Právní úprava místních poplatků a jejich využití v praxi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Právní úprava místních poplatků a jejich využití v praxi

Bakalářská práce

Autor:

Petra Šmolíková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D

duben 2013

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Strakonicích, Mládeţnická 1240, dne 24. 4. 2013

……………………… Petra Šmolíková

Poděkování Ráda bych poděkovala JUDr. Zdence Papouškové, Ph.D. za metodické vedení a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za podporu a morální pomoc během celého studia.

Anotace Předmětem mé bakalářské práce je analýza místních poplatků a jejich právní úprava. V první části se zaměřuji na teoretické poznatky v oblasti veřejné správy a samosprávy a věnuji se pojmu místního poplatku a jeho právní úpravě. Dále charakterizuji jednotlivé druhy místních poplatků. V praktické části jsem analyzovala místní poplatky ve vybraných obcích, posoudila jsem jejich funkci a přínos pro obecní rozpočet a obec celkově. Na závěr jsem vyhodnotila dotazníkový průzkum, kterým jsem oslovila respondenty ve městě Strakonice s deseti otázkami z oblasti místního poplatku ze psa.

Klíčová slova: místní poplatek, obecně závazná vyhláška, zákon o místních poplatcích, poplatník, sazba, obec

Annotation This thesis analyzes municipal taxes and its legal regulations. The first chapter is focused on theoretical knowledge of public service and local government area and it takes a special interest in examining the term of the municipal tax and its legal regulation. There is further characterized the individual types of municipal taxes. The practical part deals with analyzing municipal taxes in chosen municipalities, reviews its function and contribution to the municipal budget and the municipality in general. In the end there is evaluated a questionnaire interview which addressed respondents in Town Strakonice by ten questions focused on the dog municipal tax.

Key words: municipal tax, municipal ordinance, municipal tax act, tax-payer, rate, municipality

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 5 Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Úvod do oblasti místních poplatků ..................................................................................... 8 1.1 Veřejná správa ................................................................................................................ 8 1.2 Obec jako základní územní samosprávný celek ............................................................. 9 1.3 Obecná charakteristika místních poplatků .................................................................... 12 1.3.1 Daň nebo poplatek ................................................................................................. 12 1.3.2 Funkce místních poplatků ...................................................................................... 13

2

Právní úprava místních poplatků ...................................................................................... 14 2.1 Historický pohled na právní úpravu místních poplatků ................................................ 14 2.2 Vývoj zákona o místních poplatcích............................................................................. 15 2.3 Současné právní zakotvení poplatků ............................................................................ 16 2.4 Zákon o místních poplatcích ......................................................................................... 16 2.4.1 Základní druhy a pojmy místních poplatků ........................................................... 17 2.5 Obecně závazné vyhlášky ............................................................................................. 20 2.5.1 Náleţitosti a struktura obecně závazné vyhlášky ve vztahu k místnímu poplatku 20 2.5.2 Legislativní proces obecně závazných vyhlášek ................................................... 22 2.5.3 Dozor Ministerstva vnitra ...................................................................................... 22 2.6 Daňový řád.................................................................................................................... 22

3

Místní poplatky ................................................................................................................. 24 3.1 Poplatek ze psů ............................................................................................................. 24 3.2 Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt .................................................................. 26 3.3 Poplatek za uţívání veřejného prostranství .................................................................. 28 3.4 Poplatek ze vstupného .................................................................................................. 30 5

3.5 Poplatek z ubytovací kapacity ...................................................................................... 31 3.6 Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst .. ...................................................................................................................................... 32 3.7 Poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. ...................................................................................... 34 3.8 Místní poplatek za zhodnocení pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace........................................................................................................................... 37 4

Přínos místních poplatků pro obec ................................................................................... 39 4.1 Daňové příjmy .............................................................................................................. 40 4.2 Přínosy místního poplatku za uţívání veřejné prostranství .......................................... 41 4.3 Přínos místního poplatku ze psa pro obec .................................................................... 43 4.3.1 Čipování psa .......................................................................................................... 44 4.3.2 Zákonem stanovená sníţená sazba ........................................................................ 44 4.3.3 Dotazníkový průzkum u poplatku ze psa ve městě Strakonice ............................. 47 4.3.4 Resumé .................................................................................................................. 54

Závěr ......................................................................................................................................... 56 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................. 58 Seznam grafů .................................................................................................................... 64 Seznam pouţitých zkratek ................................................................................................ 65 Příloha............................................................................................................................... 66

6

Úvod Místní poplatky jsou daňovým příjmem územně samosprávných celků a pokládám je za důleţitou součást činnosti obce. Jejich zavedením obce nesledují jen fiskální stránku ve smyslu naplnění obecního rozpočtu. Jde o další velmi důleţitou stránku, a tou je jejich regulační funkce, která je mnohdy pravým důvodem jejich zavedení. Místní poplatky mají fakultativní povahu a povinnými se stávají ve chvíli, kdy je obec zavede obecně závaznou vyhláškou. Cílem bakalářské práce je analýza místních poplatků s poukázáním na to, jaké klady či zápory přináší jejich vliv v praxi při výkonu správy místních poplatků v obcích. Chtěla bych vysvětlit pojem místní poplatek a přiblíţit historický vývoj poplatku. Nedílnou součástí bakalářské práce je právní úprava místních poplatků se zaměřením na zákon o místních poplatcích a obecně závazné vyhlášky. Upozorním na problémy při zavedení místních poplatků, které pak řeší judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. Dále chci porovnat jednotlivé druhy místních poplatků, jejichţ taxativní výčet definuje zákon. Jiţ několik let pracuji v oblasti poplatků a daní, a tak mohu vycházet ze svých pracovních zkušeností, které chci vyuţít při tvoření bakalářské práce. Setkávám se s různými pohledy na tuto problematiku a je někdy těţké ji objektivně posoudit, ač mám zákonnou normu, které se musím drţet. Na jedné straně je právní úprava, která jasně stanovuje pravidla a povinnosti při správě místních poplatků s ohledem na sociální postavení běţného občana. Na straně druhé je poplatník, který zákon plně respektuje, ale i poplatník, který se snaţí zákonnou normu obejít zneuţitím institutu osvobození či úlevy. V praktické části vyčíslím přínos místních poplatků ve městě Strakonice a provedu komparaci některých poplatků. Zároveň porovnám sazbu u poplatku ze psa v některých městech Jihočeského regionu a pokusím se vyhodnotit, zda zavedené úlevy jsou pro město přínosem. Dotazníkovým průzkumem oslovím občany města Strakonice. V závěru bakalářské práce chci vyhodnotit a porovnat zjištěné poznatky, osobní zkušenosti správce poplatku a dotazníkový průzkum.

7

Při zpracování bakalářské práce jsem pouţila několik metod a technik pro řešení zkoumaného problému. Nejdříve jsem analyzovala získané statistické údaje, dále jsem provedla komparaci u některých poplatků a v závěru jsem vyhodnotila dotazníkový průzkum.

1 Úvod do oblasti místních poplatků 1.1 Veřejná správa Historicky bylo dáno, ţe správu, jako takovou, znají snad všechny společenské systémy, co je myslící lidstvo na tomto světě. Jiţ v dávnověku musel být spravován majetek vládce, říše či monarchie. Správu veřejnou tak, jak ji známe dnes, však do současné doby přesně nikdo nedefinoval, přestoţe tento termín pouţívá mnoho právních předpisů. V současnosti se správa dělí na dvě základní sloţky, a to na správu veřejnou a soukromou. Soukromou správou se v této práci dále zabývat nebudu. Veřejná správa je konána ve veřejném zájmu a je to její základní charakteristika. Ze strany veřejné správy je tedy snaha naplnit a uspokojit veřejný zájem. Veřejnou správu dále rozdělíme jen na státní správu a samosprávu. Obě tyto správy jsou vázány celým právním řádem, a jsou povinny dodrţovat všechna ustanovení zákona bez výjimky. Odlišnost mezi státní správou a samosprávou je spatřována hlavně v tom, ţe státní správa vyuţívá institut nadřízenosti a podřízenosti. Samospráva tyto vztahy nezná. Státní správa je moc výkonná. Jedná se o veřejnou správu, která je vykonávána státem a k tomu vytvořenými příslušnými státními orgány. Základem je vláda, která cestou svých ministrů ovládá níţe postavená ministerstva. Státní správa je také vykonávána cestou odborných územních správních úřadů (např. katastrální úřad, úřad práce, finanční úřad), ale i ozbrojenými sloţkami, jako jsou policie, celní správa apod. V neposlední řadě nesmíme opomenout ústřední správní orgány. Obce a kraje vytváří územní samosprávu, která převzala od státu část státní správy a tím decentralizovala jeho moc na správu země. Snaha o decentralizaci moci je v podstatě dělba moci mezi státní správou a územní samosprávou. Úsilím státu je udrţet rovnováhu moci. Samospráva se od státní správy liší formami výkonu veřejné správy, a to tím, ţe pouţívá prostředky, které nemají mocenskou povahu. Výjimku tvoří sankce za jiné správní delikty podle zákona o obcích ukládané v samostatné působnosti. Zákonem lze svěřit výkon státní správy, a tak mohou kraje a obce vedle svého hlavního samosprávného poslání vykonávat přenesenou působnost. Touto sluţbou přibliţuje stát státní správu občanům. Zákon č. 1/1993 8

Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava“) stanoví základní principy ústavní samosprávy, proto deleguje územní samosprávu v České republice na obce, kraje a hlavní město Prahu.

1.2 Obec jako základní územní samosprávný celek Česká republika se člení na obce jako základní územní samosprávné celky a na kraje jako vyšší územní samosprávné celky. Postavení obcí je upraveno v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“) a postavení krajů vymezuje zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o krajích“). Obrázek č. 1 Rozčlenění České republiky na vyšší územní samosprávné celky - kraje

Zdroj: http://www.zemepis.com/images/mapycr/krajecr.jpg

Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území.1

1

Obce, kraje, hl. m. Praha: Úředníci obcí a krajů; Obecní policie: podle stavu k 15. 2. 2010. Ostrava: Sagit, 2010, ÚZ. 783 ISBN 978-80-7208-800-3

9

V Ústavě České republiky je obec charakterizována jako územní společenství občanů mající právo na samosprávu (hlava první; čl. 8, hlava sedmá; čl. 99-105). Obec je veřejnoprávní korporací, která má právní subjektivitu a má vlastní majetek, coţ ji staví do pozice správce veřejných finančních prostředků. Veřejnoprávní základ obce se tak projeví mj. v oblasti dispozic s obecním majetkem, pro které zákon o obcích stanoví oproti ostatním (soukromoprávním) vlastníkům určité specifické povinnosti a omezení, jejichž společným cílem je ochrana majetku obce a transparentní hospodaření s ním.2 Obec musí účelně hospodařit a chránit svůj majetek podle zásady dobrého hospodáře. K dalším povinnostem obce patří péče o všestranný rozvoj jejího území a péče o potřeby jejích občanů. Důleţitá je nejen ochrana veřejného zájmu při plnění svých úkolů, ale i podpora rozvoje společnosti a řešení reálných problémů. Obec své jednání vede k všeobecnému dobru a společenskému blahobytu. Samospráva je tak pojem nejen právní, ale i sociálně kulturní a politický. Pro činnost územní samosprávy v samostatné působnosti platí princip minimalizace zásahů státu, podle kterého lze zasahovat do samosprávné činnosti obcí jen, vyţaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. Dalo by se říci, ţe „obec se spravuje sama“. Správní a právní moţnosti obce musí být podepřeny vlastními finančními prostředky a jejich vzájemná souvislost pak vede k efektivnímu a úspěšnému rozvoji obce. Předpokladem řádného fungování územní samosprávy je jistá míra ekonomické autonomie, a ta je právě dána moţností obce vlastnit majetek, spravovat jej a co nejlépe s ním hospodařit. K řádnému hospodaření je důleţitý rozpočet obce (finanční plán), do jehoţ příjmů se zahrnují i výnosy z místních daní a poplatků.

2

ČESKO. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY A KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV. Doporučení pro obce a města, Obecní daně.[online]. Edice dobré správní praxe, 2009 [cit. 2013-02-28 ]. Dostupné z: http:// www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx

10

Graf č. 2 Zaplacené místní poplatky za rok 2011 ve vybraných městech Jihočeského kraje

Zdroj: interní informace finančních odborů MěÚ Písek, Český Krumlov, Strakonice,Volyně, vlastní zpracování

Ve výše uvedeném grafu jsem procentuelně vyčíslila finanční částku u jednotlivých místních poplatků ve vybraných městech Jihočeského kraje. Z grafu je názorně vidět, ţe nejvíce peněz plyne do rozpočtu obce z poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Ne všechna města mají tento systém zaveden. Např. v Písku vyuţívali jiný způsob placení za komunální odpad tzv. „známkový systém“. Občan města si zakoupí známku určité hodnoty a vylepí ji na odpadní nádobu. Od výše hodnoty nalepené známky se odvíjí časový interval vyváţení odpadků. Trhlinou tohoto systému je ale neexistující legislativní páka při vymáhání poplatku, coţ je v dnešní době dosti aktuální téma, proto se zastupitelstvo města Písek rozhodlo od roku 2013 pro zavedení místního poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů.

11

1.3 Obecná charakteristika místních poplatků V samostatné působnosti můţe obec realizovat svou normotvornou pravomoc (§ 10 písm. d) zákona o obcích), do které spadá záleţitost místních (obecních) daní a poplatků. Je nutno upozornit, ţe ač je oblast místních poplatků nepochybně vlastní záleţitostí obce, patří do samostatné působnosti obce výhradně jejich zavedení, úprava ohlašovací povinnosti vzniku a zániku poplatkové povinnosti, stanovení sazby a splatnosti poplatku, stanovení úlevy a osvobození. Správa místních poplatků však spadá do působnosti přenesené.

