Vliv konzervačních látek v potravě na složení střevní mikroflóry
Gabrielová Nella
Pracoviště řešitelky: Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i., Nový Hrádek Školitel a pracoviště školitele: prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc., MUDr. Lucia Hrnčířová, MUDr. Tomáš Hrnčíř, Ph.D., Ústav klinické imunologie a alergologie LF a FN HK Mikrobiologický ústav AV ČR Abstrakt: Střevní mikrobiota, neboli tzv. „zapomenutý orgán“ (O‘Hara and Shanahan, 2006), hraje zásadní roli v otázce zdraví a nemoci. Dle posledních výzkumů celosvětově narůstající počet autoimunitních onemocnění úzce souvisí se změnami ve složení evolučně stabilních bakteriálních společenství střeva. Domníváme se, že jistou dysmikrobii mohou navozovat konzervační látky obsažené ve stravě, a tím podmiňovat nejen místní ale i systémové imunitní odpovědi organismu a vznik onemocnění. Cílem in vitro experimentů bylo prokázat u běžně užívaných potravinových aditiv schopnost potlačit růst střevních bakterií. Bezmikrobní myši C57BL/6 byly ve věku jednoho měsíce gaváží osazeny střevní mikroflórou zdravého lidského dárce. Z jejich stolice jsme izolovali 21 anaerobních bakterií, následně kultivovaných na TGY agaru. Zjišťovali jsme minimální inhibiční koncentraci (MIC) nutnou k zabránění růstu střevních bakterií jak jednotlivými, tak kombinacemi aditiv. Z konzervačních látek s antimikrobiálním účinkem jsme vybrali nejčastěji užívané – benzoát sodný, dusitan sodný, siřičitan sodný a sorban draselný. Dále jsme vyizolovali DNA bakterií, amplifikovali pomocí PCR, purifikovali na agarózovém gelu a z něj extrahovaný PCR fragment odeslali k sekvenaci. Během in vivo experimentů jsme C57BL/6 myším osazeným lidskou mikroflórou dodávali v pitné vodě běžná aditiva v ekvivalentním množství k maximálnímu dennímu příjmu v lidské populaci. Efekt na mikroflóru jsme analyzovali amplifikací a vysokovýkonným sekvenováním hypervariabilních oblastí 16SrDNA genů bakterií, výsledky jsme srovnali s RDP databází. Závěry in vitro experimentů svědčí o antimikrobiální účinnosti jednotlivých potravinářských aditiv vůči běžným lidským střevním mikroorganismům. Nejúčinnějším aditivem se ukázal být dusitan sodný, jenž inhibuje mikrobiální růst v koncentracích v řádu jednotek mikrogramů. Rovněž jsme prokázali zvýšenou citlivost některých bakteriálních kmenů vůči aditivům, jejímž důsledkem může být stav dysmikrobie. Z výsledků in vivo experimentů vyplývá markantní narušení poměrů zastoupení dílčích bakteriálních kmenů v mikrobiomu u modelů napájených vodou s mixem aditiv oproti modelům kontrolním. V rámci in vivo experimentů pokračujeme ve zkoumání účinků aditiv na vznik Crohnovy choroby u predisponovaných jedinců. Výzkum byl podpořen grantem GAUK č. 906613: Vliv konzervačních látek na složení mikrobiomu a vznik Crohnovy nemoci u geneticky predisponovaného hostitele.
The effect of a recently synthesized areneruthenium trithiolato complex on leukaemic cells MOLT-4
Aflakpui Elorm Vladimir
Department of the origin: Department of Medical Biochemistry, Faculty of Medicine, Hradec Kralove Tutor and Tutor’s Dept.: Mgr. Jana Ćmielová, Ph.D., Department of Medical Biochemistry, Faculty of Medicine, Hradec Kralove Abstract: Aim: Various areneruthenium complexes have been reported to have anticancer effects and their potential use in cancer chemotherapy have become a focus of research. This study therefore, sought to investigate the anticancer effects of a recently synthesized dinuclear areneruthenium trithiolato complex, [(p-MeC6H4Pri)2Ru2(S-p-C6H4But)3]Cl. METHODS: After treating the human T-cell leukemia (MOLT-4) cell line with the dinuclear areneruthenium trithiolato complex (Ru1) of concentrations 100, 300 and 500 nM, the proliferation and viability of cells were determined at intervals of 24, 48 and 72 hours. The WST-1 assay was also employed in determining the cell viability using Ru1 concentrations ranging from 50 to 500 nM at 24- and 72-hour intervals. Caspase-3/7, -8 and -9 activities were measured using the respective caspase activity assay kits after 72 hours at concentrations of 100, 300 and 500 nM. With the aid of PAGE electrophoresis coupled with Western blotting, p53, Chk2, p21 and PUMA proteins were analyzed after 24 and 72 hours with 300 and 500 nM of Ru. Fluorescence microscopy study using the DAPI and γH2AX staining was used to investigate any nuclear morphological changes after 1 hour using Ru1 concentrations of 300 and 500 nM. Results: The Ru1 induced dose-dependent antiproliferative effects on MOLT-4 cells. 300 and 500 nM Ru1 caused decrease in cell proliferation and viability. The viability of cells treated with 300 nM Ru1 decreased from 90 % of living cells in control to 76 % after 48 hours and from 95 % living cells in control to 58 % after 72 hours. Comparably, at 500 nM Ru1 the viability of cells dropped to 57 % after 48 hours and 54 % after 72 hours. The same effect of Ru1 was observed by WST-1 assay. Ru1 in concentrations from 250 nM significantly inhibited the viability of cells, but the percentage of living cells was not lower than 50 %. The immunofluorescence microscopy showed a significant increase in γH2AX foci amount 1 hour after 300 and 500 nM Ru1. The Ru1 also induced a dose-dependent caspase activity in caspase-3/7, -8 and -9 with each of these proteins showing significant increases after 72 hours and the most in 500 nM doses of Ru1. Increased amounts of p53, Chk2, p21 and PUMA proteins were observed after 72 hours with 500 nM concentration. Conclusion: The dinuclear areneruthenium trithiolato complex (Ru1) has antiproliferative and cytotoxic effects on MOLT-4 cell line from doses of 300 nM. Ru1 inhibits cell proliferation, but more than half of the cells remains viable. The presence of activated caspase-3/7, -8 and -9 and the presence of increased p53, Chk2, p21 and PUMA proteins are suggestive of an apoptotic process within the MOLT-4 cells under the influence of Ru1. In conclusion, some of the cells die by apoptosis, but the remaining viable cells are in cell cycle arrest.
