete Boha? Jste skutečně na Cestě? Pokud ano, pak je to v pořádku. To můžete lépe posoudit ze svých skutků, ne z řeči. Jak jsem vám říkal, základ této věci spočívá v dodržování Jeho přikázání. To jsou příznaky, jež ukazují, že začínáte milovat Boha či Mistra. Vše začíná od dodržování Jeho přikázání. "Milujete-li mne, zachovávejte mých přikázání," říkal Kristus. Hodnota vašeho života


182

ve skutečnosti záleží v tom, jste-li k službám druhým. Ti, kdo milují Boha, a nenávidí své bratry a ostatní v Jeho stvoření, jak mohou milovat Boha? To je potom pouhé řečnění. Ponořte se do hlubin svých srdcí a zjistěte, kde se nacházíte. Mít lásku k sobě navzájem, obětovat sama sebe pro druhého, to je první věc, která o něčem svědčí. Měli byste milovat všechny, kteří přicházejí, ať jsou to žáci, nebo ne. To je počátek růstu v lásce. Jenom o tom přemýšlet nepomůže. Musíte to přivést do praxe, musíte podle toho žít. Někteří lidé si myslí, že budou-li sloužit Mistrovi, zaslouží si nebe, ale nebe můžete vytvořit hned tady, pokud budete žít pokorně, prostě a láskyplně u nohou Mistra. Kabír jednou řekl: "Vešel jsem do Domu svého Otce a zjistil, že tam není. Dozvěděl jsem se, že žije se Světci zde na zemi." Můžete vytvořit nebe na zemi. To je význam toho: "Přijď Království Tvé na zemi." To může přijít pouze, budete-li žít tímto způsobem. Nyní pohleďte, vejděte do svých srdcí a pohleďte, kde se nacházíte. Sebechvála nestačí. Musíte to dokázat činy. To jsou jemné podrobnosti, které se v knihách nepopisují. Mnoho věcí pochytíme skrze pozornost. Tatáž slova vyslovená s pozorností, nám mohou vejít do srdce. Pomůže vám živá kniha, a Mistr je Živá Kniha. Ti, kdo jsou jím vyvoleni, mají vpravdě štěstí. Měli by ukázat, že jsou svého vyvolení hodni. Nechtěli byste opustit nebe u nohou Mistra a jít do nějakého vyššího. Bůh přebývá ve společnosti Světce.


183

33 JAK MŮŽEME POTĚŠIT MISTRA? Je-li vámi Mistr či Guru potěšen, pak si můžete být jisti, že je vámi potěšen Bůh, neboť v Něm je projeven. Pokud s vámi v srdci srdcí spokojen není, kdo pak může pohnout Bohem, aby k vám byl laskavý? Pokud se něco Bohu znelíbí, je způsob a místo, kde se můžete dovolat. Tím místem je, kde je Bůh projeven, Bůh-v-člověku. Pokud však je nespokojen Bůh-v-člověku, žádného místa již není. Podle čeho člověk pozná, má-li opravdovou lásku k Mistrovi či ke Guru? Pokud s vámi Mistr není spokojen a nadává vám, ani potom by se vaše láska k Němu neměla v nejmenším zachvět. Podle toho se to pozná. I když vám nadává či vám vyčiňuje (samozřejmě, že to neučiní), budete Jej stále milovat, budete k Němu přitahováni. Někdy dítě řekne matce něco, co se nehodí, matka to však stejně nevezme ve zlém.


184

Nyní vyvstává otázka, jak můžeme potěšit Mistra? Jsou dva způsoby, a prvním je, že jakékoli vlastnosti On má ve svém životě, bychom měli přijmout i do života našeho. Měli bychom kopírovat, žít podle vlastností, jež vidíme v Něm. Vlastnosti v Něm jsou vlastnostmi Boha v miniaturním měřítku. Bůh dává každému, koho stvořil, neboť přirozeně bude mít Stvořitel lásku ke svému Stvoření. Takže Guru bude milovat své žáky, neboť je vnitřním způsobem zrodil. Jako On miluje nás, měli bychom my milovat všechny. Jako On nenechá nikoho trpět, vy byste také neměli nikoho nechat trpět. Musíte se dělit s druhými. To jsou některé z vlastností, které má Mistr. Jsou to vlastnosti Boha, jež se v Něm odrážejí. Druhý způsob je žít přesně doslova podle toho, co říká. Dával jsem vám příklad pěti Panduů, jak byli posláni ke Guru pro vzdělání. Takže první lekce, kterou jim uděloval, bylo naučit se mluvit pravdu. Řekl jim tedy, aby si to opakováním zapamatovali. Ti se rozešli a až na jednoho se příštího dne navrátili. Guru se ptal ostatních čtyř Panduů, kde je ten pátý. A oni odpověděli, že si stále opakuje lekci, kterou dostal. Uplynul týden, než se objevil, a když přišel, řekl: "Gurudží, tak nyní jsem se naučil, cos mi řekl: Mluvit pravdu." Druzí se mu vysmívali a říkali: "Podívej, Gurudží, my jsme si těch pár slov zapamatovali v tu chvíli, jaks nám je řekl, a jemu to trvalo týden." Guru potom vysvětlil opravdový význam této lekce a přiměl ostatní čtyři Panduy aby slíbili, že nebudou lhát. Takže cokoli Guru říká, žijte podle toho. Zapište to do svého vlastního života. Jeden pandita, Guru Datt jménem, byl žákem Svámí Dajánandy, zakladatele Árjasamádže. Někdo mu řekl, že by měl napsat životní příběh svého Guru. "Tak dobře," řekl. Uplynuly dva měsíce, tři měsíce. Ptali se ho, jak na tom


185

pracuje. Řekl: "Píšu." Uplynulo šest měsíců, rok, a tak chtěli vědět, jak je s tím daleko. On odpověděl: "Píšu, co mi síly stačí." Uplynuly další dva roky a opět se ho ptali, kolik už napsal. "Píši opravdu ze všech sil," řekl. Co to je, popsat Mistrův život? Znamená to mít prostě tytéž vlastnosti Mistra v našem vlastním životě. Takže cokoli říkáme, musejí být laskavá slova. Laskavá slova napojená pokorou nestojí nic. Máte-li tento postoj v životě, pak myslím, že se vyhnete devadesáti procentům všech potíží. Musíme tedy žít podle toho, co Mistr říká, doslova. To je jeden způsob, jak potěšit Mistra či Guru. Druhým způsobem je, že byste měli přijmout ty vlastnosti, které On má, do svého vlastního života. Někdy musí Mistr žáka trochu vycvičit, aby z něho učinil člověka. Někdy jej musí povzbudit a říci: "Dobře, tak to se ti povedlo, chlapče. Udělals to nejlépe, jaks dovedl, a jsem rád." Jindy musí říci, že žák učinil něco špatně a nevěnuje Mistrovi pozornost. Nevěnovat pozornost tomu, co Mistr říká, je pro člověka, jenž má lásku k Mistrovi, více než smrt. Malé slovo povzbuzení od Mistra, a uvnitř v duši se mu dostává velikého pozvednutí. Mistr má různé způsoby, jak v žákovi vzdělat člověka, lidé Mu však většinou nerozumějí. Takže byste měli žít a kopírovat život Mistra do svého vlastního života a přijmout ty dobré vlastnosti, které On má, a také žít podle toho, co říká. Nejlepší způsob, jak se stát příbytkem všech dobrých vlastností, je mít líbezný jazyk, laskavá slova napojená pokorou. Mistr musí očistit srdce žáka, a to ne za den, ale trvá to nějaký čas. Vyprané šaty se mohou složit do košíku, ale ne špinavé. Mistr má lásku pro žáka, jako má matka lásku pro dítě. Když se dítě celé ušpiní, co matka udělá? Prostě jej s láskou umyje a pak jej přivine na prsa. Takže milujte hříšníka, ale protivte si hřích. Nepropadejte nenávisti vnějším způsobem, ale mějte laskavá


186

slova napojená pokorou. To jsou věci, které mohou vzbudit Mistrovo zalíbení. Měli byste žít podle toho, co říká, i kdyby vás to mělo stát život. Tak může být Mistr opravdu potěšen. Je-li potěšen On, je potěšen Bůh v Něm, takže Bůh je též potěšen. Takže první věc, podle níž se tedy pozná, máte-li opravdovou lásku k Mistrovi, je, že i když vás nenávidí, nadává vám—Bůh chraň, nikdy to neučiní—ale i kdyby na to došlo, vaše láska nemá zakolísat. Nemusí vám dovolit po nějaký čas k sobě přístup—to mluvím ze své vlastní životní zkušenosti—kvůli nějaké propagandě nebo jiným věcem, vy však musíte být přesto u Něho blízko v srdci, musíte Jej milovat. Podle toho se pozná, že se člověk stává tím, jak se říká: "Žiji, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Zadruhé, jakékoli vlastnosti On má, snažte se je přijmout do svého vlastního života. Žijte podle nich. Zatřetí, žijte přesně podle toho, co říká, doslova, bez ohledu na to, co říká vaše mysl či by chtělo vaše srdce. Jedné neděle bylo mou povinností vést satsang v Láhauru. V tom čase jsem byl zrovna na návštěvě u svého Mistra, který sídlil v Bjásu. Přijel jsem tam kolem půlnoci. Měl jsem to štěstí, že jsem měl dovoleno jít za Mistrem kdykoli. Bydlel ve třetím poschodí, tak jsem tam za ním vyšel. Již se připozdívalo a já jsem měl v úmyslu zůstat s Mistrem a vedením promluvy pověřit někoho jiného. Přišel čas, kdy bych již měl odjíždět do Láhauru. Mistr řekl: "Nemáš vést Satsang v Láhauru?" "Ano," odpověděl jsem. "No tak běž." Takže jsem samozřejmě chytil vlak do Láhauru a vedl tam Satsang. Tu máte tedy ty tři věci, podle nichž poznáte, máte-li opravdovou lásku k Mistrovi. On je příbytkem všech dobrých vlastností. Jakékoli vlastnosti jsou v Bohu, také se odrážejí v Něm. Žijte podle toho, přijměte je do svého


187

vlastního života a žijte přesně, doslova, podle toho, co říká. Mějte v úctě Jeho slova spíše nežli Jeho tělo. Je-li čtyři nebo pět dětí a jedno z nich se chová podle vůle a zalíbení otce, ničeho nežádá, zatímco ostatní se dožadují toho a onoho a nežijí podle toho, co otec říká, koho bude pak otec milovat? Takže se snažte získat zalíbení Mistra tím, že budete žít tak, jak jsem vám řekl. Mějte vlastnosti, které On má, zapište je do svého života, ne na papír. Dával jsem příklad pandity Guru Datta, co byl žákem Svámí Dajánandy, zakladatele Árjasamádže. Když jej nějací lidé žádali, aby napsal životní příběh Svámí Dajánandy, odpověděl, že tak učiní. Uplynuly dva měsíce, uplynuly tři měsíce, uplynul rok. Ptali se ho, jak s tím pokročil. "No, píšu," řekl. Uplynuly dva či tři roky a ptali se ho, jak daleko se s tím dostal. Odpověděl: "Píšu ze všech sil." "Cos tedy vůbec napsal?" ptali se ho. Napsat životní příběh Mistra znamená mít Jeho život ve svém vlastním životě. "Píšu ve svém vlastním životě." Takoví žáci působí zázraky, díky Bohu v Něm. Takže jste se dnes dozvěděli tři věci. Za prvé, podle čeho poznáte, máte-li opravdovou lásku k Mistrovi. I když vám nadává, budete k Němu přitahováni. Druhou věcí je mít ve vlastním životě ty vlastnosti, které se v Něm od Boha odrážejí. To jsou prostota a laskavá slova napojená pokorou. Třetí věcí je žít přesně podle toho, co říká, nestarat se ani o vlastní život. Pokud přenecháte všechno na Mistra, musí se Mistr o dítě postarat. To jsou tedy ty tři věci, které jsem vám dnes vysvětloval. V knihách se to nepodává v tak výstižné a detailní podobě, jako je tomu v těchto ranních promluvách. Chcete-li najít zalíbení u Mistra, žijte podle toho, co říká. On vás nikdy neopustí, to mějte na paměti! Kristus řekl: "Nikdy vás neopustím aniž vás zanechám až do konce světa." Mistr nikdy žáka neopouští. Je Bohem v Něm, tak jak


188

by mohl? Jsme Jím stvořeni. Vy jste Bohem ve vás a jste mini-bohové. Mistr se snaží, aby Bůh v Něm povstal i ve vás tím, že budete žít striktně podle toho, co říká, a žádá vás, abyste kopírovali z Jeho života. To jsou hlavní věci, které je třeba pochopit a podle nich žít.


