Právní postavení minoritních společníků v akciové společnosti

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Právní postavení minoritních společníků v akciové společnosti Bakalářská práce

Autor:

Luděk Kortus Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ivana Slavíková

Duben 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Karlových Varech, dne 30. 4. 2015

Luděk Kortus

Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce JUDr. Ivaně Slavíkové za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce.

Anotace Tato bakalářská práce se zabývá otázkou ochrany menšinových společníků v akciové společnosti. Dále pak porovnáním změn právní úpravy v oblasti ochrany menšinových společníků a jejich ochrany. Také se zabývá otázkou rovnosti a konfliktů mezi majoritou a minoritou v akciové společnosti a uvádí výkladové a realizační problémy s ohledem na rekodifikaci soukromého práva.

Klíčové pojmy: Majoritní akcionář, minoritní akcionář, ochrana akcionáře, akciová společnost, představenstvo, valná hromada, Zákon o obchodních korporacích, squeeze out.

Annotation: This thesis deals with the protection of minority shareholders in a corporation. Furthermore, by comparing changes in legislation regarding the protection of minority shareholders and their protection. It also addresses the issue of equality and conflicts between the majority and the minority in the company and provides interpretation and implementation issues with regard to the recodification of private law.

Key words: The majority shareholder, minority shareholder protection of shareholders, joint stock company, the Board of Directors, the General Meeting, Business Corporations Act, squeeze out.

OBSAH

Úvod.............................................................................................................................. 8 1.

Akciová společnost .............................................................................................. 9

1.1. Akciová společnost (a.s.) ..................................................................................... 9 1.2. Akcie .................................................................................................................... 9 1.3. Orgány a.s. ......................................................................................................... 10 1.4. Majoritní a minoritní akcionář ........................................................................... 11 2.

Systémy akciové společnosti ............................................................................. 12

2.1. Dualistický systém ............................................................................................. 12 2.1.1. Představenstvo ................................................................................................. 12 2.1.2. Dozorčí rada .................................................................................................... 12 2.2. Monistický sytém ............................................................................................... 13 2.2.1. Správní rada..................................................................................................... 13 2.2.2. Statutární ředitel .............................................................................................. 13 3.

Historie právní úpravy akciové společnosti na českém území ......................... 15

3.1. Do roku 1990...................................................................................................... 15 3.2. Od roku 1990...................................................................................................... 15 3.3. Od 1.1.2014 ........................................................................................................ 15 4.

Zrušení obchodního zákoníku ........................................................................... 18

4.1. Obchodní zákoník .............................................................................................. 18 4.2. Zákon o obchodních korporacích ...................................................................... 18 5.

Souhrn nejdůležitějších změn u akciové společnosti na 1.1.2014.................... 20

5.1. Povinná práva zakladatelských dokumentů ...................................................... 20 5.2. Založení akciové společnosti ............................................................................. 20 5.3. Akcie .................................................................................................................. 20 5.4. Valná hromada ................................................................................................... 21 5.5. Monistický model akciové společnosti ............................................................. 21 5.6. Dualistický model akciové společnosti ............................................................. 21 5.7. Povinnost společnosti zřídit si internetové stránky ........................................... 22 5.8. Změna úpravy odměňování členů orgánů společnosti ...................................... 22 5.9. Změna úpravy podle ustanovení § 196a obchodního zákoníku ........................ 23

5.10. Povinnost akcionáře mít bankovní účet v zemi, která je členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) ......................................................... 23 6.

Práva a povinnosti společníků v akciové společnosti ....................................... 24

7.

Stávající úprava korporačního práva ................................................................. 25

7.1. Nové typy právnických osob ............................................................................. 25 7.2. Rejstříky právnických osob ............................................................................... 25 7.3. Úprava jednotlivých typů obchodních korporací .............................................. 26 7.4. Rozhodná úprava................................................................................................ 26 8.

Ochrana společníků ........................................................................................... 27

8.1. Důvod ochrany ................................................................................................... 27 8.2. Ochrana práv a rizika minoritních akcionářů .................................................... 27 8.3. Práva minoritních akcionářů .............................................................................. 28 8.4. Akcionářská žaloba ............................................................................................ 29 8.5. Ochrana většinového společníka před ,,zlým´´ minoritním společníkem ........ 30 9.

Squeeze-out analýza .......................................................................................... 32

9.1. Squeeze-out ........................................................................................................ 32 9.2. Vývoj právní úpravy .......................................................................................... 32 9.3. Majoritní akcionář .............................................................................................. 33 9.4. Svolání valné hromady ...................................................................................... 33 9.5. Přiměřené protiplnění......................................................................................... 34 9.6. Přechod vlastnického práva ............................................................................... 34 9.7. Dorovnání ........................................................................................................... 35 10. Vytěsnění menšinových společníků .................................................................. 37 11. Zákon o obchodních korporacích v praxi ......................................................... 40 12. Jaký je rozdíl v ochraně minoritních akcionářů u nás a v zahraničí? ............... 45 12.1. Německo............................................................................................................. 45 12.2. Slovensko ........................................................................................................... 46 12.3. Velká Británie .................................................................................................... 46 12.4. Skandinávie, resp. Finsko .................................................................................. 47 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 48 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ....................................................................... 50

ÚVOD Rozsah práv minoritních akcionářů se podstatně změnil. Menšinoví akcionáři už nejsou tolik znevýhodňováni, jak tomu mohlo bývat dříve. Cílem této práce je analýza a následné vyhodnocení právního postavení minoritních společníků akciové společnosti. Dále zdůraznění možnosti obrany jak menšinových, tak i většinových společníků. Dále se budu zabývat skutečností, že minoritní akcionáři se výplaty podílu na zisku domáhají stále razantněji. A poslední dobou zaznamenali i pár dílčích úspěchů u soudu. Zákon vyplácet dividendu sice neukládá, soudy se však přiklánějí k názoru, že společnost nesmí zisky bezdůvodně akumulovat. Situace je v mnoha ziskových organizacích podobná. Minoritní akcionáři si činí nárok na vyplácení svého podílu na zisku, majoritní akcionář je přehlasuje a dividendy se nevyplácejí. Jak se zdá, tak akumulovat zisk ve společnosti nebude v budoucnosti snadné. Z judikatury lze odvodit, že to lze pouze, má-li společnost konkrétnější investiční záměry, jak je použít. Filosofie soudu je stejná jako jinde v Evropě. Akcionáři se spojili za účelem dosažení cíle a jsou vázáni pravidlem vzájemné ohleduplnosti a loajality vůči společnosti. Vyvstává otázka, zda se tento posun v uvažování českých soudů promítne i opačným směrem. Zda budou hájit i zájmy majoritních akcionářů proti zneužívání minority. Popíši rozdíl oproti českému korporačnímu právu platnému do 31.12.2013. Zhodnotím jak se přiblížili práva akcionářů požadavkům evropské unie a provedu squeeze out analýzu.

8

1. 1.1.

AKCIOVÁ SPOLEČNOST

Akciová společnost (a.s.)

Akciová společnost je typickým představitelem kapitálové obchodní společnosti. Společníci, resp. akcionáři se na ní podílejí poskytnutým kapitálem, přičemž samotný chod řídí profesionální management. Dalšími atributy je i nemožnost ručení akcionářů za závazky společnosti či téměř neomezená převoditelnost podílů (resp. akcií). Co do využití je akciová společnost vhodná především pro správu a provoz větších podniků, u kterých je potřeba velká kumulace kapitálu. Akciová společnost je z velké části regulována evropským právem, a proto je nejméně přístupná změnám. I přes tyto limity však Zákon o obchodních korporacích přinesl celkem výrazné úpravy. Kromě celkové systematiky došlo ke změnám i celé řady konkrétních aspektů jako je variabilita akcií, rozložení vnitřních orgánů společnosti apod.

1.2.

Akcie

Obdobně jako u s.r.o. se zavádí možnost, aby akcionář vlastnil akcie různého druhu – tedy je zcela na společnosti, aby si ve svých stanovách určila, jaké druhy akcií vydá (§ 276 a násl. Zákon o obchodních korporacích). Kromě kmenových (tedy běžných) akcií tak může vydat i akcie se zvláštními právy, které spočívají například v rozdílném podílu na zisku či váze hlasů. Tato variabilita však není bezmezná, neboť určitá omezení vyplývají například ze zásad stejného zacházení či dobrých mravů. Zákon též výslovně zakazuje, aby s akciemi bylo spojeno právo na úrok bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti. Novinkou jsou i tzv. kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu. Ta se odvíjí na toho, kolik jich bylo reálně vydaných (§ 257 Zákon o obchodních korporacích). Pokud společnost vydala např. 10 kusových akcií, představuje jedna akcie 10% podíl. Pokud jich následně vydá dalších 10, jedna akcie bude představovat podíl 5 %. Tyto akcie nejenom rozšiřují investorské možnosti, ale také ulehčují takové změny základního kapitálu, které se promítají do jmenovité hodnoty akcií (např. při zvyšování 9

z vlastních zdrojů), neboť v případě kusových akcií není nutné podstupovat nákladné vyznačování nové jmenovité hodnoty akcií. Praxe též jistě ocení dořešení některých drobností, které ovšem způsobovaly nemalé problémy. Jedná se například o výslovné umožnění nahrazení podpisu akcie jeho mechanickým otiskem, v případě že tato akcie má ochranné prvky proti padělání (§ 260 Zákon o obchodních korporacích), či výslovné zakotvení dobrovolné výměny akcií, ke které dochází například v případech poškození listu akcie (§ 542 – 543 Zákon o obchodních korporacích).

1.3.

Orgány a.s.

Inspirován úpravou evropské společnosti nabízí Zákon o obchodních korporacích možnost, aby si zakladatelé vybrali, zda má mít jejich společnost dualistickou či monistickou strukturu řídících orgánů. Zatímco v rámci prvně jmenované je okolo valné hromady nutné zřídit představenstvo a dozorčí radu (§ 435 a násl. Zákon o obchodních korporacích), v rámci druhé se namísto těchto dvou orgánů zřizuje správní rada doplněná o statutárního ředitele (§ 456 a násl. ZÁKON Zákon o obchodních korporacích). Zákon o obchodních korporacích navíc nově umožňuje, aby uvedené orgány byly jednočlenné. Ve svém důsledku tak v čele společnosti může stát pouze jeden člen správní rady zastávající zároveň funkci statutárního ředitele. Taková struktura může vyhovovat především začínajícím podnikatelům, kteří ocení nižší náklady na správu své společnosti (za současného stavu je počet členů volených orgánů a.s. minimálně šest – tři v dozorčí radě a tři v představenstvu). Za další změny s výrazně praktickými dopady je možné označit zrušení povinnosti volit část členů dozorčí rady zaměstnanci, uvolnění pravidel rozhodování na valné hromadě (např. možnost

snížit

kvórum

usnášeníschopnosti

či možnost

či připuštění, aby členem orgánu byla přímo právnická osoba.

10

kumulace

funkcí)

1.4.

