JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér divadelního manažerství a jevištní technologie
Obor: Divadelní manažerství
Analýza kulturní politiky Kazachstánu
Diplomová práce
Autor práce: MgA. Galina Korecká Vedoucí práce: MgA. Blanka Chládková Oponent práce: JUDr. Lenka Valová
Brno 2011
1
Bibliografický záznam. KORECKÁ, Galina. Analýza kulturní politiky Kazachstánu [Analysis of cultural policy in Kayakhstan]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér divadelního manaţerství a jevištní technologie, rok. 2011 s.107. Vedoucí diplomové práce MgA. Blanka Chládková.
1
2
Anotace. Momentálně existuje řada problemů a otázek spojených s kulturním a uměleckým
prostředím
Kazachstánu
kvůli
kulturně-historickým
předpokladům. I přes existenci různých institutů, center studií veřejných problemů, nebyl v Kazachstánu nikdy formulován směr kulturní politiky, kulturní prostředí není zkoumané, Formování
daného
je nejasné,
jaké
trendy převládají.
prostředí nemůţe projít dalším vývojem, pokud
nebudou formulované a analyzované základní problémy. Analýza kulturní politiky Kazachstánu
bude
prováděna poprvé
a
je
prvním krokem
pro další výzkumy. Cílem práce je popsat situaci v kazachstánském sociálním a kulturně-uměleckém prostředí,
analyzovat směr
kulturní
politiky, která byla přijata po nezávislosti Kazachstánu v roce 1991 a existuje do současné
doby, vyhodnotit
ji a navrhnout
hypotézy pro
pozdější vývoj tématu. Hypotézou práce je, zda lze pojmenovat základní prvky a principy kulturní politiky Kazachstánu, případně je pouţít pro budoucí rozvoj sféry kultury a umění. Práce se skládá ze tří základních častí.
První kapitola, nabízí úvod do státu: popis kulturně-historických
předpokladů, představení administrativního rozdělění, legislativního opatření v kulturní sféře a mezinárodních vztahů Kazachstánu. Druhá čast je věnována popisu kulturně-sociálního prostředí přes úvod do situace etnických menšin Kazachstánu, jazykovou politiku, debatu kolem otázek národní jednoty a kapitoly, popisujicí kazachstánské kulturně-umělecké prostředí. Ve třetí častí bude analyzované plánování a mechanizmy realizace politiky v oblasti kultury a umění pomocí popisu strategických plánů Ministerstva kultury a financování odvětví. Cílem čtvrté časti je celkové shrnutí současné situace v kazachstánskem kulturně-uměleckém prostředí a jeho analýza přes provádení paralelů se existujicími modely
a směry
kulturní politiky. V závěrečné častí budou navrţeny hypotézy a následujicí kroky pro hlubší rozpracování tématu analýzy kulturní politiky Kazachstánu.
2
3
Annotation. Nowadays, there is a set of questions in Kazakhstani’s arts and cultural field, which arose due to the historical background of the country. But the evolvement of the field cannot be further developed without stating the direction of cultural policy, which was taken by the state after independence in 1991 and which has been never analyzed, using the accepted cultural policy research tools. The aims of the thesis are to describe the situation in Kazakhstani’s social, artistic and cultural field, analyze the direction of cultural policy, which was taken after independency, evaluate it and propose hypotheses for later development of the theme. The work is not about answering, but mostly asking questions and setting up issues, which should be solved in the future. In 1991 Kazakhstan became independent. From this period started the rebirth of Kazakh patriotism, Kazakh culture, Kazakh traditions. Since that time was developed the state model with one nation – Kazakhstanies, with one title nation - Kakzakhs, with one state language Kazakhs and Russian as the official language. The aim of the state was to create a new national identaty shared by Kazakhs and by other ethnics, teach Kazakh language as to ethinc Kazakhs, so to other 130 ethnic groups, living in nowadays Kazakhstan. It was crusial to avoied national conflicts, maintain social and economic stability. According to the analytics, Kazakhstan fell within solving two main issues as building a new, one nation state and building it according democracy principals in a very short timing. That’s why task of national building was needed so-called contralled democracy. Till the end of the 1990th state was busy mainly solving acute economical issues, cultural questions were moved to the last place. At the begining of the years 2000, when the economical crises was mostly overcame, new financial resourses were spent not for developing and supporting cultural and artistic initiatives, but to different idealogical projects.
3
4
Klíčová slova. Culturní politika, socialně-kulturní prostředí, historické předpoklady, posttotalitarní zemí, analýza, modely kulturní politiky, revitalizace.
Keywords. Cultural policy, socio-cultural environment, historical background, posttotalitarian countries, analysis, models of cultural policy, revitalization.
4
5
Prohlášení. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a pouţila jsem uvedené informační zdroje.
Brně, dne 20. května 2011
Galina Korecká
5
6
Předmluva. Momentálně existuje řada problemů a otázek spojených s kulturním a uměleckým
prostředím
Kazachstánu
kvůli
kulturně-historickým
předpokladům. I přes existenci různých institutů, center studií veřejných problemů, nebyl v Kazachstánu nikdy formulován směr kulturní politiky, kulturní prostředí není zkoumané, Formování
daného
je nejasné,
jaké
trendy převládají.
prostředí nemůţe projít dalším vývojem, pokud
nebudou formulované a analyzované základní problémy. Analýza kulturní politiky Kazachstánu
bude
prováděna poprvé
pro další výzkumy.
6
a
je
prvním krokem
7
Obsah. ÚVOD ............................................................................................................. 9 1.
ÚVOD DO STÁTU................................................................................. 12 1.1 KULTURNĚ-HISTORICKÝ PŘEHLED....................................................... 13 1.1.1 Doba Sovětského svazu ............................................................ 13 1.1.2 Doba po nezávislosti ................................................................. 16 1.2 ADMINISTRATIVNÍ ROZDĚLENÍ A MINISTERSTVO KULTURY...................... 18 1.3 HLAVNÍ LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ V KULTUŘE ........................................ 20 1.3.1 Autorskoprávní úpravy ............................................................... 22 1.4 MEZINÁRODNÍ KLTURNÍ SPOLUPRÁCE.................................................. 23 1.4.1 Mezinárodní akteři a programy .................................................. 24
2.
SOUČASNÉ OTÁZKY A DISKUSE V SOCIALNĚ-KULTURNÍ
SFÉŘE ......................................................................................................... 28 2.1 POPIS ETNICKÉHO PROSTŘEDÍ ........................................................... 28 2.1.1 Shromáždění národů Kazachstánu ........................................... 30 2.2 JAZYKOVÁ POLITIKA .......................................................................... 31 2.2.1 Jazykové zákony ....................................................................... 33 2.2.2 Současné otázky jazykové politiky ............................................ 34 2.3 DOKTRÍNA NÁRODNÍ JEDNOTY ............................................................ 37 2.4 POPIS MEDIÁLNÍHO PROSTŘEDÍ .......................................................... 42 2.4.1 Legislativní opatření .................................................................. 44 2.5 POPIS KULTURNĚ-UMĚLECKÉHO PROSTŘEDÍ........................................ 47 2.5.1 Krátký přehled ........................................................................... 47 2.5.2 Kulturní dědictví ......................................................................... 48 2.5.3 Výtvarné umění .......................................................................... 50 2.5.2 Scénická umění .......................................................................... 52 3.
PLÁNOVÁNÍ A MECHANIZMY REALIZACE POLITIKY V OBLASTI
KULTURY A UMĚNÍ .................................................................................... 57 3.1 POJEM "KULTURNÍ POLITIKA" A PŘISTUPY K JEJÍ REALIZACI.................... 57 3.2 STRATEGICKÉ STÁTNÍ PROGRAMY ...................................................... 60 3.3 FINANCOVÁNÍ KULTURY ..................................................................... 64 3.3.1 Krátký přehled ............................................................................ 64 3.3.2 Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy ............. 67 3.3.3 Členění podle jednotlivých oblastí .............................................. 69
7
8
4.
ANALÝZA SOUČASNÉ KULTURNÍ POLITIKY KAZACHSTÁNU ....... 74 4.1 SFÉŘE
4.2
CELKOVÉ SHRNUTÍ SOUČASNÝCH OTÁZEK V SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ ....................................................................................................... 76 MODELY KULTURNÍ POLITIKY KAZACHSTÁNU. PARALELY ....................... 79
ZÁVĚR ......................................................................................................... 85 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE .............................................................. 87 SEZNAM TABULEK .................................................................................. 100
8
9
ÚVOD.
Cílem práce je popsat situaci v kazachstánském sociálním a kulturněuměleckém prostředí, analyzovat směr kulturní politiky, která byla přijata po nezávislosti Kazachstánu v roce 1991 a existuje do současné doby, vyhodnotit ji a navrhnout hypotézy pro pozdější vývoj tématu. Hypotézou práce je, zda lze pojmenovat základní prvky a principy kulturní politiky Kazachstánu, případně je pouţít pro budoucí rozvoj sféry kultury a umění. Aţ
do
konce
devadesátých
byl
let
stát
zatíţen
hlavně
řešením
nejnaléhavějších ekonomických problémů. Kulturní otázky byly odsunuté na druhé místo. Od počátku roku 2000 byly dopady hospodářské krize jako celek překonány. Finanční prostředky, stejně jako za sovětské doby, které se objevily v této době, nebyly vynaloţeny na podporu a rozvoj kulturních iniciativ, ale na různé ideologické projekty. Stát, který nedávno získal svoji nezávislost, začal hledáním kořenů „národní idealogie“ v historické minulosti a ve vymýcení „staré” sovětské ideologie. Vláda věnovala větší pozornost výstavbě památek starobylým a středověkým hrdinům, vytváření historických muzeí atd. Podle modelů rozvoje kulturní politiky připomíná kazašská kulturní politika v součastné době model tzv. národně-osvobozencké kulturní politiky. Základním rysem takového modelu je rozvoj a schválení původních kulturních tradicí, potlačovaných za dobu Sovětského svazu, coţ ale můţe vést k tzv. „zavřené kultuře“. Kvůli tomu, ţe podporu mají pouze ideologické projekty, došlo k tradicionalismu v oblasti kultury a umění. Výsledkem je celková dеpresivní nálada v kulturní a zejména v umělecké sféře, spojená s odlivem pracovníků i umělců z odvětví kultury do získové sféry (reklamní agentury atd.), kvůli ztrátě materiálně – technického základu pro realizaci projektů odlišných od státního kulturního směru. Obecně lze říci, ţe pohled na situaci úředníků státních kulturních institucí se nijak neliší od celkové situace v bývalém Sovětském svazu. Tato situace je
charakterizována
závislými pozicemi, čekáním na pomoc od státu, depresivní náladou, pasivitou a neochotou měnit cokoliv. Aby mohlo dojít k revitalizaci této 9
10
situace, je třeba podpořit růst tvůrčího potenciálu země, konsolidaci intelektuální elity, školení kulturních pracovníků atd. Práce se skládá ze čtyř základních častí. První kapitola, nabízí úvod do státu: popis kulturně-historických předpokladů, představení administrativního rozdělění, legislativního opatření v kulturní sféře a mezinárodních vztahů Kazachstánu. Druhá čast je věnována popisu kulturně-sociálního prostředí přes úvod do situace etnických menšin Kazachstánu, jazykovou politiku, debatu kolem otázek národní jednoty a kapitoly, popisujicí kazachstánské kulturně-umělecké prostředí. Ve třetí častí bude analyzované plánování a mechanizmy realizace politiky v oblasti kultury a umění pomocí popisu strategických plánů Ministerstva kultury a financování odvětví. Cílem čtvrté časti je celkové shrnutí současné situace v kazachstánskem kulturněuměleckém prostředí a jeho analýza přes provádení paralelů se existujicími modely
a směry kulturní politiky. V závěrečné častí budou navrţeny
hypotézy a následujicí kroky pro hlubší rozpracování tématu analýzy kulturní politiky Kazachstánu. Vzhledem k tématu práce byly zvoleny popisné a hodnotící výzkumné metody. Jedním materiálů
a
z
hlavních výzkumných
nezávislé
kazachstánského
umění
analýzy a
problémů
aktuální
kultury, stejně
je
situace jako
nedostatek v oblasti
netransparentní,
idealizované a někdy i zkreslené informace z oficiálních pramenů. Proto je práce
zaloţena především na novinových článcích a materialech,
které jsou k dispozici přes internet. Většina závěrů o vývoji současné situace v oblasti kultury jsou hypotézámi autora práce. V průběhu psaní stál autor
před problémem přístupu k informacím zveřejněným a dostupným
přes internet: nejsou k dispozici ţádné statistiky o kultuře, průzkumy veřejného mínění, výzkumy, analýzy atd. Přístup k informacím byl také omezen kvůli nemoţnosti osobních setkání se zaměstnanci vládních a nevládních kulturních organizací, nadací, atd. a jejich neochotou ke komunikaci přes e-mail. Proto důvody pro vytvoření sítě a jejích cílů jsou 10
11
především na základě názorů a zjištění autora práce, stejně jako několika pramenů, jejichţ názvy jsou uvedeny v seznamu citované literatury.
11
12
1. ÚVOD DO STÁTU. Kazachstán se nachází v severozápadní části Střední Asie (rozloha 2 724 900 km²) a je jednou z největších zemí na světě (deváté místo) (Kazachstán. In Wikipedia, 2011) . Počet obyvatel je 16 433 786 lidí (Agentura pro statistiku Republiky Kazachstán, 2011). Hraničí na severu a západě s Ruskem, na východě s Čínou, na jihu s Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem.
Kazachstán
je
unitární
prezidentskou
republikou
parlamentního typu. Největším městem a bývalým hlavním městem (1927 – 1996 rr.) je Almaty (starý název Alma-Ata) s počtem obyvatel 1 434 755 lidí (Ibid.), které i přes ztrátu postavení politického a administrativního města je kulturní, finanční a ekonomické centrum Republiky. Současným hlavním městem je od roku 1997 Astana, počet obyvatel: 697 257 lidí (Ibid). Současná Republika Kazachstán je multietnická země, kde ţijí zástupci 130 etnik5. Státním jazykem je kazašský. Podle Ústavy se ruský jazyk oficiálně pouţívá ve státních institucích a místní samosprávě spolu s kazašským. Ruský jazyk ma status jazyka mezietnické komunikace6. Kazachstán je sekulárním státem. Přitom převaţujícím náboţenstvím obyvatelstva je sunnitský islám. Ruská pravoslavná církev je hlavním křesťanským náboţenstvím. V zemi je také protestantské, římskokatolické a jiná náboţenství (47% muslimů, 44 % ortodoxních křesťanů, 2 % protestantů, 2,3% katolíků). Kazaši nejsou aktivní kazatelé svého náboţenství, protoţe Kazachstán je poměrně vzdálen od muslimského světa a je na křiţovatce evropských, čínských a středoasijských civilizací. Ve státě nejsou velké náboţenské organizace (Národní komise pro UNESCO Kazhastán, 2010).
5 6
Viz. 2.1.Popis etnického prostředí. Viz. 2.2. Jazyková politika.
12
13
1.1. Kulturně-historický přehled. 1.1.1. Doba Sovětského svazu. Před dobytím regionu Ruským impériem byla středoasijská společnost celkem zahrnutá do muslimského světa. Místní kultura se rozvíjela pod silným vlivem islámu a muslimských představ o estetice a etice, byla ovlivněná arabskou, íránskou a osmanskou kulturou. Působení těchto vlivů bylo odlišné v různých oblastech, skupinách a na mnoha místech, zejména u venkovských, horských a kočovných populací, kde se udrţovaly místní formy kulturní produkce a značně se lišily od všemusulmanskih modelu. Na přelomu 19. a 20. století se začala středoasijská společnost, která byla do té doby zahrnutá do Ruského impéria, obeznamovat s prvky světské a evropské kultury, které přišly do regionu s ruskou vládou a a rusky mluvícím obyvatelstvem. Mnoho prvků sekulární kultury se osvojovalo prostřednictvím komunikace s ostatními muslimskými komunitami (Tataři z Ruska, Persie, Britanská Indie, Osmanské impérium), které také vstoupily do období transformace sociálních, politických a kulturních praxí pod silným vlivem evropských států. V této době se rozvíjí sekulární vzdělání, místní formy divadla a světské literatury, proniká sem
nová móda, vkus, názory
(ABASHIN, 2010, s.3). V roce 1925 vznikla Kazašská ASSR (Kazašská Autonomní Sovětská Socialistická Republika), která byla součástí RSFSR (Ruská Sovětská Socialisticka Federativní Republika). V roce 1936 byl Kazašské ASSR udělen status svazové republiky s názvem Kazašská Sovětská Socialistická Republika. Název národnosti byl oficiálně přepsán v ruštině jako kazaši a Republika se stala známá jako Kazašská SSR (Kazašská sovětská socialistická republika. In Wikipedia, 2010). Stanovení sovětské vlády v postoru Střední Asie vedlo k nejradikálnějším a dramatickým změnám kulturních procesů. Vznikly represe mezi místní elitou, včetně kulturních osobností, násilné pronásledování na mnoha islámských a 13
14
místních praxích. Během tohoto období se přestal učit kazašský jazyk v arabském písmu. Arabská abeceda byla nahrazena,
nejprve, abecedou
latinskou (r.1929), a pak ruskou azbukou v cyrilici (r.1940) (Kazašská sovětská
socialistická
republika.
In Wikipedia).
Na
jedné
straně,
prostřednictvím výuky ruského jazyka, měl kazašský národ přístup do téměř celé kultury ruského národa a celé světové kultury. Na druhé straně v tuto dobu začala ztráta národní kazašské identity. Na konci třicátých let 20. století, podle rozhodnutí Stalina, byla do Kazachstánu deportována řada národů SSSR: Poláci ze západní Ukrajiny a západního Běloruska, Korejci z Přímořského kraje a Sachalinu. Během Velké vlastenecké války (1941-1945) byli deportováni Němci z regionu Volhy, Řekové z Krasnodarského kraje, Karačajevci a Balkaři, jakoţ i Čečenci a Inguši ze severníhho Kavkazu, krymští Tataři z Krymu. Za období od poloviny třicatých let a počátku čtyřicátých, byly v v Kazašské SSR zaloţeny takzvané pracovní tábory Alţir, Karlag a Steplag, systémy Gulagu, kam byli posíláni političtí vězni do vyhnanství z celého Sovětského svazu, včetně velkého procenta sovětské inteligence. Mnoho z nich zůstalo bydlet v Kazachstánu. Široce nasazená sovětská vládní kampaň osvojení panenské země v roce 1950 vedla k dalšímu stěhování do Kazachstánu asi milionu nových obyvatel z Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Jako výsledek se stal Kazachstán republikou SSSR s co nejmenším počtem zástupců titulárního národa. Podíl Kazachů podle soupisu obyvatelstva v roce 1959 klesl na 30% z celkového počtu obyvatel. Pro srovnání, podíl ruských obyvatel ve stejném období činil více neţ 40%. Politika rusifikace vedla k tomu, ţe sovětští Kazaši uţ neuměli svůj rodný jazyk (Fond astana [online], 2010). Během Velké vlastenecké války se Alma-Ata stala na čtyři roky kulturním hlavním městem Sovětského svazu. Na podzim roku 1941 sem byly evakuovány desítky velkých podniků strategického určení, akademická a výzkumná centra, různé instituce a školy. Co se týče inteligence, byli zasíláni pouze ti, kteří, podle Stalina, byli cenní pro zemi. Stalin osobně schvaloval seznam umělců, skladatelů, spisovatelů, reţisérů a herců. V 14
15
listopadu 1941 byl do Alma-Aty přesunut „Mosfilm“ a „Lenfilm“. Bylo evakuováno více neţ 500 odborníků v oblasti kinematografie. Na základě Almatinského filmového studia bylo zorganizováno Centrální Spojené Filmové Studio, které fungovalo v Alma-Atě do roku 1944 a produkovalo během války 80% všech sovětských celovečerních filmů. V roce 1941 byla do Alma-Aty evakuována Gerasimova Ruská Instituce Kinematografie (VGIK). Spolupracovala se známými umělci, vyrůstali zde tvůrčí mladí lidé herci, reţiséři, operátoři atd. Zde byl natočen významný film Sergeje Ezenshteyna „Ivan Hrozný“. Sergej Prokofjev sem přijel na jaře 1942 na poţádání Ezenshteyna napsat hudbu pro jeho „Ivana Hrozného“. V roce 1941 bylo otevřeno Státní divadlo opery a baletu Abaya, kde pracovala a tančila Galina Ulanova. To spolupracovalo se známými umělci, vyrůstala zde nová kazašská umělecká generace (TV kanál Inter, [online], 2010)12. Kulturní politika prováděná v Kazachstánu během sovětského období byla totoţná s kulturní politikou všech zemí Sovětského svazu. Sovětská vláda financovala, kontrolovala a směrovala oblast kultury. Během sovětské éry se uskutečnil rozsáhlý program kulturní intervence do středoasijské společnosti, vznikla velká, dobře vzdělaná společenská vrstva s vysokým sociálním statusem. Byl zaloţen mocný a drahý veřejně-institucionální základ, čili povinné vzdělávací programy, odborné a vysoké školy, muzea, divadla a kina, kinostudia a odborná společnost. V nových nacionálních rámcích bylo obnoveno, přepracováno a zachováno mnoho před-sovětských a předruských artefaktů umění, architektury, literatury atd. Některé prvky bývalé muslimské a místní praxe získaly legitimitu ve formě lidové a etnické kultury. I přes poměrně účinný zásah sovětského reţimu zachoval ţivot v odlehlých venkovských oblastech mnoho starých zvyků a zkušeností. V Kazachstánu a Kyrgyzstánu měla
ruská, sekulární kultura nejsilnější vliv na postoje a
praktiky
ve
existujicí
společnosti,
v
Uzbekistánu,
Turkmenistánu působil tento vliv zejména
Tádţikistánu
na městské a
a
stoliční
obyvatelstvo (ABASHIN, 2010, s. 3-5). V roce 1975 v Kazachstánu 12
Viz. takţe 2.5.Popis kulturně-uměleckého prostředí.
15
16
fungovalo 28 divadel, včetně Kazašského činoherního divadla, Kazašského divadla opery a baletu, filmového studia Kazachfilm, tisíce klubů, největší republikánské knihovny - Puškinovy státní knihovny (zaloţena v roce 1931, její fond byl 2,7 milionu výtisků, knih a časopisů), tisíce veřejných knihoven, 37 muzeí (Velká sovětská encyklopedie, [online] 2010).
