Právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

JUDr. Dana Zapletalová, Ph.D.

Klára Marešová

Brno 2013

Poděkování Ráda bych poděkovala své vedoucí bakalářské práce, JUDr. Daně Zapletalové, Ph.D., za odborné vedení a cenné rady a připomínky, které mi poskytla a také celé své rodině a nejbližším za psychickou podporu, trpělivost a ochotu mi pomáhat.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Brně dne 28. prosince 2012

__________________

Abstract The theme of the bachelor thesis is “Aspects of law and economics in business of tourism”. The first part describes basic differences between tour operators and travel agencies , the analysis of the source of Internal and Communitaire law (now EU law). Then I deal with the economical demands of setting up tour operators and travel agencies and selected types of contracts that are concluded in tourism, including liability arising therefrom. In the second part I make a survey to determine the number of businesses that operate in the form of tour operators or tour agencies. Keywords Tour operator, travel agency, sources of legislation, contracts in tourism survey, a survey businesses as tour operators or tour agencies.

Abstrakt Tématem této bakalářské práce jsou „Právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu“. V první části jsou popsány základní rozdíly mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou a analýza pramenů práva vnitrostátního a komunitárního (nyní práva EU). Dále se zabývám ekonomickou náročností při zakládání cestovních kanceláří a cestovních agentur a vybranými typy smluv, které jsou uzavírány v cestovním ruchu, včetně odpovědnosti z nich vyplývající. V druhé části provádím průzkum s cílem zjistit počet podnikatelských subjektů, které podnikají formou CK nebo CA. Klíčová slova Cestovní kancelář, cestovní agentura, prameny právní úpravy, smlouvy v cestovním ruchu, průzkum podnikatelských subjektů jako CK a CA.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

2

Cíl práce

3

10

2.1

Cíl práce ...................................................................................................10

2.2

Metodika práce ........................................................................................10

Charakteristika cestovního ruchu a základních pojmů

11

3.1

Definice cestovního ruchu ....................................................................... 11

3.2

Druhy cestovního ruchu .......................................................................... 11

3.3

Subjekty cestovního ruchu ...................................................................... 12

3.3.1 4

9

Typologie návštěvníků ..................................................................... 12

Prameny právní úpravy cestovního ruchu v ČR 4.1

13

Živnostenský zákon.................................................................................. 13

4.1.1

Ohlašovací živnost ........................................................................... 14

4.1.2

Koncesovaná živnost ........................................................................18

4.2

Obchodní zákoník ................................................................................... 20

4.2.1

Obchodní společnosti....................................................................... 21

4.2.2

Založení a vznik společnosti ............................................................ 21

4.2.3

Zrušení a zánik společnosti.............................................................. 21

4.3

Občanský zákoník ................................................................................... 22

4.3.1

Subjektivita ..................................................................................... 22

4.3.2

Odpovědnost za škodu .................................................................... 22

4.3.3

Vybrané typy smluv ........................................................................ 23

4.4 Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu .............................................................................................. 24 5

Prameny právní úpravy cestovního ruchu v EU

25

5.1

Samostatnost komunitárního práva ....................................................... 25

5.2

Osobní působnost ................................................................................... 26

5.3

Aplikace komunitárního práva vůči právu členských států ................... 26

Obsah

6

5.4

Soudní dvůr a význam jeho judikatury................................................... 27

5.5

Vnitřní trh ............................................................................................... 28

5.6

Judikáty v cestovním ruchu .................................................................... 28

5.6.1

„Vosy na dovolené“ ......................................................................... 29

5.6.2

Skutková podstata judikátu C-364/96 ........................................... 30

5.6.3

Průvodci v Itálii C- 180/89, ECR 1991, 709 ................................... 30

5.7 6

7

Shrnutí ..................................................................................................... 31

Náročnost v zakládání CK a CA

32

6.1

Členění cestovních kanceláří .................................................................. 33

6.2

Vybrané typy smluv z oblasti cestovního ruchu ..................................... 34

6.2.1

Pojistná smlouva ............................................................................. 34

6.2.2

Cestovní smlouva ............................................................................ 36

6.2.3

Smlouva o přepravě osob .................................................................37

6.2.4

Smlouva s ubytovacími zařízeními ................................................. 39

6.2.5

Smlouva o zajištění průvodcovských služeb ................................... 39

Průzkum o počtu podnikatelských subjektů CK a CA

41

7.1

Legislativní úprava................................................................................... 41

7.2

Vybrané asociace působící v cestovním ruchu ....................................... 42

7.3

Průzkum o počtu CK a CA ...................................................................... 44

7.3.1

Počet CK v ČR za období 2007 - 2011 ............................................. 44

7.3.2

Počet zkrachovalých CK v ČR za období 2007 - 2011 .................... 46

7.3.3

Počet CK a CA v ACKČR (stav k lednu 2011) ................................. 47

7.3.4

Počet CK a CA v AČCKA stav k lednu 2011 .................................... 48

7.3.5

Počet CK a CA za obě asociace ........................................................ 49

7.4

Shrnutí ..................................................................................................... 51

8

Závěr

54

9

Seznam použité literatury

57

10 Přílohy

60

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5

Počet CK v ČR ................................................................. 44 Počet zkrachovalých CK v ČR ......................................... 46 Počet CK a CA v ACKČR . ................................................. 47 Počet CK a CA v AČCKA .................................................. 48 Celkový počet CK a CA souhrnně za obě asociace ............ 49

Seznam použitých zkratek

8

Seznam použitých zkratek ACK ČR AČCKA CA CK CR ES ESD EU FO ObchZ ObčZ PO SES WTO ŽZ ZPPCR

Asociace cestovních kanceláří v ČR Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Cestovní agentura Cestovní kancelář Cestovní ruch Evropské společenství Evropský soudní dvůr Evropská unie Fyzická osoba Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v aktuálním znění Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Právnická osoba Smlouva o Evropském společenství World Trade Organization (Světová obchodní organizace) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v aktuálním znění Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, v aktuálním znění

Úvod

9

1 Úvod Cestovní ruch a s ním spojené cestování se rozvíjí už od samého počátku lidské civilizace, kdy se člověk vydával na své první cesty nebo výpravy. Hlavním důvodem, proč se lidé začali více pohybovat, vydávat na cesty, bylo kromě obchodování záměrné vyhledávání změny prostředí a s ním spojené uspokojování některých jejich potřeb, jako například poznání nových kultur a estetických zážitků, potřeba relaxace, odpočinku nebo pohybu, které v běžném životním prostředí nemohli uspokojit, například kvůli nedostatku možností a příležitostí daných zeměpisnou polohou nebo úrovní místní společnosti. Cestovní ruch je mnohostranným odvětvím zahrnujícím dopravu, turistická, ubytovací a stravovací zařízení, turistické informační systémy, poskytované služby cestovních kanceláří, cestovních agentur, ale i poskytování průvodcovských služeb a další infrastrukturu i služby v cestovním ruchu. Rozvoj cestovního ruchu a jeho subjektů znamená jak hospodářský přínos, tak i pozitivní vliv na zachování původních tradic a kultur, na ochranu životního prostředí. Cestovní ruch se také stal důležitým faktorem pro soužití různých kultur a poznávání jejich tradic. Cestovní ruch tvoří významnou složku světové ekonomiky i hospodářství jednotlivých států. V některých oblastech tvoří hlavní zdroj příjmů obyvatel. Ve 20. století se stal běžnou součástí životního stylu mnoha lidí, zejména ve vyspělých zemích. Je také zdrojem přínosů, které jsou závislé na vložených nákladech. Jako s každým druhem podnikání, tak i s cestovním ruchem jsou však spojena určitá rizika a negativní jevy, zejména v podobě škod na životním prostředí. Z ekonomického pohledu je jedním z hlavních cílů podnikatele v cestovním ruchu dosažení zisku. U firem podnikajících v oblasti cestovního ruchu je dosažení zisku uskutečňováno hlavně snahou prodat produkty, zejména služby, které jsou konečným produktem cestovního ruchu. Cestovní ruch je mimo jiné také ukazatelem životní úrovně obyvatelstva. Podílí se nejen na všestranném rozvoji osobnosti v rovině individuální, ale i na obnově fyzických a duševních sil, pomáhá vytvářet nový životní styl, slouží k praktickému využití volného času, motivuje k získávání jazykových znalostí a také slouží jako nástroj vzdělávání a kulturní výchovy člověka a k vytváření řady pracovních příležitostí.

Cíl práce

10

2 Cíl práce 2.1 Cíl práce V teoretické části práce je cílem vytvořit ucelený přehled o právních a ekonomických aspektech podnikání v cestovním ruchu. Dále je provedeno srovnání cestovních kanceláří a cestovních agentur jako hlavních podnikatelských subjektů v dané oblasti. Srovnání bude především zaměřeno na otázky práv a povinností vůči klientům, a naopak. Bude provedena analýza příslušných pramenů práva vnitrostátního i komunitárního. Následně budou vyvozeny závěry, jakým směrem se vyvíjí právní úpravy v tomto oboru podnikání. Z ekonomického hlediska bude zkoumána náročnost při zakládání cestovní kanceláře a cestovní agentury. Práce se dále bude zabývat vybranými typy smluv, které jsou uzavírány v cestovním ruchu, včetně odpovědnosti z nich vyplývající. V praktické části je cílem zjistit počet podnikatelských subjektů podnikající formou CK nebo CA. Ze zjištěných statistických údajů bude provedeno srovnání za stanovené časové období. Údaje posléze poslouží ke zjištění, jakým směrem se vyvíjí daná podnikatelská činnost, jakým způsobem a ve kterých ohledech by měla být dále prováděna právní regulace (případné její změny) této oblasti podnikání. V závěru práce bude proveden i souhrn doporučení pro podnikající subjekty v cestovním ruchu.

2.2 Metodika práce Práce bude rozdělena na dvě části, a to teoretickou a praktickou. V první části jsou popsány právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu z hlediska teoretického. Nejdříve je práce zaměřena na výklad základních pojmů a srovnání cestovních kanceláří a cestovních agentur. Poté je provedena literární rešerše a analýza vnitrostátního a komunitárního práva. Z ekonomického aspektu je práce zaměřena na náročnost v procesu zakládání cestovních kanceláří a cestovních agentur. V praktické části je proveden průzkum trhu o četnosti podnikatelských subjektech, které podnikají formou cestovní kanceláře nebo cestovní agentury. Na základě zjištěných statistických údajů je provedeno srovnání pomocí grafů ve stanoveném časovém horizontu, který byl stanoven obdobím v letech 2007 – 2011. Tyto údaje poslouží ke zjištění, jakým směrem se vyvíjí uvedená podnikatelská činnost, jakým způsobem a ve kterých ohledech by měla být dále prováděna právní regulace (případné její změny) této oblasti podnikání.


11

3 Charakteristika cestovního ruchu a základních pojmů 3.1 Definice cestovního ruchu Setkáváme se s celou řadou definic cestovního ruchu, z toho velkého množství bychom mohli uvést jednu, která uvádí, že jde o „komplexní společenský jev jako souhrn aktivit účastníků cestovního ruchu, souhrn procesů budování a provozování zařízení se službami pro účastníky cestovního ruchu včetně souhrnu aktivit osob, které tyto služby nabízejí a zajišťují, aktivit spojených s využíváním, rozvojem a ochranou zdrojů pro cestovní ruch, souhrn politických a veřejněsprávních aktivit a reakce místní komunity a ekosystémů na uvedené aktivity.“1 Z definice podle WTO vyplývá, že cestovní ruch znamená „dočasnou změnu místa pobytu, tj. cestování a přebývání mimo místo trvalého bydliště, ne déle než 1 rok, zpravidla ve volném čase za účelem rekreace, rozvoje poznání a spojení mezi lidmi.“2

3.2 Druhy cestovního ruchu Druhy cestovního ruchu (dále jen CR) jsou určeny místem čerpání služeb CR a dalšími charakteristikami: 1. Domácí – cesty domácího obyvatelstva nepřekračují hranice státu. 2. Zahraniční CR – účastníci cestovního ruchu překračují vždy hranice státu. a) Aktivní cestovní ruch – příjezdy zahraničních návštěvníků, což znamená příliv devizových prostředků do platební bilance. b) Pasivní cestovní ruch – obyvatelé určité země odčerpávající prostředky dané země za účelem nákupu zboží a služeb v jiné zemi (mění měnu tuzemskou za zahraniční). 3. Organizovaný CR – cesty i program zajišťují CK. Účastník CR kupuje předem připravený soubor služeb, tj. zájezd. 4. Neorganizovaný CR – veškeré služby včetně programu si zajišťuj účastník sám nebo částečně využívá služeb zprostředkovatele (rezervace letenek, výměna valut). 5. Měkký CR – je takový cestovní ruch, který minimálně narušuje přirozené prostředí a co nejvíce využívá místních zdrojů (původní obydlí, tradiční způsob života). 1 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch-podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 2011. s. 18. 2 RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch. 2005. s. 6.


6.

12

Tvrdý CR – cestovní ruch působící výrazné změny v původním životním prostředí, nebere ohled na místní tradice a maximálně využívá všechny zdroje daného místa.

3.3 Subjekty cestovního ruchu Subjekty cestovního ruchu jsou typickými klienty, kteří cestují a vyhledávají služby cestovní kanceláře (dále jen CK) a cestovní agentury (dále jen CA). Jde tedy o FO a PO kupující služby od ostatních účastníků CR, které jim je nabízejí a zajišťují. Ostatními účastníky CR se tedy rozumí CK, CA a průvodci. Těmito subjekty se více zabývám v podkapitole 4.1 Živnostenského zákona. 3.3.1

Typologie návštěvníků

V teorii se můžeme setkat s několika pojmy jak charakterizovat návštěvníka. Návštěvníka můžeme rozdělit do dvou skupin, které tvoří jednak jednodenní návštěvníci (někdy se označují také jako výletníci) a jednak turisté. 1. Jednodenního návštěvníka v rámci domácího CR můžeme označit osobu, která v zemi svého bydliště nepřenocuje a pobyt je kratší než 24 hodin. 2. Jednodenního návštěvníka v rámci mezinárodního CR můžeme označit osobu, která vycestuje mimo svoji zemi, avšak nejdéle na 24 hodin a nepřenocuje. 3. Turista z pohledu domácího CR je osoba, která vycestuje ve své zemi mimo své bydliště, přenocuje a nepobývá tam déle než 183 dní. 4. Turista z pohledu mezinárodního CR je osoba, která vycestuje a je v jiné zemi alespoň přes noc a nezdržuje se déle než 1 rok. 5. Tranzitní návštěvník spadá již do samostatné kategorie, jelikož se může jednat jak o jednodenního návštěvníka nebo také o turistu. V podstatě je to osoba (návštěvník), který se zastaví v dané zemi/lokalitě a to na své cestě do jiné země. Mohli bychom sem v podstatě zařadit i letecké transfery. 6. Rezident (domácí návštěvník) je osoba, která má rezidentskou (domácí) zemi stejnou jako navštívenou zemi. Mohou to být jak cizí státní příslušníci žijící ve sledované zemi tak i občané sledované země.