1.3.1 Daň nebo poplatek Z právního hlediska jsou daně a poplatky platební povinností stanovenou zákonem, jejímţ hlavním účelem je získání příjmů do veřejného rozpočtu. Při vybírání daní a poplatků zastupují stát finanční orgány, které mají právo poţadovat peněţní plnění od daňových a poplatkových subjektů. Pro postavení státu a daňového subjektu je charakteristický vztah nadřízenosti státu vůči občanům a jiným právním subjektům a platí zde presumpce správnosti vydaných právních aktů. Z uvedeného lze tak vymezit daň jako povinnou, zákonem stanovenou platbu, vybíranou státem, obcemi nebo jinými veřejnoprávními subjekty na úhradu veřejných potřeb, a to v předem určené výši a předem určeným termínem splatnosti3. Na rozdíl od poplatků soudních, správních aj., obsahují v sobě místní poplatky základní prvky daňového právního vztahu, a proto jsou většinou charakterizovány bez ohledu na uţívaný pojem „poplatek“ jako daně. Místní poplatky, tedy obecní daně, musí ale splňovat určitá kritéria. Nejdůleţitějším kritériem je, ţe výnos z místních poplatků náleţí obci. Obec je tím subjektem, který určí výši sazby, rozhoduje o daňovém základu a poplatek sama spravuje. Poplatek je stejně jako daň veřejným příjmem, který slouţí k realizaci obecních a veřejných potřeb. Podle doporučení pro obce a města, vydaného Ministerstvem vnitra České republiky je místní poplatek periodickou neekvivalentní platbou, neboť za něj není poskytována žádná přímá protihodnota.4 Naproti tomu však podle JUDr. Stanislava Kadečky se místní poplatek vyznačuje ekvivalentností

3

ČESKO. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY A KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV. Doporučení pro obce a města, Obecní daně.[online]. Edice dobré správní praxe, 2009 [cit. 2013-02-28 ]. Dostupné z: http:// www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx 4 ČESKO. MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY A KANCELÁŘ VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV. Doporučení pro obce a města, Obecní daně.[online]. Edice dobré správní praxe, 2009 [cit. 2013-02-28 ]. Dostupné z: http:// www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx

12

a jednorázovostí. Ekvivalentnost znamená, že poplatníkovi je za tuto platbu současně poskytována veřejnou mocí přímá protihodnota – poplatek tedy slouží k úhradě výdajů spojených s poskytováním takové „ protihodnoty “, je jakousi paušální platbou za poskytnutou protihodnotu (současně je však třeba důrazně odlišit poplatek od „ceny za službu“.5 Daň je zákonem stanovená povinná platba ve prospěch veřejného rozpočtu, je obvykle pravidelná, ale je pro ni typická neekvivalentnost a neúčelovost. Neexistuje tedy nárok na adekvátní plnění za daň a plátce daně nemůţe ovlivnit, na co bude pouţita. Můţeme takto uvaţovat i o místních poplatcích, které jsou bez konkrétního určení příjmem rozpočtu obce. Obec ale pouţívá získané poplatky ke svému efektivnímu rozvoji, a tak se tyto finanční prostředky vrátí zpět k občanovi ve formě kulturních či sociálních sluţeb nebo ve formě jiného veřejného statku. Například z finančních prostředků vybraných na poplatku ze psa se částečně hradí provoz psího útulku. Poplatek za zvláštní uţívání veřejného prostranství pokrývá náklady na zvelebování veřejných prostranství ve městě např. formou květinové výzdoby, a právě v tom spatřuji ekvivalentnost poplatku. Další rozdíl můţeme spatřit ve skutečnosti, ţe výše daně je určena zcela pevnou částkou nebo jako nějaký podíl základní hodnoty (v procentech) a platí obecně pro všechny ve stejné výši. Sazba místního poplatku je určena obcí a platí v té konkrétní jedné obci. Ve všech obcích tedy neplatí stejná sazba, obec si výši sazby můţe regulovat v samostatné působnosti pomocí obecně závazných vyhlášek, samozřejmě ale v mezích zákona.

1.3.2 Funkce místních poplatků K nejdůleţitější funkci místních poplatků patří funkce fiskální, protoţe navyšuje objem příjmů obecních rozpočtů. Avšak neméně důleţitá funkce místních poplatků pro obec je funkce regulační, např. omezení chovu psů v určitých oblastech, neţádoucí stánkový prodej či omezení dlouhodobého umísťování stavebního zařízení na veřejném prostranství.

5

KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005. 15 s. ISBN 80-7179-918-1.

13

2 Právní úprava místních poplatků 2.1 Historický pohled na právní úpravu místních poplatků Při vzniku samostatných obecních zastupitelstev ke správě obcí v 19. století vyvstaly otázky, jakým jiným způsobem, neţ daňovou povinností, naplnit obecní pokladny. Došlo k tomu, ţe za určité úřední úkony ze strany obce, uţívání obecního majetku, vlastnění určitých věcí a hraní hazardu, budou zavedeny dávky – poplatky. V době první Československé republiky byl tento systém výběru velice dobře propracován. Obce jiţ měly k vybírání dávek – poplatků vypracovány obecně závazné vyhlášky, které byly v souladu s tehdy platným právním řádem. I v této době však docházelo k soudním sporům mezi poplatníky a obecní samosprávou, jak se lze dočíst v dobových dokumentech. V systému ASPI jsem dohledala judikaturu k pravidlům pro dávku ze psa č. 143/22 Sb. ze dne 27. dubna 1922, podle kterých pes, kterého se uţívá toliko k hlídání „bytu“, nikoliv k hlídání „domu a dvoru“, není hlídacím psem ve smyslu těchto pravidel, a nevztahuje se tudíţ na něj sníţená sazba. Platebním rozkazem města R. z 23. února 1926 byla Josefu L. v R. předepsána dávka ze psů v obnosu 100 Kč; odvolání jeho bylo zamítnuto usnesením obecní správní komise z 23. srpna 1926, poněvadž psi, kteří jsou drženi v jednotlivých obytných místnostech, nelze uznati za hlídací. O stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil: Jak Nejvyšší správní soud již vyslovil, nepožívá výhody nižšího zdanění každý „hlídací a ochranný pes“, nýbrž ze psů, jež možno takto kvalifikovati, jen ti psi, kteří jsou chování pouze ke hlídání domu a dvora. Účelem pak, k němuž takový pes musí býti chován, jest dle jasného znění citovaného ustanovení hlídání domu a dvoru, a nedostačuje vzhledem k tomu, aby pes byl určen k hlídání pouze určité části domu, tedy pouze k hlídání jednoho z několika bytů v domě se nacházejících. Musejí tedy býti splněny oba předpoklady, a sice musí dotyčný pes sloužiti hlídání domu a dvoru a to způsobem výlučným.6 Tehdejší právní systém byl velice dobře propracovaný a byl platný i v době okupace, tedy za protektorátu Čechy i Morava. Základním pilířem v první Československé republice byl zákon

6

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3924/29 ze dne 5. dubna 1929. Systém ASPI. 16136CZ3924/29-Pes hlídací

14

č. 329/1921 Sb., na který navazuje nařízení vlády republiky československé č. 143/1922 Sb. o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, tento zákon byl i dále upravován v době vlády protektorátu Čechy a Morava. Zákon 329/1921 byl v roce 1945 zrušen a jeho adekvátní náhrada upravená k poměrům ve společnosti vznikla aţ v roce 1952. Byl to zákon č. 82/1952 Sb., o místních poplatcích, který doplňovala vyhláška ministerstva financí č. 67/1966 Sb., o místních poplatcích a platil v Československu aţ do roku 1990. Některé místní poplatky byly stanoveny vyhláškami republikových ministerstev, například Vyhláškou ministerstva financí, cen a mezd České socialistické republiky č. 216/1988 Sb., o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku, nebo vyhláškou téhoţ ministerstva č. 7/1989 Sb., o některých místních poplatcích vybíraných v Krkonošském národním parku.

2.2 Vývoj zákona o místních poplatcích Po změně reţimu v roce 1989 prošel určitým vývojem i zákon o místních poplatcích. Bylo třeba tento zákon přizpůsobit novým podmínkám podnikání, které se v tehdejším Československu rozjíţdělo obrovským tempem. Např. ve znění, které bylo účinné od 1. 1. 1991, byl v zákoně upraven dislokační poplatek (§ 8) s účinností do 31. 12. 1992, jehoţ předmětem bylo umístění provozoven, kanceláří a dalších zařízení slouţících k podnikatelské či jiné výdělečné činnosti v územním obvodu obce. Platily ho fyzické a právnické osoby podnikající nebo provozující jinou výdělečnou činnost podle zvláštních předpisů. Výše sazby činila aţ 10% ročně z částky uhrazené za uţívání uvedených prostor. Poplatek z reklamních zařízení (§ 5), jehoţ předmětem byla obrazová, písemná, světelná a zvuková oznámení provozovaná či umístěná na veřejných prostranstvích a poplatek z prodeje tabákových výrobků a alkoholických nápojů (§ 9), který platily fyzické a právnické osoby za provozování restauračních, kavárenských, ubytovacích nebo jiných pohostinských sluţeb, ve kterých prodávaly tabákové výrobky a alkoholické nápoje, oba poplatky měly účinnost do 30. 6. 2004. Postupně pak byly do zákona o místních poplatcích zavedeny další nové poplatky. S účinností od 1. 1. 1998 přibyl poplatek za provozovaný výherní hrací přístroj (§ 10a), který byl ale k 31. 12. 2011 zrušen. Dále byly stanoveny s účinností od 30. 6. 2004 dva místní poplatky, a to poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů (§ 10b) a poplatek za zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace (§ 10c). 15

2.3 Současné právní zakotvení poplatků Jak jsem jiţ výše uvedla, základem obce jako subjektu místní samosprávy je vzájemné propojení 4 aspektů, kterými jsou vlastní území, občané obce, vystupování v právních vztazích svým jménem a ekonomická samostatnost. Podle článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona.7 Pro obec to znamená, ţe při rozhodování o místních poplatcích, ač to bude v oblasti samostatné působnosti (výkon samosprávy) nebo v oblasti přenesené působnosti (delegované státní správy), bude předpokladem pro jejich činnost výslovné zákonné zmocnění. Pokud se tedy obec rozhodne pro zavedení místních poplatků, musí vycházet ze třech základních právních norem, kterými jsou: zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů obecně závazné vyhlášky obce o místních poplatcích zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů

2.4 Zákon o místních poplatcích V současnosti je zákonný základ pro zavedení místních poplatků obcemi v České republice zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místních poplatcích“), který stanovuje taxativní výčet místních poplatků. Podrobná specifikace jednotlivých místních poplatků je vymezena v § 2 aţ v § 10 c. V následujících § 11 aţ § 15 jsou zahrnuta obecná ustanovení, která upravují náleţitosti obecně závazných vyhlášek, sankce za nesplnění poplatkové povinnosti, lhůty pro vyměření poplatku. V této části je názorně vidět stanovení dvou působností územního samosprávného celku. § 14 obsahuje ustanovení o správci poplatku, kde v odst. 3 ustanovuje, ţe řízení o poplatcích vykonává obecní úřad a v odst. 1 je jasně definováno, ţe stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce, která je na svém území zavedla. V §15 je působnost

7

ČESKO. Zákon č. 2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku ČR. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, s. 17-23. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1993/sb0001-1993.pdf.

16

stanovená obecnímu úřadu podle zákona o místních poplatcích výkonem přenesené působnosti.8 Je tedy zřejmé, ţe zavedení místních poplatků, stanovení podrobností jejich vybírání, určení konkrétní sazby, ohlašovací povinnosti ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy, případné osvobození je výkonem samostatné působnosti. Ale naopak postup při správě místního poplatku, jehoţ cílem je správné zjištění, stanovení a zabezpečení jeho úhrady, je výkonem přenesené působnosti.

2.4.1 Základní druhy a pojmy místních poplatků Jak jsem jiţ zmínila, prošel zákon o místních poplatcích několika změnami. V současnosti § 1 zákona o místních poplatcích definuje taxativní výčet místních poplatků, které můţe obec zavést. Jedná se o tyto poplatky: místní poplatek ze psů, místní poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, místní poplatek za uţívání veřejného prostranství, místní poplatek ze vstupného, místní poplatek z ubytovací kapacity, místní poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Zákon o místních poplatcích upravuje základních 6 pojmů, které uvádím s příklady, co přesně který pojem zahrnuje. Jedná se o subjekt poplatku, objekt poplatku, sazba poplatku, splatnost poplatku, úleva a osvobození od poplatku. Subjektem poplatku neboli poplatníkem (případně plátcem poplatku) je fyzická nebo právnická osoba, která má povinnost platit poplatek podle právního předpisu. Její majetek, příjmy nebo úkony jsou poplatku přímo podrobeny. Klasickým příkladem subjektu jsou např.

8

ČESKO. Zákon č. 565/1990 Sb. ze dne 13. prosince 1990, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 92, s. 565-568. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1990/sb092-90.pdf.

17

drţitelé psů, osoby uţívající veřejné prostranství zvláštním způsobem, osoby vybírající vstupné na kulturních, sportovních, prodejních a reklamních akcích, které pořádají. U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt neodvádí poplatek přímo poplatník, ale jeho výběr, správu a zaplacení ukládá zákon jiné osobě – plátci. Plátce ze zákona odpovídá za tento poplatek, vybere ho od poplatníka a pod vlastní majetkovou odpovědností ho odvede správci poplatku. Objektem poplatku je předmět zpoplatnění, který většinou určuje i název příslušného poplatku. Je to souhrn skutečností, na které předpis váţe poplatkovou povinnost. Předmětem poplatku je např. pes starší třech měsíců, zvláštní uţívání veřejného prostranství, náklady provozu systému nakládání s komunálním odpadem, vyuţitá lůţková kapacita, vybrané vstupné za akce vymezené zákonem. Sazba poplatku definuje finanční částku, která připadá na jednu jednotku místního poplatku, například na jednoho psa. Zákon o místních poplatcích umoţňuje stanovit sazbu pevnou částkou, ale i paušální částkou u jednorázových akcí nebo za daný časový úsek (týden, měsíc, rok). Sazba poplatku je zákonem o místních poplatcích omezena horní hranicí, původně byla stanovena i spodní hranice u poplatku za provozovaný výherní hrací přístroj. Poplatek za komunální odpad má sazbu dvousloţkovou. Výše konkrétní sazby pro daný rok je tak vţdy v samostatné působnosti obce určena obecně závaznou vyhláškou. Splatnost poplatku označuje lhůtu ke splnění poplatkové povinnosti. Většinou to je konkrétní datum nebo čas, do kdy má poplatník povinnost poplatek uhradit. Stanovení splatnosti je plně v kompetenci obce, která ji prostřednictvím obecně závazné vyhlášky upravuje a můţe určit, zda bude poplatek splatný jednorázově či ve splátkách. Způsoby placení jsou uvedeny v taxativním výčtu. Jiným způsobem, než zákon stanoví, nelze poplatky uhradit. Především je nelze uhradit např. naturálním plněním, což znamená, že nelze požadovat ani uznat plnění od poplatníka ve formě úpravy veřejné zeleně, oprav místních komunikací nebo vybudování veřejně prospěšné stavby. Za plnění poplatkové pohledávky nelze považovat ani výkon určité služby pro obec zdarma. Místní poplatek je možné platit následujícími formami: bezhotovostním převodem z účtu v hotovosti přeplatkem na jiném poplatku 18

V oblasti místních poplatků nelze využívat další možný způsob placení, kterým jsou kolkové známky. Ty jsou určeny k úhradě poplatkových povinností, jejichž příjemcem je stát (správní poplatky, soudní poplatky).9 Rozsah osvobození a úlev poplatníkům řeší zákon o místních poplatcích minimálně, svěřuje ho do rozhodnutí obce. Nejdříve bych se zmínila o rozdílu mezi úlevou a osvobozením. Úlevu chápu jako sníţení stanovené částky – poplatkové povinnosti. Je definována obecně závaznou vyhláškou ve formě pevné částky nebo můţe být vyjádřena procentuelně. Například za očipovaného psa platí poplatník niţší poplatek, neţ u psa neočipovaného. Osvobození vidím jako úplné vyjmutí z poplatkové povinnosti, je konkrétně stanoveno zákonem nebo obecně závaznou vyhláškou obce. Osvobozením je poplatník na základě dané skutečnosti vyjmut z poplatkové povinnosti, ale nikoliv z povinnosti ohlašovací. Ustanovení úlev a osvobození nesmějí být zaloţena na ústavně nepřípustném rozlišování nebo diskriminaci, musí být učiněna na rovném základě. Příkladem je poplatek za komunální odpad, kde do 30. 6. 2012 nebyly zpoplatněny fyzické osoby vlastnící byt nebo rodinný dům na území obce, ve kterém není hlášena k pobytu ţádná fyzická osoba, proto došlo k novelizaci zákona o místních poplatcích zákonem č. 174/2012 Sb. od 1. 7. 2012. Zákon o místních poplatcích u poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů rozlišuje dvě skupiny poplatníků. V první skupině je poplatková povinnost vázána na poplatníky s trvalým pobytem v obci, v druhé skupině je pak poplatková povinnost vázána na poplatníky, kteří vlastní nemovitost na území obce. Některé obce pomocí obecně závazných vyhlášek osvobodily první skupinu poplatníků a druhá skupina byla zpoplatněna. V kontextu s výše uvedenými informacemi odkazuji na nález Ústavního soudu č. 556/2002 Sb. ve věci zrušení obecně závazné vyhlášky obce Vír Podle názoru Ústavního soudu byla obec sice oprávněna podle § 15 zákona o místních poplatcích stanovit úlevy a osvobození od poplatku, avšak vzhledem k citované právní úpravě nemohlo být pro přiznání osvobození od poplatku prvotním (a neopomenutelným) kritériem trvalé bydliště fyzické osoby; pokud by tedy obec chtěla ve vyhlášce zakotvit možnost úlev či osvobození, musela by tak učinit na rovném základě, tj. pro obě skupiny poplatníků

9

JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Výkon správy místních poplatků ve vzorech rozhodnutí. Vydání I. Praha: BOVA POLYGON, 2008. 97 s. ISBN 978-80-7273-147-3.

