Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů. (pracovní sešit)

Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů (pracovní sešit)

Vydalo NESEHNUTÍ Brno, v Brně 2005. (druhé aktualizované vydání) Text: Kateřina Plesková, Petr Frank, Michaela Bosáková, Denisa Kuglerová Ilustrace: Kateřina Bílková Obálka, grafická úprava, sazba: Dušan Rosenbaum Jazyková úprava: Denisa Nečasová Editorská úprava: kolektiv dobrovolnic kampaně Ženská práva jsou lidská práva

ISBN 80-903228-7-5

Průvodce na cestě k rovnosti žen a mužů (pracovní sešit)

Publikace byla vydána v rámci kampaně Ženská práva jsou lidská práva jako součást projektu Vzděláním k překonání genderových stereotypů a nerovností, který byl finančně podpořen Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR.

Obsah: Úvod ...................................................................................................

3

První kroky – základní pojmy ......................................................

4 4

Pohlaví a gender ............................................................................

Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo ........ 7 Naše prababičky feministky ............................................................. Druhá vlna feminismu ...................................................................... Současnost .......................................................................................

7 8 9

Příklady genderových stereotypů .............................................. 10 Genderové Genderové Mýtus krásy Genderové

stereotypy v jazyce ....................................................... stereotypy v médiích .................................................... ....................................................................................... stereotypy v rodině .......................................................

10 12 14 15

Rovné příležitosti žen a mužů ....................................................... 17 Platová diskriminace ....................................................................... Diskriminace při vzdělávání ............................................................. Diskriminace při přijímacím pohovoru ............................................ Diskriminační inzeráty ...................................................................... Diskriminace v zaměstnání .............................................................. Nerovné rozdělení práv a povinností v rodině ................................ Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě ................. Odstranění diskriminace ..................................................................

18 19 20 21 23 24 25 26

Násilí páchané na ženách .......................................................... 28 Domácí násilí ................................................................................... Obchod se ženami .......................................................................... Znásilnění ......................................................................................... Ženská obřízka .................................................................................

29 35 38 40

Závěr ................................................................................................... 44 O NESEHNUTÍ ..................................................................................... 45

2

Úvod Jak byste popsali muže a ženu? Podle jakých znaků muže a ženu poznáte? Jaké vlastnosti a charakteristické rysy byste mu nebo jí přiřadili? Co mají společného a jaký je mezi nimi rozdíl? Jaké mají schopnosti? Jsou si rovni? Na základě zodpovězení těchto otázek snadno zjistíme, že kromě jasných základních biologických rozdílů má každý/každá z nás trošku jinou představu o tom, jak charakterizovat „správného“ muže či „správnou“ ženu. Otázkou je, podle čeho o ženách či mužích usuzujeme, jací jsou, jak by se měli chovat, jak oblékat, o co se zajímat, čím se zabývat, co pro ně je a není přirozené apod. Tyto odlišné představy mohou v lepším případě vyústit v drobné rozepře a plodné diskuse, v horším k útisku, přímé či nepřímé diskriminaci, porušování lidských práv či dokonce násilí. Jelikož se v našem obecném povědomí, a ve vztahu mužů a žen, stále ještě objevují především různé formy oné druhé varianty, rozhodli jsme se vytvořit stručného průvodce, který by sloužil jako odrazový můstek a vedl nás skrze poznání a uvědomění si základních souvislostí po klikaté cestě k rovnosti mužů a žen v různých oblastech naší lidské společnosti.

3

První kroky – základní pojmy Pohlaví a gender Souhlasíte s následujícími tvrzeními? Kluci jsou raubíři, rádi hrají fotbal, nedaří se jim příliš udržet pozornost ve škole, zajímají se více o exaktní vědy a technické obory ... Holky jsou obvykle hodnější, jsou nadanější na ruční práce, více se učí a zajímají se hlavně o humanitní vědy a sociální práci ... Muži jsou většinou šikovní kutilové, rozumí politice, umí vydělat hodně peněz, ale nejsou moc citliví ... Ženy jsou dobré hospodyňky, s láskou se starají o rodinu, ale moc nerozumí technice a nemají rády sportovní přenosy .... Ve chvíli, kdy se začneme zabývat tím, jací jako muži a ženy jsme a nejsme, začneme narážet na různé způsoby rozlišování jednotlivých osob na muže a ženy, jejich hodnocení a přisuzování jim různých vlastností: 1) základním ukazatelem je pohlaví udává biologické (= fyzické) rozdíly dané ženám a mužům už od narození 2) dalším kritériem je gender gender (čteno džendr) je slovo pocházející z řečtiny a znamená rod. Používá se k pojmenování takových rozdílů mezi muži a ženami, které nejsou dané biologicky, ale výchovou v rámci určité společnosti či kultury. Jedná se o rozlišování rozdílů sociálních a psychických (tedy toho, jak se kdo chová a projevuje), které se na rozdíl od biologických v čase proměňují a jsou také odlišné v různých kulturách (např. role žen a mužů v rodině, představy o ženské a mužské kráse, vlastnosti nebo profesní zaměření posuzované jako typické pro muže a ženy). výzkumem a analýzou těchto sociálních a kulturně podmíněných rozdílů mezi muži a ženami, genderových vztahů a genderových dimenzí v různých oborech se zabývá multidisciplinární sociálněvědný obor Gender studia (nazývaný též genderová či rodová studia, studia rodu nebo anglické Gender Studies). Od tohoto termínu a způsobu rozdělování jsou odvozeny tradiční genderové role jde o společenské role, které jsou osobám předepisované společností na základě jejich pohlaví. Tyto role nejsou určeny stejně ve všech

4

společnostech a kulturách světa, ani ve všech vrstvách a subkulturách jedné společnosti a mění se v čase. Genderové role jsou způsoby chování, kterými se projevujeme jako muž či žena. S pojmem genderových či tradičních rolí úzce souvisí tzv. genderové stereotypy jedná se o stereotypní nahlížení, předsudky a představy o „správném“ a „přirozeném“ chování a posuzování jedinců obecně na základě jejich příslušnosti k určitému pohlaví bez toho, abychom se hlouběji zabývali otázkou, co je jim vrozené a co získali výchovou, jaké jsou jejich individuální schopnosti, představy o životě apod.

5

V naší společnosti jsou ženy a muži už od útlého dětství vychováváni velmi odlišně. Nedílnou součástí jejich výchovy je i přejímání genderových stereotypů a vědomé či (zejména) nevědomé přijímání určitých rolí. U dívek se podporují vlastnosti spojené s péčí o děti a rodinu (= soukromá sféra), jako je citlivost a starostlivost, umění naslouchat apod. Předpokládá se, že ženy jsou automaticky na základě své schopnosti rodit děti nejvhodněji uzpůsobené i k jejich výchově a udržování rodiny a domácnosti v širším smyslu. Tento předpoklad má za následek, že ženy nemají stejnou příležitost dokázat své schopnosti i v jiných, „netradičních“ oborech, nemají dostatečné zastoupení ve veřejném životě a mocenských strukturách, které určují podobu naší společnosti a kvalitu našeho života v ní. Chlapcům jsou přisuzovány především vlastnosti důležité pro veřejnou sféru a uplatnění „ve světě“ – soutěživost, průbojnost, racionalita apod. Oproti ženám mají tedy možnost výběru své budoucnosti výrazně širší. Naopak pokud orientují svůj život na jiné než čistě racionální hodnoty a chtějí být aktivní součástí rodiny a domácnosti, naráží často na nevůli okolí či dokonce zesměšňování jejich rozhodnutí. I když se postupem času tyto „tradiční“ genderové role a stereotypy čím dál více rozostřují a ženy i muži mají volnější možnost rozhodnutí, jak a kam budou ve svém životě směřovat, musí stále překonávat překážky, které jim tradiční pohled na ženský a mužský úděl přináší.

Dokážete si uvědomit některou ze svých vlastností, své jednání v nějaké situaci, které zapadá do konstruktu tradičního pohledu na role – „přirozené“ chování – mužů a žen? A naopak – setkali jste se s odmítavým postojem k vašemu chování, které zřejmě tomuto pohledu nevyhovovalo? Právě pohled na tyto role jako na tradiční, a tudíž neměnné, a také nereflektování jejich škodlivého dopadu na každodenní život a fungování celé společnosti se stalo základem pro vznik hnutí za ženská práva, feminismu a genderových studií.

6

Stručná historie feminismu aneb jak to vlastně začalo Jaké asociace se vám vybaví ve spojení s feminismem? Feminismus je sociálně politické hnutí, které vychází z přesvědčení o nerovném postavení žen a mužů a usiluje o změnu této nerovnoprávné situace žen vůči mužům.

Naše prababičky feministky Citát k zamyšlení: Napoleon Bonaparte: „Příroda tomu chtěla, aby ženy byly našimi otrokyněmi ...ony jsou naším vlastnictvím, ne my jejich. Patří nám, stejně jako stromy plodící ovoce patří sadaři. Co je to za šílenou myšlenku požadovat rovnoprávnost pro ženy. Ženy nejsou nic jiného, než stroje na výrobu dětí.“

Současný obraz feminismu je stále velmi často spojován zejména s tzv. první vlnou feminismu, která probíhala od poslední třetiny 18. století a byla spojena s přechodem od tradiční společnosti k moderní. S jejím nástupem byla práva a svobody sice oficiálně přiznány všem lidem, ale ve skutečnosti pouze mužům, kteří byli tou dobou (na rozdíl od žen) chápáni jako svobodně se rozhodující a samostatně uvažující osobnosti, které se nemusí nikomu podřizovat. Na začátku 19. století se nerovnost mezi muži a ženami prohlubovala. Základním měřítkem se staly peníze. Ženy nemohly získat certifikát o profesi, a tak ve vyšších vrstvách žily pouze pro rodinu, v chudších vrstvách, kde byla placená práce žen pro rodinu nutností, mohly pracovat pouze jako dělnice v továrnách, služky, kojné nebo prostitutky. Vznikly nové zákoníky, které přímo upravovaly podřízené postavení žen vůči mužům. Ženy nesměly vlastnit majetek, na úřadech byly zastupovány svým otcem a posléze manželem, jejichž příkazy byly povinny poslouchat. Mužům byla určena veřejná sféra a ženy byly čím dál více vytlačovány do sféry soukromé. Muži se sice přímo neúčastnili výchovy svých dětí, ale ženy ji musely vykonávat podle jejich nařízení. Ve studiu a osobním rozvoji k nezávislosti byli podporováni pouze chlapci, dívky byly vedeny k poddajnosti a poslušnosti a přímo předurčovány pro udržování rodiny a chod domácnosti. Proto se ženy začaly domáhat přiznání svých práv a svobod, která by jim zaručovala možnost rozhodovat o sobě a svém životě – šlo jim o zajištění základního předpokladu existence

7

žen jako svéprávných a samostatných bytostí. Jednalo se o nejzákladnější práva pro občanský a politický život: volební právo právo na vzdělání právo na vlastnictví majetku Ve formě masového hnutí ženy se svými požadavky poprvé veřejně vystoupily za Velké francouzské revoluce a poté o sto let později v Anglii. Zde se tehdejším bojovnicím za ženská práva říkalo sufražetky (podle anglického suffrage = volební právo). Nejvýznamnějšími představitelkami ženského hnutí byla například spisovatelka Virginia Woolf nebo Mary Woolstonecraft, v tehdejším Československu pak třeba Františka Plamínková a ženské hnutí podporovala i Charlotte Garrigue a její manžel, první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. První vlna feminismu skončila přibližně v roce 1930, kdy byly hlavní cíle splněny. Došlo k odstranění legislativních překážek a ženám bylo postupně umožněno studovat, vlastnit majetek a volit. V Československu mohou ženy volit jako v jedné z prvních zemí od roku 1918, ve Velké Británii od konce dvacátých a ve Francii až od čtyřicátých let, v jednom švýcarském kantonu musel v této otázce zasahovat parlament ještě v roce 1985 a např. v Saudské Arábii nesmí ženy volit dodnes.