Prameny právní úpravy cestovního ruchu v ČR

13

4 Prameny právní úpravy cestovního ruchu v ČR 4.1 Živnostenský zákon Živnostenské právo je soubor právních předpisů upravující živnostenské podnikání. Nejvýznamnějším pramenem živnostenského práva je zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v aktuálním znění (dále jen živnostenský zákon). Dalším významným pramenem živnostenského práva je zákon č. 570/91 Sb., o živnostenských úřadech, v aktuálním znění. Živnostenský zákon definuje živnost jako „soustavnou činnost provozovanou samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem.“ Živnost je provozována na základě živnostenského oprávnění a to fyzickou osobou nebo právnickou osobou. Podle živnostenského zákona se za živnost nepovažují tyto činnosti jako např.: advokát, tlumočník, lékař, bankovní činnosti, pojišťovnictví, zemědělská činnost, lesnictví, námořní doprava, výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla, umělecká činnost, vědecká činnost a činnost podle autorského zákona a další. Pro provozování živnosti jsou stanoveny dvě skupiny podmínek, a to: • Všeobecné, • Zvláštní. Všeobecné podmínky musí splňovat každý podnikatel, a jsou to: • Dosažení věku 18 let, • Způsobilost k právním úkonům, • Bezúhonnost. Zahraniční fyzická osoba dokládá bezúhonnost potvrzením, které vydá stát, jehož je občanem. Zvláštní podmínky se velice odlišují od jednotlivých druhů živností. Jsou buď určeny jednoznačně pro skupinu živností například řemeslných a alternativně u živností vázaných a koncesovaných. U koncesované živnosti je vždy stanoven orgán, který rozhoduje o udělení koncese. Podle předmětu podnikání lze živnost rozdělit: 1. Obchodní – prodej a koupě zboží, pronájem motorových vozidel a jiného průmyslového zboží, provádění dražeb, pohostinství, ubytování, cestovní kanceláře. 2. Výrobní – výrobce může výrobky prodávat i opravovat, provozování montáže a servis výrobků. 3. Poskytující služby – opravy a úpravy věcí, přeprava osob, zboží, zprostředkovatelské služby a další.


14

Podle formy živnostenského oprávnění lze živnosti rozdělit na: 1.

2.

ohlašovací – která se dále dělí na: a) Řemeslné b) Vázané c) Volné koncesované

Živnostenské oprávnění podle živnostenského zákona zaniká: • Smrtí podnikatele, nepokračují-li v živnosti dědicové, správce dědictví nebo insolvenční správce, • Zánikem právnické osoby, • Uplynutím doby, pokud bylo živnostenské oprávnění omezeno na dobu určitou, • Výmazem zahraniční osoby povinně zapsané v obchodním rejstříku nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku, • Stanoví-li tak zvláštní právní předpis, • Rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění. 4.1.1

Ohlašovací živnost

Fyzická nebo právnická osoba, která má v úmyslu vykonávat ohlašovací živnost, provede ohlášení u živnostenského úřadu. „Ohlašovatel v ohlášení uvede jméno a příjmení, obchodní jméno, státní občanství, bydliště, rodné číslo, datum narození, místo podnikání, odpovědného zástupce pokud jeho prostřednictvím provozuje živnost a provozovnu, ve které bude živnost zahájena, datum zahájení provozování živnosti a datum jejího ukončení. Právnická osoba navíc uvede v ohlášení obchodní jméno, sídlo a odpovědného zástupce.“ 3 Splňuje-li ohlášení všechny potřebné náležitosti, tak oprávnění podnikat vzniká dnem řádného ohlášení. Na základě ohlášení obdrží osoba živnostenský list. Právnická osoba vzniká dnem zápisu do Obchodního rejstříku. Mezi ohlašovacími živnostmi rozlišujeme: • Řemeslné – podmínkou k provozování je třeba prokázat odbornou způsobilost, získanou vyučením v oboru a praxí např. hostinská činnost. (viz příloha č. 1 Živnostenského zákona), • Vázané – podmínkou k provozování je prokázaná odborná způsobilost, získaná jiným způsobem např. studiem, např. průvodcovská činnost. (viz příloha č. 2 Živnostenského zákona),

JANKŮ, M. A KOLEKTIV. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 4. vydání. 2010. s. 347. 3


15

• Volné – odborná způsobilost není vyžadována např. cestovní agentura, průvodcovská činnost, poskytování ubytovacích služeb. (viz příloha č. 4 Živnostenského zákona). Hostinská činnost Jak už bylo řečeno, hostinská činnost spadá do řemeslné živnosti. Jedná se o „činnosti spočívající v přípravě a prodeji pokrmů a nápojů určených k bezprostřední spotřebě v provozovně, v níž jsou prodávány, přičemž činnost může být provozována samostatně nebo společně s poskytováním ubytování (např. hotel, motel, penzion). Podávání pokrmů a nápojů k bezprostřední spotřebě v provozovně pak může být poskytováno buď: • Samostatně (např. v provozovně typu restaurace, bar, rychlé občerstvení atd.), • Společně s poskytováním ubytování ve stanovených ubytovacích zařízeních, které poskytují stravovací služby (např. hotel, penzion, motel apod.). Pro provozování těchto zařízení nemusí mít podnikatel živnostenské oprávnění pro živnost ubytovací služby, postačí pouze oprávnění pro hostinskou činnost. Ubytovacím zařízením však není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci, • Pomocí automatů – ať už nápojových nebo občerstvovacích. Podnikatel může v rámci živnostenského oprávnění pro hostinskou činnost provádět také doplňkový prodej (např. na tabákové výrobky, upomínkové předměty či na základní hygienické potřeby atd.), může prodávat pokrmy a nápoje ‚ přes ulici ‘, provozovat hry (např. kulečník), půjčovat společenské hry, noviny a časopisy atd. Ovšem tyto činnosti mohou být vykonávány pouze v omezeném rozsahu tak, aby byla zachována povaha hostinské živnosti a tyto činnosti byly stále jen jako doplňkové v porovnání s vlastní hostinskou činností.“4 Podmínky k získání živnostenského oprávnění jsou, jak všeobecné podmínky provozování živnosti, tak i odborná způsobilost, která se může prokázat dokladem o řádném ukončení tříletého učebního oboru (kuchař, číšník-servírka, kuchař-číšník), dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru, dokladem o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy kratší než 4 roky, dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru nebo středoškolské vzdělání v příslušném studijním oboru, dokladem o ukončení dvouleté praxe v oboru nebo vysokoškolské vzdělání příslušné vysoké školy nebo dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru.

Pro otevření hospody je povinné odborné vzdělání a praxe. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: < http://www.podnikatel.cz › Start >. 4


16

Průvodcovská činnost Průvodcovská činnost dříve spadala mezi živnosti vázané a dělila se na tři části, a to horskou průvodcovskou činnost, tělovýchovnou a sportovní průvodcovskou činnost a průvodcovskou činnost v oblasti cestovního ruchu. Současně mezi vázané živnosti spadá pouze jedna z nich a je uvedena pod novým názvem jako Průvodcovská činnost horská. Zbylé dva druhy průvodcovské činnosti byly přesunuty do živnosti volné. Průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu byla spojena s provozováním cestovní agentury podle Živnostenského zákona, příloha č. 4 položka č. 71. Tělovýchovná a sportovní průvodcovská činnost zanikla a zčásti ji nahradila živnost Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti dle Živnostenského zákona, příloha č. 4, položka č. 74. Průvodcovská činnost horská se smí provozovat na základě splnění podmínek k provozování této živnosti. Postačí mít střední vzdělání s maturitní zkouškou a dílčí kvalifikace pro horskou průvodcovskou činnost, nebo osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné kvalifikaci pro příslušnou pracovní činnost vydaný zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována a 4 roky praxe v oboru. Průvodcovská činnost horská dle vládního nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplní jednotlivých živností se rozděluje na činnost horského průvodce a činnost horského vůdce. Horský vůdce se člení na zimního a letního. Provádí ve vysokohorských oblastech, včetně ledovců, horolezectví na zajištěných stěnách, umělých lezeckých stěnách, vedení vysokohorských expedic jednotlivce či skupiny a podmínkou je odpovídající kvalifikace. Hlavním úkolem je chránit turisty před nebezpečím a účastníci musí být pojištěni. Sdružují se u horské služby. Horský průvodce vykonává obdobnou činnost jako vůdce. Provádí jednotlivce či skupiny v horském prostředí s výjimkou, že nezodpovídá za účastníky a účastníci nemusí být pojištěni. Je to méně riskantní činnost. Průvodcovskou činnost v oblasti cestovního ruchu můžeme definovat jako: „Průvodcovská činnost je doprovázení skupiny osob nebo jednotlivců, při němž je v jazyce podle jejich výběru poskytován výklad o kulturním a přírodním dědictví země. Výklad obsahuje zejména informace o kultuře (historické, umělecké, archeologické, folkloristické, etnologické, gastronomické a podobně), životním prostředí (geologické, přírodní, klimatické a podobně), jednotlivých lokalitách (historických, průmyslových, městských centrech a podobně), místech (muzea, kostely a podobně) a oblastech (turistických regionech, krajích a podobně). Průvodcovskou činností je dále zajištění dalších nezbytných činností spojených s doprovodem skupiny osob nebo jednotlivců, vedením a kontrolou itineráře, zajištěním programu, obstaráním základních informací během cesty,


17

včetně praktických informací vztahujících se k místu pobytu a poskytováním základní pomoci doprovázeným osobám.“5 Cestovní agentura Na základě dřívější právní úpravy bylo provozování cestovní agentury živností vázanou. Od 1.7. 2008 novela Živnostenského zákona uvedla provozování cestovní agentury jako živnost volnou. V Živnostenském zákoně v příloze č. 4 je uvedena jako položka číslo 71: Provozování cestovní agentury a průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu. K získání této živnosti jsou pouze zapotřebí všeobecné podmínky. Podle vládního nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností je provozování cestovní agentury definováno takto: „nabízení, prodej a zprostředkování prodeje jednotlivých služeb v cestovním ruchu a organizování, nabízení činnosti v oblasti CR a zprostředkování prodeje kombinací jednotlivých služeb cestovního ruchu, vyjma prodeje zájezdů.“ Dále pak jednotlivými službami cestovního ruchu se považují především „zabezpečení dopravy, ubytování, stravování, průvodcovské služby, prodej a rezervace letenek, železničních a autobusových jízdenek včetně jejich místenek, lodních lístků včetně kajut, zprostředkování víz, nabídky a prodeje balneologických služeb za účelem relaxace a rekondice, nabídky a prodeje sportovních aktivit za účelem relaxace a rekondice (například jízda na koni, půjčování kol a dalších sportovních potřeb, pobyt ve fit-centrech), zprostředkování a zajištění účasti na sportovních a společenských akcích a zprostředkování prodeje dalších služeb spojených s rekreací, odpočinkem a služebním, obchodním jednáním.“6 Co je myšleno jako průvodcovská činnost v oblasti cestovního ruchu, bylo uvedeno výše u průvodcovských služeb. Provozovatel cestovní agentury je oprávněn podle ustanovení § 3 ZPPCR: • Nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu a na základě individuální objednávky prodávat jejich kombinace, • Organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání, • Zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.), • Zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván. Průvodcovská činnost, komentovaná procházka místními atraktivitami. [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW < http://www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/7-pruvodcovskacinnost-komentovana-prochazka-mistnimi-atraktivitami/>. 6 RYGLOVÁ, K., BURIAN M., VAJČNEROVÁ I. Cestovní ruch-podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 2011. s. 87. 5


18

Rovněž podle ZPPCR může cestovní agentura prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty. Cestovní agentura může pouze zprostředkovávat a prodávat zájezdy cestovních kanceláří pod jménem dané cestovní kanceláře a volně nabízet jednotlivé služby cestovního ruchu. Může také zájezd vytvořit, ale nesmí ho prodat spotřebiteli, pouze poskytnout cestovní kanceláři, která ho pak prodá pod svým jménem a na základě smlouvy mezi cestovní kanceláří a zákazníkem. Poskytování ubytovacích služeb Poslední živností volnou z oblasti cestovního ruchu je Poskytování ubytovacích služeb. Náplní této činnosti je poskytovat ubytování ve všech ubytovacích zařízení jako jsou hotel, penzion, motel, kempy, ubytovny a také v rodinných domech, bytových domech nebo ve stavbách pro individuální či rodinnou rekreaci s kapacitou do 10 lůžek a možností poskytovat snídani ubytovaným hostům. 4.1.2

Koncesovaná živnost

Udělení koncese je v porovnání s klasickou ohlašovací živností trochu obtížnější. O vydání koncese žádá fyzická a právnická osoba živnostenský úřad. K vydání koncese je zapotřebí souhlasného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj. „Žadatel je tedy povinen předložit místně příslušnému živnostenskému úřadu doklady, kterými prokáže, že splňuje všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti stanovené zákonem a dále doklady, které jsou nezbytné pro vydání stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj. Tyto doklady vymezuje § 5 odst. 2 cit. zákona. 7 Žadatel o koncesi musí předložit smlouvu s pojišťovnou o pojištění v rozsahu stanoveném v § 6 až 8 zákona, datum předpokládaného data zahájení činnosti, prohlášení, zda v posledních 5 letech nebylo zrušeno živnostenské oprávnění k provozování cestovní kanceláře nebo cestovní agentury z důvodu porušení povinností uložených zákonem nebo z důvodu jejího úpadku, a to jak fyzické tak právnické osobě, která je žadatelem, nebo fyzické osobě, jejímž statutárním orgánem byla osoba, která je žadatelem nebo statutárním orgánem právnické osoby, která je žadatelem. Žadatel o koncesi je povinen činit právní úkony v souladu s § 8 a 9 ObchZ.“8 Živnostenský úřad nemá stanovenou lhůtu, do které musí udělit koncesi. Splňuje-li osoba žádající o udělení koncese veškeré požadavky pro její udělení a na základě splnění je koncese udělena, provede živnostenský úřad do 5 dnů ode dne nabytí právní moci zápis do živnostenského rejstříku a posléze podnikateli může vydat jeho výpis. Oprávnění živnosti vzniká až po kladném vyřízení žádosti a nabytím právní moci. „Občan České republiky nebo jiného členského státu Živnostenského zákona (poznámka autorky). Pokyny pro vznikající cestovní kanceláře. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: < http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/cestovni-ruch/pokyny-pro-vznikajici-cestovnikancelare/1000498/51494/>.

