Projektová studie veřejných přírodních ploch obcí mikroregionu Hlinecko

Projektová studie veřejných přírodních ploch obcí mikroregionu Hlinecko-RANÁ ___________________________________________________________________________________ _____

Projektová studie veřejných přírodních ploch obcí mikroregionu Hlinecko soubor architektonických studií

T E CH N I C K Á Z P R Á V A

RANÁ Náves Hřiště

VN KONZULT, s.r.o. 2015

1


ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE

ZADAVATEL:

Sdružení obcí mikroregionu Hlinecko Poděbradovo nám. 1 539 01 Hlinsko IČO 00274038

zastoupený:

Jiřím Sochou, předsedou

spolupráce:

Ing. Vladimír Hubený, starosta obce Raná

ZPRACOVATEL PROJEKTU:

VN KONZULT, s.r.o. Za Sokolovnou 744 533 41 Lázně Bohdaneč IČO 27493229 www.vnkonzult.cz

zastoupený:

Kateřinou Korejtkovou, jednatelkou

odborná spolupráce:

Ing. Arch. Tereza Šmídová, architektonické řešení

2


OBSAH 1 Úvod ………………………………………………………………………. 1.2. Řešené území ………………………………………………………………….. 2 Historie ……………………………………………………………………….. 3 Současný stav ………………………………………………………………. 4 Návrh ……………………………………………………………………….. 4.1. Návrh návsi ………….………………………………………….… 4.2. Hřiště ………………………………………………………………..

4 4

4 13 18 19 31

3


1 Úvod Studie veřejné zeleně zadaných obecní plochy v obci Raná si klade za cíl nastínit možnou ideální podobu této lokality. Tato studie je výhledem do budoucna na ztvárnění obecních prostor. Jedná se o dlouhodobý koncepční materiál. Je počítáno s tím, že navrhované úpravy budou do reality uváděny postupně, po jednotlivých krocích dle uvážení obce, finančních a technických možností. Záleží tedy na vedení obce, v jakém čase a jakém rozsahu budou navržené úpravy realizovány. Předkládaná studie vychází z místního šetření, z analýzy historického stavu a dokumentace poskytnuté obcí.

1.1 Řešené území - Náves - Hřiště – doplnění o herní prvky – pouze text

2 Historie Pro správný návrh řešení jakéhokoliv území je důležité pochopení nejen všech jeho současných souvislostí, ale také historického vývoje. První písemná zmínka o Rané je z roku 1349. Objevuje se v listině, která vymezuje hranice nově zakládaného biskupství v Litomyšli. Tehdy stál v Rané kostel, který byl farní. Zda se jednalo již o kamennou budovu kostela sv. Jakuba, nevíme. Někteří historikové umění datují kostel již do poloviny 14. století. Každopádně před polovinou 14. století existovala vesnice Raná a stál v ní kostel (ať už kamenný či nějaký jeho předchůdce – roubený). Kdy přesně ale Raná vznikla, nevíme. Vesnice vznikla pravděpodobně v rámci pozdně středověké kolonizace někdy ve 13. století. Typem založení se jedná u údolní lánovou vesnici. Podívejme se na chvíli do doby vzniku Rané. Co se vlastně ve 13. století dělo? A co je to velká kolonizace? 13. století s sebou přineslo mnoho změn. V zemědělství se přešlo na trojpolní systém hospodaření a další inovace zvýšily výnosy z polí. Uživilo se tak více lidí a jejich počet začal stoupat. Původní rozsah polí přestal stačit pro takové množství obyvatelstva, a tak bylo nutné zakládat nové vesnice a s nimi i rozsah obdělané půdy. Začalo se postupovat z rovinatých a nejúrodnějších oblastí, které byly osídlené do té doby, i do hornatých a méně úrodných míst. Začala velká kolonizace. Tak se označuje proces dobývání a osídlování nových zemědělsky využitelných ploch spojený se zakládáním nových vesnic. Velká kolonizace, probíhající neobvykle rychlým tempem, změnila zásadním způsobem tvářnost Evropy. Kolonizační úsilí podstatně změnilo ráz krajiny. Část lesů zmizela a byla nahrazena hustou sítí osad, jež už se příliš nelišila od dnešní podoby. Vesnice zakládané v době velké kolonizace mají víceméně pravidelný půdorys. Tato pravidelnost vycházela ze změny ve vztazích feudál – poddaný – půda. Znamenalo to zlepšení postavení poddaného vesničana, který získal jistotu, že usedlost předá svým potomkům (jistota, kterou dříve ani zdaleka neměl). Půda nadále zůstávala právně majetkem vrchnosti, a tak se vztah sedláka k půdě dá nejlépe označit jako dědičný nájem. Práva a povinnosti 4


