Problémy mezinárodní politiky
Zahraniční politika • jedna z klíčových oblastí působení státu • zabezpečuje vztahy s jinými státy, společenstvími států a s mezinárodními organizacemi
Cíle zahraniční politiky • • • •
udržení suverenity udržení teritoriální integrity udržení vnitřní stability podporuje hospodářské, sociální, kulturní a jiné zájmy občanů ve vztahu k zahraničí
Na zahraniční politiku působí • • • • • • • •
geopolitické podmínky geografická poloha a velikost země charakter sousedních států početnost obyvatelstva kulturní a morální vyspělost přírodní zdroje úroveň hospodářského a technologického rozvoje vyspělost a stabilita politického systému
Mezinárodní právo • vytváří právní základy zahraniční politiky a mezinárodních vztahů • upravuje politické jednání států, společenství států a mezinárodních organizací, vztahy mezi nimi a způsob řešení mezinárodních sporů
Diplomacie • hlavní prostředek zahraniční politiky • zajišťuje účast státu na mezinárodních jednáních, členství v mezinárodních organizacích, obranných aliancích a nadnárodních společenstvích
Hlavní aktéři zahraniční politiky • Ministerstvo zahraničních věcí – ve většině zemí patří ke klíčovým resortům • Parlament – schvaluje finanční prostředky a způsob jejich použití, projednává základní zaměření zahraniční politiky a ratifikuje mezinárodní smlouvy • Hlava státu – reprezentuje stát, podepisuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje diplomatické zástupce
Prostředky zahraniční politiky • obranná politika • zahraniční obchod • zahraniční a kulturní politika
Mezinárodní organizace • vládní • nevládní
Mezinárodní vládní organizace • vznikají na základě smlouvy, kterou mezi sebou uzavírají minimálně tři státy • mají trvalý charakter, disponují vlastní organizační strukturou • mohou uzavírat mezinárodní smlouvy • usnadňují členským státům dosahování vytčených cílů, poskytují jim vhodnou platformu pro rozvoj vzájemných styků
Mezinárodní nevládní organizace • sdružují fyzické či právnické osoby a národní společnosti nebo sdružení z různých zemí • usilují o spolupráci a obhajobu společných zájmů v nejrůznějších otázkách
Organizace spojených národů • v současnosti sdružuje přes 190 států • cílem OSN je udržovat mír a bezpečnost, rozvíjet přátelské vztahy mezi národy, uskutečňovat mezinárodní součinnost při řešení mezinárodních hospodářských, sociálních, kulturních nebo humanitních problémů, podporovat a posilovat úctu k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství
Valné shromáždění OSN • • • • • • •
zastoupeny všechny členské státy postavení států není závislé na velikosti jejich území, počtu obyvatel či hospodářské síle při hlasování má každý stát jeden hlas k schválení určitého rozhodnutí je zapotřebí dosáhnout nadpoloviční většiny všech přítomných členů v případě důležitých otázek musí být dosaženo kvalifikované (dvoutřetinové) většiny usnesení VS OSN mají charakter doporučení a nejsou z hlediska mezinárodního práva závazná v případě potřeby si VS zřizuje pomocné orgány (Dětský fond, Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky, Organizace pro průmyslový rozvoj apod.)