1.1.2. Doba po nezávislosti. V roce 1991 byl přijat Ústavní zákon o nezávislosti Republiky Kazachstán. Kulturní
ţivot
v
nezávislé
zemi
přímo
závisel
na
ekonomické
ţivotaschopnosti státu. Pro Kazachstán, který se vydal na cestu kardinálních reforem a který deklaroval směr na trţní přeměny, byla podpora kulturní infrastruktury v devadesátých letech
neúnosným břemenem. Došlo
k privatizaci objektů sociálního a kulturního určování. V péči státu zůstaly pouze nejvýznamnější instituce. Rozsáhlé sítě knihoven, klubů, kin zbývajících od doby Sovětského svazu přestaly existovat (BAYGOZHINA, 2009). Od začátku nezávislosti probíhalykulturní aktivity v Kazachstánu ve znamení oţivení národní kazašské kultury a zvýšení kazašského národního povědomí a identity (BAYGOZHINA, 2009). Stejně jako mnoho jiných post-komunistických republik, narazil Kazachstán na počátku devadesátých let na problém definování nové státní ideologie. „Rozpad Sovětského svazu a zničení sovětské minulosti byly doprovázeny hromadnou dezorientací, ztrátou identity, a to jak na individuální úrovni, tak i na úrovni společnosti jako celku. (....) Ukazovala se krize identity jednotlivců jako občanů zaniklého Sovětského svazu.“ (LAPENKO, 2011, π 8). V první polovině devadesátých let byly přijaty právní předpisy, ve kterých byl kladen důraz na politizaci Kazašské etniky. Ale tento etnokratický přístup byl kvůli velkým migračním ztrátam rusky mluvící populace18 změnen v nové 18
Viz. 2.1. Popis etnického prostředí.
16
17
Ústavě v roce 1995. Důraz se přesunul z etnického modelu národa na občanský model. Od té doby se stal subjektem Republiky kazachstánský národ (BEKTRGANOVA, 2006). Zákon „O jazycích“ přijatý v roce 1997 zajistil status Kazašského jazyka jako
státního
a
současně
legitimoval pouţití Ruského jazyka spolu s kazašským20. Podle průzkumu Asociace Sociologů a Politologů Kazachstán (ASIP) se v jednotlivých letech ukazuje skutečně přetrvávající dvojjazyčnost v Republice. V kazašsko-ruské metropolitní oblasti mají vysokou toleranci k dvojjazyčnosti. I při sníţení podílu Rusů v národní struktuře společnosti zůstává vysoký podíl ruskymluvících. Uplatnění zákona „O jazycích“, stejně jako občanského modelu národa, je stále nejednoznačně
vnímané
mezi národy Kazachstánu
(BEKTRGANOVA, 2006). Pokusy státu oţivit etno-kazašskou identitu a vytvořit novou kazachstánskou identitu
na občanském základě
vedlo
k problémům u obyvatelstva spojenými s etnickou identitou různých národů. Kazachstánští Rusové a jiné národnosti se ocitli před nutností uvědomit si, ţe jsou etnickou menšinou ve srovnání s titulární etnickou skupinou, a musí projit těţkou fází etno-psychologické adaptace oficiálního přechodu země na státní kazachstánské jednojazyčé. Stále akutním problémem je integrace Kazachů do společnosti „nově získáné“ domoviny. „Ten fakt, že Kazašské národní povědomí neprošlo takovými velkými změnami jako ostatní národy bývalého Sovětského svazu, mluví sám za sebe. Kazaši prochází různými způsoby integrace, protože jsou rozděleni do dvou subnárodů - na rusky a kazašky mluvící obyvatelstvo.
Jejich
mentalita
(BEKTRGANOVA, 2006, π 12).
20
Viz. 2.1. Jazyková politika.
17
a
identita
jsou
různé.“
18
1.2. Administrativní rozdělení a Ministerstvo kultury. Kazachstán je administrativně rozdělen na úrovně:
regionální (hlavní město Astana, Almaty - město republikánského významu a 14 krajů);
střední úroveň - města a okresy;
místní úroveň - obce, auly, městské čtvrti, města regionálního významu.
Na rozdíl od většiny zemí v Kazachstánu, má místní samosprávu na starosti nejen místní veřejná správa, ale i místní volené zastupitelské orgány maslihaty a místní výkonné orgány - akimaty. Deputáty v maslihat jsou voleny obyvately regionu (městem republikánského významu, hlavním městem), nebo krajem (městem krajského významu). Místní výkonné orgány jsou řizené akimem, který reprezentuje Prezidenta a Vládu Republiky (Ústavní (státní) právní
předpisy zahraničí,
[online]
2001).
Otázky
pravomoci, organizace a činnosti maslihatů a akimatů urcuje Ústava (Ústava Republiky Kazachstán, 1995, članek 86, 87) a zákon „O místních zastupitelských a výkonných orgánech Republiky Kazachstán. V kanceláři akimata jsou odvětvové a funkční oddělení. Úřad kultury provádi řízení státních kulturních institucí a podřízených kulturních organizací. Akimat organizuje práce na ochranu a vyuţití historického a kulturního dědictví, podporu
rozvoj
historické,
etnické
a
kulturní
tradice
a
zvyklosti
obyvatel. Stejně tak provádí státní kontrolu nad vyuţitím, zaopatřením a nad prováděním archeologických, výzkumných a restaurátorských prací na historických a kulturních památkáchmístního významu („O místní správě v Republice Kazachstán”, 2001, článek 27). Ministerstvo kultury je součastí Vlády a provádí státní regulaci, stejně jako (v mezích stanovených zákonem) mimosektorovou koordinaci v oblastech („O některých otázkách Ministerstva kultury Republiky Kazachstán", 2007, článek 2): 18
19
kultury;
ochrany a vyuţití historického a kulturního dědictví;
vnitropolitické stability a mezietnického a mezikonfesionálního souhlasu;
zajištění práva občanů na náboţenskou svobodu a interakce s náboţenskými sdruţeními;
jazykové politiky.
Od roku 1997 prošlo Ministerstvo několika změnami. Například v roce 1997 se Ministerstvo jmenovalo Ministerstvo kultury, informací a společenského souhlasu. Od roku 2004 se jmenovalo Ministerstvo kultury, informací a sportu, v roce 2006 bylo Ministerstvo rozděleno na Ministerstvo kultury a informací. V roce 2010 bylo Ministerstvo kultury a informací přeměneno v Ministerstvo kultury. Ministerstvu byly předané funkce a pravomoci ve sféře zajištění
práva
náboţenskými
občanů
na
sdruţeními.
náboţenskou Dříve
tato
svobodu
funkce
a
interakce
patřila
s
Ministerstvu
spravedlnosti. Ministerstvo ma Výbor pro kulturu, Výbor pro jazyky, Výbor pro náboţenské záleţitosti. Stejně jako Úřad sociální a politické práce, Úřad analýzy a strategického plánování, Úřad finanční a organizační právní práce. Ministerstvo zřizuje 41 podřízených organizací, 38 z nich spadá do pravomocí Výboru pro kulturu. Mezi podřízenými organizacemi existuje Institut kulturní politiky a umění, který byl zaloţen v roce 2005 přeměnou Kazašského výzkumného institutu kultury a umění. Institut má za cíl podílet se na rozvoji a realizaci kulturní politiky, analyzovat prostředí, vytvářet vědecké
příručky
a
provádět
mezistátní
Bohuţel podrobnější informace o činnosti instituce internetu.
19
projekty nejsou k
a
programy. dispozici na
20
1.3. Hlavní legislativní opatření v kultuře. Kazachstán o kultuře
Legislativa Republiky
je
zaloţena
na Ústavě
Republiky Kazachstán a skládá se ze zákona „O kultuře“ normativních a právních
předpisů. Podle Ústavy
a dalších
má kaţdý občan
Kazachstánu právo na svobodu tvořivosti (Ústava Republiky Kazachstán, 1995, článek 20). Zákon „O kultuře“ byl schválen v roce 2006 a upravuje veřejné vztahy v oblasti tvorby, restaurování, konzervace, vývoje, šíření a vyuţívání kultury v Republice Kazachstán, definuje právní, ekonomické, sociální a institucionální základy veřejné politiky v oblasti kultury. Cíle, úkoly a právní základy pro ochranu a vyuţití historického a kulturního dědictví definuje zákon „O ochraně a vyuţití historického a kulturního dědictví“ („Ob ochraně a vyuţití historického a kulturního dědictví“, 1992) . Za účelem posílení odpovědnosti byl za porušení zákona o ochraně a vyuţití historicko – kulturního
dědictví
také
přijat
zákon
„O posílení
trestní a správní odpovědnosti za porušení zákona o ochraně a vyuţití historického
a
kulturního dědictví“ („O posílení
odpovědnosti
za
porušení zákona ob ochraně a vyuţití historického a
trestní
a správní
kulturního dědictví“, 1993). Neexistuje ţádná konkrétní právní norma, která by upravovala oblast filmů, videa a fotografií. V roce 2010 byl zákon kultuře“
doplněn o
novou
procesů spojených s
právní
distribucí
definici
audiovizuálních
některých
jevů
„O a
výrobků zahraniční i
domácí produkce. Za účelem
provádění
předpisy o pravidlech vydávání
distributivního průkazu (distribution rights)
zákona Vláda
přijala
právní
k filmu, kritéria pro stanovení indexu filmu atd. Momentálně také neexistuje ţádná konkrétní právní norma, která by upravovala oblasti výtvarného a uţitého umění, performing arts a hudby, architektury a ţivotního prostředí, literatury a knihoven, kulturního průmyslu a legislativy pro samostatně výdělečně činné umělce. V roce 2008 se mluvilo o vývoji zákona „O mecenášství a sponzorství“, který by měl na právním základě prostřednictvím daňových a jiných výhod 20
21
stimulovat fyzické a právnické osoby v poskytování charitativní pomoci. Zástupci
několika
státních
úřadů vyjádřili názor, ţe přijetí takového
zákona je předčasné. Jmenovitě, tento pohled
byl vyjádřen zástupci
Ministerstva hospodářství a plánování rozpočtu a Ministerstva financí, kteří rgumentují „nedostatkem metod výpočtu daňové výhody a sníţení příjmů státního rozpočtu“. Zástupci Výboru národní bezpečnosti vyjádřili obavy, ţe to můţe také vést k vyuţívání úlev „pro chamtivé účely a pro praní špinavých peněz“. Zástupci Ministerstva financí také vyjádřili názor, ţe pro motivaci sociální odpovědnosti podniků je třeba "nepřevládání daňových úlev, ale zjednodušení administrativy a sníţení daňové a celní sazby“ (Informační portál Zakon.kz, 2006). Zákon je stále v těţbě. Podle Ústavy (Ústava Republiky Kazachstán, 1995, članek 4). mezinárodní smlouvy ratifikované Kazachstánem, mají přednost před svými zákony a musí být prováděny přímo, s výjimkou případů, kdy z mezinárodní dohody
vyplýva, ţe její pouţití
Seznam mezinárodních v kulturním
odvětví, ke
úmluv
vyţaduje uzavřených
vyhlášení pod
záštitou
zákona. UNESCO
kterým se Kazachstán připojil (Webový portal
Ministerstva zahraničních věcí Republiky Kazachstán,[online] 2010) sestává z:
Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. (v roce1994);
Úmluvy o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Pravidel pro provádění Úmluvy. (v roce1997);
Evropské kulturní úmluvy (v roce 2010).
21
22
1.3.1. Autorskoprávní úpravy. Podle Ústavy je zaručena svoboda projevu a tvorby. Cenzura je zakázána. Kaţdý má právo svobodně přijímat a rozšiřovat informace jakýmkoli způsobem, který
není zakázán zákonem (Ústava Republiky
Kazachstán, 1995, článek 20). Legislativa Republiky Kazachstán o autorských a s ním souvisejících právech se skládá ze:
Zákona „O autorském právu a souvisejících právech“35;
Občanského zákoníku Republiky Kazachstán 36;
Kódu Republiky Kazachstán o správních deliktech;
Trestního zákoníku Republiky Kazachstán 37;
Normativních a právních předpisů, v souladu se zákonem „O autorském právu a souvisejících právech“.
Ministerstvo spravedlnosti RepublikyKazachstán, jménem Výboru pro práva duševního vlastnictví, je autorizovaným úřadem pro provádění státní politiky
v této
oblasti. V kaţdém
územních orgánů Ministerstva
z
spravedlnosti je oddělení pro práva
duševního vlastnictví. Výbor pro
práva duševního vlastnictví poskytuje výkonné a kontrolní funkce, stejně jako
ochranu v oblasti práv
duševního
vlastnictví.
V
Kazachstánu
funguje několik nevládních organizací v oblastí autorského práva:
Kazachstánská autorská společnost;
Společnost výkonných umělců;
Kazachstánská asociace výrobců zvukových záznamů;
Republikánské občanské sdruţení „Svaz výrobců a umělců „Demeu“.
35
Zákon Republiky Kazachstán „O autorském právu a souvisejících právech”. ze dne 10.06.1996, № 6-I. 36 Občanský zákoník Republiky Kazachstán „Duševní vlastnictví“ ze dne 27.12.1995, článek 125. 37 Trestní zákoník Republiky Kazachstán„Porušení autorského práva a práv s ním souvisejících“. ze dne 16.07.1997, № 167 – I, članek 184.
22
23
Po dlouhou dobu byl Kazachstán, stejně jako mnoho ostatních zemí SNS, zapojen do mezinárodního systému ochrany autorských práv, v roce 1973 byl připojen do Ţenevské úmluvy o autorském právu spolu se Sovětským svazem. Kazachstán je také členem Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Kazachstán ratifikoval následující mezinárodní úmluvy WIPO a UNESCO o autorském právu a právu duševního vlastnictví:
Světová úmluva o autorském právu (1992);
Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (1999);
Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO Convention) (1991);
Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnoţování jejich zvukových záznamů (2001);
Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o ošetření autorského práva (2004);
Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech (2004);
Úmluva o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnoţování jejich zvukových záznamů (2001);
a další.
1.4. Mezinárodní kulturní spolupráce. Podle zákona „O kultuře“ podporuje Republika Kazachstán mezinárodní kulturní
spolupráci,
včetně
výměny
odborných
a
neprofesionálních
uměleckých skupin, profesionálů a studentů, kulturni hodnoty a výsledky v oblasti kultury, takţe zkušenostmi organizační činnosti v různých oblastech kultury. Postup výměny je upraven mezinárodními smlouvami a platnými právními předpisy („O kultuře“, 2006, článek 31).
23
24
V oblasti zahraniční kulturní spolupráce MK tradičně spolupracuje s MZV. Mezinárodní vztahy zaloţené na dohodě mezi vládami o spolupráci v oblasti kultury nebo v kulturních a humanitních oblastech, stejně jako na memorandu o porozumění mezi Ministerstvy kultury ve spolupráci v oblasti kultury. Mezi hlavní činnosti prováděné Ministerstvem jsou Dny Kazachstánu v zemích, které uzavřely dohodu, nebo memorandum. V oblasti kultury, náboţenství, národního dědictví existuje více neţ 70 dohod se zeměmi SNS, Asie, Afriky a Evropy, které spadají do kompetence Ministerstva kultury. Většina mezinárodní kulturní spolupráce probíhá ětšinou v rámci diplomatických vztahů. Toto myšlenka můţe být hypotézou pro další studium.
1.4.1. Mezinárodní aktéři a programy. Součinnost s islámským světem je jednou z priorit státní zahraniční politiky Kazachstánu. Od roku 1996 je Kazachstán členem Islámské organizace pro vzdělávání, vědu a kulturu (ISESCO). Cíle ISESCO jsou posílení rozvoje a spolupráce mezi členskými státy Organizace islámské konference (OIC) v oblasti vzdělávání, vědy, kultury a komunikace v rámcích islámských hodnot a ideálů, posílení vzájemného porozumění mezi muslimskými národy, prosazování míru a bezpečnosti (Webová stránka Islamic Educational, Scientific and Cultural Organization, 2010). Navazování
těsné vazby s
ISESCO umoţňuje Kazachstánu úspěšnější realizaci národních projektů, jako je ochrana a obnova kulturního dědictví, výměna zkušeností v oblasti studia a výuky jazyků, dějin a kultury islámského světa (Webový portal Ministerstva zahraničních věcí Republiky Kazachstán, 2010). Kazachstán je členem Mezinárodní organizace Turkské kultury (TURKSOY). Tato organizace pochází ze zasedání v Baku a Istanbulu v roce 1992, během kterých ministři kultury Ázerbájdţánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Turecka vyjádřili svou ochotu spolupracovat v rámcích společného kulturního projektu. V důsledku dohody podepsané v 24
25
roce 1993 v Almaty byla zaloţena Organizace společného rozvoje turkské kultury a umění. V roce 2009 organizace obdrţela její současný název. Hlavním cílem organizace je spolupráce mezi Turkskými národy na zachování, rozvoji a předávání budoucím generacím obecné materiální a kulturní památníky Turkských národů. TURKSOY poskytuje regionální vedení rozvoje vztahů mezi turecky mluvícími zeměmi v oblasti kultury a umění, poskytuje všem členům Společenství stejná práva v oblasti kulturní spolupráce, bez ohledu na politickou orientaci jejich vládních struktur (The International Organization of Turkic Culture [online], 2010). Svými činnostmi, úkoly, cíly a principy se TURKSOY přibliţuje ke struktuře UNESCO. Organizace hraje sjednocující roli v rámcích turecky mluvících regionů, stejně jako napomáhá urychlit integraci Turkské kultury do
světového
kulturního prostředí. V roce 2009 na zasedání generálních ředitelů UNESCO a TURKSOY byly poloţeny otázky o rozvoji vztahů mezi organizacemi. V blízké budoucnosti se očekává podepsání Memoranda o společných aktivitách (Portal Ministerstva zahraničních věcí Republiky Kazachstán [online], 2010). V Kazachstánu je zastupitelský úřad Evropské komise. Zastupitelský úřad se zabývá podporou evropských hodnot a sblíţením národů EU a Kazachstánu s cílem posílit vzájemné porozumění mezi nimi (Zastupitelství Evropské komise v Kazachstánu [,online] 2010). Jako příklad jsou Dny Evropy v Kazachstánu. První oslava se konala v roce 2000. Před tím se Den Evropy konal jenom v Almaty, nyní se koná i v Astaně a Karagandě. Spolupráce Europské Unie se Střední Asii je zaloţena na programu „EU a Střední Asie: Strategie pro nové partnerství“ (European Union and Central Asia: Strategy for a New Partnership, 2007). Tato strategie byla schválena v roce 2007 a směrováná na modernizaci vztahů se střední Asií prostřednictvím zařízení rámců, které spojují s cílenými operativními
široké politické
záměry
úkoly. Evropská unie, Evropská komise
25
se
26
zavázaly úzce spolupracovat
v
sedmi
směrech, identifikováných ve
strategie:
lidská práva, právní norma (rule of law), demokratizace;
investice do budoucnosti: mládeţ a vzdělávání;
hospodářský rozvoj, obchodování a investice;
energetické posílení a dopravní spojení;
udrţitelnost ţivotního prostředí a vody;
boj proti společným hrozbám a výzvám
budování mostů: mezikulturní dialog.
Poslední tematika mezikulturního dialogu je zaloţená na promoci dialogu Europskoé unie uvnitř občanské společnosti a respektování svobody náboţenského vyznání. V rámci sedmi témat uvedených výše, je strategie zaměřena zejměna na tři hlavní oblasti: vzdělávání, ţivotní prostředí a právní normy. UNESCO je v Kazachstánu zastoupeno kanceláří UNESCO v Almaty a Národní komisí pro UNESCO. Kazachstán se připojil k UNESCO v roce 1992. Oblastí spolupráce mezi UNESCO a Kazachstánem jsou mezikulturní dialog a rozvoj kulturní turistiky. V rámcí programu mezikulturního dialogu ve Střední Asii je Kazachstán členem Mezinárodního institutu pro studium Kočovných civilizací a Mezinárodního institutu pro studia Střední Asie. V seznamu světového dědictví je Kazachstán zastoupen dvěma kulturními památkami. V roce 2010 Parlament schválil návrh zákona o ratifikaci Evropské kulturní úmluvy. „Open Society Institute“ je zastoupen v Kazachstánu Fondem Soros – Kazachstán, který byl zaloţen v Almatě v roce 1995. V současné době Fond podporuje zejména aktivity v oblasti posouvání k tolerantní, aktivní a odpovědné společnosti a zodpovědné, transparentní vládě prostřednictvím rozvoje partnerství mezi nevládními organizací, správními úřady a podnikáním. Fond realizuje tyto programy: „Transparentnost veřejných 26
27
financí“, „Právní reformy“, „Mediální podpora“, „Podpora iniciativy mládeţe“ (stimulace aktivního zapojení mladých lidí v Kazachstánu do veřejného ţivota). Program „East East: Partnership Beyond Borders”
nabízí
účastníkům občanské společnosti moţnost mezinárodní spolupráce v rámci post-socialistické transformace. Podporuje efektivní výměnu zkušeností a nápadů, vytváření zájmových skupin a kolektivních iniciativ na mezinárodní úrovni. Za účelem zlepšení veřejné politiky v zemi poskytuje Fond nejen finanční podporu ve prospěch iniciativ občanské společnosti v zemi, ale také potřebnou odbornou a technickou pomoc (Soros Foundation – Kazakhstan [online], 2010). V oblasti kultury a umění, „Open Society Institute“ nabízí program „The Arts and Culture Network Program“ (ACNP), který vydává granty jednotlivcům a organizacím na podporu kulturních projektů. Granty jsou udělovány v programových oblastech: Enhancing Collaborative Practices, Developing Public Cultural Spaces (Soros Foundation – Kazakhstan [online], 2010). Hivos (Humanist Institute for Cooperation) je organizace pro rozvojovou spolupráci
inspirovanou
humanistickými hodnotami.
Hivos
poskytuje
finanční podporu na kulturní oblast středo-asijského regionu prostřednictvím The Hivos Cultural Fond. Fond podporuje nezávislé umělce, iniciativy a organizace,
které
kriticky
odráţejí
společenský
vývoj,
přispívá
k rozvoji a další profesionalitě v oblasti kultury, zajišťuje šíření kulturních produktů a realizuje výměny mezi umělci na národní i mezinárodní úrovni (The Hivos Cultural Fond. [online], 2010). Velkou roli v kulturním ţivotě země hrají Goethe-Institut, British Council, francouzské a americké velvyslanectví. S jejich pomocí se provádí filmové festivaly, výstavy, literární a hudební akce, atd. V tomto okamţiku jsou tyto organizace klíčovými hráči v distribuci a spolupráci v oblasti současného umění.
27
28
2. SOUČASNÉ OTÁZKY A DISKUSE V SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ SFÉŘE. Není moţné mluvit o kulturních procesech v Kazachstánu bez přihlédnutí k procesům budování národní identity
a
jazykovým otázkám. V této
kapitole jsou popsányaktuální otázky a diskuse vztahující se ketnickému a jazykovému prostředí, také je zde uveden popis uměleckého odvětví. Bude vytvořena analýza situace v mediálním prostředí, která do značné míry charakterizuje a definuje stav kulturně-uměleckého prostředí. Celkové shrnutí současných otázek diskuse v sociálně-kulturním prostředí se objeví v kapitole 4.1. Celkové shrnutí současných otázek v socialně-kulturní sféře. Na základě těchto zjištění se bude
vytvořená analýza
modelů
kulturní politiky Kazachstánu aplikovat v kapitole 4.2. Modely kulturní politiky Kazachstánu. Paralely.
