Proměna mužské identity v současné společnosti

Proměna mužské identity v současné společnosti

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obory:

B7507 – Specializace v pedagogice 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Vedoucí práce:

Michaela Nigrinová PhDr. Lenka Václavíková, Ph.D.

Liberec 2016

TECHNICKÁ UNIVERZITA v LIBERCI

Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Akademický rok: 2oL4/2o15

ZADANI BAKALARSKE PILACE

(PRoJEKTU, UMĚLECKÉHo oÍt A, UMĚLECKÉHo vÝxoNu;

Michaela Nigrinová PL3000224 osobní číslo: F37507 Specializace v pedagogice Studijní program: Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání Studijní obory: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Proměna mužskéidentity v současnéspolečnosti Název tématu: Zadávaiící katedra: Katedra filosofie Jméno a příjmení:

Zásady

pro vypracování:

Cílem práce je popsat změnu mužskérole v dnešní společnosti a její společenskévnímání. Na téma bude nahlíženo v genderovém kontextu ze sociologického a psychologického hlediska' V úvodu práce budou vymezeny základní pojmy a teoretické koncepty' Studentka nastíní historický vývoj mužské identity a sociálních rolí a zaméÍise na změnu postavení muže ve společnosti s ohledem na rodinu a zaměstnání. Dále se bude studentka zabývat identifikací a analýzou oblastí společenskéhoživota, ve kterých došlo ke zménám mužských rolí. Metodologicky bude práce založena primárně na analýze a komparaci dostupných odborných zdrojů. Studentka bude pracovat samostatně a bude se řídit metodickými a organizačními pokyny vedoucí práce.

Rozsirlr gr'aficlrých prací: Rozsah pracovní zprávy: Forrna zpracování bakalářské práce: tištěná/elektronická Sezrrarn odborné literatury:

Literatura: - RENZETTI, Claire M. Ženy rnuži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, 642 s.:. ISBN 80-246-0525-2. - GOFFMAN, Erving. Všiclrni.hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodennírn životě. Vyd. 1. Překlad Milada McGrathová. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, L999, 247 s. ISBN 80-902-4824-I. - BADINTER, Étisabeth. XY: o mužskéidentitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana I]Iaba.lová. Praha: Paseka, 2oo5,266 s. Souvislosti (Paseka). ISBN B0-718-5727-O.

- KARSTEN, Hartmut. Ženy - rmtŽi. Vyd. L. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, I'83 s. ISBN 80-736-7145-x. - MAĚ.ÍKovÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav Av ČR, 1999' 1o8 s. Working papers' 99:6. ISBN 80-859-5069-3.

PhDr. Lenka Václavíková Helšusová, Ph.D.

V'edoucí bakalářské práce:

Katedra filosofie

Datun zadání bakalářské

práce;

Ternrín odevzdání bakalářské práce:

15. dubna 2015 30. dubna 2016

L.S. Miroslav Brzezina, CSc.

děkan

V Liberci dne 30. dubna

2015

y-(/,Á/ r 'Ú PhDr. ondřej Lrínský' Ph.D.

vedoucí katedry

Prohlášení Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování: Ráda bych poděkovala vedoucí bakalářské práce PhDr. Lence Václavíkové, Ph.D. za její věcné připomínky a rady, vstřícné vedení a čas věnovaný při vedení této práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli za neustálou motivaci a také rodině za obrovskou podporu a trpělivost během celého studia. Michaela Nigrinová

Anotace: Bakalářská práce se zabývá zkoumáním mužské identity a proměnou mužských rolí v současné společnosti. Popisuje změny a poukázat na to, že mužské role se v průběhu dějin pozměňují a vyvíjejí. První část práce se věnuje základním pojmům a konceptům souvisejících s tématem. Další kapitoly objasňují fenomén maskulinity a zaměřují se především na změny mužských rolí v oblastech zaměstnání a rodiny. Práce obsahuje konečné shrnutí problematiky, kde jsou popsány proměny mužské identity na základě nového uspořádání společnosti. Klíčová slova: muž, mužství, identita, gender, pohlaví, sociální role, rovnost, rodina, zaměstnání, otec

Annotation: The thesis is concerned with studying men identity and the change of male roles in contemporary society. The thesis describes the changes and shows that male roles are changing and developing on time. The first part focuses on the basic terms and concepts related to this topic. The next chapters clarify the phenomenon of masculinity and focus especially on the changes of male roles in the spheres of work and family. The thesis contains the final summary of this line of thoughts, where the changes of men identity on the bases of the new organization of society are described.

Key words: man, maskulinity, identity, gender, sex, social role, equality, family, employment, father

OBSAH Úvod ................................................................................................................................. 8 1.

Vymezení základních pojmů ................................................................................ 11 1.1.

Identita.............................................................................................................. 11

1.2.

Gender .............................................................................................................. 12

1.2.1.

2.

3.

1.3.

Sociální role ..................................................................................................... 14

1.4.

Předsudky a stereotypy .................................................................................... 15

1.5.

Vztah mužství a ženství ................................................................................... 17

Mužství a maskulinita .......................................................................................... 19 2.1.

Mužská identita ................................................................................................ 19

2.2.

Maskulinita ve vývoji jedince .......................................................................... 21

2.2.1.

Biologické faktory .................................................................................... 22

2.2.2.

Sociální faktory ......................................................................................... 23

2.3.

Muži a ženy v historickém kontextu ................................................................ 24

2.4.

Feminismus a krize mužství ............................................................................. 26

Mužské role v současnosti .................................................................................... 28 3.1.

Muž na trhu práce............................................................................................. 29

3.1.1.

Muži ve stereotypně ženských povoláních ............................................... 31

3.1.2.

Pozitivní diskriminace na pracovišti ......................................................... 33

3.2.

4.

Genderová identita a společnost ............................................................... 13

Muž v partnerském vztahu a v rodině .............................................................. 35

3.2.1.

Partnerské vztahy a manželství ................................................................. 35

3.2.2.

Rodina ....................................................................................................... 37

3.2.3.

Současný obraz otcovství.......................................................................... 39

3.2.4.

Polarita mateřství a otcovství .................................................................... 42

3.2.5.

Rodičovská dovolená ................................................................................ 43

Změny genderových konstruktů v současnosti .................................................. 47 4.1.

Stereotyp muže jako otce ................................................................................. 47

4.2.

Stereotypy v pracovním prostředí .................................................................... 48

4.3.

Návrat k rovnosti .............................................................................................. 50

Závěr .............................................................................................................................. 52 Seznam použité literatury ............................................................................................ 55

7

Úvod Bakalářská práce se zabývá proměnou mužských rolí v současné společnosti. Už na první pohled je viditelné, že v průběhu několika desítek let se role mužů dramaticky změnily. O mnoho typicky mužských rolí muži přišli převážně díky válečnému období, poté také vlivem feministických hnutí. Naopak role, které byly označovány za typicky ženské, zůstávají nadále za ženské považovány, i když jsou zastupovány muži. Tito muži jsou nedoceňováni a mnohdy vnímáni jako podprůměrní. Cílem této práce je poukázat na to, že mužské role, stejně jako ty ženské, se v průběhu dějin pozměňují a vyvíjejí.1 Genderové role nemají pevně dané hranice a už nejsou tak jasně odlišené jako dříve. V práci budou popsány především změny v oblastech zaměstnání a rodiny. Práce se zaměřuje se i na konečné shrnutí problematiky a popsání změn v mužských rolích. V oblasti zaměstnání je proměna mužských rolí pravděpodobně největší. Rozdílnosti mezi mužem a ženou, hlavně v ohledu ženské schopnosti reprodukce, zapříčinily v moderní společnosti rozdělení světa na sféry domácí a veřejnou, kde jsou tyto sféry uspořádány hierarchicky.2 Muž, který vždy díky zastoupení ve veřejné sféře dominoval, se nyní musí vzdát své nadřazenosti. Zapojení žen do pracovní sféry způsobil mnoho změn přímo na pracovištích. Například vedoucí pozice už nejsou obsazovány pouze muži. I přesto, že zastoupení žen v rozhodovacích pozicích je v České republice podprůměrné ve srovnání s ostatními státy Evropské unie, dochází k narušení původního stavu, kdy vedoucí pozice byly obsazovány jedině muži.3 Muži se dostávají nejen do pozic souřadných se ženami, ale nově dokonce do pozic podřadných. Stejně tak vojenské jednotky nejsou tvořeny výhradně jimi. Naopak přibývá zdravotních bratrů nebo učitelů ve školce, tedy mužů ve stereotypně ženském prostředí. Muži tedy začínají postupně vstupovat do prostředí, která společností nejsou

1

MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 10. 2 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 200,. s. 17. 3 FORMÁNKOVÁ, Lenka, Hana MAŘÍKOVÁ, Alena KŘÍŽKOVÁ a Romana VOLEJNÍČKOVÁ. Gender a rovnováha moci: podpora rovného přístupu žen a mužů do řídicích pozic v sociálním a konvenčním podniku v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2015, s. 7.

8

vnímaná jako pro ně typická a ve většině případů jsou součástí pouze ženského kolektivu.4 Změny v zaměstnání přímo ovlivňují i sféru rodinnou. Role otce se stává velmi důležitou a mnoho otců dokonce zůstává s dítětem doma. Během posledních let se této změně přizpůsobuje i legislativa posunující se směrem k zrovnoprávnění. Muži, stejně jako ženy, mohou čerpat rodičovskou dovolenou, aby bylo vyrovnáno právo žen i mužů v péči o rodinu.5 Společnost si tuto skutečnost ospravedlňuje například finanční situací rodičů, ve většině případů však odsuzuje matku za neschopnost postarat se o své dítě a nedostatečnou citlivost. Muži na rodičovské dovolené se pak sami setkávají s nepochopením nebo s odsouzením za nedostatek mužnosti.6 Díky feministickým hnutím, která nejvíce ovlivnila společnost ve dvou hlavních vlnách v 19. a 20. století a v druhé polovině 20. století7, ženy rozšířily svou působnost a kromě péče o domácnost, začaly budovat své vlastní kariéry mimo domov. Staly se tak dominujícími osobami v domácnostech a zároveň získaly vlastní finanční příjem, čímž se staly nezávislé na mužích. Muži tedy ztratili pozici živitele rodiny a o tuto roli se půlí se ženou. Domácnost a péče o dítě však ve většině případů zůstává stále v rukou žen.8 Muži jsou tedy nuceni přijmout ženy v zaměstnání, ale sami často nejsou akceptování ve sféře domácnosti. Jak už bylo zmíněno, současná společnost prochází nespočtem větších i menších změn. Původní stav stereotypně zakotvených pravidel a rolí je všeobecně považován za samozřejmý, za všeobecně platný v každodenním životě. Nové změny pro mnoho jedinců vyjadřují problém, který nejsou schopni vyřešit pomocí zavedených konstruktů.9 Je potřeba přehodnotit tradiční vnímání reality se starými zavedenými konstrukty a objevit realitu novou, současnou. Otázkou tedy zůstává, zda je společnost schopna nového náhledu na současný svět a jestli dokáže přehodnotit nebo zbavit se starých stereotypních hodnot a pravidel. Jsou tyto změny pro společnost přijatelné 4

FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí. “Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 46. 5 HAŠKOVÁ, Hana. Reprodukční plány a realita rané péče o děti. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 60. 6 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 142. 7 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, s. 36 - 45. 8 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 54. 9 BERGER, Peter L a Thomas LUCKMANN. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. 1. vyd. Překlad Jiří Svoboda. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999, s. 48.

9

a je moderní industriální společnost 21. století natolik tolerantní, aby tyto změny akceptovala či dokonce podporovala?

10

1. Vymezení základních pojmů První část práce se zabývá vymezením základních sociologických pojmů, které jsou nutné pro správné pochopení dané problematiky a týkajícího se tématu.

1.1. Identita Za jeden z nejdůležitějších pojmů, které definují jedince a jeho vztah ke společnosti, můžeme považovat identitu. Ta se dá chápat ve dvou hlavních rovinách a to za prvé, jako něco stejného a totožného (identického), co spojuje celou skupinu nebo za druhé, jako identitu jednotlivce ve smyslu být sebou samým.10 Tyto dva pohledy spolu souvisí a vzájemně se doplňují vzhledem k tomu, že jádro osobnosti, tedy vědomí sebe sama jako jedinečného člověka vymezuje určité charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje od ostatních, ale také ty, které jsou shodné pro určitou skupinu lidí. Tím jedinec dokáže definovat, kdo je, a kam patří. Dokáže tedy sám sebe vnímat jako individuum, které však spadá svými vlastnostmi do nějaké skupiny. Povědomí jedince o tom, kdo je, jaké jsou jeho kvality a v čem spočívá jeho jedinečnost nebo naopak stejnost jsou základem pro vymezení vlastní identity. Jedná se o určitý pocit vlastní totožnosti, který je formován prožíváním vlastní komunity, životními hodnotami, ale také ztotožněním se s určitými sociálními rolemi.11 Každý má svou vlastní identitu, která napomáhá člověku ujasnit si, jaké místo ve společnosti zastává. Giddens definuje identitu jako „zřetelné rysy charakteru jisté osoby nebo skupiny, které se vztahují k tomu, čím tato osoba či skupina je a co pro ni má význam.“12 Pro jedince je velmi důležité někam patřit a najít si své místo mezi ostatními. Z tohoto důvodu hledá podobné nebo stejné charakteristiky u jiných lidí a začleňuje se mezi ně. Identita jedince se utváří na základě přejímání okolního světa ve vztahu k sobě samému jako k člověku, čímž si jedinec vyváří jakési vnitřní „já“, tedy vnitřní představu o tom, kdo je. Toto převzetí různých rolí a modelů souvisí s identifikací jedince. Jedná se o proces socializace, v němž si děti nevědomky utvářejí své chování po vzoru svých

10

BAČOVÁ, Viera. Identita v sociální psychologii. In VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2.. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008, s. 109 – 124. 11 JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 104. Heslo: identita. 12 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 982.

11

rodičů, čímž rozvíjejí především jejich genderovou identitu.13 Tento proces však probíhá i v dalších etapách života a jedinec se může identifikovat s rolemi různých osobností, pro něj významných, ať už se jedná o rodinné příslušníky, přátelé nebo světové celebrity.

1.2. Gender Stěžejním pojmem pro celou práci je gender. Tento termín je používaný pro skupiny vlastností a chování formované kulturou a spojené s obrazem muže a ženy.14 Tato koncepce je založena na diferenciaci mezi muži a ženami, tedy rozdílu mezi tím, co je maskulinní a feminní. Gender velmi úzce souvisí s pohlavím jedince, nicméně tato slova nenesou stejný význam. Podle Renzetti a Currana je „gender“ soubor společensky tvořených postojů a modelů chování zpravidla rozdělených na mužské a ženské, zatímco „pohlaví“ definuje jako biologicky podmíněné tělesné odlišnosti mezi samcem a samicí.15 Podobně vymezila termíny už Oakleyová v 80. letech, kde popsala pohlaví jako biologickou rozdílnost mezi mužem a ženou a gender jako rozdílnost kulturní. 16 Gender je obvykle definován sociální situací, neboli je viditelný jako souhrn vlastností a chování, způsobu řeči, oblečení, výběru témat ke konverzaci atd.17 Jedná se o určitý výraz a postoj člověka, který je neustále vidět, zatímco pohlaví nikoliv.18 Jedinec se může genderem vymezovat jako žena či muž, ale nemusí tím podléhat biologické stavbě těla. Gender vyjadřuje skutečnost, že sociální role a atributy přisuzované na základě rodové identity jsou sociálními konstrukty.19 Čeština má pro slova gender a sex v překladu pouze jeden výraz – pohlaví. Proto je někdy obtížné odlišit tyto dvě různé kategorie. Z tohoto důvodu čeština používá slovo gender. Gender jako takový si dítě utváří už od raného věku. Jádrem celého procesu je identifikace. Chlapci se obvykle ztotožňují s mužskými vzory v rodině, ať už je to otec, starší bratr nebo dědeček. Dívky se naopak identifikují se ženami. Tímto 13

RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. s. 527. 14 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 339. Heslo: gender. 15 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 527, 529. 16 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 20. 17 Tamtéž, s. 123. 18 Tamtéž, s. 123. 19 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 12.