Rada bezpečnosti OSN • výkonný orgán OSN • tvoří ji 15 členů – 5 stálých a 10 nestálých (po 2 letech se obměňují) • stálí členové mají právo veta • RB OSN odpovídá za udržení míru a bezpečnosti, má právo rozhodnout, zda došlo k ohrožení či porušení míru, označit určitou akci za agresi • RB OSN může přijímat rozhodnutí k udržení či obnovení míru • rozhodnutí RB jsou pro členy OSN závazná
Mezinárodní soudní dvůr • skládá se z 15 soudců, které volí VS a RB • rozhoduje mezinárodněprávní spory (např. spory o výklad mezinárodních smluv či mezinárodního práva) • rozhodnutí MSD jsou závazná
Hospodářská a sociální rada • tvoří ji 27 členů, kteří jsou voleni na 3 roky • každý rok se obměňuje jedna třetina tohoto orgánu • rada sjednává dohody o přidružení s jinými mezinárodními organizacemi (např. MOP, Mezinárodní měnový fond apod.) • HSR přijímá doporučení v otázkách hospodářské, sociální a kulturní povahy
Sekretariát OSN • představuje úřední aparát OSN • v jeho čele stojí generální tajemník, kterého na doporučení Rady bezpečnosti jmenuje Valné shromáždění na pět let s možností znovuzvolení. • Generální tajemník plní úkoly, jimiž ho pověří VS či jiné orgány OSN, zastupuje OSN na mezinárodních jednáních, vede diplomatická jednání z pověření RB nebo VS, má právo iniciovat jednání RB o případech ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti • každoročně předkládá Valnému shromáždění zprávu o činnosti organizace
Evropský integrační proces • 1948 – Evropský kongres v Haagu – výzva ke sjednocení Evropy na principech parlamentní demokracie a respektování lidských práv • 1949 – vytvoření Rady Evropy • 1950 – členské státy Rady Evropy uzavřely regionální úmluvu o lidských právech (Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod) - náš stát přistoupil k úmluvě roku 1991
Evropská unie • 1952 – Evropské společenství uhlí a oceli (Montánní unie) – členské státy byly: Belgie, Francie, Holandsko, Itálie, Lucembursko a SRN • 1957 – Římská smlouva • 1958 – Evropské hospodářské společenství (na základě Římské smlouvy) – cílem EHS byla koordinace obchodní unie • 1973 – vstup Dánska, Irska a Velké Británie do EHS • 1981 – vstup Řecka do EHS • 1986 – vstup Španělska a Portugalska do EHS
Euroatom • vznikl a postupně se rozšiřoval spolu s EHS • podpora jaderného výzkumu a výroby • koordinace obchodu se štěpným materiálem a řešení otázek jaderné bezpečnosti
Evropské společenství • vzniklo na základě integračních organizací EHS a EUROATOMU • dále prohlubovala integrační proces a vytvářela podmínky pro pozdější odstranění hranic mezi členskými státy, zajištění volného pobytu osob, zboží, kapitálu
Evropská Unie • 1992 – Smlouva o Evropské Unii (Maastricht) – vstoupila v platnost 1. listopadu 1993 • vedle dosavadní hospodářské spolupráce, rozšířené Ekonomickou a měnovou unii, zahrnuje Evropská unie rovněž společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, spolupráci resortů spravedlnosti a vnitra a společné občanství • 1995 – EU se rozšířila o Rakousko, Švédsko a Finsko • 2004 – EU se rozšířila o deset nových evropských zemí
Evropský parlament • poslanci jsou voleni v přímých volbách na dobu pěti let • poslanci v parlamentu nereprezentují svůj stát, ale voliče • na půdě EP se vytvářejí jednotlivé frakce nikoli na základě státní příslušnosti, ale podle příslušnosti politické a ideologické • EP se v EU podílí na legislativní funkci, včetně schvalování rozpočtu
Rada EU • • •
•
• •
tvoří ji zástupci členských států na úrovni ministrů (do přijetí Maastrichtské smlouvy se tento orgán jmenoval Rada ministrů) v předsednictví se členské státy pravidelně (po půlročních obdobích) střídají podle abecedního pořadí (rotační předsednictví) složitý hlasovací mechanismus – nejdůležitější rozhodnutí vyžadují jednomyslný souhlas, v jiných případech je třeba dosáhnout kvalifikované většiny, a to na základě principu proporcionality, někdy stačí prostá většina na základě rovnosti hlasů kromě schvalování legislativních aktů Rada rozhoduje o přijetí nových členů, uzavírá dohody s mezinárodními organizacemi a se státy, jež nejsou členy EU navrhuje rozpočet a určuje společnou obchodní politiku EU rozhodnutí Rady a dohody, které uzavře, jsou pro členské státy EU závazné
Evropská komise • EK je výkonný orgán EU • její členové působí nezávisle na jednotlivých vládách a hájí zájmy celého společenství • EK je podřízena EP – může jí vyslovit nedůvěru • Komise navrhuje Radě EU právní akty a kontroluje dodržování mezinárodních smluv a závazných aktů orgánů společenství • v případech porušení podmínek hospodářské soutěže může komise ukládat sankce fyzickým i právnickým osobám
Soudní dvůr • SD je orgánem soudní moci EU, sídlí v Lucemburku • 13 soudců (jmenováni na šest let – každé 3 roky je jmenováno šest, resp. sedm soudců) • Soudní dvůr rozhoduje vzájemné spory mezi členskými státy
Účetní dvůr • jeho členové jsou jmenováni Radou EU
