Noviny pro prevenci a léčbu obezity 12. dubna 2007
4/2007
Proč se bránit obezitě? Obezita, obezita, obezita….. proč vlastně máme proti ní bojovat? Vždyť známe lidové rčení – až budou obézní hubení, tak budou štíhlí studení. Je pravdou, že genetická výbava obézních umožňuje přežít i období s nedostatkem potravy. Věříme ale, že v dnešním 21. století už nám hlad nehrozí, protože díky moderním technologiím dokážeme vyrobit dostatek potravin. Proč tedy nyní bojovat s něčím, co se ukazovalo po století a tisíciletí jako výhodné, co umožnilo našim předkům přežít? Bohužel je všeobecně známo, že s rostoucí hmotností roste i výskyt různých onemocnění. Jedná se především o cukrovku druhého typu (tedy nezávislou na inzulínu), vysoký krevní tlak, ischemickou chorobu srdeční (infarkty, angina pektoris) a cévní mozkové onemocnění. Celková úmrtnost (mortalita) bez rozlišení jejích příčin je skoro dvojnásobná u pacientů mezi 55 a 60 lety s BMI nad 35 kg/m2 oproti pacientů s normální hmotností.Tato rizika stoupají již od BMI 26 kg/m2. S obezitou jsou spojeny ale i další onemocnění jako např. artróza nosných kloubů, bolesti zad, zvýšená hladina kyseliny močové (dna) nebo některé poruchy srážlivosti, které mohou vést k vyšší pravděpodobnosti trombózy hlubokých žil a k vyššímu riziku např. pooperačních komplikací (plicní embolie). Zhoršené hojení ran po operacích je typickým jevem u obézních. S obezitou často souvisí i zhoršená možnost otěhotnění. Existuje mnoho žen, které i po relativně malém snížení hmotnosti (cca o 5 - 10 % hmotnosti) otěhotněly bez další intervence. Samozřejmě i pro vlastní porod je nižší hmotnost výhodou. Méně známou kapitolou je výskyt nádorových onemocnění. Z nádorových onemocnění je to především karcinom tlustého střeva, který je s obezitou úzce spojen. Jeho výskyt je prakticky 3x vyšší u pacientů s BMI nad 30 kg/m2 než u pacientů s BMI pod 25 kg/m2. Z dalších typických nádorů spojených s obezitou jsou to především gynekologické nádory – děloha, prs. Redukce hmotnosti je jedno ze základních preventivních opatření u pacientek po operaci pro karcinom prsu k zabránění recidi-
vě onemocnění. I snížení hmotnosti o 9 kg vede k poklesu výskytu všech nádorových onemocnění související s obezitou o více než 50 procent. U pacientů s nadváhou a obezitou je také nápadně častější výskyt depresí. Může to být způsobeno nejen tím, jak obézní člověk vypadá, což mnoho lidí špatně snáší, ale velký podíl na tom určitě má i nízká fyzická zdatnost, která velmi úzce souvisí s depresemi. Zde často stačí zvýšit fyzickou aktivitu a relativně po malém hmotnostním úbytku se dostaví snížení tzv. skóre deprese. Pohybová aktivita je jedno z nejsilnějších antidepresiv. V následující tabulce je možné vidět komplikace obezity, u kterých snížení hmotnosti vede k významnému zlepšení. Mechanické komplikace
kloubní onemocnění, dušnost, bolesti zad, spánková apnoe (chrápání), částečná hypetrofie srdce, anestesiologické, chirurgické a porodnické komplikace
Metabolické komplikace
cukrovka 2. typu, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina tuků v krvi, ischemická choroba srdeční, cévní mozkové příhody, některé nádory, sterilita, deprese
Pro významné snížení výskytu tzv. metabolických komplikací stačí obvykle doporučovaný hmotnostní pokles o 5 - 10 % hmotnosti. Další hmotnostní pokles už významně neovlivní výskyt výše uvedených onemocnění, nicméně každý kilogram, o který se sníží hmotnost, se projeví u tzv. mechanických komplikacích, respektive v jejich projevech.