Majoritní a minoritní akcionář1

Minoritní akcionář je ten, který nevlastní největší počet akcií společnosti a ani nejedná ve shodě s jinými akcionáři, která by mu zajistila majoritní postavení. V platném českém právním řádu pojem minoritní akcionář neexistuje. Jediný předpis, ve kterém se toto spojení vyskytuje, a to je vyhláška č. 293/2005 Sb. Nicméně vyskytuje se pojem menšinový akcionář, který využívá převážně obchodní zákoník, například obchodní zákoník v §161 odst. 3 písm. b), a několik dalších předpisů. Pojmy minoritní a menšinový akcionář jsou totožné. To je možno odvodit ze sémantických výkladů slova minoritní a menšinový, nebo také z nálezů ústavního soudu2. Mást však může uzance3, která používá označení práva akciové minority pro práva přiznána skupině akcionářů uvedených v §181 odst. 1 Obchodního zákoníku. Bylo by vhodnější to nazývat práva

akcionářů s nezanedbatelnou účastí, neboť tato práva svědčí všem akcionářům, kteří splní požadované kritérium na minimální účast ve společnosti, tedy i akcionářům většinovým. Je důležité také zmínit typy vlastnických struktur. §66a Obchodního zákoníku definuje většinového společníka v akciové společnosti jako akcionáře, který disponuje tolika akciemi, že je s nimi spojena většina hlasovacích práv. Z toho by tedy vyplývalo, že menšinový akcionář je ten, který takovýmto množstvím nedisponuje. Avšak v §66a Obchodního zákoníku většina znamená více než 50 % hlasů.

1

Slovník burzovních pojmů. Slovník burzovních pojmů: Makléřská zkouška [online]. 2013 [cit. 2015-01-05]. Dostupné z:http://www.maklerska-zkouska.cz/slovnik/ 2 Nález ústavního soudu ze dne 10. 03. 2009, sp. zn 1106/08, N 52/52 SbNU 519. In Ispis [cit. 2014-11-27]. Dostupné z: https://ispis.cz/judikatura/IV.%C3%9AS1106/08 3 Komentář k §181 č.513 /1991 Sb., obchodní zákoník. Původní texty ASPI In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR 28.11.2010 [cit. 2014-11-26].

11

2. 2.1.

SYSTÉMY AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

Dualistický systém

Tento systém je pro české právo tradiční. Klíčové funkce jsou zde rozděleny mezi představenstvo a dozorčí radu.

2.1.1.

Představenstvo

Veškerá působnost náleží statutárnímu orgánu jak stanový § 163 a § 164 Zákon o obchodních korporacích. Podle § 435 Zákon o obchodních korporacích představenstvu náleží především obchodní vedení společnosti a právo společnost zastupovat ve všech záležitostech. Představenstvo je voleno valnou hromadou pokud stanovy neurčí jinak. Podle § 439 Zákon o obchodních korporacích má představenstvo tři členy jen v případě, že jinak neurčí stanovy. Pokud má představenstvo více než jednoho člena, tak si volí předsedu, který má podle ustanovení § 44 odst. 3 Zákon o obchodních korporacích, rozhodující hlas v případě rovnosti hlasů. Pokud stanovy neurčí jinak, každý člen má jeden hlas. Pokud stanovy nebo smlouva o výkonu funkce neobsahují délku funkčního období, platí že délka funkčního období je jeden rok. Délka funkčního období může být stanovena i na dobu neurčitou a doba působení není omezena.

2.1.2.

Dozorčí rada

Dozorčí rada je kontrolní orgán. Dohlíží na výkon představenstva, ale především na činnost celé společnosti. Členy dozorčí rady volí valná hromada. Oproti předchozí právní úpravě již není povinnost volit část členů dozorčí rady zaměstnanci. Zákon dovoluje si ve stanovách určit libovolný počet členů dozorčí rady. Pokud tam neudělá, podle § 448 Zákon o obchodních korporacích má tři členy. Pokud tvoří dozorčí rada kolektivní orgán, zvolí si předsedu. Pro přijetí rozhodnutí se hlasuje většinovým způsobem přítomných členů. Každý člen má jeden hlas. Podle § 44 odst. 3 Zákon o obchodních korporacích má předseda rozhodující hlas v případě rovnosti hlasů. Zákonná délka funkčního období je zákonem dána na tři roky, přičemž se dá sjednat na dobu jinou.

12

Smlouva o výkonu funkce musí být písemnou formou a musí být schválena valnou hromadou.

2.2.

Monistický systém

U monistického systému je řídí společnost pouze jeden orgán, který má výkonné členy, kteří vykonávají statutární a kontrolní činnost. Podle Zákona o obchodních korporacích je však správní rada doplněna o statutárního ředitele. Statutární orgán je statutární ředitel. Je dovolena kumulace funkce předsedy správní rady a statutárního ředitele a kontrolním orgánem je na obtíž správní rada.

2.2.1.

Správní rada

Pokud není ve stanovách dáno jinak, má tři členy a je volena valnou hromadou. Dle § 460 odst. 1 Zákona o obchodních korporacích je její působností cokoliv týkající se společnosti, pokud tato působnost není zákonem dána valné hromadě. Správní rada tedy určuje zaměření obchodního vedení a dohlíží na jeho řádné fungování. Členem správní rady může být i právnická osoba, kde výjimkou je funkce voleného předsedy správní rady. Tím může být pouze osoba fyzická. Pro správní radu platí ustanovení zákona o dozorčí radě4.

2.2.2.

Statutární ředitel

Dle ustanovení § 463 Zákona o obchodních korporacích je statutárnímu řediteli svěřeno vedení společnosti, ale musí se řídit základním zaměřením, které určila správní rada. Statutární ředitel obchodním vedením a musí jednat hospodárně. Nese také odpovědnost za případnou

způsobenou

újmu

vztahují

se na něj

zákonná

ustanovení

jako

5

pro představenstvo . Statutárním ředitelem může být pouze fyzická osoba. Je umožněna kumulace funkcí statutárního ředitele s funkcí předsedy správní rady. Může tedy nastat to, že společnost řídí jediný člověk, který bude člen správní rady a statutární ředitel. V tomto případě tu vzniká rozpor, jaký orgán ho tedy do funkce volí, jelikož § 463 odst. 1 Zákon o obchodních korporacích ,,říká´´, že toto svěřuje do působnosti správní rady.

4

Dozorčí rada § 446 - § 445. In: Zákon o obchodních korporacích. 2013. Dostupné z: http://business.center .cz/business/pravo/zakony/obchodni-korporace/cast1h5d5.aspx 5 Představenstvo § 435 - § 445. In: Zákon o obchodních korporacích. 2013. Dostupné z: http://busine ss.center.cz /business/pravo/zakony/obchodni-korporace/cast1h5d5.aspx

13

Proti tomu § 421 Zákona o obchodních korporacích svěřuje volbu a odvolání statutárního ředitele působnost právě valné hromadě.

14

HISTORIE PRÁVNÍ ÚPRAVY AKCIOVÉ

3.

SPOLEČNOSTI NA ČESKÉM ÚZEMÍ 3.1.

Do roku 1990

V dobách vzniku samostatného Československa podle rakouského Všeobecného zákoníku (čl. 173-249). Podle něj platil do roku 1948, kdy přišla změna opravdu dramatická. Československo se vydalo na cestu totalitního státu. Veškeré podniky přešly do rukou státu. Zůstaly pouze státní banky, které měly formu akciových společností pouze z formálního důvodu, kterými byl například styk se zahraničními bankami. Takto to bylo až do roku 1990.

3.2.

Od roku 1990

Se změnou po roce 1989 přišla i potřeba podrobně upravit právo obchodních společností. S tím přichází první rozsáhlá novela občanského zákoníku přijata roku 1990.

Ta

vymezovala komanditní společnost, komanditní společnost na akcie, společnost s ručením omezeným, tichou společnost a konzorcium. Akciová společnost byla upravena samostatně v zákoně o akciových společnostech. V roce 1991 přišla novelizace, která společnosti upravila na veřejnou obchodní společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost a akciovou společnost. Tím byl zrušen zákon o akciových společnostech. Stále zde ale byly aplikační a výkladové problémy. Byl předpokládán vstup do Evropské unie a tak se české obchodní právo snažilo přiblížit evropskému právu.

3.3.

Od 1.1.2014

Novinky v České republice přinesl zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (Zákon o obchodních korporacích). Některé změny se dotýkají nejen akciových společností (a.s.) nově zakládaných, ale vzhledem k přechodným ustanovením Zákon o obchodních korporacích také již existujících. Akciové společnosti jsou rovněž

15

dotčeny nově účinnou obecnou úpravou právnických osob a korporací obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nová

úprava

přináší

akciovým

společnostem

povinnost

zveřejňovat

způsobem

umožňujícím dálkový přístup, tedy prostřednictvím internetových stránek, údaje ze svých obchodních listin a dále pak údaje stanovené Zákonem o obchodních korporacích. Důležitá je například povinnost svolavatele valné hromady uveřejnit pozvánku na valnou hromadu na internetových stránkách společnosti nejméně 30 dnů přede dnem jejího konání. Oproti tomu záleží na a.s., zda se dobrovolně rozhodne zveřejnit na internetových stránkách informaci o existenci koncernu, aby tak eliminovala riziko případné povinnosti nahradit řízené osobě újmu způsobenou uplatňováním svého vlivu. Zákon o obchodních korporacích přináší nově možnost vydání více druhů akcií. Dosud se rozlišovaly akcie kmenové a prioritní. Nyní je možné zavést si více druhů akcií, s nimiž budou spojena zvláštní práva. Zvláštní práva a jejich obsah musejí být určeny ve stanovách. Například s nimi může být spojen pevný podíl na zisku či rozdílná váha hlasů. Pokud jde o ostatní zvláštní práva spojitelná s akciemi, nepanuje v současné odborné praxi jistota ohledně rozsahu jejich přípustnosti. Zakázány jsou však akcie přiznávající úrok bez ohledu na hospodářské výsledky společnosti. Určí-li tak stanovy, může společnost vydat kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly na základním kapitálu společnosti. Tyto akcie usnadní například změny výše základního kapitálu, jelikož již nebudou nutně spojeny se svou výměnou nebo vyznačováním své nové hodnoty. V Zákoně o obchodních korporacích dochází k obrácení právní úpravy nesplacených akcií. Před účinností Zákona o obchodních korporacích bylo s neplacením akcie automaticky spojeno vydání zatímního listu. Nově bude muset společnost, pokud bude chtít spojit práva a povinnosti z nesplacených akcií se zatímním listem, zakotvit tento postup ve stanovách. Pokud taková možnost ve stanovách obsažena nebude, do splacení emisního kurzu akcie představují akcionářská práva a povinnosti tzv. nesplacenou akcii. Tyto nesplacené akcie lze převádět postoupením. Nově dochází k rozšíření okruhu práv převoditelných samostatně bez akcie. Dle Zákona o obchodních korporacích se převodem akcie převádějí všechna práva s ní spojená, ledaže zákon určí jinak. Zákon dále uvádí, která práva jsou samostatně převoditelná. Tento výčet je však otevřený, jelikož zákon umožňuje vymezit stanovami jako samostatně převoditelná i další práva.

16

Společnost se nově zakládá pouze jedním způsobem, a to bez veřejné nabídky akcií. Možnost založení akciové společnosti s veřejnou nabídkou akcií byla ze zákona vypuštěna, a to z důvodu jejího mizivého praktického využití. Při založení a.s. odpadá nutnost uzavření zakladatelské smlouvy, resp. vyhotovení zakladatelské listiny, jelikož Zákon o obchodních korporacích nově počítá pouze s přijetím stanov společnosti. 6

6

Novinky v právní úpravě akciových společností. Businessinfo.cz [online]. 2014 [cit. 2014-12-13]. Dostupné z:http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/novinky-v-pravni-uprave-akciovych-spolecnosti-46553.html

17

4. 4.1.

