Proč NE eutanazii aneb
Být či nebýt? Podle stejnojmenné knihy Marty Munzarové a kol. zpracovala Marie Svatošová
V sout ěži Mlad é fronty Dnes (2007) V sout ěži Mlad é fronty Dnes (2007) „Studenti píší noviny “, „Studenti čtoučatou píšíanoviny “, reagovali lidzad é na reagovali mladmlad í lidéí na ánzad í: ání: „M„áM me druhým pomápom hat zem řítzem na jejich áme druhým áhat řít nažádost?
ádost? Můž „Mjejich ůžemežrozhodovat o žeme ivotěrozhodovat a smrti?“ o životě a smrti?“
„Má se v ČR legalizovat eutanazie??
Projekt prokázal, že postoje studentů byly (z větší části nezaviněně) postaveny na:
• hrubé neznalosti problematiky • nesprávných představách • matoucích a mylných informacích • neznalosti definice eutanazie
Studenti se přimlouvali za uzákonění eutanazie, • nevěděli však, co eutanazie je a co není, • uvažovali jen dvě možnosti: buď člověka zabít nebo ho nechat trpět, o jiné možnosti neměli ani tušení, • tělesnou bolest pokládali za neřešitelnou • neviděli člověka ve všech jeho dimenzích
Nejčastější důvody žádostí o eutanazii v Holandsku strach z neznáma strach z umírání strach z bolesti
pocit ztráty smyslu života
pocit, že je na obtíž
pocit opuštěnosti pocit osamělosti pocit ztráty důstojnosti
„Chci zemřít“ je velmi často zoufalým výkřikem nemocného a de facto závažným obviněním jeho okolí:
„Vyslechne mě už konečně někdo?“ „Najde si někdo konečně pro mne čas?“ „Stojí ještě o mne někdo?“ „Má mne ještě někdo rád?“
Ještě nikdy v historii lidstva nebylo tolik možností léčby bolesti jako je dnes, jenže ona není jen bolest fyzická. Horší může být
• bolest sociální • bolest emoční (duševní) • bolest spirituální (duchovní)
Smrt může být dobrá jedině tehdy, když nemocný netrpí po žádné stránce a je-li řádně ošetřován ve všech těchto čtyřech dimenzích!
CO JE a CO NENÍ EUTANAZIE? eu = normální, dobrý; thanatos = smrt
Pojem eutanazie je dnes z nevědomosti používán pro pravý opak toho, co dobrá smrt je. Jsou-li uspokojeny všechny čtyři okruhy potřeb pacienta, nikdy o usmrcení nežádá. Žádá-li, není něco v pořádku, není to dobré a tudíž ani taková smrt nemůže být „dobrá“.
V Holandsku je eutanazie definována jako:
„Úmyslné ukončení života člověka někým jiným než člověkem samotným (= lékařem) na jeho vlastní žádost.“ Klíčovým prvkem zde tedy není uspokojení všech potřeb nemocného, ale jsou jimi: • úmysl zabít • zabití • vlastní žádost pacienta
Mluvíme „jeden o voze, druhý o koze.“ Zmatek v terminologii mají i sami lékaři.
Dřívější terminologii • aktivní eutanazie (plná stříkačka) • pasivní eutanazie (odkloněná stříkačka)
je nutno opustit, protože je zavádějící a matoucí.
Proč matoucí a zavádějící? Pod pojmem pasivní eutanazie mohly být schovány dva diametrálně odlišné postupy (rozdíl je v úmyslu!):
1. jednání (nepodání léku) s úmyslem zabít (= po mravní stránce totéž co aktivní eutanazie)
2. ustoupení od marné a neúměrně zatěžující léčby (= „dovolit odejít“, toto NENÍ eutanazie!!!)
Pojem eutanazie nadále používat pouze jsou-li splněny tři, definicí dané podmínky: • úmysl zabít • zabití • dobrovolná, autonomní žádost nemocného Lhostejno, zda byl člověk usmrcen úmyslným aktivním jednáním (plná stříkačka) nebo úmyslným zanedbáním (odkloněná stříkačka), v obou případech to JE eutanazie.
V hospicích život ani neprodlužujeme, ani nezkracujeme. Platí v nich zásada:
Pomáhat v umírání ANO, pomáhat k smrti NE! V maximální možné míře uspokojit všechny potřeby nemocného (tělesné, duševní, sociální i duchovní) a v pravý čas dovolit odejít. Protože spolu s nemocným trpí i jeho nejbližší, součástí hospicové péče je i pomoc jim.
