Pravidla pro sepisování bakalářských a diplomových prací na Ústavu technologie potravin a Ústavu analýzy a chemie potravin
Základní pravidla Výsledky prezentované v experimentální bakalářské a diplomové práci musí být původní a měly by prohlubovat dosavadní poznatky daného vědního oboru. Jednoznačný návod, jak připravit kvalitní bakalářskou nebo diplomovou práci nelze samozřejmě vzhledem k značné šíři možných výzkumných směrů poskytnout. Následující text má poskytnout a shrnout obecná pravidla, pokyny a doporučení, jak by měla bakalářská anebo diplomová práce vypadat. Pravidla, pokyny a doporučení jsou formulována v souladu se Směrnicí rektora UTB ve Zlíně č. 15/2010, která stanoví jednotnou formální úpravu závěrečných prací, jejich uložení a zpřístupnění (a její případnou změnou nebo nahrazující verzí). Rozsah diplomové práce a jejich částí záleží na zpracovávaném tématu, obvykle se doporučuje 60 až 80 stran, ale může to být v odůvodněných případech i více. U příliš krátkých prací se student vystavuje nebezpečí podezření, že se danému tématu nevěnoval dostatečně. Příliš rozsáhlá práce může být naopak způsobena zbytečně rozsáhlým přehledem literatury nebo příliš rozsáhlou prezentací dat v kapitoly „Výsledky“. Pokud student získal rozsáhlý soubor zajímavých experimentálních dat, je lepší ho vložit do příloh. Je vhodné se řídit „selským rozumem“ – důležitá není kvantita, ale kvalita práce. Doporučený poměr mezi teoretickou a praktickou částí diplomové práce je nejvýše 1:1, tedy přibližně stejně obsáhlá teoretická i praktická část práce. Vítaný je však poměr nižší než 1:1, tedy praktická část obsáhlejší než část teoretická. V žádném případě by však neměl nastat stav, kdy teoretická část práce je obsáhlejší než praktická. U bakalářských prací lze doporučený počet stran vymezit na interval 20 až 40 stran. U experimentálních bakalářských prací by poměr mezi teoretickou a praktickou částí měl být v intervalu 2:1 až 1:1, případně nižší. Latinské výrazy a zkratky včetně vědeckých názvů druhů/rodů se píší kurzívou s počátečním velkým písmenem u rodu. Latinské názvy druhů či rodů se neskloňují (tj. nikoli „u Bacilla subtila“ ale „u Bacillus subtilis“). Skloňovat se ale mohou např. počeštělé tvary bakteriálních rodů (např. „kultura laktobacilů“, „u stafylokoků“). Závorky kolem vědeckých názvů a jméno/zkratka označující, kým byl druh poprvé popsán, se však píší normálním
1
typem písma. Normálním písmem bez velkého písmene u rodového jména se rovněž píší české názvy surovin a potravin, které mají původ v živých organizmech (např. "mák setý", "s prasetem domácím"). Názvy enzymů se rovněž nepíší kurzívou. Kurzívou se píší také názvy či zkratky genů bez ohledu na to, o jaký organizmus se jedná, zatímco názvy/zkratky proteinů či RNA se píší normálním písmem (zda jsou ve zkratce všechna, první nebo žádné písmeno velké, záleží na studovaném organizmu – pro každý platí trochu jiné konvence). Obvyklé řazení kapitol v diplomové a experimentální bakalářské práci je Úvod, Teoretická část, Cíl práce, Materiál a metody, Výsledky a diskuze, Závěr, Literatura. Úvod práce V úvodní kapitole práce (obvykle 1 až 2 strany) má být čtenář stručně uveden do problematiky. Tato část má především „navnadit“ nepoučeného čtenáře (neodborníka v oboru diplomové či bakalářské práce) a vysvětlit mu, proč je důležité příslušnou problematiku řešit, jak je práce začleněna do širšího vědeckého kontextu, případně do kontextu tématiky dlouhodobě řešené na příslušném pracovišti, apod. Pokud práce obsahuje dvě nebo více témat, která spolu úzce nesouvisí, je možné v této kapitole vysvětlit důvod jejich studia a začlenění do jedné práce.
