Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií

Lenka JAVŮRKOVÁ

Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Zdeněk Opršal

Olomouc 2009

PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně na základě uvedených použitých zdrojů a literatury.

V Olomouci 15. května 2009 ……………………………. Podpis


Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu své bakalářské práce Mgr. Zdeňku Opršalovi za vstřícný přístup a cenné rady, které mi pomohly při jejím vypracování.


Vysoká škola: Univerzita Palackého

Fakulta: Přírodovědecká

Katedra: Geografie

Školní rok: 2006/07

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student

Lenka JAVŮRKOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce:

Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích Problems of Water Management in Developing Countries

Zásady pro vypracování:

Cílem bakalářské práce je nastínění problematiky managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích. Práce se bude zabývat příčinami nedostatku vody, pozornost bude věnována metodám a specifikům managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích. 1. Struktura práce: 2. Úvod 3. Cíl práce 4. Metody zpracování 5. Význam vody pro udržitelný rozvoj společnosti 6. Příčiny nedostatku vody v rozvojových zemích 7. Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích 8. Diskuse a závěr 9. Shrnutí – summary, klíčová slova – key words (v českém a anglickém jazyce), 10. Případné přílohy

Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: Konkretizace osnovy (září 2007), rešerše dostupné literatury (říjen 2007), zpracování 4.-5. kapitoly (listopad 2007 - leden 2007), zpracování 6.-7. kapitoly (únor – duben 2008),


formulace závěrů, dokončení a odevzdání práce (květen 2008), tvorba grafických příloh (průběžně).

Rozsah grafických prací: v rozsahu úměrnému zadání

Rozsah průvodní zprávy: do 50 stran textu (10 000 – 12 000 slov) + BP včetně příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: KONDOURI, Phoebe. The Economics of Water Management in Developing Countries: Problems, Principles and Policies. Edward Elgar Publishing Ltd, 2003. ISBN 9781843761228. ANAND, P.B. Scarcity, Entitlements, and the Economic of Water in Developing Countries. Edward Elgar Publishing Ltd, 2007. ISBN 1843767686 CECH, Tomas V. Principles of Water Resources: History, Development, Management, and Policy. John Wiley & Sons, 2003. ISBN 0-471-43861-8 UNESCO. Water for People - Water for Life: The United Nations World Water Development Report 1. UNESCO Publishing / Berghahn Books, 2003. ISBN-10: 1571816283 BISWAS, Asit K. Water Policies in the Developing World. Third World Centre for Water Management, 2002.

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Zdeněk Opršal

Datum zadání bakalářské práce: 23.4.2007

Termín odevzdání bakalářské práce: 15. 5. 2008

vedoucí katedry


vedoucí bakalářské práce

Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 1 Metody zpracování......................................................................................................... 2 Úvod .............................................................................................................................. 3 Cíl práce......................................................................................................................... 4 1. Význam vody pro udržitelný rozvoj společnosti ......................................................... 5 1.1. Voda a koncept udržitelného rozvoje............................................................ 5 1.1.1. Význam vody pro životní prostředí ............................................................... 5 1.1.2. Význam vody pro lidský a sociální rozvoj..................................................... 6 1.1.3. Význam vody pro ekonomický rozvoj........................................................... 7 1.2. Světové zásoby sladké vody dostupné pro lidské využití .............................. 8 1.3. Nerovnoměrné rozložení vodních zdrojů na Zemi ........................................ 9 1.4. Voda jako obnovitelný a (ne)vyčerpatelný přírodní zdroj ........................... 10 2. Problematika nedostatku vody.................................................................................. 11 2.1 Koncept water scarcity ............................................................................... 11 2.1.1. Pojetí water scarcity.................................................................................... 12 2.2. Přístup k vodním zdrojům .......................................................................... 15 2.2.1. Koncept water security................................................................................ 16 2.2.2. Koncept water poverty ................................................................................ 17 2.3. Indikátory nedostatku vody ........................................................................ 17 2.3.1. Falkenmark Water Stress Indicator.............................................................. 18 2.3.2. Water Poverty Index ................................................................................... 19 3. Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích .......................... 21 3.1. Faktory ovlivňující dostupnost vody v rozvojových zemích ....................... 21 3.1.1. Přírodní podmínky ...................................................................................... 22 3.1.2. Velikost populace ....................................................................................... 22 3.1.3. Spotřeba vody............................................................................................. 23 3.1.4. Alokace vody.............................................................................................. 24 3.1.5. Využití technologií a zlepšení infrastruktury ............................................... 25 3.1.6. Znečištění .................................................................................................. 25 3.2 Charakter ekonomiky vodního hospodářství v rozvojových zemích............. 26 3.3 Současné paradigma managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích.. 27 3.4. Problematika managementu vodních zdrojů v rámci mezinárodních konferencí......................................................................................................... 28 Závěr............................................................................................................................ 33 Shrnutí ......................................................................................................................... 34 Summary........................................................................................................... 35 Seznam použitých zdrojů.............................................................................................. 36

0 PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

Seznam použitých zkratek

ADB Asian Development Bank (Asijská rozvojová banka) CE Council of Europe (Evropská Rada) ECOSOC United Nations, Economic and Social Council (Ekonomická a společenská rada Spojených národů) FAO Food and Agriculture Organization of the United Nations (Organizace OSN pro výživu a zemědělství) IWRM Integrated Water Resources Management (Integrovaný management vodních zdrojů) JMP Joint Monitoring Programme WHO/UNICEF UNCED United Nations Conference on Environment and Development (Konference OSN o životním prostředí a rozvoji) UNDP United Nations Development Programme (Rozvojový program OSN) UNEP United Nations Environmental Prorgramme (Program OSN pro životní prostředí) UNESCO United Nations Educational Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) UNICEF The United Nations Children's Fund UNW UN-Water UNWC United Nations Water Conference WCED World Commission on Environment and Development WHO World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) WWAP World Water Assesment Programme WWC World Water Council


Metody zpracování Při psaní této práce byla využita rešeršně-kompilační metoda, sbírání a kompletace relevantních dat a informací k danému tématu a jejich následné analyzování a interpretace. Data a informace byly získány z množství tištěných dokumentů a zejména elektronických zdrojů. Patří mezi ně oficiální dokumenty a webové stránky mezinárodních organizací. Dále byly při psaní práce použity odborné články a studie publikované v uznávaných periodikách. Zatímco první kapitola se opírá o četné knižní zdroje v českém jazyce, pro zpracování druhé a třetí kapitoly jsou použity převážně zdroje v jazyce anglickém. V české literatuře tato problematika není doposud dostatečně zpracována.


Úvod Dokud máme vody dostatek, jen stěží si dokážeme představit, jak četné problémy vyvstávají, pokud se nám tohoto zdroje nedostává. Voda zastupuje nespočet funkcí důležitých z hlediska lidského i sociálního rozvoje. Je proto nepostradatelnou látkou pro zabezpečení udržitelného rozvoje společnosti. Ne všichni lidé a všechny společnosti v současném světě mají ale k tomuto zásadnímu zdroji stejný přístup. Jsou to právě rozvojové země, ve kterých je nedostupnost dostatečného množství vody pro potřeby všech složek společnosti často velkým problémem. Proč tomu tak je, bych ráda postihla v této práci. Nedostatek vody je velmi složitým a komplexním problémem, nicméně je možné vymezit určité společné rysy většiny rozvojových zemí, které znesnadňují schopnost těchto států se s daným problémem vyrovnat. Tyto skutečnosti je odlišují od zemí vyspělých a vytvářejí specifické podmínky pro možnosti aplikace efektivního hospodaření s vodními zdroji. Pochopení a pojmenování těchto aspektů je velmi důležité pro možné řešení problému nedostatku vody, který významnou měrou eliminuje možnost rozvoje těchto zemí. Ačkoli je celá problematika velmi složitá a rozsáhlá, ráda bych v této práci alespoň nastínila nejzákladnější souvislosti, které se k danému problému váží. Doufám, že ve výsledku má práce bude alespoň inspirací, úvodem či rozcestníkem v rámci dané tématiky a snad i inspirací pro možná témata prací dalších.


Cíl práce Cílem bakalářské práce je nastínění specifických podmínek se kterými se potýkají rozvojové státy v souvislosti s managementem vodních zdrojů. V zhledem ke značné šíři a komplexnosti problematiky hospodaření s vodními zdroji, není možné dané téma v rozsahu bakalářské práce postihnout v jeho úplnosti. Pozornost je zaměřena zejména na problematiku nedostatku vody a problém nedostatečného přístupu k vodě. Protože

skupina

rozvojových

zemí

zahrnuje

státy

s velmi

rozdílnými

charakteristikami, pojednává práce o dané problematice spíše v obecné rovině a věnuje se teorii hospodaření s vodními zdroji na úrovni jednotlivých států a zejména na úrovni mezinárodní. V této souvislosti také přibližuje, jak je hospodaření s vodními zdroji pojednáváno v rámci mezinárodních konferencí. První kapitola práce se věnuje vodě ve vztahu ke společnosti. Popisuje význam vody pro všechny oblasti lidského života a tedy i pro udržitelný rozvoj společnosti. Uvedeny jsou základní charakteristiky vody v souvislosti s dostupností tohoto zdroje pro lidské využití. Ve třetí kapitole práce je přiblížena teorie nedostatku vody. Chápání tohoto jevu a způsoby jeho měření jsou klíčovými faktory, ze kterých vychází způsob zvládání nedostatku vody, tedy management vodních zdrojů. V poslední kapitole je již problém nedostatku vody vztažen konkrétně k rozvojovým zemím. Vymezeny jsou základní faktory, které ovlivňují dostupnost vodních zdrojů a tedy i management vodních zdrojů v těchto oblastech.


1. Význam vody pro udržitelný rozvoj společnosti Voda je významným prvkem pro rozvoj společnosti v mnoha aspektech. Jejich bližší specifikace je obsahem této kapitoly. Ačkoli celková zásobárna vodních zdrojů na naší planetě je obrovská, zdaleka ne všechna tato voda je dostupná a vhodná pro lidské využití. Dostupnost vodních zdrojů je podmíněna zejména přírodními podmínkami, ale také činností člověka.

1.1. Voda a koncept udržitelného rozvoje „Bez vody není života. Voda je bohatstvím pro všechny lidské aktivity nepostradatelným.“ tak zní první ustanovení Evropské vodní charty z roku 1968 (CECM, 1968). Voda je životně důležitou substancí pro všechny formy života a tedy i základním předpokladem pro rozvoj lidské společnosti (CECM, 2001). Dostupnost vody v dostatečné kvalitě a kvantitě je proto také ústřední součástí snahy o udržitelný rozvoj. Udržitelný rozvoj byl definován v roce 1987 Světovou komisí pro životní prostředí a rozvoj (WCED: 24) jako „takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ Koncept udržitelného rozvoje vyjadřuje potřebu uspokojení sociálních potřeb lidí za pomoci ekonomických nástrojů a zároveň při plném respektování limitů environmentálních (Rynda: 2). Vedle sebe tak stojí tři základní pilíře: sociální, ekonomický a environmentální, které by měly být ve vzájemném souladu. V rámci každé této roviny má voda svůj specifický význam.