12

procesem vzniká mužská a ženská genderová identita. Obrovskou roli v utváření genderu tedy hrají právě rodiče. Každý jedinec si má jiný pohled na gender v závislosti na výchově a kultuře, v níž vyrůstá. Odlišné nároky na role muže a ženy jsou viditelné nejen mezi odlišnými společnostmi, ale také mezi odlišnými sociálními skupinami uvnitř jinak jednotné společnosti.20 1.2.1. Genderová identita a společnost V závislosti na kulturním kontextu různých společností může náš život záviset na tom, jestli se narodíme jako žena nebo muž. Určují nám tedy naše biologické předpoklady naše postavení v životě? Dlouhou dobu převládala ve společnosti myšlenka o podřazenosti ženy. Maříková tvrdí, že podle přístupu, založeném na biologické diferenciaci mezi mužem a ženou, se rozdělují role na mužské a ženské a vzniká tak přirozená tendence podřizování se žen mužům a vlády mužů nad ženami.21 Ženy byly v domácnosti, zatímco muž je finančně zajišťoval a reprezentoval. Žena neměla žádné slovo a byla vnímána jako majetek muže. Aspoň tak to vypadalo v západních společnostech zhruba do poloviny minulého století.22 Naopak v mnoha společenstvích mimo západní civilizaci existovala a dodnes existuje odlišná hierarchie. Některé přírodní národy mají například převrácené mužské a ženské role oproti západní společnosti. Meadová ve své knize Pohlaví a temperament u tří primitivních společností popisuje kmen Čambuli, který je jedním z těchto národů. Muži zde mají vlastnosti, které se v západních společnostech připisují ženám. Jsou ostýchaví, zdobí se a zkrášlují, velmi jim záleží na názoru ostatních, milují umění a oceňují estetickou krásu. Ženy mají v kmeni skutečnou moc. Jsou výdělečně činné, takže odpovídají za veškeré finance a obstarávání potravy. Mužům jsou přenechávány podřadné práce. Většinou se jedná o doprovodné obřady a vyrábění různých rituálních ozdobných předmětů. Jako majitelé svých domů jsou sice zapsáni muži, podle jejich jmen je také naznačeno, že jsou hlavami rodin, dokonce, že vlastní své manželky, opravdovou iniciativu a moc však mají ženy.23 Změna těchto mužských a ženských rolí a jejich proměna je viditelná. Ženy v západní společnosti mají v současnosti mnohem srovnatelnější možnosti s muži. 20

MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 12. 21 Tamtéž, s. 13. 22 Tamtéž, s. 14. 23 MEAD, Margaret. Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. Vyd. 1. Překlad Gisela Kubrichtová. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010, s. 270.

13

Legislativně mají také stejné výhody i nevýhody, což však nemusí být v praxi nutně dodržováno. Skutečnost, že ženy mohou budovat své kariéry, a přesto jsou ve většině případů hlavními pečovatelkami o domácnost, může vyvolávat u mužů pocit znevýhodnění. Ve skutečnosti je pro muže složitější získat přístup k tomu, stát se pečujícím členem domácnosti, protože by tím porušoval společenské rozdělení genderových rolí. Společnost je totiž nadále utvrzovaná svými tradicemi v tom, že muž by měl rodinu zajišťovat spíš finančně, nikoli svými city a péčí. V současné době už toto vysunutí muže mimo sféru domova není tak časté. Muži se začínají ujímat role otce a manžela i z hlediska emoční stránky, ne pouze finanční. Tento posun se projevuje i na jejich trávení volného času nebo žádostech o rodičovskou dovolenou. „Obyčejně otcové tvrdí, že by svým dětem chtěli být blíž, a to jak emocionálně, tak fyzicky.“24 Ideál muže se tedy odvrací od pouhopouhého živitele rodiny i k pečovateli.

1.3. Sociální role Sociální role je soubor předem určeného chování podle očekávání společnosti.25 Jedinec se tedy chová tak, aby svým jednáním vyhovoval svému okolí a nevymykal se společenskému předpokladu. Goffman popisuje sociální roli jako určitou úlohu, kterou jednotlivec hraje, čímž chce u ostatních lidí vyvolat přesvědčení o tom, kdo je a jaké má vlastnosti.26 Jedinec tedy vymezuje svoji osobnost v rámci mnoha rolí, které se překrývají a tvoří tak jedinečný soubor charakteristik člověka. „Sociální role je očekávaný způsob chování vázaný na určitý sociální status.“27 Giddens definuje sociální status jako sociální identitu, která se váže k určitým vlastnostem a jednání, jíž má jednotlivec v dané skupině nebo společnosti.28 Každý sociální status se pojí s určitou rolí a naopak. Jedinec je tak nucen chovat se podle pozice ve společnosti, kterou zastává, s níž jsou spojeny určité vlastnosti a způsoby chování. Pro pochopení termínu sociální role se využívá metafory divadla, kterou navrhl právě Goffman. Lidé jsou jako herci, kteří mají dané role a prezentují se tak, jak je to od nich společností očekáváno, ale i tak, jak oni sami chtějí, aby v očích ostatních vypadali. Nositel role vnímá jistá očekávání společnosti, interpretuje je, a následně 24

BURGESS, Adrienne. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Vyd. 1. Brno, 2004, s. 152. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 943. Heslo: role. 26 GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999, s. 25. 27 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 943. Heslo: role. 28 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 994. 25

14

je převádí do konkrétního chování. K tomuto účelu člověk využívá různých „divadelních kulis“ a „rekvizit“, jako je např. drahé auto nebo styl oblékání. „Role vznikají ze selektivních reakcí různých organizací na tlaky proměnlivého prostředí.“29 Jinými slovy role jsou velmi proměnlivé a závisí na okolí a aktuálním rozpoložení jedince. Jedinec je tak schopen si předepsanou roli přetvořit a zasadit ji do kontextu s ostatními rolemi, které zastává. Každý člověk má mnoho společenských rolí, které si v rámci socializace osvojuje. Role jsou buď vybírány, nebo dostávány. Mění se s průběhem času či změnou místa. Na každém jednotlivci záleží, jak si na svou roli zvykne, jestli se s ní zcela ztotožní a přijme ji, neztotožní se s ní úplně a přidá něco vlastního nebo roli nepřijme vůbec. Keller30 rozděluje role do tří skupin. První skupinou jsou role připsané, mezi něž patří například pohlaví, věk nebo národnost. Tyto role jsou jedinci přiděleny bez jakéhokoliv jeho přičinění a definují jejich vlastnosti a chování předpokládané společností. Druhou skupinou jsou role získané, které jedinec obdrží na základě své socializace. Jedná se například o určitou prestiž, kterou si jedinec vydobyl nebo nějaká nezděděná privilegia. Poslední skupinou jsou role vnucené, tedy role, které jedinec musí dodržovat i přes jeho nevoli. Mezi takové role můžeme zařadit roli nezaměstnaného, ale například i roli rodiče. Tato práce se však bude především zabývat specifickou částí rolí připsaných, a to rolemi genderovými, neboli rolemi mužů a žen. Do těchto rolí se člověk rodí, nicméně v dnešní době už se dá i tato role změnit. Renzetti a Curran definují genderové role jako „společenské role předepisované členům společnosti na základě jejich pohlaví.“31 Společnost rozděluje vlastnosti na typicky mužské a typicky ženské a definuje mezi nimi jasnou hranici. Proto, aby se jedinec stal „pravým mužem“ nebo „pravou ženou“ musí mít určité vlastnosti a formy chování připisované dané roli.

1.4. Předsudky a stereotypy Pro pochopení sociálního genderového konstruktu je nutné objasnit si pojmy předsudek a stereotyp. Podle Allporta bychom předsudek mohli definovat „jako odmítavý až nepřátelský postoj vůči člověku, který patří do určité skupiny, jen proto, 29

Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 944. Heslo: role. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004, s. 71. 31 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003, s. 58. 30

15

že do této skupiny patří, a má se tudíž za to, že má nežádoucí vlastnosti připisované této skupině.“32 Jedná se tedy o předpoklady založené pouze na našem úsudku většinou s negativním zabarvením. Předsudky poté přecházejí ve stereotypy, což jsou ustálené představy, které jsou v mysli společnosti zakotveny tradicí a historií a přenášené po generace. Pojem vznikl v roce 1922, když novinář W. Lippman upozornil na „existenci určitých ustrnulých představ ve vědomí lidí, obvykle, i když ne výhradně, přejímaných z jiných zdrojů než je vlastní sociální zkušenost.“33 To znamená, že tyto představy si jedinec přímo nepotvrzuje na základě své zkušenosti, ale přebírá názory a zkušenosti ostatních členů společnosti. Často je jedna událost přeceňována a vztažena později na celou skupinu osob. Vytváří se tak jakési kolektivní povědomí o tom, jak by měly jednotlivé společenské role vypadat a jaké by měly mít rysy. Stereotyp je tedy zafixovaná a neměnná charakterizace určité skupiny osob.

34

Díky

této představě se celá skupina jednotlivců stává uniformní a to jak svými vlastnostmi, tak i chováním. Originalita každého jedince je zde potlačována vlivem předurčených domněnek o jeho příslušnosti k dané skupině. I když je ve skutečnosti známo, že jedinci v dané skupině nejsou totožní a mohou mít jiné vlastnosti, stejně se jednání vůči skupině odráží od stereotypů, které jsou zaryty hluboko v povědomí společnosti. Stereotypy jsou jakousi mapou pro společnost. Jedinci se díky stereotypům lépe orientují mezi obrovským množstvím skupin lidí. Každá skupina je jednoduše charakterizována, což jedinci pomáhá roztřídit skupiny podle jeho stávajících hodnot. Je tak snazší se s nějakou skupinou ztotožnit, jiné se naopak vyhnout. Díky tomuto charakterizování skupin dochází k rozdělení na skupiny „naše“ a „jejich“. Existují různé druhy stereotypů, například náboženské, etnické, stereotypy společenských vrstev apod. Pro zkoumanou problematiku v této práci jsou však zásadní genderové stereotypy. „Genderové stereotypy zjednodušují a paušalizují obecné popisy maskulinity a feminity.“35 Jsou to zjednodušené a generalizované popisy toho, jak má vypadat „maskulinní muž“ a „feminní žena“. Jedná se tedy o charakteristiky mužů a žen tak, jak jsou vnímané společností a předávané generacemi. Obrazy muže a ženy byly vytvořeny před mnoha lety a v jiném společenském kontextu. Mnoho z těchto stereotypů je tedy zastaralých, ale přesto se používají. 32

ALLPORT, Gordon Willard. O povaze předsudků. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2004, s. 39. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 1230. Heslo: stereotyp. 34 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 995. 35 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 58. 33

16

1.5. Vztah mužství a ženství Muž a žena vždy vystupovali jako vzájemné protiklady. Co je mužské, není ženské a naopak. Tento stereotyp se v současnosti vytrácí a muži a ženy sdílí mnoho společných vlastností i rolí. Dnes už se nejedná o dva protipóly, a proto je třeba se zaměřit na to, co mají tyto dvě entity společného. Biologická stavba člověka určuje základní diferenciaci jedinců na ženy a muže, kteří jsou na první pohled výrazně odlišní. Co ale nevnímáme natolik, je jednota obou těl. Dlouhou dobu se dokonce zastával názor, tzv. one sex model, tedy že ženy mají stejné genitálie jako muži, s jediným rozdílem, že jsou uloženy uvnitř a ne vně těla.36 Tomuto tvrzení částečně odpovídá biologický fakt, že v prvních týdnech jsou obě embrya s chromozomálním párem XX i s párem XY anatomicky totožná, vybavena zároveň samičími i samčími kanálky. U samčího plodu začíná diferenciace kolem čtyřicátého dne, zatímco u samičího plodu až po druhém měsíci.37 Stejně tak jsou jak ženy, tak muži vybaveni hormony estrogenem a testosteronem, tedy ženskými a mužskými hormony zároveň. Muži vylučují více testosteronu a jiných androgenů, zatímco ženy vylučují více estrogenu a progesteronu.38 Hladina těchto hormonů se proměňuje především v závislosti na věku jedince. Co se týče sociálních rolí jedince, společnost potřebovala vždy a nutně kategorie muže a ženy oddělit. Z těchto důvodů se projevovaly v tradiční společnosti silné tendence posilovat u mužů maskulinitu a u žen feminitu, přičemž různé odchylky byly trestány nebo zesměšňovány.39 To však pouze uměle vytvářelo genderové ideály muže a ženy. Každý jedinec chápe maskulinitu a feminitu jinak, v různých souvislostech a s odlišnými přístupy. Do velké míry jsou však tyto různé identity formovány právě socializací v dané kultuře společnosti, která vymezuje určité hranice mužství a ženství. Proto jsou mužství a ženství připisovány v daných společenstvích stejné rysy, které se následně promítají do jednotlivých modelů genderu, ale zůstávají si z velké části vzájemně podobné. Feminita a maskulinita přesahují pouhou biologickou formu člověka a nemusí tak být vázány specificky k jednomu pohlaví. Lidé přebírají různou

36

BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 17. 37 Tamtéž, s. 45. 38 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 81. 39 KOMÁREK, Stanislav. Muž jako evoluční inovace?: eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, s. 80.

17

část feminity či maskulinity a směřují tak na jednu nebo druhou stranu, díky čemuž může existovat velmi femininní muž i velmi maskulinní žena.40 Z těchto hledisek jsou si muž a žena velice podobní, snad spíš stejní než rozdílní. Západní společnost však lpí především na rozdílech mezi muži a ženami a považuje je za základní organizační princip. „Hlavní význam biologického pohlaví pro určení sociální role spočívá v tom, že pohlaví představuje univerzální a jasné dělítko, na němž jsou založeny všechny ostatní odlišnosti.“41 Dítě je už od narození tvarováno podle modelu mužského nebo ženského. Od mala mu jsou stereotypně přisuzovány buď ženské anebo mužské vlastnosti a je směrováno k aktivitám hodícím se k jeho pohlaví. Hlavním rozlišovacím faktorem mužských a ženských pozic, vlastností či aktivit je kultura. V každé kultuře nacházíme odlišná vymezení mužsko-ženských rolí, s čímž souvisí utváření osobnosti jedince. Jednotlivé kultury si tuto diferenciaci rolí a osobností vykládají jinak. Vzhledem k proměnám kultury se pozměňují i jednotlivé role, s čímž souvisí také změna genderových rolí.

40

KOMÁREK, Stanislav. Muž jako evoluční inovace?: eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012, s. 79. 41 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 120.

18

2. Mužství a maskulinita „Muž je v sociologii, stejně jako žena, chápán jako významná sociální role ve společnosti, která vychází ze specifických znaků osobnosti i z historického a kulturního obrazu.“42 Maskulinita je chápána jako soubor specifických mužských vlastností. Naopak soubor specificky ženských charakteristik je označován jako feminita. Tyto dva termíny jsou charakteristikami genderu, které mohou být zastoupeny v různé míře u obou pohlaví.43 Tato kapitola se tedy zabývá především muži, mužstvím a jinými sociologickými aspekty ve vztahu s maskulinitou. Převážně je zde popisován fenomén maskulinity a její utváření během života jedince. Na téma je v této části nahlíženo z několika perspektiv tak, aby byl obsažen co nejširší pohled na problematiku.

