Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje jako nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability

Metodika k certifikaci

Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje jako nástroj posilování regionální odolnosti a adaptability

Metodika vznikla jakou součást výzkumného projektu WD-61-07-1 Role měkkých lokalizačních faktorů v eliminaci disparit strukturálně postižených regionů Ostravska a Ústecka v rámci programu vědy a výzkumu Ministerstva pro místní rozvoj ČR WD Výzkum pro řešení regionálních disparit.

ISBN: 978-80-7414-480-6

Autorský kolektiv:

RNDr. Jaroslav Koutský, Ph.D. (vedoucí autorského kolektivu, část A, C) RNDr. Petr Rumpel, Ph.D. (supervize všech částí) Mgr. Ondřej Slach (supervize částí A, C) Ing. Petr Hlaváček, Ph.D. (část B1) Ing. Petra Olšová, Ph.D. (část B2) RNDr. Václav Novák, Ph.D. (Příloha č. 1, Příloha č. 2) Doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. (Příloha č. 1, Příloha č. 2)

Oponenti metodiky :

Ing. Igor Ivan, Ph.D. – Vysoká škola báňská – technická univerzita (odborný asistent Institutu Geoinformatiky) Ing. František Podrápský - Magistrát města Ústí nad Labem (vedoucí odboru strategického rozvoje)

Obsah Cíl metodiky, kontext a struktura ......................................................................................2 Vlastní popis metodiky A Teoreticko - konceptuální rámec metodiky ................................................................4 A1 Teoretická konceptualizace regionální odolnosti a adaptability ...................... 4 A2 Teoretická konceptualizace měkkých faktorů rozvoje ................................... 10 B Analytický rámec metodiky ...........................................................................................13 B1 Indikátory hodnocení regionální odolnosti a adaptability .............................. 13 B2 Indikátory hodnocení měkkých faktorů ......................................................... 18 C Koncepční rámec metodiky – tematické okruhy profilace měkkých faktorů v rámci podpory regionální ekonomické adaptability ..............................................27 C1. 1 Sítě vztahů a komunikační platformy........................................................ 27 C1. 2 Kvalitní management a regulace rozvoje území ....................................... 28 C1. 3 Atraktivita prostředí, kvalita života ............................................................ 29 Zdůvodněnost inovativnosti metodiky a novosti postupů .......................................30 Popis uplatnění metodiky ..................................................................................................31 Literatura použitá v metodice ...........................................................................................32 Literatura předcházející metodice (vybrané tituly) .....................................................36 Příloha č. 1 - Ilustrace regionální odolnosti na příkladu dopadů soudobé ekonomické krize na trh práce (ČR, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj) ..........37 Příloha č. 2 - Ilustrace regionální adaptability na příkladu nástinu vývojové trajektorie HDP a zaměstnanosti (ČR, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj) .......44

1

Cíl metodiky, kontext a struktura Předložená metodika je výstupem projektu WD-61-07-1 Role měkkých lokalizačních faktorů v eliminaci disparit strukturálně postižených regionů Ostravska a Ústecka. Tento projekt v uplynulých pěti letech detailně řešil problematiku měkkých faktorů rozvoje a jejich možnou profilaci, tj. kvantitativní či kvalitativní pozitivní změnu parametrů těchto faktorů, a to zejména v tradičních průmyslových regionech. Od roku 2009 bylo do obsahového řešení projektu integrováno aktuální téma hospodářské krize a jejích důsledků jak ve sledovaných regionech, tak její dopad na stav a změny parametrů měkkých faktorů rozvoje. V rámci detailnějšího studia krize, jejích příčin a důsledků ve smyslu prohloubení meziregionálních disparit se řešitelé seznámili v zahraniční literatuře s koncepty regionální odolnosti a adaptability. Oba přístupy lze považovat za vysoce inspirativní pro explanaci soudobé turbulentní situace a poznání dlouhodobých vývojových tendencí územních jednotek. Zároveň je podstatné hledání a nalézaní vzájemného propojení konceptu regionální ekonomické odolnosti a adaptability na straně jedné a významem měkkých faktorů pro rozvoj regionů na straně druhé. Odolnost a adaptabilita představují metaforický explanační rámec pro pochopení krátkodobých i dlouhodobých vývojových tendencí územních jednotek. Měkké faktory pak představují důležitou tematickou oblast regionálního rozvoje, přičemž zejména v poslední dekádě byla akcentována nezbytnost jejich praktického posilování, protože stav a kvalita měkkých faktorů se promítá do regionální (ekonomické) odolnosti a adaptability. Prostřednictvím uplatnění metodiky usilujeme o následující cíle:  Rozpracovat, zjednodušit a popularizovat pojetí regionální odolnosti a adaptability a nabídnout možnosti jejich využití pro praxi managementu územního rozvoje.  Vysvětlit propojení regionální odolnosti a adaptability na důležitost profilace měkkých faktorů rozvoje.  Nabídnout baterii indikátorů pro srovnatelné vyhodnocování podoby regionální odolnosti a adaptability a stavu měkkých faktorů.  Vymezit a popsat důležité tematické oblasti měkkých faktorů, jejichž koncepční podpora má dopad na úroveň regionální odolnosti a adaptability.  Ilustrovat konkrétní průběh a podobu regionální odolnosti a adaptability na vybraných vývojových ukazatelích Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Metodika je určena především pro představitele managementu územního rozvoje. Regionální adaptabilita a odolnost jimi řízených území by měla být jejich finálním 2

přáním a cílem, profilace měkkých faktorů rozvoje pak prakticky využitelným nástrojem. Praktické využití metodiky může představitelům regionů a obcí nabídnout argumentační bázi při komunikaci důležitosti managementu územního rozvoje i jednotlivých jeho kroků. Zároveň nabízí reprezentativní sadu indikátorů pro sledování a hodnocení vývoje území i inspiraci pro praktickou podporu územního rozvoje v rámci stěžejních tematických okruhů. Struktura metodiky odpovídá výše formulovaným cílům. Nejdříve je nabídnuto teoretické rozpracování konceptů regionální odolnosti a adaptability v podobě jejich základního definování a schématického zjednodušení. Součástí teoretického rámce metodiky je i stručný přehled teorie měkkých faktorů rozvoje. V analytickém rámci metodiky nabízíme rozsáhlejší baterii indikátorů využitelných pro detailnější sledování podoby odolnosti a adaptability i stavu měkkých faktorů v území. Koncepční část pak logicky propojuje obě základní témata metodiky a nabízí vybrané tematické okruhy měkkých faktorů, které jsou vhodné pozornosti managementu rozvoje území, neboť mají zásadní vliv na podobu regionální ekonomické odolnosti a adaptability. V závěru dokumentu jsou zařazeny dvě přílohy, které nastiňují možnosti sledování regionální odolnosti a adaptability na základě analýzy vybraných ukazatelů regionální ekonomiky konkrétních území. Vzhledem k zaměření metodiky i celého výzkumného projektu na Ústecký a Moravskoslezský kraj jako příklady tradičně průmyslových regionů jsou zpracována právě data za tato území.

3

A Teoreticko - konceptuální rámec metodiky V následující části metodiky budou představeny dva výchozí teoretické koncepty – regionální odolnost a regionální adaptabilita, a základním způsobem vymezena problematika měkkých faktorů regionálního rozvoje. Blíže bude naznačen i vzájemný vztah regionální odolnosti a adaptability a zároveň jejich vazba k měkkým faktorům regionálního rozvoje.

A1 Teoretická konceptualizace regionální odolnosti a adaptability Přibližně od nástupu nového tisíciletí se do záběru pozornosti regionálně ekonomických a regionálně geografických disciplín dostává diskuse tématu regionální odolnosti (regional resilience) a na ní navazující (resp. přesahující) uvažování významu regionální adaptability (regional adaptability) (k obojímu zejména Martin, 2010, 2012, Simmie, Martin, 2010, Pike a kol. 2010 a Hassink, 2010). Regionální odolnost chápeme jako bezprostřední reakci územních jednotek a struktur na aktuální (turbulentní) změny v prostředí, zatímco regionální adaptabilita postihuje poznání dlouhodobé vývojové trajektorie území a jeho struktur v kontextu vývoje externího prostředí. Vstupní inspirace vychází z možnosti využití poznatků a modelů širšího spektra přírodních a sociálních věd (zejména biologie, fyzika, ekologie, psychologie) pro potřeby regionálních věd při interpretaci principů územní (regionální) stability, udržitelnosti a dlouhodobé výkonnosti. V této souvislosti jde zejména o studium povahy uzavřených systémů, jejich schopnosti odolávat a přizpůsobovat se tlakům z vnějšího prostředí, transformovat se v systémy jiné strukturální a kvalitativní povahy či dlouhodobá schopnost se přizpůsobovat proměnlivým podmínkám.

A1.1 Regionální odolnost Regionální odolnost chápeme jako krátkodobou reakci (adjustment) územních jednotek a jejich struktur na místní aktuální turbulentní situaci a náhlé šoky (např. ekonomická krize, sociální bouře, přírodní katastrofy) (viz např. Swanstrom, 2008, Pendal a kol. 2010). Přínos konceptu je třeba vidět v podobě metaforického zjednodušení pro interpretaci složitých regionálních vztahů a vazeb. Základním východiskem regionální odolnosti je narušení, resp. odchýlení regionální situace vlivem extrémních nastalých podmínek od rovnovážného stavu, tzv. equilibria. Rozdílným pojetím chápání rovnovážného stavu se odlišují dva základní typy regionální odolnosti (k detailům obou typů viz Martin, 2010).

4

Typy regionální odolnosti Mechanická odolnost (Engineering resilience) Rovnovážný stav představuje konstantní (optimální) křivku a regionální odolnost je chápána pouze jako dočasná odchylka (např. vlivem hospodářské recese) od její stávající vývojové trajektorie. Rovnovážný stav je viděn tedy jako jeden a jediný možný. Mechanická odolnost je pak chápána jako schopnost odolat výkyvům, případně jako rychlost návratu na původní trajektorii. Systém, resp. území, kde je projev náhlé šokové situace minimální či žádný, je považováno za více odolné než to, kde působení stejných podmínek vyvolá zásadnější problémy. Mechanická odolnost v regionální ekonomice odpovídá představě, že vývojová trajektorie (nejlépe definovatelné právě produkcí a zaměstnaností) má stabilně definovanou úroveň sadou stěžejních faktorů prosperity (např. atraktivností regionu, meziregionální pozicí, lidským kapitálem) a byť vlivem aktuálního šoku mohou vybrané veličiny dočasně poklesnout, později se vrátí na předchozí úroveň. Součástí klasického ekonomického pojetí je spontánní spuštění regulačních mechanismů a sil, které v delším časovém horizontu způsobí eliminaci problémů (bounce back efekt). Ekologická odolnost (Ecological resilience) V tomto přístupu se uvažuje přesun systému do nové kvalitativní či strukturální charakteristiky. Ekologická odolnost je viděna jednak ve schopnosti absorbovat šoky doléhající na systém, ale zároveň ve schopnosti, když je překročen práh přizpůsobivosti (elasticity treshold), přizpůsobit se a přejít na novou konfiguraci podmínek či nové směřování vývojové trajektorie. V konceptu regionální odolnosti se více či méně automaticky předpokládá, že narušení systému, resp. území, má negativní podobu šoku či problematické turbulence. Rozdvojení pak v rámci tohoto typu regionální odolnosti najdeme v představě možné kvality a vyspělosti nově vzniklého systému. Pokud aplikujeme na situaci v regionální ekonomice, tak jednou možností je, že území zůstane v „po-krizovém“ čase kvalitativně oslabené s nižší úrovní zásadních parametrů výkonnosti regionální ekonomiky (např. produkce, zaměstnanost), druhou pak je situace opačná (nová kvalita, vyšší hodnoty parametrů). Určitým vysvětlením pro tento stav může být efekt tzv. regionální ekonomické hystereze (regional economic hystereses). V regionální ekonomice dochází k tomu, že průběh např. ekonomické krize trvale naruší výrobní kapacity, znalostní báze v regionu, podmíní migraci talentů z regionu atd. Díky tomu se po oslabení průběhu krize regionální ekonomika sice stabilizuje, ale nevrátí na původně dosaženou úroveň (vyjádřitelné nejlépe opět produkcí a zaměstnaností). V určité apokalyptické variantě nízké regionální odolnosti dokonce průběh krize může naprosto destruovat výrobní kapacity, trh práce, 5

podnikatelské prostředí a investiční atraktivitu a tím se výrazně determinují další rozvojové možnosti území. Zrcadlovou alternativou jsou dva další podtypy, které naopak inklinují k možnosti pozitivního po-krizového vývoje. V konkrétní situaci regionální ekonomiky to může být způsobeno opuštěním neprogresivních výrob a činností a uvolněním kapacit pro nová odvětví a inovativní způsoby výroby. Také se mohou objevit nové příležitosti pro atrakci investic. Výsledným efektem je pak obnovení původní trajektorie regionálního růstu či dokonce její posílení. Dimenze regionální odolnosti Odborná literatura (opět zejména Martin, 2012) vymezuje čtyři základní dimenze regionální odolnosti. Tyto kategorie na sebe navazují a jsou časově vzájemně podmíněné. Vzdor (Resistance) – zranitelnost, sensitivita systému, resp. území, ve vztahu k významnosti zasažení nenadálými událostmi, krizemi a šoky. Oživení (Recovery) - rychlost a průběh nápravných procesů. Vzniká diskuse, zda je oživění regionu a zejména jeho rychlost ovlivněna předchozí mírou vzdoru. Proměna (Re-orientation) – podoba a rozměr strukturálních změn a jejich dopad na změnu úrovně rozhodujících parametrů regionální ekonomiky Obnova (Renwal) - celkové nastoupení nového směřování vývojové trajektorie Popsané dimenze inklinují i k pozitivnímu směřování průběhu a výsledné podoby krizového období. Jednotlivé dimenze regionální odolnosti mohou mít i negativní rozměr a to zejména v přítomnosti silné regionální ekonomické hystereze. Přínos konceptu regionální odolnosti spočívá především ve zjednodušení komplexních regionálních procesů a možnosti srovnání různých průběhů krizových scénářů v různých územních jednotkách a geografických prostředích. Odborná literatura konstatuje i slabá místa konceptu v pojetí regionálních věd a to zejména při:  Převaze přístupů zdůrazňujících podstatu ve směřování systémů zpětně k optimálnímu rovnovážnému stavu (a to ať už v případě technické odolnosti k jednomu původnímu, či v případě ekologické odolnosti k různým novým). Kritika zdůrazňuje utopičnost takového pojetí, neboť podstatou regionální ekonomiky je nepřetržitá dynamika, destrukce a kreativita. Podstatou vývoje kapitalismu je proces kontinuální změny (Simmie, Martin, 2010, s. 30). 6



