Putování po archivech (nejen) za rodovou historií (pokračování) Další příspěvek ke ždírecké historii se týká pomístních jmen, která sloužila našim předkům pro lepší orientaci v obci a jejím okolí. Svá jména tak dostávaly nejen vodní toky, kopce, údolí, jeskyně, skály, lesy, louky, polní tratě, ale i cesty, jednotlivá pole a stromy. Tímto tématem se zabýval v roce 1981 i Jan Mísař ve svém článku otištěném v tehdejších ždíreckých novinách č. 2 a č. 4. Kromě několika úvodních vět uvádím článek v původní podobě: HAMERSKA A JAK DÁL …Místní názvy se v minulosti našimi předky hodně užívaly a byly potřebné, i když obec byla docela maličká, čítající po I. světové válce necelých 100 čísel. Některé z místních názvů přežily až k dnešním dnům, jiné ztratily svůj význam a upadly v zapomenutí, některé ještě živoří, a zdá se, že je čeká osud předcházejících. Vzpomeňme některých místních názvů a posuďme do jaké míry usnadňovaly našim předkům orientaci ve vlastní obci a v okolním terénu. Na katastrálních mapách vydaných asi v polovině 19. století jsou pozemky v katastru zakresleny do jakýchsi souborů, kterým se úředně říkalo tratě. Na těchto mapách si můžeme přečíst, že byl katastr rozdělen na trať Hamátus, který zabíral pozemky zhruba od rybníka Kabátu východním směrem až ke Ždíreckému, správněji Kohoutovskému potoku. Odtud pokračovala trať Hátkova až k hranicím křížovského katastru. Na jižní straně pak, po pravém břehu Doubravky je zakreslena trať Hamerská a po levém trať na Sirotčinci. Toto hrubé rozdělení katastru nevyhovovalo však potřebě a tak se v jednotlivých tratích objevovaly další upřesňující názvy. Podle názvu tratě zůstalo pojmenování jen pro určitý pozemek, který se v této trati nalézal. Tak například Hamátus se říkalo jen dnes již zalesněné louce mezi Lázničkovým a Danielovým lesem, pozemkům na východní straně obce po levé straně silnice ke Křížové se říkalo „Na Hátkách“ a „Hamerska“ části oné půdy nad pravým břehem Doubravky mezi cestou k Starému Ransku a silnící k Novému Ransku. (1981/2) Jen u původní tratě „Na sirotčinci“ se tento název některé části této trati neujal a nepoužíval. Těch upřesňujících názvů v jednotlivých tratí byla celá řada. V trati Hamátus často užívaný název i v jiných obcích: „Na Americe“, dále „Horní les“, u Kabátu, Za tratí, Pod tratí, U studně, Bencu kopec, Danielu kopec, U březinky, Borovičky, V korejtkách, Na podborčí, Nad vejvozem. V Hátkově trati – U nocležny, Hátka, Pod hatí, U hráze a snad sem patří i Obora. V trati Hamerské Douchovec, Na ohradě, Hamerska, Pepřina, Paseky, Zadní paseky, Rasuňky, Palouky, U mlejnka, U mejta, Pod březinou, Adamov, Pod fabrikou a málem bychom zapomněli na stále žijící název – Kopanina. V trati Na sirotčinci – Bahna, Bažina, V lovišti, U Hamru, V struskách, U hrázky, V zadním. Některé tyto názvy bylo nutno ještě upřesnit, protože i toto označení bylo příliš hrubé. K tomu se zpravidla užívala příjmení hospodářů, kteří byli majiteli jednotlivých parcel. Tak na příklad Horní les se rozděloval na Fidleru, Nováku, Novotnýho, Růžičku, Lázničku a Danielu. Všimněme si nyní vlastní obce a některých místních názvů, kterých se užívalo a z nichž některé dosud žijí. Všimneme-li si rozmístnění prvních 25 čísel popisných, zjistíme, že všechna se nacházela v blízkosti potoka a z toho usuzujeme, že nejstarší číst obce se nacházela v tomto prostoru. Je téměř jisté, že hlavní místní komunikace před postavením Císařských silnic navazovala na cestu do „Obory“ a vedla pod dnešní poštou kolem domu čp. 16, mezi čp. 10 a 11 po levé a čp.12 a 13 po pravé straně. Zde překračovala potok a pokračovala po parcele dnešní požární zbrojnice k čp. 4 a 9 a odtud přibližně od křižovatky u domu čp. 51 již jako polní cesta ke Kopanině. Připomeňme si, že čp. 10, 11 a 13 stávala v prostoru kolem pěšiny vedoucí dnes z křižovatky silnic č. 37 a 345 dolů k objektům JZD.