2.1. Popis etnického prostředí. Vytváření multietnické populace na území moderního Kazachstánu začalo v polovině 18 století. Nicméně aţ do počátku 20. století Kazašsi dominovali v populaci Kazachstánu. Během první poloviny 20. století neustále klesal podíl kazašského obyvatelstva z důvodu silných migračních toků inoetnické populace53. Jako výsledek se stal Kazachstán Sovětskou republikou s co nejmenším počtem zástupců titulárního národa. Podíl Kazachů v roce 1959 klesl na 30%. Pro srovnání, podíl ruských obyvatel ve stejném období činil více neţ 40%. Kazachstán byl jediným novým nezávislým státem, ve kterém titulární etnická skupina nepředstavovala většinu. Suverenita Kazachstánu vedla k totální změně v etno-demografické situaci v zemi. Po nezávislosti přijatý politický směr „kazachizace“54 způsobil mezi ruskými, německými a 53
Viz. 1.1.1. Doba Sovětského svazu. „Kazachiazace“ - termín pouţívaný pro vnitrostátní politiku zaměřenou na oţivení národních hodnot, posílení role kazašského jazyka a vlivu titulárního etnika v oblasti veřejné správy (World Directory of Minorities and Indengious Peoples. Kazakhstan overview [online], 2010). 54
28
29
rusky-mluvícími etnickými komunitami obavy o jejich budoucnost, coţ vedlo k masové emigraci. Během deseti let (od roku 2004) Kazachstán opustilo asi 2 miliony rusky mluvícího obyvatelstva (Zpráva nezávislého odborníka OSN pro otázky menšin, 2009, s.7). Oficiální vládní pozice je, ţe emigrace byla motivována převáţně ekonomickými důvody spíše neţ stávající politikou (BHAVNA, 2004, s.7). Počet Kazachů se zvýšil v důsledku výrazné podporye ze strany vlády pro přesídlení etnických Kazachů z jiných zemí (Čína, Mongolsko, Uzbekistán, Rusko, Kyrgyzstán, Irán, Afghánistán, Pákistán) do Kazachstánu.
Přistěhovalci získaly název Oralmani. V
současné době bydlí v Kazachstánu dle různých zdrojů mezi 100 a 140 etnikami. Tabulka č.1: Srovnání etnického složení Kazachstánu podle soupisu obyvatelstva v roce1999 a 2009. Populace, tisíc lidí Podíl v % r. 1999 r. 2009 r. 1999 r. 2009 Celá populace 14 981,9 16 009,6 100,0 100,0 Kazaši 80 11,5 10 096,8 53,5 63,1 Rusové 4 481,1 3 793,8 29,9 23,7 Uzbeci 370,8 457,0 2,5 2,9 Ukrajinci 547,1 333,0 3,6 2,1 Ujguři 210,4 224,7 1,4 1,4 Tataři 249,1 204,2 1,7 1,3 Němci 353,5 178,4 2,4 1,1 Jiné etnické skupiny 758,4 721,7 5,0 4,5 Zdroj: Kazachstán v roce 2009. Statistický sborník.
V porovnání s předchozím sčítáním v roce 1999 se zvýšil počet Kazachů o 26,1%, Uzbeků o 23,3%, Ujgurů o 6%. Sníţil se počet Rusů o 15,3%, Němců o 49,6%, Ukrajinců o 39,1%, Tatarů o 18,4%, ostatních etnických skupin o 5,8%. Podle statistických úřadů Kazachstánu a Ruska se 20% ruské populace, kteří se přestěhovali z Kazachstánu do Ruska, vrací zpět do Kazachstánu. Důvodem je neschopnost přizpůsobit se uţ vzniklé východní mentalitě a nedostatku dostupných finančních podmínek v Rusku, více neţ v Kazachstánu (Russians in Kazakhstan. In Wikipedia [online], 2010). 29
30
2.1.1. Shromáždění národů Kazachstánu. V
roce
1995
prezident
zaloţil
Shromáţdění
národů
Kazachstánu.
Shromáţdění je poradním orgánem, kterému je svěřeno zastupovat společné zájmy etnických menšin. Vytvoření Shromáţdění je reakcí na doporučení Vysokého komisaře OSCE pro národnostní menšiny, o zavedení ochranných opatření pro menšiny. Ve své Zprávě z roku 2004, Výboru pro odstranění rasové diskriminacevláda vysvětlila, ţe Shromáţdění má dva cíle:
vypracování
praktických
doporučenípro
zajištění
konsolidace
společnosti, a poskytnutí pomoci prezidentovi při jeho činnosti jako garantu práv a svobod občanů Kazachstánu, bez ohledu na jejich rasu , národnost, sociální původ, náboţenství a víru (Third periodic reports of States parties due in 2003. Kazakhstan [online], 2004) . Vláda konstatuje, ţe Shromáţdění vykonává řadu funkcí: zvyšuje kulturní povědomí, vzdělávací, konzultační a komunikativní. Zabývá se oţivením a propagací národních kultur, jazyků a tradic;
formováním
národního
a
etnického
vlastenectví;
posílením
mezietnické jednoty a harmonie na základě sledování etnických vztahů; a dává doporučení o provádění veřejných politik přispívajících k rozvoji přátelských
vztahů
mezi
národnostmi
ţijícími
v Kazachstánu
(Zpráva nezávislého odborníka OSN pro otázky menšin, 2010, ss.8-9). Kritici charakterizují Shromáţdění jako nečinnou a čistě symbolickou instituci, jejíţ součástí nejsou legitimní představitelé menšinových komunit. Podle jejich názoru není Shromáţdění orgánem předpokládajícím reálné zapojení členů menšinových komunit do práce v zastupitelských orgánech moci. Rozšíření kapacity Shromáţdění také brání to, ţe její činnost je omezena na vydávání doporučení. Nerozhoduje v konkrétních otázkách týkajících se zachování kultury a umění, ale organizace oslav a práce etnických sdruţení. Někteří věří, ţe Shromáţdění je „apolitická“ instituce, které není silně doporučováno projednávat otázky, které jsou povaţovány za politicky citlivé. Podle kritiků není Shromáţdění oprávněno diskutovat, radit a vydávat doporučení o mnoha zásadních otázkách menšin, včetně efektivní 30
31
účasti menšin na politickém ţivotě a otázky související s mezietnickým napětím,
potenciálními
konflikty
nebo
náboţenskými
záleţitostmi
(Zpráva nezávislého odborníka OSN pro otázky menšin, 2010, s.10). Kaţdá etnická skupina má právo na národní a kulturní centra pro podporu rozvoje jejich jazyka, kultury a tradic. Jsou podporované
vládou a byly
zřízeny ve všech oblastech s cílem podporovat etnickou identitu různých národností. Členové Shromáţdění jsou voleni, většinou, prostřednictvím jejich účasti v činnostech etnických kulturních center. Existují uigurské, německé a korejské divadla – jediná taková divadla na uzemí bývalého Sovětského svazu (Ibid).
2.2. Jazyková politika. Literární kazašský jazyk se zformoval ve druhé polovině 19. století díky činností
kazašských osvícenců. Tehdy bylo nejvíce rozšířené arabské
písmo. V roce 1929 byla téměř všechna písma neslovanských národů SSSR přeloţena do latiny. Výbuch literárních děl a nových autorů, ke kterému došlo po zavedení latinky a likvidace negramotnosti je povaţován za zlatý věk nové kazašské literatury. V roce 1940 byl kazašský jazyk znovu převeden na jiné písmo - cyrilici, která se pouţívá i v nezávislém Kazachstánu. Demografická dominance rusky mluvících národů přispěla k tomu, ţe Kazaši byli nejvíce ze všech středoasijských etnických skupin64 jazykově a kulturně rusifikováni . Kvůli zničení kazašské inteligence národní a literární kazašské elity během stalinských čistek, byla odloučena sovětská generace Kazachů od tradičního kulturního dědictví. Nová generace Kazachů, vychovávaných v sovětských hodnotách neměla jinou moţnost, neţ se přizpůsobit dominantnímu rusky mluvícímu prostředí. Ruský jazyk byl prostředkem sociální mobility a začlenění do „civilizovaného“ světa 64
Viz. 2.1. Popis etnického prostředí.
31
32
(BHAVNA, 2004, ss. 7-8). Po nezávislosti začal stát aktivní kampaň pro znovuzrození kazašského jazyka. Po bodavých diskusích o jazykové otázce v roce 1995 byl kazašský jazyk vyhlášen jediným oficiálním jazykem. Přívrţenci kazašského jako jediného státního jazyka tvrdili, ţe přijetí bilingvismu (tj. uznání kazašského a ruského jako dvou státních jazyků) povede k tomu, ţe ruský jazyk bude ještě více vytlačovat kazašský. Podle jejich názoru umoţní pouze uznání kazašského jazyka jediným státním jazykem, stejně jako jeho právní, ideologická a finanční podpora, zrestaurovat jeho status (Ibid.) Výsledky soupisu obyvatelstva v roce 2009 ukázaly, ţe nejvyšší úroveň ovládání kazašského jazyka prokázaly uzbecké a ujgurské menšiny, mluvčí na příbuzných Kazašskému Turkských jazyků. Nejniţší ovládání kazaštiny je mezi Rusy, Ukrajinci a Němci. Jako mateřský jazyk uvedlo jazyk jejich národnosti 93,5% z celkového počtu obyvatel. Mezi ně patří: městské obyvatelstvo 92,8%, venkovské obyvatelstv 94,2%. Téměř 99% Kazachů a Rusů, 95,4% Uzbeků a 85% Ujgurů uvedli jako jejich mateřský jazyk jazyk jejich národnosti. Šest a půl procenta populace označilo jejích mateřským jazykem jazyk jiných národností, mezi nimi převládají Ukrajinci (84,2%), Němci (83%), Korejci (64%) a Tataři (49%). Přepokládá se, ţe uvedeným mateřským jazykem je ruština.
32
33
Tabulka č. 2: Stupeň jazykových znalostí jednotlivých etnických skupin, osoby ve věku 15 let a starší. Stupeň znalostí: kazašským ruským anglickým Všichni rozumí z nich plynně rozumí z nich plynně rozumí z nich plynně obyvatelé mluvené píší mluvené píší mluvené píší mu mu mu čtou a čtou a čtou a jazyku jazyku jazyku čtou čtou čtou
Všichni obyvatel Kazaši Rusové Uzbeci Ukrajinci Ujguři Tataři Nemci Korejci
100,0
74,0
2,9
62,0
94,4
3,4
84,8
15,4
2,6
7,7
100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0 100,0
98,4 25,3 95,5 21,5 93,7 72,6 24,7 43,5
2,3 2,5 12,5 2,0 9,7 6,3 2,5 3,7
93,2 6,3 61,7 5,2 60,8 33,7 7,9 10,5
92,1 98,5 92,9 98,9 95,8 98,4 99,0 98,0
4,4 1,0 10,3 0,9 6,4 1,7 0,9 1,4
79,1 96,7 68,3 97,1 81,8 94,7 96,9 95,5
17,5 12,6 10,7 8,0 15,7 14,2 9,1 24,2
2,9 2,1 2,3 1,3 2,6 2,3 1,5 3,5
9,0 5,6 5,4 3,7 7,2 6,7 4,4 11,4
Zdroj: Kazachstán v roce 2009. Statistický sborník.
Realizace státní jazykové politiky byla prováděna Výborem pro jazyky Ministerstva kultury. Stát pověřil místní zastupitelské a výkonné orgány vytvořením všech organizačních, materiálních a technických podmínek pro svobodný a volný přistup k ovládnutístátního jazyka všemi občany70.
2.2.1. Jazykové zákony. V roce 1989 vstoupil v platnost zákon „O jazycích Kazašské SSR“, který definoval status kazaštiny a ruštiny. Státním jazykem Kazašské SSR byl kazašský, ruský jazyk měl status jazyka mezietnické komunikace72. Ústavou bylo od roku 1995 znovu definováno právní postavení jazyků. Kazašský jazyk zůstal státním, ruský dostal status oficialního jazyka a můţe být pouţíván ve
státních
institucích
a
73
místní
správě 74
společně
s
kazaštinou . Ústava definuje právní ochranu jazyků , která se skládá ze
70
Zákon Republiky Kazachstán „O jazycích” ze dne 11.07.1997, № 151-I článek 93. Ibid., článek 3. 73 Ibid., článek 7. 74 Ibid., kapitola 5. 72
33
34
článků o státní ochraně jazyků75 a odpovědnosti za porušení zákona o jazycích76. Kaţdý má právo pouţívat svůj rodný jazyk a kulturu, ma právo na svobodnou volbu jazyka
komunikace, výchovy, vzdělávání a tvůrčí
77
činnosti . V roce 1997 vstoupil v platnost zákon, předmětem kterého je regulace sociálních vztahů vznikajíchích v souvislosti s pouţíváním jazyků ve veřejné správě, nevládních orgazacích a místních orgánech. Tento zákon neupravuje uţívání jazyka v mezilidských vztazích a náboţenských sdruţeních78. Podle zákonua se kulturní
akce
79
konají ve státním a v
případě potřeby vjiných jazycích . Zákon stanovil, ţe týdenní
objem
televizních a rozhlasových médií ve státním jazyce nemusí být časově větší, neţ souhrnný objem vysílání v jiných jazycích80. Za účelem dalšího provádění zákona „O jazicích“ byla zpracováná řada programů: „Koncepce jazykové politiky Republiky Kazachstán“ (r. 1996), „Státní program fungování a rozvoj jazyků na rr. 1998-2000“, „Státní program na fungování a
rozvoj jazyků na
rr. 2001-2010“, „Program
rozvoje a fungování jazyků na rr. 2011-2020 rok".
2.2.2. Součané otázky jazykové politiky. V letech 1997 - 2000 s přijetím zákona „O jazycích“ v roce 1997 a schválením „Státního programu fungování a rozvoje jazyků na rr. 1998 – 2000“ začalo formování právního základu pro vývoj kazašského jazyka v klíčových oblastech veřejného ţivota. Jazyková strategie byla zaloţena na třech oblastech: rozšíření a posílení sociální a komunikační funkce státního jazyka, zachování společných kulturních funkcí ruského jazyka, vývoj dalších jazyků obyvatel národu Kazachstána85. 75
Zákon Republiky Kazachstán „O jazycích” ze dne 11.07.1997, № 151-I, článek 23. Ibid., článek 24. 77 Ibid., článek 19, bod 2. 78 Ibid., článek 2. 79 Ibid., článek 17. 80 Ibid., článek 18, viz. takţe 2.4. Popis mediálního prostředí. 85 Program prezidenta „Státní program na fungování a rozvoj jazyků“ ze dne 05.10.1998 N 4106. 76
34
35
Ve Zprávě za r. 2007 „Nový Kazachstán v novém světě“, prezident navrhl zahájit postupnou realizaci projektu „Trojice jazyků“. Projekt byl identifikován jako samostatná oblast domácí politiky. „Kazachstán by měl být vnímán po celém světě jako vysoce vzdělaná země, jejíţ lidé pouţívají tři jazyky. Jsou to: kazašský - státní jazyk, ruský - jazyk mezinárodní komunikace a angličtina
-
jazyk
úspěšné
integrace
do
světové
ekonomiky“88.
„Státní program na rozvoj a fungování jazyků na období 2011-2020“, který byl zpracován Ministerstvem kultury stanoilí, ţe do roku 2020 budou umět kazašsky všichni absolventi středních škol a 95% populace. Přitom 90% dospělé populace bude stále umět rusky. Podíl obyvatelstva, které umí kazašsky, rusky a anglicky se zvyší o 20%. Hlavním cílem programu je „zajištění harmonické jazykové politiky, coţ povede k plnému fungování státního jazyka, který je hlavním faktorem upevnění národní jednoty při zachování jazyků všech etnických skupin ţijících v Kazachstánu"90. Nicméně, podle některých odborníků můţe provádění tohoto cíle vyţadovat více času, neţ ho chce vláda (ESBERGEN, 2010). Existuje názor, ţe je moc brzy vznášet otázku o „trojici jazyků“, ale ţe je třeba nejdříve pochopit situaci alespoň s dvěma prvními. V programu je také uvedená řada problémových oblastí, které mohou způsobit významné hrozby pro stabilitu společenskopolitické situace v zemi93:
Nestejnoměrné
ovládání
státního
jazyka
společností.
Tento
problematický aspekt přímo souvisí s nedostatkem jednotné metodiky a standardů pro výuku státního jazyka; nízkou úrovní vzdělání učitelů a odborníků v kazašstině; nedostatkem jednotných norem činnosti a
88
Zpráva Prezidenta Republiky Kazachstán Nursultana Nazarbajeva k národů Kazachstána. Část I „Nový Kazachstán v novém světě” ze dne 28.02.2007. 90
Státní program na rozvoj a fungování jazyků na 2011 – 2020 rr. [online].
93
Ibid.
35
36
infrastruktury pro odbornou přípravu; nedostatkem motivačního systému a sledování procesu učení státního jazyka.
Nedostatečné vnikání státního jazyka do sociálně-komunikativního prostoru země. Problematické otázky v této oblasti se týkají především rozšíření aktivního pouţívání státního jazyka v oblasti mezinárodní komunikace, volného času a zábavy, jeho vývoj jako jazyk práva, vědy a nových technologií. Spolu s tímto problémem je důleţitý seznam otázek spojený se zvýšením prestiţe jeho vyuţití, popularizace státního jazyka jako rodinné hodnoty, jakoţ i existence celé řady negativních mýtů a stereotypů v jazykové sféře.
Snížení jazykové kultury společnosti Kazachstánu. V tomto aspektu je další
rozvoj
lingvistického
prostoru
výrazně
ztíţen
problémy
terminologie, antropomomie a onomastiky; potřebou zlepšení kultury řeči a psaní, stejně jako vytvořením tolerantního jazykového prostředí. Zkušenosti posledních dvou desetiletí ukazují, ţe rozšíření působnosti kazašského jazyka probíhá
pouze pomocí administrativních metod, neţ
rozvojem vzdělávací infrastruktury, nebo vytvořením stimulů a motivace. V čele všech strategií a programů
by se mělo uvaţovat o vnitřní
motivaci lidí, která dosud není. Nejprve musí být vytvořena poptávka po jazce, a poté poptávka po ovládání
jazyka (Informačně-analytický portal
Dialog [online],
kazachstánský
2010).
Známý
politik,
Nurlan
Erimbetov, vyjadřuje stejný názor: „(...) zásadní chyba ve vývoji kazaštiny spočívá v tom, že existují jenom administrativní postupy, předpisy a vyhlášky, a zároveň úplně chybí
hmatová
kulturní
expanze.
(...)
dodržují
se
přísně
administrativní metody - naučit se dnes nebo zítra, dát termín k takovému roku o uplatnění všeobecné administrativy v kazaštině - to jsou lidé, kteří absolutně nevěří v silnou kulturní složku kazašskéh 36
37
jazyka. Odsud absolutizace administrativní metody: přinutit, zavázat, pokrýt. Přitom se používají odzkoušené přístupy: když už bydlíš v této zemi, jsi povinen naučit se jazyk. Ale lidé by se měli naučit jazyk ne proto, že budou nuceni, ale na základě objektivní potřeby vstoupit do světa velké a vyžádané kultury“ (Informační portál Zakon.kz [online], 2010, π 11).
2.3. Doktrína národní jednoty. V roce 2008 byla zahájená příprava koncepce „Doktríny národní jednoty“ zahrnující členy Shromáţdění národů Kazachstánu. Koncepce „Doktríny národní jednoty“
byla
představena prezidentée v roce 2009 a vyvolala
značnou polemiku. Doktrína se zaměřuje na vytvoření občanského národa, který by měl sjednotit všechny občany Republiky, bez ohledu na etnický původ. Koncepční obsah „Doktriny“, navrţené prezidentem, lze shrnout do několika základních bodů. Podle národní jednoty se má „ucelit existence etnických komunit v rámci unitárního státu, zvýšit
sebe-identifikace občanů s
Republikou Kazachstán, se stávajícím systémem hodnot a ideálů“ (Projekt „Doktrina národní jednoty Kazachstánu (text)“ [online], 2010). Za hlavní „pilíře“ národní jednoty jsou povaţovány
„společné hodnoty“, které
„konsolidují společnost do jednotného celku“. Mezi hodnoty přiřazené „společnou historií“ patří „spoluúčast na vybudování nového státu, společná odpovědnost za osud země a budoucí generace jejích občanů“. Doktrína klade důraz na vysoký stupeň tolerance Kazachů, a to zejména „na ţivotní styl, zvyky, pocity, názory, myšlenky a náboţenství všech etnik, konfese a sociálních skupin“, „na etnickou rozmanitost a dialog kultur“, stejně jako „na morální hodnoty, jako jsou úcta ke starším, respektování rodinné instituce, tradice pohostinnosti“. Podle kritiků je navrhovaná verze „Doktriny“ o vytvoření „jednotného kazašského národa“ podle vzoru USA. V důsledku 37
38
protestů národních patriotů byla diskuse kolem „Doktriny“ pozastavena, a došlo k vytvoření pracovní skupiny z odborníků, politologů a národních patriotů, kteří by měli vnést do projektu změny. V lednu roku 2010 kazaští národní patrioti, s podporou jednoho křídla demokratické opozice, předloţili vlastní alternativní vizi, další křídlo demokratické opozice vytvořilo vlastní projekt (ŠUSTOV, 2010). Lidové hnutí „Ochrana nezávislosti“ zveřejnilo dokument „Koncepce státní politiky Republiky Kazachstán. Cíle do roku 2015”. V preambuli se uvádí, ţe „Kazachstán je zaloţen na původní kazašské půdě“ a jeho „starousedlíky“ a „absolutní většinou jsou Kazaši“, kolem kterých by se měly sjednotit všichny etnické skupiny ţijící v Kazachstánu. Navrhuje se legitimně zajistit status Kazachů, jako „národa, tvořícímuho stát“ a přejmenovat Republiku Kazachstán v Kazašskou Republiku. Jako zdůvodnění těchto kroků, navrhli autoři konceptu, s odkazem na mezinárodní zkušenosti, posuzovat Kazašskou Republiku jako mononárodní stát, jelikoţ počet „národů, tvořící stát“ je více neţ dvě třetiny jeho populace. Politika Ruského Imperia a SSSR, kteří tři století provozovali politiku „odnětí národních základů vůči kazašskému jazyku, náboţenství, mentalitě, kultuře a tradicím (...) v rozporu s právem národů, s genocidou a ekologickými katastrofy“ (ŠUSTOV, 2010). Důsledky koloniální situace Kazachů nebyly překonány ani v nezávislém Kazachstánu, jako oficiální jazyk v praxi i nadále zůstává ruština a „opravdové národní problémy nejsou vyřešeny“. Na základě uvedeného „se musí dávat přednost hodnotám kazašského národa před hodnotámi jiných národností“, coţ je „celosvětový princip“, který neporušuje „individuální práva občanů jiných etnických skupin“ (Ibid.).