Kromě zdravotních důvodů, které jsou v těchto řádkách uvedeny, existují i jiné významné důvody, proč začít snižovat hmotnost. Klidně to může být i to, jak člověk vypadá. Jakýkoliv důvod, který má člověk pro hubnutí, je dobrý a nedá se rozhodně říci, že některý je významnější než druhý. Je pouze důležité nalézt tu správnou motivaci začít….. Ale o tom snad příště. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D. III. interní klinika a 1. LF UK a VFN
2 – ROZHOVOR
4/2007
Nejzásadnější vliv na vznik obezity má svět kolem nás Dokud se nezmění naše prostředí tak, aby nás pobízelo ke zdravému životnímu stylu, budou prevence a boj s obezitou neúspěšné. Kdy jste se začal věnovat léčbě obezity? Co Vás k tomuto oboru přivedlo? Léčbě obezity jsem se začal věnovat v roce 1980. Postupně jsme si začali uvědomovat, že obezita není jen záležitostí genů, hormonů a metabolismu, ale že obézní pacient má často problémy, které vyplývají nejen z jeho nadváhy či obezity, ale i ze zdravotních komplikací. Tyto problémy nejsou pouze zdravotní, ale i psychologické a sociální. Všechno toto vyžaduje celostní pohled na obézního pacienta, intervenci (pomoc), která zahrnuje nejen dietní a pohybová opatření a pomoc psychologa, ale v některých případech i farmakoterapii (podávání léků) či chirurgickou léčbu. Jste ředitelem Endokrinologického ústavu. Považujete obezitu za hormonálně podmíněnou nemoc? Endokrinologie je obor, který zasahuje prakticky do všech odvětví medicíny. Dnes je zřejmé, že nejen onemocnění klasických žláz s vnitřní sekrecí, ale i řada dalších onemocnění je provázena změnami hormonální sekrece. Hormony se netvoří pouze ve žlázách s vnitřní sekrecí, ale i v mnoha dalších tkáních jako např. v tukové tkáni, v srdci a v zažívacím ústrojí. Dnes víme, že tuková tkáň není jen zásobárnou energie, která má rovněž funkci termoregulační a izolační, ale že je i největším endokrinním orgánem. Tuková tkáň a zažívací ústrojí jsou místem tvorby hormonů, které se účastní regulace energetické rovnováhy v organismu, a které mohou ovlivňovat jak vznik a rozvoj obezity, tak i redukci hmotnosti. A co geny, mají vliv na rozvoj obezity? Dnes už je mnoha vědeckými studiemi dokázáno, že existují geny, které mají vliv nejen na rozvoj obezity, ale i na redukci hmotnosti. Byly prováděny výzkumy, kdy obézní lidé podstoupili stejný redukční režim, a přesto se úbytek hmotnosti u nich významně lišil. U jednovaječných dvojčat, která mají stejný genotyp, byly ve většině případů úbytky shodné. Podob-
nost úbytku tukové hmoty byla uvnitř párů až 17x větší než mezi páry. To svědčí proto, že genetické faktory mají vliv nejen na vznik obezity, ale i na redukci hmotnosti. Menší úbytek hmotnosti při redukčním režimu nemusí být jenom důsledkem špatné spolupráce pacienta. Je zřejmé, že genotyp ovlivňuje citlivost na prostředí, tzn., že každý jedinec se se životním stylem vyrovnává rozdílně. Někdo na sedavý způsob života a nevhodnou stravu reaguje větším nabíráním hmotnosti, jiného se tento nezdravý způsob života tolik nedotkne. Je prokázáno, že i jídelní chování člověka je geneticky dané. Někteří jedinci řeší jídlem a přejídáním např. stres a deprese. Co je tedy nejdůležitější součástí léčby obezity? Mohou pomoci léky, znalost svého genotypu? Informace o genotypu, hormonálních hladinách a psychologickém profilu jedince nám pravděpodobně v budoucnu umožní posoudit prognózu daného léčebného postupu, včetně účinnosti konkrétního léku proti obezitě. Léky se dnes v léčbě obezity používají jen v indikovaných případech a jsou na lékařský předpis. Léky samozřejmě neovlivňují genotyp člověka. Účinkují na základě toho, že např. navozují pocit sytosti, zvyšují energetický výdej nebo omezují dostupnost tuků v organismu. Hlavní součástí léčby obezity proto i nadále zůstávají dietní opatření, pohybová aktivita, pomoc psychologa při změně jídelních návyků a v těžkých případech obezity pak bariatrická chirurgie (chirurgický zákrok – např. bandáž žaludku). Nejzásadnější vliv na vznik obezity má svět kolem nás. Dokud se nezmění naše prostředí tak, aby nás pobízelo ke zdravému životnímu stylu, tzn. dokud budou existovat restaurace rychlého občerstvení (fast food) nabízející tučná, energeticky bohatá jídla, celodenní sezení u počítače, nedostatek cyklostezek atd., budou prevence a boj s obezitou neúspěšné. To ale není úkol jenom pro lékaře, ale i pro politiky, místní samosprávu, společenské organizace, média a další.
Co byste na závěr vzkázal všem, kteří chtějí zhubnout? Nejdůležitější je mít motivaci a reálný konkrétní cíl. Pokud se rozhodnu sám, z vlastní iniciativy a nejsem pouze nucen hubnout lékařem, dostaví se i pevná vůle, která mi pomůže vytrvat. Je třeba si uvědomit, že cílem léčby obezity není znormalizovat hmotnost, ale že již redukce hmotnosti o 5 –10 % příznivě ovlivní zdravotní rizika, která s sebou obezita přináší. Je důležité si také uvědomit, že boj s obezitou je celoživotní úděl. Obezita je komplexní onemocnění, které je léčitelné, pokud budete dodržovat zásady zdravého životního stylu. Vzhledem ke genetickým faktorům ovlivňujícím vznik obezity je správná životospráva individuální záležitostí. Vždy je nutné přizpůsobit svůj životní styl potřebám svého organismu v aktuální životní situaci. Pane docente, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů ve vaší práci. Dana Fragnerová
Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. Narozen 2. 7. 1944. V roce 1967 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích pracoval krátce v endokrinologické laboratoři Fyziologického ústavu FVL UK. Poté nastoupil na IV. interní kliniku 1. LF a VFN v Praze, kde se od 70. let podílel na práci endokrinologické ambulance. Od roku 1980 se začal věnovat léčbě obezity a v roce 1988 vznikla na IV. interně první obezitologická jednotka v tehdejší Československé republice. V roce 1993 byl u vzniku České obezitologické společnosti ČLS JEP, jejímž byl prvním předsedou. Je členem Vědeckých rad 1. a 3. LF UK v Praze a prezidentem Evropské asociace pro studium obezity (EASO). Od roku 2002 je ředitelem Endokrinologického ústavu v Praze. V roce 2004 byl spolu s Dr. J. Kopeckým z Akademie věd prezidentem 13. Evropského kongresu o obezitě, který se konal v Praze a jehož se účastnilo přes 2500 odborníků v obezitologii z celého světa.