poddaných byly stejné pro všechny. Poddaní odváděli stejně velké peněžní i naturální dávky apod., proto nově zakládané vesnice byly vyměřovány tak, aby polnosti jednotlivých usedlíků byly stejné. Dá se tedy říci, že na základě sjednocení povinností poddaných došlo pravděpodobně i k pravidelnosti zakládacích schémat nových vesnic. Zajímavé je, že po staletí přetrvávala struktura půdorysů vesnic a vesnických domů i přesto, že byly často fyzicky obměňovány. To je tedy historická „kostra“ vesnice, která se spolupodílí na jejím jedinečném rázu.

Výsek mapy stabilního katastru z roku 1839 – www.archivnimapy.cuzk.cz. Domy označené žlutě byly roubené, červeně zděné. Návsí prochází cesta z Holetína na Rychmburk. Plocha označená GW je obecní pastvina. Údolní lánová vesnice Raná byla založena jako údolní lánová vesnice. Jedná se o jednoduché zakládací schéma, jehož základem byl jeden pozemkový pruh (lán), který se táhl za usedlostí a obvykle dosahoval až hranic katastru. Většinou byl podélnou osou tohoto založení potok, podél nějž se řadily jednotlivé usedlosti, tak jak to vidíme i v Rané. Terén směrem od potoka obvykle stoupal, takže sled způsobu obdělávání byl: zahrada, pole, louky a les. Obvykle je jedná o založení v okrajových částech starého sídelního území, tedy postupně ve vyšších polohách. Pro snadnost vytyčení se toto schéma používalo v tvarově

5


členitějším území. Údolní lánové vesnice mohou mít usedlosti rozložené jen po jedné nebo obou stranách potoka. Vesnice tohoto typu v drtivé většině případů nemají náves. V Rané se jedná o celkem ojedinělý případ, kdy byl na jedné straně potoka v poměrně rovinatém terénu vytyčena přibližně čtvercová náves s kostelem. Mapy stabilního katastru zachycují stav obcí z poloviny 19. století. Je na nich čitelné původní středověké založení, ale samozřejmě i další vývoj, kdy zástavba byla postupně doplňována a rozšiřována. Z roku 1392 máme doklad, že Raná patřila k panství hradu Rychmburk, které tehdy vlastnili páni z Pardubic. Rychmburské panství bylo v té době největší ve východních Čechách. Arnošt Flaška – majitel rychmburského panství se sice podepsal na stížném listu proti uvěznění Jana Husa do Kostnice, ale po vypuknutí husitské revoluce, byl na straně katolíků a krále Zikmunda. Roku 1425 Rychmburk dobyli táborité a vládcem hradu i celého panství se stal husitský hejtman Jiří Kroměšín a později od roku 1434 Jan Pardus z Vratkova. Za něj se objevuje jako purkrabí hradu Rychmburk Hych z Rané. Roku 1447 došlo k úpravám kostela sv. Jakuba a kostel tehdy dostal malý a velký zvon. Z roku 1584 máme zprávu, že v Rané bylo 21 usedlostí. Raná tedy patřila k větším vesnicím na Hlinecku. Stejný počet usedlostí byl ve vesnici uváděn až do konce 18. století. Roku 1654 se dovídáme, že z 21 usedlostí bylo 16 statků a 5 chalupníků. V Rané stály dva (později dokonce tři) mlýny a panská krčma. Obyvatelé vesnice byly od dob husitských válek protestanti a fara tudíž byla obsazována protestanstkými kněžími. Poslední zde působil roku 1619. Prohraná bitva na Bílé hoře měla mnoho důsledků a jedním z nich byla povinnost poddaných přestoupit na katolickou víru. V zemi ale panoval nedostatek katolických kněží, a tak zdejší fara nebyla obsazena a Raná byla přifařena ke Skutči. Z roku 1651 se zachoval Soupis poddaných podle víry a v Rané se ze 71 obyvatel obce hlásilo ke katolictví pouze 19. V soupisu nejsou uvedeny děti do 12 let – dá se tedy odhadnout, že Raná tehdy mohla mít kolem 100 obyvatel. Před třicetiletou válkou vyučoval ranské děti místní farář. Později při zoufalém nedostatku katolických kněží se nemohlo na něco takového pomýšlet, ale zajímavá je z práva z roku 1637 o jakési ženě Rozině – ranské kantorce. Škola byla při kostele v Rané oficiálně zřízena až roku 1677. Nepředstavujme si ale nějakou školní budovu – učilo se na různých místech a nepravidelně. Po dlouhé vládě Berků z Dubé na Rychmburku, koupil panství roku 1718 rod Kinských. Vzápětí se uskutečnila poměrně rozsáhlá přestavba ranského kostela sv. Jakuba: byla přestavěna loď a sakristie a také upravena věž s tehdy dřevěnou zvonicí. Na zděnou byla přebudována roku 1833. Na konci 18. století byly prováděny pokusy o kutání železné rudy na katastru Rané i Vojtěchova. Kvůli zoufalým poměrům se obyvatelé Rané zúčastnili velkých selských bouří roku 1776 a 1777. Po vydání Tolerančního patentu se v Rané přihlásila řada obyvatel k protestantům. V roce 1786 byla u kostela sv. Jakuba obnovena katolická fara. V roce 1795 byla dokončena stavba samostatné školní budovy v Rané. Byl to přízemní roubený dům s jedinou učebnou. Tato škola roku 1876 vyhořela, a tak bylo nutné postavit