189

34 KOHO BYCHOM MĚLI MILOVAT - II Bůh je láska, naše duše je též v podstatě láskou. Tato láska je našim duším vrozená a je přirozené, že láska chce někoho milovat a být někým milována. Každý člověk chce mít někoho rád a měl by být někdo, kdo by miloval jej. To je přirozené. Takže je nabíledni otázka, koho bychom měli milovat? Naše duše je vědomé bytí, je jí vrozená láska a vyžaduje někoho, koho by mohla milovat. Vědomé bytí by mělo milovat vševědomého Boha. Naše láska se stala něčím, co není vědomé či je méně vědomé. Hmotný svět je zabrán ve vnějších připoutanostech a výsledkem je, že jdeme tam, kde jsme upoutáni. Lidské tělo je nejvyšším stupněm ve Stvoření a nejvyšší věc, jíž můžeme v tomto lidském těle dosáhnout, je dojít zpět do Domova našeho Otce. Opravdový Domov našeho vědomého Já je opravdový Domov našeho Otce a je vším vědomím. Takže bychom měli milovat Boha, jenž je mimo neustálé příchody a odchody.


190

Je stálejsoucí po celou věčnost. Celé Stvoření povstalo Jeho přáním, je to celé Jeho výraz. Potíž je však v tom, že pokud jsme Boha neviděli, jak Jej můžeme milovat? Měli bychom milovat Boha, ale k tomu musíme mít možnost Jej vidět. Musíme mít možnost s Ním mít spojení, těšit se v Jeho společnosti. Proto Bůh přebývá v každém srdci, ale blahoslavené je srdce, v němž je projeven. Měli bychom milovat projeveného Boha-v-člověku, aby Bůh v Něm mohl skrze vyzařování povzbudit lásku, která je již v nás a udělit nám něco trvalého, co nikdy nezanikne. To je Bůh v nás, který již existuje a je aktivní působící Mocí, která nás udržuje v těle. Abychom tedy milovali Boha, k tomu je prvním krokem milovat ten lidský pól, v němž je projeven. Takový lidský pól je Bůh-v-člověku či člověk-v-Bohu, jenž promlouvá, jak je inspirován Bohem, ač se zdá, že ta slova vycházejí z lidského hrdla. Není to však On, kdo hovoří, nýbrž Bůh v Něm. Guru Nának jednou řekl: "Mluvím to, co skrze mne promlouvá Bůh. Jsem pouhou loutkou, pouhým mluvčím Boha." Takže, koho bychom měli milovat? Měli bychom milovat Boha, abychom mohli mít věčný život, bez dalších návratů do světa. Můžeme být do světa posláni jako učitelé, ale ne jako odsouzenci. Abychom mohli mít spojení s Bohem, měli bychom mít společnost takových lidí, v nichž je Bůh projeven a kteří jsou kompetentní otevřít náš vnitřní zrak, jímž uvidíme Boha. Ne Boha Absolutního, nýbrž Boha-v-projevu, jenž je příčinou všeho Stvoření a jenž je přítomen v každé formě, proniká vším, živým i neživým. Takže láska k Němu nás pozvedává a uděluje věčný život. Jak získáme spojení s Bohem? Jediná cesta je skrze Boha, jenž je projeven v lidském těle. Mistři někdy ze své úcty k Mistrovi uvádějí takové porovnání: Pokud před námi stojí


191

Bůh a to lidské tělo, v němž je Bůh projeven, koho bychom měli uctít? Samozřejmě to lidské tělo, neboť pokud On se s námi nesetká, jak bychom mohli mít lásku k Bohu, dokud Jej neuvidíme? Projevený Bůh-v-člověku nám uděluje zážitek Boha v nás. Takže z této úcty říkáme: "Měli bychom se raději nežli Bohu poklonit Bohu-v-člověku, neboť s Bohem můžeme mít spojení pouze skrze lásku Boha projeveného." Proto Mistři říkají: "Pokloním se tomu lidskému tělu, v němž je Bůh projeven." Bůh-v-člověku nemůže být větší než Bůh, to mějte na paměti, avšak ctíme Boha v Něm, neboť pouze skrze Něho můžeme zahlédnout Boha. Měli bychom předně sloužit Bohu, a potom Bohu-v-člověku. Oboje jsou dobré věci, které nás povedou na cestě k Bohu a k věčnému životu. Sloužíme Bohu, neboť pouze ve spojení s Ním můžeme být osvobozeni z věčného kola stěhování. Sloužíme Bohu-v-člověku, neboť nám uděluje spojení s Bohem v nás. Takže oboje je neoddělitelné, bez jednoho nemůžete konat druhé. Láska k Bohu je láskou k Bohu-v-člověku a láska k Bohu-v-člověku je láskou k Bohu. Mauláná Rúmí říká: "Potkáš-li takové lidské tělo, v němž je Bůh projeven, jsi blíže k Bohu, sedíš vedle Něho. Chceš-li přebývat v přítomnosti Boha, přebývej v přítomnosti lidského těla, v němž je projeven." Například je nějaká elektrárna a je na ni napojen jeden vypínač, je na ni naladěn. Pokud se dostanete k vypínači, pak je to, jako byste byli docela blízko elektrárny. To je pouze malý osvětlující příklad. Elektřina proniká celým Stvořením, nevykoná pro nás však nic dobrého, dokud není shromážděna v nějaké elektrárně, a dostaneme-li se k jakémukoli vypínači, který je s elektrárnou spojen, pak pro nás učiní zázraky. Takže oboje je nezbytné. Láska k Bohu, neboť je to konečný cíl, jenž nás vezme do Jeho Domova, dá nám věčný život, a láska


192

k lidskému tělu, v němž je projeven, neboť pouze Bůh v Něm nám může udělit spojení s Bohem. Vnější zkušenost, jíž se nám může z lásky k Bohu dostat, je neustálá vzpomínka, sladká vzpomínka na Boha. Koho milujete, nemůžete nikdy zapomenout. Neustále na něho v srdci srdcí pamatujete. Přitahuje vás to velice mocně. Jak se taková láska rozvíjí? Narodí se dítě, a matka pro něho má lásku. Přirozeně, že i dítě bude pociťovat blízkost matčina srdce. Dítě pamatuje na matku při všem, a pokud má potíže, půjde do jejího klína. Takže vědomé spojení s matkou vytvořilo lásku i v dítěti. Podobně Bůh-v-člověku prvně miluje nás a tato láska je opětována. Milujete-li Jej, přirozeně půjdete tam, kam půjde On. Pokud On není ovlivněn kolem stěhování a má Věčný Domov, i vy půjdete do Jeho Domova, nebudete se navracet. Pokud na Něho v srdci srdcí pamatujete, dostaví se reakce i v Jeho srdci. Takže Bůh v Koránu, svatém písmu mohamedánů, řekl: "Miluji ty, kdo milují mne. Pamatuji na ty, kdo pamatují na mne." Milujeme-li Boha, samozřejmě to bude mít zpětné působení. Ale na koho my skutečně pamatujeme či koho milujeme? Ty, s nimiž máme spojení. Spojení můžeme mít, neboť je v nás uvnitř. Bůh je aktivní působící Moc, která nás udržuje v těle. Toto tělo je Božím Chrámem, v němž Bůh přebývá a v němž přebýváme i my. Takže neustálá vzpomínka, příjemná vzpomínka uděluje blaženost, zvláště v případech, kdy má člověk spojení s Ním. Pokud jste Jej viděli a těšili se z Jeho lásky, pak se tato láska zapouští do vašich srdcí. Je příběh o Mojžíšovi, v němž se o něm říká, že prohlašoval, že je největší milovník Boha, a že Boha žádal, aby mu ukázal kohokoli druhého, kdo by Jej miloval tak jako on. Takže se říká, že jej Bůh poslal za ptákem, co tam seděl na stromě. Mojžíš k němu přišel a pravil: "Tak co, daří


193

se ti dobře?" Pták odpověděl, že ano. "Cítíš nějaké potíže?" ptal se Mojžíš. Pták odpověděl: "Je jedna potíž, kterou mám, a velice mne roztrpčuje." "A co to je?" ptal se Mojžíš. Pták odpověděl: "Pod stromem tu teče potůček, a ten čas, když musím letět se stromu dolů k vodě a napít se, mne velice trápí, neboť zapomínám Boží jméno." Mojžíš byl zahanben. Pomyslel si: "I tady pták má více lásky k Bohu, než já." To je tedy příklad, na němž můžeme vidět, máme-li lásku k Bohu. Jako jiný příklad si můžete vzít, jak jednou Bůh nařídil Abrahámovi, aby obětoval, co je mu nejdražší. Abrahám nejdříve obětoval jehně, potom velblouda, ale Bůh pravil, že to nestačí. Takže vzal svého syna, aby jej obětoval ve jménu Boha. Pouze pak Bůh vyjádřil uspokojení a oběť zastavil. Láska od nás vyžaduje každou oběť. Kdo miluje Boha? Ten, kdo dokáže ve jménu Boha obětovat všechno. Dokážeme to my? Můžeme říci, že máme lásku k Bohu? Pro malichernosti říkáme, že nemáme čas pamatovat na Boha. Takže láska vyžaduje oběť všeho, i vašeho života, nemluvě o vnějších věcech. Takže láska je Bůh a Bůh je láska. Koho bychom měli milovat? Měli bychom milovat Boha. Jsme vědomá bytí, měli bychom milovat Boha, neboť On je vším Vědomím. Po Bohu bychom potom měli milovat tělo, v němž je Bůh projeven. Nemilujeme Jej pro tělo, nýbrž pro Boha v něm projeveného. Tělo je požehnané, neboť On se v něm projevuje. Takže k úspěchu jsou třeba dvě velice základní věci. Jedna je láska k Bohu, a druhá je láska k lidskému tělu, v němž je projeven. To milujeme, neboť nám uděluje spojení s Bohem v nás uvnitř, a Boha milujeme, neboť máme-li s Ním spojení, dostáváme se do našeho opravdového Domova bez dalšího návratu. Máme-li lásku k Bohu-v-člověku, půjdeme tam, kam půjde On. On přichází z Domova našeho