ZRUŠENÍ OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Obchodní zákoník

Předchozí Obchodní zákoník byl přijat již v roce 1991 z důvodu potřeby obměny staršího, který byl ještě z dob devastace nastolené po roce 1950. Po tomto roce s ním byly ještě velmi malé zkušenosti. Jeho vytvoření bylo inspirováno především prvorepublikovou právní úpravou, německou právní úpravou a zákoníkem mezinárodního obchodu. Důsledkem toho však byla nesourodost pravidel, kvůli které byla potřeba záhy mnoha novelizací. V další době své existence se však stále potýkala s řadou nutnosti změn. Důležitým důvodem byla harmonizace s právem EU, ale také potřeby transformující se ekonomiky. Nakonec se vyvinul do celistvého kodexu, který do jisté míry vytvořil nezávislé odvětví soukromého práva. Bylo k němu však potřeba i mnoho dodatků z občanského zákona. To ovšem přinášelo řadu komplikací. Často nebylo jasné, zda se mají právní vztahy řídit občanským nebo obchodním zákoníkem.

Hlavně z těchto důvodů bylo rozhodnuto

o zrušení obchodního zákoníku a bylo integrováno soukromé právo do občanského zákoníku. Středním bodem práva soukromého se stal nový občanský zákoník. Velká část obchodního zákoníku byla zrušena a část převedena do nového občanského zákoníku. Mezi přenesené části patří například obecná ustanovení o firmě, obchodních tajemstvích a smluvních typech a zajištění závazků. V druhé části obchodního zákoníku byl vyhrazen nový zákon, kterým je zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.

4.2.

Zákon o obchodních korporacích

Zákon o obchodních korporacích je druhou částí rekodifikace soukromého práva. Ta je úzce provázána s novým občanským zákoníkem. Zákon o obchodních korporacích není pokračováním obchodního zákoníku, ale je to zvláštní předpis zabývající se obchodními korporacemi v okruhu právnických osob. Zahrnuje všechny formy obchodních společností a družstev. Jelikož jsou však evropské korporace primárně upraveny zvláštními předpisy EU, úprava dopadá především na korporace tuzemské. 18

Zákon o obchodních korporacích upravuje podmínky korporací od založení, přes vnitřní strukturu orgánů, jejich odpovědnost, činnosti v rámci koncernů až po zrušení. Některé jsou řešeny v novém občanském zákoníku, avšak pouze na obecnější úrovní. Více specifičtěji jsou například v zákoně o přeměnách obchodní společnosti nebo v zákoně o veřejných rejstřících. Zákon o obchodních korporacích je tedy podstatný, ale stále je jen dílčím článkem víceúrovňové struktury právních úprav obchodních korporací, ne však všezahrnující kodex organizací.

19

5.

SOUHRN NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH ZMĚN U AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI NA 1.1.2014

5.1.

Povinná práva zakladatelských dokumentů

Akciové společnosti si mohly vybrat ze dvou možností. Řídit se dosavadní ,,starou´´ právní úpravou, kdy by se jejich zakladatelské smlouvy popř. zakladatelské listiny řídily nadále obchodním zákoníkem a pokud by jejich stanový byly v rozporu se současnou úpravou pak se daná ustanovení zrušily. Druhou možností bylo, že se mohly plně podřídit současné ,,nové´´ právní úpravě

5.2.

Založení akciové společnosti

Stále bylo možné založit a.s. jen jednorázově, protože se ustoupilo na veřejné nabídky akcií. Minimální výše základního kapitálu 2 000 000 Kč zůstala zachována. Rezervní fond již není povinný. Akciovou společnost může založit již jen jedna fyzická osoba, což dříve nebylo možné a tento zákon byl různými způsoby obcházen. K založení stačí přijetí stanov i bez zakladatelské smlouvy či listiny. Akciové společnosti mohou po vzniku vypustit údaje týkající se založení společnosti. Tomu tak je proto, aby se stanovy staly přehlednějšími.

5.3.

Akcie

Akcie jsou stále na jméno. Mohou existovat jen jako zaknihovaný, neboli imobilizovaný, cenný papír. Zákon o obchodních korporacích upravuje nevydané a nesplacené akcie a možnost jejich převodu. Základní kapitál je rozdělej do určitého počtu akcií. Zákon o obchodních korporacích také stanoví, že společnost musí zacházet se všemi akcionáři za stejných podmínek stejně. Kromě kmenových a prioritních akcií další druhy akcií jako například upravená rozdílná váha hlasu na valné hromadě, upravený podíl na zisku nebo likvidačním zůstatku. Zákon o obchodních korporacích zavedl kusové akcie, které nemají jmenovitou hodnotu. Představují stejný podíl na základním kapitálu. Hodnota se určí tak, že se základní kapitál 20

vydělí počtem akcií. Výhodou je, že tím že není uvedena jejich hodnota a nemusí být tedy vyměněny při zvýšení nebo snížení základního kapitálu. Na kusových akciích je povinností uvést, že jsou to akcie kusové.

5.4.

Valná hromada

Valná hromada zůstala nejvyšším orgánem společnosti. Zákon o obchodních korporacích upravil možnost rozhodování ,,per rollam´´, což je korespondenční hlasování bez nutné účasti pokud to stavy společnosti dovolují. Byla povolena i možnost upravit ve stanovách jinou hodnotu hlasu, kterými se na valné hromadě rozhoduje o základních otázkách a jinou hranici usnášeníschopnosti. Pozvánka na valnou hromadu musí být vyvěšena na internetové stránce společnosti.

5.5.

Monistický model akciové společnosti

V případě, že společnost zvolí tento model vnitřní struktury, statutární ředitel je statutárním orgánem a stará se o obchodní vedení společnosti. Pak je zde správní rada, která určuje zaměření obchodního vedení a dohlíží na jeho dodržování. Počet členů správní rady si může společnost ve stanovách upravit jinak, než je dáno zákonem (zákon jsou dáni tři členi). Toho se využívá zejména u společnosti, kde není potřebná kontrola a zvolí se tedy jeden člen, který je zároveň statutárním ředitelem. Vhodné je to u společnosti s jediným akcionářem, který je pak tedy předsedou správní rady a statutárním ředitelem. Ve stanovách společnosti musí být údaj jaký systém vnitřní struktury je zvolen a dále údaje o počtu členů dozorčí rady a představenstva.

5.6.

Dualistický model akciové společnosti

U tohoto modelu je představenstvo statutárním orgánem a dozorčí rada zde vykonává funkci kontrolní. Stejně jako u modelu monistického, i zde je možné ve stanovách určit jiný počet členů, než je dán zákonem. Stále však platí neslučitelnost funkcí. Není již nutné, aby třetinu členů dozorčí rady u společnosti s více než 50ti zaměstnanci volili zaměstnanci. Změna oproti dřívějšímu obchodnímu zákoníku je, že je možné stanovit libovolnou délku funkčního období.

21

5.7.

Povinnost společnosti zřídit si internetové stránky

Podle Zákona o obchodních korporacích je dána povinnost, aby každá akciová společnost měla internetové stránky, kde musí být údaje týkající se firmy jako sídlo, IČ, zápis do obchodního rejstříku a dále zde musí být pozvánky na valnou hromadu, ale i další údaje uvedené v Zákoně o obchodních korporacích.

5.8.

Změna úpravy odměňování členů orgánů společnosti

§ 777 odst. 3 Zákon o obchodních korporacích stanovil, že bylo nutné přizpůsobit ujednání smluv o výkonu funkce a o odměně členů do 6ti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak by byl výkon funkce neplatný. Smlouva o výkonu funkce v akciové společnosti, ale stejně tak i u s.r.o., musí být sjednána písemně a nejvyšší orgán společnosti ji schvaluje. Jsou zde však dvě výjimky. Tou první je, že pokud dozorčí rada volí členy představenstva podle § 438 odst. 2 Zákon o obchodních korporacích, pak smlouvu o výkonu funkce s jednotlivými členy dozorčí rada i schvaluje. Druhou výjimkou je u modelu akciové společnosti s monistickou vnitřní strukturou smlouvu o výkonu funkce statutárního ředitele schvaluje správní rada. Podle ustanovení § 60 Zákona o obchodních korporacích pokud má člen orgánu vykonávat za úplatu svou funkci, pak ve smlouvě o výkonu funkce musí být uvedeny údaje o odměňování, kterými jsou:7 a) vymezení všech složek odměn, které náleží nebo mohou náležet členovi orgánu, včetně případného věcného plnění, úhrad do systému penzijního připojištění nebo dalšího plnění, b) určení výše odměny nebo způsobu jejího výpočtu a její podoby, c) určení pravidel pro výplatu zvláštních odměn a podílu na zisku pro člena orgánu, pokud mohou být přiznány, a d) údaje o výhodách nebo odměnách člena orgánu spočívajících v převodu účastnických cenných papírů nebo v umožnění jejich nabytí členem orgánu a osobou jemu blízkou, má-li být odměna poskytnuta v této podobě.

7

Codexis. Codexis uno [online]. 2014 [cit. 2015-03-07]. Dostupné z: http://www.codexisuno.cz/0Sh#!12400

22

5.9. Změna úpravy podle ustanovení § 196a obchodního zákoníku Toto ustanovení upravilo především uzavírání obchodů mezi společností a akcionářem, prokuristou, dozorčí radou, členem představenstva nebo osobou jinou, která má oprávnění takovou smlouvu za společnost uzavřít. § 256 Zákon o obchodních korporacích reguluje obdobnou situaci. Podle toho

platí

omezení v něm uvedená jen 2 roky na vzniku společnosti. Pokud společnost nabývá na akcionáře nebo zakladatele majetek za úplatu vyšší než 10 % svého upsaného kapitálu, musí být tato úplata stanovena s přihlédnutím na posudek soudního znalce a valnou hromadou musí být schváleno nabytí majetku včetně výše úplaty. Toto omezení se však nevztahuje na majetek nabytý v rámci běžného obchodního styku. Při porušení tohoto pravidla je odpovědnost na bedrech členů představenstva, kteří pro nabytí majetku hlasovali, a pak je tedy akcionář nebo zakladatel povinen cenu rozdíl ceny stanovené soudním znalcem doplatit. § 54 - § 58 Zákon o obchodních korporacích ustanovují další ochranu před podobnými obchody a vymezují pravidla pro střet zájmů. Podle toho valná hromada může zakázat uzavření smlouvy mezi členem orgánu společnosti, společností, osobou jemu blízkou nebo osobou, která je jím či prokuristou ovlivněna či ovládána. Je dána také povinnost těchto osob informovat příslušný orgán společnosti.

5.10. Povinnost akcionáře mít bankovní účet v zemi, která je členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) § 264 odst. 2 Zákon o obchodních korporacích stanoví, že ,,Do seznamu akcionářů se zapisují označení druhu akcie, její jmenovitá hodnota, jméno a bydliště nebo sídlo akcionáře, číslo bankovního účtu vedeného u osoby oprávněné poskytovat bankovní služby ve státě, jenž je plnoprávným členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, označení akcie a změny zapisovaných údajů8´´. Tato změna byla přijata v souvislosti s přijetím zákona č. 134/2013 Sb.

zákon o některých opatřeních ke zvýšení

transparentnosti akciových společností a o změně dalších zákonů. 8

Seznam akcionářů. In: Zákon o obchodních korporacích. 2013. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obchodni-korporace/cast1h5d3.aspx

23

6.

PRÁVA A POVINNOSTI SPOLEČNÍKŮ V AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

Podle § 344 ze Zákona o obchodních korporacích je akcionář povinen splatit emisní kurz jím upsaných akcií v době určené ve stanovách nebo určené valnou hromadou. Akcionář, který je v prodlení se splacením emisního kursu, uhradí společnosti úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dvojnásobku sazby úroku z prodlení stanovené jiným právním předpisem, ledaže stanovy určí jinak. §348 Zákona o obchodních korporacích dále říká, že Akcionář má právo na podíl na zisku, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře. Neurčí-li stanovy ve vztahu k určitému druhu akcií jinak, určuje se tento podíl poměrem akcionářova podílu k základnímu kapitálu. Hlavním předpokladem ke správnému fungování společnosti je právo přístupu společníků a akcionářů k informacím o dění ve společnosti a jejich účast na řízení společnosti. Společník, který je dostatečně informovaný, je schopen náležitě zvážit jak hlasovat na valné hromadě a vykonávat kontrolu svých investic. Právem na informace se zabývá ustanovení zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (Zákon o obchodních korporacích).