6


budovu novou. Jednalo se o zděnou patrovou budovu, která byla dokončena roku 1880 a která stojí dodnes.

Školní budova na fotografii kolem r. 1900 V roce 1850 měla Raná 384 obyvatel a 77 domů. Nejvýznamnější změnou v 19. století bylo zrušení poddanství v roce 1848. Tím došlo i ke zrušení vrchnostenské správy, tedy panství. Byly zřízeny politické a soudní okresy a systém obecní samosprávy. Obce začaly o sobě samy rozhodovat a hospodařit se svým majetkem. Tím rostl v 19. století i význam návsi, které se obce snažili zvelebit tak, aby je důstojně reprezentovaly. Kamenný kříž na návsi je z roku 1847 a přenesený sem byl roku 1852.

7


Náves s křížem a mladými jírovci kolem roku 1900 Náves byla v minulosti skutečným prostorovým centrem vesnice, ale i centrem hlavního dění. Byl tu rušný každodenní hospodářský provoz. Poháněl se tudy dobytek na pastvu, jezdily tu vozy naložené obilím či senem, pochodovaly husy a hrabali slepice. Na mapě stabilního katastru je značný kus ranské návsi označen jako obecní pastvina. I když obecní pastviny byly v druhé polovině 19. století většinou rušeny, významná hospodářská funkce obecního prostoru návsi je patrná ještě na fotkách kolem roku 1900.

8


Na sérii fotografií z té doby je patrné, že náves byla plná dětí, které se tu scházely ke svým hrám. Na návsi se odehrávala všechna komediantská vystoupení, soustředilo se sem hlavní dění o masopustu, při vynášení smrti, stavění máje či dožínkách. Ponocný zde pravidelně vytruboval a obecní „policajt“ tady po vybubnování začínal s oznamováním vyhlášek představenstva obce. Náves byla obecní, pro všechny společná. Po celou dobu existence vsí nebyl povrch návsí nijak zpevňován či upravován. Náves nebyla nijak speciálně ozeleňována, jelikož nebylo proč – měla funkce hlavně hospodářské a provozní. Uplatňovaly se zde travnaté plochy a nezpevněné cesty.

9


V druhé polovině 19. století často docházelo k výsadbě stromů na návsi. V prostoru návsi bylo nutné zvolit takové stromy, které by dobře snášely velký hospodářský provoz, který zde panoval. Ranská náves byla osázena kaštany – jírovci, a to poměrně na husto v malém odstupu. Na historických fotografiích vidíme spoustu mladých stromků všude po celé návsi, jak lemují nezpevněné cesty. Cílem bylo, aby byla náves co nejdříve ozeleněna. Na starých fotkách je také vidět, že náves s ještě malými stromky byla vnímatelná celkověji a působila z prostorového hlediska velmi velkoryse, zkrátka vynikla její velikost. Dále mnohem více vynikal kostel sv. Jakuba a to i v době vegetace, kdy stromy mají listí. Tradiční podobou návsi ve vztahu k zeleni bylo tedy spojení velkých travnatých ploch a posléze i vysokých stromů.

10


11


V roce 1869 začala být budována pro celý region důležitá železniční trať z Pardubic přes Hlinsko do Havlíčkova Brodu a také silniční síť spojující obce mezi sebou. V roce 1875 si evangelický sbor postavil modlitebnu v historizujícím duchu, takže od té doby má Raná dva kostely.

