Program Intermediální školy AVU na letní semestr školního roku 1998-1999 ¨ „Přes všechny rozdíly u jednotlivých vyzrálých lidských osobností v dějinách i současnosti je proces vyzrávání vyspělé lidské bytosti vždy v základech stejný, nikdy v něm nemůže chybět jednak mnohaletá, usilovná práce na něčem obtížném, jednak aktivní účast v jistých společenských zápasech, přijetí rizika, sebevytváření skrze úspěchy i neúspěchy v těchto zápasech. Kde cokoliv z toho chybí, velká a zralá lidská osobnost nevyzraje.“ (Milan Machovec: Filosofie tváří v tvář zániku, „Zvláštní vydání…“ 1998, str.23) S panem Machovcem souhlasím a jsem přesvědčen, že proces zrání nelze obejít a pokud se někde objeví výjimka, zjistíme po chvíli, že se o výjimku zas tolik nejedná. (Např. Arthur Rimbaud. Spěchal, aby pak léta už nemohl dělat nic a tím splatil čas učení. Tak jsem to slyšel odůvodňovat a přiznávám, že se mi to docela líbí). A možná, že ti, kteří cítí blízkou smrt, zrajou rychleji, žijou svůj čas intenzivněji. Chci se z Machovcovi perspektivy podívat na současné a nedávné umění, na umělce, na situaci v umělecké scéně, kde se po vzoru obchodníků (s čímkoliv) hledají nové a rychlé talenty, aby se představovalo čerstvé umění, tak jako čerstvé telecí, ranný salát, nové brambory, nový model plavek. Dokud tak činili pouze obchodníci s uměním, bylo jejich počínání pochopitelné i když špatně respektovatelné. Dnes však je tento trend všeobecný. Tlupy teoretiků a kunstkritiků specializovaných na telecí (selecí) umění nahánějí po světě vše co jen zatřpytí novotou, mladostí, naivitou. Nabízejí pak umělecké veřejnosti zaručeně čerstvé zboží, které musí být pečlivě ošetřováno, poněvadž po chvíli by mohlo začít páchnout rybinou a nebo naopak zcela vyčpět. Vznikají řady nadací, které podpoří cokoliv co zavání mládím. Mládí je dar. (Už jsem to několikrát prohlásil). Krásný dar. Drahocenný. Tak cenný, že si s ním můžeme dovolit i plýtvat. Ale je to hlíza z které teprve může vypučet rostlina rodící plody. (Může i nemusí. Svoji sterilitu dopředu neznáme.) Často považujeme čerstvost mládí za výsledek, kterého později nejsme schopni. To určitě nejsme. Čerstvost má v povaze pomíjivost. Právě proto musí přijít onen dlouhodobý proces, který svou důkladností, svým poznávacím pokáním, svým dlouhodobým sepjetím s dramatem života… (atp.), nahradí čerstvost zralostí. A nelze zapomenout na fakt, že čerstvost není výsledek, ale stav, pomíjivý stav. Ne všem se povede dozrát. Může se stát, že vichřice orve zrající plody. Ale I to je součást života umělce. Na takovém životě je nejkrásnější to, že nikdo neví zdali právě on je ten, kterému bude dopřáno dozrát. Lidské pocty tu nehrají žádnou roli. Naopak, pocty přicházející příliš brzy je třeba chápat jen jako varování. Bylo by báječné založit nadaci na podporu starého umění – ve smyslu umění starých. Aby tak ještě před odletem na druhý břeh měli šanci v klidu vytvořit svůj poslední hieroglyf. V komunistické společnosti bylo obtížné zrát k moudrosti. Podařilo se to jen silným. Proto je dnes tak málo moudrých kmetů (a kmety, nebo kmetek ?). Navíc vypadají tak unaveně, tak obyčejně a nebo zase tak zbytečně výjimečně.
