Pracovní činnost dětí a pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor: Právo Katedra pracovního práva a sociálního zabezpečení

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Pracovní činnost dětí a pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců

Zdeňka Novotná

2010/2011

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Pracovní činnost dětí a pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

……………………………… Zdeňka Novotná

2

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat JUDr. Janě Zachovalové, Ph.D. za její metodické vedení, konstruktivní připomínky, vstřícnost a ochotu při zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a blízkým za podporu během celého mého studia.

3

Obsah Úvod............................................................................................................................................. 7 1

Pracovní právo a jeho normy upravující základní instituty........................................ 10 1.1

Závislá práce ............................................................................................................ 10

1.2

Pracovněprávní vztahy ............................................................................................. 11

1.2.1 1.3

Prvky pracovněprávního vztahu ............................................................................... 13

1.3.1

Subjekt.................................................................................................................. 13

1.3.2

Obsah.................................................................................................................... 14

1.3.3

Objekt ................................................................................................................... 14

1.4

Pracovněprávní subjektivita zaměstnance................................................................ 15

1.4.1

Obsah pracovněprávní subjektivity ...................................................................... 15

1.4.2

Nabývání, omezení a zbavení pracovněprávní subjektivity ................................. 15

1.5 2

Druhy pracovněprávních vztahů........................................................................... 12

Biologický a společenský faktor................................................................................ 16

Ochrana dětí a mladistvých pracovníků a vývoj související právní úpravy .............. 17 2.1

Příčiny a důsledky dětské práce ve světě .................................................................. 17

2.2

Vývoj právní úpravy týkající se práce mladých lidí.................................................. 19

2.3

Organizace spojených národů a její dokumenty....................................................... 19

2.3.1

Základní dokumenty OSN reflektující potřebu ochrany dětí a mladistvých ........ 20

2.3.2

Úmluva o právech dítěte....................................................................................... 21

2.4

Mezinárodní organizace práce a její dokumenty...................................................... 21

2.4.1

Lékařská vyšetření................................................................................................ 22

2.4.2

Nejnižší věk pro vstup do zaměstnání .................................................................. 22

2.4.3

Zákaz práce v noci, práce v podzemí ................................................................... 23

2.4.4

Úmluva o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce .......... 23

2.5

Evropská právní úprava............................................................................................ 25

2.5.1

Rada Evropy ......................................................................................................... 25

2.5.2

Evropská společenství resp. Evropská unie.......................................................... 26

2.6

Česká právní úprava................................................................................................. 27

2.6.1

Vývoj právní úpravy............................................................................................. 27

2.6.2

Současná právní úprava........................................................................................ 28

2.7

Slovenská úprava ...................................................................................................... 29

2.8

Vymezení pojmu děti a mladiství .............................................................................. 30

2.8.1

Mezinárodní a evropská úprava............................................................................ 30

2.8.2

Česká a slovenská úprava..................................................................................... 30

2.8.3

Srovnání................................................................................................................ 31

4

3

Pracovní činnost dětí ....................................................................................................... 33 3.1 3.1.1

Kulturní a obdobná činnost .................................................................................. 34

3.1.2

Podmínky pro pracovní činnost dětí..................................................................... 34

3.1.3

Zákaz určitých činností......................................................................................... 35

3.1.4

Pracovní doba, doba odpočinku a přestávky v práci ............................................ 35

3.2 3.2.1 3.3

Pracovní činnost dětí a česká právní úprava............................................................ 36 Splnění povinné školní docházky......................................................................... 36 Práce dětí podle zákona o zaměstnanosti ................................................................. 37

3.3.1

Použití zákoníku práce a zákona BOZP ............................................................... 38

3.3.2

Povolování výkonu činnosti dítěte ....................................................................... 40

3.3.3

Obsah žádosti o povolení...................................................................................... 41

3.3.4

Povolení................................................................................................................ 42

3.3.5

Smlouvy uzavřené podle jiných právních předpisů.............................................. 43

3.3.6

Doba výkonu činnosti a doba odpočinku ............................................................. 44

3.3.7

Zákaz práce v noci................................................................................................ 45

3.3.8

Náhrada škody...................................................................................................... 45

3.3.9

Řízení o zákazu výkonu činnosti dítěte ................................................................ 46

3.4

Pracovní činnost dětí a slovenská právní úprava ..................................................... 47

3.4.1

Charakter pracovní činnosti dítěte........................................................................ 48

3.4.2

Povolení................................................................................................................ 49

3.5 4

Směrnice Rady 94/33 ES o ochraně mladistvých pracovníků................................... 33

Srovnání.................................................................................................................... 49

Zaměstnávání mladistvých ............................................................................................. 52 4.1

Směrnice Rady 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků................................... 52

4.1.1

Pracovní doba, doba odpočinku a přestávky v práci ............................................ 52

4.1.2

Noční práce........................................................................................................... 53

4.1.3

Práce mladistvých zaměstnanců v případě zásahu vyšší moci ............................. 54

4.2

Pracovní podmínky mladistvých a česká právní úprava........................................... 54

4.2.1

Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců v zákoníku práce ........................ 55

4.2.2

Odpovědnost mladistvého zaměstnance za škodu................................................ 56

4.2.3

Pracovní doba, přestávky v práci a doba odpočinku ............................................ 57

4.2.4

Přiměřená práce.................................................................................................... 57

4.2.5

Zákaz práce přesčas a v noci ................................................................................ 58

4.2.6

Zakázané práce pro mladistvé zaměstnance......................................................... 59

4.2.7

Povinnost zaměstnavatele poskytnout jinou přiměřenou práci ............................ 60

4.2.8

Seznam mladistvých zaměstnanců ....................................................................... 61

4.2.9

Lékařská vyšetření................................................................................................ 61

5

4.2.10 4.3

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ............................................................. 62

Praktické vyučování.................................................................................................. 62

4.3.1

Odměňování za práci odvedenou během praktického vyučování ........................ 63

4.3.2

Způsobená nebo utrpěná škoda během teoretického a praktického vyučování .... 64

4.3.3

Charakter vykonávané práce ................................................................................ 65

4.4

Odborná praxe absolventů škol ................................................................................ 65

4.5

Pracovní podmínky mladistvých a slovenská právní úprava.................................... 66

4.5.1

Pracovní smlouva s žákem střední odborné školy nebo s žákem učiliště............. 67

4.5.2

Dohoda o brigádnické práci studentů ................................................................... 69

4.6

Srovnání.................................................................................................................... 69

Závěr ......................................................................................................................................... 72 Resumé ...................................................................................................................................... 74 Seznam použité literatury........................................................................................................ 76 Seznam použitých právních předpisů .................................................................................... 80 Seznam použitých zkratek....................................................................................................... 83 Seznam příloh........................................................................................................................... 84

6

Úvod Vybrala jsem si téma Pracovní činnost dětí a pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců, protože se jedná o velice zajímavou oblast pracovního práva, která pro mne má význam nejen z hlediska teoretického, ale i proto, že se s ní setkávám ve svém pracovním životě. Cílem této práce je analyzovat českou právní úpravu pracovní činností dětí a pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců z hlediska historického vývoje, ale také z pohledu středoevropské země, jež je členem mnoha organizací, které mají na formování české právní úpravy velký vliv. Existuje jen málo států, které mají ve své právní kultuře tolik společných rysů jako Česká republika a Slovenská republika, proto jsem se rozhodla této skutečnosti využít a meritem této diplomové práci učinit srovnání právní úpravy těchto dvou států, která vychází ze stejných kořenů, ale od roku 1993 se začíná více a více odlišovat. Otázkou je, nakolik se právní řády v úpravě jednotlivých institutů v dnešní době shodují či různí. Najít odpověď na tuto otázku je dalším cílem této diplomové práce. Při zpracování diplomové práce používám hlavně deskriptivní metodu, na kterou plynule navazuje metoda analýzy. V částech, kde je rozebrán historický vývoj právních dokumentů, používám metodu historicky analytickou. Protože cílem diplomové práce je srovnat jednotlivé právní úpravy, další metodou je komparace. V dílčích částech diplomové práce chci nastínit účel jednotlivých právních úprav, proto používám i metodu teleologickou. Vzhledem k velkému rozsahu tématu práce jsem se rozhodla, že uvedu v jednotlivých částech pouze nejdůležitější instituty, které nebudu dopodrobna rozebírat, protože by to mohlo vést i k znepřehlednění této práce. V rámci vypracování diplomové práce budu vycházet zejména z odborné literatury v kontextu s právními předpisy a doplňkově použiji internetové zdroje, zejména v podkapitole věnující se příčinám a důsledkům dětské práce. Dále budu pracovat s články a soudními rozhodnutími. Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první z nich vysvětlím základní pojmy a instituty pracovního práva, které se objeví v dalších kapitolách. Jaká je povaha pracovního práva a jeho norem, úprava výkonu závislé práce, pracovněprávních vztahů a jeho prvků? Na tyto otázky v této části stručně odpovím, protože jsou základním rámcem pro zpracovávanou tématiku. Klíčovou částí první kapitoly je pasáž, která se

7

věnuje pracovněprávní subjektivitě zaměstnance, protože bez pracovněprávní subjektivity nelze vykonávat závislou práci. Proč vůbec pro děti a mladistvé existuje speciální úprava? Na závěr první kapitoly uvádím faktory ovlivňující stanovení odchylné úpravy. Právní úprava práce dětí a mladistvých se v průběhu času měnila, a proto bude ve druhé kapitole naznačen její vývoj. Nejdříve nastíním, jaké příčiny a posléze i důsledky může dětská práce mít, především z hlediska zanedbávaní vzdělávání. Protože již na počátku 20. století byla dětská práce chápána jako velký problém, začaly vznikat nejen v rámci celosvětových organizací (např. Organizace spojených národů) právní dokumenty, které se snažily pro děti zakotvit určité standardy, v podobě speciálních pracovních podmínek. Přehled nejzákladnějších právních dokumentů, které ovlivnily i vývoj právní úpravy v České republice, protože mnohé z nich Česká republika (resp. Československá republika) ratifikovala, uvedu ve stručném přehledu. Kdo je vůbec dítě a kdo mladistvý? Můžeme se setkat s různým chápáním a vymezením těchto pojmů, proto v závěru druhé kapitoly rozeberu ustanovení nejzákladnějších právních dokumentů vysvětlující tuto problematiku. Práce dětí je obecně zakázána. Dítě nemá pracovněprávní subjektivitu, proto nemůže vykonávat závislou práci podle ZP. Dítě se může věnovat pouze výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti. Výkon takovéto činnosti ale není výkonem práce podle zákoníku práce (dále také „ZP“),1 proto je nutné rozlišit pracovní činnost dětí, která je upravena v zákoně o zaměstnanosti (dále také „ZoZ“)2 a výkon závislé práce podle ZP. Pro pracovní činnost dětí platí řada zvláštních podmínek. Je to hlavně z hlediska ochrany jejich zdraví a fyzického a rozumového vývoje. Podrobněji se těmito podmínkami budu zabývat ve třetí kapitole a zároveň se budu snažit analyzovat, zda je česká právní úprava v souladu s právem Evropské unie a zda i slovenská právní úprava vychází ze stejných premis. V poslední kapitole se dostanu k výkonu práce mladistvými zaměstnanci. Instituty popsané v první kapitole, které nebyly použity pro výklad pracovní činnosti dětí, se na mladistvé zaměstnance vztahují, protože ten již má pracovněprávní subjektivitu a může být účastníkem pracovněprávního vztahu při výkonu závislé práce. Ač jsou mladiství již fyzicky a rozumově vyspělejší než děti, je třeba, aby i pro ně platila speciální právní úprava, která bude chránit jejich zdraví a vývoj, v mnohých 1 2

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZP“). Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZoZ“).

8

bodech odlišná od právní úpravy určené pro dospělé zaměstnance. Právo Evropské unie utváří rámec, podle kterého by členské státy měly upravit své právní předpisy týkající se výkonu práce mladistvými zaměstnanci. Je česká úprava harmonizována s evropskou? Další otázkou bude, zda podle slovenské právní úpravy mají mladiství zaměstnanci stejné či rozdílné podmínky při výkonu práce. V závěru diplomové práce provedu zhodnocení současné právní úpravy de lege lata a navrhnu úpravu de lege ferenda.

Diplomová práce vychází z právní úpravy platné k 1. březnu 2011.

9

1 Pracovní právo a jeho normy upravující základní instituty Nejdůležitější a nejzákladnější normou je ZP, který upravuje pracovněprávní vztahy. Pracovní právo historicky vzniklo za tím účelem, aby chránilo slabší stranu pracovního vztahu. Vedle ochranné funkce hraje nezanedbatelnou roli i organizační funkce, protože pracovní právo vytváří rámec a podmínky, za nichž se uskutečňuje výkon závislé práce. Dřívější zákoník práce z roku 19653 měl výrazně kogentní povahu a byl postaven na zásadě „co není dovoleno, je zakázáno“. Změna ekonomických a společenských podmínek vyvolala potřebu změny povahy zákoníku práce ve smyslu liberalizace pracovněprávních vztahů a úpravy na základě opačné zásady „co není zakázáno,

je

dovoleno“.

Nově

zvolená

koncepce

odpovídá

charakteru

soukromoprávnímu a rozšiřuje smluvní volnost účastníků, přesto můžeme v ZP naleznout některá ustanovení, která mají kogentní charakter, což vyplývá především z ustanovení § 2 odst. 1, 2 a 3 ve spojení s § 363 odst. 1 ZP.4 Ze vztahů pracovního práva a jiných právních odvětví je nejdůležitější vztah ZP k občanskému zákoníku (dále také „ObčZ“).5 „Zrušením § 4 Ústavní soud6 zrušil delegační princip ve vztahu zákoníku práce a občanského zákoníku a nahradil jej tradičním principem subsidiarity. To znamená, že ustanovení občanského práva jako obecná část soukromého práva se uplatní všude tam, kde zákoník práce jako zvláštní část soukromého práva nemá svou speciální právní úpravu.“7

1.1 Závislá práce Aby se o práci dalo mluvit jako o předmětu pracovního práva, musí splňovat určité charakteristiky. Jednak musí jít o práci, která je vykonávána jako lidská opakující se činnost, svobodně, ale zároveň závisle a nesamostatně. Pracovní proces je organizován 3

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 31. 12. 2006. BĚLINA M., et al.. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 4-11. ISBN 97880-7400-317-2. 5 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ObčZ“). 6 Nález Ústavního soudu Pl. 83/06 ze dne 12. 3. 2008, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 116/2008. 7 BĚLINA M., et al.. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 21. ISBN 97880-7400-317-2. 4

10

zaměstnavatelem, který nese náklady a výrobní a hospodářské riziko vykonávané práce. Zaměstnanec je na druhé straně osobně závislý na pokynech zaměstnavatele. Nejedná se ale o závislost neomezenou. Zaměstnanec není povinen pro zaměstnavatele vykonávat jakoukoliv práci, jeho povinnosti jsou určeny tím, jak je vymezen druh a místo výkonu práce v pracovní smlouvě, příp. pracovními podmínkami. Dále musí být práce námezdní a úplatná, vykonávána pro jiného a zaměstnanec ji musí vykonávat osobně.8 Závislá práce je definovaná v ZP v ustanovení § 2 odst. 4 a 5. „Jednoznačné definování závislé práce přímo v zákoníku práce a vazba výkonu závislé práce výlučně na pracovněprávní vztahy umožňuje mnohem šířeji využívat obchodněprávních a občanskoprávních vztahů i při plnění tzv. běžných úkolů zaměstnavatele, které vyplývají z předmětu činnosti zaměstnavatelů (například smlouvy o dílo, příkazní smlouvy, nepojmenované smlouvy apod.).“9 Za předpokladu, že se nejedná o výkon závislé práce, není nutné, aby fyzická osoba byla zaměstnána v pracovněprávním vztahu, což je pro zaměstnavatele výhodné (např. nemusí odvádět za osobu daně, nemocenské a zdravotní pojištění). „Rozhodujícím faktorem pro určení, zda jde, či nejde o výkon závislé práce (čili zda se bude, či nebude aplikovat zákoník práce), je především skutečnost, zda tato práce je vykonávána na ekonomickou a právní odpovědnost zadavatele (zaměstnavatele), či na základě vlastní odpovědnosti za výsledek dodavatele prací či služeb.“10

1.2 Pracovněprávní vztahy „Právním vztahem obecná teorie práva rozumí právem regulovaný společenský vztah mezi subjekty, kteří jsou nositelé vzájemných práv a povinností.“11 Obecné vymezení právního

vztahu

lze

použít

i

při

definování

pracovněprávního

vztahu:

„Pracovněprávními vztahy jsou proto právem regulované společenské vztahy, které vznikají mezi subjekty v souvislosti s jejich účastí v pracovním procesu, a jejich účastníci jsou nositelé vzájemných subjektivních práv a povinností.“12 Závazkové 8

GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 15 – 16. ISBN 978-80-7380-243-1. 9 JAKUBKA, J. Zákoník práce 2010 v praxi: Kompletní průvodce s řešením problémů. Praha : Grada, 2009. s. 21. ISBN 978-80-2472-113-2. 10 tamtéž, s.21. 11 GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 26. ISBN 978-80-7380-243-1. 12 tamtéž, s. 26.

11

pracovněprávní vztahy jsou typické tím, že jedné straně vzniká subjektivní právo vůči druhému subjektu, kterému na druhé straně vzniká subjektivní povinnost. Protože subjektivnímu právu jednoho subjektu odpovídá právní povinnost druhého subjektu a naopak, lze mluvit o pracovněprávních vztazích jako o vztazích synallagmatických.13

1.2.1 Druhy pracovněprávních vztahů Rozlišujeme

několik

druhů

pracovněprávních

vztahů.

Základním

kritériem

pro rozlišování právních vztahů na určité druhy je jejich objekt, tj. cíl, k němuž daný vztah směřuje. Podle tohoto kritéria můžeme pracovněprávní vztahy rozlišit na dvě základní skupiny: •

pracovněprávní vztahy individuální, které se týkají samotného výkonu závislé práce nebo otázek, jež s výkonem práce úzce souvisí

•

pracovněprávní vztahy kolektivní, jejichž účelem je řešení konkrétních otázek mezi zaměstnavateli a reprezentanty zaměstnanců

Dále lze rozlišit individuální pracovněprávní vztahy na: •

základní pracovněprávní vztahy

•

odvozené pracovněprávní vztahy14

Předmětem základních pracovněprávních vztahů je účast v pracovním procesu, při kterém dochází k výkonu závislé práce. V praxi jsou možné různé druhy účasti v pracovním procesu, protože výkon práce dosahuje rozdílné intenzity a subjekty potom mají specifická práva a povinnosti. Základní pracovněprávní vztahy proto dělíme ještě na: pracovní poměr, právní vztah založený dohodou o pracovní činnosti, právní vztah založený dohodou o provedení práce a služební poměr.15 Základní pracovněprávní vztahy se zakládají smlouvou (dohodou), v případech stanovených zákonem může být pracovněprávní poměr založen se souhlasem zaměstnance též jednostranným pracovněprávním úkonem – jmenováním.16 Ke změně individuálního pracovněprávního vztahu dojde, pokud pracovní vztah trvá, ale mění se některý z jeho prvků a to subjekt nebo obsah, dojde tedy ke změně práv a povinností.17 13

synallagmatický = vzájemně podmíněný. GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 32 - 33. ISBN 978-80-7380-243-1. 15 tamtéž, s. 33. 16 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 855. ISBN 97880-7400-317-2. 14

12

Základní pracovněprávní vztahy zanikají např. uplynutím doby, dohodou účastníků, výpovědí, právní událostí (např. smrt zaměstnance či zaměstnavatele), nebo splněním (např. vykonáním sjednané práce u dohody o provedení práce).18 Mezi odvozené pracovněprávní vztahy patří: právní vztahy na úseku zaměstnanosti, předsmluvní pracovněprávní vztahy, odpovědnostní pracovněprávní vztahy a kontrolní pracovněprávní vztahy (inspekce práce).19 Někdy se můžeme setkat i s rozdělením, které rozlišuje ještě další právní vztahy účasti na závislé práci. Tato skupina právních vztahů je typická tím, že v jejím rámci můžeme rozlišovat jak prvky základních, tak prvky souvisejících pracovněprávních vztahů. Do této kategorie se zařazují např. pracovní vztahy justičních čekatelů, státních zástupců či zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu podle služebního zákona. Na tyto vztahy se vztahuje zákoník práce, pokud to stanoví zvláštní právní předpisy.20

1.3 Prvky pracovněprávního vztahu Každý právní vztah je obecně charakterizován určitými prvky. Patří mezi ně subjekty, obsah a objekt.

1.3.1 Subjekt V pracovněprávním vztahu rozumíme subjektem účastníka, jenž představuje nositele vzájemných práv a povinností. Takovým účastníkem může být fyzická i právnická osoba. Fyzická osoba jako zaměstnanec, uchazeč o zaměstnání i zaměstnavatel a právnická osoba jako zaměstnavatel, odborová organizace či stát. Subjekty mohou vstupovat do pracovněprávních vztahů za předpokladu, že jsou nadány souhrnem určitých vlastností, který je označován jako právní subjektivita.21

17

BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 82. ISBN 978-807400-186-4. 18 tamtéž, s. 88. 19 GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 32 - 33. ISBN 978-80-7380-243-1. 20 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 71. ISBN 978-807400-186-4. 21 GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 26 - 27. ISBN 978-80-7380-243-1.