Druhá vlna feminismu Citát k zamyšlení: Alexandre Dumas starší: „Emancipace ženy je měřítkem emancipace celé společnosti.“

Feministické hnutí svých cílů sice dosáhlo, ale o faktické rovnosti mezi pohlavími ještě zdaleka nemohla být řeč. Přibývalo vysokoškolaček a ženy během války také prokázaly své schopnosti obstát jak ve veřejném životě, tak v hospodářské sféře, kde musely muže zastoupit v řadě, do té doby výhradně „mužských“, profesí. Po válce došlo k hospodářskému rozmachu západních zemí, opětovnému posílení pozice mužů coby živitelů rodin a k návratu představy o jediném možném způsobu realizace žen – v rodině a domácnosti. V této době se řada žen cítila ve svých rolích nešťastnými a stále více si uvědomovaly, že se nejedná pouze o jejich soukromý problém, ale o problém celé společnosti. Po opětovném upevnění konzervativních představ o rolích žen (v soukromé sféře) a mužů (ve sféře veřejné) se začala v 60. letech 20. století utvářet tzv. druhá vlna feminismu, která se projevila zejména v USA, kde byla úzce spojena s hnutím hippies a bojem za lidská práva obecně. Ženy si uvědomily, že jsou jednou z utlačovaných a diskriminovaných menšin, která je podceňována a zesměšňována, nemá rovné zastoupení na politické scéně, jejich práce v domácnosti a při výchově dětí není dostatečně ohodnocena,

8

a že existuje řada předsudků vůči jejich schopnostem. Feminismus se postupně z širokého protestního hnutí vydělil a formuloval své požadavky, jejichž podstatou byla vůle rozhodovat nezávisle samy o sobě. Úspěšně prosazenými požadavky druhé vlny feminismu bylo přiznání práva na větší kontrolu žen nad svým tělem, právo na ukončení těhotenství a přístup ke všem profesím. Vznikala řada významných knih, které ovlivnily formující se nové feministické hnutí a mají značný vliv i na jeho současnou podobu. Mezi nejvýznamnější autorky patřily Simone Beauvoir, Betty Friedan či Germaine Greer. Feministické hnutí se částečně přesunulo na akademickou půdu a nová generace bojující za ženská práva se začala zabývat novými tématy. Hledal se původ nerovností mezi pohlavími a jedním z nejdůležitějších témat bylo zpochybnění tradiční „přirozené“ role žen ve světě ovládaném muži. Pozornost byla zaměřena na postavení žen a mužů v naší kultuře v nejširším smyslu (instituce, jazyk apod.) a na psychologii – formování mužské a ženské identity, sledování vzorců chování jednotlivých pohlaví. Tato formující se ženská (později i mužská) studia dala vzniknout novému vědnímu oboru – gender studies. Druhá vlna feminismu se nezabývala jenom rovností žen a mužů, ale také jejich rozdílností. Kladla důraz na to, aby jinakost nebyla předpokladem pro nerovnost, aby bylo umožněno každému najít a rozvíjet svoje individuální kvality. Ženské hnutí a jeho požadavky výrazně ovlivnily vývoj západní kultury. Byla nastartována širší a dlouhodobější společenská změna, která ještě musí projít řadou diskusí. Tato změna se však bohužel netýkala východních států pod nadvládou komunistického režimu, neboť řada feministických požadavků byla sice prosazena „shora“, avšak v situaci, kdy byla omezena svoboda projevu a shromažďování, a tudíž nemohlo jakékoliv širší ženské feministické hnutí vzniknout. Následkem je, že si ženy bývalého východního bloku neprošly stádiem sebeuvědomění, zformulováním a prosazením svých potřeb a požadavků.

Současnost Feministické hnutí se začalo rozčleňovat do různých myšlenkových směrů a v současné době mluvíme o tzv. třetí vlně feminismu. Dnešní feministky si dobře uvědomují hodnotu práv a výhod vybojovaných ženami předchozích generací, která nejsou samozřejmostí a je třeba o ně pečovat, utužovat jejich dodržování, a také je dále rozšiřovat. Muže neberou jako nepřátele, ale snaží se o společné zlepšování životních podmínek obou pohlaví. Požadavky různých směrů feminismu jsou: stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci rovné příležitosti žen a mužů v přístupu ke vzdělání rovné zastoupení žen a mužů v politice

9

společné normy péče o děti právní a finanční nezávislost všech žen možnost antikoncepce a interrupce ukončení diskriminace lesbických žen ochrana všech žen před jakýmikoli formami násilí přeformulování zákonů a rovněž změna ve struktuře institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci V České republice se stále ještě udržuje poměrně špatný zvuk feminismu, který je důsledkem toho, že v 60. letech chyběl volný průběh ideového proudu druhé vlny, a že po roce 1989 byly špatně vykládány feministické myšlenky. Postupně však dochází k pozitivním změnám, na které má velký vliv snaha o splnění požadavků Evropské unie, rozvíjející se občanská společnost a také uvědomění, že je nutno změnit nerovné uspořádání naší společnosti. Základem feministického hnutí dneška (jehož součástí už dávno nejsou pouze ženy a které je v různých podobách rozšířeno po celém světě) je snaha o odstranění všech forem diskriminace, k čemuž je třeba nejdříve odstranit všeobecně přijímané genderové stereotypy z myšlení široké veřejnosti. Diskriminace je důsledkem genderových stereotypů a vede k nerovnému postavení žen a mužů ve společnosti, které s sebou nese řadu problémů pro obě pohlaví. Jedná se zejména o negativní dopady pro ženy (např. diskriminace na pracovním trhu, neúčast v mocenských a rozhodovacích procesech, násilí páchané na ženách), ale v některých případech i pro muže (např. problematika svěřování dětí do péče po rozvodu).

Příklady genderových stereotypů K utužování genderových stereotypů významnou měrou přispívá zobrazování žen a mužů v médiích a také jazyk, který používáme.

Genderové stereotypy v jazyce Základním komunikačním prostředkem, kterým vyjadřujeme svoje postoje, myšlenky, a kterým vnímáme svět vůbec, je jazyk. Genderové stereotypy a nerovné postavení žen v jazyce jsou hluboce zakořeněny. Česká gramatika v sobě skrývá řadu genderově nekorektních pravidel a záludností např. v podobě měkkého a tvrdého i/y v koncovkách sloves ve tvaru času minulého a dalších slov, které se řídí pravidlem, že měkké i se používá

10

„byť jeden muž je mezi milionem žen a dětí“. Nejviditelnějším příkladem problematiky genderu v jazyce je používání tzv. generického maskulina (podstatná jména množného čísla, která – ač rodu mužského – označují souhrnně muže i ženy), při kterém dochází k „zneviditelnění“ žen a automatickém přesunu pozornosti na příslušníky mužského pohlaví (hromadná označování zaměstnanců, klientů, studentů, občanů, aktivistů, obyvatel, politiků, uprchlíků a příslušníků dalších skupin v různých tiskopisech, zprávách, vyhláškách, nařízeních apod.).

1) Výstřižek z Lidových novin informuje o protestu s fotografií jedné (!) z „účastníků“ protestu.

2) Výňatek z článku „Přednášky budou řešit postavení žen a mužů ve společnosti“, který vyšel v regionálních novinách Boskovicko s citátem jedné (!) z „pořadatelů“.

11

Všechna tato podstatná jména mají sice i svůj ženský ekvivalent, ale stále se ještě často používají pouze rody mužské, a to i v případech, že jde o konkrétního jednoho člověka – ženu (viz foto 1) anebo se jasně jedná o skupinu lidí, ve které jsou pouze ženy (viz foto 2).

foto 1

foto 2

Lidé zabývající se genderem v jazyce upozorňují i na odlišný způsob projevu a komunikace mužů a žen (ženy mají tendence mluvit tišším hlasem, jejich projev není dostatečně důrazný, častěji se ve spojení s nimi používají zdrobněliny apod.) a na různý způsob hodnocení jazyka a zejména textů v případě, že jde o autora či autorku – zvláště u odborných textů byla prokázána menší důvěra veřejnosti v předkládaná fakta, pokud byl článek podepsán ženou (což také dokazuje provázanost a šíři vlivu genderově stereotypních představ a předsudků, neboť tato nedůvěra jistě též souvisí s příkladem nerovného postavení žen a mužů ve vědě). S nerovným postavením mužů a žen, a projevy tohoto problému v jazyce, souvisí také jejich vyobrazování ve školních učebnicích. Klasická skládanka slabik „Ema má mámu“ je nevinným startem k různým (nejčastěji jazykovým) cvičením a překladům, které jsou doplněny o ilustrace v učebnicích, kde jsou ženy vyobrazované věrně dle stereotypu týkajícího se provázanosti jejich existence s rodinou a úsilím o krásu, a muži jako budovatelé a průvodci světem mimo domov.

Genderové stereotypy v médiích Média jsou schopna ovlivňovat mínění lidí v obrovském měřítku, a tak má jejich poselství obsahující genderové stereotypy silný dopad na představy o postavení a rolích žen a mužů v široké společnosti. Bohužel

12

prostřednictvím médií dochází především k prohlubování předsudků a stereotypních představ. Podle různých průzkumů se ženy téměř neobjevují ve zprávách či na titulních stránkách novin a pokud ano, tak zejména ve spojení s „lehčími“ tématy (např. herečky a zpěvačky). V reklamních kampaních na různé produkty jsou naopak jednou z hlavních součástí. Vedle reklamních spotů, kde mají převážně roli matek a hospodyněk, jsou to jen velmi výjimečně odbornice či jinak výše společensky situované ženy. Totéž platí také v běžných zprávách a různých zábavních i serióznějších pořadech. I když redaktor či redaktorka dělá rozhovor s významnou ženskou osobností (slavnou umělkyní, vysokou političkou, top managerkou), která se dostala vlastními schopnostmi na vrchol ve svém oboru, neodpustí si většinou otázku ve stylu „A jak to zvládá vaše rodina?“, čímž se stále zdůrazňuje odpovědnost žen za plynulý chod rodiny a domácnosti. Samostatnou kapitolou je vztah médií k vyobrazování ženského těla. Často dochází k méně či více otevřeným projevům sexismu (pohlížení na jedince skrze jeho příslušnost k danému pohlaví). Tento prostředek je opět využíván především v reklamních spotech a na bilboardech, ale také k doplnění článků v časopisech a novinách.

Reklama na zmrzlinu...

O čem si myslíte, že má vypovídat tato fotografie? Jak má vyznít? Jak na vás působí? Dokážete si tipnout, na jaké téma byl článek, u kterého jsme ji našli? (odpověď na následující straně)

V mediálních strategiích je často využíván tzv. mýtus krásy.