„stáří je mládí věčnosti“, (Milan Knížek: Asibásně, Etwagedichte, Probable poems, Vice verand, Germany 1983, str. 83) V západní civilizaci (a dnes už není na světě jiná civilizace) je někde chyba. Stávat se lepším, ve smyslu civilizovanějším, tedy humánnější a demokratičtějším, znamená být méně a méně schopný přežití. A tak se mi nabízí představa světa, který by v okamžiku, kdy bychom vybudovali společnost podle našich představ, přestal fungovat. Ve skutečnosti se tak může stát podstatně dříve, poněvadž už cesta k tomu by znamenala blokádu funkcí. Přesto jsem s podobným řešením spokojen. (Možná, že i tato úvaha má skrytou chybu a že se tedy stane něco jiného). V každém případě si uvědomuji, že slabost je síla dokonalosti. Vzdělání paralyzuje, provokuje k jemnosti. Znamená to ztrátu moci, ale já to beru. Vzdělání chápu (promiňte, že se pořád opakuji) jako prohlubování vnitřní jemnosti, jako procitlivění, jako zvětšování úcty k nepatrnostem, jako opravdový respekt k životu jedince, ať už pochází (ten jedinec) z kterékoliv oblasti existence. Takovýto respekt samozřejmě zneschopňuje. Přesto znovu zdůrazňuji, že jsem s tímto zneschopněním smířen. A to i tehdy kdy přestávám uvažovat jen o sobě. Připadá mi i obecně přijatelné. (Chyba je cesta k dalším řešením. A tam, kde už žádná řešení nejsou, chyba alespoň změkčuje prostředí.) 1. ročník Višinková Tereza Výsledky z přípravky jsou průměrné. Očekával jsem, že dojde k většímu posunu ve zvládnutí kresby. Bohužel se tak nestalo a proto se budeme muset k tomu vrátit, tzn. že v 2. semestru je třeba věnovat alespoň 14 dní kresbě a malbě zátiší či aktu. Je třeba, aby studentka v tomto semestru pracovala velice usilovně, poněvadž intenzita přípravky mi nepřipadá dostatečná a tak jí ukládám více úkolů. Jako zásadní bude soubor 7 objektů každý velikosti cca 50x50x50 cm na témata z literatury a to z děl následujících autorů (jeden objekt- jeden autor): Jules Verne, Alois Jirásek, William Faulkner, Franz Werfel, Jiří Wolker, Norman Mailer, Jáchym Topol. Jako další úkol bude zhotovení kopie libovolného obrazu vzniklého ve 20. století. Podmínkou je, aby kopie byla ve dvojnásobném zvětšení. 2. ročník Jůdová Mariana Projekty plánované pro 1. semestr se příliš nevyvedly. Obtíže s prací v plechu se ukázaly pro studentku jako nepřekonatelné. Nebyla totiž ochotna věnovat dostatek práce k zvládnutí této poměrně obtížné techniky. Používání obtisků fotografií je v současné době již banální a je třeba pečlivě zvažovat jejich použití. Proto jsem se rozhodl zadat pro 2. semestr jasný úkol, který se bude lišit od dosavadní studentčiny práce. Dva obrazy formátu min. 100x100 cm na téma pražská paroplavba. Dva objekty cca 100x100x100 cm na téma ukřižování standardního psa. Dvě literární práce (ad lib) na téma kulturní politika v Indonésii. Žádám, aby informace, které budou použity nebyly smyšlené. To samozřejmě předpokládá studium problému. Vyžaduji návštěvu večerního aktu a pravidelné překládání výsledků.
Kurková Dominika Dominika je pověstná tím, že její projekty se málokdy podobají jejímu zadání. Přesto si přeji, aby navázala na práci z 1. semestru a to tak, že k prvnímu již namalovanému obrazu namaluje ještě 4 další stejného nebo většího formátu, které budou nějakým způsobem tématicky a formálně podobné. Samozřejmě předpokládám dodělání plánovaného objektu s plastikou a vytvoření ještě dvou podobných objektů, kde bude využívána vizuální i haptická komunikace. Ukládám povinnost navštěvovat večerní kreslení a předkládat výsledky. Rovněž si přeji, aby z poznámek, které by měly vznikat během práce vznikla na konci semestru publikace, která bude rovněž předložena. Doporučuji již teď začít pracovat na konečné obhajobě. 3. ročník Hajská Petra Obhajoba semestrální práce patřila mezi nejlepší. Přesto si myslím, že by bylo dobré, kdyby se cvičila v písemných hodnoceních svých prací a připravila si tak materiál pro závěrečnou obhajobu. Odjíždí na stáž. Nemohu jí zadat úkoly, které jsem původně plánoval, tzn. instalaci většího formátu a obrazy větších formátů, poněvadž nevím jakým způsobem bude moci na novém působišti pracovat. Proto navrhuji řadu menších projektů. 1. Týden chodit po ulici a fotografovat obličeje lidí, které jí zaujmou. Z portrétů složit výpověď o sobě. 2. Vytvořit předmětnou mapu míst, která na ni nějak zvlášť zapůsobí. 3. Vytvořit sérii menších objektů z barevných tekutin. 4. Namalovat libovolný obraz co největšího formátu. Nakonec jej rozřezat a prezentovat na konci roku jako soubor. Obraz by neměl být abstraktní.