19

(samozřejmě za předpokladu, že by vyhláška nebyla nezákonná z jiných důvodů). Proto Ústavní soud pokládá předmětné ustanovení rovněž za diskriminační a rozporné s čl. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s § 10b zákona o místních poplatcích.10 Jelikoţ zákon o místních poplatcích jiţ neumoţňuje prominutí místního poplatku z důvodu nepřiměřené tvrdosti, obec by měla pečlivě zváţit, které skupiny poplatníků osvobodí, ale musí přitom respektovat ústavní princip zákazu diskriminace.

2.5 Obecně závazné vyhlášky Problematiku místních poplatků sice řeší zákon o místních poplatcích, ale ponejvíce ho doplňují obecně závazné vyhlášky. Co je to obecně závazná vyhláška? Obecně závazná vyhláška je podzákonný normativní právní předpis, který vydává zastupitelstvo obce v samostatné působnosti na základě zmocnění čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky. Vyhláška musí být v souladu se zákony České republiky a terminologicky přesná a srozumitelná. Můţe upravovat právní vztahy v mezích samostatné působnosti obce podle § 7 a § 10 zákona o obcích, u hlavního města Prahy podle § 44 zákona o hlavním městě Praze. Obec nesmí vyhláškou ukládat povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám, pokud k tomu není zmocněna zákonem. Jasně to definuje nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 39/93 Pokud jde o stanovení místních poplatků, jejich sazbu, režim jejich vybírání, osvobození od nich apod., je obec povinna respektovat platné znění zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Obce jsou tímto zákonem zmocněny k vydávání obecně závazných vyhlášek upravujících místní poplatky, avšak pouze v případech v tomto zákoně taxativně vypočtených. Úprava jiných poplatků obecně závaznou vyhláškou je v rozporu s uvedeným zákonem.11

2.5.1 Náležitosti a struktura obecně závazné vyhlášky ve vztahu k místnímu poplatku Vyhláška by měla být členěna přehledně jako kaţdý právní předpis. Při jejím čtení by měla jasně a srozumitelně formulovat práva a povinnosti správce poplatku i poplatníka. Obce mohou vydat vyhlášky samostatně pro jeden místní poplatek v případě rozsáhlejšího

10

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. Pl. ÚS 16/02. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=25902&pos=2&cnt=6&typ=result 11 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. dubna 1994, sp. zn. Pl. ÚS 39/93. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=26457&pos=1&cnt=1&typ=result

20

charakterizování ustanovení poplatku, např. u poplatku ze psa nebo za komunální odpad. Je na rozhodnutí obce, zda bude obsahem jedné vyhlášky výčet všech místních poplatků, které obec zavádí a vybírá na svém území. Tento výčet by měl být systematicky seřazen do samostatných článků, částí, hlav, dílů a oddílů. Označují se slovním vypsáním pořadového čísla arabskou či římskou číslicí a dále se člení na jednotlivé články. Články, části, hlavy, díly a oddíly mají vţdy nadpisy, které výstiţně a jednoznačně vyjadřují jejich obsah. Součástí vyhlášky bývá příloha, která specifikuje např. prostory veřejného prostranství nebo můţe mít formu tabulky s podrobnou specifikací sazby u poplatku ze psa. Obecně závazná vyhláška musí být napsána podle pravidel českého pravopisu, stylisticky i jazykově správně. Obecně závazná vyhláška o místních poplatcích musí vždy respektovat základní i speciální legislativně technická pravidla. Měla by vždy obsahovat pouze ustanovení s normativním obsahem – tzn. obsahovat závazná pravidla chování, která mají obecnou povahu a vztahují se vždy na celou skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu. Obecně závazná vyhláška musí být vždy terminologicky přesná. Musí být stručná a nesmí být vnitřně rozporná. Musí používat jen správné a v právním řádu ustálené pojmy a správnou právní terminologii. Stejné pojmy musí být používány vždy ve stejném významu a k označení stejných právních institutů.12 Pokud se tedy obec rozhodne připravit a vydat obecně závaznou vyhlášku o místních poplatcích, musí respektovat nejen jednotlivé normy právního řádu České republiky, ale měla by také zváţit, jestli je konkrétní právní regulace nebo její rozsah, skutečně rozumná a potřebná. Příprava obecně závazné vyhlášky o místních poplatcích musí vycházet z podrobné znalosti věcného stavu i právní úpravy.13 Nejen, ţe musí vyhláška přesně formulovat jednotlivé druhy poplatků, které zavádí, ale jasně charakterizovat, co je předmětem poplatku, poplatník, ohlašovací povinnost, sazba a osvobození či úleva. Důleţité je stanovení vzniku a zániku poplatkové povinnosti. Základem pro správné zjištění a stanovení poplatku je ohlašovací povinnost. Je to určitá obdoba daňového tvrzení a nahrazuje registrační povinnost (§ 125 - § 131 daňového řádu), která se ale u místních poplatků nevyuţívá. Stanovuje výčet údajů, které poplatník nebo plátce uvede v ohlášení a vyjadřuje specifika správy místních poplatků jako je např. doručování

12

KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005. 354 s. ISBN 80-7179-918-1. 13 KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005. 353 s. ISBN 80-7179-918-1.

21

poplatníkům se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Dále stanovuje 15denní lhůtu k ohlášení změny jiţ ohlášených údajů.

2.5.2 Legislativní proces obecně závazných vyhlášek Celý legislativní proces tvorby poplatkového práva v obci začíná tedy nejdříve přípravou vyhlášky. Návrh, nejčastěji zpracovaný zaměstnanci obce, je předloţen zastupitelstvu, které ho můţe připomínkovat, a pak ho na svém veřejném zasedání schválí usnesením, které je platné, pokud se pro něj vysloví nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva. Schválený návrh vyhlášky podepíše starosta a místostarosta. Podmínkou platnosti obecně závazné vyhlášky je její vyhlášení. Provádí se tak, ţe se vyhláška vyvěsí na úřední desce (i elektronické) po dobu 15 dnů, přičemţ dnem vyhlášení vyhlášky je první den jejího vyvěšení na úřední desce. Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývá vyhláška účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení s tím, ţe vyţaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení. Platné a účinné vyhlášky jsou dostupné na webových stránkách obce nebo jsou k nahlédnutí přímo na obci.

2.5.3 Dozor Ministerstva vnitra Dozor nad vydáváním vyhlášek je kompetencí Ministerstva vnitra České republiky, které provádí kontrolu výkonu samostatné působnosti a poskytuje i metodickou pomoc pro její výkon. Vzory vyhlášek zveřejňuje MVČR na svých internetových stránkách a často je vyuţívají malé obce, které nemají personální moţnosti jejich tvorby. Sama ze své praxe vím, ţe nabídku konzultací a předběţného schválení návrhů vyuţívá většina obcí, aby tím předešla obsahovým nedostatkům či pozdějšímu pozastavení a zrušení vyhlášky Ministerstvem vnitra ČR nebo Ústavním soudem. Pokud je vyhláška ve zřejmém rozporu s lidskými právy a základními svobodami, můţe Ministerstvo vnitra ČR pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. Taková situace nastává, pokud zastupitelé nerespektují zákonná ustanovení a snaţí se upřednostnit do této normy své osobní představy a zájmy.

2.6 Daňový řád Od 1. 1. 2011 upravuje řízení ve věcech místních poplatků zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů. Tento procesně právní předpis nahradil předchozí procesní 22

úpravu – zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Daňový řád upravuje postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají v daňovém řízení při správě daní. Ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu definuje, co se pro účely tohoto zákona rozumí daní – peněţní plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek. Vymezení přesného okruhu poplatků a jiných peněţních plnění, jejichţ správa se řídí daňovým řádem, však nikde vymezena není. Primárně byl daňový řád vytvořen ke správě daní, ale pouţije se přiměřeně i k řízení ve věcech místních poplatků a to díky § 4 daňového řádu, který říká: Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak.14

14

ČESKO. Zákon č. 280/2009 Sb. ze dne 3. září 2009, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 87, s. 4038-4104. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2009/sb087-2009/.pdf.

23

3 Místní poplatky Místní poplatky jsou příjmem obecních rozpočtů a vztahují se na konkrétní území obce, která je zavedla na základě zákonného zmocnění obecně závaznou vyhláškou. Proto pojem „místní poplatky bychom mohly charakterizovat jako „obecní poplatky“.

3.1 Poplatek ze psů Poplatek ze psů patří mezi nejčastější místní poplatky, které obec zavádí. Má kromě fiskálního charakteru, také charakter regulační. Obec má pravomoc stanovit odlišnou výši sazby v hustě zalidněných lokalitách (např. sídliště) nebo v historických či turistických částech města, a tím částečně regulovat počet psů v těchto oblastech. Obecně závazná vyhláška u místního poplatku ze psa však nemůţe řešit záleţitosti spojené se zachováním veřejného pořádku jako je pobíhání psů na veřejnosti, nošení náhubku atd. Tyto skutečnosti nesouvisí s poplatkovým řízením a řeší je jiná obecně závazná vyhláška o veřejném pořádku. Poplatníkem je drţitel psa, je to fyzická nebo právnická osoba mající trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky. Při stanovení místní příslušnosti k vyměření poplatku není tedy rozhodující, kde je pes chován či kde se drţitel psa nachází, ale místo trvalého pobytu nebo sídlo drţitele psa. Poplatníkem můţe být i cizinec, který má na území České republiky trvalý pobyt na základě povolení k pobytu. Do roku 2003 byl poplatníkem majitel psa, coţ bylo v praxi hojně zneuţíváno tím, ţe často byla za majitele psa označována osoba, která měla zvýhodněnou sazbu (např. důchodce), i kdyţ u ní pes nepobýval. Předmětem poplatku je pes starší 3 měsíců. Obec můţe stanovit v rámci osvobození a úlev poplatkovou povinnost starších psů (např. od 1 roku), ale naopak vybírání poplatků ze psů mladších 3 měsíců by bylo v rozporu se zákonem. Poplatková povinnost zaniká v momentě zániku předmětu poplatku. Důvodem je např. úhyn psa, změna trvalého pobytu, změna drţitele psa. Pro lepší identifikaci psů můţe správce poplatku vydávat evidenční známky, které jsou označeny pořadovým číslem a názvem příslušné obce. Zákon vymezuje okruh poplatníků osvobozených od poplatku. Od poplatku ze psů je osvobozen držitel psa, kterým je osoba nevidomá, bezmocná 1) a osoba s těžkým zdravotním postižením, které byl přiznán III. stupeň mimořádných výhod podle zvláštního předpisu, 1a) osoba provádějící výcvik psů určených k doprovodu těchto osob, osoba provozující útulek

24

zřízený obcí pro ztracené nebo opuštěné psy nebo osoba, které stanoví povinnost držení a používání psa zvláštní právní předpis 1b).15 Avšak rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR č. j. 2 Afs 107/2007-168 ze dne 23. 1. 2008 zcela jasně říká, ţe osoba provozující útulek pro ztracené nebo opuštěné psy není poplatníkem místního poplatku ze psa, a to bez ohledu na osobu zřizovatele takového útulku., tedy i v případě zřízení a provozování útulku jinou právnickou osobou než obcí.16 V kompetenci obce je moţnost rozšířit okruh osvobození a úlev od poplatku ze psa prostřednictvím obecně závazné vyhlášky i pro jiné osoby. Nejčastěji to bývají sloţky integrovaného záchranného systému, Městská policie, osoby drţící psy, kteří mají vykonanou zkoušku dle zkušebního a soutěţního řádu Českomoravské kynologické unie. Výše uvedené osvobozené osoby mají ale ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti a jsou povinny prokázat skutečnost zakládající vznik nároku na úlevu nebo osvobození od poplatku. Sazba poplatku je nevyhnutelnou náleţitostí obecně závazné vyhlášky a je stanovena konkrétní finanční částkou. Horní hranice sazby u poplatku ze psa je stanovena zákonem ve výši 1500 Kč za kalendářní rok a jednoho psa. V § 2 odst. 3 ZMP je stanovena sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu, činí až 200 Kč za kalendářní rok.17 Skutečnost, ţe se jedná o jediný zdroj příjmů, prokáţe poplatník čestným prohlášením. U poţivatele sirotčího důchodu se doloţení této skutečnosti nepoţaduje. Obec má moţnost navýšit horní hranici sazby aţ o 50% za druhého a kaţdého dalšího psa, tj. na 2250 Kč a 300 Kč u důchodce. Kompetencí obce je stanovení rozdílné sazby pro drţitele psů bydlících v rodinných domech, ostatních bytových domech, v okrajových lokalitách města či psů označených mikročipem. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. Jestliţe dojde k zániku poplatkové povinnosti během roku (např. úhyn psa), platí se poplatek v poměrné výši, která odpovídá počtu

15

ČESKO. Zákon č. 565/1990 Sb. ze dne 13. prosince 1990, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 92, s. 565-568. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1990/sb092-90.pdf 16 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. ledna 2008, č. j. 2 Afs 107/2007-168. Dostupný také z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0107_2Afs_0700168A_prevedeno.pdf. 17 ČESKO. Zákon č. 565/1990 Sb. ze dne 13. prosince 1990, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 92, s. 565-568. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1990/sb092-90.pdf.