12


Velký rozvoj zaznamenala obec ve 20. letech 20. století, kdy zde žilo 430 obyvatel. V té době se rozvíjel spolkový život, byl zaveden samočinný vodovod a Raná byla elektrifikována.

3 Současný stav Náves je v současné době plná zeleně, která ovšem byla vysázena poněkud nekoncepčně, takže dnes zaniká prostorová velkorysost návsi i hodnotná architektura kostela. Některé prvky zeleně už dnes ani nejsou pěkné – prostor nezdobí, ale pouze zaplňují. Dá se říci, že zeleň na návsi je rozložena do několika „ostrovů“ vymezených komunikacemi. Ve východní části jsou na obecní ploše realizované předzahrádky soukromých majitelů – do této plochy návrh vůbec nezasahuje.

Největší zelená plocha je naproti bývalému kinu, kde byla v nedávné době skácena mohutná lípa ve špatném zdravotním stavu. Nahradila ji nová mladá lípa. U ní je poměrně čerstvě realizován ostrůvek okrasné zeleně, v jehož středu jsou velké kameny. V ostrůvku jsou kromě vhodných keřů jako je vajgélie či tavola kalinolistá také méně vhodné jehličnany, a především borovice, která je pěkná teď, ale časem bude veliká. To je přitom vysazena 13


v podstatě pod korunami jírovců a v budoucnu by zde byly natěsnány tři veliké stromy: jírovec, borovice a lípa.

Ostrůvek zeleně lemují přerostlé a přestárlé thuje, které dnes již skutečně žádnou parádu nedělají. Navíc je potřeba si uvědomit, že jehličnany jsou na venkovskou náves naprosto nevhodné, nejsou zde tradiční, působí cizorodě svým habitem i barevností, navíc jsou po celý rok stále stejné, takže působí monotónně. Nekvetou, nepoutají na sebe život hmyzu a dalších drobných živočichů. Jehličnany na venkovské návsi nikdy nebudou vytvářet harmonickou atmosféru. Přitom v Rané na návsi je jehličnanů poměrně hodně: jak zatím malé jehličnany v novém okrasném ostrůvku i kolem něj, zmíněné staré thuje, tis, thuje u pomníčku tak i větší a starší jalovce a nakonec i ne úplně šťastná nedávná výsadba nízkých poléhavých jalovců ve svahu k silnici. Jediný jehličnan, který má na návsi své opodstatnění a je navíc vhodně umístěn i pěkně rostlý je smrk určený k vánočnímu zdobení.

Do dnešních dnů zůstalo na návsi 15 velikých stromů jírovce maďalu, které zde zůstaly z výsadby na konci 19. století. Ostatní jírovce byly postupně vykáceny, protože vadily provozu na návsi a novým potřebám. Jírovce dnes lemují silnici podél zdi kostela po obou stranách a tři zůstaly ještě za křižovatkou a dva v okolí čekárny autobusů.

14


Za pomníkem jsou dva větší červenolisté buky vysazené cca před 25 lety. Ač jsou tyto stromy samy o sobě velmi krásné a do daného prostředí vhodné, zde jsou bohužel nešťastně umístěny tak, že v době vegetace jejich koruny zakrývají výhled z návsi na kostel. Výsledný dojem je tedy takový, jako náves kostel neměla, což je veliká škoda.

Z novějších výsadeb je dnes na návsi stromořadí javoru babyky přibližně z 80. let 20. století. Javory mají dekapitované koruny – tedy jsou pravidelně ořezávané „na hlavu“. Tato úprava (byť v minulosti obvyklá) mrzačí stromy po estetické stránce, kdy nemohou plně rozvinout své koruny a zejména po opadu listí jsou takto upravované koruny opravdu nevzhledné. Přitom zeleň na návsi by ji měla zdobit! Navíc do neustále zraňovaných stromů snadno zatéká, vyhnívají pak zevnitř, podléhají houbovým chorobám a jejich životnost je výrazně nižší, než u týchž stromů s volně rostlou korunou. Koruny dekapitovaných babyk jsou navíc nízko, takže tvoří na návsi v době vegetace velkou prostorovou bariéru a brání vnímání její celistvosti. Na návsi jsou prvky drobné architektury: kříž a pomník padlým v 1. světové válce, který je zcela zbytečně obklopen drátěným plůtkem. „Drátěnka“ navíc pomník zrovna nezdobí. U pomníku rostou dvě thuje – zasloužil by si jistě zajímavější zeleň ke zdůraznění a také rododendrony. Kříž je z roku 1847. U jeho paty je úzký nevydlážděný lem, který si žádá řešení. 15


Obě tyto drobné památky potřebují opravu. Na návsi je také velmi pěkná dřevěná čekárna autobusů.