7

8


19

Evropské unie může prokázat odbornou způsobilost dokladem o uznání odborné kvalifikace vydaným uznávacím orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace.“9 Provozování cestovní kanceláře, jako poskytování cestovních služeb je důležitým podnikatelským odvětvím v koncesované živnosti. Další činnosti, které jsou provozovány na základě koncesní listiny, jsou obsaženy v příloze č. 3 Živnostenského zákona. Cestovní kancelář Provozování cestovní kanceláře jak bylo uvedeno výše, je živností koncesovanou. Pro provozovatele cestovní kanceláře jsou vymezeny jak požadavky na odbornou způsobilost cestovní kanceláře a praxi v oboru, tak i zcela přísné podmínky pro udělení koncesní listiny. Podle vládního nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností provozování cestovní kanceláře lze považovat jako organizování, nabízení a prodej zájezdů. Cestovní smlouva je uzavřena jejím jménem. Zájezd můžeme definovat jako předem sestavenou kombinaci alespoň dvou služeb cestovního ruchu nejméně na dobu 24 hodin. Zájezd může být například ubytování + doprava nebo jiné služby cestovního ruchu, které nejsou doplňkem dopravy ani ubytování, ale tvoří významnou část zájezdu nebo druhá služba tvoří 20% z ceny zájezdu. Zájezdem může být i kombinace služeb sestavená na základě individuálního požadavku tzv. forfeity. Podle zákona č. 214/2006 Sb., který novelizuje ZPPCR platí pro CK od 1.8.2006 povinně uzavírat smlouvy o pojištění, mít podnikatelský záměr, prohlášení o nezrušení činnosti CK v minulosti, prověření žádosti živnostenským úřadem a posouzení žádosti MMR. Co se dále týče činnosti cestovní kanceláře, smí podle § 2 ZPPCR: • Nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu, • Organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání, • Zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.), • Zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář; cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván, • Prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty.

9

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v aktuálním znění.


20

4.2 Obchodní zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v aktuálním znění (dále jen ObchZ). Obchodní zákoník upravuje: • Postavení podnikatelů (např. otázky obchodní společnosti, firmy, jednání podnikatele), • Obchodní závazkové vztahy (obchodní smlouvy, odpovědnost za škodu atd.), • Některé jiné vztahy s podnikáním související (např. obchodní rejstřík), • Postavení jiných osob než podnikatelů, pokud tak stanoví zákon (např. soukromoprávní nároky spotřebitelů při poškození nekalou soutěží). Podle § 2 odst. 1, 2, 3 ObchZ se rozumí podnikání jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podnikatelem podle tohoto zákona je: a) Osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) Osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) Osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) Osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu. Místem podnikání fyzické osoby je adresa zapsaná jako její místo podnikání v obchodním rejstříku nebo v jiné zákonem upravené evidenci. Podnikatel je povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné místo podnikání. Před tím něž začneme podnikat, je důležité si zvolit v jaké formě hodláme podnikat. Zda-li jako fyzická osoba (dále jen FO) nebo právnická osoba (dále jen PO). V případě, že se rozhodneme podnikat jako FO, tzv. osoba samostatně výdělečně činná, přebíráme v této formě podnikání veškerou majetkovou zodpovědnost za své nesplněné závazky. K podnikání postačí pouze získat podnikatelské oprávnění. FO se může a nemusí nechat zapsat do Obchodního rejstříku. Druhá varianta je ve formě obchodní společnosti jako PO založené za účelem podnikání. Podle ObchZ můžeme uvést čtyři druhy právnických osob, které mohou podnikat v CR, a jsou to: • Veřejná obchodní společnost, • Komanditní společnost, • Společnost s ručením omezeným, • Akciová společnost. V CR se nejčastěji setkáváme s podnikáním prostřednictvím společnosti s ručením omezeným nebo s alternativou tohoto podnikání, a to ve formě FO.


21

Podle živnostenského zákona musí být stanoven obchodní zástupce, jako nezávislý podnikatel, který se zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet. 4.2.1

Obchodní společnosti

Obchodní společnosti jsou právnickými osobami založenými za účelem podnikání. Hovoříme tedy o spojování podnikatelů se vznikem nové právnické osoby. Obchodní společnosti členíme: 1. osobní

2.

a) Veřejná obchodní společnost (veř. obch. spol., v. o. s.) b) Komanditní společnost (kom. spol., k. s.) kapitálové a) Společnost s ručením omezeným (spol. s. r. o., s. r. o.) b) Akciová společnost (akc. spol., a. s.)

Osobní obchodní společnost • neomezené solidární ručení společníků za závazky společnosti, • osobní účast společníků na řízení společnosti (tyto společnosti nemají předepsány statutární orgány), • nemají ze zákona předepsán minimální základní kapitál společnosti. Kapitálové obchodní společnosti • omezené nebo žádné ručení společníků za závazky společnosti, • osobní účast společníků na řízení není vyžadována, • jsou stanoveny zásady tvorby statutárních orgánů společnosti, • zákon ukládá vložit minimální základní kapitál a tvořit rezervní fond. 4.2.2

Založení a vznik společnosti

Společnosti se zakládají podle své formy buď společenskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou, a to v případě, že ji zakládá jedna osoba. Tato listina má formu notářského zápisu a podepisují ji všichni účastníci nebo jejich zástupci zmocněni plnou mocí. Až do vzniku obchodní společnosti jednají za ni její zakladatelé. Vznik společnosti je vázán na zápis do obchodního rejstříku. Návrh musí být podán nejpozději do 90 dnů od založení. Společnost nabývá právní subjektivitu dnem, kdy usnesení soudu o jejím zápisu nabude právní moci. 4.2.3

Zrušení a zánik společnosti

„S ukončením podnikatelských aktivit, kdy společnost cíleně směřuje ke svému zániku, je spojeno její zrušení a likvidace. Poté dochází k výmazu společnosti


22

z evidence obchodním rejstříkem. O zrušení společnosti rozhoduje sama společnost, popřípadě o ní může rozhodnout soud. S ukončením činnosti společnosti je zpravidla spojena její likvidace, při níž je nutno vypořádat majetkové i jiné nároky, které mají věřitelé a další osoby vůči společnosti a které má společnost vůči svým dlužníkům.“10

4.3 Občanský zákoník Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ObčZ). Podle § 1 odst. 1, občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. 4.3.1

Subjektivita

Účastníci občanskoprávních vztahů jsou jednak FO a jednak PO. Podle ObčZ způsobilost FO mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. Smrtí tato způsobilost zanikne. Dále způsobilost FO vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí, která nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Způsobilost PO nabývat práva a povinnosti může být omezena jen zákonem. PO, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. 4.3.2

Odpovědnost za škodu

Obecná odpovědnost podle ObčZ: • Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, • Škoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena, • Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil, • Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností, • Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) Činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,

JANKŮ, M. A KOLEKTIV. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 4. vydání. 2010. s. 427. 10


23

b) Fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) Oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. • Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného. 4.3.3

Vybrané typy smluv

Uvádím zde pouze vybrané typy smluv, které souvisejí s CR. O těch smlouvách více v kapitole 6. • Smlouva o ubytování, • Smlouva o přepravě, • Pojistná smlouva, • Cestovní smlouva. „Právní vztahy v soukromém pojištění, tedy v pojištění vzniklém na základě pojistné smlouvy, upravuje zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), účinný ode dne 1. 1. 2005. Tento zákon byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Některé vztahy účastníků pojištění pak upravují také zvláštní právní předpisy, jako např. zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Nejsou-li některé vztahy účastníků pojištění upraveny zákonem o pojistné smlouvě nebo speciálními zákony, řídí se práva a povinnosti účastníků soukromého pojištění zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pojistné smlouvy uzavřené před 1. 1. 2005 se řídí původní úpravou, která byla obsažena v části osmé hlavě XV. Občanského zákoníku.“11

Pojistné smlouvy. BusinessInfo.cz. [cit. 2012-05-04]. Dostupné z WWW:< http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/zakony/zakon-o-pojistnesmlouve/1001184/53876/>. 11


24

4.4 Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, v aktuálním znění (dále jen ZPPCR). Tento zákon vstoupil v platnost 1. dubna 2001 a byl především zaměřen na ochranu spotřebitele, v našem případě klienta cestovní kanceláře a to v souvislosti s prodejem a uskutečněním zájezdu. „Zákon ZPPCR: • Upravuje vztahy mezi jednotlivými subjekty cestovního ruchu, které si vzájemně prodávají zájezdy. • Vymezuje základní pojmy jako zájezd a zákazník. • Vymezuje dvě živnosti, kterými jsou provozování CK a CA. • Určuje práva a povinnosti související s poskytováním zájezdů. • Definuje povinné smluvní pojištění cestovních kanceláří a říká, že uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na veškeré zájezdy prodané v době její platnosti. • Vymezuje smluvní typ - cestovní smlouva.“ 12 Podle Ministerstva pro místní rozvoj, nabyla ke dni 1. ledna 2010 účinnosti poslední novela zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Novela, zveřejněná pod číslem zákona 301/2009 Sb., obsahuje popis činnosti horské služby, její výkon a dále pak definici lyžařského areálu. Úplně znění novely je možno najít v části 6., článku VII zákona č. 301.

12

RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch. 2005. s. 34


25

5 Prameny právní úpravy cestovního ruchu v EU „Evropským právem, tedy právem EU, se rozumí souhrn právních norem zajišťujících institucionální soustavu Evropských společenství a fungování společného trhu ležících na pomezí práva mezinárodního a práva vnitrostátního. Evropské právo se dělí na dva podsystémy – právo komunitární a právo unijní. S ohledem na předpokládaný budoucí vývoj Evropské unie se dá ovšem předpokládat stále častější prolínání těchto dvou subsystémů a jejich nahrazením souhrnným pojmem ‚Evropské právo‘.“13Po účinnosti Lisabonské smlouvy 1. 12. 2009, na základě které vešla v účinnost také Smlouva o fungování Evropské unie14 a Listina základních práv Evropské unie, získala Evropská unie právní subjektivitu a nejčastěji se používá pojem „právo EU“.15 Komunitární právo (nyní právo EU) bývá nejčastěji členěno dle původu právních norem na primární a sekundární. Primární právo je považováno za tzv. ústavní právo Evropských společenství/Evropské unie. Jeho obsahem jsou právní normy obsažené převážně v zakládajících smlouvách Společenství, Evropské unie a jejich revizí. Naopak právo sekundární tvoří právní akty přijaté orgány Společenství/Evropské unie, tedy orgány vytvořenými právem primárním, a proto můžeme uzavřít, že právo sekundární na právo primární bezprostředně navazuje a je od něj odvozeným. Orgány Společenství však mohou přijímat právo sekundární jen v těch oblastech, v nichž jsou k tomu zmocněny právem primárním.16

5.1

Samostatnost komunitárního práva

„Komunitární právo se liší jak od mezinárodního práva veřejného, v němž má své kořeny prostřednictvím tzv. zakládacích smluv, tak i od práva vnitrostátního členských států, k němuž se přičleňuje v aplikační fázi. Z obou dvou právních systémů si však některé prvky půjčuje. Tuto ambivalenci komunitárního práva ukazuje jak hierarchický systém práva, tak podmínky aplikace. Samostatnost

Výklad pojmu právo Evropské unie. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: < http://www.epravo.cz/top/.../vyklad-pojmu-pravo-evropske-unie33552.html>. 14 Nahradila Smlouvu o založení Evropského společenství (poznámka autorky). 15 K evropskému právu více viz např. TICHÝ, LUBOŠ. ET AL. Dokumenty ke studiu evropského práva. 3. vydání. Praha: Linde Praha, 2006. ISBN 80-7201-573-7. 16 Výklad pojmu právo Evropské unie. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: < http://www.epravo.cz/top/.../vyklad-pojmu-pravo-evropske-unie33552.html>. 13


26

komunitárního práva byla potvrzena několika rozhodnutími ESD v rámci SES.“17 SES umožnil ESD konstatoval, že „Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva, v jehož prospěch členské státy omezily, byť jen ve vymezených oblastech, svá suverénní práva, a jejichž subjektem nejsou jen členské státy, ale rovněž i jejich příslušnici“ (26/62 Van Gend en Loos). SES později vytváří „vlastní právní řád, integrovaný do právních systémů členských států, jenž je závazný pro jejich soudy“ (6/64 Costa). To ESD potvrdil i mnohem později. Uvedené nyní platí i pro „právo EU“ po účinnosti Lisabonské smlouvy

5.2 Osobní působnost „Jak už bylo řečeno výše, tak ‚Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva, jehož subjekty nejsou jen členské státy, ale i jejich příslušníci‘ (26/62 Van Gend en Loos).“18 Osobní působnost norem evropského práva se liší podle jednotlivých oblastí pravomocí. Vesměs můžeme říct, že právo Evropské unie se aplikuje na EU, Společenství a jejich orgány, dále na členské státy a jejich orgány, i na ostatní subjekty práva členských států. Za ostatní subjekty se nepovažují jenom fyzické či právnické osoby, ale zejména i podnik v hospodářské soutěži.

5.3 Aplikace komunitárního práva vůči právu členských států Mezi vztahem komunitárního a národního práva se přikládá poměrně velký význam, a to z toho důvodu, že komunitární právo na rozdíl od národního práva přímo upravuje právní postavení osob či subjektů vnitrostátního práva, ať už se jedná o vnitřní trh, základní svobody či společné politiky. Existuje určitá nadřazenost komunitárního práva nad právy národními, která je předpokladem řešení vztahu mezi komunitárním a národním právním řádem ve prospěch normy komunitární, a to následujícími způsoby: • přímá použitelnost v některých závazných normách primárního i sekundárního práva bez jejich výslovné transpozice do národního práva, • přímý účinek znamenající možnost dovolat se ustanovení komunitárního práva i osobou, která není adresátem normy, • přednost přímo použitelné komunitární normy při kolizi s normou národní, která má vždy jednu ze dvou forem,

17 18

SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. 2004, s. 37. SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. 2004, s. 46.