Vliv střevní mikroflóry na vývoj roztroušené sklerózy
Trčková Alžběta, Trčková Eva
Pracoviště řešitelek: Ústav klinické imunologie a alergologie LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc., Ústav klinické imunologie a alergologie LF a FN HK Abstrakt: Celosvětový nárůst počtu autoimunitních onemocnění a alergií je s největší pravděpodobností podmíněn změnou životního stylu v posledním století. Zatímco změny genomu vyžadují delší časový interval, střevní mikroflóra je daleko variabilnější systém. Je ovlivněna např. antibiotiky, stresem, ale zejména dietou. Změněné poměry jednotlivých složek komensální mikroflóry nebo přítomnost prozánětlivých kmenů můžou u geneticky predisponovaných jedinců způsobit rozvoj závažných autoimunitních onemocnění, jako je třeba Crohnova choroba, ulcerózní kolitida nebo roztroušená skleróza. Cílem tohoto výzkumu je posoudit vliv střevní mikroflóry na rozvoj a průběh roztroušené sklerózy. K tomuto účelu jsme použili myší model experimentální autoimunitní encefalomyelitidy (EAE), což je standardní model pro výzkum roztroušené sklerózy. EAE jsme indukovali u dvou laboratorních myších kmenů, kontrolních myší C57BL/6 a geneticky modifikovaných Nod2-deficitních myší, jež mají sníženou produkci antibakteriálních peptidů v ileu. Důsledkem je pak nedostatečná kontrola střevní mikroflóry a změny jejího složení. Pro studium vlivu střevní mikroflóry byly myší kmeny převedeny do bezmikrobního prostředí a následně selektivně osazovány kompletní komensální mikroflórou či vybranými kmeny (např. Bacteroides thetaiotaomicron, Bacillus subtilis, SFB). U experimentálních myší jsme hodnotili tyto parametry: klinické skóre (stupeň paralýzy), histologii míchy (lymfocytární infiltrát a demyelinizace) a lymfocytární populace ve spádových cervikálních uzlinách (regulační versus prozánětlivé lymfocyty). Naše data ukazují, že přítomnost střevní mikroflóry je nezbytnou podmínkou rozvoje EAE, a že některé komenzální bakterie jsou schopny samy o sobě podstatně zvýšit citlivost ke vzniku EAE. Dalším výstupem je, že Nod2-deficitní myši, jenž mají poruchu tvorby defenzinů, jsou citlivější ke vzniku EAE než kontrolní myši C57BL/6, a to pravděpodobně díky porušené regulaci střevní mikroflóry.
A study of the potential cardioprotective effects of inorganic nitrite and nitrate in the treatment of chronic anthracycline cardiotoxicity
Spreadbury Matthew James Alexander
Department of the origin: Department of Physiology, Faculty of Medicine, Hradec Kralove Tutor and Tutor’s Dept.: doc. MUDr. Michaela Adamcová, CSc., Ph.D., Department of Physiology, Faculty of Medicine, Hradec Kralove Abstract: Treatment with inorganic nitrites/nitrate has recently shown cardioprotective effects in myocardial ischemia-reperfusion injury and in acute anthracycline cardiotoxicity. However, the value of this approach in clinically more important chronic forms of anthracycline cardiotoxicity remains unknown. The aim of the study was to investigate any potential cardioprotective effects of inorganic nitrite and nitrate against chronic anthracycline cardiotoxicity. The study was carried out on 7 groups of male rabbits: 1) control (saline, i.v.); 2) sodium nitrate in drinking water (1.0 g/l); 3) daunorubicin (DAU, 3 mg/kg, i.v.); 4) DAU+ dexrazoxane (DXZ, 60 mg/kg i.p.); 5) sodium nitrate in drinking water (1.0 g/l,)+DAU; 6) sodium nitrite (0.15 mg/kg i.v.) + DAU; 7) sodium nitrite (5.0 mg/kg, i.v.) + DAU. Daily oral treatment with sodium nitrate was initiated a week before beginning of the experiment and was performed till the end of study. Nitrite was given via i.v. infusion 60 min before each DAU. All drugs were administrated once weekly for 10 weeks. Plasma concentrations of cardiac troponin T as a marker of myocardial injury were determined using Troponin T high sensitivity assay STAT (Roche, Switzerland). Hydroxyproline as a marker of fibrosis was analysed spectrophotometrically in both the soluble and insoluble collagenous fractions after stepwise extraction of the proteins from the myocardium. At the end of the study, both invasive left ventricular examination of dP/dtmax and histological examinations were performed. All animals survived in both the control and nitrate groups. The mortality in both DAU and DAU+nitrate were equal 33%. Lower dose of nitrate (0.1) did not prevent premature deaths, while no premature mortality was observed in the groups treated with higher dose of nitrite (5.0) or DXZ. Index dp/dtmax was significantly reduced in DAU as well as in all groups in combination with nitrite/nitrate. In all groups combined with DAU, the plasma levels of cardiac troponins as well as AUC were higher in comparison with controls (0.088±0.014) and nitrates only (0.058±0.017), with exception of DAU+DXZ (0.106±0.014). The concentration of total hydroxyproline was significantly higher in the DAU group (1.471±0.025 mg/g) in comparison with controls (1.080±0.026 mg/g) and DAU+DXZ (1.098±0.050 mg/g). Concomitantly, histological examination of the left ventricle in the DAU group identified the typical necrotic and fibrotic changes, which were not present in the control and nitrate group. Very similar finding to DAU was observed in animals dosed with nitrate or nitrite at a lower dose. In the combination of DAU with higher dose of nitrate (0.5) the cardiotoxic changes were somewhat less expressed. Overall our results showed that cardioprotective effect of inorganic nitrate and nitrite in the model of chronic anthracycline toxicity are clearly inferior to the effects of DXZ.