Telefonní budka je na protější straně silnice. Poblíž ní je plakátovací plocha a dále vývěsky. Tyto prvky sami o sobě potřebují vyměnit. Navíc je nutné zde řešit komplikované výškové úrpvně. V minulosti bylo na náves navezeno značné množství hlíny s cílem srovnat některé plochy. Vedlejším dopadem toho je ovšem velký rozdíl úrovní mezi chodníkem a travnatou plochou, proto je zde dnes prudší svah k chodníku. K telefonní budce je ze stejných důvodů nutné dostat se po několika schodech. Také před vývěskami je jakési vyvýšené podium. Působí to nejen nelogicky a nevzhledně, ale hlavně je to nepraktické: občané musí překonávat vysoký schod na podestu před vývěskami, což je pro starší i maminky s kočárky velmi obtížné. Toto místo je potřeba znovu koncepčně řešit. Na návsi v Rané je dnes křižovatka silnic – směr Skuteč (Předhradí) a směr Prosetín, a to v její severní části. Na návsi jsou chodníky provedené ze šedé zámkové dlažby. Větší zpevněná plocha je v okolí křížku před čekárnou.

16


Náves je vybavena mobiliářem: jsou zde dvě lavičky s betonovou konstrukcí, jedna lavička dřevěná a dva odpadkové koše taktéž s betonovou konstrukcí. Mobiliář slouží dobře, ale tento typ je vhodný spíše ke sportovnímu hřišti než jako reprezentativní na historickou náves, jelikož je příliš rosbustní. Zcela zde chybí stojan na kola. Ale pro cyklisty je zde drobné odpočívadlo v podobě lavičky se stříškou.

17


4 Návrh Koncepce zeleně ve venkovském prostředí K zeleni ve venkovském prostředí je potřeba přistupovat zcela jinak než k zeleni městské. Venkovské obce mají svou specifickou estetickou hodnotu a jejich zeleň též. Přenášením městského způsobu zakládání zahrad a řešení veřejného prostoru do tohoto prostředí dochází k ztrátě jedinečného kouzla, které vesnická zeleň tradičně mívala - veliké stromy, volné plochy trávníků, velké volně rostlé výrazně kvetoucí keře...... Navrhovaná zeleň návsi v Rané je inspirovaná tradiční venkovskou zelení jak ve veřejném prostoru (návsi atd.), tak starými venkovskými zahradami, jaké měly naše prababičky. To se týká jak kompozičního umístění, tak druhů dřevin. V návrhu jsou hojně využity keře na vesnici tradiční jako hortenzie, vajgélie, trojpuky, kaliny či kdoulovce. Tyto keře jsou krásné: výrazně kvetou i voní a v daném prostředí působí přirozeně. Jsou ale také osvědčené svou minimální potřebou údržby, odolností vůči chorobám i mrazu. V návrhu nejsou žádné dlouhé monotónní mnohametrové pásy stejných druhů keřů, jak to bývá běžné v městské veřejné zeleni. Navržené keře kvetou v různou dobu a vůbec se střídají ve svém výtvarném účinku např. květy na jaře, zbarvením listí či bobulemi na podzim, barevnými větvičkami v zimě apod. Jsou tedy velmi proměnlivé a zejména volně rostlé. Tím, že ponecháme keře volně růst, jím umožníme, aby se projevily ve své plné a jedinečné kráse. Každý keř má jiný tvar a způsob růstu. Žádné výrazné ořezávání zde nemá své místo. Keře jsou navrženy takové, aby danému místu svým vzrůstem odpovídaly. To pochopitelně snižuje náročnost údržby. Do návrhu veřejné zeleně v obci Raná jsou zakomponovány i dnes již málo využívané a přitom tradiční keře, např. kalina obecná ,Roseum´. Mělo by tím dojít nejen k vytvoření z estetického hlediska vskutku neobyčejné veřejné zeleně, ale také ke zvýšení druhové pestrosti místa (biodiverzity). Přínos by tedy měl být nejen estetický, biologický, ale i kulturní.