4/2007
HISTORIE OBEZITY – 3
Starověká Čína Za kolébku čínské civilizace je označován střední a dolní tok Žluté řeky s prvními státními útvary na čínském území. Z archeologických nálezů víme, že na rozsáhlém území současné Číny již před 500 000 – 1 000 000 let žili pravěcí lidé označovaní dnes jako Juanmouský, Lantchianský a Pekingský člověk. Dějiny starověké Číny však začínají kolem roku 2 200 př. Kr. V této době vznikají první státní útvary, kterým vládly různé dynastie. Poté následoval počátek nekonečných bojů mezi jednotlivými státními útvary podobné síly a velikosti, nazývaný přiléhavě Období válčících států. Neustálými boji mezi 8. – 3. století nakonec vyniklo 7 silných států (Čao, Jen, Wej, Čchi, Čchin, Chan a Čchu). V této době se v mocném státě Čchin zrodila idea o ovládnutí celého tzv. podnebesí, a začala tak snaha o sjednocení říše. Obživa ve starověké Číně Jídlo hrálo v životě Číny důležitou úlohu. V severní Číně bylo hlavním zdrojem obživy proso, zatímco rýže byla hlavní plodinou na jihu. Dějiny jejich pěstování sahají až do 5. tisíciletí př. Kr. Zprvu se v zemědělství používaly dřevěné a kamenné nástroje, železný pluh se objevil až v 5. století př. Kr. Nelze opomenout ani propracovaný systém zavlažování. Rýže totiž roste lépe v bažinatých oblastech; na druhou stranu sklizeň je určitě snazší za sucha. Odpovědí na tyto potřeby bylo právě zavlažování s lidským pohonem. V zemědělství bylo využíváno i pravidelné střídání pěstovaných plodin tak, aby měla půda dostatek času k regeneraci. Rýže nebyla jedinou pěstovanou zemědělskou plodinou, mezi ty ostatní patřila kapusta, sója, hrách a bambusové výhonky. V severní Číně dominovala pšenice a proso. Rýže zde byla drahá, protože míst vhodných k jejímu pěstování bylo málo. Častým jídlem byly koláčky vařené v páře, nudle nebo placky spolu se sójou jako zdrojem proteinů, nakládaná zelenina a příležitostně maso, vejce nebo ryby. Už v 1. století př. Kr. byli pěstováni v umělých sádkách kapři. Množství a pestrost jídla odráželo společenské postavení. Bohatí si mohli dovolit více masa a také způsoby vaření byly daleko nápaditější než v chudých domácnostech. Ale bez ohledu na postavení měl každý Číňan dvě jídla denně – jedno ráno a druhé před setměním. Další věcí, kterou bychom tu měli zmínit, je čaj. Zprvu se čajových lístků používalo k obětování bohům, jako léku, nebo se jedly jako zelenina. Teprve za dynastie Han, která vládla Číně na přelomu letopočtu, se začaly čajové lístky přelévat horkou vodou a vznikl tak čajový nápoj v té podobě, jak ho známe i dnes.
Čínská jídla v České republice Malou odbočkou se nyní vrátíme opět k čínskému jídlu. V současné době není v republice místa, kde by nebylo alespoň malé čínské bistro. Stejně tak mnoho rodin si doma „čínu“ vaří. „Šuej-ču-žu“ a „kung-pao“ jsou pojmy, které u nás zdomácněly. V této souvislosti pak asi bude překvapením, že spousta u nás používaných názvů pro tato jídla vůbec neodpovídá skutečným čínským protějškům. Většina zná slovo „šuej-ču-žu“, ale nikdo už neví, že to je složenina slov šuej (voda), ču (vařit) a žou (maso). A zatímco u nás se dělá většinou z vepřového, to pravé čínské bylo původně z hovězího masa. I místní čínští restauratéři se přizpůsobili a v zájmu uspokojení poptávky se čínská kuchyně upravuje „po česku“. Nepoužívá se žádný sečuánský pepř, přidává se jen málo pálivého chilli, a „šuej-ču-žou“ se vaří z vepřového nebo z drůbežího masa. Je to trochu škoda, protože mnohá z těchto jídel mají svou dlouhou a zajímavou historii. Třeba kuřecí kostičky „kung-pao“ (čínsky kung-pao ťi-ting) byly vytvořeny v paláci místokrále provincie Sečuán Ting Pao-čena v éře Kuang-sü (1875–1908) za mandžuské dynastie Čching. Ting Pao-čen měl rád prudce osmahnutá jídla z vepřového nebo kuřecího masa a chilli papriček. Když byl sečuánským místokrálem, nechával pro svoje hosty připravit osmahnuté kuřecí kostičky z libového kuřecího masa s arašídy. Lahodná chuť si hosty vždy získala. Později byl Ting Paočen za své vojenské úspěchy vyznamenán titulem „Sekretář následníka trůnu“ (tchaj-c‘ šao-pao), říkalo se mu „palácový sekretář Ding“ (Ting kung-pao), a tak se začalo říkat kuřecím kostičkám, které vařil jeho kuchař, „kuřecí kostičky palácového sekretáře“ – kung-pao ťi-ting.
MUDr. Jitka Housová, Ph.D. * 1976 V roce 2001 zakončila studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté nastoupila na III. interní kliniku Všeobecné fakultní nemocnice, kde se věnuje svojí specializaci obezitologie a diabetologie, zejména pak bariatrické léčbě obezity (léčbě obezity pomocí chirurgických metod). V roce 2005 úspěšně zakončila postgraduální studium. Nyní je na mateřské dovolené.