Možnost využití imunohistochemické detekce mutované formy BRAF při rozlišení vřetenobuněčných melanocytárních lézí a maligního melanomu
Geryk Tomáš
Pracoviště řešitele: Fingerlandův ústav patologie LF a FN HK Školitelka a pracoviště školitelky: MUDr. Petra Čermáková, Ph.D., Fingerlandův ústav patologie LF a FN HK Abstrakt: Névové afekce tvořené epiteloidními či vřetenitými melanocyty, typicky reprezentované névem Spitzové, patří mezi méně obvyklé benigní melanocytární léze, postihující obvykle děti či mladší dospělé. Odlišení benigních vřetenobuněčných melanocytárních lézí od maligního melanomu je na úrovni běžných histologických technik v některých případech velmi obtížné, v části případů melanomů se spitzoidními rysy až téměř nemožné. Hledání markeru, který by pomohl odlišit tyto dvě, biologickým chováním zcela odlišné jednotky, je předmětem mnoha studií. Proto-onkogen BRAF, patří do skupiny RAF proteinů a detekce jeho mutované formy BRAF V600E je u maligních melanomů poměrně vysoká (59-80%), stejně je tomu u běžných melanocytárních lézí zahrnujících smíšené, junkční, intradermální, kongenitální a dysplastické névy (až 82%). U typického névu Spitzové nebyla naopak přítomnost mutovaného BRAF zjištěna. V souvislosti s dostupností specifické primární protilátky proti mutované formě BRAF se nabízí možnost jejího využití pro diferenciálně diagnostické účely. K průkazu možnosti využití imunohistochemické detekce BRAF k odlišení benigních vřetenobuněčných melanocytárních lézí od maligního melanomu jsme vyšetřili soubor 20 vřetenobuněčných névů a 20 maligních melanomů s vřetenobuněčnou komponentou. K detekci byla použita myší monoklonální protilátka anti-BRAF V600E (VE1). Mutovanou formu BRAF jsme imunohistochemicky detekovali u 85% (17/20) maligních melanomů a 25% (5/20) vřetenobuněčných névů při senzitivitě protilátky 85% se specificitou 75%, kdy pozitivní prediktivní hodnota testu byla 77% při negativní prediktivní hodnotě 83%. 15 vřetenobuněčných névů bylo BRAF zcela negativních a jejich histologický vzhled zahrnoval všechny typické znaky névu Spitzové. Závěr: Odlišení névů s vřetenobuněčnou komponentou od jednoznačné diagnózy névu Spitzové, stejně tak jako odlišení benigních a maligních vřetenobuněčných melanocytárních lézí je velmi obtížné. Z výsledků naší studie vyplývá, že detekce mutovaného proteinu BRAF může podpořit diagnózu maligního melanomu, naopak negativní hodnota může svědčit spíše ve prospěch diagnózy névu Spitzové. Samotné imunohistochemické vyšetření však obecně nepředstavuje jistotu správné diagnózy a pro její určení je zásadní především vlastní morfologie léze, další provedená vyšetření slouží vždy jen jako podpůrná.
In vitro uvolňování antibiotik z impregnovaných štěpů
Manethová Monika, Mečířová Soňa
Pracoviště řešitelek: Ústav klinické mikrobiologie LF a FN HK, Ortopedická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. Lenka Ryšková, Ústav klinické mikrobiologie LF a FN HK, MUDr. Tomáš Kučera, Ph.D., Ortopedická klinika LF a FN HK Abstrakt: Úvod: Infekce kloubní náhrady (IKN) jsou způsobeny infikováním povrchu endoprotézy bakteriemi a jejich množením. Tento infekční proces současně poškozuje okolní tkáně a působí pacientovi obtíže, které vyústí až v nutnost chirurgické revize. U většiny IKN je nutné vyjmout infikovaný implantát a provést radikální débridement infikovaných a nekrotických tkání. I přes tato opatření patří revizní operace mezi velmi rizikové s ohledem na možnou recidivu infektu. Přístupem, který zvyšuje pravděpodobnost úspěchu revizní operace, je použití lokálních nosičů antibiotik. Cíl práce: V rámci řešení SVOČ jsme se zabývali jednou z možností léčby infekčních komplikací, a to pomocí kostních štěpů nasycených antibiotiky. Cílem bylo zjistit, zda je možné během 30 minut impregnovat kostní štěp antibiotikem tak, aby jeho koncentrace uvolněná do okolí byla účinná proti vybraným etiologickým agens. Zároveň jsme zjišťovali, po jak dlouhou dobu budou antibiotika ze štěpů uvolňována. Metodika: Jako lokální nosiče byly zvoleny 3 druhy materiálů: spongiózní štěp, kortikospongiózní lyofilizovaný štěp, Vitoss (trikalcium fosfát). Z antibiotik byla zvolena kombinace vankomycin a gentamicin. Tato kombinace antibiotik byla vybrána po statistickém zpracování izolátů a jejich citlivosti k antibiotikům od pacientů s IKN, kteří byli hospitalizováni na Ortopedické klinice v období let 2008-2012. Zvolená antibiotika byla účinná proti 96% patogenů. Kostní štěpy byly in vitro nasyceny roztokem vankomycinu a gentamicinu – po dobu 30 minut a poté uloženy do fosfátového pufru a inkubovány při 37°C. V denních, resp.několikadenních intervalech jsme odebírali fosfátový pufr, do kterého se antibiotika ze štěpů uvolňovala a následně byla v předem stanovených dnech měřena jejich koncentrace v laboratoři Ústavu klinické biochemie a diagnostiky. Výsledky: Z naměřených hodnot vyplývá, že koncentrace obou antibiotik je nejvyšší po 24 hodinách a dále postupně klesá. Účinné hladiny antibiotik jsou měřitelné ještě po 10 dnech experimentu. V in vitro experimentu jsme ověřili možnost připravit tímto způsobem štěpy pro lokální léčbu IKN.