13

1.3.2 Obsah Obsahem rozumíme určitá práva a povinnosti, kterých samozřejmě může a zpravidla i bývá na každé straně vztahu více. Pro obecnou charakteristiku obsahu vztahů je nutno vycházet z ustanovení § 326 zákoníku práce. Toto ustanovení odkazuje dále na ustanovení § 494 ObčZ“, podle kterého je ze závazku dlužník povinen něco dát („dare“), konat („facere“), zdržet se něčeho („ommitere“) nebo něco strpět („pati“) a na druhou stranu věřitel je oprávněn od něj něco požadovat. Tato charakteristika je typická pro soukromoprávní vztahy a taktéž pro individuální pracovněprávní vztahy. Pracovněprávní charakteristice obsahu odpovídá ustanovení § 38 ZP, které vymezuje povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem. Na druhou stranu zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Kromě povinností, které jsou uvedeny v ustanovení § 38 ZP, ukládají zaměstnavateli celou řadu povinností i další ustanovení ZP, popř. též zvláštní předpisy.22 Z výše uvedeného vyplývá, že postavení stran se může střídat, poněvadž v pracovním poměru je zaměstnanec povinen něco konat - vykonávat práci, a zaměstnavatel má právo ji od zaměstnance vyžadovat. Taktéž ale zaměstnanec má právo konat práci podle pracovní smlouvy a zaměstnavatel je povinen mu takovou práci přidělovat.23

1.3.3 Objekt Objektem je pak rozuměno samotné cílené chování účastníků. Jedná se o osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele za odměnu. Zaměstnanec se řídí pokyny zaměstnavatele, jde tedy o výkon práce v podřízenosti k zaměstnavateli.24

22

BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 161. ISBN 97880-7400-317-2. 23 tamtéž, s. 26-27. 24 tamtéž, s. 88.

14

1.4 Pracovněprávní subjektivita zaměstnance

1.4.1 Obsah pracovněprávní subjektivity Pracovněprávní subjektivitu tvoří: •

způsobilost k právům a povinnostem, tzn. způsobilost mít práva a povinnosti,

•

způsobilost k právním úkonům, která umožňuje nabývání práv a brát na sebe povinnosti,

•

způsobilost k protiprávním úkonům, díky níž může subjekt nést odpovědnost za vlastní jednání, kterým došlo k porušení práva,

•

způsobilost procesní, kterážto představuje schopnost samostatně jednat před orgánem příslušným rozhodovat ve sporech plynoucích z pracovněprávních vztahů.25

1.4.2 Nabývání, omezení a zbavení pracovněprávní subjektivity Pracovněprávní subjektivita zaměstnance je upravena v ZP pro všechny druhy pracovněprávních vztahů (pro základní vztahy i odvozené, které jsou např. upravené ZoZ). Způsobilost k právům a povinnostem vzniká v den 15. narozenin bez omezení,26 tj. počátkem (v 0:00 hod) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se fyzická osoba narodila.27 Této způsobilosti nemůže být fyzická osoba zbavena, zaniká až smrtí. Fyzické osoby ve věku do 15 let nebo osoby, které jsou starší 15 let, ale nemají ještě dokončenou povinnou školní docházku, nemohou podle § 2 odst. 6 ZP vykonávat práci. Den nástupu do práce nesmí být sjednán dříve, než osoba dokončí povinnou školní docházku (až fyzická osoba obdrží závěrečné školní vysvědčení). Způsobilost k právním úkonům zaměstnance může být omezena a zaměstnanec jí může být i zbaven (na základě rozhodnutí soudu).28 V případě, že zaměstnanec není způsobilý k určitým právním úkonům, činí je jeho zástupce, nemůže ale za něj uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti. Omezení způsobilosti k právním úkonům se týká právního jednání, tzn. právních úkonů, protiprávních úkonů a procesních úkonů, nikoliv 25

GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 28. ISBN 978-80-7380-243-1. 26 tamtéž, s. 28 – 29. 27 BĚLINA M., et al.. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 27. ISBN 97880-7400-317-2. 28 „Zbavení nebo omezení způsobilosti zaměstnance k právním úkonům se řídí ustanovením § 10 občanského zákoníku.“ ObčZ, § 6 odst. 2.

15

samotného výkonu práce, který osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům musí vykonávat jen osobně.29

1.5 Biologický a společenský faktor Pro stanovení odchylné úpravy pro výkon práce pro mladé lidi jsou rozhodující zejména dva faktory: biologický, vycházející z požadavku, aby mladí lidé nebyli přetěžováni fyzicky namáhavými pracemi, které by mohly ohrozit zdravý vývoj jejich organismu, a faktor společenský, který respektuje skutečnost, že mladý člověk ještě nemá dostatečné životní zkušenosti, jež by mu umožnily správně se orientovat v některých důležitých otázkách a posoudit dosah jeho jednání.30 Prací a biologickým faktorem v souvislosti se správnou polohou při výkonu práce se zabývá i Eva Dandová ve svém článku: „Správná pracovní poloha vede ke zvýšení bezpečnosti práce mladistvých, snížení nemocnosti a úrazovosti žáků, studentů a mladistvých vůbec, neboť kromě bezpečnostně technických a zdravotně hygienických hledisek je nutno přihlížet i k hlediskům fyziologickým... Pracovní polohy požadované

výrobními

technologiemi,

anebo

některými

nesprávně

volenými

a nepromyšlenými pracovními postupy, mohou mladý organismus značně poškodit. Jsou to zejména práce v předklonu, ve dřepu, časté stání na jedné noze, déletrvající práce s nataženýma rukama, jednostranné zatížení při přenášení břemen, ale i strnulá poloha nebo dlouhodobé stání. Pracovní polohy neměnné, statické a strnulé bez možnosti změn představují velká zdravotní rizika.“31 Z biologického hlediska není tělo mladého člověka schopno vykonávat práci v takovém rozsahu a efektivitě, jako organismus dospělého jedince, který už je plně vyvinut, proto si myslím, že stanovení odchylné úpravy pro výkon práce je z tohoto hlediska nutné. Z hlediska sociálního souhlasím, že mladý člověk nemá zpravidla dostatečný objektivní životní přehled a nadhled a zároveň není ani ekonomicky soběstačný, proto i z tohoto pohledu je odchylná úprava nezbytná. 29

GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 28 - 29. ISBN 978-80-7380-243-1. 30 HŮRKA, P. et. al. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku. Olomouc : ANAG, 2008. s. 565. ISBN 978-80-7263-481-1. 31 DANDOVÁ, E. Několik poznámek k praktickému vyučování, 2. část. RiS – Řízení školy. 2010, č. 3, s. 11. ISSN 1214-8679.

16

2 Ochrana dětí a mladistvých pracovníků a vývoj související právní úpravy

2.1 Příčiny a důsledky dětské práce ve světě Děti pracují hlavně z ekonomických důvodů. S prací dětí se můžeme setkat především v rozvojových státech. Společnost pro Fair Trade32 uvádí ve svém programu Svět v nákupním košíku z roku 2008,33 že na světě pracuje 15 % ze všech dětí ve věku 5 až 17 let, což znamená přibližně 218 miliónů dětských pracovníků, přičemž 95 % dětí je z rozvojových zemí. Odvětví, ve kterých děti nejčastěji pracují34

průmysl zemědělství služby

Podíl pracujících dívek a chlapců35 70 60 50 40 30

chlapci

20

dívky

10 0 věkové rozmezí 5- věkové rozmezí 17 let 15-17 let

32

více informací o společnosti na: Společnost pro Fair Trade [online]. Aktualizováno 01-24]. Dostupné z: 33 Hořká statistika [online]. Aktualizováno 2008 [cit. 2011-01-31]. . 34 Hořká statistika [online]. Aktualizováno 2008 [cit. 2011-01-31]. . 35 Hořká statistika [online]. Aktualizováno 2008 [cit. 2011-01-31]. .

2011 [cit. 2011Dostupné

z:

Dostupné

z:

Dostupné

z:

17

Růst počtu pracujících chlapců oproti dívkám se stoupajícím věkem může být způsoben i tím, že dívky více pracují v domácnosti. Tato práce není ve druhém grafu zachycena. Například v Indii je dětská práce velkým problémem. „Podle odhadů pracuje v Indii v různých odvětvích něco přes šedesát milionů dětí. Z toho nejméně patnáct milionů odpracovává dluhy svých rodičů, a to třeba prací v dílně na zpracování hedvábí.“36 V mnoha zemích byla sice opatření proti dětské práci přijata, ale s obtížemi se aplikují v praxi. Jsou ale také státy, které se nesnaží bojovat proti dětské práci a spíše ji podporují, např. v Uzbekistánu děti pracují na státních bavlníkových plantážích. „Na podzim nabízejí bavlníková pole v nížinách Střední Asie stejný obrázek. Z keřů bavlníku vyčnívají postavy školáků, kteří si tu odpracovávají svůj díl "pomoci národnímu hospodářství". Povinnost platí pro školáky od páté do desáté třídy, osvobozuje jen potvrzení od lékaře.“37 I v Etiopii, kde je průměrný věk obyvatelstva okolo 18 let, je dětská práce velký problém. Zástupkyně ministerstva školství Etiopie v roce 2008 Zaid Teelde říká: „Je těžké zcela zrušit dětskou práci, zejména na venkově, kde jsou podmínky nejtěžší. Přinejmenším v krátkodobém horizontu je třeba s pomocí dětí počítat."38 S nutností pracovního nasazení dětí ale přichází i velká negramotnost, která se v Etiopii odhaduje na 60 %.39 Negramotnost dětí způsobuje, že v budoucnu budou s obtížemi hledat lepší práci. Tento začarovaný kruh nelze podle mého názoru jednoduše vyřešit. Ačkoliv se státy mnohdy snaží přijmout legislativu, která se pokouší potírat dětskou práci, reálná situace v zemi je jiná. Souvislost s nutnou prací mladých lidí a s chudobou je tu zcela zřejmá. Státní i mimostátní podpora různých vzdělávacích programů by do budoucna mohla přispět k lepšímu sociálnímu postavení. V Etiopii jsou propagována tzv. neformální vzdělávací centra, ve kterých jsou na děti kladeny menší nároky, než nároky tradičně požadované ve školství. Cílem těchto center je naučit děti alespoň číst a psát v režimu, který jim zároveň dovolí splnit si ostatní povinnosti - tj. odpracovat si na poli

36

GABRIELOVÁ, K. Skryto za krásou hedvábí. Rozvojovka [online]. [cit. 2011-01-21]. Dostupné z: . 37 VLACH, T. Bílé zlato místo školní lavice. Rozvojovka [online]. [cit. 2011-01-21]. Dostupné z: . 38 STRAKOVÁ, N., VONDRA, P. Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit. Aktuálně.cz [online]. Aktualizováno 2008-10-23 [cit. 2011-01-23]. Dostupné z: . 39 STRAKOVÁ, N., VONDRA, P. Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit. Aktuálně.cz [online]. Aktualizováno 2008-10-23 [cit. 2011-01-23]. Dostupné z: .

18

nebo doma, co je potřeba.40 Je to jedno z řešení, které se snaží složitou situaci v rozvojových státech postupně zlepšit. V dnešní době žije na světě téměř čtvrt miliardy dětí, které z různých důvodů nemohou chodit do školy a místo školy pracují v nejrůznějších odvětvích, především v zemědělství. Na problém dětské práce upozorňuje evropská osvětová kampaň STOP dětské práci, je lepší chodit do školy,41 kterou realizuje Člověk v tísni42 spolu s partnery Alliance 2015.43 Mezi základní cíle této kampaně patří požadavek dosažení základního vzdělání pro všechny děti do roku 2015, a to za předpokladu, že budou odstraněny všechny formy dětské práce ve světě a děti budou mít možnost se řádně a plnohodnotně vzdělávat a podnítit korporace k společenské odpovědnosti a možnostem řešení problému dětské práce.44

2.2 Vývoj právní úpravy týkající se práce mladých lidí Problémem dětské práce a práce mladistvých pracovníků se zabývaly světové organizace již od počátku 20. století, kdy přijímaly právní normy, kterými se snažily tento celosvětový problém vyřešit. Vlastní právní úpravu přijaly i organizace na území evropského kontinentu a jednotlivé státy.

2.3 Organizace spojených národů a její dokumenty Předchůdkyní Organizace spojených národů (United Nations Organization, dále jen „OSN“) byla Společnost národů – organizace koncipovaná v průběhu první světové války a ustavená v roce 1919 v rámci Versailleské smlouvy „na podporu mezinárodní 40

STRAKOVÁ, N., VONDRA, P. Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit. Aktuálně.cz [online]. Aktualizováno 2008-10-23 [cit. 2011-01-23]. Dostupné z: . 41 Více na: Stop dětské práci [online]. Aktualizováno 2009 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: 42 Více o organizaci Člověk v tísni na: Člověk v tísni [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: 43 Více o organizaci Alliance 2015 na: Alliance 2015 [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: . 44 Stop dětské práci je - lepší chodit do školy. Člověk v tísni [online]. Aktualizováno 2008-10-02 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: .

19

spolupráce a dosažení míru a bezpečnosti“. V roce 1945 byla v San Franciscu vypracována Charta OSN, na základě které OSN vznikla.45 OSN je největší politická mezinárodní mezivládní organizace. Z hlavních orgánů OSN má pro sociální oblast největší význam Hospodářská a sociální rada a z mezinárodních přidružených organizací je důležitá zejména Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization – rozebrána podrobněji v podkapitole 2.4), Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) a Světová zdravotnická organizace (World Health Organization).46

2.3.1 Základní dokumenty OSN reflektující potřebu ochrany dětí a mladistvých Prvním dokumentem, který se zabýval ochranou dětí, byla Ženevská deklarace práv dítěte, již v roce 1924 přijala Společnost národů.47 Tato deklarace poprvé zakotvila skutečnost, že dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a zvláštní právní ochranu před narozením i po něm.48 Po 24 letech byl přijat jeden z nejvýznamnějších dokumentů a to Všeobecná deklarace lidských práv, která reaguje na potřebu chránit mladé lidi v článku 25, kde je uvedeno, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc.49 Tento nárok lze najít i v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech (dále jen „MPOPP“) a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, které jsou oba závazné i pro Českou republiku. V druhém uvedeném paktu je uvedeno že: „Zvláštní opatření by měla být činěna pro ochranu a pomoc všem dětem a mládeži bez jakékoli diskriminace na základě rodinného původu nebo jiných podmínek. Děti a mládež by měly být ochraňovány před hospodářským a sociálním vykořisťováním. Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich morálce nebo zdraví nebo byla nebezpečná jejich životu nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona. Státy by měly také stanovit věkovou hranici, pod kterou by dětská námezdní práce měla být zakázána 45

O OSN. Informační centrum OSN v Praze [online]. Aktualizováno 2005 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: < http://www.osn.cz/system-osn/o-osn/>. 46 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 44. ISBN 978-807400-186-4. 47 Společnost národů byla v roce 1946 nahrazena OSN. 48 Deklarace práv dítěte. Informační centrum vlády ČR [online]. Aktualizováno 2009-11-10 [cit. 201101-29]. Dostupné z: < http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/tema/deklarace-prav-ditete-63749/tmplid560/>. 49 Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, uveřejněná ve Vybraných deklarací Valného shromáždění OSN pod č. 1/1948, čl. 25 odst. 2.

20

a trestána podle zákona.“50 V MPOPP je potvrzeno, že: „Každé dítě má bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, národnostního nebo sociálního původu, majetku nebo rodu právo na takovou ochranu, která mu přísluší s ohledem na jeho postavení nezletilce, ze strany jeho rodiny, společnosti a státu.“51

2.3.2 Úmluva o právech dítěte Podle mého názoru je nejdůležitějším dokumentem, který se zabývá ochranou dítěte, pro Českou republiku závazná Úmluva o právech dítěte,52 které předcházela Deklarace práv dítěte.53 V této úmluvě je v čl. 32 stanoveno, že státy musí chránit děti před vykonáváním jakékoli práce, která pro ně může být nebezpečná nebo by bránila jejich vzdělávání, či škodila jejich zdraví nebo jejich tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu a sociálnímu rozvoji. V souladu s touto úmluvou mají státy povinnost stanovit nejnižší věkovou hranici pro vstup do zaměstnání a odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání.54 Úmluvou o právech dítěte se řídí Dětský fond OSN UNICEF, jenž pečuje o veškeré aspekty zdraví dětí od narození až po dospělost.55

2.4 Mezinárodní organizace práce a její dokumenty Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“) byla založena při Společnosti národů (posléze OSN) roku 1919 v souvislosti s Versaillským mírovým procesem. Jejím hlavním cílem je podpora sociální spravedlnosti a mezinárodně uznávaných lidských a pracovních práv. V roce 1946 byla jako první ze specializovaných mezinárodních organizací přijata do systému OSN. MOP formuluje mezinárodní pracovní standardy v různých oblastech pracovního práva.56 Mezi hlavní orgány MOP patří Mezinárodní 50

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1976, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 120/1976 Sb., čl. 10. 51 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1976, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 120/1976 Sb., čl. 24 odst. 1. 52 Úmluva o právech dítěte z roku 1989, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 104/1991 Sb. (dále také „Úmluva o právech dítěte“). 53 Deklarace práv dítěte z roku 1959, uveřejněna ve Vybraných deklarací Valného shromáždění OSN pod č. 1/1959. 54 Úmluva o právech dítěte, čl. 32. 55 Dětský fond OSN UNICEF. Informační centrum OSN v Praze [online]. Aktualizováno roku 2005 [cit 2011-01-29]. Dostupné z: < http://www.osn.cz/system-osn/programy-a-dalsi-organy-osn/?i=104>. 56 Základní informace o MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Aktualizováno 2007-07-17 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/cs/1006>.

21

konference práce, což je nejvyšší orgán a jehož zasedání se každoročně koná v Ženevě. Dalšími orgány jsou Správní rada a Mezinárodní úřad práce. MOP přijímá mezinárodní úmluvy a doporučení, jež se týkají zásadních otázek pracovního práva a sociálního zákonodárství.57 Všechny úmluvy přijaté Mezinárodní konferencí práce jsou rozeslány jednotlivým členským státům, které jsou povinny předložit úmluvu orgánu (resp. orgánům), do jejichž pravomoci tato záležitost patří.58 Úmluvy nabývají závaznosti ratifikací a zveřejněním, kdy se stávají součástí právního řádu.59

2.4.1 Lékařská vyšetření Potřeba chránit zdraví mladých lidí vedla k přijetí několika úmluv o lékařských vyšetřeních. V roce 1946 přijala MOP Úmluvu č. 77, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání v průmyslu60 a Úmluvu č. 78, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi.61 V těchto úmluvách jsou upraveny lékařské prohlídky, které se mají provádět až do věku 18 let, resp. 21 v případě zaměstnání, které zvýšenou měrou ohrožuje zdraví.62 Obě tyto úmluvy jsou pro Českou republiku závazné.

2.4.2 Nejnižší věk pro vstup do zaměstnání Mezi stěžejní normy MOP, které stanovovaly nejnižší věk pro výkon určitých prací, patřila Smlouva, o nejnižším věku pro připuštění k pracím průmyslovým,63 nebo např. Úmluva č. 10, o minimálním věku pro zemědělské práce.64 Roztříštěná právní úprava týkající se nejnižšího věku pro vstup do jednotlivých druhů zaměstnání byla sjednocena

57

BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 46-47. ISBN 978-807400-186-4. 58 Základní informace o MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Aktualizováno 2007-07-17 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: < http://www.mpsv.cz/cs/1006>. 59 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 46-47. ISBN 978-807400-186-4. 60 Úmluva MOP č. 77, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání v průmyslu z roku 1946, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 23/1981 Sb. 61 Úmluva MOP č. 78, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi z roku 1946, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 24/1981 Sb. 62 Úmluva MOP č. 77, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání v průmyslu z roku 1946, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 23/1981 Sb, čl. 4. 63 Smlouva MOP, o nejnižším věku pro připuštění k pracím průmyslovým z roku 1921 – ve Sbírce zákonů publikována pod č. 82/1922 Sb. 64 Úmluva MOP č. 10, o minimálním věku pro zemědělské práce z roku 1923, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 98/1924 Sb.

22

obecnou normou a to Úmluvou č. 138 o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání.65 V roce 2007 byla tato úmluva ratifikována i Českou republikou (v platnost vstoupila tato úmluva v dubnu 2008, a od této doby přestaly platit výše zmíněné normy Smlouva o nejnižším věku pro připuštění k pracím průmyslovým i Úmluva č. 10, o minimálním věku pro zemědělské práce).

2.4.3 Zákaz práce v noci, práce v podzemí Další dokumenty upravují speciální podmínky pro určité oblasti, jako je například práce v noci a její zákaz pro mladé lidi do 18 let, např. v Úmluvě č. 90, o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu [revidovaná 1948].66 Ze zákazu nočních prací je povolena výjimka pro mladistvé, kteří již dosáhli věku 16 let. Příslušný orgán může po projednání se zúčastněnými organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků povolit noční práci pro účely učebního poměru nebo odborného výcviku v určených průmyslových odvětvích nebo zaměstnáních, která vyžadují, aby byla vykonávána nepřetržitě.67 I pro práci mladistvých v dolech platí přísnější podmínky, které upravuje např. Úmluva č. 124, o lékařském vyšetření způsobilosti mladistvých k zaměstnání pod zemí v dolech.68 Obě tyto úmluvy jsou pro Českou republiku závazné.

