PRÁVA DĚTÍ POHLED A ZKUŠENOSTI DĚTSKÉHO KRIZOVÉHO CENTRA Mgr. Zora Dušková ředitelka Dětského krizového centra
Dětské krizové centrum V Zápolí 1250, Praha 4 www.ditekrize.cz
Úmluva o právech dítěte •
ZÁJEM DÍTĚTE musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečněné veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
•
Otázka, zda je správně posuzován skutečný zájem dítěte – tedy takový, který dítě pocítí - či jde o mylnou představu o tom, co je v zájmu dítěte.
•
Zájem dítěte lze objektivněji nahlížet především v rámci interdisciplinární spolupráce.
1. Právo dětí na ochranu před týráním a zneužíváním
•
Odhady počtu fyzicky týraných dětí v ČR = v tisících až v desítkách tisíc
•
Odhady počtu sexuálně zneužitých dětí = až každá 4. dívka a každý 7.chlapec zažili během dětství alespoň jednu ataku sexuálního zneužití
•
Rozvodový spor o dítě: v Praze se v současné době rozvádí každé 2. manželství – kolik je v nich dětí?
STATISTIKA DĚTSKÉHO KRIZOVÉHO CENTRA •
V letech 1992 – 2007 vstoupilo do péče 3 757 ohrožených dětí z toho v 80 % podezření na syn CAN
• • • • •
Fyzické týrání 295 8% Psychické týrání 88 2% Sexuální zneužívání 734 20 % Zanedbávání péče 173 5% Ohrožující prostředí 717 20 % závislosti, psychická a somatická onem. v rodině, domácí násilí Rozvodové spory 959 25 % Jiná problematika 791 21 % výchovné problémy, neurotické symptomy, vývojové krize, šikana
• •
Statistika DKC - klientela v letech 1992 - 2007 Sex. zneužívání: – 29 % dětí bylo mladší 6ti let + 20 % mladší 9ti let – 86 % dětí bylo zneužito kontaktní formou a 66% dětí bylo zneužito opakovaně – zneuživatelem byla v 61% případů příbuzná osoba + ve 25% osoba nepříbuzná, ale dítěti dobře známá. „Pouze“ ve 14 % případů se jednalo o osobu zcela cizí – rodiče podali trestní oznámení ve 37%, ve 23% tak učinila nepříbuzná osoba – komerční zneužívání dětí se týkalo 2 % případů. – v 79 % případů se jednalo o zneužívání dívek, ve 21% o zneužité chlapce – cca v 6ti % případů se jednalo o podezření z účelově nahlášených případů, většinou rodičem
Fyzické týrání: – 23% dětí bylo mladší 6ti let + 23% mladší 9 ti let, ohroženi jsou i kojenci – 52 % fyzicky týraných dětí představovali chlapci, 48 % dívky – formy týrání dětí: surové bití, kopání, pálení, topení, údery o zem, stěnu, nejvážnější zranění způsobující smrt – trestní oznámení bylo podáno ve 40% případů a přímo rodiče tak učinili pouze v 7% = nutná aktivní ochrana dětí zvnějšku – odlišení „nepřiměřeného potrestání“ •
Nositelé traumatizace dětí jsou nejednou lidé vzdělaní, s nadprůměrnými příjmy, prestižních profesí!
Ochrana dětí před týráním a zneužíváním – nástin okruhů, kde ochrana dětí selhává: • •
• • • • •
sdělení dítěte o týrání či zneužívání je velmi často označeno za výmysl, a to i na OSPODech, PČR, soudech – přitom odhady počtu falešných sdělení na straně dítěte = do 5 % případů odvolá-li dítě výpověď, je tato verze často vzata jako konečně „ta pravdivá“, nejsou analyzovány možné motivy dítěte k odvolání výpovědi (pocity viny, strach ze ztráty lásky v rodině, zastrašování či vyhrožování dítěti apod). Nejeden případ tímto odvoláním výpovědi končí a orgány tak nenaplňují ochranu dítěte před týráním a zneužíváním, naopak ho uvrhávají do ještě větší bezmoci (v 95% týrají děti jejich rodiče či partneři rodičů) nedostatečná ochrana dětí před jedinci se sexuálními delikty – vedoucí zájmové činnosti, minimum zákazů činnosti či jen na krátkou dobu domácí výuka = ztráta důležité obecné kontroly nad dítětem. Škola nejsou jen vědomosti, ale také trénink sociálního chování, vztahů – všestranný rozvoj dítěte častým stěhováním vypadávají rodiny z kontroly OSPODů – otázka místní příslušnosti je někdy stavěna na první místo před ochranu dítěte rozmělněna pod více rezortů – jedná se spíše o sled kroků než souběžné hledání optimálního řešení absence systematické primární a sekundární prevence od nejútlejšího věku
Systémové týrání • •
zásadní, běžný a neřešený problém, vysoce tolerováno měly by tak být označovány všechny případy, kdy je dítě nadbytečně stresováno!