194

Otce, Bůh jej do světa posílá. Milujete-li Boha-v-člověku, bude vás milovat Bůh. Kristus říkal: "Ti, kdo milují mne, jsou milováni od Otce mého, a koho miluje Otec můj, tomu se já zjevím." To jsou slova, která vyjadřovali téměř všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli. Láska je vrozena našim duším a musí být k někomu připoutána. Naneštěstí je nyní připoutána k vnějšímu hmotnému světu. Výsledkem pak je, že přicházíme do světa znovu a znovu. Kde je naše láska, tam musíme jít. Milujeme Boha-v-člověku, kde je Bůh projeven, neboť otevírá náš vnitřní zrak, abychom viděli moc Boha-v-projevu. Pro to musíme obětovat všechno. Teď můžeme posoudit, kde se nacházíme. Nejvyšším cílem v lidském těle, jak jsem vám již říkal, je poznat Boha, dosáhnout Boha, dojít zpátky do Domova našeho Otce. Půjdeme tam, kde jsme upoutáni. Přicházíme znovu a znovu do světa, neboť jsme připoutáni ke světu. Máme štěstí, že máme lidské tělo, což je nejvyšší stupeň ve Stvoření. Vyvineme-li v sobě lásku k Bohu skrze milost Boha-v-člověku, pak půjdeme do Domova našeho Otce. A proto musíme rozvíjet lásku k Bohu-v-člověku. Učitelem člověka je člověk. Promlouvá z naší úrovně, rozvíjí v nás lásku, uděluje nám uvnitř spojení, otevírá náš vnitřní zrak, abychom viděli Boží Světlo a slyšeli hudbu všech sfér. Zůstaňte v jakémkoli náboženství chcete. Hlavním smyslem je jít zpět do Domova našeho Otce. I zatímco jsme na zemi, měli bychom mít míruplný život. Život v míru můžeme mít pouze, pokud rozvineme lásku pro všechny, lásku k Bohu v nich. Proč? Neboť jsme všichni bratry a sestrami v Bohu. Jsme vědomá bytí, kapky Oceánu všeho Vědomí. Takže skrze lásku, je-li směrována k náležitému zdroji, získáváme pokoj a mír zde, a také nadále. To se míní tím: "Přijď království Tvé na zemi."


195

Koho bychom tedy měli milovat? Měli bychom milovat Boha. Jak můžeme milovat Boha? Láskou k Bohu-v-člověku, jenž nám uděluje spojení s Bohem. Láska k Bohu-v-člověku je láskou k Bohu. On oplývá Boží láskou a opojením. Není připoután k zemi, nýbrž je sem seslán, aby vedl lidstvo a navrátil se zpět do svého Domova. Milujete-li Jej, kam půjdete? Půjdete tam, kam půjde On. Pokud On se nebude navracet do světa, proč vy byste se měli navracet? Jak byste se mohli navrátit? Takže tyto dvě věci jsou velice nezbytné. Sikhové se neustále modlí jednu modlitbu, která říká: "Ó Bože, uděl nám lásku a společnost těch, kdo jsou mluvčím Boha-v-člověku. Tys projeven v Bohu-v-člověku a On je jak Bohem-v-člověku, tak i Bohem. V takové společnost bude má láska neustále obrácena k Tobě." To je samotná nejvyšší modlitba, myslím, které se vám může dostat. "Ó Bože, kéž můžeme být s těmi, v nichž jsi projeven, kdo oplývají láskou k Tobě. Takovou společnost uděl nám Bože." Společnost takových lidí bychom měli mít až do konce světa. Každý milovník chce zemřít v náruči svého Milovaného, není to tak? Chtěl by s ním být po celý život, až do posledního dechu. Proč? Neboť láska k takovým lidem nás povede k lásce k Bohu. Láska k Bohu-v-člověku, pro Boha v Něm, je opravdovou láskou k Bohu. Kam vkročila noha takových lidí, ta místa se stávají místy poutními. Kristus se narodil v Jeruzalémě, jako i tisíce dalších jiných lidí. To, že se Jeruzalém stal poutním místem pro všechny křesťany na světě, není kvůli těm tisícům druhých, ale proto, že se tam narodil Kristus. To místo bylo posvěceno narozením Mistra. Mekka je místem, které bylo posvěceno Prorokem Mohamedem, a je poutním místem pro všechny muslimy na světě. Na ostatních poutních místech uvidíte, že se takovými stala proto, že tam žil nějaký


196

světec, nějaký Bůh-v-člověku. A proč to? Protože naše duše je ztotožněna s tělem a vnějšími připoutanostmi, a On je kompetentní odtáhnout naši pozornost z vnějšku, pozvednout ji vzhůru, vytáhnout ji z úrovně vnějších smyslů a otevřít vnitřní zrak, který uzří Boží Světlo. Stáváte-li se vědomými spolupracovníky na Božském Záměru, kdo vás pak může přivést zpátky do světa? Mohli jste být od Boha vzdáleni po tisíce let, jak však jednou potkáte Boha-v-člověku, uděluje vám spojení s Bohem. Pokud jej rozvíjíte, pak jsou přirozeně vaše příchody a odchody u konce a půjdete zpět do svého Domova. Láska k Bohu znamená samozřejmou poslušnost k Němu. Milovat slova Boha-v-člověku je opravdová láska k Němu, ne pouhá vnější uctivost. Měli bychom ctít Jeho slova. Očekává od vás, že podle nich budete žít. Bůh-v-člověku již přebývá ve Slově, které je zosobněno i v nás uvnitř. Takže přebývá-li ve vás uvnitř, neměli byste přestupovat žádná omezení. Měli byste se řídit čímkoli, co říká, a nepřekračovat meze. Máme-li takového Mistra, pak se nemusíme bát nikoho na celém světě. On je milovaným Boha, a kdo je milován Mistrem, je milován Otcem, Bohem v Něm, a koho Bůh miluje, pak, jak říká Kristus: "Tomu se já zjevím." Bůh se projevuje v podobě Boha-v-člověku. Takové výsady se nám dostává pouze Boží milostí. Jak je nám jednou projeven, hovoří s námi tak, jako by to bylo vně. Je naším neplaceným Rádcem ve všech vnějších i vnitřních záležitostech. Takže tato promluva je o tom, koho bychom měli milovat a proč. Měli bychom milovat Boha, a pro lásku k Bohu bychom měli milovat to lidské tělo, v němž je Bůh projeven. To nás může učit, může nám udělit spojení s Bohem. Takže milujte předně Boha, a poté Boha-v-člověku. Měli bychom mít lásku i pro všechny ostatní, neboť všechny


197

duše jsou vědomá bytí, kapkou Oceánu všeho Vědomí. Všechna těla jsou ovládána Bohem, jenž je jejich aktivní působící Mocí. Takže přirozeně, že ten, kdo miluje Boha, miluje celé Stvoření, ať živé či neživé. To musíme rozvinout pouze v lidském těle, které naštěstí máme. Proto přicházíme k nohám nějakého Mistra, nějakého Boha-v-člověku. To žádný syn člověka nedokáže, to je celé Boží milost, a když ta na nás sestoupí, jsme přivedeni do kontaktu s nějakým lidským tělem, ve němž je On projeven. Požehnáni jsou ti, kdo mají takovou společnost. To je příznak či předzvěst toho, že jdou zpět do svého Domova. Všichni Mistři, kteří přicházeli v minulosti, sdělovali totéž učení, a to samozřejmě nestačí pouze číst či poslouchat, ale většinu z toho bychom měli mít i v našem vlastním životě a žít na této úrovni. Čím blíže jsme k Bohu, tím více prospěchu získáváme z lidského těla, které máme. Mistři mají na tyto věci, které se popisují i v knihách, ten pravý náhled. Někteří lidé poslouchají jedním uchem, a druhým jim vše vychází ven. Další poslouchají, a z jejich úst je slyšet, že toho tolik znají. Ani jedno z tohoto vám neposkytne pravý prospěch, dokud ta samotná věc nebude tvořit nedílnou součást vašeho života. Potrava, jež je strávena, vám dá sílu. Jinak bude působit nemoci, jako marnivost, ješitnost, a jiné.


198

35 LÁSKA VERSUS CHTÍČ Láska—mnoho lidí říká, že znají lásku. My také tu a tam opakujeme, že Bůh je láska, naše duše je stejné podstaty jako Bůh, láska je vrozena našim duším, cesta zpět k Bohu je také skrze lásku. Láska je vrozená našim duším a vyžaduje někoho, koho milovat, a chce být od někoho milována. To je přirozená touha každého. Naše duše je vědomé bytí a měla by mít lásku ke všemu Vědomí či k Bohu. Namísto toho je připoutána k světským či hmotným věcem. Výsledkem je, že kdekoli máte lásku, tam půjdete. Duše by měla milovat Boha, který je samotnou aktivní působící Mocí v tomto chrámu lidského těla. Nyní je připoutána k tělu, jeho prostředí, vnějším smyslům a požitkům vnějších chtíčů. Proto jsme upadli v otroctví. Přicházíme znovu a znovu tam, kde jsme upoutáni. Bude-li naše duše připoutána k Bohu, jenž je aktivní působící Mocí uvnitř tohoto lidského těla, jenž je věčný, a dokonce ještě za věčnost, bude osvobozena a nebude vězet v žádných poutech. Takže rozdíl mezi opravdovou láskou a chtíčem je, že opravdová láska se nepřeruší ani po opuštění těla. Tato láska se vyvíjí v těle, ale je vstřebána duší, ne tělem a jeho okolím. Tomu se tedy


199

říká pravá láska, opravdu nezištná láska či blahosklonnost. Vše ostatní se nazývá chtíčem či připoutaností. Mezi těmito dvěma je nebetyčný rozdíl. Láska k Bohu nás osvobozuje, uděluje radost, všechno štěstí, všechnu blaženost. Chtíč či připoutanost nás zotročuje a zužuje nám obzory. Pokud někoho milujete světským způsobem, budete zazlívat druhým, budou-li se chtít o tuto lásku dělit, vy však budete milovat i všechny ostatní, kteří milují Boha. Takže láska k Bohu vám poskytuje lásku pro celý svět. Láska k vnějším věcem vám pouze zužuje obzory, zavírá vám pěsti, a výsledkem je, že jeden žije pro Boha, a druhý žije pro svět. Jak jsme jenom opustili domov našeho Otce, jsme připoutáni k vnějším věcem, neboť naše láska se mylně obrátila ke světským věcem, fyzickému tělu a vnějšímu prostředí. Jak se tedy pozná opravdová nezištná láska? Začíná v těle, ale její pozornost je pohlcena v duši, ve vyšším já. To druhé vás drží připoutané pouze k fyzickému tělu a vnějšímu prostředí. Naplňování vlastních přání, to není láska v pravém slova smyslu. Taková láska vás uvrhuje v otroctví. Co jsme jen opustili Domov našeho Otce, chodíme stále dokola a nenašli jsme ještě cestu zpět. Je příběh o Madžnuovi, který miloval Lailu. Laila byla princezna a byla pro něho vším. Mezi mohamedány je jeden titul, který se dává těm, kdo jsou nejvíce oddáni Bohu. Jednou se Madžnua zeptali, komu by ten titul měli udělit. On řekl, že člověk, k němuž by se nejlépe hodil, je Laila, kterou miloval. Byl jí natolik odevzdán, že jej jednou viděli, jak se lísá k nohám psa, který se potuloval po ulici, kde Laila bydlela. Jedno poučení, které si z toho můžeme vzít, je, že jsme-li oddáni Bohu či Bohu-v-člověku, pak se musíme milovat navzájem. To je přirozené. Ale jakákoli láska, jež je zbarvena osobními zájmy či sobeckými pohnutkami, vám zužuje obzory. Budete