13

Mýtus krásy Citát k zamyšlení: Johann Christopher Friedrich Schiller: „Největším ze všech majetků je krása ženy.“

Především u žen a dívek se klade velký důraz na jejich vzhled, který se stal důležitým měřítkem jejich hodnocení. Mýtus krásy je považován za novodobý nástroj útlaku žen, neboť se tvrdí, že kvalita zvaná „krása“ objektivně a univerzálně existuje, a že ženy ji musí chtít ztělesňovat a muži musí chtít vlastnit ženy, které ji ztělesňují. Ženy a dívky se snaží splnit očekávání na ně kladená a ztotožňují se s vytvořenými standardy krásy. Chtějí se vyrovnat top modelkám, jejichž ideální vzhled a tělesné proporce jsou uměle dotvářeny (elektronické korektury fotografií) a tato jejich „ideální“ podoba často hraničí s tím, co je jejich už tak narušený organismus ještě schopen zvládnout. Velkým nebezpečím se pak v důsledku honby za „ideální“ postavou stávají poruchy v příjmu potravy – anorexie a bulimie, jenž jsou smrtelnou hrozbou pro ženy, které převzaly tento nepřirozený model za svůj. Mýtus krásy je mohutně podporován ženskými časopisy, v nichž velkou část tvoří rady, jak být co nejdokonalejší, aniž by se kladl důraz na jiné osobnostní kvality než je nový typ líčení, útlý pas, moderní šaty. Citát k zamyšlení: Clarissa Pinkola Estés: „Podporovat pouze jeden jediný druh krásy znamená být nevšímavý k přírodě ...nemůže existovat jeden druh ňader, jeden druh pasu a jeden druh kůže.“

Odpověď na otázku – jedná se o ilustrační foto k článku o praxi při nočních brigádách v hypermarketech „Spleteš se a letíš!“ v magazínu Pátek Lidových novin z 2. 7. 2004.

14

Genderové stereotypy v rodině Nejsilněji působící genderové stereotypy jsou spojeny s představami o úloze a postavení žen a mužů v rodině, jejich podílem na výchově a péči o děti, a také se starostí o chod domácnosti všeobecně. Ačkoliv je možnost zůstat s dětmi na tzv. rodičovské dovolené (doba, která následuje po mateřské dovolené, kterou nastupuje žena po narození dítěte) uzákoněna pro muže i ženy, zůstávají po nadcházejících několik let doma s dětmi v drtivé většině ženy. Tato skutečnost je dána především stereotypní představou o poslání a přirozené úloze žen-matek, ale má spojitost i s menšími průměrnými výdělky žen. Stejný důvod (menší mzda) je většinou klíčovým argumentem pro muže, kteří se rozhodnou zůstat s malými dětmi na rodičovské dovolené v případě, že větší výdělek má netradičně žena. S tradičními rolemi mužů a žen v rodině souvisí také problematika vykonávání domácích prací a zajišťování chodu domácnosti. Ve většině rodin jsou domácí práce úzce spjaty s úlohou a činností matky, kdy se stávají náplní jejího volného času po té, co se vrátí z klasického placeného zaměstnání. Spousta mužů doma také „pomáhá“, ale zbývá jim daleko více volného času na jejich koníčky a záliby. Toto je základní rozdíl v přístupu v porovnání s ženami, které svůj volný čas mají více a pevněji spjat s rodinou a udržováním chodu domácnosti (úklid, výchova dětí, ruční práce apod.). Dalším problémem je zdánlivá „neviditelnost“ domácí práce, kdy není přesně jasné, kdo ji dělá, ale přesto je to nejčastěji žena a ostatní členové domácnosti jí s ní pouze pomáhají. Při průzkumech o podílu na vykonávání domácích prací se většina (59%) žen domnívá (oproti 9% mužů), že v domácnosti vykonává více než spravedlivý podíl práce. 49% mužů si myslí, že dělba práce mezi partnery je v jejich domácnosti vcelku spravedlivá, i když možná nestejně/nerovně rozložená. Toto pojetí spravedlivé nerovnosti je možné vysvětlovat v kontextu relativně silného souhlasu české populace s názorem, že „muž má vydělávat peníze a žena se má starat o domácnost a rodinu“ (zdroj: Gender, rovné příležitosti, výzkum č. 1/2004) Napadají vás ještě jiné příklady genderových stereotypů v našem životě? (několik námětů k diskusi na další straně)

15

Ženy v netradičních rolích

KAM PRO RADU A POMOC: Gender Studies, o. p. s. Gorazdova 20, 120 00 Praha 2 tel./fax: 224 915 666; e-mail: [email protected] http://www.genderstudies.cz, http://www.feminismus.cz http://rovneprilezitosti.ecn.cz, http://www.rovneprilezitosti.cz Gender centrum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Katedra sociologie/genderová studia Joštova 10, 602 00 Brno tel.: 549 497 090; e-mail: [email protected] http://www.fss.muni.cz/gender Otevřená společnost, o. p. s. Seifertova 47, 130 00 Praha 3 tel.: 222 540 979; e-mail: [email protected] http://www.osops.cz ECONNECT http://www.ecn.cz; http://obcan.ecn.cz Použitá literatura: [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání, Jarkovská L., NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-1-6 ABC feminismu, Rytířová K., Formánková L. (eds.), NESEHNUTÍ Brno, 2004, ISBN 80-903228-3-2 Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání, Huňková M., Rytířová K., Navrátilová J., NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-1-6 Ženy, muži a společnost, Renzetti C. M., Curran D. J., UK Praha, 2003, ISBN 80-246-0525-2 (RE)prezentace žen v médiích, Gender Studies, o. p. s., 2002 Časopis Potměchuť, 1/2000, Medúza http://genderonline.cz - Sociologický ústav AV ČR, sekce Gender v sociologii http://feminismus.cz - nezávislý informační magazín Gender Studies, o. p. s.

16

Rovné příležitosti žen a mužů Jedním z předpokladů fungující demokratické společnosti jsou rovné příležitosti všech osob v přístupu ke vzdělání, zaměstnání, zdrojům veřejných financí a zdrojům veřejné moci bez rozdílu pohlaví, rasy, sexuální orientace, náboženského nebo politického smýšlení. Pokud neexistuje tato rovnost, nastává diskriminace. Diskriminace je rozlišování, omezení nebo odnětí práv určité kategorii obyvatel pro její pohlaví, rasu, národnost, náboženství, třídní nebo politickou příslušnost. = rozlišování, které někoho poškozuje = neuznávání rovnosti jednoho člověka s druhými = omezování nebo popírání práv určitých kategorií obyvatelstva Jaké způsoby diskriminace jsou podle vás nejčastější? Rovné příležitosti = rovné, tedy nediskriminační podmínky pro všechny Máte dostatek informací o problematice rovných příležitostí mužů a žen? Kde byste takové informace hledali? Rovnost všech občanů a občanek České republiky je deklarována zejména v Listině základních práv a svobod. § Listina základních práv a svobod, článek 3 odstavec 1: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ V našem každodenním životě se bohužel s diskriminací na základě pohlaví setkáváme poměrně často. Bohužel se týká především znevýhodňování žen vůči mužům. Hlavními formami diskriminace, se kterými se ženy a také muži setkávají, jsou zejména: nerovný přístup ke vzdělání nerovná rozdělení práv a povinností v rodině nerovný podíl účasti v politice diskriminace před vstupem do zaměstnání (diskriminační inzeráty, diskriminační přijímací řízení) diskriminace v zaměstnání (platová nerovnost, nerovné pracovní podmínky, sexuální obtěžování)

17

Platová diskriminace I když dochází k diskriminaci žen i mužů, ve většině případů jsou diskriminovány ženy. Nejpatrnější nerovností mezi muži a ženami je nerovnost platová, v porovnání s muži mají totiž ženy až o 30% menší mzdu. Následující graf ukazuje procentuální rozdíl mezi platy mužů a žen v roce 2001. V České republice dosahoval tento rozdíl 26%, což byl nejhorší výsledek ze všech států tehdejší Evropské unie. Ačkoli se hovoří o stále lepším postavení žen ve společnosti, pravdou je, že za posledních deset let rozdíl mezi platy žen a mužů neklesl a v ČR se dokonce mírně zvýšil. Z této statistiky, která zahrnuje všechny pracující ve věku od 16 do 65 let, kteří pracují více než 15 hodin týdně, mohou vyplývat dva závěry: buď vydělávají ženy na stejných pozicích méně peněz nežli muži, anebo se ženy nedostávají na lépe placené pozice – ve skutečnosti dochází k obojímu.

ČR

Německo Švédsko

Francie

Itálie

Procentuální rozdíl v platech mezi muži a ženami (zdroj: Eurostat, 2001) V České republice je ze zákona zakázáno dávat za vykonání stejné práce různé platové ohodnocení. § Zákon o mzdě, 1/1991 Sb., §4a, odstavec 1: „Podmínky pro poskytování mzdy musí být stejné pro muže a ženy. Zaměstnancům, kteří vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, přísluší stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stej-

18

ných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.“ Tento zákon se však často obchází tím, že místo pro muže a místo pro ženu je jinak pojmenováno. Co je příčinou takovéto zřejmé diskriminace? Proč některé firmy nechtějí zaměstnávat ženy? Proč je hůře platí a proč ženy nastupují do hůře placených odvětví?

Diskriminace při vzdělávání

a

zd ra fa vo rm tn ac ick eu é, tic lék ké ař vě ské sp dy ol eč na en uk ské ya v slu ědy žb , y o vě ku d ltu y a ře a nau um k ze ěn y m ě í a dě ve ls te ké rin , le ár sn ní ic vě ké dy př íro dn a í vě na d uk y y te ch ni ck é a vě na d uk y y vo je ns ké a vě na d uk y y

Nerovnosti mezi mužem a ženou se začínají formovat již na prvních stupních vzdělávacího systému. Výzkumy poukazují na rozdílný přístup k chlapcům a dívkám při výchově a vzdělávání mimo rodinu. Dívky jsou směřovány k určitým povoláním (např. učitelka, švadlena, zdravotní sestra) a navzdory individuálním předpokladům jsou zrazovány od tradičně mužských oborů (např. fyzika, programování PC, truhlářské práce).

Studenti/studentky VŠ podle oborů studia za rok 2004 (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005) Ve výsledku je zájem o vysokoškolské studium profilovaný podle pohlaví – na studium technických a přírodních věd se hlásí mnohem více mužů, zatímco učitelství je tradičně ženským oborem. Právě ve školství, které by se zdánlivě dalo považovat za obor, kde mají ženy a muži rovné příležitosti, k diskriminaci často dochází. Na základních a středních školách je převaha učitelek, zatímco na vysokých školách převažují muži. „Čím vyšší pedagogickou hodnost vyučující na VŠ mají, tím je mezi nimi zastoupení žen nižší: mezi asistenty je jich 50,7%, mezi odbornými asistenty 42,8%, mezi docenty 25,6% a mezi profesory 12,1%.“ (zdroj: Ženy a muži v datech, ČSÚ, MPSV, 2005)

19

Nerovné postavení žen a mužů ve vzdělání je často umocněno genderovými stereotypy v jazyce. Proč si myslíte, že ke zmíněné situaci ve školství dochází? Myslíte si, že v průběhu výchovy a vzdělávání dochází i k diskriminaci mužů? Jakým způsobem?

Diskriminace při přijímacím pohovoru Zaměstnavatelé předpokládají, že žena se na rozdíl od muže odebere na rodičovskou dovolenou, bude doma s nemocným dítětem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Velký vliv má také stereotypní pohled na pracovní schopnosti žen (např. předpoklad, že ženy jsou dobré kuchařky a účetní, ale v technických oblastech a odpovědnějších funkcích jsou údajně méně schopné), kvůli kterému jsou diskriminovány jak ve vzdělání, tak při žádání o zaměstnání. Při přijímacím pohovoru zaměstnavatel často u žen zjišťuje věk, počet dětí a plány v soukromém životě, ačkoliv by ho tyto údaje neměly zajímat a otázky by měly být

20

zaměřeny na kvalifikační předpoklady a praxi uchazečky o zaměstnání. Na základě takto zjištěných dat ze soukromí ženy většinou dochází k diskriminaci (například malá úspěšnost mladých žen při žádání o práci vzhledem ke stereotypní představě, že žena ve věku 25–35 let se jistě bude brzy chtít stát matkou a způsobí tak problémy svému zaměstnavateli). Přitom tímto dochází k porušování zákona o zaměstnanosti a zákoníku práce. § Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, §4, odstavec 2: „Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána přímá i nepřímá diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví. Za diskriminaci se považuje i jednání zahrnující podněcování, navádění nebo vyvolávání nátlaku směřujícího k diskriminaci.“ § Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §1, odstavec 4: „V pracovněprávních vztazích je zakázána přímá i nepřímá diskriminace…“ (dále stejné znění jako v zákoně o zaměstnanosti) Zkuste sehrát přijímací pohovor do zaměstnání tak, aby byl diskriminující, a naopak, aby byl korektní.

