Analýza zahraniční politiky Tádžikistánu

Filozofická fakulta Katedra politologie a mezinárodních vztahů KAP/PGPP – Politická Geografie Postsovětského Prostoru

Seminární práce

Analýza zahraniční politiky Tádžikistánu

Bogdan Afanasenko Z093924 [email protected] 3. ročník, prezenční, MV-VES

Obsah 1. Úvod ......................................................................................................................... 3 2. Tádžická vodní energetika: křehké vztahy s Uzbekistánem a zahraniční podpora . 3 3. Remitence, zvyšování pracovní migrace a její dopady ............................................ 6 4. Vojenská pomoc Tádžikistánu ................................................................................. 8 5. Závěr....................................................................................................................... 10 6. Seznam pramenů a literatury.................................................................................. 11

2

1. Úvod Tato seminární práce se zabývá současnou zahraniční politikou Tádžikistánu v rozmezí od roku 2010 – 2015. První kapitola analyzuje snahu Tádžikistánu se energeticky osamostatnit a dopady této iniciativy na uzbecko-tádžické vztahy, oživení plánů stavby Rogunské přehrady a její mezinárodní podpory. Také vysvětluje, proč Tádžická hliníková společnost hraje významnou roli při získávání zahraniční podpory projektu výstavby vodní nádrže. Druhá kapitola sleduje vývoj remitencí, její vedlejší produkty v domácí a zahraničně-politické sféře, taktéž vztahu ruské migrační politiky vůči tádžickým migrantům. Třetí a poslední kapitola se zabývá americkou a ruskou vojenskou výpomocí vzhledem k měnicím se bezpečnostním stavům v regionu, to jest přítomnost amerických vojsk a vojsk NATO v sousedním Afganistánu, jejich následné stažení a v poslední řadě hrozby přelití působení Talibánu a Islámského státu přes jižní hranice. Jako primární zdroje byly použity zprávy z portálu EurAsiaNet a dalších zpravodajských serverů spolu s několika analytickými články. Pro doplnění některých informací bylo čerpáno z tištěných zdrojů.

2. Tádžická vodní energetika: křehké vztahy s Uzbekistánem a zahraniční podpora Mezi Uzbekistánem A Tádžikistánem je přítomné velké napětí a ekonomická rivalita. Není náhodou, že Tádžikistán se chce energeticky osamostatnit a byl ochotný zhoršit vztahy Uzbekistánem. Uzbecká politika proti Tádžikistánu ochromila na čas hospodářství a zasáhla celou tádžickou společnost. Kořenem tádžicko-uzbeckého sporu je uzbecký strach z oživení plánu dostavění Rogunské přehrady. Stavba byla započata už v roce 1975 a dokončení projektu bylo naplánováno na období 1997-2002. Výstavba však byla brzy pozastavena z důvodu nedostatku financí. (A World Bank Country Study 1994:138) Nové plány na dostavení přehrady by znamenaly pro Uzbekistán obrovskou redukci přísunu sladké vody, bez které by nebyli schopni zavlažovat své bavlníkové plantáže, 3

pro ně velice významné, jelikož je Uzbekistán považován za „bavlníkovou velmoc“ a vývoz bavlny pro je pro stát důležitým ziskem. (Parshin 2010) Dne 28. listopadu 2010 tádžický prezident Imomali Rahmon spolu s íránským ministrem energetiky, Majidem Namjou slavnostně zahájili výstavbu vodní elektrárny Sangtuda2. Tento projekt je zčásti financován Íránem. Výstavba však dočasně zastavila tok řeky Vachš, která je podle uzbeckých politiků jedním z hlavních zdrojů sladké vody pro Uzbekistán. Už 30. listopadu uzbecký distributor plynu poslal dopis tádžické vládě (jeho odběrateli) v němž žádal Tádžikistán o okamžité splacení dluhu v hodnotě 1,6 milionů dolarů. Při neuposlechnutí Uzbekistán vyhrožoval přerušením dodávek plynu. Iniciativa Tádžikistánu získat energetickou nezávislost tak rozpoutala informační válku mezi Taškentem a Dušanbe. Mimo jiné proběhlo i mnoho dalších záškodnických akcí ze strany Uzbekistánu za účelem oslabit jeho souseda1. Tádžický energetický deficit také omezil fungování TALCO, který je, jak je už výše zmíněno, jeden z hlavních zdrojů státního příjmu. Uzbecká politika donutila Tádžikistán přistoupit na omezení dodávek elektřiny po celé zemi. Na omezený přísun elektřiny nejvíce trpí oblasti venkova v zimních měsících, kdy je hladina řek a nadrží nízká. Některé rurální oblasti mohou využívat elektřinu pouhé 2 hodiny denně. Veškeré dopady uzbecké politiky zapříčinily celkový sociální propad. Na počátku roku 2012 se proto Ruská Federace rozhodla poslat humanitární pomoc svému středoasijskému partnerovi. (Parshin 2010), (EurAsiaNet 2012a) Státem vlastnění hliníková společnost (TALCO) je signifikantním zdrojem tádžického příjmu. V současné době vyváží hliník do Nizozemí, Ruska, Turkmenistánu, Finska, Anglie, Maďarska, Jižní Koreji, Turecka a Belgie. Při své velikosti, tato hliníková společnost spotřebuje většinu dodávek elektřiny v zemi2 a produkuje zhruba 20 % hrubého domácího produktu státu. To je zřejmě způsobeno špatnou energetickou infrastrukturou. Dalším problémem je nedostačující transparentnost, kdy společnost nechce odhalit, kolik vlastně odevzdá do státního rozpočtu. Už v roce 2008 společnost WikiLeaks zveřejnila dokumenty, které dokazují, že TALCO je prakticky ve vlastnictví