Doposud slabé zapracování role vnějšího prostředí a to zejména v průběhu oživení, proměny regionálních struktur a obnovy úrovně vývojové trajektorie. Impulsy z vnějšího prostředí jsou zdůrazňovány v původu samotné turbulentní situace. Přitom např. úloha státu či institucí nadnárodní úrovně může být v nápravě, ale i prohloubení, problémů naprosto stěžejní (podpůrné politiky, strategie a dotační programy) (blíže Hassink, 2010).

A1.2 Regionální adaptabilita Regionální adaptabilita je geograficky (regionálně) diferencovaná kapacita místních etablovaných struktur a aktérů následovat, vytvářet a ovlivňovat možné vývojové trajektorie území v čase (blíže zejména Pike a kol., 2010). Jedná se v podstatě o kontinuální snahu o reprodukci stability a prosperity území v kontextu nepřetržitých změn a vývoje (adaption, renewal) v místním i vnějším prostředí. Výsledná podoba adaptability (nejlépe vyjádřitelná časovou řadou rozhodujících indikátorů) je v čase relativně proměnlivá (jak ve vztahu k předchozímu stavu, tak ve vztahu k vývoji jiných regionů). Základní principy formování regionální adaptability, příčiny a důsledky proměny vývojové trajektorie, způsoby jejich sledování a samozřejmě možnosti jejich usměrňování patří k fundamentálním otázkám regionální vědy. Koncept regionální adaptability je využitelný pro interpretaci vývoje ve všech důležitých složkách vývoje územních jednotek (ekonomika, společnost, prostředí a krajina). V rámci zaměření našeho textu bude následně detailněji přiblížena pouze regionální ekonomická adaptabilita. Tou rozumíme dlouhodobý vývoj ekonomické úrovně a stability území nejsnadněji vyjádřitelný ukazateli produkce, zaměstnanosti a relativních příjmů (resp. kupní síly) obyvatelstva. Podmiňujícími metafaktory ekonomické adaptability, resp. dílčími součástmi adaptivního systému, jsou kvalitativní i kvantitativní charakteristiky stávajících ekonomických struktur, dosažený stav a historická perspektiva rozhodujících odvětví regionální ekonomiky, místní akumulace využitelných dovedností, znalostí (kodifikovaných i tacitních) a technologií, institucionální prostředí a schopnosti (kreativita) místních aktérů (elit) (viz např. Martin, 2010). Nezbytnou součástí promítající se do podoby dlouhodobé adaptability regionu je i míra bezprostřední odolnosti a adaptace důležitých regionálních struktur na změny i náhlé šoky (viz níže vztah adaptability a odolnosti).

7

Obrázek 1: Matrix regionální ekonomické adaptability Zdroj: vlastní zpracování

A1.3 Vztah odolnosti a adaptability - příklad hospodářské krize Regionální odolnost i regionální adaptability představují evolučně orientované přístupy. Hlavní rozdílnost obou pojetí vidíme v odlišné časové perspektivě pro sledování jejich průběhu a aktuální podoby. Obrazně řečeno regionální adaptabilita je výsledná spojnice jednotlivých bodů (časových momentů), které jsou stanoveny regionální odolností vůči aktuálním trendům, změnám a šokům. Na jednu stranu je tedy očekávatelné tvrzení, že krátkodobá odolnost území ovlivňuje směřování vývojové trajektorie adaptability území, na druhou stranu je možné diskutovat i o otázce, do jaké míry se dlouhodobá adaptabilita promítá do aktuální odolnosti v konkrétních turbulentních situacích (blíže např. Hassink, 2010).

8

Obrázek 2: Vztah regionální odolnosti a regionální adaptability Zdroj: vlastní zpracování

Hospodářská a finanční krize nám v rámci diskuse ekonomické dimenze regionální odolnosti a adaptability slouží jako ilustrativní příklad náhlé turbulentní situace, která narušuje status quo současné konstelace podmínek. Podstatou studia hospodářské krize v rámci výzkumu odolnosti a adaptability je tedy poznání toho, do jaké míry externí turbulentní situace rezonovala s místním stavem a problémy regionální ekonomiky (stávající struktury, životní cykly odvětví, akumulace znalostí a technologie, institucionální prostředí a aktéři), její reakcí na náhlé změny (rychlost a způsob odolávání, oživění, restrukturalizace a obnovy) a dopadem na změnu celkového významu a směřování.

Obrázek 3: Odolnost regionální ekonomiky v době krize Zdroj: vlastní zpracování volně dle (Martin, 2012)

9

Z výše uvedeného vyplývá, že hospodářská krize, zejména v podobě možnosti sledovat statistické výkyvy důležitých ukazatelů, poskytuje zajímavý „problémový a časový řez“ pro syntézu nových poznatků o tématu regionální odolnosti adaptability. Propojení teoreticko-metodologických přístupů s empirickými studiemi projevů krizí v jednotlivých regionech nabízí možnost následujících (do značné míry nadále dílčích a spekulativních) závěrů:  v rámci známé a letité diskuse v regionálních vědách na téma specializace versus diverzifikace regionální ekonomiky se ukazuje, že více ke krizi sensitivnější jsou území s užším a specializovanějším zaměřením rozhodujících ekonomických struktur a jedinců. Jinými slovy pro vyšší odolnost vůči ekonomickým krizím a cyklům a pro dlouhodobou ekonomickou adaptabilitu území je vhodnější diverzifikovaná ekonomická struktura. Je však nezbytné zdůraznit specifické dopady konkrétní krize na vybraná odvětví a důležitost podoby meziodvětvových vazeb. Eskalace problémů z důvodu specializace nastává zejména v případě, že je zasažen region specializující se na aktuálně sensitivní odvětví se silnými funkčními vazbami mezi odvětvími a sektory ekonomiky (např. průmysl - stavebnictví).  vetší schopnost odolávat projevům krize a případně pružně reagovat na změny mají ta prostředí, jejichž struktury a jedinci nejsou propojeni příliš silnými a úzkými vazbami. Naopak předpokladem odolnosti a dlouhodobé adaptability je využití síly slabých vazeb (Grabher, 1993). Ty umožňují flexibilněji překonat funkční, politickou a kognitivní stagnaci místního prostředí, tzv. princip uzamčení (lock-in) (blíže na příkladu německých regionů viz Hassink, 2005).

A2 Teoretická konceptualizace měkkých faktorů rozvoje Výše byly diskutovány základní principy regionální odolnosti a adaptability, s tím, že téma měkkých faktorů (atraktivity regionu, kvality života v regionu), resp. koncepční úsilí o jejich efektivní profilaci, je jedním ze základních směrů podpory dlouhodobé regionální ekonomické adaptability území (blíže viz schéma: Matrix regionální ekonomické adaptability). Už ze samotné podstaty definování tématu měkkých faktorů vyplývá, že jejich vliv na výslednou podobu vývojové trajektorie regionální adaptability je dílčí, např. ve srovnání se zásadním vlivem strukturálních charakteristik regionální ekonomiky a životními cykly rozhodujících odvětví, ale přesto je obecně akceptována jejich důležitost a v čase rostoucí význam. Stále větší akcentace tématu měkkých faktorů je zejména dána jejich propojením na v současnosti mimořádně populární téma zaměřené na vymezení talentovaných jedinců vytvářejících společenský pokrok, tzv. kreativní třídy, a studium jejich prostorového chování a preferencí (blíže Florida, 2002). Jedním z předpokladů konceptu kreativní třídy je uznání role měkkých faktorů jako podstatného faktoru prostorových rozhodnutí těchto skupin obyvatelstva. V následujícím textu bude 10

základním způsobem vymezena problematika měkkých faktorů (pro další informace k tématu odkazujeme na výstupy autorského kolektivu, zejména Rumpel, Slach, Koutský, 2008). Měkké faktory chápeme jako skupinu metafaktorů, které vymezují celkovou atraktivitu, atmosféru a kvalitu života v daném regionu. Zkušenosti a empirické studie z území nejvyspělejších států světa ukazují, že je to právě stav a kvalita měkkých faktorů, která stále více vytváří v případě pozitivním přitahující (pull) a v případě negativním odpuzující (push) faktory v rámci lokalizačních rozhodnutí důležitých aktérů územního rozvoje. Význam slova „měkké“ se nevztahuje k jejich omezenému významu, ale k jejich primárně problematické kvantifikovatelnosti a měřitelnosti. Komplementárními faktory k měkkým jsou pak tzv. faktory tvrdé, které jsou v tomto směru uchopitelnější. Dziembowska-Kowalska, Funck, (1999) považují za tvrdé (lokalizační) faktory ty, které přímo ovlivňují regionální dispozice pro určitou ekonomickou aktivitu a mají bezprostřední (visible impact) dopad na náklady a zisk. Měkkými lokalizačními faktory jsou takové, jejichž dopad je nepřímý nebo hůře měřitelný (invisible impact) ve vztahu k nákladům a zisku. Nejpoužívanější typologii lokalizačních faktorů nabízejí autoři Grabow, HollbachGrömig (1995): Tvrdé (lokalizační) faktory - faktory jejichž kvalita, úroveň a náklady jsou primárně kalkulovatelné a jsou tedy více či méně objektivně hodnotitelné a srovnatelné. Příklady:  pracovní síla v regionu,  disponibilita plochami (průmyslové zóny), kancelářskými prostorami,

nebytovými prostorami a

 cenová hladina nemovitostí, služeb,  externí dopravní napojení (letiště, železnice, silnice, vodní cesty),  interní stav dopravní infrastruktury, ceny za plochy, prostory a budovy atd. Měkké podnikatelské (lokalizační) faktory – faktory, které mají bezprostřední vliv na aktivitu podniku/podnikatelů, avšak nejsou primárně kalkulovatelné (měřitelné), neboť jsou předmětem subjektivního hodnocení každého podnikatele/podniku. Příklady:  Vstřícná a efektivní veřejná správa  Pozitivní image města / regionu 11

 Ekonomické klima / atmosféra  Možnosti kariéry / seberozvoje v regionu  Existence / kvalita sociálního kapitálu – důvěra, sítě, komunikace, kooperace Měkké individuální (lokalizační) faktory – faktory, které jsou v užším pojetí záležitostí osobních preferencí pracovníků managementu a samotných zaměstnanců firem, ale v širším pojetí veškerého obyvatelstva v regionu. Ovlivňují především jejich pracovní spokojenost, motivaci a efektivitu či výrazným způsobem ovlivňují výběr místa k bydlení a stávají se tak faktorem stabilizace stávajícího případně atrakce nového obyvatelstva. Příklady:  Dostupnost bydlení a jeho atraktivita (situace na trhu s byty, poměr kvalita / cena nabídky)  Kvalita životního prostředí – vzduch, hluk, klima, voda  Atraktivita města a regionu – genius loci, budovy s estetickou kvalitou, celková atmosféra,  Školy a školská zařízení – dostupnost a kvalita  Kulturní infrastruktura a nabídka  Sportovní a volnočasová infrastruktura  Gastronomie a maloobchod – kavárny, restaurace, bary …možnosti nakupování  Sociální kvalita – bezpečnost / kriminalita a „sousedé“