27

• nepřímý účinek zavazující orgány členských států aplikovat své národní právo v co největším souladu s komunitárními závaznými akty, jež nejsou přímo aplikovatelné. • odpovědnost členského státu za škodu způsobenou jednotlivci porušením komunitárního práva, která onu nadřazenost a „společenství práva“ jako jistý druh komunitární sankce zajišťuje i v situacích, kde neexistuje přímo použitelná norma, jíž by se jednotlivec mohl přímo dovolat, ani neexistuje národní norma, vůči níž by bylo možno uplatnit nepřímý účinek, popřípadě pro situace, kdy národní orgán protiprávně přímý či nepřímý účinek komunitární normy odmítl. 19 „Komunitární právo má díky judikatuře ESD zakotven princip samostatnosti a přičlenění komunitárního práva k právu vnitrostátnímu. A dále že tyto dvě zásady by zůstaly bez užitku, pokud by v každém případě mohl národní soudce rozhodnout, zda bude aplikovat národní právo či právo komunitární. A právě užitečnost komunitárního práva byla důvodem k potvrzení zásady přednosti. ESD, jakožto vychází z celkové interpretace komunitárního systému, stanovil zásadu přednosti, jako nezbytný doplněk vlastní povahy, kterou přiznává komunitárnímu právu. Zásada přednosti zajišťuje jednotnou aplikaci komunitárního práva, což je zásadní předpoklad pro dosažení cílů SES.“ 20

5.4 Soudní dvůr a význam jeho judikatury Soudní dvůr nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva ES, kontroluje legitimitu rozhodování Rady a Evropské komise (včetně jejich případné nečinnosti), rozhoduje o podáních a dotazech z oblasti práva ES, které vznášejí soudy členských států. Má pravomoc řešit právní spory mezi členskými státy EU, institucemi EU, podniky a fyzickými osobami. Nemá však žádnou pravomoc nad aplikací a interpretací vnitrostátního práva členských států s výjimkou případů, kdy se toto dostane do konfliktu s právem ES (komunitární právo, I. pilíř). V takové situaci rozhoduje jako kompetenčně nejvyšší instituce a proti jeho rozhodnutí není odvolání. Maastrichtská smlouva rozšířila kompetence ESD o možnost aktivního vynucování splnění jeho rozhodnutí proti státům, které tak neučiní dobrovolně, a to uložením paušální pokuty nebo penále. „K Soudnímu dvoru se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Podání vůči některému členskému státu může v takovém případě učinit také Komise. ESD může rozhodovat i o podáních od fyzických i právnických osob, které se dovolávají spravedlnosti kvůli rozhodnutím, jež proti nim byla učiněna z titulu komunitárního práva.“ 21

SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. 2004, s. 84. Tamtéž, s. 85. 21 Základní informace. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: < http://www.euroskop.cz/101/sekce/zakladni-informace/>. 19

20


28

ESD se podle Smlouvy o fungování Evropské unie změnil na název Soudní dvůr. „Soudní dvůr Evropské unie tvoří jeden soudce za každý členských stát EU. Soudnímu dvoru je nápomocno osm „generálních advokátů“, jejichž úkolem je předkládat stanoviska k případům předloženým Soudu. Tento úkol vykonávají veřejně a nestranným způsobem. Soudci a generální advokáti jsou jmenováni na funkční období šesti let s možností opětovného jmenování. O kandidátech, které chtějí jmenovat, rozhodují vlády jednotlivých členských států EU.“ 22 „Judikaturou nazýváme rozhodovací činnost soudů, projevující se ve formě soudních rozhodnutí. Soudní rozhodnutí (ve věci samé označované jako rozsudek či nález, ve věci procesní pak jako usnesení) jsou akty aplikace práva, tedy individuální (nikoli normativní) akty, jimiž je právo aplikováno na konkrétní případ. Jde-li o judikaturu soudů EU, zajímají nás rozsudky Soudního dvora a Soudu prvního stupně.“ 23 Vzhledem k uvedenému se zabývám vybranými judikáty Soudního dvora EU a ESD, protože pro předmět mé bakalářské práce byla vydána významná rozhodnutí uvedené instituce, a tato výrazně ovlivňují další vývoj, interpretaci a aplikaci komunitárního práva ( práva EU).

5.5 Vnitřní trh ES/EU je formou funkcionalistické ekonomické integrace, jejímž cílem je vnitřní trh, tedy prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn: • Volný pohyb zboží, • Volný pohyb osob, • Volný pohyb služeb, • Volný pohyb kapitálu. „Tedy prostor, který se má ekonomicky chovat jako trh jediného státu, tj. fungující na základě nediskriminace z důvodu původu státní příslušnosti a hospodářská měnová unie založená na koordinaci hospodářských politik členských států a na jednotné měnové politice. “ 24

5.6 Judikáty v cestovním ruchu Jak bylo uvedeno výše, zde uvádím příklady vybraných judikátů z oblasti cestovního ruchu.

Soudní dvůr Evropské unie. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: < http://www.europa.eu/about-eu/institutions-bodies/court-justice/index_cs.htm>. 23 Evropské společenství. [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: < http://www.sagit.cz › www.sagit.cz › Právní poradce › Právo Evropské unie>. 24 SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 1. vydání. 2004, s. 117. 22


5.6.1

29

„Vosy na dovolené“

První judikát se týká rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-400/00, což je judikát „ Vosy na dovolené“, který se týká civilního sporu spadajícího do oblasti ochrany spotřebitele. Nástin případu: V tomto případu šlo o to, že si pan Garrido objednal u kanceláře Club-Tour dvoutýdenní zájezd v řecké vesničce Gregolimano. Tento zájezd byl sestaven na základě jeho individuálních požadavků skládajících se z letenek a z ubytování s plnou penzí. Společnost Club-Tour zakoupila požadovaný zájezd od cestovní agentury Club Med, a to na základě objednávky rezervovala ubytování, stravování, transfery, stanovila program a konečnou cenu zájezdu. Když pan Garrido přijel se svojí rodinou na místo své dovolené, byl nemile překvapen množstvím vos, které se na dané oblasti vyskytovaly. Na základě tohoto zjištění, žádal, aby byl i s rodinou přemístěn do jiné vesničky. Společnost Club-Tour nebyla schopna okamžitě zajistit ubytování, proto pan Garrido odmítl zaplatit stanovenou cenu zájezdu a spoléhal na to, že se celá záležitost urovná soudní cestou. V řízení před soudem Club-Tour tvrdil, že uvedená směrnice (směrnice 90/314/ES) o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy se na tento případ nevztahuje. Obchodní tribunál vzal v úvahu, že uvedená směrnice má za cíl chránit spotřebitele tak, že poskytovatelé služeb odpovídají za škodu způsobenou v důsledku nedostatků při plnění smlouvy, a že národní právo musí být interpretováno a aplikováno v souladu s touto směrnicí, a proto se obrátil k ESD s předběžnými otázkami. “ 25 Výrok rozsudku zněl takto: Pojem soubor služeb použitých ve směrnici 90/314/ESH z 13. června 1990 o souborných službách pro cestování, pobyty a zájezdy musí být interpretován tak, že zahrnuje zájezdy organizované cestovními agenturami na základě požadavků specifikovaných spotřebitelem nebo omezenou skupinou spotřebitelů. Pojem předem stanovená kombinace použitý v článku 2 odst. 1 směrnice 90/314/ES musí být interpretován tak, že zahrnuje kombinaci cestovních služeb sestavenou v době, kdy je uzavíraná smlouva mezi cestovní agenturou a spotřebitelem. „Argumentace poskytovatele této služby spočívala v tom, že zájezd byl sestaven na základě individuálního požadavku spotřebitele a tudíž není povinen hradit škodu, která spotřebiteli vznikla z neplnění nebo nesprávného plnění

PÍTROVÁ, L., POMAHAČ, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1 vydání. 2000. 25


30

smlouvy. Z uvedeného rozsudku je však zřejmé, že i na tento případ se uvedená směrnice vztahuje.“ 26 5.6.2

Skutková podstata judikátu C-364/96

V tomto sporu se jednalo o předběžnou otázku, která byla vznesena v rámci sporu mezi Verein für Konsumentennformation a Österreichische Kreditversicherungs AG o úhradu nákladů na ubytování. Pan a paní Hofbauerovi si rezervovali zájezd na Krétu s cestovní agenturou s Karthago-Reisen GmbH, se sídlem ve Vídni. Součástí zájezdu pak byla polopenze včetně letenek. Cena zájezdu byla vyplacena v plné výši před odletem. Majitel hotelu, ve kterém pan a paní Hofbauerovi a řada dalších klientů cestovní agentury byli ubytovaní, se dozvěděl, že Karthago-Reisen se stala insolventní a požadoval, aby zaplatili plnou cenu za ubytování v hotelu. Pan Hofbauer se pochopitelně bránil zaplatit hotelu. Po jejich návratu se manželé Hofbauerovi a ostatní dotčení klienti obrátili na Verein für Konsumentennformation, jejichž cílem je zejména dodržování zákonů na ochranu spotřebitele, a dožadovali se uplatnit svá práva vůči Österreichische Kreditversicherungs AG (instituce pojišťující cestovní agenturu Karthago-Reisen). 27 Soudní rozhodnutí dvora: Ve věci C-364/96 rozhodl, že článek 7 se má vykládat jako „zahrnující situaci, v níž kupující souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy, který zaplatil organizátorovi cesty za náklady na své ubytování před odjezdem na dovolenou,je nucen v důsledku platební neschopnosti organizátora cesty zaplatit hoteliérovi za své ubytování znovu, aby mohl opustit hotel a vrátit se domů. 28 5.6.3

Průvodci v Itálii C- 180/89, ECR 1991, 709

V tomto procesu šlo o to, že italská vláda nesplnila požadavky komunitárního práva, konkrétně článek 49 SES, který upravuje poskytování služeb turistickými průvodci cestujícími se skupinou turistů z jiného členského státu. Jde ve své podstatě o to, že pokud doprovází skupinku turistů z jiného členského státu, tak nesmí na území jiného členského státu provázet turisty jako průvodce a podávat jim výklad. Musí si zaplatit zdejšího průvodce. V případě že je to průvodce patří-

PÍTROVÁ, L., POMAHAČ, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1 vydání. 2000. 27 Case C-364/96. [cit. 2012-03-27]. Dostupné z WWW:. 28 Evropská komise. Doplňující informace od Soudního dvora. [cit.2012-03-27]. Dostupné z WWW: < http://www.ec.europa.eu/youreuropena/cs/citizens/consumer- protection/package-travel/index.html> . 26


31

cí cestovní kanceláři, jakožto poskytovatel služby, tak smí být i jako průvodce s výkladem. 29

5.7 Shrnutí V praxi všech členských států činí řadu obtíží převod a aplikace komunitární právní úpravy poskytování služeb v oblasti CR v podobě směrnice o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy, o čemž svědčí i řada judikátů Soudního dvora, které se touto směrnicí zabývají. Poskytovatelům cestovních služeb se v různé míře daří tuto právní úpravu obcházet nebo s odlišnými způsoby vymykat rámci definované směrnice pomocí různých forem nabídek, spolupráce mezi poskytovateli apod. Ochrana poskytovaná právem Společenství v oblasti souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy musí být garantována legislativou členských států EU. Samotní spotřebitelé budou pak do této legislativy zahrnuti jen v případě, že jim CK, CA prodává nebo nabízí ke koupi minimálně dvě ze služeb, které jsou uvedeny v čl. 2 směrnice 90/314/ES. To znamená, že pokud si spotřebitel zakoupil pouze leteckou dopravu, nekoupil si tak celou službu, a proto nespadá do ochrany spotřebitele, kterou legislativa Společenství poskytuje. Tato legislativa stanovuje různá pravidla, která ovlivňují práva na informace. CA nemají ze zákona stanovenu povinnost poskytovat brožury, ale pokud danou brožuru poskytnou, nesmí v ní být obsaženy zavádějící informace. To platí i pro informace popisující souborné služby v propagační literatuře. Tyto informace jsou nutnou součástí smlouvy, kterou vydává CK nebo CA a nesou za ně odpovědnost, v případě, že skutečně poskytnuté služby neodpovídají popsaným službám. Legislativa Společenství dále vymezuje podmínky, které musí být součástí každé smlouvy, stanovuje přísné podmínky týkající se kterékoli změny cen uvedených ve smlouvě a dále určuje, za jakých podmínek může být smlouva zrušena. Na závěr mohu jen říci, že hlavní prioritou spotřebitelů by mělo být aktivní vyhledávání veškerých informací ohledně svých práv a vyžadovat jejich důsledné dodržování. V případě jejich neznalosti by se veškerá snaha chránit minula účinkem, neboť poskytovatelé služeb neustále vymýšlejí kličky, jak obejít právo Společenství. A poskytovatelé služeb pracující v odvětví CR, by měli neustále sledovat právní úpravy v tomto prostředí, neboť se tato právní úprava neustále mění.

PÍTROVÁ, L., POMAHAČ, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1. vydání. 2000.