2.1. Mužská identita Jedním ze základních determinantů identity osobnosti je vnímání sebe z hlediska genderu. Pohlaví jedince je nezbytnou složkou při utváření si vlastní identity. Jedinec sám sebe chápe v kontextu muže nebo ženy a na základě těchto dvou zavedených konstruktů si vytváří konstrukt vlastní. Jedinec se tak zařazuje do dané skupiny a ztotožňuje se s rolí muže či ženy, přičemž se může ztotožňovat částečné s oběma. To, co jeden považuje za ženské, může druhý považovat za mužské a naopak. Z tohoto důvodu vzniká nepřeberné množství maskulinit a feminit, odvozené od místa, času, prostředí a sítě sociálních vztahů.44 Kdo je muž, jak by měl vypadat a chovat se, není možné jasně definovat. Mužská identita se proměňuje v závislosti na změnách ve společnosti a zároveň je individuální pro každého jedince.45 Jedinec pozoruje různé modely sociálních rolí a vybírá si vhodné vlastnosti a chování, se kterými se identifikuje. Ve většině případů je mužská identita popisována v podstatě stejně jako maskulinita a tyto dva pojmy jsou považovány za srovnatelné. Dudová tak například uvádí: „V obecném povědomí je mužství vnímáno jako jakási bezčasová esence přítomná 42

Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 653. Heslo: muž. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 151. Heslo: maskulinita. 44 MALANÍKOVÁ, Michaela A. Maskulinita jako koncept medievistivkého bádání. In: SLABÁKOVÁ, Radmila. Konstrukce maskulinní identity v minulosti a současnosti: koncepty, metody, perspektivy. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s. 25. 45 WHITEHEAD, Stephen a Frank J BARRETT. The masculinities reader. Malden, MA: Blackwell Publishers, 2001, s. 8. 43

19

v srdci každého muže; mužskost je chápána jako věc či kvalita, kterou někdo buďto má, nebo nemá. Je to vrozená vlastnost daná biologickým mužstvím, kterou by každý muž měl viditelně manifestovat světu. Sociologie se od samého počátku mužských studií od tohoto běžného pojetí distancuje a zdůrazňuje sociálně konstruovanou povahu maskulinity čili toho, co považujeme za mužské.“46 Z tohoto tvrzení vystupuje problematická otázka, zda je mužství konstruováno na základě společenských předpokladů a zavedených stereotypů nebo se jedná o určitý pocit sounáležitosti jedince se skupinou ostatních mužů na základě určitých kvalit. Pokud se zaměříme na současné muže, je zřetelné, že to, co je pro společnost „mužské“ nemusí nutně spadat do „mužství“ a naopak. Mužství tedy neznamená jen přejímání mužských stereotypů do své role, jedná se spíše o pocit, který jedinci dává přesvědčení o tom, že je mužem. Sociální konstrukt nám tedy určuje, jak by muži měli vypadat, ale v současnosti je tento model narušován tolika aspekty, že se mužská identita z tohoto hlediska nedá popsat. Například Lerner popisuje mužskou identitu z hlediska genderových stereotypů a definuje ji jako „projev a institucionalizaci mužské nadvlády nad ženami a dětmi v rodině a rozšíření mužské dominance nad ženami ve společnosti obecně.“47 S touto definicí souhlasí i Bourdieu svým tvrzením, že „být muž s sebou automaticky nese postavení spojené s mocí.“ Dále popisuje mužnost jako libido dominandi neboli touhu ovládat.48 Tito autoři tedy spojují mužskou identitu s určitou vlastností, která je pro muže typická. Mnoho mužů si nárokuje své nadřazené postavení z genderového hlediska, protože společnost si s nimi tuto charakteristiku asociuje. Pod pojmem „mužství“ se pro většinu lidí skrývají podobné rysy. Tyto charakteristiky jsou často v rozporu s péčí o druhé, emocionalitou nebo závislostí na ostatních lidech. Západní kultura popisuje muže jako úspěšného, schopného, spolehlivého, agresivního, ambiciózního, soutěživého a soběstačného jedince.49 Tomuto výčtu vlastností odpovídá pouze malá skupina mužů, zatímco druhá část mužů, která tyto charakteristiky nesplňuje, by měla mít o své identitě pochybnosti.

46

DUDOVÁ, R. 2005. Muži, moc a emoce. Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. In PETR, Josef. Mužská emancipace jako proces. Praha, 2011, Univerzita Karlova v Praze. s. 12. 47 Lerner, G. The Creation of Patriarchy. Oxford University Press. New York. 1986, s. 239. 48 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 16. 49 VONÁŠKOVÁ, Karolína. Rozdíly v přístupu ke zdraví u žen a mužů. Praha, 2014. Univerzita Karlova v Praze. s. 14.

20

Definice mužské identity z hlediska stereotypně přisouzených charakteristik se stává nedostatečnou, protože mnoho mužů se tomuto modelu vlivem společenských změn vymyká. Spolu s nutnými změnami ve společnosti, které narušují klasické rozdělení genderových rolí, se tak mění mužské vnímání vlastní identity. To pomalu upravuje i sociální konstrukt mužství vytvořený na základě společenských typizací muže a jeho účelu pro společnost.

2.2. Maskulinita ve vývoji jedince I přesto, že pohlavní chromozomální pár XY je základním stavebním kamenem pro mužskou lidskou bytost, na její charakterizaci nestačí.50 Ypsilonový chromozom sice zajistí tvorbu mužských pohlavních orgánů, ale to nedefinuje mužství jako takové. Mužství je totiž založeno nejen na biologické stavbě člověka, ale také na jeho psychice. Z psychologického aspektu je maskulinita brána jako proces identifikace s rolí svého pohlaví. Tento proces probíhá už od raného dětství, vrcholí v pubertě a adolescenci a ovlivňuje ho především výchova a identifikace s mužským vzorem v rodině.51 Vývoj maskulinity tedy spočívá jak v biologickém procesu, tak v procesu socializace a výchovy. V rámci kulturního kontextu se objevuje v různých společnostech mnoho variant modelu typického muže s výčtem pro něj vhodných vlastností a činností. Tyto maskulinní role se navíc proměňují v průběhu vývoje společnosti. Důležitost kulturního vlivu zaznamenala především Margaret Meadová v již zmíněné knize Pohlaví a temperament u tří primitivních společností, kde porovnává chování jedinců v třech odlišných přírodních kmenech. Její zjištění poukazuje na nezbytnost socializace pro vznik maskulinity u muže. S ohledem na kulturní rozmanitost se tedy nedá určit typická forma mužství, ani její ideál. Z tohoto důvodu je maskulinita velmi obtížně uchopitelný pojem, který je v současné době chápán ve dvou hlavních směrech. Za prvé je maskulinita chápána jako přímý opak feminity, což bipolárně rozděluje gender, a s tím spojené sociální role. Druhý směr, reprezentován new men’s studies studuje muže jako muže, bez ohledu na jeho srovnávání se ženami.52 Tím se otevírá mnoho nových doposud nevyřčených 50

BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 9. 51 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 654. Heslo: muž. 52 HUTEČKA, Jiří a Radmila Slabáková. Od genderu k maskulinitám. In: SLABÁKOVÁ, Radmila. Konstrukce maskulinní identity v minulosti a současnosti: koncepty, metody, perspektivy. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012, s. 11.

21

otázek o tom, jaký muž vlastně je a jaký má význam v životě, bez ohledu na jeho protějšek. 2.2.1. Biologické faktory Biologické odlišnosti mezi mužem a ženou jsou základem pro studium genderu. Udávají prvotní impuls k tomu, zda je jedinec posuzován jako muž či žena. Genetický materiál dítě získává od obou rodičů. Pohlaví dítěte je určováno mužem, podle toho, jaký chromozóm k původnímu X od matky přidá, buď mužský chromozom Y anebo ženský X, a to v okamžiku početí. Následně se začíná tvořit embryo odpovídající mužskému či ženskému tělu. Nejčastější, tedy „normální“ vývojový proces začíná předáním genetické informace a chromozomálním určením pohlaví, vede přes hormonální vývoj, tvorbu vnitřního a vnějšího tělesného pohlaví a uzavírá se diferenciací mozku.53 Každá výchylka od procesu může způsobit problémy při tvorbě pohlaví. Zejména u mužů dochází díky chromozomální dualitě k většímu riziku výskytu genetických chorob. Ženy případnou vadu chromozomu vyrovnají stejným, ale zdravým chromozomem. U mužů není možné zastoupit chromozom X chromozomem Y. Z tohoto hlediska jsou muži mnohem zranitelnější než ženy. „Y symbolizuje jen a jen pohlavní mužskou odlišnost, jeho přítomnost je nezbytná k „vytvoření“ muže, ale zdaleka nestačí k vymezení mužské identity.“54 Mužský chromozom Y zajišťuje fyzické vlastnosti muže, především mužské pohlavní orgány, větší tělesné proporce a fyzickou sílu, psychické vlastnosti však zajišťuje socializace. Chromozomální stavba nám tedy zaručuje viditelné pohlavní znaky, ale už ne psychické maskulinní vlastnosti. Muži vytváří v těle vyšší množství hormonu testosteronu, a proto mají potenciál k větší agresivitě než ženy. Výzkumy ukazují, že vysoké hladiny testosteronu obíhajícího v krvi korelují s podrážděností, soutěživostí a hněvem.55 Jelikož testosteron tvoří jak muži, tak ženy, platí tyto vlastnosti pro obě pohlaví, ovšem v úplně jiném měřítku vzhledem k množství hormonu v těle. Hormonální skladba tedy do určité míry rozhoduje o vlastnostech člověka, a tak jsou některé vlastnosti přítomny spíše u mužů, jiné zas u žen. 53

KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 29. BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 43. 55 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 81. 54

22

Na veškerý biologický základ později navazují procesy učení a výchovy, díky kterým se formuje individuální a sociální pohlavní identita jedince.56 Výchova však probíhá na základě buď mužského anebo ženského vzorce, který se vybírá podle viditelného pohlaví dítěte. Biologický aspekt maskulinity je tedy primární pro vznik osobnosti muže. 2.2.2. Sociální faktory Tvorba mužství z hlediska genderu spočívá, jak už bylo uvedeno výše, v sociálním a kulturním kontextu dané společnosti. Gender se vytváří už od narození jedince působením vnějšího prostředí a výchovy. Ihned po narození je dítě definováno jako chlapec nebo dívka a následné je mu přiřazen určitý výchovný vzorec.57 Představy dospělých o tom, jak by se měli jedinci chovat v souladu s předepsanými sociálními rolemi, velmi výrazně ovlivňuje výchovu. Dítě se většinou identifikuje s mužskými a ženskými vzory, nejčastěji s otcem a matkou a přejímá jejich pohled na to, jak by mělo vypadat mužství nebo ženství. „Při osvojování genderové role má dítě tendenci imitovat silnějšího rodiče, ať už je to otec nebo matka, a identifikovat se s ním.“58 Během dospívání si dítě tuto svou identitu upravuje podle svého uvážení či případné identifikace s jinými vzory. Odlišné koncepce mužské a ženské osobnosti souvisí s rozdílným vymezením genderových rolí v různých společnostech. Oakleyová59 ve své knize Pohlaví, gender a společnost zmiňuje srovnávací studie Barryho, Bacona a Childa. Studie porovnává 110 společenství, ve kterých, jsou ve většině chlapci vedeni k nezávislosti a úspěšnosti, dívky naopak k pečovatelství, zodpovědnosti a poslušnosti. Už tento rozdíl ve výchově vytváří obrovskou diferenciaci v dalším utváření genderových rolí dítěte, což ovlivňuje jeho budoucí rodinný i pracovní život. Chlapcům je také ve větší míře tolerována agresivita; dopouštějí se agresivnějšího chování nejen ve větším rozsahu než dívky, ale projevují i vyšší stupeň agresivity a reagují agresivitou na frustraci. S tvorbou genderu je spjato několik problematických rysů dnešní společnosti. Jedním z nejvýznamnějších problémů současné společnosti je výchova dětí v neúplných rodinách. Pro chlapce se tak stává velmi obtížné identifikovat se s nějakým mužem, když se setkává pouze s matkou. Chybí mu vzor mužství, vzor otce. Matka v tu chvíli

56

KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 23. Tamtéž, s. 23. 58 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 137. 59 Tamtéž, s. 53. 57

23

musí zastoupit, jak roli matky, tak roli otce, přičemž dítěti i přes veškeré snahy předává mnohdy zmatený obraz toho, jak by mělo vypadat rodičovství. Podobný problém mají i děti vyrůstající v kojeneckých ústavech a později v dětských domovech. Zde není funkční role ani jednoho z rodičů. Dítě nemá možnost se identifikovat s rodičovským vzorem a začíná se identifikovat například s filmovými postavami nebo lidmi z vyprávění. Tato identifikace je velmi zkreslená a nedokonalá. „Ve věku mezi šestým a devátým rokem dívky někdy preferují mužskou roli. Neznamená to, že se neidentifikují s ženskou rolí, spíše to poukazuje ke skutečnosti, že dívky mají méně společenských zábran přihlásit se k zájmům či preferencím druhého pohlaví.“60 Nerovnost tohoto přístupu je evidentní. Dívky jsou v tomto ohledu mnohem více tolerovány než chlapci. Přitom je přirozené, že děti se snaží objevovat a zkoušet nové věci. Chlapci jsou za některé své objevy, které se neslučují s jejich společností určenými rolemi, potrestáni či ztrapňováni, dívky jsou naopak odměňovány a chváleny. Genderové stereotypy ovlivňují děti už od útlého věku a to například hračkami. Děti si často vybírají hračky podle jejich povědomí o tom, které jsou pro jejich pohlaví vhodné. V mateřských školách jsou děti často rozděleny podle výběru hraček na dívčí a chlapecké skupinky. Chlapec si tedy nejde hrát s panenkami, aby se neodloučil od chlapecké skupiny. Tuto situaci zažívají děti i doma. Například, pokud si otec hraje se svým synem, většinou volí hry s auty, vojáky nebo neutrálními hrčkami jako je plyšový medvěd. Otec většinou odmítá hru s panenkami, protože se nejedná o chlapeckou hru. Z těchto signálů dítě pozná, jestli jsou pro něj hračky „vhodné“ či nikoli.

2.3. Muži a ženy v historickém kontextu Společnost vždy podléhala určité diferenciaci a bylo tak potřeba rozdělit funkce ve společnosti podle schopností lidí. Ženy tedy zůstávaly v domácnostech kvůli těhotenství a péči o děti. Věnovaly se péči o domácnost, vyráběly nádobí, sbíraly lesní plody a vykonávaly všeobecně fyzicky méně náročné práce. Muži naopak byli vysíláni na lov divoké zvěře a byla jím přenechávána těžká manuální práce. V té době vládl matriarchát, tedy kult ženy (matky). Žena byla vážená právě kvůli těhotenství, které bylo nezbytné pro zachování i rozšíření rodu.61

60

OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 135.

61

PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 7.

24

Později s neolitickou revolucí a vznikem zemědělství se uspořádání společnosti mění. Větší zásluhu na vzniku zemědělského přebytku měli muži, kteří také dominovali v bojích o úrodnou půdu a vypěstovanou kořist.62 Tím stoupá jejich důležitost ve společenství. To bylo podpořeno i častými odchody mužů z domova a od rodiny, při kterých prozkoumávali okolní prostředí, získávali nové informace o přírodě a dostávali se do kontaktu s ostatními lidmi z jiných kmenů. Muži se tak postupně dostávají do popředí a získávají vůdčí pozice, přičemž zanikl matriarchát, který byl nahrazen patriarchátem.63 Starověk pokračoval v patriarchálním uspořádání. Muž zajišťoval výdělek a patřil mu veškerý rodinný majetek, byl také jediný, kdo se mohl účastnit veřejného života.64 Například v Athénách byl považován za občana jedině svobodný muž. Pouze on se mohl angažovat na politických sněmech. Ženy byly vnímány srovnatelně s dětmi a otroky jako podřadné, bez jakéhokoli práva podílet se na veřejném životě. Oproti tomu se ženám ve Spartě dostávalo určitého respektu a postavení, které bylo nesrovnatelně lepší než v Athénách. To bylo způsobeno hlavně díky tomu, že ženy zajišťovaly pro spartskou společnost mladé, zdravé muže pro válečné účely.65 Křesťansky orientovaný středověk ženám pozici ve společnosti nezlepšil. Biblický příběh o stvoření člověka, kdy Eva je stvořena z Adamova žebra jen ospravedlňuje podřadnost ženy.66 Bůh stvořil nejdříve muže, a pouze díky muži jsou na světě i ženy. To samo naznačuje hierarchické rozvrstvení společnosti. Navíc Eva díky svému kousnutí do jablka ze stromu poznání způsobila vyhnání člověka z ráje. Žena je tedy zodpovědná za prvotní hřích, za které teď lidstvo musí platit. Proto by se žena neměla rozhodovat sama, naopak by se měla nechat vést mužem.67 Díky tomu byl muž jasně definován jako nadřazený ženě a patriarchát pokračoval. Velká diferenciace byla vnímána hlavně na počátku 18. stol.68 Průmyslová revoluce se stala hlavním dělítkem a umístila tak ženy do sféry domova a muže do sféry práce. Muži reprezentují a zajišťují rodinu a zastávají důležité funkce ve společnosti. Ženy 62

ŠIMÁČEK, Roman. Postavení ženy ve společnosti. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. s. 11. 63

PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 7. ŠIMÁČEK, Roman. Postavení ženy ve společnosti. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. s. 11 – 12. 64

