PRÁVNÍ ÚPRAVA LIKVIDACE OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Jana Tvrdíková

PRÁVNÍ ÚPRAVA LIKVIDACE OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Katedra:

JUDr. Marie Zahradníčková, CSc.

Katedra obchodního práva

Datum vypracování práce:

22.9.2008

„Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.“

V Kutné Hoře dne 22.9.2008

Jana Tvrdíková

_______________________

1

OBSAH

1.

Úvod................................................................................................................................... 3

2.

Pojem a význam likvidace ............................................................................................... 5

3.

Prameny právní úpravy likvidace a její vývoj............................................................... 9

4.

Proces likvidace obchodní společnosti.......................................................................... 13 4.1. Vstup obchodní společnosti do likvidace...................................................................... 13 4.2. Předání obchodní společnosti likvidátorovi .................................................................. 15 4.3. Plán postupu likvidace .................................................................................................. 16 4.4. Pracovněprávní vztahy .................................................................................................. 16 4.5. Archivace dokumentů ................................................................................................... 18 4.6. Zpeněžení majetku ........................................................................................................ 19 4.7. Likvidace pohledávek ................................................................................................... 21 4.8. Skončení likvidace ........................................................................................................ 23 4.9. Revokační rozhodnutí ................................................................................................... 25 4.10. Obnovení likvidace ..................................................................................................... 26

5.

Specifika likvidace z rozhodnutí soudu a jmenování likvidátora soudem................ 28

6.

Likvidace specifických právních subjektů................................................................... 34

7.

Osoba likvidátora obchodní společnosti....................................................................... 38 7.1. Způsobilost likvidátora................................................................................................. 39 7.2. Vznik funkce likvidátora .............................................................................................. 44 7.3. Právní postavení likvidátora.......................................................................................... 46 7.4. Oprávnění a povinnosti likvidátora ............................................................................... 49 7.5. Odměna likvidátora ....................................................................................................... 52 7.6. Odpovědnost likvidátora ............................................................................................... 53 7.7. Zánik funkce likvidátora ............................................................................................... 55

8.

Závěr................................................................................................................................ 58

9.

Seznam použité literatury.............................................................................................. 62

10. Legal regulations of liquidation of a company ............................................................ 65 11. Resumé ............................................................................................................................ 65 12. Seznam klíčových slov.................................................................................................... 66

2

1.

Úvod

Diplomová práce je věnována tématu likvidace obchodní společnosti. V úvodu své práce se zabývám právním institutem likvidace v obecné rovině, tedy likvidací jak je upravena obchodním zákoníkem. Pokusím se zhodnotit a přiblížit jednotlivé fáze likvidace obchodní společnosti především s ohledem na platnou právní úpravu a praktickou aplikaci těchto právních norem. Ačkoliv téma likvidace obchodní společnosti zasahuje i do jiných vědních oborů, tato práce je jednoznačně zaměřena na analýzu institutu likvidace z pohledu právního a další důležité zejména ekonomické, účetní a daňové aspekty již nemohly být podrobněji rozebrány a zhodnoceny.

Ve druhé části mé práce jsem se podrobněji zaměřila na specifické případy likvidací a poté především na osobu likvidátora, na jeho právní postavení, jeho práva a povinnosti. Současnou právní úpravu likvidace obchodní společnosti pokládám za zdařilou, bez velkých rozporů a výkladových problémů, přesto se pokusím upozornit na nepřesnosti a mezery současné zákonné úpravy a na případné možnosti jejich řešení.

Likvidace obchodních společností je právním i ekonomickým jevem, který se v našem ekonomickém prostředí běžně vyskytuje. Neustále vznikají nové obchodní společnosti, zatímco jiné naopak zanikají. Právní institut likvidace obchodní společnosti je ale jevem podstatně složitějším než její založení a vznik.

Likvidace obchodní společnosti je procesem, který významně ovlivňuje české podnikatelské prostředí a který v poslední době ještě nabývá na významu. Tento právní institut je ale především laickou veřejností stále ještě chápán jako jev ekonomicky negativní, na likvidaci je většinou nazíráno jako na projev podnikatelského neúspěchu. Nemusí tomu tak ale vždy být. Ve vyspělých tržních ekonomikách je zcela běžné, že téměř 70% založených obchodních společností končí svou činnost do tří let od jejich založení1. Dochází k fúzím, rozdělení, sloučení nebo právě k likvidaci těchto obchodních společností. V našem právním prostředí je však

1

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 10

3

před likvidací obchodní společnosti stále ještě dávána přednost zachování její existence, většinou však za cenu dalšího prohlubování jejích ekonomických problémů.

K likvidaci obchodní společnosti se přistupuje obvykle proto, že se obchodní společnost dostává do finančních potíží, není dlouhodobě schopna hradit náklady své činnosti a plnit své závazky. Rychlou a efektivní likvidací se dá předejít předlužení a úpadku. Proces likvidace by měl probíhat co nejrychleji s cílem zachovat majetek. Po vstupu společnosti do likvidace se ukončuje její běžná obchodní činnost, majetek obchodní společnosti má být likvidátorem zpeněžen, mají být vypořádány všechny závazky společnosti a rozdělen likvidační zůstatek.

Právní úpravu likvidace obchodních společností je možné přiměřeně použít i na likvidaci jiných právnických osob jako jsou státní podniky, pro likvidaci nadací, finančních institucí, družstev nebo jiných organizací a subjektů založených podle zákona o sdružování občanů.

V současné době tvoří nejvíce problematických obchodních společností malé a střední obchodní společnosti, zejména společnosti založené ve formě společnosti s ručením omezeným2. V případě fungující obchodní společnosti je hned při prvních náznacích problémů třeba zjistit, co je jejich příčinou. Příčinou může být již samotné založení obchodní společnosti, nesprávná volba předmětu podnikání nebo umístění obchodní společnosti, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména vedoucích zaměstnanců.

V některých případech však dochází i k náhlým zvratům v dosud úspěšném prosperování obchodní společnosti, jedním z důvodů může být např. ztráta dodavatelů nebo naopak odběratelů.

Pokud se nepodaří některými opatřeními, kterými mohou být např. restrukturalizace, organizační změny, uvolnění části zaměstnanců, přijímání kvalifikovaných zaměstnanců, zúžení nebo rozšíření podnikatelských aktivit, fúze, výměna managementu, transformace obchodní společnosti v jinou právní formu,

2

Kratochvílová, H.: Zrušení firem: likvidace a úpadek, C. H. Beck, Praha 2002, str. VIII

4

prosperitu obchodní společnosti obnovit nebo zlepšit, a tím obchodní společnost zachránit, je vhodné přistoupit co nejrychleji k její likvidaci.

Jedním ze znaků fungující tržní ekonomiky je vytvoření podmínek pro ukončení činnosti obchodních společností tak, aby následky pro třetí osoby, které s likvidovanou společností přišly do styku, byly co nejmenší.

2.

Pojem a význam likvidace

Likvidací obchodní společnosti rozumíme zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající společnosti, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není potřeba. Účelem likvidace je vyjasnit majetkové vztahy společnosti. Likvidace obchodní společnosti je vlastně souborem právních úkonů, který musí zajistit úplné vypořádání právních a majetkových poměrů zanikající obchodní společnosti před jejím výmazem z obchodního rejstříku.

Zákonná definice pojmu likvidace v právních normách stanovena není. Likvidací rozumíme časově ohraničený proces mezi zrušením a zánikem obchodní společnosti3, kdy veškerá činnost společnosti směřuje k jejímu zániku. V současné době problematiku likvidace obchodních společností obecně upravují především ustanovení §§ 70 až 75b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zániku obchodní společnosti tedy podle ustanovení § 68 odst. 2 obchodního zákoníku předchází její zrušení, a to zrušení s likvidací anebo zrušení bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Zrušení obchodní společnosti může být dobrovolné, a to z rozhodnutí společníků nebo příslušného orgánu společnosti, nebo nucené z rozhodnutí soudu. Obecné důvody zrušení společnosti stanoví § 68 odst. 3 obchodního zákoníku. Společnost se podle tohoto ustanovení zrušuje: 1) uplynutím doby, na kterou byla založena,

3

Hrabě, R.: Likvidace podle českého práva, Obchodní právo 12/1999, str. 33

5

2) dosažením účelu, pro který byla založena, 3) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, 4) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti nebo dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, 5) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti, pokud společnost zaniká v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení nebo dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, anebo 6) zrušením konkurzu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkurzu z důvodu, že majetek obchodní společnosti je zcela nepostačující.

K likvidaci dochází povinně tehdy, jestliže celé obchodní jmění společnosti nepřechází na právního nástupce. Tyto případy univerzální sukcese jsou nově upraveny zákonem č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, tato ustanovení už tedy nejsou součástí obchodního zákoníku. Mimo případů zániku společnosti s právním nástupcem existuje ještě jedna výjimka, kterou představuje případ, kdy se likvidace nevyžaduje z ekonomických důvodů v souvislosti s insolvenčním řízením. Ve všech ostatních případech zrušení obchodní společnosti je následné provedení její likvidace obligatorní.

Vedle výše uvedených obecných důvodů pro zrušení společnosti, které platí pro všechny formy obchodních společností, zná náš právní řád i speciální důvody pro zrušení obchodních společností, které jsou pak stanoveny u jednotlivých forem obchodních společností a ve zvláštních zákonech.

Obchodní společnost vstupuje podle ustanovení § 70 odst. 2 obchodního zákoníku do likvidace ke dni, k němuž byla zrušena, pokud zákon nestanoví jinak. Výjimku z tohoto pravidla stanoví např. ustanovení § 68a odst. 3 obchodního zákoníku, podle něj vstupuje společnost do likvidace ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti této společnosti, tzn. ačkoli nebyla zrušena. Vstup do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku. Likvidace je tedy zahájena ke dni, ke kterému bylo pravomocně rozhodnuto o likvidaci, ať už orgánem společnosti nebo soudem. Toto rozhodnutí má konstitutivní účinky a zápis likvidace do obchodního rejstříku pouze účinky deklaratorní. Po dobu 6

likvidace musí obchodní společnost užívat název společnosti s dovětkem „v likvidaci“. Tento dovětek musí být uváděn na všech písemných dokumentech, smlouvách a fakturách. Společníci nebo příslušný orgán společnosti mohou ale zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a její likvidaci až do doby, než bude započato s rozdělováním likvidačního zůstatku.

Nejvýznamnějším následkem vstupu obchodní společnosti do likvidace je tedy to, že se zastavuje její aktivní komerční činnost a veškerá aktivita likvidované společnosti by měla vést k ukončení dosavadních obchodů a ke zjištění a vypořádání aktiv a pasiv. Způsobilost obchodní společnosti je tedy omezena jen na jednání směřující k jejímu zániku. I po vstupu obchodní společnosti do likvidace pro ni platí stejné právní normy, které platí pro společnost normálně fungující. Likvidovaná společnost je mimo jiné povinna dále vést předepsané účetnictví, zachovávat dokumenty, podávat přiznání, odpisovat majetek, platit daně, pojištění a splácet úvěry. Vstupem obchodní společnosti do likvidace nekončí ani funkce a funkční období jejích orgánů, ale působnost statutárních orgánů přechází v podstatném rozsahu na likvidátora. Zanikne-li v průběhu likvidace funkce likvidátora, začne jeho působnost dočasně vykonávat právě statutární orgán společnosti, a to do doby než bude ustanoven nový likvidátor.

Zrušením obchodní společnosti nastává závěrečná fáze její existence, kdy tato právnická osoba nadále existuje, ale s neúplnou právní subjektivitou omezenou na provádění úkonů směřujících k zániku této společnosti. Zrušení obchodní společnosti nemá za následek zánik smlouvy mezi společníky, závazkový vztah tedy v omezené míře trvá dál. Rozsah právní subjektivity likvidované společnosti určuje § 72 obchodního zákoníku, který stanoví rozsah jednatelského oprávnění likvidátora. Právní teorie se shoduje v názoru, že rozsah likvidátorova jednatelského oprávnění pokrývá celý rozsah právní subjektivity likvidované společnosti4. Rozsah této omezené právní subjektivity lze překročit jen výjimečně, a to např. zmíněným zrušením rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace.

4

Pelikánová, I., Černá, S. a kol., Obchodní právo, Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, ASPI, a.s., Praha, 2006, str. 100

7

Likvidace končí podle ustanovení § 75a obchodního zákoníku rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů. Teprve poté může být podán návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku.

Obecná úprava likvidace obchodních společností je významná i pro ostatní právnické osoby. S ohledem na zvláštní ustanovení § 259 obchodního zákoníku jsou obecná ustanovení použitelná i pro družstva. Dále se pak obecná ustanovení podle § 761 odst. 2 obchodního zákoníku použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodních společností, jestliže tyto nemají právního nástupce a z právních předpisů, které je upravují, nevyplývá něco jiného. Ostatně v podstatě stejné ustanovení obsahuje i § 20a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který upravuje zrušení a zánik právnických osob obecně. Obchodní zákoník je tedy k ustanovením zvláštních právních předpisů obvykle ve vztahu subsidiarity. I likvidace nadnárodních forem společností, které mají sídlo na území České republiky, se řídí ustanoveními obchodního zákoníku. Těmito společnostmi jsou evropské hospodářské zájmové sdružení, evropská společnost a evropská družstevní společnost.

Význam procesu likvidace a jeho právní úpravy tedy tkví především v tom, že v současné době je dovoleno každému nejen začít podnikat, ale i s podnikáním dobrovolně přestat. Zákonodárce v právním institutu likvidace poměrně přesně stanovil, jak má být vyřešena majetková situace obchodní společnosti nebo jiných právnických osob, které se chystají ukončit svou činnost.

Právní úprava likvidace nabývá v posledních letech na významu a tento institut začíná být v českém ekonomickém prostředí čím dál více využíván a je mu věnována čím dál větší pozornost. V letech 2000 až 2005 bylo v České republice vyhlášeno více než šestnáct tisíc likvidací, tedy více než 3000 ročně. Počet konkurzů za stejné období byl menší, a to přes 11000, a toto číslo v poměru k likvidacím stále klesá5.

5

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str.12

8

Dokladem vzrůstající tendence využívání tohoto institutu jsou i statistické přehledy soudních agend Ministerstva spravedlnosti České republiky. Např. v roce 2007 bylo pravomocně rozhodnuto v 4085 případech zrušení a likvidace obchodních společností a družstev. Letošní statistiky uvádějí přes 3500 případů jen za první polovinu roku 20086 a předpokládá se, že toto číslo bude i nadále stoupat.

3.

Prameny právní úpravy likvidace a její vývoj

Základním právním předpisem upravujícím právní institut likvidace je, jak už bylo zmíněno, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ale likvidaci obchodních společností a jiných právnických osob upravuje i mnoho dalších předpisů.

Na likvidaci všech právnických osob jsou samozřejmě aplikovatelná i ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pro likvidaci je významný zejména jeho § 20a, který ve svém odst. 4 přímo stanoví, že ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně použijí i na likvidaci jiných právnických osob. Institut likvidace je dále zahrnut např. v zákoně č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, v zákoně č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, v zákoně č. 77/1997 Sb., o státním podniku, v zákoně č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v zákoně 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v zákoně č. 363/1998 Sb., o pojišťovnictví, v zákoně č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v zákoně č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v zákoně č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a v dalších zákonech a prováděcích

právních

předpisech.

Z prováděcích

právních

předpisů

je

nejvýznamnější vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem. Dále je nutno brát zřetel např. na vyhlášky České národní banky. 6

Internetové stránky Ministerstva spravedlnosti České republiky, http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?o=23&j=33

9

Legislativa Evropské unie je zatím na poli likvidace v porovnání k jiným oblastem obchodního práva velmi nevýznamná. Jednotlivé směrnice Rady EU částečně upravují postupy při insolvenci finančních institucí. Směrnice Rady EU upravují i ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Asi nejvýznamnější je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, o úpadkovém řízení, které sjednocuje postupy insolvenčního řízení, vymezuje základní principy na ochranu věřitelů nebo postupy uplatňování pohledávek. Pro praktické využití při likvidaci obchodní společnosti bude toto nařízení přicházet v úvahu u společností se zahraniční účastí nebo aktivitami v zahraničí7. Dá se ale předpokládat, že význam evropského práva bude výrazně stoupat.

Ustanovení §§ 70 až 75b obchodního zákoníku jsou úpravou obecnou, subsidiárně se aplikují i na likvidaci jiných právnických osob. Tato ustanovení jsou doplněna řadou dalších ustanovení obchodního zákoníku, protože likvidace jednotlivých typů obchodních společností a družstev mají určitá specifika, která jsou upravena právě v ustanoveních obchodního zákoníku týkajících se těchto jednotlivých forem. Ustanovení ovlivňující likvidaci tedy najdeme i na dalších místech obchodního zákoníku.