29


32

6 Náročnost v zakládání CK a CA Z hlediska náročnosti je jednodušší založit cestovní agenturu, než založit cestovní kancelář. Abychom mohli založit cestovní kancelář, je zapotřebí získat koncesi a splnit poměrně náročnější požadavky stanovené zákonem. Kdežto cestovní agentura, spadá do živnosti volné. V případě vydání koncese je zapotřebí souhlasu Ministerstva pro místní rozvoj a splnění všeobecných a zláštních podmínek. „Za vydání koncesní listiny je každý povinen zaplatit správní poplatek, ten musí být zaplacen před podáním ohlášení živnosti. Výše poplatku je 2 000,- Kč za každou koncesovanou živnost.“ 30 „Za vydání živnostenského listu je každá společnost povinna zaplatit správní poplatek, ten musí být zaplacen před podáním ohlášení živnosti. Výše poplatku je 1 000,- Kč za každý živnostenský list.“ 31 Pokud by nebyla podnikateli vydána koncese nebo živnostenský list, může za něj odpovědný zástupce, kterého zvolil podnikatel, a který zvláštní podmínky splňuje, odpovídat za řádný provoz živnosti a též dodržování všech příslušných předpisů. To samozřejmě nese kromě správního poplatku také další náklady na odpovědného zástupce ve formě mzdy, případně zvyšování jeho kvalifikace podle požadavků zákona, který podléhá poměrně častým změnám. V oblasti cestovního ruchu je pro začátek podnikání, jakožto pro založení cestovní kanceláře či cestovní agentury, nutno brát na vědomí jednak všeobecná pravidla pro podnikání, zejména živnostenský zákon, tak i specifická pravidla, která souvisí s podnikáním v cestovním ruchu. V tomto případě jde o ZPPCR. Musíme zde také zmínit, že cestovní agentura nesmí prodávat vlastní zájezdy, jen zájezdy ostatních cestovních kanceláří. Pokud jsme se rozhodli, že začneme podnikat v oblasti cestovního ruchu, tak bezpodmínečně potřebujeme dobrý nápad, který vychází nejen z reálného ale i pravdivého marketingu v oblasti cestovního ruchu, bez kterého se v dnešní době už neobejdeme. To můžeme definovat jako první krok, který by měl zájemce podniknout, pokud se chystá založit cestovní kancelář nebo cestovní agenturu. Samozřejmě je také důležité, aby si budoucí zájemce o podnikání v cestovním ruchu provedl pečlivou analýzu konkurence, trhu v dané oblasti a také, aby si našel pro sebe místo na trhu. K tomu lze využít internet, různé podnikatelské rejstříky, seznamy, ale nesmí chybět ekonomické a právní znalosti prostředí, případně vhodně zvolená konzultace s odborníky. V případě založení cestovní kanceláře je krom analýzy konkurence nutné vypracovat podnikatelský záměr.

Vydání koncestní listiny. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: < http://www.business.center.cz/business/urady/zu/koncese-fo.asp>. 31 Ohlášení živnosti právnickou osobou. [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: < http://www.business.center.cz/business/urady/zu/ohlaseni-po.asp>. 30


33

Podnikatelský záměr je jeden z pilířů k vybudování úspěšného podniku. K tomu, abychom mohli vypracovat podnikatelský plán, můžeme využít SWOT analýzu. Konkrétně analýzu silných a slabých stránek začínajícího podniku, příležitostí a hrozeb trhu. Začínající podnikatel by se měl rozhodnout, na jaký druh podnikání se v cestovním ruchu zaměří, zda na outcomingový, tj. výjezd Čechů do zahraničí, nebo incomingový, tj. naopak příjezd cizinců do Česka. V oblasti cestovního ruchu je pro podnikatele stále prostor ve dvou oblastech podnikání. První oblastí je internetový prodej zájezdů a druhou oblastí je výstavba 4* hotelů v České republice. Podnikatelé, kteří chtějí v cestovních ruchu podnikat a nějakým způsobem se zde udržet, by měli zahrnout do své nabídky služeb i internetový prodej zájezdů, přes který se prodá přibližně 20 % zájezdů z 2,2 milionů všech zájezdů.

6.1 Členění cestovních kanceláří Jak jsem uvedla výše, začínající podnikatel, by se měl rozhodnout, co bude předmětem jeho podnikání, na kterou oblast se zaměří. Podle toho se samozřejmě bude odvíjet i způsob financování. Finanční zdroje jsou pak vlastní a cizí, kde vlastní zdroje jsou vklady akcionářů a společníků (v případě obchodních společností) a cizí zdroje jsou úvěry a půjčky. CK se dělí: 1.

podle územního hlediska a) Vysílací – jsou takové cestovní kanceláře, které působí v místě bydliš tě účastníků CR b) Přijímací – jsou zase takové cestovní kanceláře, které působí už v rekreačním prostoru, tedy přímo v místě realizace CR

2.

podle druhu klientely a) Incomingová CK – cestovní kancelář zaměřená na tuzemskou klientelu b) Outcomingová CK – cestovní kancelář zaměřená na zahraniční klientelu c) Domácí CK

3.

podle sezónnosti a) Celoroční provoz b) Sezónní provoz – tento typ cestovních kanceláří se u nás vyskytuje méně. CK, která má tento typ provozu by měla pracovat zhruba 9 měsíců v roce.


4.

34

podle velikosti a) Malé – do 100 mil. obratu b) Střední – od 100 – 500 mil. obratu

c) Velké - nad 500 mil. obratu U posledně jmenovaného typu rozdělení má velký vliv počet pracovníků, kteří pracují v cestovní kanceláři, jejich objem tržeb a objem výnosů. Tyto tři údaje musí cestovní kancelář samozřejmě zveřejnit na přelomu listopadu a prosince a taktéž předložit své veškeré účty dané pojišťovně, kde na těchto základech pak cestovní kancelář platí pojištění na další rok. Tato povinnost vyplývá ze zákona ZPPCR. “Tato velikost se taktéž dá určit podle počtu klientů, které CK odbaví v roce. Pro malé a střední CK, které na trhu ČR převládají, tak platí malá kapitálová náročnost na založení takovéto CK – což souvisí právě s pojištěním a dalšími souvisejícími náklady. Výhodou malých a středních CK je to, že mají velmi jednoduchou organizační strukturu (nemají příliš poboček, pracuje v nich málo pracovníků). U malých a středních CK existuje významná flexibilita pracovníků – tzn. každý pracovník umí‚ všechno‘. A také tím vzniká u těchto malých a středních CK vysoká produktivita práce plus někdy existují na bázi rodinných podniků.“ 32 Můžeme tedy říci, že cestovní kancelář nebo cestovní agentura potřebuje jak finanční prostředky na nejnutnější hmotné vybavení kanceláře, tak na vyplácení mezd svých zaměstnanců. Tyto veškeré náklady se pak odvíjí podle jejich velikosti a počtu zaměstnanců.

6.2 Vybrané typy smluv z oblasti cestovního ruchu 6.2.1

Pojistná smlouva

Jak jsem již uvedla v kapitole o živnostenském podnikání, musí mít cestovní kancelář podle zákona č.214/2006 Sb., který novelizuje Živnostenský zákon, uzavřenou pojistnou smlouvu proti úpadku cestovní kanceláře. A týká se to pouze cestovních kanceláří, nikoli cestovních agentur. Ty informují zákazníka, pro kterou cestovní kancelář je zprostředkován prodej zájezdu, a před uzavřením cestovní smlouvy zákazníkovi předkládají doklad o pojištění dané cestovní kanceláře. Ochrana klienta, např.: když CK neposkytne zákazníkovi dopravu z místa pobytu v zahraničí do České republiky, (v tomto případě se jedná o repatriaci), pokud je tato doprava součástí zájezdu; nevrátí klientovi zaplacenou zálohu či cenu v případě neuskutečnění zájezdu (refundace).

Členění cestovních kanceláří. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: < http://www.cestovniruch.studentske.cz/2009/11/cleneni-cestovnichkancelari-cesto nich_357.html>. 32


35

„Cestovní kancelář musí sjednat pojištění na pojistnou částku minimálně 30 % plánovaných ročních tržeb z prodeje zájezdů, a očekávají-li se nižší tržby, pak z výše tržeb v předchozím roce. Podíl CK na plnění pojistné události, tzv. spoluúčast, musí být minimálně ve výši 2 % z plánovaných ročních tržeb z prodeje zájezdů. Pojistné je obvykle v rozmezí 0,9-6 % z plánovaných tržeb. Každá smlouva mezi CK a pojišťovnou je tvořena individuálně na dobu určitou (obvykle 1 rok); výše spoluúčasti a pojistného plnění stanovuje pojišťovna individuálně dle důvěryhodnosti CK“. 33 Cestovní kancelář obdrží od pojišťovny doklad o povinném smluvním pojištění. Podstatné náležitosti smlouvy: • Označení stran účastníků (pojišťovny, cestovní kanceláře), • Výše pojistné částky, • Podmínky pojištění, • Vymezení pojistné události. Podle Ministerstva pro místní rozvoj nabízí v současné době pojištění cestovních kanceláří proti úpadku šest pojišťoven: • Česká podnikatelská pojišťovna, • Česká pojišťovna, • Europäische Reiseversicherung, • Generali Pojišťovna, • Union poisťovňa, • UNIQA pojišťovna. Odpovědnost plynoucí z pojistné smlouvy: „Pojistnou událost nahlaste příslušné pojišťovně co nejdříve, nejpozději do šesti měsíců od data jejího vzniku, a to písemně. Výše pojistného plnění, které by měl poškozený obdržet, závisí na počtu podaných oznámení o pojistné události a výši pojistné částky, přičemž pojistná částka musí podle zákona dosahovat minimálně 30 % ročních plánovaných tržeb z prodeje zájezdů. Ovšem pokud budou nároky poškozených vyšší než částka, na kterou byla CK pojištěna, obdrží klienti snížené pojistné plnění. Poškození klienti cestovních kanceláří nedostanou své peníze ihned, ale až za 6 měsíců poté, co cestovní kancelář, se kterou měli uzavřenou smlouvu, vyhlásí úpadek. Klientům, které zpráva o krachu CK zastihla ještě před jejich odjezdem na dovolenou, pojišťovna vyplatí buď zaplacenou zálohu, nebo cenu ne-

RYGLOVÁ, K., BURIAN M., VAJČNEROVÁ I. Cestovní ruch-podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 2011. s. 88. 33


36

uskutečněného zájezdu. Ti, co už stihli odcestovat do zahraničí, by měli dostat rozdíl mezi zaplacenou cenou zájezdu a cenou částečně poskytnutého zájezdu.“34 Jak bylo již uvedeno, cestovní kancelář musí mít ze zákona uzavřenou pojistnou smlouvu proti úpadku. Založit cestovní kancelář bez povinného pojištění není možné. Z toho vyplývá, že každoroční náklady na pojistné činí 30 % z plánovaných ročních tržeb. Ale i přesto podle internetového zdroje Týdeník.cz, počet zkrachovalých cestovních kanceláří v minulém roce výrazně vzrostl. Zvýšené riziko krachu souvisí s příliš vysokým množstvím cestovních kanceláří, které neodpovídá koupěschopné poptávce. V minulém roce činnost ukončilo sedm cestovních kanceláří. 6.2.2

Cestovní smlouva

Další důležitou smlouvou je cestovní smlouva, bez které nemůže být zájezd prodán. Jde o zvláštní typ závazkového vztahu mezi zákazníkem a cestovní kanceláři. V cestovní smlouvě se zavazuje cestovní kancelář zákazníkovi, že mu poskytne zájezd, a zákazník se zavazuje, že zaplatí smluvenou cenu. Cestovní smlouva musí být vždy písemná. Po uzavření cestovní smlouvy předkládá cestovní kancelář klientovi jak tuto smlouvu, tak i doklad o pojištění. Cestovní smlouva je zvláštní pojmenovaný typ smluv, jehož právní úprava na základě zákona č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů obsaženým v občanském zákoníku, dále jen ObčZ. Podstatné náležitosti smlouvy: 1.

podstatné náležitosti smlouvy: a) Označení smluvních stran

b) Vymezení zájezdu c) Cena zájezdu Při absenci podstatných náležitostí cestovní smlouvy znamená neplatnost této smlouvy jak ze strany cestovní kanceláře, tak ze strany zákazníka cestovní kanceláře. 2. další povinné náležitosti smlouvy: a) Způsob jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní povinnosti cestovní kanceláře. b) Výše odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláře uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy.

Pojištění cestovních kanceláří. [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: < http://www.mesec.cz › Ostatní pojištění › Průvodce >.

34


37

Absence těchto náležitostí znamená relativní neplatnost cestovní smlouvy, které se může dovolat ten, kdo ji nezpůsobil. Cestovní kancelář může od smlouvy odstoupit před zahájením zájezdu jen z důvodu porušení povinností zákazníka nebo z důvodu zrušení zájezdu. Kdežto zákazník může od smlouvy odstoupit kdykoli před zahájením zájezdu. Odstoupí-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy v případě zrušení zájezdu před jeho zahájením má zákazník právo podle § 852 g ObčZ: • Požadovat, aby mu cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, může-li cestovní kancelář takový zájezd nabídnout, • Souhlasí-li zákazník s novou cestovní smlouvou, považují se platby uskutečněné na základě původní cestovní smlouvy za platby podle nové cestovní smlouvy, • Je-li cena nového zájezdu nižší než je uskutečnění platby, je cestovní kancelář povinna tento rozdíl bez zbytečného odkladu zákazníkovi vrátit, • Zruší-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratší než 20 dnů před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výši 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu škody tím není dotčeno. 6.2.3

Smlouva o přepravě osob

Tento typ smlouvy upravuje § 760 - § 764 ObčZ. „Ve smlouvě o přepravě osob se dopravce zavazuje přemístit cestujícího s jeho zavazadly na určené místo řádně a včas a mimo jiné musí také pečovat o bezpečnost a pohodlí cestujících.“35 „Přepravní vztah vzniká mezi dopravcem a provozovatelem cestovní kanceláře. Právním důvodem vzniku tohoto vztahu je přepravní smlouva.“36 Mezi nejčastější typy přepravy, které cestovní kanceláře využívají, jsou: • Autobusová, • Individuální, • Letecká, • Železniční. Autobusová přeprava Jedná se o nepravidelnou autobusovou dopravu, která vzniká na základě smlouvy mezi dopravcem a cestovní kanceláří, která tuto přepravu využívá hlavně k zahraničním, ale i k domácím zájezdům. Může se jednat o jednorázovou dopravu, která je zaměřená na poznávací zájezdy nebo výlety a další, ale

SUK, M., ŠÍMA, A. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 6. vyd. 2004. s. 117. 36 KULHÁNEK, M., IVIČIČ, M.,. JAMBOROVÁ, L. Legislativa pro cestovní ruch. 2006. s. 43. 35


38

také o kyvadlovou dopravu, kterou si zajišťuje, případně objednává, cestovní kancelář v určitá sezónní období pro své klienty. Individuální přeprava V případě individuální přepravy si účastníci cestovního ruchu mohou například zakoupit u cestovní kanceláře ubytování, stravování, případně další produkty, ale k dopravě používají vlastní automobil nebo si automobil mohou zapůjčit. Tuto službu zajišťují také některé cestovní kanceláře. Letecká přeprava Letecká přeprava se dělí na: • Pravidelné lety na základě leteckého řádu (např. Brno-Praha), • Nepravidelné sezónní linky (Praha-Karlovy Vary), • A tzv. charterové lety. Charterové lety vznikají na základě smlouvy mezi leteckou společností a cestovní kanceláří, která nakupuje celou kapacitu letadla bez ohledu na její pozdější skutečnou obsazenost. Tyto lety bývají zpravidla oproti pravidelným linkám levnější. Charterové lety jsou převážně využívány v turistických sezónách. Železniční přeprava Tento typ přepravy je zpravidla jednorázově předem objednán cestovní kanceláří na předem smluvené výlety či akce. Odpovědnosti vyplývající z § 763 - § 764 ObčZ: • Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas, • Právo musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou, • Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 až 431), • Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě. V případě cestovního ruchu budou veškeré způsobené škody vyjednávány mezi dopravcem a cestovní kanceláří, která následně poškozeným cestujícím uhradí vzniklou škodu.


