PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ Základní školy SLAVONICE, okres Jindřichův Hradec
Činnosti spojené s hodnocením výsledků vzdělávání žáků jsou nedílnou součástí výchovně vzdělávacího procesu. Pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků vychází ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. CÍLEM HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ je poskytnout žákům zpětnou vazbu, tj. informaci o tom: - jak danou problematiku zvládají, - jak dovedou zacházet s tím, co se naučili, - v čem se zlepšili, - v čem ještě chybují, - jak mají postupovat, aby přetrvávající nedostatky odstranili. Při poskytování zpětné vazby klademe důraz na vhodné formulace a dáváme přednost pozitivnímu vyjádření. Snažíme se, aby posuzování výsledků práce žáků bylo v souladu s partnerským vztahem k dětem. Součástí hodnocení je i sebehodnocení žáka, jeho snaha a schopnost posoudit nejen svoji práci, ale i vynaložené úsilí, osobní možnosti a rezervy. Při hodnocení jsou výsledky vzdělávání žáka hodnoceny tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Klasifikace zahrnuje ohodnocení přístupu žáka ke vzdělávání i v souvislostech, které ovlivňují jeho výkon. Hodnocení je zaměřeno zejména na individuální pokrok každého žáka, na hodnocení jeho chování a projevů. Žáci jsou přibíráni k diskusi o známce. Klasifikaci výsledků vzdělávání žáka v jednotlivých předmětech a chování žáka lze doplnit slovním hodnocením, které bude obsahovat i hodnocení klíčových kompetencí vymezených školním vzdělávacím programem. Každému hodnocení žáků musí předcházet seznámení s cíli učení a se způsoby a kritérii hodnocení. K průběžnému shromažďování ukázek toho, co má žák zvládnuto, se používají portfolia. Do portfolia se zakládají práce a výrobky žáka, které dokumentují úroveň jeho sociálních dovedností. Žáci jsou bráni jako spolutvůrci svého portfolia, tj. spolurozhodují, které ukázky budou do něj zařazeny. Portfolia jsou nepostradatelnou součástí rozhovorů s rodiči o vzdělávání jejich dětí. Je doporučeno používat týdenní plány pro žáky, které obsahují stručný výčet učiva pro daný týden, místo pro vyjádření žáka (hodnocení týdne žákem), jak si myslí, že si učivo osvojil, a komentář učitele k témuž. Týdenní plány se ukládají do portfolia Pravidla hodnocení byla vytvořena ve spolupráci všech pedagogů. Hodnocení žáka je mimo jiné východiskem pro rozhovor o výsledcích žáka s ním samotným nebo s jeho rodiči.
1
HLAVNÍ ZÁSADY VZDĚLÁVÁNÍ A HODNOCENÍ Z POHLEDU ŽÁKA - žák by měl vědět, co se má naučit a proč, - žák by měl vědět, co má dělat pro to, aby se něco naučil, - žák by měl vědět, jak bude prokazovat, že se něco naučil, - žák by měl vědět, podle jakých kritérií bude hodnocen, - žák má právo hodnotit svůj pokrok.
A. ZPŮSOBY HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH PROJEVŮ ŽÁKA VE ŠKOLE Pravidla hodnocení dávají žákům zpětnou vazbu o míře kvality jejich projevu při činnostech souvisejících s výchovou a vzděláváním ve škole. Pravidla postihují způsoby hodnocení při: 1) ústním projevu žáků, 2) písemných pracích a testech, 3) získávání dovedností žáků, 4) hodnocení žákovského portfolia, 5) sebehodnocení žáků, 6) hodnocení skupinové práce, 7) hodnocení chování, 8) hodnocení celkového hodnocení na vysvědčení. Ad 1) HODNOCENÍ ÚTNÍHO PROJEVU (zejména v předmětech s převahou teoretického zaměření) se provádí: klasifikačním stupněm – známkou, slovním hodnocením, kombinací slovního hodnocení a hodnocení známkou. Ad 2) HODNOCENÍ PÍSEMNÝCH PRACÍ A TESTŮ (zejména v předmětech s převahou teoretického zaměření) se provádí: klasifikačním stupněm – známkou, slovním hodnocením, kombinací slovního hodnocení a hodnocení známkou, bodovým hodnocením, procentuálním hodnocením. Ad 3) HODNOCENÍ ZÍSKÁVÁNÍ DOVEDNOSTÍ (ve všech předmětech) se provádí: klasifikačním stupněm – známkou, slovním hodnocením, kombinací slovního hodnocení a hodnocení známkou. Ad 4) HODNOCENÍ ŽÁKOVSKÉHO PORTFOLIA se provádí: rozhovorem pedagoga a žáka nad žákovským portfoliem, rozhovorem pedagoga a rodiče nad portfoliem, rozhovorem pedagoga, rodiče a žáka nad portfoliem. Ad 5) SEBEHODNOCENÍ ŽÁKŮ může být realizováno: slovním hodnocením, písemným hodnocením, dotazníkem, rozhovorem, diskusí. 2
Ad 6) HODNOCENÍ SKUPINOVÉ PRÁCE zahrnuje: hodnocení naplňovaní klíčových kompetencí, hodnocení úrovně práce skupiny, hodnocení práce jednotlivce ve skupině. Ad 7) HODNOCENÍ CHOVÁNÍ je možno provádět: klasifikačním stupněm – známkou, slovním hodnocením, kombinací slovního hodnocení a hodnocení známkou, pomocí výchovných opatření. Ad 8) HODNOCENÍ CELKOVÉHO PROSPĚCHU NA VYSVĚDČENÍ se vyjadřuje zaznamenáním stupně: prospěl s vyznamenáním, prospěl, neprospěl. Hodnocení výsledků vzdělávání žáka na vysvědčení je vyjádřeno klasifikačním stupněm (dále jen „klasifikace“), slovně nebo kombinací obou způsobů. O způsobu hodnocení rozhoduje ředitel školy se souhlasem školské rady.
B. KRITÉRIA HODNOCENÍ Hodnocení průběhu a výsledků vzdělávání a chování žáků musí být: a) jednoznačné, b) srozumitelné, c) srovnatelné s předem stanovenými kritérii, d) věcné, e) všestranné. 1) HODNOCENÍ ŽÁKA KLASIFIKAČNÍM STUPNĚM – ZNÁMKOU: Při hodnocení známkou je prospěch žáka v jednotlivých vyučovacích předmětech klasifikován těmito stupni: 1 – výborný, 2 – chvalitebný, 3 – dobrý, 4 – dostatečný, 5 – nedostatečný. Chování žáka je klasifikováno těmito stupni: 1 – velmi dobré, 2 – uspokojivé, 3 – neuspokojivé. Výsledky práce v zájmových útvarech organizovaných školou se hodnotí těmito stupni: - pracoval úspěšně, - pracoval.