24

7.

STÁVAJÍCÍ ÚPRAVA KORPORAČNÍHO PRÁVA

Zatímco obecná úprava právnických osob včetně korporací je nově (spolu se závazkovým právem) obsažena pouze v novém občanském zákoníku, obchodní korporace, tedy obchodní společnosti a družstva jsou upraveny zvláštním Zákonem o obchodních korporacích jenž tímto částečně nahradil obchodní zákoník.

7.1.

Nové typy právnických osob

Nový občanský zákoník rozděluje právnické osoby na tři typy, a to: * korporace tvořené osobní složkou (společníci nebo členové), * podkategoriemi jsou spolky a obchodní korporace, * fundace tvořené věcným základem (majetkem), * podkategoriemi jsou již dnes známé nadace a nadační fondy a ústavy jakožto zcela nový typ právnické osoby. Podstatou ústavu je kombinace věcného základu s osobnostním prvkem (představovaným zaměstnanci). Zároveň je pro něj typická prospěšnost účelu, za nímž byl zřízen. Ústav však může být jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní. Statutární orgán ústavu je monokratický (typicky nazvaný ředitel), podřízený dohledu správní rady, popřípadě dozorčího orgánu, jeli vytvořen.

7.2.

Rejstříky právnických osob

Zatímco Nový občanský zákoník obecně stanovil pouze minimální okruh zapisovaných údajů, konkrétní úprava veřejných rejstříků je obsažena ve zvláštním právním předpise, a to v zákoně o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

25

7.3.

Úprava jednotlivých typů obchodních korporací

Typická pro úpravu jednotlivých typů obchodních korporací je celková liberalizace a snaha nahradit zákazy a příkazy odpovědností a ručením. Zmizela tak především dosavadní restrikce v oblasti obchodování mezi spřízněnými osobami. Zároveň se právnické osobě dovoluje být členem orgánu společnosti s ručením omezeným či akciové společnosti.

7.4.

Rozhodná úprava

Pro určení práva rozhodného pro smluvní vztah je nově obecně rozhodující okamžik vzniku takového vztahu. Části společenských smluv korporací odporující nové úpravě jsou dnem 1. ledna 2014 ze zákona zrušeny. Korporace tak byly povinny přizpůsobit současné úpravě své společenské smlouvy i smlouvy o výkonu funkce do šesti měsíců na účinnosti Zákona o obchodních korporacích. Dříve již existující korporace mají také možnost podřídit se nové úpravě jako celku během dvou let na účinnosti Zákona o obchodních korporacích. S ohledem na liberálnější úpravu nových zákonů a právní jistotu, kdy dotčené korporace nejsou postaveny před otázku, v jakých případech je třeba aplikovat minulou právní úpravu a v jakých případech převládne úprava současná, lze tuto možnost jen doporučit. 9

9

KPMG [online]. 2013 [cit. 2014-12-13]. Dostupné z: www.kpmg.cz

26

8. 8.1.

OCHRANA SPOLEČNÍKŮ

Důvod ochrany

Důvodem ochrany je, aby nikdo z akcionářů nebyl znevýhodněn. V Zákoně o obchodních korporacích § 244 odst. 1 je psáno, že ,,Společnost zachází za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně´´. Dalším důvodem je to, že menšinový akcionář se přímo nepodílí na vedení společnosti a tím nemá přístup zcela ke všem informacím. K tomuto se vyjádřil Lasák10 tak, že veřejně publikované informace, jako jsou účetní uzávěrka apod., nejsou dostatkem informací o aktuálním stavu společnosti. Základní listina práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku stanoví v článku 11 odst. 4, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

8.2.

Ochrana práv a rizika minoritních akcionářů

Obchodní zákoník přímo stanovoval, že zneužití většiny stejně jako menšiny hlasů ve společnosti je zakázáno; jakékoli jednání, jehož cílem je některého ze společníků zneužívajícím způsobem znevýhodnit, je zakázáno 11. Akciová společnost musí zacházet za stejných podmínek se všemi akcionáři stejně12. Současná právní úprava žádné takové konkrétní ustanovení neobsahuje, nicméně i nyní lze v zákoně o obchodních korporacích nalézt práva na ochranu jak majoritních tak minoritních akcionářů. Minoritní akcionáři musí být chráněni před akcionářem hlavním, majoritním, a to zejména z toho důvodu, že zájem majoritního vlastníka

se podstatným způsobem rozchází

se zájmem těch

menšinových. Formou ovládnutí společnosti se totiž hlavní akcionář vždy bude snažit o větší participaci na zisku společnosti a to právě na úkor minoritních společníků. Zákon o obchodních korporacích upravuje různá práva akcionářů. Jsou jimi jednak základní práva, která náleží všem akcionářům ve společnosti, dále práva zvláštní která náležejí pouze některým a to v závislosti na druhu akcií, která vlastní, a dále to jsou práva, 10

LASÁK, Jan a Bohumil HAVEL. Kompendium korporačního práva. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, xiii, 226 s. Beckovy mezioborové učebnice. ISBN 978-807-4000-188. 11 § 56a zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník 12 §155/7 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník

27

která náleží skupině tzv. minoritních akcionářů, a to s ohledem na jejich méně výhodné postavení. Lze hovořit o pojmu akciová minorita, který označuje skupinu minoritních akcionářů. Za menšinového akcionáře lze označit osobu, jejíž podíl na společnosti je takový, že jí neumožňuje společnost ovládat, a to ani s jinými osobami jednáním ve shodě. Zákon o obchodních korporacích hovoří o kvalifikovaných akcionářích13 a přiznává jim určitá práva. Kvalifikovaní akcionáři jsou určeni na základě výše základního kapitálu a jmenovité hodnotě akcií, které akcionář vlastní. U společnosti, jejíž základní kapitál je vyšší než 100.000.000,- Kč, se za kvalifikovaného akcionáře považuje osoba, která vlastní akcie, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota nebo počet kusů dosáhne alespoň 3% základního kapitálu. Ve společnostech, jejichž základní kapitál je nižší než 100.000.000,Kč, je třeba vlastnit akcie o jmenovité hodnotě alespoň 5% základního kapitálu a u společností, mající základní kapitál 500.000.000,- či vyšší, je tato hranice stanovena na 1% základního kapitálu. Zákon také stanoví, že stanovy nemohou zúžit práva kvalifikovaných akcionářů, která jim přiznává zákon, tato práva však mohou být rozšířena.

8.3.

Práva minoritních akcionářů

Zákon o obchodních korporacích klade dostatečný důraz na ochranu menšinových akcionářů, a poskytuje jim tak možnost aktivně se účastnit na chodu společnosti a také zabránit případnému nekalému jednání případně nečinnosti představenstva. Jedním z práv minoritních akcionářů je oprávnění požádat představenstvo o svolání valné hromady, a to k projednání záležitostí, které navrhnou. Ve své žádosti pak musí navrhnout řešení těchto navrhovaných záležitostí, nebo je alespoň odůvodnit 14. Kvalifikovaní akcionáři mají také právo a na to, aby v záležitostech, které sami určí, dozorčí rada přezkoumala výkon působnosti představenstva15. Ta je povinna tyto záležitosti přezkoumat bez zbytečného odkladu, a nejpozději do 2 měsíců na podání žádosti o výsledcích písemně informovat kvalifikované akcionáře. Minoritní akcionáři můžou také na valné hromadě uplatnit právo požadovat vysvětlení záležitostí, týkajících se společnosti. Zákon výslovně uvádí, že Akcionář je oprávněn požadovat a obdržet na valné hromadě na společnosti vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo jí ovládaných osob, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení obsahu záležitostí zařazených na valnou hromadu nebo pro výkon jeho 13

§ 365 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích §366 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 15 §370 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 14

28

akcionářských práv na ní. Stanovy mohou určit, že každý akcionář má pro přednesení své žádosti přiměřené časové omezení16. V určitých případech může představenstvo či osoba, která valnou hromadu svolala, vysvětlení zcela nebo částečně odmítnout. Může tak učinit v případě, že by tím mohla být přivozena újma společnosti nebo jí ovládaným osobám, nebo pokud jde o vnitřní nebo utajovanou informaci, nebo pokud jde o vysvětlení, které je již veřejně přípustné17. Jedním ze základních práv každého akcionáře je také právo na podíl ze zisku. V této oblasti ochrany menšinových společníků lze uvést, že pokud není vyplácena dividenda, nelze vyplácet ani tantiémy, tedy že dividenda má přednost. Nelze tak zisk akumulovat, a pokud ano, je třeba to odůvodnit konkrétním účelem. Toto výrazně posiluje možnost prosadit vyplácení zisku ze strany menšinových akcionářů18. Jedním z rizik menšinového akcionáře je již zmíněný nucený přechod účastnických cenných papírů, při kterém jsou minoritní akcionáři nuceni převést vlastnické právo ke svým akcím, případně i další účastnické cenné papíry, na majoritního akcionáře. Osoby, které tak ve společnosti vlastní pouze nepatrné procento akcií, s tím pochopitelně ne vždy souhlasí, jelikož pokud vlastní akci společnosti, která funguje bez problémů, mají z jejího provozu samozřejmě také pravidelný zisk. Ochranu v tomto případě poskytuje protiplnění, které jim za jejich akcie musí být hlavním akcionářem poskytnuto, ale také možnost vynutit tento přechod z jejich strany, a tedy přinutit majoritního akcionáře k odkupu jejich účastnických cenných papírů. I když menšinový společník za své účastnické cenné papíry obdrží určité protiplnění, ne vždy je toto protiplnění v souladu s jeho představami o ceně akcií.

8.4.

Akcionářská žaloba

Jedná se o důležitý kontrolní prvek ze strany menšinových společníků. Kvalifikovaným akcionářům je dána možnost, aby se jménem společnosti domáhali prostřednictvím žaloby zajištění zájmů společnosti, pokud tak nečiní orgány společnosti. Tento institut tak neslouží pouze k posílení postavení menšinových společníků, ale k ochraně společnosti jako takové. Každý z kvalifikovaných akcionářů má právo na to, aby mu byla nahrazena újma, a to žalobou proti členu představenstva nebo dozorčí rady. K újmě přitom může dojít 16

§357 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích § 359 zákona č.90/2012 Sb., o obchodních korporacích 18 více viz Minoritní akcionář jako černý pasažér. In: GLATZOVÁ, Vladimíra. Právo [online]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/hn_minoritni%20akcionar2_VG_0524.JPG 17

29

také v důsledku toho, že členové dozorčí rady či představenstva nejednají s péčí řádného hospodáře. Žalobou se také může domáhat splnění povinností, která vyplývají z dohody dle ustanovení §53/319, nebo také splacení emisního kursu proti akcionáři, který se dostal s jeho splácením do prodlení. Akcionářskou žalobou se lze domáhat náhrady újmy také proti vlivné osobě, pokud společnosti způsobí újmu. Žalobu je nutné podat u Krajského soudu, u něhož je daná akciová společnost zapsána v obchodním rejstříku. Pokud se akcionář rozhodne podat u příslušného soudu akcionářskou žalobu, musí kromě své příslušnosti k dané akciové společnosti a výši podílu na zisku prokázat splnění ještě i další podmínky. Tou je skutečnost, že o tom, že hodlá podat žalobu, předem informoval dozorčí radu, ale ta na jeho oznámení nereagovala. Přitom možnost podání žaloby podléhá promlčení v režimu občanského zákoníku20. Po podání žaloby se kvalifikovaný akcionář stává zástupcem akciové společnosti. Řízení, ve kterém je žaloba projednávána, je řízením nesporným. Účastníky jsou společnost a povinný člen nebo členové dozorčí rady či představenstva. Institut akcionářské žaloby tak slouží jako nástroj, jehož prostřednictvím lze přinutit orgány společnosti jednat a představuje možnost akcionářů zabránit v případné pokračující nečinnosti.