25

i započatých kalendářních měsíců drţení psa. Pokud nastane změna trvalého pobytu nebo sídla, platí se poplatek poměrnou částkou nově příslušné obci aţ od počátku následujícího kalendářního měsíce nastalé změny.

3.2 Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt má fiskální charakter. Jeho účelem je zajištění zvýšených nákladů na udrţování a rozvíjení lázeňských míst a turistických center nebo míst soustředěného turistického ruchu. Obce mohou prostřednictvím tohoto poplatku zlepšovat sluţby a udrţovat zařízení, která jsou zřizována pro návštěvníky a jejich potřeby. Pojem místo soustředěného turistického ruchu není v zákoně blíţe specifikováno. Kritériem stanovení takového místa je kulturní a historická atraktivita území, jeho dostupnost, dostatečný ubytovací a stravovací potenciál, cestovní ruch. Dalším kritériem pro vybírání poplatku je existence léčebných nebo rekreačních zařízení v daném místě, kde se hosté léčí nebo rekreují za úplatu na dohodnutou dobu. Poplatníkem je fyzická osoba, která je přechodně ubytována za úplatu v lázeňském místě nebo v místě soustředěného cestovního ruchu za účelem léčení nebo rekreace. Poplatníkem je ubytovaná osoba, která se léčí nebo rekreuje. Bezplatné pobyty poplatku nepodléhají, ale fyzická osoba musí sama prokázat jiný důvod svého pobytu, jako např. pozvánka na seminář, jednání, poradu či cestovní příkaz na školení. Poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu 1a) a jejich průvodci, osoby mladší 18 let a starší 70 let nebo osoby, na které náležejí přídavky na děti (výchovné) 4) anebo vojáci v základní službě a osoby, které vykonávají civilní službu.18 U poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt se objevuje nový subjekt – plátce poplatku, kterým je ubytovatel. Plátce - ubytovatel vybere poplatek od poplatníků a odvede jej obci. Odpovědnost je tedy na straně plátce poplatku, a pokud obec zjistí nějaké nedostatky při výběru tohoto poplatku, nevyzve poplatníka ale plátce. Přijetím zákona č. 281/2009 Sb., kterým se měnily některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu od 1. 1. 2011, se promítly změny i do zákona o místních poplatcích. V § 3 odst. 3 byla nahrazena slova „vybírá

18


26

pro obec“ formulací „vybere a obci odvede“. Touto změnou chtěl zákonodárce zdůraznit odpovědnost plátce za správné a řádné vybrání poplatku od poplatníka a následné odvedení poplatku obci. Původní zákon č. 337/1997 Sb., o správě daní a poplatků (dnes jiţ neplatí) charakterizoval poplatníka jako osobu, jejíţ příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani (poplatku) a plátce daně jako osobu, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně (poplatku) daň (poplatek) vybranou od poplatníků nebo sraţenou poplatníkům. Nový daňový řád tyto dva pojmy jakoţto daňové subjekty sice nevymezuje, nicméně je pouţívá ve stejném smyslu dále. Předmětem poplatku je tedy lázeňský a rekreační pobyt za úplatu. Lázeňské místo stanoví vláda nařízením. V kompetenci obce je prostřednictvím obecně závazné vyhlášky uloţit ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku poplatkové povinnosti, ta se bude vztahovat na plátce a nikoliv na poplatníka. Ubytovatel má povinnost vést evidenční knihu. Musí být vedena písemně, chronologicky, srozumitelně a přehledně. Ubytovatel do knihy zapisuje dobu pobytu, účel pobytu a údaje o ubytované fyzické osobě. Jsou to jméno, příjmení a adresa trvalého pobytu nebo místa trvalého bydliště v zahraničí, číslo občanského průkazu nebo cestovního dokladu. Ubytovatel má zákonnou povinnost uchovat evidenční knihu po dobu 6 let od provedení posledního zápisu. Zpracování osobních údajů v této knize se řídí zvláštním právním předpisem. Zavedení této povinnosti si vynutila praxe. Správce poplatku tak má zpětnou vazbu při kontrole rozhodujících skutečností pro vyměření poplatkové povinnosti Sazba poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt činí až 15 Kč za osobu a za každý i započatý den pobytu, není-li tento dnem příchodu. Obec může stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou19. Obec má prostor pro svobodné rozhodnutí, zda bude poplatek vybírat na celém svém území nebo jen v určité lokalitě. Sama si můţe zvolit, jestli bude poplatek vybírat celoročně nebo jen v určitém časovém úseku (ten musí být ale přesně stanoven v obecně závazné vyhlášce).

19


27

Dle mého názoru je zavedení tohoto poplatku výhodné ve větších městech, kde je více lázeňských nebo rekreačních zařízení, pro menší obce by tento poplatek znamenal spíše administrativní zátěţ neţ finanční přínos. Stanovením tohoto poplatku má obec moţnost vyuţití turistického ruchu na svém území.

3.3 Poplatek za užívání veřejného prostranství Poplatek za uţívání veřejného prostranství má hlavně regulační charakter, ale i charakter fiskální. Poloţme si otázku co je to veřejné prostranství a co je jeho uţívání? Podle § 34 zákona č. 128/2000Sb. o obcích jsou veřejným prostranstvím všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící k obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru20. Seznam těchto míst stanoví obec v obecně závazné vyhlášce. Uţívání takového prostranství můţe být dvojí – obecné a zvláštní. K obecnému uţívání nepotřebujeme ţádné povolení správního orgánu, je bezplatné a okruh jeho uţivatelů je neomezený, je pro celou širokou veřejnost. Např. posezením na lavičce v parku nezpůsobuji nikomu ţádné omezení. Zvláštní uţívání je uţ vázáno na povolení správního orgánu (stanoví dobu a rozsah) a je za úplatu. Např. stavebním lešením nebo výkopovými pracemi na chodníku jsou omezovány ostatní osoby ve volném pohybu po veřejných prostranstvích. Ústavní soud ČR ve svém Nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/95 konstatuje, že účelem veřejného prostranství, jak vyplývá ze zákona o místních poplatcích, je obecné a zvláštní užívání. Obecným užíváním se pak rozumí žívání náměstí, místních komunikací chodci a vozidly a je zásadně bezplatné. Na rozdíl od toho tzv. zvláštní užívání veřejného prostranství je definováno v ust. § 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích, a je úplatné. Zpoplatnění se nemusí týkat všech veřejných prostranství, a proto specificky určená veřejná prostranství pro účely poplatku za zvláštní užívání musí vyloučit jejich záměnu. Je proto nutné provést specifikaci veřejných prostranství pro zvláštní užívání uvedením názvu místa (pokud jej má – náměstí, ulice, podchody apod.) nebo je blíže charakterizovat umístěním v obci natolik, aby nebyla současně narušena právní jistota občanů21 Zákon o místních poplatcích definuje taxativní výčet způsobů zvláštního uţívání veřejného prostranství, které jsou zpoplatněny místním poplatkem. Rozumí se tím provádění výkopových prací, umístění dočasných staveb a zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro

20

Obce, kraje, hl. m. Praha: Úředníci obcí a krajů; Obecní policie: podle stavu k 15. 2. 2010. Ostrava: Sagit, 2010, ÚZ. 783 ISBN 978-80-7208-800-3 21 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/95. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=27998&pos=2&cnt=4&typ=result

28

umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl.22 Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která uţívá veřejné prostranství zvláštním způsobem. Předmětem poplatku je veřejné prostranství, coţ jsou veškeré prostory přístupné bez omezení a bez ohledu na vlastnictví, které jsou stanoveny obecně závaznou vyhláškou samozřejmě v mezích zákona. Ţádné jiné uţívání veřejného prostranství obec nesmí zpoplatnit tímto místním poplatkem. Sazba poplatku je určena zákonem o místních poplatcích aţ 10 Kč za kaţdý i započatý m2 a kaţdý i započatý den. Za uţívání veřejného prostranství k umístění prodejních nebo reklamních zařízení, lunaparků a jiných atrakcí můţe obec zvýšit sazbu aţ na její desetinásobek, tj. 100 Kč. Obec musí v obecně závazné vyhlášce určit zvýšenou sazbu konkrétní částkou a stanovit, ke kterému konkrétnímu zvláštnímu způsobu uţívání částka patří. Právě prostřednictvím obecně závazné vyhlášky má obec moţnost stanovit poplatek týdenní, měsíční nebo roční paušální částkou, coţ se vyuţívá u dlouhodobých nebo opakovaných zvláštních uţívání. Výší sazby můţe obec ovlivňovat dobu i velikost zvláštního uţívání. Osvobození od poplatku stanoví zákon pro akce pořádané na veřejném prostranství, jejichţ celý výtěţek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Osoby zdravotně postiţené nepodléhají poplatku za zvláštní uţívání veřejného prostranství spočívajícího ve vyhrazení trvalého parkovacího místa. Okruh osvobození můţe být rozšířen prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Obvykle je to v případech, kdy toto prostranství pouţije pro vlastní potřeby sama obec, neboť by poplatek platila sama sobě. Doporučila bych osvobození zvláštního uţívání veřejného prostranství v případech, kdy toto prostranství pouţije pro vlastní potřeby jeho vlastník. Tímto osvobozením by obec zohlednila moţnost výkonu vlastnického práva tak, aby reagovala na jeho ochranu, kdy pozemek spadající do veřejného prostranství, uţívá zvláštním způsobem jeho vlastník.

22


29

Právní závěr, podle něhož by byl vlastník pozemku povinen platit poplatky za zvláštní užívání svého pozemku, který byl jako veřejné prostranství označen obecně závaznou vyhláškou obce, by mohl být, podle okolností, v rozporu s ústavní ochranou vlastnictví. V takovémto případě by totiž došlo ke zpoplatnění výkonu vlastnického práva veřejnou mocí. Umístí-li tedy např. vlastník pozemku označeného jako veřejné prostranství na svůj pozemek reklamní zařízení (což je jeden z příkladů tzv. zvláštního užívání veřejného prostranství, uvedený v taxativním výčtu § 4 odst. 1 zákona č. 565/1990 Sb.), neměl by zásadně být subjektem poplatkové povinnosti za zvláštní užívání veřejného prostranství.23

3.4 Poplatek ze vstupného Poplatek ze vstupného má především fiskální charakter. Jeho regulační charakter umoţňuje obci ovlivnit pořádání různých akcí na svém území tím, ţe můţe stanovit odlišnou sazbu pro jednotlivé akce nebo je vůbec nezpoplatnit. Poplatek se vybírá ze vstupného na kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akce, které je sníţené o daň z přidané hodnoty, je-li v ceně vstupného obsaţena. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která pořádá kulturní, sportovní, prodejní nebo reklamní akci a vybírá za ni vstupné. Předmětem poplatku je vybrané vstupné. Vstupné můţeme charakterizovat jako finanční částku, kterou zaplatí účastník akce za to, ţe se jí můţe zúčastnit. Sazba poplatku ze vstupného je stanovena procentuální částkou, její horní hranice je 20% z úhrnné částky vybraného vstupného. Prostřednictvím obecně závazné vyhlášky můţe obec poplatek stanovit paušální částkou, musí to být ale po dohodě s poplatníkem. K této skutečnosti uvádí Dr. Vladimír Pelc ve své knize názor Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 24/06. Znamená to, že nejdříve dochází ke stanovení konkrétní paušální částky poplatku ve vztahu k obecně určeným subjektům v obecně závazné vyhlášce, přičemž v konkrétní situaci nelze poplatníka nutit k uhrazení poplatku určeného paušální částkou bez jeho souhlasného projevu vůle; v tomto směru je tak „na dohodě“ („dohoda“ ve smyslu daného ustanovení, nikoli

23

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 3. 2005. sp. zn, Pl ÚS 21/02. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=40&pos=1&cnt=4&typ=result

30

dohoda v tom klasickém slova smyslu coby synonymum pro smlouvu), zda se v tom kterém případě bude aplikovat poplatek stanovený procentní sazbou nebo paušálně.24 Osvobození od poplatku se týká akcí, jejichţ celý výtěţek je určen na charitativní a veřejně prospěšné účely. Zákon o místních poplatcích sice pojem výtěţek nedefinuje, ale z dikce zákona vyplývá, ţe výtěţek ze vstupného označuje peněţní částku, která zůstane pořadateli po odečtení nákladů na pořádanou akci. Samozřejmě, ţe obec můţe rozšířit okruh osvobození v obecně závazné vyhlášce. Nejčastěji ho směřuje na akce organizované dětskými organizacemi, akce pořádané organizacemi, jejichţ zřizovatelem je obec, na taneční kurzy a kurzy společenské výchovy. Pro zajímavost uvádím úryvek z nálezu ústavního soudu České republiky ze dne 14. 6. 1994, spisová značka Pl. ÚS 20/93.: Vstupné z prohlídek kulturních památek nelze zpoplatňovat a návštěvu hradu či zámku nelze pokládat za kulturní akci ve smyslu zákona o místních poplatcích. Zákon o místních poplatcích předpokládá vybírání poplatku ze vstupného v případech, kdy jde o jednorázovou kulturní akci, např. výstavu, taneční zábavu, konkrétní divadelní představení apod. Kromě toho jsou prostředky z vybraného vstupného na hrady a zámky jednoznačně určeny pro veřejně prospěšné účely se zaměřením na financování oprav údržby objektů chráněných památkovými úřady a v takovém případě se místní poplatek neplatí.25

3.5 Poplatek z ubytovací kapacity Poplatek z ubytovací kapacity má fiskální charakter. Má podobný účel jako poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, přispívá obci na její zvýšené náklady, sluţby a údrţbu zařízení určených pro návštěvníky přechodného ubytování za úplatu. Základním kriteriem pro placení ubytovací kapacity je kolaudační rozhodnutí, které definuje pro určený stavební objekt nebo jeho část jako účel vyuţití přechodný pobyt za úplatu. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, která poskytuje ubytování. Je to vlastně ubytovatel. Zde je vidět jasný rozdíl s poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, kde má ubytovatel postavení plátce poplatku. Ubytovatelem můţe být nejen vlastník, ale i nájemce ubytovacího zařízení, který nabízí ubytování za úplatu.