Právní institut likvidace byl na našem území znám již za Rakouska-Uherska. V roce 1918 nový československý stát navázal na právní řád Rakouska-Uherska, takže i v Československu nadále platily mnohé z právních předpisů vyhlášených v Říšském zákoníku. Byly samozřejmě přijímány i zákony nové. Je důležité upozornit zejména na to, že již v období první Československé republiky byla právní úprava likvidace velmi vyspělá a byla založena na z velké části stejných principech jako úprava dnešní.

Nástupem komunismu v roce 1948 byl však vývoj legislativy přerušen a pod vlivem sovětského práva došlo postupně k devastaci podnikatelského prostředí, zejména důsledkem znárodňování a konfiskací majetku. Institut likvidace tedy nebyl v tomto období v praxi využíván.

7

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 14

10

Teprve po listopadu 1989 došlo k oživení institutu likvidace, nejprve v souvislosti s likvidací státních podniků. Obecná úprava likvidace obchodních společností tak, jak ji známe dnes, nabyla účinnosti od 1. ledna 1992 a byla v průběhu doby několikrát novelizována.

Nejvýznamněji byl institut likvidace novelizován zákonem č. 370/2000 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2001. Tato novela vyřešila zejména dlouholetý problém týkající se konstitutivnosti nebo deklaratornosti zápisů vstupu obchodní společnosti do likvidace a zápisu osoby likvidátora do obchodního rejstříku8. Do této novely byly tyto události většinou právních teoretiků pokládány za konstitutivní. Touto novelou byl tento princip nahrazen principem deklaratorním a není sporu o tom, že funkce likvidátora vzniká už okamžikem jeho jmenování a zápis likvidátora do obchodního rejstříku má pouze účinky deklaratorní. I samotný vstup obchodní společnosti do likvidace nastává ke dni jejího zrušení a zápis tohoto vstupu do obchodního rejstříku je také pouze deklaratorní.

K častým soudním sporům před touto novelou docházelo i ohledně odvolání likvidátora společnosti s ručením omezeným valnou hromadou9. Touto novelou bylo zákonem toto právo valné hromadě výslovně svěřeno a její právo na odvolání likvidátora i bez udání důvodu není nutné nadále dovozovat z obecné zásady, že orgán, který osobu do funkce jmenuje, má právo tuto osobu také z funkce odvolat, nestanoví-li zákon, společenská smlouva nebo stanovy společnosti něco jiného10.

Velmi významnou změnou oproti předcházející právní úpravě byl nový § 75b obchodního zákoníku, který zakotvil možnost obnovení likvidace11. Tato novela dále mimo jiné ustanovením § 75a obchodního zákoníku stanovila přesný okamžik skončení likvidace. Od účinnosti této novely je možné, aby likvidátorem byla i právnická osoba, v ustanovení § 71 odst. 2 obchodního zákoníku 8

Eliáš, K.: K úpravě vstupu obchodní společnosti do likvidace, Právník č. 3/1996, str. 260-264 Bartošíková, M.: Z rozhodovací praxe – Odvolání likvidátora z funkce, Obchodní právo 7/2000, str. 28-30 10 Bartošíková, M.: Dotazy a odpovědi – Odvolání likvidátora z funkce valnou hromadou společnosti s ručením omezeným, Obchodní právo 6/1999, str. 34-35 11 Bažantová, I.:Institut likvidace v navrhované novele obchodního zákoníku, Obchodní právo 12/1999, str. 40 9

11

bylo soudu nově vyhrazeno právo jmenovat likvidátorem zákonem určené osoby i bez jejich souhlasu. Novela vyřešila i případy, kdy soud nemohl najít žádnou osobu, kterou by likvidátorem jmenoval, a to ustanovením § 71 odst. 7, který ukládal soudu určit tuto osobu ze seznamu správců konkurzní podstaty, dnes již tedy ze seznamu insolvenčních správců. Třetím osobám byla ustanovením § 71 odst. 8 uložena povinnost součinnosti s likvidátory, které jmenoval soud.

Následující novely obchodního zákoníku už přinesly jen nepatrné změny spíše technického a administrativního charakteru.

V českém obchodním právu je tedy likvidace všech typů obchodních společností upravena jednotně v ustanoveních §§ 70 až 75b obchodního zákoníku. Touto jednotnou koncepcí se české obchodní právo významně odlišuje od jiných evropských právních úprav likvidace. Ve většině evropských států je totiž institut likvidace upraven pro každý typ obchodní společnosti samostatně. Například v Rakousku je to dáno především tím, že akciové společnosti i společnosti s ručením omezeným jsou upraveny samostatnými zákony12. I přesto, že rakouské obchodní právo bylo rekodifikováno a původní obchodní zákoník (Handelsgesetzbuch13) byl s účinností od 1. ledna 2007 nahrazen novým zákoníkem (Unternehmensgesetzbuch14), byla původní koncepce zachována a pro jednotlivé typy obchodních společností tedy existuje i nadále samostatná právní úprava.

De lege ferenda se předpokládá, jak dokládá i znění návrhu nového občanského zákoníku, přesunutí obecné úpravy institutu likvidace právě do občanského zákoníku s tím, že současně navrhovaný obchodní zákon by upravoval již jen určitá specifika týkající se obchodních společností a družstev.

12

http://www.jusline.at/Aktiengesetz_(AktG).html, http://www.jusline.at/GmbHGesetz_(GmbHG).html 13 Straube, M.: Kommentar zum Handelsgesetzbuch mit einschlägigen Rechtsvorschriften in zwei Bänden, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien 1995,str. 565-598,634. Krejci, H., Schmidt, K.: Vom HGB zum Unternehmergesetz, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien, 2002, str. III, IV 14 http://www.jusline.at/Unternehmensgesetzbuch_(UGB).html

12

4.

Proces likvidace obchodní společnosti

Právní institut likvidace obchodní společnosti je tvořen celou řadou právních úkonů. Celý proces likvidace má však jediný cíl, a tím je ukončení činnosti obchodní společnosti. S jistou nadsázkou proces likvidace definuje i názor JUDr. Pohla, že „…likvidaci obchodní společnosti lze v podstatě přirovnat k jakési smrti právnické osoby…“.15

Likvidace je tedy proces, který většinou začíná schválením tzv. disoluční smlouvy nebo přijetím tzv. disociačního usnesení a který končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo jiným použitím těchto prostředků podle zákona. Až po provedení všech zákonem stanovených úkonů může likvidovaná společnost zaniknout výmazem z obchodního rejstříku.

4.1. Vstup obchodní společnosti do likvidace

K rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací se přistupuje obvykle po vyhodnocení neuspokojivé ekonomická situace obchodní společnosti. K likvidaci se často přistupuje také v případě, že společnost splnila účel, pro který byla založena, nebo že uplynula doba, na kterou byla založena. V přesně definovaných případech stanovených v § 68 odst. 6 obchodního zákoníku rozhoduje o likvidaci obchodní společnosti i soud.

Ustanovení § 70 odst. 2 obchodního zákoníku stanoví, že vstup společnosti do likvidace se zapisuje do obchodního rejstříku, u obchodních společností je podkladem pro zápis likvidace do obchodního rejstříku notářský zápis z valné hromady nebo z jednání jiného orgánu, který o likvidaci rozhodl. Notářský zápis musí obsahovat přesný název společnosti, sídlo společnosti, její identifikační číslo, datum, ke kterému bylo rozhodnuto o zrušení společnosti, ustanovení o jmenování likvidátora spolu

15

Pohl, T.: Několik praktických právních problémů obchodních společností, Právník 3/1995, str. 272

13

s jeho jménem, datem narození a adresou bydliště, notářský zápis musí též obsahovat novou firmu společnosti s dovětkem „v likvidaci“. Zároveň s rozhodnutím o vstupu společnosti do likvidace podle ustanovení § 70 odst. 2 obchodního zákoníku by měl statutární orgán jmenovat i likvidátora. Ustanovení § 71 odst. 1 obchodního zákoníku říká, že není-li likvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje ho soud. Podle soudní judikatury16 není vyloučeno, aby soud jmenoval likvidátorem například věřitele likvidované společnosti. Jmenovaný likvidátor by měl současně s rozhodnutím o vstupu do likvidace uzavřít se statutárním orgánem smlouvu, bude to většinou smlouva mandátní nebo např. smlouva o výkonu funkce a odměně likvidátora. Při určování odměny likvidátora by se měla brát v úvahu zejména složitost likvidace, její předpokládaná časová náročnost nebo velikost majetku likvidované společnosti.

Na základě rozhodnutí o zrušení obchodní společnosti s likvidací podává tedy příslušný statutární orgán nebo likvidátor návrh na provedení změn v obchodním rejstříku. Tento návrh lze podat pouze na předepsaných formulářích. Následný zápis likvidace do obchodního rejstříku má deklaratorní povahu, zatímco rozhodnutí o likvidaci má povahu konstitutivní. Proto může tento návrh platně podat likvidátor, který dokládá svou způsobilost právě notářským zápisem o likvidaci. Pokud by ani likvidátor návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace nepodal, může příslušný soud zahájit řízení o zápis vstupu společnosti do likvidace i bez návrhu17.

Statutární orgán se jmenováním ani zápisem likvidátora do obchodního rejstříku neruší ani nevymazává z obchodního rejstříku a v případě, že funkce likvidátora zanikne, vykonává do doby jmenování nového likvidátora funkci likvidátora statutární orgán, který musí ovšem též respektovat omezení pravomocí v důsledku likvidace. Podle judikatury18 vzhledem k tomu, že likvidátor nenahrazuje statutární orgán likvidované společnosti, trvá i po vstupu společnosti do likvidace mimo jiné její povinnost volit nové členy statutárních orgánů.

16

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.5.2006, sp.zn. 29 Odo 641/2006 Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník – úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006, str. 226 18 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.12.2005, sp.zn. 29 Odo 149/2005 17

14

4.2. Předání obchodní společnosti likvidátorovi

Obchodní zákoník neobsahuje žádná ustanovení týkající se přímo předání a převzetí majetku likvidované společnosti likvidátorem ani pravidla pro přesné nakládání s tímto majetkem po dobu likvidace. Obchodním zákoníkem tedy všechny kroky potřebné k úspěšnému provedení likvidace definovány nejsou.

Ke dni zrušení obchodní společnosti předává dosavadní statutární orgán veškerý majetek obchodní společnosti včetně všech práv a povinností, pohledávek a závazků jmenovanému likvidátorovi. Hospodářský stav obchodní společnosti ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace se podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví dokládá mimořádnou účetní závěrkou, která zahrnuje především rozvahu a výkaz zisků a ztrát. Tyto materiály by měly být podepsány statutárním orgánem likvidované společnosti a osobou vedoucí účetnictví. V případě, že tyto doklady statutární orgán bez zbytečného odkladu nepřipraví, má tuto povinnost podle ustanovení § 74 odst. 1 obchodního zákoníku likvidátor. Součástí každé účetní závěrky je kontrola zúčtování daní a odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Likvidátor požádá finanční úřad a příslušné orgány zdravotního a sociálního pojištění o vystavení příslušných potvrzení. O předávaném majetku se sepisuje předávací protokol19, obsahující pokud možno pravdivý soupis majetku obchodní společnosti vstupující do likvidace. Předávací protokol by měl obsahovat především údaje označující pozemky a stavby, umělecká díla a sbírky, samostatné movité věci a soubory movitých věcí, dlouhodobý nehmotný majetek, zejména zřizovací výdaje, nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a goodwill, zásoby, kterými jsou skladovaný materiál, nedokončené výrobky, polotovary, výrobky a zvířata a skladované zboží, dále pak finanční majetek a pohledávky. Dále se sepisují závazky k dodavatelům, bankovní a jiné půjčky a úvěry a další známé závazky. Součástí předávacího protokolu je i seznam všech zaměstnanců a jejich platových nároků. Předávací protokol dále obsahuje údaje o spisové a technické

19

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 30-41

15

dokumentaci, údaje o předkupních právech, věcných břemenech, údaje o závadách plynoucích z dřívější činnosti a údaje o případných soudních a jiných sporech.

4.3. Plán postupu likvidace

Likvidační plán je vhodné sestavit zejména při likvidaci větších obchodních společností, především když už je dopředu zřejmé, že průběh likvidace bude komplikovaný a bude probíhat v delším časovém období. Podle velikosti podniku, struktury jeho majetku, práv a závazků se stanoví pořadí a předpokládané termíny jednotlivých úkonů likvidace. Plán postupu likvidace by měl obsahovat především20 otázky předání a převzetí podniku, sestavení zahajovací rozvahy, plánu a rozpočtu likvidace, oznámení o vstupu společnosti do likvidace, předpokládané řešení pracovněprávních záležitostí, propouštění zaměstnanců, zajištění ostrahy majetku21, určení forem prodeje majetku, vymáhání pohledávek, archivaci dokumentů, vypořádání závazků vůči bankám, finančnímu úřadu, orgánům zdravotního a sociálního pojištění a vůči zaměstnancům, dále pak otázky spojené s

návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku,

s vypracováním účetní závěrky ke skončení likvidace a předpokládaný termín podání návrhu na výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Současně s předběžným plánem postupu likvidace je tedy vhodné sestavit i její předpokládaný rozpočet.

4.4. Pracovněprávní vztahy

Likvidátor plní za likvidovanou obchodní společnost závazky z pracovních smluv a závazky z kolektivních smluv. Likvidátor se při řešení těchto otázek řídí zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce a zákonem č. 435/2004 Sb., o

20

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 44-45 Kratochvílová, H.: Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidačního procesu, Obchodní právo č. 10/1993, str. 15

21

16

zaměstnanosti, měl by zaměstnance mimo jiné seznámit s plánem likvidace a s postupem jejich propouštění.

Z hlediska ochrany zájmů zaměstnanců je významné zejména ustanovení § 74 odst. 3 obchodního zákoníku, podle kterého je likvidátor povinen uspokojit přednostně mzdové nároky zaměstnanců. Za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná v souvislosti se zaměstnáním, kterými jsou např. náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady nebo odměna za pracovní pohotovost22. Pokud je však likvidátor povinen podat insolvenční návrh, neuspokojuje ani mzdové nároky.

Z titulu probíhající likvidace je likvidátor oprávněn dát zaměstnancům výpověď podle § 52 zákoníku práce z důvodu zrušení zaměstnavatele, tento výpovědní důvod musí být ve výpovědi výslovně uveden. Výpovědní doba stanovená pro tento případ v ustanovení § 51 odst. 1 zákoníku práce je nejméně dvouměsíční a počíná běžet od prvého dne následujícího měsíce po doručení výpovědi zaměstnanci. Zaměstnancům v tomto případě přísluší podle § 67 odst. 1 zákoníku práce odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Stejné odstupné zaměstnanci náleží i v případě, že dojde k rozvázání pracovního poměru dohodou. V případě likvidace lze dát podle ustanovení § 54 zákoníku práce výpověď i zaměstnancům, na které se jinak vztahuje zákaz výpovědi.

Dále by měl likvidátor bez zbytečného odkladu písemně informovat příslušný úřad práce o počtu uvolňovaných zaměstnanců, především osamělých zaměstnankyň a osamělých zaměstnanců pečujících o děti, o osobách dlouhodobě nemocných, o osobách se změněnou pracovní schopností, o zaměstnancích na řádné a rodičovské dovolené a o dalších osobách, které mají jinak ztížené postavení při hledání nového zaměstnání, a to např. z důvodu vyššího věku. Likvidátor může přistoupit i k tzv. hromadnému propouštění, které je upraveno v ustanovení § 62 zákoníku práce. Výpověď je třeba doručit i zaměstnancům vykonávajícím vedlejší pracovní poměr, v tomto případě činí výpovědní doba patnáct dnů a začíná běžet dnem, kdy byla výpověď zaměstnanci doručena. Zaměstnancům, kteří uzavřeli s likvidovanou 22

Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník – úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006, str. 234

17

obchodní společností dohodu o pracovní činnosti, doručí likvidátor výpověď z této činnosti, a to z důvodu zrušení zaměstnavatelského subjektu.

Likvidátor podle ustanovení § 334 a n. zákoníku práce zpravidla doručuje výpověď zaměstnanci na jeho pracovišti, na adrese jeho bydliště nebo kdekoliv bude tento zaměstnanec k zastižení. Není-li to možné, pak se výpověď doručuje poštou jako doporučená zásilka s doručenkou a s poznámkou „do vlastních rukou“. Povinnost doručit zaměstnanci výpověď je likvidátorem splněna, i když je poštou zásilka vrácena jako nedoručitelná, to ovšem jen za předpokladu, že zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení výpovědi zmařil. Zaměstnanec může dát obchodní společnosti v likvidaci podle ustanovení § 50 zákoníku práce výpověď z jakéhokoliv důvodu, nebo i bez jeho uvedení. Výpovědní doba činí v tomto případě nejméně dva měsíce.