200

chtít, aby ten, koho milujete, byl milován pouze vámi, a nikým jiným. Máte-li však opravdovou lásku k Bohu, pak budete přirozeně milovat všechny, kteří milují Boha. To je ten velký rozdíl. Takže, když Madžnuovi řekli, že Laila zemřela, on říkal: "Ne, nemůže zemřít—jak by mohla zemřít?" Když mu řekli, že je opravdu mrtva, řekl: "Tak je to pravda? To se stává každému člověku, který žije, a proč bych měl milovat věc, jež není trvající!" Takže se obrátil, jak vidíte, na správnou cestu. Takže láska je láskou, pokud je s Bohem, vším Vědomím. I když opustíte tělo, tato láska vás neopustí. Láska ke světu, vnějším připoutanostem, aby se naplnila vaše přání a zámysly, je chtíč či připoutanost, ne láska. Jeden prorok říkal, že láska je jako most, po němž se lze dostat přes řeku. Je pouze proto, abyste se dostali na druhou stranu, ne abyste na mostě zůstávali. Takže vaše láska k Bohu-v-člověku je k tomu, abyste se dostali přes most, abyste byli naladěni v Jeho společnosti, kde se Boží láska přirozeně vyzařuje. Jste-li k ní vnímaví, pak je vaše láska opravdová. Jste-li připoutáni k fyzickému tělu a vnějším půvabům, to není láska. Láska je požehnaná, je-li obrácena ke vševědomému Bohu. Je-li obrácena k fyzickému tělu a jeho připoutanostem, je to pouto, je to otroctví, je to připoutanost. Přicházíte znovu a znovu do světa, kde jste upoutáni. To je tedy ten rozdíl. Guru Amardás říkal: "Milujme Boha-v-člověku, neboť oplývá Boží láskou a opojením. V Jeho společnosti pochytíte vyzařování Boží lásky. Pozvedne vaši duši a nasměruje ji k Bohu." Podle toho se vpravdě pozná, milujete-li tělo Bohočlověka pouze pro Boha v Něm. Milujete-li Boha v Něm (Jeho tělo je samozřejmě požehnané), to je pak ten most, po němž přejedete oceán světa ke svému Milovanému.


201

Takže láska je vrozená našim duším a my jsme vědomé bytosti. Je-li zaměřena ke všemu Vědomí, je to opravdová láska. To vám udělí svobodu, všechno blaho a radost. Je-li připoutána ke světským věcem, fyzickému tělu, jeho okolí, k požitkům vnějších smyslů, pak je to pouto a jistá cesta k neustálým příchodům do světa, kde jste připoutáni. Takže láska je dobrotivá. I jed je velice dobrý, vezmete-li si ho v malých sklenkách jako lék. Jestliže jej však užijete nesprávně, pak zemřete. Opravdová láska, která vám pomůže, by měla být obrácena k Bohu či k Bohu-v-člověku, kvůli Bohu v Něm, ne pro fyzické tělo. Potom jste spaseni, jinak jste prokleti, řekl bych. To je velice ošemetné téma. Měli bychom vidět, kde se nacházíme, kam jdeme. O těchto věcech se knihy zmiňují, ale ne velmi jasně. Takže vám by nyní mělo být jasné, co je láska. Láska je vlastní našemu samotnému já, s tím vším jsme však připoutáni ke světu, neboť naše láska není na náležitém místě. Namísto upoutání k Bohu, který je vším Vědomím, je připoutána k fyzickému tělu a světu. Láska je mostem, po němž se dostaneme přes oceán života, z tohoto fyzického světa ke všemu Vědomí. Je-li tato láska zaměřena k světským věcem, budete připoutáni ke světu. Měla by být zaměřena k Bohu či k Bohu-v-člověku, k lidskému pólu, v němž je Bůh projeven. Ten oplývá Boží láskou a jejím opojením. Jste-li Mu nablízku, obdržíte vyzařování této lásky a přirozeně začnete milovat Boha. Jdete-li k člověku, který prodává voňavky, pak i když vám nic nedá, stejně budete něčím vonět, a zcela zdarma. A když vám dá otýpku vonného dřeva…? Takže společnost Boha-v-člověku vám uděluje vůni, Boží lásku, skrze vyzařování. Uděluje vám uvnitř spojení tím, že změní směr vaší pozornosti z vnějšku k Bohu ve vás. Uděluje vám spojení, a co více je třeba? Láska


202

k Bohu-v-člověku, pro Boha v Něm, je láska k Bohu. Milujete-li Bohočlověka pro Jeho fyzické tělo, to je stále připoutanost. Láska k Bohočlověku je mostem, jak se dostat do Onoho světa. To mějte na paměti. To je velice citlivé téma, jak jsem již říkal. Měli bychom nyní posoudit, jak postupujeme. Pokud naše láska k Bohu den ode dne sílí a je nám stále dražší v porovnání s čímkoli ostatním ve světě, to je láska k Bohu. I když milujete Boha, a vaše světské věci jsou vám dražší než On, pak to není ani zdaleka láska k Bohu. Jedno je připoutaností, okovy a otroctvím, a druhé svobodou, vší radostí, vším blahem. Je lépe být ve společnosti někoho, kdo je napojen Boží láskou, nežli být ve společnosti těch, kdo jsou napojeni láskou ke světským věcem. Pokud se vám takové společnosti nedostává, můžete být ve společnosti těch, kdo o Boží lásku usilují, ne o lásku ke světským věcem. Pokud nemáte ani to, pak přebývejte se svým Mistrem, jak promlouvá skrze knihy, toť vše. Žijte sami pro sebe, pouze ve společnosti Mistrů, kteří přicházeli v minulosti a jak promlouvají skrze knihy. To vám pomůže na cestě zpět do vašeho opravdového Domova. Přesto však, jako je Bůh nevyřčený, je i láska nevyřčená či nevyslovitelná, řekl bych. Čím více do ní vcházíte, tím více se rozšiřuje, jako Bůh, jenž nemá žádného konce. Jeden básník řekl: "Láska je Oceán, nekonečný Oceán, jenž nemá břehů." Můžete svůj život svěřit Jemu, do Jeho milosti. Iniciace, Boží Slovo, Šabd, či moc Nám je ve vás uvnitř, a to je opravdová společnost Světce. Světec je Slovo učiněné tělem. Pro toto Slovo Jej milujete. Pokud jste se v lidském těle takto rozvinuli, pak máte opravdu štěstí, získali jste plný prospěch z lidského těla. Pokud ne, pak jste se připravili na další příchody a odchody.


203

36 LÁSKA VERSUS CHTÍČ - II Vně je chtíč a opravdová láska uvnitř. Bůh je láska. Láska je vrozena i našim duším a přeje si být k něčemu připoutána. Vědomé bytí by mělo být upoutáno ke všemu Vědomí. Nyní je připoutáno ke světu a vnějším půvabům. Proto přicházíme do světa znovu a znovu, neboť jsme k němu upoutáni. Jak tedy rozlišovat, co je opravdová láska, a co je vnější láska, je otázka? Říkal jsem vám, že musíme opravdu pochopit rozdíl mezi těmi dvěma, musíme je prozkoumat. Jsme vědomá bytí, jsme kapkou Oceánu všeho Vědomí. Makrokosmos je v mikrokosmu. V makrokosmu jsou tři úrovně: fyzická, astrální a kauzální. My máme fyzické tělo, astrální tělo a kauzální tělo, jež nám umožňují na těchto úrovních působit. Nyní působíme na fyzické úrovni a máme i astrální a kauzální těla. Když působíme na fyzické úrovni, užíváme vnější smysly, které jsou pevně spojeny s fyzickým tělem a směřují vně, aby získávaly dojmy z vnějšího světa, ať jsou jakékoli, dobré nebo špatné. Těm, kdo jsou napojeni


204

připoutaností či láskou k vnějším požitkům, se tyto dojmy ukládají skrze fyzické smysly do astrálního těla. Naše opravdová barva není barvou fyzického těla, které může být velice čisté, velice krásné, ale je vtištěna našemu astrálnímu tělu. To nemůžeme vidět vnějšíma očima. Náš Mistr říkával: "Když za mnou někdo přichází, vidím ho jako zavařovací sklenici, zda obsahuje sladké či kyselé." Jeho zrak byl zjemněn a tak viděl člověka v jeho pravých barvách. Když opouštíme toto fyzické tělo, zjevujeme se ve svých pravých barvách. Člověk, jehož astrální tělo je zcela zbaveno vnějších dojmů, beze všeho chtíče, připoutanosti či nenávisti, kdo je však napojen Boží láskou, z takového člověka, přebýváte-li v Jeho společnosti, se k vám budou tyto vlastnosti vyzařovat. V kauzálním těle jsou dojmy z našich minulých životů. Když i ty jsou očištěny, nazývá se takový člověk Světcem v pravém slova smyslu. Mistři nás vždy zrazovali od lásky k fyzickému tělu a vnějším připoutanostem. Pokud máte společnost někoho, či pomýšlíte na někoho, jehož astrální tělo není očištěno, kdo není napojen Boží láskou či je napojen vnějšími připoutanostmi a nenávistí, tato společnost vám zase udělí jeho vyzařování. Pokud pomýšlíte na člověka, jehož kauzální tělo je očištěno ode všech minulých zrození, bude Jeho podoba neustále s vámi, chránit vás, pomáhat vám, i když si toho, že je vám pomáháno, nebudete vědomi. Takoví lidé se objevují právě v případech Světců a Mistrů. Ti, kdo mají vzpomínku na Mistra, jsou vyslyšeni a zjevuje se jim Jeho podoba. Proto Kabír říkal: "Má mysl je nyní natolik očištěna, že je jako průzračná voda Gangy v Hardváru. Jdete-li tam provést koupel, i malé kamínky jsou tam vidět jasně. Takže má mysl je nyní natolik čistá, že mé astrální i kauzální tělo jsou zcela očištěny a i Bůh běhá za mnou." Bůh hledá člověka, jehož


205

astrální i kauzální tělo jsou zcela čisté, kdo je napojen láskou k Němu, ne napojen světskými připoutanostmi. Je nebetyčný rozdíl mezi láskou k vnějšku a láskou k vnitřku. Mistři nás vždy zrazovali od lásky k fyzickému tělu. Člověk, jehož astrální tělo je poskvrněno, můžeme říci špínou vnějších připoutaností a jiných věcí, může vypadat zvnějšku velice čistě. Přebýváte-li s ním, obdržíte to vyzařování, které z jeho astrálního těla vychází. Přebýváte-li s člověkem, jehož astrální tělo je čisté, dostane se vám Jeho vyzařování čistoty. Je napojen láskou k Bohu a i vy z Něho přirozeně tuto lásku pocítíte. Pokud pomýšlíte na někoho, jehož kauzální tělo je zcela čisté, i když jste Jej nikdy neviděli, pouze jste o Něm slyšeli, zjeví se. To je tedy ten rozdíl mezi opravdovou a falešnou láskou. Měli bychom milovat koho? Měli bychom milovat Boha. Koho dalšího? Toho, jehož mysl je tak čistá, že se v Něm Bůh odráží. Bůh je Světelný a Zvukový princip, a kdykoli k vám takový člověk promlouvá, obdržíte Světlo a Zvuk. Člověk, jehož astrální a kauzální těla nejsou čistá, vám může říkat, abyste dělali to či ono, vy tomu můžete věnovat čtyři či šest hodin denně, ale stejně ničeho nedosáhnete. Vidíte nyní ten rozdíl mezi opravdovou láskou a fyzickou vnější láskou? Všichni takzvaní mistři vám řeknou, abyste meditovali na podobu mistra. Bůh vás chraň! Pokud není uvnitř čist, stanete se tím, čím je on. Bůh je někdo, kdo přichází sám od sebe. Já nikdy nikoho nežádám, aby meditoval na Mistrovu podobu. Takže byste měli milovat toho, jehož astrální a kauzální tělo je zcela čisté. Může být z nějakých důvodů vnějškově přísný, ale jeho mysl je zcela čistá, mající lásku k Bohu a pro všechny. Má lásku i pro své nepřátele. Takový člověk je Mistr a měli byste milovat Boha skrze toho, v němž se Bůh zplna odráží, jehož mysl je zcela