Růže stolistá V návrhu se objevují i růže. Není ovšem potřeba bát se je ve veřejné zeleni využít. Růže jsou vlastně ze dvou skupin: růže historické, které se historicky na zahrádkách pěstovaly a moderní růže vyšlechtěné na vysokou mrazuvzdornost, zdraví a opakované kvetení. Obě

18


skupiny bez jakýchkoliv opatření zvládnou zdejší zimu, vynikají zdravím a nepotřebují žádnou nebo téměř žádnou péči. Podrobněji k růžím a jejich pěstování stejně tak jako k výsadbě keřů a péči o ně v Obecné části.

4.1 Návrh návsi v Rané Cílem návrhu je náves řešit koncepčně tak, aby došlo ke zdůraznění všech hodnotných prvků – křížku, pomníčku, staré aleje kaštanů…. a odstranění prvků rušivých a tříštivých. Cílem je také, aby byl prostor celkověji vnímán včetně svých cenných souvislostí, jakými jsou např. blízkost areálu kostela s ohradní zdí. Náves by měla působit reprezentativně a být celoročně atraktivní díky proměnlivé zeleni. Z návsi navrhuji odstranit veškeré přestárlé jehličnany, tedy thuje lemující ostrůvek proti kinu, tis, velký jalovec a thuje u pomníčku. Dále bych doporučila přesadit zatím malé jehličnánky (malinký stříbrný smrk, který se stane časem obrovským stromem atd.) na vhodnější místo. Dále doporučuji odstranit ořezávané stromy javorů babyk. Ty jsou na návsi výraznou prostorovou bariérou díky nízko nasazeným korunám, které brání vnímání návsi jako celku. Babyky prostor návsi zbytečně tříští a zas tak velkou ozdobou díky mrzačeným korunám nejsou – viz. k tomu pasáž v kapitole Současný stav.

V takto „vyčištěné“ ploše je zcela nově navrženo posezení. Je umístěno v pocitově nejklidnějším místě a pro větší dojem intimity je poblíž něj skupinka keřů, která posezení částečně odstiňuje od objektu bývalého kina. Plocha posezení by měla být předlážděna z nepravidelných kamenů, což v daném prostředí bude působit velice přirozeně. Dláždění 19


může být řešeno s betonovou či zatravněnou spárou. V místě posezení jsou navrženy dvě lavičky a jeho okolí je doplněno ještě o květinové záhony.

Dláždění z nepravidelných kamenů Květiny do místa vnesou potřebný detail a kromě barev a tvarů květu, obohatí místo ještě o další vjemy jako je bzučení hmyzu atd. Květinový záhon by měl být koncipován tak, aby připomínal staré přezahrádky našich babiček. Toho lze dosáhnout volbou květin a také kompozicí rostlin v záhoně. Celkový dojem má být lehce neučesaný. Ke květinovým záhonům viz více v Obecné části.

V záhonech se mohou objevit zcela nenáročné „staré“ kosatce německé, denivky, tradiční pivoňky spolu s orlíčky. Časně jarní efekt mohou zajistit drobné cibuloviny jako např. ladoňky – v záhonech i v trávě kolem a o něco pozdější plané tulipány. Ty se na rozdíl od klasických zahradních nemusí přesazovat a na jednom místě vytrvávají. Pozdní léto a podzim může být ve znamení třapatek a starodávně působících zápleváků. Mnoho z květin (např. dobromysl) láká motýli, ale přímo magnetem na ně je i keř komule Davidovy. I ten je u posezení navržen, aby bylo možné kochat se z laviček motýly. Posezení 20


je také blízko „vánočního“ smrku, takže i v zimě se zde dá na chvilku odpočinout s výhledem na osvětlený strom.

Komule Davidova Náves by měla nově nabídnout také lepší zázemí pro cykloturisty, kteří se zde hojně zastavují. Za tímto účelem je navržen dřevěný přístřešek vybavený odpadkovým košem, stolem a lavicemi, kde je možné se občerstvit. Podoba přístřešku je velmi důležitá: lehká celodřevěná stavbička se střechou z šindele a kamennou dlažbou bude v prostoru ozdobou – viz.ukázka odpočívadla v Možděnici. Rozměr cca 2,5 x 4 m.

Odpočívadlo pro cyklisty v Možděnici

21


Obě místa – posezení a přístřešek navrhuji mezi sebou propojit chodníčkem z plochých kamenů uložených v trávě. Praktickým, ale i hezkým prvkem, který obohatí náves, je pítko. To nabídne osvěžení turistům, ale třeba i místním čekajícím na autobus. Pítko by mělo být umístěné na stávajícím hydrantu poblíž okrasného ostrůvku, tedy u trati cyklotrasy. Chodníček ze šlapáků vede až k pítku. Kolem něj doporučuji opět uložit pár nepravidelných kamenů do trávy, aby se nerozbahňovalo jeho okolí.