S pracovněprávními vztahy souvisí i otázky týkající se likvidačního týmu. V případě likvidace větších subjektů sestavuje totiž likvidátor likvidační tým, pro úspěšné provedení likvidace je vhodné, aby součástí tohoto likvidačního týmu byli bývalí pracovníci, především účetní, pokladní, pracovník odpovědný za správu pozemků a budov a za správu majetku. V případě likvidace velkých obchodních společností může likvidátor rozdělit likvidační tým na několik pracovních skupin. Naopak v případě likvidací malých subjektů si likvidátor obvykle vystačí jen s pomocí účetního.

4.5. Archivace dokumentů

Podle zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě musí likvidátor zajistit předání a uložení dokumentů likvidované obchodní společnosti. Bez souhlasu pracovníka územně příslušného státního oblastního archivu nelze předávat ani fyzicky ničit žádné dokumenty. Všechny písemnosti je třeba roztřídit do čtyř základních skupin23.

23

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 62-64

18

První skupinou jsou dokumenty trvalé hodnoty, tedy archiválie. Je třeba zhotovit jejich seznam a předat je místně příslušnému státnímu oblastnímu archivu. Další skupina je tvořena dokumenty, u kterých již proběhly skartační lhůty a které mohou být se souhlasem pracovníků příslušného státního oblastního archivu zničeny. Třetí skupinou jsou dokumenty, u kterých skartační lhůty ještě neproběhly, jako jsou např. osobní spisy zaměstnanců, technická a stavební dokumentace. Tyto je likvidátor povinen uložit do některé ze soukromých spisoven k tomuto účelu speciálně zřízených. Seznam evidovaných a legálních spisoven je veden v každém státním oblastním archivu. Uschovatelem těchto dokumentů však může být i některý z bývalých společníků nebo členů. Čtvrtou skupinou jsou tzv. utajované dokumenty. Zánikem společnosti končí i jejich platnost, a proto pokud nejde o archiválie, mohou být též navrženy ke skartaci. S uschovatelem musí likvidátor sepsat protokol o úschově dokumentů a dohodu o uložení, ve které se stanoví i cena, celková částka je poté zahrnuta do nákladů likvidace. Tuto smlouvu by měli schválit společníci likvidované společnosti. Ustanovení § 75a odst. 2 obchodního zákoníku požaduje k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku přiložit potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu o tom, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti.

4.6. Zpeněžení majetku

Úkolem likvidátora je likvidovaný majetek zpeněžit co nejhospodárněji a co nejrychleji. Doba trvání likvidace závisí na velikosti majetku i dalších okolnostech. Průměrná doba trvání likvidace, při které nedochází k průtahům, je podle soudních statistik přibližně jeden rok. V této době musí dojít k vypořádání majetkových poměrů likvidované společnosti. Likvidátor musí zejména počítat s tím, že účetní hodnota majetku se ve většině případů značně odlišuje od její reálné tržní hodnoty. Zpeněžení majetku by mělo podle mého názoru probíhat transparentní formou.

19

Jednoznačně nejrychlejší a nejjednodušší je prodat majetek společnosti jako celek včetně všech strojů, zařízení a zásob. Tímto způsobem se totiž likvidátor zbaví i majetku po částech zcela neprodejného. Prodej celých velkých jednotek je však velice obtížný a může při neúspěchu vést k prodloužení likvidace. Proto se většinou přistupuje k prodeji majetku po částech a k prodeji majetku jako celku se přistupuje většinou jen u malých podniků. Výhodou prodeje majetku po částech je to, že se velmi rychle zpeněží atraktivní části majetku a z jejich prodeje je poté možno financovat další průběh likvidace. Po prodeji zajímavých částí vznikají ovšem problémy s prodejem těch méně atraktivních.

Důležitou otázkou je též volba formy prodeje majetku. Jednou z možných forem zpeněžení majetku je veřejná dražba, která je upravena zákonem č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Dražby je na základě udělené koncese oprávněn provádět dražebník, který uzavírá s likvidátorem smlouvu o provedení dražby. V případě likvidací jde většinou o dražby dobrovolné, tedy o dražby na návrh likvidátora. V případě veřejné dražby přechází podle ustanovení § 2 a § 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách vlastnictví k vydražené věci na vydražitele příklepem kladívka licitátora za předpokladu, že vydražitel uhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě. Termíny úhrady vydražené částky jsou stanoveny přímo zákonem. Při této formě prodeje majetku je důležité, že daň z převodu nemovitostí hradí podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitosti vydražitel a její výše se vypočítává z ceny dosažené vydražením a nikoliv z ceny určené znaleckým posudkem.

Další formou prodeje majetku likvidované společnosti je veřejná soutěž. Pravidla pro provádění veřejné obchodní soutěže určují ustanovení § 281 a n. obchodního zákoníku. Veřejná soutěž se vyhlašuje pro neomezený počet neurčitých osob, které budou ochotny splnit podmínky soutěže a podat návrh na uzavření kupní smlouvy. Veřejnou soutěž je pro její větší složitost vhodné použít jen při prodeji celých podniků, nemovitostí nebo celých provozních souborů. Tato forma prodeje není vhodná pro prodej malých technologických souborů nebo jednotlivých kusů zařízení. Méně náročné je použití formy výzvy k podávání návrhů na uzavření smlouvy, která je obdobou veřejné soutěže.

20

Majetek lze zpeněžit samozřejmě i formou přímého prodeje určité osobě, což je ostatně nejčastější forma zpeněžení a převodu majetku. Na českém trhu působí velký počet společností, které se zabývají analýzou uveřejněných likvidací a které následně likvidované společnosti kontaktují se zájmem o přímý prodej majetku24.

4.7. Likvidace pohledávek

Obchodní společnosti vstupující do likvidace mají většinou ve svých aktivech obsaženy pohledávky, a to převážně pohledávky po lhůtě splatnosti, jejichž nezaplacení bylo často jedním z důvodů, které obchodní společnost k rozhodnutí o vstupu do likvidace přivedly25.

Mezi pohledávkami převažují pohledávky z obchodních vztahů, především pohledávky za prodej zboží nebo za poskytování služeb. Mohou to být ale i různé formy půjček ať už fyzickým nebo právnickým osobám, objevují se i pohledávky přímo vůči společníkům. Likvidátor by měl zejména pečlivě vyhodnotit dokladovou zajištěnost pohledávek, která později ovlivní případné soudní řízení. Měl by také hned na začátku vyloučit pohledávky nízké hodnoty, protože náklady na jejich vymožení většinou překročí jejich výnosy. Dále by měl likvidátor především zjistit, zda dlužník stále existuje nebo zda se jedná o tzv. mrtvou firmu, jejíž obchodní aktivity zcela zanikly. Obecně platí, že čím vyšší je majetek dlužníka, tím větší je pravděpodobnost uhrazení pohledávky.

Při vymáhání pohledávek lze zvolit různé varianty řešení. První možností je, že likvidátor po celou dobu likvidace vymáhá pohledávky sám. Druhou variantou je odprodání všech pohledávek jako celku. Výhodou tohoto způsobu je minimalizace nákladů. Dalším možným postupem je svěření vymáhání pohledávek jedné nebo více specializovaným obchodním společnostem, a to na základě mandátní smlouvy. Obvykle však při likvidaci dochází ke kombinaci těchto postupů, likvidátor většinou začíná vymáhat pohledávky sám. Poté, co se mu podaří vymoci nejbonitnější 24

Adamík, P., Pilátová, J., Richter, J.: Likvidace obchodních společností, Nakladatelství ANAG, Praha, 2008, str. 20 25 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 71

21

pohledávky, začne jednat s obchodními společnostmi, které se zabývají vymáháním pohledávek.

Provede-li likvidátor zpeněžení majetku likvidované obchodní společnosti v případě, že společnost byla zrušena zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, a výtěžek likvidace tedy nepostačuje k úhradě všech závazků, určuje pořadí pohledávek obchodní zákoník ve svém ustanovení § 75 odst. 5, a to tak že nejprve se hradí náklady samotné likvidace, poté se hradí mzdové nároky zaměstnanců a teprve pak ostatní pohledávky věřitelů podle pořadí jejich splatnosti.

Nepodaří-li se likvidátorovi majetek společnosti zpeněžit, může likvidátor podle ustanovení § 75 odst. 5 obchodního zákoníku nabídnout majetek této obchodní společnosti věřitelům k úhradě dluhů. Pokud věřitelé odmítnou majetek převzít, připadá tento majetek okamžikem výmazu společnosti z obchodního rejstříku státu. Soud tedy v tomto případě provede výmaz i přesto, že veškerý majetek společnosti nebyl zpeněžen. Za těchto okolností je likvidátor povinen vypracovat zprávu o naložení s majetkem podle ustanovení § 75 odst. 6 obchodního zákoníku, která vlastně nahrazuje návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. I tato zpráva musí být předložena statutárnímu orgánu společnosti ke schválení, její případné neschválení má stejné následky jako neschválení návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, neschválení tedy nebrání výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Ustanovení § 75 odst. 6 obchodního zákoníku ukládá likvidátorovi povinnost sestavit účetní závěrku ke dni zpracování této zprávy o naložení s majetkem.

V ostatních případech nejsou likvidátorovi, co se pořadí uspokojování pohledávek likvidované společnosti týče, určena žádná pravidla. Jedinou výjimku tedy tvoří ustanovení § 74 odst. 3 obchodního zákoníku, které požaduje přednostní uspokojení mzdových nároků zaměstnanců.

22

4.8. Skončení likvidace

Až po úplném vypořádání všech věřitelů, kteří včas přihlásili své pohledávky, je možné započít s rozdělováním likvidačního zůstatku. Před tímto okamžikem není podle ustanovení § 75 odst. 2 obchodního zákoníku přípustné ani poskytování záloh na likvidační zůstatek. To znamená, že na základě ustanovení § 75 odst. 1 obchodního zákoníku likvidátor bez zbytečného odkladu po provedení všech nezbytných úkonů souvisejících s likvidací sestaví konečnou zprávu o průběhu likvidace společně s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky a předloží ji společníkům nebo příslušnému orgánu společnosti ke schválení. Ke dni zpracování návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku je likvidátor povinen sestavit účetní závěrku. Neschválení tohoto návrhu nebrání podle § 75 odst. 1 obchodního zákoníku výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Společník, který nesouhlasí s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku, se může podle ustanovení § 75 odst. 2 obchodního zákoníku ve lhůtě tří měsíců u soudu domáhat přezkoumání tohoto návrhu. Případné soudní rozhodnutí je pak závazné i vůči ostatním společníkům. Podíl na likvidačním zůstatku bývá většinou vyplácen v penězích, ale ani naturální plnění není zákonem vyloučeno. Výše podílu na likvidačním zůstatku je stanovena pro každou formu obchodní společnosti jinak. Existují-li sporné pohledávky nebo pohledávky, které ještě nejsou splatné, je podle ustanovení § 75 odst. 4 obchodního zákoníku možné rozdělit likvidační zůstatek pouze, byla-li věřiteli poskytnuta odpovídající jistota.

Konečná zpráva o likvidaci obsahuje stručné zhodnocení průběhu a výsledků likvidace. Tato zpráva obsahuje především informace o společnících, předmětu podnikání obchodní společnosti, důvody jejího zrušení, datum vstupu do likvidace, stav majetku na počátku likvidace a proces jeho zpeněžení.

Okamžik samotného skončení likvidace je zákonem přesně definován, a to ustanovením § 75a odst. 1 obchodního zákoníku. Likvidace tedy končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitím prostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejich pohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetek k úhradě dluhů. Po rozdělení likvidačního zůstatku má likvidátor ještě povinnost sestavit seznam společníků, kterým byl podíl na 23

likvidačním zůstatku vyplacen. Dále se skončení likvidace zapisuje do obchodního rejstříku.

Návrh na výmaz z obchodního rejstříku s ověřeným podpisem likvidátora se podává na předepsaném formuláři, a to do třiceti dnů po skončení likvidace. Spolu s návrhem na výmaz je třeba doložit řadu příloh26, jako jsou např. kopie rozhodnutí vlastníka o likvidaci, doklad o dvojím zveřejnění likvidace v Obchodním věstníku, kopie konečné zprávy o likvidaci a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu týkající se zabezpečení a uložení dokumentů zanikající společnosti. Ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků dále stanoví povinnost daňového subjektu přiložit k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti. Podle ustanovení § 68 odst. 2 obchodního zákoníku se k výmazu společnosti zrušené z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je zcela nepostačující, tento souhlas správce daně nevyžaduje. Podle soudní judikatury27 nelze z obchodního rejstříku vymazat společnost, která je účastníkem dosud neskončeného soudního řízení, a to ani v případě, že její likvidace už skončila, protože v důsledku zániku obchodní společnosti by v těchto řízeních následně nebylo možné meritorně rozhodnout. Na tomto místě je třeba zmínit i ustanovení § 488 odst. 2 obchodního zákoníku vztahující se k prodeji podniku. Do jednoho roku po prodeji podniku tvořící jmění právnické osoby totiž nemůže být tato právnická osoba z obchodního rejstříku vymazána a nemůže být ani ukončena její likvidace. Bude-li v této lhůtě zahájeno soudní řízení týkající se tohoto prodeje, nelze obchodní společnost vymazat z obchodního rejstříku do doby, než budou zajištěny nebo uspokojeny nároky v tomto řízení úspěšně uplatněné.

26 27

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 83 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12.10.2004, sp. zn. 7 Cmo 424/2003

24

4.9. Revokační rozhodnutí

Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 370/2000 Sb. zavedla s účinností od 1. ledna 2001 do českého právního řádu možnost revokace rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, touto novelou bylo tedy upuštěno od principu nevratnosti procesu likvidace. Podle ustanovení § 68 odst. 8 obchodního zákoníku mohou společníci nebo příslušný orgán společnosti anebo soud v případě, že jmenoval likvidátora, zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace do doby, než bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Toto ustanovení dále říká, že dnem účinnosti tohoto rozhodnutí končí i funkce likvidátora.

Statutární orgán společnosti je poté povinen podat návrh na zápis

ukončení likvidace a návrh na výmaz likvidátora z obchodního rejstříku. Další povinností statutárního orgánu je sestavit mezitímní účetní závěrku, a to ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí. Podle výslovného ustanovení § 75b odst. 3 obchodního zákoníku je však takovéto rozhodnutí nepřípustné v případě, že došlo k obnovení likvidace. V případech, kdy může o revokaci rozhodnout soud, je vyloučeno, aby o ní mohl rozhodnout někdo jiný. Soud dále nezruší rozhodnutí o zrušení společnosti, jestliže by tím došlo k zásahu do práv nebo právem chráněných zájmů kteréhokoliv ze společníků nebo třetích osob. Jak bylo už i judikováno28, v případech kdy likvidátora jmenoval soud, nemůže statutární orgán ani valná hromada společnosti rozhodnout o zrušení svého rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace. Takovým rozhodnutím by totiž bylo nepřípustně zasahováno do pravomoci soudu.

Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ve svém § 4 odst. 1 umožňuje také přeměnu obchodní společnosti i v případě, že obchodní společnost už vstoupila do likvidace. Přeměnou se myslí fúze, rozdělení, převod jmění na společníka anebo změna právní formy. Likvidace se podle § 4 odst. 2 tohoto zákona ukončuje dnem, kdy společníci nebo příslušný orgán obchodní společnosti schválili přeměnu.

28

Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.10.2005, sp.zn. 29 Odo 1016/2005

25

4.10. Obnovení likvidace

Zánikem obchodní společnosti, který nastává okamžikem jejího výmazu z obchodního rejstříku, přestává tato právnická osoba existovat. Výmaz společnosti z obchodního rejstříku má tedy konstitutivní význam. Právní osobnost likvidované společnosti tedy trvá právě do okamžiku jejího výmazu z obchodního rejstříku.

Zákonem č. 370/2000 Sb., který připustil obnovení likvidace, ale došlo k relativizaci zániku společnosti, protože v současné době je možné soudním rozhodnutím obnovit i již zaniklou, tedy z obchodního rejstříku vymazanou, a tím pádem neexistující obchodní společnost.

Institut obnovení likvidace upravuje ustanovení § 75b obchodního zákoníku. Zákon rozlišuje dva případy obnovení likvidace, a to před výmazem likvidované společnosti z obchodního rejstříku a po jejím výmazu. Podle ustanovení § 75b odst. 1 obchodního zákoníku může být již ukončená likvidace obnovena ještě před výmazem společnosti z obchodního rejstříku z důvodů, že se po skončení likvidace společnosti zjistí dosud neznámý majetek nebo se objeví potřeba jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací. K obnovení likvidace je možné přistoupit výlučně z rozhodnutí soudu. Soud může takto rozhodnout na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka. Soud je povinen zároveň jmenovat likvidátora. Ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku umožňuje i obnovení likvidace po výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Takto zrušit zápis o výmazu společnosti z obchodního rejstříku a obnovit již zaniklou společnost lze jen v případě, že je zjištěn dosud neznámý majetek zaniklé společnosti. Poté se tedy obnovuje i zápis obchodní společnosti v obchodním rejstříku.