Diskriminační inzeráty I přes zákon o zaměstnanosti se poměrně často setkáváme s diskriminačními inzeráty. Jsou to takové inzeráty, které se při nabídce zaměstnání obrací buď přímo na ženy nebo na muže, a tím diskriminují druhé pohlaví. Například: „Hledáme manažera, vedoucího marketingu, prodavačku, sekretářku, uklízečku.“, či přímo: „Hledáme mladého muže bez závazků, ženu s odrostlými dětmi.“ Některé inzeráty diskriminují nepřímo, například: „Požadujeme maximální časovou flexibilitu, nabízíme práci v mladém dynamické kolektivu.“ Z uvedeného inzerátu je zřejmé, že se bude nejspíše jednat o práci pro mladé muže bez závazků. Oproti jiným formám diskriminace, které se jen velmi špatně dokazují, se lze

21

diskriminačním inzerátům relativně jednoduše bránit. Stačí upozornit příslušný pracovní úřad, který může zaměstnavateli, jenž takový inzerát používá, udělit pokutu. 1) „Hledáme mladého komunikativního muže, příjemného vzhledu a vystupování pro kuchyňské studio jako prodavač-vedoucí. Nadstandardní platové ohodnocení. Pracoviště v Brně.“ (zdroj: Jobservis rádia Hey!, 10. 5. 2004)

2) Inzeráty ve většině případů diskriminují ženy. Muže v případech, pokud se jedná o zaměstnání, která jsou „tradičně“ určována ženám. Diskriminačními inzeráty samozřejmě nejsou inzeráty typu: „Hledáme ženu do pěveckého sboru, mladšího muže pro obsazení do filmu.“, protože těžko může mladého studenta hrát ve filmu postarší žena. Na tyto případy zákoník práce také pamatuje: § Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §1, odstavec 5: „Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení z důvodu uvedeného v odstavci 4, pokud z povahy pracovních činností nebo souvislostí vyplývá, že tento důvod představuje podstatný a rozhodující požadavek pro výkon práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, a který je pro výkon této práce nezbytný; cíl sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený...“ Najdete další zaměstnání, která by mohla vykonávat pouze žena či muž?

22

Diskriminace v zaměstnání Kromě rozdílu ve finančním ohodnocení žen a mužů na identických pracovních pozicích je diskriminací také rozdíl v přidělování tzv. bonusů (služební auto, služební mobilní telefon apod.). Dalším příkladem diskriminace v zaměstnání je rozdíl v pracovních podmínkách poskytnutým mužům a ženám. Mezi pracovní podmínky patří například pracovní doba, pracovní režimy, práce přesčas, pracovní pohotovost, překážky v práci, určování a poskytování dovolené, péče o kvalifikaci a bezpečnost práce, právo zaměstnané osoby na informace, podmínky pro vykonávání práce. Mezi porušování rovných pracovních podmínek spadá například i nepřítomnost dámských toalet na pracovišti. Zde hovoří opět jasně zákoník práce: § Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §1, odstavec 3: „Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky včetně odměňování za práci a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání…“ V tomto odstavci je zmíněn také postup v zaměstnání. Není tomu tak náhodou, i v této oblasti jsou často ženy diskriminovány. Mnoho vedoucích pracovníků i pracovnic nedůvěřuje ženám co se týče pracovních výkonů a zodpovědnosti. Přitom tyto předsudky nejsou nijak podložené. Odsuzování člověka pouze na základě jeho pohlaví se nazývá sexismus. Setkali jste se s projevy sexismu? S jakou formou nejčastěji? Další specifickou oblastí diskriminace v zaměstnání je sexuální obtěžování, které se týká mužů i žen. Jedná se o sexuální návrhy, jejichž odmítnutí má pro oběť negativní dopady v zaměstnání. Obtěžování přichází často ze strany zaměstnávající či nadřízené osoby, pro oběť je proto těžké se bránit. V každém případě je ale možno sexuální obtěžování žalovat nebo nahlásit na pracovní úřad, protože na tuto formu diskriminace také pamatují zákony: § Zákon o zaměstnanosti, 435/2004, §4, odstavec 9: „Obtěžování z důvodu příslušnosti k pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, zdravotního postižení, věku, náboženství či víry a sexuální obtěžování se považuje za diskriminaci.“ § Stejně tak je formulován Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §1, odstavec 10, který pouze vypouští slovo „příslušnosti“.

23

Nerovná rozdělení práv a povinností v rodině Jednou z největších příčin diskriminace žen je nerovnoměrně rozdělená péče o dítě. Již byl zmíněn zažitý a stereotypní předpoklad, že žena se na rozdíl od muže odebere na rodičovskou dovolenou, bude zůstávat doma s nemocným potomkem a po práci se bude věnovat péči o domácnost a děti. Tento stav je pro ženu na pracovním trhu velkým handicapem. Naproti tomu jsou muži také diskriminováni, neboť se předem předpokládá, že se péče o dítě nebudou účastnit a leží na nich břímě finančního zabezpečení rodiny. Současná situace tedy ztěžuje mužům možnost starat se o dítě, a to nejen z důvodů finančních, ale také kvůli obavám z posměchu a z diskriminace v zaměstnání. Muži, který čerpá rodičovskou dovolenou, může být znesnadněn další postup či odnímány platové výhody.

Jednou z možností, jak by se mohl otec podílet na výchově dětí, je čerpání tzv. rodičovské dovolené. Rodičovská dovolená pro obě pohlaví je v ČR zavedena až od roku 2001, jde tedy o poměrně novou záležitost, kterou upravuje zákoník práce: § Zákoník práce, 65/1965 Sb. (ke dni 1. 10. 2004), §158 – Rodičovská dovolená: „K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.“

24

V praxi to znamená, že rodičovskou dovolenou může čerpat jak otec, tak matka (a dokonce i oba zároveň). Rodičovský příspěvek však nenáleží otci po dobu, kdy matka pobírá peněžitou pomoc v mateřství (po dobu tzv. mateřské dovolené). V případě obou rodičů na rodičovské dovolené může rodičovský příspěvek pobírat pouze jeden z nich. Od 1. ledna 2004 si může rodič na rodičovské dovolené přivydělat libovolnou částku, přitom ale trvá povinnost zajistit trvalou péči o dítě. Bohužel výše rodičovského příspěvku (od 1. května 2004 je zvýšen na 3573,- Kč) zpravidla z finančních důvodů neumožňuje, aby doma zůstávali muži. Odstranění této zjevné diskriminace bude možné až po vyrovnání platů žen a mužů a rovněž po změně stereotypních přístupů k péči o dítě. V současnosti v České republice čerpá rodičovskou dovolenou minimum mužů. Dá se předpokládat, že podobně jako v jiných evropských zemích bude v ČR v budoucnosti stoupat počet mužů, kteří využijí rodičovskou dovolenou alespoň na pár týdnů po porodu. Zapojení mužů do péče o dítě by mělo vyvolat odpovídají reakce u zaměstnavatelů, kteří by měli vzít na vědomí také rodinný život. Jak by se podle vás dala současná diskriminující situace řešit? Rozdělením rolí při péči o potomstvo však nerovnosti v rodině nekončí. Tím, že má žena zpravidla nižší plat se stává na svém muži finančně závislou a vznikají další nerovnosti v rodině. Žena je většinou fyzicky slabší než muž, a když se tento fakt spojí s finanční závislostí, vzniká často nerovnováha moci v rodině, kdy muž má zásadní vliv na všechna důležitá rozhodnutí. Samozřejmě může vzniknout i opačná situace. Nerovnováha moci v rodině někdy vede do extrémů, jako například domácí násilí, kdy jsou výrazně pošlapávána základní lidská práva dotčených osob (ve výrazné většině případů žen).

Nerovnost mužů a žen v politickém životě a legislativě Stejně jako se objevuje diskriminace žen v rodině, vzdělání a zaměstnání, tak také dochází k jejich diskriminaci při přístupu ke zdrojům veřejné moci. Jestliže bychom spočítali podíl žen v politice na všech úrovních, zjistíme, že naprosto všude (vláda, parlament, politické strany, obecní zastupitelstva atd.) jsou ženy v menšině. Malému procentu žen zastoupených v těchto institucích se pak zpravidla vymezuje prostor v oblastech sociální a zdravotní péče, školství, problematiky dětí, mládeže a rodiny.

25

V současnosti (říjen 2005) má ČR dvě ministryně (školství a informatiky), což znamená zhruba 11% žen ve vládě. V poslanecké sněmovně je to 16% a v senátu 12%. Česká republika těmito počty zaujímá jedno z posledních míst mezi ostatními členskými státy Evropské unie. Proč si myslíte, že je malá účast žen v politice? Jakým způsobem by se tato situace dala řešit? Pokud však v zákonodárných orgánech budou nadále chybět ženy, klesá naděje na významný posun v problematice rovných příležitostí žen a mužů. Změně tohoto stavu by mohli napomoci také voličky a voliči sami tím, že by dali jasně najevo nepřijatelnost politické strany, která nemá v kandidátce a na předních místech rovně zastoupeny ženy a muže.

Odstranění diskriminace Postupem času by legislativa České republiky neměla obsahovat žádné diskriminující zákony, ba naopak, měla by účinně diskriminaci zabraňovat. Stejně tak by nemělo docházet k diskriminaci žen při tvoření veřejných rozpočtů. Prostředky z veřejných financí by se měly vynakládat na zabezpečování potřeb a zájmů jak žen, tak mužů. V současné době je jediný významný rozdíl mezi mužem a ženou před zákonem ten, že zákon chrání ženy v těhotenství a mateřství. Ale i tyto rozdíly jsou přehodnocovány, zda nediskriminují muže nebo dokonce ženy samotné v jejich samostatné volbě. Tak došlo například k této změně zákoníku práce: § K 1. 10. 2004 se ze zákoníku práce, 65/1965 Sb, §150 vypouští věta: „Ženy nesmějí být též zaměstnávány pracemi, které jsou pro ně fyzicky nepřiměřené nebo škodí jejich organizmu, zejména pracemi, které ohrožují jejich mateřské poslání.“ Myslíte si, že zakotvení antidiskriminačních zákonů v legislativě je důležité? A proč? Jaký zákon byste navrhli vy? Žádný člověk by neměl zůstat lhostejný k projevům sexismu či diskriminace ve svém okolí. Lidé by měli mít dostatek informací o svých právech a postupech při obraně proti diskriminaci. Základem naší obrany by mělo být heslo „Začít se bránit!“. Diskriminaci v zaměstnání i při přijímacím pohovoru se můžeme aktivně bránit např. tím, že budeme po zaměstna-

26

vateli žádat vysvětlení a nápravu. Byl-li porušen zákon, můžeme se domáhat nápravy a zadostiučinění za pomoci soudu. O více informací lze žádat ministerstvo práce a sociálních věcí a různé neziskové a nevládní organizace, které se tématem rovnosti žen a mužů zabývají (např. pražské Gender Studies, o. p. s.). Obecná změna stávající situace, která diskriminuje ženy i muže, je obtížná, ale ne nemožná. V České republice i v ostatních zemích Evropy je patrný posun k lepšímu, ať již v oblasti zaměstnání, tak i vzdělávání žen. Základem pro změnu je zejména: odsouzení sexismu aktivní odpor proti diskriminaci zvýšení informovanosti veřejnosti nestereotypní model péče o dítě, rodinu a domácnost vytvoření podmínek pro možnost sladění rodinného a pracovního života rovné zastoupení žen a mužů v rozhodovacích procesech naší legislativy