1.1.1. Význam vody pro životní prostředí Voda je jednou z nejzákladnějších molekul na planetě. Život na planetě by bez její přítomnosti nebyl možný. Vzhledem ke svému proměnlivému charakteru a velké chemické reaktivitě zastává v životním prostředí nespočet důležitých funkcí. Zásadní roli hraje ve fyzikálních, chemických a biologických procesech, které jsou klíčové z hlediska fungování zemského systému. Je základní složkou hydrosféry, nepostradatelnou součástí všech ekosystémů (UNCED, 1992), substancí nezbytnou pro fungování vnitřních biologických procesů živých organismů (Krpec, 2004: 6). Samotná živá buňka je z největší části tvořena


vodou - například obsah vody v některých rostlinných buňkách je větší než 90 % a lidské tělo obsahuje okolo 70 % vody (Říha, 1978: 16). Sladkovodní ekosystémy jsou například důležité nejen jako zdroj obživy, ale také z hlediska

zachování

druhové

bohatosti,

pro

schopnost

retence

vody

v krajině

prostřednictvím mokřadů a také protože dokáží asimilovat či rozředit škodlivé látky (UNDP et al., 2000: 103).

1.1.2. Význam vody pro lidský a sociální rozvoj Dostupnost nezávadné vody má zásadní význam pro lidský rozvoj, který je definován jako proces rozšiřování možností, jak mohou lidé prožít svůj život (Kaplan a kol., 2007: 4).1 Z hlediska lidského rozvoje je pro člověka zásadní mít přístup ke zdrojům nutným pro zajištění důstojného života. Mít možnost žít dlouhý a zdravý život a možnost získávat vědění. Vstupní bránou pro naplnění všech těchto lidských potřeb je dostupnost dostatečného množství nezávadné vody. Voda je pro člověka nezbytná zejména proto, aby mohl zabezpečit své zdraví (UNDP, 2006: 2). Nedostupnost vodních zdrojů (vedle nemožnosti naplnit biologické potřeby), znemožňuje zajištění dostatečné hygieny, jak osobní tak veřejné, což úzce souvisí s šířením chorob (Říha, 1987: 17). Druhým problémem je pak závadnost vody. Nemoci pocházející z vody patří mezi nejběžnější příčiny onemocnění a smrti vůbec nejvíce lidí, kteří jsou těmito chorobami postiženi, žije v rozvojových zemích (WWAP, 2003: 6). Konference OSN o životním prostření a rozvoji (UNCED, 1992) uvádí, že až 80 % všech nemocí a třetina úmrtí v rozvojových zemích je způsobena konzumací kontaminované vody. Dostatek vodních zdrojů ovlivňuje lidské zdraví také nepřímo (WWAP, 2003: 6). Voda má totiž zásadní význam pro produkci potravin a její dostatek je proto důležitý z hlediska prevence podvýživy. Problematická dostupnost vody je dále jedním z faktorů, který přispívá k udržování genderové nerovnosti (UNDP, 2006: 23). Ve většině rozvojových zemí mají ženy na starosti chod domácnosti a zajistit potřebnou vodu je jejich záležitostí. Když voda není dostupná, ženy často tráví i několik hodin nošením zásob vody ze vzdálených zdrojů. Navíc 1

Definice podle Amartya Seny. (Kaplan a kol., 2007: 4)


neadekvátní hygienická zařízení, či dokonce jejich absence, ve svém důsledku způsobují ohrožení bezpečnosti žen a ztrátu jejich důstojnosti. Nedostatek vody má vliv také na vzdělanost. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO, 2003: 7) zajištění nezávadné vody a sociálního zařízení ve školách přispívá ke zvýšení školní docházky. Rozvojový program OSN (UNDP, 2006: 22) uvádí, že nedostatečné hygienické zázemí je jedním z důvodů proč zejména dívky v rozvojových zemích přestávají navštěvovat školu. Dostupnost dostatečného množství čisté vody ovlivňuje produktivní využití času. Doba, kterou lidé stráví nošením vody, není-li snadno dostupná, je většinou takto využita na úkor školní docházky či možné výdělečné činnosti. To platí i ve spojitosti s chorobami pocházejícími z vody, kdy lidé stráví mnoho času staráním se o nemocné, popřípadě léčením, jsou-li sami nemocní. UNCED (1992) uvádí, že v průměru až jedna desetina produktivního času obyvatel rozvojových zemí je obětována nemocem pocházejícím z vody. Vzhledem k tomu, že lidský rozvoj a sociální rozvoj jsou procesy navzájem velmi silně provázané, protože společnost se rozvíjí prostřednictvím aktivního přispívání individualit a jedinci naopak k svému rozvoji potřebují podporu společnosti (Macfarlane, 1999), je zřejmé že nedostatek vody, který výrazně omezuje lidský rozvoj má ve svém důsledku široký dopad na celou společnost.

1.1.3. Význam vody pro ekonomický rozvoj Dostatečné množství dostupné vody má velký vliv na osídlení a hospodářský vývoj (Farský, 2005: 8). Život společnosti je závislý na využívání přírodních zdrojů, mezi nimiž voda zaujímá významné místo (Říha, 1978: 7) - její pravidelný přísun je totiž důležitý nejen pro přímé využití, ale také z hlediska zachování dalších významných přírodních zdrojů (rostliny a živočichové) (ADB, 2004: 18). Hlavní ekonomická role vody spočívá v její důležitosti pro zemědělství (WWAP, 2003: 8). Primární sektor spotřebovává celosvětově průměrně 70 % celkově odebírané vody a to zejména pro potřeby zavlažování (FAO, 2006). Zavlažované oblasti v současnosti produkují více než jednu třetinu celosvětově vypěstovaných plodin (Clarke & King, 2004: 34). 7 PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

Voda je důležitou surovinou také pro rozvoj většiny průmyslových odvětví (UNEP DTIE, 2004: 6), sekundární sektor spotřebovává celosvětově přibližně 20 % odebírané vody (FAO, 2006). V průmyslu voda zastává řadu důležitých funkcí - např. funkce suroviny ve výrobě, funkce nositele mechanické, chemické a tepelné energie, funkce chladícího média v průmyslu a v energetice, dopravní funkce apod. (Říha, 1987: 15). Významnou roli hraje voda také v oblasti výroby energie. V některých státech jako je například Brazílie se vodní energie podílí na celkové produkci až 90 % (UNEP FI, 2004: 9). Pro sektor služeb je mimo jiné neopomenutelná rovněž rekreační funkce vodních ploch (UNDP et al., 2000: 103). Protože voda je významným přírodním zdrojem pro rozvoj sektoru zemědělství, průmyslu i služeb, dostupnost vodních zdrojů je kritickým faktorem také pro příliv investic. Jak uvádí Asijská rozvojová banka (ADB, 2004: 22) „pravděpodobně nikdo nebude investovat v oblasti, kde je neadekvátní dostupnost vody“.

1.2. Světové zásoby sladké vody dostupné pro lidské využití Celkové množství vody v hydrosféře je prakticky konstantní (Farský, 2005: 21). Podle Shiklomanova (1998:4) stanovují současné odhady celkový objem vody v hydrosféře přibližně na 1,386 mld. km³. 2 Z tohoto množství však připadá na vodu sladkou jen zhruba 2,5 %. Převážná část všech sladkých vod (přibližně 69 %) je však vázána v ledovcích, nebo existuje ve formě trvalé sněhové pokrývky. Zbylé množství pak tvoří podzemní voda, voda jezer a řek, půdní vláha a voda v atmosféře a v biomase (Bergstedt a kol., 2005: 47). Z podzemních vod, které tvoří zhruba 30 % sladkých vod (Shiklomanov, 1998: 4), stejně tak jako z vody vázané v ledovcích, je pro člověka využitelné jen omezené množství tohoto zdroje (Netopil, 1981: 15).3 Nejlépe dostupná a pro člověka využitelná je voda v jezerech, řekách a ostatních rezervoárech (Shiklomanov, 1998: 4).

2

1) Přesná hodnota se v literatuře liší - odhadnout spolehlivě celkové množství vody na Zemi je komplikované, protože voda je velmi dynamickým elementem, neustále proměňujícím své skupenství (Shiklomanov, 1998: 4); 2) Množství vody v hydrosféře zahrnuje celkové množství vody v atmosféře, na zemském povrchu a do hloubky 2000 m pod zemským povrchem. 3 V případě podzemních vod se jedná o tzv. jímatelné podzemní vody (Netopil, 1981:15).


Je tedy zřejmé, že z celkového množství sladkých vod, je pro potřeby společnosti potenciálně dostupný jen omezený objem tohoto zdroje. Celkové množství vody dostupné pro

přímé

využití4

člověkem

odhaduje

ECOSOC

(1997)

na

přibližně

jedno

procento celosvětových zásob sladké vody.

1.3. Nerovnoměrné rozložení vodních zdrojů na Zemi Zásoby sladké vody na Zemi nejsou rozloženy rovnoměrně (Farský, 2005: 6). Množství sladké vody na kontinentech je limitováno oběhem vody a klimatem (Falkenmark, 2000: 75).5 Voda je z prostoru nad oceány a moři přenášena na pevninu vzdušnými proudy prostřednictvím tzv. velkého oběhu vody. Na pevninu padá ve formě srážek. Srážky se zčásti vsakují do půdy a hornin a tvoří se z nich podzemní voda, zčásti odtékají řekami a z části se vypařují zpět do atmosféry. Veškerá voda donesená na pevninu se nakonec po určité době vrací do světového oceánu (Netopil, 1981: 15). Srážky jsou tedy hlavním zdrojem vody pro lidské využití a pro potřeby ekosystému (WWAP, 2003: 8), avšak jejich rozložení je zonální a zejména na pevnině velmi nerovnoměrné. Zatímco nejteplejší oblasti na Zemi dosahují srážkových úhrnů vyšších než 2000 mm (např. povodí Amazonky, Guinejský záliv nebo Indonésie), průměrné roční úhrny srážkově chudých oblastí subtropů se pohybují jen okolo 200 mm (Vysoudil, 1991: 18). V důsledku nerovnoměrného rozložení srážek tak například jen samotná řeka Amazonka tvoří 16 % celosvětového odtoku a na pouštní a polopouštní oblasti, které zahrnují 40 % rozlohy pevnin, připadají pouhá 2 % globálního odtoku (ECOSOC, 1997). Distribuce srážek je nerovnoměrná nejen z hlediska prostorového, ale liší se také v čase (POST, 2002: 2). Oběh vody v hydrosféře není pravidelný, podléhá řadě výkyvů (Farský, 2005, 19). Shiklomanov (1998: 10) uvádí, že množství obnovitelných vodních zdrojů se znatelně mění v průběhu roku téměř ve všech světových regionech a okolo 60-70 % celkového odtoku vzniká jen v období záplav. Meziročních výkyvy pak mohou vznikat

4

Jedná se o vodu v jezerech, řekách, rezervoárech a v těch podzemních zdrojích, které jsou uloženy dostatečně mělko pod povrchem, aby mohly být čerpány za přijatelné cenové náklady (ECOSOC, 1997). 5 Vedle srážek je distribuce vodních zdrojů ovlivněna také geologickými a geomorfologickými poměry, charakterem půd a druhem vegetace v dané oblasti a vzájemnou interakcí těchto prvků s klimatem a počasím. (Lawson a George: 1989).


například v důsledku změn klimatu (např. fenomén El Niño) (POST, 2002: 2). Podle Shiklomanova (1999) se množství vodních zdrojů může mezi jednotlivými roky lišit až v rozmezí 15-25 % jejich průměrných hodnot.