Všechny etnické skupiny, které
nepatří do titulární etnické skupiny, jsou povaţovány za „součást státní a jednotné občanské komunity“ a jejich práva jsou zaručena státem a kazašským národem, který je základem státu (Ibid.). Hlavním cílem národní politiky vůči etnickým skupinám bydlícím na kazašském území
je
zachování mezietnického a náboţenského souhlasu. Jednotu občanské komunity se navrhuje upevňovat přes státní jazyk (kazašský), který autoři 38
39
konceptu nabízí přeloţit z cyrilice do latinky. Souhrn opatření ve sféře vývoje kazašského jazyka předpokládá odmítnutí koncepce trojice jazyků101. Podle autorů koncepce je tato politika vlastně přikrytím dominantní role, kterou hraje ve společnosti ruský jazyk. V médiích se navrhuje rozšíření povinného limitu vysílání ve státním jazyce, stejně jako omezení vysílání zahraničních, především ruských kanálů, „aby se zabránilo vlivu veřejného mínění z cizích zemí, prosazování cizích hodnot“. „Koncepci nové vnitrostátní politiky Republiky Kazachstán na rr. 2010 – 2020“ předloţila demokratická strana „Ak Ţol“. V navrhované koncepci figuruje pojem „národů, tvořících stát“, který, spolu s jinými etnickými skupinami
činí „jedinou kazachstánskou občanskou obecnost“ (Agentura
mezinárodní informace „Zprávy-Kazachstán“ [online], 2010). Autoři koncepce navrhují
vycházet
ze
skutečnosti,
ţe
během
sovětského
období
Kazachstánu jako Spolkové republiky, měl „mnohé znaky klasické kolonie“ a toto dědictví je třeba překonat. Jako podklad národní politiky se navrhuje program modernizace zaměřený na „hospodářský, sociální, demografický, kulturní rozvoj a etnickou integritu kazašského národa na celém světě“. Autory koncepce taktéţ věnují pozornost „řešení sociálních problémů kazašského národa, který byl v minulosti vystaven diskriminaci“. Kazašský jazyk a kulturní hodnoty budou prioritou, protoţe „jazyk a kultura diaspor se důkladné rozvíjí v jejich historických zemích“ (Ibid.) Jako výsledek, v dubnu roku 2010, byla na základě návrhu přijata konečná koncepce “Doktríny národní jednoty” a schválen akční plán pro provádění „Doktríny”. „Doktrína“ představuje tři základní principy národní jednoty. „První základní princip je vědomí společného osudu kaţdého občana a jeho Domova - Republiky Kazachstán“ (Oficialná webová stránka Shromáždění národů Kazachstánu [online], 2010, π 2). Zdůrazňuje se, ţe „náš velký cíl bez ohledu na etnický původ, je sjednotit a stát se Velkým Národem, pozorně zachovat a předat našim potomkům to nejcennější, co máme 101
Viz. 2.2. Jazyková politika.
39
40
suverénní a nezávislý Kazachstán. Ve jménu tohoto musíme překonat všechny předsudky a bariéry, které stále překáţí naši jednotě“. Druhým principem jsou „rovné příleţitosti pro všechny občany, bez ohledu na etnický nebo jiný původ, náboţenství nebo sociální postavení“. Třetím je „upevnění a rozvíjení Ducha Národa jako sjednocující a zesilovací začátek“. Jedná se především o rozšíření rozsahu pouţívání státního jazyka, „jeho ovládnutí by mělo být dluhem a povinností kaţdého občana Kazachstánu a podnětem, který určuje osobní konkurenceschopnost a aktivní účast ve veřejném ţivotě. Toto je klíčovou prioritou, hlavním faktorem duchovní a národní jednoty“ (Ibid.). Centrum současného studia „Alternativa“, s podporou Ministerstva kultury Kazachstánu,
provedlo
mezinárodní
vědecko-praktickou
konferenci
„Doktrina národní jednoty: Od teorie k praxi”. Odborníci tvrdí, ţe konečná verze schválené „Doktriny” zobrazila v tomto okamţiku maximální moţný kompromis, ale na cestě k realizaci uvedených strategických cílů etnické politiky stále existuje hodně překáţek (ISABAJEVA, 2010). Celkově efekt prezentace „Doktríny” nebyl tím, co vládnoucí elity očekávaly. Místo společného souhlasu na vytvoření kazachstánského občanského národa mezi kazašskou inteligencí, expertními a analytickými kruhy a mladými lidmi je jasně označený trend směřující k posílení nacionalistických nálad (ŠUSTOV, 2010). Hlavní kritika koncepce „Doktríny” ze strany národních patriotů spočívá v tom, ţe Kazachstán by měl být státem Kazachů, ve kterém jiné etnické skupiny ţijí na právech diaspor. Jiný úhel pohledu, zakotvený v Ústavě, je v tom, ţe Kazachstán je státem všech v něm ţijících lidí, bez ohledu na etnický původ. Národní patrioti tak apelují na Ústavu, zdůrazňují, ţe stát je zaloţen na „původní zemi Kazachů“. Taková logika ignoruje fakt, ţe stát byl postaven právě všemí národy, spoluzijícími na území Kazachstánu. Různé etnické skupiny uţ dlouho ţijí společně, coţ vedlo ke „sblíţení a sjednocení ţivotních podmínek, částečné vzájemné transformaci kultury, a v důsledku 40
41
ke vzniku zvláštní etnické tolerance (...). Kromě toho se to odráţí v sociální psychologii. (...) Rusové v Kazachstánu se výrazně liší od Rusů ţijících v Rusku. Ujgurové od Ujgurů z Číny. Turci od jejich bratrů v Turecku apod., coţ je indikátorem toho, ţe probíhají procesy formování nějakého nového společenství, které Ústava definuje jako Kazachstánci“ (DUVANOV, 2010). Rozdělení do etnických skupin a zjištění priorit v budování státu definováné dvěma protichůdnými procesy je na jedné straně procesem růstu národní (etnické) identity Kazachů, který klade akutní otázku etnické identity, na straně druhé pokračuje proces rozmývání etnických rozdílů a zvyšující se internacionalizace společnosti. Při návratu k myšlence uvedené v původní koncepci „Doktríny“ otázkou zůstává, do jaké míry je pro Kazachstán vhodný model tvorby „jediného kazachstánského národa“ po vzoru USA. V Americe není jediné etnické identity. Většinou je to fúze mnoha evropských etnických skupin, původní obyvatelé Ameriky byli prakticky zničeni během kolonizace a uţ nehrají ţádnou roli v ţivotě země. Podle vzoru tohoto modelu můţou Kazaši jako etnická skupina zmizet v procesu formování společného politického občanství. Proto jsou
protesty jednotlivých vůdců národně-
vlasteneckého hnutí, které se trápí budoucností kazašské kultury a jazyk, zcela jasné. „(...) na základě dosavadního procesu aktualizace národního patriotismu není nacionalismus jako takový, ale protest proti pronikání do ţivota nových ideologických principů a zásad, které s sebou nese globalizace“ (Ibid.) Navzdory tomu, ţe většina populace jsou Kazaši, jsou důvody obávat se o budoucnost kazašské etniky, která, ve světě globalizace, rozmýcení tradic, neadoptovanosti kazašského jazyka k modernímu ţivotu a silné ruské a západní kulturní expanze, stále víc a víc ztrácí svou etnickou celistvost.
41
42
2.4. Popis mediálního prostředí. Na konci 90. let byla uzavřena řada nezávislých televizních a rozhlasových stanic, které byly populární a byly nezávislými kritiky vlády. Od té chvíle, kdy na na jejich místě vznikly radikálně
nová elektronická média,
změnena, televize a rozhlas
nebo
stará byla
v Kazachstánu prakticky přestaly
být nezávislé a kritické (ABRAMOV, 2010, s.4). Hromadné sdělovací prostředky jsou soustředěny především ve velkých městech - v
hlavním
městě,
v Almaty a
regionálních centrech. K
dnešnímu dni, je v Repuvbice 3 018 jednotlivých prostředků masových informací. Jejich struktura je rozdělena takto: z celkového počtu jsou 91% noviny a časopisy, 8,5% elektronická média (63 televizních stanic 42
rozhlasových, 146 operátorů kabelových
televizí a
6
a
operátorů
druţicových televizí) a 0,5% jsou zpravodajské agentury. Největší podíl mezi tištěnými periodiky
obsazují sociálně-politické (36%), zpravodajské
(32%), analytické (27%) směry (KALEEVA, 2010). Státní vydání působí ve všech regionech s podporou místních akimatů113 a maslichatu114. V Astaně a Almatě se vydává
několik státních republikánských novin a
časopisů, vysílají republikánské státní televizní a rozhlasové stanice. Při tom, i přes oficiální statistiku, která ukazuje, ţe většina publikací Kazachstánu je nezávislá, většina médií je kvůli blízkosti majitelů
v
loajální k orgánům vlády,
hromadných sdělovacích prostředků, podpory
publikací ze státních prostředků a jiných důvodů (ABRAMOV, 2010). V Kazachstánu je široce rozšířené rozdělení mezi pro-vládními a opozičními médii, přitom k posledním patří více neţ 10 novin, které jsou zveřejňovány s podporou opozičních stran a aktivistů. V zemi prakticky neexistují neutrálních média, všechny jsou podporovány politickými nebo finančními skupinami, coţ je vidět podle publikací a tonalitě. Pokud média hlásí 113 114
Akimat - výkonný státní úřad. Maslichat - zastupitelský státní úřad.
42
43
apolitický pohled, snaţí se distancovat od nebezpečných témat. Rozšířená praxe
uvádění
v médiích,
bez ohledu na jejich formu vlastnictví,
jsou
státní veřejné zakazky. Přitom z roku na rok příjemci zakazek informační politiky jsou stejné publikaci (Ibid.). Navzdory veškerému
úsilí
senesniţuje rozdíl
mezi kazašskými a
rusky
mluvicími médií republiky, která v posledních letech existují prakticky v paralelních světech. Média, která vysílají ve dvou hlavních jazycích země, nepůsobí navzájem a nespolupracují, s výjimkou vydavatelství, která mají noviny a časopisy
v kazaštině
a
ruštině.
Ale i v těchto vydáních
je
spolupráce mezi ruskými a kazašskými novináři minimální. To se odráţí v obsahu
publikací.
Média,
která jsou
vydávána
nepíší o otázkách, o nichţ píší ruskojazyčná vydání,
v
kazaštině
a naopak.
To
následně vede k horšímu či dokonce protichůdnému informačnému povědomí veřejnosti a zvýšuje se nepochopení mezi jazykovými skupinami. Kromě toho je nesoulad v tematických preferencích kazašských a ruských médiích z hlediska vysvětlení a v úrovni profesionality (Ibid.). V Republice, podle údajůz roku 2008, je přibliţně 14% populace uţivateli internetu. Zahraniční zdroje poskytují méně vysoká čísla.
Podle statistiky
Internet World Stat je úroveň pronikání internetu 12,3% (JALILOV, 2010, s.9).
S rostoucím počtem uţivatelů internetu byl rovněţ zaznamenán
nárůst počtu internetových vydavatelství. Ta fungují spíše jako informační a zábavní, neţ jako sociálně-politické (ABRAMOV, 2010, s.9). Lídři v návštěvnosti
mezi kazachstánskými
uţivateli jsou stále ruské zdroje
(JALILOV, 2010, s.9). „Program pro zrychlení průmyslového a inovačnícho rozvoje na období 2010-2014“ uvádí, ţe za účelem kazachstánský obsah
zajištění poptávky obyvatelstva na
je plánováno vytvoření národních
zdrojů, včetně zpravodajských, rozhodnutí vlády o uplatnění
internetových
multimediálních, sociálních sítí.
Podle
„Doktríny národní jednoty“ je nutno ukončit
tematickou diferenciaci telekanálů, zlepšit kvalitu televizních pořadů „na
43
44
úroveň zahraniční“, podporovat
rozvoj kazachstánského internetu. Podle
dokumentu je tak třeba „učinit opatření ke zlepšení konkurenceschopnosti tištěných médií a internetových zdrojů v kazašském jazyce“ , pokračovat v podpoře
tiskových médií v jazycích různých
etnických skupin ţijících
v Kazachstánu (JALILOVA, 2010). V Kazachstánu
funguje
řada mezinárodních nevládních
mediálních
organizací - zastupitelství Internews Network, Institute for War and Peace Reporting a další. Většina nevládních organizací působí z grantových prostředků místních a mezinárodních dárcovských organizací122.
2.4.1. Legislativní opatření. Ústava Republiky Kazachstán obsahuje základní mezinárodní normy v oblasti svobody projevu. Podle Ústavy se uznávají a zaručují lidská práva a svobody. Ústava take zaručuje svobodu tisku, výroby,
přenosu
a šíření informací (Ústava Republiky Kazachstán, 1995, článek 12, 20). V roce
2006
Kazachstán ratifikoval
Mezinárodní
pakt o občanských
a politických právech z roku 1966. Svoboda projevu je zaručena různými dokumenty OBSE, které Kazachstán musí dodrţovat jako člen OBSE. Nicméně novináři kritizují kazachstánské právní předpisy a média za nedostatek konkrétnosti a tvrdost, stejně jako za nedostatečnou právní úpravu,
která by jednala na
podporu
médií
v případě,
například
vyhledávání informací nebo přístupu k nim (ABRAMOV, 2010, s.21). Zákon „O hromadných sdělovacích prostředcích“ byl přijat v roce 1999 a od té doby byl několikrát změněn. Zákon byl často
kritizován mezinárodními
organizacemi. Navzdory odsouzení místními a mezinárodními organizacemi, byly v roce 2006 v zákoně provedeny úpravy, zpevněny podmínky registrace a předepsány váţné tresty za nedodrţení stanovených pravidel pro pouţití
122
Fond Soros-Kazkhstan, OSCE center v Astaně, Fond Fridricha Erberta, velvyslanectví UK, USA, Nizozemí, USAID a další.
44
45
nestátních jazyků ve vysílání (Global Campaign for Free Expression Article 19 [online], 2010). Zákon „O jazycích“ hromadných
(přijatý v
sdělovacích
roce
1997),
prostředcích“,
jakoţ
i změny zákona
zavazují elektronická
„O
média
vést určitý obsah vysílání v státním jazyce127. „Poţadavek o povinném zavedení 50 % z celkového obsahu vysílání v kazaštině vynucené péče o znovuzrození státního jazyka, který za sovětské obdoby neměl dostatečnou úroveň rozvoje.
Nicméně je třeba
poznamenat, ţe
péče o vývoj
jazyka vyţaduje opatření státu v oblasti personální, logistické a finanční podpory, bez níţ
těţké
je
vytvářet
kvalitní
televizní
a rozhlasové
programy v kazašském jazyce. Nezávislá vysílání nemají dost prostředků na přípravu plnohodnotných programů v jejich rodném jazyce a nesplňují poţadavky mediálního zákona o jazycích, kvůli čemuţ se vytváří jazykové poţadavky jako prostředek pro tlak na nezávislá média (Zpráva o situaci s medijnou legislativou Kazachstánu [online], 2006). V roce 2009 OBSE
vyzval
prezidenta
k
nových
zamítnutí
změn
v zákoně „O hromadných sdělovacích prostředcích“ týkajícího se regulace internetu. Podle pozměňovacích návrhů budou webové stránky, chaty, blogy,
elektronické
knihovny, a
tak dále
přirovnané
k
masmédiím
s příslušnou trestní, občanskou a správní zodpovědností, kterou nesou tradiční
média
(Informační
portál
Zakon.kz
[online],
2010).
Parlament schválil návrh zákona („O vnášení změn a úprav v některé legislativní akty Republiky Kazachstán o informačních a komunikačních sítí“ ze dne 10.07.2009 № 178-4), ve kterém „byly realizované některé návrhy zástupců občanské společnosti a OBSE“ (Informační portál Zakon.kz [online], 2010). Expert OBSE pro otázky svobody médií poznamenal, ţe přijatý zákon omezuje svobodu projevu názorů na internetu a neodpovídá principům OBSE (Ibid.).
127
Viz. 2.2.1. Jazykové zákony.
45
46
Hromadná sdělovací média v různých zemích hrají buď roli
pozorovatele
nebo aktivního hráče v politické a sociální oblasti, kontrolují politiky a ţivota, a komentují
osobnosti veřejného
jejich činnosti.
Nejen v
ale také v celé Střední Asii, se role médií omezujena
Kazachstánu,
informování lidí o událostech a jevech, novináři vystupují jen zřídka v roli analytiků a odborníků, kteří předpovídají vývoj události. Kazachstán tradičně patří k zemím, kde tisk není svobodný. Republika
stabilně obsazuje
poslední místa v indexech organizací pro lidská práva Freedom House a „Reporters sans frontiers/ Reportéři bez hranic“, mnohé mezinárodní ukazují, ţe
organizace
média v zemi
působí
pod
kontrolou
a novináři nemůţou volně popisovat politické, hospodářské a událostí a jevy (ABEAMOV, 2010, s.18). redaktoři není
společenské
Téměř všichni
novináři,
majitelé ukazují, ţe hlavním problémem v této
a
cenzura
ve
svém
novinářů. Redaktoři
také
přípravy článků
zpráv, které
politických
vlády,
a
oblasti
klasickém smyslu, ale sebecenzura
poznamenali,
ţe
vyprávějí
novináři mají o
strach z
společenských
otázkách, jelikoţ to můţe vést k soudním
a
procesům ze
strany úředníků a ke ztrátě práce (ABRAMOV, 2010, s.21). Přístup k informacím zůstává jedním z největších problemů pro média. Pro novináře jestále velmi obtíţné získat informace z vládních a úředních orgánů. Novináři a redaktoři poukazují na to, ţe zákony o médiích a veřejných sluţbách při poskytování poţadovaných informací ve skutečnosti nefungují. Dalším problémem v souvislosti s přístupem k informacím je dle novinářů úzký okruh odborníků na různá témata, kteři jsou k dispozici pro komentáře (ABRAMOV, 2010, s.18). Novináři
a
redaktoři
zdůrazňují, ţe rozvoj
hromadných sdělovacích
prostředků váţně závisí na politické situaci v zemi a ochotě státních orgánů poskytovat médiím větší svobodu. Redaktoři tuto situaci nazývají alarmujícím trendem
směrem k větší kontrole médií ze strany státu,
zejména médií elektronických. Mnozí se shodují v názoru, ţe v případě 46
47
oslabení kontroly ze strany vládních organů, by bylo mnoho médií shopno stát se populárnějšími
pro diváky a dělat mnohem zajímavější a věcné
materiály. Odborníci se domnívají, ţe publikum zůstane v příštích letech spíše pasivním a
nebude
poţadovat
zlepšení
kvality
analytických
informací, ale bude se stále zajímat pouze o běţné události (Ibid.).
2.5. Popis kulturně-uměleckého prostředí. 2.5.1. Krátký přehled. Kapitola nabízí přehled oblastí tradičního kazachstánského umění, pod které, podle definice kreativních průmyslů, danou Evropskou komisí ve studii o ekonomice kultury v Evropě137, spadá kulturní dědictví, výtvarné a scénické umění. Nalezené statistické údaje
o počtu
kulturních institucí v zemi poskytují
různé informace. Například ve strategickém plánu Ministerstva na dobu 2011-2015 a podle textu zprávy Ministerstva kultury pro výsledky za rok 2010 je v Kazachstánu
50 divadel, 24 koncertních organizací a 164
muzeí138. Ve stejné zprávě o výsledcích, ale podle tabulky „Zajištění objektů kultury podle krajů“ je 38 divadel, 19 koncertních organizací a 318 muzeí. Podle nedávného statistického
průzkumu
2009, je v republice jsou 57 divadel,
prováděného v roce
204 muzeí a 69 koncertních
organizací (Kazachstán v roce 2009. Statistický sborník, 2009, s.66). Informace byly vyhledávány také na webových stránkách
statistických
úřadů podle krajů. Na strankách šesti krajů (Almatinského, Atyrauského, Východo - Kazachstánského, Ţambylského, Západně - Kazachstánského a Kostanajského kraje) v strategických údajích chybí kategorie „Kultura“, takţe údaje nejsou k dispozici. Ostatní krajské údaje také většinou neodpovídají ani počtu uvedenému v dokumentech Ministerstva kultury ani 137
Podle definice kreativních průmyslů danou Evropskou komisí ve studii o ekonomice kultury v Evropě „The Economy of Сulture” (r.2006). 138 Zpráva Ministerstva kultury „Výsledky na r. 2010”.
47
48
zpravě
Národní
upřesněné,
statistiké
agentury. Ani
v jednom
zda údaje představují pouze počet
z pramenů
rozpočtových
není
kulturních
institucí nebo se jedná také o nezávislé organizace.
2.5.2. Kulturní dědictví. Program „Kulturní dědictví“. V roce 2004 byl přijat státní program „Kulturní dědictví“.
Hlavními
cíly
jsou
„obnovení
významných
historických, kulturních a architektonických památek země, stejně jako vytvoření
integrovaného
systému
kulturního
studia
dědictví
Kazachstánu“ (Státní program „Kulturní dědectví“ na rr. 2004-2006). Program byl jmenován prezidentem jako strategický národní projekt, který definuje státní přístup ke provedeny dvě
kultuře
(Ibid.).
fáze programu. V první
Od
roku 2004
fázi, v
letech
do
2004
2009 byly -
2006,
bylo realizováno 30 archeologických a 17 vědeckovýzkumných projektů. Výsledkem průzkumných prací v zemích západní Evropy, USA, Japonska, Turecka, Egypta, Číny, Ruska a Arménie je nalezení asi pěti tisíc cenných informací
o
historii
Kazachstánu.
Jejich kopie byly převezeny
do
Kazachstánu. Od roku 2007 byly na území Kazachstánu provedené obnovy 20 kulturních a historických památek, archeologické studie 32 starověkých měst, osad a mohyl. Za období 2004 - 2006 bylo v
řadě
publikací národní a světové vědecké a kulturní literatury vydáno 218l, za rok
2007
ještě
dalších
74 názvů
(CentrAsia [online],
2008).