3
Při klasifikaci se hodnotí: kvalita a rozsah získaných dovedností vykonávat požadované intelektuální a motorické činnosti, schopnost uplatňovat osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při hodnocení společenských a přírodních jevů a zákonitostí, kvalita myšlení, především jeho logika, samostatnost a tvořivost, aktivita v přístupu k činnostem, zájem o ně a vztah k nim, přesnost, výstižnost a odborná i jazyková správnost ústního a písemného projevu, kvalita výsledků činností. Při klasifikaci výsledku známkou ve vyučovacích předmětech se hodnotí úroveň zvládnutí klíčových kompetencí jedince. Je používána klasifikační stupnice 1 – 5. STUPEŇ 1 (VÝBORNÝ) - žák: získal všechny požadované kompetence bez výhrady, ovládá požadované učivo uceleně, přesně a úplně, chápe vztahy, uvádí věci do souvislostí, samostatně uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických i praktických úkolů, myslí logicky správně, v myšlení se projevuje tvořivost, je v ústním a písemném projevu přesný a výstižný, je v grafickém projevu přesný, má výrazně aktivní zájem o umění, jeho projev je esteticky působivý, originální a kreativní, v praktických činnostech pracuje kvalitně, pouze s drobnými nedostatky, pohotově a samostatně využívá získané teoretické poznatky při praktické činnosti, účelně si organizuje práci, je schopen samostudia. STUPEŇ 2 (CHVALITEBNÝ) - žák: požadované kompetence získal s mírnými výhradami, ovládá požadované učivo v podstatě uceleně, přesně a úplně, chápe téměř všechny vztahy, s malými podněty věci dovede uvést do souvislostí, osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů samostatně uplatňuje podle menších podnětů učitele, myslí logicky správně, má v ústním a písemném projevu menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti, ve svém grafickém projevu pracuje bez větších nepřesností, má aktivní zájem o umění, jeho projev je esteticky působivý, kreativní, s drobnými nedostatky, v praktických činnostech pracuje kvalitně, s občasnými nedostatky, překážky v práci překonává s občasnou pomocí učitele. STUPEŇ 3 (DOBRÝ) - žák: požadované kompetence za pomoci druhých v podstatě získal, má nepodstatné mezery při osvojování si požadovaného učiva, po prodiskutování chápe vzájemné vztahy věcí, za pomoci druhých dokáže uvést věci do souvislostí, při vykonávaných požadovaných činnostech projevuje nedostatky, které za pomoci učitele koriguje, se při řešení teoretických a praktických úkolů dopouští chyb, myslí celkově správně, ale málo tvořivě, v jeho logice se vyskytují chyby, má v ústním a písemném projevu nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti, 4
ve svém grafickém projevu pracuje s chybami, nemá dostatečně aktivní zájem o umění, jeho projev je málo esteticky působivý a kreativní, se v praktických činnostech dopouští chyb a při postupech a způsobech práce potřebuje občasnou pomoc učitele, organizuje vlastní práci méně účelně. STUPEŇ 4 (DOSTATEČNÝ) - žák: požadované kompetence si osvojil se značnými mezerami, má závažné mezery při osvojování si požadovaného učiva, těžko chápe vztahy, uvést věci do souvislostí mu činí značné problémy, je málo pohotový a má větší nedostatky při provádění požadovaných činností, myslí logicky s vážnými chybami, jeho myšlení není tvořivé, má v ústním a písemném projevu vážné nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti, ve svém grafickém projevu pracuje s vážnými chybami, projevuje velmi malou snahu a zájem o činnosti, málo rozvíjí svůj estetický projev, má při samostatném studiu značné obtíže, své závažné nedostatky a chyby dovede s pomocí učitele opravit. STUPEŇ 5 (NEDOSTATEČNÝ) - žák: požadované kompetence se v podstatě nepodařilo získat, má zásadní a značné mezery při osvojování si požadovaného učiva, nechápe vzájemné vztahy, ani za pomoci druhých nedokáže uvést věci do souvislostí, nedokáže ani s pomocí učitele uplatnit získané poznatky při praktických činnostech, neprojevuje samostatnost v myšlení, vyskytují se u něho časté logické nedostatky, má v ústním a písemném projevu zásadní nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti, ve svém grafickém projevu pracuje se zásadními chybami, své nedostatky a chyby nedovede opravit ani s pomocí učitele, nedovede samostatně studovat, je v činnostech pasivní a jeho projev je většinou chybný a nemá estetickou hodnotu. 2) SLOVNÍ HODNOCENÍ: Realizuje se v souladu § 15 odst. 2) vyhlášky č. 48/2005 Sb.: Při použití slovního hodnocení se výsledky vzdělávání žáka v jednotlivých povinných a nepovinných předmětech stanovených školním vzdělávacím programem hodnotí tak, aby byla zřejmá úroveň vzdělání žáka, které dosáhl zejména ve vztahu k očekávaným výstupům jednotlivých předmětů školního vzdělávacího programu, ke svým vzdělávacím a osobnostním předpokladům a věku. Slovní hodnocení zahrnuje posouzení výsledků vzdělávání žáka v jeho vývoji, ohodnocení píle žáka a jeho přístupu ke vzdělávání a souvislosti, které ovlivňují jeho výkon, a naznačení dalšího rozvoje žáka; obsahuje také zdůvodnění a doporučení, jak předcházet případným neúspěchům žáka a jak je překonávat. Výsledky vzdělávání žáka na konci prvního pololetí lze hodnotit souhrnně za všechny předměty. Slovní hodnocení lze použít i pro hodnocení chování žáka.