1.4. Voda jako obnovitelný a (ne)vyčerpatelný přírodní zdroj Voda je považována za obnovitelný přírodní zdroj (Netopil, 1981: 3-21). Její důležitou vlastností je schopnost nepřetržitě se obnovovat procesem oběhu, jehož hlavním článkem je výměna vody mezi oceánem a pevninou. Díky schopnosti stálého obnovování a nabývání původní kvality, se zdá, že zásoby sladké vody jsou na dlouhou dobu nevyčerpatelné. Voda však náleží k nevyčerpatelným zdrojům pouze v globálním měřítku (Jeníček & Foltýn, 2003:59). V regionálních a lokálních dimenzích se naopak sladká voda vyskytuje v omezeném a časově nerovnoměrně rozloženém množství. Její dostupnost je tedy konečná ve smyslu množství dostupné vody na jednotku času v určitém regionu (Pimentel et al., 1997: 98). Navíc v důsledku znečištění vody látkami, jejichž přirozená likvidace6 je zdlouhavá, mnoho vodních zdrojů není možné po určitou dobu opětovně používat (Netopil, 1981: 4). Jednotlivé formy vody v hydrosféře jsou zcela doplňovány v rámci hydrologického cyklu odlišnou rychlostí. Například úplné doplnění horských ledovců a hlubokých podzemních vod trvá přibližně 1 500 let, u jezerních vod se jedná zhruba o 17 let a u říčních vod se v průměru jedná o 16 dní. Na základě těchto odlišných charakteristik výměny vody jsou v hydrologii a managementu vodních zdrojů užívány dvě pojetí vody: tzv. statické zásoby vody (static storage component) a obnovitelné vody (renewable waters). Statické zásoby vody obvykle zahrnují vody, které se úplně obnoví během mnoha let či desetiletí (např. velká jezera, hluboké podzemní vody nebo ledovce). Obnovitelné vody jsou oproti tomu vody doplněné v rámci hydrologického cyklu každoročně. Jedná se zejména o říční odtok (na základě průměrného odtoku řek, v m³/s, nebo km³/rok, je odhadováno množství obnovitelných vodních zdrojů v rámci určitého regionu). Tento druh vody také zahrnuje každoročně obnovitelné mělké spodní vody, které nejsou odčerpávány říčním systémem.

6

Tekoucí a stojaté vody se umějí s určitým množstvím znečištění vyrovnat samy - tzv. proces samočištění vod (Bergstedt a kol., 2001:53).


S přihlédnutím k dlouhé době, kterou potřebují statické zásoby vody pro svou úplnou obnovu, je evidentní, že jejich intensivní využívání může vést k takovému vyčerpání vody, které naruší přírodní rovnováhu. Zároveň je patrné, že řeky, jejichž voda se obnovuje během relativně krátkého časového období a jsou navíc na zemském povrchu rozloženy relativně rovnoměrně, jsou z hlediska rozvoje společnosti významnou složkou hydrosféry (Shiklomanov, 1998: 6).

2. Problematika nedostatku vody Nedostatek vody, tedy vymezení příčin tohoto jevu, stejně tak jako způsob jakým je nedostatek vody měřen, obě tyto skutečnosti mají velký význam pro hospodaření s vodními zdroji. Jsou totiž základem pro stanovení vhodné politiky a metod managementu (Anand, 2007:25; Winpenny:1). Tato kapitola se věnuje teorii nedostatku vody. Uvedeny jsou základní přístupy k problému vodní nedostatečnosti. Popsány jsou také vybrané indikátory, které slouží k jeho zachycení. Nedostatek vody je totiž relativním jevem a jeho chápání a způsob vyrovnávání se sním do značné míry souvisí s tím, jak je měřen a hodnocen. Jedním z aspektů nedostatku vody je také problém nedostatečného přístupu k vodním zdrojům. Nedostatečný přístup k vodě, ve smyslu nedostupnosti dostatečného množství vody pro zabezpečení základních lidských potřeb, je problémem zejména v rozvojových zemích. Pozornost je proto věnována také vymezení a charakteristikám tohoto jevu.

2.1 Koncept water scarcity 7 Water scarcity, neboli nedostatek vody, popisuje Ekonomická a sociální rada OSN (ECOSOC, 1997:15) jako situaci, kdy „množství vody odebírané z jezer, řek nebo 7

Pro nedostatek vody v anglickém jazyce existuje několik výrazů, překlad do českého jazyka je proto problematický. Vedle výrazu water scarcity jsou používány také termíny water stress a water shortage. Ačkoli někteří autoři uvádějí přesný význam a vymezení těchto termínů, často jsou výrazy zaměňovány a používány velmi volně (viz podobně uvádí Winpenny, s.1). V zájmu co nejvěrnějšího zachování původního významu slov a z praktických důvodů, jsou v této kapitole ponechány výrazy týkající se nedostatku vody v původní podobě, bez překladu. Je-li použito výrazu nedostatek vody, pak je jím nahrazen původní termín water scarcity.


podzemních vod je tak velké, že její zásoby už nejsou dostatečné na to, aby uspokojily všechny nároky lidí nebo ekosystémů.“ Podobně Winpenny (1) uvádí, že water scarcity je situace, kdy poptávka po vodě převyšuje její dostupné zásoby. Literatura věnující se tématu nedostatku vody uvádí definice tohoto jevu, nicméně neexistuje jediná všeobecně platná definice nedostatku vody (Rijsberman, 2004:1). Nedostatek vody neboli water scarcity je totiž relativním konceptem (Anand, 2007:18; Winpenny: 2). Existence nedostatku vody, respektive skutečnost že určitá oblast bude označena za zasaženou nedostatkem vody, závisí totiž na tom, jak jsou definovány potřeby lidí; zda jsou v rámci definice brány v úvahu také nároky životního prostředí; jaká část zdroje je dostupná, popřípadě může být potenciálně dostupná, nebo jaké je časové a prostorové vymezení nedostatku vody (Rijsberman, 2004: 1). Nedostatek vody vzniká na základě vzájemných interakcí člověka a životního prostředí, existuje na rozhraní přírodní a sociální sféry (Anand, 2007:51). Jedná se proto o obtížně uchopitelný jev, který má mnoho příčin a dimenzí (Kondoury, 2003, 1). Existuje četné množství problémů, které jsou s nedostatkem vody spojeny. Jedná se o problém kvantity, kvality, přístupu, alokace mezi jednotlivými spotřebiteli, rozdělení mezi různé způsoby využití nebo spravedlnost tohoto rozložení, atd. (Gyawali, 2004: 8). Vzhledem k mnoha dimenzím, které problematika nedostatku vody zahrnuje, je tento koncept předmětem četných paradigmat a interpretací. Vymezení nedostatku vody a stanovení jeho příčin vždy souvisí s tím z jakého úhlu a v jakých souvislostech je na tento fenomén nahlíženo. Základní pojetí nedostatku vody jsou následující. Způsob jakým je nedostatek vody chápán a interpretován, vždy souvisí s tím, jaká politika a metody jsou pro vyrovnání se s tímto fenoménem používány (Anand, 2007:25). Jak uvádí Winpenny (rn:1), i přes odlišnosti v chápání a měření nedostatku vody mají koncepty water scarcity velký význam pro reálné problémy mnoha zemí. 2.1.1. Pojetí water scarcity Převážná většina přístupů chápe water scarcity jako fyzický nedostatek vody. Nedostatek vodních zdrojů je popisován na základě měření objemu vody, který je


k dispozici, a vyjadřován nejčastěji jako nedostatek této vody v poměru k počtu obyvatel8 (Anand, 2007:18-19;Wolfe & Brooks, 2003:99; UNDP 2006:135). Za příliš relativní koncept, než aby se dal zachytit pouze jedním ukazatelem považuje water scarcity Winpenny (rn:1). Water scarcity definuje jako nerovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Jedná se o situaci, kdy poptávka po vodě převyšuje její dostupné zásoby, protože míra využívání vody je v poměru k dostupným zásobám příliš vysoká. Winpenny odlišuje relativní koncept water scarcity od absolutního nedostatku vody, tzv. water shortage. Water shortage popisuje jako stav, kdy je úroveň zásob vody nedostatečná vzhledem k minimální úrovni nezbytné pro uspokojení základních potřeb. Winpenny ve svém pojetí water scarcity poukazuje na odlišnost mezi fyzickým nedostatkem vody (water shortage) a nedostatkem vody, který může být výtvorem společnosti. Jak uvádí, water scarcity může mít kořeny ve water shortage, ale může být také produktem blahobytu, životního stylu a očekávání. Odklon od nahlížení na problematiku nedostatku vody převážně skrze fyzická měření zastupují také Turton a Ohlsson (1999: 1,2), kteří kladou důraz na výzkum sociálního prostředí a institucí. Turton s Ohlssonem vyčleňují dva druhy water scarcity: takzvaný prvořadý nedostatek vody (first-order scarcity), který je nedostatkem vody jako přírodního zdroje, a vedle toho tzv. druhořadý nedostatek vody (second-order scarcity), který vyjadřuje nedostatek sociálních zdrojů, pomocí kterých by se společnost mohla na prvořadý nedostatek vody adaptovat. Společnost, která není schopná se vypořádat s prvořadým nedostatkem vody, je zasažena druhořadým nedostatkem. Existence druhořadého nedostatku vody závisí na tzv. „social adaptive capacity“ - jedná se o schopnost sociální entity předvídat blížící se katastrofu a mobilizovat dostatečné zdroje (týkající se jak prvořadého, tak druhořadého nedostatku), se kterými lze utišit krizi efektivním a udržitelným způsobem (Turton, 2005). Social adaptive capacity

je

proměnlivou skutečností, závislou na kultuře, historii a ekonomických okolnostech (Turton, 2005). Koncepci Turtona a Ohlssona dále rozpracovávají Wolfe a Brooks (2003: 99-101), kteří také považují vymezení water scarcity jen z hlediska fyzického, tedy například jako

8

Může být vyjádřeno v množství dostupné vody na obyvatele na rok, nebo také jako množství osob připadajících na jednotku objemu (např. počet osob na milion kubických metrů vody) (Anand, 2007:19).


množství dostupných vodních zdrojů ku stávající populaci, za příliš úzké.9 Wolfe a Brooks přejímají vymezení prvořadého nedostatku, ale v rámci druhořadého nedostatku vyčleňují a do celého konceptu přidávají ještě tzv. nedostatek třetího řádu (third-order scarcity). Druhořadým nedostatkem vody označují Wolfe a Brooks nedostatek adaptací (technologických nebo institucionálních), které zefektivňují management vodních zdrojů. Nedostatek třetího řádu souvisí především se sférou sociální a týká se závislosti nedostatku vody na sociálních, politických a kulturních změnách. Tabulka č 1. Možnosti politiky použitelné pro řešení různých druhů nedostatku vody Druh nedostatku

Rozsah možné

Klíčová disciplína

Řešení

inženýrství

projekty ze strany

adaptace politiky prvořadý

nízký

nabídky (přehrady, potrubí, kanály, studně, odsolování) druhořadý

střední

ekonomika

plánování na straně spotřeby, voda jako ekonomický statek, atp.