Teoretická část Tato kapitola představuje komplexní přehled nejvýznamnějších dosavadních poznatků o řešené problematice, které jsou dostupné v odborné literatuře a na jejichž základě byla práce prováděna. Šíře a způsob zpracování této kapitoly svědčí o rozsahu a kvalitě vašich znalostí o zadaném tématu. Náplň a rozsah teoretického přehledu schvaluje vedoucí práce. V případě, že si vedoucí práce přeje, aby byl přehled literatury zaměřen pouze na úzkou část problematiky řešené v diplomové či bakalářské práci nebo na téma, které s vaší prací souvisí spíše nepřímo, uveďte tuto skutečnost buď jako jeden z cílů diplomové či bakalářské práce nebo na začátku této kapitoly. „Teoretická část“ diplomové práce nesmí být v žádném případě pouze převzatým textem vaší práce bakalářské! Samozřejmě celý text nesmí být převzat ani z jakékoli jiné práce, nebo publikace. Při psaní této kapitoly je vhodné postupovat od obecného k podrobnostem, je výhodné mít předem rozmyšlenou osnovu. Nedoporučuje se přeskakování mezi jednotlivými tématy, je 2
snaha jednotlivé oddíly pojmout uceleně a v logické návaznosti. „Teoretická část“ nemusí (a většinou ani nemůže) být zcela vyčerpávajícím přehledem všech informací, které o dané problematice byly publikovány. Je třeba také dát pozor na to, aby se jednotlivé informace v textu neopakovaly na více místech. Snahou autora by však mělo být zahrnutí všech podstatných informací, jejich kritické zhodnocení a prezentace ve vzájemných souvislostech. Vítáno je upozornění čtenářů na mezery v současných znalostech o dané problematice, případně nastínit směry, kterými by se podle vašeho názoru měl ubírat další výzkum. Není striktně předepsáno, z kolika literárních pramenů by diplomová práce měla čerpat. Obvykle se doporučuje alespoň 40 – 50 citací, záleží však na konkrétním tématu práce. Pokud je citací extrémně mnoho, může oponent nabýt podezření, že všechny citované práce nebyly přečteny. Pokud citujete příliš málo prací, může oponent nabýt podezření, že studiu literatury nebyla věnována dostatečná pozornost. Mohou ale existovat témata, o nichž bylo publikováno např. pouze 15 prací, v takovém případě se pochopitelně nedá nic dělat. Vždy je třeba si uvědomit, co citovaná práce přináší a proč je vlastně vhodné ji citovat. Není vhodné práce citovat zbytečně jen kvůli tomu, abyste zvýšili jejich počet! Často se také stává, že práce je citována kvůli skutečnosti, která z příslušné práce příliš nevyplývá (např. kvůli obecnému poznatku, který je zmíněn v úvodu). Nesmí se stát, že je vynechána publikace, s jejímž obsahem autor nesouhlasí, je však vhodné to okomentovat (i když to se většinou dělá až v kapitole „Diskuze“). V práci by neměly chybět ani odkazy na předchozí práce laboratoře a týmu, ve kterém student pracuje – většinou autor navazuje na předchůdce, kteří téma zpracovávali dříve a své výsledky publikovali v diplomových a dizertačních pracích nebo odborných či přehledových článcích. V případě bakalářských prací se doporučuje alespoň 30 citací se stejnými pravidly, jako je uvedeno výše. Citace by měly být především primární (tj. původní sdělení). To však neznamená, že citace sekundární jsou zcela vyloučeny (např. při tvrzeních obecnějšího charakteru může být vhodnější citovat přehledové články – tzv. review); jejich podíl na celkovém počtu použitých literárních zdrojů by však neměl být příliš velký. Někdy se nelze vyhnout čerpání údajů „z druhé ruky“, tzn., že je nutné odkázat na práci, známou pouze z odkazu z jiné práce (např. u starých prací, které jsou těžko dostupné). Citování abstraktů uvedených ve sbornících z konferencí by mělo být omezeno na minimum. Mohou být citovány i databáze či jiné internetové zdroje vědeckých informací. Nepříznivě je posuzováno citování údajů z internetových zdrojů populárního charakteru, různé internetové poradny apod., stejně jako