KAM PRO RADU A POMOC: Asociace pro rovné příležitosti žen a mužů c/o Eliška Janšová Řipská 15, 130 00 Praha 3 tel.: 222 512 606

Český helsinský výbor Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 tel.: 220 515 223, fax: 257 323 508, e-mail: [email protected] http://www.helcom.cz

Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů Ministerstvo práce a sociálních věcí Na Poříčním právu 1, 128 00 Praha 2 tel.: 221 922 583, 221 923 727 http://www.mpsv.cz

Český svaz žen Nekázanka 18, 110 00 Praha 1 tel./fax: 224 211 504 e-mail: [email protected] http://www.rovnesance.cz

Úřad vlády – Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen Vladislavova 20, 110 00 Praha 1 tel.: 296 153 224, fax: 244 946 615 http://www.vlada.cz

Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství Šmilovského 5, 120 00 Praha 2 tel./fax: 222 513 099 e-mail: [email protected] http://www.aperio.cz

Použitá literatura: [1] [2] [3] [4] [5]

Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání, Jarkovská L., NESEHNUTÍ Brno, 2003, ISBN 80-903228-2-4 http://zpravodaj.feminismus.cz - Zpravodaj Rovné příležitosti do firem http://mpsv.cz - Ministerstvo práce a sociálních věcí, Rovnost žen a mužů http://europa.eu.int/comm/eurostat/ - Eurostat (statistický úřad Evropské komise) http://genderonline.cz - Sociologický ústav AV ČR, sekce Gender v sociologii

27

Násilí páchané na ženách Informace v této kapitole se budou týkat násilí. Nepůjde o násilí, které ohrožuje nás všechny (bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti apod.), ale o specifické druhy násilí, které ohrožují především ženy v různých částech světa – v rozvojových zemích stejně, jako ve vyspělých západních státech. Toto násilí má řadu podob a jeho hlavní příčinou je nerovné postavení žen a mužů v různých společnostech a kulturách a nerovnováha moci v jejich vzájemném soužití. V důsledku násilí na základě pohlaví je na celém světě zabito nebo zraněno více žen ve věku 15–44 let, než kolik zemře na rakovinu, malárii nebo dopravní nehody. Každá třetí žena v ČR zažila během svého života násilí ze strany svého partnera (výzkum Sociologického výzkumu AV ČR, 2004). 70% ženských obětí vražd je zabito svými partnery. Každým rokem se stávají obětí obchodu s lidmi asi dva miliony dívek ve věku 5 až 15 let. Každý rok jsou dva miliony dívek ohroženy ženskou obřízkou. § Dle článku 1 deklarace OSN o postavení žen z roku 1993 je „násilí páchané na ženách definováno jako jakýkoliv rodově podmíněný násilný čin, který vede, anebo který by mohl vést k fyzické, sexuální či psychické újmě, anebo zranění žen, včetně vyhrožování těmito činy, zastrašování anebo svévolnému omezování svobody, a to ve veřejném či soukromém životě“. Násilí páchané na ženách se do určité míry vyvinulo ze systému genderových rolí, podle kterých jsou muži nadřazeni ženám. Myšlenka dominance mužů (dokonce až vlastnictví žen muži) vládne ve většině společností a kulturách a odráží se v jejich zákonech a zvycích. Podle toho by se násilí nemělo považovat za nenormální, ale za jakési pokračování víry, která mužům garantuje právo kontrolovat chování ženy. Abychom mohli zabránit násilí páchanému na ženách, musíme se snažit o změnu našeho myšlení. Například věta jako „Ona si o to znásilnění koledovala už jenom tím, jakou měla minisukni.“, je nesmysl a dělá z ženy viníka násilného činu, přičemž ve skutečnosti má vždy veškerou zodpovědnost za znásilnění pachatel. Když přijde někdo na policii s tím, že mu ukradli nový mercedes, policisté mu také neřeknou: „A proč se divíte, že Vám ukradli auto? To jste si holt neměl kupovat takový pěkný automobil.“.

28

Nejčastější formy násilí páchaného na ženách: domácí násilí obchod s lidmi (ženami) znásilnění ženská obřízka V případě České republiky se jedná zejména o domácí násilí mezi partnery, kdy jsou ženy obětí ve více než 90% případů.

Domácí násilí Tímto pojmem se označuje fyzické, psychické a sexuální násilí mezi partnery, které se odehrává v soukromí, je opakované a má stupňující se tendenci. Zahrnuje veškeré násilí, které probíhá za zdmi domova. Může směřovat nejen k partnerům/partnerkám a manželům/manželkám, ale i ke starým lidem, dětem a zdravotně postiženým. Vyskytuje se zejména v případech, kdy lze konstatovat nerovnováhu moci (např. jedna osoba je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo na rozdíl od druhé disponuje financemi). Náš právní řád zatím pojem „domácí násilí“ nedefinuje a české právo tento termín zatím neužívá. Proběhla však již novelizace trestního zákona, která reagovala na nutnost postižení jednání s charakteristickými rysy domácího násilí, kterými jsou: jednání nesoucí znaky týrání společně sdílený prostor (obydlí) příbuzenské, rodinné, citové nebo materiální vazby mezi agresorem a obětí § Od 1. 6. 2004 vstoupila v účinnost novela trestního zákona (zákon č. 91/2004 Sb.), která v § 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě neb osoby blízké zavádí trestnost domácího násilí: „Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán spáchá-li čin...zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách nebo pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu.“ Pojem týrání, zavedený již v ustanovení § 215 – týrání svěřené osoby, byl do soudní praxe zaveden jako úmyslné zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení

29

či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují). K tomu je třeba uvést, že trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání. Nevyžaduje se, aby šlo o jednání soustavné nebo trvající delší dobu, stejně jako nemusí nutně vzniknout následky na zdraví (zdroj: http://www.mvcr.cz/nasili/default.htm). Otázkou zůstává, proč oběti nevyhledají pomoc samy nebo nezažalují násilníka a raději ze strachu volí variantu zůstat a přetrpět. Důvodem může být starost o děti, strach z násilníka, nedůvěra okolí apod., ale dost často rovněž fakt, že nevědí, kam by šly. V České republice je totiž zatím nedostatek azylových zařízení s utajenou adresou, kde by byly oběti opravdu v bezpečí. Mnohdy bývají ke svému partnerovi velmi citově vázané. Problém silné citové vazby oběti na pachatele vysvětluje tzv. Stockholmský syndrom – byl popsán v sedmdesátých letech dvacátého století v souvislosti s přepadením banky, při němž útočníci zadržovali po několik dní rukojmí. Tento jev spočívá ve vytvoření silné emocionální vazby mezi násilníkem a jeho obětí. Jde o identifikaci oběti s jednáním násilníka, kdy se oběť snaží zavděčit svému trýzniteli, pomáhat mu a chránit jej, čímž si podvědomě vykupuje jeho shovívavost a ochranu svého života. Stockholmský syndrom se vyskytuje především u těch případů domácího násilí, kdy je oběť vystavena mimořádně silnému mocenskému působení násilníka, vůči němuž nemá prakticky žádnou možnost obrany. Mezi předpoklady existence Stockholmského syndromu patří: život oběti se nachází v permanentním a intenzivním ohrožení oběť žije s intenzivním pocitem, že nemá možnost úniku izolace od lidí přechodná náklonnost násilníka (drobné dárečky, pozornosti) Představte si, že se svou tříletou dcerou jdete do banky vyzvednout si peníze, když náhle dva maskovaní a ozbrojení lupiči zařvou na celou banku: „Všichni si lehnou na zem!“. Jeden míří na úředníka za přepážkou a vyžaduje peníze. Druhý míří na Vás. Náhle jsou z venku slyšet policejní sirény a lupiči jsou v pasti. Rozhodnou se, že vezmou všechny zákazníky banky jako rukojmí, s tím, že jestli policie nevyhoví jejich požadavkům, tak Vás zastřelí. Nyní si promyslete: Jak byste se cítili? Co byste si mysleli? Co byste udělali? Jak byste se chovali k útočníkům?

30

Možnost řešení bezvýchodné situace oběti žijící s násilníkem v jedné domácnosti nabízí příklad z Rakouska, kde se používají předběžná opatření, která omezují pachatele a ochraňují oběť – např. pachatel musí opustit společnou domácnost a je tzv. vykázán z cesty oběti, kdy se k ní nesmí přiblížit. Podobný zákon byl navržen, ale prozatím neschválen i u nás. V Nizozemí neexistuje speciální zákon o domácím násilí, základní trestní sazba se však zvýší o jednu třetinu, jestliže je obětí matka, otec, manželka či manžel nebo dítě. počet klientek

počet let strávených v násilném vztahu

Graf délky násilného vztahu zpracován dle statistických údajů sledovaných u klientek Ligy lidských práv (programu Poradna pro ženy v tísni) v roce 2004. FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ: Fyzické násilí – strkání, fackování, bití pěstmi, tahání za vlasy, pálení cigaretou, kopání, smýkání, ohrožování zbraní, nožem, házení předměty, tlučení hlavou oběti o stěnu, demolice majetku atd. Tato nejčastější forma násilí však může být směřována např. i proti oblíbenému domácímu zvířeti jako varování oběti, co ji může potkat. Psychické násilí – citové a slovní týrání, zesměšňování na veřejnosti, shazování, odpírání stravy či spánku, výslechy, ovlivňování dětí nebo vyhrožování sebevraždou atd. Při této formě domácího násilí násilník neustále vzbuzuje ve své oběti strach, kontroluje ji, pronásleduje atd. Sexuální násilí – všechny sexuální činy, které jsou na oběti vynucované např. znásilnění, vkládání různých předmětů do pochvy, nucení k nepříjemným sexuálním praktikám. Sociální násilí – cílem je především izolování oběti, např. zákaz styku s rodinou, přáteli, zablokování telefonu, zamykání, zákaz chodit do zaměstnání, přesné stanovení povolené doby návratu, přičemž při jejím přesáhnutí následuje trest.

31

Ekonomické násilí – snaha o zamezení možnosti oběti disponovat finančními prostředky např. zabavení celé její výplaty či zabránění oběti vykonávat práci a získat peníze legální cestou. Většinou dochází ke kombinaci různých druhů výše popsaných forem.

„…ta žehlička mě popálila úplně náhodou, celkem třikrát. – Bojí se říct pravdu. Vy nemusíte.“ Tak zněl text plakátu, který byl vytištěn v rámci celorepublikové Kampaně proti domácímu násilí na ženách (2003–2004), jejímž základním mottem byla výzva k netoleranci násilí – „Netečnost pomáhá násilníkům“. MÝTY O DOMÁCÍM NÁSILÍ (zdroj: publikace Konať proti násiliu na ženách, vydaly organizace ProFamilia a ASPEKT, 2000) 1. To není násilí, ti dva se jen hádají. - Při hádce jde většinou o konflikt zájmů a každá ze zúčastněných stran se pokouší prosadit svoje zájmy. Pokud je mezi nimi nerovnost síly a moci (např. jedna osoba je fyzicky silnější, ozbrojená, anebo disponuje financemi), vzniká nebezpečí, že silnější strana zneužije svoji převahu na prosazení svých zájmů. Tehdy se hádka mění na násilí. 2. Násilí se vyskytuje pouze v problémových rodinách. - Násilí může postihnout každou ženu nezávisle na příslušnosti k sociální vrstvě, kultuře, náboženství a nezávisle na věku. Dojem, že násilí se týká jen „problémových“ rodin, vzniká proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných. Pro ženy z těch skupin, kde je povídání o zážitcích s násilím zapovězeno, je

32

proto ještě těžší hledat a získat pomoc. Pro mnoho žen má zveřejnění násilí závažné důsledky, např. může utrpět pověst rodiny, muž může ztratit zaměstnání, u cizinek může být ohroženo povolení pobytu. Starší ženy mají menší šanci na začátek „nového“ života, zdravotně postižené ženy si uvědomují, že nemají skoro žádnou jinou možnost, než snášet násilnického partnera.