2.4.4 Úmluva o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce MOP ve své Úmluvě č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce (dále také „Úmluva o zákazu dětské práce“)69 soustřeďuje pozornost na opatření, která jsou potřebná k potlačení nebezpečných a rizikových prací dětí. Členské státy (včetně České republiky, pro kterou je tato úmluva účinná od roku 2002) mají povinnost nejen přijmout odpovídající právní úpravu, ale i účinná opatření proti 65

Úmluva MOP č. 138, o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání z roku 1976, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 24/2008 Sb. 66 Úmluva MOP č. 90, o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu [revidovaná 1948] z roku 1948, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 460/1990 Sb. 67 Úmluva MOP č. 90, o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu [revidovaná 1948] z roku 1948, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 460/1990 Sb., čl. 3 odst. 2. 68 Úmluva MOP č. 124, o lékařském vyšetření způsobilosti mladistvých k zaměstnání pod zemí v dolech z roku 1965, ve Sbírce zákonů publikována pod. č. 25/1981 Sb. 69 Úmluva MOP č. 182, o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce z roku 1999, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 90/2002 Sb. (dále také „Úmluva o zákazu dětské práce“).

23

takovému zacházení s dětmi. Každý členský stát je povinen vypracovat akční program k odstraňování nejhorších forem dětské práce.70 Vláda České republiky v květnu 2003 přijala Program pro implementaci opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce.71 Do tohoto programu jsou zainteresovány všechny resorty, orgány veřejné správy i neziskové organizace.72 10. a 11. května 2010 se konala v Haagu Mezinárodní konference o dětské práci, na které se projednávala témata spojená s nejhoršími druhy dětské práce. Nejhorší formy dětské práce lze podle Úmluvy o zákazu dětské práce rozdělit do 4 oblastí, které se týkají těchto problémů: Otroctví, obchodování s dětmi, nucená práce Podle Úmluvy o zákazu dětské práce spadají pod tuto oblast všechny formy otroctví nebo praktiky podobné otroctví, jako je prodej a obchodování s dětmi, poddanství pro dluhy a nevolnictví a nucená nebo povinná práce, včetně nuceného nebo povinného najímání dětí k účasti v ozbrojených konfliktech.73 V České republice jsou zmíněné aktivity postihovány jako trestná činnost. Jedná se především o trestné činy omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou, či vydírání resp. svěření dítěte do moci jiného.74 V roce 2000 počet obětí do 18 let vztahující se k této trestné činnosti byl 770.75 Pornografie a prostituce Tento zákaz se vztahuje na užívání, získávání nebo nabízení dítěte k prostituci, k výrobě pornografie nebo pro pornografická představení.76 Jedná se o tzv. komerční sexuální zneužívání dětí, kam spadá např. kuplířství nebo ohrožování mravní výchovy mládeže.77 Komerční sexuální zneužívání dětí lze zařadit pod tzv. mravnostní kriminalitu, která představuje zhruba 0,5 % z celkové evidované trestné činnosti.78

70

JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 353-355. ISBN 80-7273-111-4. 71 Usnesení vlády České republiky č. 578/2003 ze dne 11. 6. 2003, o Programu pro implementaci opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce. 72 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 361. ISBN 80-7273-111-4. 73 Úmluva o zákazu dětské práce, čl. 3 písm. a). 74 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „TZ“), §§ 171, 170, 200, 175 a § 169. 75 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 356. ISBN 80-7273-111-4. 76 Úmluva o zákazu dětské práce, čl. 3 písm. b). 77 TZ, §§ 189 a 201. 78 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 358. ISBN 80-7273-111-4.

24

Děti a drogy Je zakázáno užívání, získávání nebo nabízení dítěte k nezákonným činnostem, zejména k výrobě a obchodování s drogami tak, jak jsou definovány v příslušných mezinárodních smlouvách.79 Český právní řád reaguje na nutnost bojovat proti drogám, obzvláště u mladých lidí např. ustanovením § 201 TZ, kde definuje trestný čin ohrožování mravní východy mládeže. Na základě kriminálních statistik bylo podle tohoto ustanovení odsouzeno v roce 2000 1997 pachatelů.80 Ohrožování bezpečnosti a morálky dětí Jde o práci, která svou povahou nebo okolnostmi, za nichž je vykonávána, je schopna poškodit zdraví, ohrozit bezpečnost nebo morálku dětí.81 Dítěti se nesmějí ukládat práce nepřiměřené věku, což jsou práce, které jsou nepoměrné věku, fyzickému a psychickému stupni vývoje dítěte. Z šetření, které provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), ve vybraných regionech, bylo zjištěno, že práce dětí není nijak výjimečná. Počty dětí, které vykonávají tyto práce, se v jednotlivých oblastech pohybují v řádech několika desítek případů. Druhy práce, které děti vykonávají, jsou pro ně často nevhodné a přetěžující. Jedná se např. o práce v zemědělství, sezónně vykonávané až do nočních hodin nebo v době výuky ve škole.82

2.5 Evropská právní úprava

2.5.1 Rada Evropy Rada Evropy byla založena v roce 1949, sdružuje 47 zemí Evropy a je nejstarší politickou organizací na kontinentu.83 Rada Evropy působí ve všech oblastech veřejného života kromě obrany.84 Mezi základní dokumenty Rady Evropy patří

79

Úmluva o zákazu dětské práce, čl. 3 písm. c). JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 359. ISBN 80-7273-111-4. 81 Úmluva o zákazu dětské práce, čl. 3 písm. d). 82 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 361. ISBN 80-7273-111-4. 83 O Radě Evropy. Rada Evropy [online]. Aktualizováno roku 2011 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: . 84 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 46-47. ISBN 978-807400-186-4. 80

25

Evropská sociální charta,85 v níž je zakotveno právo dětí a mladých osob na ochranu, která spočívá ve stanovení rozličných požadavků na vstup mladého člověka do zaměstnání i na samotný výkon zaměstnání.86

2.5.2 Evropská společenství resp. Evropská unie Důležitým dokumentem ve vývoji evropské sociální politiky a práv pracovníků se stala Charta základních sociálních práv pracujících.87 Práva zakotvená v Chartě základních sociálních práv pracujících jsou do značné míry shodná s právy uváděnými v Evropské sociální chartě.88 Ochrana dětí a mladistvých je zakotvena v čl. 20-23, kde je upraven nejnižší věk pro vstup do zaměstnání, odměňování za práci nebo vhodná opatření pro přizpůsobení pracovních předpisů aplikovatelných na mladé lidi tak, aby byly splněny potřeby jejich vývoje a odborné přípravy a dostupnosti zaměstnání. Mladí lidé mají zároveň nárok na počáteční odbornou přípravu, jež jim umožní přizpůsobit se požadavkům jejich budoucího pracovního života. Velice důležitou právní normou je Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků,89 která ukládá členským státům povinnosti v podobě zajištění opatření pro zákaz práce dětí či opatření, která mají zajistit, aby práce dospívajících byla přísně upravena a chráněna podle podmínek v této směrnici.

85

Evropská sociální charta z roku 1961, ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 14/2000 Sb. (dále také „Evropská sociální charta“). 86 tamtéž, čl. 7. 87 Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků je dokument, který byl přijatý Evropskou radou v roce 1989. Inspiroval se Sociální chartou Rady Evropy a úmluvami uzavřenými v rámci Mezinárodní organizace práce. Obsahuje zásady evropského modelu pracovního práva a sociálních vztahů a zaručuje mj. i právo na ochranu dětí a dospívající mládeže. Samotná Charta je spíše jen slavnostním prohlášením, které musí být věcně naplněno komunitární legislativou. Více na: Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků. Sagit [online]. Aktualizováno 2004-01-05 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z: 88 Sociální politika v Evropské unii. BussinesInfo.cz [online]. Aktualizováno 2009-05-30 [cit 2011-0129]. Dostupné z:< http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/politiky-eu/socialni-politika-v-evropskeunii/1000521/19269/#ch3>. 89 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994 (dále také „Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků“).

26

2.6 Česká právní úprava

2.6.1 Vývoj právní úpravy V zákoně o osmihodinové pracovní době z roku 1918 se uvádí, že: „...nesmí se zaměstnávati námezdně děti, dokud neukončily povinné návštěvy školní a nedosáhly 14 let.“90 O rok později byl přijat zákon o práci dětí,91 v jehož ustanovení § 1 je stanoveno: „Užívati ku práci dětí, totiž hochů a dívek před dokonaným 14. rokem, nebo je jinak zaměstnávati, jest dovoleno, pokud jiná zákonná ustanovení neobsahují omezení dalekosáhlejšího, jediné podle ustanovení tohoto zákona.“, což blížeji specifikuje ustanovení § 4: „Užívati dětí ku práci nebo jinak je zaměstnávati dovoleno jest jen potud, pokud tím děti nejsou poškozovány na zdraví a ohrožovány v tělesném a duševním vývoji nebo v mravnosti a pokud to nepřekáží jejich povinnosti školní docházky. Užívati ku práci dětí před dokonaným 12. rokem jest zakázáno. Pouze při zemědělství a v domácnosti může býti užíváno dětí již po dokonaném 10. roce k pracím lehkým.“ V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 15263/3692 je řešena otázka, zda dítě, které pracuje pro rodiče, má nárok na odměnu za tuto práci. V tomto řízení se stěžovatel domáhal odměny za práce, které konal v obchodě své matky a za které nedostával žádný plat, ale jen stravu. Tehdejší vyšetřující úřad zjistil, že stěžovatel pracoval v obchodě bez služební smlouvy, tedy bez zaměstnaneckého poměru, a proto neměl žádný nárok na odměnu, resp. na podíl ze zisku obchodu. Nejvyšší správní soud potvrdil zjištění vyšetřujícího úřadu a vyslovil závěr, že jen ze samotného faktu konání takovýchto služeb neplyne nárok na odměnu, ale uplatňovaný nárok musí být opřený o určitý projev vůle stran, který tento nárok zakládá. V roce 1965 začal platit nový zákoník práce,93 který ve své sedmé hlavě upravoval pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců. Pracovněprávní způsobilost vznikala podle tohoto zákona v kalendářním roce, v němž občan dovršil 15 let věku, nejdříve však skončením povinné školní docházky. K uzavření pracovní smlouvy nebo učební smlouvy byl zaměstnavatel povinen si vyžádat vyjádření zákonného zástupce mladistvého. Stejně tak pokud byla dána mladistvému pracovníku (učni) výpověď 90

Zákon č. 91/1918 Sb., o osmihodinové době pracovní, ve znění platném do 31. 12. 1965, § 10. Zákon č. 420/1919 Sb., o práci dětí, ve znění platném do 31. 12. 1965. 92 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 1936, sp. zn. 15263/36. 93 Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném do 31. 12. 1969. 91

27

(i okamžité zrušení pracovního poměru) ze strany organizace, nebo když rozvazoval pracovní (učební) poměr mladistvý pracovník (nebo poměr byl rozvázán dohodou), byla organizace opět povinna vyžádat si vyjádření zákonného zástupce. Zaměstnavatelé směli zaměstnávat mladistvé pouze pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji, a poskytují jim při práci zvýšenou péči, totéž platilo i pro školy, popřípadě pro sdružení občanů podle zvláštního zákona, pokud v rámci své účasti na výchově mládeže organizovali práce mladistvých. Pro mladistvé zaměstnance platily speciální podmínky, které se snažily ochránit jejich zdraví a vývoj. Projevovaly se např. v zákazu určitých prací, v povinnosti lékařských vyšetření apod.94 Následovalo

několik

změn,

které

modifikovaly vznik

pracovněprávní

subjektivity i pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců. Tyto změny ale zásadním způsobem nezměnily smysl původní úpravy z roku 1965.95 Práce dětí v tomto zákoně upravena nebyla. Práce dětí byla obecně zakázána, ale přesto bylo možné se s ní setkat. Většinou se jednalo o „pracovní“ vztah podle ObčZ96 na nejrůznější práce jako je třeba roznos propagačních letáků, novin nebo práce u čerpacích stanic apod. Československé právní předpisy neumožňovaly osobám mladším 15 let, aby uzavřely pracovněprávní vztah. Jednalo se tak o „práci“ podle občanskoprávní smlouvy, kterou nebylo dítě chráněno (např. pro případ náhrady škody v důsledku pracovního úrazu) a ani dítěti nevznikaly pracovněprávní nároky (jako např. pracovní volno při překážce v práci). Dalo se mluvit o obcházení zákona, protože většina aktivit dětí do 15 let měla charakter závislé činnosti a neměla být vykonávána podle smlouvy dle ObčZ.97 Až od roku 2004 byla pracovní činnost dětí speciálně upravena v ZoZ.

2.6.2 Současná právní úprava Listina základních práv a svobod98 ve svém článku 29 říká: „Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní 94

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném do 31. 12. 1969, §§ 164-165. např. novela 153/1969 upravující vznik pracovněprávní subjektivity od počátku kalendářního roku, v němž občan dokončil povinnou školní docházku; organizace však s ním nesměla sjednat jako den nástupu do práce nebo do učebního poměru den, který by předcházel dni, kdy tento občan ukončil povinnou školní docházku. 96 ObčZ, § 51. 97 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 352. ISBN 80-7273-111-4. 98 Listina základních práv a svobod z roku 1992, ve znění pozdějšího předpisu. 95

28

ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. Podrobnosti stanoví zákon.“ Je to velice důležité sociální právo mladých lidí, jehož realizace jim umožňuje, aby se zapojili do pracovního procesu, aniž by to bylo na újmu jejich rozvoji nebo zdraví.99 Pro zaměstnávání dětí je nejdůležitější ZoZ, který upravuje v šesté části výkon umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dítěte. ZP upravuje pracovněprávní subjektivitu (viz oddíl 1.4.2) v § 6 odst. 1 a speciální pracovní podmínky pro mladistvé zaměstnance v §§ 243 - 247. Z prováděcích vyhlášek považuji za nejdůležitější vyhlášku, kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání.100

2.7 Slovenská úprava Ze slovenské právní úpravy je stěžejní normou pro zaměstnávání mladistvých zaměstnanců zákonník práce,101 ve kterém jsou upraveny pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců v §§ 171-176. Dále nařízení vlády, ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov.102 Pracovní činnost dětí je upravena taktéž v zákonníku práce (narozdíl od české právní úpravy), a to v ustanovení § 11 odst. 4 a 5.

99

BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 377. ISBN 978-807400-186-4. 100 Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, ve znění pozdějších předpisů. 101 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákonník práce“). 102 Nařízení č. 286/2004 Z.z., ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov, ve znění pozdějších předpisů.

29

2.8 Vymezení pojmu děti a mladiství V teorii i praxi se často používá pojmů „dítě“, „mládež“, „mladiství“ či „nezletilý“. Pojem „mládež“ je velmi široký, dá se říct, že zahrnuje všechny mladé občany.103 Ostatní pojmy jsou definovány v různých právních normách, v této části bude uveden přehled těch nejzákladnějších.

2.8.1 Mezinárodní a evropská úprava Z mezinárodní úpravy definuje pojem dítěte Úmluva o právech dítěte. Dítětem se rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve.104 Ve Směrnici o ochraně mladistvých pracovníků je mladistvým každá osoba, která je mladší osmnácti let. Děti definuje tato směrnice jako všechny mladistvé, kteří nedosáhli věku 15 let nebo kteří stále plní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními předpisy. Dále směrnice rozlišuje kategorii nazvanou jako dospívající. Do této skupiny spadají osoby, které jsou starší 15 let, ale mladší 18 let, kteří již neplní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními předpisy.105

2.8.2 Česká a slovenská úprava Ve vnitrostátní úpravě se v soukromoprávních předpisech objevují tyto pojmy v ObčZ, ve kterém je upravena způsobilost k právům a povinnostem tak, že ji má i nenarozené dítě za předpokladu, že se narodí živé. S pojmem dítě pracuje ObčZ především v souvislosti s dědickým řízením a v souvislosti se zákonným zastupováním. ObčZ dále operuje s pojmem zletilost resp. nezletilost. V ustanovení § 8 ObčZ je za zletilou osobu považována taková fyzická osoba, která dovršila 18. rok. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá pouze uzavřením manželství (od 16 let). Pokud osoba nabude zletilosti uzavřením manželství a následně toto manželství zanikne, případně je prohlášeno za neplatné, tak se takto nabytá zletilost neztrácí. Pro účel této diplomové práce je relevantní úprava v zákoně ZoZ v ustanovení § 121 je uvedeno, že dítětem je každá fyzická osoba, která je mladší 15 let, nebo sice

103

BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 377. ISBN 978-807400-186-4. 104 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 – ve Sbírce zákonů publikována pod č.104/1991 Sb., čl. 1. 105 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 3.

30

starší 15 let, ale ještě nemá ukončenou povinnou školní docházku. Dítětem pak je až do doby, než tuto povinnou školní docházku dokončí. Podle ZP je mladistvým zaměstnancem zaměstnanec mladší 18 let a starší 15 let, což znamená, že v den 18. narozenin již zaměstnanec nespadá do výše uvedené kategorie. Pokud zaměstnanec nabude zletilosti uzavřením manželství před dosažením 18 let, nemá to právní význam pro posuzování, zda zaměstnanec spadá či nespadá do kategorie mladistvých zaměstnanců, neboť pracovněprávní subjektivita zaměstnance je pro účely ZP stanovena odlišně od úpravy právní subjektivity podle ObčZ (viz výše).106 Jenom pro srovnání, v trestně-právních předpisech, konkrétně v ustanovení § 126 trestního zákoníku,107 se dítětem rozumí osoba mladší 18 let, pokud trestní zákon nestanoví jinak. S pojmem mladistvý operuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže, který definuje mladistvého jako osobu, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku.108 Ve slovenské právní úpravě je v občianském zákonníku109 pojem zletilosti resp. nezletilosti definován stejně jako v ObčZ. V § 40 zákonníku práce110 je mladistvý zaměstnanec vymezen jako zaměstnanec mladší 18 let. Podle ustanovení § 11 zákonníku práce pracovněprávní subjektivita vzniká taktéž dosažením věku 15 let.

2.8.3 Srovnání K pojmu

„děti“

se

vyjadřuje

i

Nejvyšší

soud

ve

svém

usnesení

sp. zn. 7 Tdo 407/2006.111 V tomto řízení se jednalo o pachatele, který za různé sexuální praktiky nabízel dívkám mladším 18 let různě vysoké finanční částky, za což byl odsouzen podle § 205 odst 1 písm. a) trestního zákona,112 ve kterém je trestný čin spatřován v nakládání s pornografickým dílem, na kterém je zobrazeno dítě. Nejvyšší 106

BĚLINA M., et al.. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 964. ISBN 97880-7400-317-2. 107 Zákon č. 40/2009 Sb. trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 108 Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, § 2. 109 Zákon č. 40/1064 Z. z., občiansky zákonník, ve znění pozdějších předpisů, §§ 7 a 8. 110 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů. 111 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 7 Tdo 407/2006. 112 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném do 30. 11. 2007, § 205 odst. 1 písm. a): Ohrožování mravnosti (1) Kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost, a) která zobrazují dítě

31

soud vyšel z úvahy, že uvedená novela trestního zákona vychází z Úmluvy o právech dítěte, kde se dítětem rozumí osoba mladší 18 let (viz výše). Základní námitkou obviněného je jeho tvrzení, že ve výše zmíněném ustanovení soudy nesprávně pod pojem „dítě“ zařadily s odkazem na Úmluvu o právech dítěte osoby mladší 18 let, když za jediný možný výklad tohoto slova považuje ten, že se jedná o nedospělého jedince asi do 14 let věku, jak tento pojem definuje Slovník spisovného jazyka českého. S touto námitkou obviněného se Nejvyšší soud neztotožnil. Součástí právního řádu je i Úmluva o zákazu dětské práce, která rovněž výraz „dítě“ vztahuje na všechny osoby mladší 18 let. Evropská úprava (resp. úprava ve Směrnici o ochraně mladistvých pracovníků) se ve vymezení pojmů odlišuje od české úpravy tím, že pod pojmem mladiství chápe všechny osoby mladší 18 let, kdežto český právní řád pouze skupinu osob od 15-18 let. Kategorie osob od 15 do 18 let je v evropské legislativě nazývána jako dospívající. Tato drobná jazyková odchylka ale podle mého názoru nezpůsobuje nesoulad evropské a české úpravy, protože konkrétní věkové rozlišení je dostačující pro harmonizaci české a evropské úpravy. Česká a slovenská právní úprava vymezuje pojmy děti a mladiství shodně.

32

3 Pracovní činnost dětí

3.1 Směrnice Rady 94/33 ES o ochraně mladistvých pracovníků Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků zdůrazňuje, že děti a mladiství musí být považováni za specifickou ohroženou skupinu, a proto členské státy mají povinnost přijmout opatření chránící jejich bezpečí a zdraví. Dětská práce může být připuštěna jen v určitých případech a za speciálních podmínek.113 Zákaz práce dětí se nevztahuje na děti, které vykonávají kulturní a obdobné činnosti, dále na děti, které jsou starší 14 let a pracují v rámci střídavého vzdělávacího systému, příp. v rámci stáže ve společnosti, pokud je tato práce vykonávána za určitých stanovených podmínek (dále jen „děti pracující v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže“) a na děti, které jsou taktéž starší 14 let a vykonávají lehké práce (jiné než kulturní a obdobné). Tyto práce mohou vykonávat i děti, kterým je 13 let, ale pouze na omezený počet hodin týdně, přičemž druhy práce, které jsou takto vykonávány, musejí být vymezené vnitrostátními právními předpisy (dále jen „děti vykonávající lehké práce“).114 Lehkými pracemi jsou rozuměny práce, které vzhledem k povaze úkolů, jež zahrnují, a zvláštním podmínkám, za kterých jsou prováděny, nemohou škodit bezpečnosti, zdraví ani vývoji dítěte a nemohou ohrozit jeho pravidelnou školní docházku (příp. účast v programech přípravy na povolání a vzdělávacích programech), ani jeho schopnost využívat poskytovanou školní výuku.115 Podle mého názoru je úprava, povolující pracovní činnost dětí, v této směrnici vhodná, protože kdyby byla dětská práce absolutně zakázána, bez jakýchkoliv výjimek (včetně kulturní a obdobné činnosti), tak by to v různých oblastech (např. v televizním a jemu podobném) průmyslu mohlo vést k absurdním situacím (např. role dítěte ve věku 6 let by byla ztvárněna osobou 15 let starou). Pro děti, které mají umělecké (resp. kulturní či sportovní) sklony, by to bylo taktéž omezující, protože pokud chtějí své nadání rozvíjet, tak by jim mohl absolutní zákaz výkonu těchto činností stát v cestě. 113

BLANPAIN, R. European labour law. Austin : Wolters Kluwer, 2008. s. 467. ISBN 978-90-4112767-9. 114 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 4. 115 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 3.