65

PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. s. 9 – 10. VALDROVÁ, Jana a Kristýna RYTÍŘOVÁ. Abc feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004, s. 153. 67 Tamtéž s. 153 – 156. 68 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 20 – 22. 66

25

ve většině případů nepracují a zůstávají doma, kde se starají o děti a domácnost. Toto rozdělení se v budoucnu stalo důvodem diferenciace mezi muži a ženami, například v diskriminaci ze strany zaměstnavatelů, která velmi realisticky vychází ze skutečnosti, že žena se stará o domácnost a muž ne.69 Tento vzorec ženy v domácnosti a muže tvořícího si kariéru v zaměstnání, se přenášel generacemi až zhruba do začátku 20. století. Muži posléze odcházeli z domovů do války, zatímco ženy zůstávaly doma a musely se naučit vystačit si samy. Začaly přejímat mužské pracovní pozice, protože na trhu práce zůstalo jen velmi málo mužů. Spolu s prací, začaly přejímat i různé mužské role. Po návratu mužů z války, už ženy nechtěly zůstávat pouze v domácnostech a dožadovaly se zařazení do společnosti, tedy mimo domov.70 To také následovalo během dalších let. Muži sice měli vyšší pracovní pozice, které byly i lépe finančně hodnocené, ale sféra práce už se nedala nazývat ryze mužskou. Naopak soukromá sféra domova patřila stále do rukou žen. Muži se v domácnostech začínají angažovat až zhruba v 70. letech 20. století, přičemž hovoříme o tzv. nových mužích.71

2.4. Feminismus a krize mužství Krize mužství se objevila už mnohokrát. Nejdříve vznikala krize paradoxně v zemích, kde žena měla větší svobodu.72 Ženy měly možnost promluvit k veřejnosti a ovlivňovat tak spoustu lidí. Hlavní bylo spojit se s ostatními ženami, které měly stejné pocity, ale neměly odvahu je vyslovit. První zpochybnění mužské identity vyslovily francouzské preciózky v polovině 17. století a to především svým zpochybněním manželství a nezbytné péče matky o dítě.73 Muž byl do té doby nepochybně ve vedoucí pozici a jeho péče o děti nepřipadala v úvahu. Po vyjádření nespokojenosti někteří muži začali přejímat ženské hodnoty a chovat se jemně a galantně, čímž otevřeli novou etapu diplomatického jednání.74 Další velká krize mužství přichází na konci 19. století s nástupem feminismu.75 „Feminismus je ženské hnutí usilující o překonání útisku a marginalizace žen a změnu 69

OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 149. GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 823. 71 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 19. 72 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 20. 73 Tamtéž, s. 21. 74 Tamtéž, s. 21. 75 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 36. 70

26

doposud mužsky utvářených společenských struktur a způsobu života.“76 Tradičně je feministické hnutí vnímáno jako hnutí za rovnoprávnost žen.77 První vlna feminismu je označována jako období 19. – 20. století, která je spojena se snahou žen o získání volebního práva.78 Feministky se však snažily o prosazení i mnoha dalších politických a sociálních reforem, například ve zdravotní prevenci, zrušení otroctví a školství.79 Celkově ženy usilovaly hlavně o zrovnoprávnění mužů a žen na všech společenských pozicích. Po tom, co bylo ženám přiznáno volební právo, ztratili muži svou absolutní kontrolu nad politickým děním ve společnosti, což přispělo k znejistění mužské identity. Když ženy dosáhly svého základního cíle, začaly se dále zasazovat o rozšíření svých kompetencí v různých společenských okruzích. Podle Badinter se muži díky zásahům žen do různých sfér společnosti začali obávat o jejich prostor definující je jako muže. Muži vnímali tyto změny jako ohrožení. Ženy se snažily být stejně dobré jako oni, čímž narušovaly jejich nadřazenost.80 Druhá vlna feminismu se zaměřovala především na rozvoj ženy a její osobnosti. Tehdejší středostavovské bělošské ženy, uzavřené ve svých domovech, si uvědomovaly, jak omezené jsou jejich možnosti osobního růstu.81 Veškeré činnosti ženy byly směřovány na domácnost a péči o manžela a děti. Žena měla za úkol připravit příjemné prostředí domova, vychovávat děti, reprezentovat manžela a vypadat pěkně. Tyto funkce připadaly ženám nedostačující. V souvislosti s nespokojeností žen se ustanovilo mnoho nových zákonů upravující rovnoprávnost v oblastech zaměstnání, politiky atd.82 Muž tak opět ztrácí své doposud pevně ukotvené pozice ve společnosti a stává se srovnatelný se ženou. Jeho hlavní vlastnost – dominance – je hluboce narušena.

76

JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, s. 83. Heslo: feminismus. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 308. Heslo: feminismus. 78 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 36. 79 Tamtéž, s. 39. 80 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 24. 81 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 44. 82 Tamtéž, s. 44 - 45. 77

27

3. Mužské role v současnosti Muži a ženy jsou velmi rozdílné bytosti. Muži jsou všeobecně považováni za agresivnější, nezávislejší, racionálnější, statečnější, objektivnější, více soutěživí, sebevědomější, dobrodružní, podnikaví a bojovní.83 To je jen malý výčet vlastností, které většina kultur přisuzuje mužům. Každá kultura si ideál mužství poupravuje a vytváří vlastní modely. Amerika však vytvořila jedinečný model tvrdého muže téměř bez citů, který díky svým reklamám a filmům rozšířila do celého světa. Dokonale ho představuje muž z reklamy na cigaretách Marlboro (The Marlboro man), která oběhla svět – „tvrďák nad trvďáky a citový mrzák“.84 Sociální konstrukt mužské identity je tedy založen na přijímání různých sociálních rolí, které společnost považuje za maskulinní. Není však nutně pravda, aby každý byl muž spjat s tímto ideálem společnosti. Muži samotní pociťují, že ve většině případů není možné přijmout všechny stereotypně maskulinní role. To pomalu ovlivňuje skutečnost, že mnoho lidí už ani nepřisuzuje všechny výše zmíněné vlastnosti pouze mužům. Pomyslná hranice pro mužské a ženské vlastnosti se rozplývá a mnoho vlastností je dnes genderově neutrálních. Proto je složité určit, které vlastnosti, chování a sociální role jsou typicky mužské nebo typicky ženské. V současné době se postupně vytrácejí orientační body pro definici mužství.85 Většina mužů tak nepasuje do stereotypyzujících škatulek, čímž jsou vystaveni pochybám o tom, kam vlastně patří. Nezapadají totiž ani mezi typické ženy, kde by se případně mohli identifikovat, jako se zbývající známou rolí. I přesto, že muž se svou biologickou stavbou nezměnil, jeho identita je odlišná.86 Vlastnosti mužů se posouvají od původního ideálu silného muže téměř bez emocí, k muži citově založenému a pečujícímu. Muž začíná mít potřebu angažovat se také v péči o děti a o domácnost. Z tohoto důvodu se muži, podobně jako ženy ve feministických hnutích, rozhodli vzepřít se přisouzeným rolím a sdělit společnosti, jak vypadá současný muž.

83

KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 24 – 25. BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 128. 85 Tamtéž, s. 14. 86 Tamtéž. s. 9. 84

28

Nejrychleji na tuto nutnost přehodnotit mužskou identitu zareagovali Američané s jejich založením směru men’s studies.87 Nicméně genderové stereotypy ve společnosti přetrvávají i nadále. I přes mnoho snah o to, poukázat na změnu mužství i ženství, se společnost nedokáže vymanit ze zavedených společenských pravidel předávanými po generace. To uvádí už Harriet Holterová v sociologické analýze Sex Roles and Social Structure (Role muže a ženy a sociální struktura), kde pokládá osvojení genderových rolí pouze za mechanismus sloužící k diferenciaci mužů a žen ve společnosti. K dalším takovým mechanismům řadí sankce vůči dospělým (i dětem), pokud se odchýlí od své genderové role či modelu, který nabízí média.88 Například svobodná matka není dostatečně finančně zajištěna. Tím je naznačeno, že společnost nepodporuje samostatné rodičovství a určitým způsobem ho trestá. Muži jsou naopak odsuzováni za odchod na rodičovskou dovolenou, protože společnost vnímá muže jako živitele rodiny nikoli vychovatele. Muži, kteří mají zájem o to být se svou rodinou, se ocitají ve značném sociálním nátlaku ze strany svých kolegů i zaměstnavatele. Dostávají se do napjaté situace mezi rolemi zaměstnance a rolí manžela, popřípadě rodiče.89 Rozlišování podle genderu tedy v industriálních společnostech přetrvává proto, že feminitě a maskulinitě je tu stále připisován velký význam. Lidé považují rozdíl mezi muži a ženami za nezbytný ve společenském životě.90

3.1. Muž na trhu práce Pozice muže ve sféře práce zaznamenala velký posun během minulého století. Za živitele rodiny byl vždy považován muž, zatímco žena měla na starosti péči o domácnost a děti.91 Tato diferenciace vznikla přirozeně na základě schopnosti ženy otěhotnět. Žena je tak nucena přerušit kariéru kvůli porodu a následné péči o dítě. Ihned je tak zařazena do soukromé sféry domácnosti na několik let.

87

BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 15 – 16. 88 HOLTER, Harriet. Sex roles and social structure. Oslo: Universitetsforlaget, 1970. In: OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 140. 89 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 17. 90 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 150. 91 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 14.

29

V tradiční společnosti se role muže a ženy vzájemně doplňovaly, vyvažovaly a byly jedna na druhé závislé, díky čemuž jednotka, kterou tvořily, dokázala obstát.92 Život byl omezen pouze na vlastní rodinu a domácnost a její bezprostřední okolí.93 Neexistovalo rozlišení na sféru veřejnou a soukromou a veškeré práce se odehrávaly v „domácnosti“, která fungovala jako rodinná a zároveň ekonomická jednotka. I přesto byly fyzicky náročné práce přenechávány mužům, kvůli větší efektivitě, naopak ženy vykonávaly práce méně náročné, ale ve větším měřítku. S nástupem moderní společnosti se ještě více prohlubuje diferenciace na sféru mužskou a ženskou. Muži zaujímají pozice v placené sféře veřejné, ve sféře práce, podnikání a politiky, zatímco ženám je vymezena neplacená sféra soukromá v rodině a domácnosti.94 I přesto, že obě sféry vypadají jako na sobě nezávislé a neprostupné, musí vzájemně doplňovat a jsou jedna pro druhou důležité.95 Tím, že žena zabezpečuje sféru soukromou, vytváří i nezbytné zázemí pro fungování sféry veřejné. Stejně tak muž svým působením ve sféře veřejné zajišťuje prostředky pro chod sféry soukromé.96 Žena tím, že se stará se o stravu a úklid, připravuje čisté oblečení manželovi do práce nebo se stará o děti, vytváří příjemné prostředí domácnosti, kde muž odpočívá a čerpá síly pro další činnosti v práci. Naopak, aby žena mohla takové zázemí vytvořit, potřebuje finanční prostředky, které dodává muž. V současné době se muž i žena angažují ve sféře veřejné. Oba dva jsou zaměstnaní a stávají se živiteli domácnosti. Práce v domácnosti ale z větší části připadá ženě.97 To se odráží i v hodnocení ostatních. I přesto, že muž se výrazně podílí na chodu domácnosti, není jeho činnost hodnocena rovnocenně s činností ženy a za případné nedostatky je kárána pouze žena; dokonce je činnost muže v domácnosti brána spíš jako „výpomoc“.98 Odchod žen z domácností umožnilo hlavně to, že stát přebírá část mateřské role v péči o dítě a vzdělání.99 Stát zřídil mateřské školy a školy se školními družinami, které

92

MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 14. 93 KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1992, s. 44 – 51. 94 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 14. 95 RADIMSKÁ, Radka. 2002. „Štěstí a neštěstí vdané ženy: nepřímé zhodnocení ženského kapitálu na pracovním trhu.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 3 (2-3): s. 9. 96 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 14. 97 Tamtéž, s. 47. 98 Tamtéž, s. 58. 99 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 107.

30

částečně přebírají rodičovskou funkci. Matka má díky tomu více času věnovat se jiným činnostem než je péče o děti a nechává se zaměstnat. Zaměstnání je velmi důležité především proto, že v pracovním prostředí si jedinci budují osobní identitu, seberealizují se a navazují přátelské vztahy, zatímco soukromý život je v tomto ohledu nejistý a nestabilní.100 Ženy tak mohly zrealizovat svou touhu po sebezdokonalení a rozšíření kompetencí svých rolí a rozvíjení identity také na jiných místech, než pouze v domácnosti. Nicméně současný pracovní trh stále preferuje „mužský“ model pracovní dráhy: práci bez přerušení až do důchodu, nerušenou soukromými záležitostmi, dlouhou pracovní dobu podmíněnou přítomností na pracovišti, schopnost časové a prostorové flexibility a mobility podle potřeb zaměstnavatele atd.101 To samotné je v rozporu s ženskou rolí matky. Naopak muž, který nemusí svou kariéru přerušovat, kvůli rodinným záležitostem ve sféře práce i nadále vyniká. Tento model se však v posledních letech částečně dostává do konfliktu s pracovními možnostmi, které trh nabízí. Nové formy pracovních poměrů, založených na zkrácených úvazcích a různých typech smluv nebo flexibilita práce ve smyslu práce v domácnosti prolamuje hranice mezi veřejným a soukromým.102 V praxi to znamená, že může docházet k většímu propojení práce s domácností a rodinou. Jak ženy, tak muži mohou mít stejný přístup k domácnosti a mohou se tak více zapojovat. Pro muže se otevírá nová možnost participace ve sféře soukromé, kde získává pocit sebeuspokojení a potřeby, stejně jako žena tento pocit získává v práci. 3.1.1. Muži ve stereotypně ženských povoláních Muži se v současné době snaží zapojit i do zaměstnání, která jsou stereotypně považována za feminní. V těchto případech se muž většinou setkává s vlnou nepochopení, zesměšňování, dokonce i odporu. Veřejnost nepovažuje muže ve feminizovaném zaměstnání za opravdové, plnohodnotné muže, protože svými charakteristikami nespadají do kritérií ideálu muže.103 Mužům jsou přiřazovány vážené, silné a dominantní pozice. Jejich přesun do pozic typicky přiřazovaných ženám je pak chápán jako podřadný. Takové předsudky trápí nejednoho učitele v mateřských školách, 100

DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře rodiny a nové podmínky trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 24. 101 Tamtéž, s. 24. 102 Tamtéž, s. 24. 103 FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 49.

31

mnoho zdravotních bratrů a dalších mužů, kteří si vybrali typicky ženské zaměstnání. Ženy jsou podle veřejnosti díky svým schopnostem, jako je například empatie a trpělivost lépe vybaveny do těchto pozic, a proto by se zde muži neměli objevovat.104 Zastánci genderové prostupnosti v zaměstnání však tvrdí, že je potřeba vyvážit v těchto prostředích ženské i mužské elementy chování, které tak pozmění celkový charakter zaměstnání. Výzkum Fárové105 dokazuje, že muži ve feminizovaném pracovním prostředí získávají prostor pro zdůraznění vlastní výjimečnosti a možnost tvorby vlastní verze individuální maskulinity, přičemž se neztotožňují s typickým ideálem maskulinity. Tito muži považují své odlišné vlastnosti za své přednosti, které je definují jinak a lépe než jako „obyčejné chlapy.“ Jsou přesvědčení o tom, že prošli jakýmsi vnitřním vývojem, kterého nejsou schopni všichni muži, a tím získávají výjimečné vlastnosti a stávají se dokonalejšími. Nejčastější problémy spojené s nastoupením do takových pozic jsou samozřejmě spjaty s řadou genderových stereotypů, jež předpokládají muže jako ekonomicky aktivnějšího, zastupujícího vyšší pracovní pozice spíše technického zaměření, nikoli jako pečovatele věnujícího se dětem nebo nemocným pacientům. V souladu s tím, výběr zaměstnání ovlivňuje genderová výchova, která dítěti vštěpuje do hlavy jeho pozici ve společnosti podle jeho pohlaví už od narození. Děti od mala napodobují povolání, která vidí kolem sebe v rámci identifikace se svou genderovou rolí, přičemž rodiče často ovlivňují výběr hry podle jejich uvážení.106 Jedinec tak musí překonat nejen spoustu předsudků ze strany ostatních, ale i předsudky v něm samotném, zkonstruované výchovou. Dalším velkým problémem se často stává nízký plat v těchto zaměstnáních. I když mnoho mužů touží být například učitelem v mateřské škole, nízké platové ohodnocení ho od volby tohoto povolání odrazuje, protože je staven do rozporu s rolí živitele

104

SMETÁČKOVÁ, Irena. Gender a volba povolání. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005, s. 82. 105 FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 47,49. 106 SMETÁČKOVÁ, Irena. Gender a volba povolání. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005, s. 80.