12

B Analytický rámec metodiky B1 Indikátory hodnocení regionální odolnosti a adaptability Identifikace a monitoring rozhodujících vývojových procesů je primárním předpokladem pro formování opatření na národní a regionální úrovni, mající za cíl tlumit negativní dopady a posilovat regionální odolnost a adaptabilitu regionů v neustále se měnícím ekonomickém prostředí. Pro monitoring vývojových procesů je vhodné využít škálu ukazatelů a indikátorů, které jsou dostatečně reprezentativní a zároveň jsou dlouhodobě statisticky sledovány. Mezi základní okruh ukazatelů patří ukazatele vycházející z hlavních makroekonomických ukazatelů (I) a trhu práce (II.) a okruhu doplňujících ukazatelů (III.). B1. 1 Hlavní ekonomické ukazatele Hrubý domácí produkt Hrubý domácí produkt (HDP) je nejreprezentativnějším ukazatelem ekonomického rozvoje. Výpočet HDP publikuje ČSÚ za územní jednotky do úrovně krajů. V období ekonomické krize umožňuje tento údaj poměrně reprezentativní pohled na sledování dopadu ekonomické krize na region. Na druhou stranu je nutno akceptovat limity ve vypovídající schopnosti ukazatele (metodologie výpočtu, nemožnost postihnout diference v rámci regionu atd.) Ukazatel: Pro komparaci regionů a regionální odolnosti je vhodné používat hodnoty ukazatele:  Regionální hrubý domácí produkt (v Kč)  Regionální hrubý domácí produkt přepočtený na jednoho obyvatele  Hodnoty ročního přírůstku nebo poklesu regionálního HDP na obyvatele.  Podíl HDP kraje na tvorbě HDP České republiky  Produktivita práce Hodnoty hrubého domácího produktu jsou uvedeny ve stálých cenách nebo ve standardu kupní síly (PPS), který je vhodný zejména pro mezinárodní komparace regionů. Další ukazatel využívající HDP je produktivita práce (v běžných cenách), která se počítá jako podíl HDP na celkovém počtu zaměstnaných v regionu. 13

Investice, tvorba fixního kapitálu Pro sledování investic se používá ukazatel tvorby hrubého fixního kapitálu, tvořící jednu z hlavních komponent výpočtu hrubého domácího produktu. Hrubý fixní kapitál se tvoří nabytím fixních kapitálových aktiv, určených pro využití ve výrobě a vzniká buď jejich nákupem, nebo výstavbou1. Ukazatel:  Tvorba hrubého fixního kapitálu  Doplňkové ukazatele meziročního tempa růstu tvorby hrubého fixního kapitálu 

Průměrného ročního růstu tvorby hrubého fixního kapitálu za sledované období

Regionální adaptabilita a odolnost se projevuje v dynamice (růstu, stagnaci, poklesu) výdajů na tvorbu hrubého fixního kapitálu. Reakci regionální ekonomiky na hospodářský cyklus je pak možné komparovat s jinými regiony prostřednictvím odvozených ukazatelů. Tyto ukazatele jsou sledovány a publikovány Českým statistickým úřadem. Tvorba investic je v České republice úzce provázána s přílivem zahraničních investic, tj. podniků pod zahraniční kontrolou. Jejich role pro růst české ekonomiky je vnímána jako podstatná. Nadnárodní firmy mají stále významnější zastoupení v české ekonomice. Regionální adaptabilita se v případě zahraničních investic projevuje v míře duality ekonomického prostředí regionu. Neschopnost regionu adaptovat se na nové podmínky může vést ke vzniku duální ekonomiky, vznikající horší schopností místních firem se subdodavatelsky provázat se zahraničními investory. Pravděpodobnost vzniku a rozsahu duality souvisí s mírou propojenosti PZI s domácími firmami, velikostí technologické mezery mezi tuzemskými a zahraničními podniky a intenzitou spillover efektů, které se přelévají do tuzemských firem. Příliv PZI se tak současně stává v hostitelské ekonomie i nositelem kreativní destrukce – klíčového prvku schumpeterovského pojetí ekonomického rozvoje. Zastaralé ekonomické struktury a nekonkurenceschopné firmy mohou být také nahrazovány novými zahraničními subjekty, které přinášejí do regionální ekonomiky nové technologie, instituce, mezifiremní vazby, které posiluji regionální odolnost a adaptabilitu. Dalším agregovaným zdrojem informací pro regionální analýzu přílivu zahraničních investic je databáze České národní banky, nebo agentury 1

http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/4A0046E04C/$File/113506t04.pdf

14

Czechinvest, obsahující informace o projektech zahraničních investorů, na kterých zprostředkovaně spolupracovala tato agentura. Ukazatel:  Podíl podniků pod zahraniční kontrolou  Objem přímých zahraničních investic  Objem přímých zahraničních investic na počet ekonomicky aktivních obyvatel Objem přímých zahraničních investic je vhodné přepočíst k počtu ekonomicky aktivních obyvatel a sledovat meziroční změny. V rámci zpracování regionálních nebo případových analýz je možné také sledovat detailnější ukazatele, například počtu zřízených pracovních míst a velikost investice konkrétního subjektu, což signalizuje investiční náročnost na pracovní místo a význam dané investice.

B1. 2 Regionální trh práce Zaměstnanost Pracovní síla patří mezi základní výrobní faktory. Pro sledování zaměstnanosti lze využít řadu odvozených ukazatelů, například:  Míra ekonomické aktivity, která je tvořena přepočtením pracovní síly (zaměstnaných a nezaměstnaných) k počtu osob starších 15 let.  Podobným ukazatelem je míra zaměstnanosti představující podíl počtu zaměstnaných na počtu všech osob ve věku 15 let a výše. V rámci hodnocení zaměstnanosti je možné sledovat také detailnější ukazatele o počtu nezaměstnaných. Sledování dynamiky vývojových procesů v oblasti zaměstnanosti, včetně reakce na ekonomickou krizi, je zvláště signifikantní u vývoje zaměstnanosti u malých a středních firem, které jsou považované za určitý indikátor růstu ekonomiky. V této oblasti se společně s celkovým počtem zaměstnanců v MSP může sledovat růst nebo pokles podílu zaměstnanců MSP na celkové zaměstnanosti. Mezi další indikátory vývojových procesů a regionální adaptability patří také sledování vývoje zaměstnanosti v podnicích pod zahraniční kontrolou a zejména odvětvové zaměstnanosti, které ve střednědobém a dlouhodobém hodnocení poskytuje informace o strukturálních změnách, útlumu nebo růstu odvětví jako reakci na makroekonomický vývoj. Ukazatele: 15

 Podíl zaměstnanců v MSP na celkové zaměstnanosti  Meziroční růst nebo pokles podílu zaměstnanosti v MSP na celkové zaměstnanosti  Počet pracovních míst v podnicích pod zahraniční kontrolou Nezaměstnanost a odvozené ukazatele Na trhu práce proto dlouhodobě existuje nesoulad mezi nabídkou pracovních míst a poptávkou ze strany nezaměstnaných. Datová základna a statistika nezaměstnanosti vychází ze dvou hlavních datových základen. Prvním zdrojem dat je statistika Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pracující s daty úřadů práce. Druhým zdrojem dat je Výběrové šetření pracovních sil (VŠPS), obsahující data o nezaměstnaných a zaměstnaných osobách. Rozsah šetřeného souboru respondentů (v roce 2011 cca 50.000 osob starších 15-ti let) lze považovat za reprezentativní a podle vyjádření ČSÚ umožňuje vytvářet spolehlivé odhady o vývoji trhu práce v České republice a na úrovni krajů.2 Mezi hlavní ukazatele sledující vývoj regionálního trhu práce bezesporu patří míra nezaměstnanosti, která je sledována ve dvou odlišných metodických postupech. Ukazatel:  Prvním typem je obecná míra nezaměstnanosti, vyjadřující podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle, kterou zjišťuje Český statistický úřad v rámci Výběrového šetření pracovních sil  Druhým typem je Registrovaná míra nezaměstnanosti, vyjádřená podílem počtu dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání a součtu počtu zaměstnaných s počtem zaměstnaných cizinců a počtem dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání. Tato data publikuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Pro sledování zaměstnanosti a nezaměstnanosti, se používá řada dalších ukazatelů, majících specifickou vypovídající hodnotu. Mezi tyto ukazatele patří počet volných pracovních míst a zejména počet uchazečů připadajících na 1 volné pracovní místo. Uvedené ukazatele jsou převážně statické povahy, proto je vhodné sledovat meziměsíční a meziroční změny, například v růstu (poklesu) počtu uchazečů o zaměstnání, vývoji počtu pracovních míst.

2

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zam_vsps

16

Ukazatele:  Počet volných pracovních míst  Počet nezaměstnaných  Počet uchazečů na 1 volné pracovní místo Jiný pohled na strukturální změny trhu práce poskytuje analýza rizikových skupin na trhu práce. Mezi rizikové skupiny patří: a) dlouhodobě nezaměstnaní, b) absolventi škol a mladiství, c) uchazeči z vyšších věkových skupin, d) občané s nízkou úrovní kvalifikace nebo s neuplatnitelnou kvalifikací na trhu práce, e) uchazeči se změněnou pracovní schopností. Statistika rizikových skupin na trhu práce poskytuje informace o detailnějších specifických problémech na trzích práce, které poukazují na případné riziko růstu určité nefunkčnosti na regionálních trzích práce. Monitoring rizikových skupin na trhu práce je spojen spíše se střednědobými a dlouhodobými vývojovými procesy, než s okamžitou reakcí na vznik ekonomické krize.

B1. 3 Doplňující ukazatele Potenciální regionální odolnosti a regionální adaptability je možné sledovat prostřednictvím řady dalších ukazatelů z různých oblastí. Mezi ukazatele s vysokou vypovídací hodnotou o dynamice změn v regionálním prostředí patří odvětví stavebnictví a bytové výstavby. Stavebnictví patří mezi odvětví, která jsou silně provázána s průběhem hospodářského cyklu, a je zároveň považováno za poměrně výstižný indikátor síly ekonomické krize. V rámci hodnocení stavebnictví a bytové výstavky lze použít následující ukazatele:  Počet vydaných stavebních ohlášení a povolení,  Počet vydaných stavebních ohlášení a povolení týkajících se bytových staveb  Počet zahájených bytů  Počet dokončených bytů Absolutní hodnoty je vzhledem k různé velikosti regionů nutné hodnotit v relativním vyjádření a intenzitě daného jevu.

17

Další oblast relevantních dat tvoří informace institucionální statistiky, kdy lze posuzovat regionální rozdíly a změny počtu právnických osob. V meziročním hodnocení jsou sledovány počty vzniklých a zaniklých ekonomických subjektů. Ukazatele:  Poměr počtu vzniklých a zaniklých subjektů celkem  Poměr počtu vzniklých a zaniklých malých a středních podniků  Poměr počtu zaměstnaných na počet ekonomických subjektů Uvedené ukazatele poskytují informaci o firemním vývoji regionálního prostředí, průběhu hospodářské krize a jejího dopadu na podnikatelský sektor. Zejména sféra malého a středního podnikání reaguje na cyklické změny a vývojové procesy rychleji, než ostatní velikostní kategorie ekonomických subjektů. Pro zachycení vývojových změn a jejich dynamiky se ukazatele sledují z delšího časového období, například meziročních změn v počtu vzniklých a zaniklých subjektů. Data za několik časových období v případě ukazatele poměru počtu zaměstnaných na počet ekonomických subjektů poskytují informaci o dopadech ekonomického vývoje na zaměstnanost, kdy lze očekávat v době hospodářské krize pokles průměrného počtu zaměstnanců v důsledku rušení pracovních míst.

B2 Indikátory hodnocení měkkých faktorů Z hlediska hodnocení zastoupení a úrovně tzv. měkkých faktorů rozvoje územních celků je účelné nejprve provést základní roztřídění celé skupiny těchto faktorů do dílčích podskupin. Následně pro ně definovat konkrétní indikátory. Jednotlivé municipality dle svého uvážení zvolí ty, které budou dlouhodobě sledovat a hodnotit. Závěry takových hodnocení bude posléze účelné používat v rámci konkrétních rozhodovacích procesů, které se budou týkat volby rozvojových strategií těchto municipalit. Měkké faktory rozvoje municipalit je možné kategorizovat do níže uvedených oblastí. 1. kvalita místní veřejné správy (z hlediska možností přímého vlivu hlavních decizních orgánů je uvažována především kvalita místní samosprávy, analogicky je možné použití i pro místní státní správu) 2. kvalita místního podnikatelského prostředí 3. kvalita života obyvatel