33

Myslím si, že i úprava dovolující dětem od 13 let vykonávat lehké práce, pokud je správně vykládána a není zneužívaná, je dobrá. Stejně tak ustanovení povolující dětem od 14 let pracovat v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže je pro vývoj dítěte, jako budoucího pracovníka v určité oblasti, velice smysluplná. Pokud dítě vykonává kulturní (nebo obdobnou) činnost, lehké práce, nebo pracuje v rámci střídavého vzdělávacího programu (resp. v rámci stáže v podniku), je spravedlivé, aby za tuto činnost dostávalo odpovídající odměnu.

3.1.1 Kulturní a obdobná činnost Podmínkou pro vystupování dětí v kulturních, uměleckých, sportovních nebo reklamních činnostech je povolení, které je vydané příslušným orgánem pro každý jednotlivý případ. Jednotlivé členské státy si určí konkrétní podmínky, za kterých dítě může vykonávat pracovní činnost a také si určí podrobnosti řízení o vydání předběžného povolení. Povolení může být vydáno jedině za předpokladu, že činnosti, které bude dítě vykonávat, nebudou ohrožovat bezpečnost dítěte a nebudou škodit jeho zdraví a vývoji. Pracovní činnost dítěte nesmí ohrozit jeho pravidelnou školní docházku, příp. jeho účast v programech přípravy na povolání či programech, které jsou schválené pro odborné vzdělávání příslušným orgánem. Pro děti, které dosáhly věku 13 let, mohou být podmínky pracovní činnosti stanoveny odchylně. V modelingových agenturách může být schvalovací systém, který povoluje dětem tuto činnost, stanoven zvláštní úpravou a členské státy, které mají tento schvalovací systém upraven, si mohou tento systém zachovat.116

3.1.2 Podmínky pro pracovní činnost dětí Provozovatel činnosti, u kterého děti vykonávají pracovní činnost, je povinen přijmout opatření, jež jsou nezbytná pro bezpečnost a zdraví dětí. Musí vyhodnotit rizika pro děti v souvislosti s jejich prací a je nutné, aby takovéto vyhodnocení bylo provedeno ještě před tím, než dítě zahájí práci. Dále je nutná správná organizace pracovní činnosti dítěte. Místo, kde dítě vykonává svoji pracovní činnost, musí být vhodně uspořádané a vybavené. Uspořádání 116

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 5.

34

a výběr pracovních pomůcek, přístrojů a jiných činitelů musí být proveden tak, aby riziko ohrožení dítěte bylo minimální. Za předpokladu, že by se při vyhodnocování ukázalo, že riziko pro bezpečnost, tělesné nebo duševní zdraví či vývoj dětí tu existuje, je nutné, aby bylo zajištěno bezplatné odpovídající vyšetření a dohled nad zdravotním stavem dítěte. O prokázaných rizicích jsou informováni zákonní zástupci dětí.117

3.1.3 Zákaz určitých činností Některé činnosti, které v důsledku nedostatku zkušeností, neznalosti stávajících nebo možných rizik či nezralosti dítěte, představují pro bezpečnost, zdraví a vývoj dítěte zvláštní riziko, jsou pro děti zakázány. Jsou to např. činnosti, které přesahují tělesné nebo duševní schopnosti dítěte, činnosti zahrnující škodlivou expozici karcinogenům nebo záření, činnosti představující rizika úrazů, které dítě vzhledem k nedostatku zkušeností nebo vzdělání nemůže rozeznat nebo předpovídat, nebo činnosti ohrožující zdraví z důvodů mimořádné zimy nebo tepla, hluku nebo vibrací atd.118 Dětem je zakázána noční práce mezi 20. a 6. hodinou.119

3.1.4 Pracovní doba, doba odpočinku a přestávky v práci Pro děti, které pracují v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže a děti vykonávající lehké práce platí omezení pracovní doby, které je nutné vzhledem k ochraně zdraví a vývoje dítěte. Dítě, které pracuje v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže v podniku, může pracovat 8 hodin denně a 40 hodin týdně. Během školního období, mimo hodiny školní výuky, může dítě pracovat ve vyučovací den 2 hodiny denně a 12 hodin týdně. 7 hodin denně a 35 hodin týdně pro práce vykonávané po dobu nejméně jednoho týdne, kdy není školní výuka a 7 hodin denně a 35 hodin týdně pro lehké práce vykonávané dětmi, které již neplní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy. Myslím si, že úprava rozdílných maximálních limitů pracovní doby pro období během školního roku a pro období o prázdninách je velmi žádoucí, protože vzdělání dítěte je podle mne pro jeho budoucí vývoj a uplatnění natolik důležité, že by pracovní 117

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 6. Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 7. 119 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 9. 118

35

činnost, které se dítě věnuje během školního roku, neměla průběh vzdělání ohrozit ani omezit. Období, ve kterém není vykonávána žádná pracovní činnost dítěte, by měla být podle možností zahrnuta do školních prázdnin u dětí, které plní povinnou školní docházku.120 Toto ustanovení se týká dětí, které pracují v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže a dětí vykonávajících lehké práce. Pro děti je podle mne samozřejmě prospěšné, pokud mají o prázdninách možnost dostatečně si odpočinout a věnovat svůj čas něčemu jinému, než je práce. Na druhou stranu si ale myslím, že výkon uvedené práce v období školního roku, může být pro dítě více zatěžující, vzhledem k docházce do školy a s ní spojenými povinnostmi, než o prázdninách, kdy má dítě povětšinou více volného času. Čas, který je věnován vzdělávání dítěte, pracujícímu v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže v podniku, se zahrnuje do pracovní doby. Je-li dítě zaměstnáno více zaměstnavateli, pracovní dny a pracovní hodiny se sčítají.121 Děti musí mít za každých 24 hodin nárok na nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 14 hodin. Každých 7 dní mají nárok na odpočinek po dobu alespoň 2 dnů, a pokud by to bylo možné, tyto dny by měly následovat po sobě. Minimální doba odpočinku může být snížena, ale nesmí být kratší než 36 po sobě následujících hodin. U činností, které se vyznačují dělenými nebo krátkými pracovními obdobími během dne, může být doba odpočinku přerušována.122 Pokud pracovní doba přesahuje 4,5 hodiny, má dítě nárok na přestávku po dobu alespoň 30 minut, které by měly podle možností po sobě následovat.123

3.2 Pracovní činnost dětí a česká právní úprava

3.2.1 Splnění povinné školní docházky Práce fyzických osob, které nedovršily věku 15 let, je zakázána, stejně jako je zakázána práce fyzických osob, které ještě neukončily povinnou školní docházku.124 Školní 120

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 11. Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 8. 122 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 10. 123 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 12. 124 BĚLINA, M., et. al. Pracovní právo 4. přeprac. vyd..Praha : C. H. Beck, 2010. s. 73. ISBN 978-807400-186-4. 121

36

docházka je povinná po dobu 9 let, nejvýše však do konce školního roku, ve kterém žák dosáhne věku 17 let. Povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, jenž následuje po dni, kdy dítě dosáhne 6. roku, za předpokladu, že mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne 6 let v době počátku školního roku do konce kalendářního roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky už v tomto školním roce, avšak pouze za předpokladu, že je tělesně i duševně přiměřeně vyspělé a zákonný zástupce o to požádá. Další podmínkou přijetí dítěte narozeného v období od září do konce prosince k plnění povinné školní docházky je doporučující vyjádření školského poradenského zařízení. Podmínkou pro přijetí dítěte narozeného od ledna do konce června je doporučující vyjádření školského poradenského zařízení a odborného lékaře, které k žádosti přiloží zákonný zástupce.125

3.3 Práce dětí podle zákona o zaměstnanosti Osoby, které pro svůj nízký věk, nebo nedokončenou povinnou školní docházku, nesplňují podmínky nabytí pracovněprávní subjektivity, mohou vykonávat pouze uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost.126 Podmínky této činnosti jsou stanoveny v ZoZ.127 Takováto činnost ale není výkonem práce v pracovněprávním vztahu. Aby dítě mohlo vykonávat takovou činnost, je třeba povolení úřadu práce. Mezi tyto činnosti se neřadí zájmová kulturní činnost v amatérských souborech a základních uměleckých školách, vystupování na uměleckých a kulturních akcích pořádaných školou, činnost konaná v rámci výchovy ve školách a školských zařízeních podle vzdělávacích programů, účast na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud nejde o činnost za odměnu, při různých nekomerčních aktivitách apod.128 Dítě může tuto činnost vykonávat pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti a za předpokladu, že je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech a nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj.129 Tato právnická osoba je povinna zajistit soustavný 125

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 36. ZP, § 2 odst. 6. 127 ZoZ, §§ 121-124. 128 GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. s. 28 - 29. ISBN 978-80-7380-243-1. 129 ZoZ, § 121 odst. 2. 126

37

dohled způsobilou osobou v době dohodnuté pro činnost dítěte, případně i při dopravě na ni, pokud ji nevykonává zákonný zástupce, a vhodné podmínky odpovídající charakteru činnosti, kterou bude dítě vykonávat.130 „Pokud dítě vykonává činnost přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona131 a bude ji vykonávat nadále před dosažením věku 15 let nebo po dosažení věku 15 let, ale před ukončením povinné školní docházky, i po uplynutí 30 dnů po účinnosti tohoto zákona, je zákonný zástupce dítěte povinen požádat úřad práce o povolení výkonu takové činnosti dítěte, a to nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“132 Za předpokladu, že zákonný zástupce o povolení výkonu činnosti dítěte ve výše uvedené lhůtě požádá, může dítě vykonávat tuto činnost bez tohoto povolení do dne rozhodnutí o povolení výkonu umělecké nebo sportovní činnosti, nejdéle však po dobu 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti ZoZ. Pokud zákonný zástupce ve výše stanovené lhůtě o povolení výkonu činnosti dítěte nepožádá, nesmí dítě ode dne následujícího po uplynutí uvedené lhůty tuto činnost vykonávat.133 Řešení v ZoZ, které umožňuje dětem věnovat se umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti vyplývá z čl. 4 Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků,134 jenž umožňuje členským státům, aby přijaly opatření, podle kterých se zákaz práce dětí nebude vztahovat na uvedené činnosti.135

3.3.1 Použití zákoníku práce a zákona BOZP136 ZoZ ve svém § 121 odst. 5 odkazuje na použití ZP: „Na činnost dítěte se vztahuje § 101, 245 a 246 zákoníku práce; ustanovení § 103 až 106 zákoníku práce a § 2 až 8 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se použijí přiměřeně.“ Následující

ustanovení

se

týká

pracovních

podmínek

zaměstnanců

a mladistvých zaměstnanců, která ale obdobně platí i pro pracovní činnost dětí, v textu jsem přesto ponechala původní pojmy „zaměstnanec“ (resp. „mladistvý zaměstnanec“). Podle ustanovení § 101 ZP má zaměstnavatel mj. povinnost zajistit bezpečnost 130

ZoZ, § 121 odst. 4. ZoZ. 132 ZoZ, § 148 odst. 14. 133 ZoZ, § 148 odst. 15 a 16. 134 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994. 135 STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 202. ISBN 978-80-7357-501-4. 136 Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. 131

38

a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce. Ustanovení § 245 ZP se týká prací přesčas a prací v noci, která je pro mladistvé zakázána. Podle následujícího ustanovení § 246 mladiství nesmějí být zaměstnáváni pracemi pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol a pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví. Práce, při nichž jsou mladiství vystaveni zvýšenému nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohli vážně ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných fyzických osob, jsou taktéž zakázané. Ustanovení §§ 103 až 105 ZP ukládají zaměstnavateli různé povinnosti, týkající se požadavku, aby nepřipustil zaměstnávání pracemi, jejichž náročnost by neodpovídala schopnostem a zdravotní způsobilosti zaměstnance. Zaměstnavatel má dále mj. povinnost poskytnout informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zajistit osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje. Při pracovních úrazech a nemocech z povolání je zaměstnavatel zejména povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, příp. za účasti svědků, odborové organizace nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím či vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech. Ustanovení § 106 se vyjadřuje k jednotlivým právům a povinnostem zaměstnance, který se bude podílet na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí i tím, že bude dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost a o své zdraví. Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci137 se ve svých ustanoveních §§ 2 až 8 věnuje konkrétním požadavkům na pracoviště a pracovní prostředí, požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení, stejně jako požadavky na organizaci práce a pracovní postupy. Dále zde jsou vymezeny rizikové faktory pracovních podmínek (které se rozdělují na faktory fyzikální – např. hluk nebo vibrace a na biologické činitele – např. viry, bakterie, či plísně), příp. zákaz výkonu určitých prací (např. práce s azbestem a jinými chemickými látkami).

137

Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

39

3.3.2 Povolování výkonu činnosti dítěte K tomu, aby dítě mohlo vykonávat pracovní činnost podle ZoZ, potřebuje povolení. Toto povolení je vydáváno na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte (příp. žádost může podat i jiná osoba, která je odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu). Myslím si, že současná úprava povolovacího řízení a povolení, o které mohou žádat pouze zákonní zástupci dítěte (resp. osoby odpovědné za výchovu dítěte) by mohla být rozšířena, protože nevidím důvod, proč by o povolení nemohl zažádat i samotný provozovatel pracovní činnosti dítěte, vzhledem k tomu, že je na tom sám osobně zainteresovaný. Povolení podávané provozovatelem činnosti by bylo se souhlasem zákonného zástupce (resp. osoby odpovědné za výchovu dítěte) a samozřejmě i se souhlasem dítěte, pokud je tohoto souhlasu vzhledem ke svému rozumovému vývoji schopné. O podaném povolení rozhoduje úřad práce, jehož příslušnost se určuje podle trvalého pobytu dítěte a za předpokladu, že dítě nemá trvalý pobyt, podle místa, kde se zdržuje. Pro účely povolení, se rozlišují činnosti na: •

Uměleckou a kulturní – za tuto činnost se považuje vytváření autorských děl nebo provádění uměleckých výkonů podle autorského zákona138 a provádění úkonů zejména v oblasti hudební, pěvecké a taneční.

•

Reklamní – pod touto činností je zahrnuto provádění úkonů v reklamě139 a propagaci výrobků, služeb nebo jiných objektů a předmětů a činnost v modelingu.

•

Sportovní – jedná se o provádění sportovních výkonů na veřejnosti.140 Vykonává-li dítě činnost u více provozovatelů, musí se vydat samostatné

povolení pro každou z těchto činností.141 „Posuzování činnosti uváděné v podané žádosti o její povolení vychází vždy z toho, zda se jedná o komerční činnost, prováděnou výhradně za sjednanou odměnu

138

Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. 140 ZoZ, § 122 odst. 2. 141 ZoZ, § 122 odst. 8. 139

40

finančního, případně nefinančního charakteru, která je zdaněna podle zvláštního právního předpisu.“142 Povolení se vydává pro provozovatele činnosti, který chce, aby u něj dítě vykonávalo činnost. „Ve většině případů se bude jednat o právnické nebo fyzické osoby, které tuto činnost provozují jako hlavní předmět své činnosti (např. reklamní agentura) nebo jako jeden z předmětů své činnosti (např. televize, rozhlas, tisk). Může se však jednat i o fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají na základě živnostenského oprávnění.“143 „Za provozovatele činnosti nelze považovat subjekt (např. agenturu), který vede databázi zájemců (dětí) a jehož činnost spočívá ve zprostředkování možnosti, na základě které by zájemce (dítě) prostřednictvím svého zákonného zástupce mohlo uzavřít smlouvu o výkonu činnosti s třetí osobou, pro kterou bude požadovaný výkon činnosti dítěte jako skutečného provozovatele ve svém důsledku prováděn.“144

3.3.3 Obsah žádosti o povolení Obsahem písemné žádosti jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení. Patří sem:145 •

Identifikační údaje dítěte, identifikační údaje jeho zákonného zástupce (pokud by šlo o cizince, který nemá na území České republiky bydliště, místo, kde se zdržuje) a identifikační údaje provozovatele činnosti.

•

Písemný souhlas dítěte s tím, že bude činnost vykonávat, za předpokladu, že je dítě s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost schopno vyjádřit svůj názor.

•

Lékařský posudek praktického lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Zpravidla se jedná o lékaře, v jehož zdravotní péči dítě je. Rozhodující je konkrétní a objektivní lékařský posudek o tom, zda dítě může ze zdravotního hlediska vykonávat zvolené úkony při uvedené konkrétní činnosti.146

142

Stanovisko MPSV k povolování výkonu činnosti dítěte po provedené novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, k 1.1.2009. Integrovaný portál MPSV [online]. Aktualizováno 2008-12-31 [cit. 201102-28]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/cinnost_ditete>. 143 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 365-366. ISBN 80-7273-111-4. 144 Stanovisko MPSV k povolování výkonu činnosti dítěte po provedené novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, k 1.1.2009. Integrovaný portál MPSV [online]. Aktualizováno 2008-12-31 [cit. 201102-28]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/cinnost_ditete>. 145 ZoZ, § 122 odst. 3. 146 STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 204. ISBN 978-80-7357-501-4.

41

•

Druh, místo a charakteristika pracovních podmínek činnosti výkonu. Místem výkonu činnosti, kde bude dítě činnost vykonávat, může být např. interiér Národního divadla v Praze, exteriér plaveckého areálu, dabingové studio, exteriéry filmového studia Barrandov, exteriéry Moravského krasu apod. včetně uvedení konkrétní adresy – pokud je to možné). Za konkrétní charakteristiku pracoviště nelze považovat „exteriéry a interiéry na území ČR“. Bude-li dítě vykonávat více druhů činností, případně tutéž činnost na několika pracovištích, je nutné podrobně uvést u každého druhu činnosti charakteristiku pracoviště, případně uvést samostatně charakteristiku všech pracovišť.147

•

Doba, po kterou bude dítě zvolenou činnost vykonávat. Dítěti lze povolit výkon činnosti nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích (ode dne následujícího po dní právní moci rozhodnutí o povolení), nejdéle do doby, do které je fyzická osoba považována za dítě.148 Na základě písemné žádosti může příslušný pracovní úřad před uplynutím platnosti povolení prodloužit jeho platnost na dobu nezbytně nutnou k dokončení činnosti dítěte, nejdéle na dobu 2 měsíců (prodloužení je potřebné k naplnění původního cíle povolení – např. dotočení filmových scén149). O povolení je možno žádat i opakovaně, avšak je nutné přihlédnout ke zdravotnímu stavu dítěte (pokud je žádost zamítnuta pro lékařský posudek, lze žádost o vydání povolení téže činnosti konané za stejných podmínek podat znovu nejdříve po 3 měsících ode dne právní moci zamítnutého povolení).150 Formulář žádosti o povolení výkonu činnosti dítěte lze získat na úřadě práce,

příp. stáhnout z internetových stránek Ministerstva práce a sociálních věcí.151 Vydané povolení je platné pouze pro území České republiky.