5
Formulace uváděné ve slovním hodnocení musí vypovídat o výsledcích vzdělávání žáka v jednotlivých předmětech učebního plánu tak, aby bylo možné jednoznačně určit hodnotu klasifikačního stupně. Pro účely slovního hodnocení budou použita kritéria a formulace (a jejich modifikace) odpovídající jednotlivým klasifikačním stupňům jako při hodnocení známkou tak, aby bylo zřejmé, kterému klasifikačnímu stupni slovní hodnocení odpovídá. Modifikace formulací slovního hodnocení je v kompetenci učitele daného předmětu. Slovní hodnocení může dále obsahovat formulace v následující hodnotící škále: žák 1 - projevuje velký a soustavný zájem o daný předmět, zcela samostatně si rozšiřuje vědomostní obzor, v uvažování je pohotový, bystrý, své myšlenky vyjadřuje výstižně a přesně, osvojené učivo aplikuje bez jakýchkoliv problémů, je aktivní, učí se svědomitě a se zájmem, očekávané výstupy daného ročníku splnil bez výhrady, 2 - projevuje zájem o daný předmět, většinou samostatně si rozšiřuje vědomostní obzor, uvažuje většinou samostatně, ve většině případů vyjadřuje své myšlenky výstižně, při aplikaci osvojeného učiva se dopouští jen drobných chyb, učí se svědomitě s kolísavou úrovní aktivity, očekávané výstupy daného ročníku splnil pouze s mírnými výhradami, 3 - zájem o předmět je kolísavý, k rozšiřování svých vědomostních obzorů potřebuje pomoc učitele, je méně samostatný v uvažování, ve vyjadřování myšlenek má menší obtíže, osvojené učivo aplikuje s pomocí učitele, k učení potřebuje impuls druhé osoby a silnou vnější motivaci, očekávané výstupy daného ročníku v podstatě splnil s drobnými nedostatky, které je schopen odstranit s pomocí učitele, 4 - zájem o předmět projevuje zcela výjimečně, k rozšiřování svého vědomostního obzoru potřebuje soustavnou pomoc učitele, je nesamostatný v myšlení, své myšlenky vyjadřuje se značnými obtížemi, při aplikaci získaných poznatků se dopouští podstatných chyb, má malý zájem o učení, potřebuje časté podněty, vedení a pomoc učitele, očekávané výstupy daného ročníku splnil se značnými mezerami, které i s pomocí nesnadno překonává, 5 - o předmět neprojevuje žádný zájem, k rozšiřování jeho vědomostních obzorů z důvodu naprostého nezájmu nedochází, jeho samostatnost myšlení je velmi omezena, svoje myšlenky není schopen vyjádřit samostatně bez pomoci učitele, z důvodu neosvojení učiva není chopen jeho aplikace ani s dopomocí, i při velké vnější motivaci nemá zájem o vzdělávání, je zcela pasivní, očekávané výstupy daného ročníku nedokáže splnit ani za pomoci učitele. Další zásady pro vzájemné převedení slovního hodnocení a klasifikace: ÚROVEŇ SPLNĚNÍ OČEKÁVANÝCH VÝSTUPŮ PODLE ŠVP: 1 – splnil bez výhrady, 2 – splnil s mírnými výhradami, 3 – v podstatě splnil, 4 – splnil se značnými mezerami, 5 – nesplnil. ÚROVEŇ MYŠLENÍ: 1 – pohotový, bystrý, dobře chápe souvislosti, 2 – uvažuje celkem samostatně, 3 – menší samostatnost v myšlení, 4 – nesamostatné myšlení, 5 – odpovídá nesprávně i na návodné otázky. ÚROVEŇ VYJADŘOVÁNÍ: 1 – výstižné a poměrně přesné, 2 – celkem výstižné,
6
3 – myšlenky vyjadřuje ne dost přesně, 4 – myšlenky vyjadřuje se značnými obtížemi, 5 – i na návodné otázky odpovídá nesprávně. CELKOVÁ APLIKACE VĚDOMOSTÍ, ŘEŠENÍ ÚKOLŮ, CHYBY, JICHŽ SE ŽÁK DOPOUŠTÍ: 1 – užívá vědomostí, spolehlivě a uvědoměle aplikuje dovednosti, pracuje samostatně, přesně a s jistotou, 2 – dovede používat vědomosti a dovednosti při řešení úkolů, dopouští se jen menších chyb, 3 – řeší úkoly s pomocí učitele a s touto pomocí snadno překonává potíže a odstraňuje chyby, 4 – dělá podstatné chyby, nesnadno je překonává, 5 – praktické úkoly nedokáže splnit ani s pomocí. PÍLE, AKTIVITA A ZÁJEM O UČENÍ: 1 – aktivní, učí se svědomitě a se zájmem, 2 – učí se svědomitě, 3 – k učení a práci nepotřebuje větších podnětů, 4 – malý zájem o učení, potřebuje stálé podněty, 5 – pomoc a pobízení k učení jsou zatím neúčinné. SLOVNÍ HODNOCENÍ CHOVÁNÍ: 1 – VELMI DOBRÉ: uvědoměle dodržuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy, méně závažných přestupků se dopouští ojediněle. Žák je však přístupný výchovnému Působení a snaží se své chyby napravit, 2 – USPOKOJIVÉ: chování žáka je v rozporu s pravidly chování a s ustanoveními vnitřního řádu školy, žák se dopustí závažného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy, nebo se opakovaně dopustí méně závažných přestupků. Zpravidla se přes důtku třídního učitele školy dopouští dalších přestupků, narušuje výchovně vzdělávací činnost školy, ohrožuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob, 3 – NEUSPOKOJIVÉ: chování žáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování, dopustí se takových závažných přestupků proti školnímu řádu nebo provinění, že je jimi vážně ohrožena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob, záměrně narušuje hrubým způsobem výchovně vzdělávací činnost školy, zpravidla se přes důtku ředitele školy dopouští dalších přestupků. Škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení v případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka. Škola, která hodnotí slovně, převede pro účely přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání slovní hodnocení do klasifikace. 3) HODNOCENÍ ZÍSKÁVÁNÍ DOVEDNOSTÍ ŽÁKŮ: Hodnocení získávání dovedností žáků souvisí s naplňováním klíčových kompetencí. Jednotlivá kritéria jsou hodnocena stupni 1 – 5 (výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný, nedostatečný). Pro uskutečnění hodnocení je nutno následující slovní formulace odstupňovat podle tohoto příkladu: stupeň 1 - žák vždy dodržuje stanovená pravidla, stupeň 2 - žák téměř vždy dodržuje stanovená pravidla, stupeň 3 - žák většinou dodržuje stanovená pravidla
7
stupeň 4 - žák stanovená pravidla dodržuje pouze zřídka, stupeň 5 - žák stanovená pravidla téměř nedodržuje. Zde je uvedena kategorizace stupně 1: - KOMPETENCE K UČENÍ – žáci se vždy učí samostatně, využívají efektivní metody a strategie učení, plánují si své učení, při řešení úkolu pozorují a experimentují, samostatně vyhledávají, třídí a zpracovávají informace vedoucí k vyřešení úkolu, - KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ – žáci rozpoznají, vnímají a samostatně řeší problémové situace, vyhledávají informace o různých variantách řešení, ověřují správnost řešení, pomocí vhodných argumentů obhajují svoje řešení, - KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ – žáci správně formulují své myšlenky v ústním i písemném projevu, při komunikaci se drží tématu, pozorně naslouchají druhým, využívají různé komunikační prostředky, vhodně argumentují, - KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ – žáci účinně spolupracují ve skupině i ve dvojici, respektují a oceňují názory ostatních diskutujících, utvářejí příjemnou atmosféru, přispívají k diskusi, jsou ochotni účinně pomoci druhým, - KOMPETENCE OBČANSKÉ – žáci respektují společenské normy a přesvědčení druhých, respektují odlišnosti druhých, zodpovědně dodržují domluvená a daná pravidla, vždy si samostatně plní své povinnosti, - KOMPETENCE PRACOVNÍ – žáci samostatně plní zadané úkoly a vždy je zodpovědně dovede do konce, svěřené pomůcky žáci využívají s ohledem na bezpečnost zdraví vlastního i zdraví svých spolužáků, k výsledkům práce přistupují z pohledu kvality, funkčnosti a využitelnosti. 