18

B2. 1 Kvalita místní samosprávy Za kvalitní místní samosprávu lze v duchu současných převládajících koncepcí hodnocení celé veřejné správy považovat takovou samosprávu, která plní potřeby a očekávání svých občanů a dalších relevantních skupin veřejného života a ve sledované zpětné vazbě získává takové informace, které vypovídají o spokojenosti daných skupin s touto správou. Významnou charakteristikou v této souvislosti je relativnost, proměnlivost a z nich vyplývající nutnost flexibility. Proměnlivost se váže především k potřebám a očekáváním veřejnosti ve vztahu k činnostem a výsledkům institucí veřejné správy. Z této skutečnosti pak vyplývá požadavek, který je kladen na správní orgány, a to schopnost pružně reagovat, dokázat se přizpůsobovat změnám, které jsou na jedné straně dány právě změnami v potřebách a očekáváních veřejnosti a na druhé straně dalšími vnitřními a vnějšími změnami v celém správním systému. Relativní jsou pak hodnocení spokojenosti, vždy se váží k danému času, místu a k daným podmínkám a okolnostem. V souvislosti s výše uvedeným, a zejména pokud budeme kvalitu stavět na spokojenosti, lze jistě označit kvalitu veřejné správy, potažmo místní samosprávy, za ordinální veličinu, tedy takovou, u které jsme schopni provést komparaci ve smyslu vyšší – nižší, ale určitě nejsme schopni dojít ke konkrétní hodnotě. Kvalita veřejné správy je objektem řady manažerských metod, které moderní správní systémy využívají. Mezi ty základní, které jsou již integrální součástí řízení správních organizací i v systému české veřejné správy, patří zejména metoda CAF (Common Assessment Framework), ISO normy, metoda BSC (Balanced Scorecard), benchmarking, benchlearning, charty služeb, Místní agenda 21. Spokojenost občanů s místní samosprávou Analogicky by pak mohl být indikátor konstruován pro další relevantní skupiny místní veřejnosti, př. pro místní podnikatele, organizace neziskového sektoru a další. Vzhledem k neoddiskutovatelnému stěžejnímu významu občanů jako hlavní zájmové skupině veřejné správy se budou následující doplňující informace zaměřeny právě na ně. Ukazatel:  Úroveň spokojenosti občanů s místní samosprávou definice: občanem je fyzická osoba, která je v hodnoceném územním celku hlášena k trvalému pobytu; možné je zúžit tuto předmětnou skupinu nutností splnit předem stanovenou věkovou podmínku, př. dosažení věku 18 let, příp. stanovit jiné omezující podmínky, pouze však, pokud je takové omezení účelné

19

místní samosprávou jsou myšleny základní územní samosprávné celky (obce) a vyšší územní samosprávné celky (kraje) spokojenost je subjektivním vyjádřením občanů, vyjádřena může být ve vztahu k celkovému hodnocení místní veřejné správy, k jejím jednotlivým oblastem, k jednotlivým orgánům, úředníkům, voleným zástupcům apod. sběr dat: vzhledem k charakteru indikátoru je nejvhodnější technikou sběru potřebných dat dotazníkové šetření; dotazníkové šetření by mělo být pravidelně opakováno; data slouží ke zjištění nejen stavu spokojenosti, ale měla by dokládat změny a vývojové trendy (v závislosti na nich budou příslušné správní orgány přijímat potřebná opatření) Indikátor spokojenosti je sice zastřešujícím ukazatelem, ale na druhou stranu velmi hrubým ukazatelem. Svou povahou je navíc zaměřen v podstatě jen na vnímané výsledky a výstupy správních činností, nijak nehodnotí předpoklady těchto činností. Efektivita místní správy Obecně efektivitu chápeme jako maximální zhodnocení vstupů, resp. maximalizaci podílu výstupu vůči určité úrovni vstupu; nutnou podmínkou hodnocení efektivity je možnost kvantifikace jak vstupů, tak výstupů. V případě územní samosprávy lze efektivitu chápat jako použití veřejných prostředků, prostřednictvím kterých se dosáhne nejvýše možného rozsahu, kvality a přínosu plněných úkolů ve srovnání s objemem prostředků vynaložených na jejich plnění; efektivitu je rovněž nutné vždy doplňovat o další principy ekonomické racionality, kterými jsou hospodárnost a účinnost; v ekonomické praxi existuje celá řada konkrétních metod, které efektivitu v různých relacích hodnotí, v praxi české veřejné správy nejsou však v takové míře používány. Do budoucna se jako nejvhodnější jeví více využívat nástroje analýzy rozpočtových výhledů. Kvalita byrokratického aparátu Zásadním předpokladem kvalitní správy, tedy takové, se kterou jsou občané a další relevantní skupiny spokojené, je kvalitní úřednický aparát, resp. kvalitní lidské zdroje; tuto skutečnost dokládají jak teorie, tak praxe řízení lidských zdrojů. Ukazatel:  Počet stížností na jednotlivé úředníky definice: úředníkem (územního samosprávného celku) je zaměstnanec, který je zařazen do úřadu územního samosprávného celku a podílí se na výkonu správních činností 20

sběr dat: stížnosti na jednotlivé úředníky jsou průběžně sbírány prostřednictvím instalovaných schránek stížností, distribuovaných anketárních lístků, internetových schránek stížností a dalších vyjádření místní veřejnosti; ve sběru dat se doporučuje nespoléhat pouze na vyjádření z vlastní iniciativy, ale je potřeba aktivně vybízet veřejnost k tomu, aby vyjadřovala svá hodnocení; u nashromážděných stížností se sleduje, jaké konkrétní výhrady jsou v nich uvedeny, na jaké správní a jiné činnosti reagují, příp. vůči kterým konkrétním úředníkům jsou výhrady vyjádřeny; s výsledky následně pracuje orgán odpovědný za personální práci v úřadu; negativní hodnocení veřejnosti by měla být chápána především jako impuls k inovacím a dalším kvalitativním změnám. Ukazatel:  Průměrné nejvyšší dosažené vzdělání úředníků sběr dat: jednotlivé stupně nejvyššího dosaženého vzdělání jsou ohodnoceny váhami (základní – 1, střední bez maturity – 2, střední s maturitou – 3, vysokoškolské – 4), průměrné nejvyšší dosažené vzdělání úředníků se získá jako podíl součtu všech vah dosaženého vzdělání za jednotlivé úředníky a celkového počtu těchto úředníků; z časového hlediska je následně hodnocen vývoj hodnoty průměrného nejvyššího dosaženého vzdělání úředníků. Výše nabídnuté ukazatele reprezentují nepřímé formy hodnocení. Doporučujeme doplnit dalšími metodami a inovativními postupy zaměřenými na zisk zpětné vazby ze strany obyvatel obce.

Inovativnost místní správy V souvislosti s rostoucími nároky veřejnosti na výkony správních institucí se stalo běžnou praxí využívání nejrůznějších metod managementu organizací, v řadě případů vycházejí ze skutečností a dobré praxe soukromého firemního prostředí; celý proces tohoto prorůstání byl započat ve světě již v 70. letech 20. století v souvislosti s konceptem New Public Managementu, v podmínkách České republiky ke změnám dochází od poloviny 90. let 20. století; relativně nejnovějšími změnami jsou změny, které mají společného jmenovatele – e-government. Ukazatel:  Počet implementovaných metod řízení definice: metodami řízení jsou CAF, BSC, benchmarking, benchlearning (v ukazateli hodnoceny jednotlivě), charty služeb (v ukazateli hodnoceny jednotlivě), MA 21, Zdravé město aj. 21

sběr dat: na základě interních údajů úřadu Ukazatel:  Míra elektronizace místní správy definice: ukazatel vypovídá o podílu (%) služeb (správních aktivit), které je možné zcela či alespoň částečně (tedy některé kroky, př. objednání) alternativně zajistit elektronickou formou sběr dat: na základě interních údajů úřadu Hospodářské výsledky místní správy Municipality hospodaří s veřejnými prostředky, spravují vlastní majetek, v této souvislosti municipality vystupují skutečně jen jako správci, nikoli vlastníci, majetek spravují ve prospěch celé místní veřejnosti, v této správě jsou vázány zákonnými povinnostmi, respektují i obecné principy ekonomické racionality; v oblasti hospodaření lze využívat celou řadu ukazatelů finanční analýzy i dalších, následující příklady ukazatelů jsou ale pojaty spíše komplexnějším způsobem. Ukazatel:  Podíl kladných hodnocení hospodaření (provedené hospodaření, která nezjistila žádné chyby ani nedostatky)

přezkoumání

definice: předmětným je podíl závěrečných hodnocení „bez výhrad“ na všech závěrečných hodnoceních za předem zvolený časový úsek (doporučuje se minimálně pět let) sběr dat: závěrečný účet municipality Ukazatel:  Kvalita rozpočtového procesu (míra shody schváleného municipality s rozpočtem municipality po změnách)

rozpočtu

Rozpočet je jedním ze základních nástrojů municipality, kterým zajišťuje naplňování potřeb a požadavků místní veřejnosti na statky a služby, které municipality zajišťují; rozpočtový proces je ovlivnitelný celou řadou faktorů, provedenými analytickými pracemi, zvolenou metodou tvorby rozpočtu, kvalitou byrokracie apod. definice: ukazatel měří odchylku (v %) schválených celkových příjmů a výdajů na počátku rozpočtového roku s reálně dosaženými celkovými příjmy a výdaji na konci rozpočtového roku; zjištěná odchylka by měla vykazovat klesající 22

trend, resp. nemělo by docházet k jejímu dlouhodobému růstu. Nelze chápat ve smyslu změn v rámci jednotlivých kapitol rozpočtu, ty přesuny jsou spíše signálem schopnosti municipality flexibilně reagovat na vývoj aktuální situace. sběr dat: jednotlivé rozpočty municipality Míra spolupráce Municipality v zájmu zajištění poskytování statků a služeb místní veřejnosti, tedy v zájmu zajišťování její spokojenosti, vstupují do kooperativních vztahů s dalšími institucemi veřejné správy, se subjekty soukromého ziskového či neziskového sektoru na národní či mezinárodní úrovni, příp. s dalšími; formy spolupráce samosprávných územních celků řeší demonstrativním způsobem příslušná legislativa (zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích). Významným faktorem hodnocení spolupráce subjektů je však kritické posouzení reálně konaných kroků a měřitelných výstupů v rámci ní dosažených. Ukazatel:  Počet partnerských institucí podílejících se na činnostech municipality sběr dat: interní materiály úřadu, uzavřené smlouvy

B2. 2 Kvalita místního podnikatelského prostředí Podnikatele považujeme po občanech za druhou nejvýznamnější cílovou skupinu jednotlivých municipalit. Podnikatelé se podílejí na tvorbě místního produktu, jsou zaměstnavateli, čímž ovlivňují příjmy obyvatel, v důsledku toho jejich kupní sílu, a tak nepřímo i vývoj celé municipality. Pro ni je podstatné podnikatelskou činnost na svém území podporovat, představuje pro ni část příjmů jejího rozpočtu, a lákat k sobě investory. Při rozhodování o lokalizaci podnikatelský subjekt zvažuje celou řadu faktorů, které charakterizují příslušný územní celek. Relevantními indikátory, které hodnotí kvalitu podnikatelského prostředí, jsou například následující.

23

Podnikatelské sítě Formální i neformální sítě vztahů jsou dnes hodnoceny jako stěžejní součást kvality podnikatelského prostředí. Firmy v prostředí neexistují izolovaně, v rámci dodavatelsko odběratelských vztahů vystupují jako partneři, při soutěžení o zákazníky jsou si konkurenty. Pro firmu je výhodnější využívat a prohlubovat existující vztahy než tyto vztahy zcela nově budovat a vytvářet. Na druhou stranu zdůrazňuje důležitost volně pojatých vztahů a sítí mezi jednotlivými aktéry a nutnost jejich otevřenosti vnějšímu prostředí, aby se předcházelo principu uzavření i rigiditě vztahů a prostředí. ukazatel:  Počet fungujících formálních i neformálních komunikačních platforem  Zastoupení vybraných odvětví ve struktuře místního hospodářství – ukazatel měří, v jaké míře jsou v místním hospodářství zastoupena např. aktuálně progresivní odvětví, svou vypovídací hodnotu má pro firmy rovněž ukazatel, který měří „průměrnou délku života“ firem v příslušném odvětví Vnímání korupce Korupce je problematickým společenským jevem, objektivně prakticky neměřitelným, současně je významným faktorem, který ovlivňuje volnou hospodářskou soutěž Ukazatel:  Vnímání korupce sběr dat: anonymní anketární šetření mezi místními podnikateli; spontánní stížnosti podnikatelů Dostupnost zdrojů Kvantita a kvalita dostupných výrobních faktorů – výrobní faktory (práce – lidské zdroje, půda – přírodní zdroje, kapitál – finanční prostředky) představují potřebné vstupy pro činnosti firem; konkrétní ukazatele jsou konstruovány vždy jednotlivě pro konkrétní druh výrobního faktoru (nutné je do nich promítnout jak jejich kvantitativní, tak i kvalitativní rozměr); zhodnocení by měly podstoupit i rozsah a stav nemovitostí vhodných pro podnikatelské aktivity Partnerství Na jedné straně jsou firmy jednou z významných cílových skupin municipalit, tedy jejími zákazníky, na druhé straně vůči ní vystupují jako její partneři. Většinou jde 24

však o smluvní vztah municipality s podnikatelskými subjekty z důvodu zajištění poskytování vybraných statků a služeb. Další součásti je podpora podnikatelského prostředí ze strany municipality. To může mít rozličnou podobu, ale v zásadě jde zejména o podporu v oblasti institucionální, informační a administrativní (př. maximální časové zkrácení nutných procedur při zahájení podnikání atd.; smyslem partnerského vztahu je dosažení oboustranné spokojenosti). Ukazatel:  Spokojenost firem s přístupem municipality Jde zejména o zjištění toho, jak firmy vnímají přístup jednotlivých veřejnoprávních institucí k nim samotným, jestli ho hodnotí pozitivně, zda jsou tyto instituce nakloněné jejich požadavkům, zda firmy cítí z jejich strany podporu či nikoliv definice: firmou jsou právnické osoby a podnikající fyzické osoby, hodnocení podléhají veškeré aktivity, které instituce místní samosprávy (příp. místní státní správy) vykonávají vůči firmám, firmy kategorizují své zkušenosti základně na pozitivní a negativní sběr dat: anketární či dotazníkové šetření mezi místními firmami; šetření je potřeba s předem stanovenou periodou opakovat