24

PELC, Vladimír. Místní poplatky: úplné znění zákona o místních poplatcích s poznámkami. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 152 s. ISBN 978-80-7201-691-4. 25 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 6. 1994. Sp. zn. Pl.ÚS 20/93. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=26448&pos=1&cnt=3&typ=result

31

Zákonnou povinností ubytovatele je vedení evidenční knihy. Náleţitosti a způsob jejího vedení jsou stejné jako u lázeňského nebo rekreačního poplatku, s výjimkou informace o účelu pobytu. Předmětem poplatku je ubytovací kapacita, která poplatku podléhá. Jsou to jednotlivá lůţka, která dočasně vyuţívají osoby k přechodnému pobytu mimo obec svého trvalého bydliště. Osoby vlastně platí za přespání. Sazba poplatku z ubytovací kapacity je stanovena zákonem ve výši aţ 6 Kč za kaţdé vyuţité lůţko a den. Na základě uzavřené dohody mezi obcí a poplatníkem můţe být poplatek stanoven roční paušální částkou. Její výše musí být jasně stanovena v obecně závazně vyhlášce. Zákon o místních poplatcích přesně určuje v 2 odst. § 7 ubytovací zařízení, která nepodléhají zpoplatnění ubytovací kapacity. Jsou to zařízení slouţící pro přechodné ubytování studentů a ţáků, zařízení slouţící sociálním a charitativním účelům, zařízení zdravotnická a lázeňská, pokud nejsou uţívána jako hotelová zařízení. Osvobození od poplatku z ubytovací kapacity prostřednictvím obecně závazné vyhlášky je v kompetenci obce a týká se nejčastěji ubytovacích zařízení provozovaných organizacemi obce. Od 1. 1. 2010 bylo zrušeno zákonné osvobození tzv. podnikových ubytoven, obec ale můţe toto osvobození dále poskytovat v rámci podpory podnikatelské činnosti.

3.6 Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst Poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst má především regulační charakter. Jeho účelem je limitovat pohyb motorových vozidel ve vybraných lokalitách, nejčastěji v historických částech měst nebo v klidových zónách. Dle mého názoru můţeme v tomto poplatku částečně vidět rysy poplatku správního. Vlastně je zpoplatněn vjezd s motorovým vozidlem do vybraných míst, do kterých je jinak vjezd zakázán dopravní značkou „ Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“, pod kterou je umístěna dodatková tabulka s textem „Vjezd povolen po zaplacení poplatku“. Předpokladem toho poplatku je kladný dopad na ţivotní prostředí. Jeho zavedením tak mohou obce vytvářet klidnější zóny, ve kterých se v důsledku omezené dopravy sníţí emise, prašnost, hluk a v neposlední řadě tím přispěje k ochraně kulturních památek. Poplatníkem je fyzická nebo právnická osoba, které bylo vydáno povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst. 32

Předmětem poplatku je vydání povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst, kde je jinak vjezd zakázán dopravní značkou. Pojem „vybrané místo“ není v ZMP nijak specifikován. Takovým místem můţeme nazvat kteroukoliv vybranou část na území obce. Pro zajímavost uvádím část judikatury z knihy Stanislava Kadečky. Jakkoli zákon „vybrané místo“ nedefinuje, gramatický a věcný výklad tohoto pojmu podle přesvědčení Ústavního soudu průjezd motorového vozidla po mostě, který je součástí pozemní komunikace, a jako takový slouží sjízdnosti a je v tomto smyslu součástí pozemní komunikace, která (průjezdem po ní) je určena k obvyklému způsobu užívání komunikace (obecné užívání), ze zmíněných znaků vylučuje. Proto také most přes řeku navazující v obou směrech na pozemní komunikaci nelze pokládat za „vybrané místo“ podle (§ 1 písm. f) zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), takovým místem je totiž třeba rozumět ucelenější, zpravidla osídlenou lokalitu, kterou s vnějším světem (okolím) komunikace jako dopravní cesta spojuje.26 Sazba poplatku je aţ 20 Kč za den. Obec můţe uzavřít s poplatníkem dohodu o stanovení paušální částky. Předmětem dohody je způsob placení paušální částkou nikoliv výše paušální sazby poplatku. Je na rozhodnutí obce, za jaké časové období paušální částku stanoví. Můţe to být celý kalendářní rok nebo jen část ročního období. Sazba také můţe být specifikována podle jednotlivých vybraných lokalit. V tomto směru má obec moţnost volby ve více variantách, ale všechny moţnosti, které zvolí, musí být přesně specifikovány v obecně závazné vyhlášce z důvodu právní jistoty. Vyjmutí od poplatku platí pro fyzické osoby, které mají trvalý pobyt ve vybraném místě nebo pro vlastníky nemovitostí ve vybraném místě a osoby jim blízké (manţelé a děti těchto osob), dále platí pro drţitele průkazu ZTP a jejich průvodce. Další vyjmutí se vztahuje na osoby, které ve vybraném místě uţívají nemovitost ke své hospodářské činnosti, nevztahuje se však na jejich zaměstnance, kteří poplatku podléhají. Osvobození si určí obec výčtem v obecně závazné vyhlášce. Nejčastěji se vztahuje na vozidla záchranného integrovaného systému, na vozidla provádějící zásobování, poskytující údrţbu a čištění komunikací, na havarijní čety a na pohřební a odpadové sluţby.

26


33

3.7 Poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Pro obec existují tři moţnosti zpoplatnění odpadu. První moţnost je na základě písemné smlouvy, druhou moţností je zavedení poplatku za komunální odpad vznikající na katastrálním území obce podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a třetí moţností je zavedení místního poplatku dle zákona o místních poplatcích. Poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „ poplatek za odpad“) má hlavně charakter fiskální. Jeho smyslem je zajištění finančních prostředků na výdaje obce vynaloţené na komunální odpad. Předpokladem zavedení a následného vybírání tohoto místního poplatku je skutečnost, že obec ve své samostatné působnosti stanoví obecně závaznou vyhláškou ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území. Pokud obec nepřijme systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, nemůže ani uplatnit poplatkový systém ve smyslu zákona o místních poplatcích. Poplatkem za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů dochází ke zpoplatnění obcí zavedeného systému ve smyslu ustanovení § 17 zákona o odpadech.27 Od 1. 7. 2012 došlo k novelizaci Zákona o místních poplatcích, a to zákony č. 174/2012 Sb. a č. 142/2012 Sb. Novelizace přinesla u „poplatku za odpad“ tyto zásadní změny: byl rozšířen okruh poplatníků, byla navýšena horní hranice sazby poplatku, byla zavedena společná odpovědnost poplatníka a jeho zákonného zástupce za zaplacení poplatku, obcím bylo pro účely řízení o místních poplatcích umoţněno zjišťovat některé údaje ze základního registru obyvatel, z informačního systému cizinců a údaje z informačního systému evidence obyvatel. Poplatníkem jsou dvě skupiny osob povinných platit poplatek „za odpad“. Do prvního okruhu zákon zahrnuje kaţdou fyzickou osobu, která má v obci trvalý pobyt, a to bez ohledu na její věk. Není důleţité, jestli se v obci tato osoba fakticky zdrţuje nebo ne, rozhodující je její trvalý pobyt. Nově byla zpoplatněna fyzická osoba – cizinec, kterému byl povolen trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na dobu delší neţ 90 dnů (cizinci s dlouhodobým vízem a cizinci

27

JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Místní poplatky v praxi. 3. doplněné a aktualizované vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2004. 44 s. ISBN 80-7273-099-1.

34

s povolením k dlouhodobému pobytu), dále cizinci, kterému byl povolen přechodný pobyt po dobu delší neţ 3 měsíce (občané EU a Švýcarska) a cizinci, kterému byla udělena mezinárodní ochrana (azyl) nebo dočasná ochrana. Do druhého okruhu poplatníků zahrnuje zákon kaţdou fyzickou osobu, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, byt nebo rodinný dům, ve kterém není hlášena k pobytu ţádná fyzická osoba, a to ve výši jednoho poplatku za jednu fyzickou osobu. Má-li tuto stavbu ve vlastnictví více osob, musí poplatek platit společně a nerozdílně. Za fyzické osoby, které tvoří domácnost, můţe zaplatit poplatek jedna osoba. Za fyzické osoby ţijící v rodinném nebo bytovém domě můţe poplatek zaplatit vlastník nebo správce. Zákon o místních poplatcích rozlišuje tedy dvě skupiny poplatníků, kdy jedna je vázaná na pobyt v obci a druhá na vlastnictví nemovitosti na území obce. Smyslem změny v nové úpravě u druhé skupiny je odstranění nerovnosti mezi osobami poplatníků. Doposud totiţ neplatily poplatek osoby, které bydlí v rodinných domech a bytech, ale nejsou v nich hlášeny k pobytu. Je spravedlivé, aby se tyto osoby podílely na úhradě nákladů, které obec s komunálním odpadem má. Novinkou od 1. 7. 2012 je zavedení společné odpovědnosti poplatníka a jeho zákonného zástupce. Před touto novelizací odpovídal za poplatek pouze nezletilý poplatník, a pokud neměl vlastní příjem a zákonný zástupce za něj poplatek neplatil, čekala ho po dosaţení zletilosti exekuce. Správce poplatku si teď sám zvolí, zda vyměří nezaplacený poplatek nezletilému poplatníkovi nebo jeho zákonnému zástupci. Zákonný zástupce má tedy stejné procesní postavení jako nezletilý poplatník. Myslím si, ţe je to pro praxi velmi přínosná novelizace, která ochraňuje nezletilé děti. Dává totiţ moţnost správci poplatku vyměřit a následně i vymáhat nezaplacený poplatek nezletilého dítěte po rodičích (zákonném zástupci). Předmět poplatku je provoz systému obce nakládání s komunálním odpadem. Za odpad ve smyslu zákona o odpadech se považuje každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů. Komunálním odpadem se pak rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.28

28

JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Místní poplatky v praxi. 3. doplněné a aktualizované vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2004. 44 s. ISBN 80-7273-099-1.

35

Sazba poplatku se skládá ze dvou částek. První částka je podle § 10b odst. 4 písm. a) zákona o místních poplatcích stanovena horní hranicí 250 Kč za osobu a kalendářní rok. Tuto částku určuje obec podle své úvahy a nemusí ji v obecně závazné vyhlášce zdůvodňovat. Druhá částka je podle § 10b odst. 4 písm. b) zákona o místních poplatcích stanovena ve výši skutečných nákladů obce na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu předchozího kalendářního roku (přepočítaných na všechny poplatníky). Rozúčtování skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu musí být nedílnou součástí obecně závazné vyhlášky. Výše této částky je zákonem limitována horní hranicí 750 Kč za osobu a kalendářní rok a nesmí být překročena. Obvykle ale bývá kaţdý rok upravována vzhledem k proměnlivosti nákladů na sběr a svoz komunálního odpadu, ale nesmí však přesáhnout zákonem stanovené maximum. Smyslem druhé částky je motivace poplatníků ke třídění odpadu, protoţe čím méně odpadu bude vyprodukováno, tím menší budou náklady a tím bude samozřejmě stanovena niţší částka pro poplatníka. Od 1. 1. 2013 můţe tedy „poplatek za odpad“ dosáhnout celkové výše aţ 1000 Kč, a některé obce k takovému nepopulárnímu opatření jiţ přistoupily. Poplatkovým obdobím je kalendářní rok. V případě změny místa pobytu fyzické osoby, změny vlastnictví stavby určené k individuální rekreaci, bytu nebo rodinného domu v průběhu kalendářního roku, se poplatek platí v poměrné výši, která odpovídá počtu kalendářních měsíců pobytu nebo vlastnictví v příslušném kalendářním roce. Dojde-li ke změně v průběhu kalendářního měsíce, je pro stanovení počtu měsíců rozhodný stav k poslednímu dni tohoto měsíce.29 Osvobození od „poplatku za odpad“ je plně v kompetenci obce prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Zákonem je pro všechny poplatníky stanovena stejná sazba, proto je vhodné, aby obec tuto moţnost pečlivě zváţila. Obzvláště po zrušení institutu prominutí z důvodu nepřiměřené tvrdosti, je třeba pečlivě promyslet, které skupiny poplatníků je potřeba osvobodit. Osvobození musí být jasně definováno v obecně závazné vyhlášce a hlavně nesmí být diskriminační. Mezi nejčastější osvobozené osoby patří osoby ve výkonu trestu odnětí svobody a vazby, osoby ţijící v domech pro seniory, jejichţ zřizovatel je obec, dále osoby, které vyuţívají pobytové sociální sluţby. Některé obce osvobozují od poplatkové povinnosti

29


36

osoby, které jsou přihlášeny k trvalému pobytu na ohlašovně obce. U zavedení takového osvobození bych byla hodně opatrná, protoţe by mohlo být některými poplatníky zneuţito.

3.8 Místní poplatek za zhodnocení pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace Místní poplatek za zhodnocení pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace má charakter ryze fiskální. Je to vlastně takový infrastrukturní poplatek, prostřednictvím kterého se obci částečně vrací investice vloţené do výstavby infrastruktury, konkrétně na vybudování vodovodu a kanalizace v obci. Stavba vodovodu a kanalizace zvyšuje hodnotu stavebního pozemku moţností jeho připojení k této stavbě vybudované obcí. Poplatek byl zaveden zákonem č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích s účinností od 1. 1. 2002. Poplatku tedy podléhá stavba vodovodu nebo kanalizace, kterou obec vybudovala jako stavebník na své náklady po 1. 1. 2002, k takto zhodnocenému pozemku. Poplatníkem je vlastník stavebního pozemku zhodnoceného moţností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace vybudovanou obcí. Definici pojmu stavební pozemek charakterizuje § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Vlastníkem pozemku je fyzická nebo právnická osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí. Pokud má vlastnické právo k pozemku více subjektů, musí poplatek zaplatit společně a nerozdílně. Poplatník je povinen zaplatit poplatek za zhodnocení svého pozemku té obci, na jejímţ území se pozemek nalézá. Není rozhodující, zda má trvalé bydliště mimo tuto obec. Předmětem poplatku je zhodnocení, tedy zvýšená hodnota stavebního pozemku. Pod „zhodnocením“ stavebního pozemku se rozumí zvýšení jeho ceny, ke kterému došlo v důsledku nové (dosud neexistující) možnosti jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Není tedy možné vybírat tento místní poplatek v případě např. rekonstrukce dosavadního vodovodu nebo kanalizace. Naopak nic nebrání stanovení tohoto místního poplatku v případech, kdy již existovala možnost připojení stavebního pozemku na stavbu vodovodu, ale nově je obcí zřizována kanalizace (anebo naopak).30 Za moţnost připojení se povaţuje přímé napojení z vodovodního nebo kanalizačního řadu na sousední stavební parcelu.