3
neodůvodněné citování populárně naučné literatury, učebnic a skript. Údaje a skutečnosti obecně známé, jakož i obecné poznatky učebnicového charakteru se většinou necitují. Při vyhledávání literárních pramenů je vhodné se řídit podle rad vedoucího práce, případně dalších zkušených kolegů. Není dobré se spolehnout pouze na práce, které jsou dostupné na internetu. Pokud je třeba získat článek z pramene, který není dostupný na internetu, využijte služeb odborných knihoven a možnosti meziknihovní výpůjční služby. Text této kapitoly je vhodné doplnit obrázky a schématy, a to buď vlastnoručně vytvořenými, nebo převzatými z literatury. Je vhodné si rozvážit, zda je zařazení obrázku opodstatněné a zda přispěje k lepší srozumitelnosti textu. Tak například nemá smysl zařazovat do práce fotografii pipety náhodně nalezené na internetu jen proto, že se práce zabývá analytickým stanovením vybraných látek. Obrázky je vhodné zařadit přímo do textu a v textu na ně odkázat. Obrázky musí být očíslovány a musí být u nich uveden zdroj, odkud byl obrázek převzat. U převzatých obrázků se rovněž doporučuje, aby text na nich byl v českém jazyce (tj. obrázek upravit tak, že jej "přeložíte"). Cíl práce Tato obvykle jednostránková kapitola se obvykle zařazuje za kapitolu „Teoretická část“. Má zde být jasně, stručně a jednoznačně definován hlavní cíl diplomové či bakalářské práce spolu s dílčími cíli (nejlépe je uvést je v bodech). Materiál a metody Tyto dvě části jsou v diplomové či experimentální bakalářské práci spojené do jedné kapitoly rozčleněné do podkapitol. Na rozdíl od vědeckých článků, v nichž jsou použité metody většinou jen stručně charakterizovány (u převzatých metod často pouze odkazem na příslušnou práci), se od autora diplomové a experimentální bakalářské práce očekává jejich poměrně podrobný popis. I v diplomové práci je ovšem u převzatých metod nutné řádně citovat příslušné literární prameny; je možné se odkázat i na předchozí diplomové či dizertační práce z příslušného pracoviště. Součástí této kapitoly by měl být i podrobný popis vzorků, které byly analyzovány, tj. jejich počet, původ, zdůvodnění jejich výběru, apod. Dále by součástí této kapitoly měly být informace o tom, kolikrát byly vzorky analyzovány (tj. v kolika opakováních byl tentýž vzorek analyzován) – tyto informace mohou být uvedeny až u popisu jednotlivých analýz. 4
Způsob zpracování této kapitoly svědčí o hloubce metodických znalostí, které autor při řešení zadaného tématu získal, o tom, nakolik je mu znám princip funkce použitých speciálních přístrojů atd. Mělo by však jít pouze o metody, které byly v práci použity. Není vhodné prezentovat další metody, které by k řešení dané problematiky použity být mohly. U méně známých metod je případně možné pojednat o principu a využitelnosti metody již v kapitole „Teoretická část“. Vzorce a rovnice, které jsou použity při různých výpočtech či v matematických modelech, by také měly být zahrnuty do metodiky. V textu se uvádějí většinou na samostatných řádcích, oddělené větší mezerou nahoře a dole. Pokud na ně budou v textu odkazy, je vhodné jednotlivé rovnice očíslovat. Rovněž by zde měly být charakterizovány statistické metody, pomocí kterých byla data vyhodnocena. Statistické vyhodnocení je podstatnou součástí výsledkové části. Výsledky a diskuze V kapitole „Výsledky“ se přehledným způsobem (většinou tabulkovou či grafickou formou doprovázenou stručným popisným textem) uvádějí