Sekundární prevence obezity
Hess Petr
Pracoviště řešitele: Katedra vojenské hygieny, FVZ UO Brno Školitel a pracoviště školitele: pplk. MUDr. Vladimír Pavlík, Ph.D., Katedra vojenské hygieny, FVZ UO Brno Abstrakt: Obezita je závažné chronické onemocnění, postihující metabolismus a přímo či nepřímo celou řadu orgánových systémů, zejména kardiovaskulární a pohybový. Cílem práce je demonstrovat benefity preventivních opatření v podmínkách AČR. V rámci preventivního projektu AČR bylo v roce 2011 zahájeno preventabilní podávání vybraných antiobezitik indikovaným příslušníkům AČR. Jednalo se o tříměsíční podávání preparátů Xenical a Adipex. Projekt stále pokračuje. Z dosavadních výsledků u preparátu Xenical došlo k redukci tělesné hmotnosti průměrně o 5,5kg u mužů a 5,3kg u žen. Počet zatím dokončených intervencí je 231 (193 mužů a 38 žen). Závěrem tak lze konstatovat, že sekundární prevence obezity pomocí farmakoterapie má svoje pevné místo v terapii tohoto závažného onemocnění.
Making visual evoked potential accessible to the public, introducing the Peak and an exposition into the motion-onset mode
Kuan Kevin Boon Sen
Department of the origin: Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine, Hradec Kralove Tutor and Tutor’s Dept.: prof. MUDr. Miroslav Kuba, CSc., Department of Pathological Physiology, Faculty of Medicine Hradec Kralove Abstract: Introduction: Visual evoked potential (VEP) measured by self – applications are inaccessible to the layman community due to a difficult montage of head electrodes and availability of stimulating and recording devices being restricted only to laboratory conditions. Motion-onset is currently not a standardly accepted visual stimuli mode due to the various possibilities in variable configurations. To circumvent this, a prototype golf – cap (Peak) device with peripheral LED array is put to the test. A simplified standard was applied to test motion-onset patterns. Future designs will have its own frontal dry electrodes incorporated in the belt of the peak. Method: The Peak was tested to verify its effectiveness in producing of usable VEPs 1) Against 2 devices: 1) Monocular goggle with LED array inside 2) Monitor with strobe flash. 2) On 2 modes: 1) Flash of frequencies 1 Hz, 6 Hz and 8 Hz 2) Visual motion-onset (only in Peak) Results: It was proven that compared to standard apparatuses of visual stimulations (computer monitor, LED goggle), the Peak provides sufficiently robust reactions to peripheral visual stimuli which are recorded outside the primary visual cortical areas. However, peripheral stimuli and location of recording electrodes increase inter-individual variability of VEPs. Interestingly, both flash and motion-onset modes in the Peak have similarly diminished reading amplitude with repetitions. This exceeds our expectation of motion-onset mode alone having flattened signal amplitude due to habituation to movement stimuli. Discussions: Results of the experiments infer that the Peak lives up to its purpose of reliable measurement at convenience. The detected higher inter-individual variability need not be critical because this kind of VEP examination can be based on evaluation of long-term intraindividual changes allowing for individual stimulus optimization.
Indikátory zánětu a remodelace kostí u pacientů se systémovými onemocněními pojiva léčenými biologickou terapií
Andrýsová Kateřina
Pracoviště řešitelky: II. interní gastroenterologická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. Marian Tošovský, II. interní gastroenterologická klinika LF a FN HK Abstrakt: Ankylozující spondylitida (AS) je zánětlivé revmatické onemocnění postihující především axiální skelet. Na etiologii onemocnění se zásadním způsobem podílí zánět. Jeho složky mohou sloužit jako důležité ukazatele závažnosti onemocnění a jako prediktory budoucího vývoje choroby. V naší práci jsme se zaměřili na vztah mezi sérovou hladinou vybraných markerů zánětu (sRAGE, sTREM-1 a MCP-1) a klinickými ukazateli závažnosti onemocnění. Molekuly sRAGE (receptor for advanced glycation endproducts) a sTREM-1 (triggering receptor expressed on myeloid cells 1) patří mezi solubilní formy receptorů pro nebezpečné vzory (PRR), molekula MCP-1 (monocyte chemotactic protein-1) je chemokin. Pro sledování klinického stavu pacientů byly zvoleny indexy BASDAI a BASFI a subjektivní vizuální analogová škála bolesti zad (VAS). Soubor nemocných zahrnoval 55 pacientů s AS (46 mužů a 9 žen) revmatologické poradny FN v Hradci Králové a 20 kontrolních pacientů (pacienti léčení na stacionáři neurologické kliniky pro jiný typ bolesti zad). 21 pacientů s AS bylo léčeno biologickou terapií (anti TNF), ostatní (34) byli léčeni konvenčně. Ukazatele zánětu byly stanoveny v sérech pacientů a kontrol ELISA technikou s použitím komerčních souprav firmy R&D Systems (USA). Pro statistické zpracování byl použit software MedCalc (Belgie). Skupiny byly po kontrole normality dat porovnány t-testem nebo neparametrickým Mann-Whitneovým testem. Pro výpočet korelace byl použit Pearsonův nebo Spearmanův korelační koeficient. Statisticky významné rozdíly byly zjištěny mezi celou skupinou pacientů s AS a kontrolních pacientů v hladinách sRAGE (p=0,0218), sTREM-1 (p=0,0023) a MCP-1 (p=0,0009). Skupina pacientů léčených biologickou terapií se od zbylých pacientů lišila statisticky významně v parametrech sRAGE (p=0,0003) a MCP-1 (p<0,0001). Hladiny sRAGE statisticky významně korelovaly s hodnotami BASDAI i VAS ve skupině pacientů léčených biologickou terapií (BASDAI: r=0,6074; VAS: r=0,5560) i ve skupině pacientů neléčených (BASDAI: r=0,6842; VAS: r=0,7794). Koncentrace MCP-1 statisticky významně korelovaly s hodnotami BASDAI a VAS pouze ve skupině neléčených pacientů (BASDAI: r=0,461; VAS: r=0,350). Hladiny sTREM-1 nevykazovaly s BASDAI ani VAS žádnou korelační závislost. Testovali jsme vztah hodnot sledovaných markerů s délkou biologické léčby. Statisticky významná negativní korelace byla nalezena pouze u MCP-1 (r=-0,4781). Ze zjištěných skutečností se zdá, že sRAGE a MCP-1 mohou sloužit jako pomocné ukazatele závažnosti zánětu a klinických komplikací u ankylozující spondylitidy. Hodnoty sRAGE dobře korelují s klinickými indexy BASDAI a VAS a koncentrace MCP-1 mají vztah k délce biologické terapie.
