Nástroje veřejné politiky Pátá lekce kursu Veřejná politika Martin Potůček
O čem bude tato přednáška?
Poznávání Programové dokumenty Právo a veřejná správa Ekonomické nástroje Veřejné sociální služby Mocenské nástroje Informační a komunikační nástroje Teorie Teorie diskursivního institucionalismu Veřejné politiky Teorie advokačních koalic
Poznávání
Úspěch veřejných politik se rodí v zevrubném a trvalém poznávání prostředí, v němž se mají realizovat. Poznávání:
minulého vývoje, současného stavu, prognóz možného budoucího vývoje.
Kde?
Akademické prostředí, poradenská centra (think tanks), konzultanti (policy analysts), veřejnné rozpravy
Otázka k zamyšlení
Jaké možnosti má veřejná politika jako vědní disciplína v poznávání minulosti, přítomnosti a budoucnosti předmětu svého zájmu?
Programové dokumenty
Vize Strategie Koncepce (př. Bílé knihy Evropské komise) Programy (př. programové prohlášení vlády) Plány Doktríny (př. Sociální doktrína ČR) Cestovní mapy (road maps)
Právo a veřejná správa
Právo:
Lisabonská smlouva, Ústava, zákony, podzákonné normy… Legislativní tvorba nástrojem přizpůsobování právního systému společenskému vývoji.
Veřejná správa (rozdělení v ČR):
státní správa, samospráva:
územní a zájmová samospráva
spojený model veřejné správy - stát přenáší část výkonu státní správy na územní samosprávné celky a uhrazuje jim náklady s tímto výkonem spojené.
Veřejná správa - příklady
Centralizace vs. decentralizace Koncentrace vs. dekoncentrace Reorganizace Koordinace Změna procedury Specializované regulační útvary (př. Státní ústav pro kontrolu léčiv, Česká obchodní inspekce)
Ekonomické nástroje
Příjmy státu a veřejnoprávních korporací:
daně; uživatelské poplatky, pokuty; příjmy z vlastní hospodářské činnosti.
Ekonomické nástroje
Výdaje státu a veřejnoprávních korporací:
veřejné rozpočty
státní rozpočet:
„Odráží konsensus o tom, jaké druhy služeb by měla vláda poskytovat a k čemu jsou občané, jako členové společnosti, oprávněni.“ (Theodoulou, Cahn 1995, s. 185)
dotace, granty, příspěvky, půjčky, povolenky, kupony.
Změny forem vlastnictví: Fiskální politika Měnová politika
privatizace, znárodnění.
Otázka k zamyšlení
Jaké způsoby rozpočtování se vyskytují u nás a ve světě?
Veřejné sociální služby
Služby, poskytované, zajišťované nebo zprostředkované veřejným (případně smíšeným) sektorem v oblastech: Vzdělávání Zdravotní péče Sociální zabezpečení Zaměstnanost Lidská práva Kultura
Tělovýchova a sport Veřejná doprava Bezpečnost Rodina Migrace Informace a komunikace…
Mocenské nástroje
Dodržování zákonů sledují a vymáhají k tomu určené orgány státní správy:
státní zastupitelství, policie, celní správa, finanční úřady, soudy, vězeňská služba,
+ armáda.
Informační a komunikační nástroje
Informace sama o sobě je bezbranná. Moc jí vdechuje až komunikace.
Indoktrinace Propaganda Lobbing Útvary vztahů s veřejností Osvětové kampaně Politické vzdělávání Veřejná rozprava
Teorie diskursivního institucionalismu
Vysvětluje roli idejí a rozprav v politice.
Ideje:
Podstatná součást rozpravy. Vyskytují se na 3 úrovních: úroveň politiky, programy, filosofie. Rozlišení na: poznávací ideje, normativní ideje.
Rozprava:
Interaktivní proces rozvíjení idejí. 2 formy: koordinující vs. komunikační.