experimentálně získané výsledky jednotlivých pokusů. Neopakují se zde znovu popisy metod a výsledky se nediskutují – k tomu slouží jiné kapitoly diplomové či experimentální bakalářské práce práce. V případě, že některé dílčí pokusy student neprováděl sám nebo se na nich alespoň významně nepodílel, je to u popisu získaných výsledků znovu nutné uvést spolu s ujištěním, že výsledky byly použity se souhlasem jejich autora. Na začátku popisu větších pokusných bloků je možné (někdy i vhodné) stručně zopakovat, k čemu měly pokusy zde popsané sloužit, jaké pracovní hypotézy měly být testovány, případně, jak byly pokusy organizovány nebo proč byly zvoleny určité metody. Na konci příslušného bloku je vhodné výsledky stručně shrnout. Hlavní náplní této kapitoly je dokumentace výsledků. Jednotlivé výsledky by měly být dokumentovány pouze jednou formou (tj. buď tabulka, nebo graf (případně fotografie), nikoliv obojí), aby nedocházelo ke zbytečnému narůstání diplomové či bakalářské práce a opakování výsledků. Doprovodný text by neměl podrobně popisovat údaje, které lze vyčíst z tabulky či grafu, ale spíše komentovat obecné trendy vyplývající z příslušných dat či doplnit údaje, které v tabulkách a grafech uvedeny nejsou. Není vhodné přehnané uvádění čísel přímo v textu (od toho jsou tabulky). Pokud se uvádí, je třeba si dát pozor na reálnou přesnost použité metody měření (tj. nemá obvykle smysl uvádět čísla s přesností na pět desetinných míst; vhodné jsou 3 – 4 platné číslice). Pokud přesnost vyjadřování výsledků uvádí norma, 5
podle které se měření provádí, pak je třeba vyjadřovat výsledky v souladu s normou. Při popisu výsledků vyplývajících z tabulek či grafů si je třeba dát pozor i na formulace. Průměrná hodnota je např. vyšší než jiná pouze tehdy, pokud byl tento rozdíl potvrzen vhodným statistickým testem. Pokud ne, je vhodnější opatrnější komentář– „naznačuje …“, „z obrázku je patrný trend …“, „pravděpodobně …“ apod. Jestliže byl nějaký pokus proveden bez opakování, je třeba pečlivě zvážit, zda jeho výsledek do práce zařadit, a pokud ano, měl by být uveden pouze jako předběžný výsledek, který bude muset být ověřen dalšími pokusy. Ke každé tabulce a obrázku musí být připojen stručný, ale výstižný popis (legenda). Popis obrázku/tabulky by měl postačovat k získání veškerých potřebných informací vztahujících se k tabulce/obrázku bez toho, aby čtenář musel tyto informace hledat ve vlastním textu práce. Pokud to lze, je snaha co nejvíce informací umístit přímo do grafu nebo tabulky, aby popis obrázku/tabulky nebyl příliš dlouhý. Používané symboly a zkratky by pro stejné veličiny měly být ve všech tabulkách a obrázcích stejné a měly by se shodovat i se zkratkami používanými v textu práce. Tabulky a obrázky by měly obsahovat maximum informací na minimu prostoru. Zároveň by měly být co nejjednodušší a nejpřehlednější, aby byly srozumitelné i pro ty, kteří se zabývají odlišnou problematikou. Všechny tabulky a obrázky musí být číslovány a odkázány v textu práce. Grafy je vhodné připravovat pokud možno v počítačovém programu, který je na to určen. Grafy by neměly obsahovat zbytečné volné plochy. Pokud jsou např. hodnoty v grafu takové, že v pravém horním rohu zbývá spousta prázdného prostoru, je možné sem umístit vysvětlivky (místo toho, aby byly zbytečně vedle grafu nebo pod ním) nebo vložit jiný graf ukazující něco jiného, nicméně přímo souvisejícího s grafem, do kterého je vložen. Ve výsledkové části se nemusí uvádět a dokumentovat veškeré výsledky, které byly během diplomové či experimentální bakalářské práce získány (stačí uvést např. reprezentativní fotografie jednoho gelu nebo obrázek jednoho