Byl
připraven Státní seznam historických a kulturních památek Kazachstánu, který zahrnuje 218 objektů. V tuto chvíli se provadí třetí fáze programu na období 2009-2011. Na území Kazachstánu jsou
dvě kulturně-historické
památky zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO: Mauzoleum Chodţy Achmeda Yasawi, a Petroglyfy v archeologické krajině Tamgaly. Muzea. Na webových stránkách UNESCO Kazachstán je seznam kazachstánských muzeí (HeritageNet-Kazakhstan [online], 2008).Seznam se
skládá
z kategorií:
historických, 48
výtvarných,
specializovaných
a
49
memoriálních muzeí. Do kategorie historických muzeí spadá 37 názvů. V podstatě jsou to historicko - krajinská muzea. K této kategorii patří Centralní státní muzeum Kazachstánu. Muzeum bylo otevřeno v Almatě v roce 1931, v roce 1985 byla postavena současná muzejní budova. Muzeum je jedním z největších ve Střední Asii. Na jeho třech podlaţích jsou výstavní galerie a 4 expoziční haly: hala palentologie a archeologie, hala historie Kazachstánu od 15. do počátku 20. století, hala o historii a etnografii národů ţijících na území republiky a hala historie Kazachstánu od získání nezávislosti. K dnešnímu dni má sbírka Centralního státního muzea Kazachstánu více neţ dvě stě tisíc exemplářů (Central state museum of the Republic of Kazakhstan [online], 2011).
Kategorii muzeí výtvarných umění zastoupuje 11 muzeí, která jsou většinou krajská. Hlavním muzeem výtvarného umění je Kastejevo kazachstánské státní muzeum149, které bylo zaloţeno v roce 1976 v Almatě. Muzeum má sbírku výtvarného a uţitého umění zobrazujícího kulturu Kazachstánu, Ruska,
západní
Asie a Východu od starověku aţ po
Evropy, národů
současnost. K dnešnímu dni obsahujesbírka muzea více neţ 22 000 exponátů (Kasteev State Museum of Arts of the Republic of Kazakhstan [online], 2011).
Moderní umění je zastoupene v Kazachstánu Muzeem
současného umění v Astaně. Dříve to bylo Akmolinský muzeum výtvarných umění, které bylo otevřeno v roce 1980. Dnes muzejní sbírka zahrnuje více neţ 4 000 uměleckých děl z Kazachstánu, Ruska a zemí SNS (Astan state museum of contemporary art [online], 2011). Do specializovaných Kazachstánu,
muzeí patří,
muzeum
například,
Ministerstva
Archeologické muzeum
vnitra , Hornické
Kategorie se skládá ze šesti názvů. Memoriální
muzeum
muzea
atd.
věnovaná
Kazachstánu, zejména známým osobnostem ve vědě, literatuře a umění. Kategorie se skládá z 23 muzeí. 149
Viz takţe 2.5.3. Výtvarné umění.
49
50
Knihovny. Podle seznamu knihoven UNESCO Kazachstán (HeritageNetKazakhstan. Libraries. [online], 2011), je v Republice 26 velkých knihoven, z nichţ polovina jsou krajské. Jedná se o Státní republikánskou dětskou knihovnu, Státní republikánskou mládeţnickou knihovnu, Republikánskou vědeckou knihovnu, Republikánskou vědecko - technickou knihovnu. Hlavní a
největší
knihovnou
země
je
Národní
knihovna
Republiky
Kazachstán. Knihovna byla otevřena v roce 1931 v Almatě. Je to největší výzkumné a vědecko-metodické centrum knihoven Kazachstánu, depozitář povinného výtisku tištěných děl, depozitář Monitorovacího výboru pro školství a vědu, kerý obsahuje informace o magisterských a doktorských pracech ve všech oblastech znalostí, které byly obhajeny v Kazachstánu, autoreferáty zemí SNS. Od roku 1993 je depozitařém vědeckých prací a publikací UNESCO. Od roku 1992 je knihovna členem Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí (IFLA) (National Library of the Republic of Kazakhstan [online], 2011).
2.5.3. Výtvarné umění. S příchodem sovětské vlády a oddělením náboţenství od státu se v Kazachstánu začalo rozvíjet umění. Rozhodnutím vládybyly do Alma-Aty z centrálních muzeí Moskvy a Leningradu vlastního muzea.
předány část děl pro vytvoření
Alma-Ata se nacházela na periferii, kde nebylo tvrdé
kontroly sovětského Ministerstva kultury. V 50. a 60. letech v Alma-Atě bydleli a pracovali sovětští avantgardní umělci , kteří byli za „náklonnost vůči západním tradicím“ zakázáni v Moskvě a Leningradu. Vzdálenost od centra umoţňovala místním umělcům umělci
experimentovat.
Deportovaní
tvořili pod vlivem etnické svérázností. Ovlivněný avantgardou a
sociálním
realismem se
začal
formovat místní
umělecký jazyk.
První
kazachstánští umělci sevzdělávali v centrálních univerzitách Sovětského svazu (Kazachstánský portál NurKZ [online], 2010).
50
51
Podle slov ředitele Kastejeva muzea se za sovětskou dobunákupem sabývaly prostředky
státní
komise,
ze státních rozpočtů byly
na realizaci státních
zakázek, nyní
je
vyčleněny finanční muzeum
doplněno
především prostřednictvím darů. K dnešnímu dni, podle kazachstánských uměnovědců,
existuje problém
s
vnímáním
společnosti. Díla, která jsou úspěšně
současného
umění
ve
vystavována v zahraničí, moc
Kazachůne přitahují, a tak jsou muzea prakticky prázdná (Ibid.). Na počátku 80. let se začal v Kazachstánu vytvářet tzv. art-trh. Podle uměnovědců, ředitele soukromé galerie „Retro“ před 10 lety, byla umělecká díla na místním art-trhu kupována cizinci, jelikoţ v Kazachstánu měl jen málokdo informace o domácích uměleckých dílech. Stalo se to kvůli tomu, ţe za sovětskou dobu nebylo sbírání uměleckých děl podporováno, nebo se dokonce povaţovalo za téměř trestnou činnost, coţ samozřejmě ovlivňovalo formování art-trhu Kazachstánu. Sběratelské tradice v Kazachstán byly prakticky nulové. V současné době se situace výrazně zlepšila, v Kazachstánu uţ jsou i domácí sběratele (LJAN, 2004). Podle ředitelé soukromé galerie „Ular“ je dnes na kazachstánském art-trhu spousta mezer.Trh se zastavil
na určité úrovní, protoţe související
mechanismy nepřispívají k pokroku. Umělecký ředitel galerie „Tengri-umai“ říká, ţe „kazachstánské právní předpisy nepodporujeí vznik civilizovaného art-trhu. Není moţné mluvit o dalším rozvojei pokud není vytvářena potřebná základna. Nejprve je potřeba překonat konzervatismus ve vztahu k umění, aby se rozvíjely moderní směry, pak vytvořit systém hodnocení, znaleckého posudku, systém aukčních domů, který budou odpovidat mezinárodní úrovni“ (Ibid.).
51
52
2.5.4. Scénická umění. Divadlo. Kazašské profesní divadelní umění se oficiálně objevilo v roce 1926 s otevřením Kazašského státního divadla ve měste Kyzylorda158. V roce 1928, bylodivadlo přemístěno do nového hlavního města AlmaAty. Začal se proces vzniku ostatních divadel v krajských centrech. V roce 1934 bylo otevřen Abajovo kazašské státní akademické divadlo opery a baletu, v roce 1933 ve městě Semipalatinsk vzniklo Ruské činoherní divadlo, které pak bylo také přeneseno do hlavního města Almaty a má současný název Lermontovo ruské činoherní divadlo. Ve 30. a 40. letech se formují soubory ve všech národních divadlech. V roce 1944 bylo otevřeno Almatinské divadlo pro děti a mládeţ. Hlavním iniciátorem a prvním ředitelem divadla se stala vyznamná divadelní osobnost, Natalia Sats, sovětská reţisérka, zakladatekal prvního
dramatického divadla pro děti
na světě, dětského divadla Mossoveta která byla v Alma-Atě ve vyhnanství (Natalya Sats. In Wikipedia [online], 2011). Současné nezávislé kazachstánské divadloje
zastoupeno v Kazachstánu
almatinským divadlem „ARTandSHOCK“ (dale divadlo „Artišok“). „Artišok“ byl zaloţen v roce 2001 jako první a zatím jediná nezávislá profesionální divadelní
společnost
v Kazachstánu.
V současné době není „Artišok“
jen divadlo, ale spíše klub, v rámci kterého má almatinské publikum příleţitost
vidět
kazachstánské,
centrálně-asijské
a
mezinárodní
divadelní, hudební a další umělecké projekty (Artishok. Theatre of cultural shock [online], 2011). Ale jako malé komorní divadlo s kapacitou ne více něţ 50-60 lidí a nedostačujícím technickým zařizením, nemůţe divaldo sehrát značnou roli v rozvoji nezavislého divadelního umění. V roce 2006 bylo v Almaty
zaloţeno ještě jedno
nezávislé divadlo - muzikál „Aksaraj“, s
podporou místní banky. Při divadle bylo otevřeáno divadelní studio, jehoţ cílem bylo vytvořit kulturní síť mezi studenty a ţáky škol Almaty ve formátu experimentálního divadelního studia. Jedním z důleţitých úkolů
158
1925 - 1929 rr. hlavním městem Kazašské ASSR.
52
53
divadla a studia bylo překonávání stereotypů ve vnímání současného umění. Divadlo vydrţelo jen pár let a bylo uzavřeno, kdyţ ztratilo finanční podporu banky kvůli finanční krizi v rr 2007-2008. Pravděpodobně, existují další příklady podobných iniciativ, ale nejsou o nich dostupné informace. V letech 2002 - 2003 začali členové Mezinárodních sítí pro současné scénické umění (International Network for contemporary performing arts, IETM) poutat pozornost středo-asijského regionu. Na plenárním setkání IETM v Budapešti a Miláně bylo organizováno několik pracovních skupin kolem
se Střední Asie a
témat týkajících
zjistilo
ţe existuje
se,
jednoznačný zájem o rozvoj kontaktů a pochopení regionu (International Network For Contemporary Performing Arts [online], 2007). Za dobu 2004 – 2006
byla uspořádána
v Taškentu
setkání
(Uzbekistán),
Dušanbe
(Tádţikistán) a Biškeku (Kyrgyzstán). V roce 2007 bylo plánováno setkání Příčiny nebyly nikde uvedeny,
v Almaty, ale setkání nepoběhlo.
předpokládá se, ţe hlavním problémem
ale
finančních
byl nedostatek
prostředků, jelikoţ se v roce 2007 Kazachstán stal první zemí SNS, která zaţila důsledky krize
likvidity na
celosvětovém
trhu
(ŠAPOVALOV;
AUEZOV, 2007). Tím skončila i spolupráce s IETM. V roce
2005 pořádalo Ministerstvo
kultury
Ţurgenevou
spolu se
kazašskou národní akademií umění zkonferenci „Reţisér - divadelní umělec“.
Diskutovalo se o problematických otázkách
současného
divadla. Kandidát umění profesor Sania Kabdieva vyjádřila názor, ţe v Kazachstánu není talentovaných reţisérů a herců ve věku do třiceti let. Podle jejího názoru se tak stalo v důsledku problémů spojených se sociálně-ekonomickým vývojem proč tato generace
nebyla
nezávislého Kazachstánu . To je důvod,
schopna vidět a snaučit se od umělců
pracujících na mezinárodní úrovni, nemohli se zúčastnit mezinárodních projektů (ADAMBAJEVA, 2005). V Kazachstánu jako mnohodnárodní zemi existuje kromě kazašských a ruských
divadel
komedie, Státní
Státní ujgurské
republikánské divadlo 53
korejské
hudební
divadlo
hudební
komedie, Republikánské
54
německé
činoherní divadlo,
Státní
uzbecké divadlo.
V roce 2010
prezentoval společenský fond „Sociální konsorcium Shromáţdění národů Kazachstánu“165
národů
Divadlo
Kazachstán
„Samruk“.
Divadlo
koncipované jako antreprizny, kde se budou hrát představení v různých jazycích. Divadlo má v úmyslu zvát na představení nejtalentovanějších kazachstánských
herců
a
reţisérů,
program
se
bude
skládat
z
dramatických děl místních autorů. Během předvolební kampaně v roce 2011
se
hrálo
divadelní
představení na podporu
kandidáta
na
prezidenta Nazarbajeva, coţ hovoři o podpoře státní ideologie divadlem , neţ o
svobodě tvůrčího projevu.
V
roce 2006
Mezinárodní divadelní festival zemí Střední Asie , podporou Ministerstva kultury
„Republikanský
byl
poprvé
zahajén
který se koná
divadelní
festival“,
s ale
informace o těchto akcích nejsou přístupné přes internet. Pokud ve výtvarném a tanečním uměleckém prostředí probíhají práce nad málo četnými, ale současnými a zajímavými projekty pomocí nezavislých organizací nebo neformálních tvůrčích týmů, je kazachstánské divadelní umění v hluboké stagnaci. Státní nezměněném
divadla pokračují vza dlouhou dobu
tradicionalismu (není od tradice, ale od tradicionalismus).
Podobné jevy se ukazují jako nedostatek kreativity a „nové krve”, profesní bezradnost. Na setkáních věnovaných otázkám kultury a umění pokračují poslanci parlamentu, úředníci a zástupci oficiální tvůrčí inteligence v rozhořčování nad „pochybnými“ a „vulgárními“ kazachstánskými divadelními inscenacemi a pociťují nutnost zavést „společnou repertoární politiku“. Podle státního názoru je důleţitou otázkou potřeba „vytvoření vysoké umělecké atmosféry“, protoţe „divadlo je tradičně povaţováne za průvodce světem kultury a duchovních hodnot“ a nese „osvětové poslání“ (Národní Televizní Informační Sluţba „Khabar“ [online], 2010). Taneční umění. Balet Kazachstánu se narodil a vyrostl za sovětského období. V roce 1934 přijel do Alma-Aty bývalý sólista Bolšoho těatra partner
165
Viz. takţe 2.1.1. Shromáţdění národů Kazachstánu.
54
55
Anny Pavlové, Alexander Alexandrov, s jehoţ jménem je spojen další rozvoj tanečního umění v Kazachstánu. Jeho ţáci se ve 30. a 40. letech stali jádrem profesních kádrů národní choreografie, její hlavní tvůrčí síly. V roce 1939 vznikla
speciální choreografická střední škola, nyní Seleznjová
Almatinská choreografická instituce. Během Velké vlastenecké války (19411945), poskytla Alma-Ata scénické prostředí pro evakuované umělce. Kazašské umění a zejména balet získávají moţnost tvůrčí spolupráce s významnými osobostí ruského a sovětského baletu. V letech 1942-1943 tančila v Abajovém divadle opery a baletu Galina Ulanova. V 50. a 60. letech studovali kazaští tanečníci na Akademii choreografického umění v Moskvě a Leningradu. Na oplátku sepak stanou učiteli budoucí baletní generace (KERIMBEKOVA, 2011). V roce 1967 kazašský
sovětský
choreograf
a tanečník světového významu Bulat Ayuhanov zaloţil v dějinách umění a kultury nejen v Kazachstánu, ale také v Sovětském svazu, první soubor choreografických miniatur „Mladý balet Alma-Aty“. V roce 2003 se soubor Ayuhanova stal
„Státním akademickým tanečním
divadlem
Republiky
Kazachstán“ (Ayuhanov Bulat Gazizivich. In Wikipedia [online], 2011). V rozhovoru na otázku o dnešní úrovni klasického baletu v Kazachstánu Bulat
Ayuhanov řekl,
ţe v
současnosti nejsou
umělečtí
vůdci,
není
konkurence a je málo nadaných mladých umělců. Školu absolovují desítky mladých herců, ale je jich více, neţ uměleckých organizací a uměleckých souborů, kde by se mohli realizovat. „Nemáme peníze na systém vzdělávání, zlepšování, stáţí ani v Rusku, ani v zahraničí. Měla by to být jediná síť, systém, který by se podporoval pravidelnými cílovými finančními investicemi, ne jen jednorázovými milodary“ (AZIMOVA, 2010). Současné taneční umění Historie
je poměrně mladé, je mu nejvíce dvacet let.
začíná v 70. a 80. letech a je spojená se jmény
několika
kazašských absolventů choreografické fakulty Ruské akademie divadelního umění (GITIS) v Moskvě. V roce 2002 byl zaloţen veřejný fond „Centrum současné choreografie“. Z počátku fond umístil sebe jako nástroj k rozvoji současné
choreografie
v regionu střední Asie, na prvním místě byla 55
56
výchovná činnost. Začal s malými projekty jako byly workshopy, semináře a večery současné choreografie, získával sílu a zkušenosti,
s podporou
Open Society Institut a Soros-Kazakhstan, v roce 2006 zahájil první středoasijský festival moderního tance. V současné době je v Kazachstánu příliš málo souborů současné
pracujících se současným tancem. Podle ředitele „Centra
choreografie“ je hlavní
problém
moderního
tance
ţádný
prostor, scéna nebo divadlo, který by byl přizpůsoben pro moderní taneční divadlo. Je potřebný komorní sál, vybavený dobrým světlem. „Nezavislé soubory si nemohou ani
pronajmout prostor, protože
žádný nesplňuje jejich požadavky. Například jeden den na scéně státního činoherního nebo operního divadla stojí 10 tisíc dolarů. Na druhou stranu si začali úředníci uvědomovat, že operní árie nebo klasický balet nejsou žádné překvapení. V posledních letech jsou na všech mezinárodních dnech zemích Jenomže
součástí
uměleckých
kultury delegací
Kazachstánu v různých moderní
nikdo pořád nepřemýšlí nad tím,
tanečníci (..)
že experimentální
laboratoř by měla být někým podporována“ (EVDOKIMENKO, 2010).
56
57
3. PLÁNOVÁNÍ A MECHANIZMY REALIZACE POLITIKY V OBLASTI KULTURY A UMĚNÍ. Účelem této kapitoly není kompletní analýza plánování a realizace kulturní politiky. Jde pouze o to poskytnout přehled o těchto procesech a jejich stručnou
analýzu.
Přes
popis
strategických
plánů
vypracovaných
Ministerstvem kultury bude dán přehled o zásadách plánování, zatímco prostřednictvím kapitoly „Financování” a hodnocení rozpočtů Ministerstva kultury budou popsány mechanismy pro realizaci kulturní politiky. Neţ dojde k popisu cíle a mechanismů, bude definován pojem „kulturní politika“.
3.1. Pojem „kulturní politika“ a přistupy k její realizaci. U filozofů a kulturologů existují různé definice a přístupy k definici „kulturní politiky”.
Podle
definice
navrţené
Augustinem Gerardem a Genevievou
francouzskými
Gentilem
je
„Politika
výzkumníky systém
vzájemně propojených cílů, praktických úkolů a prostředků, zvolených odborníkem a nasměrovaných na určitou skupinu ve společnosti. Kulturní politika můţe být realizována v rámci sdruţení, strany, hnutí, organizace, firmy, městské samosprávy. předmět
politiky
se
předpokládá
existence
vzdělávacího
Ale bez ohledu dlouhodobých
na cílů,
střednědobných a měřitelných úkolů a zdrojů (lidských zdrojů, financí a legislativy), které jsou spojené do kombinací s extrémně komplexním systémem“. (GIRARD, GENTIL, 1983, ss. 171). Mario d´Angelo a Paul Vesperini vyčleňují pět hlavních charakteristik kulturní politiky (D'ANGELO, VESPÉRINI, 1998, s.19):
cíle centrální vlády musí být v rovnováze se zájmy regionálních a místních samospráv, jakoţ i se zájmy základních hráčů v oblasti kultury; 57
58
cíle státu by se měly vztahovat ke skutečnému výběru témat, které můţou přispět k procesům kulturní politiky;
realizace kulturní politiky vţdy předpokládá činnosti týkající se materialně-technického a kreativního fungování kultury;
kulturní politika předpokládá rozdělování prostředků, a to jak finančních, tak i administrativních, strukturních, lidských a tvůrčích;
kulturní politika závazně předpokládá plánování, které je procesem přípravy státu k účasti na kulturní činnosti, a plánování rozdělování zdrojů.
Tři typy činnosti potřebných pro uvědomělou kulturní politiku vyčleňují američtí poradci
na kulturní
(ADAMS,
rozvoj
Don
Adams
a
Arlen Goldbard
GOLDBARD,
2011):
definice kulturních hodnot, cílů a priorit;
programy iniciativ a nákladů spojených s těmito cíly, které jsou vnímány jako formování kulturní politiky;
sledování politiky – proces, umoţňující ohodnotit kulturní vliv kaţdé společenské akce na základě stanovených standardů, které jsou prostředkem k dosaţení stanovené kulturní politiky.
V koncepci D. Adamsa a A. Goldbarda jsou popsány nástroje kulturní politiky, coţ jsou (Ibid.):
rozdělování grantů a ocenění;
zaměstnanost a vytváření pracovních míst;
vytvoření kulturní infrastruktury: budovy, zařízení, prostory pro kulturní aktivity;
legislativní a regulační rámec pro činnost kulturních a uměleckých institucí. 58
59
Stejných, podle jejich koncepce, je šest hlavních směrů, vůči kterým by měl býtsměřován vektor kulturní politiky
(Ibid.):
zachování dědictví (muzejních sbírek, historických budov, malířství, hudební literatury, jakoţ i řemeselných a folklórních návyků);
šíření kulturního produktu. Prostředky směrováné na financování inscenací, zájezdů, vysílání, nakladatelskou činnost, sítě distribuce, nebo na zvláštní události tvořené na obchvat širšího publika;
tvořivost, která zahrnuje jak tvůrčí práce, tak i kaţdý obor spojený s výráběním kulturní produkce;
výzkům, coţ naznačuje kontrolu dodrţování kulturně politikých cílů a záměrů;
školení
personálu,
školení kreativních
tedy
profesionálů,
administrátorů a pracovníků příbuzných oblastí.
vzdělání, které hraje klíčovou roli v určité kulturní politice, jelikoţ studie kulturního ţivota společenství lidí je vzdělávacím procesem;
animace je stimulace k účasti na kulturních aktivitách.
Jako shrnutí pojmu „Těžkost
„kulturní politika“ je uvedena nasledující citace:
pojmu „kulturní politika“ je v tom, že její význam je
proměnlivý. Jeho parametry nejsou nikde upevněny. To znamená, že kulturní politika dnes neustále reprodukuje problém vlastních pojmů a bude
v
tom
(VOSTRJAKOV,2011, π 5).
59
pokračovat
i v budoucnosti“
60
3.2. Strategické státní programy. Program kulturního rozvoje na dobu 2006 - 2008177 , který je rozpracovaný Ministerstvem kultury v souladu s „Všenárodním akčním plánem k realizaci poselství lidu Kazachstánu v roce 2005“, urychluje „Kazachstánu cestu hospodářské, sociální
a politické modernizace“. Cílem programu
bylo „vytvořit podmínky pro rozvoj
kultury
nejlepší tradice klasického a lidového
MK
skutečné doby a uchovat
umění,
integraci
do
světového
kulturního prostoru“ (Program rozvoje kulturního odvětví na dobu 20062008). Podle programu byly uvedeny následující úkoly:
zlepšení právního rámce;
rozvoj infrastruktury odvětví a zlepšení forem řizení objektů kultury;
zajíštění personálu a doškolování;
vytváření podmínek pro rozvoj umění a činnosti nadaných jednotlivců;
mezinárodní spolupráce a prezentaci nejlepších výsledků kazachstánského umění v zahraničí;
materiálně-technické zabezpečení;
informační zabezpečení.