3. Násilí v rodině je soukromá záležitost. - Násilí mezi partnery nesmí být chápáno jako soukromá záležitost za zavřenými dveřmi, ale jako jev ohrožující celou společnost. Násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda jsou páchané v rodině či mimo ni. 4. Ženy si jen vymýšlí, aby získaly byt anebo výhody při rozvodu. - Skutečnost je taková, že skryté násilí při násilných činech v rodině vysoko převyšuje nahlášené případy. Ženy násilí mnohem častěji utajují nebo bagatelizují, než aby v tomto směru přeháněly. 5. Ženy chtějí být týrané, jinak by přece násilníka opustily. - Ženy, které zažívají násilí, zkouší vše možné, aby změnily situaci. Chtějí, aby násilí přestalo, často si však přejí zároveň udržet vztah či manželství. Někteří muži kontrolují své ženy tak, že se ženy bojí hovořit s někým o tom, co zažívají. Ne všechny ženy se můžou uchýlit k příbuzným nebo známým. Bojí se, protože ani tam nejsou v bezpečí. Mnohé ženy nemají peníze a nevědí, kam by se mohly obrátit. Mnoho žen má strach z budoucnosti, ze zhoršení finanční situace, ze ztráty přístřeší. 6. Ženy provokují násilí nebo si ho nějakým způsobem zaslouží. - Za „provokaci“ bývá často označeno už to, že žena přijde o něco

33

7.

8.

9.

10.

později z práce, má na něco vlastní názor, navštíví svou přítelkyni nebo si dovolí muže kritizovat. I ženy, které usilují o to být „perfektní“, bývají týrané. Jakýkoliv důvod (ať už skutečný či smyšlený) však opakované násilí omlouvat nemůže. Za násilné chování je vždy plně odpovědný násilník. Ženy si samy vybírají partnery, kteří je týrají. - Žádná žena nechce, aby ji někdo bil, znásilňoval nebo vraždil. Na začátku vztahu tyrani obvykle ještě nesahají po násilných prostředcích. Násilné jednání většinou začíná po určitém čase soužití. Šílená zamilovanost se postupně mění v šílenou žárlivost, ubezpečování „Jsem do tebe zblázněný“ se mění na tvrzení „Mám právo na tebe i na tvoje tělo“. Muži týrají ženy, protože sami v dětství zažili násilí. - Zážitky z dětství mají různé následky. Někdy mohou jednání vysvětlit, ale nikdy ho nemohou ospravedlnit. Muži, kteří násilí v dětství zažili, se násilníky mohou stát, negativní zkušenosti však mohou vést i k odmítavému postoji vůči násilí. Násilí v dětství automaticky neznamená, že by bludný kruh násilí musel nevyhnutelně pokračovat. Základní příčinou mužského násilí je alkoholismus nebo drogy. - Alkohol a drogy nejsou příčinou násilí a ani nemohou být jeho omluvou. Jsou jen určitým stimulátorem – odbourávají zábrany, a proto se impulsy agresivity zesilují. Muži týrají ženy proto, že nedokážou vyjádřit své city jiným způsobem. - Násilné činy v soukromé sféře se všeobecně chápou jako čistě afektované jednání – muž jednoduše někdy „vybuchne“. Tento argument přehlíží skutečnost, že násilné jednání je zpravidla výběrové. Muži ani ve stavu silného afektu neudeří například svého šéfa, svou ženu však často ano.

KAM PRO RADU A POMOC: proFem, o. p. s. – projekt AdvoCats for Women Gorazdova 20, 120 00 Praha 2, tel./fax: 224 917 224 krizová linka: 224 910 744 (st 18:30–20:30) e-mail: [email protected]; http://www.profem.cz ROSA, o. s. Podolská 25, 147 00 Praha 4 tel./fax: 241 432 466 (po/út 15:00–18:00 h) krizová linka: 602 246 102 (všední dny 8:00-18:00) e-mail: [email protected]; http://www.rosa-os.cz

34

Psychosociální centrum Acorus Legerova 20, 120 00 Praha 2 krizová linka: 283 892 772 (nonstop) e-mail: [email protected]; http://www.acorus.cz Liga lidských práv tel.: 545 245 996 krizová linka: 737 834 345 (denně 7:00–22:00) e-mail: [email protected]; http://www.llp.cz KOORDONA – Koalice organizací proti domácímu násilí - informace, kontakty http://www.koordona.cz Bílý kruh bezpečí Slovinská 41, 612 00 Brno tel.: 541 218 122 poradna: út 17:00–19.30 DONA – nonstop linka pomoci: 251 511 313 e-mail: [email protected]; http://www.bkb.cz Sdružení Linka bezpečí Ústavní 91/95, 118 00 Praha 8 nonstop linka pomoci zdarma: 800 155 555 e-mail: [email protected]; http://www.linkabezpeci.cz

Obchod se ženami § Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodu s lidmi, zejména ženami a dětmi doplňující Úmluvu o potlačování mezinárodního organizovaného zločinu, který ČR podepsala 10. prosince 2002: „Obchodem s lidmi se rozumí najímání, přepravování, převádění, přechovávání nebo přijímání osob na základě vyhrožování, použití síly či jiných forem nátlaku, pomocí únosu, podvodu, lži či zneužití moci nebo bezmocnosti osoby, případně poskytování či přijímání finančních prostředků či jiných výhod k získání souhlasu osoby, která má v moci jinou osobu, s úmyslem tuto osobu zneužívat. Zneužíváním se mimo jiné rozumí využívání jiných osob k prostituci či jiným formám sexuálního zneužívání, nucená práce či služby, otroctví či praktiky podobné otroctví, útisk nebo odjímání orgánů.“

35

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY OBCHODU S LIDMI (zjednodušení výše uvedené definice): TRANSPORT

Æ DONUCENÍ

Æ

(odloučení od svého obvyklého prostředí přes hranice i v rámci hranic jednoho státu) (násilí, pohrůžka násilí; podvod; zadlužení, dlužní otroctví; zneužití výhodnější mocenské pozice)

ZNEUŽÍVÁNÍ (prostituce a jiné formy sexuálního zneužívání, nucené práce a služby, otroctví a praktiky podobné otroctví) MÝTY A STEREOTYPNÍ PŘEDSTAVY SPOJENÉ S OBCHODEM S LIDMI: 1. Obchod s lidmi je prostituce - Prostituce je jen jedním z účelů, kvůli kterým se s lidmi obchoduje (dalšími jsou např. práce v domácnosti, v průmyslu, žebrota či sňatek). 2. Oběti obchodu s lidmi si svou situaci zavinily samy (byly hloupé, naivní či dokonce špatné už předtím – například prostitutky). - Je nutno mít na paměti, že oběti byly zmanipulovány, oklamány a zneužity. 3. Obchod s lidmi se týká pouze osob z nižších sociálních vrstev a osob s nízkým vzděláním. - Obětí obchodu s lidmi se může stát kdokoliv. 4. Obchod s lidmi je v podstatě ilegální migrace. - Jakákoli migrace je vždy dobrovolné rozhodnutí opustit jedno místo a přestěhovat se jinam. Naopak obchodování s lidmi je nedobrovolná forma migrace, kdy je obchodovaná osoba silou, hrozbou, násilím nebo podvodem přinucena k transportu z jednoho místa na druhé.

36

Obchod s lidmi je jednou z nejvýnosnějších nelegálních aktivit. Převážná většina obětí jsou ženy (ročně se jedná o statisíce osob) a děti (zejména nezletilé dívky). Hlavními oblastmi pro „nábor“ žen jsou chudé země Asie a postkomunistické země, oblíbenými místy jsou také Afrika a Jižní Amerika. Zejména situace v Thajsku či Barmě je děsivá. Ženy a dívky (většinou nezletilé) jsou prodávány do otroctví, nebo nuceny k prostituci svými rodinami, pro něž je to mnohokrát jediná možnost, jak získat peníze na základní obživu pro zbytek rodiny. Obchod se ženami se nevyhnul ani České republice, která byla původně územím, odkud se ženy a dívky dovážely do zemí tehdejší EU. Nyní se Česká republika stala místem, kde kvete sexuální turistika a za tímto účelem se sem sjíždí cizinci ze zemí západní Evropy. Nejen tedy, že dívky z ČR tvoří početnou skupinu evropských obětí dovezených např. do Španělska, ale i přímo do ČR se nyní dováží dívky a ženy především ze zemí bývalého Sovětského Svazu a Balkánského poloostrova. Pro některé oběti je ČR pouze tranzitní zemí odkud pak pokračují dále do západní Evropy. Studie o obchodování se ženami ze střední a východní Evropy, kterou provedla Mezinárodní organizace pro migraci Praha (IOM) v roce 1995, ukazuje, že metody najímání narůstajícího počtu žen pocházejících ze zemí střední a východní Evropy jsou daleko méně formální, než se obecně předpokládá. Bylo zjištěno, že více než polovina z obětí byla získána přáteli, rodinnými známými a jejich přáteli, nebo dokonce naprosto neformálním způsobem na ulici, na diskotéce nebo v baru. Zkoumání způsobů, jak byly najímány české ženy, ukazuje, že tento trend nadále pokračuje. Najímání žen se většinou skládá z různých stupňů lží, podvodů a lstí (falešné smlouvy, klamavé inzeráty apod.). Přestože většina žen nemusí předem platit žádný poplatek, po příjezdu mnohé z nich zjišťují, že údajně dluží značné částky (např. za jízdenky, víza, ubytování) těm, kteří jejich příjezd zprostředkovali (nebo přímo svým novým vlastníkům), které musí zaplatit či odpracovat. Zkuste si zahrát scénku. Jeden/jedna bude představovat agenta/agentku, který/která slibuje dobrou práci v zahraničí, druhý/druhá bude představovat osobu, která je přemlouvána. Jaké argumenty použijete, abyste ji přesvědčil/přesvědčila?

OBĚTI OBCHODU SE ŽENAMI: 1) ženy, které odešly do zahraničí s vědomím, že budou pracovat jako prostitutky, ale bez toho, že by věděly, za jakých podmínek budou nuceny tuto práci vykonávat. To znamená ženy, které jako prostitutky pracovaly,

37

nadále takovou práci odmítají, ale jsou k ní nuceny a nemohou se vrátit zpět do své země původu. 2) ženy, které přijaly práci velmi blízkou prostituci a tušily, že se jednou ocitnou v situaci, kdy budou muset prodávat svoje tělo (striptýzové tanečnice, masérky v erotických klubech, číšnice v „klubech lásky“ apod.). 3) oběti, které vůbec netušily a ani neodjížděly do ciziny s cílem se prostituovat, ale byly k tomu později donuceny (např. au pairs, modelky, servírky, cílené únosy žen a dětí z ulic). Myslíte, že by legalizace prostituce pomohla řešit problém obchodu se ženami? Jedním z rizikových faktorů u žen představuje neznalost jazyka země, ve které jsou nuceny pracovat, nebo jejich nízké vzdělání. Dokázali byste vymyslet další faktory?