Exekutivní funkce u dospívajících s diabetes mellitus 1. typu
Vitvarová Tereza
Pracoviště řešitelky: Dětská klinika LF a FN HK, Ústav patologické fyziologie LF HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. David Neumann, Ph.D., Dětská klinika LF a FN HK, doc. Ing. Jan Kremláček, Ph.D., Ústav patologické fyziologie LF HK Abstrakt: Úvod: Neuspokojivá metabolická kompenzace diabetes mellitus 1. typu (T1DM) má negativní vliv na vyvíjející se mozek. Hyperglykémie a výkyvy glykémie narušují mimo jiné exekutivní funkce, které řídí adaptivní lidské chování, aktivizaci člověka, jeho motivaci a udržování nebo změnu směru jednání. Koordinují jednotlivé kognitivní, emoční a behaviorální děje s ohledem na dosažení vytyčeného cíle. Při jejich narušení pacienti obtížněji udržují dietní režim a režim celého dne. Cíl: Zhodnotit vliv hyperglykémií a kolísajících glykémií při déletrvajícím T1DM na exekutivní funkce prostřednictvím elektrofyziologického vyšetření CNS. Soubor a metodika: Zrakové evokované potenciály byly vyšetřeny u 11 pacientů s T1DM (4 chlapci a 7 dívek) ve věku 13-19 let při euglykémii a u 10 zdravých kontrol (2 chlapci a 8 dívek) ve věku 17-19 let. Exekutivní funkce byly posouzeny v „oddball“ stimulačním vzorci prostřednictvím vlnyP300. Dále byly hodnoceny reakce primární a extrastriátové zrakové oblasti. Všechny typy reakcí byly zaznamenány při monokulární stimulaci. Výsledky: Hodnoty dospívajících s T1DM byly fyziologické při srovnání s populační normou. Při porovnání s kontrolní skupinou však pacienti s T1DM měli statisticky významné prodloužení latencí již v primární zrakové oblasti. Hodnoty vlny P300 se mezi skupinami nelišily. Závěr: Studie potvrzuje ovlivnění funkcí CNS u dospívajících s T1DM. Možnost, že neuspokojivá kompenzace diabetu (dlouhotrvající hyperglykémie) přímo narušují exekutivní funkce pacientů, pilotní studie jednoznačně neprokazuje.
Vliv tekutinové bilance na vznik deliria u pacientů v intenzivní péči
Bílská Marcela, Kukrálová Lucie
Pracoviště řešitelek: Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF a FN HK Školitelka a pracoviště školitelky: MUDr. Renata Černá Pařízková, Ph.D., Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF a FN HK Abstrakt: Cíl studie: Cílem retrospektivní, observační studie bylo zjistit vliv rizika pozitivní kumulativní tekutinové bilance na vznik deliria a klinický výsledek nemocných v intenzivní péči. Metodika: Do studie byli zařazeni všichni pacienti přijatí na lůžkovém oddělení (LO) KARIM v roce 2012, kteří byli hospitalizování na LO déle než 72 hodin. Retrospektivně byla z dokumentace sledována demografická data, výskyt deliria, klinický výsledek, kumulativní tekutinová bilance za 72 hodin, 7 a 14 dnů a vybrané parametry (APACHE II, strukturální poškození mozku, délka pobytu na LO KARIM, diagnoza). Byl sledován vliv kumulativní tekutinové bilance na výskyt deliria na klinický výsledek pacientů. Pro statistické zpracování byla použita deskriptivní statistika a nepárový t-test, hladina významnosti P≤0,05. Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 240 pacientů, z toho 157 (65%) mužů a 82 (35%) žen, průměrný věk souboru činil 62,75 ± 16,75 let, vstupní hodnota APACHE II byla 20,13 ± 8,3 bodů. Delirium bylo diagnostikováno u 113 (47%) pacientů, skupina pacientů s deliriem měla vyšší APACHE II skore, vyšší kumulativní tekutinovou bilanci 3. den pobytu, 4217±3523 ml vs. 3588±4434 ml, delší dobu pobytu na LO KARIM, 13,4 vs. 9,5 dne, P=0,004. Vyšší pozitivní tekutinová bilance byla ve skupině pacientů s deliriem bez ohledu na přítomnost či absenci organického poškození mozku. Kumulativní tekutinová bilance 7. a 14. den pobytu byla bez rozdílu mezi oběma skupinami. Ze sledovaného souboru 52 (21,7%) pacientů zemřelo, smrtnost pacientů s deliriem byla nižší než u pacientů bez výskytu deliria. Nejvyšší smrtnost 43% byla zaznamenána u pacientů s organickým poškozením mozku bez výskytu deliria, kteří měli i vyšší hodnotu APACHE II skore. Přeživší pacienti měli statisticky významně nižší kumulativní bilanci tekutin za 72 hodin, 3473±3544 ml vs. 5485±5202 ml, P=0,01. Závěr: Pozitivní tekutinová bilance za 72 hod od přijetí byla spojena s vyšším výskytem deliria, délkou pobytu a vyšší smrtností pacientů v intenzivní péči.