32

rodiny.107 Někdy si muž nezvolí toto zaměstnání, jelikož ho to stojí příliš mnoho úsilí při přesvědčování okolí o způsobilosti k danému povolání. Nekonečné ujišťování ostatních o vhodnosti svého zaměstnání je pro něj psychicky velmi náročné a nakonec není jeho tvrdá práce dostatečné ohodnocena. Co se jeví jako pozitivní, je přednostní přijímání mužů do feminizovaných pracovních prostředí. Z výzkumů Fárové vyplynulo, že v prostředí s ženskou dominancí se vyskytuje jakási preference přijímání mužů, přičemž jsou muži často vnímáni jako výjimečnější než ženy.108 Je to dáno hlavně tím, že zájem mužů o tyto pozice je nízký a zaměstnavatel využívá příležitostí pro „osvěžení“ pracovního kolektivu. Mnohdy musí muž pro dosažení požadované kvalifikace vyvinout velké úsilí vzhledem k překonání všech genderových překážek. Z toho vyplívá, že daný muž má o tuto práci velký zájem, což zaměstnavatel oceňuje. Narušením standardizovaného genderového rozdělení v zaměstnání se pozměňuje obraz společnosti k větší rovnováze mezi muži a ženami. Čím víc jsou stereotypy narušovány, tím víc připadají lidem jako „normální“. Důležité je především to, že nová generace vyrůstá v prostředí, kde je prostupnost tradičních genderových kategorií možná. Tím se může formovat vývoj jejich genderových rolí a mohou méně často podléhat zavedeným stereotypům.109 3.1.2. Pozitivní diskriminace na pracovišti Přijímání lidí na různé pracovní pozice mnohdy nemusí odpovídat dosahovaným kvalitám uchazeče. Zaměstnavatel je v některých případech nucen přijímat ženské nebo naopak mužské zaměstnance podle různých regulí a norem předepsaných ve firemní či přímo zákonné legislativě. Jedná se o genderovou pozitivní diskriminaci. Dochází tak hlavně kvůli snaze vyrovnat genderové zastoupení v různých pozicích, o které mají zájem většinou pouze muži nebo pouze ženy. V některých státech dochází ke vzniku kvót v určitých zaměstnáních, které zajišťují daný počet pracovních míst pro zaměstnance podle pohlaví. Jedná se o využití pozitivní diskriminace v praxi. Naše společnost vnímá problematiku genderové diskriminace spojenou především s přednostním přijímáním žen na základě nutného naplnění určitých kvót. Toto opatření se však týká i mužů, kteří se právě díky kvótovému

107

FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 51. 108 Tamtéž, s. 48. 109 Tamtéž, s. 54.

33

systému mohou snadněji dostat do stereotypně ženských zaměstnání i bez dostatečné kvalifikace. Muži jsou na různé pozice přijímáni přednostně hlavně z toho důvodu, že zaměstnavatel nepředpokládá jejich odchod na rodičovskou dovolenou nebo péči o děti v nemoci, čímž by se snižovala efektivita práce. Pozitivní diskriminace je „zaměřená na cílové skupiny za účelem nápravy jejich nerovnoprávnosti“110 Jinými slovy, skupina lidí, která má menší pravděpodobnost pro přijetí např. kvůli genderovým rozdílům, je legislativně podporována v dosažení takových pozic. Dodržováním procentuálních hodnot při zaměstnávání může docházet ke zvýhodňování jedné skupiny osob, které třeba nemají srovnatelně dobré výsledky jako členové druhé skupiny, ale kvůli naplnění kvót jsou přijati. Přijetí se tedy nemusí odvozovat od dovedností, ale od pohlaví jedince. Vzniká pak dojem, že skupina zařazena spíš z povinnosti získává výhodu, kterou si nezaslouží a je tedy méněcenná. To u členů této skupiny podněcuje identitu oběti, stejně tak jako u majoritní skupiny negativní emoce vůči té minoritní.111 Pokud jde o Českou republiku, v legislativě nejsou ustanoveny kvóty pro minimální zastoupení jednoho pohlaví. Zatím jsou zavedeny pouze nepovinné kvóty politických stran pro volební kandidátky.112 Kvóty v politických oblastech a v oblasti vedení korporací jsou však zavedeny v jiných zemích, jako jsou například Norsko a Indie.113 Aplikace kvót se zdá mnoha lidem jako nespravedlivá, proto vzniká nový směr, tzv. gender mainstreaming, který není tak radikální, jako pozitivní diskriminace s jejím kvótovým systémem. Gender mainstreaming je „(re)organizace, zlepšení, rozvoje a zhodnocení politických procesů tak, aby perspektiva genderové rovnosti byla začleněna do všech zákonů a opatření na všech úrovních a ve všech fázích všemi aktéry běžně zodpovědnými za politická rozhodnutí a plánování.“114 Jedná se tedy o postupné ukotvování genderové rovnosti v různých sférách společnosti, díky čemuž už není potřeba určovat jednotlivé kvóty.

110

BACCHI, L. C. 1996. s. 15. In: STŘÍLKOVÁ, Ivana. 2005. „Dilemata pozitivní diskriminace a gender mainstreaming jako možné řešeni?.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 (1): s. 18. 111 STŘÍLKOVÁ, Ivana. 2005. „Dilemata pozitivní diskriminace a gender mainstreaming jako možné řešeni?.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 (2): s. 19. 112 VOLEJNÍČKOVÁ, Romana a Markéta Švarcová. 2015. „Jak zvýšit počet žen v rozhodovacích pozicích? Zpráva z konference.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 104. 113 PANDE, Rohini a Deanna FORD. Gender Quotas and Female Leadership: A Review. 2011. Harvard University. s. 3. 114 Group of specialists on gender mainstreaming. 1998. In: STŘÍLKOVÁ, Ivana. 2005. „Dilemata pozitivní diskriminace a gender mainstreaming jako možné řešeni?.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 (1): s. 20.

34

Genderová diskriminace tedy neovlivňuje pouze ženy, ale i muže. Oblasti pracovního trhu, ve kterých převažuje zaměstnanost pouze jednoho pohlaví, podléhají snaze o vyrovnání genderu. Tím vzniká dvojí nerovnost. V prvé řadě by členové cílové skupiny, jejichž přijetí je stanoveno kvótami, byli bez nich přijímáni s menší pravděpodobností. Za druhou nerovnost můžeme považovat omezený počet přijímaných členů původní majoritní skupiny na úkor míst „zarezervovaných“ kvótami pro cílovou skupinu. Gender mainstreaming upozorňuje na tuto oboustrannou nerovnost a vyjadřuje, že „nerovnost se potenciálně dotýká všech, ne pouze nějaké znevýhodněné skupiny, která pomocí speciálně zaměřených technik dosáhne přístupu k tomu, co si všichni ostatní musí zasloužit prací.“115 Proto se tento nový směr snaží o jakási preventivní opatření v rámci legislativy, aby k těmto nerovnostem nedocházelo. Bohužel v České republice není gender mainstreaming uplatňován na žádné úrovni.116

3.2. Muž v partnerském vztahu a v rodině I přesto, že muži jsou většinou asociováni hlavně s pracovní sférou, jejich funkce v partnerském vztahu a v rodině je nezbytná. V současné době se mužská identita proměňuje hlavně kvůli změně vztahu mužů k tomuto prostředí. V posledních desetiletích se mužské hodnoty výrazně posunuly směrem k rodinnému životu. Tato skutečnost postupně nabourává zaběhnuté stereotypy a přetváří sociální konstrukty mužství. 3.2.1. Partnerské vztahy a manželství Sňatek je formální akt, kterým společnost dává souhlas se vznikem manželství a založením rodiny.117 Je základním potvrzením partnerského vztahu. Dříve byl uzavírán hlavně jako akt míru a kvůli zachování majetku.118 Sňatek byl původně založen na rozumu a romantická láska mezi manželem a manželkou byla spíše vzácnou výjimkou. Od vzniku patriarchátu, se muž vždy definoval jako privilegovaně lidská bytost, která má něco navíc, co žena nemá.119 Toto tvrzení ho opravňovalo

115

STŘÍLKOVÁ, Ivana. 2005. „Dilemata pozitivní diskriminace a gender mainstreaming jako možné řešeni?.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 (2): s. 20. 116 FORMÁNKOVÁ, Lenka, Hana MAŘÍKOVÁ, Alena KŘÍŽKOVÁ a Romana VOLEJNÍČKOVÁ. Gender a rovnováha moci: podpora rovného přístupu žen a mužů do řídicích pozic v sociálním a konvenčním podniku v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2015, s. 12. 117 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 1003. Heslo: sňatek. 118 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 307. 119 BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 16.

35

k nadřazenosti nad všemi ženami. Muž tedy figuroval vždy jako hlava domácnosti a rozhodoval o celé rodině i životě své ženy. Tento typ uzavírání sňatku se změnil až v moderní době, kdy se na lásku začalo pohlížet jako na něco, co by mělo lidi spojovat, spíš než majetek.120 Romantická láska se dostala do popředí při navazování vážných vztahů a muži začali projevovat své city ke svým dívkám, později manželkám. Najednou nebylo možné manželku pouze řídit, ale naopak díky silnému citovému poutu se začaly přiklánět manželské role k rovnocennosti a kompromisu mezi oběma partnery. Skrze zavedené tradice byla žena ukotvena v domácnosti a muž mohl vyrážet do světa práce a kontaktů s ostatními lidmi. To mělo za následek přetrvávání stavu nadřazenosti muže nad ženou, především proto, že muž je jediný, kdo zajišťuje finanční podporu domácnosti. Práce ženy v domácnosti byla považována za podřadnější, jelikož v prvé řadě bylo nutno domácnost finančně zabezpečit, aby vůbec mohla fungovat.121 Muž byl hodnocen podle jeho pracovní pozice a výkonu, zatímco žena byla hodnocena podle statusu muže, což způsobovalo nerovnováhu mezi muži a ženami.122 S nástupem žen do práce se vztahy v manželství začaly výrazně měnit. Muž už nebyl jediným živitelem rodiny a ztratil tak pozici rozhodujícího člena. Rozhodování o finančních investicích teď spočívalo na obou partnerech. Spolu s penězi získávala žena v zaměstnání kromě nových přátelských vztahů, které bylo třeba rozvíjet, také pocit důležitosti pro domácnost, ale i pro lidi mimo ni.123 Mužská dominance ve sféře veřejné upadá a začíná být zastoupena rovnoměrně jak muži, tak ženami. Tato rovnoměrnost se postupně začala vepisovat i do rozdělení rolí v domácnosti. Muž v domácnosti se začal zapojovat do domácích prací a celkově pomáhat s chodem domácnosti, i když v menším měřítku než ženy.124 Začal se také více citově angažovat v roli manžela, protože alespoň v této oblasti se potřeboval dorovnat ženě, která ho po této stránce silně převyšovala. Vznikl tak nový typ muže, muže citlivého, který považuje ženu nikoli za jeho podřízenou, ale jako jeho partnerku a zároveň snaží

120

GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 307. MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 14 - 15. 122 Tamtéž, s. 15. 123 Tamtéž, s. 15. 124 BIERZOVÁ, Jana. Rozdělení domácích prací a péče o děti v rodině. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 83. 121

36

se mít na partnerském a rodinném životě rovnocenný podíl.125 Tento specifický typ mužství se začíná postupně rozšiřovat. Současný partnerský vztah má mnoho forem. Sňatek byl po dlouhou dobu považován za nutnost pro trvalé soužití partnerů a založení rodiny. Jednalo se o jeden ze základních symbolických aktů, jenž potvrzoval oddanost jednoho druhému. Z výzkumu Dudové126 však vyplývá, že po roce 89 dochází v ČR k rapidnímu úpadku sňatečnosti, způsobeném nově vytvořeným trhem práce a s ním spojeným rozvojem možností seberealizace. Pracovních pozic ubývá a dochází k boji o místa mezi muži a ženami, přičemž jsou ženy značně znevýhodněny rodičovstvím. Kvůli primární nutnosti finančního a kariérního zabezpečení bývá manželství a rodičovství odsouváno do pozdějšího věku. Dudová tvrdí, že manželství přestává být pro mladé lidi dostatečně atraktivní především kvůli tomu, že už to není jediný způsob osamostatnění se, jako tomu bylo dříve.127 S možnostmi moderní doby se mladí lidé mohou osamostatnit díky svému zaměstnání nebo mohou pouze přetrvávat v nesezdaném soužití na zkoušku. Manželství už není na prvním místě pro život s jiným člověkem, spíše je odsouváno a pečlivě naplánováno spolu s rodičovstvím ihned po vybudování si kariéry a zázemí domova.128 Vztah mezi partnery je v moderní společnosti založen převážně na vzájemné komunikaci a důvěře.129 I přesto je v mnoha státech, především v USA, pokládán za vůdčí osobnost muž a žena je jemu podřízena.130 Tento zaběhnutý konstrukt se udržuje v povědomí společnosti, i když není vždy platný. 3.2.2. Rodina Rodina podle Možného představuje „sociální zařízení, jehož základním účelem je vytvářet soukromý prostor pro reprodukci společnosti, stíněný proti vířícímu a nepřehlednému světu veřejnému. Chrání své členy, nemění svůj tvar, vnitřní uspořádání ani habitus a změny ve svém okolí vyrovnává.“131 Giddens popisuje rodinu 125

BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005, s. 174. 126 DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře rodiny a nové podmínky trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 29. 127 Tamtéž, s. 30. 128 Tamtéž, s. 30. 129 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 308. 130 RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 229. 131 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006, s. 14.