KAM PRO RADU A POMOC: La Strada ČR, o. p. s. P. O. Box 305, 111 21 Praha 1 tel.: 222 721 810, krizová linka: 222 717 171 e-mail: [email protected]; http://www.strada.cz Mezinárodní organizace pro migraci Dukelských hrdinů 692/35, Praha tel: 233 370 160, 233 372 633, 233 382 259 e-mail: [email protected]; http://www.iom.cz Sdružení Česká katolická charita krizová nonstop linka: 737 234 078 http://www.caritas.cz

Znásilnění Citát k zamyšlení: Bidpaj: „Žena si více váží toho, kdo ji znásilňuje než toho, kdo ji zbožňuje.“

Znásilnění je zákonem definován takto: § Trestní zákon, 140/1961 Sb., § 241, odstavec 1: „Trestný čin znásilnění spáchá ten, kdo násilím nebo pod pohrůžkou bezprostředního násilí donutí druhou osobu k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku....“.

38

Zákon definuje násilí jako fyzickou sílu, která je použita k překonání kladeného odporu či zamezení odporu, který lze očekávat. Přičemž neplatí podmínka, aby napadená osoba aktivní odpor kladla. O násilí se jedná i tehdy, pokud pachatel/pachatelka uvede osobu do stavu bezbrannosti lstí nebo omamnými látkami. Obecně lze za násilí považovat jakýkoliv čin, který má za následek poškození oběti – psychického i fyzického rázu – ať již odpor kladla či ne. Oproti minulosti současné zákony (§ 241 a § 242, který definuje pohlavní zneužívání) nově upravují, že oběťmi znásilnění mohou být jak ženy, tak i muži, což souvisí s důležitým posunem ve vnímání znásilnění pouze jako aktu soulože, kdy se v potaz bere i možnost znásilnění jinými způsoby (orální, anální). Znásilnění v kterémkoli věku a jakýmkoliv způsobem je brutálním překročením intimních hranic člověka a znamená pro oběť těžké trauma, které může dlouhodobě negativně ovlivňovat její život, pokud se jí nedostane potřebné pomoci. I znásilnění je opředeno mnoha mýty, které bohužel existují v povědomí většiny lidí. Realita se však liší. V následující tabulce jsou uvedeny ty nejdůležitější z nich: Co si m yslím e

Ja ká je skute è nost

Zn á siln ì n í p ro b íh á f o rm u a n o n ym n íh o p øe p a d e n í.

Ve v ì t šin ì p øíp a d ù ž e n a p a c h a t e le zn á ( ko le g a , zn á m ý, p øít e l, m a n ž e l).

Pa c h a t e lé jso u p syc h ic ky v yšin u t í a n á p a d n í.

Ne m u sí b ýt v ù b e c n á p a d n í a d u še v n ì c h o øí.

Vì t šin a ž e n se v p rù b ì h u zn á siln ì n í b rá n í.

Vì t šin a ž e n se o b v ykle p o ko u ší o slo v n í o b ra n u , st ra c h o ž iv o t je a le b lo ku je .

Zn á siln ì n í zp ù so b u je h la v n ì t ì ž ko u ú jm u n a t ì le sn é m zd ra v í.

Vì t šin a zn á siln ì n í ko n è í sp íše le h è ím i a ž st øe d n ì t ì ž kým i t ì le sn ým i zra n ì n ím i zá v a ž n ì jší jso u p o ško ze n í p syc h ic ká .

ž e n y v n ím a jí zn á siln ì n í ja ko a g re siv n í v yn u c e n ý se xu á ln í st yk.

ž e n y v n ím a jí zn á siln ì n í ja ko e xist e n c iá ln í o h ro ž e n í ž iv o t a , je jic h ž n á sle d ke m jso u d lo u h o d o b á d u še v n í t ra u m a t a .

Jak už bylo zmíněno, velice často se zodpovědnost za znásilnění klade na oběť – ženu. Často lze slyšet výroky typu: „Ona ho vyprovokovala. Ona si o to řekla. Ona to v podstatě chtěla.“ Za znásilnění je vždy zodpovědný pachatel a nikoli oběť jako u každého trestného činu.

39

V dějinách byly ženy opakovaně vystavovány i mimořádně brutálním znásilněním po dobu válek, kdy se z násilí na ženách stává válečný nástroj. V nedávné minulosti bylo masové znásilnění zdokumentováno v Bosně, Kambodži, Libérii, Peru, Somálsku a Ugandě. Výzkumná skupina Evropského společenství odhaduje, že v Bosně bylo od začátku bojů v dubnu 1992 znásilněno více jak 20 000 muslimských žen, mnohé z nich byly zavřené ve „znásilňovacích“ táborech, kde byly opakovaně znásilňovány a nuceny proti své vůli rodit srbské děti.

Znásilňování jako jeden z projevů nerovnosti žen a mužů je palčivým celosvětovým problémem.

KAM PRO RADU A POMOC: Elektra, o. s. Michnova 1622, 149 00 Praha 4 tel./fax: 279 111 10 e-mail: [email protected]; http://www.centrumelektra.cz

Ženská obřízka V některých zemích Afriky se stále praktikuje tento rituál, který je součástí širšího rituálu přechodu mezi dívčím věkem a ženskou dospělostí. Někdy se ženská obřízka praktikuje už v útlém dětství nebo naopak třeba až v pokročilém stavu těhotenství. V této proceduře jde buď o klitoridektomii (odstranění klitorisu) nebo o infibulaci (odstranění malých stydkých pysků a zmrzačení velkých stydkých pysků tak, aby mohly být sešity přes dělohu,

40

ponechán je pouze malý otvor na moč a menstruační krev. Malý otvor je později rozšířen k umožnění pohlavního styku a porodu.) K této praktice jsou dívky z drtivé většiny nuceny často i svými matkami, které se bojí, že by jejich dcera nenašla bez obřízky manžela, a byla tak vyloučena ze společnosti, což by jí způsobilo vážné existenční potíže. Jsou ale i případy, kdy s obřízkou nesouhlasila ani matka ani dcera, a k obřízce byly donuceny vesničany. Navíc ženy, které provádějí ženskou obřízku (plní i funkci porodních bab), získávají touto praxí peníze a prestiž, tudíž se jí nechtějí vzdát. Slibují dívce sexuální přitažlivost, tvrdí ji, že obřízka ji zlepší hygienu. Opak je pravdou – zdravotní a psychické následky obřízky jsou nedozírné. Šok, krvácení, znecitlivění, hnisání, poruchy vylučování moči, infekce a někdy i smrt. Zjizvená tkáň ztěžuje sexuální styk a ten je pak pro ženu bolestivý. To může vyústit v trauma, sexuální frigiditu a odpor k mužům. Objevují se také rizika neplodnosti a komplikace při těhotenství a porodu, nemluvě o tom, že operace se často provádějí jedním nožem či žiletkou na několika dívkách a hrozí tudíž riziko nákazy AIDS. Ženská obřízka není pouze ženskou záležitostí. Celý tento rituál je vykonáván kvůli mužům. Žena obřízku podstupuje v zájmu cudnosti, protože obřízka má potlačit její sexuální touhy a znemožnit pohlavní styk – muž má zaručeno, že jeho manželka bude panna. O přístupu k obřízce svědčí i pojem ikpiko, což je termín, který v západní Nigérii označuje pohrdlivý vztah vůči neobřezaným dívkám.

Masajské ženy z Keni – Minimálně jedna z těchto tří prošla bolestivým a nebezpečným rituálem obřízky. Důvod? Aby se vdala. Vžijte se do situace, že jste matka, která musí „přemluvit“ svou dceru k obřízce a naopak, že jste přemlouvaná dcera. Jaké argumenty použijete?

41

Něco málo o mužské obřízce Na celém světě je obřezána asi čtvrtina všech mužů, přičemž se tento podíl v jednotlivých zemích výrazně liší. V Americe je obřezáno více než osmdesát pět procent mužů, asi dvacet procent v Anglii a ještě více v Kanadě, na Novém Zélandě a v Austrálii. Obřízka je zcela normální v Africe a z náboženských důvodů u židovských chlapců, kteří jsou obřezáváni osmý den po narození. U muslimských chlapců je obřízka zpravidla prováděna mezi třetím a dvanáctým rokem, v každém případě ještě před pubertou. Jak se dělá obřízka? Jedná se o operativní odstranění předkožky (kožní řasy), překrývající na konci penisu žalud. Po obřízce zůstává v ideálním případě celý žalud, včetně jeho lemu, trvale odkrytý. Obřízka zabraňuje fimóze: vrozené vadě, při které nelze předkožku (vinou jejího zúžení v přední části) bezproblémově přetáhnout přes žalud. Na rozdíl od ženské obřízky však nemá vliv na sexuální prožitky a zdraví. Ženská obřízka je praktikována především v afrických a arabských zemích, vystěhovalci si však tento zvyk přinesli s sebou i do rozvinutých zemí a přinutili tím vlády řady států zabývat se tímto problémem. V mnoha zemích (např. Nigérie, Etiopie, Ghana, Velká Británie, Švédsko) byly prosazeny zákony proti ženské obřízce. Avšak tato opatření jsou mnohdy neúčinná. Příkladem může být stát Súdán. Tam je obřízka už od roku 1946 ilegální, a přesto 89% dívek a žen v severním Súdánu je obřezáno. OSN odhaduje, že tato praktika byla provedena na sto třiceti milionech dívek a žen. Existuje nebezpečí, že dva miliony dívek budou každým rokem dalšími oběťmi obřízky, což znamená šest tisíc každý den. Bojovat proti tomuto mrzačení ženských genitálií je velmi obtížné, neboť je to hluboce zakořeněná tradice. Jako možné řešení se jeví zachovat rituál, kdy se z dívky stane žena, přičemž však obřízka proběhne pouze symbolicky.

Ze m ì

42

Rozšíøe ní

So m á lsko

98%

Eg yp t

97%

Et io p ie

90%

Ke ò a

50%

Se n e g a l

20%

Některé země se snaží tento problém řešit tak, že povolují vykonávat obřízku v nemocnicích kvalifikovanými lékaři. Myslíte si, že je to dobré řešení či nikoli? Objevují se názory, že euroamerická kultura nemá právo zasahovat do tradic jiných kultur. Jaký je váš názor?

Poznámka pod čarou – shrnutí: Nikdo si nezaslouží být z jakéhokoliv důvodu ohrožován na zdraví a životě. Násilí je problém a chyba násilníka, ne oběti. Každá osoba má právo na bezpečí a nenásilí. Netolerujte násilí!

Použitá literatura [1] [2] [3] [4] [5] [6]

Násilie páchané na ženách, Heise L. L. , Pitanguy J., Germain A., ASPEKT a ProFamilia, 1998, ISBN 80-967964-0-2 ABC feminismu, Rytířová K., Formánková L. (eds.), NESEHNUTÍ Brno, 2004, ISBN 80-903228-3-2 Květ pouště, Dirie W., výběr Ženská obřízka, NESEHNUTÍ Brno Časopis Koktejl, leden/1997 http://www.profem.cz - proFem: konzultační a středisko pro ženské projekty, podporuje témata z oblasti ženských práv http://www.strada.cz - La Strada: prevence obchodu se ženami, pomoc obětem, ovlivňování zákonodárství

43

Závěr Každý/každá z nás může velkou měrou k rovnosti mužů a žen přispět změnou svého vlastního vnímání našich „tradičních rolí“, které se zdají být neměnné a těžko překonatelné. Na cestě k rovnosti všech jedinců, bez ohledu na to, kam je naše společnost řadí, je třeba odsoudit všechny formy diskriminace a násilí, být připraven/připravena postupně měnit své okolí a hlavně svůj vlastní pohled a názor na muže i ženy – svobodné individuality v naší společnosti.