8.5. Ochrana většinového společníka před ,,zlým´´ minoritním společníkem Ne jen ze strany většiny, ale také ze strany menšiny může v akciové společnosti docházet k šikaně. V některých případech totiž mohou minoritní akcionáři zneužívat svoje postavení například tím, že záměrně zpochybňují rozhodnutí většiny a zdržují tak důležitá ekonomická rozhodnutí. Jako příklad lze uvést zvyšování základního kapitálu společnosti. Zákon určuje, že v takovém případě mají stávající společníci přednostní právo na převzetí vkladové povinnosti, a to v poměru jejich podílů, čímž nedojde ke změně výše jejich podílu na společnosti. Může ale nastat situace, že menšinový společník svého práva nevyužije. Pak může valná hromada rozhodnout, že jeho vkladovou povinnost převezme jiný společník. Dle některých názorů se tímto rozhodnutím valné hromady mění obsah společenské smlouvy, a takové rozhodnutí by tak muselo být schváleno všemi společníky. 19

§ 53/3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích stanoví, že Vznikla-li porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může ji obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou; pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků. 20 HEJDA, Jan. Akciová společnost. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2014, 439 s. ISBN: 978-80-7263-8918.S.263

30

Majoritnímu akcionáři tak nezbývá nic jiného, než přistoupit na podmínky menšinového společníka, a odkoupit jeho podíl na společnosti, nebo k navýšení základního kapitálu nedojde, čímž ale může být blokováno budoucí navýšení zisku společnosti. Podle některých autorů21 je ovšem tento výklad zbytečně extenzivní, jelikož menšinoví společníci jsou již dostatečně chráněni tím, že mají možnost převzít vkladovou povinnost při zvyšování základního kapitálu. Zákon by tak neměl připustit, aby každé zvyšování základního kapitálu společnosti bylo blokováno rozhodnutím minoritních společníků. Tomuto šikanoznímu jednání napomáhá také procesněprávní úprava, jelikož řízení o neplatnosti rozhodnutí valné hromady je řazeno mezi nesporná řízení, a tím pádem je výslovně zakázáno, aby bylo o návrhu rozhodnuto dříve než po uplynutí 3 měsíců na jeho podání na soud. Řešením, jak takovým jednáním do budoucna zabránit, je novela zákona, která by stanovila počet hlasů nutných při schválení převzetí nové vkladové povinnosti jiným společníkem. Jedním z nástrojů ochrany před tímto jednáním je i již výše zmíněny squeeze-out, kdy dojde k vytěsnění drobných akcionářů ze společnosti.

21

NOVOTNÁ, Monika. Majoritní společníci, plačte. [online]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/archiv/ majoritni-spolecnici-placte-1095252

31

9. 9.1.

SQUEEZE-OUT ANALÝZA

Squeeze-out

Pojem squeeze-out, nucený přechod účastnických cenných papírů, nebo také vytěsnění minoritních akcionářů, je právem hlavního akcionáře společnosti. Hlavní akcionář se zákonným způsobem může domáhat vůči ostatním, menšinovým akcionářům, aby jejich vlastnické právo k ostatním účastnickým cenným papírům převedli na něj. Za tento přechod účastnických cenných papírů pak hlavním akcionářem musí být poskytnuto přiměřené protiplnění.

9.2.

Vývoj právní úpravy

Squeeze-out byl do našeho právního řádu implementován novelou 22 obchodního zákoníku, a to s účinností k 3. 6. 2005. V této právní úpravě ovšem absentovala garance práv menšinových akcionářů. Největší nedostatky právní úpravy squeeze-outu byly odstraněny přijetím zákona o finančních konglomerátech23, jelikož tímto zákonem byl novelizován i obchodní zákoník. Byla tak zavedena pravomoc Komise pro cenné papíry přezkoumávat ve správním řízení přiměřenost protiplnění poskytovaného hlavním akcionářem. Poté, co byla Komise zrušena, přešla tato pravomoc počínaje 1. 4. 2006 na Českou národní banku. Další novelizací24 byl dohled ze strany České národní banky omezen pouze na společnosti, které obchodovaly s kótovanými akciemi, takže u ostatních společností veřejnoprávní dozor chyběl. Menšinovým akcionářům ale zůstala možnost soudního přezkumu přiměřenosti protiplnění25. Nová právní úprava obsažená v zákoně o obchodních korporacích26 tak přebírá principy z obchodního zákoníku, ovšem došlo k posílení postavení menšinových společníků a na tento pohyb akcií se nyní nahlíží pouze jako na přechod. Pokud postupem dle zákona o obchodních korporacích dojde ke schválení 22

zákon č.216/2005 Sb. zákon č. 377/2005 Sb., o finančních konglomerátech 24 zákon č. 104/2008 Sb., o nabídkách převzetí 25 NEMRAVOVÁ, O., Squeeze-out v nedávném stanovisku Ústavního soudu. epravo.cz [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/squeeze-out-v-nedavnem-stanovisku-ustavniho-soudu-92205.html 26 Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ) 23

32

přechodu, na hlavního akcionáře přechází všechny účastnické cenné papíry ostatních akcionářů, tedy ne jen akcie, ale také veškeré cenné papíry vydávané společností, se kterými je spojen podíl na základním kapitálu či hlasovacích právech společnosti (akcie, zatímní listy, vyměnitelné a prioritní dluhopisy…). Hlavní smysl této nové právní úpravy lze spatřovat v tom, aby bylo důsledně zamezeno budoucímu uplatnění nároku na vydání dalších akcií, čímž by byl zmařen účel tohoto institutu27.

9.3.

Majoritní akcionář

Majoritním akcionářem je pro účely squeeze-outu ten akcionář, který dle zákona o obchodních korporacích28 je vlastníkem akcií, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota činí alespoň 90% základního kapitálu společnosti, na který byly vydány akcie s hlasovacími právy, a vlastní akcie, se kterými je spojen alespoň 90% podíl na hlasovacích právech ve společnosti. Zůstalo tak zachováno kvórum 90% pro možnost uskutečnění squeezeoutu. Tyto dvě podmínky musí být splněny kumulativně, aby mohl majoritní akcionář podat návrh na svolání valné hromady. Pro naplnění podmínky vlastnictví akcií o jmenovité hodnotě 90% základního kapitálu přitom není rozhodné vlastnictví prioritních akcí, jelikož ty jsou vydávány bez hlasovacího práva29. Podmínka objemu hlasovacích práv se určuje z celkového počtu hlasovacích práv, přičemž se nepřihlíží k případnému pozastavení jejich výkonu dle § 426 zákona o obchodních korporacích. Jsou ovšem zohledněna i hlasovací práva spojená s prioritními akciemi30.

9.4.

Svolání valné hromady

Pokud jsou uvedené podmínky splněny, neznamená to automaticky, že ke schválení přechodu účastnických cenných papírů dojde, ale hlavní akcionář je oprávněn za účelem squeeze-outu požadovat po představenstvu společnosti svolat valnou hromadu, která o jeho žádosti rozhodne. Představenstvu je povinen předložit návrh na přechod účastnických cenných papírů spolu se znaleckým posudkem určujícím přiměřenost protiplnění. Znalecký posudek nesmí být ke dni doručení žádosti starší než 3 měsíce. Žádosti hlavního akcionáře, 27

HEJDA, Jan. Akciová společnost. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2014, 439 s. ISBN: 978-80-7263-891-8. S.272 28 §375 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 29 § 278 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 30 HEJDA, Jan. Akciová společnost. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2014, 439 s. ISBN: 978-80-7263-891-8. S.271

33

pokud je perfektní, je představenstvo povinno vyhovět a valnou hromadu svolat. K tomu zákon určuje lhůtu 30 dní ode dne, kdy byla žádost hlavního akcionáře představenstvu doručena. Lhůta ke svolání valné hromady byla zákonem o obchodních korporacích prodloužena, jelikož právní úprava v obchodním zákoníku určovala lhůtu 15 dní. Pokud k žádosti nejsou přiloženy všechny povinné přílohy, jako např. znalecký posudek, představenstvo žádost zamítne. Náklady na pořízení a doručení potřebných nosičů dat jsou na hlavním akcionáři, který o svolání valné hromady žádá.

9.5.

Přiměřené protiplnění

Hlavní akcionář je povinen ostatním akcionářů, kteří prostřednictvím squeeze-outu na něj své vlastnické právo k akciím převádí, poskytnout protiplnění, jehož přiměřenost je povinen doložit znaleckým posudkem (pokud nejde o akcie obchodovatelné na evropském regulovaném trhu)31. Jestliže jsou předmětem převodu různé druhy účastnických cenných papírů, je na znalci, aby se s touto skutečností v posudku vypořádal a posoudil hodnotu každého účastnického papíru32. Pokud jsou předmětem převodu kótované účastnické cenné papíry společnosti (jsou přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu), je k rozhodnutí valné hromady o schválení squeeze-outu zdůvodnění výše protiplnění hlavním akcionáře či souhlas České národní banky33. Tento souhlas se vydává ve zvláštním správním řízení. Přiměřené protiplnění musí být vždy poskytnuto v penězích, přičemž jeho výši určuje valná hromada, a nikoliv hlavní akcionář, jak tomu bylo za účinnosti předchozí právní úpravy. Hlavní akcionář může výši protiplnění pouze navrhnout.

9.6.

Přechod vlastnického práva

Po schválení nuceného výkupu účastnických cenných papírů je třeba, aby rozhodnutí valné

hromady bylo zapsáno do obchodního rejstříku. Po zveřejnění tohoto zápisu v Obchodním věstníku a uplynutím doby maximálně jednoho měsíce přechází vlastnické právo menšinových akcionářů na majoritního akcionáře. Ten se tímto okamžikem stává jediným akcionářem společnosti. 31

§ 376 odst.1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích Zákon o obchodních korporacích: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 2 sv. ISBN: 978-807478-537-5. 33 § 391zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 32

34

Po přechodu vlastnického práva vznikne ostatním akcionářům nárok na výplatu přiměřeného protiplnění, kterou má na starost pověřená osoba, kterou dle zákona o obchodních korporacích může být pouze banka, obchodník s cennými papíry nebo zahraniční osoba, která podniká na území České republiky a předmět jejího podnikání odpovídá činnosti banky či obchodníka s cennými papíry.

9.7.