B2. 3 Kvalita života obyvatel Rozsah sociálního kapitálu Sociální kapitál významně ovlivňuje zakořenění a vztah občana k územnímu celku, ve kterém občan žije, součástí sociálního kapitálu jsou například členství občanů v dobrovolných sdruženích (jejich prostřednictvím se vytvářejí sociální sítě), důvěra, která ovlivňuje spokojenost se životem v místě, pocit kontroly nad vlastním životem a optimismus; sociální kapitál mimo jiného souvisí se vzděláním (čím vyššího stupně vzdělání občan dosáhne, tím vyšší je jeho úroveň sociálního kapitálu a důvěry); dostatečná úroveň sociálního kapitálu také pozitivně ovlivňuje zdraví populace; pokud se budeme držet sociálního kapitálu, nabízejí se k jeho hodnocení následující ukazatele. Ukazatel:  Počet občanských/profesních sdružení v lokalitě Těmito sdruženími jsou vytvářeny základní podmínky utváření sociálních sítí mezi místními obyvateli; s počtem takových sdružení dále souvisí ukazatele počtu členů ve sdruženích, průměrný počet setkání Ukazatel: 25

 Frekvence společenských setkání ukazatel: důvěra v druhé lidi Politický život Účast občanů na správě věcí veřejných není obecně dlouhodobě v České republice příliš velká, tento přetrvávající negativní stav je v našem prostředí dán především absencí historických zkušeností s angažovaností občanů ve veřejných záležitostech, ačkoli jistě došlo a dochází ke zlepšením, správní celky, především pak územní samosprávy vytvářejí podmínky a podporují účast svých občanů na rozhodováních (u kterých je to z hlediska právního možné), která se týkají veřejného života; přes veškerá zlepšení ale stále jednoznačně nejvíce využívaným nástrojem účasti občanů zůstává účast a hlasování v komunálních volbách, vhodným ukazatelem je v této souvislosti běžně hodnocená volební účast (sledovaná v dlouhodobé perspektivě), analogicky je možné sledovat účast na jednáních zastupitelstva apod. Komunitní dobrovolnictví Indikátor komunitního dobrovolnictví sleduje především dobrovolné aktivity místní veřejnosti, které přispívají k dílčím či komplexním zlepšením veřejného života (po stránce kulturní a vzdělávací, sociální, hospodářské, ale i v oblasti udržování pořádku v jednotlivých lokalitách apod.) Ukazatel:  Vývoj počtu občanských, příp. profesních, sdružení (v relativní podobě v přepočtu na 1 000 obyvatel) Dále je možné sledovat vývoj počtu členů v těchto sdruženích či frekvenci jejich setkávání. Ukazatel:  Vývoj počtu neziskových organizací (v relativní podobě v přepočtu na 1 000 obyvatel) Další rozšíření ukazatele analogicky dle viz výše. Životní úroveň Životní úroveň je předmětem hodnocení jak ekonomických, tak sociálních disciplín; tato oblast je poměrně rozsáhle sledována a vykazována například Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, ukazatele se týkají především hodnocení příjmů a výdajů domácností, životních nákladů apod. 26

C Koncepční rámec metodiky – profilace měkkých faktorů v rámci ekonomické adaptability

tematické okruhy podpory regionální

Měkké faktory představují kvalitativní rozměr konkrétních územních podmínek v oblasti ekonomické, sociální i environmentální. Jsou chápány jako nezbytný doplněk ke strukturálním, infrastrukturním a evolučním charakteristikám území. Profilace měkkých faktorů rozvoje je jedním ze směrů podpory dlouhodobé regionální adaptability (blíže viz č. 4). Profilace měkkých faktorů rozvoje tvoří samostatnou oblast podpory regionální adaptability. Zároveň pozitivní situace „ve výbavě“ měkkými faktory vytváří předpoklady pro pozitivní šance na úspěch v dalších důležitých oblastech podpory regionální adaptability (viz např. propojení tématu lokalizace špičkového výzkumu na místní stav měkkých faktorů či na atrakci nejtalentovanějších skupin obyvatelstva). Vzrůstající význam měkkých faktorů lze doložit i faktem, že přední český expert na regionální rozvoj J. Blažek ve své aktuální knize (2011) vymezuje osm stěžejních témat v podpoře regionálního rozvoje a většina z nich má větší či menší přesah do tématu měkkých faktorů. V následující koncepční části metodiky jsou nabídnuty tři rozhodující tematické oblasti měkkých faktorů, pozitivně dopadající na posilování regionální adaptability v její ekonomické dimenzi. Je třeba poznamenat, že se jedná o šířeji chápané tematické okruhy často zahrnující i více konkrétních měkkých faktorů rozvoje území. Také zdůrazňujeme, že v rámci tohoto dokumentu usilujeme o „metodické“ vymezení oblasti zájmu a ne o specifikaci a precizaci konkrétních postupů pro aktéry v aplikační sféře. Konkrétní „modus operandi“ by měl vycházet ze specifického kontextu jejich místních podmínek, finančních a organizačních postupů.

C1. 1 Sítě vztahů a komunikační platformy Stále více se potvrzuje fakt, že pro rozvoj územních jednotek ve smyslu dlouhodobé regionální adaptability i krátkodobé odolnosti na náhlé změny podmínek jsou důležité formální i neformální sítě vztahů mezi důležitými aktéry (blíže Blažek, 2011). V rámci těchto sítí dochází k transferu stěžejních informací, inspirace a nových poznatků, které mohou být rozhodujícím elementem v tvorbě nové přidané hodnoty či inovativního řešení. Ukazuje se, že pro mnohá odvětví ekonomických činností je nezbytná interakce mezi jeho představiteli a to především v rovině osobní známosti a fyzické dostupnosti (i přes rozvoj komunikačních a informačních technologií). Vedle klasických formálních komunikačních platforem je stále více zdůrazňovaná i role neformálních možností pro setkávání a komunikaci. B. Robson (2002) například popisuje význam setkávání osobností města na zápasech klubů Manchester United a City, neboť zde o přestávkách bylo navázáno mnoho důležitých kontaktů a uděláno mnoho 27

rozhodnutí. Naopak je doloženo, že pokud dojde k rigiditě a uzavřenosti vztahů a toků informací mezi několik vybraných jedinců a institucí, může být tento stav jednou z příčin stagnace či přímo úpadku území. G. Grabher (1993) popisuje kognitivní princip uzamčení (lock-in) mezi významnými hráči v době krize hutnického sektoru v Porúří v 70. letech 20. stol., který vedl k neadekvátnímu hodnocení problematické situace a k neschopnosti podniknout nutné restrukturalizační kroky. Z hlediska konkrétních směrů podpory v rámci této tematické oblasti je třeba usilovat o rozvoj komunikačních platforem formální (konference, pracovní skupiny, pravidelné schůze) i neformální povahy („náhodná“ setkání na sportovních a kulturních akcích, večírky, neformální diskusní fóra). Pro úspěch těchto akcí je však stěžejní autentická atmosféra a při jejich přílišné stylizaci hrozí umělost a neúspěch akce3. Velice důležitým nástrojem je také podpora interfiremní (např. v rámci produkčních sítí) a intersektorální (např. mezi veřejným a privátním sektorem) mobility, stáží a výměnných pobytů.

C1. 2 Kvalitní management a regulace rozvoje území Zásadní příčinou rozdílného vývoje území je, zejména vedle strukturálních předpokladů, kvalita řízení (managementu) územního rozvoje. Dlouhodobě se ukazuje, že i území s rámcově podobnou výchozí situací může podléhat různým trajektoriím vývoje jako důsledku různé kvality místního institucionálního prostředí (Amin, Thrift, 1994). Tu můžeme vyjádřit kvantitativními i kvalitativními parametry stávajících institucí ve smyslu „úřadů“, smysluplností a efektivností jejich kompetencí a agend, ale i šířeji v podobě místních norem, vzorců chování a způsobů jednání. Podstatnou součástí rozvoje území je stupeň a podoba místních regulačních rámců (např. územní plánování, regulace v městské dopravě, noční život), které dle míry jejich adekvátnosti a prospěšnosti akcelerují či destruují místní (ekonomický) rozvoj. Inspirativní otázkou, bez doposud širší odezvy v literatuře, je pak úloha místních elit. Případové studie ze zahraniční dokumentují mnohé zkušenosti z úspěšných měst a regionů, kde sehrály zásadní úlohy mimořádné osobnosti zejména poltického či kulturního života. Tito lidé pomocí svých znalostí a kompetencí dokázali generovat pokrokové aktivity a tím přispěli k rozvoji území (naopak je možné tvrdit, že za stagnací mnohých regionů je nekompetentnost místních elit či slabá kritická masa alternativních osobností). Podpora v této oblasti by měla směřovat k zajištění funkčního institucionálního prostředí. Dle praktických zkušeností se jako přínosné jeví ustanovení speciální instituce určené pro koncepční rozvoj území (důležité je její vyvázání z běžných 3

Zde nacházíme klasický paradox profilace měkkých faktorů, který spočívá v „podporování toho co by mělo být spontánní“. Očekávatelně tak musí vzniknout polemika, zda je to vůbec reálné a smysluplné. Podobná situace může být v rámci podpory vytváření a stylizace veřejných prostor, kde právě snaha o reprodukci autentičnosti může vést k narušení její podstaty (viz např. marketingová podpora Gay Village v Manchesteru, které vede sice ke generování zájmu turistů, ale ten je v rozporu s preferenci původní homosexuální komunity hledající klid a diskrétnost).

28

administrativních a byrokratických úkonů). Dnes už notoricky známým úspěšným příkladem tohoto typu je IBA Emsher Park v Porúří. Dále je nutné usilovat o odpovědné obsazování důležitých manažersko-úřednických pozic kvalifikovanými pracovníky. Ti by měli mít možnost realizovat své vize a akce, ale zároveň je třeba posilovat jejich odpovědnost za výsledky jejich konání. Z hlediska efektivní regulace je nezbytné mít nastavený systém spolupráce s odborně-výzkumným prostředím v zájmu generování nových inovativních podnětů, případně mít nastavený způsob čerpání inspirace o nových způsobech regulace v ostatních (zahraničních) regionech s možností jejich transferu a imitace v místních podmínkách.

C1. 3 Atraktivita prostředí, kvalita života Atraktivita prostředí a kvalita místního života do značné míry určuje lokalizační preference firem a jednotlivců. Obě tyto kategorie jsou značně relativní a jsou předmětem subjektivního vnímání. Navíc jsou často hodnoceny podle potenciálních možností namísto reálných schopností plně využívat „nabízené“. Atraktivita prostředí z pohledu firem je dána především takovou nabídkou výrobních faktorů, které vytvářejí předpoklad silné konkurenční pozice firmy, z hlediska jedinců je určována především externě a interně vnímanou image území, estetičností a funkčností zejména veřejných prostor a celkovou vybaveností infrastrukturou všeho druhu. Kvalita života je podmíněna reálnou možností využívat výhodné stránky života v konkrétním místě, žít ve zdravém a bezpečném prostředí s potenciálem uspokojovat rozličné preference jedinců (ekonomické, volnočasové, intelektuální atd.). Výše zmíněné faktory a aspekty každodenního života americký ekonomický geograf R. Florida (2002) dokonce považuje za přednější než regionální ekonomické struktury a nabídku trhu práce, neboť konstatuje, že nejpokrokovější jedinci, tzv. kreativní třída, je primárně upřednostňují v rámci svých lokalizačních rozhodnutí. Přítomnost těchto jedinců je v současnosti považována za jeden z klíčů ke dlouhodobé prosperitě území, a tak jsou faktory jejich atrakce předmětem lokálních a regionálních politik a strategií. Součástí konkrétních podpůrných kroků je tak zajištění území rozmanitou infrastrukturou (bydlení, sport, volný čas, kultura), vytváření dostatečných ploch esteticky kvalitních veřejných prostor a veřejné zeleně, široká nabídka akcí, podpora kulturní a zábavní scény, aktivních i pasivních sportovních možností či inovativních konceptů v regionální dopravě a environmentální oblasti.

29

Zdůvodněnost inovativnosti metodiky a novosti postupů Novost a inovativnost této metodiky spočívá v detailním rozpracování dvou nových témat problematiky územního rozvoje. Koncept regionální adaptability nebyl doposud v českém prostředí řešen prakticky vůbec a problematika měkkých faktorů byla v ucelené formě obsahem pouze předchozích publikačních výstupů výzkumného projektu (blíže viz seznam literatury předcházející metodice), v rámci kterého je zpracována i tato metodika. Koncept regionální adaptability představuje v anglo-saském prostředí inovativní teoreticko-metodologický koncept, který novým způsobem využívá, propojuje a syntetizuje doposud známé poznatky zpracované v rámci evoluční ekonomické geografie, institucionálních přístupů i znalostně orientovaných teorií. Z hlediska empirie nabízí zcela nové možnosti pro operacionalizaci výzkumu sledujícího dlouhodobé výkonnostní parametry a diference vývoje regionálních struktur i celých území. Měkké faktory, a zejména diskuse možností jejich praktické profilace, představují vymezení konkrétní tematické oblasti, která má velkých dopad, v případě pozitivního vývoje, na celkovou úspěšnou pozici území v meziregionální konkurenci. Jde tak o součást (téma) inovativně orientovaného plánování (usměrňování) rozvoje územních jednotek. Zcela unikátní je pak i vzájemné propojení obou diskutovaných témat, jehož síla je právě ve vazbě teoreticky-metodologické „dokonalosti“ na v praxi realizovatelné postupy. Obě témata jsou tak předmětem pozornosti akademické a praktické sféry v nejvyspělejších státech a regionech světa. Jejich transfer do našich podmínek umožňuje diskutovat jejich místní využitelnost. Je samozřejmé, že musí dojít k přizpůsobení obou pojetí geografickému a institucionálnímu kontextu ČR. .