Ke dni zápisu obnovení likvidace do obchodního rejstříku je likvidátor povinen sestavit zahajovací rozvahu. Po obnovení likvidace již není možné toto rozhodnutí změnit a tento proces tedy vždy končí výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Dosud neznámý majetek bude v případě obnovení likvidace vypořádán stejným způsobem, jako kdyby byl zjištěn před skončením likvidace. Obchodní zákoník

26

nestanoví žádnou lhůtu, do kdy je možné obnovit likvidaci, a tím obnovit již neexistující právní subjekt.

V této souvislosti je vhodné zmínit i institut ručení v případě likvidace a zániku obchodní společnosti. Podle ustanovení § 56 odst. 6 obchodního zákoníku společníci i po zániku společnosti ručí za její závazky stejně jako za jejího trvání, v tomto případě tedy až do výše svého podílu na likvidačním zůstatku, nejméně však v rozsahu, v němž za ně ručili ještě za trvání společnosti. Ještě širší je potom odpovědnost podle ustanovení § 66 odst. 6 obchodního zákoníku. Toto ustanovení říká, že ustanovení obchodního zákoníku a zvláštních právních předpisů o odpovědnosti a ručení orgánů a členů orgánů společnosti lze vztáhnout i na osoby, které na základě dohody, podílu na společnosti či na základě jiné skutečnosti ovlivňují nebo ovlivňovaly podstatným způsobem chování společnosti, a to bez ohledu na to jaký vztah ke společnosti mají. Jde-li tedy např. o společníka, který byl ve společnosti v postavení ovládající osoby, jde fakticky o osobu, která se v popsaném právním postavení nachází, to znamená, že věřitelé se po provedeném dokazování mohou tohoto ustanovení dovolávat a tento společník přesto, že společnost byla již vymazána z obchodního rejstříku, může být volán k odpovědnosti a k úhradě případných dluhů společnosti. Na tento případ se totiž přímo vztahuje ustanovení § 311 odst. 2 obchodního zákoníku, který upravuje zánik ručení tak, že je-li závazek společnosti splnitelný ručitelem, jeho ručení nezaniká, i když společnost, která je sama dlužníkem, byla vymazána z obchodního rejstříku. Odpovědnost dopadá i na další osoby stojící vně společnosti, pokud tyto osoby ve skutečnosti mají zmíněný vliv na společnost. Může jít o osoby v příbuzenském poměru nebo podle slov JUDr. Hampela29 o „…jiné tzv. nastrčené osoby, které by případně měly zastřít pravou osobu ovlivňující podstatným způsobem výkon práv společníka určité společnosti a zbavit ji tak přímé právní odpovědnosti…“.

29

Hampel, P.: Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností, Právní rádce 8/2003

27

5.

Specifika likvidace z rozhodnutí soudu a jmenování likvidátora soudem

V poslední době tvoří už více než polovinu likvidací likvidace z rozhodnutí soudu. V obchodním rejstříku je totiž zapsána spousta obchodních společností, které nikdy žádnou činnost neprovozovaly nebo již několik let neprovozují, nemají zapsán žádný statutární orgán, nemají potřebná živnostenská oprávnění, společnost již nesplňuje předpoklady pro svůj vznik nebo např. nesplní povinnost stanovenou Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže prodat část podniku nebo se rozdělit. V těchto situacích je tedy možné nucené zrušení společnosti soudem. Soud může společnost zrušit dále například i v případě, že společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky. Při zrušení společnosti podle ustanovení § 68 odst. 6 obchodního zákoníku se postupuje podle § 200e občanského soudního řádu, k rozhodování je příslušný krajský soud podle sídla společnosti, soud rozhoduje usnesením, a to zpravidla bez jednání. Až do okamžiku, kdy likvidátor začne rozdělovat likvidační zůstatek, může soud na návrh společníků nebo příslušného orgánu likvidované společnosti rozhodnout o zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace.

Soudy v poslední době ve snaze vést co možná nejaktuálnější databázi existujících obchodních společností začaly aktivněji využívat svoje oprávnění zrušit ty společnosti, které fakticky žádnou činnost nevyvíjí. Soud může zrušit společnost s likvidací, a to na základě návrhu na její zrušení podaného oprávněnou osobou, kterou může být státní orgán, např. finanční úřad nebo státní zastupitelství nebo osoba, která osvědčí na zrušení společnosti svůj právní zájem.Ve zvláštních případech stanovených zákonem je možné zahájit soudní řízení i bez návrhu. Předpokladem zrušení společnosti bez návrhu je nesplnění zákonem stanovených podmínek pro další existenci společnosti30.

Zvláštním případem zrušení obchodní společnosti je její zrušení přímo ze zákona, např. prohlášením konkursu na majetek společníka veřejné obchodní společnosti, jestliže se zbývající společníci nedohodnou na dalším trvání této společnosti. 30

Hampel, P.: Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností, Právní rádce 8/2003, str. 28

28

V případech zrušení společnosti soudem jde tedy o řízení návrhové nebo řízení ex officio s vymezeným okruhem aktivně legitimovaných osob, které teorie zařazuje mezi řízení nesporná, ovládaná zásadou vyšetřovací. To ale nemusí ještě znamenat, že soud bude sám aktivně vyhledávat důkazy, stále totiž platí důkazní povinnost účastníků řízení. Po provedeném řízení soud buď společnost zruší, v těchto případech jmenuje soud současně i likvidátora, nebo návrh na zrušení obchodní společnosti zamítne.

Je-li důvod, pro který má být společnost zrušena odstranitelný, stanoví soud nejprve přiměřenou lhůtu k odstranění důvodu. Je pouze na soudcovském uvážení, zda soud společnost zruší či nikoliv.

Obchodní společnost v případě vyhovení návrhu na zrušení vstupuje do likvidace dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu, pozdější zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní charakter.

V praxi to znamená, že likvidátor jmenovaný soudem se ujímá výkonu své funkce okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o svém jmenování a ne zápisem své osoby do obchodního rejstříku.

Za normálních okolností je jmenování likvidátora právem obchodní společnosti. Zákon ale připouští, aby ve stanovených případech jmenoval likvidátora soud. Likvidátor musí být především jmenován bez zbytečného odkladu po zrušení společnosti, jinak toto právo společnosti zaniká a likvidátora je povinen jmenovat soud.

Významným problémem vznikajícím při zrušení obchodní společnosti soudem je, že se často nedaří nalézt vhodnou osobu pro výkon funkce likvidátora. Podle ustanovení § 71 odst. 2 obchodního zákoníku může soud v těchto případech jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu. Takto jmenovaný likvidátor se nemůže vzdát své funkce.

29

Avšak dosavadní rozhodovací praxe soudů31 ukazuje, že likvidátoři takto jmenovaní ze společníků nebo členů statutárních orgánů jsou často nečinní a soudy bohužel nemají žádný právní nástroj, aby je mohli přinutit k plnění zákonných povinností. Soud totiž nemůže sám zahájit řízení o odvolání takového likvidátora z funkce a nemůže mu ani uložit plnění konkrétních povinností. Soud nemůže plnění povinností likvidátora ani nijak vynucovat.

Pouze konkrétní návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, podaný např. věřitelem nebo orgánem státu může za předpokladu, že se prokáže porušování povinností likvidátora, vést k jeho odvolání soudem a následné výměně nečinného likvidátora. K prodlužování procesu likvidace dochází i tím, že většina takto ustavených likvidátorů se proti usnesení o svém jmenování odvolává. Tyto osoby se většinou odvolávají např. na to, že společnost fakticky vedl někdo jiný, že byli ve společnosti pouze formálně. Samotné odvolací řízení v této věci pak zabere i jeden rok. Odvolací soudy tyto důvody neuznávají, ale dochází tím k oddalování nabytí právní moci usnesení o jejich jmenování. Další komplikaci přináší to, že takto jmenovanému likvidátorovi stačí, aby pozbyl právní postavení společníka, jednatele nebo člena představenstva zrušené společnosti. Pokud se tak stane v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud musí usnesení o jmenování likvidátora zrušit, samotná skutečnost, že se tato osoba již nenachází v požadovaném právním postavení splňuje podmínku, že po této osobě již nelze spravedlivě požadovat, aby funkci likvidátora vykonávala32. Například u společnosti s ručením omezeným může tedy jednatel jednoduše rezignovat na svou funkci a poté podat návrh na odvolání z funkce likvidátora. V těchto případech bude muset soud jmenovat nového likvidátora. Stejné účinky má i zbavení se obchodního podílu, ten lze totiž také převádět až do okamžiku zániku společnosti33. V případě, že soud nenajde žádnou další osobu, kterou je možné likvidátorem jmenovat, ustaví soud likvidátora podle § 71 odst. 7 obchodního zákoníku ze seznamu insolvenčních správců. Tito likvidátoři musí zpravidla nejdříve zkusit kontaktovat členy statutárního orgánu likvidované společnosti a pokusit se získat od nich potřebné doklady. Jestliže se jim to nepodaří zbývá jedině kontaktovat příslušný finanční úřad,

31

Hampel, P.: Činnost likvidátora jmenovaného soudem, Právní rádce 6/2006, str. 28-29 Hampel, P.: Činnost likvidátora jmenovaného soudem, Právní rádce 6/2006, str. 29 33 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.9.2001, sp.zn. 7 Cmo 591/2000 32

30

oznámit mu vstup společnosti do likvidace a vyžádat si od něj dostupné informace o likvidované společnosti.

Likvidátorovi jmenovanému soudem jsou třetí osoby, tedy i zmíněný finanční úřad, povinny

podle ustanovení § 71 odst. 8 obchodního zákoníku poskytnout

součinnost jako insolvenčnímu správci. Povinné osoby mají likvidátorovi poskytovat součinnost v rozsahu daném insolvenčním zákonem. Především mají tedy podle ustanovení § 43 a § 44 insolvenčního zákona poskytovat likvidátorovi požadované údaje a požadované listiny. Smyslem tohoto ustanovení je umožnit likvidátorovi získání účetních dokladů a zjištění majetku likvidované společnosti.

Vlastní postup likvidace z rozhodnutí soudu je však skoro stejný jako postup v případě rozhodnutí společníků34. Návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku podává v tomto případě soud, který o likvidaci rozhodl. U těchto likvidací se však většinou nepodaří najít žádný majetek ani společníky. Likvidátor má však i tak povinnost vypracovat účetní závěrky. Pokud jsou společníci nekontaktní, uloží likvidátor případný likvidační zůstatek u příslušného soudu do soudní úschovy. Po skončení úkonů likvidace vypracuje likvidátor konečnou zprávu a návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Pokud se likvidátorovi nepodaří získat souhlas společníků, což je především u cizinců zcela běžné, je nutné k návrhu na výmaz doložit doklady o tom, že jim bylo všechno zasláno. Současně s podáním návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku podává likvidátor soudu i vyúčtování výdajů a odměny likvidátora. V těchto případech je společnost většinou osvobozena od soudního poplatku 3000,- Kč za její výmaz z obchodního rejstříku.

V případě, že likvidátor zjistí předlužení likvidované společnosti, je povinen bezodkladně podat insolvenční návrh. Současně podá i návrh na určení odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora. Insolvenční řízení bude ve většině těchto případů končit zamítnutím návrhu pro nedostatek majetku a bude tedy moci dojít k výmazu společnosti z obchodního rejstříku bez likvidace.

34

Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 28

31

Mimo jmenování likvidátorů při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu, přísluší soudu jmenování likvidátora i za dalších okolností. Především podle znění § 71 odst. 1 obchodního zákoníku jmenuje soud likvidátora, pokud ho bez zbytečného odkladu neustavila sama likvidovaná společnost, toto ustanovení by mělo zabraňovat zbytečným průtahům při likvidaci. Dále soud jmenuje likvidátora ve všech situacích uvedených v § 71 odst. 3 obchodního zákoníku, jestliže tak neučiní orgán, který je k tomu oprávněn, tj. zemře-li likvidátor, je-li odvolán, vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji dále vykonávat. Pokud soud odvolá likvidátora, který porušuje své povinnosti na návrh oprávněné osoby, určí zároveň likvidátora nového, v tomto případě tedy společnosti nevznikne právo nového likvidátora jmenovat ani v případě, že původního likvidátora jmenovala sama, likvidátora odvolaného soudem tedy nahrazuje vždy soud. Pokud soud rozhodne o obnovení likvidace společnosti podle ustanovení § 75b obchodního zákoníku, jmenuje zároveň i likvidátora.

Výši odměny těchto likvidátorů určuje tentýž soud na základě vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem. Jmenuje-li soud likvidátorem některého ze společníků nebo statutární orgán podle § 71 odst. 2 obchodního zákoníku při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu, žádná odměna mu nenáleží. Ostatním likvidátorům jmenovaným soudem náleží odměna stanovená podle pravidel, která podle dikce zákona určuje tato vyhláška Ministerstva spravedlnosti. Podle znění § 1 odst. 2 této vyhlášky v případě, že jsou odměna likvidátora a jeho hotové výdaje hrazeny státem, vyplácí je příslušný soud. Základem pro určení odměny je tzv. likvidační majetek, tzn. majetkový zůstatek, který zbude společnosti po provedení všech úkonů nezbytných k její likvidaci. Odměna je určena procentuelně právě podle výše likvidačního majetku a soud ji může přiměřeně zvýšit nebo snížit. Nedostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1000,- Kč, kterou může soud zvýšit až do výše 5000,- Kč. Tato odměna je ale většinou zcela nepřiměřená náročnosti likvidace, a proto ani sami insolvenční správci nemají zájem tuto funkci vykonávat35. Likvidátorovi náleží také

35

Hampel, P.: Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností, Právní rádce 8/2003, str. 31

32

náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace (např. soudní poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky) a náhrada za čas promeškaný v souvislosti s prováděním likvidace, tato náhrada je stanovena na 20,- Kč za každou započatou půlhodinu.

Jednu z výjimek u určování odměny stanoví § 36 odst. 2 zákona o bankách, likvidátora sice jmenuje soud, ale výši a splatnost jeho odměny s přihlédnutím k rozsahu činnosti likvidátora stanoví Česká národní banka.

Kromě obecných důvodů upravených v § 68 obchodního zákoníku existují i další speciální důvody pro zrušení obchodní společnosti soudem. Například podle ustanovení § 29 odst. 6 obchodního zákoníku může soud rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací, jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje ustanovení zákona a společnost nezjedná ve stanovené lhůtě nápravu. Při tomto řízení se však musí dokazovat, že takový postup je v zájmu třetích osob, proto ke zrušení společnosti dochází jen zřídka a uvedené ustanovení slouží v podstatě spíše k donucení společnosti zjednat nápravu ve věcech zápisu v obchodním rejstříku36.

V případě veřejné obchodní společnosti může podle znění § 90 odst. 1 obchodního zákoníku společník navrhnout, aby soud společnost zrušil, jsou-li pro to důležité důvody, zejména porušuje-li jiný společník závažným způsobem svoje povinnosti nebo není-li možné dosáhnout účelu, pro který byla společnost založena. Tento návrh na zrušení veřejné obchodní společnosti soudem je proto jednou z variant obrany společníků společnosti proti porušování povinností ze strany jiného společníka nebo společníků37. Rozhodnutí, zda jde či nejde o závažné porušování povinností společníkem přísluší soudu, soud rozhoduje podle vlastní úvahy na základě konkrétní situace ve společnosti. Soud rozhoduje v této věci podle občanského soudního řádu usnesením, není mu však uložena povinnost společnost zrušit a podle závěrů dokazování soud zváží, zda případné zrušení společnosti je v zájmu ostatních společníku a dalších osob.

36

Hampel, P.: Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností, Právní rádce 8/2003, str. 32 37 Bartošíková, M.: Vzor s komentářem, Návrh na zrušení veřejné obchodní společnosti soudem, Právní rádce 1/2005, str. 76

33

Společnost s ručením omezeným může soud např. podle § 113 odst. 6 obchodního zákoníku i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci v případě, že do šesti měsíců ode dne, kdy na ni přešel její vlastní obchodní podíl, s tímto podílem nenaloží podle zákona. K těmto situacím dochází, když je společník ze společnosti vyloučen, když jeho účast na společnosti zruší soud nebo když společník zemře, k těmto situacím dochází tedy poměrně často38.

6.

Likvidace specifických právních subjektů

Mezi další právnické osoby podléhající likvidaci patří např. družstva, státní podniky, peněžní ústavy, nadace a nadační fondy a investiční společnosti a investiční fondy.