Zakázané město, Peking Podobně švej-ču-žou znamená doslova ve vodě vařené hovězí maso (čínsky šuej ču niou žou). Jídlo vzniklo prý za dynastie Jižní Song (1126 – 1279) v oblasti dnešního C‘-kungu v provincii Sečkán na jihozápadě Číny, kde se těžila sůl. V té době tahali vozy a stroje hlavně buvoli. Práce to byla těžká a není divu, že čas od času se některý strhnul; a protože sůl byla snadno k mání, dělníci buvola zabili, maso nařezali na plátky a vařili ve slané vodě. Jídlo mělo výraznou chuť a rychle se rozšířilo. Později bylo dál vylepšováno mistry kuchaři co do složení i postupu přípravy, a tak vzniklo dnešní známé „ve vodě vařené hovězí maso“. Zdravý životní styl ve starověké Číně Co se týká zdravovědy ve starověké Číně, v popředí byla harmonie s prostředím. Harmonie byla považována za klíč k prevenci onemocnění a současně za cestu k dlouhověkosti, což zmiňuje už „Císařská žlutá kniha vnitřního lékařství“ z druhého tisíciletí př. Kr. Tyto principy harmonie zapustily své kořeny i do taoistického náboženství. Obezitu popisuje např. jeden z lékařských textů ze 16. století a jako lék doporučuje celotělové masáže. Nevíme, zda masáže opravdu pomáhaly, ale obézních bylo mezi Číňany v minulosti málo a jednalo se až na výjimky o příslušníky vyšší třídy. Je to rozdíl oproti dnešku, kdy se Čína potýká, ostatně jako mnoho ostatních rychle se vyvíjejících států, se stále rostoucím procentem obézních v populaci.
MUDr. Daniel Housa * 1975 V roce 1999 absolvoval studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od 1999 pracuje jako patolog. Nyní je zaměstnán na 3. lékařské fakultě UK Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Zabývá se problematikou hormonů tukové tkáně.
4/2007
4 – JÍDELNÍČEK
Denní složení stravy V závislosti na typu potraviny přijímáme ve stravě tři základní živiny – bílkoviny, tuky, sacharidy a dále vitamíny, minerální látky a stopové prvky. Většina potravin obsahuje všechny základní živiny, ale v rozdílném poměru. Například obiloviny, těstoviny apod. mají převahu sacharidů, u masa a mléčných výrobků převažují bílkoviny. Pomocí tabulek energetických hodnot zjistíte, jakou má daná potravina energetickou hodnotu a jaké je zastoupení hlavních živin. Časté jsou i informace o obsahu vlákniny, hodnoty glykemického indexu apod. Údaje se většinou vztahují ke 100 g výrobku nebo k 1 kusu. Bílkoviny 1g bílkovin poskytuje energii 17 kJ. Bílkoviny jsou nezbytné pro stavbu a obnovu tkání, účastní se tvorby hormonů, enzymů a imunitních látek. Bílkoviny také představují nejdůležitější zdroj dusíku a síry. Organismus je proto jako energetický zdroj využívá zřídka. Podle původu rozdělujeme bílkoviny na rostlinné a živočišné. Živočišné bílkoviny se vyskytují v potravinách živočišného původu - v mase, rybách, drůbeži, mléce, mléčných výrobcích a vejcích. Významným zdrojem bílkovin rostlinného původu jsou semena olejnatých rostlin, luštěniny (zejména sója), obiloviny a obilné klíčky. Při redukční dietě by měly bílkoviny hradit 20 – 25 % z celkového energetického příjmu. Důvodem je, že bílkoviny mají v porovnání s ostatními živinami největší schopnost zasytit, a jejich vyšší příjem je proto spojen s menším pocitem hladu a dodržování diety je snadnější. Dalším pozitivem je, že díky bílkovinám zůstává zachováno množství svalové hmoty, neklesá tedy bazální metabolismus a hmotnostní úbytky déle vydrží. Sacharidy 1 g sacharidů obsahuje 17 kJ. Sacharidy ve výživě slouží především jak zdroj energie. V potravě přijímáme sacharidy v podobě monosacharidů, disacharidů, oligosacharidů a polysacharidů. Každá z těchto forem se liší velikostí molekul, jejich strukturou a také svými metabolickými účinky. Monosacharidy a disacharidy jsou obsaženy v řepném či třtinovém cukru, medu, ovoci. Zdrojem sacharidů jsou také sladkosti, koláče, sušenky, bonbony a čokoláda. Jednoduché cukry jsou rychlým zdrojem energie, ale po jejich požití prudce stoupá hladina krevního cukru s následným pocitem hladu a únavy. Zdrojem polysacharidů jsou rýže, chle-