206

průzračná. Pokud milujete takového člověka, pak myslím, že do vás vejde Boží láska a vystoupíte nad fyzické, astrální i kauzální tělo a půjdete tam, odkud se tento Bůh projevuje. To je ten rozdíl mezi opravdovou láskou a láskou nečistou. Takže milujte Boha a kohokoli jiného, jehož astrální a kauzální tělo je zcela čisté. Tam když půjdete, dostane se vám takového vyzařování. Pokud vám udělí Zasvěcení, obdržíte Světlo, neboť v Něm se Světlo odráží. Když se v někom Světlo neodráží, jak jej může dávat? Může poskytnout stovky iniciací, lidé tomu mohou věnovat hodiny a hodiny, ale Světlo dát nemůže. To je ten veliký rozdíl mezi fyzickou vnější láskou a láskou vnitřní. Takže jsem říkal, a myslím, že to bylo svým způsobem zcela jasné a nemůže dojít k mýlce, že bychom měli milovat Boha a ty, v nichž se Bůh odráží. Podle čeho poznat, je-li to někdo takový? V čase Iniciace vám poskytne Světlo. Jako říkal Kristus: "Já jsem Světlo světa. Kdokoli za mnou přichází, nebude choditi v temnotě." Tyto věci se podávají v knihách, ale i přesto potřebujete vedení nějakého praktického člověka, který ví, co je co. Vysvětlí vám věci velice jasně a pár slovy. Měli bychom milovat Boha, neboť jsme vědomá bytí a přirozeně chceme všichni jít do naší vlastní Skutečnosti. Proč bychom měli milovat Bohočlověka, a ne jiné? Jaké jsou Jeho zvláštní vlastnosti? Bohočlověk je ten, jehož astrální a kauzální tělo jsou zcela čisté, průzračné, v nichž se odráží Boží Světlo. Kdokoli se s takovým Bohočlověkem setkává a obdrží trochu Jeho pozornosti, i v něm se Jeho Světlo odrazí. Je tolik stovek lidí, kteří dnes udělují zasvěcení, je tolik guruů a mistrů, kteří jsou stěží nějakými žáky. Jediným poznávacím znamením opravdového Mistra je, že když vám uděluje Iniciaci, budete mít nějaký zážitek do začátku, obdržíte nějaké Světlo. To znamená,


207

že ten, skrze něhož je to poskytnuto, je čist. Odráží se v Něm Boží Světlo a vyzařuje se. Ostatní jednoduše udělují pár slov k opakování, pár nějakých věcí k provádění. Když za nimi lidé přicházejí, řekne se jim prostě, aby tomu věnovali více času. Věnují tomu čtyři hodiny, šest hodin denně, a ani potom nezískají žádné Světlo. Proč? To je nyní velice jasné. Pokud potkáte někoho, kdo je kompetentní vám nějaké Světlo předat, to znamená, že Jeho vnitřní život je čistý. Jenom někde sedět a něco stokrát opakovat, to mohou být dobré skutky, ale ne čistý život. Světlo přijde či zjeví se (již je v nás), pouze když je prostě ten, v Němž se Světlo odráží, nasměruje. Narodí-li se dítě v jeskyni, bude v jedné temnotě. Dá-li se tam zrcadlo, skrze něž se bude do jeskyně odrážet světlo slunce, dítě to světlo uvidí. Každé srdce, které má Boží Světlo, jej bude též odrážet, a to se opět odrazí v tom, na koho je směrováno. To je ten rozdíl mezi opravdovou láskou a láskou fyzickou. To nemůžete mít od člověka, který v sobě neodráží Boží Světlo. V Indii i jinde je tolik mistrů. Mají dobrou reklamu. Reklamu můžete mít za peníze, a to může mít každý. Ale podle čeho se pozná opravdovost? Musí vám něco dát. Takže opravdový Mistr je ten, kdo dokáže odtáhnout vaši pozornost z vnějšku, přivést ji výše nad vnější smysly a potom vám poskytne nějaký odraz Světla. Je to jakýsi dar, a podle toho můžeme posuzovat pravé a nepravé. Knihy se o těchto věcech zmiňují, ale slova to nemohou popsat tak živě, jako vám to říkám nyní já. Takže milujte Boha a ostatní, v nichž se odráží. Podle čeho se to pozná? Když vám udělí Iniciaci, když na Něho pomýšlíte, bude ve vás uvnitř povstávat Světlo. Je kompetentní udělit vám bezprostřední zážitek již v samotný den Iniciace. Já jsem ve spojení s vedoucími různých náboženství, jak jsem také prezidentem Světového společenství nábožen-


208

ství. Ti všichni o těchto věcech vyprávějí, na chvilku, dokud trvá koncentrace, to zapůsobí, ale Světlo přijít nemůže. Člověk, jenž je napojen chtíčem světa, může zvnějšku vypadat velice čistě a mít velice dobrou reklamu, ale stejně od něho nemůžete mít Světlo. Světlo budete mít pouze od toho, jehož astrální i kauzální tělo jsou dokonale očištěné, zcela průzračné, takže Boží Světlo odrážejí. Takoví Mistři přicházejí. Svět není nikdy bez nich, čím více, tím lépe. Takoví přicházejí světu dávat, ne si něco brát. Takže milujte někoho, kdo je napojen Boží láskou, jehož astrální i kauzální tělo jsou zcela průzračné, v němž se projevuje tato Moc Boha-v-projevu Světla a Zvuku. Když vás iniciuje, budete mít nějaký zážitek těchto Principů. Vnější zrak může mít, nebo ani nemusí. Takže milujte Boha a toho, kdo je kompetentní vám něco dát. To je jasný důkaz, že má čisté astrální tělo a čisté kauzální tělo. To je ten rozdíl mezi láskou k fyzickému tělu a láskou k Bohu či k Bohu-v-člověku. To je ohromný rozdíl. O těchto věcech se knihy zmiňují a dávají nám mnoho příkladů, ne však tak zcela živých, jasných a názorných jako vám to podávám nyní já. Když vás Bůh potkává a uděluje vám zasvěcení, něco do začátku, chrání vás před zalíbením ve vnějších požitcích a v nízkých činnostech chtíče, zloby a jejich účinků. Tyto dojmy získáváme skrze vnější smysly, které se otevírají do vnějšího světa a jsou vkloubeny do našeho astrálního těla. Pro příklad, vezmete-li sklo a potáhnete jej voskem, pak do vosku vryjete nějaké dojmy a polijete jej kyselinou, všechny ty dojmy se vtisknou do skla. Stejně tak se všechny dojmy z vnějšku skrze fyzické tělo a smysly vtiskují do astrálního těla. A proto se, když toto tělo opouštíte, zjevujete ve svých pravých barvách. Takže vnějším příznakem je, že když vás iniciuje, uděluje vám něco do začátku, neboť se v něm Bůh odráží. Člověk,


209

v němž se Bůh neodráží, vám bude říkat, abyste opakovali to či ono po hodiny a hodiny, ale stejně se vám ničeho nedostane. Pokud díky reakcím minulosti něco vzejde, neví, co s tím činit dále. Takže buďte velice opatrní, řekl bych, na společnost lidí, kteří jsou napojeni láskou k fyzickému světu. Sikhové mají jednu modlitbu, která říká: "Ó Bože, dej mi společnost toho, kdo je mluvčím Mistra, neboť Mistr je mluvčím Boha, a i on se stává mluvčím Boha." To je u sikhů každodenní modlitba. Večer se modlí: "Ó Bože, dej nám společnost Světce." Společnost Světce je společnost Boha v Něm, není to tak? To je tedy ten velice jemný rozdíl, proč bychom měli milovat Boha, proč bychom měli milovat Bohav-člověku, a proč abychom měli milovat ostatní. Milujte Boha-v-člověku, jehož poznávací znamení jsem vám již řekl, pouze pro Boha v Něm. A znovu, dávejte pozor, aby byl jedno s Bohem, aby tak, když se stanete jedno s Mistrem, jste byli též jedno s Bohem. Proto všichni Mistři, kteří v minulosti přicházeli, či i ti, kdo jim jen seděli u nohou, říkali, tak jako Svatý Pavel: "Žiji, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Měli by to být schopni říci i všichni ostatní lidé. Bůh se dokáže projevovat v podvědomém rezervoáru mysli. Přichází sám od sebe. Proto nikomu neradím, aby meditoval na podobu Mistra. Má to myslím velice pádný důvod. V mém ranném životě jsem vždy prosil: "Ó Bože, chci se s Tebou setkat, ale obávám se, že bych mohl přijít k někomu, v němž se neodrážíš. Pak by byl můj život promarněn. Říká se, že za starých časů ses zjevoval těm, kdo Tě milovali. Tak proč se nemůžeš zjevit nyní?" To byla má modlitba, velice silná modlitba. Můj Mistr se mi zjevoval již předtím, ale já jsem Jej měl za Guru Nánaka. Setkal jsem se


210

s Ním fyzicky až po sedmi letech, v roce 1924, ale byl se mnou již v roce 1917. Cestoval jsem zrovna nějakou hornatou krajinou po různých místech a měl jsem tehdy velikou zálibu v řekách. Když jsem tedy přijel do Láhauru a blízko byl Bjásu, pomyslel jsem si, že bych se mohl jít podívat na řeku Bjás. Když jsem tam vlakem přijel, ptal jsem se přednosty, kterým směrem řeka teče. On řekl: "Ó, přijel jste se podívat za Mistrem!" "Tady je nějaký Mistr?" odpověděl jsem. "Ano, žije tu na břehu řeky." Takže jsem se šel podívat na řeku, a uviděl jsem Mistra. Téhož Mistra, co se mi zjevoval již před sedmi lety. Chápete nyní? Opravdový Mistr se objevuje sám od sebe, ale srdce by mělo být čisté. Bůh je ve vás uvnitř, a pokud se k Němu modlíte, to On vás přivádí ve spojení s někým, v němž se Jeho Světlo odráží. Popravdě řečeno, takový někdo je opravdový Mistr. Takže milujte Boha a toho, kdo je kompetentní vám ukázat, že se v Něm Bůh odráží. To je ten rozdíl mezi těmi, kteří jsou napojeni chtíčem těla, a těmi, kdo jsou napojeni láskou k Bohu, jejichž astrální a kauzální těla jsou zcela čistá. Ti, kdo mají velice žádostivé a chlípné myšlenky, budou vyzařovat kombinaci červené a černé barvy. Kdo jsou postiženi zlobou, budou vyzařovat jasně červenou. Ti, kdo mají lásku k Bohu, budou vyzařovat modravou barvu. Kdo je člověkem opravdové duchovnosti, bude vyzařovat barvu zlatou. To jsou ty rozdíly. I knihy na tyto věci upozorňují— kdykoli poskytují obrázek Mistra, ukazují zář zlaté či bílé barvy kolem Jeho hlavy. Ti, kdo mají to štěstí, jsou vedeni k Mistrovi a dostávají něco, s čím začít, ať méně či více. To znamená, že v Něm něco je. Jste uvedeni na správnou Cestu, a pokud ji rozvíjíte, Bůh se vám sám projeví. Láska k fyzickému tělu je láskou k mrtvému tělu. Je zabarvena dle myšlenek, jež jsou vtištěny