30

Popis uplatnění metodiky Z pohledu managementu územního rozvoje nachází předložené metodika uplatnění zejména v následujících oblastech jako::  Teoretické-metodologická opora pro sledování vývoje území a regionálních rozdílů  Návod na praktickou profilaci měkkých faktorů  Inspirace a argumentační opora při hledání a zdůvodňování důležitých tematických oblasti managementu územního rozvoje

Vzhledem k faktu, že profilaci měkkých faktorů lze vnímat jako vhodný (praktický, efektivní) instrument k podpoře dlouhodobé regionální adaptability, tak je metodika uplatnitelná v mnoha dimenzích a na mnoha úrovních územního rozvoje. Rozsah uplatnění metodiky není prostorově striktně vymezen, ale předpokládáme její zacílení na silně urbanizované území procházející dlouhodobými transformačními procesy. Vstupní teoretické rozpracování regionální adaptability i odolnosti je sice obecně využitelné i prakticky aplikovatelné pro potřeby různých řádovostních úrovní (např. státy, regiony), ale následné „praktické“ téma profilace měkkých faktorů je spíše navázáno na urbánní prostředí s dostatečnou koncentrací aktérů a interakcí. Také proto za nejvhodnější územní uplatnění metodiky považujeme území Ústeckého a Moravskoslezského kraje a to zejména jejich velká města aktuálně procházející procesy restrukturalizace ekonomik a transformace celkové významové pozice. Na doložení výše konstatovaného a jako pilotní ověření správnosti postupů byla uzavřena smlouva o uplatnění metodiky se Statutárním městem Ústí nad Labem. Tato metodiky bude využita v praktických krocích města v podpoře územního rozvoje a v přípravě strategického rozvoje města. V současné době jsou připravovány stěžejní koncepční dokumenty města pro následující období (bude shodné s plánovacím obdobím EU 2014 – 2020) a smlouva vytváří reálný předpoklad zohlednění předmětu zájmu metodiky. Využitím tématu profilace měkkých faktorů a v případě jejich reálné kvalitativní změny na území města očekáváme pozitivní vývoj v oblasti, ekonomické, sociální i environmentální. Díky velikosti a významnosti města Ústí nad Labem existuje předpoklad uplatnění metodiky i v ostatních velkých městech kraje a ČR a to zejména v souvislosti s nově se formujícím akcentem na urbánní politiku v EU i ČR.

31

Literatura použitá v metodice 1. BACHTLER, J., DAVIES, S. (2010): The Geography of the Crisis in Western Europe: National and Regional Impacts and Policy Responses. In: Gorzelak, G., Goh, Ch. (eds.): Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. Warsaw – Washington D.S., Verlag Barbara Budrich, s. 224 - 235. 2. BAŠTOVÁ, M. (2011): Transformace průmyslu města Plzně. Disertační práce, Brno, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. 3. BLAŽEK, J. (2010): The Regional Impacts of the Global Financial and Economic Crisis in the Czech Republic. In: Gorzelak, G., Goh, Ch. (eds.): Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. Warsaw – Washington D.S., Verlag Barbara Budrich, s. 50 - 64. 4. BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2002). Teorie regionálního rozvoje. 2. vydání. Praha: Karolinum. 5. BREZDEŃ, P., SPALLEK, W. (2010): Rynek pracy województwa dolnośląskiego w okresie spowolnienia gospodarczego. In: Wpływ kryzysu na funkcjonowanie przedsiębiorstw oraz zmiany struktur przestrzennych przemysłu i usług. 26. Międzynarodową Konferencję Naukową, Uniwersytet pedagogiczny w Krakowie, s. 15. 6. BUČEK, J. (2010): The Financial and Economic Crisis in Slovakia – its Spatial Aspects and Policy Responses. In: Gorzelak, G., Goh, Ch. (eds.): Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. Warsaw – Washington D.S., Verlag Barbara Budrich, s. 190 - 208. 7. BUČINOVÁ, L., BUČINA, P. (2009): Dopad světové krize na socioekonomické klima v regionech aneb Lze předem odhadnout změny socioekonomického klimatu a kvantifikovat možné následky v regionech? In: Regionální politika v České republice: Efekty a nové výzvy. Brno, GaREP Publishing, s. 81 - 88. 8. DUBSKÁ, D. (2009): Český průmysl v době nastupující recese. Statistika: ekonomicko-statistický časopis, roč. 46, č. 5, s. 423 - 445. 9. DUBSKÁ, D. (2011): Dopady světové finanční a hospodářské krize na ekonomiku České republiky. ČSÚ, 21 s. 10. DUSPIVOVÁ, K., SPÁČIL, P. (2010): Dopad současné hospodářské krize na zaměstnanosti v ekonomických subjektech s 250 a více zaměstnanci. Statistika, 6, s. 459 - 476. 32

11. DZIEMBOWSKA-KOWALSKA, J., FUNCK, R.H. (1999): Cultural Activities: Source of Competitiveness and Prosperity in Urban Regions, Urban Studies, roc. 36, c. 8, s. 1381 – 1398. 12. FLORIDA, R. (2002): The Rise of the Creative Class and how it’s transforming work, leisure,community, & everyday life. Basis Books, New York. 13. GRABHER, G. (1993): The weakness of strong ties: the lock-in of regional development in the Ruhrare. In: Grabher, G. (ed.), The embedded firm. On the socioeconomics of industrial networks . London: Routledge, s. 255-277 14. GRABOW, B., HOLLBACH-GRÖMIG (1995): Weiche Stanortfaktoren. Schriften des Deutschen Institut für Urbanistik Band, 89. Dt. Gemeindeverlag. Stuttgart-Berlin-Köln. 15. HAMPL, M. (1996): Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. Praha, Karlova Univerzita, Přírodovědecká fakulta. 16. HAMPL, M. (2005): Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Praha, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje. 17. HASSINK, R. (2005): How to unlock regional economies from path dependency? From learning region to learning cluster. European Planning Studies, 13, s.521–535. 18. HASSINK, R. (2010): Regional resilience: a promising concept to explain differences in regional economic adaptability? Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 3, s.45–58. 19. HLAVÁČEK, P. (2009): Diferenciace přímých zahraničních investic v Ústeckém kraji. Regional development and planning, roč. 1, č. 1, s. 139 - 146. 20. KISLINGEROVÁ, E. (2011): Krize jako podnět zahájení ozdravných procesů v průmyslových podnicích. Journal of competitiveness, 1, s. 49 - 54. 21. KOUTSKÝ, J. (2011): Staré průmyslové regiony: vývojové tendence, možnosti rozvoje. Disertační práce, Brno, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. 22. LAUKO, V., GURŇÁK, D., KRIŽAN, F. (2010): Časovo-priestorové zmeny nezamestnanosti ako prejav regionálnych disparít na Slovensku. In: Fňukal, M., Frajer, J., Hercik, J. (eds.): Sborní příspěvků z konference 50 let geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. UP Olomouc, s. 403 – 411. 33

23. LENNERT, M. (2010): The final decline of Western European industries? A Reflection Note on Structural Explanations of the Geography of the Crisis in Western Europe. In: Gorzelak, G., Goh, Ch. (eds.): Financial Crisis in Central and Eastern Europe: from similarity to diversity. Warsaw – Washington D.S., Verlag Barbara Budrich, s. 17 - 34. 24. MARTIN, R. (2010): The Roepke lecture in economic geography – rethinking regional path dependence: beyond lock-in to evolution. Economic Geography, 86, s. 1–27. 25. MARTIN, R. (2012): Regional economic resilience, hysteresis and recessionary shocks. Journal of Economic Geography 12 (2012) s. 1–32 26. PENDALL, R., FOSTER, K. A., COWELL, M. (2010): Resilience and regions: building understanding of the metaphor. Berkeley, institute of urban and regional development. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 3, s. 71–84. 27. PIKE, A., DAWLEY, S., TOMANEY, J. (2010): Resilience, adaptation and adaptability. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 3, s. 59– 70. 28. PILEČEK, J., ČERVENÝ, M., KLÍMA, J. (2010): Vybrané poznatky dopadu hospodářské krize na situaci jednotlivých regionů České republiky. In: Sborník příspěvků „Seminář - Výzkum pro řešení regionálních disparit v České republice“, Ostrava, Ataco spol. s.r.o., s. 53 - 62. 29. POSTRÁNECKÝ, J. (2010): Regionální politika a regionální rozvoj v ČR. In: Urbanismus a územní rozvoj, roč. XIII, č. 5, s. 10 – 16. 30. RACHWAŁ, T. (2011): The impact of crisis on changes in industrial production in Poland. In: Zioło, Z., Rachwał, T. (eds.): Wpływ kryzysu na zachowania przedsiębiorstw oraz przemiany struktur regionalnych. Prace Komisji Geografii Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego,Uniwersytet Pedagogiczny, Warszawa-Kraków, Nr. 17. s. 99 -113. 31. ROJÍČEK, M. (2009): Strukturální dopady recese v České republice. Bulletin CES VŠEM, 11, s. 1 - 4. 32. RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. (2008): Měkké faktory rozvoje. Ostrava, Repronis. 33. SIMMIE, J., MARTIN, R. L. (2010): The economic resilience of regions: towards an evolutionary approach. Cambridge Journal of Regions, Economy and Society, 3, s. 27–44. 34

34. SMITH, A., SWAIN, A. (2010): The Global Economic Crisis, Eastern Europe, and the Former Soviet Union: Models of Development and the Contradictions of Internationalization. Eurasian Geography and Economics, Bellwether Publishing, Ltd., s. 1 – 34. 35. SWANSTROM, T. (2008): Regional resilience: a critical examination of the ecological framework. Urban Affairs Association Annual Meeting. Baltimore, MD: Institute of Urban and Regional Development, Berkeley. 36. SYSSOEVA, N. M., SADOVSKY, P. A. (2011): The impact of crisis on spatial structure of the Network Company. In: Zioło, Z., Rachwał, T. (eds.): Wpływ kryzysu na zachowania przedsiębiorstw oraz przemiany struktur regionalnych. Prace Komisji Geografii Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego,Uniwersytet Pedagogiczny, Warszawa-Kraków, Nr. 17. s. 42 – 46. 37. ŠERÝ, O. (2011): The impact of economic crisis on regions dominated by motor vehicles industry (the case of Vysočina Region). In: Zioło, Z., Rachwał, T. (eds.): Wpływ kryzysu na zachowania przedsiębiorstw oraz przemiany struktur regionalnych. Prace Komisji Geografii Przemysłu Polskiego Towarzystwa Geograficznego,Uniwersytet Pedagogiczny, Warszawa-Kraków, Nr. 17. s. 155 - 163. 38. TOUŠEK, V., NOVÁK, V. (2010): Labor market in the Czech Republic during the present economic crisis. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis – Geographica, Vol. 41, No. 2, 2010, s. 65 - 80. 39. VITURKA, M. et al. (2010): Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje ČR. Praha, Grada Publishing. 40. WOKOUN, R., et al. (2008). Regionální rozvoj. Praha, Linde.

35

Literatura předcházející metodice (vybrané tituly) BEDNÁŘ, P., KOUTSKÝ, J, OLŠOVÁ, P., SLACH, O. (2009): The role of soft factors in the attraction of creative class from the perspective of university students in the cities of Ostrava and Usti nad Labem. GeoScape - Alternative Approaches to Middle– European Geography , 4 (2), str. 174-184. KOUTSKÝ, J (2009): Ultimate theoretical bases for the problems of distinguishing, restructuring and development paths of old industrial regions. Studia Regionalia, 25, s. 69-76. KOUTSKÝ, J. (2010): Kvalita životního prostředí jako měkký faktor ekonomického rozvoje města na příkladu Ústí nad Labem. Studia Oecologica, 4 (1), s. 85-62. Koutský, J. (2011): Staré průmyslové regiony – vývojové tendence, možnosti rozvoje. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 152 str. RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. (2008): Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava, Ostravská univerzita, 186 str. RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J., BORUTA, T. (2012): Profilace měkkých faktorů regionálního rozvoje. Ostrava: ACCENDO (v tisku) RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. (2010): Researching creative industries in Czech Republic: a case study from the city of Ostrava. Regions (Magazine ofRegional Studies Association), s. 18-19. RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. BEDNÁŘ, P. (2010): Re-imageing of industrial cities in the Czech Republic: chosen drivers of the change. Mönchengladbacher Schriften zur wirtschaftswissenschaftlichen Praxi 22 (1). Göttingen: Cuvillier Verlag. s. 89-114. SLACH, O., BORUTA T., RUMPEL, P. (2009): Inovativní plánovací kultura v rámci strategie IBA Emscher park. Regionální studia, 3 (3), s. 38-44. SLACH, O., RUMPEL, P., KOUTSKÝ, J (2007): Měnící se význam tvrdých a měkkých faktorů rozvoje. Pavlov: XI. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách.