Litinové pítko firmy Orfeus firmy Rex, které může mít tlakový spínač – pro veřejné prostranství s ohledem na možné plýtvání vody vhodnější. Opodál k chodníku navrhuji umístit i tabuli s informacemi pro turisty a také stojan na kola. 22


Dále navrhuji zdůraznit střed obce tím, že by došlo k náhradě výsadby nízkých poléhavých jalovců ve svážku k chodníku za zajímavější keře. Místo jalovců, které jsou celý rok stejné, doporučuji do svážku k chodníku vysadit nizounké půdopokryvné růžičky a to růžové a červené prostřídané se stálezeleným půdopokryvným sklaníkem Dammerovým. Skalník kvete krásně drobnými bílými květy v květnu, od června až do zámrazu se opakovaně rozvíjí své květy růže a na podzim se skalník obalí rudými bobulemi, které vydrží až do zimy a vypadají krásně i zasněžené.

Zasněžený skalník Z předchozího výčtu je zřejmé, že dnes neutěšený svážek by se stal zajímavým po celý rok a poutal by na sebe pozornost nejen chodců, ale i projíždějících aut. Jak růže, tak skalník je do daného místa vhodné a nevyžadují žádnou péči. Půdopokryvné růže jsou jedinečnou kombinací praktičnosti a krásy. Jejich dlouhé bujné výhonky nedávají šanci plevelům a zabraňují erozi. Množství květů, které nepřetržitě nakvétají na v mohutných květenstvích, vytvoří na záhoně doslova barevný kvetoucí koberec. Výborně se proto hodí do veřejné zeleně.

Růže Knirps Růže Knirps (firma Kordes) – zdravá, netrpí padlí ani černí, výborně mrazuvzdorná, slabě voní. Bohatě kvete a tvoří girlandy, není potřeba ji stříhat. 23


Růže Innocencia (firma Kordes) - zdravá, netrpí padlí ani černí, výborně mrazuvzdorná, samočístící – vypadá stále svěže.

Růže Innocencia Půdopokryvné růže tvoří dnes samostatnou specifickou skupinu a vyznačují se kompaktním nízkým růstem. Výhony zprvu sice mohou být vzpřímené, ale brzo se rozprostřou do plochy a někdy vytvoří i delší poléhavé šlahouny. Jsou naprosto bezúdržbové, není potřeba je stříhat. Jsou zdravé i výborně mrazuvzdorné do -29°C bez jakékoliv zimní ochrany, i když pochopitelně přisypání mulče na zimu jim jenom prospěje. Více k růžím obecně i k půdopokryvným v Obecné části.

Hlohyně šarlatová

24


Okolí telefonní budky navrhuji ozdobit výsadbou dalších keřů. Kromě šeříku, který je zde již dnes, by to byla hlohyně šarlatová, která je nejvýraznější na podzim a v zimě, kdy je obalená oranžovými bobulemi a z druhé strany tradiční kdoulovec krásně kvetoucí na jaře.

Kdoulovec japonský Červenolisté buky za pomníčkem padlých zakrývají výhled z návsi na kostel. Ten je v současné době vidět pouze po opadu listí, jak je vidět na fotografii.

25


Proto navrhuji oba buky vykácet, čímž se krásný gotický kostel sv. Jakuba vlastně teprve stane součástí návsi. Pomníček by se měl stát drobným šperkem na návsi. K tomu je zapotřebí odstranit drátěný plot kolem něj o obě thuje. U pomníčku zůstanou pouze stávající rododendrony. Ty kvetou na jaře, květy na začátku léta by k pomníčku měly přinést keříky nizounkého kultivaru 26


vajgélie, které doporučuji vysadit před rododendrony. Za křížek navrhuji rozvolněné keře hortenzie stromečkovité, která kvete ve vrcholném a pozdním létě a jejíž suchá květenství jsou velmi dekorativní i v zimě. Navržená skupinka keřů nebrání v rozhledu v křižovatce a zároveň není navržena až k okraji vozovky. Je zde pamatováno na odhrnování sněhu v zimě.

Hortenzie stromečkovitá Stejně tak navrhuji ozdobit pozadí křížku - okolí čekárny. Zde jsou navrženy keře od nízkých až po středně vysoké. Na straně, která je více osluněná je to nízká zlatice kvetoucí již v březnu a nízký kultivar mahónie. Ta bude poutat pozornost během vegetačního období hned několikrát – na jaře svými velikými zářivě žlutými květenstvími, od konce léta modrými bobulemi a v zimě lesklými listy. Tuto stranu zakončuje krásná a osvědčená keřová růže , New Dawn´, která kvete opakovaně a v mírných zimách jsou na ní květy až do Vánoc.