211

v astrálním těle. Za jistý čas se stanete tak dobrými a prospěšnými, jako je Světec. Časový faktor je samozřejmě nezbytností. Nemůžeme být nad Mistrem, ale můžeme se stát tak dobrými, jako je On, neboť On je Bohem v Něm, a kdo může být nad Boha? Takže pohleďte na pravý stav věcí a řiďte se podle toho. Lidé jsou sváděni propagandou. Slyší něco, a když to slyší desetkrát, stává se jim to jakoby pravdou. Světci nikdy nevytvářejí jakoukoli vnější propagandu, nikdy. Čas osvědčí, co je co. Takže ti, kdo mají pravé pochopení, by se ho nyní měli držet. Mohou velice přátelsky vysvětlovat věci těm, s nimiž se setkávají. Pokud o tom někdo smýšlí nepřátelsky, pak vy nesmýšlejte nepřátelsky o nich, neboť tak zmaříte vlastní vnitřní stav mysli. Věnujte tomu tedy čas, kolik jenom můžete, s náležitou láskou k Bohu, k Bohu v Něm, a mějte lásku pro celý svět, neboť jsme všichni bratry a sestrami v Bohu a Bůh je v nich. To je nejdůležitější část vašeho života. Jako člověk bychom měli mít nějakou duchovní potravu, spojení s Duchovností, s Bohem v nás uvnitř. Na duchovním zdraví závisí život mysli i těla. Učení je potravou pro rozum, spojení s Bohem je však Chlebem Života. Pokud tomu budete přikládat větší důležitost, ostatní věci budou následovat samy od sebe.


212

37 JAK ROZVINOUT VLASTNOSTI MISTRA Měli bychom mít lásku k Bohu, jak se však tato láska rozvíjí? Jak k Němu můžeme rozvinout lásku, dokud jsme Jej neviděli, dokud s Ním nemáme spojení a neužíváme si Jeho přítomnosti? Proto tedy musíme milovat nějaký lidský pól, v němž je Bůh projeven, pro Boha v Něm. Takže jak k Němu rozvinout lásku? to je otázka. Měli bychom rozvinout stejné vlastnosti, jaké má to lidské tělo, v němž Bůh působí. Řekněme, že On je dobrý malíř, rád maluje. Pak i vy byste měli rozvinout malířské umění, neboť vždy, když na tom pracujete, budete ve vzpomínce na toho, pro koho to činíte. A tak se dostaví neustálá vzpomínka. Až se stanete dobrým malířem, budete přirozeně přitahovat Jeho pozornost, neboť tu vlastnost má i On sám. Dejme tomu, že je dobrý zpěvák. Má rád zpěv a poezii. Pak i vy byste měli v sobě tento talent rozvinout. Básníci jsou poloviční světci, říkám vám. Pokud rozvinete toto nadání,


213

dostane se to k Němu a bude k vám přitahován. Zatímco se připravujete, abyste mohli být malířem, dobrým zpěvákem či básníkem, po celý ten čas na Něho neustále pomýšlíte. Chováte-li někoho ve své mysli, nastane v jeho mysli odezva. Když má žák vzpomínku na Mistra, na Boha v Něm, má Mistr vzpomínku na žáka. Nastane akce a reakce. Takže první věcí je, že bychom měli rozvinout vlastnosti, které jsou v Mistrovi. Uvolní-li se například někde místo a vyšší úředník vypíše soutěž na jeho obsazení, přičemž on sám má dobrý rukopis, pak kdo myslíte, že bude mít největší šanci místo získat? Mohou být stovky žádostí, ale jen pár míst. Ten úředník žádosti projde a přijme ty, kteří mají dobrý rukopis, neboť tu vlastnost má i on sám. Chcete-li rozvinout lásku k někomu, pak rozviňte ty vlastnosti a schopnosti, které v Něm jsou. V čase, kdy je rozvíjíte, budete mít právě Jeho vlastnosti na mysli. To bude mít dvojí účinek. Chováte-li někoho v srdci, budete přebývat v srdci toho, na koho pamatujete. V čase, kdy danou vlastnost rozvíjíte, máte na Něho vzpomínku, a ta Jej k vám přitáhne. Takže to je první potřebná věc. Nezáleží na tom, zda jste v Jeho přítomnosti, nebo daleko. Jen rozvíjejte tuto vlastnost. Dával jsem vám tolik příkladů. Jeden z nich byl o Bulléh Šáhovi, co byl žákem Inájata Chána. Přináležel k vysoké kastě mezi mohamedány a obával se, co by o něm lidé řekli, kdyby se dozvěděli, že člověk z vyšší kasty šel za někým, kdo náleží ke kastě nižší. Takže Inájat Chán poslal za Bulléh Šáhem nějaké své žáky a požádal je, aby mu sdělili, že je nyní jejich bratrem. Když došli do ulice, kde Bulléh Šáh bydlel, volali: "Kde je Bulléh Šáh? Je náš bratr ve víře!" Takže lidé řekli Bulléh Šáhovi, že přišli jeho bratři. Bulléh Šáh se obával, co by tomu lidé řekli, neboť člověk z vyšší kasty šel za někým z kasty nižší, a tak řekl: "Ne, to nejsou


214

moji bratři." Když se žáci navrátili a řekli Inájatu Chánovi, co se stalo, on jenom řekl: "Dobře, tak tu zemi už nebudeme zalévat." Jenom tomu žákovi se daří, který obdrží pozornost či Vodu Života od Mistra. Jen malou myšlenkou Mistra se žákova země zalévá. To tedy ustalo. Ten, kdo měl předtím toto požehnání, o ně byl připraven. Jak mohl nyní Bulléh Šáh přijít za Mistrem? Jak Mu mohl ukázat svou tvář a říci mu, že není žákem? Bulléh Šáh věděl, že jeho Mistr velice rád poslouchá poezii a lyrické písně. Sám v těchto věcech neměl žádnou zvláštní zálibu, ale musel ji v sobě rozvinout, aby dokázal přitáhnout Mistrovu pozornost. Takže šel za nějakými tanečnicemi, v jejichž profesi všechno toto umění bylo. Zůstal s nimi po několik měsíců a učil se zpívat. Zdarma jim sloužil ve dne v noci, až v sobě rozvinul umění zpěvu. Za týden potom měly tanečnice zazpívat své písně Inájatu Chánovi. Bulléh Šáh jim řekl: "Hleďte, máte tu tyto ženské šaty, dejte mi nějaké, a já půjdu dnes s vámi a Mistrovi zazpívám." Takže si ty ženské šaty oblékl a šel zpívat Mistrovi. Zpíval z celého srdce a dostavilo se přirozeně silné vyzařování a Mistr řekl: "Ó, to je Bullé," a vstal a objal ho. Lidé se většinou dívají přes své vlastní zamlžené brýle a začali říkat: "A to se podívejme, Mistr jde a objímá ženu. Teď se ukázal!" Inájat Chán řekl: "Bullé, sundej si ty šaty, ať lidé vidí, kdo jsi." Bulléh Šáh odpověděl: "Ne, toho nejsem hoden. Jsem pouhý blázen, který tě opustil. Spáchal jsem ohavný zločin tím, že jsem se nenazval tvým žákem." Jak tedy Bulléh Šáh uspěl? Díky tomu, že rozvinul vlastnosti, které měl jeho Mistr, který měl zálibu ve zpěvu. Naučil se zpívat, aby potěšil Mistra. To je jeden příklad, ale jsou i další. Pán Ráma byl po čtrnáct let ve vyhnanství. Žena jménem Šívrí, která žila v džungli, kam byl Ráma vypovězen, se dozvěděla, že Ráma


215

přichází. Pomyslela si, že přijde určitě bos, a že ho bude píchat trní do nohou. Tak začala trní z cesty odklízet. Láska se nerozvíjí nutně pouze skrze vidění, ale i skrze slyšení. Také ji napadlo, co že mu nabídne k jídlu. V lese toho mnoho nebylo, jenom maliny. Takže začala sbírat maliny, každou z nich ochutnala a nechala pouze sladké. V tom lese žili i nějací velcí jogíni, Pán Ráma však nikdy nešel prvně za nimi. Šel k Šívrí, která mu vyčistila cestu, aby jej trní nepíchalo do nohou, a která pro něj schraňovala zpola snědené maliny, jenom aby poznala, které jsou sladké, a které kyselé. Takže láska nezná žádných zákonů, žádných omezení. Když Ráma pobyl u Šívrí, šel navštívit jogíny. Na místě, kde žili, bylo jezírko, které bylo plné hmyzu, a jogíni Pána Rámu žádali, aby si v jezírku umyl nohy, a tak ho hmyzu zbavil. Pán Ráma odmítl a řekl: "Ne. Jste velcí jogíni, bude lépe, když si v jezeru umyjete nohy vy, a tak se vyčistí." Všichni jogíni nalili do jezera svou vodu po mytí, ale hmyz nezmizel. Jogíni pak říkali: "Ty jsi Pán Ráma, když ty si v jezírku umyješ nohy, určitě se vyčistí." "Dobře," řekl Pán Ráma, "zkusíme to." Umyl si v jezírku nohy, ale to stále nebylo čisté. Pán Ráma pak řekl jogínům, aby umyli nohy Šívrí (kterou oni neměli rádi), a až jí umyjí nohy, tuto vodu že mají do jezírka nalít, a že se vyčistí. Ti, kdo milují Boha, milují Mistra, Boha v Něm samozřejmě. To není žádná okázalá věc, vždyť Jeho Moc je již ve vás a zná každý váš čin, co činíte a proč. Zná samotný směr vašich myšlenek. Láska nezná žádnou okázalost. Láska zná službu a oběť. Vnějším symbolem lásky je sladký jazyk napojený pokorou. Pokud jste tuto lásku rozvinuli, co byste měli dělat? Musíte mít trpělivost, vytrvalost a kráčet s ní dále. Jako noční motýlek, jenž se spálí v plameni svíčky, ale nevydá ani hlásku. Takže ti, kdo chtějí milovat Boha,


216

by se neměli starat o svou pověst, slávu, o to či ono. Měli by odložit všechnu velikost, již vnějškově fyzicky mají, a spočívat Mu u nohou. I kdyby za oběť položili vlastní život, ani potom by jim to nestálo za zmínku. To je tedy velice delikátní otázka, řekl bych. Ti, kdo mají lásku k Bohu či k Bohu-v-člověku, je to pak vztah mezi vámi a Jím, a nikým jiným. Měli byste ji rozvinout. A k tomu musíte mít vytrvalost. Trvá to nějaký čas. Úkolem služebníka je, aby konal svou práci, toť vše. Je na Mistrovi, aby viděl, co mu má dát. Jednou Guru Har Góvindovi, šestému Guru sikhů, darovali velice krásného arabského koně. Guru Har Góvind řekl, že kdo zarecituje z Džapdží, aniž by ho rozptýlila během toho času jakákoli myšlenka, že mu dá, co si jeho srdce bude přát. Jeden člověk vystoupil a řekl, že bude recitovat. Začal tedy, a jak se blížil ke konci, pomyslel si: "To jsem zvědav, co mi asi Guru dá?" Vzpomněl si na toho arabského koně, kterého Mistr dostal, a pomyslel si, že by mu měl dát toho. Když recitaci zakončil, nařídil Guru, aby mu dali koně. Potom se k němu obrátil a řekl: "Ó člověče, tys nevěděl, co jsem se ti chystal dát. Chtěl jsem ti dát své vlastní místo." Není tedy na vás, abyste soudili a žádali, co chcete, ale je na Něm, aby věděl, co je skutečně ve vašem zájmu. Jak rozvinete lásku? Předně rozviňte vlastnosti, které jsou v Mistrovi. Je-li dobrým malířem, vyviňte malířské umění, jeli dobrým zpěvákem, naučte se zpívat. Náš Mistr nechával kopat studně pro veřejné dobro. Takže lidé pro Něho začali kopat studně, a On byl potěšen. Chtěl nezištné služebníky, kteří nikdy neutrousí ani slovo o tom, co pro Mistra vykonali. Byl to člověk s velice otevřeným jednáním. Kdo za ním přicházel a říkal: "Mistře, spáchal jsem takový nebo onaký hřích," On říkával: "No dobře," a prominul jim.