1 2

Jde hlavně o narušení infrastruktury, uzavření hraničních přechodů, atd. Zhruba 40 %. (International Business Publication: 55)

4

prezidenta Emomaliho Rahmonova a zisky putují do soukromých účtů prezidenta, jeho rodiny a dalších jemu blízkých - nepotismus v praxi. (Trilling 2014a), (Heathershaw, Herzig: 187), (Bloomberg 2015), (EurAsiaNet 2010) Uzbekistán navíc na začátku roku 2010 reagoval na plány výstavby přehrady Rogun železniční blokádou. Uzbecký prezident Islom Karimov použil environmentální argument, tvrdíc, že výstavba Rogunské přehrada by pro Uzbekistán znamenala ekonomickou a ekologickou katastrofu. Uzbecká blokáda měla zničující dopad na tádžickou ekonomiku, protože veškerý tádžický import využívající železniční dopravu do Tádžikistánu, vede právě přes Uzbekistán a byl na tádžicko-uzbeckých hranicích uzbeckými úřady blokován. Tato blokáda mimo jiné tehdy způsobila omezení zásobování vojsk NATO a USA operujících v Afganistánu. 1. srpna téhož roku se Taškent rozhodl pro zvýšení cla nákladních vozů projíždějící přes jejich území do Tádžikistánu o celých 15 %. Držení vagónů a nákladních vozů na uzbecko-tádžické hranici způsobilo mimo jiné výrazné zdražení produktů a mělo vysoký dopad na životní úroveň běžných tádžických občanů. V reakci na to byla Asijská rozvojová banka ochotna poskytnout půjčku ve výši 51 miliónů dolarů na alternativní rozvoj přepravy – silniční spoj mezi Kyrgyzstánem a hlavním městem Tádžikistánu, Dušanbe. (Mathesius 2010), (Parschin 2010), (EurAsiaNet 2012a) V roce 2014 Světová Banka vydala dlouho očekávanou studii možnosti provedení stavby Rogunské přehrady. Výstavba by tak vyřešila problém zimních odstávek elektřiny. Postavení vodní nádrže by trvalo zhruba 25-30 let, proto studie navrhovala dočasný dovoz elektřiny z Kyrgyzstánu. Organizace Human Rights Watch také prohlásila, že nebude tak snadné, jak tvrdí tádžická vláda, přemístit 1500 rodin, tedy 42 tisíc obyvatel, kteří by při stavbě přišli o domovy a byli by vysídleni ze svého prostředí. (HRW 2014), (Trilling 2014b) Postavení nejvyšší přehrady na světě nemůže zchudlý Tádžikistán sám ufinancovat. Z profitu hliníkového kolosu TALCO se navíc odvádí ročně (od roku 2012) 1,2 milionu dolarů na účet lobbovací firmy Fabiani & Company, která má za úkol z těchto prostředků vybudovat intenzivní americko-tádžické „přátelství“ a dát za využití médií