Šťastnou cestu!

44

O NESEHNUTÍ NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ (NESEHNUTÍ) vzniklo na podzim 1997 v Brně s cílem aktivně napomoci řešení problémů v oblasti ochrany lidských práv, životního prostředí a práv zvířat. Politické strany, státní orgány či masová média často různé sociální a ekologické problémy ponechávají bez povšimnutí, ať už jde o témata lokální, celostátní nebo globální. Právě zde vidíme prostor pro občanskou aktivitu vedenou zdola, kterou považujeme za efektivní nástroj k prosazování myšlenek ohleduplnějšího přístupu k životnímu prostředí a respektování lidských práv. Vedle řešení konkrétních lokálních problémů se snažíme propagovat i principy společenské změny založené na decentralizaci a samosprávě – tedy přiblížení rozhodovacího procesu těm, jichž se rozhodnutí bezprostředně dotýkají. Naše aktivity sahají od vydávání a šíření informačních materiálů přes pořádání benefičních koncertů, organizování přednášek, výstav, vedení seminářů až po veřejná vystoupení jako happeningy, demonstrace, nenásilné blokády apod. NESEHNUTÍ je financováno především pomocí grantů od českých a mezinárodních nadací, z menší části také z darů našich sympatizantů a sympatizantek. Naše činnost je postavena především na práci neplacených dobrovolníků a dobrovolnic. NESEHNUTÍ Brno vede v roce 2005 následující kampaně, do kterých se můžete zapojit, podpořit je či využít některé z jejich aktivit: Ženská práva jsou lidská práva Kampaň se zaměřuje na otázky tradičního rozdělení mužských a ženských rolí ve společnosti a problémy z něho vyplývající – např. problematika rovných příležitostí žen a mužů a násilí na ženách. Jedná se o zásadní témata dotýkající se každodenního života a fungování celé společnosti. Chceme se podílet na utváření vhodného prostoru, v němž by se proměňovaly postoje k těmto otázkám a aktivně spolupracujeme na řešení jednotlivých problémů. Usilujeme o přenesení diskuse týkající se feminismu, ženských práv a genderových studií z akademických kruhů do všedního života. Mezi naše aktivity patří organizace cyklu vzdělávacích seminářů, videoprojekcí s diskusemi a přednášky pro školy i širokou veřejnost, infostánků, tématických happeningů, publikace informačních materiálů (např. kniha ABC feminismu) apod. Více na http://zenskaprava.ecn.cz. Zbraně, nebo lidská práva? Cílem aktivit je upozornit na rizika militarismu. Kritizujeme praktiky zbrojařských firem a státních úřadů při prodeji a vývozu zbraní z ČR do nestabilních oblastí a do nedemokratických režimů, kde jsou dlouhodobě porušována lidská práva. Monitorujeme zbrojní exporty, vydáváme tiskové materiály, organizujeme veřejné besedy a přednášky, vytvořili jsme putovní fotografickou informační výstavu ad. Více na http://zbrane.ecn.cz. Jídlo místo zbraní V rámci této kampaně pomáháme sociálně slabým spoluobčanům. Pravidelným rozdáváním jídla také propagujeme vegetariánství a veganství, antimilitarismus a ekologii. Spoluorganizujeme promítání pro bezdomovce,

45

benefiční koncerty, workshopy ad. Na těchto aktivitách spolupracujeme se sdružením Nový Prostor v Brně. Více na http://jmz.ecn.cz. Bezpečí pro uprchlíky Kampaň probíhá ve třech rovinách. Organizujeme volnočasové aktivity (výlety, hry apod.) pro uprchlíky z pobytových středisek v okolí Brna, snažíme se upozornit na nedostatky azylové politiky ČR a chceme zvyšovat povědomí veřejnosti o této problematice. Pořádáme veřejné besedy i workshopy na školách, zveřejňujeme případy porušení lidských práv uprchlíků, organizujeme putování foto-informační výstavy apod. Vydáváme uprchlický zpravodaj Přes. Více na http://uprchlik.ecn.cz. Zaostřeno na hypermarkety Aktivity jsou zaměřeny na negativní dopady expanze velkých nákupních řetězců (nárůst dopravy, vylidňování center měst, zánik malých obchodů, zábor zelených ploch, agresivní reklamní strategie apod.). Účastníme se či pomáháme v konkrétních případech výstavby super- a hypermarketů. Součástí kampaně jsou semináře, přednášky, publikace (např. nová kniha Přelet nad hypermarketovým hnízdem aneb 10 let hypermarketů v ČR), foto-informační výstava apod. Více na http://www.hyper.cz. Ekologické aktivity Soubor aktivit věnovaných ochraně přírody a životního prostředí patří k základům naší činnosti. Věnujeme se ochraně městské zeleně, účastníme se řízení při výstavbě neekologických staveb, instalovali jsme a udržujeme naučnou stezku na Brněnské přehradě obsahující info o problematice výstavby dálnice R43, podporujeme ekologicky šetrnou dopravu, provozujeme ekologickou poradnu, věnujeme se osvětové a vzdělávací činnosti apod. Více na http://ekoporadna.nesehnuti.cz. Další aktivity Provozujeme knihovnu obsahující cca 500 titulů rozdělených do sekcí feminismus a gender studies, životní prostředí a společnost, lidská práva, práva zvířat. Vedle dlouhodobých kampaní organizujeme další menší projekty a programy věnované ochraně lidských práv a životního prostředí. Více informací o naší činnosti najdete na http://nesehnuti.cz. v

Podpořit dobrou věc už nemůže být snadnější. Pošlete SMS ve tvaru: DMS NESEHNUTI na číslo: 87777 Podpoříte aktivity v oblasti ochrany lidských práv a životního prostředí (výlety a kulturní aktivity pro uprchlíky, rozdávání jídla pro bezdomovce, vzdělávací programy, knihovnu, workshopy, ochranu stromů, publikaci informačních materiálů, filmové projekce, besedy pro veřejnost – pro vás). Zaplatíte 30,- Kč + DPH. NESEHNUTÍ z toho obdrží nejméně 27,- Kč. Děkujeme.

46

Tipy z kampaně Ženská práva jsou lidská práva http://zenskaprava.ecn.cz knihovna a distribuce – vzdělávací semináře přednášky na školách – publikace – letáky – výstava – odkazy

GENDER KNIHOVNA: feministická beletrie, odborné texty, rozhovory, časopisy, letáky aktuální seznam a výpůjční podmínky jsou k nahlédnutí na http://www.zenskaprava.ecn.cz/cz/knihovna.html otevřeno každé pondělí a středu od 10:00 do 12:00 a od 16:00 do 18:00 knihovnu najdete na adrese NESEHNUTÍ Brno, Údolní 44, 602 00 Brno (tramvaj č. 4, jedoucí z Malinovského nám., směr Masarykova čtvrť, zastávka Úvoz)

FEMINISTICKÁ DISTRIBUCE: nabídka publikací NESEHNUTÍ, které je možno objednat na naší adrese (celkovou aktuální nabídku – knihy, časopisy, trička apod. – najdete na http://www.zenskaprava.ecn.cz/cz/distribuce.html)

ABC feminismu Vydalo NESEHNUTÍ Brno, Rytířová K. a Formánková L. (eds.), Brno 2004, ISBN 80-903228-3-2 Sborník textů reflektujících nejvýznamnější současná témata feministického hnutí, jakými jsou postavení ženy v rodině, rovné příležitosti v zaměstnání, postoj společnosti k ženskému tělu a ženské sexualitě, domácí násilí nebo obchod se ženami, dále přináší vysvětlení problematiky genderové nerovnosti ve společnosti a v jazyce a souhrnný přehled historie ženského hnutí. Autorkami textů jsou významné představitelky ženského hnutí v České republice, jako např. Hana Havelková, Hana Maříková nebo Věra Sokolová, působící na UK Praha, Jana Valdrová z Jihočeské univerzity nebo Linda

47

Sokačová z Gender Studies, o. p. s. Z brněnského Gender centra FSS MU se na knize podílely Kateřina Machovcová, Iva Šmídová, Lucie Jarkovská a Jolana Navrátilová. Dalšími brněnskými autorkami jsou humanitní enviromentalistka Dita Dražilová a religionistka Iva Doležalová. Markéta Huňková z organizace Ženy bez násilí a Klára Skřivánková ze sdružení La Strada svými texty přispěly k pochopení problematiky obchodu se ženami a násilí na ženách. Zástupcem mužů-autorů je redaktor Marek Šálek, který v krátké glose hodnotí zkušenost muže na rodičovské dovolené. Kniha podává ucelený přehled dané problematiky běžnému čtenáři/čtenářce přístupnou, čtivou formou. Cena 120,- Kč Seznam prodejních míst: http://zenskaprava.ecn.cz/cz/seznam.rtf.

Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělání Vydalo NESEHNUTÍ Brno, Jarkovská L., Brno 2005 (druhé aktualizované vydání), ISBN 80-90-3228-6-7 Publikace je určena všem, kteří chtějí napomoci rovným příležitostem ve výuce. Jejím úkolem je seznámit s problematikou genderově odlišné výchovy a vzdělávání, ukázat, kde můžeme hledat kořeny nerovnosti mezi pohlavími a předložit podněty, jakým způsobem je možné vést výuku, aby přispívala k upevnění společenské rovnosti. Publikace přináší inspiraci pro ty vyučující, jenž se nechtějí chovat genderově stereotypně, diskriminačně a předpojatě, ale kteří naopak chtějí přispívat k vyrovnanému rozvoji schopností obou pohlaví. Text uzavírá pohádka o Červené Karkulce, která je malou ukázkou genderově vyváženého příběhu. Ačkoli je tato publikace určena v prvé řadě učitelům a učitelkám, mnohé podnětné informace, zajímavé příklady a postřehy z našich škol, budou jistě přínosné i pro další čtenáře a čtenářky. Další informační materiály vydané a distribuované NESEHNUTÍm Brno: brožury:

-

Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání

letáky: Gender a genderové stereotypy

-

48

Genderové stereotypy v médiích a v jazyce Mýtus krásy Historie feminismu Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání

Brožurka vznikla jako součást projektu „Vzděláním k překonání genderových stereotypů a nerovnosti“, který finančně podpořilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Je zdrojem informací pro získání základního přehledu o problematice postavení žen a mužů ve společnosti a zároveň pracovním sešitem pro vlastní bádání na cestě k rovnosti a překonání předsudků a stereotypů. NESEHNUTÍ Brno realizuje k tématům brožury též přednášky, které je možno uspořádat samostatně či jako ucelený cyklus - na školách (pro SŠ a vyšší ročníky ZŽ) i pro širší veřejnost v klubech, knihovnách apod. Nabízená témata: 1. Genderové stereotypy – úvod do problematiky, základní pojmy a východiska, historie ženského hnutí, překonávání genderových stereotypů 2. Rovné příležitosti žen a mužů – úvod do problematiky, rovné příležitosti pohlaví v zaměstnání, rodině, vzdělání a politice, obrana proti diskriminaci 3. Násilí na ženách – základní východiska, seznámení s problematikou nejčastějších forem (domácí násilí, obchod se ženami, znásilnění, ženská obřízka), prevence, možnosti obrany a pomoci

Vydalo NESEHNUTÍ Brno v roce 2005 v rámci kampaně „Ženská práva jsou lidská práva“ NESEHNUTÍ Brno Údolní 44, 602 00 Brno tel./fax: 543 245 342 http://www.nesehnuti.cz, e-mail: [email protected] http://zenskaprava.ecn.cz, e-mail: [email protected] Druhé aktualizované vydání. Vytištěno na recyklovaném papíře.