Zastánci eutanazie argumentují hlavně AUTONOMIÍ NEMOCNÉHO (autos = já sám; nomos = zákon)
Autonomie předpokládá vlastní dobrovolné rozhodování s jasnými cíli a záměry. To nesmí být znemožněno něčím, co ovlivňuje schopnost výběru.
Co způsobuje ztrátu autonomie ?
• nezvládaná bolest a j. příznaky (= selhání lékaře), • tlumivé účinky léků, • deprese, úzkost (dobře léčitelné, ale neléčené), • pocit opuštěnosti a osamělosti, • pocit ztráty smyslu života, • pocit (!) ztráty důstojnosti,
Co způsobuje ztrátu autonomie ? (pokrač.) • obava, že je druhým na obtíž, • strach ze smrti, z umírání atd. • odlidštěné prostředí nemocnic a ústavů • „dobré rady“ nedočkavých dědiců
JE MOŽNÉ POKLÁDAT ŽÁDOST PACIENTA V TĚCHTO SITUACÍCH ZA DOBROVOLNOU A AUTONOMNÍ? JE SPLNĚNA PODMÍNKA DANÁ ZÁKONEM?
Dalším argumentem zastánců eutanazie je „SOUCIT“ • soucit nepravý, falešný, sentimentální není nemocnému nic platný, spíše ho ponižuje a v extrémních případech vede až k úvahám o usmrcení nemocného, úvahám o eutanazii • soucit pravý, tvůrčí je naopak schopen plného nasazení, někdy až nadlidské oběti
Pravý soucit vždy vede k otázkám: „Proč žádá tak beznadějnou smrt?“ „Jak mu mohu pomoci?“
Je nutno snažit se nemocného pochopit, sdílet důvody jeho utrpení a jeho beznaděje a hledat spolu s ním řešení. Vše vnímat z pohledu nemocného, nikoliv ze zorného úhlu jeho rodinných příslušníků nebo sebe samého.
Zastánci eutanazie dále argumentují DŮSTOJNOSTÍ ČLOVĚKA
Člověk má důstojnost proto, že je člověkem!!! Nemůže o ni přijít tím, že je nemocný, nevzhledný, slabý nebo jinak trpí… Má-li nemocný pocit ztráty důstojnosti, není chyba v něm, ale vždy v jeho okolí – možná ho lituje, ignoruje, zanedbává, opouští, ponižuje, nemiluje…
Vliv zabíjení nemocných na charakter lékaře
Lékař je plně zodpovědný za to, co dělá. Ani společnost, ani žádný zákon si nemůže dovolit považovat jej za automat, který vyhoví každé žádosti nemocného. Lékař (a vůbec nikdo) nemá právo život druhého člověka považovat za nehodný žití! Kdo zabije jednou, dvakrát, časem si zvykne a je schopen zabíjet „s čistým svědomím“.
Zrůdnost pojmu „život nehodný žití“
Hitler začal s eutanazií postižených dětí, pak dospělých, pak potřebou „čisté rasy“… První plynové komory v Osvětimi, Treblince, Majdanku nebyly nové, byly „second hand“ – instalovali je tam technici, lékaři a sestry, ti, kteří je předtím používali jinde k zabíjení psychiatrických pacientů… Pozor - koroze také začíná „jen“ v malých, mikroskopických rozměrech…
Nazývejme věci pravým jménem – eutanazie nebyla smrtí dobrou za nacismu, není jí ani teď – nelze tolerovat eufemismus! KLUZKÝ SVAH – mezi hodnocením života těžce postiženého dítěte jako nehodného žití, jeho ukončením první smrtící injekcí a vyvražděním milionů nevinných v koncentračních táborech je jasná a přímá souvislost, i když to zastánci eutanazie neradi slyší. Uzákonění beztrestnosti eutanazie „na vlastní žádost“ odstartuje kluzký svah a žádný zákon tomu nezabrání.
Cílem zákona v Holandsku je ochrana lékaře před trestem, nikoliv tolik propagované dobro pacienta a respekt k jeho autonomii. Důkazem jsou publikace tamních ministerstev, doporučující vykazovat „ukončení života pacienta, neschopného vyjádřit dobře uváženou žádost z důvodu deprese, počínající demence apod.“, JINOU FORMOU HLÁŠENÍ! Statistiky jsou pak značně zkreslené, existenci kluzkého svahu záměrně zamlčující. Že by i důvody ekonomické?
ZÁVĚR:
NEPOTŘEBUJEME ZÁKON O EUTANAZII, POTŘEBUJEME KVALITNÍ PALIATIVNÍ A HOSPICOVOU PÉČI A UZDRAVIT MEZILIDSKÉ VZTAHY
A proto – mějme se rádi!
[email protected]