5

do povědomí západní společnosti (a tím si tak získat možné investory) tádžické plány na postavení nejvyšší vodní nádrže na světě – Rogun. (Trilling 2014a) Ruská federace je také ochotna spolufinancovat projekt Rogun, v případě zachování ruského vlivu uvnitř Tádžikistánu. Jde tu hlavně o vojenskou kooperaci, spolupodílení se na střežení hranic a jiné bezpečnostní otázky. Jakmile ukáže Tádžikistán, že je opravdu vůči Rusku loajální, tak je Rusko ochotno investovat velkou sumu peněz do projektu Rogunské přehrady. Přítomnost ruských jednotek na tádžicko-afgánské hranici by znamenaly schopnější hraniční kontrolu, která by zabránila zvyšujícímu se drogovému obchodu a průniku teroristických aktivit. Afgánský heroin a opium, který směřuje přes Tádžikistán, většinou skončí na ruském černém trhu. (EurAsiaNet 2011)

3. Remitence, zvyšování pracovní migrace a její dopady V prosinci roku 2010 se podle Světové banky přesunulo do Tádžikistánu 2,3 miliard dolarů z výdělků veškerých tádžických pracovníků v zahraničí, což tvořilo 31 % tádžického HDP. Nejvíce Tádžiků odchází za prací do Ruské federace, kde pracují v zoufalých podmínkách a na nebezpečných stavebních konstrukcích. Mezi roky 20022004 remitence ze samotné Ruské federace tvořily skoro 12 % tádžického HDP. (Bettin 2014) V roce 2011 se tádžické remitence opět zvýšily. Pracovníci poslali domů 2,96 miliard dolarů, což bylo 45 % státního HDP. Tak vysoký podíl z celkového HDP dělá Tádžikistán jednu z nejvíce závislých zemí na příjmu z remitencí. Podle Ruské federální migrační služby mají z 9 milionů tádžických pracovníků jen 14 % migrantů pracovní povolení. Špatné pracovní podmínky, narůstající xenofobie a nepřátelský postoj policejních úřadů tvoří pro migrující pracovníky nepříznivé pracovní prostředí. V tomtéž roce nejméně 818 pracovníků podlehlo smrtelným zraněním, 89 z nich byly údajně oběti etnicky motivovaných útoků. V roce 2013 se vrátilo mrtvých už 942. (EurAsiaNet 2012b), (EurAsiaNet 2014)

6

Tyto monitorované proudy peněz, jsou jen nepřesně určené částky celkové remitence, protože monitorovat vydělané peníze v zahraničí (které se následně pošlou do domovské země) se mohou jen podle bankovních transferů. Velká část pracovníků vracející se do domoviny, si vydělané peníze vozí s sebou v hotovosti, což znesnadňuje přesné určení hodnoty remitence, která je ve skutečnosti mnohem vyšší. Navruz Nekbakhtshoev, politolog tádžického původu a doktorand na univerzitě v Indianě tvrdí, že vysoká hodnota remitencí, které tvoří takřka polovinu tádžického HDP, podporuje slabé hospodářství, jenž by se bez remitencí, pravděpodobně ekonomicky zhroutilo. V tomto případě tádžická vláda, díky slabé domácí ekonomice, vysoké míry nezaměstnanosti, nedobrovolně podporuje pracovní migraci. Tádžická vláda si také může oddychnout. Nemusí je tolik trápit sociální reforma. To kvůli obrovskému množství Tádžiků nalézajících se za hranicemi a enormnímu přísunu peněz do domácností nakonec tvoří z pracovníků v zahraničí garanty zabezpečených domácností, funkce jinak náležící státu. (EurAsiaNet 2012c) Není divu, že tak kritický odsun pracovní síly netrápí prezidenta Imomali Rahmona, který se nemusí starat o sociální reformy a může se nadále věnovat kontrole společnosti TALCO, rozvíjet plány pro výstavbu nádrže Rogun a získávat zahraniční podporu. Pracovní migrace prakticky legitimizuje politický stav a zkostnatělý systém. Jestliže je pro pracující migranty cílovou destinací Rusko, tak je logicky tádžická vláda odkázána na migrační politiku Kremlu. Rusko má tak v rukou mocný nástroj, kterým mohou vynucovat privilegované požadavky na úkor Tádžikistánu. Například v listopadu 2011 si Ruská federace vynutila vydání ruského pilota, který byl odsouzen na 8,5 let vězení, za ilegální překročení hranic. Toho dosáhli tak, že vyhrožovali deportací pouhými 200 tádžických pracovníků. (Parschin 2011), (EurAsiaNet 2012c) V roce 2013 Tádžická národní banka přestala zveřejňovat data remitencí, ale Ruská národní banka nepřestala. Díky tomu se Světové bance stále daří monitorovat stav a vydávat zprávy. (Trilling 2014c) V roce 2013 přesáhly remitence 52 % tádžického HDP. Pracující migranti tak podle světové banky poslali více než 4 miliard dolarů do tádžických domácností. Tádžikistán 7