•
nešetrné, opakované, nadbytečné výslechy dítěte o traumatizujících okolnostech (nejednou schované pod označením „vytěžení“). Dítě je bráno spíše jako „objekt“ než jako prožívající a zranitelný „subjekt“ (v roce 2006 šetřila PČR 5 000 trestných činů spáchaných na dětech). ponižování dítěte, otevřené obviňování dítěte, jeho rodiny nízká míra informovanosti těch odborníků, kteří v rámci řešení situace s dítětem přichází do kontaktu, absolutní neznalost mechanizmů vzniku, rozvoje a udržování syn CAN = zásadní pochybení v přístupu (to, jak je s dítětem zacházeno během šetření a řešení situace je jedním ze základních faktorů ovlivňujících hloubku a šíři následků) minimální využívání možností, které zmírňují stres dítěte – možnost vyloučení veřejnosti, pachatele při výpovědi dítěte; neopakovatelné úkony apod. Minimálně zautomatizované hledání postupů realizovaných „v zájmu dítěte“
• •
•
•
nerovné postavení dítěte – oběti a pachatele v rámci trestního řízení otázka obhajoby – advokát pachatele má vždy právní vzdělání, zejména u intrafamiliárního zneužívání jde povětšinou o tvrzení proti tvrzení; otázka ochrany osobních údajů a identifikace dětské oběti
•
malý důraz na skutečně interdisciplinární posuzování případů a těsnou spolupráci (případové konference) s cílem hledání optimálního řešení
2. Právo dítěte udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte Nástin problematických okruhů: • •
•
•
vynucované styky dítěte s druhým rodičem, nerespektování vyjádření dítěte v otázce styků, a to v podstatě v každém jeho věku nesplnitelné požadavky na děti, aby své rodiče milovaly lckdy zcela bez ohledu na negativní zkušenosti (dítě svědek domácího násilí; roky se nezajímající rodič; přetrvávající nevraživost, konflikty a nenávist mezi rodiči, vzájemná trestní oznámení, ale dítě musí rodiče milovat, má se chovat zraleji než sami dospělí a má prolamovat vztahové bariéry v rodině. Soudy nevyužívají zákonné možnosti ochrany dětí. dojde-li k rozvoji „syndromu zavrženého rodiče“, nejde o pózu dítěte, ale o skutečně autenticky prožívané odmítání rodiče, které nelze změnit „silou a příkazem“ – zesilují opoziční tendence dítěte exekuce na děti, zavírání dětí v „neutrálním prostředí“ – dětské domovy, psychiatrie = trestání dětí namísto rodičů (exekuce - opodstatnělé pouze v případech ohrožení zdraví či života dítěte)
• • • •
často se právo dítěte na oba rodiče mění na povinnost = práva rodičů jsou bez ohledu na děti nadřazena nad práva dětí, při střetu zájmů bývají v praxi naplněna práva rodičů na úkor práv dítěte rozsudky a soudně znalecké posudky, bez jednoznačných závěrů a doporučení či doporučující postupy, pro které nejsou kapacity (řízený – asistovaný styk) soudy rozhodují o dětech, které vůbec neznají; nerespektují doporučení soc. pracovnic OSPODů, ačkoliv ty konkrétní rodiny znají předběžná opatření a rozsudky do rozvodu pomáhají nastolit „žádoucí režim“ bez prodlevy, která dává prostor pro zpřetrhání vztahů = jsou nedostatečně využívané
3. Právo dítěte formovat své vlastní názory, právo tyto názory vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž názorům dítěte musí být věnovaná patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni, a zejména možnost aby bylo dítě vyslyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká •
Upraveno ve vícero zákonech a dokumentech (Zákon o rodině, Zákon o sociálně právní ochraně, Úmluva o právech dítěte), ale v praxi nedostatečně uplatňováno.
Přináší výhody i přehlížená rizika: •
•
naopak někdy chybně uplatňováno jako povinnost dítěte sdělovat své postoje, často chybně ve formě přímých otázek typu „ s kým chceš být“, které nejsnáze podléhají ovlivňování a nátlaku. Na straně dítěte povinnost sdělit své postoje může vyvolávat silné pocity viny, pocit zrady vůči rodiči, de facto se tím přenáší zodpovědnost na dítě pracovníci OSPODů a soudů nejsou dostatečně vyškoleni pro vedení rozhovorů s dětmi a pro interpretaci výstupů pohovorů
4. Právo dítěte na spravedlivý proces
•
vleklost soudních sporů - nerespektování „časového rozměru dětství“, nejeden rozvodový spor o dítě zasahuje více než 1/3 až 1/2 dětství!
•
letité, protrahované procesy, nedostatečný důraz na vymáhání výkonu soudních rozhodnutí zavčasu, tedy ihned po jejich vynesení - důraz na plnění rozsudků uplatňován až po letech, kdy jsou vztahy již tak hluboce rozvrácené, že je lze jen těžko rekonstruovat
•
není označován viník rozpadu manželství, ani vzat v úvahu důvod rozvodu
•
soudně znalecké posudky na děti dělávají i znalci pracující ve svých praxích jen s dospělými