4) HODNOCENÍ ŽÁKOVSKÉHO PORTFOLIA: Termín portfolio označuje shromažďování materiálů různého druhu tak, aby dokumentovaly stav vědomostí a dovedností žáka a jeho pokrok. Shromažďují se ty práce, ze kterých je zřejmé částečné či úplné zvládnutí dané problematiky. Materiály jsou zařazovány s vědomím a souhlasem žáka (nebo ty, které žák sám navrhl do portfolia zařadit). Materiály se mohou v průběhu času třídit nebo nahrazovat. Na II. stupni ZŠ bude používáno žákovské předmětové portfolio. Materiály mohou mít různou podobu: písemné dokumenty, výrobky žáka, žákovské prezentace, dokumentující fotografie, videozáznamy žákovských projektů, vlastní popis žákova výkonu, různé osobní záznamy, jiné záležitosti dokumentující pokrok žáka, záznamy o úspěších v mimoškolní činnosti. Do portfolia nejsou zařazovány žákovy nezdary. Dokumentování žákova pokroku přispívá k udržení jeho vnitřní motivace k učení. Pracovní žákovské portfolio je nástrojem pro sledování pokroků ve vzdělávání jednotlivých žáků a je příležitostí vést žáka k zodpovědnosti za vlastní učení. Osobní portfolio žáka představuje nástroj komplexního a dlouhodobého hodnocení výsledků a procesů učení u jednotlivých žáků. Pomocí něho jsou hodnoceny různé oblasti výkonu žáka způsobem, který umožňuje zachytit jeho krátkodobé i dlouhodobé posuny ve vztahu k momentálním podmínkám, učební motivaci a širším žákovským 8
charakteristikám. V rozhovorech učitele s žákem, popř. s rodiči nad portfoliem je možné vytvářet individuální strategie učení. 5) ZÁSADY A PRAVIDLA PRO SEBEHODNOCENÍ ŽÁKŮ: Kromě forem hodnocení práce žáků ze strany pedagogických pracovníků mají žáci možnost používat také formy sebehodnocení. Škola jim pro tyto formy vytváří odpovídající podmínky. Tím je zajišťována také zpětná vazba objektivity hodnocení ze strany školy jako vzdělávací instituce. Žák by měl být veden k tomu, aby byl schopen posoudit úroveň následujících dovedností: schopnost orientovat se v daném problému s využitím získaných zkušeností a dovedností, schopnost žáka prosadit se v třídním kolektivu při řešení týmového úkolu, schopnost změny své sociální role v kolektivu vrstevníků, schopnost pochopit svou roli v kolektivu, schopnost využívání mezipředmětových vazeb, schopnost samostatné prezentace svých znalostí formou otevřených mluvních cvičení, psaných textů ve formě úvah, zamyšlení se apod., schopnost aplikace získaných dovedností v praxi, schopnost pochopení rovnováhy práv a povinností, schopnost aplikovat etické zásady v praxi. SMYSL SEBEHODNOCENÍ Sebehodnocení je pro školní prospěch nesmírně důležité, protože v závislosti na něm se žák méně obává neúspěchu. Ochotně překonává potíže. V důsledku toho dochází ke stimulaci školního výkonu. Smysl sebehodnocení tkví v práci s chybou. Vždy je třeba chybu analyzovat, hledat příčinu. Dle toho je možné volit individuální přístup učitele. Pokud se jedná o práci v hodině, je každá činnost ihned zkontrolována přímo se žákem, který je veden k tomu, aby chybu objevil sám ihned nebo po upozornění. Jestliže ani potom žák chybu neobjeví, poukáže na ni učitel. V případě, kdy ani tehdy není chyba žákem detekována, učitel látku znovu vyloží a navrhne, jak a kdy daný jev opětovně dovysvětlit. Pak je třeba prověřit, zda žák učivo pochopil. Je však nesmírně důležité, aby nedošlo k zafixování chyby. Při sebehodnocení žák: pochopí úrovně svých znalostí, dovedností, vědomostí a chování, analyzuje vlastní chování, navrhuje opatření, pracuje s chybou, přičemž chybu chápe jako výzvu, stimul ke zdokonalení, uvědomuje si své silné stránky, ale i své slabiny, získává zpětnou vazbu, stejně tak jako učitel a rodiče, přijímá odpovědnost za své učení, cvičí se v komunikačních schopnostech, rozšiřuje slovní zásobu, je vnitřně motivován pro následující vlastní jednání. TYPY SEBEHODNOCENÍ Pedagogové mohou využít různé typy sebehodnocení. Pro sebehodnocení si mohou vytvořit vlastní formuláře a dotazníky, mohou rovněž využít materiály svých kolegů.
9
Nejpoužívanějšími typy budou zřejmě tyto typy sebehodnocení: z hlediska frekvence (okamžité, shrnující vyučovací jednotku, shrnující tematickou či projektovou práci, uzavírající určité časové období), z hlediska časově-organizačního (průběžné, sumativní - týdenní, měsíční, čtvrtletní, pololetní, závěrečné), z hlediska osob, kterých se týká (jako zpětná vazba pro žáka, jako zpětná vazba pro učitele, jako zpětná vazba pro rodiče), z hlediska hodnocení dílčích výstupů (dílčích dovedností, klíčových kompetencí, očekávaných výstupů), z hlediska organizace forem vyučování (ve vztahu k frontální společné práci, ve vztahu k frontální individuální práci, ve vztahu ke skupinové práci), z hlediska nástrojů sebehodnocení (ústní, písemné). PŘÍKLAD FORMULACÍ PRO DOTAZNÍK NA SEBEHODNOCENÍ ŽÁKŮ Pro konstrukci dotazníku na sebehodnocení žáků může učitel využít např. následující baterii tvrzení. Škála odpovědí žáků je: ano – občas – ne. KOMPETENCE K UČENÍ – učím se vyhledávat informace, soustředím se na učení, plánuji své učení, KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ – hledám různá řešení problému, vyhledávám informace k řešení, snažím se práci dokončit a obhájit, KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ – naslouchám druhým, zapojuji se do diskuse, dbám na svůj písemný i ústní projev, KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ – spolupracuji ve dvojici a skupině, při práci jsem aktivní, jsem ohleduplný, KOMPETENCE OBČANSKÉ – dokážu se rozhodnout a jsem za své rozhodnutí zodpovědný, plním si povinnosti, vážím si druhých a pomáhám jim, KOMPETENCE PRACOVNÍ – při práci dodržuji dohodnutá pravidla, práci zodpovědně dokončím, při práci neohrožuji sebe ani druhé. 6) HODNOCENÍ SKUPINOVÉ PRÁCE: Skupinovou práci nehodnotíme známkou. Hodnocení skupinové práce žáků budeme provádět s ohledem na: a) NAPLŇOVÁNÍ KLÍČOVÝCH KOMPETENCÍ: Pro uskutečnění hodnocení je nutno následující slovní formulace odstupňovat. Zde je uveden popis maximálního naplnění každé klíčové kompetence: KOMPETENCE K UČENÍ – žáci při práci ve skupině samostatně využívají efektivní metody a strategie učení, plánují si své učení, při řešení úkolu pozorují a experimentují, samostatně vyhledávají, třídí a zpracovávají informace vedoucí k vyřešení úkolu, KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ – žáci při práci ve skupině rozpoznají, vnímají a samostatně řeší problémové situace, vyhledávají informace o různých variantách řešení, ověřují správnost řešení, pomocí vhodných argumentů obhajují svoje řešení, KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ – žáci při práci ve skupině správně formulují své myšlenky v ústním i písemném projevu, při komunikaci se drží tématu, pozorně naslouchají druhým, využívají různé komunikační prostředky, vhodně argumentují,
10
KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ – žáci při práci ve skupině účinně spolupracují ve skupině i ve dvojici, respektují a oceňují názory ostatních diskutujících, utvářejí příjemnou atmosféru, přispívají k diskusi, jsou ochotni účinně pomoci druhým, KOMPETENCE OBČANSKÉ – žáci při práci ve skupině respektují společenské normy a přesvědčení druhých, respektují odlišnosti druhých, zodpovědně dodržují domluvená a daná pravidla, vždy si samostatně plní své povinnosti, KOMPETENCE PRACOVNÍ – žáci při práci ve skupině samostatně plní zadané úkoly a vždy je zodpovědně dovede do konce, svěřené pomůcky žáci využívají s ohledem na bezpečnost zdraví vlastního i zdraví svých spolužáků, k výsledkům práce přistupují z pohledu kvality, funkčnosti a využitelnosti.