třetiřadý

vysoký

sociální vědy v rámci

nové možnosti a

biofyzikálních omezení realokace, technologická změna

zdroj:podle Wolfe a Brooks (2003) Wolfe a Brooks v rámci své teorie popisují politiku hospodaření s vodními zdroji. Zatímco politika druhořadého nedostatku se soustředí především na efektivnější řešení nerovnováhy nabídky a poptávky (např. prospěchová analýza atp.), politika nedostatku třetího řádu hledá nové volby. Místo otázky jak užívat vodu efektivněji, se ptá, zda skutečně existuje potřeba ji užívat. Například v případě zavlažování nebude hledat způsoby jak zavlažovat efektivněji, ale spíše bude preferovat druhy rostlin, které umělé zavlažování

9

Nedokáže podle nich adekvátně zobrazit skutečný způsob, jakým lidé vodu využívají - nepostihuje plýtvání s vodou, nebo naopak vysokou efektivitu jejího vyžívání (Wolfe & Brooks, 2003:99).


nevyžadují. 10 Wolfe a Brooks uvádějí, že ačkoli politika druhořadého nedostatku může být po dlouhou dobu postačujícím řešením, jednou bude v každé zemi muset ustoupit politice nedostatku třetího rádu. Koncept přehledně znázorňuje tabulka č.1

2.2. Přístup k vodním zdrojům S definicí přístupu k vodním zdrojů úzce souvisí vymezení základních potřeb člověka. Množství vody potřebné pro naplnění základní lidské potřeby (v konceptu tzv. basic needs) přesahuje množství vody, které je nezbytné pro lidské tělo z hlediska přežití (přibližně 5 l na den Gleick [1999]). Zahrnuje také dostatečné množství vody potřebné pro zajištění základní úrovně osobní a domácí hygieny, tedy takové množství, které je nezbytné z hlediska zabezpečení zdraví. Důležitá je nejen dostatečná kvantita, ale i kvalita. Voda by tedy měla být nezávadná (Abrams, 2001:1). UNESCO (2006) uvádí že každý člověk potřebuje denně 20 – 50 l nezávadné vody, aby mohl zabezpečit své základní potřeby. Množství vody není stanoveno přesně, protože vždy záleží na specifickém kontextu v rámci jednotlivých zemí či regionů (Abrams, 2001:1). Přístup k vodním zdrojům definuje Joint Monitoring Program11 (JMP, 2008) jako dostupnost vody z tzv. „vylepšeného“ vodního zdroje vzdáleného maximálně 1 km od místa bydliště a to v množství nejméně 20 litrů vody na osobu na den. Jako vylepšený vodní zdroj (improved water source) 12 JMP označuje pouze takový zdroj, který je vhodný k poskytování nezávadné vody 13. Takovými zdroji podle JMP jsou: vodovod, veřejný kohoutek, vrt, chráněná studna, chráněný pramen nebo shromažďování dešťové vody. Za nevylepšené vodní zdroje jsou označovány povrchové zdroje vody (tj.

10

Zatímco při vyrovnávání se s druhořadým nedostatkem se křivka poptávky se příliš nezmění, její významná změna je základem mechanismů a adaptací v rámci třetiřadého nedostatku (Wolfe & Brooks, 2003:101). 11

Jedná se o společný monitorovací program WHO a UNICEFu, který byl vytvořen za účelem monitorování plnění závazku států OSN do roku 2015 zlepšit přístup k vodním zdrojů v rámci tzv. Rozvojových cílů tisíciletí. 12 Problematická při monitorování přístupu k vodním zdrojům je skutečnost, že informace o nezávadnosti vody jsou nedostatečné, průzkumy populace totiž neposkytují specifické informace o kvalitě používané vody. V rámci přizpůsobení se těmto omezením je výraz „přístup k nezávadné vodě“ nahrazen termínem „přístup k vylepšeným vodním zdrojům“ (JMP, 2000). 13 Nezávadná voda (safe water) – jak uvádí WHO (1959: 18) „může být definována jako nezávadná a zdravá voda, která po konzumaci nezpůsobuje škodlivé účinky.“


řeka, přehrada, jezero, kanál, zavlažovací kanál), nechráněné studny, nechráněné prameny, voda poskytovaná prodejci, balená voda14 nebo voda z tankerů. Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě (tak jak je výše definován) a k základní hygieně je jedním z úkolů v rámci tzv. Rozvojových cílů tisíciletí (Milenium Development Goals, MGD‘s)15.

2.2.1. Koncept water security Koncept water security (vodní bezpečnost) je nedílnou součástí širšího konceptu tzv. human security (lidská bezpečnost). Lidská bezpečnost jak ji definuje UNDP (UNDP, 1994:23) znamená ochranu člověka před onemocněním, hladověním a před narušením chodu denního života ať už v zaměstnání, doma nebo v rámci komunit. Je evidentní, že pokud člověk nemá přístup k dostatečnému množství nezávadné vody, je vystaven riziku narušení celého živobytí a čelí tedy ohrožení lidské bezpečnosti (UNDP, 2006: 3) . Podle UNDP (2006:3) water security v širším slova smyslu znamená, že každá osoba má zajištěný bezpečný přístup k dostatečnému množství nezávadné vody, tak aby mohla vést důstojný, zdravý a produktivní život, přičemž je současně brán ohled na ekosystémy, které vodu poskytují a závisejí na ní. Koncept water security je úzce propojený s problematikou nedostatečného přístupu k vodním zdrojům, který je závažným problémem zejména pro chudé lidi. Nedostatečné zabezpečení vodních zdrojů je součástí fenoménu chudoby jako takového. Právě chudí lidé často nemají prostředky na to, aby si dokázali zabezpečit dostatečné množství vody. S nedostatkem nezávadné vody souvisí i nemožnost zabezpečení základních lidských potřeb a tím pádem také omezení příležitostí rozvoje potenciálu jedince (ADB, 2004:8,19).

14

Balená voda není považována za vylepšený vodní zdroj kvůli potencionálnímu omezení kvantity, nikoliv kvality vody. 15 Rozvojové cíle tisíciletí byly stanoveny na Summitu tisíciletí v roce 2000, kde se všech 191 členských států Organizace spojených národů zavázalo splnit do roku 2015 osm konkrétních rozvojových cílů za účelem zlepšení situace rozvojových zemí.


2.2.2. Koncept water poverty Lawrence & Meigh & Sullivan (2002) uvádějí, že „lidé mohou být ‚water poor‘ nemají-li dostatek vody pro uspokojení svých základních potřeb, protože tato voda není dostupná“. Podle Blacka a Halla (převzato z: ADB, 2004:20) water poverty (vodní chudoba) nezahrnuje jen problematiku přístupu ke zdrojům nezávadné vody. Jako water poor mohou být označeni všichni lidé : -

jejichž základní živobytí je opakovaně ohroženo vážným suchem nebo povodněmi,

-

jejichž živobytí je závislé na samozásobitelském zemědělství, a jejichž vodní zdroj není spolehlivý,

-

jejichž základní živobytí je zabaveno bez náležité kompenzace (např. z důvodu výstavby infrastruktury)

-

kteří žijí ve vzdálenosti větší než 1 km od celoročních zásob nezávadné pitné vody,

-

kteří jsou nuceni utratit velkou část jejich domácích příjmů (více než 5 %) za vodu; a obyvatelé slumů, kteří musejí za vodu platit cenu značně převyšující cenu vody na trhu,

-

jejichž vodní zdroj je chemicky či bakteriálně kontaminován, a kteří buď nemají přístup k alternativnímu zdroji vody, nebo si jej nemohou dovolit využívat,

-

ženy a dívky, které stráví denně několik hodin nošením vody, a jejichž bezpečnost, vzdělání, produktivita a výživa je z tohoto důvodu ohrožena,

-

ti, kteří žijí v oblastech s vysokou úrovní nemocí souvisejících s vodou ( např. malárie, cholera, tyfus, trachoma nebo bilharzia) bez prostředků ochrany.

2.3. Indikátory nedostatku vody Pro zachycení nedostatku vody a popsání závažnosti tohoto jevu existují četné ukazatele16. Indikátory nedostatku vody jsou důležitým nástrojem, který udává směřování

16

Water Strategy Man (2004) uvádí poměrně ucelený seznam indikátorů.


managementu a také napomáhá ukazovat efektivitu zvolené politiky v oblasti vodních zdrojů. Ukazatele se liší svou strukturou, i způsobem, na základě kterého nedostatek vody vymezují. Většina používaných indikátorů popisuje nedostatek vody na základě množství dostupných vodních zdrojů (fyzický nedostatek), ale nezohledňuje sociální, institucionální a ekonomické kapacity států, které jsou významné pro regulování nedostatku vody jako takového (Appelgren a Klohn, 1999:364) . Tato kapitola blíže popisuje dva vybrané indikátory. Pro svou důležitost je uveden nejzákladnější a velmi často používaný Falkenmark Water Stress Indicator. V kontrastu s ním pak komplexní Water Poverty Index, který hodnotí nedostatek vody v širších socioekonomických souvislostech.

2.3.1. Falkenmark Water Stress Indicator Nejběžněji používaným ukazatelem nedostatku vody na úrovni jednotlivých států je tzv. Falkenmark Water Stress Indicator, nebo také „water stress index“ (WSM, 2004). Falkenmarková a kol. (převzato z: Rijsberman, 2004:2) stanovují dostupnost obnovitelných vodních zdrojů 1700 m³/os./rok za práh pro tzv. water stress - situaci, kdy se pravidelně objevují problémy s nedostatkem vody (převzato z: WSM, 2004). Pokud dostupnost vody poklesne pod 1000 m³/os./rok nedostatek vody se stává omezením pro ekonomický rozvoj, lidské zdraví a blahobyt - tato fáze je nazývána water scarcity. Pokles dostupnosti vody pod 500 m³/os./rok pak označují autoři za tzv. absolute scarcity, nedostatek vody je v této fázi hlavním omezením života (převzato z: WSM, 2004).17 I přes své široké přijetí má Falkenmark Water Stress Indicator řadu nedostatků. Dostupnost vodních zdrojů na osobu je vypočítávána jako roční průměr, což zakrývá časové a prostorové nerovnosti v rozložení vodních zdrojů (WSM, 2004). Dále není zohledněna kvalita vody (i když má země podle indikátoru dostatek vodních zdrojů, voda může být nepoužitelná z důvodu znečištění). Indikátor rovněž nezohledňuje existenci infrastruktury, která mění dostupnost vodních zdrojů (např. vodní díla, studně, atp.), ani nereflektuje rozdílnou míru spotřeby vody v jednotlivých zemích (např. v důsledku 17

Ukazatel je sestaven na základě o odhadů nároků na vodu – zohledňuje potřeby domácností, zemědělství, průmyslu a energetiky a životního prostředí (převzato z: Rijsberman, 2004:2)


životního stylu či klimatu) (Rijsberman, 2004:2). Jeho výhodou ale je jednoduchost a snadná dostupnost potřebných dat. 2.3.2. Water Poverty Index Water Poverty Index (Index vodní chudoby - WPI) je indikátor, který hodnotí úroveň tzv. water poverty (vodní chudoba). Je možné jej použít pro úroveň států i pro jednotlivé regiony. Míra water poverty je v tomto indexu stanovena na základě zhodnocení pěti základních komponent vztahujících se k vodě a její dostupnosti. Jedná se o:

-

zdroje (Resources) – fyzická dostupnost vody;

-

přístup (Access) – míra dostupnosti vody pro lidské využití;

-

kapacitu (Capacity) – efektivita a schopnost lidí hospodařit s vodou;

-

spotřeba (Use) – spotřeba vody jednotlivými sektory a jeho efektivnost;

-

životní prostředí (Environment) – potřeba alokace vody ve vztahu k integritě životního prostředí a zachování ekosystémů.