Pro družstva obchodní zákoník v ustanovení § 260 přímo určuje, že ustanovení §§ 70 až 75b obchodního zákonílu upravující likvidaci obchodních společností, se na likvidaci družstva přiměřeně použijí. Vzhledem k tomu, že členy družstva mohou být jak fyzické tak i právnické osoby, stanoví § 232 odst. 4 obchodního zákoníku jako důvod zániku členství právnické osoby v družstvu její vstup do likvidace, prohlášení konkursu nebo její zánik. Nejvyšším orgánem družstva je schůze členů družstva, neboli členská schůze. Členské schůzi náleží podle § 239 odst. 4 písm. g) rozhodovat o zrušení družstva s likvidací. Stejně jako obchodní společnost zaniká i družstvo podle § 254 odst. 1 obchodního zákoníku až výmazem z obchodního rejstříku. O zrušení družstva a jeho likvidaci může na návrh státního orgánu, orgánu nebo člena družstva nebo jiné osoby za předpokladu, že osvědčí právní zájem na zrušení družstva, v přesně vymezených situacích rozhodnout i soud. Pokud stanovy družstva nestanoví způsob jmenování likvidátora, jmenuje ho podle § 259 odst. 1 obchodního zákoníku členská schůze. Členská schůze určuje i výši odměny za výkon funkce likvidátora.

38

Czigle, J.: Vzor s komentářem, Návrh na zrušení společnosti, Právní rádce 6/2005, str. 78

34

Členská schůze také podle ustanovení § 259 odst. 2 obchodního zákoníku projednává návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, který je povinen likvidátor nebo likvidátoři vypracovat. Stanovy družstva určují, jakým způsobem má být likvidační zůstatek mezi členy rozdělen. Zpravidla se tedy podle ustanovení § 259 odst. 3 obchodního zákoníku uhradí zaplacená část jejich členského vkladu a zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi členy družstva, jejichž členský poměr ke dni zrušení družstva trval alespoň po dobu jednoho roku, a to podle jejich podílu na základním jmění družstva. Ustanovení § 259 odst. 4 obchodního zákoníku dává každému členu družstva nebo jiné oprávněné osobě možnost navrhnout, aby soud prohlásil usnesení členské schůze o rozdělení likvidačního zůstatku za neplatné z důvodu rozporu s právními předpisy nebo stanovami družstva. Tento návrh musí být podán do tří měsíců ode dne konání členské schůze, která se na rozdělení likvidačního zůstatku usnesla. Až po uplynutí této doby anebo po pravomocném rozhodnutí soudu může být likvidační zůstatek rozdělen. V případě, že soud prohlásí usnesení členské schůze za neplatné, rozhodne sám o rozdělení likvidačního zůstatku.

Státní podnik je právnickou osobou provozující podnikatelské aktivity s majetkem státu, a to vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Státní podnik se zakládá zakládací listinou, kterou jménem státu vydává příslušné ministerstvo. Státní podnik vzniká dnem, k němuž byl zapsán do obchodního rejstříku, návrh na zápis státního podniku do obchodního rejstříku podává vždy zakladatel. Zrušení státního podniku upravuje speciální zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku. Do působnosti zakladatele podle tohoto zákona náleží zakládat a rušit podnik, jmenovat a odvolávat ředitele, členy dozorčí rady i likvidátora. Zakladatel stanovuje podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona o státním podniku i výši odměny likvidátora. Státní podnik se zrušuje na základě rozhodnutí jeho zakladatele, a to buď s likvidací anebo bez likvidace. O zrušení státního podniku je podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona o státním podniku oprávněn rozhodnout i soud, a to na návrh osoby, která na tom osvědčí svůj právní zájem. V případě, že o nařízení likvidace rozhodne soud, jmenuje zároveň i likvidátora a stanoví i způsob určení odměny za výkon jeho funkce.

35

Likvidátor musí zakladateli podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o státním podniku předložit k posouzení především likvidační účetní rozvahu, účetní závěrku ke dni skončení likvidace a konečnou zprávu o průběhu likvidace. Případný likvidační zůstatek se převádí zakladateli a tento má povinnost ho podle ustanovení § 9 odst. 5 zákona o státním podniku převést do státních finančních aktiv. Pro samotnou likvidaci podle znění § 9 odst. 6 zákona o státním podniku platí, že není-li v zákoně o státním podniku uvedeno něco jiného, použijí se pro likvidaci a likvidátora obecná ustanovení uvedená v obchodním zákoníku. I státní podnik podle § 10 zákona o státním podniku zaniká až výmazem z obchodního rejstříku.

Vznik, orgány, fungování, nucenou správu a likvidaci právnických osob založených ve formě akciové společnosti se sídlem na území České republiky, vzniklých za účelem přijímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů, které pro tyto činnosti mají bankovní licenci upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o bankách v případě, že se zrušuje banka s likvidací, může návrh na jmenování likvidátora podat pouze Česká národní banka. Jen České národní bance je přiznáno právo podat návrh na odvolání likvidátora z jeho funkce, podat návrh na jmenování nového likvidátora a podat návrh na zrušení akciové společnosti, byla-li bance odňata licence. Příslušný soud rozhodne o návrhu České národní banky do 24 hodin od jeho podání. Pro likvidaci banky se použije úprava obsažená v obchodním zákoníku, a to jak v jeho obecné části, tak i v části upravující specifika likvidace akciové společnosti. Ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se však nepoužijí, pokud zákon o bankách stanoví jinak. K výkonu funkce likvidátora může být podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o bankách určena i osoba právnická, čímž je prolomena zásada, že likvidátorem může být pouze fyzická osoba. Důvodem této výjimky je složitost a velmi vysoká náročnost jednotlivých kroků směřujících k likvidaci banky. Mezi základní povinnosti likvidátora banky patří podle § 36 odst. 4 zákona o bankách předkládat České národní bance bez zbytečného odkladu účetní výkazy a doklady zpracované v průběhu likvidace. Česká národní banka si může písemně vyžádat i další podklady nezbytné pro posouzení činnosti likvidátora a pro posouzení průběhu likvidace. Likvidátorovi banky je dále v § 36 odst. 5 zákona o bankách uložena povinnost vymáhat vydání plnění z neplatných právních úkonů, kterými jsou 36

např. smlouvy uzavřené za nápadně nevýhodných podmínek pro banku, zejména ty, které zavazují banku k hospodářsky neodůvodněnému plnění nebo plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. Plnění poskytnuté na základě takovýchto smluv, které budou soudem prohlášeny za neplatné, musí být vráceno do likvidační podstaty39.

Nadace a nadační fondy jsou právnickými osobami, rozumíme jimi účelová sdružení majetku založená k zajišťování cílů obecně prospěšných celé společnosti. Pro své fungování využívá nadace výnosů z finančních a jiných prostředků vložených do nadace a dary. Statutárním orgánem nadace nebo nadačního fondu je správní rada, kontrolní funkci vykonává dozorčí rada nebo revizor. Likvidace nadace a nadačního fondu je v obecné rovině upravena obchodním zákoníkem a speciální pravidla stanoví zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Zániku nadace nebo nadačního fondu předchází jejich zrušení s likvidací nebo bez likvidace. O likvidaci nadace nebo nadačního fondu rozhoduje podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona o nadacích a nadačních fondech zpravidla správní rada, která i jmenuje likvidátora. Likvidaci může samozřejmě nařídit i soud, ten v těchto případech určí i likvidátora a výši jeho odměny. Nadační listina většinou určuje, že případný likvidační zůstatek má přejít např. na podobnou nadaci. V případě, že tak není v nadační listině stanoveno, musí likvidátor podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o nadacích a nadačních fondech učinit nabídku nadaci nebo nadačnímu fondu s podobným účelem. Neexistuje-li taková nadace nebo nadační fond nebo odmítnou-li zjištěné nadace nebo nadační fondy likvidační zůstatek převzít, musí likvidátor nabídnout likvidační zůstatek oznámením v celostátně rozšiřovaném deníku ostatním nadacím a poté ostatním nadačním fondům. Pokud tyto nadace nemají zájem, musí likvidátor učinit nabídku příslušné obci, kde má nadace nebo nadační fond své sídlo, nepřijme-li ani tato obec likvidační zůstatek do šedesáti dnů, přechází likvidační zůstatek ze zákona na stát. Dále je v ustanovení § 9 odst. 4 zákona o nadacích a nadačních fondech výslovně stanoveno, že likvidační zůstatek musí být použit pro plnění obecně prospěšných cílů.

39

Kratochvílová, H.: Zrušení firem: likvidace a úpadek, C. H. Beck, Praha 2002, str. 45

37

Hlavní činností investičních společností a investičních fondů je kolektivní investování. Investiční společnosti a investiční fondy podnikají na základě povolení České národní banky a musí mít vždy formu akciové společnosti. Obecně se jejich fungování řídí obchodním zákoníkem, avšak i tyto společnosti mají jistá specifika, která jsou upravena zákonem č. 189/2004 Sb, o kolektivním investování. O zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu s likvidací rozhoduje zpravidla valná hromada společnosti, která zároveň podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona o kolektivním investování navrhuje i jejího likvidátora. Likvidátora jmenuje nebo odvolává podle znění § 92 odst. 3 a 4 zákona o kolektivním investování Česká národní banka. Seznam možných likvidátorů je veden Českou národní bankou. Ke zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu může samozřejmě podle ustanovení § 93 zákona o kolektivním investování dojít i z rozhodnutí soudu. V případě soudního rozhodnutí jmenuje a odvolává likvidátora soud, a to na návrh České národní banky. Ke zrušení investičního fondu dochází také uplynutím doby, na kterou byl založen. V tomto případě má podle ustanovení § 94 zákona o kolektivním investování investiční fond povinnost doručit České národní bance návrh na jmenování likvidátora schválený valnou hromadou společnosti, a to nejpozději dva měsíce před uplynutím doby, na kterou byl založen.

7.

Osoba likvidátora obchodní společnosti

Likvidátor je v průběhu likvidace obchodní společnosti nejvýznamnější osobou. V obchodním zákoníku je právní úpravě postavení likvidátora věnována velká část ustanovení týkajících se likvidace a i jednotlivé úkony tvořící samotnou likvidaci jsou v podstatě vyjádřeny jako povinnosti likvidátora.

Likvidátor je orgánem obchodní společnosti, není však jejím statutárním orgánem, přestože na něj přechází právo jednat jménem společnosti. Likvidátor je tedy orgánem společnosti sui generis a podle ustanovení § 71 odst. 5 obchodního zákoníku odpovídá za výkon své působnosti stejným způsobem jako členové statutárních orgánů. Obecně jsou tedy na osobu likvidátora aplikovatelná ustanovení obchodního

38

zákoníku týkající se statutárních orgánů společnosti, např. ustanovení § 66 obchodního zákoníku.

7.1. Způsobilost likvidátora

Obchodní zákoník ani žádný jiný právní předpis výslovně podmínky způsobilosti osoby, která se má stát likvidátorem nestanoví, a tato otázka není dodnes úplně jednoznačně řešena ani soudy. Jediným ustanovením vztahujícím se k tomuto problému je § 71 odst. 1 obchodního zákoníku, který stanoví, že likvidátorem může být pouze fyzická osoba. Z této zásady zákon ovšem může připustit výjimky. Tohoto ustanovení využil zákonodárce u zvláštních právních předpisů zatím jen v zákoně č. 21/1992 Sb., o bankách, a proto takovou výjimku dnes představuje likvidátor banky, kterým může být i osoba právnická. Zde je však třeba ještě poznamenat, že sám obchodní zákoník připouští takovou výjimku, a to v případě jmenování likvidátora soudem, kdy je likvidátor vybírán ze společníků likvidované společnosti, kterými jsou často právě právnické osoby, nebo ze seznamu insolvenčních správců, mezi kterými figurují i veřejné obchodní společnosti, proto i v těchto dvou případech je vlastně možné, aby likvidátorem byla právnická osoba, a to tedy nejen pro případ banky, ale pro jakoukoliv likvidovanou obchodní společnost.

V ustanovení § 71 odst. 2 obchodního zákoníku je pro likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu stanovena právnické osobě, byla-li jmenována likvidátorem, povinnost určit fyzickou osobu, která bude jejím jménem vykonávat funkci likvidátora a která se zapisuje do obchodního rejstříku podle znění § 38g odst. 1 obchodního zákoníku. Určení fyzické osoby, která bude likvidaci vykonávat, je tedy právem jmenované právnické osoby, pro toto rozhodnutí je však zákonem stanovena lhůta 10 dnů ode dne, kdy se rozhodnutí o jmenování likvidátora stane vykonatelným, a neučiní-li tak, bude funkci likvidátora vykonávat ze zákona její statutární orgán, popřípadě jeho členové. Je dovozováno40, že právnická osoba je povinna určit k výkonu funkce likvidátora takovou fyzickou osobu, která splňuje požadavky na výkon funkce statutárního orgánu společnosti. 40

Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha, C.H. Beck, 2001

39

I když tedy požadavky na samotnou osobu likvidátora nejsou v obchodním zákoníku výslovně stanoveny, v souladu s právní teorií41 a komentářovou literaturou42 si myslím, že vzhledem k postavení likvidátora v obchodní společnosti by likvidátor měl splňovat stejné podmínky způsobilosti jako statutární orgán společnosti, především proto, že podle ustanovení § 70 odst. 3 obchodního zákoníku na něj okamžikem jmenování přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti – i když pouze působnost podle znění § 72 obchodního zákoníku omezená právě jen na úkony spojené s likvidací. Podmínky způsobilosti členů statutárních orgánů obchodních společností se tedy použijí přiměřeně i na osobu likvidátora, protože je nesporně v zájmu všech zainteresovaných osob, aby likvidace byla prováděna osobou k tomu způsobilou.

Další důležitou okolností vedoucí k tomuto závěru je i zákonná konstrukce odpovědnosti likvidátora vyjádřená v ustanovení § 71 odst. 5 obchodního zákoníku, podle kterého likvidátor za výkon své působnosti odpovídá stejným způsobem jako členové statutárních orgánů. Likvidátor je orgánem společnosti sui generis a podle ustanovení § 66 obchodního zákoníku je vyžadováno, aby požadavky stanovené pro statutární orgány společnosti splňovaly i jiné orgány právnické osoby, tímto jiným orgánem je právě likvidátor. Vzhledem k tomu, že likvidátor je po dobu trvání likvidace orgánem společnosti, jehož jednatelská působnost je stejného druhu, jako činnost statutárních orgánů, vztahují se na něj za použití analogie podmínky způsobilosti stanovené v ustanoveních § 76 odst. 2, § 93 odst. 2 a § 194 odst. 7 obchodního zákoníku.

Likvidátorem obchodní společnosti tedy může být až na výše uvedené výjimky pouze fyzická osoba, která splňuje43: 1) všeobecné podmínky provozování živnosti, 2) u níž nejsou dány překážky provozování živnosti, a 3) která souhlasí se svým jmenováním do funkce. 41

Dvořák, T., K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000 42 Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha, C.H. Beck, 2001 43 Dvořák, T., K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 755-756

40

Tyto podmínky způsobilosti by podle soudní judikatury měla osoba likvidátora splňovat k okamžiku vzniku její funkce. Per analogiam podle ustanovení § 194 odst. 7 obchodního zákoníku funkce likvidátora zaniká, přestane-li osoba likvidátora splňovat podmínky stanovené pro výkon funkce tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání v platném znění určuje jako všeobecné podmínky provozování živnosti v ustanovení § 6 odst. 1: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost. Mezi všeobecné podmínky provozování živnosti v současnosti již nepatří předložení potvrzení prokazujícího neexistenci daňových nedoplatků, nedoplatků na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a nedoplatků na pojistném na veřejném zdravotním pojištění. Samozřejmostí je, že i částečné nesplnění jediné všeobecné podmínky provozování živnosti vede k nezpůsobilosti osoby být likvidátorem společnosti.

Podmínka dosažení věku 18 let je podle mého názoru nepřiměřeně nízká a bylo by vhodné podle vzoru některých zahraničních úprav tuto věkovou hranici zvýšit, a to nejen pro osobu likvidátora, ale i pro veškeré členy statutárních orgánů a společníků obchodních společností. Zároveň je však stanovením věkové hranice zabráněno tomu, aby se likvidátorem stala osoba, která uzavřením manželství nabyla plné způsobilosti k právním úkonům, a to tedy ještě před dosažením věku 18 let.

Osoba pouze částečně způsobilá k právním úkonům funkci likvidátora zastávat nemůže, musí tedy jít o osobu, která je plně způsobilá k právním úkonům. Jakékoliv omezení způsobilosti fyzické osoby k právním úkonům jí tedy brání stát se likvidátorem společnosti.