ba, zelenina, těstoviny, cereálie. Tyto sacharidy se vstřebávají poměrně dlouho, udržují stálejší hladinu krevního cukru a obsahují dostatek vlákniny, proto lépe zasytí a snižují pravděpodobnost vzniku hladu (s rizikem přejedení). Celozrnné potraviny navíc obsahují i důležité minerály a některé vitamíny. Ve vztahu k obezitě nepředstavují sacharidy takové riziko jako tuky, ale nadbytečný příjem zejména jednoduchých sacharidů vede k jejich přeměně na tuk a k rozvoji obezity. Pro výživu má také zásadní význam vláknina, tedy směr nestravitelných polysacharidů. Vláknina se uplatňuje zejména schopností zvětšovat svůj objem, prodlužovat dobu vyprazdňování žaludku, a tím navozovat delší pocit sytosti. Potraviny s vysokým obsahem vlákniny také vyžadují déletrvající žvýkání, proto vláknina zpomaluje jedení a vede ke konzumaci menšího množství jídla. Vlákninu dělíme na rozpustnou a nerozpustnou. V zažívacím traktu nerozpustná vláknina zvětšuje objem stolice a zlepšuje střevní peristaltiku, čímž působí proti zácpě a dalším potížím (např. dráždivý tračník, prevence vzniku kolorektálního karcinomu). Rozpustná vláknina svou schopností bobtnat a zpomalením pasáže trávicím traktem částečně zabraňuje kontaktu trávicích enzymů s tráveninou. Výsledkem je pomalejší uvolňování energie a navození delšího pocitu sytosti. Má také vliv na snížení hladiny LDL-cholesterolu v krvi. Nerozpustná vláknina se nachází hlavně ve slupkách ovoce, kořenové zelenině a otrubách. Zdrojem rozpustné vlákniny je ovoce, luštěniny a obiloviny. Doporučená denní dávka vlákniny je 20 – 30 g. Tuky Tuky jsou důležité pro tvorbu buněčných membrán, vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K), jsou nosiči vůně a textury pokrmu, prodlužují dobu
vyprázdnění žaludku a jsou důležité pro termoregulaci. Ve vztahu k obezitě jsou však nejvíce rizikové, protože mají ze všech základních živin nejvyšší energetickou hodnotu (1 g tuku poskytne energii 38 kJ) a mají nejmenší schopnost zasytit. Tuky jsou však velmi oblíbené, protože dodávají pokrmům charakteristickou plnost a texturu. Nadbytek tuků v dietě je ukládán ve formě tukových zásob, jejichž kapacita je prakticky neomezená. Nadměrná spotřeba tuků je mimo obezity dávána do souvislosti se vznikem některých typů nádorů v dospělosti (např. nádorů prsu, dělohy, prostaty a tlustého střeva). Tuky se v potravinách vyskytují ve dvou formách a to jako tuky zjevné (oleje, máslo, sádlo) a skryté (tučné sýry, plnotučné mléčné výrobky, maso, uzeniny). Zejména díky skrytému tuku bývá celkový příjem tuků podhodnocován. Podle původu rozdělujeme tuky na rostlinné a živočišné. Rostlinné tuky (oleje, rostlinné tuky) jsou složeny z nenasycených mastných kyselin, které jsou z hlediska zdraví prospěšnější než nasycené mastné kyseliny. Nasycené mastné kyseliny zvyšují hladinu cholesterolu v krvi a nacházejí se v tucích živočišného původu (maso, mléčné výrobky, sádlo, máslo, lůj). Správně sestavený jídelníček má obsahovat všechny základní živiny ve správném poměru, nesmí chybět ani vitamíny, minerální látky a vláknina. Podle současných výživových doporučení pro naši populaci platí, že sacharidy by měly hradit 55 % z celkového energetického příjmu, tuky 25 – 30 % energie a bílkoviny 15 % celkového energetického příjmu. V případě redukční diety je vhodné poměry upravit ve prospěch bílkovin: 20 – 25 % bílkoviny, 25 – 30 % tuky a zbývajících 45 – 50 % energetického příjmu připadá na sacharidy. Důležité je také nezapomínat na pestrost a upřednostňovat kvalitu před kvantitou, protože redukční dieta má být nejen vyvážená, ale také chutná. Správně sestavený jídelníček o celkovém denním příjmu 5000 kJ obsahuje: množství tuku (5000 x 0,3) : 38 (kJ) = 39 g/den množství sacharidů (5000 x 0,5) : 17 (kJ) = 132 – 147 g/den množství bílkovin (5000 x 0,2) : 17 (kJ) = 59 – 73 g/den
Mgr. Karolína Hlavatá Na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudovala obor Výživa člověka. Od roku 2003 pracuje jako dietolog v Endokrinologickém ústavu v Praze. Zároveň se věnuje postgraduálnímu studiu v oboru Fyziologie a patofyziologie člověka. Publikuje v domácích i zahraničních časopisech, aktivně se účastní kongresů a konferencí, spolupracuje na několika studiích.
4/2007
POHYBOVÁ AKTIVITA – 5
Severská chůze – Nordic Walking Chůze je nejpřirozenější způsob pohybu. V poslední době ale v souvislosti s ní vstupuje do povědomí veřejnosti nový pojem. Jde o zajímavou, účelnou, materiálově nenáročnou sportovní činnosti, vhodnou téměř pro kohokoliv s možností provozování kdekoliv a kdykoliv. Jedná se o „Nordic Walking“ čili severskou chůzi. (odtud Nordic Walking – severská chůze) a v posledních třech letech se severská chůze šíří jako lavina v Americe, Japonsku, Německu a Rakousku. Svůj nemalý díl na propagaci této pohybové aktivity mají především výrobci sportovního náčiní, pro které je výroba speciálních hůlek další výdělečnou možností.