Každá jednotlivá komponenta obsahuje několik dílčích složek, které se liší v závislosti na tom na jaké úrovni je WPI sestavován, tedy jedná-li se o národní či lokální měřítko. WPI nabývá hodnot mezi 0-100, přičemž hodnoty blízké 0 vyjadřují nejextrémnější stav water poverty. Water Poverty Index zohledňuje nejen fyzikální, ale i socioekonomické faktory, které se váží k problému nedostatku vody. Dává do souvislosti míru blahobytu domácností a úroveň dostupnosti vody, a ukazuje tak dopad, který má nedostatek dostupných vodních zdrojů na lidskou populaci. Výhodou indexu je skutečnost, že je nastaven tak, aby mohl být využíván jak pro mezinárodní srovnání – měří water poverty na úrovni jednotlivých států, tak i na úrovni lokální – vyjadřuje water poverty v rámci určitých komunit (Lawrence & Meigh & Sullivan, 2002; Sullivan, 2005). Nevýhodou indexu je, že vyžaduje poměrně velké množství vstupních dat z různých zdrojů. Příklad vstupních dat pro národní úroveň je uveden v následující tabulce:


Tabulka č.2: Stuktura Water Poverty Indexu, vstupní data pro výpočet WPI na národní úrovni18 Složka WPI Použitá data Zdroje

• • •

vnitrostátní vodní toky přítoky ze zahraničí populace

Přístup

• • •

% populace s přístupem k nezávadné vodě % populace s přístupem k hygienickým zařízením % populace s přístupem k zavlažování vztažené k množství vody připadající na jednoho obyvatele

Kapacita

• • • •

průměrný příjem na obyvatele vzhledem k paritě kupní síly míra úmrtnosti dětí mladších 5 let míra školní docházky hodnota GINI koeficientu

Spotřeba

• •

množství spotřebované vody v domácnostech v litrech na den množství vody spotřebované v průmyslu a zemědělství vztažené k podílu těchto sektorů na tvorbě HDP

• • • • •

nezávadnost vody znečištění vody předpisy týkající se ŽP a management ŽP informační kapacita biodiverzita vyjádřená množstvím ohrožených druhů

Životní prostředí

Zdroj: Lawrence & Meigh & Sullivan (2002)

Mezinárodní srovnání států dle hodnoty WPI, které zahrnuje 147 světových států, ukazuje, že většina států s relativně vysokou hodnotou WPI, jsou buď vyspělé země nebo bohatší rozvojové státy19 (Lawrence & Meigh & Sullivan, 2002:8). Všech deset světových států s nejnižší úrovní WPI se nachází v rozvojovém světě (Haity, Niger, Etiopie, Eritrea, Malawi, Djibouti, Chad, Benin, Rwanda a Burundi) (WWC, 2003). Většina států s nízkou hodnotou WPI se nachází v oblasti Afriky, Arabského poloostrova a Jižní, Jihovýchodní a Východní Asie (viz obrázek č.1)

18

V obou dostupných zdrojích, které poskytují bližší informace o indexu, tj. Lawrence & Feitelson & Sullivan (2002) a Sullivan (2005), autoři uvádějí neudávají přesné jednotky v kterých jsouvšechny složky WPI měřeny. 19 Výjimkou je Guyana (vysoké hodnocení zdrojů a přístupu), která má pátou nejvyšší hodnotu WPI, nebo naopak vyspělá Belgie (nízké hodnocení zdrojů a životního prostředí), která se nachází až na 56. pozici. (Lawrence & Meigh & Sullivan, 2002:8)


Obrázek č. 1: Mapa států světa podle hodnoty WPI

Zdroj: Centre for Ecology & Hydrology (CEH, 2005)

3. Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích Mezinárodní společenství se věnuje problematice hospodaření s vodními zdroji již od konce 70. let 20. století. Následující kapitola uvádí základní principy hospodaření s vodními zdroji, které byly v rámci těchto konferencí vymezeny a vybrané faktory, které ovlivňují hospodaření s vodou v rozvojových státech.

3.1. Faktory ovlivňující dostupnost vody v rozvojových zemích Na obecné úrovni lze vymezit několik základních faktorů, které ovlivňují dostupnost vodních zdrojů. Primárním faktorem, který podmiňuje bohatství vodních zdrojů a má tedy velký význam z hlediska jejich dostupnosti, jsou přírodní podmínky (i). Přičemž klíčovým


faktorem je množství srážek. Neméně významným faktorem, vedle množství vody, je také počet lidí, kteří se o tuto vodu dělí - tedy velikost populace (ii) dané oblasti, která ovlivňuje množství vody připadající na jednoho obyvatele. Důležitou roli hraje také míra spotřeby vody (iii) a způsob rozdělení vody mezi jednotlivé spotřebitele, tedy alokace vody (iv). Na zlepšení dostupnosti vody má podíl využití technologií (např. odsolování) nebo zlepšením infrastruktury (v) (např. zbudování rozvodu vody, či stavba velkých vodních děl) (Anand, 2007: 25-36). Na snižování dostupnosti nezávadných vodních zdrojů se pak významnou měrou podílí jejich znečištění (vi) (WRI, 1999). Tyto faktory hrají významnou roli v rámci procesu managementu vodních zdrojů. Podmínky v rozvojových státech se značně liší od podmínek ve státech vyspělých. 3.1.1. Přírodní podmínky20

V případě rozvojových zemí lze z hlediska přírodních podmínek za znevýhodněné považovat oblasti Středního Východu a severní Afriky a Střední Asie, které se řadí mezi nejsušší oblasti světa (Shiklimanov, 1998). Ve spojitosti s rozvojovými státy Falkenmarková (2000: 71) upozorňuje na skutečnost, že většina nejchudších států světa se nachází v oblastech, kde suchá část roku anebo opakující se suché roky, jsou součástí klimatu. Jak uvádí: “chudé státy jsou v překvapivě velkém rozsahu lokalizovány v suchých tropických a subtropických oblastech.“ V těchto oblastech je navíc množství vodních zdrojů, limitováno vysokým výparem.

3.1.2. Velikost populace S rostoucí populací dochází ke zvýšení poptávky po přírodních zdrojích, tedy i po vodě (Soussan, 2003: 221). V průběhu 20. století dochází k prudkému nárůstu světové populace, mezi roky 1900 a 2000 se počet obyvatel planety zvýšil z 1,6 mld. na 6,1 mld. Téměř 90 % populačního růstu v tomto období se odehrálo v zemích klasifikovaných OSN

20

Ve spojitosti s nedostatkem vody v rozvojových zemích je často zmiňován i kontext klimatických změn, vzhledem k rozsahu práce, zde ale tento bod není blíže rozpracován.


jako méně rozvinuté (less developed LDCs)21 (PRB, 2007:1). V roce 2008, kdy světová populace čítá 6,7 mld., žije 5,5 mld. lidí v méně rozvinutých zemích (PRB, 2008). Rapidní nárůst populace v rozvojových zemích je doprovázen také rychlým tempem růstu městského obyvatelstva. Zároveň s růstem populace tedy dochází i k prostorovým změnám v rozložení obyvatelstva, ke zvyšování jeho koncentrace do měst (UNW, 2008:4). Cohen (2006: 68) uvádí, že mezi lety 1950 a 2000 se podíl obyvatel žijících v městských oblastech zvýšil v méně rozvinutých zemích v průměru z přibližně 18 % na 41 % a nárůst městské populace v rozvojových zemích vážně překročil kapacitu většiny měst pro poskytování základních služeb jejich obyvatelům. Management vodních zdrojů je také komplikován častými mezinárodními migracemi v oblasti rozvojových zemí a s nimi spojenými změnami počtu obyvatelstva (UNW, 2008:4).

3.1.3. Spotřeba vody V období před 20. stoletím byla globální spotřeba vody malá v poměru k tomu, jaké množství vody byl schopen poskytnout sladkovodní ekosystém. Během 20. století, ale došlo k výraznému nárůstu odběru vody (UNDP, 2000:103). Odběr vody lidskou populací je v současnosti přibližně 3 790 km³ ročně, zkonzumované množství pak přibližně 2070 km³ za rok (Shiklomanov, 1998: 24).22 Shiklomanov (1999) uvádí, že ještě v roce 1900 byl celkový odběr zhruba 579 km³.23 Gleick (2000: 130) uvádí tři základní příčiny: (1) populační růst; (2) měnící se životní úroveň; (3) expanze závlahového zemědělství. Význam populačního růstu v rozvojových zemích je zmíněn výše, co se týče expanze závlahového zemědělství podle údajů, které uvádí FAO (2006b:302) se mezi lety 1961-2000 rozloha zavlažovaných oblastí v rozvojových zemích zdvojnásobila a neustále roste. Vedle rozlohy zavlažovaných ploch 21

Jedná se o všechny africké státy, Asii (mimo Japonska), Latinskou Ameriku a Karibik a Oceánii s výjimkou Austrálie a Nového Zélandu. 22 1) Jedná se o údaje pro rok 1995. 2) Odběr vody je celkový objem vody odebraný z vodního zdroje (jako např. řeka, jezero) – část této vody se většinou vrátí do zdroje a je dostupná pro další využití (pozn. nicméně otázkou je v jaké kvalitě). Oproti tomu voda zkonzumovaná znamená objem odebrané vody, která se již do zdroje nevrátí (WEF, 2008: 1). 2) Rozdíl mezi odběrem a spotřebou je voda ztracená nebo odpadní - vodní ztráty jsou způsobeny např. odparem z hladin umělých vodních nádrží (Krpec, 2004: 7). 3) Poměr odběru a spotřeby se liší v rámci jednotlivých ekonomických sektorů – největší podíl spotřebované vody v poměru k vodě odebrané má zemědělství (WEF, 2008: 12) – není primární. 23 Pro srovnání - množství vody, které ročně odteče světovými řekami z pevnin do oceánů je odhadováno na 42 700 km³ (Shiklomanov, 1998: 9).