Veřejné politiky Průřezové politiky • Fiskální politika; Politika rekonstrukce státu; Politika výzkumu, vývoje a inovací; Politika životního prostředí; Politika uplatnění země v Evropské unii; Zahraniční politika
Politiky rozvoje člověka • Politika lidských práv a svobod; Vzdělávací politika; Zdravotní politika; Kulturní politika; Politika v oblasti tělovýchovy a sportu; Mediální politika
Sociální politiky • Politika sociálního zabezpečení (včetně důchodové politiky); Politika boje s chudobou a sociálním vyloučením; Populační politika; Rodinná politika; Politika zaměstnanosti; Politika v oblasti bydlení; Politika rovných příležitostí
Hospodářské politiky • Monetární politika; Průmyslová politika; Zemědělská politika; Dopravní politika; Telekomunikační politika; Surovinová politika; Energetická politika
Bezpečnostní politiky • Politika obrany země; Politika vnitřní bezpečnosti ; Migrační politika (včetně azylové politiky)
Úkol
Zkuste nalézt všechny veřejné politiky, které mohou tak či onak souviset se vzdělávací politikou!
Teorie advokačních koalic „Koncept advokační koalice předpokládá, že zásadním tmelem politiky jsou sdílená přesvědčení.“ (Sabatier in McCool 1995, s. 351)
Aby aktéři zvýšili šance na úspěch, vyhledávají spojence s podobným základním přesvědčením, začínají s nimi koordinovat své jednání a formují tak veřejně politické komunity - advokační koalice.
Aktéři využívají dostupné zdroje a sociální i finanční kapitál a uplatňují je tam, kde lze očekávat úspěšné prosazení jejich cílů (např. volby, referenda, veřejná správa, soudy, legislativní proces aj.) (Novotný 2010).
Teorie advokačních koalic
Advokační koalice sdílejí základní přesvědčení o dané veřejné politice (policy core beliefs). (Sabatier, Hunter, McLaughlin 1987; Sabatier, Jenkins 1999)
Advokační koalice spolu zápasí o prosazení svého pojetí veřejné politiky.
Teorie předpokládá učení se v rámci koalice a mezi koaličními spojenci a protivníky - s případnou změnou veřejných politik, zpravidla v delším (cca desetiletém) časovém horizontu.
Teorie advokačních koalic
Zdroj: Veselý, Drhová, Nachtmannová (2005); upraveno.
Literature in English Hoppe, R., A. Peterse. 1993. Handling Frozen Fire. Boulder, CO: Westview Press. Sabatier, P. A., S. Hunter, S. McLaughlin. 1987. „The Devil Shift: Perceptions and Misperceptions of Opponents.“ Western Political Quarterly 40 (3): 51-73. Sabatier, P. A. 1995. „An Advocacy Coalition Framework of Policy Change and the Role of Policy-Oriented Learning Therein.“ Pp. 339-379 in D. C. McCool (ed.). Public Policy Theories, Models, and Concepts: An Anthology. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall. Sabatier, P. A., H. S. Jenkins. 1999. „The Advocacy Coalition Framework: An Assessment.“ Pp. 117-166 in P. A. Sabatier (ed.). Theories of the Policy Process. Boulder, CO: Westview Press. Schmidt, V. A. 2008. „Discursive Institutionalism: The Explanatory Power of Ideas and Discourse.“ Annual Review of Political Science 11: 303-326. Schmidt, V. A. 2010. „Taking Ideas and Discourse Seriously: Explaining change through discursive institucionalism as the fourth ‚new institutionalism‘“. European Political Science Review 2 (1): 1-25. Theodoulou, S. Z., M. A. Cahn. 1995. Public Policy. Essential Readings. Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall.
Literatura česky Beblavý, M. a kol. 2002. Manuál pre tvorbu verejnej politiky. Bratislava: Institut pre dobre spravovanú společnost. Novotný, V. 2010. „Strategické řízení a teoretické přístupy k procesu tvorby veřejných politik.“ Pp. 61-87 in F. Ochrana a kol. Strategické řízení ve veřejné správě a přístupy k tvorbě politiky. Praha: Matfyzpress. Potůček, M. (ed.). 2006. Manuál prognostických metod. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Potůček, M. a kol. 2010. Poznávání budoucnosti jako výzva. Praha: Karolinum. Tomeš, I. 2011. Obory sociální politiky. Praha: Portál. Veselý, A., Z. Drhová, M. Nachtmannová. 2005. Veřejná politika a proces její tvorby. Co je „policy“ a jak vzniká. Studie CESES, č. 8. Praha: CESES FSV UK.