6.2.4

39

Smlouva s ubytovacími zařízeními

Podle § 754 - §759 ObčZ je upravena smlouva s ubytovacími zařízeními. „Ubytování je právní vztah, v němž je ubytovatel zavázán poskytnout objednateli (v našem případě je to cestovní kancelář) přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízeních k tomu určených (hotely, noclehárny, ubytovny, kempy, penzióny, vysokoškolské koleje, internáty a jiná zařízení) a poskytnout plnění s ubytováním spojená, přičemž objednatel (CK) je povinen zaplatit cenu ve stanovených lhůtách. Smlouvu uzavírá ubytovatel a objednatel (CK), ubytovanou osobou však je vždy fyzická osoba.“37 Podstatné náležitosti smlouvy: • Dohoda o předmětu ubytování, • Ujednání o ceně, • Ujednání o době provedení. Nepovinnými údaji pak jsou: počet pokojů a jejich typ (jednolůžkový, dvojlůžkový,…), stravování, rezervační a storno podmínky. Odpovědnost vyplývající ze smlouvy „Odpovědným subjektem je zde především provozovatel činnosti spočívající v poskytování přechodného ubytování na základě smlouvy o ubytování (srov. § 754 a násl. ObčZ). Může jít jak o osobu právnickou, tak i o osobu fyzickou. Jde o odpovědnostní vztah, jehož subjekty jsou na jedné straně provozovatel poskytující přechodné ubytování, na straně druhé fyzická osoba, která uzavřela s provozovatelem smlouvu o ubytování (byť i neformální). Provozovatel odpovídá za škodu způsobenou na věcech ubytované fyzické osoby, které tato osoba vnesla do prostor provozovatele sloužících k ubytování (např. hotelový pokoj), nebo k ukládání věcí (např. lyžárna), jakož i na věcech této fyzické osoby, které byly za tímto účelem pro ni do těchto prostor vneseny provozovatelem či jeho pracovníkem, resp. které byly provozovateli (jeho pracovníkovi) za tímto účelem odevzdány. Není rozhodující, zda vnesené věci jsou vlastnictvím ubytované fyzické osoby, neboť rozhodující je zde závazkový vztah, založený smlouvou o ubytování.“38 Opět zde budou veškeré způsobené škody vyjednávány mezi provozovatelem ubytovacího zařízení a cestovní kanceláří, která následně poškozeným uhradí vzniklou škodu. 6.2.5

Smlouva o zajištění průvodcovských služeb

Podle ObčZ se jedná o příkazní smlouvu podle ustanovení § 724 - §741.

37 38

KULHÁNEK, M., IVIČIČ, M., JAMBOROVÁ, L. Legislativa pro cestovní ruch. 2006. s. 46. Tamtéž s. 48.


40

Průvodcovské služby spadají do živnosti volné a na základě živnostenského oprávnění smí průvodce jako fyzická osoba, pro náš účel dodavatel služeb, poskytovat průvodcovské služby. Podstatné náležitosti smlouvy: • Údaje o objednavateli (CK), • Informace o cestujících, • Informace o pořádané akci, • Předmět smlouvy, • Práva a povinnosti průvodce, • Práva a povinnosti klientů, • Cena, • Podmínky při zrušení akce. Odpovědnost vyplývající pro průvodce Průvodce průvodcovskou činnost může vykonávat buď jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) nebo jako zaměstnanec cestovní kanceláře. Pokud se jedná o průvodce, delegáta, horského průvodce či jinou osobu v pozici zaměstnance CK je možné, aby využili nabízeného zaměstnaneckého pojištění odpovědnosti od českých pojišťoven. Pojištění odpovědnosti by se dalo zjednodušeně označit jako pojištění za chybu. Podle právní terminologie je to spíše pojištění zaviněného porušení povinnosti, které zapříčinilo vznik škody. Minimální výše pojistného plnění by měla činnost 240 000 Kč. Tato minimální stanovená částka odpovídá i částce v případě usmrcení. Dojde-li ke vzniku škody, je pojistitel (pojišťovna) zavázán uhradit za pojištěného vzniklou škodu až do výše sjednaného limitu pojistného plnění. Pojištění se musí sjednat písemnou smlouvou. V případě průvodců, horských průvodců, delegátů, kteří své služby nabízejí klientům nebo cestovním kancelářím jako OSVČ, nabízené pojištění odpovědnosti, zpravidla pojišťovny ve své nabídce pro tyto osoby nemají. Ale je zde možnost jeho individuálního sjednání na míru. Toto pojištění vychází v ČR příliš draze. Profesní asociace, jako České asociace horských vůdců, Český spolek horských průvodců i Asociace průvodců ČR se pokoušely a pokoušejí s pojišťovnami o pojištění odpovědnosti jednat, ale ukazuje se, že pojišťovny, které by byly schopny učinit přijatelnou nabídku je velmi málo. U horských průvodců a horských vůdců je také zvýšené riziko vzniku škody. Dosud má uzavřenou smlouvu pojištění odpovědnosti, na jejímž základě zprostředkovává pojištění svým členům jen Česká asociace horských vůdců s Českou pojišťovnou.


41

7 Průzkum o počtu podnikatelských subjektů CK a CA Jak jsem uvedla na začátku práce, v praktické části se zabývám průzkumem s cílem zjistit počet podnikatelských subjektů, které podnikají formou CK nebo CA. Na základě těchto statistických údajů provedu srovnání ve stanoveném časovém horizontu, který je vymezen za období 2007 – 2011. Tyto údaje poslouží ke zjištění, jakým směrem se vyvíjí uvedená podnikatelská činnost, jakým způsobem a ve kterých ohledech by měla být dále prováděna právní regulace (případné její změny) této oblasti podnikání.

7.1

Legislativní úprava

Od roku 1990 se podmínky pro založení a provozování CK již několikrát změnily. Před tímto rokem mohla být CK provozována jako živnost volná, přitom podmínky, které musel žadatel o tuto živnost splnit, se týkaly pouze dosaženého vzdělání a praxe. Požadavky: • Vysokoškolské vzdělání a 1 rok praxe v oboru. • Vyšší odborné vzdělání a 3 roky praxe v oboru. • Střední vzdělání s maturitou a 6 let praxe v oboru. • Doklad o rekvalifikaci a 6 let praxe v oboru. Tyto podmínky určoval ŽZ a vztahy mezi cestovními kancelářemi a jejich zákazníky se řídily ObčZ. a ObchZ. Cestovní kanceláře si vytvářely své vlastní podmínky účasti na zájezdech, které nezávazně vycházely ze „Směrnice o komplexních programech služeb cestovního ruchu pro organizované zájezdy“. Tuto směrnici vydala v roce 1990 Rada Evropských společenství. Od 1. dubna 2001 vstoupil v platnost nový Zákon o cestovním ruchu. Důvodem vzniku tohoto zákona byly bankroty několika CK, které měly velký negativní dopad na jejich klienty. Některé cestovní kanceláře se snažily přesouvat odpovědnost na klienty. V některých případech klient ani nevěděl, s kým vlastně uzavřel smlouvu a na koho se má v případě nesrovnalostí obracet. Zákon implementoval do českého právního řádu směrnici Rady ES z roku 1990. S účinností tohoto zákona se vymezily přesné podmínky pro podnikání formou cestovní kanceláře. K jejímu provozování je nutná koncesní listina a také splnění dalších zákonem stanovených podmínek (viz výše). Přijetím zákona se také nejdůležitější podmínkou stalo sjednání povinného smluvního pojištění, které má ochránit klienty a zákazníky před úpadkem cestovní kanceláře. Dále zákon stanovil důležitou povinnost pro cestovní kanceláře, a to informační povinnost vůči zákazníkům, v neposlední řadě zavádí speciální smluvní typ, kterým je cestovní smlouva.


42

Ve spojitosti se změnou podmínek vydání živnostenského oprávnění byl rovněž novelizován zákon o živnostenském podnikání. Následná jeho úprava transformuje živnost volnou u provozování cestovní kanceláře na dvě živnosti, a to živnost koncesovanou - pro provozování cestovní kanceláře, a živnost vázanou - pro provozování cestovní agentury. S účinností od 1. 7. 2008 zavádí ŽZ provozování cestovní agentury jako živnost volnou.

7.2 Vybrané asociace působící v cestovním ruchu České cestovní kanceláře a agentury se mohou dobrovolně organizovat v rámci naší republiky buď v Asociaci cestovních kanceláří (ACK ČR) nebo v Asociaci českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Obě tyto organizace mají podobné cíle a pravidla, kterými by se měli jejich členové řídit. V případě porušení těchto pravidel, mohou být CK nebo CA vyloučeny z asociace. Tyto asociace uvádím hlavně proto, abych zde na tomto místě upozornila na výhody, které představují. Dále se o nich zmiňuji i proto, že cestovní kancelář nebo cestovní agentura, která je jejich členem, má právo nést také logo členství v ACK, což by mělo být znakem důvěryhodnosti a spolehlivosti dané cestovní kanceláře či cestovní agentury, mělo by tedy představovat určitou „značku kvality“ a záruky pro klienta, na druhé straně také určitou prestiž na trhu CR. ACK ČR byla založena jako první profesní sdružení cestovních kanceláří v ČR v srpnu1990. Zastupuje a chrání hospodářské zájmy svých členů, podporuje jejich informovanost a rozvíjí jejich činnost. Dále podporuje dobré jméno a úroveň českého cestovního ruchu, bojuje proti nekalé konkurenci a poškozování pověsti cestovních ruchu v České republice. Výhody členství: • Vytváření vhodného podnikatelského prostředí v oblasti CR. • Rozvíjení informovanosti a profesní prestiže členů, platforma pro komerční spolupráci. • Společná propagace, práce s veřejností a se sdělovacími prostředky. AČCKA je české profesní sdružení, které u nás působí od roku 1991. Členy této asociace se mohou stát CK a CA, které se zabývají příjezdovým a výjezdovým cestovním ruchem. Díky aktivní mediální politice je uznávaným a respektovaným profesním sdružením v oblasti cestovního ruchu. Výhody členství: • Přináší svým členům aktuální informace z oblasti cestovního ruchu. • Zajišťuje pravidelná setkání svých členů. • Zajišťuje svým členům zvýhodněnou účast na veletrzích ( např.: Go Brno, Holiday World Praha).


43

• Zajišťuje podporu prodeje produktů svých členů. • Prosazuje zájmy svých členů při všech jednání se stáními institucemi. • Bojuje proti nekalému podnikání v oblasti cestovního ruchu a dohlíží na etiku podnikání. Na závěr mohu říci, že by bylo vhodné, aby se výše uvedené asociace sloučily v jednu, neboť tato dvojkolejnost ve sdružování vede často k protichůdným vystoupením a protikladným aspektům zástupců obou asociací. Krokem ke sloučení by dosáhly zkvalitnění oboru a ukončení vzájemné konkurence. Podle prezidenta ACCKA Romana Škrabánka by měla vzájemná spolupráce začít nejprve odspodu, a to součinností takzvaných sekcí, které by pracovaly na společných tématech. Bohužel se k tomu to kroku asociace doposud nemají. Jejich vzájemné soupeření začalo již v 90. letech, kdy obě asociace postupně vznikly. Nejprve vznikla ACK ČR a po roce ACCKA, údajně z toho důvodu, že ACK ČR sdružovala původně jen velké cestovní kanceláře. Mezi oběmi asociacemi tak převládá dlouhodobé napětí, které by bylo vhodné ukončit a vzájemně se pozastavit nad společnou myšlenkou sloučení.


44

7.3 Průzkum o počtu CK a CA Abych mohla provést průzkum o počtu podnikatelských subjektů, které podnikají formou cestovní kanceláře nebo cestovní agentury, bylo nejprve nutné zjistit jejich počet. K tomu mi posloužily internetové portály jako Ministerstvo pro místní rozvoj, Česká tisková kancelář a Czechtourism. Dále se také zabývám počtem zkrachovalých cestovních kanceláří v ČR a počtem cestovních kanceláří a cestovních agentur zapsaných v obou dvou asociacích, kterými jsou Asociace cestovních kanceláří České republiky a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. 7.3.1

Počet CK v ČR za období 2007 - 2011

1080 1060 1040 1020 1000 Počet CK

980 960 940 920 2007

2008

2009

2010

2011

Roky Obr. 1

Počet CK v ČR (Zdroj: vlastní zpracování).