4. ročník Havlíček Aleš Jak jsem předpokládal, tak se projekt, který měl za úkol „nějak“ reflektovat zvukové vjemy v malbě, příliš nezdařil. Sice vznikly obrazy, které měly určitou kvalitu, ale téma (či inspirační zdroj) tam nebylo patrné. Na posledních Havlíčkových obrazech se objevila určitá únava z dosavadního způsobu a patrně by to chtělo přehodnotit vztah k malbě. Navrhuji proto, aby student začal malovat v podstatě klasické obrazy, tzn. např. lidské postavy, zátiší, které pokrývají celou plochu obrazu. Možná, že by bylo dobré použít i modelu, alespoň započetí práce. Jde o to, aby byl propracován, promalován, řekl bych „probudován“ celý prostor obrazu, aby se student nespoléhal na přídavné efekty z použití kolážových prvků, nedodělaností, otrhanosti či ledabyle napnutého plátna, které působí samozřejmě často osvěžujícím a někdy i stimulujícím dojmem. Přál bych si, aby těchto obrazů vznikla větší řada a možná by bylo dobré pracovat, alespoň na části z nich, současně. Rovněž doporučuji začít pracovat na závěrečné písemné obhajobě, poněvadž student nemá dost zkušeností s analýzou své práce, která je pro další postup, zvlášť u jeho typu práce, nezbytná.
Kabzan Vilém Jeho semestrální písemná obhajoba byla solidní. Přesto bych od studenta jeho typu očekával ještě důslednější analýzu. Bylo zajímavé, jak v okamžiku, kdy byly Vilémovy práce nainstalovány v prázdném ateliéru, tzn. v prostoru, který byl určen téměř jenom jim, začaly působit příliš efektně, dekorativně a daleko méně působily než když je představil na zbytkovém prostou v zaplněném ateliéru. To znamená, že přílišná významnost, přílišná dekorativnost až ornamentálnost prezentace těmto pracím vadí. V poloze, která se pohybuje mezi pop-artem a minimálem a kde právě díky jednoduchosti prostředků začíná být všechno důležité a čitelné, všechny zásahy navíc vadí. Navrhuji proto, aby student pracoval na podobných projektech jako v 1. semestru, ale pokusil se je ještě více minimalizovat. Možná lepší než minimalizovat je lepší pojem zcivilnět. Možná, že by stálo za to přemýšlet o svých věcech jako o součásti nějakého již stávajícího prostředí, kde by tyto nové prvky nehrály dominantní roli a byly by hůře rozpoznatelné. Možná, že určitá zahleděnost do vlastního způsobu vidění zapříčiňuje akcentování vnějších, musím říci dekorativních (slovo dekorativní se mi tady stále vnucuje) prvků instalací. Doporučoval bych, aby se student pokusil o jeden z úkolů (nebo podobný), které se v naší intermediální škole tradují, tzn. úkoly kde jsou jako materiálové prvky použity věci nehmotné, dokonce i jen pocity. (Podívejte se do starých programů- přes asistenty) Pracovat s pocitem jako s materiálem je velmi poučné. Učí nás to citlivosti k souvislostem. 5. ročník Grosseová Isabela Úkol při kterém vychází Isabela z obrazu N. Poussina je velmi obtížný. Především nalézt míru stylizace, kterou lze přejmout a míru nových prvků. Při srovnávání rozpracovaných obrazů se ukázalo, že míra závislosti nesmí být příliš velká. Zároveň však míra volnosti nesmí sklouznout do schematizmu. Formátem a použitými barvami se obrazy dostávají někdy blízko tzv. fondové produkci, to znamená poblíž modernistického kýče, a to je třeba zcela vyloučit. Možná, že by bylo dobré zásadně zvětšit formát, aby se tak obrazy vyvázaly z pokojového rozměru. Možná, že by usnadnily cestu a posléze by mohly být opuštěny. Například obrácení inspiračního Poussinovského obrazu vzhůru nohama, či absolutní natažení či zkrácení kompozice (tzn. důsledně horizontální či vertikální formáty, atp.). Chápu, že studentka nechce používat „nic navíc“, chce být neokázalá, ale v okamžiku, kdy se tato neokázalost přiblíží banalitě je třeba zmobilizovat všechny prostředky, vrátit se na začátek a pokusit se o jinou cestu. Šindelová Jana S výsledky tohoto semestru jsem byl spokojen. Poprvé se Jana Šindelová představila s ucelenější kolekcí, která už nebyla jen technologickými variantami či poloprofesionálními pokusy postihnout něco o čem nevíme, zdali je skutečně možné, ale soustředila se na několik objektů, které svojí jednoduchostí a zároveň exkluzivitou působily velmi současně. Vidím jako podstatný problém materiálu. Studentka často spoléhá na působení povrchů a proto je volí velmi efektně. Doporučoval bych daleko větší materiálovou střídmost. Doporučoval bych „zúžit“ myšlení i co se týče rozsahu