b) HODNOCENÍ ÚROVNĚ PRÁCE SKUPINY: Pro uskutečnění hodnocení je nutno následující slovní formulace odstupňovat. Zde je uveden popis maximálního x minimálního naplnění každé kompetence:
STANOVENÍ, PŘEFORMULOVÁNÍ, POCHOPENÍ CÍLE PRÁCE SKUPINY jasně formulovaný, pochopený cíl x nepochopení cíle skupinou, URČENÍ RŮZNÝCH MOŽNOSTÍ PRÁCE SKUPINOU - skupina prodiskutovala možnosti řešení úkolu X skupina možnosti řešení úkolu vůbec neviděla, VYPRACOVÁNÍ PLÁNU POSTUPU (jasně formulovaný plán postupu X žádný plán nestanoven, ÚROVEŇ KOMUNIKACE ČLENŮ SKUPINY - otevřená, srozumitelná diskuse, komunikace a argumentace X chaotická, nekonstruktivní komunikace, VYUŽITÍ ZDROJŮ INFORMACÍ SKUPINOU - zdroje informací a nápady členů skupiny byly využity X nebyly využity, VHODNOST POUŽITÝCH METOD PRÁCE - použité metody vedly bez problémů k cílům X použité metody nebyly vhodné, nevedly k cíli, LOGIČNOST POSTUPU PRÁCE SKUPINY - práce skupiny postupovala logickými kroky X postup skupiny byl nahodilý, chaotický, ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ VE SKUPINĚ - konflikty při práci nevznikaly nebo byly neprodleně vyřešeny X pro množství konfliktů skupina téměř nefungovala, DOSAŽENÍ STANOVENÝCH CÍLŮ V REÁLNÉM ČASE - cíle byly efektivní komunikací dosaženy X z důvodu neefektivní komunikace nebylo dosaženo cílů nebo jen s velkými problémy, SPLNĚNÍ VZDĚLÁVACÍCH CÍLŮ SKUPINY - úkol splnil svůj vzdělávací cíl = žáci získali potřebné znalosti a dovednosti X úkol nepřinesl žákům, skupině žádný smysl, KLIMA SKUPINY/TŘÍDY BĚHEM PRÁCE A PO NÍ - plnění úkolu přispělo k příjemné atmosféře ve skupině/třídě X ve skupině se nám nepracovalo dobře, důvody.
c) HODNOCENÍ PRÁCE JEDNOTLIVCE VE SKUPINĚ: Kritéria pro hodnocení práce jednotlivce ve skupině vycházejí z těchto zásad: všichni členové dělají přibližně stejné množství práce s ohledem na individuální možnosti každého jedince, každý má možnost být vedoucím, každý člen vyjadřuje svůj názor, svoje myšlenky a nápady, každý člen svým rozhodnutím přispěje k dosažení cíle a formulaci závěru.
11
Pro uskutečnění hodnocení je nutno následující slovní formulace odstupňovat. Zde je uveden popis maximálního naplnění každé kompetence: aktivně přispívá práci skupiny svými nápady, názory a znalostmi, nesouhlas s návrhy ostatních členů vyjadřuje zdvořile a konstruktivně. pečlivě naslouchá ostatním, neskáče do řeči, podporuje ostatní, aby vyjadřovali své názory, pomáhá ostatním zformovat jejich myšlenky, aktivně se podílí na splnění úkolů skupiny, převezme vedoucí roli, pokud je to namístě, a podporuje ostatní. 7) HODNOCENÍ CHOVÁNÍ: Při hodnocení chování a jeho klasifikaci známkou navrhuje klasifikaci chování žáků třídní učitel po projednání s učiteli, kteří ve třídě vyučují, a s ostatními učiteli a rozhoduje o ní ředitel po projednání v pedagogické radě. Pokud třídní učitel tento postup nedodrží, mají možnost podat návrh na pedagogické radě i další vyučující. Kritériem pro klasifikaci chování je dodržování pravidel chování (školní řád) včetně dodržování vnitřního řádu školy během klasifikačního období. Při klasifikaci chování se přihlíží k věku, morální a rozumové vyspělosti žáka; k uděleným opatřením k posílení kázně se přihlíží pouze tehdy, jestliže tato opatření byla neúčinná. Kritéria pro jednotlivé stupně klasifikace chování jsou následující: STUPEŇ 1 (VELMI DOBRÉ) - žák dodržuje pravidla chování a ustanovení vnitřního řádu školy. Méně závažných přestupků se dopouští ojediněle, je přístupný výchovnému působení a snaží se své chyby napravit. STUPEŇ 2 (USPOKOJIVÉ) - žák se dopustí závažného přestupku proti pravidlům slušného chování nebo vnitřnímu řádu školy, popř. se opakovaně dopustí méně závažných přestupků. Zpravidla se i přes důtku třídního učitele dopouští dalších přestupků a narušuje výchovně vzdělávací činnost školy. Ohrožuje bezpečnost a zdraví svoje nebo jiných osob. STUPEŇ 2 (NEUSPOKOJIVÉ) - chování žáka ve škole je v příkrém rozporu s pravidly slušného chování. Dopustí se takových provinění nebo závažných přestupků proti školnímu řádu, že je jimi vážně ohrožena výchova nebo bezpečnost a zdraví jiných osob. Záměrně hrubým způsobem narušuje výchovně vzdělávací činnost školy. Zpravidla se i přes důtku ředitele školy dopouští dalších přestupků. VÝCHOVNÁ OPATŘENÍ: Výchovná opatření jsou pochvaly a jiná ocenění a opatření k posílení kázně. Ředitel školy může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu jiné právnické či fyzické osoby žákovi po projednání v pedagogické radě udělit pochvalu nebo jiné ocenění za mimořádný projev lidskosti, občanské nebo školní iniciativy, záslužný nebo statečný čin nebo za mimořádně úspěšnou práci. Ústní nebo písemnou pochvalu uděluje žákovi před kolektivem třídy nebo školy třídní učitel nebo ředitel školy. Písemná pochvala se uděluje zpravidla formou zápisu do žákovské knížky, na zvláštním formuláři školy, nebo v doložce na vysvědčení. Pochvaly a jiná ocenění se zaznamenávají do školní dokumentace. Třídní učitel může na základě vlastního rozhodnutí nebo na základě podnětu ostatních vyučujících žákovi po projednání s ředitelem školy udělit pochvalu nebo jiné ocenění za výrazný projev školní iniciativy nebo déle trvající úspěšnou práci. Při porušení povinnosti stanovených školním řádem lze podle závažnosti tohoto porušení žákovi uložit tato výchovná opatření: 12
a) b) c)
napomenutí třídního učitele, důtku třídního učitele, důtku ředitele školy.