37

jednodušeji jako „skupinu osob spřízněných pokrevním poutem, sňatkem či adopcí, která tvoří ekonomickou jednotku, v níž jsou dospělí členové a členky zodpovědní za výchovu dětí.“132 Velký sociologický slovník doplňuje definici o základní funkce rodiny, čímž je především zajištění trvání lidského druhu a socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorců chování a zachování kontinuity kulturního vývoje.133 Nejčastěji se dnes setkáváme s rodinou nukleární, tedy s rodiči a jejich dětmi.134 Současná rodina však přestává sloužit pouze k reprodukci společnosti a přenosu kulturních hodnot, ale mění se v místo zaměřené na jednotlivce, kde jedinec dochází k sebepoznání a upevňování vlastní identity.135 Rodina se liší od pouhého soužití mezi dvěma partnery tím, že je dvojice doplněna o dítě, o které je nutné pečovat. Utváří se zde vztahy nejen genderové, ale i mezigenerační. Sociální role – manžel, manželka jsou zde rozvinuty o nové, dosud neprobádané role otce a matky. Spolu s těmito rolemi je svázáno mnoho povinností, které jsou většinou stereotypně zakotveny v podvědomí společnosti. Změna v partnerských vztazích bezprostředně ovlivňuje proměny v rodinném životě, a tak stejně jako všechny ostatní sociální elementy, i rodina prošla a neustále prochází velkými změnami během svého vývoje. Z původní tradiční rodiny, kde pracovali všichni, včetně dětí se vyvinula rodina s jednokariérním manželstvím. Toto manželství je založeno na rozdělení činností muže a ženy, přičemž muž odchází do zaměstnání a žena pracuje v domácnosti a její hlavní prioritou je péče o děti.136 Muž byl v obou těchto typech považován za hlavu rodiny, protože rozhodoval o aktivitách rodiny a směrování finančních prostředků. Muž je zde v roli vedoucího a živitele rodiny a má nadřazený vztah k ostatním členům rodiny. V průběhu času se z rodiny jednokariérní stala rodina s dvoukariérním manželstvím, kde sféru veřejnou navštěvují jak muž, tak žena. Právě tento typ převládá v současné společnosti. Žena se dostává ze své sféry soukromé do sféry veřejné, zatímco muž figuruje pouze ve sféře veřejné. Toto rozdělení, kde mají ženy zastoupení v obou oblastech, se začíná opět přeměňovat. Muži se zapojují ve sféře soukromé a to nejen

132

GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 992. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 940. Heslo: rodina. 134 GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999, s. 988. 135 DUDOVÁ, Radka. 2006. „Rozporuplné diskursy otcovství.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 7 (2): s. 6. 136 DUDOVÁ, Radka. 2006. „Partnerský život a slaďování práce a rodiny v páru žen a mužů v manažerských pozicích.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 7 (2): s. 59. 133

38

svým podílem na domácích pracích, ale i v péči o děti. Vzniká mnoho nových typů rodin, kde muž může mít stejnou, ale dokonce i větší úlohu v domácnosti než žena. Přímá pozornost roli muže v rodině začala být věnována až ve druhé pol. 70. let.137 U některých rodin dochází k převratu ustálených genderových rolí matky pečovatelky a otce živitele. Muži čím dál častěji zůstávají na rodičovské dovolené, kdežto ženy se věnují svému kariérnímu rozvoji. Tito muži disponují novými, průlomovými vlastnostmi maskulinity, které se postupně začínají rozšiřovat a nabourávají tak tradiční konstrukt muže. Ve většině případů však zatím převažuje typ rodiny, kde děti poskytují mužům velkou možnost seberealizace, ale jinak muži považují domov jako místo odpočinku a nepodílejí se moc na domácích pracích. Žena v takové rodině požaduje po partnerovi převzetí části její práce v domácnosti a starosti o děti, což jí poskytuje prostor pro budování vlastní kariéry.138 Česká republika patří k zemím s nejvíce genderově stereotypními přístupy zaměřenými na rozdělení rolí v rodině a vliv zaměstnání matky na děti a rodinu.139 Z těchto důvodů jsou nová rodinná uspořádání spíše výjimečná. Mnoho lidí zpochybňuje způsobilost otce jako hlavního vychovatele dítěte a zavrhuje matku za její sobecké kariérní zájmy. Dudová ve svém výzkumu tvrdí, že manželství a rodičovství jsou stále považovány za důležité současnými mladými lidmi, ale zároveň se objevuje poměrně vysoké procento žen, které plánují zůstat celoživotně bezdětné.140 3.2.3. Současný obraz otcovství Vazba mezi otcem a dítětem je základem důležitého socializačního faktoru, díky kterému si dítě ujasňuje genderové rozdělení společnosti. Jak už bylo zmíněno výše, dítě přejímá genderovou identitu především od svých rodičů. Učení nápodobou a následná identifikace jsou v tomto ohledu klíčovými principy pro vytvoření si genderových postojů a vlastní genderové identity.141 Proto je důležité, jak se tento vztah otce k dětem vyvíjí. Otec je hlavní mužský vzor v rodině, který dítě může 137

MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 18. 138 DUDOVÁ, Radka. 2006. „Partnerský život a slaďování práce a rodiny v páru žen a mužů v manažerských pozicích.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 7 (2): s. 61. 139 FORMÁNKOVÁ, Lenka, Hana MAŘÍKOVÁ, Alena KŘÍŽKOVÁ a Romana VOLEJNÍČKOVÁ. Gender a rovnováha moci: podpora rovného přístupu žen a mužů do řídicích pozic v sociálním a konvenčním podniku v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2015, s. 10. 140 DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře rodiny a nové podmínky trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 30. 141 HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2015, s. 111 – 115, 122 – 129.

39

napodobovat a identifikovat se s ním. Podle chování otce si dítě ujasňuje, jak by měla vypadat mužská role a začíná ji vnímat jako standard. Pokud otec v rodině chybí, může si dítě najít mužský vzor ve starším bratrovi, dědečkovi nebo i strýci. To ale zkresluje roli otce jako takovou a dítě si může přivyknout neobvyklým projevům mužnosti. Otec zároveň dává vzor svým dětem, které odkoukaný model otcovství nakonec aplikují v tvorbě vlastního přístupu k dětem.142 Otcovství a jeho charakteristika prošly v průběhu posledních několika desítek let velkými změnami. Velký sociologický slovník vysvětluje otcovství jako většinou dominantní roli uplatňující se v rodině a v celém systému příbuzenství.143 V tomto případě je otec v rodině považován spíše za vůdce a živitele, který rozhoduje o zbytku rodiny. Výzkumy zaměřené na rodičovství v 60. a 70. letech vnímaly ženu jako osobu, která má privilegovanou a nezastupitelnou roli v péči o dítě a je nejdůležitějším činitelem v jeho socializaci144, což potvrzuje i Oakleyová svým zjištěním, že industriální společnost bagatelizuje úlohu otce. Na druhou stranu tvrdí, že toto tvrzení nečiní z mateřství univerzální lidskou nutnost.145 Tento stereotypní pohled na rodičovství přetrvával po dlouhou dobu. Koncem 70. a počátkem 80. let je v odborné literatuře zachycen posun ve vnímání stereotypu muže-otce od muže zaměstnaného, v rodině spíše nepřítomného k tzv. muži angažovanému či aktivnímu otci.146 Muž se snaží být přítomen v rodině, především ve výchově svých dětí, kde nalézá uspokojení. Tento „nový otec“, více zapojovaný v každodenní péči o dítě, je spojován s termínem „new fatherhood“, neboli „nové otcovství“, který je v opozici k tradičnímu otcovství a vytyčuje rozdíly mezi současnou generací otců a generacemi předchozími.147 Současný otec nahrazuje bývalý obraz muže v pozici živitele rodiny obrazem muže jako pečovatele. Muž se v současném světě posunuje od dominance k partnerství, přičemž je tento proces nejvíce viditelný hlavně

142

DUDOVÁ, Radka. Otcovství po rozchodu rodičovského páru. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008. Sociologické disertace. s. 151. 143 Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, s. 744. heslo: otec. 144 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 18. 145 OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000, s. 103. 146 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 19. 147 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 21.

40

v demokratických státech.148 Otec a matka se stávají partnery v péči o dítě a pomyslná hranice určující ženě výsadní právo na výchovu a muži pozici živitele rodiny se rozplývá. Navzdory společenským dogmatům, která vnímají ženu jako jedinou schopnou pečovatelkou o dítě, je mnoha výzkumy dokázáno, že otec je v tomto směru stejně schopný jako žena.149 Vrozený mateřský instinkt mají jak muži, tak ženy. 150 Často se objevuje názor, že matky mají k dětem mnohem lepší přístup, protože je porodily. Pokud by to byla pravda, adoptivní matky by nemohly nikdy dostát takových kvalit v péči o dítě, jako matky biologické, což je nepravděpodobné. To ostatně dokazuje, že instinkt je dán každému a objevuje se hlavně s přítomností dítěte nezávisle na tom, zda se jedná o ženu či muže. Tento fenomén pak zcela vyvrátila Meadová svým výzkumem kmene Arapešů. V péči o dítě se v tomto kmeni rovnoměrně angažují oba rodiče a role otce je zde stejně důležitá jako role matky.151 Vlastnosti potřebné k výchově dítěte mají oba rodiče, záleží však na kulturně podložených stereotypech, které různě vykládají skutečnost a ovlivňují tak chování společnosti. Mezi současnými otci stále existují dva protikladné typy. První skupina mužů se soustředí především na svůj pracovní výkon, který vnímají jako prostředek pro materiální zajištění rodiny. Druhou část tvoří muži, kteří se zapojují do péče o dítě jako primární pečovatelé.152 Tito otcové se v posledních letech dostávají do popředí. V souvislosti s tímto novým typem otce vznikají otázky ohledně vzniku nové maskulinity. Otec v domácnosti je jiný než otec v zaměstnání, což muselo pozměnit rysy mužské identity jako takové, od racionální a dominantní k citlivější a tolerantnější. Avšak podle Nováka, muž, který částečně přebírá ženské, mateřské role, své mužství nezpochybňuje.153 Snaha současného otce podílet se na péči o rodinu je znesnadněna povahou sociálních organizací práce.154 Muž, který se snaží věnovat více času dítěti, se často

148

NOVÁK, Tomáš. O otcovské roli: význam otce v rodině. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, s. 101. Tamtéž, s. 99. 150 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 19. 151 MEAD, Margaret. Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. Vyd. 1. Překlad Gisela Kubrichtová. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010, s. 72. 152 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 20 - 21. 153 NOVÁK, Tomáš. O otcovské roli: význam otce v rodině. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, s. 101. 154 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 17. 149

41

dostává do konfliktu se svým většinou časově náročným zaměstnáním. Díky zavedení tzv. rodičovské dovolené je však možné tyto konflikty vyřešit alespoň v útlém věku dítěte, kdy je péče o něj časově nejnáročnější. 3.2.4. Polarita mateřství a otcovství O tom, že otcové mají k výchově jiný přístup než matky, není pochyb. Z tohoto důvodu se dá hovořit o tzv. polaritě, tedy opačnosti. Genderová polarizace je představa rozdílnosti mužů a žen a využívání těchto odlišností jako klíčového principu v životě.155 Chování matek a otců je v mnoha směrech rozdílné. Jiné chování jednotlivých rodičů je nepřímo formováno a ovlivňováno různými tradicemi a hodnotami, které jsou vtělené do mnoha sociálních institucí a organizací.156 Jedná se například o dlouhou tradici instituce mateřské dovolené, která indikovala společenský předpoklad ženy jako hlavní pečovatelky o dítě. Odlišné preference a hodnoty pro muže a ženy jsou předávány po dlouhou dobu i ve školách, v rodinách a mezi přáteli. Tento neustálý nátlak ze strany společnosti je sice nenápadný, ale má velký vliv na naše konečné chování. Jedním z nejdůležitějších faktů určujících rozdílný pohled na výchovu matky a výchovu otce je věk dítěte, o které se rodič stará. Podle mnoha výzkumů se drtivá většina otců věnuje spíše dětem starším, zatímco o děti mladší jednoho roku pečuje matka.157 Už tento samotný fakt vyvozuje závěr, že matky jsou považovány za hlavní pečovatelky, protože jsou s dítětem už od narození. Rozdílnost spočívá také v činnostech, které rodič s dětmi provozuje. Ženy jsou všeobecně zodpovědnější za každodenní péči o dítě, muži jsou spíše zaměřeni na koníčky dětí a jejich rozvoj.158 V souvislosti s takovým rozdělením aktivit se projevují i rozdíly v interakci s dětmi. Muži se podle výzkumů chovají k dětem „drsněji“ a převážně se orientují na fyzické hry s dítětem; ženy jsou citlivější a snaží se rozvíjet hlavně emoční vazby.159

155

RENZETTI, Claire M. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003, s. 527. LUPTON, Deborah and Lesley Barclay (1997) in MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 20. 157 VOHLÍDALOVÁ, Marta. Participace mužů na domácích pracích a péči o děti na základě kvantitativních výzkumů. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 40. 158 Tamtéž, s. 40. 159 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 22. 156

42

Speciální skupinou otců jsou otcové samoživitelé nebo otcové v domácnosti, tedy na rodičovské dovolené. Jejich vztah s dítětem a interakce s nimi se přibližuje chování matek.160 Za prvé je nutné starat se o dítě už od útlého věku, což je spojeno s činnostmi, které většina mužů nevykonává. Za druhé se muži dostává neustálého kontaktu s dítětem, což výrazně rozvíjí jeho citovou vazbu k dítěti a emoční stránku interakce s ním. Tato druhá skupina potvrzuje, že chování rodiče vůči dítěti závisí na tom, jestli se rodič ocitá v rámci rodiny spíše v roli živitele nebo pečovatele.161 Na rozdíly v chování otce a matky k dítěti nemá biologický aspekt žádný vliv. Rozdíly jsou determinovány až na základě přijetí určitých sociálních rolí, v tomto případě role pečovatele nebo živitele rodiny. 3.2.5. Rodičovská dovolená Velkou úlohu ve zrovnoprávnění role muže a ženy ve sférách práce a domácnosti je zavedení tzv. rodičovské dovolené, která nahradila původní mateřskou dovolenou. Tu mohou využít jak ženy, tak muži. Právo na péči o děti už od narození tedy mají oba rodiče. Tím se vytvořil nový pohled na role muže a ženy v rodině, který ukazuje možnost střídání a zastupitelnost genderových rolí během tohoto období.162 Stát touto institucí legitimizuje otce jako pečovatele a usnadňuje mu přesun do sféry soukromé. Rodičovská dovolená tak má umožnit „rovnost příležitostí v ekonomickém, politickém a sociálním životě, prostřednictvím sdílení moci a vlivu v těchto oblastech života.“163 Vznikem rodičovské dovolené byl vyjádřen jakýsi společenský souhlas s tím, že muž nemusí být brán pouze jako živitel rodiny a naopak žena nemusí být nutně ta, co zůstává s dětmi doma na úkor rozvíjení své kariéry. Rozdílnost vnímání genderových rolí v jednotlivých zemích je jasně viditelná už v samotném zavedení rodičovské dovolené. Zatímco ve Švédsku byla rodičovská poprvé legislativně zavedena už v roce 1974, v ČR vstoupila v platnost až v roce 160

MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 22. 161 MAŘÍKOVÁ, Hana. Rodiče na trhu práce – reálné možnosti i hypotetické volby. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 31. 162 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 13. 163 MAŘÍKOVÁ, Hana. Rodičovská (je) pro oba rodiče!. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena , Radka Dudová, Hana Hašková, Hana Maříková a Zuzana Uhde. Práce a péče. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2008, s. 71.

43

2001.164 Tyto rozdíly v řádu desítek let poukazují na obrovskou diferenciaci v pohledu na roli muže v domácnosti mezi jednotlivými kulturními koncepty, které jsou do jisté míry ovlivňovány také politikou země a veřejným míněním. Například u nás byl v době socialismu ustanoven typický genderový model rodiny a péče o děti, v němž byl muž pečující o malé dítě vnímán jako výjimka, která je možná pouze v ojedinělých případech.165 Muž mohl žádat o rodičovský příspěvek v případech, kdy žena nebyla schopná se o dítě sama postarat. Primárně tedy na rodičovskou dovolenou odcházely ženy, muži až v případech ovdovění, rozvodu, vážné nemoci manželky apod. Právo na rodičovský příspěvek bez ohledu na rodinný stav atd. získali muži až s novelou zákona v roce 1990, přičemž ale neměli jistotu, že po návratu z domácnosti se budou moct vrátit do zaměstnání.166 To se změnilo až novelou z roku 2001, kdy byl zaměstnavatel nucen povolit odchod mužům a garantovat jim jejich pracovní pozici i po návratu. Díky tak silnému vlivu genderových stereotypů, který se v ČR vyskytuje, se tento nový trend mužů v domácnosti zatím nevyskytuje příliš často. Muži na rodičovské dovolené jsou navíc stále kritizování a zpochybňováni v souvislosti s jejich nedokonalou maskulinitou.167 Podle veřejnosti jsou zženštilí, přecitlivělí a hlavně přenechávají tradičně mužskou roli živitele rodiny ženě. Dostávají se tak do pozic společností považovaných za nižší nebo méně vážené. Žena se rázem stává dominantnější a hierarchicky se řadí nad muže. Společnost tuto pozici muže většinou odsuzuje a omlouvá jí pouze v případech jakési nutnosti. Mnoho výzkumů také dokládá, že muži si často nemohou dovolit zůstávat s dítětem doma. Jednak se tak děje z důvodu velké finanční ztráty nebo nemožnosti přerušení plného pracovního nasazení, dále také proto, že někteří muži v horších pracovních pozicích se obávají sankcí ze strany zaměstnavatele.168

164

MAŘÍKOVÁ, Hana. 2003. „Rodičovská dovolená a muži.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 4 (1-2): s. 6-7. 165 MAŘÍKOVÁ, Hana. Rodičovská (je) pro oba rodiče!. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena , Radka Dudová, Hana Hašková, Hana Maříková a Zuzana Uhde. Práce a péče. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2008, s. 73. 166 Tamtéž, s. 73. 167 DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře rodiny a nové podmínky pracovního trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 27. 168 MAŘÍKOVÁ, Hana. 2003. „Rodičovská dovolená a muži.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 4 (1-2): s. 7.