Likvidátor musí být též bezúhonný, platí, že se nevyžaduje bezúhonnost absolutní, ale postačí pouze bezúhonnost relativní, tj. bezúhonnost omezená vzhledem k povaze činnosti likvidátora. Podle významné novely živnostenského zákona vyhlášené ve sbírce zákonů pod číslem 130/2008 Sb., se mění podmínky bezúhonnosti podle živnostenského zákona, a tím i podmínky pro výkon funkce likvidátora. Touto novelou dochází k výraznému zmírnění požadavků na bezúhonnost, protože 41

nedbalostní trestný čin související s podnikáním už není na překážku provozování živnosti. Podle této novely se tedy za bezúhonnou osobu pro účely živnostenského zákona nepovažuje osoba, která byla podle znění § 6 odst. 2 živnostenského zákona pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, ať již samostatně nebo v souběhu s jinými trestnými činy, a byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, nebo osoba, která byla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin spáchaný v souvislosti s podnikáním, to vše ovšem za podmínky, že se na tuto osobu nehledí, jako by nebyla odsouzena. Nově tedy musí jít jednoznačně o úmyslný trestný čin, odsouzení pouze pro nedbalostní trestný čin tedy podmínku bezúhonnosti nenarušuje. Bezúhonnost z hlediska trestněprávního se podle ustanovení § 6 odst. 3 živnostenského zákona prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů.

Funkci likvidátora obchodní společnosti může dále vykonávat pouze osoba, u které není dána překážka provozování živnosti. Mezi tyto překážky patří podle znění § 8 živnostenského zákona například prohlášení konkursu na majetek této osoby. Likvidátorem dále nemůže být fyzická osoba po dobu tří let od právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proti ní proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení nebo po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Byl-li však konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka provozování živnosti odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu. Zároveň je však nutné přihlédnout k ustanovení § 38l odst. 4 obchodního zákoníku, které stanoví další případy, kdy se k překážce nepřihlíží.

Ze znění § 38l odst. 6 obchodního zákoníku lze dovodit, že osoba likvidátora musí všechny tyto podmínky splňovat v okamžiku jejího jmenování do funkce. V případě, že tyto okolnosti nastanou až v průběhu výkonu funkce likvidátora, příslušný orgán, který osobu do funkce jmenoval, jakmile se o tom dozví, tuto osobu z funkce odvolá anebo potvrdí její jmenování. Příslušný orgán tedy může účinky této překážky vyloučit. Jestliže k potvrzení jmenování nedojde do tří měsíců ode dne, kdy nastaly uvedené skutečnosti, výkon funkce likvidátora zaniká posledním dnem této lhůty. Funkci likvidátora nemůže podle ustanovení § 8 odst. 5 živnostenského zákona vykonávat ani osoba, které byl soudem nebo správním orgánem uložen trest nebo 42

sankce zákazu činnosti týkající se provozování živnosti v oboru, ve kterém působí likvidovaná společnost nebo v oboru příbuzném, ani osoba, které je zakázáno působit ve funkci statutárního orgánu obecně.

U kapitálových obchodních společností je dále stanovena ještě podmínka neslučitelnosti funkce likvidátora s funkcí člena dozorčí rady, u likvidátora akciové společnosti je toto stanoveno přímo v § 200 odst. 4 obchodního zákoníku, podle kterého člen dozorčí rady nesmí být zároveň osobou oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem společnosti. U likvidátora společnosti s ručením omezeným je třeba tuto podmínku dovodit, protože zákonem výslovně stanovena není. Podle ustanovení § 139 odst. 2 obchodního zákoníku členem dozorčí rady společnosti s ručením omezeným nemůže být jednatel společnosti, a proto analogicky ani likvidátor nemůže být členem dozorčí rady likvidované společnosti.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách (tzv. bankovní zákon) stanoví zvláštní požadavky na likvidátora banky, obchodní zákoník se zde proto použije pouze subsidiárně. Ustanovení § 36 odst. 2 bankovního zákona stanoví, že likvidátorem banky může být nejen fyzická ale i právnická osoba. Kromě toho nesmí být likvidátorem banky osoba, která měla nebo má k bance zvláštní vztah, v posledních pěti letech byla nebo je auditorem banky nebo která se na auditu banky jakýmkoliv způsobem podílela. Podle ustanovení § 19 bankovního zákona jsou osobami majícími k bance zvláštní vztah např. členové statutárního orgánu nebo dozorčí rady banky, vedoucí zaměstnanci banky, osoby mající kontrolu nad bankou a osoby blízké všem těmto osobám, dále pak např. i členové bankovní rady České národní banky. Osoba, která je likvidátorem banky musí samozřejmě splňovat i obecná kritéria způsobilosti. Právnická osoba tato kritéria splňovat nemůže, proto osoby tvořící její statutární orgán musí splňovat požadavky stanovené zákonem pro daný typ právnické osoby.

Také zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování stanoví zvláštní požadavky na osobu likvidátora investičních společností a investičních fondů. Likvidátorem investiční společnosti nebo investičního fondu může být podle znění § 134 zákona o kolektivním investování pouze osoba zapsaná do seznamu likvidátorů vedeného Českou národní bankou. Likvidátorem může být dále jen osoba, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy likvidované investiční společnosti nebo investičního fondu. 43

Likvidátor nesmí být personálně nebo majetkově propojen s touto investiční společností nebo investičním fondem. Osoba likvidátora se dále také nesměla podílet v posledních třech letech na auditu likvidované investiční společnosti nebo investičního fondu. Tato úprava podmínek způsobilosti k výkonu funkce likvidátora investiční společnosti nebo investičního fondu je tedy zcela speciální k úpravě obsažené v obchodním zákoníku.

Pro likvidátora pojišťovny nebo zajišťovny podle zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví platí, že jím může být pouze osoba, která splňuje podmínky stanovené obchodním zákoníkem a která je zapsána v seznamu likvidátorů, který vede Česká národní banka. Do tohoto seznamu může být podle znění § 37 odst. 1 zákona o pojišťovnictví zapsána pouze fyzická osoba plně způsobilá k právním úkonům, splňující podmínky důvěryhodnosti nebo právnická osoba splňující podmínky důvěryhodnosti, a zároveň osoba kvalifikovaná v oblasti upravené tímto zákonem. Podmínky důvěryhodnosti jsou speciálně stanoveny pro účely tohoto zákona, jednou z podmínek je například, že osoba nebyla v posledních deseti letech pravomocně odsouzena pro trestný čin proti majetku, pro trestný čin hospodářský nebo pro jiný úmyslný trestný čin. Česká národní banka likvidátora pojišťovny nebo zajišťovny jmenuje a současně určuje i výši jeho odměny. V ustanovení § 37 odst. 2 zákona o pojišťovnictví je dále stanoveno, že likvidátorem nesmí být osoba, která byla nebo je auditorem pojišťovny nebo zajišťovny nebo se jakýmkoliv způsobem na auditu podílela, nebo osoba, která je nebo byla v této pojišťovně nebo zajišťovně odpovědným pojistným matematikem nebo má anebo měla k pojišťovně nebo zajišťovně vztah, který by mohl být překážkou řádného výkonu funkce likvidátora. I v případě likvidátora pojišťovny nebo zajišťovny vzhledem k ustanovení § 4 odst. 1 zákona o pojišťovnictví platí, že se jeho postavení řídí obchodním zákoníkem, nestanoví-li tento zákon jinak.

7.2. Vznik funkce likvidátora

Likvidátor obchodní společnosti je do své funkce ustavován volbou anebo jmenováním. Podle českého právního řádu zatím není připuštěna možnost, že by funkce likvidátora vznikala ex lege, např. pro nečinnost statutárního orgánu 44

společnosti. Zvolit nebo jmenovat likvidátora může statutární orgán likvidované společnosti, Česká národní banka anebo soud. Obchodní zákoník v ustanovení § 70 odst. 3 dovoluje jmenování nebo volbu více likvidátorů. V tomto případě, pokud z volby nebo jmenování nevyplývá něco jiného, získává každý z likvidátorů samostatnou působnost.

Statutární orgán ustavuje likvidátora do funkce v případě veřejné obchodní společnosti, stejně tomu tak je i v případě komanditní společnosti. Společenská smlouva se však může od tohoto ustanovení odchýlit a stanovit ohledně jmenování likvidátora jiné podmínky. U společnosti s ručením omezeným jmenuje likvidátora podle znění § 125 odst. 1 písm. i) obchodního zákoníku valná hromada společnosti, stejně tomu je podle § 187 odst. 1 písm. i) a § 219 odst. 1 obchodního zákoníku i u společnosti akciové44. Valná hromada společnosti s ručením omezeným rozhoduje prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů. Podle ustanovení § 130 odst. 1 obchodního zákoníku mohou společníci jmenovat likvidátora i mimo valnou hromadu, v tomto případě je třeba většina z celkového počtu hlasů příslušejících všem společníkům likvidované společnosti s ručením omezeným. U akciové společnosti rozhoduje valná hromada většinou hlasů přítomných akcionářů, stanovy akciové společnosti mohou určovat vyšší počet hlasů potřebných k přijetí usnesení o jmenování likvidátora.

Pravomoc soudu jmenovat likvidátora nastupuje, jak již bylo rozebráno v samostatné kapitole, v různých případech. Především však soud jmenuje likvidátora, když sám rozhoduje o likvidaci společnosti podle § 71 odst. 2 obchodního zákoníku. Dále pak podle znění § 71 odst. 3 obchodního zákoníku je likvidátor jmenován soudem pokud dosavadní likvidátor zemřel, vzdal se funkce nebo byl odvolán a valná hromada společnosti bez zbytečného odkladu nezvolí likvidátora nového nebo pokud valná hromada společnosti po rozhodnutí o likvidaci společnosti likvidátora nezvolila vůbec. Podle ustanovení § 71 odst. 4 obchodního zákoníku jmenuje likvidátora soud na návrh osoby, která prokáže svůj právní zájem, pokud valnou hromadou zvolený likvidátor porušuje své povinnosti. Soud může odvolat likvidátora a jmenovat likvidátora nového u akciové společnosti také na návrh akcionářů vlastnících alespoň 44

Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 238

45

3% (u akciových společností s nižším základním kapitálem než 100 000 000 Kč alespoň 5%) základního kapitálu společnosti. Pro všechna tato řízení je věcně příslušným soudem výlučně krajský obchodní soud, u něhož je společnost zapsána v obchodním rejstříku.

Český právní řád zná i jmenování likvidátora prostřednictvím správního orgánu. Tímto správním orgánem může být v současné době pouze Česká národní banka, na kterou je buď úplně přenesena pravomoc jmenovat likvidátora anebo dochází k omezení pravomoci soudu tak, že soud může jmenovat likvidátorem pouze osobu navrženou Českou národní bankou.

V případě investiční společnosti nebo investičního fondu jmenuje likvidátora podle znění § 92 odst. 3 zákona o kolektivním investování Česká národní banka, a to na návrh statutárního orgánu učiněný na základě usnesení valné hromady investiční společnosti nebo investičního fondu nebo může být likvidátor jmenován i z vlastního rozhodnutí České národní banky. Pokud jde o likvidátora pojišťovny nebo zajišťovny jmenuje likvidátora Česká národní banka, a to ze seznamu likvidátorů, který vede. Pokud je likvidovanou společností banka musí soud rozhodnout podle návrhu, který může podat pouze Česká národní banka.

7.3. Právní postavení likvidátora

Podle ustanovení § 70 odst. 3 obchodního zákoníku může likvidátor jednat jménem společnosti již okamžikem svého jmenování do funkce, protože právě okamžikem jmenování na likvidátora přechází v rámci § 72 obchodního zákoníku působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Zápis osoby likvidátora do obchodního rejstříku má v současné době již jen účinky deklaratorní. Před zápisem likvidace do obchodního rejstříku může za likvidovanou společnost jednat likvidátor, který dokládá své jmenování notářským zápisem o likvidaci nebo usnesením soudu s vyznačenou doložkou nabytí právní moci. Likvidátor je orgánem společnosti, ale není statutárním orgánem společnosti, je tedy, jak už bylo zmíněno, orgánem společnosti sui generis ve smyslu § 66 odst. 1 obchodního zákoníku. 46

I vlastní výkon funkce likvidátora obchodní společnosti končí většinou ex tunc, tedy dnem skutečného ukončení výkonu jeho funkce. Výmaz likvidátora z obchodního rejstříku tedy také nemá ve všech případech konstitutivní účinek. Jednatelské oprávnění následujícího likvidátora vzniká až jeho jmenováním. V tomto mezidobí přechází jednatelská působnost zpět na statutární orgány společnosti, omezení stanovené § 72 však platí i pro tyto případy45. Likvidátor obchodní společnosti je při výkonu své funkce povinen jednat jménem této společnosti. Po dobu likvidace se musí užívat firma společnosti s dovětkem „v likvidaci“. Likvidátor není zástupcem společnosti, jedná jejím jménem a na její účet.

Na likvidátora přechází ze zákona veškerá působnost statutárního orgánu společnosti46. Podle znění § 72 odst. 1 obchodního zákoníku může však likvidátor společnosti činit jen takové úkony, které vedou k likvidaci obchodní společnosti. Likvidátor při výkonu své působnosti mimo jiné zastupuje společnost před soudy a jinými orgány a vykonává práva společnosti. Nové smlouvy může likvidátor uzavřít pouze v souvislosti s uzavřením nevyřízených obchodů nebo v případě, že je to potřebné k zachování hodnoty majetku společnosti nebo k jeho využití. Pokud by likvidátor meze svého jednatelského oprávnění překročil, byly by takovéto smlouvy ze zákona neplatné. Potom, co je likvidátor zapsán do obchodního rejstříku, existuje dosavadní statutární orgán i nadále, jeho pravomoci jsou však velmi omezené.

V případě prohlášení konkursu na společnost se likvidace přerušuje, funkce likvidátora ale nezaniká47, jeho pravomoc a působnost se však omezuje jen na poskytování pomoci a potřebné součinnosti insolvenčnímu správci. Likvidátor tedy není po prohlášení konkursu oprávněn k samostatnému jednání za společnost48.

45

Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 239 46 Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 767 47 Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 240 48 Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 771

47

Obchodní zákoník neřeší otázku povinnosti osobního výkonu funkce jmenovaného likvidátora. Likvidátor se může nechat ve výkonu své funkce zastupovat na základě plné moci. To by ovšem rozhodně nemělo znamenat možnost, že by likvidátor svému zmocněnci předal veškerý výkon své funkce, a tím by reálně svou funkci přestal vykonávat. Tím by totiž docházelo k obcházení zákona a k porušení povinností likvidátora, protože likvidátorem je vždy jmenována konkrétní osoba, která musí splňovat dané podmínky. Vzhledem k neexistenci ustanovení o osobním výkonu funkce, by podle mého názoru měl statutární orgán nebo valná hromada nebo soud, resp. Česká národní banka likvidátorovi povinnost k osobnímu výkonu funkce přikázat. Příkaz k osobnímu výkonu funkce likvidátora může být též upraven v zakladatelských smlouvách společnosti.

Povahu právního vztahu likvidátora ke společnosti obchodní zákoník výslovně neřeší. Tento vztah však nikdy nemůže být vztahem pracovněprávním. Jde tedy o právní vztah obchodní, který se podle znění § 66 odst. 2 obchodního zákoníku řídí přiměřeně ustanoveními obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, nebylo-li dohodnuto výslovně jiné určení vzájemných práv a povinností, je tedy např. možné, aby společnost a likvidátor uzavřeli smlouvu o výkonu funkce likvidátora podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, tedy smlouvu inominátní.

Pro výkon funkce likvidátora je velice důležitý vztah likvidátora k orgánům likvidované společnosti. Likvidátor nikdy nemůže zasahovat do složení statutárního orgánu společnosti. Naopak je však v zásadě možné, aby společníci osobních společností nebo valná hromada v případě kapitálových společností likvidátora kdykoliv odvolali, a to i bez udání důvodu. U kapitálových obchodních společností se dovozuje, že valná hromada nemůže likvidátorovi dávat pokyny týkající se provádění samotné likvidace, ovšem v jiných věcech je likvidátor povinen rozhodnutí a pokyny valné hromady respektovat. Právní postavení likvidátora k třetím osobám, tedy především k věřitelům, je prakticky shodné s postavením statutárního orgánu společnosti. Dozorčí rada u kapitálových obchodních společností vykonává i po vstupu společnosti do likvidace dohled nad činností likvidátora obdobně jako nad činností

48

statutárního orgánu před vstupem společnosti do likvidace, členové dozorčí rady tedy zůstávají ve své funkci i po dobu likvidace společnosti49.

7.4. Oprávnění a povinnosti likvidátora

Obchodní zákoník vymezuje působnost likvidátora obecně generální klauzulí a dále jednotlivými kazuisticky stanovenými oprávněními a povinnostmi. Působnost likvidátorů upravují ovšem i další zvláštní předpisy, především bankovní zákon, zákon o kolektivním investování, zákon o pojišťovnictví nebo zákon o účetnictví. Likvidátor je při výkonu své působnosti především povinen a oprávněn jednat jménem společnosti. Ustanovení § 72 obchodního zákoníku demonstrativně stanoví, že likvidátor plní závazky společnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Na likvidátora přechází působnost statutárního orgánu společnosti. Jeho působnost je ovšem omezena jen na úkony potřebné k zajištění likvidace.