Opatření k posílení kázně žáků se ukládá za závažné nebo opakované provinění proti školnímu řádu. Podle závažnosti provinění se ukládá některé z výše uvedených opatření. Třídní učitel může žákovi podle závažnosti provinění udělit napomenutí nebo důtku. Udělení důtky neprodleně oznámí řediteli školy. Ředitel školy uděluje důtku po projednání v pedagogické radě. Napomenutí a důtky se udělují před kolektivem třídy nebo školy. Tato opatření zpravidla předcházejí před snížením stupně z chování. Ředitel školy nebo třídní učitel oznámí důvody udělení pochvaly a jiného ocenění nebo uložení výchovného opatření prokazatelným způsobem zástupci žáka. Výchovné opatření se zaznamenává do dokumentace školy, nezaznamenává se na vysvědčení. Udělení pochvaly nebo jiného ocenění může být součástí vysvědčení za příslušné pololetí. Za jeden přestupek se uděluje žákovi pouze jedno opatření k posílení kázně. 8) HODNOCENÍ VÝSLEDKŮ VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKA NA VYSVĚDČENÍ: Každé pololetí se vydává žákovi vysvědčení. Celkové hodnocení žáka se na vysvědčení vyjadřuje stupni: PROSPĚL(A) S VYZNAMENÁNÍM - žák „prospěl s vyznamenáním“, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu horší než 2 – chvalitebný, průměr stupňů prospěchu ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem není vyšší než 1,5 a jeho chování je hodnoceno stupněm velmi dobré. Žák „prospěl s vyznamenáním“ také v případě, že je použito odpovídající slovní hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace, PROSPĚL(A) - žák „prospěl“, není-li v žádném z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, NEPROSPĚL(A) - žák „neprospěl“, je-li v některém z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem hodnocen na vysvědčení stupněm prospěchu 5 – nedostatečný nebo odpovídajícím slovním hodnocením, nebo není-li z něho hodnocen na konci druhého pololetí, NEHODNOCEN(A) – žák je nehodnocen, není-li ho možno hodnotit z některého z povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem na konci prvního pololetí. V případě přestupu žáka na školu, která hodnotí odlišným způsobem, a to na žádost této školy nebo zákonného zástupce žáka, škola převede slovní hodnocení do klasifikace nebo klasifikaci do slovního hodnocení. Do vyššího ročníku postoupí žák, který na konci druhého pololetí prospěl ze všech povinných předmětů stanovených školním vzdělávacím programem s výjimkou předmětů výchovného zaměření stanovených rámcovým vzdělávacím programem a předmětů, z nichž byl uvolněn. Do vyššího ročníku postoupí i žák prvního stupně základní školy, který již v rámci prvního stupně opakoval ročník, a žák druhého stupně základní školy, který již v rámci druhého stupně opakoval ročník, a to bez ohledu na prospěch tohoto žáka.
13
C. OSTATNÍ NÁLEŽITOSTI TÝKAJÍCÍ SE KLASIFIKACE 1. ZÍSKÁVÁNÍ PODKLADŮ PRO HODNOCENÍ A KLASIFIKACI: Podklady pro hodnocení a klasifikaci získávají vyučující zejména: soustavným diagnostickým pozorováním žáků, sledováním jeho výkonů a připravenosti na vyučování, různými druhy zkoušek (písemné, ústní, grafické, praktické, pohybové,...), souhrnnými písemnými pracemi, analýzou výsledků různých činností žáků, konzultacemi s ostatními vyučujícími a podle potřeby i psychologickými a zdravotnickými pracovníky. Učitel žáka, který bude na vysvědčení hodnocen slovně nebo kombinací slovního hodnocení a hodnocení známkou, shromažďuje podklady pro slovní hodnocení průběžně během celého klasifikačního období formou písemných poznámek. Žák základní školy, který je hodnocen známkou, musí mít z každého předmětu alespoň dvě známky za každé pololetí, z toho pokud možno jednu z ústního zkoušení. Známky získávají vyučující průběžně během celého klasifikačního období. Není přípustné ústně přezkušovat žáky koncem klasifikačního období z látky celého tohoto období. Výjimku tvoří vědomosti nutné k zvládnutí zkoušené látky. Zkoušení je prováděno zásadně před kolektivem třídy, nepřípustné je individuální přezkušování po vyučování v kabinetech. Výjimka je možná jen při diagnostikované vývojové poruše, kdy je tento způsob doporučen ve zprávě psychologa. Učitel oznamuje žákovi výsledek každé klasifikace, klasifikaci zdůvodňuje a poukazuje na klady a nedostatky hodnocených projevů, výkonů, výtvorů. Po ústním vyzkoušení oznámí učitel žákovi výsledek hodnocení okamžitě. Výsledky hodnocení písemných zkoušek a prací a praktických činností oznámí žákovi nejpozději do 14 dnů. Učitel sděluje všechny známky, které bere v úvahu při celkové klasifikaci, zástupcům žáka, a to zejména prostřednictvím zápisů do žákovské knížky - současně se sdělováním známek žákům. Souhrnné písemné práce a další druhy zkoušek rozvrhne učitel rovnoměrně na celý školní rok, aby se nadměrně nenahromadily v určitých obdobích. O termínu písemné zkoušky, která má trvat více než 25 minut, informuje vyučující žáky dostatečně dlouhou dobu předem. Ostatní vyučující o tom informuje formou zápisu do třídní knihy. V jednom dni mohou žáci konat jen jednu zkoušku uvedeného charakteru. Učitel je povinen vést soustavnou evidenci o každé klasifikaci žáka průkazným způsobem tak, aby mohl vždy doložit správnost celkové klasifikace žáka i způsob získání známek (ústní zkoušení, písemné,...). V případě dlouhodobé nepřítomnosti nebo rozvázání pracovního poměru v průběhu klasifikačního období předá tento klasifikační přehled zastupujícímu učiteli nebo vedení školy. Vyučující zajistí zapsání známek za každé klasifikační období do klasifikačního archu a dbá o jejich úplnost. Do archu třídní učitel doplní udělená výchovná opatření a další údaje o chování žáka, jeho pracovní aktivitě a činnosti ve škole. Vyučující, kteří hodnotí slovně, předloží vždy v pololetí a ke konci školního roku vypracované hodnocení jednotlivých žáků. Klasifikační stupeň určí učitel, který vyučuje příslušnému předmětu. Při dlouhodobějším pobytu žáka mimo školu (lázeňské léčení, léčebné pobyty, dočasné umístění v ústavech, apod.) vyučující respektuje známky žáka, které škole sdělí škola při instituci, kde byl žák umístěn; žák se znovu nepřezkušuje. Při určování stupně prospěchu v jednotlivých předmětech na konci klasifikačního období se hodnotí kvalita práce a učební výsledky, jichž žák dosáhl za celé klasifikační období. Stupeň prospěchu se neurčuje na základě průměru z klasifikace za příslušné období. Výsledná známka za klasifikační období musí odpovídat známkám, které žák získal a které byly sděleny zákonným zástupcům.