217

Ale ti, kdo před Ním své nedostatky skrývali, se o všechno připravovali. Když jdeme za Mistrem, prostě si myslíme, že nic neví. Ale v srdci srdcí On ví, co říkáte. Jako jsem vám říkal včera, že jako když je něco ve sklenici, tak On vidí, co je v nás. I když se to snažíte zakrýt, stejně to vidí. Takže bychom měli jít za Mistrem s velice čistými srdci, s láskou a vší náležitou úctou k Němu. Pak vám přirozeně předá své vlastní Já. Takže tak můžeme rozvinout lásku k Mistrovi, k Bohu v Něm. Vlastnosti, jež jsou rozvinuty v Něm, byste se měli snažit rozvinout i v sobě. Jaké to jsou? Chce lásku, žádné předvádění. Řídit se přesně tím, co říká. Jak jednou něco řekne, poslechněte Jej. Poslechněte Jej doslova. Tyto věci když budete rozvíjet, po celý ten čas budete mít sladkou vzpomínku na Mistra, uvnitř i vnějškově. Je na Mistrovi, aby viděl, co má dát. On přichází pouze, aby rozdával Život. Nemá žádné jiné zájmy. Je Život, Světlo a Láska. Tyto vlastnosti vám může dát, pouze když se stáváte vnímavými a nic nestojí mezi vámi a Jím. V Něm se odrážejí Boží vlastnosti. Pokud tedy i vy přijmete takové vlastnosti do svého života, budete milováni Mistrem a Bohem v Něm. Jako říkal Kristus: "Kdo mne milují, budou milováni od Otce mého, a koho miluje můj Otec, těm se já zjevím." Všichni Mistři říkali totéž.


218

38 OPRAVDOVÁ MODLITBA Definoval jsem vám modlitbu, co to je a jak by se měla provádět. Především, modlíme se vždy k někomu, komu plně důvěřujeme, že nám může dát, co chceme. Také budeme mít důvěru, že je kompetentní nám to poskytnout. Měli bychom mít předně plnou důvěru, že je Bůh, nebo že je Guru, nebo že existuje někdo, kdo bude našim modlitbám naslouchat. Jaká modlitba uspěje? Předně byste se svého srdce měli zeptat, co chce. To nespočívá pouze v tom, co mluvíte ústy nebo myslíte hlavou. Někdy něco chcete a myslíte si, že to pro vás bude dobré, ale vaše srdce chce něco jiného. Není jednota. Mezi srdcem, jazykem a hlavou by měla být jednota. Modlitba, která vychází ze srdce a je projevena skrze ústa a v niž máme i rozumově plnou důvěru, bude vyslyšena. Kristus říkal, že modlíte-li se k Bohu, můžete být vyslyšeni, ale je v tom pochybnost. Pokud budete prosit Boha v mém jménu, je šance, že vás vyslyší, větší, ale pokud požádáte mne, dostanete se vám, čeho chcete. Co to znamená?


219

Modlíte-li se k Bohu, a nemáte důvěru v to, že existuje nebo že je plně kompetentní, aby vaše prosby vyplnil, jak může být taková modlitba vyslyšena? Navíc, modlitba by měla vzcházet z vašeho srdce a váš rozum i ústa by měly vyjadřovat totéž. Neměly by se od sebe lišit, a taková modlitba bude vyslyšena. Když tedy Kristus říkal, že modlíte-li se k Bohu, možná vám dá, co si přejete, či modlíte-li se k Bohu v mém jménu, budou vaše šance lepší, zdůrazňuje ještě více skutečnost, že modlitba směrovaná k Němu bude vyplněna. Člověk, který prosil Krista, když byl na této zemi, byl zcela přesvědčen, že existuje, neboť Jej viděl. Z téhož důvodu měl plnou důvěru v Jeho kompetenci. Takže máme-li plné přesvědčení, plnou víru v Mistra a Jeho kompetenci a prosíme Jej ze srdce, musí být naše modlitba vyslyšena. Mistři, kteří přicházeli v minulosti, říkali, že kdybyste předkládali takovou modlitbu, chytil by vás Bůh za ruce a řekl: "Tak dobře, dítě, řekni mi, co chceš." Chápete, co říkám? Takovou modlitbu Bůh vyslyší, neboť vidí, že vaše srdce, ústa i rozum jsou v souladu a že jste plně přesvědčeni o Jeho kompetenci vám danou věc udělit. Někdy se tak stává, že dítě neústupně vyžaduje něco, co je jedovaté, i když to může být pokryto cukrem. Co v tom takovém případě matka udělá? Se vším jeho žadoněním řekne asi: "Dobře, dám ti to, určitě," ale stejně mu to nedá. Někdy to, o co žádáte, není ve vašem konečném zájmu, a otec vám to nedá. Zač bychom měli prosit? My někdy prosíme o určité věci, a když se nám jich dostává, pak toho litujeme. Potom se modlíme k Bohu, aby si je vzal zpátky. Ale pokud prosíte (nejlepší modlitba je vždy k Mistrovi): "Ó Bože, dej nám to, co je pro naše nejvyšší dobro," taková modlitba je ideální, a toho vám dá. On ví, co je ve vašem nejlepším zájmu, ale nedá vám žádný jed, to mějte na paměti!


220

Někteří lidé jsou bohatí, někteří chudí. Někteří mají krátký život, zatímco druzí žijí dlouho. Někteří jsou šťastni, druzí v úzkostech. To je všechno díky účinku minulých karem, čemuž se nikdo nemůže vyhnout. My se neustále modlíme k Bohu o věci z tohoto světa, ale proč se k Němu nemodlit se slovy: "Ó Bože, chceme Tě potkat, přijď k nám, či přitáhni nás k sobě." Mistr je jakýmsi prostředníkem, Bůh skrze Něho promlouvá. Modlíte-li se k Mistrovi, cokoli je ve vašem nejlepším zájmu, vám bude poskytnuto. Modlitba, která vzchází ze srdce a je vyjádřena skrze rozum a ústa, bude vyslyšena. Když se modlíte, měli byste se odebrat do svého soukromí a modlit se zcela o samotě. Máte-li ve svou modlitbu plnou důvěru a důvěru v existenci Toho, k němuž se modlíte, a v Jeho kompetenci, a ta modlitba vychází z vašeho srdce, pak se samozřejmě naplní. Pro příklad máme ten příběh o čtyřech různých druzích oddanosti, které mají ženy ke svým mužům. Prvním typem je připoutanost k mužům, i když vnějškově to vypadá jako veliká oddanost k manželovi. Popravdě řečeno, ženy a muži by měli být jako jedna duše působící ve dvou tělech. My jsme jako ta žena, co byla vnějškově oddána manželovi, ale stále pomýšlela na druhé. Nemáme žádné přesvědčení, nejsme plně a zcela oddáni Bohu či Mistrovi. Některé ženy jsou oddány, ale chtějí něco na oplátku. Taková oddanost je druhého řádu. Pokud se jí nedostává toho, co chce, nese to nelibě. Třetí druh žen bude prosit své muže, pokud něco potřebují, ale ať se jim toho dostane, nebo ne, zůstávají muži oddány. Čtvrtý a nejvyšší typ oddané ženy bude mít myšlenku: "Vždyť můj muž zná můj stav, vidí mne denně a postará se o mé potřeby. Jsem-li mu vítána v těchto otrhaných šatech, co více si pak mohu přát!" To je nejvyšší druh oddané duše. Ať jsme bohatí, nebo chudí, v radosti,


221

či v úzkosti, On vidí náš osud. Jsme koneckonců všichni jeho děti, nebo ne? Tento typ je nejvyšším druhem oddanosti. I když Mu předložíte, co chcete, neodvracejte se od Něho, pokud vám to, co si přejete, neudělí. Vše závisí na oddanosti, které je mnoho typů, jejichž příklady jsem vám právě dal. To jsou věci, které máme praktikovat a podle nich žít. Knihy se o nich zmiňují, ale ne takovým jasným způsobem, jako vám to vykládám nyní já. Jsou také různé stupně světců. Nejvyšší typ je jako ta žena, která od muže nežádá nic, ale je plně přesvědčena, že se postará o její potřeby. Nyní byste měli posoudit, kde se nacházíte. Jednoho dne jsem seděl u svého Mistra a byl tam i Dr. Julian Johnson. Bylo to kolem 10. hodiny jednoho zimního dopoledne. Johnson položil Mistrovi otázku: "Je nezbytné se modlit?" Mistr odpověděl z naší vlastní úrovně. Řekl: "Úkolem žáka je se modlit, ale pro vyšší věci, ne pro věci světské." Není-li žák dokonalý, něco vyžaduje, něco od Mistra chce. Když sedíme na modlitbách, jsme prostě jako zápasník, jako gymnasta a myslíme si, že máme stoupat vzhůru svou vlastní silou. To však není ten způsob. Měli byste být pokorní a modlit se: "Ó Bože, pomoz nám, ó Mistře pomoz nám—jsem u Tvých dveří, prosím pozvedni mne." Sedět u dveří, čekat a skládat v Něho veškerou naději, taková modlitba vám pomůže. To vás pozvedne. Dejme tomu, že stojíte ve dveřích a říkáte: "Vejdi prosím," ale ze dveří se neuhýbáte. Jak potom může vejít? To jsou věci, které musíme správně pochopit a podle nich žít. Snad většina z vás tomu rozumí, ale žijete podle toho? To je otázka. Takže modlitba tohoto druhu vám pomůže. On je váš Otec a vy jste Jeho děti. Bůh v Mistrovi je též vaším Otcem. Měli byste jít přímo k Němu, beze všech výhrad, prostě jako dítě. Kristus říkal: "Nechte dítek přijíti k mně, neboť jejich je Království Nebeské."


222

Když usedáte k modlitbě, oddělte se z vnějšku a mějte plné přesvědčení, plnou důvěru v Jeho kompetenci. Prostě proste a čekejte. Modlíte-li se k Němu a říkáte: "Vejdi prosím," ale neuhýbáte ze dveří, pak k čemu je taková modlitba! Nezáleží na tom, k jakému náboženství náležíte. To nemá nic co dělat s náboženstvími. To je něco, co se musí učinit prakticky. Chcete-li být přijati u Jeho dveří, pak se modlete s jednobodovou pozorností, v níž zapomenete svět, a takovým způsobem, jak jsem vám právě říkal. Pokud podle toho budete žít, vaše modlitby se naplní.