Domky mající tato čp. byly náletem v roce 1945 poškozeny a demolovány a dnešní majitelé těchto čp. mají nové domky v jiných částech obce. Je pravděpodobné, že toto první osídlení se obešlo bez místních názvů a občané se orientovali podle majitelů místních usedlostí. Druhou místní komunikací byla cesta vedoucí dvorem čp. 7 přes potok a dále dvorem čp. 2 směrem k dnešní prodejně textilu, a odtud ve směru na Nové Ransko, opět jako polní cesta. Od prodejny textilu sloužila až do 40. let, kdy byla zrušena výstavbou rodinných domků (Hamerska I) a byla známa pod názvem „Stará cesta“. Výstavbou císařských silnic ztratily tyto komunikace svůj význam a doprava i další výstavba obce se pomalu přesunovala k těmto silnicím. Silnice, kterým se původně říkalo Poličsko-Písecká, Jeníkovská a Chrudimská, vytvořily v blízkosti obce jakýsi trojuhelník, dnes známý pod názvem Triangl. Vznik tohoto názvu datujeme do 30. let, kdy na okruhu zmíněných silnic byly pořádány motocyklové závody. Závod dostal tehdy název „Ždírecký triangl“. Tento trojúhelník byl až do 30. let zastavěn jen podél silnic, přibližně od dnešní bytovky čp. 401-402 u silnice č. 345 a školní jídleny u silnice č. 37 k potoku. Na ostatních pozemcích se hospodařilo. Stavba silnic, jako ostatně každá stavba, přinesla s sebou i nové pojmenování. Na křižovatce silnic 34 a 345 bylo vybíráno mýto. Odsud název „U mýta“. Němí pamětníci těchto časů – mýtní kámen a kamenný rozcestník – jsou dnes umístněny v travnatých plochách rekonstruované křižovatky. Říká se zde také na Pikulce. Původ tohoto pěkného názvu se nám vypátrat nepodařilo. Překlenutí potoka v místech setkání silnic č. 37 a 345 vyžádalo si zřízení dvou mostů a přineslo přiléhavý místní název „Na kanále“. Trasa silnice č. 34 vedoucí ke Kohoutovu vyžadovala zmírnit svah v kohoutovském kopci. Proto se musel „probrat“, odtud název „V probírce“. Dosud přežívá místní název „Balkán“. Bylo zde několik chalup přístupných jen z jejich východní strany a obtékal je potok, takže zde vznikl jakýsi poloostrov. Napřímením toku potoka zmizel tento poloostrov a zdá se, že s ním zmizí i název této části obce. Ulice v obci pojmenovány nebyly. Pamatujeme název jen jedné ulice, která odbočuje z komunikace na Kopanině vlevo u čp. 51. Říkalo se jí Slepá nebo také Kozí. U Křížku se říkalo prostoru před čp. 2. Křížek byl původně umístěn v krajnici zatáčky silnice, několikrát jí ustupoval, až nalezl své definitivní stanoviště na místě, kde stávala obecní váha. Tímto se dostáváme k jiné tématice, kterou bychom mohli nazvat třeba „Co zmizelo?“ ... ... (1981/4) ---------------------------------------------Kronikář Jan Mísař byl z katastrálních map z 19. století seznámen s rozdělením pozemků v katastru obce na několik tratí. Jak takové rozdělení vypadalo je uveřejněno v příspěvku I katastrální tratě ve Ždírci. Josefský katastr z roku 1785 a Stabilní katastr z roku 1838 zaznamenávají pouze tři tratě v okolí obce a to Hátkovu, Hamerskou a trať Hamátus. Pan Mísař ale ve svém článku píše ještě o jedné trati a to o trati Na sirotčinci. Ta ležela v katastru obce Nové Ransko a na jeho mapách je také zakreslena. Kromě samotné obce Nové Ransko (Neu Ransko) zachycuje soubor mapových listů také obce Staré Ransko (Alt Ransko) a Hlubokou, Štírový mlýn (Sstirowy Mlegn), rybníky (Teich) Ostrolauer (Ostrolovský), Rzeka, (Řeka), Ransko (Ranský), Doubravnik a Oboczna (Pobočný). U tohoto rybníka se nacházela kovárna - Obocznahammer a u Starého Ranska pak stála vysoká pec - Hochofen. Je zajímavé, že zatímco Ostrolovský mlýn patřil ke Ždírci, a na jeho mapě je také zakreslen, tak Ostrolovský rybník, bez něhož se mlýn neobešel, patřil zřejmě k Novému Ransku, nebo se alespoň nacházel na jeho katastru.