Pod pojmem se skrývá kondiční chůze vyšší intenzity, která zapojuje do pohybu celé tělo, tedy nejen trup a dolní končetiny, ale také paže. Při chůzi se používají lyžařské nebo teleskopické hůlky. Při používání holí se neustále střídá napětí a uvolňování svalstva paží a ramen, a tak se zvyšuje prokrvení celé horní části těla. Kýváním boků dopředu se automaticky prodlužuje délka kroku a zvyšuje rychlost chůze. Horní část těla přitom přebírá až 30 % práce nohou, čímž dochází k optimálnímu rozložení pohonné síly na celé tělo. Lze se dočíst, že subjektivní pocit zátěže a únavy je proti normální, kondiční chůzi menší, přestože v důsledku zapojení všeho svalstva horní části těla dochází k mnohem většímu energetickému výdeji. Běh s hůlkami v rukou používají lyžaři k podzimnímu tréninku, pár měsíců před sezónou, kdy si zvykají po letní přestávce na správnou koordinaci dolních a horních končetin. Od devadesátých let minulého století začali Finové používat lyžařské hole i při rekreačním běhání
Pojďme si ale představit zdravotní hlediska severské chůze: • Udává se, že srdeční frekvence (SF) je o 5 – 17 tepů za minutu vyšší než při normální kondiční chůzi. Například udávaná SF při normální chůzi 130 tepů za minutu se zvýší až na 147 tepů za minutu, což znamená navýšení až o 13 % oproti kondiční chůzi. • S tím souvisí energetická spotřeba, která je při chůzi s hůlkami až o 20 % vyšší než při běžné chůzi bez hůlek. • V důsledku namáhání krční, ramenní oblasti a oblasti horních končetin dochází ke zvýšení mobility, hybnosti těchto partií a zvýšení pohyblivosti v oblasti krční páteře. • Aktivizují se svaly předloktí, svaly zadní části ramenního svalu, velký prsní sval, široký sval zádový, čili svalové skupiny, které při chůzi bez hůlek zůstávají pasivní. • Používaní holí redukuje zátěž kolen a ostatních kloubů, nedochází tak k jejich přetěžování. • Udává se, že energetická spotřeba při severské chůzi činí přibližně 400 kcal/ hod, ve srovnání s 250 kcal/hod při chůzi 6 km/hod. Pokud se rozhodnete používat při chůzi hůlky, a nemusejí to být nutně speciální hůlky určené pro severskou chůzi, dbejte na správnou délku holí. Vezměte
hůlky za držadla, ruce by vám měli svírat s tělem pravý úhel. Nejméně důležité pro severskou chůzi, ale i pro jakoukoliv jinou i procházkovou chůzi je správná obuv. Obuv zvolte v závislosti na terénu i ročním období, ale nezapomeňte, že nesprávně zvolená obuv se vám pořádně, dříve či později vymstí a vaše tělo řádně potrápí. Nepříjemné bolesti zad, šlach a kloubů vás pak mohou od dalších pohybových aktivit odradit a to by bylo určitě škoda. Pokud nemáte zdravotní problémy, můžete se řídit následujícími instrukcemi. V opačném případě je na místě poradit se o způsobu provozování se svým lékařem. Tím máme na mysli poradit se především o intenzitě, frekvenci a době provozování chůze. • Severská chůze by měla být provozována stejně jako jiné aerobní aktivity relativně dlouhou dobu. Minimálně 30 minut až 120 minut. • Za účelem zdravého životního stylu bychom měli chodit 3x týdně, nejlépe obden. • Zařazení úvodního a závěrečného protažení by mělo být samozřejmostí, nezapomeňte na protažení paží, svalů pletence ramenního a krční páteře. Časem se z rovné cesty můžete dopracovat k chůzi do prudkého kopce, v terénu nebo dokonce ve sněhu. Hůlky vám pomohou udržet rovnováhu v náročném terénu. Na chůzi s hůlkami se dá lehce zvyknout, má to ovšem i svá úskalí. „Díky pohybu po „čtyřech končetinách“ začnete ztrácet pocit rovnováhy, když hůlky nebudete mít v rukou“, dočteme se v metodické příručce Německého alpského spolku DAV. Tento pocit zná každý lyžař, turista či horolezec, který se vrací z vícedenního pobytu na ledovci nebo třeba ze zimních Vysokých Tater. Hůlky by tedy neměly používat děti do patnácti let, kterým se svalová koordinace teprve tvoří. Dospělí by měli severskou chůzi kompenzovat jinými druhy pohybu. Vhodný je jogging, chůze s batohem, gymnastická cvičení a míčové hry.
Mgr. Iva Fábinová Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci, Fakultu tělesné kultury, obor rekreologie, specializaci Podporu zdraví a outdoor educations. V letech 2001 – 2002 pracovala v Lázních Dolní Lipová jako instruktor řízených pohybových aktivit obézních pacientů, především obézních dětí a mládeže v rámci lázeňské léčby. Na toto téma také obhájila diplomovou práci. V roce 2003 pracovala na pozici Instruktor fitness pro HELP CZ, s. r. o. V témže roce získala místo na pozici „certified massage therapist“ pro firmu HEALthy Self Wellness Center, Washington DC v USA. Od roku 2004 externě spolupracuje s Rekondičním centrem VŠTJ MEDICINA Praha, především na rekondičních pobytech a dále jako redaktorka MediSpo magazínu – průvodce zdravým životním stylem. Od dětství se aktivně věnuje sportům v přírodě, především orientačnímu běhu a horolezectví. Je příznivcem zážitkové pedagogiky a jejího uplatnění v širokém spektru lidských činností. Je maminkou dvou synů, 2,5 roku a 3 měsíce.
6 – ROZTROUŠENÁ SKLERÓZA
4/2007
Roztroušená skleróza a pohybová aktivita Sclerosis cerebrospinalis multiplex neboli roztroušená skleróza mozkomíšní patří mezi nejčastější neurologická onemocnění postihující bílou hmotu centrálního nervového systému charakterizované rozmanitými příznaky. Donedávné doby byla fyzická aktivita u pacientů s RS pouze okrajovou záležitostí. V dnešní době se však v rámci komplexní terapie o pacienty s RS stala pravidelná, správně indikovaná a kontrolovaná pohybová aktivita nezbytností. Co je to roztroušená skleróza, jak se projevuje RS je chronické autoimunitní zánětlivé onemocnění postihující bílou hmotu centrální nervové soustavy, které se projevuje nejčastěji ve věku 20 až 40 let, častěji u žen. Zánět způsobuje poškození ochranného obalu nervového vlákna (myelinu), který slouží jako izolátor zajišťující rychlý a účinný přenos nervových vzruchů. Ložiska demyelinizace (tzv. plaky) se hojí tuhou jizvou, a dochází tak k poruchám přenosu nervových impulsů. Příznaky onemocnění jsou různé podle lokalizace chorobného ložiska. Průvodním jevem bývá zpravidla velká únavnost. Dalšími nejčastějšími příznaky RS jsou problémy s rovnováhou, koordinací pohybů, hybností, může docházet ke ztuhlosti svalstva či slabosti končetin. Někteří pacienti s RS trpí poruchami vidění, řeči, paměti a těžko se soustředí. Dále se mohou vyskytovat např. závratě, změna citlivosti, urologické a sexuální problémy. Nemoc provází někdy psychické změny. Multiple sclerosis se často objevuje v nárazových atacích (relapsech), po kterých se často zdravotní stav postiženého zhoršuje, anebo má pomalý průběh s ustavičně se zhoršujícím stavem. Dosud se nepodařilo zjistit pravou příčinu onemocnění. Neexistuje žádný lék, který by RS dokázal vyléčit, avšak mnohé z příznaků lze včasnou diagnostikou a komplexní péčí o pacienty zmírnit, či zastavit postup nemoci. V rámci komplexní terapie RS využíváme farmakoterapii, fyzioterapii, psychologii, ergoterapii, hipoterapii a sociální složku rehabilitace.