Léčba akutní arteriální mezenteriální ischemie
Strýček Matej
Pracoviště řešitele: Radiologická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. Jan Raupach, Ph.D., Radiologická klinika LF a FN HK Abstrakt: Úvod a cíl: Akutní mezenteriální ischemie (AMI) je život ohrožující stav, vznikající nejčastěji při okluzi arteria mesenterica superior (AMS). Snížená perfuze střev vede k nekróze, která může skončit perforací střeva, peritonitidou, sepsí a nezřídka smrtí (mortalita chirurgické léčby je 60 % až 80 %). Etiologie je různorodá, ale v naší studii jsme se zaměřili cíleně na arteriální okluzi způsobenou embolizací AMS (45%) a trombózou AMS (12%). Cílem naší studie bylo retrospektivně vyhodnotit výsledky primární endovaskulární léčby akutní arteriální mezenteriální ischemie. Chirurgická revize byla indikovaná pouze v případě závažného nálezu střevní ischemie na MDCT, rozvoje peritonitidy, technického selhání endovaskulární intervence a přetrvávajících klinických příznaků. Metodika: V našem centru bylo pro akutní mezenteriální ischemii v období mezi roky 2003 až 2014 léčeno 48 pacientů. Diagnóza byla rychle potvrzena prostřednictvím MDCT (multidetector CT). První skupina zahrnovala 37 pacientů (19 žen, 18 mužů, medián věku 76 let) s akutním emboligenním uzávěrem AMS. Terapeuticky byla použita perkutánní aspirační trombektomie-PAT (n=37), přídatná lokální trombolýza (n=2) a PTA se zavedením stentu (n=2). Průměrný časový interval od nástupu prvních příznaků po AG byl 24 hodin (rozmezí 4 až 336 hod). Druhá skupina zahrnovala 11 pacientů (8 žen, 3 muže, medián věku 79 let) s akutním trombogenním uzávěrem AMS na podkladě aterosklerotického postižení. Antegrádní přístup pro PTA se zavedením stentu byl využit u všech 11 pacientů. Průměrný časový interval od nástupu prvních příznaků po AG byl 168 hodin (rozmezí 5 až 504 hod). Výsledky: Ve skupině s emboligenním postižením AMS (n=37) jsme byli schopni dosáhnout kompletní rekanalizace hlavního kmene AMS použitím PAT a přídatných metod u 34 pacientů (91%). U jednoho pacienta došlo k závažné komplikaci a krvácení při poranění periferní ileální větve. Jeden pacient podstoupil po neúspěšné endovaskulární léčbě chirurgickou embolektomii z důvodu rozsáhlé okluze AMS. Resekce nekrotické části střeva byla provedena u 15 pacientů (40,1 %). Celková nemocniční mortalita této skupiny činila 27,0 % (10/37). Ve skupině s akutním trombogenním uzávěrem AMS (n=11) byla technická úspěšnost rekanalizace dosáhnuta u 81,8 % nemocných. Parciální resekce nekrotické části střeva byla provedena u 3 pacientů (27,3 %) a celková nemocniční mortalita byla 27,3 % (3/11). Závěr: Endovaskulární terapie akutní arteriální mezenteriální ischémie s následnou chirurgickou revizí a případnou resekcí nekrotické části střeva je v našem centru doporučeným algoritmem s příznivými výsledky. Obzvláště perkutánní aspirační trombektomii považujeme za velmi užitečnou a efektivní techniku, která by měla být přístupná v každém vaskulárním centru.
Sérové protilátky proti benzo(a)pyrene diolepoxide–DNA aduktům u dětských pacientů s psoriázou léčených Goeckermanovu metodou
Focko Tibor
Pracoviště řešitele: Ústav patologické fyziologie LF HK Školitelka a pracoviště školitelky: doc. MUDr. Lenka Borská, Ph.D., Ústav patologické fyziologie LF HK Abstrakt: Úvod: Psoriáza je multifaktoriální chronické zánětlivé onemocnění kůže. Postihuje 2-3 % středoevropské populace. První projevy jsou přítomny častěji až po pubertě. Před 16. rokem začíná u 25–45 % pacientů, v 10 % začíná před 10. rokem a ve 2 % před 2. rokem. Vrozená lupénka je velmi vzácná. Goeckermanova metoda (GM) léčby psoriázy zahrnuje kombinovanou expozici farmaceutickému kamenouhelnému dehtu (FKD) a UV- záření. FKD je směsí aromatických a alifatických uhlovodíků a jejich derivátů, jejichž složení se mění v závislosti na použitém uhlí a destilační teplotě. FKD obsahuje významné procento polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU). Mnohé z těchto „dehtových“ PAU, například benzo(a)pyren, benzo(a)anthracen nebo dibenzo(a,h)anthracen, jsou řazeny mezi prokázané karcinogeny. Cíl studie: Stanovit genotoxické riziko pomocí sérových hladin protilátek proti benzo(a)pyrene diolepoxide–DNA aduktům (anti-BPDE-DNA) u dětských pacientů s psoriázou léčených Goeckermanovu metodou. Metodika: Do studie byli zařazeni pacienti (n = 19) ve věku mezi 5 a 17 lety s diagnózou psoriázy, kteří byli léčení GM (FKD – 3%). Sérové hladiny anti-BPDE-DNA byly stanoveny ve vzorcích heparinizované venózní krve, která byla odebraná pacientům před a po GM. Protilátky byly stanoveny pomocí ELISA-VIDITEST (anti-BPDE-DNA human, VIDIA, Jesenice, Česká republika). Osoby vystavené nevýznamné expozici PAU mají referenční hodnotu (anti-BPDE-DNA) < 0,5; VIDIA, ČR. Úspěšnost léčby byla hodnocena pomocí PASI skóre (Psoriasis Area and Severity Index). Výsledky: Po GM jsme zjistili významné zvýšení hladin anti-BPDE-DNA (p < 0,01). Před GM byla nevýznamná expozice PAU (< 0,5) zaznamenána v 94,7%, po GM v 84,7%. PASI skóre významné pokleslo po GM z původních 20,4 ± 9,4 (p < 0,001). Účinnost terapie byla 56%. Závěr: Výsledky potvrdily nízké genotoxické riziko a vysokou účinnost GM léčby psoriázy u dětských pacientů.