Dorovnání

Hlavní změnou, kterou oproti právní úpravě v obchodním zákoníku34 přinesl zákon o obchodních korporacích, je povinnost hlavního akcionáře v souvislosti s protiplněním minoritním akcionářům. Pokud je poskytnuto protiplnění, ovšem toto není přiměřené hodnotě převáděných účastnických cenných papírů, má menšinový akcionář právo domáhat se po hlavním akcionáři dorovnání. Přitom pokud se dohodne s jakýmkoliv minoritním akcionářem mimosoudně, je třeba dle této mimosoudní dohody co do základu práva postupovat i ve vztahu ke všem ostatním menšinovým akcionářům. Uzavření takové dohody je hlavní akcionář povinen oznámit ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů35. Stejně tak je pro hlavního akcionáře závazné ve vztahu k ostatním minoritním akcionářům i rozhodnutí soudu, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění. Primárně se je tedy třeba se dorovnání domáhat u hlavního akcionáře, a následně je zde možnost podání žaloby k soudu na plnění požadovaného dorovnání. V případě úspěchu žalobce, tedy menšinového akcionáře, pak soudy stanoví povinnost hlavnímu akcionáři zaplatit dorovnání, které ale určí konkrétní výší. Oproti předchozí právní úpravě, kdy se menšinoví akcionáři mohli na soud obracet již na okamžiku, kdy obdrželi pozvánku na konání valné hromady, v současnosti lze právo na dorovnání uplatnit až na splatnosti protiplnění, a tedy až po uskutečnění nuceného přechodu účastnických cenných papírů36. Nová je také právní úprava, která akcionářům, kteří se dovolali práva na dorovnání u soudu, přiznává náhradu nákladů vynaložených v soudním řízení, a to bez ohledu na to, kdo bude ve věci úspěšný.

34

Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník §390/6 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích 36 NEDOMA, Jakub. Právo na dorovnání při squeeze-out(u) aneb mimosoudní dohoda na dorovnání vs. stanovení dorovnání soudem. www.epravo.cz [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravona-dorovnani-pri-squeeze-outu-aneb-mimosoudni-dohoda-na-dorovnani-vs-stanoveni-dorovnani-soudem95086.html?mail 35

35

Toto právo menšinových akcionářů se promlčí ve lhůtě 3 měsíců, která začíná běžet dnem zveřejnění zápisu usnesení valné hromady v obchodním rejstříku. Právo na dorovnání tak zanikne, jestliže ho ve stanovené lhůtě u hlavního akcionáře neuplatní žádný z ostatních vlastníků účastnických cenných papírů. Nově je také zavedená povinnost hlavního akcionáře celé dorovnání pro všechny minoritní akcionáře složit do soudní úschovy.Na druhé straně, i minoritní akcionáři mají právo na to, aby jejich účastnické cenné papíry hlavní akcionář odkoupil. Použije se zde postup dle zákona o obchodních korporacích o povinném veřejném návrhu smlouvy.37

37 §

395 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích

36

10. VYTĚSNĚNÍ MENŠINOVÝCH SPOLEČNÍKŮ První senát Ústavního soudu ve svém nálezu z března tohoto roku (I. ÚS 1768/09) mimo jiné vyslovil názor, že právní úpravu vytěsnění minoritních akcionářů (tzv. squeeze-out) platnou v období na června do října 2005 je nutné považovat za ústavně nekonformní, protože „absence dohledu ČNB neumožňovala náležitou ochranu stěžovatelových základních práv“. Toto rozhodnutí vyvolalo značný rozruch. Je totiž zřejmě v rozporu s předchozím a zřejmě i následným rozhodováním Ústavního soudu v obdobných věcech. Racionální a ústavní postup, který umožňuje majoritnímu akcionáři s alespoň 90 % podílem na společnosti „vykoupit“ akcie minoritních akcionářů i proti jejich vůli, byl a zůstává tématem diskusí. Skutečnost, že při něm ztrácejí minoritní akcionáři svoji účast na společnosti i proti své vůli, vyvolává pochybnosti, zda je proces jako takový principiálně slučitelný s ústavním pořádkem. Jeho oponenti namítali, že squeeze-out je nepřípustným „vyvlastněním minoritních akcionářů v soukromém zájmu“ (čili v zájmu hlavního akcionáře). Jeho obhájci argumentovali, že jde o nejrozumnější řešení konfliktu zájmů mezi majoritními a minoritními akcionáři, které nejméně poškozuje všechny strany. Po šesti letech na uzákonění squeeze-outu je zřejmé, že jde o institut racionální a slučitelný s ústavním pořádkem. To potvrdil Ústavní soud v roce 2008 nálezem pléna (Pl. ÚS 56/2005), když odmítl vyhovět návrhu na zrušení úpravy squeeze-outu jako takové. Zhruba v tomto okamžiku zmizel squeeze-out z centra zájmu většiny odborné veřejnosti a stal se „obyčejným právem“. Zmíněný březnový nález prvního senátu však nastolil otázku, zda se souhlasný závěr se squeeze-outem vyjádřený v roce 2008 plénem Ústavního soudu neomezuje pouze na období na října 2005 do března 2008, kdy výši protiplnění přezkoumávala ČNB (resp. původně Komise pro cenné papíry). Všechny bolesti vyřeší dohled? Je dohled ze strany ČNB nezbytnou podmínkou ústavnosti squeeze-outu? Argumentace prvního senátu není v tomto směru jasná. Soud totiž na jedné straně konstatuje, že úprava squeeze-outu do října 2005 byla neústavní, protože chyběl dohled ČNB. Na druhé straně tvrdí, že dohled ČNB byl nutný, protože právní úprava byla v dané době nekvalitní.

37

Není tedy jasné, zda je důvodem neústavnosti absence dohledu, nebo jiné vady právní úpravy, resp. zda byla dříve slepice, či vejce. Má první senát za to, že vadnou právní úpravu lze jednoduše „opravit“ tím, že nad jejím dodržováním bude okolo soudů bdít ještě jiný státní orgán? Nač jiného může tento orgán dohlížet než právě na aplikaci takové nekvalitní úpravy? Pokud by měl být státní dohled lékem na nekvalitní úpravu, měli bychom podrobit dohledu ČNB či jiných institucí i mnohé další zákonem nekvalitně upravené otázky. Pak by bylo také jasné, proč vykazují nejhorší kvalitu právní předpisy právě v oblastech podléhajících dohledu státních orgánů (především v podobě neumělých překladů evropských směrnic). Tam to prostě nevadí. Zanechme ale sarkasmu. Aby byla ochrana práv minoritních akcionářů při squeeze-outu dostatečná, musí existovat racionální mechanismus stanovení férové ceny za jejich akcie a musí být zajištěna možnost domáhat se přezkumu výše této ceny. Výše ceny při squeezeoutu se odvíjí na hodnoty společnosti a musí být doložena posudkem znalce. Postup při určení ceny je tedy objektivní, lze jej kdykoli opakovat, a cenu nemůže subjektivně určit hlavní akcionář. Dohled ČNB se na října 2005 do března 2008 omezoval právě na přezkoumání výše ceny. Ovšem výše ceny byla současně vždy přezkoumatelná soudy v rámci zvláštního soudního řízení. Docházelo tak v podstatě ke zdvojení přezkumu. Již plénum Ústavního soudu v rozhodnutí v roce 2008 jasně konstatuje, že rozhodující a hlavní zárukou ochrany práv akcionářů je právě možnost soudního přezkumu, nikoli řízení před ČNB, kde minoritní akcionáři ani nebyli účastníky. Praxe souběžného přezkumu ceny správním orgánem a soudy je zjevně pochybná a lze pro ni těžko hledat paralelu. A je velmi nepravděpodobné, že je podmínkou ústavnosti. Celý proces squeeze-outu musí být poskládán tak, aby bylo zajištěno, že minoritnímu akcionáři bude tato cena v přiměřené lhůtě uhrazena. Zde může spočívat skutečný problém v rané úpravě v roce 2005. V tomto směru však dohled ČNB nebyl relevantní, protože se omezoval pouze na určení výše ceny, nikoli též na její řádné uhrazení. Úkolem ČNB je starost o měnovou politiku a dohled nad finančními institucemi. Není a ani nemůže být orgánem dohledu nad všemi akciovými společnostmi. Jinak by bylo možné požadovat, aby vykonávala dohled i nad fúzemi či likvidacemi akciových společností, kdy též dochází ke změně postavení minoritních akcionářů i proti jejich vůli. A proč ne i nad fúzemi či likvidacemi společností s ručením omezeným?

38

Zdá se, že první senát řešil danou otázku příliš obecně. Racionálním východiskem 38 z nastalé situace by mohl být závěr, že právní úprava squeeze-outu platná na června do října 2005 nebyla příliš kvalitní a otevírala značný prostor pro zneužití. Došlo-li k němu (například cena za akcie vytěsňovaných akcionářů nebyla vůbec vyplacena), může být v souladu se závěry prvního senátu Ústavního soudu v konkrétních případech shledán postup, kdy by obecný soud odmítl zrušit usnesení valné hromady o squeeze-outu, neústavním. Jde však o velmi subtilní otázku, na niž je nutné hledat odpověď případ na případu. V případě méně flagrantních pochybností či nejasností vyvolaných touto úpravou je na obecných soudech, aby se s projednávanými případy spravedlivě vypořádaly. Po říjnu 2005 pak již zřejmě není důvod o ústavnosti squeeze-outu pochybovat, což ve vztahu k období na října 2005 do března 2008 explicitně potvrdilo plénum Ústavního soudu. Právní úprava na března 2008 je již zjevně ústavně konformní i z pohledu toho, jak je koncipováno problematické rozhodnutí prvního senátu Ústavního soudu.

38

[cit. 2015-02-03]. DOI: Autoři: Ondřej Havránek, advokát a Stanislav Servus, advokát.

39

11. ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH V PRAXI Převod podniku na zahraniční společnost Vrchní soud v Praze rozhodnutím 14 Cmo 196/2013 ze dne 30. května 2014 rozhodl o aplikovatelnosti ustanovení § 67a obchodního zákoníku na zahraniční společnost, a to v situaci, kdy česká společnost jako prodávající na základě smlouvy o převodu podniku řídící se českým právem, převádí podnik na zahraniční společnost. V konkrétní situaci šlo o převod celého podniku mezi českou společností (jako prodávajícím) a družstvem zřízeným dle nizozemského práva (jako kupujícím), které v ČR podniká prostřednictvím své organizační složky. Smlouva o převodu podniku se řídila českým právem. Městský soud v Praze pak k návrhu na zápis prodeje podniku do obchodního rejstříku vyzval k předložení souhlasu valné hromady kupujícího, a to navíc ve formě notářského zápisu. Navrhovatel byl tedy vyzván, aby předložil veřejnou listinu sepsanou notářem s místem výkonu notářského úřadu na území ČR ve smyslu notářského řádu dle ustanovení § 80a a následujících. Jinými slovy, český notář měl osvědčit, že rozhodnutí bylo přijato v souladu s nizozemským právem a se zakladatelskými dokumenty kupující společnosti, jejíž vnitřní právní poměry se řídí nizozemským právem. To navrhovatel odmítl a předložil prohlášení holandského notáře, že takové rozhodnutí není dle právního řádu, jímž se osobní statut družstva řídí, potřeba. Městský soud následně odmítl zápis v obchodním rejstříku provést a řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatel odvolal a věc následně posuzoval Vrchní soud v Praze. Vrchní soud v Praze se musel vypořádat především s následujícími dvěma otázkami: 1. zda je souhlas společníků nebo valné hromady vyžadován pouze na straně prodávající korporace nebo i u nabývající korporace, a především 2. zda je ustanovení § 67a obchodního zákoníku součástí smluvního práva nebo korporátního práva. Ve druhém případě by pak bylo na místě, při posuzování platnosti úkonu, aplikovat právní normy státu, podle jehož právního řádu byla založena a který upravuje i způsob jejího jednání a platnost jejích úkonů.