Důležitost pohybu v léčbě roztroušené sklerózy Ty tam jsou doby, kdy se pacientům s RS doporučovalo, aby se maximálně šetřili a vyhýbali se fyzické námaze a sportu. Negativní vliv inaktivity na svalovou hmotu, vazivové struktury, podpůrný aparát, řídící funkce centrálního nervového systému, metabolismus, funkční kapacitu tělesných systémů, celkovou výkonnost i psychický stav zdravé populace, ale i nemocných s RS byl již prokázán. V obdobích ataky, by měl být člověk v relativním klidu, měla by se vynechat celková fyzická zátěž a pacienti by se měli zaměřit na cílenou rehabilitaci postižené pohybové funkce. V období remise a stabilizace by se cvičení mělo stát každodenní samozřejmostí. Pravidelná tělesná aktivita pomáhá udržet tělesnou kondici a pohyblivost, brání vzniku bolestivých spasmů, působí na činnost trávicího a vylučovacího systému. Cvičení by mělo probíhat minimálně 3x týdně, lépe denně a nejlépe 2x denně po kratší dobu. Délka cvičení by se měla pohybovat v rozmezí 10 - 60 minut, dle stupně postižení. Ke každému pacientovi je však třeba přistupovat individuálně. Při doporučování intenzity, délky a druhu zatěžování by se mělo vycházet z výsledků zátěžového vyšetření - nejčastěji spiroergometrické vyšetření na bicyklovém trenažéru. Součástí tréninku by mělo být jak protahování a posilování jednotlivých svalových skupin, tak i aerobní zátěž, což je cvičení, které zlepšuje funkci plic, využití kyslíku, oběhový systém, snižuje depresi a oddaluje nástup únavy; je to např. jízda na kole, rotopedu či veslařském trenažéru nebo rychlá chůze. Dále se doporučují dechová cvičení, jógové prvky, cvičení na gymnastickém míči, trénink koordinace a rovnováhy, kompenzační cvičení a trénink správného držení těla.
CVIČENÍ PRO PACIENTY S ROZTROUŠENOU SKLERÓZOU Pro pacienty s RS je přichystáno několik hodin uceleného cvičení pod dohledem vyškolených instruktorů. Rekondiční centrum Salmovská 5, Praha 2 Druh cvičení: • aerobní cvičení- rotopedy, veslařský trenažér, crossový trenažér • posilovací cvičení • kruhové tréninky Cíl cvičení: zlepšit celkovou kondici organizmu, udržet svalovou sílu, zabránit velkému úbytku svalové hmoty, redukce hmotnosti. Kdy: úterý 19.00 – 20.00 hod Centrum GVP Gymnázium Na vítězné pláni Praha 4 Druh cvičení: • zdravotní a kompenzační cvičení - protahovací a uvolňovací cviky k udržení pohyblivosti páteře a kloubů, krátkodobě působí proti spasticitě, nácvik správného držení těla, kompen zace jednostranného přetěžování těla (např. při chůzi o berlích) • trénink rovnováhy a koordinace pohybů s využitím fitballů a overballů • dechová cvičení, relaxace, jóga Kdy: čtvrtek 18.00 – 19.00 hod !Prostory, ve kterých cvičení probíhá, nejsou bezbariérové! Informace: sekretariát Rekondičního centra Salmovská 5, Praha 2 tel.: 777 715 622, 224 965 721 nebo kontaktujte instruktorky MUDr. Blanka Keclíková, tel. 603 184 532 Bc. Lucie Keclíková, tel. 777 715 623
Bc. Lucie Keclíková (1982) Vystudovala bakalářské studium fyzioterapie na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a nyní dokončuje magisterské studium na FTVS UK. Zároveň studuje 3. rokem obor Tělesná a pracovní výchova tělesně postižených na FTVS UK. Poslední tři roky pracuje v Rekondičním centru VŠTJ MEDICINA Praha jako instruktorka pohybových aktivit pro osoby s nadváhou a obezitou. V rámci fyzioterapie se věnuje rehabilitaci osob s roztroušenou sklerózou. Ve volném čase ráda sportuje, cestuje a jí.
4/2007
ZAJÍMAVOSTI – 7
Rekondiční centrum Salmovská v Praze Konzultace
Pravidelná témata konzultací
Informace:
V rámci Rekondičního centra v Salmovské ulici v Praze je možno pravidelně navštěvovat konzultace s lékaři a dalšími odborníky. Cílem těchto konzultací je informovat pacienty a klienty rekondičního centra o nejnovějších poznatcích a přístupech v léčbě a prevenci jednotlivých onemocnění, zvláště pak v léčbě obezity, konzultovat individuální problémy jednotlivých pacientů a doporučit vhodné řešení, případně léčbu. Témata jednotlivých konzultací jsou pravidelně rozepisována měsíc předem a je možno je navštěvovat bez předchozího přihlášení. Všechny konzultace jsou poskytovány zdarma.