chromatogramu, není jich potřeba deset). Pro dokumentaci části výsledků je možné využít i přílohy diplomové či experimentální bakalářské práce. Je to dobrá příležitost naučit se odlišovat, co je důležité a co není. Autor by se neměl obávat uvést i negativní výsledky, rozhodně není vhodné něco zatajovat. „Diskuze“ je nejdůležitější součástí celé práce. Nejedná se o pouhou rekapitulaci výsledků, jak se řada studentů mylně domnívá, ale představuje autorův komentář vlastních výsledků, jejich vzájemné srovnání (použité metody mohou např. ukazovat na stejný trend/fenomén nebo si jejich výsledky odporují, pak je zapotřebí komentovat proč) a dále srovnání vlastních výsledků s údaji uváděnými v odborné literatuře (tedy s publikovanými 6
výsledky obdobných vědeckých prací) a na základě toho jejich výklad. Je zde vhodné uvést např. původní pracovní hypotézu a ukázat, jak byla získanými výsledky potvrzena či vyvrácena, případně jaké může být jiné, alternativní vysvětlení zjištěných skutečností. Při výkladu výsledků je také vhodné, pokud to téma dovoluje, zasadit získané výsledky do širšího kontextu současných poznatků o problematice. Smyslem diskuze není tedy jen porovnávat, ale i využít prací jiných autorů na příbuzná témata pro interpretace a hypotézy. Je vhodné ukázat, jak získané výsledky a jejich interpretace zapadají do kontextu současných znalostí o příslušné problematice. Je možné poukázat i na případné interpretační nedostatky a nesrovnalosti v pracích jiných autorů, na jiné možnosti řešení zadaného úkolu apod. V diplomové či bakalářské práci je možné se pustit i do odvážnějších spekulací, vždy by však měly být něčím podloženy a mělo by být řečeno, čím by se daly potvrdit nebo vyvrátit. U vlastních výsledků je vždy vhodný zdravý skepticizmus – raději se nepokoušejte své závěry příliš zobecňovat. Důležitá je také diskuze toho, proč to či ono nevyšlo tak, jak se předpokládalo. Není vhodné vylučovat výsledky, které jsou negativní nebo se „nehodí“, naopak měly by být vysvětleny! Po formální stránce neexistují žádné zvláštní pokyny, jak by měla tato kapitola vypadat. Na začátku diskuze je vhodné znovu stručně shrnout, proč se práce dělala, neměla by však být opakována úvodní část práce. V diskuzi se většinou již znovu konkrétně neodkazuje na tabulky nebo obrázky z výsledkové části. Mělo by být snahou pokud možno zachovat pořadí diskutovaných položek tak, jak byly uvedeny v kapitole „Výsledky“. Kapitola „Diskuze“ je jednoznačně nejobtížnějším úsekem celé diplomové či bakalářské práce, neboť právě zde autor prokazuje, že má o řešené problematice dostatečně kvalifikovaný přehled, nakolik je schopen logicky třídit a srovnávat získaná data, zda je schopen uvažovat na skutečně exaktní vědecké úrovni myšlení apod. Je nutné si na psaní této kapitoly vyčlenit dostatečně dlouhou dobu a zamyslet se nad výsledky a jejich interpretacemi. Je nutné tuto část konzultovat pravidelně s vedoucím práce, případně konzultanty! Závěr Závěr má obsahovat stručné shrnutí nových poznatků, které byly při řešení získány. V závěru není vhodné pouze zopakovat dosažené výsledky.
7
Literatura Součástí této kapitoly je seznam publikací, ze kterých byly čerpány informace a poznatky, které nebyly získány v praktické části práce. Při sepisování této kapitoly je nutné dodržovat pokyny uvedené v příslušných vnitřních normách, které se týkají způsobu citování publikací. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat tomu, aby všechny práce byly citovány jednotným způsobem. Materiál byl převzat a upraven z Doporučení a pokynů pro přípravu diplomové práce na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
8