Na základě zjištěných údajů z Ministerstva pro místní rozvoj, jsem vytvořila graf, který nám značí pouze počet CK v ČR za námi stanovené období a to od roku 2007 – 2011. K tomu abych mohla mezi sebou porovnat CK a CA bych potřebovala znát i počet CA. Ten bohužel na základě mého dotazu na Živnostenském úřadě není možné přímo zjistit, neboť cestovní agentury jsou živností volnou a jsou v jedné živnosti spolu s průvodcovskou činností. Na živnostenském úřadě nejsou tedy vedeny žádné evidence zaměřené pouze na CA. Jak už bylo několikrát řečeno, cestovní kancelář je živnost koncesovaná a potřebuje ke svému provozování koncesní listinu. K jejímu vydání je potřeba


45

souhlasného stanoviska příslušného ústředního orgánu státní správy, v tomto případě Ministerstva pro místní rozvoj. Graf zobrazuje pouze aktivní cestovní kanceláře, jde tedy o takové cestovní kanceláře, které jsou pojištěny proti úpadku. V roce 2007 bylo aktivních 970 cestovních kanceláří. V roce 2009 už se počet zvýšil na 1066 aktivních cestovních kanceláří. Lze vyvodit, že ani ekonomická krize se nijak nedotkla vývoje podnikání prostřednictvím CK. Je zřejmé, že lidé se nechtějí vzdát cest do zahraničí, a proto stále využívají služeb CK. Důvodem nárůstu počtu cestovních kanceláří také může být fakt, že mnoho cestovních agentur se přeměnilo na cestovní kanceláře. Jak už jsem několikrát uvedla, cestovní agentura je živností volnou a nesmí organizovat žádné zájezdy, smí jen zprostředkovávat prodej zájezdů cestovních kanceláří. To však platí od 1. srpna 2006, kdy vešla v účinnost novela zákona 159/1999 Sb. S tím byla zavedena podstatná změna, a to ta, že individuální zájezdy musejí být pojištěny proti úpadku. Dříve mohly cestovní agentury pořádat zájezdy dle individuální objednávky. Proto se mnoho cestovních agentur začalo transformovat na cestovní kanceláře a tento nárůst trval až do roku 2009. V minulém roce už ale počet cestovních kanceláří klesl na 1039 aktivních cestovních kanceláří. Tento pokles může být například způsoben tím, že klesl zájem klientů o nabízené zájezdy. Důvody možného poklesu mohou být následující: 1. 2.

Narůstající ekonomická krize. Snižování mezd.

3. 4.

Nárůst nezaměstnanosti. Zvýšení nákladů občana na domácnost, z důvodu podražení služeb a zvyšování cen zboží. Negativní příklady zkrachovalých CK, které byly mediálně rozebírány.

5.


7.3.2

46

Počet zkrachovalých CK v ČR za období 2007 - 2011

7 6 5 4 3

Počet CK

2 1 0 2007

2008

2009

2010

2011

Roky

Obr. 2

Počet zkrachovalých CK v ČR (Zdroj: vlastní zpracování).

Ze zjištěných údajů vyplývá, že největší počet zkrachovalých cestovních kanceláří byl v minulém roce, tj. v roce 2011, kdy svoji činnost ukončilo 7 CK. V roce 2009 to bylo o dvě cestovní kanceláře méně, přestože i tento rok postihla cestovní ruch ekonomická krize. Nejméně CK zkrachovalo v roce 2008 a v roce 2010, kde to byly pouze dvě cestovní kanceláře. Spíše než s hospodářskou recesí může být riziko krachu převážně spojeno se špatným managementem, který nedokázal správně odhadnout vývoj cestovního trhu. Také to ale může souviset i s běžnými zákony trhu, jako například horší dostupnost úvěru či nenalezení vhodného investora. Přestože v minulém roce zkrachovalo 7 CK, není to tak vysoké číslo v poměru k celkovému počtu cestovních kanceláří. Těch bylo, jak je uvedeno v předchozím grafu 1039, aktivních CK. V roce 2011 ukončily činnost převážně menší cestovní kanceláře, kdežto v roce 2010 ukončila svoji činnost kupříkladu jedna z větších kanceláří a to Sunny Days. V minulém roce také zkrachovala cestovní kancelář Parkam holidays, která neměla sjednané platné povinné pojištění proti úpadku, v době, kdy prodávala zájezdy svým klientům. Ráda bych zde uvedla i zkrachovalou CK Majestic Travel, která taktéž neměla platné povinné pojištění proti úpadku a nadále prodávala zájezdy. Tento způsob podnikání je ale neoprávněný a bohužel na to nejhůře doplatili klienti, kteří si zakoupili zájezd u této CK a posléze na něj odcestovali. Na základě neplatného pojištění proti úpadku nelze klasicky postupovat jako v případě pojištěných kanceláří. V tomto případě se klienti o sebe museli postarat bohužel sami


47

a teprve následně mohli nárokovat vzniklou újmu na pojišťovně u které byla CK předtím pojištěna. Se zvýšeným počtem zkrachovalých cestovních kanceláří přímou úměrou roste i množství klientů, kteří jsou kvůli ukončení činnosti CK nějakým způsobem poškozeni. Tito klienti buď na dovolenou už vůbec neodcestovali, nebo ti, kteří odcestovali, mohli mít potíže s návratem, jak tomu bylo například u CK Majestic Travel. 7.3.3

Počet CK a CA v ACKČR (stav k lednu 2011)

Následující dva grafy zobrazují počet členských cestovních kanceláří a cestovních agentur, které jsou rozděleny podle druhu cestovního ruchu do níže uvedených asociací. Počet aktivních cestovních kanceláří v lednu roku 2011 byl 1064, jedná se o cestovní kanceláře, které jsou pojištěny proti úpadku. Z toho 288 cestovních kanceláří je členem některé z uvedených asociací. Zbytek cestovních kanceláří nejsou členy žádné asociace. Jak jsem uvedla na začátku praktické části, ty cestovní kanceláře a agentury, které se stanou členy alespoň jedné z uvedených asociací, mají oproti ostatním kancelářím a agenturám, které nejsou členy, jisté výhody.

120 100 80 60

Počet CK Počet CA

40 20 0 Výjezdový

Příjezdový

Domácí

Druh CR

Obr. 3

Počet CK a CA v ACKČR (Zdroj: vlastní zpracování).

U prvního grafu jsem uvedla, že přesný počet cestovních agentur v ČR nelze uvést, jelikož se jedná o živnost volnou. Co ale zjistit můžeme, je počet cestovních agentur, které jsou členy Asociace cestovních kanceláří České republiky. Graf znázorňuje, že se cestovní kanceláře a cestovní agentury rozdělují do třech druhů cestovního ruchu. Jak je vidět, nejvíce se cestovní kanceláře zabýva-


48

jí výjezdovým cestovním ruchem. Těchto cestovních kanceláří je 106. Pouhých 28 cestovních agentur zprostředkovává výjezdový cestovní ruch. Počet cestovních kanceláří i cestovních agentur, které se zabývají a zprostředkovávají příjezdový cestovní ruch, je také poměrně hodně. Tyto cestovní kanceláře nebo agentury se mohou jednak zaměřovat přímo na konkrétní zahraniční klientelu, nebo se zaměřují na všechny zahraniční turisty bez rozdílu. Domácí cestovní ruch nabízí 54 cestovních kanceláří a 28 cestovních agentur, což je mimo jiné stejný počet cestovních agentur, které se zabývají výjezdovým cestovním ruchem. 7.3.4

Počet CK a CA v AČCKA stav k lednu 2011

160 140 120 100 80

Počet CK Počet CA

60 40 20 0 Výjezdový

Příjezdový

Domácí

Druh CR

Obr. 4

Počet CK a CA v AČCKA (Zdroj: vlastní zpracování).

Tento graf nám zobrazuje cestovní kanceláře a agentury, které jsou členy další asociace a to Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. K tomu, aby se mohly stát jejími členy, musí splňovat určité podmínky, které zahrnují například členský příspěvek, musí se zabývat příjezdovým i výjezdovým cestovním ruchem a především musí být pojištěny proti úpadku. A na základě tohoto členství mají jisté výhody, jak jsem již zmiňovala výše. Z grafu je rovněž patrno, že nejvyšší počet zaujímají opět cestovní kanceláře, které se zabývají výjezdovým cestovním ruchem. Je to pravděpodobně z toho důvodu, že Česká republika se nachází v samém srdci Evropy a čeští turisté vyhledávají přímořské destinace. Proto se mnoho CK zaměřuje právě na výjezdový cestovní ruch do destinací s přístupem k moři.


49

Přesto se najdou cestovní kanceláře, které nabízejí klientům domácí i příjezdový cestovní ruch. Příjezdový cestovní ruch u této asociace nabízí téměř stejný počet cestovních kanceláří i agentur. Tyto podnikatelské subjekty například zajišťují pro zahraniční klientelu různé teambuildingové akce, ubytování, prohlídky s profesionálními průvodci či různé kulturní a společenské akce. Zahraniční turista pro nás znamená přísun devizových příjmů. Je tedy výhodné provozovat takové cestovní kanceláře a agentury, které se tímto druhem cestovního ruchu zabývají a snaží se přilákat zahraniční turisty. Samozřejmě nesmím také opomenout ty cestovní kanceláře a agentury, které se zaměřují na domácí cestovní ruch, neboť ty svým klientům umožňují blíže poznat Českou republiku. Je už na nich, zda těchto služeb využijí nebo se zaměří na individuální turistiku. 7.3.5

Počet CK a CA za obě asociace

300 250 200 150

Počet CK Počet CA

100 50 0 Výjezdový

Příjezdový

Domácí

Druh CR

Obr. 5

Celkový počet CK a CA souhrnně za obě asociace (Zdroj: vlastní zpracování).

Uvedený graf znázorňuje situaci souhrnně ve výše zmíněných asociacích. Lze opět vyvodit, že výjezdovým cestovním ruchem se nejvíce zabývá celkem 265 CK, oproti tomu jen 59 CA zprostředkovává tento druh cestovního ruchu. Z grafu dále vyplývá, že příjezdovým a domácím cestovním ruchem se zabývá téměř stejný počet CK. Při porovnání počtu CK zabývajících se výjezdovým cestovním ruchem na jedné straně a CK zabývajících se domácím cestovním ruchem na straně druhé , je viditelný markantní rozdíl v počtu CK ve prospěch výjezdového cestovního ruchu. Toto je pravděpodobně způsobeno tím, že velké množství českých turistů


50

má zájem o výjezdy do zahraničí spojené převážně s pobytem u moře. Co se týče počtu CK, zabývajících se příjezdovým cestovním ruchem, je z grafu patrné, že i tento počet je poměrně nízký. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že zahraniční turisté, kteří přijíždějí do České republiky, často využívají služeb svých domácích CK.


51

7.4 Shrnutí Cílem průzkumu bylo zjistit počet podnikatelských subjektů, kteří podnikají formou cestovní kanceláře nebo cestovní agentury za určitý časový horizont, který byl stanoven obdobím v letech 2007 – 2011. Nejprve jsem ze zjištěných údajů vytvořila graf pro celkový počet cestovních kanceláří, které podnikají na území České republiky. Jak už jsem uvedla u prvního grafu, celkový počet cestovních agentur nelze přímo zjistit, jelikož se jedná o živnost volnou a tyto nejsou živnostenskými ani statistickými úřady registrovány podle předmětu podnikání. Z prvního grafu rovněž vyplynulo, že od roku 2007 až do roku 2009 rostl počet cestovních kanceláří. Bylo to způsobeno tím, že se mnohé cestovní agentury transformovali na cestovní kanceláře, neboť už nemohly pořádat zájezdy na základě individuální objednávky, to už směly pouze cestovní kanceláře. Od roku 2010 do roku 2011 se postupně začal počet cestovních kanceláří snižovat. Tento pokles byl patrně způsoben sníženým zájmem klientů o nabízené zájezdy. Důvody lze vyvodit z vedlejších ukazatelů, jako je například ekonomická krize a následné snižování mezd, což vedlo i ke zvýšení nákladů na výdaje v domácnosti. Dalším ukazatelem mohly být i odstrašující příklady zkrachovalých cestovních kanceláří, které byly neustále medializovány. Druhý graf se zabývá počtem zkrachovalých cestovních kanceláří v České republice. Ukázalo se, že nejvíce cestovních kanceláří za sledované období zkrachovalo v roce 2011. V tomto roce zkrachovalo celkem 7 cestovních kanceláří z celkového počtu aktivních cestovních kanceláří. Důvodem krachu mohla být jednak neodhadnutá situace na trhu cestovního ruchu ze strany špatného managementu cestovní kanceláře, což mohlo samozřejmě vést k tomu, že cestovní kanceláře se mohly dostat do finančních potíží, jednak neplatné pojištění proti úpadku u některých cestovních kanceláří. Ve druhém případě, kdy cestovní kancelář nemá platné pojištění proti úpadku a přesto prodává zájezdy klientům, jedná se o neoprávněné podnikání a cestovní kancelář se dopouští podvodu vůči svým klientům. Takové riziko není přípustné pro podnikání obecně, navíc se klienti, kteří z důvodu omylu (ať již záměrně vyvolanému ze strany cestovní kanceláře, nebo způsobeného vlastní neznalostí a podceněním informací o smluvním vztahu s cestovní kanceláří) dostávají díky těmto neregulérním podnikatelů do velmi svízelných a často nedůstojných situací. Mohou samozřejmě v tomto případě například vyhledat pomoc zastupitelského orgánu ČR v dané zemi, kde se zájezd uskutečnil, ale většinou si odnášejí velmi nepříjemné zážitky a často i finanční újmu. V případě náhrady újmy, která jde k tíži cestovní kanceláře, není nikdy jisté, že klienti svoji náhradu dostanou. U cestovních kanceláří, které mají povinné pojištění proti úpadku, samozřejmě také může dojít k úpadku a platební neschopnosti, ale zde je na pojišťovně, aby se o klienty postarala. Pro klienty to sice není ani v tomto případě příjemné, ale je tady mnohem větší jistota, že jejich náklady neporostou. Pro pojištěnou cestovní kancelář je situace rovněž snesitelnější, protože se jí vyplatí náklady na


52

pojištění, které určitě nepřevýší případné náklady na odškodnění a soudní řízení. V tomto směru je velmi důležité, aby klienti cestovní kanceláře a cestovní agentury se pečlivě věnovali nejen ustanovením cestovní smlouvy, ale aby se informovali o situaci na trhu, o tom, s kým vlastně smlouvu uzavírají a jakou pojistnou smlouvu má cestovní kancelář uzavřenou. Samotná cestovní kancelář je povinna klientovi předkládat doklad o pojistce spolu s cestovní smlouvou. K tomu, aby mohl podnikatelský subjekt podnikat jako cestovní kancelář, musí Ministerstvu pro místní rozvoj předložit dohodu s pojišťovnou o uzavření pojištění proti úpadku, na jejímž základě ministerstvo vydá koncesní listinu. Následně má být podepsána pojistná smlouva. Z toho tedy vyplývá, že zde stát selhává v kontrolní činnosti. Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo zkontrolovat po udělení koncesní listiny, zda cestovní kancelář podepsala pojistnou smlouvu proti úpadku s danou pojišťovnou. V případě, že tak cestovní kancelář neučinila, mělo by Ministerstvo pro místní rozvoj udělenou koncesi odebrat. Zamezilo by se tak případnému neoprávněnému podnikání a výše uvedeným škodám. V případě, že pojišťovna zruší pojistnou smlouvu s cestovní kanceláří, jsou obě smluvní strany povinny informovat o tom Ministerstvo pro místní rozvoj, které by na základě této informace mělo ihned pozastavit koncesi do té doby, dokud si cestovní kancelář nevyřídí novou pojistnou smlouvu. Zamezilo by se dalšímu ilegálnímu podnikání v oblasti cestovního ruchu a podvodům na klientech. Dále lze doporučit, aby cestovní kancelář, která nějakým způsobem již nezvládá podnikání, zejména z důvodu úpadku, by neměla mít další možnost k založení nové cestovní kanceláři neboť lze předpokládat opakování stejné situace. Samozřejmě je možné, že se cestovní kancelář dostane do tzv. druhotné platební neschopnosti. K situaci se postaví čelem, změní management, provede restrukturalizaci a dodatečně splatí svoje závazky. V takovém případě by předchozí neúspěch mohl působit pozitivně na další podnikání a podnikatel by se snažil předcházet situaci, kterou již zažil. Nejzávažnější problém spočívá v tom, když cestovní kancelář ví, že své dluhy již nemá čím pokrýt a nadále prodává klientům své zájezdy. To je podle mého názoru velmi nemorální. V tomto případě by měla být legislativa zpřísněna a těmto zkrachovalým subjektům v dalším podnikání zabránit na základě odebrání koncesní listiny. Stát by měl udělat razantní kroky v legislativě, aby lépe ochránil nejen spotřebitele, ale i poctivé cestovní kanceláře a uznávaná pravidla hospodářské soutěže. Poslední tři grafy se zabývají cestovními kancelářemi a cestovními agenturami, které jsou členy Asociace cestovník kanceláří České republiky a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Tyto asociace tak mají pod kontrolou své cestovní kanceláře a cestovní agentury. Nejenže při vstupu do jedné ze dvou výše zmíněných asociací musejí splnit jisté podmínky, ale v případě, že podnikají v rozporu s morálním nebo etickým kodexem, jsou vyloučeni z této asociace.