• plánování pohybových aktivit (Mgr. Šupová) • obezita a životní styl (Mgr. Hlavatá) • zásady správné redukce hmotnosti (MUDr. Matoulek, Ph.D.) • rehabilitace (MUDr. Pokorná) • výzkum a projekty (Mgr. Fábin) • psychologická poradna
VŠTJ MEDICINA PRAHA Rekondiční centrum Salmovská 5 120 00 Praha 2 tel.: 224 965 721, 777 715 622 email:
[email protected] www.medispo.net
Rozvrh hodin a témat najdete na www. medispo.net
Když vám kila vadí... AUTOR JIŘÍ ZVOLÁNEK
POKLADNA
DRAVÝ PTÁK
ČÁST TÝDNE
SNÍŽENÝ TÓN E
(dokončení v tajence)
ZAČÁTEK TAJENKY
NÁŠ BÝVALÝ VYNIKAJÍCÍ TENISTA
TĚLOCVIČNÝ ÚKON
TAVENINA (ZASTARALE)
ČIDLO ZRAKU
NEFUNGOVAT
DĚTSKÁ PANENKA
ČÍSLOVKA ZÁKLADNÍ
SOUHLAS
VĚZENÍ (ZASTARALE)
ČERVENÝ (NĚMECKY) PATŘÍCÍ IROVI (SLOVENSKY)
VIDINA VE SPÁNKU
VOZIDLA POZDRAV
ZNAČKA HLINÍKU ZÁRODEK LISTU PRO DE JNÍ STŮ L
SPZ NYMBURKA
PLOCHÁ KRAJINA
SLETY ČARODĚJNIC
ČESKÝ GEOLOG
MOŘE (ANGLICKY) NELÍTOSTNÁ MUŽSKÉ JMÉNO ŠIKOVNÝ ČLOVĚK ZEMNÍ OLEJ PRACÍ POTŘEBA NADUTÝ BOHÁČ
POZDRAV STARÝCH ŘÍMANŮ
NĚMECKÝ ČLEN (TEN)
ZNAČKA INDIA
ALKALOID HLAVĚNKY
PTAČÍ CITOSLOVCE
VRBA (NÁŘEČNĚ)
POMŮCKA: EMETIN, KRALIK, ROKYTA
KONEC TAJENKY
4/2007
8 – AKTUALITY
Pokrok, civilizační nemoci a geny Pokrok, ekonomický boom a s nimi spojené pohodlí mění životní styl a jídelníček mnoha lidí na světě. Civilizační změny dospěly i do východní Asie, speciálně Číny, kde ještě před několika desítkami let lidé nevěděli, co je to dosyta se najíst. Pokrok Jak jste si mohli přečíst na straně 3, jídelníček Číňanů byl po staletí velmi prostý, založený na konzumaci zeleniny, malého množství masa. Na severu jedli víc nudle, na jihu zase rýži, ale všichni měli málo bílkovin a tuků. Zemi pustošil často hladomor, lidé byli zvyklí tvrdě fyzicky pracovat. Obrat začal počátkem 80. let, kdy se Čína otevřela světu a začala postupně zažívat kulturní šok západního stylu života. Talíře místních obyvatel se začaly plnit, složení jídla měnit – rýži Asiaté vyměnili za hranolky a hamburgery. Díky technickému pokroku byla fyzická práce nahrazena stroji a počítači, kolo vyměněno za dopravní prostředek. Hlavní zábavou dětí se stala televize a počítačové hry.
Civilizační nemoci Jenže pokrok nemusí být vždy požehnáním. Spolu s pokrokem jdou ruku v ruce i civilizační nemoci, v tomto případě obezita a s ní spojené nemoci, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka a další. V Číně je nyní obézní každý pátý dospělý, a co hůř každý čtvrtý chlapec. Důležitým faktorem je zde i politika jednoho dítěte (nápadně stoupá potratovost plodů ženského pohlaví u těhotných žen), jedináčci jsou hýčkáni jídlem, návštěvami restaurací západního stylu, počítači v dětských pokojích. Vypadá to, že za pár let nebude pro obézní Číňany dostatek žen, s kterými by mohli založit rodinu.
Geny Generace předků hladověly nebo v lepších časech přijímaly velmi skromnou stravu. Byli spíše podvyživení, jejich těla se přizpůsobila častému hladovění. Najednou jsou jejich těla vystavena západnímu jídelníčku bohatému na sacharidy a tuky. Organismus není připraven, jejich slinivka není tak výkonná, není schopna produkovat dostatečné množství inzulínu, který by zpracoval všechen cukr přijatý ve stravě. Genotyp (genetické předpoklady) se nestačil za tak krátkou dobu změnit, přizpůsobit. Zdejší lidé nemají často gen, který snižuje náchylnost vůči cukrovce, protože ho v minulosti nepotřebovali. Pokrok si vybírá svou daň v podobě epidemie cukrovky. Dvě třetiny všech diabetiků na světě žije právě v Asii. redakce
Tradiční čínské jídlo kung - pao Noviny Obesity NEWS vydává NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., Mírové nám. 98, 550 01 Broumov. e-mailová adresa redakce je:
[email protected], tel.č. 224 943 068, FAX 224 943 065. Tištěná verze Obesity NEWS je evidována Ministerstvem kultury ČR ev.č. MK ČR E 17352. Tisková práva: © NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o., © Copyright MediSpo, s.r.o. Publikování nebo další šíření obsahu novin Obesity NEWS je bez písemného souhlasu společnosti NOL – nakladatelství odborné literatury s.r.o. zakázáno.