Kapslová endoskopie v detekci premaligních lézí tračníku
Stodola Michal
Pracoviště řešitele: II. interní gastroenterologická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D., II. interní gastroenterologická klinika LF a FN HK Abstrakt: Úvod a cíl: Endoskopické vyšetření tračníku pomocí kapslové endoskopie je relativně nová diagnostická metoda. Výhodou je její minimální invazivita. Cílem práce bylo srovnání kapslové koloskopie s koloskopií, která je považována za zlatý standard vyšetření tlustého střeva. Klíčovou otázkou je možnost zařazení kapslové koloskopie do programu screeningu kolorektálního karcinomu. Metodika: Obě vyšetření byla provedena po modifikované přípravě střeva, týž den, v populaci s průměrným rizikem kolorektálního karcinomu (asymptomatičtí jedinci starší 50 let s negativní rodinnou a osobní anamnezou vzhledem k adenomům tračníku či kolorektálnímu karcinomu). Standardní koloskopie byla provedena atestovaným gastroenterologem, kolonická kapsle byla zaslepeně hodnocena studentem (po proškolení a odečtení testovacích nálezů). Nálezy byly hodnoceny ve třech hlavních parametrech: 1: shoda mezi kapslovou endoskopií a koloskopií v patologickém nálezu, 2: shoda v lokalizaci nálezu, 3: shoda v hodnocení velikosti polypu. Výsledky: Do studie bylo zařazeno mezi 10/2012 a 2/2014 celkem 17 nemocných (10 žen, 7 mužů, průměrný věk 56 let). Nebyly pozorovány žádné klinické komplikace vyšetření, jedno vyšetření kapslovou endoskopií nebylo možné hodnotit vzhledem k retenci kapsle v céku (bez překážky pasáže dle koloskopie). Hodnocení bylo provedeno u 16 nemocných. Kapslová endoskopie identifikovala celkem 12 polypů a plochých lézí velikosti od 2 do 6 mm a jeden objemný submukozní tumor velikosti 15 mm. V průběhu koloskopie bylo zjištěno celkem 18 polypů a plochých lézí a submukozní tumor velikosti 12 mm. Diagnostická výtežnost kapslové koloskopie byla tedy 67 %. Polypy či ploché léze přehlédnuté kapslovou koloskopií byly velikosti 1-4 mm, ve 4 případech lokalizované v pravém hemikolon, v pěti případech byla přehlednost střeva významně snížena horší přípravou. Kapslovou koloskopií nebyl identifikován žádný polyp přehlédnutý v průbehu koloskopie. Shody v lokalizaci polypu či ploché léze bylo dosaženo ve 100 % případů, shody v hodnocení velikosti ve 34 % (maximální zjištěný rozdíl v odhadované velikosti byl mezi kapslovou koloskopií a koloskopií byl 3 mm). Závěry: Diagnostická výtěžnost screeningové kapslové koloskopie pro menší léze (do 6 mm) je významně závislá a současně limitovaná přípravou střeva a jejich lokalizací (v našem souboru byla 67 %, přehlédnuté léze byly především pravostranné současně s horší přípravou střeva). V našem souboru byla zjištěna vysoká shoda v lokalizaci identifikovaných lézí. Zjištěné rozdíly mezi odhadem velikosti léze při kapslové koloskopii a koloskopii byly minimální a klinicky nevýznamné.
Intrakraniální krvácení jako komplikace endovaskulární rekanalizace mozkových tepen při ischemické cévní mozkové příhodě
Holubová Zuzana
Pracoviště řešitelky: Radiologická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: prof. MUDr. Antonín Krajina, CSc., MUDr. Ondřej Renc, Ph.D., Radiologická klinika LF a FN HK Abstrakt: Úvod: Možností, jak léčit akutní ischemickou CMP, je v současné době kromě farmakologické léčby i endovaskulární mechanická extrakce embolu pomocí retrahovatelného zařízení. Tato metoda spočívá v zavedení samoexpandibilního stentu do místa uzávěru, jeho následné rozevření umožní okamžitou parciální rekanalizaci a zachycení krevní sraženiny do stentu. Za kontinuální aspirace se stent i se svým obsahem odstraní z těla pacienta. Nejzávažnější komplikací výkonu je symptomatické intrakraniální krvácení, jehož prevalence je 6,5 %. Krvácení může vzniknout periprocedurálně iatrogenně disekcí či perforací mozkové tepny nebo jako reperfuzní poškození při zakrvácení do té části mozkového parenchymu, ve které se již vyvinula ischemická nekróza. Cíl: Cílem studie je odhalit rizikové faktory, které vedou ke vzniku intrakraniálního krvácení jako komplikace endovaskulární léčby ischemické CMP. Metodika: Předmětem retrospektivní studie byla skupina 64 pacientů léčených na Angiointervenčním oddělení Radiologické kliniky FNHK od července 2010 do prosince 2013. Všichni pacienti měli postižení karotického povodí. V podskupině 8 pacientů, u kterých se objevilo intracerebrální krvácení, jsme sledovali tyto údaje: věk, počáteční NIHSS skóre (National Institutes of Health Stroke Scale), podání/nepodání systémové trombolýzy před intervencí, čas od počátku příznaků do okamžiku rekanalizace tepny, technickou úspěšnost (Thrombolysis In Cerebral Infarction), Alberta Stroke Program Early CT Score (ASPECTS) na nativním CT a přítomnost kolaterál na CT angiografii. Z laboratorních hodnot jsme se zaměřili na vstupní hodnoty INR a počet trombocytů. Přítomnost krvácení jsme hodnotili na kontrolním CT do 24 hodin po výkonu. Sběr dat proběhl ve spolupráci s Neurologickou klinikou FNHK. Získaná data jsou porovnávána s kontrolní skupinou nemocných, u kterých po endovaskulární léčbě krvácení nevzniklo. Výsledky: V souboru 64 pacientů (25 mužů, 39 žen) o průměrném věku 70 let (rozmezí 28-88 let) bylo prokázáno krvácení v 12,5 % (1 muž, 7 žen). Medián vstupního NIHSS byl 14 bodů (rozmezí 4-28 bodů), úspěšná rekanalizace byla dosažena v 71,9 % (TICI≥2b) a tříměsíční mortalita byla 20,4 %. Zbývající data jsou analyzována a budou statisticky vyhodnocena. Konečné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ. Závěr: Hlavním rizikovým faktorem vzniku intrakraniálního krvácení po endovaskulární rekanalizaci se zdá být vyšší věk pacientů. Teorie o větším časovém prodlení mezi začátkem příznaků a rekanalizační terapií se pravděpodobně nepotvrdí.