se tak dostal na první místo, jako země s HDP, jehož hodnota je z největší části tvořena penězi vydělané v zahraničí. (The World Bank: 4), (Trilling 2014c) Už v roce 2014 však procentuální hodnota remitance ve vztahu k tádžickému HDP klesla. Za tento pokles může klesnutí ceny ropy, sankce vedené západem proti Rusku a následný pád hodnoty rublu. S poklesem rublu však jde ruku v ruce i pokles středoasijských měn, které jsou s rublem svázány. Světová banka očekává opětovný nárůst remitancí v roce 2016. (Chorshanbiyev 2015), (The World Bank 2015a), (Trilling 2015) Ruskem zpřísněná migrační politika a pád rublu podle Světové banky způsobí v tomto roku davový návrat pracovních migrantů zpět do své domoviny. Přísné podmínky pro tádžické pracovníky by mohly být omezeny, jestliže by Tádžikistán byl ochoten vstoupit do Euroasijského ekonomického svazu, jehož cílem je vytvořit volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly v euroasijském prostoru. (The World Bank 2015b), (Sindelar 2015)

4. Vojenská pomoc Tádžikistánu V říjnu 2012 bylo mezi Tádžikistánem a Ruskem podepsaná smlouva o prodloužení ruské vojenské přítomnosti na dalších 30 let, za výměnu příznivé vízové politiky pro tádžické pracovníky v Rusku a uvolnění cel na 1 milion tun z Ruska exportovaných ropných výrobků ročně. (Denoon 2015: 106) V současné době, kdy je blízký východ destabilizován aktivitou Islámského státu a Tálibánu, se Kreml rozhodl posílit vojenskou přítomnost v Tádžikistánu několika bojovými vrtulníky. Prezident Rahmom Emomali se oprávněně obává tálibánských aktivit blízko svých hranic a proto vítá ruskou posilu.(McHugh 2015) Je zřejmé, že se Kreml spolu se státy, které hraničí s Afganistánem, obávají současné situace. Skupiny Tálibánu by se mohli přesunout přes své hranice do Tádžikistánu, Uzbekistánu nebo Turkmenistánu. Podle velitele základny je Rusko připraveno zvýšit počet vojáků v Tádžikistánu z 5000 na 9000 během následujících pěti let. Anonymní 8

zdroj z vojenské administrativy potvrdil nezávislému ruskému deníku, že se ministerstvo obrany rozhodlo investovat až 1,2 miliard dolarů na vojenskou pomoc v průběhu několika let. Státy střední Asie se také obávají přelití násilných aktů z Afganistánu, z důvodu stáhnutí amerických jednotek a jednotek NATO minulý rok z afgánského území. Proto byl také Islámský stát a Tálibán hlavním tématem na summitu Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, který se konal 1. a 2. dubna 2015 v Dušanbe. OSKB zatím nehodlá vyslat své jednotky přes hranice do Afganistánu, vzhledem k tomu, že hrozba infiltrace islámských bojovníků je minimální, přesto v blízké budoucnosti reálná. (Stratfor 2015) Rusko však není jediné, kdo získává vojenský vliv ve střední Asii. Ministerstvo obrany Spojených států amerických se už v roce 2010 rozhodlo vydělit 40 milionů dolarů na vybudování projektů v celé střední Asii, které by posílily bezpečnost. V tádžickém Karatogu bylo naplánováno vybudovat vojenské výcvikové středisko, kde mají probíhat výcviky odstřelovačů a výcvik bojů v městském prostředí. Tento projekt má potlačit opět rozšiřující se terorismus a pašování drog z Afganistánu. Výcvikové středisku však nelze považovat za americkou základnu. Podle slov bývalého amerického velvyslance v Tádžikistánu byl výcvik určen jen pro tádžické jednotky. (Shustov 2010), (Kucera 2011) Americká iniciativa vycvičit a zabezpečit hranice středoasijských republik vyplývala z plánů stáhnout z Afganistánu své jednotky do roku 2014. Po roce 2014 byl rozpočet na vojenské výcviky v Karatogu razantně snížen. Toho využívá Moskva, která naopak investuje do vojenské pomoci. (Kucera 2014), Na konci léta 2015 povolal Imomali Rahmom záložní jednotky na afgánsko-tádžické hranice, aby posílily už početnou hraniční stráž. Tádžikistán udržuje intenzivní informační spoj s afgánskou armádou, která poskytuje aktuální informace stavu a pozic teroristických

jednotek.