36

Příloha č. 1 - Ilustrace regionální odolnosti na příkladu dopadů soudobé ekonomické krize na trh práce (ČR, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj) Ekonomická krize se od poloviny roku 2008 (s eskalací v roce 2009) začala dotýkat zejména ekonomik nejvyspělejších států světa, nevyjímaje ani postsocialistické země střední a východní Evropy. Studium dopadů krize na ekonomiku zemí v tomto regionu se dostává do popředí regionálně-ekonomického a sociálně-geografického výzkumu nejen u nás, ale také v zahraničí. Dosud nejpodrobněji se touto problematikou zabývala monografie vydaná G. Gorzelakem a Ch. Goha (2010), ve které jsou uvedeny nejen příspěvky o regionálních rozdílech v dopadech krize na ekonomiku jednotlivých zemí, ale také srovnávací analýzy včetně analýzy vlivu krize v zemích západní Evropy (např. J. Bachtler, S. Davies nebo M. Lennert). Do publikace byly zařazeny i dva příspěvky českého geografa J. Blažka, které se týkaly jak problematiky regionálních dopadů globální finanční a ekonomické krize na Českou republiku, tak regionální analýzy nezaměstnanosti v nových členských zemích EU. Z dalších zahraničních publikací dosáhl značného ohlasu článek A. Smitha a A. Swaina (2010), ve kterém se podrobně věnují dopadům krize nejen na postsocialistické členské země EU, ale také na další nástupnické země bývalého Sovětského svazu. Změnami na regionálních trzích práce ve spojení s ekonomickou krizí se v ČR kromě J. Blažka zabývají také V. Novák a V. Toušek (2010). V kontextu představení vývoje státní regionální politiky se dopadů krize na regionální trhy práce dotýká také J. Postránecký (2010). Metodika výpočtu dopadů krize na zaměstnanost a mzdy je ústředním tématem odborných článků K. Duspivové a P. Spáčila (např. 2010). Dopady krize nejen na zaměstnanost, ale také na HDP a hospodářskou situaci podniků v jednotlivých krajích ČR velmi podrobně analyzovali J. Pileček, M. Červený a J. Klíma (2010). Vedle analýzy dílčích indikátorů se zabývali též hodnocením vývoje meziregionálních rozdílů v ČR. Obdobně i L. Bučinová a P. Bučina (2009) diskutovali otázku možné kvantifikace sociálně-ekonomických dopadů hospodářské krize v regionech. Dopady krize na zaměstnanost v Ústeckém kraji se zabýval J. Koutský (2011). Z řady prací zabývajících se konkrétními dopady ekonomické krize na menší území než kraj lze jmenovat především studii M. Baštové (2011), která se zabývala vlivem krize na situaci na trhu práce v Plzni a jejím zázemí. Kromě trhu práce je ve spojení s krizí asi nejvíce studována otázka dopadů krize nejen na celou národní ekonomiku, ale především dopadů na jednotlivá odvětví průmyslu v ČR, tedy ten sektor hospodářství, který byl krizí dosud postižen nejvíce. Mezi takovéto práce lze

37

zařadit odborné články M. Rojíčka (2009), E. Kislingerové (2011), D. Dubské (2011) a O. Šerého (2011). Co se týče vědeckých článků autorů ze sousedních zemí, tak na prvním místě lze jmenovat slovenského regionálního geografa J. Bučka (2010), který se zabýval prostorovými aspekty a politickou reakcí v období finanční a ekonomické krize na Slovensku. Časoprostorové aspekty nezaměstnanosti na Slovensku v procesu ekonomické transformace a krize analyzovali, V. Lauko, F. Križan a D. Gurňák (2010). Z polských geografů se zabýval dopady krize na změny produkce jednotlivých průmyslových odvětví v Polsku T. Rachwał (2011) a změnami na trhu práce v Dolnoslezském vojvodství P. Brezdeň a W. Spallek (2010). Z ruských autorů značný ohlas vyvolal příspěvek N. M. Syssoevy a P. A. Sadovského (2011) věnovaný dopadům ekonomické krize na prostorovou strukturu „síťové společnosti“, který byl představen na mezinárodní konferenci v Krakowě. Soubor odborných regionálně-ekonomických a sociálně-geografických článků k dopadům ekonomické krize není dosud široký. Jednou z možných příčin může být skutečnost, že řada odborníků udává, že krize v oblasti střední a východní Evropy, i přes některé pozitivní ekonomické signály, nebyla dosud ukončena. Pro potřeby této metodiky byly vybrány jako základní ukazatele vypovídající zprostředkovaně o odolnosti regionálních ekonomik v době současné krize vývoj HDP mezi roky 2007 – 2010 pro ilustraci změny základního ukazatele výkonosti regionálních ekonomik a zejména pak detailnější pohled na vývoj míry nezaměstnanosti. Vývoj HDP je vhodný zejména k poznání celkové podoby regionální odolnosti, zatímco míra nezaměstnanosti (při vědomí, že ekonomika může růst, ale situace na trhu práce se může zhoršovat) je údaj s obecně vyšší vypovídací schopností (relevance dat, data i pro menší územní jednotky než kraje, kratší periody pro sledování hodnot atd.) a je vhodnější k diskusi detailních aspektů regionální odolnosti v době krize. Jak již bylo naznačeno výše, z hlediska studia regionální odolnosti jde však spíše o ilustrativní ukázku možného sledování tématu než o vyčerpávající statistické podložení. Základní (byť v mnoha ohledech nepřesný a zavádějící) ukazatel výkonosti (regionálních) ekonomik je hodnota hrubého domácího produktu přepočtená na jednoho obyvatele. Z hlediska konceptu regionální odolnosti je zajímavé sledovat „výpadek“ v dosažených hodnotách HDP v době krize a dynamiku návratu do nové (původní) stabilní vývojové úrovně ekonomiky. Při pohledu na data za území celé ČR bez Prahy, Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj znatelně vidíme odraz hospodářské krize v hodnotách sledovaného ukazatele a to zejména za rok 2009. Pro území ČR bez Prahy a Moravskoslezský kraj se HDP na obyvatele propadlo pod hodnoty roku 2007, v Ústeckém kraji HDP i v roce 2009 rostlo (ale s mnohem menším tempem růstu). Po roce 2009 se jeví úroveň dosaženého HDP na obyvatele ve sledovaných územních jednotkách stabilizovaná na nové vývojové trajektorii, která se vyznačuje, ve srovnání s obdobím před krizí, v případě ČR bez 38

Prahy a Moravskoslezského kraje celkově nižší úrovní dosažených hodnot a nižší dynamikou růstu a v případě Ústeckého kraje stagnací na nejvyšších dosažených hodnotách. Je třeba konstatovat, že pro silnější podporu předchozích závěrů by však bylo třeba vyhodnotit i data za rok 2011, která však v době zpracování tohoto textu ještě nejsou k dispozici.

Obrázek č. 4: Vývoj HDP na jednoho obyvatele v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a v ČR bez Prahy mezi roky 2007 a 2010 Zdroj dat: Regionální účty, ČSÚ, 2012

Přes výše zmíněná omezení však při srovnání teoretického rozpracování regionální odolnosti a reálných dat za územní jednotky ČR vidíme takřka dokonalou analogii ekologicky chápané regionální odolnosti s prvky negativní regionální ekonomické hystereze a to zejména pro území ČR bez Prahy a Moravskoslezský kraj (viz srovnání obrázků č. 2 a 7). Pro detailnější sledování regionální odolnosti pak vhodně poslouží analýza vývoje míry nezaměstnanosti a to bez ohledu na aspiraci opět přirovnat křivky reálného vývoje k vybranému teoretickému pojetí regionální odolnosti. V první polovině roku 2008 počet nezaměstnaných v České republice i v Ústeckém kraji ještě klesal, v kraji Moravskoslezském byl pokles počtu nezaměstnaných evidován i ve III. čtvrtletí. Před nástupem krize bylo v ČR evidováno necelých 300 tis. uchazečů, v Ústeckém kraji 41 772 uchazečů a v Moravskoslezském kraji 54 473 uchazečů. Počet volných pracovních míst rostl v ČR a v Moravskoslezském kraji do konce druhého čtvrtletí 2008, v Ústeckém kraji se zvýšil také ve III. čtvrtletí. Nastupující krizi začaly signalizovat údaje o nárůstu počtu uchazečů o práci a poklesu počtu volných pracovních míst během čtvrtého čtvrtletí 2008. Počet nezaměstnaných se během tohoto čtvrtletí zvýšil v celé ČR zhruba o 38 tis. (o rok dříve během IV. 39

čtvrtletí počet nezaměstnaných přes sezónní vliv klesl o 10 tis.). Pokles počtu volných pracovních míst byl dokonce ještě vyšší. V evidenci úřadů práce ubylo mezi III. a IV. čtvrtletím více než 48 tis. volných pracovních míst. K největšímu nárůstu počtu nezaměstnaných došlo ve všech sledovaných územních celcích v prvním čtvrtletí 2009, kdy jich přibylo na celorepublikové úrovni téměř 100 tis. (96,5 tis., tj. 27,4 %). Z toho v Moravskoslezském kraji činil nárůst počtu nezaměstnaných téměř 15 tis. osob (o 26,0 %), v Ústeckém kraji byl tento nárůst podstatně nižší (zhruba 7,5 tis osob, tj. 16,7 %). Nárůst počtu uchazečů se projevil odpovídajícím způsobem na zvýšení míry nezaměstnanosti, ale zatímco meziročně se míra nezaměstnanosti v ČR i v Moravskoslezském kraji zvýšila o 2,1 p.b., v Ústeckém kraji vzrostla pouze o 1,7 p.b. Ve srovnání s koncem roku 2008 pak největší nárůst zaznamenal Moravskoslezský kraj, a to 2,5 p.b. (ČR 1,7 p.b., Ústecký kraj 1,8 p.b.). Ve stejném období poklesl zároveň počet volných pracovních míst hlášených na úřadech práce, a to na úrovni celé ČR téměř o 36 tis. (téměř o dvě pětiny stavu z konce roku 2008). Zatímco v Ústeckém kraji v I. čtvrtletí 2009 poklesl počet hlášených volných pracovních míst o 1 768, tedy obdobně jako v ČR o zhruba dvě pětiny, v Moravskoslezském kraji činil pokles 5 245 míst, což byl bezmála třípětinový úbytek. Ve druhém čtvrtletí 2009 se nárůst počtu nezaměstnaných v ČR ve srovnání s vývojem v prvním čtvrtletí díky sezónním pracím výrazně zpomalil a činil necelých 15 tis. (o 3,3 %). Obdobný vývoj byl zaznamenán i u obou studovaných krajů, přičemž v Moravskoslezském kraji vzrostl počet uchazečů o necelé 3 tis. (tj. o 3,9 %) a v Ústeckém o méně než tisíc (1,8 %). Přestože se jednalo o jarní sezónu, počet hlášených volných pracovních míst klesl, a to na všech územních úrovních zhruba o pětinu. Míra nezaměstnanosti postupně rostla, a to téměř rovnoměrně až do konce I. čtvrtletí 2010, kdy dosáhla svého maxima obdobně jako počet uchazečů o zaměstnání, a to na úrovni celé ČR i jednotlivých krajů. Na konci I. čtvrtletí 2010 bylo v registru úřadů práce evidováno 572,8 tis. uchazečů, kterým bylo k dispozici pouze 33,1 tis. pracovních míst. Na jedno volné místo tedy připadalo 17,3 nezaměstnaných. O poznání horší byla situace v Moravskoslezském kraji, kde se o jedno místo ucházelo 25 uchazečů, i v Ústeckém kraji, kde jich bylo téměř 35.