Růže ,New Dawn´

27


Na protější straně je navržena skupina hortenzií – od nízkých po velké v různých barvách. Jedná se převážně o moderní kultivary, které jsou skvěle mrazuvzdorné, navíc kvetou na novém i loňském dřevě, takže i v případě namrznutí vykvetou. Tyto typy hortenzií navíc kvetou od července až do října, takže náves ozdobí opravdu na velmi dlouhou dobu. Časně jarní ozdobu místa zajistí podsadba hortenzií sněženkami a talovíny.

Hortenzie ve skupině

28


Sněženky a talovíny Kolem paty kříže navrhuji rostlinku naší volné přírody: zběhovec plazivý. Ten snese jakékoliv půdní a světelné podmínky (i ty skutečně extrémní) a zároveň je velmi atraktivní a bezúdržbový. Zajímavý je svými namodralými lístky a vynikne v květu na konci dubna a v květnu.

Zběhovec plazivý Před vývěskami navrhuji zcela odstranit zvýšenou podestu tak, aby chodník zde byl v jedné rovině, tedy bezbariérový. Opěrnou zídku bude potřeba opravit či zcela nově vybudovat. Měla by být ze sbíraného kamene a taková, aby se její charakter blížil dochované staré zdi kolem kostela.

29


Na tuto zídku navrhuji umístit vývěsky a také plakátovací plochu. Doporučuji dřevěnou konstrukci s dřevěnou stříškou. V místě bude stačit jeden odpadkový koš. Lavičky by se sem ideálně hodily jiné, reprezentativnější s poněkud subtilnější kovovou konstrukcí s tím, že ty stávající s konstrukcí betonovou by se přesunuly např. ke hřišti. Celkem by na návsi byly umístěny 4 ks nových laviček (2 u posezení a 2 u vývěsek)

Litinová lavička Schonbrunn KLASIK - vyrábí např. Advas, s.r.o., Třebechovice pod Orebem Pohodlná venkovní lavička s tvarovaným sedákem a opěradlem. Masivní smrková prkna o tloušťce 3,2 centimetru mají sražené hrany ze všech stran. Jsou chráněna napouštědlem proti plísním a dvěma nátěry lazurou v odstínu dub. Bočnice jsou z šedé litiny, 30


natřené základovou barvou na litinu a dvěma nátěry barvy dle přání zákazníka. V případě betonového nebo asfaltového povrchu lze litinovou lavičku na 4 nohách přichytit pomocí vysokopevnostních šroubů. V případě nezpevněného podloží (hlína, tráva, kamení, apod.) je nutné vybetonovat základ do kterého je možné lavičku uchytit. Lavička váží 45 kg a je velmi stabilní. Technické parametry: délka 157cm šířka 65cm výška 73cm.

Odpadkový koš by byl ideální se stříškou, aby do něj nepršelo a nesněžilo. Doporučuji např. elegantní koš Diagonal od firmy Mmcité. Koš zjemňují dřevěné lamely a je velmi účelný a odolný proti vandalismu a korozi. Nosná kostra je ocelová zinkovaná. A vložená nádoba je z pozinkovaného plechu. Kotvení je možné na betonové patky či na dlažbu. Stojan na kola by měl být dřevěný, vyrobený z kulatiny pro čtyři kola. ( např. www. edrevo.eu) Je to řešení jednoduché a do řešeného prostředí velmi vhodné.

4.2 Hřiště – doplnění o herní prvky U stávajícího dětského hřiště je potřeba doplnit herní prvky pro větší děti. Mělo by se jednat o prvky lehce sportovní, které by mohla využívat i škola při hodinách tělocviku. Protože pro rozšíření není příliš velký prostor, navrhuji sem umístit hrazdy a dále herní sestavu „Mučírna“ a také šplhací totem z nabídky firmy Tomovy parky. Materiálem všech těchto prvků je akátové dřevo, aby do místa dobře zapadaly a zároveň byly dostatečně odolné. Na „Mučírně“ je možné zkoušet šplhání, ručkování a překonávání překážek. 31


herní sestava„Mučírna“ a šplhací totem

trojhrazda

32

Projektová studie veřejných přírodních ploch obcí mikroregionu Hlinecko

Recommend Documents