Tádžikistán,

středoasijský

stát

s

nejdelší

hranicí

s Afganistánem, přijímá jakoukoliv vojenskou pomoc. Dnes už je přítomno přibližně 7000 ruských vojáků na jižních hranicích Tádžikistánu. Podle Moskvy je tádžické vojsko nekompetentní a samotné nemůže ochránit své hranice, proto bylo na jaře tento

9

rok zorganizováno vojenské cvičení Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, které proběhlo na afgánsko-tádžických a mělo právě simulovat vpád početné tálibánské skupiny. Od ledna 2015 mohou Tádžikové být odvedeni do regulérní ruské armády.(Kucera 2015), (Bidlack 2015:289)

5. Závěr V rámci této seminární práce jsme se pokusili zanalyzovat projevy zahraniční politiky Republiky Tádžikistánu v rozmezí let 2010-2015. První kapitola práce se zabývala energetickou problematikou, která sehrála důležitou úlohu ve vývoji tádžicko-uzbeckém vztahu. Konkrétně se jedná o výstavbu Rugunské vodní elektrárny, která by výrazným způsobem přispěla tádžické energetické soběstačnosti, jenž by byla pro Uzbekistán nežádoucí. Uzbecká reakce v roce 2010 spočívala v blokádě tádžických železničních importních tras vedoucí skrze jejich území. V této kapitole také nalezneme charakter podpory výstavby Rugunské přehrady. V druhé kapitole jsme sledovali vývoj jedné z nejdůležitějších částí tádžického hrubého domácího produktu v podobě remitencí. Ty postupně mezi lety 2010-2013 zvyšovaly svůj podíl na tamním HDP. Zlom nastal v zahájení vedení protiruských sankcí a propadu ceny ropy, jež nám mimo jiné odhalily významné ekonomické vazby Tádžikistánu s Ruskou federaci, která je primární destinací pro tádžickou pracovní sílu, která následovně v Rusku nabytý kapitál posílá zpět do svých domácností. Poslední kapitola přiblížila vojenské aktivity Spojených států amerických a Ruské federace na tádžickém území. Americké vojenské aktivity se odvíjely zejména od válečných operací v Afganistánu a jeho pohraničí, které trvaly od roku 2001, tedy od teroristických útoků na dvojčata. Ruský vliv má v celém regionu dlouholetou tradici. Ruská vojenská základna je velmi početná a mezi Kremlem a Dušanbe byla v roce 2012 prodloužena smlouva o působnosti těchto jednotek až do roku 2042. K nynějšímu stavu v Afganistánu přijímá Tádžikistán jakoukoliv vojenskou pomoc za účelem ochrany hranic. Ruská základna se tedy početně rozšiřuje.

10

6. Seznam pramenů a literatury A World Bank Country Study (1994). Tajikistan (Washington, D.C.: World Bank). Bettin, G. – Presbitero, A. – Spatafora, N. (2014). Remittances and Vulnerability in Developing Countries (International Monetary Fund: E-Kniha). Biblack, R. (2015). Russia and Eurasia 2015-2016 (San Francisco: Rowman & Littlefield) Bloomberg

(2015).

Company

Overview

of

Tajik

aluminium

company

(http://www.bloomberg.com/research/stocks/private/snapshot.asp?privcapId=2706374 3, 18. 11. 2015). Denoon, D. (2015). China, The United States, and the Future of Central Asia (New York, London: New York University Press). EurAsiaNet (2010). Tajikistan: Free Press a Casualty amid Dushanbe’s Security Sweep (http://www.eurasianet.org/node/62364, 17. 11. 2015). EurAsiaNet (2011). Tajikistan: Dushanbe and Moscow Explore Long-Term Strategic Ties (http://www.eurasianet.org/node/64135, 18. 11. 2015). EurAsiaNet (2012a). Uzbekistan-Tajikistan: When is a Blockade a Blockade? (http://www.eurasianet.org/node/65230, 18. 11. 2015). EurAsiaNet

(2012b).