3.3.4 Povolení V řízení o povolení výkonu činnosti je účastníkem i provozovatel činnosti. V povolení příslušný úřad práce stanoví podmínky a rozsah pro výkon činnosti, rozvrh činnosti 147

Stanovisko MPSV k povolování výkonu činnosti dítěte po provedené novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, k 1.1.2009. Integrovaný portál MPSV [online]. Aktualizováno 2008-12-31 [cit. 201102-28]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/cinnost_ditete>. 148 ZoZ, § 121 odst. 1. 149 STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 206. ISBN 978-80-7357-501-4 150 ZoZ, § 123 odst. 7. 151 vzor formuláře žádosti k povolení výkonu činnosti dítěte v příloze č. 1

42

a odpočinku v závislosti na druhu a rozsahu činnosti, ale i způsob, jakým má být zajištěna ochrana zdraví a bezpečnosti při výkonu činnosti. V povolení jsou dále uvedeny minimální požadavky na zajištění vhodných pracovních podmínek. Pokud má úřad práce pochybnosti o tom, že činnost není pro dítě vhodná, nebo že existují jiné skutečnosti, které by bránily dítěti ve výkonu činnosti, vyžádá si vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí.152 „Provozovateli činnosti jsou uloženy povinnosti k zajištění bezpečných podmínek při výkonu činnosti. Jde především o zajištění bezpečnosti s ohledem na možná rizika, která mohou být zejména u malých dětí vysoká. Odpovědnost za dodržení těchto povinností budou mít všichni vedoucí zaměstnanci provozovatele činnosti v rozsahu svých funkcí, jako je tomu v pracovněprávním vztahu.“153 Úřad práce rozhodnutí o povolení (resp. nepovolení) výkonu činnosti dítěte bez zbytečného odkladu doručí i příslušnému oblastnímu inspektorátu práce, neboť i on je při výkonu činnosti dítěte s ohledem na své kontrolní pravomoci oprávněn vykonávat kontrolu.154 Úřad práce dále vede evidenci povolení vydaných k činnosti dítěte, jejíž údaje jsou určené výhradně pro účely vydání povolení.155

3.3.5 Smlouvy uzavřené podle jiných právních předpisů V odst. 9 ustanovení § 123 je uvedeno, že pokud ZoZ nestanoví jinak, vydaným povolením zůstávají nedotčeny obsah a forma smluv, které se sjednávají podle zvláštních právních předpisů, jakož i nároky z nich vyplývající. Jestliže tedy dítě sjednalo smlouvu podle ObčZ nebo podle autorského zákona156 k výkonu umělecké nebo kulturní činnosti, tak nároky, jež z nich plynou, jsou nedotčeny, avšak k této činnosti musí být vydáno povolení podle ZoZ, aby byly zajištěny ochranné podmínky při výkonu činnosti.157

152

ZoZ, § 122 odst. 7 a 9. STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 204. ISBN 978-80-7357-501-4. 154 tamtéž, s. 206. 155 ZoZ, § 123 odst. 8 a 10. 156 Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 157 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 369. ISBN 80-7273-111-4. 153

43

3.3.6 Doba výkonu činnosti a doba odpočinku Dítě může vykonávat určitou činnost jen po vymezenou dobu. S ohledem na praxi a v souladu se Směrnicí o ochraně mladistvých pracovníků158 se jako nejvhodnější kritérium ukázalo vymezit dobu činnosti pro dítě, které ještě neplní povinnou školní docházku, na činnost probíhající po dobu školního roku a v průběhu školních prázdnin.159 Dítě, které ještě neplní školní docházku, může vykonávat pracovní činnost 2 hodiny denně, ale to pouze za předpokladu, že celková délka činnosti za týden nepřesáhne 10 hodin. Dítě, které už je školou povinné, může vykonávat činnost 2 hodiny ve vyučovací den a 12 hodin týdně během období školního vyučování mimo hodiny školní výuky, přičemž denní doba výkonu činnosti nesmí přesáhnout 7 hodin. V období školních prázdnin může dítě vykonávat činnost 7 hodin denně, ale max. 35 hodin týdně. Možnost vykonávat pracovní činnost o prázdninách ve větším rozsahu, než během období školní výuky, je ovlivněna podle mne hlavně tím, že během školního roku dítě nemá tolik volného času, protože musí plnit povinnosti v souvislosti s povinnou školní docházkou (srov. oddíl 3.1.4). Za dobu výkonu činnosti je nutné považovat i dobu potřebnou pro přípravu na výkon činnosti v místě výkonu činnosti.160 Pokud dítě vykonává činnost pro více provozovatelů, doby jeho činností se sčítají a nesmějí přesahovat uvedené limity.161 Doba odpočinku pro dítě při výkonu činnosti v rozsahu 4,5 hodiny denně a více je stanovena nejméně na 2x 15 minut a jednou 45 minut. Do doby výkonu činnosti se doba odpočinku nezapočítává. Po skončení výkonu denní činnosti musí mít dítě nepřetržitý odpočinek v délce 14 hodin. Za předpokladu, že dítě vykonává činnost v 5 po sobě jdoucích kalendářních dnech, musí následovat odpočinek v rozsahu 2 po sobě jdoucích kalendářních dnů. V každém kalendářním týdnu dítě nesmí vykonávat činnost alespoň 2 kalendářní dny.162 „Toto opatření by mělo především chránit zdravotní stav dítěte a zároveň by nemělo docházet k situacím, kdy by výkon činnosti

158

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994. STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 205. ISBN 978-80-7357-501-4. 160 ZoZ, § 123 odst. 1. 161 ZoZ, § 123 odst. 3. 162 ZoZ, § 123 odst. 1, 2, 5. 159

44

bránil dítěti v dalším vzdělávání nebo docházce do školy, případně účasti na výukových programech.“ 163

3.3.7 Zákaz práce v noci Dítě nesmí vykonávat činnost v době od 22. hodiny do 6. hodiny. Pokud u dítěte, které plní povinnou školní docházku není následující den po dnu, kdy končí tato doba, dnem školního vyučování, je výkon činnosti zakázán v době mezi 22:30 a 6. hodinou (tzn., že dítě může vykonávat činnost do 22:30, pokud další následují den je den volna – jedná se např. o dny, po kterých následuje sobota a neděle, svátky, nebo dny v době školních prázdnin).164

3.3.8 Náhrada škody Provozovatel činnosti, u kterého dítě vykonává činnost, je povinen pro případ náhrady škody, včetně náhrady škody na zdraví, k níž by mohlo dojít při výkonu činnosti, sjednat pojištění. Takto sjednané pojištění musí být uvedeno v povolení. „Náhrada škody způsobené dítětem provozovateli činnosti nebo provozovatelem činnosti dítěti se řídí občanským zákoníkem. Výše náhrady škody způsobené provozovateli činnosti dítětem nesmí přesáhnout v jednotlivém případě 0,70 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikla škoda. Výši průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku vyhlásí ministerstvo na základě údajů Českého statistického úřadu sdělením uveřejněným ve Sbírce zákonů. Povinnost provozovatele činnosti nahradit škodu je však dána i v případě, kdy provozovatel činnosti dodržel povinnosti vyplývající z právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“165 V případě úrazu dítěte při výkonu činnosti se hodnotí, zda ke škodě došlo porušením právní povinnosti (protiprávním úkonem) ze strany osob, které za provozovatele činnosti jednaly nebo činnost dítěte prováděly a za tuto činnost byly odpovědny. Dále musí být splněny další podmínky, a to vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění ve formě 163

STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. s. 206. ISBN 978-80-7357-501-4. 164 ZoZ, § 123 odst. 4. 165 ZoZ, § 122 odst. 4.

45

úmyslu nebo nedbalosti, přičemž ale dle výše uvedeného ustanovení platí, že odpovědnost provozovatele činnosti bude i v případech, kdy dodržel všechny předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.166 Podle ObčZ se posuzuje i způsob a rozsah náhrady škody. „Za skutečnou škodu se podle tohoto zákoníku považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodní události ve zničení, ztrátě, zmenšení, snížení či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jeho věcí a jiných práv, jakož i hodnot ocenitelných penězi, jako jsou pohledávky, duševní vlastnictví apod. a jež představuje majetkové hodnoty nezbytné k uvedení věcí v předešlý stav. Ve vztahu k zákoníku práce je takový pojem náhrady škody podle občanského zákoníku nesporně širší a pro potřeby uplatnění náhrady škody v případě činnosti dětí také plně použitelný.“167

3.3.9 Řízení o zákazu výkonu činnosti dítěte V ustanovení § 124 ZoZ jsou vymezeny situace, kdy úřad práce zakáže výkon činnosti dítěte. Jedná se o případy, kdy dítě vykonává činnost bez povolení, provozovatel činnosti při výkonu činnosti dítěte porušil jeho povinnosti (ať už stanovené ZoZ nebo i jinými právními předpisy) a nebo podle lékařského posudku, který byl vydán až v době po vydání rozhodnutí o povolení a který deklaruje, že není výkon činnosti pro dítě vhodný. Bezprostředně po té, co se úřad práce dozví o skutečnosti, která spadá pod výše uvedené případy, je povinen výkon činnosti zakázat. Je-li důvodné podezření, že u dítěte došlo ke ztrátě zdravotní způsobilosti či k jiným skutečnostem, které znemožňují dítěti výkon činnosti, je zákonný zástupce dítěte, ošetřující lékař, oblastní inspektorát práce a orgán sociálně-právní ochrany dítěte povinen sdělit tyto skutečnosti příslušnému úřadu práce. I škola má ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí168 povinnost uplatnit součinnost s orgánem sociálně-právní ochrany dětí v případech, kdy je ohrožen zdravý vývoj dítěte nebo povinná školní docházka, a musí tomuto orgánu oznámit skutečnosti, které brání výkonu některé z výše uvedených činností. Orgán sociálně-právní ochrany

166

JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 366. ISBN 80-7273-111-4. 167 tamtéž, s. 366-367. 168 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

46

dětí by pak měl doporučit úřadu práce neudělení povolení k takové pracovní činnosti dítěte. Podobný režim se očekává od školy také v případě, že povolení bylo vydáno, ale v průběhu činnosti dítěte se projeví jakékoliv negativní důsledky.169 Prohlášení o zákazu činnosti sdělí úřad práce zákonnému zástupci a provozovateli činnosti a od tohoto dne má zákonný zástupce i provozovatel činnosti povinnost tuto činnost ukončit. Toto prohlášení o zákazu činnosti může úřad práce učinit písemně nebo ústně. Za předpokladu, že ho učiní ústně, musí provést o tomto ústním prohlášení zápis a vydat na místě písemné potvrzení. Toto písemné potvrzení a prohlášení učiněné písemně obdrží zákonný zástupce i provozovatel činnosti. Do 15 kalendářních dnů od sdělení o zákazu činnosti dítěte musí úřad práce vydat rozhodnutí o zákazu výkonu činnosti.170 Podle zákona o inspekci práce171se fyzická osoba dopustí přestupku a právnická osoba se dopustí správního deliktu na úseku výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti tím, že umožní dítěti výkon této činnosti bez povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší. Za tento přestupek nebo správní delikt lze uložit orgánem inspekce práce provinivším se subjektům pokutu až do výše 2 000 000 Kč.172 Stejně tak je úřad práce oprávněn sankcionovat zákonného zástupce dítěte za přestupek, kterého se dopustí tím, že umožní výkon zmíněné činnosti dítěte bez patřičného povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší, a to až do výše 100 000 Kč.173

3.4 Pracovní činnost dětí a slovenská právní úprava Pracovní právo Slovenské republiky vychází ze zákazu dětské práce obdobně jako evropské nebo české právo. K práci dětí se ve slovenské právní úpravě vyjadřuje zákonník práce174 ve svém ustanovení § 11 odst. 4 a 5: „Práca fyzickej osoby vo veku do 15 rokov alebo práca fyzickej osoby staršej ako 15 rokov do skončenia povinnej školskej dochádzky je 169

VALENTA, J.Nová legislativa v praxi ředitele školy. Zákon o zaměstnanosti. RiS - Řízení školy. 2004, č. 3, s. 10. ISSN 1214-8679. 170 ZoZ, § 124. 171 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, §§ 21 a 34. 172 BIČÁKOVÁ, O. Výkon umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dítěte. Práce a mzda. 2010, roč. 58, č. 5, s. 38. ISSN 0032-6208. 173 Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, § 22. 174 Zákon č. 311/2001 Z. z., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů.

47

zakázaná. Tieto fyzické osoby môžu vykonávať ľahké práce, ktoré svojím charakterom a rozsahom neohrozujú ich zdravie, bezpečnosť, ich ďalší vývoj alebo školskú dochádzku len pri a) účinkovaní alebo spoluúčinkovaní na kultúrnych predstaveniach a umeleckých predstaveniach, b) športových podujatiach, c) reklamných činnostiach. Výkon ľahkých prác uvedených v odseku 4 povoľuje na žiadosť zamestnávateľa príslušný inšpektorát práce po dohode s príslušným orgánom verejného zdravotníctva. V povolení sa určí počet hodín a podmienky, za ktorých sa ľahké práce môžu vykonávať. Príslušný inšpektorát práce odoberie povolenie, ak podmienky povolenia nie sú dodržiavané.“ Výkon pracovní činnosti dítěte podle uvedeného ustanovení se uskutečňuje za určitých podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stejně jako s určitým ohledem na povinnost dítěte ve vztahu k povinné školní docházce. Ve vztahu k požadavkům Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků nedošlo k plné transformaci účelu směrnice, která například v čl. 6 vyžaduje, aby byl zaměstnavatel povinný informovat všechny děti, které pracují, o možných rizicích vykonávané práce, o přijatých opatřeních, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tuto informační povinnost má mít zaměstnavatel i ve vztahu k zákonným zástupcům.175

3.4.1 Charakter pracovní činnosti dítěte Ve slovenské právní teorii i praxi je sporné, či dítě, které vykonává pro zaměstnavatele pracovní činnost, můžeme považovat za subjekt pracovního práva a jestli tedy spor, který vznikne v souvislosti s výkonem pracovní činnosti dítěte, bude pracovní či občanskoprávní spor. Další diskutabilní otázkou je, zda výkon dětské práce vůbec můžeme zahrnovat do oblasti pracovních vztahů, vzhledem k tomu, že dítě nemá pracovněprávní subjektivitu. Podle názoru JUDr. Miroslava Tichého176 pracovní činnost uskutečňovaná dětmi, kterým ještě nebylo 15 let, má všechny znaky závislé práce a i přesto, že dítě nemá pracovněprávní subjektivitu, právě charakter vykonávané

175

TICHÝ, M. Zákaz detskej práce. Poradca.sk Informačný portál [online]. Aktualizováno 2007 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z: . 176 slovenský odborník v oblasti pracovního práva, spoluautor odborné příručky na CD-ROM Zákonníku práce v komentároch a vzoroch.

48

práce odůvodňuje, aby výkon pracovní činnosti dítěte byl zakotvený v oblasti pracovněprávních vztahů a ne v oblasti občanskoprávních vztahů.177 Právní kvalifikace práce dětí jako občanskoprávní vztahy by podstatně snížila míru jejich právní ochrany v porovnání s postavením v oblasti pracovněprávních vztahů. Dětský věk (do 15 let) vyžaduje vyšší právní ochranu v porovnání s tou, která je poskytována dospělým zaměstnancům.178

3.4.2 Povolení Výkon uvedených „prací“ se povoluje na žádost zaměstnavatele a povoluje ji příslušný inspektorát práce po dohodě s příslušným orgánem veřejného zdravotnictví. V povolení musí být uveden určitý počet hodin a podmínky, za kterých budou děti tyto práce vykonávat.179

3.5 Srovnání Česká právní úprava respektuje mezinárodní dokumenty, jimiž je Česká republika vázána a to především čl. 32 Úmluvy o právech dítěte, jehož obsahem je právo dítěte na ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoliv práce, která může být nebezpečná nebo bránit vzdělávání dítěte, škodit jeho zdraví nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji.180 Tuzemská právní úprava pracovní činnosti dětí je rovněž v souladu s čl. 7 Evropské sociální charty, jenž mj. ukládá členským státům povinnost stanovit minimální věk pro přijetí do zaměstnání nad 15 let se stanovenými výjimkami a s Úmluvou o minimálním věku pro vstup do zaměstnání, která vyžaduje právní úpravu činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní.

177

TICHÝ, M. Zákaz detskej práce. Poradca.sk Informačný portál [online]. Aktualizováno 2007 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z: . 178 BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 108. ISBN 978-80-7400172-7. 179 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 11 odst. 5. 180 JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. s. 370. ISBN 80-7273-111-4.

49

Česká právní úprava je v souladu i se Směrnicí o ochraně mladistvých pracovníků,181 nikde nejsou přesáhnuty vytyčené limity, avšak úprava v ZoZ nevyužívá všechny možnosti pracovní činnosti dětí, která je výše zmíněnou Směrnicí navrhována. Podle Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků se pracovní činnosti může věnovat i dítě starší 14 let v rámci střídavého vzdělávacího systému nebo v rámci stáže a dále mohou za určitých podmínek děti starší 13 let vykonávat tzv. lehkou práci. Institut vykonávání tzv. lehkých prací v ZoZ o zaměstnanosti upraven není, což děti na jednu stranu chrání před možným zneužitím tohoto institutu, ale na druhou stranu jim to i brání přivydělat si jednoduchou prací, která by jejich fyzický a rozumový vývoj nemusela ohrožovat. Slovenská právní úprava týkající se pracovní činnosti dětí je velice podobná úpravě v českém právním řádu. Zakotvení pracovní činnosti dětí do zákonníku práce182 může podporovat dojem, že dítě, které vykonává pracovní činnost, má postavení zaměstnance (viz výše názor JUDr. Miroslava Tichého). I podle komentáře prof. Heleny Barancové,183 má dítě, které sice nemá pracovněprávní subjektivitu, ale vykonává pro zaměstnavatele lehkou práci, zejména z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, postavení zaměstnance. Tento názor podle prof. Heleny Barancové je patrný i v zahraniční právní literatuře. Na dítě se v takovém případě hledí jako na subjekt hodný speciální ochrany, a proto ve vztahu k němu platí ještě přísnější právní předpisy. Nevyhnutelnost zvláštní ochrany dítěte při výkonu práce, která musí být vyšší než ochrana příslušející zaměstnancům, vede zákonodárce v mnohých zemích k tomu, že dítě vykonávající práci pro zaměstnavatele považují za kvazi zaměstnance a regulaci výkonu dětské pracovní činnosti zahrnují do oblasti pracovního práva.184 Podle mého názoru je zakotvení pracovní činnosti dětí do zákona odlišného od ZP vhodnější řešení. Myslím si, že česká úprava přiznávající pracovněprávní subjektivitu osobám až při splnění určitých podmínek (viz oddíl 1.4.2), je přehledná

181

„Právní úprava v dalších státech Evropské unie (např. ve Francii, Švédsku, Belgii) vychází ze zmíněné směrnice. Například jihoevropské země (Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko) zaujímají negativní postoj k dětské práci a zaměstnávání dětí do patnácti let je zakázáno absolutně, v zemích střední a západní Evropy (Rakousko, Belgie, Francie, Nizozemsko, Německo) existuje přísná a detailní legislativa upravující práci dětí, např. vymezení minimálního pracovního věku“. více na: Zákaz dětské práce platí od 1. října 2004. newsletter.cz právní a daňový magazín [online]. Aktualizováno 2004-10-01 [cit. 2011-03-19]. Dostupné z: < http://www.newsletter.cz/view.php?cisloclanku=2004100101> 182 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů. 183 slovenská odbornice na pracovní právo, autorka např. publikace Pracovné právo v európskej perspektíve, Slovak Labour Law, Pracovné právo 21. storočia atd. 184 BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 108. ISBN 978-80-7400172-7.

50

a zahrnutí dětí jako subjektů pracovněprávního vztahu s pracovněprávní subjektivitou (byť i omezenou), by mohlo mnohé zkomplikovat a úpravu znepřehlednit, protože by bylo nutné mnohé instituty v ZP upravit (např. rozsah pracovní doby atd.). Souhlasím, že pro výkon pracovní činnosti dítěte musí platit přísnější právní úprava, což ale podle mého názoru umožňuje i úprava v ZoZ, kde se na dítě nepohlíží jako na kvazi zaměstnance, ale jako na speciální subjekt, pro kterého platí zvláštní podmínky při výkonu pracovní činnosti a specifické instituty (např. výkon pracovní činnosti jen na základě povolení).

51

4 Zaměstnávání mladistvých

4.1 Směrnice Rady 94/33/ES o ochraně mladistvých pracovníků Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků se týká všech osob mladších 18 let, a tedy i mladistvých (tak jak je chápe úprava v českém právním řádu, tj. osob od 15 – 18 let; ve směrnici je tato skupina nazvaná jako dospívající – viz oddíl 2.8.3; pro účely dalšího zpracování budu tuto skupinu osob nazývat jednotně jako mladistvé). Kritéria, která jsou stanovena pro pracovní činnost dětí, jsou obdobným způsobem vytyčena i pro mladistvé, proto zde uvádím jen stručný přehled pracovních podmínek mladistvých ve srovnání s podmínkami pro pracovní činnost dětí s odkazem na předchozí zpracované kapitoly. Zaměstnavatel je povinen zajistit určitá opatření pro ochranu bezpečnosti a zdraví mladistvých (viz oddíl 3.1.2) a pokud se ukáže, že tu existuje riziko pro bezpečnost, tělesné nebo duševní zdraví nebo pro vývoj mladistvých zaměstnanců, mají mladiství zaměstnanci právo na informace o těchto rizicích a o opatřeních, která byla přijata v této oblasti. (V případě pracovní činnosti dětí jsou informováni zákonní zástupci dětí). Vzhledem k tomu, že i u mladistvých existuje zvýšené riziko zranitelnosti, jsou vybrány určité práce, které jsou pro mladistvé zakázané (viz oddíl 3.1.3), což je podle mého názoru vhodné opatření, ač se může zdát, že je do jisté míry pro mladé lidi diskriminační a nedovoluje konkrétním mladistvým zaměstnancům vykonávat zvolenou činnost, které by jinak byli v určitých případech objektivně schopni. Přesto se domnívám, že zájem společnosti na ochraně mladých lidí jako celku tu má převažovat a také převažuje nad konkrétním zájmem jednotlivce, a proto souhlasím s touto úpravou.

4.1.1 Pracovní doba, doba odpočinku a přestávky v práci Pracovní doba pro mladistvé zaměstnance je stanovena na max. 8 hodin denně a 40 hodin týdně, přičemž je-li mladistvý zaměstnanec zaměstnán více zaměstnavateli, pracovní hodiny se sčítají.185 Doba nepřetržitého odpočinku pro mladistvé zaměstnance

185

srov. úpravu v ZP v oddíle 4.2.2.