V rámci plnění uvedených úkolů Ministerstvo rozpracovalo seznam konkrétních provádění
aktivit za rok 2006 - 2008. Tak podle plánu „v průběhu Programu
bude
vyvinut
normativně-právní
předpis,
zrekonstruována kulturní zařízení, obnoveno více neţ 200 muzejních exponátů 157 muzeí , zakoupené státními muzey, 700 jednotek uměleckých děl, prezentaci 110 nových inscenací v činoherních divadléch , 6 oper, 7 baletů národní a světové klasiky a děl soudobých skladatelů Kazachstánu a
36
zájezdů“180. Podle výsledků Ministerstva za rok 2010 bylo v
Kazachstánu
hráno 1 228 představení (Zpráva Ministerstva kultury
177
Z dostupných zdrojů, není informace o existenci jakýchkoli strategických dokumentů do roku 2005. Program rozvoje kulturního odvětví na dobu 2006-2008, schválené usnesením vlády Republiky Kazachstán ze dne 24.11. 2005 , № 1161. 180
60
61
„Výsledky na r. 2010”), ale nebyla poskytnuta informace o tom, kolik diváků je shlédlo, která předstávení se zučastnila mezinárodních divadelních festivalů apod. V roce 2009 byl vyvinut strategický plán na období 2010-2014, ale v důsledku rozdělování Ministerstva na Ministerstvo kultury a Ministerstvo informace a
komunikace
v
strategickém plánu na dobu kultury Republiky
2010182
roce
byl schválen nový plán. Ve
2011-2015 (Strategický plán Ministerstva
Kazachstán na
dobu 2011
-
2015) není
hodnocení
předchozího programu. Popis situace za uplynulé období je uvedené jako v předchozím programu, v počtu plánovaných představení, zájezdů, vydaných učebních
příruček pro studium kazašského
jazyka , atd. V
plánu
jsou
uvedeny tři nové strategické směry:
zvyšování konkurenceschopnosti v oblasti umění a kultury;
vytvoření tolerantního jazykového prostředí
jako
faktoru
jednoty
národů Kazachstánu;
další posílení státnosti, národní jednoty a zajištění vnitřní stability.
Například ve strategii jsou uvedeny hlavní problémy v rámcích prvního strategického směru - zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti umění a kultury184. Důvody jsou:
nedostatečná konkurenceschopnost domácích kulturních a uměleckých produktů při převládání zahraničních výrobců;
nerovný přístup obyvatel republiky do kulturních organizací, coţ je důsledkem nerovnováhy v rozvoji sítě kulturních institucí v regionech;
nedostatečná úroveň rozvoje infrastruktury
182
Viz. takţe 1.2. Administrativní rozdělení a Ministerstvo kultury. V roce 2006 se prezident obrátil s Posláním o strategii vstupu Kazachstánu v 50 nejvíce konkurenceschopných zemí na světě a proto se úkol zvýšení konkurenceschopnosti objevil v mnoha strategických plánech Ministerstev Kazachstánu. Podle údajů The Global Competitiveness Report 2009–2010 (World Economic Forum Geneva, Switzerland, 2009) Kazachstán se spustil ze 67 do 72 poloţky. 184
61
62
v kulturní oblasti, nedostatek odborných pracovníků v kulturních organizacích. V plánu se mluví o potřebě zlepšení mechanismů pro výrobu konkurenčních kulturních produktů přes rozvoj trţních vztahů v této oblasti, stimulaci producentské činnosti, vydavatelství, podpoře pro perspektivní spisovatele a umělce. Nicméně nikde není stanoveno, jak Ministerstvo plánuje zlepšit mechanismy, jak se budou podporovat umělci a stimulovat producenti a vydavatelství. Také není jasné, z čeho vyplývají uvedené závěry, neexistují ţádné odkazy na výzkumy, statistické výsledky, odbornou analytiku. Cíle strategie pro rok 2006 - 2008 jsou zase obsaţeny v nové strategii. Dá se tedy konstatovat, ţe kromě nových směrů aktuální kulturní politiky státu, která
se
týká
конкурентоспособности,
jazykové
politiky,
posílení
vlastenectví a národní identity, zůstávají nevyřešené základní otázky, co je kulturní infrastruktura, její logistický a regulační rámec, a profesní rozvoj kulturních pracovníků. Stejně jako otázky týkající se kvality a ţádanosti národního kulturního produktu. Zhodnocuje se rozmanitost a mnoţství úkolů, které musí být provedeny v průběhu čtyř let, ale je obtíţné zaručit úspěch a kvalitu výsledků. Zejména, pokud se vezme v úvahu, ţe v zemi je málo rozvinutá kulturní infrastruktura, právní kulturní rámec
a materiálně -
technická základna (jak je uvedeno v analýze současné situace ve strategickem plánu). Zvlášť je moţné vyčlenit nedostatek kulturních pracovníků, kteří by tyto cíle měli uskutečňovat. Momentálně je obtíţné odhadnout, které z oblastí, v souladu s definicí D. Adamsa a A. Goldbrada185, stát věnuje více pozornosti. Pokud se pouţije analýza financování výdajů MK podle jednotlivých oblastí, popsaná v kapitole 3.3. Financování kultury, rozdělení nákladů není transparentní. Přesto lze předpokládat, ţe akcent je stále na zachování dědictví, takţe částečně jsou náklady na školení personálu a šíření kulturního produktu, zatímco chybí poloţky o provádění výzkumů a vzdělání.
185
Viz. 3.1. Pojem „kulturni politika” a přistupy k její realizaci.
62
63
Existuje druhý, nezávislý pohled na cíle kulturní politiky. V roce 2006 Ruská Instituce kulturní politiky při podpoře fondu Soros-Kyrgyuzstan provedla řadu seminářů a workshopů ve střední Asii. Seminářů se především zúčastnili pracovníci rozpočtové kulturní sféry, jakoţ i zástupci podnikatelské sféry, umělcí, zaměstnanci vysokých škol a mezinárodních organizací, odborníci z Kazachstánu, Tádţikistánu, Kyrgyzstánu a Ruska. I kdyţ se citováný článek týká otázek kulturní politiky v Kyrgyzstánu, mnoho z těchto myšlenek je platných i pokud jde o Kazachstán188. Na semináři byly formulovány následující myšlenky (ZELENCOVA, 2010):
podpora současné kultury a kulturní formy
jsou
současného umění, jelikoţ
nejdemokratičtější
ve společnosti pluralitní
hodnoty.
a
současné
umoţňují
Současná
utvrzovat přitahuje
kultura
pozornost mladých lidi, coţ umoţňuje větší zapojení mladého publika;
současná vrstev
interpretace dědictví jako
prostředku
zapojení širokýh
obyvatelstva do historicko-kulturního dědictví, stejně jako
zdroj pro formování nového obrazu moderní země;
vytvoření tvůrčího prostředí a tvůrčích prostorů, podpora mladých odborníků, přispění
k
profesnímu rozvoji,
ke vzniku lidských zdrojů, o
které
se
bude
coţ
opírat
vede nejen
oblast kultury, ale také společnost jako taková a hospodářství. Jak bylo uvedeno v přechozí kapitoeě, kulturní politika předpokládá existenci dlouhodobých cílů, střednědobných a měřitelných úkolů190. Dle zjištění není v kulturní politice státu dlouhodobých cílů, v strategických plánech nejsou průzkumy mínění a strukturované analýzy
dosaţených
výsledků. Je zřejmá dominance kvantitativních indikátorů nad kvalitativními, důraz na
technické
a
administrativní
aspekty.
Uvedené
myšlenky
nezávislých expertů zpochybňuje aktuálnost a relevance strategických cílů
188
Viz. 2.5. Popsání kulturně-umněleckého prostředí a 4.1. Celkové shrnutí současných otázek v socialně-kultruní sféře. 190 Podle definice A .Girard a G. Gentil, viz. 3.1. Pojem „kulturni politika” a přistupy k její realizaci.
63
64
stanovených státem.
Navzdory tomu, ţe byly rozpracované strategické
plány, Kazachstán nevybral model kulturní politiky.
3.3. Financování kultury. 3.3.1. Krátký přehled. Informace dostupné na internetových stránkách Ministerstva kultury nejsou jasné a transparentní. Statistický systém, který v současné době existuje v Kazachstánu, neposkytuje informace o výši výdajů
státu na kulturu.
Proto analýzy a závěry uvedené v této kapitole jsou více předpoklady a výdajů
neposkytují celkový obraz státních
v oblasti kultury.
Ministerstva kultury jsou k dispozici od roku 2007, k
Výdaje
informacím o
dřívějších rozpočtech není přistup. V roce 2010 bylo Ministerstvo kultury a informací přeformováno na Ministerstvo kultury a Ministerstvo informace. V souvislosti s tím vzníkly obtíţe, protoţe rozpočet na období 2007- 2009 zahrnuje výdaje pro obě oblasti, kulturu i informace.
A proto uvedený
rozpočet pro období 2007-2009 v tabulce 1 jsou předpokladané výdaje na kulturní odvětví po odečtení poloţek, které by teoreticky mohly spadat pod řízení Výboru pro informace bývalého Ministerstva. Jednou za několik let Parlament přijímá nový státní rozpočet. Ministerstva připravují ţádosti pro Ministerstvo financí. Po obdrţení nabídek představuje Ministerstvo Financí Parlamentu návrh rozpočtu. Návrh zákona se zasílá Prezidentovi k podpisu. Potévýchází zákon „O republikánském rozpočtu“. Rozpočet ministerstva kultury se
skládá
z
nákladů
republikánského
rozpočtu. Vývoj celkových výdajů Ministerstva Kultury za dobu 2007–2011 je uveden v následujících tabulkách:
64
65
Tabulka č. 3: Výdaje Ministerstva kultury v letech, tis. tenge/kč, 2007 – 2011.
Výdaje celkem
Zdroj:
2007*
2008*
2009**
2010**
2011**
tenge
26,708,594
41,923,833
41,781,409
23,791,908
33,890,269
kč
3,179,595
4,990,933
4,973,977
2,832,370.0
4,034,555
* Strategický plán Ministerstva kultury a informací na období 2009-2011 ** Strategický plán Ministerstva kultury na období 2011 – 2015.
Tabulka č. 3.1: Procento rozpočtu Ministerstva kultury v poměru k výdajům ze státního rozpočtu, mld. tenge/kč, v letech 2007 – 2011.
2007 tenge kč výdaje, státní rozpočet rozpočet МК rozpočet MK v % poměru ke státnímu rozpočtu
Zdroj:
2008 tenge kč
2009 tenge Kč
2010 tenge kč
2011 tenge kč
2,678.3
318.8
3,394.1
404.1
3,746.8
446.1
3,919.9
466.7
4,457.2
530.6
26.7
3.2
41.9
5.0
41.8
5.0
23.8
2.8
33.9
4.0
1.0
1.2
1.1
0.6
0.8
* Strategický plán Ministerstva kultury a informací na období 2009-2011 ** Strategický plán Ministerstva kultury na období 2011 – 2015. *** Webové stránky MF RK, státní rozpočet.
V letech 2007 - 2009 byl vykazován nárůst celkových výdajů, zejména meziroční nárůst v letech 2008 a 2009. Výdaje pro Ministerstvo kultury za tuto dobu představovalo 1 % z celkových výdajů ze státního rozpočtů. Důvody
pro zvýšení
rozpočtu nebyly
zdůvodněny
v
přístupných
dokumentech Ministerstva. Nicméně jak vyplývá z tabulky č. 2 v kapitole o Veřejných výdajích podle úrovně veřejné správy, hlavní poloţka výdajů Ministerstva jsou účelové transfery do krajových rozpočtů a rozpočtů měst
65
66
republikkového významu Almaty a Astany192. Transfery představují téměř polovinu (40-50%) z celého rozpočtu Ministerstva kultury. V roce 2008 součet transfertu činil 64,3% z celkového rozpočt, zatímco v roce 2009 jen
Bohuţel,
6,7%.
ani na webových stránkách Ministerstva kultury, akimatů193
Ministerstva financí nebo městských a krajových informace
není
o tom, jak a pro jaké účely byly tyto rozpočty vynakládány.
Nejsou taky k dispozici informace o částkách krajových rozpočtů. V posledních letech je pozorována rychlá výstavba kulturních objektů v Astaně s cílem zlepšení image nového hlávního města. V roce 2008 byla ukončena stavba Paláce Nezávislostí. Celkové náklady na projekt, podle prezidentské
tiskové
sluţby, činily 12,3 miliardů tenge (1,5 miliardů
eur). Palác byl postaven za rekordní dobu - jeden rok. Trojpodlaţní Palác Nezávislosti
je víceúčelový sál se 4 500 místy, konferenční místnost,
určené pro současný příjem 750 osob, restaurace na 700 míst, místnost pro tiskové konference a slavnostní sál. V Paláci je muzeum umění, výstavní sály, muzeum historie Kazachstánu. Centrální
místo je
vyhrazené
pro
maketu Astany, která obsazuje asi 9 000 m2 palácové plochy . V roce 2010 byl otevřen Centrální koncertní sál „Kazachstán“. Koncertní sál o rozloze 3 512 m2 s kapacitou na 3 500 míst je jedním z největších sálů na světě, určených pro koncerty symfonické a komorní hudby, operní a baletní představení, filmové přehlídky (Tisková sluţba akimatu města Astana. [online], 2011). Náklady na výstavbu koncertního sálu jsou 28 miliard tenge (3,3 miliardů Kč) (Oficiální webová stránka města Astany [online], 2011). Oba
objekty
města Astany. Dá
jsou se
část rozpočtu Ministerstva
organizačně
podřízené
kulturnímu
předpokládat,
tedy kultury byla
vynaloţena
ţe na
úřadu
významná výstavbu
nových kulturních objektu v Astaně197.
192
Pro definice „účelové transfery” viz. 3.3.2. Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy.
193
Akimat - regionální orgán výkonné moci v Kazachstánu. Viz. takţe 3.3.2. Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy.
197
66
67
3.3.2. Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy. Principy
a
mechanismy
fungování
rozpočtového systému,
jakoţ i
mezivládní rozpočtové vztahy, se regulují Rozpočtovým Kódem Republiky Kazachstán. V Kazachstánu se schvalují a realizují
samostatné rozpočty
následující úrovně (Rozpočtový zákoník, článek 6) :
republikánský rozpočet;
krajský rozpočet,
rozpočet města respublikového významu a hlavního města;
rozpočet okresu (města krajského významu).
Rozpočtové výdaje v oblasti kultury jsou prováděny v těchto oblastech (Rozpočtový zákoník, článeky 53-56):
obrození, zachování, propagaci a distribuci kazašské národní kultury a dalších etnických kultur;
podpora divadla a hudby, výroby národních filmů, muzeí respublikovéhho a místního významu;
provádění společensky relevantní činnosti v oblasti kultury;
zachování historického a kulturního dědictví mezinárodního a národního významu;
fungování národních knihoven;
vývoj státního jazyka a dalších jazyků národů Kazachstánu;
Na webové stránce Ministerstva financí není informace o výdajích na kulturní odvětví transparentní, tato poloţka je představena pouze celkovými výdaji „Kultura, sport, cestovní ruch a informační prostor“. Ve strategických plánech Ministerstva kultury na dobu
2009-2011 a 2011-2015 jsou
rozpočtové výdaje Ministerstva podle jednotlivých oblastí, mezi kterými je uvedena poloţka: „Účelové transfery do krajových rozpočtů a rozpočtů měst republikového významu Almaty a Astany“. Podle Rozpočtového zákoníku Republiky Kazachstán jsou „účelové transferytransfery předané nadřízenými 67
68
rozpočty podřízeným rozpočtům
v rozmezích částek schválených v
respublikových nebo regionálních rozpočtech na realizace samostatných běţných rozpočtových programů. Účelové transfery se poskytují jenom na plnění akcí státních, odvětvových nebo regionálních programů, nebo na ţadost akimů201 v průběhu fiskálního roku a pouze na činnosti financované z
rezervy Vlády Republiky Kazachstán
nebo
místního
výkonného
orgánu“ (Rozpočtový zákoník, článek 43). Účelové transfery jsou uvedeny jedinou částkou, a proto nejsou k dispozici informace o tom, kolik peněz poţádal který kraj a na jaké cíle. Částky rozpočtů a jejich procentový poměr k celkovému rozpočtu Ministerstva kultury jsou uvedeny v následující tabulce: Tabulka č. 4: Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy, v tis. tenge/kč, 2007-2011.
republikánský rozpočet (rozpočet MK)
Účelové transfery do krajových rozpočtů a rozpočtů měst republikanského významu Almaty a Astany Účelové transfery v % poměru k rozpočtu МК
Zdroj:
2007*
2008*
2009**
2010**
2011**
tenge
26,708,594
41,923,833
41,781,409
23,791,908
33,890,269
kč
3,179,595
4,990,933
4,973,977
2,832,370
4,034,556
tenge
10,913,669
26,951,699
17,330,476
1,595,528
16,864,435
kč
1,299,246
3,208,536
2,063,152
189,944
2,007,671
%
40.9
64.3
41.5
6.7
49.8
* Strategický plán Ministerstva kultury a informací na období 2009-2011
** Strategický plán Ministerstva kultury na období 2011 – 2015.
201
Akim – šéf regionálního orgánu výkonné moci v Kazachstánu.
68
69
V rr. 2007 a 2008 se ukazuje zvýšení nákladů o 57% (z 26,7 mld. tenge do 41,9 mld. tenge), coţ
pravděpodobně
souvisí se stavbou Paláce
Nezávislosti v Astaně prováděné za tento rok. V roce 2010 je pozorován prudký pokles transferů do 6,7% , stejně jako pokles celkového rozpočtu z rr. 2009 – 2010 o 43% (z 41,8 mld. do 23,8 mld. tenge). Důvody pro tyto změny mohou být stanoveny po analýze jednotlivých krajských rozpočtů.
3.3.3. Členění podle jednotlivých oblastí. Rozpočet Ministerstva kultury se skládá z rozpočtových programů, které jsou uvedeny jako rozpočtové poloţky. Na základě analýzy lze poloţky výdajů rozdělit do 12 hlavních kategorií:
formování státní kulturní politiky – název rozpočtového programu spojeného s vnitřní a vnější koordinací projektů Ministerstva spočívá ve: „vytváření právních, ekonomických a organizačních provádění
kontroly státní politiky v
základů;
oblasti kultury; fungování
Ministerstva kultury a jejích dceřiných společností; vydávání licencí pro archeologické a restaurátorské práce památek historie a kultury“ apod (Strategický plán Ministerstva kultury Republiky Kazachstán na období 2011–2015);
kulturní dědictví – realizaci státního programu „Kulturního dědictví“204;
knihovny – tato kategorie je uvedenа v rozpočtu poloţkou s názvem "poskytování přístupu k informacím ve veřejných knihovnách národního významu“ (Strategický plán Ministerstva kultury Republiky Kazachstán na období 2011–2015);
výdaje skládá z
204
na
udržování veřejných
kulturních institucí - kategorie se
výdajů na provoz divadelních a koncertních organizací,
Viz. takţe 2.5. Popis kulturně-uměleckého prostředí.
69
70
stavbu, opravy, rekonstrukce kulturních organizací a kulturních objektů, materiálně-technické zařízení;
účelové
transfery
do krajových
rozpočtů
a
rozpočtů
měst
republikánského významu Almaty a Astany – se poskytují jenom na plnění akcí státních, odvětvových nebo regionálních programů206;
filmová tvorba, kina – náklady na výrobu národních filmů ;
jazyková politika - výdaje na vývoj státního jazyka a dalších jazyků Kazachstánu;
sociálně-kulturni odvětví – náklady na provádení státní politiky v oblasti vnitropolitické stability a společenského souhlasu, zveřejňování socialně důleţitých typů literatury;
zvýšování kvalifikace personálu kulturních státních organizací;
stimulace pracovníků kulturní sféry – státní ceny a odměny;
uspořádání
akcí – náklad v rozpočtu s názvem, „uspořádání
socialně-důleţitých a kulturních akcí“. Ve strategickém plánu není definice toho, co znamená „sociálně důleţitá a kulturní akce“. Moţná, ţe jde o provádění soutěţí a festivalů (Mezinárodní filmový festival „Eurazia“, Mezinárodní divadelní festival zemí Centrální Asie, Republikánská soutěţ tradičních výkonných umělců atd.);
ostatní – náklady, které nespadají ani pod jednu kategorii (např. materiální a technické vybavení Ministerstva, ministerské investiční náklady, rozvoj
mezinárodní
spolupráce
náboţenství, sociologické, vědecké a
v oblasti analytické
náboţenských otázek).
206
Viz. takţe 3.3.2. Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy.
70
kultury
a
výzkumy
71
Tabulka č. 5: Výdaje MK podle jednotlivých oblastí, v mln. tenge/kč., 2007-2008. 2007 (zpráva)
Oblast
2008 (plán)
% od rozpo čtu
výdaje
% od rozpoč tu
výdaje
tenge
kč
%
tenge
kč
%
Celkový rozpočet Ministerstva Kultury
26,709
3,180
100
41,924
4,991
100
Formování státní kulturní politiky
301
36
1.1
284
34
0.7
Kulturní dědictví
1,928
229
7.2
2,185
260
5.2
Knihovny
580
69
2.2
564
67
1.3
Výdaje na udrţování veřejných kulturních institucí
8,516
1,014
31.9
6,620
788
15.8
Účelové transfery do krajových rozpočtů a rozpočtů měst republikánského významu Almaty a Astany
10,914
1,299
40.9
26,952
3,209
64.3
Filmová tvorba, kina
994
118
3.7
1,393
166
3.3
Jazyková politika
690
82
2.6
568
68
1.4
Sociálně-kulturni odvětví
1,230
146
4.6
2,098
250
5.0
Zvýšování kvalifikace personálu kulturních státních organizací
109
13
0.4
19
2
0.04
Stimulace pracovníků kulturní sféry
18
2
0.1
50
6
0.1
Uspořádání akcí
1,308
156
4.9
1,147
137
2.7
Ostatní
120
14
0.4
44
5
0.1
Zdroj: Strategický plán Ministerstva kultury a informací na období 2009-2011.