Po svém jmenování je likvidátor nejprve povinen podat návrh na zápis vstupu společnosti do likvidace a ustanovení do funkce likvidátora do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku lze podat v listinné nebo elektronické podobě na předepsaném formuláři. Podpisy na návrzích musí být úředně ověřeny. Do obchodního rejstříku se tedy podle ustanovení § 38g obchodního zákoníku zapisuje vstup společnosti do likvidace, jméno a bydliště nebo firma a sídlo likvidátora nebo likvidátorů, popřípadě jméno a bydliště osoby, která bude vykonávat činnost likvidátora za právnickou osobu.

Další povinností likvidátora je oznámit vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům obchodní společnosti i dalším subjektům, které jsou likvidací dotčeny. Formu ani způsob tohoto oznámení věřitelům zákon nepředepisuje. V praxi

49

Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 770

49

je ovšem z hlediska prokazatelnosti požadována jednoznačně písemná forma50. Spolehlivě a průkazně je pak tato povinnost splněna formou doporučeného dopisu. V tomto dopisu jsou zároveň věřitelé vyzváni k tomu, aby uplatnili všechny své pohledávky, popřípadě jiná práva vůči likvidované společnosti51.

Požadavek na zveřejnění vstupu společnosti do likvidace je stanoven v § 73 obchodního zákoníku. Podle ustanovení § 769 obchodního zákoníku je tato povinnost splněna publikací v Obchodním věstníku, kde tedy musí být zveřejněn vstup společnosti do likvidace společně s výzvou, aby věřitelé společnosti a jiné dotčené osoby a orgány přihlásili své pohledávky a jiná práva ve lhůtě, která nesmí být kratší než 3 měsíce od tohoto zveřejnění. Tato informace se obvykle zveřejňuje dvakrát po sobě s nejméně čtrnáctidenním odstupem. Je vhodné použít i oznámení v denním a odborném tisku. Doklad o uveřejnění oznámení o vstupu společnosti do likvidace je poté povinnou přílohou návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku.

Likvidátor je povinen provádět všechny úkony potřebné k rychlé a řádné likvidaci společnosti. Podle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví vznikají vstupem společnosti do likvidace povinnosti likvidátorovi i statutárnímu orgánu společnosti. Statutární orgán má povinnost uzavřít ke dni předcházejícímu den vstupu společnosti do likvidace účetní knihy společnosti a má též sestavit mimořádnou účetní závěrku. Jestliže statutární orgán tuto povinnost nesplní, přejde na likvidátora. Likvidátor účetní knihy ke dni vstupu společnosti do likvidace otevře a sestaví zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Likvidátor je povinen zaslat každému společníku nebo věřiteli společnosti, který ho o to požádá, přehled jmění společnosti. Pokud nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, je likvidátor povinen uspokojit nejprve mzdové nároky zaměstnanců v pracovním poměru52, a to bez ohledu na pohledávky ostatních věřitelů a jejich pořadí. Pokud ale likvidátor v průběhu své činnosti zjistí, že je společnost předlužena, musí podle ustanovení § 72 odst. 2 podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, poté poskytnout insolvenčnímu správci všechny potřebné podklady a informace, 50

Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 241 51 Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007, str. 55 52 Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 242

50

pomoci mu převzít majetek likvidované společnosti a poskytnout mu kdykoliv potřebnou součinnost. Povinností likvidátora je i zajistit úschovu zákonem stanovených listin likvidované společnosti. Úschova stanovených dokumentů musí být zajištěna ještě po dobu 10 let ode dne výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti je povinnou přílohou k návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Likvidátor musí v průběhu likvidace vyrovnat všechny pracovněprávní otázky související s procesem likvidace a vyrovnat všechny daňové a poplatkové nedoplatky, které má likvidovaná společnost vůči státu a obcím. Likvidátor má dále za úkol dokončit všechny běžné záležitosti likvidované společnosti, zpeněžit majetek společnosti nejrychlejším a nejhospodárnějším způsobem, vypořádat všechny závazky a pohledávky likvidované společnosti a likvidátor by také měl podávat subjektu, který ho jmenoval, zprávy o průběhu likvidace. Ke dni skončení likvidace je likvidátorovi zákonem uloženo sestavit účetní závěrku, konečnou zprávu o průběhu likvidace a návrh na rozdělení čistého majetkového zůstatku mezi společníky a předložit je společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení. Po rozdělení likvidačního zůstatku sestaví podle ustanovení § 75a odst. 1 obchodního zákoníku likvidátor ještě seznam společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku. Konečně je likvidátor podle § 75a odst. 2 obchodního zákoníku povinen po skončení likvidace podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, a to do třiceti dnů od skončení likvidace. Jak bylo ale již judikováno53, osobou aktivně legitimovanou k podání tohoto návrhu je sama likvidovaná společnost, jestliže tedy likvidátor tento návrh jménem společnosti sám osobně nepodá, není už účastníkem řízení o takovém výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

Likvidátor obchodní společnosti musí dodržovat zásadu mlčenlivosti, a to ve stejném rozsahu jako statutární orgány společnosti. Likvidátor musí zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo likvidované společnosti způsobit škodu. Poměrně podrobně je

53

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7.7.2003, sp.zn. 7 Cmo 283/2002

51

problematika mlčenlivosti upravena i v zákoně o bankách, zákoně o kolektivním investování a v zákoně o pojišťovnictví.

7.5. Odměna likvidátora

Výši odměny určuje podle ustanovení § 71 odst. 6 obchodního zákoníku ten, kdo likvidátora do jeho funkce jmenuje. V případě jmenování likvidátora soudem určuje soud i jeho odměnu. Při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu, pokud soud jmenuje likvidátorem některého ze společníků nebo statutární orgán nebo člena statutárního orgánu, takovéto osobě likvidátora žádná odměna nenáleží, jelikož se v tomto případě jedná víceméně o sankční opatření.

Jak již bylo uvedeno výše, Ministerstvo spravedlnosti stanovilo vyhláškou č. 479/2000 Sb. pravidla pro určení výše odměny a náhrady hotových výdajů likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaných do své funkce soudem. Likvidátorovi lze podle této vyhlášky přiznat právo na vyplácení zálohy. Likvidátor má nárok na odměnu za výkon funkce a na úhradu věcně vynaložených nákladů.

V případě, že byl na společnost v likvidaci prohlášen konkurs, určuje výši odměny a náhradu nutných nákladů likvidátora podle § 70 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční soud podle návrhu insolvenčního správce a odměna likvidátora má postavení pohledávky za podstatou.

Pominu-li tedy způsob určení odměny likvidátora jmenovaného soudem, určuje výši odměny likvidátora orgán likvidované společnosti, který likvidátora do funkce jmenoval. Výkon funkce likvidátora je činností úplatnou, to se dá mimo jiné dovodit ze skutečnosti, že funkce likvidátora je ve většině případů vykonávána na základě mandátní smlouvy. Podle ustanovení § 566 obchodního zákoníku o mandátní smlouvě, se mandátní smlouvou zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost, a to uskutečněním právních úkonů jménem mandanta, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu. Odměna likvidátora má tedy v tomto případě smluvní charakter a záleží pouze na dohodě likvidátora s orgánem společnosti, ani výše této odměny není zákonem nijak omezena. 52

V případě kapitálových společností určuje odměnu likvidátora vždy valná hromada. Zatímco valné hromadě společnosti s ručením omezeným je stanovena povinnost rozhodnout o způsobu odměňování likvidátora, valné hromadě akciové společnosti je zákonem uloženo i přímo stanovit výši odměny likvidátora. Náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s prováděním likvidace náleží likvidátorovi analogicky podle ustanovení § 572 obchodního zákoníku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou již zahrnuty ve stanovené odměně likvidátora. Podle znění § 66 odst. 3 obchodního zákoníku společnost nemusí odměnu poskytnout, jestliže výkon funkce likvidátora zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti anebo při zaviněném porušení právní povinnosti likvidátora.

7.6. Odpovědnost likvidátora

Obchodní Nejvýznamnějším

zákoník

otázky odpovědnosti

ustanovením

vzhledem

k

likvidátora

odpovědnosti

výslovně

neřeší.

likvidátora

podle

obchodního zákoníku je § 71 odst. 5 obchodního zákoníku, který stanoví, že za výkon své působnosti odpovídá likvidátor stejným způsobem jako členové statutárních orgánů společnosti. I pro likvidátora tedy platí, že jde o odpovědnost objektivní povahy a nelze ji omezit ani vyloučit. Jakákoliv smlouva tuto odpovědnost vylučující nebo omezující by proto byla smlouvou absolutně neplatnou. S ohledem na ustanovení § 386 odst. 2 obchodního zákoníku nelze nárok na náhradu škody snížit ani soudně. Likvidátor je tedy odpovědný za škodu způsobenou společnosti porušením právních povinností při výkonu své funkce zásadně neomezeně a přímo ze zákona.

Pro kapitálové společnosti je odpovědnost likvidátora stanovena v § 194 odst. 4 54

až 6

obchodního zákoníku. Likvidátor musí respektovat usnesení a pokyny valné

hromady společnosti, s výjimkou usnesení a pokynů nezákonných, ty likvidátor

54

Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004, str. 239

53

naopak plnit nesmí55. Likvidátor je z hlediska své odpovědnosti povinen upozornit valnou hromadu společnosti, že její pokyn není vhodný z hlediska účelu likvidace. Pokud valná hromada splnění svého pokynu nadále vyžaduje, likvidátor neodpovídá za škodu, která splněním tohoto pokynu vznikla. Pokud ale likvidátor valnou hromadu společnosti neupozorní a splněním nevhodného pokynu vznikne společnosti škoda, likvidátor za tuto škodu odpovídá v plném rozsahu. Valná hromada nemůže dávat likvidátorovi pokyny týkající se vlastního průběhu likvidace, protože řízení likvidace společnosti je vlastně totéž co její obchodní vedení.

Likvidátor je analogicky podle ustanovení § 194 odst. 5 obchodního zákoníku povinen vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Je-li sporné, jestli likvidátor jednal s péčí řádného hospodáře nese před soudem důkazní břemeno o tom, že s péčí řádného hospodáře jednal sám likvidátor. Základním předpokladem je majetek společnosti spravovat a zabránit vzniku škody na majetku společnosti. Bylo-li jmenováno více likvidátorů, odpovídají tito za způsobenou škodu společně a nerozdílně. Likvidátoři, kteří odpovídají likvidované společnosti za škodu, ručí za závazky této společnosti společně a nerozdílně. Ručení likvidátora zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí. Odpovědnost likvidátora za škodu se řídí ustanoveními § 373 a následujících obchodního zákoníku.

Výkladem ustanovení § 66 odst. 2 v návaznosti na § 567 obchodního zákoníku je ale možné dojít i k závěru, že likvidátor je povinen jednat s péčí odbornou, protože pokud z ujednání mezi společností a likvidátorem nevyplývá něco jiného, řídí se vztah likvidátora a společnosti přiměřeně ustanoveními mandátní smlouvy. Myslím si, že pro náležitý výkon funkce likvidátora by měla postačit vynaložení péče řádného hospodáře. Pro likvidátora každopádně platí, že je povinen zajistit kvalifikované vedení společnosti.

Co se trestněprávní odpovědnosti likvidátora týče, okamžikem svého jmenování likvidátor odpovídá za dodržování právních předpisů a nese odpovědnost v případě jejich porušení. Nejčastěji se vyskytujícími trestnými činy páchanými v souvislosti s likvidací jsou: zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 55

Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 771

54

125 trestního zákona, zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 trestního zákona, zpronevěra podle § 248 trestního zákona, podvod podle § 250 trestního zákona, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 a §255a trestního zákona a poškozování nebo zvýhodňování věřitele podle § 256 a §256a trestního zákona. Vzhledem k tomu, že likvidátor vykonává ve vymezeném rozsahu činnost statutárního orgánu společnosti, odpovídá stejně jako statutární orgán i za další trestné činy, za něž je možné postihnout členy statutárního orgánu společnosti. V průběhu likvidace dochází ke zneužívání práv poměrně často, likvidátor je totiž osobou, která stojí mezi zájmy likvidované společnosti, společníků a věřitelů, na likvidátory jsou proto velice často podávána trestní oznámení, a to jak ze strany společníků tak i ze strany věřitelů.

Zvláštní správní postih je pak stanoven například v zákoně o kolektivním investování. Když Česká národní banka při výkonu dohledu zjistí, že likvidátor investiční společnosti nebo investičního fondu nepostupoval při výkonu své funkce s odbornou péčí, může mu uložit pokutu až do výše 5 000 000,- Kč, uložení této pokuty projednává ve správním řízení Česká národní banka, vymáhá a vybírá ji místně příslušný finanční úřad a je příjmem státního rozpočtu.

7.7. Zánik funkce likvidátora

Obchodní zákoník výslovně nestanoví nic o způsobu ukončení výkonu funkce likvidátora. Na zánik funkce likvidátora se analogicky použijí ustanovení upravující zánik funkce statutárního orgánu společnosti. Zánik funkce likvidátora nastává většinou ex tunc, okamžikem skutečného skončení výkonu funkce. Můžeme proto jen dovozovat56, že výkon funkce likvidátora končí: 1) zánikem likvidované společnosti, 2) smrtí likvidátora, v případě, že jím byla fyzická osoba, 3) zánikem likvidátora, v případě že jím byla právnická osoba, 4) rezignací likvidátora na funkci, 5) odvoláním likvidátora z funkce, nebo 56

Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000, str. 764

55

6) nemůže-li likvidátor svou funkci dále vykonávat.

Vzhledem k tomu, že ustanovení § 75a odst. 1 a 2 obchodního zákoníku ukládají likvidátorovi povinnosti, které nastávají až po skončení likvidace, přikláním se k názoru, že funkce likvidátora nekončí skončením likvidace, ale až výmazem likvidované společnosti z obchodního rejstříku57, tedy jejím zánikem. Stejný názor je ostatně vyjádřen i v nejnovější publikaci JUDr. Adamíka58, kde se uvádí, že „…funkce likvidátora skončí až pravomocným rozhodnutím soudu o výmazu likvidované společnosti z obchodního rejstříku…“.

V případě, že likvidátorem společnosti je fyzická osoba, zaniká funkce likvidátora její smrtí, protože výkon funkce likvidátora je vždy uložen konkrétní osobě, je tedy závazkem osobní povahy, proto nemůže v případě smrti přejít na dědice této osoby.

V případě zániku právnické osoby bez právního nástupce zaniká jednoznačně i funkce likvidátora. Jinak tomu ovšem je v případě právního nástupce společnosti. Z principů univerzální sukcese vyplývá, že zánikem právnické osoby funkce likvidátora nezaniká, ale přechází automaticky na právního nástupce společnosti.

Podle ustanovení § 66 odst. 1 obchodního zákoníku, který se přiměřeně použije i na likvidátora, může likvidátor ze své funkce odstoupit. Jedinou výjimku z tohoto pravidla stanoví § 71 odst. 2 obchodního zákoníku. Při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu totiž může soud jmenovat likvidátorem i bez jeho souhlasu některého ze společníků nebo statutární orgán anebo člena statutárního orgánu, takto jmenovaný likvidátor se své funkce vzdát nemůže. Odstoupení z funkce je jednostranný právní úkon, příslušný orgán společnosti ho jen může vzít na vědomí a projednat. Dokud k tomuto projednání nedojde, musí likvidátor nadále plnit své povinnosti. Při pasivitě společnosti se rezignace stane účinnou poté, co příslušný orgán rezignaci likvidátora projednat měl. Vzdání se funkce likvidátora nabývá platnosti okamžikem oznámení orgánu, který likvidátora do funkce 57

Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník – úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006, str. 238 58 Adamík, P., Pilátová, J., Richter, J.: Likvidace obchodních společností, Nakladatelství ANAG, 2008, str. 23

56

jmenoval. Obchodní zákoník nestanoví nic o formě rezignace, proto by měla stačit i pouhá forma ústního oznámení. V případě, že byla mezi likvidátorem a společností uzavřena smlouva v písemné formě je vhodné písemnou formu zachovat i v případě oznámení o rezignaci59. Jakmile dojde k tomuto oznámení, je jím likvidátor vázán, nemůže ho jednostranně vzít zpět a zrušit jeho účinky. Likvidátor je však povinen vykonávat svojí funkci i nadále, v případě nečinnosti orgánu společnosti může vzhledem k ustanovení § 248 odst. 1 obchodního zákoníku trvat toto přechodné období až tři měsíce. Příslušný orgán společnosti je povinen projednat odstoupení likvidátora z funkce na nejbližším zasedání poté, co se o rezignaci likvidátora dověděl. Jestliže likvidátor oznámí svou rezignaci na zasedání příslušného orgánu společnosti, končí výkon jeho funkce uplynutím dvou měsíců po tomto oznámení, neschválí-li příslušný orgán společnosti na žádost likvidátora jiný okamžik skončení jeho funkce. Pokud likvidátora jmenoval soud, končí výkon jeho funkce dnem následujícím po dni doručení oznámení tomuto soudu.