52

je upravena na 12 hodin za každých 24 hodin a za každých 7 dní má mladistvý zaměstnanec nárok na odpočinek po dobu alespoň 2 dnů pokud možno po sobě jdoucích. Z technických či organizačních důvodů může být minimální doba odpočinku snížena, ale nesmí být kratší, než 36 po sobě následujících hodin. Doba odpočinku u práce, která se vyznačuje dělenými nebo krátkými pracovními obdobími, může být (stejně jako v případě pracovní činnosti dětí) přerušována. Odchýlení se od této úpravy je možné leda pokud to vyžadují objektivní důvody (a za předpokladu, že bude mladistvým zaměstnancům poskytnuta vhodná doba odpočinku) u prací v odvětví námořní dopravy nebo rybolovu, práce v ozbrojených silách nebo u policie, práce v nemocnicích nebo obdobných zařízeních, práce v zemědělství, práce vykonávané v odvětví cestovního ruchu nebo v odvětví hotelů, restaurací a kaváren a činnosti, které se vyznačují dělenými pracovními obdobími během dne. S touto úpravou souhlasím, protože by podle mého názoru bylo jinak velice složité ve výše zmíněných odvětvích dodržovat striktně stanovené pevné hranice doby odpočinku a v praxi by to bylo těžko aplikovatelné. Přestávky v práci jsou stanoveny stejně jako pro děti v případě výkonu pracovní činnosti (oddíl 3.1.4), tj. po odpracování 4,5 hodiny má mladistvý zaměstnanec nárok na 30 minut odpočinku.186

4.1.2 Noční práce Pro mladistvé zaměstnance platí zákaz nočních prací, ač jinak upravený než při výkonu pracovní činnosti dítěte. Mladiství nesmějí práci vykonávat buď mezi 22. až 6. hodinou nebo 23. až 7. hodinou. Během této zakázané doby může být práce mladistvých povolena jen pro zvláštní odvětví činnosti, ale to jen za předpokladu, že bude zajištěn dohled dospělého, pokud je tento dohled nezbytný, přičemž ale mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní zůstává práce zakázána. Pro určité případy však platí, že mladiství zaměstnanci mohou pracovat i během doby zákazu noční práce, za předpokladu, že to vyžadují objektivní důvody. Jedná se o práce vykonávané v odvětví námořní dopravy nebo rybolovu, práce v ozbrojených silách nebo u policie a práce v nemocnicích nebo obdobných zařízeních. Před případným přidělením na noční práce a poté v pravidelných odstupech mají

186

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 8 a 10.

53

mladiství zaměstnanci nárok na bezplatné lékařské vyšetření a vyšetření své způsobilosti, ledaže má práce během zákazu noční práce výjimečnou povahu.187

4.1.3 Práce mladistvých zaměstnanců v případě zásahu vyšší moci Za okolností, které jsou uvedeny ve směrnici 89/391 EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci188, tj. během událostí, které nastaly za neobvyklých a nepředvídatelných okolností, jež jsou mimo kontrolu zaměstnavatele, nebo při mimořádných situacích, jejichž následkům by nebylo možné zabránit ani při náležité péči,189 mohou členské státy povolit odchylky od max. pracovní doby, od úpravy zakazující noční práce, od stanovené doby odpočinku a přestávek v práci pro mladistvé zaměstnance. Tyto odchylky jsou možné za podmínky, že jsou tyto práce dočasné a nesnesou odkladu, dospělí pracovníci nejsou k dispozici a zároveň že mladistvým zaměstnancům budou poskytnuty odpovídající náhradní doby odpočinku ve lhůtě 3 týdnů.190 Myslím si, že toto ustanovení, upravující použití pracovní síly mladistvých zaměstnanců v případě vyšší moci, není vzhledem k obvyklé mimořádnosti takovýchto událostí a vzhledem k dodatečné náhradní době odpočinku pro mladistvé zaměstnance ve větší míře přitěžující, ba dokonce může být i v zájmu mladistvého zaměstnance podílet se větší měrou své práce na zvládnutí mimořádné situace.

4.2 Pracovní podmínky mladistvých a česká právní úprava Mladiství, kteří již mají pracovněprávní subjektivitu (viz oddíl 1.4.2), mohou být účastníky pracovněprávních

vztahů

a vykonávat

závislou

práci

pro

svého

zaměstnavatele. Vzhledem k jejich nízkému věku ale nejsou mladiství zaměstnanci ještě biologicky dozrálí a některé práce (např. vysoce fyzicky namáhavé) by mohly ohrozit jejich další zdravý vývoj. V tomto věku není možné hovořit ani o mentální vyzrálosti, a tudíž by výkonem některých prací mohli ohrozit i své spolupracovníky či způsobit velkou škodu. Rovněž sociálně nejsou mladiství zpravidla zcela samostatní. 187

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 9. Směrnice Rady 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci z roku 1989. 189 Směrnice Rady 89/391/EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci z roku 1989, čl. 5 odst. 4. 190 Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994, čl. 13. 188

54

Z těchto důvodů je nutné, aby byly pro mladistvé zaměstnance, v souladu s evropskou úpravou, stanoveny zvláštní pracovní podmínky, které se projevují např. ve stanovení kratší týdenní pracovní doby, zákazem některých prací, v povinnosti pravidelně se podrobovat lékařským prohlídkám atd.191 Věková hranice, do které je mladistvým zaměstnancům poskytována ochrana, je stanovena pevně – tj. dosažením věku 18 let, nelze totiž zkoumat psychickou a fyzickou vyspělost každého jedince zvlášť. Vláda může rozšířit zákaz výkonu některých prací i pro fyzické osoby do 21 let.192

4.2.1 Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců v zákoníku práce V ZP jsou pracovní podmínky pro mladistvé zaměstnance upraveny v části 10., dílu 5. Úvodní ustanovení k tomuto dílu ukládá zaměstnavateli povinnost utvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců.193 Zaměstnavatel má povinnost zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, včetně jejich pracovních podmínek, je zakázána jakákoliv diskriminace, mj. i s ohledem na věk. Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců se ale nepovažují za nerovné podmínky, ačkoliv s ohledem na věk zaměstnanců omezují částečně některá jejich práva. Na mladistvé ženy se navíc vztahují ustanovení, která se týkají zaměstnankyň obecně.194 V dřívějším zákoníku práce195 byla upravena spolupráce zaměstnavatele se zákonnými zástupci mladistvého (viz oddíl 2.6.1), podle současné právní úpravy platí, že: „Zaměstnavatel není povinen oznamovat zákonným zástupcům mladistvého zaměstnance skutečnosti týkající se jeho pracovního poměru... Pro pracovněprávní vztahy získá zaměstnanec dosažením věku 15 let plnou právní způsobilost k právům a právním úkonům a ani jeho zákonní zástupci nemají právo s právními důsledky do sjednaného pracovněprávního vztahu jakkoli zasahovat.“196 S tímto přístupem 191

GALVAS, M. Pracovní právo – Vzory smluv a dokumentů. Praha : Computer Press, 2002. s. 20. ISBN 80-7226-817-1. 192 BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 377. ISBN 978-807400-186-4. 193 ZP, § 243. 194 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 637. ISBN 97880-7400-317-2. 195 Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 31. 12. 2006. 196 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 637. ISBN 97880-7400-317-2.

55

souhlasím, protože se domnívám, že stanovení zvláštních pracovních podmínek pro mladistvé zaměstnance, je pro jejich zdraví a vývoj dostačující ochrana a informování zákonných zástupců mi přijde z tohoto hlediska nadbytečné. Zvláštní pracovní podmínky pro mladistvé zaměstnance platí pro všechny pracovněprávní vztahy, tedy i pro krátkodobé vztahy a pracovněprávní vztahy konané na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.197 Stejně tak tyto zvláštní pracovní podmínky platí, pokud zaměstnavatel sjednal pracovní poměr na dobu určitou (resp. neurčitou) a rozhodující není ani skutečnost, zda je zaměstnanec současně studentem nebo jaký byl sjednán rozsah konaných prací.198

4.2.2 Odpovědnost mladistvého zaměstnance za škodu Každý zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.199 Odpovědnost je dána i v situaci, kdy zaměstnanec nesplnil povinnosti při odvrácení škody.200 Mladiství zaměstnanci ale nemohou uzavřít tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti. ZP omezuje způsobilost fyzické osoby, která dosáhla 15 let, pokud jde o uzavření dohody o odpovědnosti podle § 252 ZP k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Takovouto dohodu může zaměstnanec uzavřít až v den, kdy dosáhne věku 18 let, což mladistvého zaměstnance chrání před zvýšenou odpovědností za případný schodek

na svěřených hodnotách.201 Odpovědnost mladistvého

zaměstnance je vyloučena i v případě, kdy se jedná o ztrátu svěřených předmětů podle ustanovení § 255 a násl. ZP, která také smí být uzavřena, až když fyzická osoba dosáhne věku 18 let. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Cz 45/87202 může dohodu o hmotné odpovědnosti pracovník platně uzavřít již v průběhu dne, který datem odpovídá tomu dni, kdy se pracovník před 18 lety narodil. 197

tj. dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce. BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 638. ISBN 97880-7400-317-2. 199 Zavinění se nevyžaduje akorát v případech odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat a odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů, jež se ale na mladistvé zaměstnance nevztahují, ZP, 250. 200 ZP, § 251. 201 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 638. ISBN 97880-7400-317-2. 202 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1987, sp. zn. 6 Cz 45/87. 198

56

Rozsah náhrady škody se určuje podle ustanovení §§ 257 a násl. ZP.

4.2.3 Pracovní doba, přestávky v práci a doba odpočinku Podle ZP je max. stanovená týdenní pracovní doba 40 hodin, přičemž délka směny v jednotlivých dnech nesmí překročit 8 hodin.203 „Předcházející úprava v ZP omezovala rozsah stanovené týdenní pracovní doby zaměstnanců mladších 18 let na 30 hodin a délku směny na 6 hodin, což přinášelo komplikace v praxi (např. při prázdninových brigádách i z hlediska rozvrhování odborné praxe v učilištích). Proto byla prodloužena délka pracovní doby mladistvých na 40 hodin týdně a délka směny stanovena na 8 hodin.“204 Zaměstnavatel je povinen poskytnout mladistvému zaměstnanci 30 min. přestávku nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo, přičemž se tato doba započítává do pracovní doby.205 Doba nepřetržitého odpočinku u mladistvého zaměstnance v týdnu nesmí činit méně než 48 hodin (u dospělých zaměstnanců to je 35 hodin).206

4.2.4 Přiměřená práce Mladiství zaměstnanci mohou být zaměstnáváni jen pracemi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji a při výkonu těchto prací jim musí být poskytnuta zvýšená péče.207 Přiměřené práce, pro uloženou povinnost zaměstnavatele, nejsou dále právní úpravou stanoveny a blíže vymezeny, za jediné určující hledisko je jejich vztah k fyzickému a rozumovému rozvoji. Je to i z toho důvodu, že není možné kasuisticky každou práci konkrétně právním předpisem stanovit, tak aby nebyla zbytečně podrobná, a tím i nepřehledná. V ZP se přiměřeností prací zabývá ustanovení § 244.„Ustanovení i bez bližší specifikace zavazuje zaměstnavatele k dalším povinnostem nad rámec již uložených

203

ZP, § 79a. Komentář k zákoníku práce, § 79a. ASPI [databáze]. Verze 13 pro Windows. Wolters Kluwer ČR a.s., 2010 [cit. 2011-03-14]. 205 ZP, § 88. 206 ZP, § 92 odst. 1. 207 ZP, § 244. 204

57

zákazů výkonu některých prací mladistvými ve vyhlášce č. 288/2003 Sb.208, omezení délkou pracovní doby v § 79a apod.“209 Přiměřenost prací se neposuzuje ve vztahu k fyzickému nebo rozumovému vývoji konkrétního mladistvého zaměstnance, ale obecně k fyzickému a rozumovému rozvoji odpovídajícímu obecně dosaženému věku. Zákaz výkonu jiných než přiměřených prací se týká výkonu konkrétního druhu práce, ale také se může týkat pouze některých prací vyplývajících ze sjednaného druhu práce. Zpravidla jde o práce, které jsou fyzicky namáhavé, zatěžující jednostranně mladistvého zaměstnance výkonem opakovaných monotónních činností, práce vyžadující dlouhodobou pozornost, práce, které vyžadují samostatné rozhodování, odpovědnost, případně i kontrolu ostatních zaměstnanců atd. Přiměřenost práce je také nutné zkoumat ve vztahu k požadovanému vzdělání, délce praxe a praktickým zkušenostem a dovednostem nutných pro výkon práce. Mezi přiměřené práce se zpravidla neřadí takové práce, kde je nutné rychlé rozhodování a na mladistvého zaměstnance působí stresová zátěž, nebo práce, při jejímž výkonu je vyšší možnost způsobení závažných následků, včetně rozsahu důsledku vzniklých škod.210

4.2.5 Zákaz práce přesčas a v noci „Zaměstnavatel nesmí mladistvé zaměstnance zaměstnávat prací přesčas a prací v noci. Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší než 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého zaměstnance nezbytný. Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu.“211 Prací přesčas se rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních 208

Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, ve znění pozdějších předpisů (dále také „vyhláška stanovující zakázané práce“). 209 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 638-639. ISBN 978-80-7400-317-2. 210 tamtéž, s. 639. 211 ZP, § 245 odst. 1.

58

směn.212 Zaměstnavatel nemůže mladistvému zaměstnanci nařídit práci přesčas a nemůže se s mladistvým zaměstnancem ani na výkonu práce přesčas dohodnout. Ochranou před nařizováním práce přesčas zajišťuje i ustanovení § 79a ZP, které stanovuje nejvyšší přípustnou délku týdenní pracovní doby u mladistvého zaměstnance – tj. 40 hodin. Zákaz práce přesčas pro mladistvé zaměstnance není prolomen ani tím, že za výkon práce přesčas by v dohodě se zaměstnancem mohlo být namísto příplatku za práci přesčas poskytnuto náhradní volno.213 Noční práce je práce konaná v době mezi 22. a 6. hodinou. Absolutní zákaz práce v této době platí pro zaměstnance, kteří jsou mladší 16 let. Mladiství zaměstnanci, starší 16 let, mohou výjimečně noční práce vykonávat, ale to jen za předpokladu, že budou dodrženy podmínky stanovené výše zmíněným ustanovením.

4.2.6 Zakázané práce pro mladistvé zaměstnance Zákazy vykonávaných prací jsou stanoveny přímo ZP a vyhláškou stanovující zakázané práce. Mladistvým zaměstnancům jsou na základě ustanovení § 246 ZP zakázány práce pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol. Z tohoto zákazu neexistuje výjimka. Zaměstnavatel nesmí dále mladistvé zaměstnance zaměstnávat pracemi, při nichž jsou vystaveni zvýšenému riziku nebezpečí úrazu nebo při jejichž výkonu by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví ostatních zaměstnanců nebo jiných osob. Zaměstnavatel nesmí mladistvé zaměstnance zaměstnávat pracemi, které jsou pro mladistvé zaměstnance nepřiměřené, nebo škodí jejich zdraví. „K vydání seznamů těchto prací a pracovišť, včetně stanovení podmínek, za nichž je možno tyto práce vykonávat z důvodu přípravy na povolání, je zmocněno vyhláškou Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Seznam těchto prací a pracovišť je upraven ve vyhlášce č. 288/2003 Sb.214Vyhláškou jsou rozšířeny zákazy některých prací na zaměstnance až do věku 21 let.“215

212

ZP, § 78 odst. 1 písm. i). BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 640. ISBN 97880-7400-317-2. 214 Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, ve znění pozdějších předpisů. 215 BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 641-642. ISBN 978-80-7400-317-2. 213

59

Zákazem určitých prací se zabývá i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec sp. zn. 31 To 571/2000.216 V tomto řízení se jednalo o mladistvého zaměstnance (pro účely tohoto oddílu dále jen „poškozený“), který pracoval v truhlářství, kde při střetu ruky s pracovním nástrojem frézky utrpěl amputaci palce levé ruky, těžké zhmoždění levé ruky se zlomeninami druhého a pátého prstu a následkem tohoto pracovního úrazu je poškozený v invalidním důchodu. V tomto případě byla projednávána trestní odpovědnost zaměstnavatele a mistra truhlářské dílny. Zaměstnavatel se hájil tím, že nemůže nést odpovědnost za následek, ke kterému došlo na zdraví poškozeného, protože nemohl ovlivnit skutečnost, že poškozený pracoval na frézce, vzhledem k tomu, že konkrétní rozdělení pracovních úkolů a odpovědnost s tím spojenou, je náplní práce mistra výroby. Zaměstnavatel jen rámcově stanoví plán práce. Mistr výroby se bránil tím, že úraz poškozeného vznikl z důvodu jeho nepozornosti a nerespektování jeho pokynů (spočívající v předvedení práce na frézce). Soud prvního stupně uznal zaměstnavatele i mistra výroby vinnými nedbalostním trestným činem ublížení na zdraví.217 Krajský soud odsuzující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a usnesením zamítl odvolání zaměstnavatele i mistra výroby. Aplikoval tehdy platné ustanovení § 167 odst. 2 zákoníku práce,218 podle kterého mladiství nesmějí být zaměstnáváni pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem v tomto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví. Podle mého názoru soudy obou instancí rozhodly správně. Pokud se mladistvý zaměstnanec dostane při výkonu své práce k činnosti, která je pro něj nebezpečná, je nutné, aby mu dohlížející pracovník vzhledem k objektivně hrozícím rizikům takovou práci nepřidělil.

4.2.7 Povinnost zaměstnavatele poskytnout jinou přiměřenou práci Zaměstnavatel má povinnost poskytnout mladistvému zaměstnanci jinou přiměřenou práci, která bude pokud možno odpovídat jeho kvalifikaci, v případě, kdy mladistvý zaměstnanec nesmí pro stanovený obecný zákaz této práce pro všechny mladistvé takovou práci vykonávat. Stejnou povinnost má i tehdy, když mladistvý zaměstnanec

216

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 8. 11. 2000, sp. zn. 31 To 571/2000. 217 Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném do 31. 12. 2009, § 224 odst. 1 a 2. 218 Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 30. 9. 1999.

60

nemůže vykonávat práci podle lékařského posudku ze zdravotních důvodů. Povinnost zaměstnavatele poskytovat jinou přiměřenou práci se vztahuje výhradně na práce, pro které se dostalo mladistvému zaměstnanci výchovy k povolání.219

4.2.8 Seznam mladistvých zaměstnanců Podle § 246 odst. 5 ZP je zaměstnavateli uložena povinnost vést seznam mladistvých zaměstnanců, kteří jsou u něj zaměstnáni a uvést v něm požadované údaje (tj. jméno, příp. jména, příjmení, datum narození a druh práce, jenž mladistvý zaměstnanec vykonává). Povinnost uvedení v seznamu se vztahuje na zaměstnávání všech mladistvých zaměstnanců bez ohledu na to, zda práci konají v pracovním poměru, na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Pro uvedení v seznamu není rozhodující ani doba, po kterou je pracovní poměr sjednán, tzn., že se vztahuje na pracovní poměry na dobu určitou i neurčitou.220 Tato povinnost pro zaměstnavatele byla uložena proto, aby Česká republika mohla ratifikovat Úmluvu MOP č. 138, o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání,221 kterou český prezident podepsal v roce 2007.

4.2.9 Lékařská vyšetření Ochrana mladistvých zaměstnanců je sledována i díky uložení výslovné povinnosti zaměstnavatele zabezpečit na své náklady povinné ověřování zdravotního stavu mladistvých zaměstnanců ve stanovených případech a lhůtách.222 Vyšetření, které není hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění, musí zaměstnavatel mladistvému zaměstnanci uhradit. Náklady, jež jsou spojené s vyšetřením, jsou v tomto případě daňově uznatelným nákladem. Lékařské vyšetření je zaměstnavatel povinen zajistit před vstupem do pracovního poměru a v průběhu pracovního poměru vždy před převedením na jinou práci. Povinnost není výslovně upravena pro případ změny pracovní smlouvy ve sjednaném druhu práce po dohodě zaměstnance a zaměstnavatele podle ustanovení § 40 ZP. Z účelu uložené povinnosti lze však dovodit, že se povinnost zajistit lékařské vyšetření vztahuje i na změnu sjednaného druhu práce, i přesto, že se 219

BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 640. ISBN 97880-7400-317-2. 220 tamtéž, s. 642. 221 Úmluva MOP č. 138, o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání z roku 1976, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 24/2008 Sb. 222 ZP, § 247.

61

nejedná o jednostranné převedení na jinou práci, tak jak je upravuje ustanovení § 41 ZP.223 Pravidelné lékařské vyšetření je zaměstnavatel povinen zabezpečit nejméně jednou ročně. Četnost pravidelných vyšetření musí být zaměstnavatelem zvolena ve vztahu k možným rizikům, namáhavosti a možnému zdravotnímu ohrožení, které vyplývá z vykonávané pracovní činnosti. Z ustanovení § 247 odst. 2 vyplývá, že mladistvý zaměstnanec se musí těmto lékařským vyšetřením podrobit. 224 „Při ukládání pracovních úkolů mladistvému zaměstnanci se zaměstnavatel řídí lékařským posudkem vydaným zařízením závodní preventivní péče.“225

4.2.10 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Přestože ZP stanovuje obecně, že zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, odstraňovat rizikové a namáhavé práce,226 je v případě zaměstnávání mladistvých zaměstnanců povinnost zaměstnavatele ještě zdůrazněna.227 Další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci rozvádí zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,228 kde jsou upraveny požadavky na pracoviště, pracovní prostředí, na organizaci práce a jiné podmínky, které mají zajistit ochranu zdraví a života.