30


37

Sazba poplatku vychází z rozdílu ceny stavebního pozemku před moţností připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace a ceny po moţnosti připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Výše poplatku nesmí překročit tento rozdíl. Sazba musí být určena na 1m2 zhodnoceného pozemku a obec ji stanoví prostřednictvím OZV. Cena stavebního pozemku v obci se určuje podle cenové mapy stavebních pozemků nebo podle zákona o oceňování majetku a prováděcí vyhlášky č. 540/2002 Sb., v kalendářním roce, kdy nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí pro stavbu vodovodu nebo kanalizace vybudované obcí. Pokud jde o stanovení poplatkové povinnosti, je nutné zdůraznit, že dochází ke zpoplatnění pouze při první možnosti napojení se na stavbu vodovodu nebo kanalizace bez ohledu na případné etapovité řešení výstavby tohoto vodního díla jako celku. V případě, že v obci existuje vodovod nebo kanalizace a obec buduje tyto stavby nově z důvodu havarijního stavu, nefunkčnosti nebo nízké kapacity, nejedná se o první možnost napojení se na předmětnou infrastrukturu.31 Osvobození od poplatku za zhodnocení pozemku moţností jeho připojení na stavbu vodovodu a kanalizace zákon neřeší. Zajímalo mě, jaké osvobození u tohoto poplatku nabízí obce prostřednictvím obecně závazných vyhlášek. Zaujala mě obecně závazná vyhláška č. 11/2004 obce Libeř, která poplatek na svém území zavedla. Vlastník zhodnoceného stavebního pozemku je označen jako plátce poplatku a ne jako poplatník. Výše sazby a její výpočet jsou stanoveny podrobně, ale sloţitě, coţ způsobuje špatnou orientaci při výpočtu celkové částky poplatku. Osvobození se vztahuje na osoby, které uzavřely s obcí dohodu o investičním příspěvku na vodovod a kanalizaci v dané výši, kterou zaplatily v stanoveném termínu. Pokud by tedy všichni občané, na které se daný poplatek vztahuje, uzavřeli s obcí dohodu o investičním příspěvku a zaplatili jej, neměla by obec komu poplatek vyměřit. Málokteré obce tento poplatek pro jeho sloţitost výpočtu zavádí. Některé obce dokonce ani neví o jeho existenci, a proto mě překvapilo, ţe tak malá obec jako je Libeř, má tento poplatek zaveden.

31

JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Místní poplatky v praxi. 3. doplněné a aktualizované vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2004. 52 s. ISBN 80-7273-099-1..

38

4 Přínos místních poplatků pro obec Do rozpočtových příjmů obce patří přijaté dotace, daňové příjmy, nedaňové příjmy a kapitálové příjmy. Níţe uvedený graf znázorňuje strukturu příjmů v roce 2011 u města Strakonice. Největším procentem se na příjmech do rozpočtu města v tomto roce podílely dotace. Jejich pomocí podporuje stát činnost a hospodaření obcí. Obce mají moţnost dotace čerpat ze státních a krajských rozpočtů, státních a evropských fondů. Město Strakonice vyuţilo této moţnosti a získalo dotaci na celkovou rekonstrukci historické části města a opravu náměstí. Je to ale příjem nejistý a dočasný, a v dalších letech jeho procentuelní podíl zřejmě klesne. Podíl kapitálových příjmů je tvořen převáţně z prodeje majetku. Nedaňové příjmy naplňují především příjmy z pronájmu majetku, příjmy od organizačních sloţek a příspěvkových organizací. Mezi důleţité příjmy do obecních rozpočtů patří příjmy daňové. Graf č. 2 Struktura příjmů města Strakonice v roce 2011

Zdroj: Závěrečný účet města Strakonice za rok 2011

39

4.1 Daňové příjmy Daňové příjmy zpravidla tvoří největší část z příjmů rozpočtu obce. Podíl jednotlivých daňových příjmů na celkových daňových příjmech za rok 2011 ve městě Strakonice zobrazuje níţe uvedený graf. Graf č. 3 Daňové příjmy rozpočtu města Strakonice v roce 2011

Zdroj: Závěrečný účet města Strakonice za rok 2011

Jak je z grafu zřejmé, tak místní poplatky netvoří velký podíl příjmů rozpočtu obce. V procentuelním vyjádření znamenaly místní poplatky v roce 2011 pro město Strakonice jen 5%. JUDr. Stanislav Kadečka se ve své knize Zákon o místních poplatcích a předpisy související vyjadřuje takto. Kriticky je však třeba poznamenat, že v České republice hrají místní poplatky mezi ostatními rozpočtovými příjmy veřejných rozpočtů roli pouze marginální. Tak zatímco v České republice představují místní poplatky (jako fakticky jediný projev skutečné daňové pravomoci místní samosprávy) pouze cca 0,2 % celkových daňových příjmů, např. V Maďarsku představují místní daně cca 7 % celkových daňových příjmů. Můžeme tedy 40

s politováním konstatovat, že zatímco pokud jde o výdaje místních (obecních) rozpočtů, rozsah ekonomické autonomie obcí dostatečným předpokladem skutečné samosprávy je, v případě příjmové stránky místních (obecních) rozpočtů je ekonomická autonomie obcí dosud výrazně omezena.32 Jak jsem jiţ výše uvedla, funkcí místních poplatků je nejenom naplnění rozpočtu, neboli obecní pokladny, velmi důleţitá je i funkce regulační. K objasnění problematiky přínosu místních poplatků pro obec jsem si vybrala pro příkladné znázornění dva místní poplatky, a to poplatek za uţívání veřejného prostranství a poplatek ze psa.

4.2 Přínosy místního poplatku za užívání veřejné prostranství Podnětem pro vznik místního poplatku je nutnost regulace nějakého problému nebo pokrytí nákladů vzniklých s určitou problematikou. Pro příklad bych uvedla specifikum města Strakonice jako je např. pořádání Václavské pouti. Jedná se o akci, která svým rozsahem patří k největším v České republice. Její specifičnost spočívá zejména ne v mnoţství pouťových atrakcí, ale v mnoţství prodejních stánků. Na ploše náměstí a několika přilehlých ulic se v délce necelých dvou kilometrů nachází cca 370 prodejních stánků. Je třeba si uvědomit, ţe kaţdý z těchto stánků má jiného majitele či provozovatele a je zde tedy nutnost jejich činnost zpoplatnit. Na tomto základě bylo nutno vytvořit ze strany města Strakonice, po schválení zastupitelstvem, obecně závaznou vyhlášku č. 9/2012, o místních poplatcích, která řeší zpoplatnění jednotlivých vyměřených částí, tedy konkrétně zábor veřejného prostranství pro poskytování prodeje při Václavské pouti. Celkové rozmístění všech prodejních stánků a výběr místního poplatku za zvláštní uţívání veřejného prostranství je velice náročné, jak po organizační stránce, tak po stránce administrativní. K zajištění zdárného průběhu pouti musí být všechny místní poplatky zaplaceny předem. Najde se však několik prodejců, kteří tuto poplatkovou povinnost nesplní a také prodejci, kteří přijedou bez předchozího ohlášení. A tak je v průběhu stánkového prodeje v době pouti při kontrole na místě vybrána nezanedbatelná částka na místním poplatku. Ač je funkce místního poplatku za veřejné prostranství převáţně funkcí regulační, např. u záborů veřejného prostranství v případě stavebního zařízení, u výkopových prací a umístění skládek, můţe mít tento poplatek poměrně značnou fiskální funkci. V porovnání příjmů za

32

KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. Praha: C. H. Beck, 2005. XVII s. ISBN 80-7179-918-1.

41

tento vybraný místní poplatek v městě Strakonice, je celková částka místního poplatku za uţívání veřejného prostranství na druhém místě za „poplatkem za odpad“. Pro přehlednost příjmů z místních poplatků do rozpočtu města Strakonice uvádím tabulku s jednotlivými poplatky Tabulka č. 1 Příjem z místních poplatků ve městě Strakonice za roky 2009, 2010, 2011

MÍSTNÍ POPLATEK za provoz systém shrom. sb. př. tř. využ. odpadu ze psů za lázeňský nebo rekreační pobyt za užívání veřejného prostranství ze vstupného u ubytovacích kapacit

2009 10616,1 697,7 55,9 880,3 183,8 186,6

2010 10353 605 77 991 102 249

2011 10308 566 87 1023 192 297

Zdroj: Závěrečný účet města Strakonice za rok 2009, 2010, 2011

Z tabulky jasně vyplývá, ţe objem finančních prostředků vybraných u poplatku za uţívání veřejného prostranství v jednotlivých letech roste. Ze strany poplatníků je zájem o tuto akci tak veliký, ţe město Strakonice i při maximálním vyuţití kapacity veřejného prostranství, nemůţe bohuţel všechny poplatníky umístit. Sjíţdějí se zde prodejci z celé České republiky. Stala se z toho vyhlášená třídenní akce a zároveň i tradice. A tak výběr místního poplatku nepřímo působí nejen na obohacení kulturního ţivota ve městě, podporu cestovního ruchu a podnikání, ale i na další místní poplatky, jako jsou místní poplatek za lázeňský a rekreační pobyt a místní poplatek z ubytovacích kapacit. Ve vzájemné provázanosti tady účelově rostou příjmy z několika různých místních poplatků najednou. Pokud prodejce přijede se svým stánkem z druhého konce České republiky nebo ze Slovenska, musí se někde ubytovat, a tudíţ zaplatit místní poplatek z ubytovacích kapacit a místní poplatek za lázeňský a rekreační pobyt. Samozřejmě, ţe s touto akcí jsou spojeny náklady s úklidem uţívaného veřejného prostranství, náklady za spotřebovanou elektrickou energii a vodu. Ale celkové závěrečné vyúčtování je přínosné nejen pro rozpočet města Strakonice, ale i pro město samotné. Z tabulky vyúčtování pouti za rok 2012 je vidět ziskovost celého stánkového prodeje, ale i další nárůst oproti roku 2011.

42

Tabulka č. 2 Vyúčtování pouti 2012

VYÚČTOVÁNÍ POUŤ 2012 příjem - atrakce příjem - stánkový prodej výdej - voda výdej - elektřina výdej - úklid TS CELKEM ZISK

částka v Kč 750 000 Kč 594 470 Kč 13 255 Kč 121 730 Kč 142 743 Kč 1 066 742 Kč

Zdroj: interní údaje finančního odboru Městského úřadu Strakonice, vlastní zpracování

4.3 Přínos místního poplatku ze psa pro obec Místní poplatek ze psa je nejčastěji zaváděným místním poplatkem. A je místní poplatek ze psa přínosem pro obec? Město Strakonice eviduje 1557 přihlášených psů a 1532 poplatníků u tohoto poplatku. Ač je počet poplatníků za poslední tři roky přibliţně stejný, příjem z toho poplatku klesá. Graf místního poplatku ze psa v letech 2009 – 2011 konkrétně ukazuje jeho vývoj. Graf č. 4 Počet poplatníků a příjem u poplatku ze psa ve městě Strakonice

Zdroj: interní údaje finančního odboru Městského úřadu Strakonice, vlastní zpracování

Zkoumala jsem tuto skutečnost a hledala její příčiny. Čerpala jsem z obecně závazné vyhlášky města Strakonice č. 10/2012, o místním poplatku ze psů, která je sice účinná od 1. 1. 2013, ale její sazebník se za posledních pět let nezměnil. Příloha č. 1 této vyhlášky (uvedena v příloze BP) zobrazuje sazebník, který má 28 moţných variant sazby.

43

4.3.1 Čipování psa Jedna z moţností sazebníku výše uvedené obecně závazné vyhlášky města je niţší sazba pro psy, jejichţ drţitelé je nechají očipovat. Čipováním se psovi vkládá pod kůţi tzv. implantabilní mikročip (injekční transpondér) s číselným kódem, který je registrován v centrálním registru. Městská policie nebo pracovníci útulku pak pomocí čtečky číselného kódu mohou identifikovat psa, a tím následně jeho drţitele. Povaţuji to za vstřícný krok vůči drţitelům psů a vůči Městské policii při odchytu zatoulaných psů, ale konkrétně pro místní poplatek ze psa v tom ţádný přínos nespařuji. Naopak, celkově to sniţuje vybranou částku od těchto poplatníků. Pro drţitele psa s trvalým pobytem v rodinném domě se na základě čipování sníţí sazba z 1000 Kč na 200 Kč, coţ je pro drţitele psa inspirující. U sazby pro drţitele psa s trvalým pobytem v ostatních bytových domech je rozdíl ještě větší, kdy sazba 1500 Kč se mění na sazbu 600 Kč. Pro srovnání a vyčíslení rozdílu jsem si vymyslela imaginární tabulku pro dvě výše uvedené sazby při počtu 100 drţitelů psa. Tabulka č. 3 Vyčíslení sazeb u poplatku ze psa

100 držitelů

Rodinný dům sazba 1500 Kč neočipovaný pes 150 000 Kč

sazba 600 Kč očipovaný pes 60 000 Kč

Ostatní bytový dům sazba 1000 Kč neočipovaný pes 100 000 Kč

sazba 200 Kč očipovaný pes 20 000 Kč

Zdroj: vlastní zpracování

Z tabulky je názorně vidět, jak změna sazby z důvodu čipování můţe ovlivnit výši příjmů do rozpočtu obce. Hlavní přínos čipování psa spíše vidím ve sníţení nákladů na provoz psího útulku, vzhledem k tomu, ţe nalezený a očipovaný pes je ihned po jeho nálezu identifikován a vrácen drţiteli psa. Ve vztahu k místnímu poplatku ze psa je konkrétně u města Strakonice rozdíl mezi sazbami velice výrazný, takţe bych doporučila sazbu čipovaného psa zvýšit.

4.3.2 Zákonem stanovená snížená sazba Dále bych se chtěla pozastavit u sazeb místního poplatku ze psa, které pevně stanoví zákon. Podle původního znění zákona o místních poplatcích byla poplatníkem fyzická a právnická osoba, která byla vlastníkem psa. Novelizací zákona byla novým způsobem stanovena za poplatníka osoba, která je drţitelem psa. Účelem této novelizace bylo zabránění častým případům porušení poplatkové povinnosti ze strany vlastníka psa. Platební povinnost vázaná na osobu vlastníka psa se podle zkušeností v praxi neosvědčila, neboť častou námitkou poplatníka bylo, že pes, o kterého pečuje, není v jeho vlastnictví. Správci místního poplatku 44

mají omezené možnosti zjišťovat skutečného vlastníka psa (tj. osoby, která psa koupila nebo jej získala darem či dědictvím) vzhledem k tomu, že neexistuje povinnost písemného dokladu při jeho převodu (přechodu). Pes byl například fakticky chován v obci s vysokou sazbou poplatku, ale přihlášen byl do evidence tam, kde byla sazba výrazně nižší. Docházelo i k případům, že se za vlastníky psů prohlašovaly osoby, pro které platí zvýhodněná sazba poplatku, přičemž pes u této osoby nepobýval.33 Novela sice stanovila, ţe poplatníkem je drţitel psa, a ţe to můţe být i jiná osoba neţ vlastník psa, ale prokazatelným faktem je skutečnost, ţe se pes u této osoby nachází. Pro správce poplatku je v praxi ale celkem těţké objektivně zhodnotit, kdo je vlastně drţitelem psa. Správce poplatku vychází ze subjektivního hlediska poplatníka, který při přihlašování psa upřednostňuje osobní zájem. Rozhodla jsem se provést výzkum a zjistit skutečný stav při plnění ohlašovací povinnosti v městech Jihočeského regionu, a to v Písku, v Českém Krumlově, ve Volyni a ve Strakonicích. V níţe uvedené tabulce je zdokumentována skutečnost, ze které vyplývá, ţe největší počet drţitelů psa je u poţivatelů důchodu. Graf č. 5 Přehled drţitelů psů ve vybraných městech Jihočeského kraje

Zdroj: interní informace finančních odborů MěÚ Písek, Český Krumlov, Strakonice, Volyně, vlastní zpracování

33

PELC, Vladimír. Místní poplatky: úplné znění zákona o místních poplatcích s poznámkami. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 57 s. ISBN 978-80-7201-691-4.