Tajikistan:

Divorce

Spurs

Female

Labor

Migration

(http://www.eurasianet.org/node/65441, 18. 11. 2015). EurAsiaNet (2012c). Tajikistan: Mass Migration Good for Regime, Argues Political Scientist (http://www.eurasianet.org/node/66225, 19. 11. 2015). EurAsiaNet (2014). Tajikistan’s Government Distances Itself from Labor Migrants (http://www.eurasianet.org/node/68230, 18. 11. 2015). Heathershaw, J. – Herzig, E. eds. (2013). The Transformation of Tajikistan (New York: Routledge).

11

HRW (2014). We Suffered When We Came Here. Human Rights Watch (https://www.hrw.org/report/2014/06/25/we-suffered-when-we-came-here/rightsviolations-linked-resettlements-tajikistans, 18. 11. 2015). Chorshanbiyev, P. (2015). Remittance flows to Tajikistan decline. ASIA-Plus. (http://news.tj/en/news/remittance-flows-tajikistan-decline, 19. 11. 2015) International Business Publication, USA (2008). Tajikistan: Mining Laws and Regulations (Washington, D. C.: International Business Publication, USA). Kucera, J. (2011). U.S., Tajikistan Break Ground on Special Forces Training Center. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/63824, 19. 11. 2015). Kucera, J. (2014). U.S. Slashes Military Aid To Central Asia. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/68651, 19. 11. 2015). Kucera, J. (2015). CSTO Troops Drill Against 700-Strong Taliban Invasion Of Tajikistan. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/73536, 19. 11. 2015). Mathesius, K. (2010). Boxcar Diplomacy Puts Tajik Businesses At Tashkent’s Mercy. EurAsiaNet (http://www.eurasianet.org/node/61678, 18. 11. 2015). McHugh, J. (2015). War On Taliban 2015: Russian Military Base In Tajikistan Beefs Up

Presence

Amid

Terror

Resurgence.

International

Business

Time.

(http://www.ibtimes.com/war-taliban-2015-russian-military-base-tajikistan-beefspresence-amid-terror-2130632, 19. 11. 2015). Parschin, K (2010). Uzbekistan vs. Tajikistan: Competition over Water Resources Intensifying. EurAsiaNet (http://www.eurasianet.org/node/62528, 18. 11. 2015). Parschin, K. (2011). Tajikistan: Dushanbe’s Plane Caper Not Flying with the Kremlin. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/64495, 19. 11. 2015). Shustov, A. (2010). More US-NATO Military Bases: US Armed Forces in Central Asia – built to last. Global Research. (http://www.globalresearch.ca/more-us-nato-militarybases-us-armed-forces-in-central-asia-built-to-last/20668, 19. 11. 2015).

12

Sindelar, D. (2015). What's The EEU And What Are Its Chances? Radio Free Europe. (http://www.rferl.org/content/russia-belarus-kazakhstan-eurasian-economic-unionexplainer/26773819.html, 19. 11. 2015). Stratfor (2015). Why Russia Will Send More Troops to Central Asia. Stratfor: Global Intelligence.

(https://www.stratfor.com/analysis/why-russia-will-send-more-troops-

central-asia, 19. 11. 2015). The

World

Bank

(2014).

Migration

and

Development

Brief:

22

(http://siteresources.worldbank.org/INTPROSPECTS/Resources/3349341288990760745/MigrationandDevelopmentBrief22.pdf, 19. 11. 2015). The World Bank (2015a). A Rebalancing Act In Emerging Europe And Central Asia (http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/eca-economicupdate-presentation%20sm2015.pdf, 19. 11. 2015). The World Bank (2015b). Tajikistan: Slowing Growth, Rising Uncertainties (https://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/Publications/ECA/centralasia/Ta jikistan-Economic-Update-Spring-2015-en.pdf, 19. 11. 2015). Trilling, D. (2014a). Tajikistan Using DC Proxies to Build Support for Rogun Dam. EurAsiaNet (http://www.eurasianet.org/node/68042, 18. 11. 2015). Trilling, D. (2014b). Tajikistan: World Bank Gives Dam Green Light; Rights Watchdog Worried. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/68761, 18. 11. 2015). Trilling, D. (2014c). Tajikistan: Migrant Remittances Now Exceed Half of GDP. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/68272, 19. 11. 2015). Trilling, D. (2015). Remittances to Central Asia Fall Sharply, as Expected. EurAsiaNet. (http://www.eurasianet.org/node/73061, 19. 11. 2015).

13