Likvidátora z jeho funkce podle obecného principu odvolává ten, kdo ho do funkce zvolil nebo jmenoval. Tato zásada je potvrzena i ustanovením § 219 odst. 1 obchodního zákoníku, který výslovně stanoví, že likvidátora jmenuje a odvolává valná hromada akciové společnosti, nestanoví-li zákon jinak. Podle znění § 125 odst. 1 písm. i) platí totéž i pro společnost s ručením omezeným, s tím rozdílem, že podle dikce zákona to musí umožňovat společenská smlouva, ve společenské smlouvě totiž mohou být stanovena i jiná pravidla pro jmenování a odvolání likvidátora. Orgán společnosti, který likvidátora jmenoval, může likvidátora vždy odvolat, a to bez ohledu na to, jestli likvidátor porušuje své povinnosti nebo nikoliv.

Kromě toho může likvidátora bez ohledu na způsob určení jeho osoby z funkce vždy odvolat i soud. Podle § 71 odst. 4 obchodního zákoníku může soud likvidátora odvolat na návrh osoby, která prokáže svůj právní zájem, a to pokud likvidátor porušuje své povinnosti. Soud v tomto případě musí zároveň jmenovat nového likvidátora. Dále může soud podle znění § 219 odst. 2 obchodního zákoníku odvolat likvidátora na návrh akcionářů, kteří mají akcie nebo zatímní listy, jejichž jmenovitá 59

Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004 , str. 241

57

hodnota přesahuje alespoň 3% (případně 5%) základního kapitálu společnosti, zároveň musí opět jmenovat likvidátora nového.

Soudem jmenovaného likvidátora nemůžou společníci, statutární orgán společnosti ani valná hromada společnosti odvolat z jeho funkce. Dalším důvodem pro zánik funkce likvidátora, a to u likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2 obchodního zákoníku je situace, kdy takto bez svého souhlasu jmenovaný likvidátor soud požádá o odvolání z funkce likvidátora, a to proto, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby svou funkci vykonával. Takováto žádost může být odůvodněna například tím, že existuje jiná osoba, která by funkci likvidátora chtěla vykonávat dobrovolně, nebo například prokázáním toho, že takto jmenovaná osoba likvidátora nemá žádný podíl na špatné hospodářské situaci společnosti.

Subjektivním důvodem zániku funkce likvidátora je faktická nemožnost ustaveného likvidátora svou funkci vykonávat. K této situaci může docházet zejména s ohledem na zhoršení zdravotního stavu určené osoby. U takovéto osoby je nutné zejména posoudit, zda se jedná o nemožnost výkonu funkce pouze dočasnou anebo zda je zřejmé, že se bude jednat o stav dlouhodobý či trvalý. Je tedy na příslušném orgánu společnosti nebo na příslušném soudu, aby rozhodl, zda je tato subjektivní nemožnost u osoby likvidátora vůbec dána, případně kdy vznikla.

8.

Závěr

Vzhledem k tomu, že v každé právní úpravě se vyskytují jisté sporné body, vždy a ve všem se dají nalézt nedostatky nebo minimálně různé názory na způsoby řešení a vždy existuje mnoho pohledů na to, co by bylo to nejlepší, nejsprávnější a hlavně „nejspravedlivější“, nemůže tomu být jinak ani v české právní úpravě institutu likvidace. Tyto nedostatky však většinou vyplývají z jistého zobecnění, které je však jistě zapotřebí, neboť není možné přesně normovat úplně všechny varianty a situace, které mohou nastat, a dále je také důležité, že právě toto zobecnění dává subjektům možnost reagovat na různé situace a řešit problémy co nejjednodušší a pro ně konkrétně nejpřijatelnější cestou. 58

Žádné dvě likvidace nejsou nikdy úplně stejné, proto je třeba, aby i právní úprava tohoto institutu byla co nejpružnější, aby ji bylo možné aplikovat skutečně na každou likvidovanou obchodní společnost, popřípadě i jinou právnickou osobu. Postup likvidace, který funguje u jedné obchodní společnosti, totiž nemusí nutně přinášet stejně dobré výsledky v případě jiné obchodní společnosti, zákonem je však třeba stanovit alespoň základní požadavky a postupy, které je nutné vždy respektovat a v procesu likvidace aplikovat.

Podle mého názoru institut likvidace tak, jak je v současné době v obchodním zákoníku i jiných právních předpisech upraven, tyto základní nároky splňuje a obchodním společnostem a jiným právnickým osobám dává dostatečnou míru svobody rozhodování v tom, kdy a jakým způsobem svoji činnost ukončit, a jestliže v tomto procesu obchodní společnost selže, je dán i dostatečně velký prostor pro ingerenci soudu.

To, že současná právní úprava institutu likvidace obchodní společnosti je poměrně propracovaná a zdařilá a především vyhovující tržnímu hospodářství, dokládá i návrh nového občanského zákoníku. Na přípravě tohoto kodexu, který má především zcelovat právní úpravu soukromého práva, pracuje rekodifikační komise pod vedením profesora Eliáše už od roku 2000. V letošním roce probíhají připomínková řízení k tomuto návrhu občanského zákoníku i k návrhu nového obchodního zákona, protože případné přijetí tohoto kodexu by vedlo ke zrušení výrazné části současného obchodního zákoníku. V návrhu se tedy předpokládá přesunutí obecné právní úpravy institutů zrušení, zániku a likvidace do občanského zákoníku, tak aby byly použitelné pro všechny právnické osoby, a to pouze s drobnými změnami a upřesněními. Ostatně už podle současné právní úpravy jsou tyto instituty tak, jak jsou upraveny v obchodním zákoníku, subsidiárně použitelné i pro jiné právnické osoby.

Důležitou změnou zakotvenou v návrhu nového občanského zákoníku je výslovné ustanovení principu, že likvidátorem může být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu likvidované právnické osoby.

59

Další změnou oproti stávající právní úpravě by bylo i to, že výkon funkce likvidátora by v případě, kdy by osoba likvidátora nebyla jmenována, přecházel automaticky na statutární orgán právnické osoby. V současné době musí totiž tyto případy řešit soud, tím dochází k zbytečným průtahům a k prodlužování likvidace. Návrh také zavadí termín likvidační podstata, což je speciální výraz pro majetek zrušené právnické osoby. V návrhu dochází i k vyjasnění otázky, komu je likvidátor povinen předložit ke schválení dokumenty, kterými se likvidační proces uzavírá. V návrhu jsou také lépe odlišeny jednotlivé případy obnovení likvidace. Ostatní principy a pravidla by po jistém zobecnění měly zůstat zachovány.

Právní institut likvidace obchodní společnosti je velice důležitý pro zdravé fungování tržní ekonomiky. Jak už bylo zmíněno, institut likvidace prošel po roce 1989 jistým vývojem a prostřednictvím několika novel obchodního zákoníku došlo k doplnění a upřesnění institutu likvidace tak, aby lépe odpovídal požadavkům na co nejrychlejší a transparentní vyřešení majetkových vztahů zanikající obchodní společnosti.

I po těchto veskrze pozitivních novelách však v praxi vznikají při provádění likvidací situace, které přinášejí problémy a které by bylo třeba právní úpravou vyjasnit, a tím jejich výskytu zamezit.

Jedním z problémů, se kterými jsem se setkala, je částečná roztříštěnost právní úpravy likvidace právnických osob, a to jednak v samotném obchodním zákoníku, ale především i co se úpravy v obchodním zákoníku a ve zvláštních zákonech týče. V současném právním řádu, který upravuje množství forem právnických osob, je ale takovýchto zvláštních ustanovení třeba, protože je v zájmu právní jistoty subjektů nutné normovat i jisté odchylky a odlišné postupy, které jsou právě pro ten který typ právnické osoby nejvhodnější.

Dalším problematickým bodem dopadajícím na většinu zejména nucených likvidací obchodních společností je to, že zákonodárce neupravuje důsledky nečinnosti likvidátora, likvidátory tedy nejde k plnění jejich povinností nijak donutit a často tedy dochází k průtahům v procesu likvidace obchodních společností.

60

Za velký nedostatek stávající právní úpravy považuji také to, že zákon přesně nedefinuje požadavky na osobu likvidátora a k těmto pravidlům se muselo postupně dospět výkladem a za pomoci soudní judikatury. V praxi může působit problémy i to, že zákonem není přesně definován okamžik zániku funkce likvidátora, je proto nadále diskutabilní, zda tato funkce končí již okamžikem skončení likvidace nebo až výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Domnívám se proto, že de lege ferenda by bylo vhodné takový okamžik přesně stanovit, vzhledem k účelu likvidace by měl být tento okamžik shodný s okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o výmazu společnosti z obchodního rejstříku.

Také v případě obnovení likvidace by bylo vhodné zákonem přesně vymezit okamžik, ke kterému k tomuto obnovení dochází, je totiž sporné, zda je rozhodujícím faktorem nabytí právní moci soudního rozhodnutí nebo až provedení tohoto zápisu do obchodního rejstříku.

Většina ostatních ustanovení obchodního zákoníku týkajících se likvidace obchodních společností nepřináší žádné velké výkladové problémy a ani jejich praktická aplikace nevyvolává potřebu zúčastněných subjektů obracet se na soudy a právní úprava tedy skutečně reflektuje potřeby těchto subjektů a přispívá tak k procesu ukončení existence všech forem právnických osob – k jejich likvidaci.

61

9.

Seznam použité literatury

1. Pelikán, V.: Likvidace podniku, Grada Publishing a.s., Praha, 2007

2. Kratochvílová, H.: Zrušení firem: likvidace a úpadek, C. H. Beck, Praha 2002

3. Eliáš, K.: K úpravě vstupu obchodní společnosti do likvidace, Právník č. 3/1996

4. Kratochvílová, H.: Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidačního procesu, Obchodní právo č. 10/1993

5. Adamík, P., Pilátová, J., Richter, J.: Likvidace obchodních společností, Nakladatelství ANAG, Praha, 2008

6. Dvořák, T.: K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností, Právník 8/2000

7. Bartošíková, M.:Dotazy a odpovědi – Odvolání likvidátora z funkce valnou hromadou společnosti s ručením omezeným, Obchodní právo 6/1999

8. Bartošíková, M.: Vzor s komentářem, Návrh na zrušení veřejné obchodní společnosti soudem, Právní rádce 1/2005

9. Hampel, P.: Činnost likvidátora jmenovaného soudem, Právní rádce 6/2006

10. Hrabě, R.: Likvidace podle českého práva, Obchodní právo 12/1999

11. Krejci, H., Schmidt, K.: Vom HGB zum Unternehmergesetz, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien, 2002

12. Bažantová, I.:Institut likvidace v navrhované novele obchodního zákoníku, Obchodní právo 12/1999 62

13. Hampel, P.: Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností, Právní rádce 8/2003

14. Pohl, T.: Několik praktických právních problémů obchodních společností, Právník 3/1995

15. Czigle, J.: Vzor s komentářem, Návrh na zrušení společnosti, Právní rádce 6/2005

16. Bartošíková, M.: Z rozhodovací praxe – Odvolání likvidátora z funkce, Obchodní právo 7/2000

17. Nocarová, Z.: K převodu obchodního podílu společnosti s ručením omezeným v likvidaci, Právní rozhledy č. 1/2002

18. Mayson, S., French, D., Ryan, Ch.: Company Law, Twentieth Edition 2003-2004, Oxford University Press 2003

19. Právní rozhledy 8/2000, Odvolání likvidátora soudem

20. Straube, M.: Kommentar zum Handelsgesetzbuch mit einschlägigen Rechtsvorschriften in zwei Bänden, Manzsche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Wien 1995

21. Právní rozhledy 11/2000, Platnost smlouvy o prodeji nemovitostí ke škodě společníka veřejné obchodní společnosti, Způsobení škody a nárok na podíl na likvidačním zůstatku

22. Linhart, T., Němeček, P.: Nemožnost výmazu obchodní společnosti v likvidaci, resp. po skončení likvidace, je-li účastníkem probíhajícího soudního řízení, Právní rozhledy 5/2005

23. Eliáš, K.: Zrušení obchodní společnosti, Právník 4/1994

63

24. Dine, J., Koutsias, M.: Company Law, Manise Cremona Basingstoke, 2007

25. Patloka, A.: Postavení a působnost likvidátora po prohlášení konkurzu, Právní rozhledy 6/1997

26. Commercial Code, Act No. 513/1991 Coll., as amended, Trade Links, s.r.o., 2005

27. Bárta, J.: Některé otázky zrušení obchodněprávních subjektů bez likvidace ve zvláštních případech, Právní rozhledy 12/1995

28. Pelikánová, I., Černá, S. a kol., Obchodní právo, Společnosti obchodního práva a družstva. II. díl, ASPI, a.s., Praha, 2006

29. Curzon, L.B.: Dictionary of law, Sixth edition, Pearson Education Limited, 2002

30. Eliáš, K., Bartošíková, M., Pokorná, J. a kol.: Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. C. H. Beck, Praha, 2005

31. Kobliha, I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík, Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y.,: Obchodní zákoník – úplný text zákona s komentářem, Linde Praha a.s., 2006

32. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání. Praha, C.H. Beck, 2001

33. Eliáš, K. a kol.: Obchodní zákoník, Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1900, Linde Praha a.s., 2004

64

10.

Legal regulations of liquidation of a company

11.

Resumé

Liquidation of a company is the process whereby the life of a company is brought to an end and by which its property should be administered for the benefit of its members and creditors. Most of the liquidations occur because a company has cash flow problems and can’t pay its debts. The liquidation of a company occurs in the Czech Republic between the winding-up and dissolution of a company. The legal regulations of liquidation can be found in the Commercial Code (Act No. 513/1991 Coll., as amended). A company becomes dissolved on the day it is deleted from the Commercial Register. The dissolution of a company is preceded by it’s winding-up. A company should be wound-up with the liquidation, unless the law provides for otherwise. A company comes into liquidation at the day it is wound up. During the period when the company is in liguidation, it’s commercial name shall be followed by the words “in liquidation”. The main person who takes control of the company is the liquidator. The powers of the statutory organ to act in the name and on behalf of the company shall pass to the liquidator on his appointment. The liquidator shall execute only legal transactions which relate to the company’s liquidation. Liquidation shall be completed by distribution of the liquidation remainder. After completing liquidation, the liquidator shall file a petition for the company to be deleted from the Commercial Register.

In my work I wanted to analyse only the law aspects of the process of liquidation and I couldn’t give such close attention to the economic aspects of this process. I didn’t find any serious imperfections in the czech legal regulations which could cause troubles in the time of liquidation of a company. I think that the czech legal regulations of liquidation match the requirements and guarantee good conditions for the closure of the business and guarantee the protection of rights of all concerned subjects.

65

12.

Seznam klíčových slov

Obchodní společnost Obchodní společnost je právnická osoba založená za účelem podnikání.

Company (corporation) The company (corporation) is an artificial legal person created in order to carry business.

Likvidace obchodní společnosti Likvidace je zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající obchodní společnosti. Vstupem společnosti do likvidace se zastavuje její komerční činnost a veškerá aktivita likvidované společnosti vede k ukončení obchodů a ke zjištění a vypořádání jejích aktiv a pasiv. Účelem likvidace je tedy vyjasnit majetkové vztahy společnosti.

Liquidation of a company Liquidation is a process regulated by law whereby the property relations of the expiring company are settled out of court. If the company is going into liquidation, then the commercial activity of the company shall be stopped and all of the subsequent activity of the liquidated company shall lead to closure of the business and to identifying of its assets and debts and their settlement. The purpose of the liquidation is to clarify the property relations of the company.

Likvidátor Likvidátor je osobou, které je svěřen úkol uskutečnit všechny úkony související s likvidací obchodní společnosti. Jmenováním likvidátora na něj přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti v likvidaci. Likvidátor tedy provede zpeněžení majetku likvidované společnosti a potom výnos rozdělí mezi věřitele společnosti a další oprávněné osoby.

66

Liquidator The liquidator is a person who has the task to realize all the legal acts related to the liquidation of a company. On the appointment of the liguidator the powers of the statutory organ to act in the name of the company in liquidation, shall pass to the liquidator. The liquidator carries out the conversion of assets of the company in liquidation into cash and after this he distributes the pay-off to the creditors of the company and to other persons entitled to it.

67