je ale také důležitá intenzita využívání vody. Anand (2007: 52) uvádí, že státy s nižším HDP/ob. na obyvatele mají tendenci užívat vodu s větší intenzitou než státy s vyšší hodnotou tohoto ukazatele. Podle autora to může být následkem různých faktorů, např. protože tyto státy mají obvykle méně přísné environmentální standardy, a proto také větší koncentraci činností náročných na vodu. Ve spojitosti s životní úrovní, je třeba zmínit skutečnost, že spotřeba vody na obyvatele se s rostoucí životní úrovní zvyšuje 24 (Anand, 2007: 36). Podle odhadů UNESCO (2005) lidé ve vyspělých zemích odebírají v průměru denně 500-800 litrů vody (300 m³/rok), lidé v zemích rozvojových pak 60-150 litrů denně (20 m³/rok).25 Tento aspekt tedy není v rozvojových zemích problematický. 3.1.4. Alokace vody Celosvětově je nejvíce vodních zdrojů spotřebováváno v sektoru zemědělství, průměrně 70 % - dalších 22 % pak v průmyslu, 8 % připadá na spotřebu domácností. Tyto proporce se ale obvykle mění v závislosti na výši příjmů státu. Rozvojové státy spotřebovávají v zemědělství až 82 %, 10 % pak v průmyslu a zbývajících 8 % v domácnostech, státy s vysokými příjmy oproti tomu nejvíce vody spotřebovávají v sektoru průmyslu 59 %, v zemědělství 30 % a v domácnostech 11 %. (UNESCO, 2005) Podíl vody spotřebované v zemědělství tedy významně klesá s rostoucím HDP na obyvatele. Ve spojení s ekonomickým růstem, urbanizací a přeměnou zemědělských ekonomik na průmyslově orientované se větší podíl spotřebované vody přesouvá do sektoru průmyslu. (Anand, 2007: 36) Pro státy s nízkými příjmy ale nemusí být proces transformace jednoduchý. Spotřeba vody v zemědělství může klesat pomalejším tempem oproti tempu nárůstu spotřeby vody v sektoru průmyslu (nárůst ani pokles nejsou lineární). Zároveň

ale

už

rostoucí

urbanizace

může

vyžadovat

stále

více

vody

pro

potřeby domácností, které se ale vzhledem ale nemusí dostávat. To může mít za následek

24

Spotřeba ale roste jen do určité doby, pokles nastává okolo 20 000 usd/os. Nicméně mezi státy se stejnou hodnotou HDP/os. jsou výrazné rozdíly v množství spotřebované vody na obyv. Některé země tedy užívají vodu efektivněji než jiné. (Anand, 2004, 36) Tento fakt ukazuje, jak je nedostatek (vody) relativním pojmem. 25 V oblastech s nedostatečnými vodními zdroji může spotřeba klesnout až k 20-60 l na den. (UNESCO, 2005)


marginalizaci chudých a zhoršení nerovnosti v přístupu k vodním zdrojům (Anand, 2007: 36-52).

3.1.5. Využití technologií a zlepšení infrastruktury Množství dostupné vody lze navýšit, zlepšením infrastruktury, nicméně ke zlepšení infrastruktury je nezbytné, aby stát měl dostatek finančních a institucionálních kapacit. Neboli jak uvádí Anand na příkladě budování přehrad. Existuje pozitivní vztah mezi celkovým HDP a kapacitou přehrad. Budování přehrad je velmi kapitálově náročná činnost a trvá dlouhou dobu, proto zde může být významná ekonomická vyspělost státu. Může to tedy být základní příčinou vztahu mezi velikostí ekonomiky a budováním přehrad. Čím větší ekonomika, tím je pravděpodobnější že existuje systematická kapacita ke zbudování přehrady, kteréž to bývá velmi kapitálově a časově náročnou aktivitou. Nebo v případě odsolování. Obvykle země se srážkami nižšími než 500 mm mají tendenci využívat odsolování, nicméně množství odsolované vody závisí na HDP/os., dovolit si jej tedy mohou jen bohatší státy (Anand,2007: 42-55 ).

3.1.6. Znečištění K existujícím lokálním a regionálním problémům nedostatku vody přispívá také znečištění vody, v jehož důsledku dochází k výraznému snižování množství potenciálně využitelné sladké vody. Znečištění vody je problémem jak vyspělých tak i v rozvojových státech, zatímco většina vyspělých zemí však disponuje technickou, administrativní a finanční kapacitou nutnou k podpoře využívání moderních technologií v oblasti ošetřování znečištěné vody, ve většině rozvojových zemí tyto kapacity scházejí (UNEP-FI, 2004:13). Jako výsledek je tak převážné množství odpadních vod v rozvojových zemích vypouštěno do vodních zdrojů bez jakékoli úpravy, podle odhadů WMO (1997) se jedná o 90 % všech odpadních vod v rozvojových zemích. Revenga & Mock (2000:5) uvádějí, že data týkající se kvality vody v rozvojových zemích jsou vzácná, nicméně je pravděpodobné, že vodní zdroje jsou degradovány v téměř všech oblastech s intenzivním zemědělstvím a rapidní urbanizací.


3.2 Charakter ekonomiky vodního hospodářství v rozvojových zemích Hospodaření s vodou je podmíněno existujícím institucionálním prostředím, které stanovuje základní pravidla pro vodní hospodářství. Vodní instituce26 stanovují pravidla a definují tím soubor jednání, jak pro individuální, tak i pro kolektivní rozhodování v oblasti alokace, využívání a rozvoje vodních zdrojů - za tři hlavní dimenze vodních institucí lze označit: vodní právo, vodní politiku a vodní správu (Saleth and Dinar, 2000: 176). V rámci daného institucionálního prostředí je pak vytvářeno určité institucionální uspořádání neboli forma organizace. Jedná se například o trh s vodou, společné využívání studen nebo sdružení uživatelů vody. Vodní hospodářství v rozvojových zemích je do velké míry neformální27 V neformálních vodních ekonomikách závisí uživatelé vodních zdrojů do velké míry na samozásobitelství (prostřednictvím soukromých studen, toků či nádrží), na neformálních výměnných institucích, nebo na vodních zdrojích, které jsou v managementu místních komunit. Na rozdíl od vysoce formalizovaných ekonomik vodního hospodářství, které existují např. v Evropě či Severní Americe, ve kterých je samozásobitelství jen okrajovým jevem, nebo neexistuje vůbec. Většina uživatelů je zde obsluhována veřejnými nebo soukromými poskytovateli služeb, kteří formují vzájemný vztah mezi uživateli a institucionálním prostředím. Vysoce organizovaný vodní průmysl ve

formalizovaných

ekonomikách je tak přístupný přímým politickým a regulačním opatřením například

zpoplatnění

vody),

které

se

v

neformálních

ekonomikách

(jako je stávají

neuskutečnitelné. Míra formalizace ekonomiky vodních zdrojů se mění v závislosti na ekonomickém růstu. Jak ekonomiky s nízkými příjmy postupně ekonomicky sílí (stoupají po ekonomickém žebříku), dochází spolu se změnou společnosti jako celku, také ke změně organizace hospodaření s vodou (Shah, 2007: 67).28

26

Instituce jsou zde chápány podle definice, kterou uvádí Alaerts (1997) jako pravidla v rámci sociální struktury (např. právo, předpisy a jejich prosazování, dohody atd.). 27 Formalizací je rozuměno podíl ekonomiky, který spadá do oblasti přímého regulačního vlivu institucionálního rámce (Shah, 2007: 67). 28 Tempo formalizace v závislosti na ekonomickém růstu závisí na mnoha faktorech, především na charakteru státu (Shah, 2007: 67).


Obrázek č. 2. Transformace neformálních ekonomik vodního hospodářství jako odpověď na ekonomický růst.

zdroj: Shah (2007)

3.3 Současné paradigma managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích Plánování a rozvoj v oblasti vodních zdrojů ve 20. století byl odvozován z předpokládaného budoucího nárůstu populace, tedy i následného zvýšení poptávky po vodě a růstu zemědělské produkce. Očekával se tedy nárůst spotřeby vody, který by mohl přerůst dostupné zásoby a úkolem managementu bylo přijít s vhodným postupem, jak tomu předejít. Až do 70. let 20. století přicházela řešení hlavně ze strany nabídky. Jednalo se zejména o výstavbu nové infrastruktury, zejména rezervoárů, akvaduktů a potrubí (Gleick, 2000: 128). Toto období vodního managementu, od konce 19.století do 70. let nazývá Allan tzv. vodní misí (hydraulic mission). Této vizi a politice se industrializované ekonomiky oddávaly od konce 19. století až do 70.let (Brouma, 2003).


Tento přístup se ale na konci dvacátého století změnil spolu s proměnou sociálních hodnot, politických a ekonomických podmínek. Paradigma spoléhající se na stále větší počet přehrad a rezervoárů a akvaduktů, k zachycení a přesunu stále většího množství vody začalo selhávat z environmentálních, ekonomických i sociálních důvodů. (Gleick, 2000: 128). Od 70. let začala být v USA a na severu Evropy tzv. Vodní mise nahrazována alternativními přístupy k managementu vodních zdrojů. (Brouma, 2003) V rámci nichž lze identifikovat tři vodní paradigmata, jak uvádí Allan (2005): tzv. zelené, ekonomické a politické/istitucionální.29 Tyto myšlenky získaly větší důležitost ve vyspělých státech na začátku 90.let. Allan (2005) uvádí, že koncem 90. let se vynořuje nové paradigma, které nazývá Integrated Water Resource and Allocation Management (IWRAM). Tento přístup vyžaduje více než

pouhé rozpoznání ekonomické a environmentální hodnoty vody a

plánování inženýrských a ekonomických intervencí. Toto paradigma je inspirováno názorem, že alokace vody a management jsou primárně politickým proces a proto vyžadují celostní přístup a bezprecedetní úroveň politické spolupráce . Způsob rozvoje vodního sektoru v rozvojových a ve vyspělých státech je odlišný. V současnosti v rozvinutém světě dochází k posunu od paradigmatu hydraulické mise k paradigmatu IWRAM. Oproti tomu většina rozvojových zemí je stále pokračuje ve vodní misi, jako převládajícím paradigmatu v rozvoji vodního sektoru (Allan, 2005). Rozdíl v převládajícím paradigmatu je výsledkem rozlišných priorit rozvojového a vyspělého světa. Politický, ekonomický a sociální rozvoj v rozvinutých zemích byl během dvacátého století značný, proto se dnes rozvoj vodního sektoru koncentruje více na udržitelný rozvoj se zaměřením na sociální, ekonomický a environmentální udržitelnost. V rozvojových zemích jsou společenské a ekonomické zájmy převládající, proto je zde vodní mise stále převládající politikou.

3.4. Problematika managementu vodních zdrojů v rámci mezinárodních konferencí Od 60. let 20. století se do popředí zájmů mezinárodního společenství a jednotlivých států světa dostává systematická ochrana životního prostředí. Spolu s tímto 29

Tzv. zelené paradigma je inspirováno uvědoměním environmentálních hnutí a prosazuje změnu alokace vody a priorit managementu v zájmu zachování stability životního prostředí. Ekonomické paradigma vyzdvihuje ekonomickou hodnotu vody (Brouma, 2003).


vývojem se významným tématem stává také otázka vodních zdrojů. Důležitost vody jako významného přírodního zdroje je zmiňována již na Konferenci OSN o životním prostředí člověka v roce 1972 (UNEP, 1972). Hlavním tématem se ale voda a hospodaření s vodními zdroji stává až na Konferenci OSN o vodě v roce 1977, v Mar del Plata v Argentině. Konference v Mar del Plata zdůrazňuje význam vody jako základní lidské potřeby. Stanovuje že „všichni lidé bez ohledu na stupeň jejich vývoje, sociální a hospodářské podmínky mají právo na přístup k pitné vodě v množství a jakosti odpovídající jejich základním potřebám“ a že přístup lidí k tomuto zdroji je důležitý pro život a plný rozvoj jednotlivce i celé společnosti. Snaha zajistit lidstvu pitnou vodu a hygienické potřeby v rámci této konference, vyústila ve vyhlášení Mezinárodního desetiletí zásobování pitnou vodou a základními hygienickými zařízeními v letech 1981-1990. Cílem dekády, stanoveným v tzv. Mar del Platském akčním plánu, bylo do roku 1990 poskytnout všem lidem základní hygienická zařízení a nezávadnou pitnou vodu v potřebné kvalitě i kvantitě (UNWC, 1997). Ačkoli tohoto cíle se do roku 1990 dosáhnout nepodařilo (Diamant, 1992:183)30, tato dekáda byla důležitá v tom, že zahájila éru mezinárodní spolupráce v oblasti zabezpečení vodních zdrojů a hygienických potřeb (Black, 1998: 4). A také z hlediska zjištění, že pro dosažení stanovených cílů bude nezbytné investovat mnohem více času a výdajů než se původně předpokládalo (WWC, 2008). Neúspěch zmíněných mezinárodních snah vedl k vymezení nových přístupů v oblasti hospodaření s vodními zdroji. Základní principy managementu vodních zdrojů, byly vymezeny v roce 1992

na Mezinárodní konferenci o vodě a životním prostředí

v Dublinu. Konference stanovila tzv. čtyři Dublinské principy:

1. Sladká voda je omezeným a citlivým zdrojem nezbytným pro zachování života, rozvoj a životní prostředí. Protože voda zachovává život, efektivní management vodních zdrojů vyžaduje celostní přístup spojující sociální a ekonomický rozvoj i ochranu životního prostředí.