jednotlivých sérií a soustředit se skutečně na několik projektů o kterých se všemi prostředky přesvědčí, že jsou nosné, tedy rozvinutí či definitivy schopné. Počítám s dokončením započatých sérií, popř. s pokusem o ještě preciznější definitivy na daná témata. V žádném případě nechci, aby vznikaly věci nové nebo nějaké další varianty. Zdůrazňuji, že je třeba se soustředit na to, co již vzniká a dovést to do konkrétního a svým způsobem precizního konce. Práce z 1. semestru jasně ukazují, že je to možné. Rovněž doporučuji započíst práci na závěrečné písemné obhajobě. Lai Chung Chung Práce v 2. semestru začne malbou dvou kopií v moderní sbírce NG. Jedná se o Daumierův obraz útěk (matka s dítětem) a jeden z rannějších obrazů B. Kupky. (Specifikace určena po dohodě s NG.) Dalším úkolem je namalovat řadu 10 akvarelových portrétních studií ve formátu A2 až A1. Je třeba, aby tyto portréty byly namalovány volnou technikou používající barvu plnou vody, velký štětec a poměrně expresivní barevnost. Přitom je nutné zachovat samozřejmě podobu portrétovaných a prostorovou výstavbu malby. Dalším úkolem je namalovat velký obraz komponované krajiny ke které může dělat studie i v plenéru. Tato malba bude kombinací české a čínské krajiny. Obraz by měl mít minimální rozměr 150x250 cm. K obrazu bude vytvořen objekt na stejné téma. Obraz a objekt musí být vystavovány spolu.
Stáže Dudáš Juraj Úkoly v 1. semestru byly zcela minimální až tajné povahy. (Pokud není tetování ještě hotovo, trvám na jeho provedení.) V 2. semestru to budou naopak úkoly velmi viditelné. Bude se jednat o řadu objektů, jejichž velikost by neměla přesáhnout 100x100x100 cm a mělo by jich být alespoň 5 na následující témata: 1. Bedřich Smetana se koupe ve Štrbském plese 2. Smutek nedospělého střevlíka 3. Tekutost 4. Internetový bůh 5. Dalekohled Jedno téma by mělo být navíc volné, zvolené jenom studentem. Objekty musí být dokončeny v jasné definitivě. Teoretická obhajoba by měla být skutečnou teoretickou analýzou a nikoliv pseudouměleckým textem. Sara Sky Shutte Tato studentka ve svém textu, který mě předložila, předpokládá práci téměř na všem. Říká sice, že se bude zajímat především o figuru, tedy téma člověk, a navrhuje na tom pracovat ve všech představitelných médiích. Myslím si, že v rámci jednoho semestru něco podobného není možné a že by to nevedlo v žádném případě ke koncentrované práci. Jelikož kreace této studentky znám jen velmi povrchně (z dokumentace) a jelikož jsem přesvědčen, že je pro ní vhodné, aby pracovala na nějakém jasném, a dovolím si prohlásit, že určitým způsobem i obvyklém úkolu, zadávám ji následující úlohu: Objekt, který osciluje mezi objektem a instalací nepřesahující rozměry 2x2x2 m, pokud možno z co nejjednodušších materiálů. V tomto objektu se mají objevit tato témata: člověk v kruhu, (man in a circle) panna, (a virgin or a doll – it has both meanings in czech) rána jako šperk, (a wound as a piece of jewelry) čtvrté pohlaví (4th sex). Tato témata mohou být různě propojena, ale měla by být z objektu jasně čitelná. To ovšem neznamená čitelná literárně. V žádném případě by se nemělo jednat o skrumáž objektů reprezentujících jednotlivá témata. Předpokládám, že vznikne objekt, který bude zcela kompaktní. To je našim cílem. Po zvládnutí této práce budu diskutovat se studentkou o dalším zadání. Diskuze během práce na projektu je samozřejmou podmínkou. Diplomanti Diplomantské práce jsou, přes všechna má varování, zatím stále ve futuru. Znovu upozorňuji na to, že žádám, aby do konce března byly diplomantské úkoly v hlavních rysech hotovy tak, aby bylo dost času ebeny. chyby napravit a aby bylo dost času dovést realizace do důsledného finále. Rovněž upozorňuji na nutnost začít pracovat na diplomantských obhajobách, které by měly být kvalitními teoretickými
eseji analyzujícími diplomové úkoly z hlediska autorů. Nezapomeňte, že k vypracování této práce jsou vydány směrnice, kde je uvedeno vše, co musí obsahovat.