---------------------------------------------Jak přišly ždírecké tratě ke svým názvům? Jejich původ můžeme u tří z nich alespoň přibližně osvětlit: Trať Hamerská – vysvětlení jejího názvu je nejjednodušší. Souvisí s železárnami v nedalekém Ransku, kde se zpracovávalo surové železe ve zdejším hamru. Hamr byla kovářská dílna vybavená buchary poháněnými vodním kolem. Hátkova trať – slovo hatě má několik významů, někdy se uvádí, že šlo o stavební konstrukce ze svazků proutí jimiž se zpevňovaly cesty v blátivém terénu, nebo v močálu a někdy, že se tak říkalo stezkám zpevněným tímto způsobem. Trať Na sirotčinci – tato trať je na mapě z roku 1838 zapsána jako trať U Swatého Wawřince a na Ssiroczinie.
viz. http://deskove-hry.110mb.com/cisarske-otisky.php/cisarske-otisky.php/?zem=c&katastr=1887-1
První část názvu souvisí s bývalým pravnovským kostelíkem zbouraným v roce 1787. V místech, kde se nacházel Ostrolovský rybník, stávala dříve osada Pravnov s kostelem Všech svatých. V průběhu 15. a 16. stol., kdy se v Čechách rozmáhalo rybníkářství, byla celá osada zatopena nově vybudovaným rybníkem a jen na vzniklém výběžku – poloostrově – zůstal stát kostel. Po jeho opravě ve druhé polovině 17. stol. byl nově zasvěcen Sv. Vavřinci a odtud tedy pochází i část názvu tratě. Název Sv. Vavřinec se také dostal i do pojmenování panského mlýna čp. 1, který stál na hrázi rybníka. V několika zápisech v matrikách se můžeme setkat s tím, že mlýn byl zapisován jako „Mlejn od sv. Vavřince“, nebo latinsky „ S: Laurentio Molitoris“.
S tímto mlýnem, nebo s jeho polohou, zřejmě také souvisí i druhá část pojmenování tratě. Na mapě je trať nazvaná na Ssiroczinie – na Širočině. Širočina je tesařská sekera, kterou používali sekerníci při zhotovování a opravách vodních kol, jednotlivých částí mlýnského složení a podobných zařízení na vodní pohon. Ale také při stavbě celého mlýna. A právě ždírecký panský mlýn byl postavený celý ze dřeva. Také se uvádí, že kromě mlýnského kola byla širočina zobrazována na pečetidlech mlynářského cechu.
Pan Mísař ve svém článku ale uvádí název Na sirotčinci. Je možné, že se pojmenování tratě v průběhu času „zkomolilo“, ale je také možné, že na mapě bylo chybně zapsané a skutečně se tomuto od obce vzdálenému a osamocenému – osiřelému – místu říkalo Na sirotčinci. Trať Hamatus – vysvětlení k původu pojmenování této trati nemám, jen latinské HAMATUS znamená hákovitý, hákový, ostnatý, zahnutý, zobcovitý. Ale souvislost s tímto místem nemohu najít. --------Pomístní jména se hodně používala v Tereziánském katastru, při jehož vypracování ještě nebyly zhotovovány mapy ani číslovány pozemky. Ty se zapisovaly podle místa, kde se nacházely. Například pozemky Václava Cimpla se nacházely v místech, kde se říkalo U obory, ke Kohoutovu, Za potokem:
Tomáš Wasserbauer měl pozemky ke Studenci a za hospodou:
Další používané názvy: Na vrchu, V bažantnici, Na Podborčí, U hunky (?).
Některé obecní (gemeinde) pozemky se nacházely v místech, kde se říkalo Zadní paseka, Rasůvka, U silnice, Na hamerským, U Ražínky
Další pozemky ležely V drti, V Hati, v Hátkách, U rybníka v hájku
Věra Novotná