40

Souhlas valné hromady kupujícího s prodejem podniku Vrchní soud rozhodl, že souhlas dle § 67a obchodního zákoníku je potřeba jak na straně prodávajícího, tak i na straně kupujícího. Ve svém rozhodnutí argumentoval tím, že původní znění před novelou provedenou zákonem č. 56/2006 Sb, které platilo až do 7.3.2006, upravovalo problematiku nakládaní s podnikem společnosti obdobně jako spojování podniku sloučením, kdy při prodeji podniku často dochází ke spojování podniků (v případě nabyvatele) a zároveň k rozdělení podniku (v případě prodávajícího). Vrchní soud dále uvedl, že soudní praxe pak došla k závěru, že z důvodu podobnosti s fúzí sloučením, u které muselo dojít ke schválení valnými hromadami všech zúčastněných společností, se požadavek ustanovení § 67a obchodního zákoníku vztahoval na obě smluvní strany smlouvy o prodeji podniku a odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 3023/2007. Vrchní soud dále uvedl, že zákon č. 56/2006 Sb. sice odkaz na fúzi odstranil, nicméně z tohoto nelze dovozovat, že by ke smlouvě, na základě které dochází k převodu podniku, postačil jen souhlas valné hromady strany převádějící. Teleologickým výkladem pak toto Vrchní soud odůvodnil ochranou majetkové struktury obou zúčastněných společností, nikoli jen společnosti, jež část nebo celý podnik prodává, ale i společnosti nabývající, aby jejich společníci rozhodnutím statutárních orgánů společností nemohli být poškozeni na svých právech (vliv na podnikatelskou činnost, ziskovost společnosti, návratnost investice, výhodnost jen pro některou stranu smlouvy apod.). Z toho, že ustanovení § 67a obchodního zákoníku bez dalšího stanoví, že ke smlouvě, na jejímž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části musí být udělen souhlas společníků nebo valné hromady, dle názoru Vrchního soudu vyplývá, že musí jít o souhlas valných hromad obou smluvních stran. Aplikovatelnost §67a obchodního zákoníku 39 na zahraniční korporaci Ustanovení § 67a obchodního zákoníku je zařazeno do části II., hlavy I., dílu I. obchodního zákoníku, tj. v části upravující obecná ustanovení obchodních společností. Schvalování smluv uvedených v § 67a obchodního zákoníku je pak konkrétně svěřeno do působnosti valné hromady. Z hlediska systematického výkladu tak lze interpretovat citovaná

39

JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA. Obchodní zákoník 2012: úplné znění s úvodním komentářem : právní stav k 1. 1. 2012. 8. vyd. Praha: Grada, 2012, 112 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-247-4030-0.

41

ustanovení jako ustanovení práva obchodních společností upravující působnost orgánů společností, tj. vnitřní právní poměry společností. Ustanovení § 67a obchodního zákoníku v původním znění bylo do obchodního zákoníku vloženo zákonem 370/2000 Sb., a dle bodu 58 důvodové zprávy: „Účelem tohoto opatření je ochrana společníků i věřitelů a zajištění dostatečných informací pro možnost přijetí kvalifikovaného rozhodnutí společníky“. Smyslem uvedených ustanovení (jak již plyne z důvodové zprávy) je „chránit společníky v případech, že dochází k dispozici s podnikem nebo jeho částí, neboť tyto dispozice mohou podstatným způsobem ovlivnit hodnotu podílu společníka na společnosti a zcela zmařit záměr, s nímž společník podíl na společnosti nabýval“,. Lze tak uzavřít, že i z hlediska teleologického výkladu jde o ustanovení práva obchodních společností, upravující působnost orgánů společností, tj. vnitřní právní poměry společností. Ustanovení § 22 obchodního zákoníku stanovilo, že: „Právní způsobilost, kterou má jiná než fyzická zahraniční osoba podle právního řádu, podle něhož byla založena, má rovněž v oblasti českého právního řádu. Právním řádem, podle něhož byla tato osoba založena, se řídí i její vnitřní právní poměry a ručení členů nebo společníků za její závazky.“ Ustanovení § 22 obchodního zákoníku zakotvující inkorporační princip tak činí vnitřní právní poměry (osobní statut) závislými na právním řádu, podle něhož byla tato osoba založena. Obsahem vnitřních právních poměrů (osobního statutu) pak lze rozumět „vznik společnosti, její právní povahu, právní způsobilost společnosti včetně oprávnění jednat za společnost, její vnitřní vztahy, zčásti vnější vztahy, změnu a zánik společnosti a případně některé další otázky“. Výše uvedený názor odvolatele pak Vrchní soud v Praze potvrdil a uzavřel, že: “Pokud je … jednou ze smluvních stran zahraniční právnická osoba, je namístě při posuzování platnosti jejího úkonu aplikovat právní normy státu, podle jehož právního řádu byla založena a který tedy upravuje i způsob jejího jednání a platnost jejích úkonů. V daném případě je stranou kupující nizozemská právnická osoba, platnost jejího úkonu je tedy nutné posoudit podle nizozemské právní úpravy. Jestliže je tedy notářem osvědčeno, že dle nizozemského práva ani dle stanov nepotřebuje k uzavření smlouvy souhlas jejích společníků, byla smlouva o prodeji podniku ze strany této společnosti platně uzavřena již v okamžiku, kdy byla podepsána statutárním orgánem. Důvod pro odmítnutí návrhu shledaný soudem prvního stupně tak nebyl dán.”

42

Úprava v novém občanském zákoníku40, zákonu o obchodních korporacích41 a použitelnost předmětného rozhodnutí Dle mého názoru je výše uvedené rozhodnutí analogicky aplikovatelné i dnes s níže uvedenými změnami. Převod závodu je i dnes zásadně podmíněn souhlasem valné hromady a tato úprava je obsažena v ustanovení vymezujícím působnost valné hromady (např. § 190 odst. 2 písm. i Zákon o obchodních korporacích nebo § 421 odst. 2 písm. m ZÁKON O OBCHODNÍCH KORPORACÍCH ). Jak systematickým výkladem, tak teleologickým lze opět dojít ke stejným výsledkům, a to, že toto ustanovení má stále stejnou povahu, tj. ustanovení upravující vnitřní právní poměry korporací. Dle ustanovení § 30 nového zákona o mezinárodním právu soukromém42 a procesním “Právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické osoby se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové osoby, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo členů za závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná, jakož i její zánik.” I nová úprava vychází z toho, že vnitřní poměry korporací se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Nově však dle ustanovení § 2180 odst. 1 nového občanského zákoníku43 nabývá kupující, který je zapsán ve veřejném rejstříku, vlastnické právo k závodu jako celku až zveřejněním údaje, že uložil doklad o koupi závodu do sbírky listin. Toto ustanovení je dle mého názoru nešťastné hned z několika důvodů:

40

NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: s účinností od 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80247-5165-8. 41 JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA. Zákon o obchodních korporacích s komentářem: s účinností od 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 85 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-2474834-4. 42 KIRALFY, Albert, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Mezinárodní právo soukromé. (Private international law). By Z. Kucera. [Prague. Panorama Press. 393 pp. 37 Crowns.]: s účinností od 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 6., opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2004, 458 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 10.1093/iclqaj/30.2.480. 43 NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: s účinností od 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80247-5165-8.

43



činí závislým účinnost smlouvy na veřejnoprávním úkonu, což může být v praxi

velmi nepříjemné zejména při převodech, které vyžadují perfektní načasování (nebo v případě chybného rozhodnutí prvostupňového rejstříkového soudu, viz případ výše), 

formulace „zveřejněním údaje“ není příliš jasná a může být interpretována buď

jako zveřejnění v Obchodním věstníku nebo v obchodním rejstříku44, 

s ohledem na případ výše (tj. právnické osoby podnikající v ČR prostřednictvím

své organizační složky zapsané v “českém” veřejném rejstříku) není jasné, zda má k založení dokumentu a zveřejnění údaje dojít: 1.

jak v zahraničním “veřejném rejstříku”, resp. zahraničním “obchodním věstníku“

ohledně zahraniční právnické osoby, tak i v českém veřejném rejstříku (tj. v obchodním rejstříku), resp. českém Obchodním věstníku ohledně organizační složky, 2.

pouze v českém veřejném rejstříku, resp. v českém Obchodním věstníku ohledně

organizační složky, nebo 3.

pouze v zahraničním “veřejném rejstříku”, resp. v zahraničním “obchodním

věstníku” ohledně zahraniční právnické osoby. Dle mého názoru by se výše uvedená povinnost uložení dokumentu a zveřejnění údaje, s ohledem na případ uvedený výše, měla vykládat tak, že: 

zveřejněním údaje je zveřejnění v Obchodním věstníku (měl by být upřednostněn

výklad ve smyslu § 3018 NOZ), 

uložení předmětné listiny je nutné pouze ve sbírce listin českého veřejného rejstříku

u konkrétní organizační složky (tj. ve Sbírce listin obchodního rejstříku), a obdobně je nutné pouze zveřejnění tohoto údaje v českém Obchodním věstníku (ledaže jí obdobná povinnost plyne i z cizího právního řádu). Výše uvedené rozhodnutí je tak dle mého názoru zásadně aplikovatelné i podle nové právní úpravy s výše uvedenými modifikacemi vyplývajícími z ustanovení § 2180 odst. 1 nového občanského zákoníku.

44

KIRALFY, Albert, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Obchodní věstník: zákon o obchodních korporacích rejstřík : 2014 : redakční uzávěrka 3.2.2014. 6., opr. a dopl. vyd. Praha: Economia a.s., 2004, 288 s. ÚZ. ISBN 1210-2687.

44

12. JAKÝ JE ROZDÍL V OCHRANĚ MINORITNÍCH AKCIONÁŘŮ U NÁS A V ZAHRANIČÍ? Lze konstatovat, že na ochranu minoritních společníků lze nahlížet pohledem právního řádu jednotlivých států nebo dále i pohledem evropské unie. Evropská regulace k ochraně minoritních společníků stanoví minimum. Regulace evropských i dalších států jsou v této oblasti značně rozdílné. Směrnice Rady č. 77/91/EHS ze dne 13. 12. 1976 obsahuje ustanovení, dle kterého mají akcionáři v zemích v režimu evropského práva stejné postavení. V článku 42 této směrnice je stanoveno, že členské státy jsou povinni zaručit rovné zacházení všem akcionářům, a to legislativou členského státu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. 7. 2007, o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kotovanými akciemi rovněž upravuje rovnost všech akcionářů. V článku 6 této směrnice je upraveno právo zařazovat body na pořad jednání valné hromady a předkládat návrhy usnesení. V případě takového práva je stanoveno, že kvalifikační hladina nesmí přesáhnout 5 % podílu na základním kapitálu společnosti. Program valné hromady musí být řádně a včas zveřejněn a minoritním společníkům musí být umožněno se na valné hromadě podílet. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004, o nabídkách převzetí, upravuje institut tzv. squeeze-out.

12.1.

Německo

V Německu45 je sdružení minoritních akcionářů, SDK, které má své právníky a experty, kteří v každou hodinu monitorují trh a informují drobné akcionáře o hrozících nebezpečích, podvodných nabídkách a hlavně okamžitě podnikají právní kroky k nápravě. V případě tzv. squeez-outů dosahují 90% úspěšnost v žalobách na dorovnání! Mám vyčteno ze studií z Německa, že 90% podání po narovnání ceny bylo úspěšných. V Německu si také dovolí, ale nejsou to taková podhodnocení, jako tady, že vyvlastňují za 10% přiměřené ceny. Tam se majoritní vlastník z počátku pokusí projít ze 60-70% přiměřené ceny a vždy dojde k dorovnání. U nás není ochrana akcionářů žádná a nejhorší je, že není ani ze zákona. 45

[cit. 2015-02-03]. DOI: Copyright © 2006-2013, Centrum rozvoje dovedností ELiEN | ELiEN & NETOVKY.info.