53

Poslední ze tří grafů zobrazuje souhrnně počet cestovních kanceláří a cestovních agentur a vychází z informací obou asociací. Z grafů vyplývá, že nejvíce se cestovní kanceláře zabývají právě výjezdovým cestovním ruchem oproti domácímu cestovnímu ruchu. To, jak bylo řečeno, může být pravděpodobně způsobeno tím, že velké množství českých turistů má zájem o výjezdy do zahraničí, kde má možnost trávit dovolenou v jiném prostředí než je domácí, zejména jde o pobyty u moře, pobyty ve vysokohorských oblastech a pobyty za účelem zdokonalení znalostí cizího jazyku.

Závěr

54

8 Závěr Cílem této práce bylo vytvořit ucelený přehled o právních a ekonomických aspektech podnikání v cestovním ruchu. Provést srovnání cestovních kanceláří a cestovních agentur jako hlavních podnikatelských subjektů v oblasti cestovního ruchu. V první části práce jsou charakterizovány prameny právní úpravy cestovního ruchu v České republice a v Evropské unii. Ze záběru vybrané legislativy vyplývá, že oblast podnikání v cestovním ruchu je regulována mnoha právními předpisy různé právní síly a z různých právních odvětví, a to veřejnoprávních i soukromoprávních. Orientace v nich je poměrně náročná, zejména co se týká znalosti jejich vzájemného vztahu a aplikace z hlediska zákona obecného a speciálního (lex generalis a lex specialit). V části věnované rozboru legislativy bylo provedeno srovnání komunitárního a vnitrostátního práva. Vzhledem k tomu, že legislativa Evropské unie je poměrně strohá, významným pramenem práva a vodítkem při jeho výkladu je judikatura Soudního dvora Evropské unie (dříve Evropského soudního dvora). Z toho důvodu byl proveden výběr a následný rozbor vhodných judikátů zabývajících se problematikou spojenou s cestovním ruchem. Následně jsou vyvozeny závěry, jakým směrem se vyvíjí právní úprava v tomto podnikatelském odvětví. Posléze je z ekonomického hlediska zkoumána náročnost při zakládání cestovní kanceláře a cestovní agentury. Práce se dále zabývá vybranými typy smluv, které jsou uzavírány v cestovním ruchu. Výsledkem je závěr, že právě smluvní vztahy jsou velmi důležitou součástí podnikání v cestovním ruchu a v žádném případě se nesmějí podceňovat. Druhá část práce je zaměřena na průzkum četnosti podnikatelských subjektů, které podnikají formou cestovní kanceláře nebo cestovní agentury. Průzkum se skládá celkem z pěti grafů. První graf ukazuje celkový počet cestovních kanceláří podnikající na území České republiky. Z grafu vyplynulo, že ve stanoveném období do roku 2009 se počet cestovních kanceláří zvyšoval. Jak jsem již uvedla, jedním z důvodů nárůstu bylo, že mnohé cestovní agentury se od roku 2006 transformovaly na cestovní kanceláře. Důvodem bylo, že se zavedením novelizace zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, v aktuálním znění, už cestovní agentury nemohly prodávat zájezdy na individuální objednávku, to již náleželo cestovním kancelářím. Po roce 2009 se ale začal počet cestovních kanceláří snižovat, což mohlo být způsobeno tím, že klesl zájem klientů o nabízené zájezdy. Druhý graf se zabýval počtem zkrachovalých cestovních kanceláří za stanovené období. Tento graf ukázal, že nejvíce zkrachovalo cestovních kanceláří v roce 2011. Důvodem krachu mohla být nesprávně odhadnutá situace na trhu cestovního ruchu spojená se špatným managementem, kdy se cestovní kanceláře mohly dostat do finančních potíží právě z tohoto důvodu a úpadek byl de facto předurčen. Kromě uvedeného byl důvod neúspěchu také v tom, že některé cestovní kanceláře i přes povinnost vyplývající ze zákona, podnikaly bez platné-

Závěr

55

ho pojištění proti úpadku. To je podle zákona neoprávněné podnikání a takové chování je označováno jako trestný čin. Stát by měl zpřísnit legislativu v tomto oboru podnikání a Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo více kontrolovat cestovní kanceláře, zda po vydání koncesní listiny byla sepsána pojistná smlouva s danou pojišťovnou. V případě, že tak neučinily, měla by být ihned odebrána koncese, na kterou by se pohlíželo jako by vůbec nebyla udělena. Tím by se zamezilo neoprávněnému podnikání a možná i zbytečným krachům cestovních kanceláří. Tato přísnější opatření by ochránila i spotřebitele – klienty, kteří v dobré víře nakupují zájezdy a domnívají se, že za jejich peníze jim bude poskytnut servis a péče odpovídající jejich představám. Ze strany samotných klientů, by však také měla být věnována větší pozornost tomu, zda je dotyčná cestovní kancelář, u které nakupují svůj zájezd, pojištěna proti úpadku a neklame je podvodnými informacemi. Zbylé tři grafy ukazují počet cestovních kanceláří a cestovních agentur, které jsou členy Asociace cestovních kanceláří v České republice a Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Cestovní kancelář nebo cestovní agentura, která je právě členem jedné z těchto dvou asociací nese i logo této asociace, což může u klientů vzbuzovat jakousi důvěru v cestovní kancelář či cestovní agenturu. Tyto podnikatelské subjekty, pokud se chtějí stát členy asociace, musejí splňovat určitá pravidla, mezi kterými je především platné pojištění proti úpadku. Obě asociace a členství v nich by měly být určitou značkou kvality a vodítkem pro klientelu. Stávajícím a budoucím podnikajícím subjektům v cestovním ruchu bych doporučila, aby se zamysleli na tím, pokud uvažují o založení cestovní kanceláře nebo cestovní agentury, jestli opravdu mají dostatek informací o stávajícím trhu v cestovního ruchu, aby buď sami provedli průzkum trhu, nebo aby si nechali poradit od odborníků. Vypracování kvalifikovaného podnikatelského záměru a fungující vnitřní organizace by zajisté zamezily případnému neúspěchu a úpadku, právě kvůli špatnému odhadnutí situace na trhu. Je třeba, aby cestovní kanceláře měly řádně smluvně ošetřeny obchodní podmínky, týkající se ubytování a dalších služeb, které nabízejí svým klientům. Je nutné, aby cestovní kanceláře měly dobře promyšlený marketingový a ekonomický plán a nabízely turisticky osvědčené a bezpečné destinace, kvalitní a komplexní služby za příznivé ceny, které cestovní kanceláři zajistí dostatečný přísun klientů a tím návratnost vložených investicí, tzn. aby příjmy pokryly a převýšily výdaje. V případě, že tomu bude opačně, bude docházet k nabalování dluhů a v konečné fázi i zkrachování cestovní kanceláře. Měly by oslovovat široké spektrum klientů ze všech sociálních vrstev, aby pokryly celoroční provoz cestovní kanceláře. Tato práce je cíleně zaměřena na podnikatele v cestovním ruchu. Měla by posloužit jako návod pro orientaci v aktuální legislativě, včetně rizik a odpovědnosti vyplývající pro tyto podnikatele nejen z podnikatelské činnosti, ale také ze smluvních vztahů, které jsou běžně uzavírány mezi účastníky cestovního ruchu. Dobrá orientace v těchto oblastech je předpokladem úspěchu na trhu, stabilního

Závěr

56

postavení mezi konkurencí a dosažení cíle podnikání, kterým je zisk podnikatele. Úspěch podnikání ve zkoumaném oboru je ovlivňován mnoha faktory, ale bez ohledu na měnící se podmínky různého charakteru znalost ekonomických zákonitostí trhu spojená s dobrou orientací v legislativě, je základním předpokladem. Každá podnikatelská činnost musí být prováděna v souladu s platnou legislativou a vzhledem k neustále měnícímu se právnímu a ekonomickému prostředí, zejména díky volnému trhu a právu Evropské unie, je poměrně náročná právě problematika neustálého přizpůsobování se zákonným požadavkům.


57

9 Seznam použité literatury Publikace JANKŮ, M., A KOLEKTIV. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2010. 512 s. ISBN 978-80-7400-344-8. KULHÁNEK, M., IVIČIČ, M., JAMBOROVÁ, L. Legislativa pro cestovní ruch. Praha. MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR, 2006. 96 s. PÍTROVÁ, L., POMAHAČ, R. Průvodce judikaturou Evropského soudního dvora. 1. vydání. Praha: Linde, 2000, 360 s. ISBN 80-7201-204-5. RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch. 2005. vyd. Brno: B.I.B.S., a.s., Li dická 1879/48, Brno - Černá Pole, 2005. 67 s. ISBN 80-86575-92-6. RYGLOVÁ, K., BURIAN M., VAJČNEROVÁ I. Cestovní ruch-podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 216 s. ISBN 978-80-247-4039-3. SVOBODA, P. Úvod do evropského práva. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2004. 256 s. ISBN 80-7179-857-6. SUK, M., ŠÍMA A. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. 11 doplněné vydání. Praha: C.H.Beck, 2011. 424 s. ISBN 978-80-7400-124-6. Zákonné normy Vládního nařízení č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání Internetové zdroje Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. O asociaci [online]. 2008 [cit. 2012-12-18]. Dostupné z WWW: www.accka.cz/area.asp?area_id=8&place_id=1. Asociace cestovních kanceláří ČR. Přestavení asociace [online]. 2009 [cit. 2012-12-18]. Dostupné z WWW: www.ackcr.cz/predstaveni-asociace. Case C-364/96. In www.eur-lex.europa.eu [online] [cit. 2012-03-27]. Dostupné z WWW: www.eulex.europa.eu/LexUriser/LexUriServ.do?uri


58

Databáze výzkumů a analýz agentury CzechTourism. CzechTourism [online]. 2011[cit. 2012-12-27]. Dostupné z WWW: www.vyzkumy.czechtourism.cz/0602/pocet-cestovnichkancelari-a-agentur-v-cr Členění cestovních kanceláří. Cestovniruch.studentske.cz [online]. 2009 [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: www.cestovniruch.studentske.cz/2009/11/clenenicestovnich-kancelari-cestovnich_357.html Evropské společenství. Sagit [online]. 2004 [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: <www.sagit.cz › www.sagit.cz › Právní poradce › Právo Evropské unie> Ministerstvo pro místní rozvoj. Statistiky a analýzy [online]. 2011 [cit. 2013-0102]. Dostupné z WWW: <www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestonvniruch/Cestonvni-ruch/Statistiky-Analyzy/Statistiky-cestovniho-ruchu> Ohlášení živnosti právnickou osobou. Business.center.cz [online]. 1998 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: <www.business.center.cz/business/urady/zu/ohlasenipo.asp> Pokyny pro vznikající cestovní kanceláře. BusinessInfo.cz [online]. 1997, 2011[cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: <www.businessinfo.cz/cz/clanek/cestovni-ruch/pokynypro-vznikajici-cestovni-kancelare/1000498/51494/> Pojištění cestovních kanceláří. Měšec.cz [online]. 1998 [cit. 2012-04-17]. Dostupné z WWW: <www.mesec.cz › Ostatní pojištění › Průvodce> Pro otevření hospody je povinné odborné vzdělání a praxe. Podnikatel.cz [online]. 2007 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: <www.podnikatel.cz › Start podnikání> Průvodcovská činnost, komentovaná procházka místními atraktivitami. Czechtourism.cz [online]. 2005 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: <www.czechtourism.cz/didakticke-podklady/7pruvodcovska-cinnost-komentovana-prochazka-mistnimi-atraktivitami/> Soudní dvůr Evropské unie. Europa [online]. 2005 [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: <www.europa.eu/about-eu/institutions-bodies/courtjustice/index_cs.htm> Vydání koncestní listiny. Business.center.cz [online]. 1998, 2011 [cit. 2012-0416].


59

Dostupné z WWW: <www.business.center.cz/business/urady/zu/koncesefo.asp> Výklad pojmu právo Evropské unie. Epravo [online]. 1999 [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: <www.epravo.cz/top/.../vyklad-pojmu-pravo-evropskeunie-33552.html> Základní informace. Euroskop [online]. 2005 [cit. 2012-03-24]. Dostupné z WWW: <www.euroskop.cz/101/sekce/zakladni-informace/>

Přílohy

10 Přílohy 1.

Vzor Cestovní smlouvy

60

Přílohy

61

Právní a ekonomické aspekty podnikání v cestovním ruchu

Recommend Documents