14
Výrazné zaostávání žáka v učení nebo nedostatky v jeho chování sdělí vyučující prokazatelným způsobem jeho zákonným zástupcům. Na konci klasifikačního období připraví učitelé příslušných předmětů návrhy: na umožnění opravných zkoušek, na klasifikaci v náhradním termínu apod. Zákonné zástupce žáka informuje o prospěchu a chování žáka: třídní učitel a učitelé jednotlivých předmětů v polovině prvního a druhého pololetí; třídní učitel nebo učitel, jestliže o to zákonní zástupci žáka požádají. Informace jsou zákonným zástupcům předávány převážně při osobním jednání na třídních schůzkách nebo hovorových hodinách, na které jsou zákonní zástupci písemně zváni. Zákonní zástupci, kteří se nemohli dostavit na školou určený termín, poskytnou vyučující možnost individuální konzultace. Údaje o klasifikaci a hodnocení chování žáka jsou sdělovány pouze zástupcům žáka, nikoli veřejně. V případě mimořádného zhoršení prospěchu žáka informuje zákonné zástupce vyučující předmětu bezprostředně a prokazatelným způsobem. Pokud je klasifikace žáka stanovena na základě písemných nebo grafických prací, vyučující tyto práce uschovávají po dobu, během které se klasifikace žáka určuje nebo ve které se k ní mohou zákonní zástupci žáka odvolat tzn. celý školní rok včetně hlavních prázdnin, v případě žáků s odloženou klasifikací nebo opravnými zkouškami až do 30.10. dalšího školního roku. Opravené písemné práce musí být předloženy všem žákům a na požádání ve škole také zákonným zástupcům. Při určování klasifikačního stupně posuzuje učitel výsledky práce objektivně, nesmí podléhat žádnému vlivu subjektivnímu ani vnějšímu. Vyučující dodržují zásady pedagogického taktu, zejména neklasifikují žáky ihned po jejich návratu do školy po nepřítomnosti delší než jeden týden, žáci nemusí dopisovat do sešitů látku za dobu nepřítomnosti, pokud to není jediný zdroj informací, účelem hodnocení není nacházet mezery ve vědomostech žáka. Prověřování znalostí a dovedností provádí učitel až po dostatečném procvičení. Třídní učitelé (případně výchovný poradce) jsou povinni seznamovat ostatní vyučující s doporučením psychologických vyšetření, které má vztah ke způsobu hodnocení a klasifikace žáka a způsobu získávání podkladů. Údaje o nových vyšetřeních jsou součástí zpráv učitelů (nebo výchovného poradce) na pedagogické radě. Při celkové klasifikaci přihlíží učitel k věkovým zvláštnostem žáka i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici. Při určování klasifikačního stupně posuzuje učitel výsledky práce objektivně, nesmí podléhat žádnému vlivu subjektivnímu ani objektivnímu. V předmětu, ve kterém vyučuje více učitelů, určí výsledný stupeň za klasifikační období příslušní učitelé po vzájemné dohodě. Přechází-li žák do jiné školy, zašle ředitel dosavadní školy škole, na niž žák přechází, dokumentaci o žákovi a záznam o jeho chování a prospěchu za neukončené klasifikační období. 2. KLASIFIKACE A HODNOCENÍ ŽÁKŮ S VÝVOJOVÝMI PORUCHAMI: U žáka se smyslovou nebo tělesnou vadou, vadou řeči, prokázanou specifickou vývojovou poruchou učení nebo chování se při jeho hodnocení a klasifikaci přihlédne k charakteru postižení. Klasifikace těchto žáků se řídí metodickým pokynem MŠMT ČR č.j.13.711/2001-24. U žáka prvního až devátého ročníku s prokázanou specifickou vývojovou poruchou učení nebo chování rozhodne ředitel školy o použití širšího slovního hodnocení na základě žádosti zástupce žáka. Vyučující respektují doporučení psychologických vyšetření žáků a uplatňují je při klasifikaci a hodnocení chování žáků a také volí vhodné a přiměřené způsoby získávání
15
podkladů. Žákům, u nichž je diagnostikována specifická vývojová porucha učení, je nezbytné po celou dobu docházky do školy věnovat speciální pozornost a péči. Pro zjišťování úrovně žákových dovedností volí učitel takové formy a druhy ověřování a získávání podkladů pro klasifikaci, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude žák s vývojovou poruchou vystavován úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladům. Vyučující klade důraz na ten druh projevu, ve kterém má žák předpoklady podávat lepší výkony. Při klasifikaci se nevychází z prostého počtu chyb, ale vychází z počtu jevů, které žák zvládl. Klasifikace je provázena hodnocením, tj. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu a návodem, jak mezery a nedostatky překonávat. Žáci, u kterých je diagnostikována dyslexie nebo dysortografie, mohou být se souhlasem rodičů během celého jejich vzdělávání hodnoceny z mateřského jazyka a z jiných jazyků slovně (a to jak v průběhu školního roku, tak na pololetním a závěrečném vysvědčení). U žáků s diagnostikovanou dyskalkulií bude totéž platit pro matematiku a další předměty, kde výsledky mohou být touto poruchou ovlivněny. Žáka lze hodnotit slovně (průběžně i na vysvědčení) po dohodě s rodiči a odborníkem prakticky ve všech předmětech, do nichž se porucha promítá. Při uplatňování všech těchto možností vyučující postupují velmi individuálně, s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření a ve spolupráci s rodiči. Ředitel školy může povolit, aby byl pro žáka se specifickými poruchami učení vypracován pro kterýkoliv předmět příslušnými vyučujícími individuální výukový plán, který se může lišit od výuky v daném postupném ročníku, přitom však bude poskytovat žáku v příslušných předmětech ucelené a žákem zvládnutelné základy. Individuální plány mají charakter smlouvy mezi vedením školy, vyučujícím(i) a rodiči žáka, vypracovávají se krátce v písemné formě. Výsledky se hodnotí slovně. Všechna navrhovaná pedagogická opatření se zásadně projednávají s rodiči a jejich souhlasný či nesouhlasný názor je respektován. V hodnocení se přístup vyučujícího zaměřuje na pozitivní výkony žáka a tím na podporu jeho motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb. Při slovním hodnocení žáka se specifickými poruchami učení se uvádí: a) úroveň splnění očekávaných výstupů podle ŠVP, b) úroveň myšlení, c) úroveň vyjadřování, d) úroveň aplikace vědomostí, e) píle a zájem o vzdělávání. Smyslem hodnocení je objektivně posoudit jednotlivé složky školního výkonu žáka. 3. NÁHRADNÍ TERMÍN HODNOCENÍ: Nelze-li žáka hodnotit na konci prvního pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za první pololetí bylo provedeno nejpozději do dvou měsíců po skončení prvního pololetí. Není-li možné hodnotit ani v náhradním termínu, žák se za první pololetí nehodnotí. Nelze-li žáka hodnotit na konci druhého pololetí, určí ředitel školy pro jeho hodnocení náhradní termín, a to tak, aby hodnocení za druhé pololetí bylo provedeno nejpozději do konce září následujícího školního roku. V období měsíce září do doby hodnocení navštěvuje žák nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník. O dodatečné zkoušce rozhoduje pedagogická rada na návrh vyučujícího daného předmětu.