40

Počet uchazečů o 1 volné pracovní místo

0,0

Ústecký

Moravskoslezský

4. čtvrtletí 2011

3. čtvrtletí 2011

2. čtvrtletí 2011

Moravskoslezský

1. čtvrtletí 2011

4. čtvrtletí 2010

3. čtvrtletí 2010

2. čtvrtletí 2010

Ústecký

1. čtvrtletí 2010

4. čtvrtletí 2009

3. čtvrtletí 2009

2. čtvrtletí 2009

1. čtvrtletí 2009

4. čtvrtletí 2008

3. čtvrtletí 2008

2. čtvrtletí 2008

4. čtvrtletí 2011

3. čtvrtletí 2011

2. čtvrtletí 2011

1. čtvrtletí 2011

4. čtvrtletí 2010

3. čtvrtletí 2010

2. čtvrtletí 2010

1. čtvrtletí 2010

4. čtvrtletí 2009

3. čtvrtletí 2009

2. čtvrtletí 2009

1. čtvrtletí 2009

4. čtvrtletí 2008

3. čtvrtletí 2008

2. čtvrtletí 2008

1. čtvrtletí 2008

4,0

1. čtvrtletí 2008

Míra nezaměstnanosti (v %) 16,0

14,0

12,0

10,0

8,0

6,0

ČR

Obrázek č. 5: Vývoj míry nezaměstnanosti v Ústeckém kraji, v Moravskoslezském kraji a v ČR na konci jednotlivých čtvrtletí v letech 2008 – 2011 Zdroj dat: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa, MPSV ČR, 2008 – 2012

40,0

35,0

30,0

25,0

20,0

15,0

10,0

5,0

ČR

Obrázek č. 6: Vývoj základních charakteristik trhu práce v Moravskoslezském kraji a ČR na konci čtvrtletí v letech 2007 – 2011

Zdroj dat: Uchazeči o zaměstnání a volná pracovní místa, MPSV ČR, 2008 – 2012

41

Druhé čtvrtletí roku 2010 bylo za uplynulé dva roky prvním, kdy se počet uchazečů snížil, a to na úrovni celé ČR o 12,6 %, v Moravskoslezském kraji o 11,0 % a v kraji Ústeckém však pouze o 8,2 %. Ve III. čtvrtletí se situace téměř nezměnila, ale začal se postupně zvyšovat počet hlášených volných pracovních míst, v ČR o 2,1 tis. (o 6,6 %), v Moravskoslezském kraji o 12,8 % a v Ústeckém dokonce o 16,0 %. Ve IV. čtvrtletí 2010 došlo k opětovnému a velmi významnému nárůstu počtu nezaměstnaných, a to za celou ČR ve výši přesahující 61 tis. osob (12,2 %), v případě Ústeckého kraje šlo o 4,2 tis. (7,3 %) a v Moravskoslezském kraji pak o 6,6 tis. (8,7 %). Vyšší přírůstek byl zaznamenán naposledy v I. čtvrtletí 2009. Je však třeba podotknout, že vliv na nárůst nezaměstnanosti neměly jen sezónní vlivy, ale především změna zákona o zaměstnanosti, který zpřísňoval od roku 2011 podmínky pro evidenci uchazečů o zaměstnání. Rovněž se již v nárůstu nezaměstnanosti odrazilo propouštění zaměstnanců z veřejné správy, které bylo avizováno především pro rok 2011. Počet volných pracovních míst se ve IV. čtvrtletí 2010 snížil o více než 4,3 tis. (12,2 %), ale zatímco v Moravskoslezském kraji klesl ještě o něco více (o 13,2 %), v Ústeckém kraji ve srovnání s předchozím čtvrtletím vzrostl (o 9,5 %). Počet uchazečů o jedno volné místo dosáhl na úrovni ČR svého vrcholu (18,2), v obou studovaných krajích přesáhl hodnotu 25. Míra nezaměstnanosti se v obou krajích i v ČR meziročně ještě zvýšila. Během roku 2011 lze již sledovat klasický sezónní vývoj na trhu práce, ovšem na mnohem vyšší úrovni nezaměstnanosti než v době před krizí. Počet nezaměstnaných postupně klesal až do konce III. čtvrtletí (v Ústeckém kraji bylo minimum evidováno již na konci II. čtvrtletí) a počet pracovních míst během II. čtvrtletí, v případě ČR také ve III. čtvrtletí, zvolna narůstal. Lze tedy konstatovat, že během tří letech ekonomické krize (III. čtvrtletí 2008 – III. čtvrtletí 2011) s vrcholem v prvním čtvrtletí 2010, přibylo v evidenci úřadů práce více než 160 tis. osob (51,0 %), počet volných pracovních míst klesl ze 139,6 tis. na necelých 40 tis., tedy téměř na čtvrtinu, míra nezaměstnanosti se zvýšila z 5,3 % na 8,0 % a počet uchazečů připadajících na jedno volné pracovní místo vzrostl z 2,3 na 11,9. V posledním čtvrtletí roku 2011 došlo k navýšení počtu uchazečů opět nad hranici půl milionu (508,5 tis.), čemuž odpovídala míra nezaměstnanosti 8,6 %. Na úrovni ČR se počet nezaměstnaných zvýšil výrazněji než v Ústeckém a Moravskoslezském kraji (o 7,0 %, na Ústecku o 4,3 %, v Moravskoslezském kraji o 4,9 %), míra nezaměstnanosti však vzrostla zhruba všude stejně (o 0,6 p.b. v ČR a v Ústeckém kraji, o 0,5 p.b. v Moravskoslezském kraji). Počet hlášených volných pracovních míst se během posledních tří měsíců roku 2011 sice výrazně snížil (o 4,3 tis., tj. o desetinu, v případě obou krajů o více než pětinu), ale při meziročním srovnání bylo evidováno více volných míst než na konci roku 2010 i 2009 (s výjimkou Ústeckého kraje, který na konci roku 2010 evidoval více volných pracovních míst). Na jedno volné pracovní místo v ČR připadalo 14,2 uchazečů, 42

v Moravskoslezském kraji jen o něco více (18,0), avšak v Ústeckém byl tlak na volná pracovní místa velmi silný (téměř 30 uchazečů na jedno místo). Během ekonomické krize se tedy podstatně změnily podmínky v Moravskoslezském kraji z hlediska tlaku na volná pracovní místa hlášená na úřadech práce, neboť zatímco v období před oživením ekonomiky do roku 2006 vykazoval Moravskoslezský kraj většinou horší možnosti pro uplatnění se na trhu práce než Ústecký kraj, tak během období ekonomické prosperity 2006 – 2008 i v období ekonomické krize byl vývoj počtu uchazečů připadajících na jedno volné pracovní místo lepší než v Ústeckém kraji (s výjimkou prvních dvou čtvrtletí roku 2009, kdy byly hodnoty téměř stejné). Změny v míře nezaměstnanosti ve studovaných krajích lze rovněž sledovat z hlediska menších územních celků, a to dle správních obvodů obcí s rozšířenou působností (SO ORP). Při srovnání stavu míry nezaměstnanosti k 30.9.2008 a 30.9.2011 lze konstatovat, že v Ústeckém kraji v podstatě zůstaly nejhoršími ty mikroregiony, které na tom z hlediska míry nezaměstnanosti byly špatně i těsně před prvními projevy ekonomické krize (Litvínov, Rumburk, Varnsdorf, Most). Naopak mikroregiony Litoměřice a Roudnice nad Labem, které před krizí vykazovaly spolu s dalšími třemi SO ORP míru nezaměstnanosti nižší než 8 %, zůstaly na konci září 2011 jedinými, v nichž hodnota sledovaného ukazatele nepřekročila hranici 10 %. K největšímu nárůstu míry nezaměstnanosti došlo ve sledovaném období v SO ORP Kadaň (z 6,4 % na 11,7 %) a Podbořany (z 7,1 % na 11,4 %), ale podstatně se zhoršila situace také v SO ORP krajského města (z 9,0 % na 13,9 %). V Moravskoslezském kraji byl vývoj poněkud odlišný. Zatímco před počátkem krize existovalo v kraji 6 mikroregionů s mírou nezaměstnanosti vyšší než 9 %, o 3 roky později byly pouze 3 SO ORP, které vykazovaly míru nezaměstnanosti vyšší než 14 % (Bruntál, Vítkov, Karviná). Postavení mikroregionů, které před krizí patřily do skupiny s nejvyšší mírou nezaměstnanosti, se během ekonomické krize tedy spíše zlepšilo, zatímco pozice dříve méně problémových mikroregionů (Opava, Odry, Krnov) se podstatně zhoršilo. K minimálním dopadům krize na trh práce v územích přiléhajících k Ostravě ve východní a jižní části kraje výrazně přispěly investice, které do této oblasti dlouhodobě směřovaly, např. jedna z posledních - investice do automobilového průmyslu ze strany společnosti Hyundai lokalizovaná v Nošovicích, která vytvořila mnoho nových pracovních míst (v lednu 2011 vykazovala automobilka téměř 3,5 tis. zaměstnanců). Západní část kraje, především okres Bruntál a mikroregiony Vítkov a Odry, které mají spíše zemědělský charakter, nezaznamenaly v posledních letech významné investice, které by oživily zdejší ekonomiku, přispěly k diverzifikaci výroby a eliminovaly tak dopady hospodářské krize.

43

Příloha č. 2 - Ilustrace regionální adaptability na příkladu nástinu vývojové trajektorie HDP a zaměstnanosti (ČR, Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj) V souladu s teorií nelze regionální adaptabilitu vnímat v krátkodobém horizontu, ale jde o sledování dlouhodobé úrovně regionální ekonomiky. Referenční období regionální adaptability neomezujeme časovým úsekem jedné hospodářské krize (jako v případě regionální odolnosti), ale hodnotíme dlouhodobou vývojovou trajektorii v průběhu času a mnoha krátkodobých výkyvů. Bylo již naznačeno, že regionální adaptabilita je nejlépe vyjádřitelná dosaženými hodnotami produkce (tedy v podstatě HDP) a zaměstnanosti v regionální ekonomice. Zároveň je nutné zmínit značnou blízkost rozpracování tématu adaptability k tématům transformace a konkurenceschopnosti regionální ekonomiky. Podoba trajektorie regionální adaptability je výslednicí jednotlivých transformačních procesů a jejich prostorou diferenciací. V podmínkách ČR má smysl sledovat vývoj regionální adaptability až po roce 1989, neboť předchozí období probíhalo ve zcela odlišném ekonomicko-společenském kontextu a je do značné míry nevhodné (navíc i většinou statisticky nemožné) jej zapracovat do časových řad rozhodujících ukazatelů. Transformačními procesy probíhajícími v české ekonomice a prostorovými diferenciacemi z nich pramenícími se dlouhodobě zabývá M. Hampl a kol. (1998, 2005). Autoři hodnotí v podmínkách České republiky a jejích územních jednotek dopady jak specifických (českých) transformačních procesů přechodu centrálně plánované socialistické ekonomiky na ekonomiku s tržními prvky, tak obecných (světových) transformačních procesů založených na posilování intenzifikačních prvků postfordistického akumulačního režimu. Otázkami konkurenceschopnosti území a jejími prostorovými a časovými změnami se dlouhodobě zabývají M. Viturka a kol. (např. 2010) a R. Wokoun (2008). Pro nástin regionální ekonomické adaptability sledovaných územních jednotek je nejvhodnější využít průběh křivek rozhodujících indikátorů dokumentujících výkonnost regionální ekonomiky. Přes některé metodologické nedostatky se jako nejlépe využitelné jeví ukazatel HDP na obyvatele charakterizující dlouhodobou schopnost ekonomiky produkovat tržně uplatnitelné výstupy a ukazatel celkové zaměstnanosti, který v podstatě ukazuje počet reálně existujících pracovních pozic v regionální ekonomice. V ideálním případě je samozřejmě nutné tyto ukazatele doplnit o kvalitativní rozměr struktur regionální ekonomiky a trhu práce (např. podíl pracovních míst v aktuálně progresivních odvětvích) (blíže viz sekce C metodiky).

44

HDP na 1 obyvatele (v tis. Kč)

400,0 360,0 320,0 280,0 240,0 200,0 160,0 120,0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Rok Ústecký kraj

Moravskoslezský kraj

ČR

ČR bez Prahy

Obrázek č. 7: Vývoj HDP na jednoho obyvatele v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a v ČR (vč. ČR bez Prahy) v letech 1995 - 2010 Zdroj dat: Regionální účty, ČSÚ, 2012

Vývoj zaměstnanosti (bazický index)

105,0

100,0

95,0

90,0

85,0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Rok Ústecký

Moravskoslezský

ČR

Obrázek č. 8: Vývoj celkové zaměstnanosti v Ústeckém a Moravskoslezském kraji a v ČR (bazický index) v letech 1993 – 2010 (rok 1993 = 100) Zdroj dat: Trh práce v ČR 1993 – 2010, ČSÚ 2011

45

Konkrétní představu o průběhu regionální adaptability Ústeckého a Moravskoslezského kraje ve vztahu k území ČR si můžeme vytvořit na základě dat z obrázků č. 16 a 17. U obou krajů vidíme kontinuální růst HDP na obyvatele až do začátku krizového období v roce 2009 (u MSK s mnohem vyšší dynamikou růstu mezi roky 2003 – 2008). Změnou HDP na obyvatele v době krize se zabývala předchozí kapitola zaměřená na sledování regionální odolnosti. U zaměstnanosti je vývojová trajektorie složitější a ukazuje se, že růst HDP na obyvatele může být dosažen díky rostoucí produktivitě práce i v době poklesu zaměstnanosti. Křivka zaměstnanosti u všech třech sledovaných jednotek začala klesat v druhé polovině 90. let v reakci na reálné dopady transformačních a restrukturalizačních procesů v ekonomice. V případě Ústeckého a Moravskoslezského kraje to bylo především radikálním úbytkem pracovních míst v průmyslu, které nebyly adekvátně nahrazeny růstem zaměstnanosti v sektoru služeb. Ukázalo se (blíže Koutský, 2011), že úbytek zaměstnanosti v průmyslu přímo vyvolává růst nezaměstnanosti. Mezi roky 2004 a 2008 sledujeme významný nárůst zaměstnanosti (stejně jako HDP) odpovídající konjunktuře české ekonomiky, která byla ukončena až příchodem hospodářské krize v roce 2009.

46