44

Jedním z největších důvodů, proč muži odchází na rodičovskou dovolenou je ekonomická situace v rodině. Tato situace vzniká hlavně, když je žena lépe platově ohodnocena než muž nebo pokud muž nemůže sehnat práci, zatímco žena ano.169 V těchto specifických situacích muži dobrovolně opouští sféru práce a přemisťují se do domácnosti, protože je to „v zájmu rodiny“. Podle výzkumu Hany Maříkové Podpora využívání rodičovské dovolené muži z roku 2003, se drtivá většina mužů rozhoduje zůstat doma s dítětem „nuceně“ nejčastěji na základě finanční situace (77,5 %), nikoli proto, že se chce o dítě starat (18,4 %).170 Právě tato menšina mužů, která chce zůstávat s dětmi v domácnosti, spadá do skupiny tzv. nových otců, kteří se snaží zapojovat se do péče o děti co možná nejvíce. Malý počet mužů na rodičovské dovolené je způsoben také tím, že v rámci rodiny vzniká boj o tuto pozici. Mnoho žen-matek totiž není ochotných mužům tuto roli přenechat.171 Ženy jsou na roli matky připravovány od dětství a pro mnoho z nich je to jeden z hlavních cílů života, proto nechtějí přenechávat tuto roli mužům, i kdyby o to stáli. Ženy, které souhlasí se zastoupením jejich role v domácnosti muži, se většinou soustředí na budování své kariéry, která je pro ně momentálně důležitější. Pokud už muži jsou na rodičovské dovolené, dostávají se často do nových situací, se kterými je nutné se vypořádat. Proto dochází u těchto mužů k novému uchopování a transformování své role otce a muže jako takového. Tím vytváří novou verzi maskulinity, která musí být zákonitě jiná než maskulinita mužů nepečujících. 172 Nedá se tedy říct, že by muži na rodičovské dovolené nebyli dostatečně maskulinní, jedná se totiž o úplně jiný, nový druh maskulinity, který se nedá hodnotit jako lepší či horší. Muži pečovatelé rozvíjejí schopnosti empatie a trpělivosti a celkově veškeré vlastnosti spojené s péčí o dítě a staví je do popředí svého žebříčku vlastností, zatímco charakteristiky méně používané, které jsou důležité spíš v pracovním prostředí, odsouvají do pozadí.

169

MAŘÍKOVÁ, Hana. 2003. „Rodičovská dovolená a muži.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 4 (1-2): s. 7. 170 MAŘÍKOVÁ, Hana. 2004. „Kdo jsou otcové na rodičovské dovolené“. Gender, rovné příležitosti, výzkum 5 (1): s. 9. 171 MAŘÍKOVÁ, Hana. Rodičovská (je) pro oba rodiče!. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena , Radka Dudová, Hana Hašková, Hana Maříková a Zuzana Uhde. Práce a péče. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2008, s. 80. 172 MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 13.

45

Otcovská péče o děti nakonec dosahuje podobných kvalit jako péče matek. Oproti tomu v domácích pracích muži zaostávají. V průměru vykonávají muži na rodičovské mnohem méně domácích prací než ženy ve stejné pozici, ale mnohem víc než ženy i muži v zaměstnání.173 Přehození genderových rolí v domácnosti s sebou nese tedy nejen práci spojenou s péčí o děti, ale i práci zaměřenou na chod domácnosti. Dalo by se tedy říct, že hlavní živitel rodiny, ať už se jedná o muže či ženu, je svým způsobem od prací v domácnosti osvobozen.174 Od zavedení rodičovské dovolené nedošlo k žádnému závratnému nárůstu mužů využívajících tuto instituci. Aby se muži více zapojovali v tomto ohledu, bude nutné provést určité změny v legislativě a genderovému přístupu ve výchově spojeně s přenesením větší zodpovědnosti za péči o děti na otce.175 Jedná se o dlouhodobý proces, který bude viditelný až za několik let. Rovnost podílení se mužů i žen na péči o dítě může do budoucna přinést mnoho výhod. Role muže se tak může výrazně posunout a vyrovnat se ženě ve sféře soukromé, čímž se ovlivní i rozdělení porozvodové péče o děti. Ženy naopak přestanou být diskriminovány na trhu práce, protože zaměstnavatel nebude automaticky předpokládat jejich budoucí odchod do domácnosti, kvůli naplnění rodičovských povinností.176

173

BIERZOVÁ, Jana. Rozdělení domácích prací a péče o děti v rodině. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 83. 174 VOHLÍDALOVÁ, Marta. Participace mužů na domácích pracích a péči o děti na základě kvantitativních výzkumů. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 48. 175 HAŠKOVÁ, Hana. Reprodukční plány a realita rané péče o děti. In: KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006, s. 63. 176 Tamtéž, s. 64.

46

4. Změny genderových konstruktů v současnosti Genderové stereotypy vystupují často ve formě protikladů mezi typicky mužskými a typicky ženskými vlastnostmi, jednáním i činnostmi.177 Společnost očekává v různých společenských situacích určitý vzorec chování odpovídající mužskému nebo ženskému modelu. Tyto stereotypy jsou však v posledních letech narušovány nebo dokonce zcela překonávány. Mužská identita samotná prošla totiž poměrně velkou změnou, což přímo ovlivnilo mužské role a následně i jejich pozice ve společnosti. „Noví muži“ se staví proti společenským dogmatům a objevují se v situacích, které jsou pro ně netypické. Proto se tato část práce bude zabývat vybranými genderovými stereotypy a jejich proměnou. Zároveň zde práce odhaluje pohled současné společnosti na některé „nové“ situace, které vystupují protikladně vůči zavedeným konstruktům.

4.1. Stereotyp muže jako otce Největší posun byl pravděpodobně zaznamenán v roli otcovství, kde je vztah otce s dítětem oproti minulosti mnohem bližší. Díky vzniku dvoukariérních manželství otec přestává být jediným živitelem rodiny a směřuje svoji pozornost také na sféru domácnosti. Povinnosti spojené s rolí otce se rozšiřují a už nestačí být jen zaměstnaný a zajišťovat rodinu finančně, protože to samé už dělá i matka. Díky rozložení sil obou rodičů v zabezpečování rodiny se jeví jako žádoucí i participace obou v péči o děti a domácnost. Muži se této výzvy zhošťují zřídka, přičemž jsou ale kladně hodnoceni za přijetí takového úkolu hodného ženám. Orientace v domácnosti a schopnost zajistit vše potřebné vzbuzuje v mužích pocit sebedůvěry a nezávislosti na ženách.178 Tento přístup k partnerství, kde ani jeden z členů není závislý na druhém, je vnímán v současnosti velmi pozitivně. Z tohoto důvodu vzniká snaha ze strany rodičů předat tento model nezávislosti i svým dětem.179 Posun k angažovanému rodičovství je však váhavý a zdlouhavý. Mnoho studií dokazuje, že muži se zapojují ve sféře soukromé velmi pomalu a často v nedostačujícím objemu, ale i tak nabourávají některé zažité představy, jako je například neschopnost

177

KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 23-24. MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 80. 179 Tamtéž, s. 80. 178

47

otců postarat se o děti.180 Kvůli dlouhodobě zakotvenému rozdělení rodinných rolí na roli matky pečovatelky diametrálně odlišnou od role otce živitele se ve společnosti tento stereotyp ustálil. Obraz otce mimořádně schopného na poli práce a naopak neschopného v péči o malé dítě je dlouho ukotven nejen ve společenském mínění, ale v širokém zastoupení i v médiích. Například mnoho reklam nasvědčuje tomu, že muž nemá ty správné dispozice pro výchovu dítěte a už vůbec žádný smysl pro organizaci domácích prací.181 Tyto stereotypy jsou v současné době nabourávány novými situacemi, v nichž se muži ocitají a dokážou si s nimi poradit. To dokazuje hlavně hrstka mužů na rodičovské dovolené. Muži tedy dokážou pečovat o dítě stejně dobře jako ženy.182 Způsob, kterým pečují o děti, je však odlišný především kvůli tomu, že muži k roli rodiče nejsou od dětství vedeni tak, jako jsou ženy. Stejně tak se vztah s dítětem a péče o něj liší i mezi jednotlivci, a to nejen mezi jednotlivými muži, ale i mezi jednotlivými ženami. Tyto rozdílnosti vznikají už v dětství samotných rodičů, hlavně vlivem výchovy a vlastním vztahem s jejich rodiči. Není tak možné různé způsoby výchovy hodnotit a je říci, zda je některý z nich lepší nebo horší, protože každý typ výchovy je ovlivněn jinými vlastnostmi, metodami a hodnotami, předávané po generace.

4.2. Stereotypy v pracovním prostředí Ve sféře veřejné, se situace změnila dramaticky s nástupem žen do zaměstnání. Tento zlomový bod zapříčinil převrat z hlediska kompetencí genderových rolí. Muži ztrácí dominantní postavení mimo domov a jsou nuceni ustoupit.183 Od té doby však zůstávají pozice mužů více méně stejné. Vzhledem k tomu, že placená práce byla v historii řízena a vykonávána převážně muži, významně ovlivňuje definici maskulinity, přičemž maskulinita pak zpětně ovlivňuje strukturu a dynamiku pracovní sféry.184 Sféra práce je tak spjata s dominantními mužskými vlastnostmi, které jsou stále vyžadovány a vysoce 180

MAŘÍKOVÁ, Hana. Teoreticko-metodologický úvod: gender, rodina a jejich zkoumání. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 18. 181 ROMAINE, Suzanne. Communicating gender. Mahwah, N.J.: L. Erlbaum Associates, 1999, s. 253254. 182 MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 59. 183 KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006, s. 81. 184 DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře a nové podmínky pracovního trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 27.

48

hodnoceny. I přes snahy využít a začlenit do pracovního prostředí ženské charakteristiky, jako je například důvěra, týmová práce a kooperace, jsou mužské kvality (agresivita, nezávislost, sebedůvěra, soutěživost apod.) pro práci významnější.185 Většina vedoucích pozic v různých odvětvích pracovního trhu je zastupována muži. Ženy se k těmto pozicím dostávají zřídka, a pokud, tak převážně do vedení v zaměstnáních, která jsou považována za feminní.186 Stejně tak mnohem snadněji získávají práci muži než ženy, protože spousta zaměstnavatelů považuje za samozřejmé, že žena-matka se musí starat o děti, a tím odsouvá své pracovní povinnosti do pozadí. I přes mnoho legislativních úprav zakazujících genderovou diskriminaci, však zaměstnavatelé inklinují k prosazování tzv. statistické diskriminace, tedy k předsudku, že ženy vykazují nižší produktivitu.187 Muži jsou tedy stále ve většině případů ve vedoucích pracovních pozicích, ale můžeme se setkat i s jednotlivými muži, kteří jsou na nižších postech a navíc podřízeni ženám. I přesto, že je v současnosti pouze malé procento žen ve vedoucích pozicích, dochází i k takovému hierarchickému uskupení, kdy žena svým postavením v zaměstnání převyšuje muže. Takové rozdělení pracovních pozic bylo v minulosti nemyslitelné. Ženská práce byla většinou považována za nekvalifikovanou, jakousi pomocnou práci, která není nijak složitá ani fyzicky náročná a pro její vykonávání tak stačí mnohem nižší kvalifikace, někdy dokonce i inteligence.188 Z tohoto důvodu byla také častěji méně finančně hodnocena než mužská práce. Tento přístup se však změnil, když ženy začaly pronikat do pozic, zastávaných muži. Jedním z dalších překonaných stereotypů je představa, která muže vytrhává z domácího prostředí a umísťuje ho pouze na pracovní trh. V současnosti jsou muži angažovanější ve sféře domova a projevuje se fakt, že muži čím dál častěji využívají flexibilní pracovní dobu, aby získali více času pro rodinu. V práci však tuto skutečnost

185

DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře a nové podmínky pracovního trhu – teoretické souvislosti. In:DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 27. 186 PAVLÍK, Petr. Gender a trh práce. In: SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005, s. 34-35. 187 Tamtéž, s. 34. 188 ŠNÝDROVÁ, Ivana. Manažerka a stres. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, s. 40 – 41.

49

většinou zdůvodňují jinými, než rodinnými povinnostmi.189 Proto tato změna v chování mužů není tolik viditelná. Práce už však není jediným místem, kam muži směřují. Muži slaďují práci a rodinu, ale méně viditelně, aby nedošlo ke snížení jejich výdělku, a tak nebyla ohrožena jejich identita živitele, a zároveň tak, aby nebyli vnímáni jako zanedbávající svou práci a nedostatečně maskulinní.190 Muž angažující se v rodině a domácnosti je totiž společností stále vnímán jako nedostatečně maskulinní.

4.3. Návrat k rovnosti Rovnost žen a mužů je dlouhodobým cílem společnosti. Feministická hnutí posunula původní patriarchální nerovnost a způsobila velké převraty ve společnosti. Dlouho utlačované ženy získaly mnohá práva, včetně volebního, a začaly se více angažovat v pracovní sféře. Jak už bylo několikrát zmíněno, ženy v současnosti zastupují i významné vedoucí pozice na pracovním trhu. Pracovní aktivita je v současné společnosti vnímána jako významná jak pro muže, tak pro ženy, a to především proto, že představuje jednu z nejdůležitějších oblastí pro tvorbu osobní identity jedince, projev osobních zájmů a také finanční příjem zajišťující autonomii a nezávislost.191 Stejně tak je však ženám přiznávána dominantní úloha v domácnosti a v péči o děti. Pozice žen je v obou sférách uznávána a brána za samozřejmou. Na druhé straně jsou však muži neustále tlačeni společenskými stereotypy do pracovní sféry a naopak odrazováni od sféry soukromé. Muži v domácnosti tedy ve většině případů nejsou uznáváni a naopak jsou mnohdy hodnoceni až negativně. Utváření vlastní identity jedince ale spočívá v jakékoli činnosti, tedy i v péči o děti a domácnost, což je mužům svým způsobem odpíráno. Podle Maříkové současné sociální organizace diskriminují tu část mužů, která se plně neztotožňuje s majoritní patriarchální kulturou, ale zaujímá nové stanovisko v plnění mužské role novým způsobem.192 Takové rozdělení společnosti svědčí znovu o nerovnosti, ovšem v současné době jsou v nevýhodné pozici muži.

189

DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře a nové podmínky pracovního trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 27. 190 DUDOVÁ, Radka, Marta VOHLÍDALOVÁ. Nové tváře a nové podmínky pracovního trhu – teoretické souvislosti. In: DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007, s. 27. 191 Tamtéž, s. 28. 192 MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 17.

50

Vzhledem k vzrůstajícímu novému trendu mužů angažujících se ve sféře domova se stereotypní společenské smýšlení pomalu mění.193 Klasické rozvržení společnosti nabourávají tzv. „noví muži“. Tento nový muž se mnohem častěji angažuje v péči o děti a o domácnost a to nejenom po stránce finančního zajištění, ale hlavně po stránce emoční. Tito muži tvoří zatím pouze malou část populace, která se ale pomalu zvětšuje a nutí tak společnost přehodnotit již zavedené konstrukty. Muži pečující o dítě a domácnost jsou postupně legitimizováni, zatímco ženy jako pracující matky jsou stále hodnoceny spíše negativně.194 Pro zrovnoprávnění mužů a žen je nutné změnit především uvažování společnosti, která přebývá ve svých stereotypních konstruktech. O pečovatelských schopnostech muže už se hovořilo v kapitolách o otcovství. Není zde tedy žádné vědecké potvrzení o tom, že by muži nesplňovali určité předpoklady pro péči o děti, a proto by tuto činnost neměli vykonávat. Vědecká studie Luptonové a Barclayové, která se zabývá zkušeností otců, dokonce dochází k závěru, že stejné předpoklady pro tvorbu blízkého vztahu se svými dětmi mají muži i ženy, a to prostřednictvím každodenních pečovatelských aktivit.195 Už díky tomuto důkazu by společnost měla uznat práva mužů aktivně se podílet ve sféře domova. Zavedení rodičovské dovolené je prvním větším krokem k společenské legitimizaci muže v domácnosti. Naše populace však zatím ospravedlňuje muže na rodičovské dovolené spíš v případech, kdy je tak rodinná situace ekonomicky výhodnější, mnohem méně pak akceptuje jiné důvody, třeba že muž má větší předpoklady pro péči o dítě nebo v domácnosti prostě být chce.196 Muž zasazen do stereotypně ženského prostředí je stále z velké části nepochopen. Snahy legislativně pomoct mužům zaujmout typicky ženské role by však měly mít za následek tolerantnější přístup společnosti a odstranění různých genderových stereotypů.