16
4. KOMISIONÁLNÍ PŘEZKOUŠENÍ: Má-li zástupce žáka pochybnosti o správnosti klasifikace v jednotlivých předmětech na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy bylo žákovi vydáno vysvědčení, požádat ředitele školy o komisionální přezkoušení žáka. Komisi pro komisionální přezkoušení jmenuje ředitel školy. Je-li vyučujícím daného předmětu ředitel školy, může zástupce žáka požádat o komisionální přezkoušení příslušný krajský úřad. V takovém případě jmenuje komisi krajský úřad. Komise je tříčlenná a tvoří ji: – předseda, kterým je ředitel školy, popřípadě jím pověřený učitel, nebo v případě, že je vyučujícím daného předmětu ředitel školy, krajským úřadem jmenovaný jiný pedagogický pracovník školy, – zkoušející učitel, jímž je vyučující daného předmětu ve třídě, v níž je žák zařazen, popřípadě jiný vyučující daného předmětu, – přísedící, kterým je jiný vyučující daného předmětu nebo předmětu stejné vzdělávací oblasti stanovené RVP pro ZV. Výsledek přezkoušení stanoví komise hlasováním (většinou hlasů). Konkrétní obsah a rozsah přezkoušení stanoví ředitel školy v souladu s ŠVP. Přezkoušení provede komise do 14 dnů od data doručení žádosti nebo v termínu dohodnutém se zákonným zástupcem žáka. Výsledek přezkoušení je konečný, další přezkoušení žáka je nepřípustné. Ředitel školy sdělí výsledek přezkoušení prokazatelným způsobem zákonnému zástupci žáka. V případě změny hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí se žákovi vydá nové vysvědčení. O přezkoušení se pořizuje protokol, který se stává součástí dokumentace školy. Žák může v jednom dni vykonat přezkoušení pouze z jednoho předmětu. Není-li možné žáka ze závažných důvodů ve stanoveném termínu přezkoušet, stanoví orgán jmenující komisi náhradní termín přezkoušení. Vykonáním přezkoušení není dotčena možnost vykonat opravnou zkoušku. 5. OPRAVNÁ ZKOUŠKA: Žák, který byl na konci druhého pololetí klasifikován stupněm nedostatečně nejvýše ve dvou předmětech, s výjimkou předmětů výchovného zaměření, koná opravnou zkoušku v případě, že: je žákem 9. ročníku, na daném stupni základní školy dosud neopakoval. Komisi pro opravnou zkoušku jmenuje ředitel školy. V případě, že je vyučujícím daného předmětu ředitel školy, jmenuje komisi krajský úřad. Termíny opravných zkoušek určí ředitel školy tak, aby byly vykonány nejpozději do 31.srpna. O termínu konání opravné zkoušky informuje třídní učitel písemně zákonného zástupce. Pokud se žák v tomto termínu z vážných důvodů nemůže k opravné zkoušce dostavit, může ředitel školy nebo krajský úřad stanovit nový termín pro vykonání opravné zkoušky nejpozději však do 15. září. Do té doby žák navštěvuje podmínečně nejbližší vyšší ročník, popřípadě znovu devátý ročník. Žák, který se bez vážných důvodů ve stanoveném termínu k opravné zkoušce nedostaví a do dvou dnů se neomluví, je klasifikován z daného předmětu stupněm prospěchu nedostatečný. Žák může v jednom dnu skládat pouze jednu opravnou zkoušku. Žák, který nevykoná opravnou zkoušku úspěšně, neprospěl. V odůvodněných případech může krajský úřad rozhodnout o konání opravné zkoušky a komisionálního přezkoušení podle § 52 odst. 4 na jiné základní škole. Zkoušky se na žádost krajského úřadu účastní školní inspektor.
17
6. OPAKOVÁNÍ ROČNÍKU: Žák, který plní povinnou školní docházku, opakuje ročník, pokud na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen. To neplatí o žákovi, který na daném stupni základní školy již jednou ročník opakoval. Tomuto žákovi může ředitel školy na žádost jeho zákonného zástupce povolit opakování ročníku pouze z vážných zdravotních důvodů. Ředitel školy může žákovi, který splnil povinnou školní docházku a na konci druhého pololetí neprospěl nebo nemohl být hodnocen, povolit na žádost jeho zákonného zástupce opakování ročníku po posouzení jeho dosavadních studijních výsledků a důvodů uvedených v žádosti. 7. UKONČENÍ ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ: Dokladem o dosažení základního vzdělání je vysvědčení o úspěšném ukončení devátého, popřípadě desátého ročníku základního vzdělání, nebo vysvědčení vydané po úspěšném ukončení kursu pro získání základního vzdělání. Toto vysvědčení je opatřeno doložkou o získání stupně základního vzdělání. Žák, který úspěšně ukončil základní vzdělání, nebo žák, který splnil povinnou školní docházku a nepokračuje v základním vzdělávání, přestává být žákem školy 30. června příslušného školního roku. Žák, který splnil povinnou docházku a koná opravnou zkoušku nebo bude hodnocen v náhradním termínu, je žákem školy do termínu konání těchto zkoušek, pokud mu nebylo povoleno opakování ročníku. Žák, který po splnění povinné školní docházky nezískal základní vzdělání, může po splnění podmínek stanovených tímto zákonem a na základě žádosti jeho zákonného zástupce pokračovat v základním vzdělání, nejdéle však do konce školního roku, v němž žák dosáhne osmnáctého roku věku. Žákovi se zdravotním postižením může ředitel školy ve výjimečných případech povolit pokračování v základním vzdělání do konce školního roku, v němž žák dosáhne dvacátého roku věku. V uvedených případech, pokud jde o přípravu na výkon povolání nebo pracovní činnosti, spolupracuje ředitel školy s příslušným úřadem práce. Pro osoby, které nezískaly základní vzdělání, může základní škola po projednání se zřizovatelem a krajským úřadem organizovat v souladu s učebním plánem základní vzdělávací kursy pro získání základního vzdělání. 8. HODNOCENÍ ŽÁKŮ, KTEŘÍ NEJSOU STÁTNÍMI OBČANY ČR: Při hodnocení žáků, kteří nejsou občany ČR a plní v ČR povinnou školní docházku, se dosažená úroveň znalosti českého jazyka považuje za závažnou okolnost, která ovlivňuje výkon žáka. Při hodnocení těchto žáků ze vzdělávacího obsahu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura určeného RVP pro ZV se na konci tří po sobě jdoucích pololetí po zahájení docházky do školy v ČR vždy považuje dosažená úroveň znalosti českého jazyka za závažnou okolnost, která ovlivňuje výkon žáka. Pravidla pro hodnocení žáků byla jako součást školního řádu schválena na zasedání školské rady dne 25.9.2014. Radka Bulantová, předsedkyně školské rady
RNDr. Jitka Kašparová, ředitelka školy
18