45

Zvýhodněné sazby z místního poplatku ze psa bývají často zneuţívány ze strany zejména mladých aktivních občanů společnosti. Tento fenomén vychází ze snahy obejít obecně závaznou vyhlášku města, která umoţňuje získat niţší sazbu pro nepracující důchodce. Správci poplatku se na úseku přihlašování a vybírání poplatků nezřídka setkávají se situací, kdy psa přijde přihlásit babička v doprovodu dcery či syna, vnuka či vnučky a jsou manipulativně vtlačeni do pozice drţitele psa a podstoupí celý proces přihlášení psa, přestoţe ani neznají jméno či rasu psa. Nezřídka se na místo dostaví senior sám, vybaven základními údaji o psu, a při delším rozhovoru s ním vyplyne, ţe drţitelem psa vlastně nebude on. Přitom na konkrétní otázku poloţenou správcem daně: „Jste opravdu drţitelem psa vy?“, odpovídá „ano“. V neposledním případě se ke správci poplatku dostaví občan vybavený plnou mocí od seniora a provede na jeho jméno přihlášení psa. Toto obcházení obecně závazné vyhlášky a zákona je snahou lidí, co nejméně uhradit obci za místní poplatek ze psa. Senior si však v tomto případě moţná vůbec neuvědomuje, ţe přihlášením psa na svou osobu mu vznikají i další právní povinnosti a problémy. Je třeba si uvědomit, ţe v případě, ţe ve skutečnosti nemá psa ve svém drţení, nemůţe ovlivnit jeho chování. Pokud pes způsobí například někomu újmu na zdraví nebo jinou škodu, jdou všechny tyto právní důsledky za drţitelem psa. A tak se můţe stát, ţe senior je náhle konfrontován s právní realitou, jak v rovině občanskoprávní, tak v rovině trestněprávní. Ne kaţdý ze seniorů je schopen takovouto situaci řešit, ba naopak je velmi zaskočen. Vzniklý problém zvládá velmi emotivně, a teprve v tuto chvíli odhaluje pravý stav věci a svěřuje se správci poplatku, ţe ve skutečnosti je drţitelem psa jiný rodinný příslušník. Aţ v tomto okamţiku si senioři uvědomují, ţe obejití zákona a přenesení právní odpovědnosti na jejich osobu, jim nestálo za ušetřené finanční prostředky jejich rodinných příslušníků, kteří jsou faktickými drţiteli psa. Přitom stačilo jediné… nelhat. Samozřejmě, ţe období stáří se promítá na psychice některých seniorů, kteří se cítí unavení, a přestává je bavit okolí. Ve svém pocitu osamělosti a neporozumění se upínají k „němé tváři“. Pes je pro ně v tomto okamţiku opravdový a někdy i jediný přítel. Je tu tedy předpoklad, ţe větší počet drţitelů psa je mezi důchodci. Nesmí však docházet ke zneuţívání jejich sociálních výhod ve prospěch někoho jiného. Původním záměrem zákonodárců při stanovení sníţené sazby pro nepracující důchodce byla snaha části této populace finančně odlehčit, a dát jim moţnost drţení psa. Tento dobře myšlený záměr je však často zneuţíván jinou částí populace, která je ekonomicky aktivní. V tomto případě bych navrhla alespoň doplnění v přihlašovacím formuláři u psů pouţívaného ve městě Strakonice o zvýrazněné vytištění ustanovení § 21odst. 1 písmeno c, zákona 46

č. 200/1990 Sb., kde se říká, přestupku se dopustí ten, kdo úmyslně uvede nesprávný nebo neúplný údaj správnímu orgánu anebo mu požadovaný údaj zatají, ač má povinnost takový údaj uvést.34 V případě uvedeného přestupku lze dle zákona uloţit pokutu do 10 000 Kč.

4.3.3 Dotazníkový průzkum u poplatku ze psa ve městě Strakonice Skutečnost, ţe se kaţdodenně v praxi setkávám se správou místních poplatků, mě subjektivně ovlivňuje v mém názoru na problematiku místních poplatků. Pozice správce poplatku mě staví do určité nadřazenosti vůči poplatníkovi, a tak bych ráda svůj pohled porovnala s pohledem drţitele psa a běţného občana. Proto jsem se rozhodla udělat dotazníkový průzkum mezi drţiteli a nedrţiteli psů, abych zjistila stanovisko i druhé strany. Do dotazníku jsem zvolila deset otázek s moţností odpovědi ano – ne. Oslovila jsem ve Strakonicích celkem 50 náhodných respondentů ve všech věkových kategoriích, a poţádala je o anonymní vyplnění. Někteří z nich připsali i své názory nebo podněty. Respondenty jsem termínově pojmenovala na drţitele psa a nedrţitele psa. Otázka č. 1 Je vám známa skutečnost, že držení psů na území města Strakonice je zpoplatněno místním poplatek ze psa? Graf č. 6 Zpracovaná otázka číslo 1 podle dotazníkového průzkumu

Zdroj: vlastní zpracování na základě dotazníkového průzkumu

34

ČESKO. Zákon č. 200/1990 Sb. ze dne 17. května 1990, o přestupcích. In Sbírka zákonů české republiky. 1990, částka 35, s. 810. Dostupné z

47

Na tuto otázku byla jednoznačně souhlasná odpověď ve všech případech, z čehoţ vyplývá, ţe je ve Strakonicích všeobecně dobrá povědomost mezi občany o povinnosti přihlášení psa a následně zaplacení místního poplatku za něho. V tomto směru kladně hodnotím přístup města Strakonice k všeobecné informovanosti obyvatel o existenci obecně závazné vyhlášky, která poplatek zavádí a následně i o informovanosti o jejích uskutečněných změnách v místním tisku, v regionální televizi a v městském Zpravodaji. Otázka č. 2 Považujete výši místního poplatku ze psa na území města Strakonice za dostatečně vysokou? (rodinný dům 1000 Kč, ostatní bytový dům 1500 Kč, důchodce 200 Kč) Graf č. 7 Zpracovaná otázka číslo 2 podle dotazníkového průzkumu


U této otázky se dvě třetiny respondentů shodlo, ţe výše poplatku ze psa je ve Strakonicích dostačující. Obecně měli respondenti stejný pohled bez rozlišení, jestli jsou drţitelé psa nebo ne. Sazba poplatku ve Strakonicích se pohybuje u vyšší hranice, kterou stanovuje zákon, a občané města to respektují. Otázka č. 3 Domníváte se, že výše místního poplatku je dostačující na pokrytí nákladů spojených s chováním psů (např. úklid psích exkrementů, pořízení pytlíků na psí exkrementy)

48

Graf č. 8 Zpracovaná otázka číslo 3 podle dotazníkového průzkumu


Na těchto odpovědích je vidět rozdílný pohled u drţitelů psa, a u těch, co ho nemají. Ti, jeţ psa nemají, vnímají problém se psími exkrementy zřejmě citlivěji. Dva respondenti připsali poznámku, ţe město by určitě nemělo doplácet na úklid psích exkrementů, a ţe by bylo nejlepší spočítat reálné náklady na úklid po psech a vydělit počtem psů. Další poznámka zněla:“Ač psa nemám, z mých finančních příspěvků obci se hradí úklid psích exkrementů a provoz psího útulku“. Otázka č. 4 Jaká by měla být výše místního poplatku, kterou by měli držitelé psa platit? Graf č. 9 Zpracovaná otázka číslo 4 podle dotazníkového průzkumu


49

U této otázky mě příjemně překvapily odpovědi respondentů, kteří dokáţou reálně posoudit skutečnost, bez ohledu na to, jestli jsou drţitelé psů nebo ne. Převáţně se shodli na částce 1000 Kč. Tyto odpovědi korespondují s otázkou č. 2. Sazbu 2000 Kč a více by doporučilo celkem 8 respondentů, a většina ve věkové skupině 41 – 60 let. Otázka č. 5 Psi, které nechá jejich držitel očipovat, platí nižší poplatek. Souhlasíte s tím? Graf č. 10 Zpracovaná otázka číslo 5 podle dotazníkového průzkumu


V těchto odpovědích se jasně projevuje rozdílný názor u drţitelů psa a nedrţitelů psa. Podle připomínek, které nedrţitelé uvedli, je čipování výhodné při identifikaci zatoulaných psů, a pomáhá tak policistům a pracovníkům psího útulku. Překvapily mě odpovědi od drţitelů, jen jedna třetina z nich viděla v čipování kladný přínos. Připsali 7x připomínku, ţe s čipováním nesouhlasí, protoţe je to dle jejich názoru pro psa škodlivé nebo ho zkrátka nechtějí ţádným zákrokem trápit. Jsou ochotni raději zaplatit vyšší poplatek, neţ by svému mazlíčkovi způsobili bolest. Otázka č. 6 Souhlasíte s tím, že nepracující důchodci (starobní, invalidní) platí místní poplatek ze psa ve výši jen 200 Kč?

50



Podle těchto odpovědí se domnívám, ţe drţitelé psů mají se svým pejskem blízký a citlivý vztah, a dokáţou pochopit, ţe s příchodem stáří je pes pro důchodce velkou oporou v jejich osamocení. Nedrţitelé psa to vidí jinak. Z jejich připomínek vyplývá, ţe se jim nelíbí zneuţívání niţší sazby u důchodců rodinnými příslušníky. Poukazují také na to, ţe psi důchodců znečisťují prostředí města stejně jako psi ostatních drţitelů, ba jsou ještě problémovější, protoţe je jejich majitelé hůře zvládají vzhledem k svému vyššímu věku.

Otázka č. 7 Myslíte si, že v místech kde je soustředěno více obyvatel (panelová sídliště, náměstí, historické centrum), tak je správné vyšší sazbou místního poplatku regulovat počet psů v těchto místech?

51



Obecně se v tomto případě obě dvě skupiny shodly na kladné odpovědi. Všeobecně přistupují k historickému centru jako k hojně navštěvované turistické zóně, která slouţí k umělecké relaxaci a kulturním odpočinku. Náměstí je naopak centrem nákupů, ţivota a podnikání, a to nekoresponduje s větším výskytem psů. Na panelových sídlištích je větší koncentrace psů všeobecným problémem. Pokud se v jednom vchodu sejde více drţitelů psů, vyţaduje to ze strany všech obyvatel domu disciplínu a toleranci. V opačném případě se pak sousedé sejdou na přestupkové komisi. Otázka č. 8 Myslíte si, že nepřihlášení psa by mělo být sankcionováno? Graf č. 5 Zpracovaná otázka číslo 8 podle dotazníkového průzkumu


52

K této otázce mají, aţ na výjimku dvou respondentů, všichni stejný názor. Jednoznačně se shodují, ţe ač psa mám či nemám, je mojí povinností ho přihlásit, a pokud si tuto povinnost nesplním, je správné, ţe následuje sankce. U jedné odpovědi byla poznámka, ţe je to jedna z moţností zlepšení příjmů rozpočtu města, coţ je více humorné neţ reálné. Otázka č. 9 Jste držitelem psa? Na základě této otázky jsem porovnávala odpovědi těch, co psa mají nebo nemají. Otázka č. 10 Uveďte, prosím, věkovou skupinu. Graf č. 6 Zpracovaná otázka číslo 10 podle dotazníkového průzkumu


Tato otázka byla spíše sociologickým průzkumem, jak se v dané oblasti orientují jednotlivé generace, a jaký je jejich pohled obecně na problematiku psů. Zkráceně jsem vyhodnotila odpovědi jednotlivých věkových skupin Věková skupina 0-20 ve většině nesouhlasí s úlevami ani za čip a ani s niţší sazbou pro důchodce. Jejich pohledem je všem stejné měřítko, ale celkově niţší sazby. Domnívají se, ţe vybrané peníze z místního poplatku ze psa jsou dostačující na pokrytí nákladů města v této oblasti.

53

Věková skupina 21-40 byla nejpočetnější skupinou oslovených, souhlasí se sníţenou sazbou pro důchodce, ale ne pro čipované psi, shodují se na mísním poplatku ve výši 1000 Kč. Myslí si ţe příjem města z poplatku ze psa pokryje náklady spojené s úklidem. Věková skupina 41-60 je rozdělena na dvě poloviny. První část je pro sníţené sazby důchodcům i u očipovaných psů, druhá půlka s tím nesouhlasí. Sazbu doporučují ve výši 1000 Kč a více, s náklady na úklid jsou odpovědi také vyrovnané. Věková skupina 60 a více souhlasí jednoznačně se slevou pro důchodce, ale ne pro čipované psi. Domnívají se, ţe příjem z poplatku na náklady úklidu nestačí, a proto navrhují pro ostatní drţitele sazbu vyšší neţ 1000 Kč.

4.3.4 Resumé Na otázku, zda je místní poplatek ze psa přínosem pro obec, odpovídám ano. Musíme si uvědomit, ţe jeho regulační funkce je přednější neţ funkce fiskální. Místní poplatek ze psa má tedy na prvním místě funkci regulační. Funkce regulace je mířena nejen k mnoţství psů celkově, ale i k počtu psů v určitých lokalitách, např. na panelových sídlištích. Souţití psa a člověka na těchto exponovaných místech přináší náklady na finanční zdroje města zejména větším nasazováním městských stráţníků, častějším a náročnějším úklidem psích exkrementů a v neposlední řadě vytvářením vhodného prostředí pro psy (ohraničený psí koutek) i občany. Druhou funkcí poplatku je funkce fiskální. Tato funkce zdaleka nesplňuje svůj účel, neboť náklady vynaloţené na provozování psího útulku, úklidu exkrementů a kontrolní činnost městských stráţníků, vysoce překračují vybrané finanční prostředky tímto poplatkem. Pro příklad uvádím, ţe náklady provozu psího útulku za rok 2011 ve městě Strakonice činily 1 506 000 Kč a na úpravu kotců pro psy bylo vynaloţeno 48 970 Kč. Graf č. 7 Náklady provozu psího útulku a příjem z místního poplatku ze psa za rok 2011

Zdroj:Závěrečný účet města Strakonice za rok 2011

54

Kladnou stránkou místního poplatku je i vytvoření evidence psů na území města, která slouţí například jako podkladový materiál pro jednání zastupitelů při řešení problematiky bojových plemen, při kontaktování drţitelů ztracených psů a k dalšímu statistickému zpracování.