30

Diamant (1992) uvádí jako příčiny neúspěchu: vysokou míru růstu populace v rozvojových zemích, nedostatek vhodných technologíí, preferování malých privilegovaných městkých oblastí před rozsáhlými venkovskými oblastmi, nedostatek souběžně probíhajících přístupů v managementu vody a hygienických zařízení a nedostatek osvěty v hygieně.


Efektivní management zahrnuje využívání jak vody tak i půdy v celé oblasti povodí nebo podzemní vody.

2. Rozvoj a obhospodařování vodních zdrojů by mělo být založeno na účasti všech zainteresovaných stran včetně uživatelů, plánovací sféry a politických činitelů všech úrovní. Participační přístup zahrnuje růst povědomí o důležitosti vody mezi politickými činiteli a širokou veřejností. To znamená, že rozhodnutí jsou vydávána na nejnižší příslušné úrovni, kdy do plánování a implementace projektů je plně zahrnuta veřejnost a uživatelé.

3. Ženy hrají ústřední roli v obstarávání, managementu a zabezpečování vody. Přijetí a implementace tohoto principu vyžaduje určité metody k adresování specifických potřeb žen, k jejich vybavení a posílení, tak aby mohly k participovat na všech úrovních programů zaměřených na vodní zdroje, včetně procesu rozhodování a implementace, a to způsobem jaký si samy definují.

4. Voda má ekonomickou hodnotu při všech vzájemně si konkurujících způsobech využití a měla by být uznána za ekonomický statek. V rámci tohoto principu je zásadní nejprve uznat základní právo všech lidských bytostí na přístup k vodě a hygienickým zařízením v dostupné ceně. Zpravování vodních zdrojů jako ekonomického statku je důležité pro dosažení efektivního a spravedlivého využití vodních zdrojů a k podpoření jejich zachování a ochrany.

(UNCED, 1992)

Tyto principy, které byly součástí tzv. Dublinského prohlášení o vodě a udržitelném rozvoji, jsou dodnes relevantní a formují základ mezinárodní debaty týkající se politiky vody (Soussan, 2003:223). Nicméně otázka vody jako ekonomického zboží stále zůstává tématem diskuze (EU, 2001: 8). Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, která se ve stejném roce konala v Rio de Janeiru, se vodě věnuje v samostatné kapitole Agendy 2131, v rámci které vymezila sedm programových oblastí pro aktivity v oblasti pitné vody. Jednou z oblastí je integrovaný management

vodních

zdrojů

(IWRM,

Inregrated

water

resources

management), který je vzhledem k multisektorálnímu charakteru využívání vodních zdrojů, 31

Tj. Kapitola 18: Ochrana kvality a zásob sladkovodních zdrojů: aplikace integrovaných přístupů k rozvoji, využívání zdrojů vody a hospodaření s nimi (AGENDA 21).


považován za nezbytný. Princip Integrovaného managementu vodních zdrojů je založen na integraci plánů a programů v týkajících se hospodaření s vodními zdroji do národních ekonomických i sociálních politik (Agenda 21). Během 90. let problematika vody z hlediska snahy o zabezpečení udržitelného rozvoje stále více ukazuje být klíčovou. V roce 1996 byla založena Světová vodní rada (World Water Council), jako mezinárodní platforma, která od roku 1997 pořádá každé tři roky tzv. Světové vodní fórum. Druhé Světové vodní fórum, které se konalo v roce 2000 v Haagu, vytyčuje dosažení vodní bezpečnosti (water security) za klíčový cíl nezbytný pro rozvoj států a pro boj s chudobou. Haagská deklarace ministrů o vodní bezpečnosti ve 21. století vymezuje sedm prioritních výzev, kterými ještě blíže specifikuje ideální přístup k managementu vodních zdrojů, jak byl v základu vymezen Dublinskými principy. Deklarace stanovuje potřebu 1) uspokojení základních potřeb člověka 2) zabezpečení vody pro produkci potravin 3) ochrany ekosystémů 4) sdílení vodních zdrojů32 5) snahy o zvládnutí nebezpečí33 6) ocenění vody34 7) moudrého spravování vodních zdrojů35 (MDH: 1). V roce 2000 byl v rámci systému Organizace spojených národů k vytvořen tzv. World Water Assessment Programme (WWAP), který v rámci tzv. World Water Development Report, monitoruje vývoj v oblasti managementu vodních zdrojů. Rok 2000 byl také milníkem neboť došlo k přijetí Miléniové deklarace, která vedla k vytvoření Rozvojových cílů tisíciletí (zmíněno v 2. kapitole této práce). Toto dění bylo reflektováno na Světovém Summitu o udržitelném rozvoji ( World Summit on Sustainable Development) v roce 2002 v Johanesburku, v rámci tzv. Johanesburského implementačního plánu, byla stanovena potřeba s podporou rozvojovým zemím vyvinout integrovaný management vodních zdrojů do roku 2005 a to prostřednictvím aktivit na všech úrovních. V návaznosti na Johaneburský implementační plán byla vytvořena IWRM Roadmapping Initiative, která se zaměřuje implementaci IWRM v jednotlivých světových státech.

32

Ve smyslu mírové spolupráce a součinnosti mezi jednotlivými způsoby využívání vody na všech úrovních, uvnitř států, a v případě hraničních vod i mezi státy. 33 Tedy zabezpečení před povodněmi, suchy, znečištěním a dalšími nebezpečími spojenými s vodou. 34 Zpoplatnění vodních služeb, které neopomíjí potřeby chudých lidí. 35 Důležitost dobrého vládnutí tzv. good governance.


Integrovaný management vodních zdrojů aplikuje celostní přístup k managementu vodních zdrojů. Pro stát, který se rozhodne jej přijmout je stanoven individuální plán jeho aplikace, s přihlédnutím ke specifickým podmínkám v dané zemi. Plán může mít lokální, státní či mezinárodní rozsah. V rámci realizace plánu je velký důraz kladen na vytvoření spolupráce mezi všemi zainteresovanými stranami a vytvořit komplexní přístup k managementu vodních zdrojů (UNW, 2008).


Závěr Dostupnost dostatečného množství nezávadné vody je základním předpokladem pro lidský, tedy i sociální rozvoj. Vzhledem k zásadnímu významu vody v oblasti sociální, environmentální i ekonomické, se stále více ukazuje centrální význam tohoto elementu pro zabezpečení udržitelného rozvoje společnosti. Nedostupnost vody je vždy svázána s lokálními charakteristikami a podmínkami. Většinou je zapříčiněna komplexním souborem faktorů, které je často velmi těžké postihnout v jejich úplnosti. Z této perspektivy je velmi důležitý vhodný management vodních zdrojů, který postihuje tuto problematiku v celé její šíři a komplexnosti. Vymezení principů udržitelného hospodaření s vodními zdroji bylo v posledních desetiletích tématem četných mezinárodních konferencí a to zejména v souvislosti s problematikou

nedostatku

vody,

která

v současné

době

postihuje

mnohé

oblasti rozvojových zemí. Definovány byly principy, na jejichž základě vznikl koncept tzv. Integrovaného managementu vodních zdrojů, základem tohoto konceptu je celostní přístup k managementu vodních zdrojů. V případě rozvojových zemí je však zavedení udržitelného a efektivního hospodaření s vodními zdroji ztíženo řadou specifických faktorů, se kterými se tyto státy musejí potýkat. Jejich výchozí pozice je oproti vyspělým státům odlišná v souvislosti s vysokými nároky, které jsou kladeny na spotřebu vody. Tyto nároky souvisí zejména s rapidním populační růstem a velkým významem sektoru zemědělství pro ekonomiky těchto zemí. Limitujícím faktorem pro mnoho nejchudších států světa je také nepříznivá geografická poloha z hlediska přirozené bohatosti vodních zdrojů. Nedostatek finančních prostředků, omezené institucionální kapacity a vysoký podíl neformální ekonomiky v oblasti vodního hospodářství pak v případě rozvojových zemí omezují možnosti aplikace vhodného managementu vodních zdrojů.


Shrnutí Bakalářská práce se zabývá problematikou hospodaření s vodními zdroji v rozvojových zemích. Cílem práce je zachycení specifických charakteristik rozvojových států, které omezují možnosti těchto zemí vyrovnat se s problémem nedostatku vodních zdrojů. Větší část práce je věnována teorii nedostatku vody, která je důležitá pro pochopení složitosti a komplexnosti tohoto jevu. Popsány jsou vybrané teoretické přístupy zabývající se nedostatkem vody a také indikátory, které slouží k jeho měření. V druhé časti práce jsou vymezeny základní charakteristiky rozvojových států, které limitují dostupnost vody v těchto oblastech. Nastíněno

je současné paradigma

managementu vodních zdrojů a jeho vývoj v kontextu mezinárodních konferencí.

Klíčová slova: hospodaření s vodními zdroji, rozvojové země, nedostatek vody, udržitelný rozvoj


Summary This work consider problem of water resources management in developing countries. The main point is to describe specific characteristics of developing countries, which reduce abilities of this countries to solve problem of insufficiency of water resources. The main part of this work describe the theory of water scarcity, which is important for understanding of complexity of this phenomenon. There are described a theoretical stances which deals with water scarcity and indicators which can be used for gauging it. In the second part of this work are described the main characteristics of developing countries, which limits availability of water. There is a brief part of paradigma of management of water resources a its development in the context of international conferences.