4.3 Praktické vyučování Podle ustanovení § 65 školského zákona229 se vzdělávání na střední škole člení na teoretické a praktické vyučování a výchovu mimo vyučování. Praktické vyučování se pak dělí na odborný výcvik, cvičení, učební praxi, odbornou nebo uměleckou praxi a sportovní přípravu, a to podle jednotlivých oborů vzdělání. Toto rozdělení je provedeno zejména ustanoveními vyhlášky o středním vzdělávání a vzdělávání 223

BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. s. 642-643. ISBN 978-80-7400-317-2. 224 tamtéž, s. 643. 225 ZP, 247 odst. 3. 226 srov. ZP, §§ 101 a násl. 227 HOCHMAN, J. et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2008. s. 644. ISBN 978-807201-724-9. 228 Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. 229 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

62

v konzervatoři (dále také „vyhláška o středním vzdělávání“).230 Odborná nebo umělecká praxe a sportovní příprava může být uskutečňována i v období školních prázdnin po dobu stanovenou rámcovým vzdělávacím programem. Jde například o některé obory vyučované na střední zemědělské škole nebo na střední hotelové škole, kdy praxi v průběhu školního vyučování nelze uskutečňovat.231 Praktické vyučování probíhá ve školách (resp. školských zařízeních) nebo na pracovištích fyzických či právnických osob, které mají oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání a uzavřely se školou smlouvu o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání. Vyhláška o středním vzdělávání konkrétně upravuje, co má tato smlouva zejména obsahovat.232 Na žáky se při praktickém vyučování vztahují ustanovení ZP, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. „Fyzické nebo právnické osobě, na jejímž pracovišti se uskutečňuje praktické vyučování, školský zákon nepřiznává nárok na úhradu výdajů, které jí vzniknou při uskutečňování praktického vyučování, z prostředků státního rozpočtu nebo od jiných subjektů (např. právnické osoby vykonávající činnost příslušné školy, v níž se uskutečňuje teoretické vyučování). Není však vyloučeno, aby součástí smlouvy o obsahu a rozsahu praktického vyučování a podmínkách pro jeho konání podle § 12 vyhlášky č. 13/2005 Sb., mezi právnickou osobou vykonávající činnost školy a fyzickou nebo právnickou osobou byla i otázka vzájemné úhrady některých výdajů.“233

4.3.1 Odměňování za práci odvedenou během praktického vyučování V praxi velice často diskutovanou otázkou je dohoda ředitele školy nebo školského zařízení s právnickou nebo fyzickou osobou, která má oprávnění k činnosti související s daným oborem vzdělání, ohledně způsobu odměňování žáků za produktivní práci, která je také podle ustanovení § 13 písm. f) vyhlášky o středním vzdělávání náležitostí smlouvy, kterou spolu uzavírají. Podle ustanovení § 122 odst. 1 školského zákona platí, že žákům středních škol a studentům vyšších odborných škol poskytuje odměnu 230

Vyhláška 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů (dále také „vyhláška o středním vzdělávání“). 231 DANDOVÁ, E. Praktické vyučování, 1. část. RiS. – Řízení školy. 2010, č. 2, s. 11. ISSN 1214-8679. 232 Vyhláška 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů, § 12. 233 KATZOVÁ, P. § 65. Školský zákon, Organizace středního vzdělávání. ASPI – Školský zákon. Komentář. 2008, s. 297.

63

za produktivní činnost právnická osoba, která vykonává činnost školy, a to z prostředků získaných touto produktivní činností. Výši této odměny stanoví ředitel školy podle rozsahu a kvality produktivní činnosti. Pokud žáci konají praktické vyučování nebo studenti odbornou praxi u jiné osoby, poskytuje jim odměnu za produktivní činnost tato osoba. Pro účely tohoto zákona se za produktivní činnost považuje činnost, která přináší příjem. Minimální výše měsíční odměny za produktivní činnost pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin je 30 % minimální mzdy.234 Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby nebo v případě, že žák nevykonával produktivní činnost po dobu celého měsíce, se výše odměny za produktivní činnost úměrně upraví.235 Odměna má charakter odměny za vykonanou práci, nemá tedy v žádném případě výchovný charakter. Vzhledem k tomu, že tato otázka je vždy v pozornosti rodičů i samotných žáků, je třeba ke stanovení výše odměny přistupovat velice uvážlivě, aby žáci a také jejich rodiče neměli pocit, že jejich produktivní činnost není doceňována.236

4.3.2 Způsobená nebo utrpěná škoda během teoretického a praktického vyučování ZP upravuje situace, kdy dojde během vyučování k nějaké škodě.237 „Předmětné ustanovení upravuje, za jakých podmínek a komu odpovídají za způsobenou škodu některé kategorie osob při přípravě na budoucí povolání, stejně tak jakým způsobem jim odpovídá příslušné zařízení. Jedná se o právní úpravu nesystematicky udržovanou v zákoníku práce, která má být řešena v občanském zákoníku.“238 S tímto názorem souhlasím, protože si myslím, že institut náhrady škody je typický občanskoprávní institut a i náhrada škody, způsobená v souvislosti s pracovní činností dítěte (viz oddíl 3.3.8) se řídí občanským zákoníkem.

234

Právní úprava výše minimální mzdy je obsažena v nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. 235 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 122 odst. 1. 236 DANDOVÁ, E. Praktické vyučování, 1. část. RiS. – Řízení školy. 2010, č. 2, s. 11. ISSN 1214-8679. 237 ZP, § 391. 238 HŮRKA, P. et. al. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku. Olomouc : ANAG, 2008. s 829. ISBN 978-80-7263-481-1.

64

4.3.3 Charakter vykonávané práce „Je však nutné zdůraznit, že výše uvedené v žádném případě neznamená, že by při praktickém vyučování vznikal mezi žákem a subjektem, u něhož se praktické vyučování vykonává (...) pracovněprávní vztah.“239 Ačkoliv se při práci v rámci praktického vyučování používají určitá ustanovení ZP, nelze mluvit o výkonu závislé práce v pracovněprávním vztahu. Školský zákon v kontextu s vyhláškou o středním vzdělávání má vlastní úpravu smlouvy, která je v rámci praktického vyučování uzavírána, má vlastní způsob odměňování a vlastní úpravu výkonu této práce, ale jsou tu patrné i podobnosti s výkonem závislé práce v pracovněprávním vztahu.240 Na vztah vznikající při výkonu práce během praktického vyučování lze podle mne nahlížet jako na vztah sui generis, který v sobě má určité znaky pracovněprávního vztahu, ale okolnosti jeho uskutečňování jsou natolik specifické, že je nutné na něj pohlížet jako na samostatnou kategorii.

4.4 Odborná praxe absolventů škol V ustanovení § 229 je upravena odborná praxe absolventů škol. Toto ustanovení se ale vztahuje na absolventy (ať už středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol nebo vysokých škol), kterým zaměstnavatel zabezpečuje přiměřenou odbornou praxi k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce (tato odborná praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat). Absolventem se rozumí zaměstnanec vstupující do zaměstnání na práci odpovídající jeho kvalifikaci, jestliže celková doba jeho odborné praxe nedosáhla po řádném (úspěšném) ukončení studia přípravy 2 let, což zpravidla bývají fyzické osoby, které již dosáhly věku 18 let, a tudíž již nespadají do kategorie mladistvých zaměstnanců, a proto zde tento institut uvádím jen okrajové pro dokreslení právní úpravy zabývající se prací mladých lidí.

239

Komentář ke školskému zákonu, § 65. ASPI [databáze]. Verze 13 pro Windows. Wolters Kluwer ČR a.s., 2010 [cit. 2011-03-14]. 240 Za předpokladu, že je práce vykonávaná v rámci praktického vyučování opakovaně, svobodně, závislé a nesamostatně, na ekonomickou a právní odpovědnost zaměstnavatele (viz podkapitola 1.1) a žák mimo to bývá na střední škole zpravidla starší 15 let (a má ukončenou základní povinnou docházku), a proto má i pracovněprávní subjektivitu, je tu patrná velká podobnost s pracovněprávními vztahy.

65

4.5 Pracovní podmínky mladistvých a slovenská právní úprava Pracovní podmínky mladistvých zaměstnanců jsou ve slovenském právním řádu upraveny velice podobně, jako v českém. Slovenský zákonník práce upravuje požadavky při zaměstnávání mladistvých zaměstnanců v ustanovení §§ 171 – 176, kde jsou rozebrány konkrétní pracovní podmínky. Výraznějším rozdílem od úpravy v českém ZP je snad jen to, že ve slovenském zákonníku práce zůstává užší spolupráce se zákonnými zástupci mladistvých zaměstnanců (v českém ZP se už spolupráce se zákonnými zástupci mladistvých zaměstnanců nevyžaduje – viz oddíl 2.6.1 a 4.2.1). Zákonník práce nekonkretizuje formu spolupráce zaměstnavatele se zákonnými zástupci mladistvých zaměstnanců, jde zejména

o

spolupráci

zákonných

zástupců

mladistvého

zaměstnance

se zaměstnavatelem v souvislosti se založením a skončením pracovního poměru.241 Porušení povinnosti zaměstnavatele vyžádat si vyjádření zákonného zástupce je porušení pracovněprávních předpisů, ale nezpůsobuje neplatnost právního úkonu zaměstnavatele.242 Mladistvý zaměstnanec může okamžitě skončit pracovní poměr v případě, kdy nemůže vykonávat práci bez ohrožení své morálky.243 Zákonník práce vymezuje práce, které jsou mladistvým zaměstnancům zakázané a takovými pracemi je zaměstnavatel, ale také školy a občanská sdružení, v rámci účasti na výchově mládeže, nesmějí zaměstnávat.244 Mladistvým zaměstnancům je podle zákonníku práce zakázána práce přesčas, práce v noci a pracovní pohotovost.245 Absolutní zákaz pracovní pohotovosti pro mladistvé zaměstnance platí dle zákonníku práce i za situace, kdy by o pracovní pohotovost požádal sám mladistvý zaměstnanec.246 Seznam prací a pracovišť, které jsou mladistvým zaměstnancům zakázány, je uveden v nařízení vlády, ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré

241

Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 172. BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 555. ISBN 978-80-7400172-7. 243 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 69. 244 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 173. 245 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 174. 246 BARANCOVÁ, H. Slovenské a europské pracovné práco. Žilina : Nakladatelství Poradca podnikatela, 2004. s. 721. ISBN 80-8893-132-0. 242

66

povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov.247 Tato právní úprava je velice podobná české. I podle slovenského zákonníku práce má zaměstnavatel povinnost zabezpečit lékařské vyšetření mladistvého zaměstnance, který se musí těmto vyšetřením podrobit. Mladistvý zaměstnanec mladší 16 let může pracovat max. 30 hodin týdně (i za předpokladu, že pracuje pro více zaměstnavatelů). Mladistvý zaměstnanec, který již dovršil věku 16 let, může pracovat max. 37, 5 hodin týdně, přičemž v průběhu 24 hodin nesmí pracovní čas přesáhnout 8 hodin.248 Mladistvý zaměstnanec, jehož pracovní směna je delší než 4,5 hodiny, má nárok (stejně jako podle ustanovení ZP) na pracovní přestávku na odpočinek a jídlo v délce 30 minut.249 Ustanovení § 174 odst. 2 ukládá zaměstnavateli povinnost, aby nepoužíval takový způsob odměňování, který by vedl při zvyšování pracovních výkonů k ohrožení bezpečnosti zdraví mladistvých zaměstnanců. (V českém ZP se tato povinnost vztahuje vůči všem zaměstnancům, nejen mladistvým.250)

4.5.1 Pracovní smlouva s žákem střední odborné školy nebo s žákem učiliště Praktické vyučování pro žáky středních odborných škol a konzervatoří je upraveno ve slovenském školském zákoně251 v ustanovení § 43 velice podobným způsobem, jako v českém školském zákoně.252 V Zákonníku práce je ale na rozdíl od úpravy v českém ZP navíc zakotvena pracovní smlouva s žákem střední odborné školy nebo s žákem učiliště.253 Po úspěšném vykonání závěrečné zkoušky, resp. maturitní zkoušky, nebo skončení studia – přípravy na povolání (dále jen „závěrečná zkouška“), je zaměstnavatel, u kterého se žák připravoval na povolání (dále také „žák“ nebo „učeň“), povinný s ním

247

Nařízení vlády č. 286/2004 Z.z., ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov, ve znění pozdějších předpisů. 248 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 85. 249 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 91. 250 ZP, § 103 odst. 1, písm. k. 251 Zákon č. 245/2008 Z. z., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 252 Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů. 253 Střední vzdělávání na Slovensku se dělí na nižší střední odborné vzdělání – sem patří i studium na odborném učilišti, střední odborné vzdělání, úplné střední všeobecné vzdělání, úplné střední odborné vzdělání. Více v zákoně č. 245/2008 Z. z., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 16.

67

uzavřít pracovní smlouvu (bez zkušební doby). Jde o výjimku ze zásady smluvnosti v pracovním právě. Další výjimkou ze zásady smluvnosti je také povinnost zaměstnavatele dohodnout druh práce v pracovní smlouvě tak, aby tento odpovídal kvalifikaci, kterou žák získal ve svém oboru.254 Zákonník práce umožňuje stranám se dohodnout i jinak. Uzavření takovéto smlouvy může zaměstnavatel odmítnout jen po projednání se zástupci zaměstnanců, pokud nemá pro žáka vhodnou práci, protože se mění jeho úkoly, anebo pro zdravotní nezpůsobilost žáka.255 Smlouva může být s žákem uzavřena už před skončením studia, nejdříve však v den, kdy žák dovrší veku 15 let. Zaměstnavatel může s žákem uzavřít dohodu, ve které se žák zaváže, že po vykonání závěrečné zkoušky zůstane u zaměstnavatele v pracovním poměru po určitou dobu, max. na 3 roky. Takováto dohoda se musí uzavřít písemně při uzavírání pracovní smlouvy. Dále je v tomto ustanovení rozebrána povinnost hrazení nákladů zaměstnavateli v případě, že zaměstnanci vznikne v době, kdy se zavázal k práci u zaměstnavatele podle výše zmíněné dohody, pracovní vztah k jinému zaměstnavateli. Tento jiný zaměstnavatel pak má povinnost uhradit předchozímu zaměstnavateli poměrnou část nákladů na přípravu k povolání žáka v jeho oboru (pokud se nedohodnou jinak). Přiměřené náklady na výchovu k povolání zákonník práce nevymezuje, interpretace tohoto pojmu je možná jenom podle základních zásad zákonníku práce. Tato úhradová povinnost zaměstnavatele vzniká i za předpokladu, že žák nevyužívá získanou kvalifikaci zaměstnance.256 Této povinnosti hradit náklady může být zaměstnavatel zbaven při splnění určitých podmínek (např. v případě, kdy žák nemůže vykonávat podle lékařského posudku povolání, na které se připravoval).257 K nákladům vynaloženým na výchovu učně se vyjadřuje i rozsudek Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 26/77,258 který uvádí, že tyto náklady nelze považovat za bezdůvodné obohacení za předpokladu, že učeň nesplnil svůj závazek zůstat u zaměstnavatele v pracovním poměru na dohodnutou dobu. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení tu nemůže uplatňovat ani zaměstnavatel, který nahradil jinému zaměstnavatelovi na jeho žádost přiměřené náklady vynaložené na výchovu 254

BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 255. ISBN 978-80-7400172-7. 255 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 53. 256 BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 255. ISBN 978-80-7400172-7. 257 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 53 odst. 5. 258 Rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 22. 12. 1977, sp. zn. 4 Cz 26/77.

68

tohoto zaměstnance.

4.5.2 Dohoda o brigádnické práci studentů Fyzická osoba, která má status studenta, může uzavřít se zaměstnavatelem dohodu o brigádnické práci studentů, na základě které může student vykonávat práci jen v rozsahu, který nepřekračuje v průměru polovinu určené týdenní pracovní doby (dodržování přípustného rozsahu práce se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda uzavřená, nejdéle za 12 měsíců).259 Právní status studenta zákonník práce nevymezuje, pro účely zákonníku práce lze za studenta považovat fyzickou osobu, která má pracovněprávní subjektivitu a soustavně se připravuje na povolání. Pokud by však student (např. studující při zaměstnání) byl zaměstnancem v pracovněprávním poměru, jeho právní status zaměstnance by měl přednost před právním statusem studenta. Účastníkem pracovněprávního vztahu na základě dohody o brigádnické práci studenta může být student denního studia i dálkového.260 Dohoda musí být uzavřená písemně a musí splňovat zákonem stanovené požadavky na obsah. V dohodě lze sjednat způsob jejího skončení, a pokud způsob ukončení z dohody nevyplývá, je možné ji ukončit dohodou účastníků k sjednanému dni, jednostranně lze vypovědět dohodu bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou.261

4.6 Srovnání Česká i slovenská právní úprava zaměstnávání mladistvých zaměstnanců je v souladu s požadavky Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků. Maximální limity, které jsou směrnicí vytyčeny, nejsou porušeny, ačkoliv v jednotlivých úpravách jsou drobné odchylky. Směrnice povoluje mladistvým zaměstnancům pracovat max. 8 hodin denně a 40 hodin týdně, což český ZP využívá a stanovuje stejný limit. Podle slovenského zákonníku práce může mladistvý zaměstnanec pracovat méně hodin týdně (viz podkapitola

4.5),

což

podle

mého

názoru

může

způsobovat

komplikace

259

Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 227. BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. s. 615. ISBN 978-80-7400172-7. 261 Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 228. 260

69

při zaměstnávání (viz oddíl 4.2.3), a proto si myslím, že úprava stanovující pracovní dobu na 40 hodin týdně je z hlediska praxe lepší resp. efektivnější. V české i slovenské právní úpravě je určitým způsobem popsána práce mladých lidí, kteří se připravují na své budoucí povolání nejen v teoretickém vyučování, ale i praktickou výukou.

V Zákonníku práce je navíc upravena povinnost uzavření

pracovní smlouvy s žákem střední odborné školy nebo s žákem odborného učiliště. Podle mého názoru je toto ustanovení, přikazující uzavření smlouvy, do jisté míry omezující, především tedy z pohledu zaměstnavatele (např. pokud je žák sice zdravotně způsobilý, ale má nedostatečnou pracovní morálku a nedosahuje požadovaných výkonů, tak pro mne, jako pro zaměstnavatele, není příliš výhodné s ním uzavírat pracovní smlouvu bez zkušební doby). Paradoxně tak může docházet k tomu, že takovému žáku začnou být kladeny překážky již v průběhu jeho studia, protože po jeho dokončení by již zaměstnavateli v souvislosti s propuštěním vznikaly další náklady. Na druhou stranu z pohledu mladého člověka, který jako absolvent bez praxe může jen s obtížemi hledat práci, je to ustanovení, které mu tyto nesnáze pomůže překlenout. Stejně tak ustanovení, upravující dohodu žáka a zaměstnavatele, kde se žák zaváže, že po skončení přípravy na povolání zůstane pracovat u zaměstnavatele na určitou dobu a s tím i spojené uhrazování přiměřených nákladů jiného zaměstnavatele (viz oddíl 4.5.1) jsou podle mého názoru velice rozporuplná ustanovení. V případě, že bych byla v roli zaměstnavatele, který si takto „připravil“ mladého člověka pro budoucí povolání a kterého si takovouto dohodou i „pojistil“, že u něj žák zůstane, když do něj vložil svoje prostředky, je to pro mne velice smysluplné ustanovení. Z pohledu mladého člověka (za předpokladu, že přistoupím na tuto dohodu) je to ale ustanovení, které mne do jisté míry svazuje při pohybu na pracovním trhu, protože jiný zaměstnavatel mne nebude chtít zaměstnat vzhledem k tomu, že by za mne musel původnímu zaměstnavateli ještě zaplatit, což by pro něj nemuselo být zrovna výhodné. Domnívám se, že úprava, která může vést k znepružnění pracovního trhu pro mladé lidi, není příliš dobrá, ač má samozřejmě i své kladné důsledky (hlavně pro postavení zaměstnavatele poskytujícího přípravu pro povolání a tedy i pro rozšíření nabídky praktického vzdělávání). Rozdílem v českém a slovenském pracovním právu je úprava dohody o brigádnické práci studentů v zákonníku práce. Český ZP nemá obdobnou dohodu pro fyzické osoby se statusem studenta. Jistá podobnost tu je s dohodou o pracovní

70

činnosti262 v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby (na rozdíl od dohody o pracovní činnosti podle slovenského zákonníku práce, podle které může být práce vykonávána na základě této dohody max. 10 hodin týdně263), ve stanovené formě apod., proto si myslím, že tento způsob dohody pro své účely postačuje a není nutné přijímat další úpravu nové dohody, která by mohla vést k znepřehlednění dosavadní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

262 263

ZP, § 76. Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů, § 228a.