71
72
Tabulka č. 5.1: Výdaje MK podle jednotlivých oblastí, v mln. tenge/kč., 2009-2011. 2009
Oblast
2010 % od roz poč tu
výdaje
2011 % od roz poč tu
výdaje
% od rozp očtu
výdaje
tenge
kč
%
tenge
kč
%
tenge
kč
%
Celkový rozpočet Ministerstva Kultury
41,781
4,974
100
23,792
2,832
100
33,890
4,035
100
Formování státní kulturní politiky
405
48
1.0
475
57
2.0
563
67
1.7
Kulturní dědictví
1,844
219
4.4
2,078
247
8.7
2,239
267
6.6
Knihovny
660
79
1.6
675
80
2.8
802
96
2.4
Výdaje na udrţování veřejných kulturních instit ucí
8,225
979
19.7
6,443
767
27.1
5,201
619
15.3
Účelové transfery do krajových rozpočtů a rozpočtů měst republikánskéh o významu Almaty a Astany
17,330
2,063 .2
41.5
1,596
189.9
6.7
16,864
527
49.8
Filmová tvorba, kina
4,600
548
11.0
4,958
590
2.5
2,512
299
7.4
Jazyková politika
638
76
1.5
669
80
2.8
2,534
302
7.5
Sociálněkulturní odvětví
2,216
264
5.3
1,441
172
6.1
833
99
2.5
72
73
Zvýšování kvalifikace personálu kulturních státních organizací
3,903
465
9.3
2,598
309
10.9
22
3
0.1
Stimulace pracovníků kulturní sféry
29
3
0.1
51
6
0.2
30
4
0.1
Uspořádání akcí
1,931
230
4.6
2,613
311
11.0
2,079
247
6.1
0
0
0
196
23
0
211.7
25.2
0.6
Ostatní
Zdroj: Strategický plán Ministerstva kultury na období 2011 – 2015.
Na základě přístupných informací není moţné rozdělit výdaje Ministerstva kultury z pohledu tradičních nákladů, jako např. na výdaje na výtvarné nebo scénické umění, аudio a multimédia, vydavatelskou/literární činnost nebo zahraniční kulturní vztahy apod. Ani podle směrů uvedených v kapitole o pojmech kulturní politiky209. Bud´ výdaje na tyto oblasti neexistují (coţ, se předpokládá u аudia a multimédií, vydavatelské / literární činnosti), nebo jsou jen častmi některých rozpočtových programů. Například výtvarné nebo scénické umění můţe být součástí poloţek výdajů na udrţování veřejných kulturních institucí, účelových transferů do krajových rozpočtů a rozpočtů měst republikánského významu Almaty a Astany, uspořádání akcí.
209
Viz. 3.1. Pojem „kulturní politika“ a přistupy k její realizaci.
73
74
4. ANALÝZA SOUČASNÉ KULTURNÍ POLITIKY KAZACHSTÁNU. 4.1. Celkové shrnutí současných otázek v sociálně kulturní sféře. Státní
model , který se
snaţí realizovat prezident Nazarbajev, je
jeden
titulní národ, jeden státní jazyk, etnická státní symbolika, menšiny umí státní jazyk, souhlasí
s pozicí menšiny a sdílí celostátní vlastenectví.
Přitom nesmí vzniknout etnické konflikty a separatismus. Je třeba změnit mezetnickou rovnováhu ve prospěch Kazachů, vrátit Kazachům jejích jazyk a naučit jej ostatní. Problémy jazykové politiky a národní identity, které vznikly v Kazachstánu kvůli kulturně-historickým předpokladům, nejsou vyřešené a jsou zdrojem nacionalistického napětí. Podle analytiků se situace ztěţuje tím, ţe se Kazachstán ocitil v těsně přiléhající době, kdy se musí vyřešit
národní otázka a výstavba demokratické
v evropských
řešilo
zemích
“Liberální multikulturalismus
společnosti, coţ se postupně.
může existovat
jen tam,
kde už
vznikla občanská národnost. Proto, z pohledu dnešní integrující Evropy, většina zemí SNS, vytvořených po rozpadu svazu,
jsou snadno zranitelné kritikou, protože
příkladem „deviantního
Sovětského
jsou
zřejmým
případu“ od přijatých evropských modelů.
Nesmí se také zapomínat, že moderní liberální evropský antietnokratizmus je založen na pevném etnickém základě již dlouho existujících národů. Kazachstán prochází opačnou cestou, kterou Evropa
překonala
před
sto
lety,
řeší
problém
národního
sebeurčení.“ (BEKTRGANOVA, 2006). Podle analytiků vyţadují „úkoly národní výstavby takzvanou „řízenou demokraci“.
Je třeba vyjádřit respekt vládě, ţe neumoţnila „kazašské
74
75
Podněstří“
212
, jehoţ následky mohly být devastující. Hlavním zdrojem
národní výstavby
je silná vláda. Druhý zdroj je vzestup
kazašského
národního vlastenectví. Třetím je strach před nebezpečím etnických konfliktů“ (BEKTRGANOVA, 2006). Tento přistup ale ede k přílišné politizaci kulturních otázek, která přispívá k nacionalistickému napětí. Kultura a umění se pouţívají nejen jako účinný prostředek boje proti negativním trendům ve společnosti, ale jako idealogický nástroj, coţ Kazachstán do značné miry zdědil od Sovětského přístupu ke kulturní politice. Aţ do konce 90. let byl stát zaměstnán hlavně řešením nejnaléhavějších ekonomických problémů. Kulturní otázky byly odsunuté na druhé místo. Od počátku roku 2000 byly akutní účinky hospodářské krize jako celek překonány. Stejně jako v sovětském období nebyly finanční prostředky, které se objevily v této etapě, vynaloţené na podporu a rozvoj kulturních iniciativ, ale na ideologické projekty. Stát, který nedávno získal nezávislost, začal hledání kořenů „národní idealogie" v historické minulosti a vymýcení „staré“ sovětské ideologie. „Vnímání kultury jako určité „nástavbové“ složky nad ekonomickým (a ve skutečnosti, nad politicko - administrativním) „základem“, posouzení kultury jako něčeho sekundárního po „ideologii“ (ale se kterou je kultura neoddělitelně spojena, a která je výrazem ideologie) – všechny tyto myšlenky, které byly desetiletími
za sovětského
období indoktrinované, pokračují v udržování svého vlivu na kulturní politiku Centrální Asie“ (ABASHIN, 2009, s.12). V důsledku toho se váţně zhoršila situace dostupnosti obyvatelstvem kvalitního kulturního a uměleckého produktu, ztratil se zájem obyvatel o účast v kulturním ţivotě, coţ konstatují strategické plány Ministerstva kultury. Nesmí se odmítat a nauznávat škoda způsobená politikou sovětské vlády, která přivedla stát ke ztrátě kazašského jazyka a etnických kořenů. Ale 212
musi
být
rozdil
mezi
pojmém
Občanská válka v Podněstří v roce 1992.
75
„sovětská
vláda“
a
„sovětská
76
doba“. Kazachstán byl vţdy na periférii, kde sovětská ideologická kontrola nebyla tak tvrdá. Sem, stejně jako do celé Střední Asie, bylo deportováno a během války evakuováno velké mnoţství vyznamných osobností, kteří výrazně přispěly k rozvoji umění a kultury Kazachstánu. Trendy v popírání tohoto vkladu a negativizace sovětské doby215 mohou vést ke stejné ztrátě kořenů jako se to stalo na počátku 20. století uţ pro několik generací kazachstánců, které se narodily a vyrostly za této doby. Jak uvedl v článku kazachstánský divadelní reţisér Bulat Atabajev: „Už 20 let žijeme v nové době216 a co má společnost a zejména kulturní infrastruktura jako výsledek „řizeného umění“ za tato celá významná desetiletí?(...) Krátkodobé akce podobné jednu druhé, divadelní a jiné festivaly, výročí a slavnostní koncerty, které jsou už přiští den zapomenuty. Nic významného, co by mohlo přidat dynamiku národnímu kulturnímu procesu.“ (ARCIŠEVSKÝ, 2010). Vláda věnuje větší pozornost výstavbě památek starobylým a středověkým hrdinům, vytváření historických muzeí а organizaci uměleckých programů, soutěţí a aktivit pod heslem „Kazachstán upjatý do výšky: od legendární minulosti k dynamické budoucnosti“, „Astana a Prezident“, „Astana: včera a dnes“, „Kazachstán od dávných dob aţ do současnosti“ atd. Akutním problémem je ztráta kreativity a nedostatek tvůrčího potenciálu. Celá
generace
narozená
v 80.
letech 20. století neměla
kvůli
ekonomickým problemům po nezávislosti moţnost se tvořivě vyvíjet, nedostalo se jí kvalitního uměleckho a humanitního vzdělávání. Systém uměleckého vzdělávání, pozůstalý ze sovětské doby, který ve svůj čas zahrál významnou roli pro umělecký rozvoj Sovětské Kazašské Republiky a přispel k výchově známých a výrazných osobností, je momentálně beznadějně zastaralý. Ale místo něho
není ţádný nový. Výsledky jsou
konzervatismus a tradicionalismus v umění, slabý rozvoj nezávislých 215 216
Viz. 2.3. Doktrina národní jednoty. Kazachstán získál nezávislost v roce 1991.
76
77
kulturních projektů, existujících pouze za podpory mezinarodních nadací a organizací, jako je například, fond Soros - Kazachstán. Důleţitou otázkou je kritérium profesionality. Nová generace devadesátých let a teď uţ i generace, která se narodila později, nemá zájem o domácí kulturu a je spotřebitelem ruského nebo zahraničního zábavního kontentu. V kulturních procesech Kazachstánu, stejně jako celého středoasijského regionu
po získání nezávislosti, se dají
(ABASHIN,
identifikovat následující trendy
2009,
s.3):
důrazné odmítnutí staré komunistické doktríny (jako ideologického základu pro kulturní politiku), hledání nových ideologických alternativ, zatímco obecně platí sovětský model řízení kultury a jejích klíčových institucí (rozpočtování kultury podle " zbytkového" principu);
prudké sníţení veřejných výdajů na kulturu v důsledku hospodářské krize, zejména na začátku r. 1990, tímto způsobený odliv pracovníků z odvětví kultury a komercializace kultury, zejména ve sféře volného času a zábavy;
růst nacionalismu a tradicionalismu v oblasti kultury; postupná (cílevědomá a spontánní) dirusifikace (zúţení pouţití ruského jazyka v kultuře);
dovolení (ve větší či menší míře) neformálních a alternativních proudů v literatuře a umění, při slabém protestním potenciálu a uzavření na úzkých elitních skupinách; prohlubující se propast mezi masovou a elitárními kulturami.
Pokud se provádí paralela se situací, v níţ jsou sdělovací prostředky Kazachstánu, bude uveden následující příklad. V příručce vydané fondem pro ochranu svobody projevu „Adil Soz“, za finanční podpory fondu SorosKazakhstan a centra OBSE v Astaně, bylo poznamenáno, ţe úředníci vnímají média jako obsluhu a poţadují materiály, které propagují úspěchy
77
78
státu. „Tak prezident Nursultan Nazarbajev během jeho kaţdoročního projevu k národům Kazachstánu připomenul novinářům: „Teď by měla média působit jako poradce pro lidi v otázkách, jak nejlépe překonat potíže a se naučit
občanů
prezidenta je takové nálady,
pozitivní zkušenosti
na
nutné
jak vydržet, jak přežít ... Musíme
časteji
jako
vytvářet
jsou
jiných lidí“. Podle
materiály,
které
utvrzují
trpělivost,
jistota, osobní aktivita,
vlastenectví, láska k Domovině.“ (KIM, 2009, s.7). Podobné trendy existují, pokud jde o umění. V roce 2010 sev Almatě konalo fórum „Strategické směry a vyhlídky na vývoj umění Kazachstánu na příkladu divadla”. Fóra se zúčastnili zástupci prezidentské administrativy, Ministerstvo kultury, členové Parlamentu, médií, zaslouţení umělci (honord artists) Kazachstánu, atd. Hlavním cílem fóra bylo stav divadelních společností, vzít
ekonomický
analyzovat v úvahu
tvůrčí a
mezinárodní
zkušenosti a najít řešení problematických otázek pro stanovení strategie a perspektivy
umění v Kazachstánu.
rozvoje
Podle
názoru
rektora
Ţurgeněvskéé Kazašské národní akademie umění, profesora Arystanbeka Muhaměduly
je
„nutné
si
pamatovat,
ţe určení
kultury
je
ve
schopnosti vytvářet osobnost občana a vlastence Kazachstánu, je důleţité najít správnou cestu strategického významné duchovně
ideologické formovat
úkoly -
národ,
umění. Před
rozvoje
prostřednictvím
přispívat
ke
námi
jsou
divadelního umění
konsolidaci
a kulturnímu
národnímu obnovení.“ (IONOVA, 2010, π 4). Z hlediska zástupce maţilisu Parlamentu RK221, Murata Ahmadijeva „rodiče musí v mládí pěstovat u dětí lásku
ke
klasice, protoţe s příchodem do
ţivota moderní komunikace jako
je internet a
našeho elektronická
média, divadlo ztratí jeho publikum.“ (IONOVA, 2010, π 5). Z
těchto
příkladů je vidět, ţe umění a kultuře se rafinovaně přiděluje veřejná role. V důsledku 221
toho stát nepodporuje (ale oficiálně
Maţilis - dolní sněmovna Parlamentu Kazachstána.
78
taky
ani
nezakazuje)
79
současné
umělecké
takzvané
“suvenýrní” kultuře. Stát prostřednictvím veřejných zakázkek
trendy,
dává
financuje velké mnoţství kulturních projektů
se zabývájí úředníci
Sovětského svazu,
přednost tradicionalismu v umění,
projektů. Výběrem a hodnocením organizací. Stejně jako za
kulturních
přidávají “veřejným zakázkám" z oblasti
instituce
kulturní a tvůrčí činnosti příslušný obsah a styl: „(...) tato
politika
obracela spisovatelé v „inženýry lidských duší“
a směrovala umělce „zdobit“ největší městské budovy obrazy, opěvujicími
pokrok a úspěchy. Institucionální kultura a tradiční
kulturní instituce dominantně ovlivňovaly a ohrožovaly kreativněinovativní vyměření kultury.“ (VOSTRJAKOV, 2010, π 5). Stejně jako v situace s kazachstánskými médií, v oblasti kultury existuje samocenzura 224. Na jedné straně jev Kazachstánu nezávislé současné umění, které dozrálo a je připravené na rozšíření. Proto je zde intelektuální potenciál.
Ale
na
druhé
stranějde
o
proces umělého omezení této
tendence ze strany státu. Překáţkou je nedostatek personálu schopného tvořivě a organizačně působit na rozvoji tohoto potenciálu.
4.2. Modely kulturní politiky Kazachstánu. Paralely. V současné době existuje velké mnoţství typologií modelů kulturní politiky. S ohledem na vývoj a situaci v kulturně-uměleckem prostředí Kazachstánu, popsaném v předchozí kapitole, je zajímavý model navrţený Andreasem Vizandem. Model je postaven na principech veřejné podpory. Profesor Vizand mezi
hlavními
směry
tohoto
modelu
vyčlenuje
nasledující
(VOSTRJAKOV,2010):
zájem státu je zaostřen na tradiční hlavní kulturní instituce jako jsou muzea, divadla,
224
knihovny, které obdrţí
Viz.2.4. Popis mediálního prostředí.
79
finanční
prostředky.
80
Umělci jsou v roli misionářů nesoucí
„pravdu“, experimentální
kultura je povaţována za bezvýznamnou;
hlavním cílem je zachovat institucionální rovnováhu v umění a kultuře pomocí uznaných uměleckých směru;
jelikoţ hlavním
zdrojem
je státní rozpočet,
financování
jsou
potřebné nástroje vládní regulace, jako je plánování a vypracování strategických programů;
politika je především prováděna na celonárodní úrovni, mezinárodní kulturní vztahy probíhají pouze v rámcidiplomatických styků;
pro kontrolu stát vytváří umělecké rady.
Takový model kulturní politiky
ale
můţe
vyvolávat
tyto
problémy:
podmínky pro inovace jsou minimální. Nové vzory umělecké a kulturní činnosti, zejména zástoupené mladší generací, jsou často zamítnuty;
osoby odpovědné za rozvoj kulturní politiky a její vyjádření v ţivotě mají nedostatečné ponětí o kulturním rozvoji a kulturní inovaci;
preferují se tradiční formy umění a kultury;
nástroje pro flexibilní plánování se vypracovávajís obtíţemi.
dominuje administrativní rozhodnutí, vliv administratorů je přiliš významný, role umělců je omezená.
Zjímavý
je model kulturní politiky přechodného
procesu, který
navrhla
Milena Dragievic-Šešić. Charakteristickým rysem takové kulturní politiky je, ţe dokonce i demokratické orientace se realizují přes struktury státu, které nemůţou najednou odmitnout přikazné-byrokratické metody. To vede k dost protikladným důsledkům, které často přemísťují kulturní politiku k nacionalistickému zaměření a ohroţují kulturu od ostatního světa (Ibid.). Situace v Kazachstánu je také podobná etapám vývoje kulturní politiky v Evropě
po Druhé světové válce, kdy byla široce rozšířena představa
kulturní demokracie nebo rovného přístupu ke kultuře. Za ním se schovaly 80
81
nejen kulturní, ale i politické cíle státu, který chtěl ovlivnit obyvatelstvo prostřednictvím
ušlechčujicí role kultury (MATRASSO, LANDRY, 1999,
ss. 13-14). Jak prohlásil prezident nezávislosti
Kazachstán
Nursultan Nazarbajev, takových výsledků
dosáhnul
za
20 let
v ekonomice,
kterých nebyla schopná dosáhnout jakákoli země na světě. „Za
krátkou dobu jsme
národ (...) To
vše se
se
proměnili
děje s
v úspěšnou
cílem naučit
zemí,
silný
lidi myslet v globálních
rozměrech.“ (Sluţba mezinárodních informací „Novosty-Kazachstan“ [online], 2011). Podle zprávy prezidenta „Nový Kazachstán v novém světě“, modernizace musí
být rozšířena
na
všechny ekonomické a společenské sféry
ţivota Kazachstánu. Nicméně, přístup ke kultuře, který existuje
v Kazachstánu,
neodpovídá
vnitřní stabilitou, spolehlivou základnu pro
momentalně
progresivní
imagi
sociální
ekonomikou v regionu, která si vybrala cestu
rozvoj,
země s
urychlené
s
nejlepší
a rozsáhlé
modernizace. Pokud se znovu obratíme na historii Evropy, na konci šedesátých let 20. století, byl přístup, kde umění a kultura hrají jen „zušlechťovací veřejnou roli“, kritizován ze strany těch, kdo si mysleli, ţe předem stanovený soubor kulturních hodnot a uměleckých forem, jediných, do kterých má společnost přístup, neodpovídá zásadám demokracie. Coţ menšinové
elity většinové populaci ,
je
vnucování
kultury
které ignoruje mnoho nových či
inovativních forem sebevyjádření (MATRASSO, LANDRY, 1999, ss. 13-14). Od začátku sedmdesátých let začalo mnoho evropských zemí hledat nové formy kulturní politiky. Základem této politiky byla myšlenka demokratizace kultury. Místo hesla „Kultura pro všechny“ (kulturní demokracie) přišlo heslo demokratizace kultury „Kultura pro kaţdého“. Za prvé, více se interpretoval pojem rozvoje: to uţ znamenalo nejen kvantitativní přírůstek, který byl vytvořen a řízen ústředními orgány. Hlavní důraz byl věnovan rozvoji lidských kvalit v souvislosti s historickými, sociálními a kulturními faktory. 81
82
Hlavním
cílem bylo posílit místní
identitu
a účast
na
kulturních
aktivitách na místní úrovni. Stalo se více široce chápané samotné pojetí “kultury” jako odboru ministerstva. Větší pozornost je věnována nejen spotřebě kulturních produktů, ale osobní činnosti. Bylo jasné, ţe v rychle se měnícímu prostředí řizení
z centra „neprospíva”.
Objevila
se
potřeba
většího zapojení zdrojů regionální a místní administrace, coţ znamená decentralizaci
řízení
kultury. Posouvání kulturní politiky nemuţe být
zajištěno politickými prohlášení, ale musí být doprovázeno rozvojem nových koncepcí říţení v oblasti kultury. Souběţně místo představy o tom, ţe kulturní politika je v první řadě kompetence jenom těch, kteří rozhodují na národní úrovni, nyní přichází pojem „kreativního řizení“. Podle definice Ritvy Mitchell „na jazyce managementu to znamená, ţe kontrola je vykonávána prostřednictvím síťových struktur, fór, institucí a administrativních systémů, coţ ne vţdy znamená „byrokratický“ styl uskutečnění politiky a předpokládá flexibilitu a otevřenost pro další inovaci“ (VOSTRJAKOV, 2010, π 14). Jiţ dlouho je známo, ţe hlavní motory vývoje jsou kreativita, inovace, výzkum a vzdělávání. „Kultura není univerzálním
lékem
nebo zdrojem
každodenních
zázraků, ale každý kout společnosti by měl být impregnovaný tvůrčí energií. V tomto
smyslu kultura není konečný účel vývoje, ani její
kvalitativní rozměr, jakož ale jeho podstatou.“ (In from the margins, 1997, s.49). Jak podotkla Milena Dragiević-Šešić o situaci v Srbsku, se kterým můţe provést paralely i Kazachstán: “Na jedné straně jsou dnes společnosti politiky
stále
hluboce závislé na starých modelech
a organizaci
na požadavcích
kultura a kulturní politika v srbské kulturní
institucionálního systému , na straně druhé
některých
intelektuálů zaměřených
především
na národní otázky a národní kulturu (...). Víra v možnost reformace kulturního
života,
zejména v 82
rámci
institucionálního
83
systému kulturního života, který se objevil v post-totalitní společnosti, je nebezpečná, protože je založen na představě, že celý stát a kulturní ústrojí, zvyklí na práci, myšlení a chování v souladu s neohebnými totalitními normami, se může bezbolestně a efektivně změnit přes noc, přijetím rétoriky o „nové“ post-totalitní, ale sotva demokratické společnosti.“ (In from the margins, 1997, s.83). Momentálně je zeměv přechodu na trţní hospodářství a snaţí se vytvořit národní koncepci kulturní politiky. Tato otázka vyţaduje koncepční propracování, spíše neţ krátkodobé kroky, tak strategické plány na několik let. Jak napsal Lev Vostryakov, náměstek ředitele Ruské kulturologické instituce Ministerstva kultury, hledání koncepčního modelu kulturní politiky by nemělo jít podle principu „osvojení“ moderních západních teorií, ale podle principu „pochopení“. Přičemţ konstruování nových modelů
by se mělo
provádět ne na úkor odmitnutí sociálních zisků, které byly dosaţeny dříve, ale na
základě analýzy a shrnutí
fungujících
a
adekvátních
schémat
realizace kulturní politiky, které byly učiněny za desetiletí (VOSTRJAKOV, 2010). Tým mezinárodních odborníků překládá hodnocení kulturní politiky Ruska, kde byly vyjádřeny některé modely pouţívané v různých zemích. Podle těchto příkladů, model řízení kultury v Kazachstánu, který se opírá o existenci
silné
administrace
na
centrální
úrovni,
připomíná
vzor
Francie. Tato administrativa, podle názoru skupiny odborníků, mimo přímých nákladů na podporu kulturního rozvoje, by měla být motivační a koordinační silou v činnosti všech partnerů v kulturním ţivotě, zejména regionálních a místních komunit. Tento orgán je druh motoru, respektuje tvůrčí projekty a programy, které zpracovává vedení kulturních organizací. Podpora a financování jsou distribuovány nenáhodněa podle názorů úředníků, ale na základě stanoviska specializovaných výborů sloţených z odborníků a nezávislých expertů (Ibid.).