Key words: water management, development countries, water scarcity, sustainable development


Seznam použitých zdrojů Abrams, L. 2001. Water for basic needs[online]. [cit. 2009-04-16]. Dostupné z: . ADB (Asian Development Bank). 2004. Poverty and Water Security: Understanding How Water Affect the Poor. Dostupné z: . Agenda 21. Protection of the Quality and Supply of the Freshwater Resources: Aplication of Integrated Approaches to the Development, Management and Use of water resources. Earth Summit - The United Nations Programme of Action from Rio. 1993. Alaerts, G.J. 1997. Institutional Arrangements. Water Pollution Control - A Guide to the Use of Water Quality Management, WHO/UNEP. Dostupné z: . Allan, J. 2005. Water in the Environment/Socio-Economic Development Discourse: Sustainability, Changing Management Paradigms and Policy Responses in a Global Systém [online].[cit.2009-04-01]. Dostupné z: . Anand, P.B. 2007. Scarcity, Entitlements and the Economic of Water in Developing Countries. Edward Elgar Publishing LTD. Appelgren, B. - Klohn,W. 1999. Management of Water Scarcity: A Focus on Social Capacities and Options. Physics and Chemistry of the Earth, Part B: Hydrology, Oceans and Atmosphere, 24 (4), 361-373. (13) Bergstedt, CH. a kol. 2005. Člověk a příroda. Voda. Fraus. Brouma, A. 2003. Bridging the GAP: Modernity versus Post-Modernity.Which water management paradigm? [online].[cit.200904-01]. Dostupné z: . CE (Council of Europe - Comittee of Ministers). 1968. European water charter [online]. [cit.2008-01-28]. Dostupné z: . CE (Council of Europe - Comittee of Ministers). 2001. Recommendation Rec(2001)14 Of the Committee of Ministers to member states on the European Charter on Water Resources [online]. [cit.2008-04-01]. Dostupné z:


. Clarke, R.- King, J. 2004. The Water Atlas. Myriad Editions Limited. Cohen,B. 2006. Urbanization in developing countries: Current trends, future projections, and key challenges for sustainability. Technology in Society, 28, 63–80 Dostupné z: < http://www7.nationalacademies.org/dbasse/Cities_Transformed_World_TechnologyInSoci ety_Article.pdf>. Diamant, B.Z. 1992. Assessment and Evaluation of the International Water Decade. The Journal of the Royal Society for the Promotion of Health, 112 (4), 183-188. Dostupné z: ECOSOC (United Nations, Economic and Social Council). 1997. Comprehensive assessment of the freshwater resources of the world [online]. [cit. 2007-02-02]. Report of the Secretary-General. E/CN.17/1997/9. Dostupné z: . Falkenmark, M. 2000. Water Perspective on Population, Environment, and Development. The Environment and Emerging Development Issues, 1, 73-95. Oxford: Oxford University Press. Gleick, P. 1999. The Human Right to Water. Water Policy Journal, 1(5) 487-503 (1999). Dostupné z: . Gleick, P. 2000. The Changing Water Paradigm A Look at Twenty-first Century Water Resources Development. Water International, 25(1) Dostupné z: . Farský, I. 2005. Obecná fyzická geografie: Hydrogeografie. Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Ústav přírodních věd. FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations). 2006a. Aquastat [online]. [cit. 2008-04-02] Dostupné z: < http://www.fao.org/nr/water/aquastat/main/index.stm>. FAO (United Nations Food and Agriculture Organization). 2006b. Irrigated Area, Developed and Developing Countries, 1961 to 2003. [online].[cit.2008-04-11]. Dostupné z: < http://www.worldwater.org/data20062007/Table17.pdf>. Gyawali, D. 2004. Water Nepal. Journal of Water Resources Development, 11 (2).


Jeníček, V.- Foltýn, J. 2003. Globální problémy a světová ekonomika. Praha: C.H. Beck. Lawson, R.- Coltharp, G. 1989. Factors Influencing Water Resources [online]. [cit. 200804-06]. Central Hardwood Notes. Note 11.01. JMP (WHO/UNICEF Joint Monitoring Programme). 2008. The Joint Monitoring Programme : definitions [online]. [cit. 2009-04-29]. Dostupné z: JMP (WHO/UNICEF Joint Monitoring Programme). 2000. The Joint Monitoring Programme : definitions [online]. [cit. 2009-04-29]. Dostupné z: http://www.wssinfo.org/en/122_definitions.html Kaplan, M. a kol. 2007. Základy rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Novinář, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc : příručka rozvojového vzdělávání pro studenty mediálních oborů, kap.1, s. 3-8. Člověk v tísni, Praha. Kondouri, P. et al. 2003. The Economics of Water Management in Developing Countries: Problems. Princples and Policies. Edwar Elgar Publishing Limited. Krpec, O. 2004. Voda jako relevantní mezinárodněpolitické téma. Mezinárodní politika, 28 (7). Lawrence, P. – Meigh, J. - Sullivan, C. A. 2002. The Water Poverty Index: an International Comparison. Keele Economic Research Papers. Keele University. Keele. Dostupné z: . Macfarlane, R. 1999. Process of Human & Social Development [online]. [cit. 2008-04-02]. International Center for Peace and Development. Dostupné z: . MDH (Ministerial Declaration of The Hague on Water Security in the 21st Century). 2000. Dostupné z: . Netopil, R. 1981. Fyzická geografie I.: Hydrologie – Limnologie – Oceánografie. Státní pedagogické nakladatelství Praha. Pimentel, D. et al. 1997. Water resources: Agriculture, the environment, and society. Bioscience, 47 (2), 97-106 Dostupné z: POST (Parliamentary Office of Science and Technology, Parliament UK). 2002. Access to Water in Developing Countries [online]. [cit. 2008-03-16] note number 178. Dostupné z: .


PRB (Population Reference Bureau). 2007. World Population Highlights.Population Bulletin, 62 (3) Dostupné z: .

PRB

(Population

Reference

Bureau).

2008.

World

Population

Data

Sheet

[online].[cit.2008-04-13]. Dostupné z: . Rijsberman, F.R. 2004. Water Scarcity: Fact or Fiction. „New directions for a diverse planet“. Proceedings of the 4th International Crop Science Congress, 26 Sep – 1 Oct 2004, Brisbane. Dostupné z: . Rynda, I. Rok neuveden. Trvale udržitelný rozvoj [online]. [cit. 2008-04-03]. Dostupné z: Shiklomanov, I. A. 1998. World Water Resources: A New Appraisal and Assessment for the 21st Century. UNESCO. Shiklomanov, I. A. 1999. Summary of the Monograph „World Water Resources at The Beginning of the 21st Century“ Prepared in the Framework of IHP UNESCO [online]. [cit. 2008-04-05] Dostupné z: . Soussan, J. 2003. Poverty, Water security and Household Use of Water. [online].[cit.200804-22]. International Symposium on Water, Poverty and Productive uses of Water at the Household Level, 21-23 January 2003, Muldersdrift, South Africa. Dostupné z: < http://www.musgroup.net/content/download/449/4751/file/proceeding_19.pdf>. Turton, A.R. - Ohlsson, L. 1999. Water Scarcity and Social Adaptive Capacity: Towards an Understanding of the Social Dynamics of Managing Water Scarcity in Developing Countries. Paper presented in the Workshop No. 4: Water and Social Stability of the 9th Stockholm Water Symposium "Urban Stability through Integrated Water-Related Management". Stockholm: 1999 [online]. [cit. 2007-03-02]. Dostupné z: Turton, A.R. 2005. Constructing Risk: Social Adaptive Capacity and Water Scarcity in Southern Africa. Forum on Drought Risk and Development Policy: Must Africa be Hostage to Climate Shocks? Nairobi: 2005 [online]. [cit. 2007-03-18]. Dostupné z: <www.undp.org/drylands/docs/drought/presentations/Day-3-One.ppt>


Revenga, C.-Mock, G. 2000. Freshwater Biodiversity in Crisis [online].[cit.2008-04-01]. Dostupné z: . Říha, J. 1987. Voda a společnost. SNTL Nakladatelství technické literatury. Saleth, R.M. - Dinar, A. 2000. Institutional changes in global water sector: trends, patterns, and implications. Water Policy 2 (3), 175–199. Dostupné z: . Shah, T. 2007. Issues in Reforming Informal Water Economies of Low-income Countries: Examples from India and Elsewhere [online].[cit.2008-04-01]. Dostupné z: . UNCED (United Nations Conference on Environment and Development). 1992. The Dublin Statement on Water and Sustainable Development. Dostupné z: UNEP (United Nations Environmental Prorgramme). 1972. Declaration of the United Nations Conference on the Human Environment. Dostupné z: . UNDP (UN Development Program). 1994. Humman development report. New York Oxford,Oxford University Press. Dostupné z: http: UNWC (United Nations Water Conference). 1977. United Nations Water Conference Resolutions. Report of the United Nations Water Conference, Mar del Plata, 14-25 March 1977 (United Nations publication, Sales No. E.77.II.A.12) Dostupné z:

WMO (World Meteorological Organization). 1997. Comprehensive Assessment of the Freshwater Resources of the World. Stockholm, Sweden: WMO and Stockholm Environment Institute. WWC (World Water Council). 2008. Water on the International Agenda[online].[cit. 200904-25]. Dostupné z: . World Resources Institute (WRI). 1999. World Resources Report, 1998-1999 (WRI)


UNEP DTIE (United Nations Environment Programme Division of Technology, Industry and Economics). 2004. Freshwater and industry: fact and figures. Industry and Environment, 27 (1) Dostupné z: < http://www.uneptie.org/media/review/vol27no1/UNEP%20N27%20Vol.1.pdf> UNEP FI (United Nations Environment Programme Finance Initiative). 2004. Challenges of Water Scarcity: A Business Case for Financial Institutions [online]. [cit. 2008-03-16]. Dostupné z: . UNCED (United Nations Conference on Environment and Development). 1992. Agenda 21: The United Nations Program of Action from Rio [online]. [cit. 2008-02-21]. Section II (18). United Nations, New York. Dostupné z: UNDP (United Nations Development Programme).2006. Human Development Report 2006 : Beyond scarcity: Power, poverty and the global water crisis. Palgrave Macmillan. UNDP (United Nations Development Programme) – UNEP (United Nations Environment Programme) – WB (World Bank) - WRI (World Resources Institute). 2000. World Resources 2000-2001: People and ecosystems: The fraying web of life. Elsevier Science. UNESCO (United Nations Educational Scientific and Cultural Organization). 2005. Water Portal Weekly Update No. 92: Water Use. [online].[cit.2008-04-01]. Dostupné z: . UNW (UN Water). 2008. Status Report on Integrated Water Resources Management and Water Efficiency Plans [online].[cit.2008-04-11]. Dostupné z: . Vysoudil, M. 1991. Klimatologie – základy bioklimatologie. Rektorát Univerzity Palackého. Water Strategy Man (WSM). 2004. Indicators [online].[cit.2008-04-22]. Dostupné z: . Winpenny, J.T. Rok neuveden. Managing Water Scarcity for Water Security [online ]. [cit. 2007-02-04]. Dostupné z: . WCED (World Commission on Environment and Development). 1987. Our common future. Oxford, Oxford University Press.


WHO (World Health Organization). 2003. Right to water. Health and human rights publication series; no. 3. Dostupné na: . Wolfe, S. – Brooks, D. B. 2003. Water Scarcity : An alternative view and its implications for policy and capacity building. Natural Resources Forum 27, 99-107. United Nations, Blackwell Publishing WWAP (World Water Assesment Programme). 2003. Water for People, Water for Life: The United Nations World water Development Report, Berghahn Books. Dostupné z: < http://nrs.fs.fed.us/pubs/ch/ch_11_01.pdf >.


Problematika managementu vodních zdrojů v rozvojových zemích

Recommend Documents