71

Závěr Diplomová práce se zabývala právní úpravou práce mladých lidí, tedy pracovní činností dětí a pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců. V úvodní části byly vysvětleny a stručně charakterizovány základní pojmy pracovního práva mající význam pro zpracované téma. Posléze provedla analýzu české právní úpravy, jednak v historickém kontextu, ale i s ohledem na postavení České republiky, které je určené zeměpisnou polohou našeho státu v srdci Evropy, a ze kterého vyplývá i účast v různých organizacích, což bylo i jedním z cílů diplomové práce. Tohoto cíle bylo dosaženo ve druhé kapitole, kde je zachyceno, jak se mezinárodní, evropská i česká právní úprava v průběhu 20. století formovala až do současné podoby. Dále jsem se věnovala právní úpravě pracovní činnosti dětí. Česká republika po vstupu do Evropské unie harmonizovala svůj právní systém s evropským a přijala do svého právního řádu ustanovení upravující podmínky pro výkon pracovní činnosti dětí. Z možností, které Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků nabízí, využila institut dovolující výkon kulturní a obdobné činnosti dítěte (dle ZoZ umělecká, kulturní, sportovní a reklamní činnost). V kapitole věnující se této problematice jsem dospěla k jednotlivým dílčím závěrům, při kterých povětšinou souhlasím se zvolenou úpravou, protože je dostatečně srozumitelná a efektivní. V poslední kapitole byla analyzována právní úprava pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců, při které jsem se dostala k zajímavým okolnostem, které se týkaly konkrétních podmínek, za kterých může být práce mladistvými zaměstnanci vykonávána, ale také k otázkám jako je povaha práce, která je vykonávána v rámci pracovního vyučování při přípravě na budoucí povolání. Část věnující se pracovnímu vyučování jsem do poslední kapitoly zahrnula, i přestože se nevěnuje výkonu závislé práce mladistvými zaměstnanci, ale protože ji pokládám za velmi zajímavou vzhledem k tomu, že dokresluje povědomí o vykonávané práci mladistvých. Na základě prostudování výše uvedeného považuji právní úpravu pracovních podmínek mladistvých za velmi vhodně zvolenou vzhledem k praktickému využití v běžném pracovním životě. Pro mě velice zajímavou částí bylo zpracování komparace české a slovenské právní úpravy, a to jak pracovní činnosti dětí, tak pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců. Očekávala jsem, že v jednotlivých úpravách nebudou téměř žádné

72

rozdíly, a proto mne překvapilo, že se objevilo relativně mnoho odlišností. V části věnující se pracovní činnosti dětí mě udivila zejména odlišná slovenská úvaha týkající se chápání dítěte jako speciálního subjektu pracovního práva v postavení kvazi zaměstnance. V kapitole pojednávající o pracovních podmínkách mladistvých zaměstnanců mě zase překvapila slovenská úprava týkající se podle mého názoru až omezujících ustanovení v rámci uzavírání smluv žáka a zaměstnavatele, u kterého se žák připravoval na své budoucí povolání. Zvolené metody zpracování diplomové práce se ukázaly být efektivní pro všechny její části. Pokud je mi dovoleno posuzovat českou právní úpravu, tak se mi v celkovém vzezření jeví jako vhodná a dostatečná. V některých dílčích oblastech by však mohla doznat určitých změn. Například by se česká právní úprava mohla více adaptovat rámci, který je stanoven evropskou úpravou a povolit pracovní činnost dětem i pro výkon tzv. lehkých prací (viz podkapitola 3.1 a 3.5) od věku 13 let na omezený počet hodin týdně, přičemž by muselo být přesně a jasně vymezeno, na který okruh prací se tato úprava vztahuje a jaké budou stanoveny pracovní podmínky související s výkonem této pracovní činnosti. Pro zavedení takovéto úpravy jsem hlavně z toho důvodu, že dítě, které je schopné lehké práce vykonávat a chce je vykonávat (za určitou odměnu), má právo na ochranu při výkonu takovéto činnosti, kterou by mu mohla poskytnout právě ustanovení věnující se výkonu lehkých prací. Mohlo by to podle mne vyřešit i případy, kdy se zákon „obchází“ a mladí lidé pro svůj nízký věk „pracují na černo“ (např. při roznosu letáků atd.) bez jakékoliv právní ochrany. Celková právní úprava výkonu pracovní činností dětí a pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců je velmi rozsáhlá, a ač se to nemusí na první pohled zdát, skrývá v sobě spoustu zajímavých (mnohdy velmi diskutabilních) otázek. Snažila jsem se nastínit systémový přehled této oblasti a na vyvstalé rozporuplné otázky pomocí použitých zdrojů i vlastního úsudku co nejlépe odpovědět, což bylo i hlavním smyslem této práce.

73

Resumé This diploma focuses on the dual themes of 1) Work Activities of Children, and 2) Working Conditions of Adolescent Employees. These topics are quite extensive, thus my emphasis will speak primarily to a general view of legal regulation. I have chosen to explore these themes as they are particularly practical in our modern times. The sources I have used for my area of study consist of specialized bibliographies, journals, judgments, and various internet sources. The diploma thesis is systematically divided into four chapters, and further divided into subchapters and sections where necessary. In chapter one I discuss an essential characteristic of labour law according to the Czech legal order. This characteristic being that natural persons are able to take part in labour relations. The most important condition is labour law subjectivity. I analyse this problem and other important institutions of labour law in this chapter. The Principal aim of my diploma thesis is analysis of world organizations’ legal regulations (chapter two) - mainly United Nations Organizations and International Labour Organizations and their legal regulations. The Czech Republic is a full-time member of both of these organizations and that is why the Czech system of law adopted the requirements of these legal regulations. More importantly however, is that Czech and European legal regulations have had a significant impact on the work of young people.

For example,

what

differentiates

a child

from

an adolescent?

I

attempted to answer these questions in the second chapter. In chapter three I describe fundamental part of this diploma thesis. The subject of this chapter focuses on children’s work activities. The fact that the Czech Republic is a member of the European Union is central to this discussion. Membership in a supranational organization leads to the harmonization of legal order under Directive 94/33/EC of 22 June 1994 on the protection of young people at work. I analyse the maximum length of daily work, prohibition of certain specific jobs, conditions of legal protection and other particular institutions of this directive. The comparison of Czech and Slovak labour law regarding children’s work activities has informed my opinions quite a bit-I had originally thought that these legal orders had been the same but I have found several differences. For example, some Slovak lawyers view a child

74

as a quasi employee, however I am of the opinion that a child is a specific subject of law which can not be a party of labour relations. I deal with working conditions of adolescent employees in chapter four. Adolescent employees have labour subjectivity and can be a party of labour relation. Thus it is necessary to protect young people via special legal regulations. Special work conditions are mentioned in the Labour Code and specify the simillar areas (as in the previous chapter) including special conditions during work at technical professional schools. Czech legal regulations accords to The Directive 94/33/EC of 22 June 1994 on the protection of young people at work. I compared Czech and Slovak labour law regarding work conditions for adolescent employees as well, and although I again found certain dissimilarities, overall these legal orders were, for the most part, quite similar. The issue of the protection of children and adolescents is important because these two groups are not yet considered to be adults. Thus unfit work activities could harm their physical and intellectual growth. I believe that these two entities must be considered specific risk groups and the government must take in mind their safety and health.

75

Seznam použité literatury Odborná literatura •

BARANCOVÁ, H. Slovenské a europské pracovné práco. Žilina : Nakladatelství Poradca podnikatela, 2004. 992 s. ISBN 80-8893-132-0.

•

BARANCOVÁ, H. Zákonník práce. Komentár. Praha : C.H. Beck, 2010. 693 s. ISBN 978-80-7400-172-7.

•

BĚLINA M., et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Nakladatelství C. H. Beck, 2010. 1123 s. ISBN 978-80-7400-317-2.

•

BĚLINA, M. et al. Pracovní právo. 4. přeprac. vyd. Praha : C. H. Beck, 2010. 612 s. ISBN 978-80-7400-186-4.

•

BLANPAIN, R. European labour law. Austin : Wolters Kluwer, 2008. 858 s. ISBN 978-90-4112-767-9.

•

GALVAS, M. Pracovní právo – Vzory smluv a dokumentů. Praha : Computer Press, 2002. 247 s. ISBN 80-7226-817-1.

•

GALVAS, M., GREGOROVÁ, Z., HRABCOVÁ, D. Základy pracovního práva. Plzeň : Aleš Čeněk, 2010. 303 s. ISBN 978-80-7380-243-1.

•

HOCHMAN, J. et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2008. 927 s. ISBN 978-80-7201-724-9.

•

HOCHMAN, J. et al. Zákoník práce. 2. vyd. Praha : Linde Praha a.s., 2008. 927 s. ISBN 978-80-7201-724-9.

•

HŮRKA, P. et. al. Zákoník práce a související ustanovení občanského zákoníku. Olomouc : ANAG, 2008. 943 s. ISBN 978-80-7263-481-1.

•

JAKUBKA, J. Zákoník práce 2010 v praxi: Kompletní průvodce s řešením problémů. Praha : Grada, 2009. 240 s. ISBN 978-80-2472-113-2.

•

JOUZA, L. Zákon o zaměstnanosti a předpisy související s komentářem. Praha : RNDr. Ivana Hexnerová – BOVA POLYGON, 2005. 472 s. ISBN 80-7273111-4.

•

STEINICHOVÁ, L. Zákon o zaměstnanosti – komentář. Brno : Nakladatelství Wolters Kluwer, 2010. 293 s. ISBN 978-80-7357-501-4.

76

Odborné články •

BIČÁKOVÁ, O. Výkon umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dítěte. Práce a mzda. 2010, roč. 58, č. 5, s. 38. ISSN 0032-6208.

•

DANDOVÁ, E. Několik poznámek k praktickému vyučování, 2. část. RiS – Řízení školy. 2010, č. 3, s. 11. ISSN 1214-8679.

•

DANDOVÁ, E. Praktické vyučování, 1. část. RiS. – Řízení školy. 2010, č. 2, s. 11. ISSN 1214-8679.

•

VALENTA, J. Nová legislativa v praxi ředitele školy. Zákon o zaměstnanosti. RiS - Řízení školy. 2004, č. 3, s. 10. ISSN 1214-8679.

Soudní rozhodnutí •

Nález Ústavního soudu Pl. 83/06 ze dne 12. 3. 2008.

•

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1987, sp. zn. 6 Cz 45/87.

•

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 1936, sp. zn. 15263/36.

•

Rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 22. 12. 1977, sp. zn. 4 Cz 26/77.

•

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 8. 11. 2000, sp. zn. 31 To 571/2000.

•

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 7 Tdo 407/2006.

Internetové zdroje a zdroje z elektronických databází •

Alliance 2015 [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: .

•

Člověk v tísni [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: .

•

Deklarace práv dítěte. Informační centrum vlády ČR [online]. Aktualizováno 2009-11-10 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: .

•

Dětský fond OSN UNICEF. Informační centrum OSN v Praze [online]. Aktualizováno 2005 [cit 2011-01-29]. Dostupné z: .

•

GABRIELOVÁ, K. Skryto za krásou hedvábí. Rozvojovka [online]. [cit. 201101-21].

Dostupné

z:


hedvabi_221_567.htm.>. 77

•

Hořká statistika [online]. Aktualizováno 2008 [cit. 2011-01-31]. Dostupné z: .

•

Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků. Sagit [online]. Aktualizováno

2004-01-05

[cit.

2011-02-15].

Dostupné

z:

. •

KATZOVÁ, P. § 65. Školský zákon, Organizace středního vzdělávání. Školský zákon. Komentář. s. 297. ASPI [databáze]. Verze 13 pro Windows. Wolters Kluwer ČR a.s., 2008 [cit. 2011-03-14].

•

Komentář k zákoníku práce, § 79a. ASPI [databáze]. Verze 13 pro Windows. Wolters Kluwer ČR a.s., 2010 [cit. 2011-03-14].

•

Komentář ke školskému zákonu, § 65. ASPI [databáze]. Verze 13 pro Windows. Wolters Kluwer ČR a.s., 2010 [cit. 2011-03-14].

•

O Radě Evropy. Rada Evropy [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z:.

•

OSN. Informační centrum OSN v Praze [online]. Aktualizováno 2005 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z: < http://www.osn.cz/system-osn/o-osn/>.

•

Sociální politika v Evropské unii. BussinesInfo.cz [online]. Aktualizováno 200905-30

[cit

2011-01-29].

Dostupné

z:

. •

Společnost pro Fair Trade [online]. Aktualizováno 2011 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: .

•

Stanovisko MPSV k povolování výkonu činnosti dítěte po provedené novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, k 01.01.2009. Integrovaný portál MPSV [online]. Aktualizováno 2008-12-31 [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: < http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/cinnost_ditete>.

•

Stop dětské práci [online]. Aktualizováno 2009 [cit. 2011-01-24]. Dostupné z: .

78

•

Stop dětské práci je - lepší chodit do školy. Člověk v tísni [online]. Aktualizováno

2008-10-02

[cit.

2011-01-24].

Dostupné

z:

. •

STRAKOVÁ, N., VONDRA, P. Etiopie si život bez dětské práce nedokáže představit. Aktuálně.cz [online]. Aktualizováno 2008-10-23 [cit. 2011-01-23]. Dostupné

z:

. •

TICHÝ, M. Zákaz detskej práce. Poradca.sk Informačný portál [online]. Aktualizováno

2007

[cit.

2011-03-02].

Dostupné

z:

. •

VLACH, T. Bílé zlato místo školní lavice. Rozvojovka [online]. [cit. 2011-0121].

Dostupné

z:


lavice_221_340.htm>. •

Zákaz dětské práce platí od 1. října 2004. newsletter.cz právní a daňový magazín [online]. Aktualizováno 2004-10-01 [cit. 2011-03-19]. Dostupné z:

•

Základní informace o MOP. Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. Aktualizováno

2007-07-17

[cit.

2011-01-24].

Dostupné

z:

.

79

Seznam použitých právních předpisů Mezinárodní dokumenty •

Deklarace práv dítěte z roku 1959, uveřejněna ve Vybraných deklarací Valného shromáždění OSN pod č. 1/1959.

•

Charta základních sociálních práv z roku 1989.

•

Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1976, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 120/1976 Sb.

•

Mezinárodní pakt občanských a politických právech z roku 1976, ve Sbírce zákonů publikován pod č. 120/1976 Sb.

•

Smlouva MOP, o nejnižším věku pro připuštění k pracím průmyslovým z roku 1921, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 82/1922 Sb.

•

Úmluva MOP č. 10, o minimálním věku pro zemědělské práce z roku 1923, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 98/1924 Sb.

•

Úmluva MOP č. 124, o lékařském vyšetření způsobilosti mladistvých k zaměstnání pod zemí v dolech z roku 1965, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 25/1981 Sb.

•

Úmluva MOP č. 138, o nejnižším věku pro vstup do zaměstnání z roku 1976, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 24/2008 Sb.

•

Úmluva MOP č. 182, o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce z roku 1999, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 90/2002 Sb.

•

Úmluva MOP č. 77, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání v průmyslu z roku 1946, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 23/1981 Sb.

•

Úmluva MOP č. 78, o lékařském vyšetření způsobilosti dětí a mladistvých k zaměstnání neprůmyslovými pracemi z roku 1946, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 24/1981 Sb.

•

Úmluva MOP č. 90, o noční práci mladistvých zaměstnaných v průmyslu [revidovaná 1948] z roku 1948, ve Sbírce zákonů publikována pod č. 460/1990 Sb.

•

Úmluva o právech dítěte z roku 1989, ve Sbírce zákonů publikována pod č.104/1991 Sb. 80

•

Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948, uveřejněná ve Vybraných deklarací Valného shromáždění OSN pod č. 1/1948 Sb.

Evropské •

Evropská sociální charta z roku 1961, ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 14/2000 Sb.

•

Charta Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989.

•

Směrnice Rady 89/391 EHS, o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců při práci z roku 1989.

•

Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994.

České •

Listina základních práv a svobod z roku 1992, ve znění pozdějšího předpisu.

•

Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.

• Usnesení vlády České republiky č. 578/2003 ze dne 11. 6. 2003, o Programu pro implementaci opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce. •

Vyhláška 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů.

•

Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném do 30. 11. 2007.

•

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění platném do 31. 12. 2009.

•

Zákon č. 153/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce, ve znění platném do 31. 12. 2006.

•

Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. 81

•

Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 420/1919 Sb., o práci dětí, ve znění platném do 31. 12. 1965.

•

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 30. 9. 1999.

•

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce ve znění platném do 31. 12. 2006.

•

Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění platném do 31. 12. 1969.

•

Zákon č. 91/1918 Sb., o osmihodinové době pracovní, ve znění platném do 31. 12. 1965.

Slovenské •

Nařízení č. 286/2004 Z. z., ktorým sa ustanovuje zoznam prác a pracovísk, ktoré sú zakázané mladistvým zamestnancom, a ktorým sa ustanovujú niektoré povinnosti zamestnávateľom pri zamestnávaní mladistvých zamestnancov, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 245/2008 Z. z., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů.

•

Zákon č. 40/1064 Z. z., občiansky zákonník, ve znění pozdějších předpisů.

82

Seznam použitých zkratek •

BOZP (Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů)

•

Evropská sociální charta (Evropská sociální charta z roku 1961 – ve Sbírce mezinárodních smluv publikována pod č. 14/2000 Sb.)

•

MOP ( Mezinárodní organizace práce)

•

MPOPP (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z 10. 5. 1976 – ve Sbírce zákonů publikován pod č. 120/1976)

•

MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí)

•

ObčZ (Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů)

•

OSN (Organizace spojených národů)

•

Směrnice o ochraně mladistvých pracovníků (Směrnice Rady 94/33/ES, o ochraně mladistvých pracovníků z roku 1994)

•

TZ (Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů)

•

Úmluva o právech dítěte (Úmluva o právech dítěte z roku 1989 – ve Sbírce zákonů publikována pod č. 104/1991 Sb.)

•

Úmluva o zákazu dětské práce (Úmluva MOP č. 182, o zákazu a okamžitých opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce z roku 1999, ve Sbírce mezinárodních smluv publikovaná pod č. 90/2002)

•

Vyhláška o středním vzdělávání (Vyhláška 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři, ve znění pozdějších předpisů)

•

Vyhláška stanovující zakázané práce (Vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, ve znění pozdějších předpisů)

•

Zákonník práce (Zákon č. 311/2001 Z. z.., zákonník práce, ve znění pozdějších předpisů)

•

ZoZ (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

•

ZP (Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů)

83

Seznam příloh

Příloha č. 1

Žádost o povolení činnosti dítěte

84

Příloha č. 1 Záznam úřadu práce o dni podání žádosti:

ŽÁDOST O POVOLENÍ ČINNOSTI DÍTĚTE (§ 122 odst. 3 a 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů)

Zákonný zástupce dítěte vyplní části A) a B)

A) Identifikační údaje dítěte: Příjmení:

Rodné příjmení:

Jméno, popřípadě jména:

Datum narození: Místo narození: 1) Rodné číslo : Státní občanství: Povinná školní docházka bude zahájena dne2): 3) Povinná školní docházka bude ukončená dne : Adresa bydliště4) – obec:

Část obce:

Ulice:

PSČ:

Číslo:

1)

Jen pokud bylo přiděleno. Vyplňte u dítěte, které ještě neplní povinnou školní docházku. 3) Vyplňte u dítěte staršího 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku. 4) Uveďte trvalý pobyt dítěte na území ČR, a pokud jej nemá adresu místa, kde se na území ČR zdržuje. 2)

B) Identifikační údaje zákonného zástupce dítěte: Příjmení:

Rodné příjmení:

Datum narození: Rodné číslo :

Státní občanství: 4)

Adresa bydliště - obec:

Část obce:

Ulice: Kontaktní adresa5) - obec: Kontaktní telefon+): Ulice: 5)

Titul:

Místo narození:

1)

4)

Jméno, popřípadě jména:

Číslo: Část obce: Číslo:

PSČ:

PSČ:

Uveďte trvalý pobyt na území ČR nebo místo, kde se na území ČR zdržujete. Vyplňte, není-li totožná s adresou bydliště.

……….……………………………….. V

dne

podpis zákonného zástupce dítěte

85

C) Souhlas dítěte6): Souhlasím s vykonáváním níže uvedené činnosti. …………………………………. podpis dítěte

V ……………………………………..dne 6)

Vyplňuje se v případě, je-li dítě s ohledem na věk a rozumovou vyspělost schopno vyjádřit svůj názor.

D) Lékařský posudek praktického lékaře pro děti a dorost7): Níže uvedená činnost, kterou bude dítě vykonávat a doba jejího konání je – není ze zdravotního hlediska pro dítě přiměřená a dítě je – není způsobilé ze zdravotního hlediska tuto činnost vykonávat.

Datum vydání posudku: razítko a podpis lékaře 7) Lékařský posudek v době vydání povolení nesmí být starší než 3 měsíce.

Provozovatel činnosti vyplní části F) až I)

F) Povinné pojištění provozovatele pro případ náhrady škody při výkonu činnosti: Pro případ náhrady škody, ke které by mohlo dojít při výkonu činnosti dítěte, včetně náhrady škody na zdraví, je pojištění sjednáno u:

Číslo pojistky:

G) Provozovatel činnosti: Právnická osoba: Obchodní firma nebo název: Právní forma:

IČ:

Sídlo: +)

Příjmení, jméno, titul osoby oprávněné jednat jménem právnické osoby a kontaktní telefon :

Fyzická osoba podnikající: Obchodní firma nebo jméno: Příjmení: Rodné číslo: Místo podnikání:

Jméno, popřípadě jména: IČ8):

Titul:

Kontaktní telef.+):

U zahraniční osoby umístění organizační složky v ČR: 8) +)

Vyplňte, pokud bylo identifikační číslo přiděleno. Vyplnění těchto údajů je dobrovolné.

86

H) Údaje o činnosti, kterou bude dítě vykonávat9): Druh činnosti: umělecká

kulturní

sportovní

reklamní

Místa výkonu činnosti a charakteristika pracovních podmínek a pracovišť:

9)

Bude-li dítě vykonávat více druhů činností, uveďte charakteristiku pracovních podmínek a pracovišť pro každý druh činnosti zvlášť.

I) Doba výkonu činnosti 10): Datum ukončení činnosti11):

Datum zahájení činnosti: 10) 11)

V

Povolit dítěti výkon činnosti lze nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích. Uveďte datum, nebo dobu v měsících.

dne

razítko a podpis provozovatele činnosti264

264

formulář ze stránek: Stanovisko MPSV k povolování výkonu činnosti dítěte po provedené novele zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, k 01.01.2009. Integrovaný portál MPSV [online]. Aktualizováno 2008-12-31 [cit. 2011-02-28]. Dostupné z: .

87