Zahraniční kulturologové, shrnující nástroje
vládní regulace na příkladu Norska, vyčleňují nekolik komponentů, mezi kterými je expertní hodnocení a systém podrobných zpráv o očinnosti obcí 83
84
či krajů,
je novým
nástrojem
státní kulturní
politiky, coţ vede ke
spokojenosti se šířením systému plánování a podpory
kulturních
projektů. V současné době ministerstvo poţaduje od místních kulturních institucí provádění systematického výzkumu a testování v oblasti kultury a kulturního
ţivota.
Podobný trend se stává mezinárodním. Francouzské
Ministerstvo kultury vytvořilo zvláštní orgán pro hodnocení kulturní politiky a sledování situace v kulturním ţivotě (Ibid.). Kultura je účinným prostředkem boje proti negativním trendům ve společnosti. Kulturní akce v občanské společnosti přispívají k otevřenosti a změně systémů hodnot. Důleţitou roli pro stabilizaci situace musí zahrát kulturní organizace a tvůrčí profesionálové, kteří stále mají velký vliv ve společnosti. Nicméně vyřešení těchto problémů staví před pracovníky kultury zcela nový problém a zvyšuje na ně odborné poţadavky. Především o to jde v oblasti uměleckého managementu a nových technologií v oblasti kultury (např. projektový management, sociálně orientované projekty, spolupráce s byznysem, fundraising, vedení festivalu, marketing v umění, atd). K dnešnímu dni v Kazachstánu nejsou ţádné vzdělávací programy, kurzy a tím spíše instituce, které připravují kulturní manaţery. Vzhledem k tomu zatím není stanovena kulturní politika státu, dosaţení úrovně otevřené společnosti, kvality jejich ţivota a zdraví, v souladu s prioritami národní strategie pro kulturní rozvoj, kde se náraţí na řadu problémů. K vyřešení těchto problémů je velmi důleţitá činnost uměleckécho a kulturního společenství.
84
85
ZÁVĚR. Před tím, něţ se přistoupí k analýze kulturní politiky a výběru/vytvoření modelu pro její rozvoj, je nutné mít úplný obraz o stavu a postupu v kulturním odvětví. Musí se pokračovat ve výzkumu a analýze konkrétních otázek na základě struktury „Compendium
of
Cultural
Policies
and
Trends in Europe”, které se buď práce nedotkla nebo nejsou dostatečně analyzované. Npřiklád podrobnější analýza legislativy a financování kultury:
sociální zabezpečení umělců, daňové zákony, pracovní právo;
specifická legislativa v oblasti kultury (výtvarné a uţité umění, performing arts a hudba, literatura a knihovny atd.);
ostatní relevantní legislativa;
veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy,
členění podle jednotlivých oblastí.
Nejakutnješími jsou otázky о podpoře kreativity a přístupu ke kultuře, které nejsou v práci hlouběji rozpracované :
přímá a nepřímá podpora umělců přes umělecké fondy, granty, ceny, stipendia, umělecké a profesní organizace;
přístup ke kultuře přes údaje o počtu kulturních subjektů a počtu návštěvníků, politika a programy spojené s touto otázkou;
umělecké a kulturní vzdělávání, amatérské umělecké aktivity, kulturní sdruţení a komunitní centra.
Fenomén současného umění v Kazachstánu a celé Střední Asii má velmi speciální strukturu a velmi zvláštní okruh problémů. Současné umění Střední Asie můţe být povaţované za institucionální sektor, kde pracují jenom pracovníci na volé noze. Po nezávislosti středoasijských republik nebylo současně umění těchto nových zemí nikdy
podporováno jejich
příslušnými vládami. V roce 1997 byla v Almatě zaloţena, první v Centáalní Asii, kancelář Open Society Institut, reprezentovaná Fondem Soros85
86
Kazakhstan. Vznik tohoto centra výrazně ovlivnil situaci rozvoje současného umění v regionu. Odbornici současného umění Střední Asie mají nezávislé projekty, které jsou prováděny na mezinárodní úrovni, s mezinárodními a regionálními partnery (SOROKINA, 2008). Myšlenka, ţe kazachstánské projekty týkající se současného umění nemají ţádnou státní podporu a jsou prováděny pouze s podporou mezinárodních fondů, je, v současné době, ve formě hypotézy. Učinit takové prohlášení lze pouze v případě, kdyţ otázka o existenci a rozvoje současného umění v Kazachstánu bude analyzována detailněji. Více pozornosti potřebuje i otázka, jestli se mezinárodní kulturní vztahy v Kazachstánu konají v rámci diplomatických vztahů,
coţ
zaznělo i v hypotéze:
hlavní otázkou je obnovování uměleckécho (tvůrčího) potenciálu země. V současném Kazachstánu momentalně není nadaných a konkurenceschopných umělců mladších 30 let;
základní
výdaje rozpočtu Ministerstva kultury jdou
rozvoj kulturních zařízení v Astaně.
86
na výstavbu a
87
Použité informační zdroje. ABASHIN, Sergey. Cultural Processes and Transcultural influences in Contemporary Central Asia. Open Society Institut. Articles and Publications: Arts and Cultural Program. Caucasus and Central Asia, [online]. 2009-05-15,[cit. 201103-16]. Dostupné z WWW:
.
ABRAMOV, Veceslav, et al. Kazakhstan Mass Media: key participants, possibilities, needs and risks : Research results. Almaty, 2009. 85 s. ISBN 9965-9860-9-6. Dostupné z WWW: . ADAMBAJEVA, Alija. Z rus. orig. přel. G. Korecká. O ţivotě zákulisí. Nové pokolení [online]. 2005-04-01, 13 (357), [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
ADAMS, Don; GOLDBARD, Arlene. Modes and Means of Cultural PolicyMaking. Webster's World of Cultural Policy[online]. 1995, [cit. 2011-04-28]. Agentura mezinárodní informace „Zprávy-Kazachstán“. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kompromis v doktrině národní jednoty. [online]. 2010-04-29, [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: . Agentura pro statistiku Republiky Kazachstán : Kazachstán v číslech. Populace [online]. 2011 [cit. 2011-04-11]. Počet obyvatel Republiky Kazachstán od počátku roku 2010 do 01.03.2011. Dostupné z WWW: . ARCIŠEVSKÝ, Adolf. Z rus. orig. přel. G.Korecká.Tvůrce a úřednice. Central Asia Monitor [online]. 2010-11-12, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW:.
Artishok. Theatre of cultural shock [online]. 2010 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: < http://artishock.kz/node/2>. 87
88
Astan state museum of contemporary art [online]. 2010 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
Ayuhanov Bulat Gazizivich. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . AZIMOVA, Razija. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Bulat Ayuhanov: „Má práce je vyrovnovát zakřivení ţivota“. Art.Gazeta.kz [online]. 2010-09-31, [cit. 2011-04-28]. Dostupný z WWW: . BAYGOZHINA, Asiya. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Co je art-manaţement? National Business Forum [online]. 2009 [cit. 2010-11-17]. Dostupné z WWW: . BEKTRGANOVA, Bakchytţamal. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kazachstánská identita: obtíţe při získávání. Republikánský veřejnépolitický časopis “Bajterek” [online]. 2006. 12, 6 (21), [cit. 24.4.2011]. Dostupné z WWW: .
BHAVNA, Dave. Minorities and participation in public life: Kazakhstan: Sub-regional Seminar Minority Rights:Cultural Diversity and Development in Central Asia . Bishkek : United Nations office of the high commissioner for human rights, 2004. 26 s. Report. Department of Politics, School of Oriental and African Studies.
Central state museum of the Republic of Kazakhstan [online]. 2010 [cit. 2011-0428]. Dostupné z WWW: . CentrAsia . Z rus. orig. přel. G.Korecká. Program „Kulturní dědectví“. N. Nazarbajev postavil úkol zrychlit sbíraní historických údajů o starověkých Kazaších [online]. 2008-06-14 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
88
89
CentrAsia. Z rus. orig. přel. G.Korecká.Projekt „Doktrina národní jednoty Kazachstánu (text)“ [online]. 2009-11-05 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: .
D'ANGELO, Mario; VESPÉRINI, Paul. Cultural Policies in Europe: A Comparative Approach. Council of Europe, 1998. 223 s. ISBN 92-871-3390-5. DUVANOV, Sergej. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Rub protesta. Informačně-politický portál „Republika-KZ“ [online]. 2010-01-25, [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: . ESBERGEN, Kenţaly. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kazachizace Kazachstánu. Radio Azattyk [online]. 2010-11-25, [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW:. European Union and Central Asia: Strategy for a New Partnership [online]. Belgium: European Communities, 2007. ISBN 978-92-824-2244-1. EVDOKIMENKO, Ksenija. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Svoboda gesty. Společenské-politické noviny „Vremja“ [online]. 2010-05-06, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . Fond Astana. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Historie kazachstánu. Sovětská doba. [online]. 2009 [cit. 2010-11-15]. Dostupné z www: .
GIRARD, Augustin; GENTIL, Geneviève. Cultural development: experiences and policie. 2nd edition. Paris : UNESCO, 1983. 189 s. The role of the public authorities. ISBN 92-3-102020-X.
Hivos. Humanist Institute for Cooperation [online], [cit. 2011-04-11]. Arts and Culture. The Hivos Cultural Fond. Dostupné z WWW: .
89
90
Global Campaign for Free Expression Article 19. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Memorandum k zákonu Republiky Kazachstán „O sdělovací prostředcích”. [online]. 2006. [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: <www.article19.org>.
In from the margins - A contribution to the debate on Culture and Development in Europe. Council of Europe, 1997. s.367.Culture as a policy domain. ISBN 92-8713336-0. Informačně-analytický portál Dialog. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Budeme mluvit kazašsky? [online]. 2010-10-19 [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: . Informační portál Zakon.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Prezident Kazachstánu podepsal zákon o regulace Internetu. [online]. 2009-07-11 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: . Informační portál Zakon.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Reformy v kazachstánské medijné legislativě mají být prodlouţeny. [online]. 2009-02-02 [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: . Informační portál Zakon.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Potřebujemeli novou ideologii rozvoje kazašského jazyka. [online]. 2010-09-31, [cit. 2011-0427]. Dostupný z WWW: . Informační portál Zakon.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká.V Kazachstánu vyzrála otázka o přijetí zákona „O mecenášství a sponzorství”. [online]. 2006-11-11, 2006, [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: . International Network For Contemporary Performing Arts [online]. [cit. 2011-04-28]. Ongoing platform for exchange and cooperation with and within the countries of Central Asia. 90
91
Dostupné z WWW: . Informační portál Zona.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Koncepce národní politiky Republiky Katachstán. Úkoly do roku 2015 (text). [online]. 2010-01-26 [cit. 2011-0427]. Dostupné z WWW: . Informační portál Zona.kz. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Koncepce nové národní politiky Republiky Kazachstán 2010-2020 rr. (text). [online]. 2009-09-24, [cit. 201104-27]. Dostupné z WWW: . IONOVA, Ekaterina. Z rus. orig. přel. G.Korecká. V Almatě se projednávají otázky rozvoje divadelního umění v Kazachstánu. Kazašské informační sluţba (Kazinform) [online]. 2010-09-28, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . ISABAJEVA, Saule. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Doktrina národní jednoty: kdyţ se slovo rozchází se činem. Internet-výdaní Today.kz [online]. 2010-10-21, [cit. 201104-27]. Dostupné z WWW: .
Islamic Educational, Scientific and Cultural Organization [online]. 2010 [cit. 201011-23]. Dostupné z WWW: . JALILOV, Adil, et al. Internet in Kazakhstan. Kazakhstan content, Kazakhstan Internet-Economics, Kazakhstan Internet-Law, Kazakh Language Segment: Research results. Almaty, 2010. 400 s. ISBN 978-601-7222-02-4. Dostupné z WWW: < www.mediaalliance.kz >. JALILOVA, Amina. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kazachstánský týdenik Panorama: Zprávy jednou řádkou [online]. 2010 [cit. 2011-04-27].
91
92
Dostupné z WWW: . KALEEVA, Tamara. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Situace se svobodou slova v Kazachstánu za rok 2010. Analýtická zpráva. Кazachstánský informační portál GEO KZ [online]. 2011-04-13, [cit. 2011-04-27]. Dostupné z WWW: .
Kasteev State Museum of Arts of the Republic of Kazakhstan[online]. 2010 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
Kazachstán. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-05-08]. Dostupné z WWW: . Kazachstánský portál NurKZ . Z rus. orig. přel. G.Korecká. Na Christie’s prodali díla Kazachstánských malířů. [online]. 2010-12-05, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . Kazašská sovětská socialistická republika. In Wikipedia : the free encyclopedia[online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-0508]. Dostupné z WWW:. KERIMBEKOVA, А. Continuity of Russian and Soviet ballet school in pedagogical activity of the Kazakhstan choreographers. Almaty, fragment dizertační práce. Kazakh National Art Academy named by T.Zhurgenov. [online], [cit. 24.4.2011]. Dostupné z WWW: .
KIM, G, et al. Media v Kazachstánu: zákony, konflikty, delikvence : Výsledky za rok 2009. Díl 1. Almaty, 2010. 618 s. ISBN 9965-659-93-1 92
93
LAPENKO M. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Ideologická konsolidace společnosti Kazachstánu jako nástroj pro budování nové státnosti. Část 1. Kontur. Informačně-analytické vydaní [online], [cit. 24.4.2011]. Dostupné z WWW: . LJAN, Tatjana. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Umění na prodej. Expert-Kazakhstan [online]. 2004-10-11, 19 (21), [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
MATARASSO, François; LANDRY, Chrales. Balancing act: twenty one strategic dilemmas in cultural policy. Council of Europe, 1999. s.61. ISBN 92-871-3862-1.
Národní komise pro UNESCO Kazhastán [online]. 2002 [cit. 2010-11-15]. Dostupné z WWW: .
Natalya Sats. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
National Library of the Republic of Kazakhstan [online]. 2009 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . Občanský zákoník Republiky Kazachstán ze dne 27.12.1995, článek 125 „Duševní vlastnictví“. Dostupné také z WWW: . Oficialná webová stránka Shromáţdění národů Kazachstánu. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Konečná varianta „Doktriny národní jednoty“ [online]. 2010 [cit. 201193
94
04-27].. Dostupné z WWW: . Oficiální webová stránka města Astany. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Centrální koncertní sál „Kazachstán“. [online].[cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
Open society Foundation. Arts and Culture Program. [online]. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: .
Oralman. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, last modified on 2011-01 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: .
Portal UNESCO [online], [cit. 2011-04-11]. Dostupné z WWW: http://portal.unesco.org/la/conventions _by_country.asp? language=E&contr=KZ&typeconv=1 Poselství Prezidenta Republiky Kazachstán N.A.Nazarbajeva „Nový Kazachstán v novém světě“ – strategie další etapy rozvoje země: Materiály kulatého stolu“ ze dne 11.04.2007. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Almaty,2007. s.165. ISBN 9965-45854-5. Poselství Prezidenta Republiky Kazachstán N.Nazarbajeva k národům Kazachstánu v roce 2005: „Kazachstán na cestě urychlené hospodářské, sociální a politické modernizace“. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Dostupný z WWW:
94
95
Program rozvoje kulturního odvětví na dobu 2006-2008, schválené usnesením vlády Republiky Kazachstán ze dne 24.11. 2005 , № 1161. Projev prezidenta na 14. zasedání Shromáţdění národů Kazachstánu. Dostupné z WWW: . Razhodnutí Vlády Republiky Kazachstán ze 29.11, 2007 № 1148. „O některých otázkách Ministerstva kultury Republiky Kazachstán”. Dostupné také z WWW: Rozpočtový zákoník Republiky Kazachstán ze dne 04.12.2008, № 95-IV., článek 6. Dostupné také z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00014&ogl=all>.
Russians in Kazakhstan. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, last modified on 2011-01 [cit. 2011-0424]. Dostupné z WWW: . ŠAPOVALOV, Aleksej; AUEZOV, Makhambet. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Hypotečná krize docílila. Komersant [online]. 2007-08-10, 142 (3718), [cit. 2011-0428]. Dostupné z WWW: . Sluţba mezinárodních informací „ Novosty-Kazakhstan“. Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kazachstán za 20 let nezávislostí dosáhl nebývalých výsledků v světě. [online]. 2011-01-28, [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
SOROKINA, Julia . Central Asian Art-Traffic. N.E.W.S. [online]. 2008-07-20, [cit. 2011-04-25]. Dostupné z WWW: .
95
96
Státní program „Kulturní dědectví“ na rr. 2004-2006. Schválen výnosem Prezidenta Republiky Kazachstán ze dne 13.01. 2004, N 1277. Státní program na rozvoj a fungování jazyků na 2011 – 2020 rr. [online], [cit. 201104-25]. Dostupné z WWW: .
Strategický plán Ministerstva kultury Republiky Kazachstán na období 2011–2015. Shválen rozjodnutím Vlády Republiky Kazachstán ze dne 08.02.2011, № 96. ŠUSTOV, Aleksandr . Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kazachstán: doktrina národní jednoty. Informačně – výzkumné výdaní „Stoletie” [online]. 2010-02-04, [cit. 201104-27]. Dostupné z WWW: .
The International Organization of Turkic Culture [online]. 2008 [cit. 2010-11-23]. Dostupné z WWW: .
Third periodic reports of States parties due in 2003. Kazakhstan : Reports submitted by states parties under article 9 of the Convention. International Convention on the Elimination of all Forms of Racial Discrimination [online]. 2004, CERD/C/439/Add., [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: . Tisková sluţba akimatu města Astana. 2008. [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . Trestní zákoník Republiky Kazachstán ze dne 16.07.1997, № 167 – I; članek 184 „Porušení autorského práva a práv s ním souvisejících“. Dostupné z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00087>. 96
97
TV kanál Inter : Vidioteka: Kanál "Dokumentární filmy" [online]. 2004-2010 [cit. 2010-11-15]. Válka a mír: evakuace. Kulturní fronta. Dostupné z WWW: .
UNESCO Almaty Cluster Office for Kazakhstan, Kyrgyzstan, Tajikistan and Uzbekistan. HeritageNet-Kazakhstan. Museums. [online]. 2011 [cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: .
United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization. Culture. Kazakhstan. [online]. 2009 [cit. 2010-11-23]. Dostupné z WWW: .
Ústava Republiky Kazachstán, 1995. Dostupné WWW: . Ústavní (státní) právní předpisy zahraničí: Amerika a Asie [online]. Moskva : NORMA, 2001 [cit. 2011-04-11]. Kapitola XV. Základy ústavního práva Kazachstánu. Dostupné z WWW: . Velká sovětská encyklopedie. Kazašská SSR. [online]. 1976 [cit. 2010-11-15]. Dostupné z WWW: . VOSTRJAKOV, Lev . Z rus. orig. přel. G.Korecká. Kulturní politika: koncepce, pojmy, modely. Ruská instituce kulturní politiky: Analytika [online].[cit. 2011-04-28]. Dostupné z WWW: . Webový portal Ministerstva zahraničních věcí Republiky Kazachstán [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Kazachstán a mezinárodní organizace. Dostupné z WWW: . 97
98
World Directory of Minorities and Indengious Peoples. Kazakhstan overview. [online]. 2005 [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: .
World Intellectual Property Organization. Membership and observers. Information by Country: Kazakhstan. [online]. [cit. 2011-04-24]. Dostupné z WWW: . Zákon Republiky Kazachstán „O kultuře“. In № 280-IV. Dostupné z WWW: .
Zákon Republiky Kazachstán „O vnášení změn a úprav v některé legislativní akty Republiky Kazachstán o informačních a komunikačních sítí“ ze dne 10.07.2009 № 178-4. Zákon Republiky Kazachstán „O autorském právu a souvisejících právech”. ze dne 10.06.1996, № 6-I. Dostupné z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00152&ogl=all>. Zákon Republiky Kazachstán ze dne 11.07.1997, № 151-I „O jazycích”. Dostupné z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00054&all=all>. Zákon Republiky Kazachstán ze dne 2.07.1992, № 1488-XII. „Ob ochraně a vyuţití historického a kulturního dědictví”. Dostupné z WWW: . Zákon Republiky Kazachstán ze dne 28.10.1993 „O posílení trestní a správní odpovědnosti za porušení zákona ob ochraně a vyuţití historického a kulturního dědictví“. Dostupné z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00348&ogl=all>.
98
99
Zákon Republiky Kazachstán ze dne 23.01.2001, № 148-2, „O místní správě v Republice Kazachstán“. Dostupné z WWW: < http://www.pavlodar.com/zakon/?dok=00140&ogl=all/>.
Zastupitelství Evropské komise v Kazachstánu [online]. 000 [cit. 2010-11-24]. Dostupné z WWW: . ZELENCOVA, Elena . Z rus. orig. přel. G.Korecká. Modely kulturní politiky Kyrgyzstánu: Ruský Institut kulturní politiky: Analytika [online]. 2006 [cit. 2010-1125]. Dostupné z WWW: . Zpráva Ministerstva kultury „Výsledky na r. 2010”.
Zpráva o situaci s medijnou legislativou Kazachstánu. [online]. 2006. [cit. 2011-0202]. Dostupné z WWW: .
Zpráva Prezidenta Republiky Kazachstán Nursultana Nazarbajeva k národů Kazachstána. Část I „Nový Kazachstán v novém světě” ze dne 28.02.2007. Dostupné z WWW: < http://www.zakon.kz/83346-poslanie-prezidentarespubliki.html>. Zpráva nezávislého odborníka OSN pro otázky menšin: Mise do Kazachstánu: Valné shromáţdění OSN, 2009. 21 s. A/HRC/13/23/Add.1.
99
100
Seznam tabulek.
Tabulka č.1: Srovnání etnického sloţení Kazachstánu podle soupis obyvatelstva v rr. 1999 a 2009.
Tabulka č. 2: Stupeň jazykových znalostí jednotlivých etnických skupin, osoby ve věku 15 let a starší.
Tabulka č. 3: Výdaje MK v letech 2007 – 2011.
Tabulka č. 3.1: Procento rozpočtu Ministerstva Kultury v poměru k výdajů ze státního rozpočtu MK v letech 2007 – 2011.
Tabulka č. 4: Veřejné výdaje na kulturu podle úrovně veřejné správy, v tis. tenge/kč, 2007-2011.
Tabulka č. 5: Výdaje MK podle jednotlivých oblastí, v tis. tenge/kč., 2007-2008
Tabulka č. 5.1: Výdaje MK podle jednotlivých oblastí, v tis. tenge/kč., 2009-2011.
100