193

MAŘÍKOVÁ, Hana. Pečující otcové a vzorce genderového uspořádání v rodině. In: MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007, s. 60. 194 Tamtéž, s. 60. 195 LUPTON, Deborah a Lesley BARCLAY. Constructing fatherhood: discourses and experiences. 1st pub. London: SAGE Publications, 1997, s. 124 – 133. 196 MAŘÍKOVÁ, Hana. 2003. „Rodičovská dovolená a muži.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 4 (1-2). s. 7.

51

Závěr Cílem této práce bylo poukázat na vývoj mužských rolí a v souvislosti s nimi i změnu mužské identity v průběhu dějin. Práce byla zaměřena především na popis změn v oblastech zaměstnání a rodiny. Na problematiku mužské identity bylo v průběhu práce nahlíženo v genderovém kontextu. Pro uplatnění tohoto pohledu jsem získala inspiraci v knize Hany Maříkové, Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Maříková zastává podobný názor jako já, tedy, že pokud chceme zjistit, jaké jsou lidé ve skutečnosti, musíme se zbavit našich stereotypních představ a předsudků. Jedině tak můžeme zkoumat, jak vztahy mezi muži a ženami ve společnosti doopravdy fungují. Stereotypy totiž tvoří jakýsi základní orientační rámec ve společnosti, kde jsou jednotlivci připisovány určité charakteristiky podle toho, k jaké skupině náleží. Společnost si vybudovala určité konstrukty, kterými si pomáhá třídit skupiny lidí a automaticky k nim přiřadit vzorec očekávaného chování. Díky stereotypům se uvažování společnosti omezilo na zobecňování a aplikaci nejčastějšího nebo nejpravděpodobnějšího modelu chování na všechny jedince. Společnost tak kvůli své generalizaci přehlíží vývoj různých sociálních rolí, které se ubírají jiným směrem a vymykají se předurčeným „škatulkám“. Jednotlivé aspekty společnosti se však v průběhu času mění, přičemž některé změny jsou zásadní, jiné pouze nepatrné. Jak už bylo řečeno, stereotypy jsou ustálené představy. Navzdory tomu, že se jedná o pouhé představy, vytváří určitý konstrukt reality, který je společností přijímán. To, jak je na realitu nahlíženo dále silně ovlivňuje naše smýšlení o ní. Abychom dokázali vnímat drobné změny, které probíhají neustále, je nutné se našich stereotypů vzdát a nahlížet na věci bez hodnotících konotací. Tato práce ukazuje, že k proměně mužské identity dochází. Mužská nadvláda, která přetrvávala ve společnosti po dlouhou dobu, byla otřesena s nástupem emancipovaných žen. Možnosti žen a mužů se začaly vyrovnávat. Muži přestali být jedinými nadřízenými a z žen se staly rovnocenné partnerky, které by měly mít na rozhodování o světě stejný podíl. Mužská identita je destabilizována nejistotou mužů, kteří přichází o pozice, jež je definují. Existuje mnoho způsobů, jakými muži reagují na tuto skutečnost. Každý jedinec vnímá změnu odlišně. Samozřejmě je zde skupina zastánců starého modelu, která novou situaci ignoruje nebo vystupuje přímo proti ní. Naopak někteří muži změnu vřele vítají, další se ji pokouší nějakým způsobem přijmout či alespoň respektovat.

52

Ideál maskulinity se však pomalu transformuje. Mužskou identitu postavenou na zažitých představách bylo nutné přehodnotit s přicházejícími změnami. Tyto změny nutně ovlivnily identitu mužů, díky čemuž zpětně dochází k mnoha dalším změnám v různých sférách společnosti. Proměna mužské identity má za následek nejen transformaci mužských rolí a prolomení některých genderových stereotypů, ale mění také celou organizaci společnosti včetně jejích hodnot a tradic. Většina mužů v současnosti definuje svou identitu na základě stereotypního genderového rozdělení společnosti. V pracovní rovině se však myšlení části současných mužů poměrně změnilo. Ženy mají podle nich stejné právo na to být zaměstnané, dokonce díky různým kvalifikacím mohou dosáhnout stejných nebo lepších pozic. Dlouhodobým působením tohoto aspektu si muži zvykli na přítomnost žen v zaměstnání a valná většina z nich přijala tento fakt za samozřejmý. Rovnocennost žen a mužů na trhu práce jim tedy nevadí. Většině těchto mužů nevadí ani to, když má ženamanželka vyšší příjem než on sám. Samozřejmě existuje skupina mužů, která staví svou identitu na tradicích a stereotypech. V těchto případech muži odmítají ženy na pracovním trhu, nebo jim jejich práci alespoň stěžují svým nadřazeným postojem vůči nim. Sféra soukromá však zůstává až na drobné výjimky prakticky beze změn. Žena má na starosti domácnost spojenou s veškerými domácími pracemi a péči o děti, především o děti v nízkém věku nebo během nemoci. V souvislosti s tím většinou zůstává po narození dětí doma. Muži zůstávají na rodičovské dovolené pouze v případech nutnosti, nebo pokud se situace jeví jako výhodnější. Nejčastěji se tak děje z ekonomických důvodů. Žena si může budovat vlastní kariéru, ale současně musí zastat veškeré své povinnosti ve sféře soukromé. Muž se moc nezapojuje do prací v domácnosti a o děti se stará většinou až po příchodu z práce. S dětmi navíc tráví čas aktivitami, které jsou zábavnějšího charakteru. Jedná se o různé hry, fyzické aktivity a motorický vývoj dítěte. Výchova je zatím přenechávána ženě. V tomto ohledu je mužská identita často spojována s motivem nadvlády nad ženou a rodinou a zároveň je jí připisována jakási společenská prestiž. V současné době se ze skupiny stereotypních mužů vyčleňuje malá část tzv. „nových mužů“, kteří svou identitu pojali jinak, než jak ji popisuje tradiční pohled společnosti. Celkový přístup k rodině a práci je poměrně odlišný. Tito muži se mnohem častěji angažují v domácnosti a v péči o děti. Jednají tak, protože chtějí, nikoli proto, že jsou do toho jakkoli nuceni. Partnerku nebo manželku považují za sobě rovnou 53

a nechávají jí prostor pro rozvíjení vlastní kariéry. Sami muži pak rádi zůstávají na rodičovské dovolené a přebírají tak funkci, která je většinou přisuzována ženám. Pro tyto muže je typické, že jsou mnohem citlivější. Z tohoto důvodu také o své okolí více pečující a starají se o větší podíl domácích prací než ostatní muži. Společnost je k tomuto novému uspořádání společnosti a k nové mužské identitě v současnosti tolerantnější než dříve. Jedinou výjimku tvoří starší generace, která má genderové stereotypy silně zakořeněné. Zatím není tato skupina mužů příliš početná, ale neustále se rozšiřuje a je více uznávána a respektována. Mužská identita, která se vyvíjí směrem k rovnocennému jednání se ženami, bude postupně deformovat zažité genderové stereotypy a pozměňovat charakter společnosti. Některé stereotypy pravděpodobně nebude možné změnit a nahradit, ale mnoho jiných bude postupně překonáno. Společnost bude nucena postupně přetvářet konstrukt maskulinity a zařadit k mužskému modelu nové, zatím netypické vlastnosti. Osobně si myslím, že aktivních mužů, zapojujících se v domácnosti bude přibývat rovnoměrně s nárůstem žen budujících vlastní kariéru. Do budoucna doufám, že společnost dokáže některé genderové stereotypy překonat a bude novou mužskou identitu některých jedinců více respektovat a podporovat.

54

Seznam použité literatury 1) ALLPORT, Gordon Willard. O povaze předsudků. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2004. Obzor (Prostor). 574 s. ISBN 80-7260-125-3. 2) BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 2005. 266 s. ISBN 80-718-5727-0. 3) BERGER, Peter L a Thomas LUCKMANN. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. 1. vyd. Překlad Jiří Svoboda. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999. 214 s. ISBN 8085959461. 4) BIDDULPH, Steve. Mužství: jak zvládat všechny mužské role. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Portál, 2007. 199 s. ISBN 978-807-3672-096. 5) BURGESS, Adrienne. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Vyd. 1. Brno, 2004. 216 s. ISBN 80-721-7296-4. 6) DUDOVÁ, Radka. Otcovství po rozchodu rodičovského páru. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2008. 234 s. Sociologické disertace. ISBN 978-807330-136-1. 7) DUDOVÁ, Radka. 2006. „Partnerský život a slaďování práce a rodiny v páru žen a mužů v manažerských pozicích.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 7 (2): 58 – 62. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/665b86973806facfc39febd21a8a57d8897a210c _partnersky-zivot.pdf 8) DUDOVÁ, Radka. Rozporuplné diskursy otcovství. Gender, rovné příležitosti, výzkum. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2006. roč. 7, č. 2, s. 6-11. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/d09dfdcd108a117657cc76f21a211a233083ff6f _rozporuplne-diskursy-otcovstvi.pdf. 9) DUDOVÁ, Radka. Souvislosti proměn pracovního trhu a soukromého, rodinného a partnerského života. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav Akademie věd České republiky, 2007. 166 s. ISBN 978-80-7330-119-4. Dostupné z: http://www.soc.cas.cz/publikace/souvislosti-promen-pracovniho-trhu-soukromehorodinneho-partnerskeho-zivota

55

10) FÁROVÁ, Nina. 2015. „Muži učitelé v mateřských školách – konstrukce maskulinity ve feminizovaném prostředí.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): 46 – 56. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/efe04822c60e67a871de6772d757db9e8510802 c_115-web-stati-farova.pdf 11) FORMÁNKOVÁ, Lenka, Hana MAŘÍKOVÁ, Alena KŘÍŽKOVÁ a Romana VOLEJNÍČKOVÁ. Gender a rovnováha moci: podpora rovného přístupu žen a mužů do řídicích pozic v sociálním a konvenčním podniku v České republice. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2015. 56 stran. ISBN 978-80-7330-273-3. Dostupné z: http://www.soc.cas.cz/publikace/gender-rovnovaha-moci 12) GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. 594 s. ISBN 80-7203124-4. 13) GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo: sebeprezentace v každodenním životě. Vyd. 1. Překlad Milada McGrathová. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. 247 s. ISBN 80-902-4824-1. 14) HELUS, Zdeněk. Sociální psychologie pro pedagogy. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2015. 399 s. ISBN 978-80-247-4674-6. 15) JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 285 s. ISBN 978-80-7367-269-0. 16) KARSTEN, Hartmut. Ženy - muži. Vyd. 1. Překlad Petr Babka. Praha: Portál, 2006. 183 s. ISBN 80-736-7145-X. 17) KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1992. 125 s. ISBN 80-901102-0-7. 18) KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 204 s. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-86429-39-3. 19) KOMÁREK, Stanislav. Muž jako evoluční inovace?: eseje o maskulinitě, její etologii, životních strategiích a proměnách. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. 262 s. ISBN 978-80-200-2086-4. 20) KŘÍŽKOVÁ, Alena. Pracovní a rodinné role a jejich kombinace v životě českých rodičů: plány versus realita. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2006. 105 s. ISBN 80-7330-112-1. Dostupné z: http://www.soc.cas.cz/publikace/pracovnirodinne-role-jejich-kombinace-v-zivote-ceskych-rodicu-plany-versus-realita

56

21) KŘÍŽKOVÁ, Alena , Radka Dudová, Hana Hašková, Hana Maříková a Zuzana Uhde. Práce a péče. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2008. 97880-86429-94-6. 22) Lerner, G. The Creation of Patriarchy.Oxford University Press. New York. 1986. ISBN 0-19-503996-3. 23) LUPTON, Deborah a Lesley BARCLAY. Constructing fatherhood: discourses and experiences. 1st pub. London: SAGE Publications, 1997. ISBN 0-7619-5341-8. 24) MAŘÍKOVÁ, Hana. 2004. „Kdo jsou otcové na rodičovské dovolené.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 5 (1): s. 8-10. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/687b6aaceaadfac840d24602acd0d18528c91bb 8_rocnik05-1-2004.pdf 25) MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999. 108 s. Working papers, 99:6. ISBN 80-859-50693. 26) MAŘÍKOVÁ, Hana. 2003. „Rodičovská dovolená a muži.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 4 (1-2): 6-7. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/b5e106bc7ca71c44210d955aaf039befa4ff170d _rocnik04-1-2-2003.pdf 27) MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. 1. vyd. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007. 103 s. ISBN 978-80-7330-135-4. Dostupné z: http://www.soc.cas.cz/publikace/trvala-nebo-docasna-zmena-usporadanigenderovych-roli-v-rodinach-s-pecujicimi-otci 28) MEAD, Margaret. Pohlaví a temperament u tří primitivních společností. Vyd. 1. Překlad Gisela Kubrichtová. Praha: Sociologické nakladatelství, 2010. 356 s. ISBN 9788074190360. 29) MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Ilustrace Vladimír Jiránek. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-8642958-X. 30) NOVÁK, Tomáš. O otcovské roli: význam otce v rodině. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013. 127 s. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-4498-8. 31) OAKLEYOVÁ, Ann. Pohlaví, gender a společnost. 1.vyd. Praha: Portál, 2000. 171 s. ISBN 80-7178-403-6.

57

32) PANDE, Rohini a Deanna FORD. Gender Quotas and Female Leadership: A Review. 2011. Harvard University. 33) PETR, Josef. Mužská emancipace jako proces. Praha, 2011. Univerzita Karlova v Praze 34) PRINCOVÁ, Petra. Žena ve vedoucí funkci. Plzeň, 2014. Západočeská univerzita v Plzni. 35) RADIMSKÁ, Radka. 2002. „Genderové nerovnosti na trhu práce – pohled francouzské sociologie.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 3 (2-3): 1 - 2. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/16564aed756b0d368c0bff0b7326c2503b02277 6_rocnik03-2-3-2002.pdf 36) RADIMSKÁ, Radka. 2002. „Štěstí a neštěstí vdané ženy: nepřímé zhodnocení ženského kapitálu na pracovním trhu.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 3 (2-3): 9. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/16564aed756b0d368c0bff0b7326c2503b02277 6_rocnik03-2-3-2002.pdf 37) RENZETTI, Claire M. a Daniel J. CURRAN. Ženy muži a společnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2003. 642 s. ISBN 80-246-0525-2. 38) ROMAINE, Suzanne. Communicating gender. Mahwah, N.J.: L. Erlbaum Associates, 1999. ISBN 08-058-2926-1. 39) SLABÁKOVÁ, Radmila. Konstrukce maskulinní identity v minulosti a současnosti: koncepty, metody, perspektivy. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 542 s. ISBN 978-80-7422-218-4. 40) SMETÁČKOVÁ, Irena a Klára VLKOVÁ. Gender ve škole: příručka pro vyučující předmětů občanská výchova, občanská nauka a základy společenských věd na základních a středních školách. Vyd. 1. Praha: Otevřená společnost, 2005. 191 s. ISBN 80-903331-2-5. 41) STŘÍLKOVÁ, Ivana. 2005. „Dilemata pozitivní diskriminace a gender mainstreaming jako možné řešeni?.“Gender, rovné příležitosti, výzkum 6 (2): s. 18 21. ISSN 1805-7632. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/e02e7e2b53d8b825a76dd855e1ba9261885476 4b_dilemata-pozitivni-diskriminace.pdf 42) ŠIMÁČEK, Roman. Postavení ženy ve společnosti. Brno, 2007. Diplomová práce. Masarykova univerzita. 58

43) ŠNÝDROVÁ, Ivana. Manažerka a stres. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006. Pro moderní ženu. ISBN 80-247-1272-5. 44) VALDROVÁ, Jana a Kristýna RYTÍŘOVÁ. Abc feminismu. Brno: Nesehnutí, 2004. ISBN 80-903228-3-2. 45) Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996. 747 s. ISBN 80-7184164-1. 46) VOLEJNÍČKOVÁ, Romana a Markéta Švarcová. 2015. „Jak zvýšit počet žen v rozhodovacích pozicích? Zpráva z konference.“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 16 (1): s. 104. Dostupné z: http://www.genderonline.cz/uploads/ee62fa748d30922216b2cb1d4b73475ab344297 0_115-web-zpravy-volejnickova-svarcova.pdf 47) VONÁŠKOVÁ, Karolína. Rozdíly v přístupu ke zdraví u žen a mužů. Praha. 2014. Univerzita Karlova v Praze. 48) VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8. 49) WHITEHEAD, Stephen a Frank J BARRETT. The masculinities reader. Malden, MA: Blackwell Publishers, 2001. ISBN 0745626890.

59