55

Závěr Problematika místních poplatků zahrnuje rozsáhlou škálu zákonných norem a předpisů, a dotýká se širokého spektra celé společnosti. Kaţdý z občanů České republiky na tuto problematiku nahlíţí ze svého úhlu pohledu, tedy podle jeho postavení ve společnosti. Běţný občan místní poplatek chápe ze strany obce jako nutné zlo či povinnost. Z pohledu samosprávného celku je místní poplatek jednou z mála moţností naplnění jeho základních principů a poslání vůči všem občanům. Oblast místních poplatků je u samosprávného celku velice širokým tématem, které musí řešit nejenom moc zákonodárná, ale i výkonná a dochází zde ke střetům jak morálním, tak zákonným. Ze strany samosprávných celků je snaha vytvářet právní prostředí, které vychází, jak z místních zvyklostí, tak zákonných povinností. Reálná skutečnost přináší v této problematice mnoho střetů, které nakonec musí rozhodnout nejvyšší orgány moci soudní, Nejvyšší správní soud a Ústavní soud. Ze strany samosprávného celku je snaha o co největší efektivnost výběru poplatků, ale ze strany občanů je snaha tuto poplatkovou povinnost obcházet či se jí zcela vyhnout. Je třeba si uvědomit, ţe přínos poplatků pro obec je jednou ze základních moţností ovlivňování ţivota na území obce. Proto je velice důleţité najít rovnováhu mezi poplatkovou povinností občana a poskytováním veřejných statků a sluţeb obce, které vycházejí z jejích povinností. Smyslem místních poplatků není tedy občana za něco trestat, ale pokrýt náklady, které vznikají v souvislosti se správou konkrétní problematiky (např. provoz psího útulku, náklady s komunálním odpadem). Cílem bakalářské práce bylo zanalyzování místních poplatků a zhodnocení jejich přínosu pro obec. V úvodu jsem charakterizovala veřejnou správu a samosprávu, dále jsem se věnovala pojmu místního poplatku a jeho historickému vývoji. Další část jsem směřovala právní úpravě místních poplatků a jejich implementaci obecně závaznou vyhláškou. V taxativním výčtu jsem popsala jednotlivé poplatky a uvedla příklady judikatury s nimi spojené. V závěrečné kapitole jsem se pokusila vyhodnotit přínos místních poplatků. Zhodnotila jsem fiskální i regulační funkci místních poplatků a ukázala její přínosnost na konkrétních místních poplatcích. Předmětem analýzy bylo město Strakonice, kde jsem zaměřila pozornost na místní poplatek za zvláštní uţívání veřejného prostranství, ale hlavně na místní poplatek ze psa. Upozornila jsem na nevhodně sníţenou sazbu u čipovaného psa, která z pohledu města není přínosem, a doporučila jsem její změnu.

56

V komparaci sazeb poplatku ze psa u vybraných měst jsem poukázala na obecně problémovou sníţenou sazbu poplatku pro nepracující důchodce. Navrhla jsem řešení formou úpravy přihlašovacího formuláře, ale do budoucna bych doporučila navýšení této sazby prostřednictvím legislativní cesty a dále také zpřísnění sankcí při porušování ohlašovací povinnosti, zejména za nepravdivě uvedené skutečnosti o drţiteli psa. Pro objektivní posouzení problematiky místního poplatku ze psa jsem provedla dotazníkový průzkum mezi občany města Strakonice, a oslovila jsem deseti otázkami drţitele i nedrţitele psů. Vyhodnocení dotazníkového průzkumu potvrdilo mnou výše zmíněné návrhy.

57

Seznam použitých zdrojů Literární zdroje 1. JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Místní poplatky v praxi. 3. doplněné a aktualizované vydání. Praha: BOVA POLYGON, 2004. 155 s. ISBN 80-7273-099-1.

2. JIRÁSKOVÁ, Zdena a Alena ŠNEBERKOVÁ. Výkon správy místních poplatků ve vzorech rozhodnutí. Vydání I. Praha: BOVA POLYGON, 2008. 118 s. ISBN 978-80-7273-147-3.

3. KADEČKA, Stanislav. Zákon o místních poplatcích a předpisy související. 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2005. 399 s. ISBN 80-7179-918-1.

4. KOČÍ, Roman. Obecní samospráva v České republice. 1. vydání. Praha: Leges Praha, 2012. 240 s. ISBN 978-80-87576-28-1.

5. KOUDELKA, Zdeněk. Právní předpisy samosprávy. Praha: Linde Praha, 2008. 346 s. ISBN 978-80-7201-690-7. 6. PELC, Vladimír. Místní poplatky: úplné znění zákona o místních poplatcích s poznámkami. 3. aktualizované vydání. Praha: Linde Praha, 2008. 303 s. ISBN 978-80-7201-691-4.

7. Obce, kraje, hl. m. Praha: Úředníci obcí a krajů; Obecní policie: podle stavu k 15. 2. 2010. Ostrava: Sagit, 2010, ÚZ.č.783 ISBN 978-80-7208-800-3

Elektronické zdroje 1.

ČESKO.

MINISTERSTVO

VNITRA

ČESKÉ

REPUBLIKY

A

KANCELÁŘ

VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV. Doporučení pro obce a města, Obecní daně. [online]. Edice dobré správní praxe, 2009 [cit. 2013-02-28 ]. Dostupné z: http:// www.mvcr.cz/odk2/soubor/edsp-obecni-dane-web-pdf.aspx 58

2. ČESKO. MĚSTO STRAKONICE. Závěrečný účet města Strakonice. [online]. 2009 [cit. 2013-03-28 ]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/sites/default/files/povinne_informace/2009_R_3_Prijmy_komen.pdf

3. ČESKO. MĚSTO STRAKONICE. Závěrečný účet města Strakonice. [online]. 2010 [cit. 2013-03-28 ]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/sites/default/files/povinne_informace/rozbor_2010_4_prijmy.pdf

4. ČESKO. MĚSTO STRAKONICE. Závěrečný účet města Strakonice. [online]. 2011 [cit. 2013-03-28 ]. Dostupné z: http://www.strakonice.eu/sites/default/files/povinne_informace/2011_R_5_Prijmy_komen.pdf

Legislativní dokumenty 1. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 329/1921 Sb. ze dne 14. září 1921, Zákon o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. In: Sbírka zákonů České republiky. 1921, částka 76. Dostupný také z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=2610&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 2. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 82/1952 Sb. ze dne 11. prosince 1952, o místních poplatcích. In: Sbírka zákonů České republiky. 1952, částka 37. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1952/sb0037-1952.pdf. 3. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 200/1990 Sb. ze dne 17. května 1990, o přestupcích. In Sbírka zákonů české republiky. 1990, částka 35. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirkazakonu/SearchResult.aspx?q=200/1990&typeLaw=zakon&what =Cislo_zakona_smlouvy> 4. ČESKOSLOVENSKO. Zákon č. 565/1990 Sb. ze dne 13. prosince 1990, o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1990, částka 92, Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1990/sb092-90.pdf

59

5. ČESKO. Zákon č. 1/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992. ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1993/sb0001-1993.pdf.

6. ČESKO. Zákon č. 2/1993 Sb. ze dne 16. prosince 1992, LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součást ústavního pořádku ČR. In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1993/sb0001-1993.pdf. 7. ČESKO. Zákon č. 151/1997 Sb. ze dne 17. Června 1997, o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1997, částka 54. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1997/sb054-97.pdf. 8. ČESKO. Zákon č. 128/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000, o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 38, Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2000/sb038-00.pdf 9. ČESKO. Zákon č. 129/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000, o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2000, částka 38. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2000/sb038-00.pdf 10. ČESKO. Zákon č. 274/2001 Sb. ze dne 10. července 2001, o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2001, částka 104. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2001/sb104-01.pdf. 11. ČESKO. Zákon č. 280/2009 Sb. ze dne 3. září 2009, daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 87. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2009/sb087-2009.pdf.

60

12. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. dubna 1994, sp. zn. Pl. ÚS 39/93. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=26457&pos=1&cnt=1&typ=result 13. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 6. 1994. Sp. zn. Pl.ÚS 20/93. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=26448&pos=1&cnt=3&typ=result 14. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25. října 1995, sp. zn. Pl. ÚS 14/95. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=27998&pos=2&cnt=4&typ=result

15. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. prosince 2002, sp. zn. Pl. ÚS 16/02. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=25902&pos=2&cnt=6&typ=result 16. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 3. 2005. sp. zn, Pl ÚS 21/02. Dostupné také z: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=40&pos=1&cnt=4&typ=result 17. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3924/29 ze dne 5. dubna 1929. Systém ASPI. 16136CZ-3924/29-Pes hlídací

18. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 23. ledna 2008, č. j. 2 Afs 107/2007168. Dostupný také z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2007/0107_2Afs_0700168A_prevedeno.pdf.

Nařízení 1. Nařízení vlády Republiky Československé ze dne 27. dubna 1922 k provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním. In: Sbírka zákonů České republiky. 1922, částka 46. Dostupný také z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=2935&Section=1&IdPara=1&ParaC=2

61

Vyhlášky 1. Vyhláška ministerstva financí č. 67/1966 ze dne 11. srpna 1966, o místních poplatcích. In: Sbírka zákonů České republiky. 1966, částka 25. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1966/sb025-66.pdf 2. Vyhláška ministerstva financí, cen a mezd Československé socialistické republiky č. 216/1988 ze dne 9. prosince 1988, o místním poplatku ze psů a o lázeňském poplatku. In: Sbírka zákonů České republiky. 1988, částka 46. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1988/sb046-88.pdf 3. Vyhláška ministerstva financí, cen a mezd Československé socialistické republiky č. 7/1989 ze dne 13. prosince 1989, o některých místních poplatcích vybíraných v Krkonošském národním parku. In: Sbírka zákonů České republiky. 1989, částka 1. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/1989/sb01-89.pdf 4. Vyhláška 540/2002 ze dne 31. prosince 2002, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 187. Dostupný také z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka/2002/sb187-02.pdf 5. Obecně závazná vyhláška města Český Krumlov č. 4/2010 ze dne 21. 12. 2010, o místních poplatcích. 2010. Dostupná také z: http://data.ckrumlov.cz/files/232-2010-v-04-mistni-poplatky-cesky-krumlov.pdf 6. Obecně závazná vyhláška města Písek č. 7/2012 ze dne 6. 12. 2012, o místních poplatcích ve městě Písku. 2012. Dostupná také z: http://www.mesto-pisek.cz/soubory/dokument17292.pdf 7. Obecně závazná vyhláška města Strakonice č. 9/2012 ze dne 12. 12. 2012, o místních poplatcích. 2012. Dostupná také z: http://www.strakonice.eu/sites/default/files/vyhlasky/ozv_9_2012.pdf

62

8. Obecně závazná vyhláška města Strakonice č. 10/2012 ze dne 12. 12. 2012, o místních poplatcích. 2012. Dostupná také z: http://www.strakonice.eu/sites/default/files/vyhlasky/ozv_10_2012.pdf 9. Obecně závazná vyhláška města Volyně č. 1/2010 ze dne 22. 12. 2010, o místních poplatcích. 2010. Dostupná také z: http://www.volyne.eu/VismoOnline_ActionScripts/File.ashx?id_org=18495&id_dokumenty= 4135

Ostatní zdroje Kromě výše uvedených zdrojů byly při zpracování bakalářské práce vyuţity následující materiály: 1. Interní informace finančního odboru Městského úřadu Český Krumlov 2. Interní informace finančního odboru Městského úřadu Písek 3. Interní informace finančního odboru Městského úřadu Strakonice 4. Interní informace finančního odboru Městského úřadu Volyně 5. Rozhovor s paní Evou Majerovou, pracovnicí oddělení místních poplatků finančního odboru Městského úřadu Písek, dne 4. 3. 2013 6. Rozhovor s paní Ing. Evou Jankovcovou, pracovnicí oddělení rozpočtu finančního odboru Městského úřadu Strakonice, dne 8. 3. 2013 7. Rozhovor s paní Hanou Vaňkovou, vedoucí oddělení rozpočtu a místních poplatků finančního odboru Městského úřadu Strakonice, dne 8. 3. 2013

63

Seznam grafů GRAF 1: Zaplacené místní poplatky za rok 2011 ve vybraných městech Jihočeského kraje GRAF 2: Struktura příjmů města Strakonice v roce 2011 GRAF 3: Daňové příjmy rozpočtu města Strakonice v roce 2011 GRAF 4: Počet poplatníků a příjem u poplatku ze psa ve městě Strakonice v roce 2011 GRAF 5: Přehled drţitelů psů ve vybraných městech Jihočeského kraje GRAF 6: Zpracovaná otázka číslo 1 podle dotazníkového průzkumu GRAF 7: Zpracovaná otázka číslo 2 podle dotazníkového průzkumu GRAF 8: Zpracovaná otázka číslo 3 podle dotazníkového průzkumu GRAF 9: Zpracovaná otázka číslo 4 podle dotazníkového průzkumu GRAF 10: Zpracovaná otázka číslo 5 podle dotazníkového průzkumu GRAF 11: Zpracovaná otázka číslo 6 podle dotazníkového průzkumu GRAF 12: Zpracovaná otázka číslo 7 podle dotazníkového průzkumu GRAF 13: Zpracovaná otázka číslo 8 podle dotazníkového průzkumu GRAF 14: Zpracovaná otázka číslo 10 podle dotazníkového průzkumu GRAF 15: Náklady provozu psího útulku a příjem z místního poplatku ze psa za rok 2011

64

Seznam použitých zkratek aj.

a jiné

apod.

a podobně

č.

číslo

ČR

Česká republika

mj.

mimo jiné

např.

například

pl. ÚS

plénum Ústavního soudu

sp. zn.

spisová značka

tj.

to je

tzn.

to znamená

tzv.

takzvané

ust.

ustanovení

viz.

odkaz

65

Příloha Příloha č. 1 List č. 1 Dotazník - místní poplatek ze psa ve Strakonicích pro bakalářskou práci Petra Šmolíková, studentka 3. ročník PA BIVŠ Praha 1. Je vám známa skutečnost, ţe drţení psů na území města Strakonice je zpoplatněno místním poplatkem ze psa? ano

ne

2. Povaţujete výši místního poplatku ze psa na území města Strakonice za dostatečně vysokou? (Rodinný dům 1000 Kč, ostatní bytový dům 1500 Kč, důchodce 200 Kč ) ano

ne

3. Domníváte se, ţe výše místního poplatku je dostačující na pokrytí nákladů spojených s chováním psů (např. úklid psích exkrementů, pořízení pytlíků na psí exkrementy) ano

ne

4. Jaká by měla být vše místního poplatku, kterou by měli drţitelé psů platit? 200 Kč

500 Kč

1000 Kč

2000 Kč

více neţ 2000 Kč

5. Psi, které nechá jejich drţitel očipovat, platí niţší místní poplatek. Souhlasíte s tím? ano

ne

6. Souhlasíte s tím, ţe nepracující důchodci (starobní, invalidní) platí místní poplatek ze psa ve výši jen 200 Kč? ano

ne

7. Myslíte si, ţe v místech, kde je soustředěno více obyvatel (panelová sídliště, náměstí, historické centrum), tak je správné vyšší sazbou místního poplatku regulovat počet psů v těchto místech? ano

ne

8. Myslíte si, ţe nepřihlášení psa by mělo být sankcionováno? ano

ne

9. Jste drţitelem psa? ano

ne

10. Uveďte, prosím, věkovou skupinu 0-20 let

21-40 let

41-60 let

66

60 let a více

Právní úprava místních poplatků a jejich využití v praxi

Recommend Documents