223

39 STAV TOHO, KDO MILUJE BOHA ČI MISTRA

Jaký je stav toho, kdo miluje Boha či Mistra? Jeho pozornost je neustále zaměřena na Mistra, na Boha v Něm, a to i když jí, pije či spí. Někdy můžete být v Mistrovi tak zabráni, že si nepamatujete, zda jste jedli, nebo ne, kdo jste či co děláte, kdo přišel a kdo odešel. To je konečný cíl. Takový člověk je probuzen zevnitř k Mistrovi a jako by spal vůči vnějšímu světu. Náš stav je nyní, že jsme probuzeni vnějšímu světu, ale ve stavu spánku vůči Mistrovi, vůči Bohu v Něm. Například, já vás vidím před sebou, ale přesto spím vůči vnějšku. Že spím, znamená, že se vědomě nevěnuji tomu, co probíhá ve vnějším světě. Když se podívám přímo před sebe, pak jsem bdělý tam, ale usínám vnitřku. Pokud jsem probuzen uvnitř sama sebe vůči Bohu ve mně či vůči Bohu v Mistrovi, potom jako bych usínal vůči vnějšku. Chápete? Takže ten, kdo miluje Boha, je probuzen vůči Němu a usíná světu, i když fyzicky nemá ze světa utíkat.


224

Jeden světec na Západě řekl: "Když chci být zcela sám, kam jdu? Jdu do hospody, kde se to lidmi hemží, ale já tím nejsem zasažen, neboť jsem sám se sebou." Škoda je, že my nejsme sami a máme tolik myšlenek, které zevnitř přicházejí a my se jimi zabýváme. Takže tento světec říkal, že když chci úplnou samotu, pak jdu bydlet do hospody, kde prochází spousta lidí, ale já se jimi nezabývám. Takže to je to probuzení zevnitř našeho vlastního já, probuzení v lásce k Bohu či k Mistrovi. A jak jste pohlceni, stanete se jedno s Mistrem. Šams z Tabrízu říkal: "Stávám se Tebou a Ty mnou. Stáváš se mou duší do té míry, že lidé nerozlišují, zdas to Ty či já." Svatý Pavel říkal: "Jsem to já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Všichni ti, kdo vešli dovnitř, říkají totéž, samozřejmě ve svém vlastním jazyce. Pokud zaměříte svou pozornost, která je vnějším projevem vaší duše, plně a zcela na Boha či na Boha-v-člověku, pak neuvidíte Jeho tvář, ale Světlo z ní vycházející. Tak by to mělo být. Takový člověk usíná vnějšku a je probuzen zevnitř. Takže my jsme pozornost či surat, jak víte. Naše pozornost je příčinou toho, že v našem těle všechno funguje. Prémí či milovník je opravdu probuzen zevnitř a spí vnějšku. Je ve světě, a přesto mimo něj. To je nejvyšší znak lásky, jež se dá snad nazvat posvátnou milostí. Není to žádost či chtíč, ale láska či posvátná milost, a je již vrozena našemu vlastnímu já. Bůh je láska a láska je Bůh, a oboje je součástí našeho vlastního já. Pokud se odtáhneme z vnějšku koncentrací pozornosti, pak kamkoli ji zaměříte, jste zcela a plně tam. Pokud zaměříte svou pozornost na Mistra, stanete se tím, čím je On. Cokoli je v Něm, bude předáno i vám, odrazí se i ve vás. Jeden Mistr řekl, že Mistr, který se stal Mistrem, byl jednou sikhem či žákem. Když je sikh či žák plně pohlcen v Mistrovi, stává se Mistrem, ale prvně se musí


225

stát opravdovým sikhem, opravdovým žákem. Když je v Něm pohlcen, stává se Mistrem. Když mluví, promlouvá v něm Mistr. O těchto věcech se knihy zmiňují, ale nedá se to v nich vyčíst tak, jak to říkám vám nyní já. To jsou praktické věci, sdělované praktickým člověkem. Jeho slovo je zákon, Korán, Bible či Guru Granth Sáhib. Co je v Koránu, v Bibli či v Guru Granth Sáhibu? Jsou to výroky či slova Mistrů, Boha v Nich. Jsou to minulí Mistři promlouvající skrze knihy. Ti Mistři byli jednou žáky. Když však byli plně a zcela pohlceni ve svém Mistrovi, stali se též Mistry. Potíž je, že my se chceme stát Mistry, ne žáky. Stanete-li se opravdovým žákem a celé vaše já, mysl, tělo i duše bude pohlceno v Něm, potom.....? Lidé budou říkat, že jste Mistr, i když vy to říkat nemusíte. Zde lidé páchají obrovskou ohavnou chybu, řekl bych. Chtějí se stát Mistry, ne žáky. Výsledkem je, že jsou na Cestě zadrženi. Snažte se být tedy opravdovým sikhem, opravdovým žákem, buďte plně pohlceni v Mistrovi a stanete se Mistrem. Nemusíte o to žádat, Bůh si vás vyvolí, Mistr si vás vyvolí. Sleduje všechny, i když nic neříká. Všichni se připravují. Kdo se takovým stane, to obdrží. Takže chápete nyní, co je láska? Kdo je milující? Milující se stává Milovaným a Milovaný se stává milujícím. Všechny rozdílnosti mysli, těla a duše jsou vymeteny ze dveří. To je pár slovy řečeno, kdo je to Guru a kdo je to sikh. Snažte se být plně a zcela žákem. Myslím, že potom budete mít to, po čem toužíte, i bez žádání. Takže o tom dnes mluvíme. Měli bychom být probuzeni uvnitř k Bohu či k Bohu-v-člověku a měli bychom usínat světu, usínat vnějšku. To přijde pouze jako výsledek, pokud bude celá vaše pozornost pohlcena v Něm. Vnějším projevem duše je pozornost, a my jsme pozornost, není to tak? Jednou patrností Boha vzniklo celé Stvoření. Bůh řekl:


226

"Jsem jedno, a chci být mnoho" a hle!—byl stvořen svět. Pokud se odtáhneme z vnějšího světa a budeme pohlceni v Něm, pak jsme mini-bohové. Tyto věci se v knihách nepopisují tak jasně a očividně, protože to je praktická otázka. Takže snažte se být opravdovým žákem, zcela a plně, myslí, tělem i duší. Stanete se Mistry. Jednoho dne uvidíte, že nejste to, čím jste byli dříve. I nyní, když se trochu pečlivě zadíváte do minulosti, uvidíte, že jste lepší než předtím. Nejste tedy to, čím se chcete stát, na 100 procent, jste zatím z 10, 20, 50 procent, ale zlepšujete se. Takže pokračujte dál, abyste byli opravdovým žákem Mistra do takové míry, že jste v Něm pohlceni. Pak nebudete vědět, kdo je ve vás, jste-li to vy či On, nebo On či vy. Bude to s vámi tak: "Jsem to já, však ne již já, nýbrž Kristus žije ve mně." Žák by měl být, dá se říci, v Mistrově svatyni, měl by do ní vejít a být pohlcen. A toto (Mistr ukazuje na svou hruď) je ta svatyně. Zde Mistr žije a tam jste i vy, takže byste měli opustit své tělo a vejít do jeho svatyně. To je konečný cíl lásky, a tak můžete vidět, kde se nacházíte. Je velikým štěstím, máte-li Žijícího Mistra, opravdového Mistra. Je mnoho mistrů, sto a jeden, tisíc a jeden, ale pouze něco předstírají či jsou sami na cestě. Kdokoli je následuje, je sveden, a ti kdo jim pomáhají, jsou také svedeni. Navíc nezískají plný prospěch z toho, že jsou u Mistra. Takže proto říkám, jestliže milujete Mistra, musíte dodržovat Jeho přikázání. To jsou samotné základy. Stanete-li se tím, co On, pak bude stále s vámi, bude s vámi rozmlouvat, bude všude kolem vás. Kabír říká: "Jsem nyní tak v srdci čist, že Bůh po mně touží, volá mé jméno— ‘Ó Kabíre, Ó Kabíre’—Kabír jde napřed, a Bůh Jej následuje." Bůh hledá někoho, kdo je probuzen vůči Němu a spí vnějšku, toť vše.


227

Promluvy byly vedeny v následujících dnech:

16. října 1967

Dobročinnost a poctivý výdělek

18. října 1967

Nepomýšlejte na druhé ve zlém

19. října 1967

Přirozená strava

20. října 1967

Co činí Mistr pro žáka

23. října 1967

Jak rozvinout lásku k Bohu

25. října 1967

Co je opravdová láska (I)

26. října 1967

Co je opravdová láska (II)

27. října 1967

Jak rozvinout lásku

28. října 1967

Vnější znaky a projevy toho, kdo má opravdovou lásku pro Mistra

30. října 1967

Cudnost—musíme se stát založenými v sobě uvnitř

31. října 1967

Koho bychom měli milovat? (I)

1. listopadu 1967

Naučte se umírat, abyste mohli začít žít

2. listopadu 1967

Opravdový Guru či Mistr

7. listopadu 1967

Poznej sám sebe—musíte vystoupit nad tělesné vědomí Jaké zvláštní úsilí přináší výsledky Jaké jsou překážky na Cestě?

8. listopadu 1967 9. listopadu 1967 10. listopadu 1967

Proč bychom měli uctívat Bohočlověka?

11. listopadu 1967

Jak konat naši bhakti

17. listopadu 1967

Jak rozvinout oddanost a důležitost vedení deníku


18. listopadu 1967

Jaké jsou principy bhakti či oddanosti

20. listopadu 1967

Potíže na cestě rozvinutí oddanosti k Mistrovi Jak oddanost k Bohu přináší své plody

21. listopadu 1967

228

22. listopadu 1967

Pravá služba Bohu či Bohu-v-člověku

6. prosince 1967

Pravé žití—odpoutanost— sebekontrola

27. listopadu 1967

Opravdový Satsang

29. listopadu 1967

Jak rozvinout vnímavost (I)

4. ledna 1968

Opravdový Chléb a Voda Života

5. ledna 1968

Jednoduché oko či Třetí oko

22. ledna 1968

Jak rozvinout vnímavost (II)

23. ledna 1968

Láska versus připoutanost

24. ledna 1968

Jak milovat Boha

25. ledna 1968

Co je láska?

27. ledna 1968

Jak můžeme potěšit Mistra?

28. ledna 1968

Koho bychom měli milovat? (II)

30. ledna 1968

Láska versus chtíč (I)

31. ledna 1968

Láska versus chtíč (II)

1. února 1968

Jak vyvinout vlastnosti Mistra

8. listopadu 1968

Opravdová modlitba

17. ledna 1969

Stav toho, kdo miluje Boha či Mistra


229


230

”............ Pro další pomoc a povzbuzení na Cestě bude brzy ke všeobecné distribuci připravena má nová kniha 'Ranní promluvy'. Tato kniha, pokrývající většinu aspektů duchovnosti, je Bohem seslaná Duchovní učebnice, k níž by se měli všichni iniciovaní neustále obracet, aby viděli, kde se nacházejí vzhledem k základním milníkům na cestě 'utváření člověka'. Nemohu dostatečně zdůraznit důležitost čtení této knihy, zažití jejího obsahu, a poté žití podle toho, co obsahuje.” —Param Sant Kirpal Singh oběžník ze 27. ledna 1970

R A N N Í P R O M L U V Y 2 KIRPAL SINGH RANNÍ PROMLUVY

Recommend Documents