45

Designed by

12.2.

Slovensko

Pokud se podíváme na úpravu ochrany minoritních společníků, lze započít komparaci v sousedním Slovensku, která se blíží úpravě v České republice. V ustanovení § 181 zákona č. 513/1991 Zb., obchodní zákoník je upraveno, že akcionáři mající akcie, jejichž jmenovitá hodnota dosahuje alespoň 5 % nominální hodnoty základního kapitálu, mají právo na svolání mimořádné valné hromady, a to z jakéhokoliv důvodu. Dále je upravena možnost žádajících minoritních společníků určit si předsedu této mimořádné valné hromady a akcionáři, kteří žádají svolání této mimořádné valné hromady, musejí být majiteli akcií alespoň 3 měsíce před tím, než uplyne lhůta, kterou má představenstvo na svolání mimořádné valné hromady. Jestliže představenstvo této žádosti nevyhoví, mají minoritní akcionáři právo obrátit se na věcně a místně příslušný soud. 46

12.3.

Velká Británie

Poměrně dobře propracovanou úpravu ochrany minoritních společníků lze nalézt ve Velké Británii, kde problematiku upravuje základní právní norma Companies Act 2006. Dle článku 98 Companies Act 2006 může akcionářská menšina (která ovládá opět alespoň 5 % nominální hodnoty základního kapitálu společnosti) podat k soudu návrh na zrušení usnesení valné hromady, na základě kterého se z tzv. public company stává tzv. private limited company. Tato žaloba je zejména praktická z toho důvodu, že taková změna společnosti může mít nedozírné důsledky pro minoritní akcionáře, neboť společnost přestává být tolik transparentní a dochází ke změně vnitřní regulace společnosti. Dle článku 292 Companies Act 2006 může akcionářská minorita požádat představenstvo o oběh návrhu usnesení, která má být přijato na valné hromadě v písemné formě, takové usnesení může mít maximálně 1000 slov. Rovněž může akcionářská minorita svolat valnou hromadu, avšak se jedná o minoritu, která ovládá alespoň 10 % nominální hodnoty základního kapitálu společnosti. V souladu s článkem 307 Companies Act 2006 musí být akcionářská menšina informována o valné hromadě minimálně 21 dnů předem (v případě public company) nebo 14 dnů předem (v případě private limited company). Dle článku 311 Companies Act 2006 nesmí být ve stanovách společnosti upraveno omezení práva návrhu předmětu hlasování na valné hromadě společnosti minoritním 46

PATAKYOVÁ, Mária. Obchodný zákonník: komentár. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 9788074003141, str. 534-536

46

akcionářům, kteří drží alespoň 10 % nominální hodnoty základního kapitálu společnosti. V souladu s článkem 476 Companies Act 2006 může akciová minorita reprezentující alespoň 10 % podílu hlasovacích práv488 Companies Act 2006 může akciová minorita reprezentující alespoň 10 % podílu hlasovacích práv navrhnout, aby byl proveden pravidelný roční audit i přesto, že společnost takovou povinnost ze zákona nemá (s ohledem na svojí velikost) a dále může tato akciová minorita zamezit opětovnému jmenování auditora společnosti, pokud odešle společnosti zprávu s nesouhlasem.

12.4.

Skandinávie, resp. Finsko

Skandinávské země, jako je Finsko a Švédsko poskytují ochranu minoritním společníkům v akciové společnosti shodně s Německem, byť se nejedná v případě Finska o tak propracovaný systém. Ve finské právní úpravě je akcionářská menšina prezentována minimálně 10 % základního kapitálu, pokud ve stanovách společnosti není upraveno jinak, a opět zde nalezneme základní právo, které prostupuje evropskými zeměmi, na svolání mimořádné valné hromady. Dle článku 24 odst. 2 zákona č. 624/2006 ze dne 21. 7. 2006, akciový zákon může akcionářská menšina požadovat, aby došlo k projednání záležitostí ohledně schválení účetní závěrky a rozdělení zisku na další valné hromadě. Tímto jednání dochází k odsunu schválení. V případě, že srovnáme úpravu ochrany práv minoritních společníků akciové společnosti v České republice, když na její roveň lze postavit i Slovenskou republiky, Německa a Velké Británie, lze dospět k názoru, že největší ochranu práv minoritních společníků poskytuje úprava německá, poté Velké Británie a až posléze úprava česká se slovenskou. Nicméně všechny tyto země dodržují standardy Evropské unie, jak bylo uvedeno na počátku této kapitoly.

47

ZÁVĚR Závěrem práce je nutné uvést, že úprava ochrany minoritních akcionářů je v moderním právním pojetí více než důležitá. Ochrana by dle mého názoru neměla být přehnaná, ani však podceněná. Jedná se o situaci, kdy nelze minoritním akcionářům upřít právo na podílení se na řízení akciové společnosti, avšak i přesto musí být reflektován zájem majoritních akcionářů, kteří ve skutečnosti společnost řídí dle svých zájmů, ať ekonomických, politických nebo jiných. Minoritním akcionářům je dán pouze do rukou nástroj, jak případně zvrátit vedení společnosti jiným směrem, který by nebyl v zájmu konkrétní společnosti. Mělo by se v podstatě jednat o nástroje, které by odvrátily vedení společnosti ve prospěch majoritních společníkům, resp. akcionářů, nikoliv ve prospěch samotné společnosti. Studiem pramenů jsem zjistil, že majoritní akcionář je navíc u nás tak chráněný, že může podat žalobu na minoritního akcionáře, že si vůbec dovolil jeho nabídku na odkup či vyvlastnění rozporovat. Takže pokud se minoritní akcionář ozve, mohou na něj podat žalobu, že ohrožuje dobré jméno firmy a škodu vyčíslí kupříkladu na 100 milionů Kč. Například České radiokomunikace podaly žalobu na minoritní akcionáře, kteří se bránili vyvlastnění. Zažalovaly ho, že jim byla chováním minoritních akcionářů údajně způsobena škoda 40 milionů Kč. Samozřejmě, že když minoritnímu akcionáři, který se domáhá doplatku 50 tisíc korun, dorazí modrá obálka s takovouto sumou, odradí ho to. České soudy a právo jsou naprosto nepředvídatelné. "Značkový" právník, který stojí cca. 80.000 Kč za napsaný dopis, spolu se špatným soudcem pak udělají z oběti pachatele, z poškozeného škůdce a naopak. Když sleduji počínání některých profesionálních minoritních akcionářů u nás, těžko by se v nich hledala loajalita či ohleduplnost. Ale sport zvaný „green-mailing“ u nás soudy nepostihují. Na druhou stranu si myslím, že po rekodifikaci se z minoritních akcionářů stát ,,nástroj´´ pro vydírání akcionářů majoritních. Je otázkou, jakým způsobem bude úprava daná zákonem o obchodních korporacích a změna ve prospěch práv minoritních akcionářů užívána v praxi. Nicméně se domnívám, že v našem právním prostředí dochází velmi často k formálnímu až fanatickému využití nástroje, který může případně odvrátit jím zamýšlený účel, bez jakéhokoliv promyšlení. Je možné, že některé nástroje budou sloužit pouze k znemožnění určité skupině, tj. 48

majoritním vlastníkům splnit účel svého jednání, aniž by se jednalo o účel ohrožující konkrétní akciovou společnost. Domnívám se, že vždy budou dva úhly pohledu, jak na ochranu minoritních akcionářů pohlížet. Jedna skupina bude dosud považovat dané možnosti minoritním akcionářům za nedostatečné a ta druhá bude dále uvádět, že minoritní akcionáři blokují vývoj a vedení akciové společnosti tak, jak je žádá majorita. S ohledem na výše uvedené považuji za vhodný a pozitivní krok ke změně ochrany práv menšinových akcionářů, neboť se o dané problematice bude více hovořit, a to jak na profesionální tak i „laické“ úrovni. Dle mého názoru jsou takové debaty velmi důležité, neboť ty právě udržují právo při životě a na základě takových se dále reflektují právní normy upravující danou problematiku.

49

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Tištěné zdroje HEJDA, Jan. Akciová společnost. 1. vyd. Olomouc: ANAG, c2014, 439 s. ISBN: 978-807263-891-8 JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA. Obchodní zákoník 2012: úplné znění s úvodním komentářem : právní stav k 1. 1. 2012. 8. vyd. Praha: Grada, 2012, 112 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-247-4030-0. NOVOTNÝ, Petr, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Nový občanský zákoník: s účinností na 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 139 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 978-80-247-5165-8. JOSKOVÁ, Lucie a Pavel PRAVDA. Zákon o obchodních korporacích s komentářem: s účinností na 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 85 s. Velké komentáře. ISBN 978-80-247-4834-4. KIRALFY, Albert, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Mezinárodní právo soukromé. (Private international law). By Z. Kucera. [Prague. Panorama Press. 393 pp. 37 Crowns.]: s účinností na 1.1.2014 nahrazuje obchodní zákoník. 6., opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2004, 458 s. Právo pro každého (Grada). ISBN 10.1093/iclqaj/30.2.480. KIRALFY, Albert, Pavel KOUKAL a Eva ZAHOŘOVÁ. Obchodní věstník: zákon o obchodních korporacích rejstřík : 2014 : redakční uzávěrka 3.2.2014. 6., opr. a dopl. vyd. Praha: Economia a.s., 2004, 288 s. ÚZ. ISBN 1210-2687. PATAKYOVÁ, Mária. Obchodný zákonník: komentár. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010, ISBN 9788074003141, str. 534-536

Zákony a směrnice Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) Zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 624/2006 ze dne 21. 7. 2006, Osakeyhtiölaki/Aktienbolagslag (akciový zákon) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/25/ES ze dne 21. 4. 2004, o nabídkách převzetí Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/36/ES ze dne 11. 7. 2007, o výkonu některých práv akcionářů ve společnostech s kotovanými akciemi

50

Elektronické zdroje NOVOTNÁ, Monika. Majoritní společníci, plačte. http://euro.e15.cz/archiv/majoritni-spolecnici-placte-1095252

[online].

Dostupné

z:

Justice.cz. Justice.cz [online]. 2014 [cit. 2014-10-18]. Dostupné z: http://obcanskyzako nik.justice.cz/obchodni-korporace/konkretni-zmeny/akciova-spolecnost/ Slovník burzovních pojmů. Slovník burzovních pojmů: Makléřská zkouška [online]. 2013 [cit. 2015-01-05]. Dostupné z:http://www.maklerska-zkouska.cz/slovnik/ KPMG. Www.kpmg.com [online]. 2013 [cit. 2015-01-05]. Dostupné z:http://www.kpmg.c om/CZ/cs/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Financial-Update/Documents/KPMG_Fi nancni-aktuality_2013-02.pdf Minoritní akcionář jako černý pasažér. In: GLATZOVÁ, Vladimíra. Právo [online]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/hn_minoritni%20akcionar2_VG_0 524.JPG NEDOMA, Jakub. Právo na dorovnání při squeeze-out(u) aneb mimosoudní dohoda na dorovnání vs. stanovení dorovnání soudem. www.epravo.cz [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/pravo-na-dorovnani-pri-squeeze-outu-aneb-mimosoudnidohoda-na-dorovnani-vs-stanoveni-dorovnani-soudem-95086.html?mail NEMRAVOVÁ, O., Squeeze-out v nedávném stanovisku Ústavního soudu. epravo.cz [online]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/squeeze-out-v-nedavnemstanovisku-ustavniho-soudu-92205.html Zákon o obchodních korporacích: Nový občanský zákoník. Justice.cz [online]. 2014 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/obchodni-korporace/obecne

51