Vliv implantace multifokální nitrooční čočky Lentis M-plus na kontrastní citlivost a citlivost k oslnění
Řeháková Tereza
Pracoviště řešitele: Oční klinika LF a FN HK Školitelka a pracoviště školitelky: MUDr. Věra Veliká, Oční klinika LF a FN HK Abstrakt: Úvod: Implantace nitroočních čoček (IOL) patří mezi nejčastější oční chirurgické zákroky. Velký podíl na narůstajícím počtu operací má prodlužovaní věku populace a snaha o zajištění co nejlepší kvality života, na kterou mají dobré zrakové funkce nemalý vliv. Implantace multifokálních nitroočních čoček se provádí nejen v rámci moderní operace katarakty, ale také přímo jako součást tzv. refrakční lensektomie – odstranění čiré čočky s cílem řešení presbyopie. Cíl: Zhodnotit vliv implantace multifokální nitrooční čočky Lentis M-plus na kontrastní citlivost (CK) a citlivost k oslnění. Metoda: Soubor pacientů zahrnoval 20 očí 12-ti mužů (věkový průměr 58 let, min. 49 let a max. 71 let) a 9 očí 5-ti žen (průměrný věk 63 let, min. 50 let a max. 72 let). Všem pacientům bylo provedeno vyšetření kontrastní citlivosti (CK) pomocí Sine wave contrast test tabulí (S.W.C.T.) a vyšetření citlivosti na oslnění měřením rozptylu světla (počítačem řízený test rozptylu světla, resp. new stray light meter). Výsledky: V našem souboru se hodnoty kontrastní citlivosti pohybovaly v normálním rozpětí v oblasti nižších prostorových frekvencí. Ve vyšších prostorových frekvencích došlo k poklesu pod hodnoty normy. Výraznější pokles jsme zaznamenali při vyšetření na blízko jak za fotopických, tak mezopických podmínek. Při vyšetření na dálku se průměr nacházel na hranici či lehce pod normální mezí. Při hodnocení vyšetření citlivosti k oslnění jsme zjistili nárůst citlivosti k oslnění u 27,6 % pacientů. Závěr: Při indikaci pacienta k implantaci multifokální nitrooční čočky je nutné počítat s možností poklesu kontrastní citlivosti a nárůstu citlivosti k oslnění. Nezbytné je pacienta na tyto nežádoucí vedlejší účinky ještě před operací upozornit. Po implantaci nitrooční čočky probíhá proces neuroadaptace, který je individuální a může trvat až 1 rok od operace.
Kvalita života pacientů po revaskularizaci myokardu z přístupu levostranné přední torakotomie
Lopourová Marie
Pracoviště řešitelky: Kardiochirurgická klinika LF a FN HK Školitel a pracoviště školitele: MUDr. Martin Voborník, Kardiochirurgická klinika LF a FN HK Abstrakt: Účel studie: Cílem práce bylo porovnat kvalitu života pacientů s izolovaným postižením přední mezikomorové větve po revaskularizaci myokardu z přístupu levostranné přední torakotomie a z přístupu sternotomie. Soubor a použité metody: V letech 2007 – 2012 podstoupilo na našem pracovišti plánovaně revaskularizaci myokardu celkem 1892 pacientů. U 323 pacientů se jednalo o izolovanou revaskularizaci myokardu přední mezikomorové větve s použitím arteriálního štěpu levé prsní tepny. Z tohoto souboru jsme do studie zařadili všechny pacienty s izolovaným postižením přední mezikomorové větve, s dobrou ejekční frakcí levé komory, bez předchozích intervencí na věnčitých tepnách a bez závažných komorbidit. Vstupní kritéria splnilo 38 pacientů, kteří podstoupili revaskularizaci myokardu miniinvazivním přístupem z levostranné přední torakotomie (skupina 1). Kontrolní skupinu tvořilo 28 pacientů, kteří podstoupili revaskularizaci myokardu klasickým způsobem z přístupu sternotomie (skupina 2). K porovnání kvality života jsme použili standardizovaný dotazník SF-36. Výsledky: Ani v jedné z osmi porovnávaných oblastí kvality života nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi skupinou 1 a skupinou 2. Závěr: Miniinvazivní chirurgický přístup z levostranné přední torakotomie představuje pro pacienty, kteří jsou indikovaní k izolované revaskularizaci přední mezikomorové větve, možnou alternativu ke konvenční sternotomii. Benefitem pro pacienta je šetrnost operačního výkonu (zejména zachování celistvosti hrudní kosti), čímž se snižuje operační zátěž pro pacienta a zkracuje celková doba rekonvalescence při totožném výsledku revaskularizace. V dlouhodobém horizontu je však kvalita života pacientů u obou operačních přístupů srovnatelná. Podpořeno programem PRVOUK P37/04
Problem of toxoplasmosis in immunosuppressed persons
Teemane Bame Ivory Mmatlhong
Department of the origin: Department of Clinical Microbiology, University Hospital, Hradec Kralove Tutor and Tutor’s Dept.: Mgr. Petra Kučerová, Ph.D., Department of Clinical Microbiology, University Hospital, Hradec Kralove Abstract: Introduction: Toxoplasmosis is one of the most common parasitic zoonoses world-wide. Its causative agent is protozoan Toxoplasma gondii. The parasite was first described in 1908 by Charles Nicolle and Louis Manceaux when they observed it in the liver and spleen of a North African rodent known as Ctenodactylus gundii. Toxoplasma gondii infects primarily cats but also a wide range of warm blooded animals such as sheep, cattle, dogs, and humans too can become a host. It is estimated that thirty to sixty-five percent of the human world population are a carrier of this parasite. Mild, flu-like symptoms occasionally occur during the first few weeks following exposure. Infection with Toxoplasma gondii is asymptomatic in healthy human adults generally. However, in infants, HIV/AIDS patients, and others with immunosuppression, infection can cause serious and occasionally fatal illness. Another problematic group are pregnant women. Laboratory diagnosis of toxoplasmosis can be direct or indirect. Direct determination of infective agent is realized with using of PCR. Indirect detection of specific antibodies is done via ELISA, Complement fixation test and Western blot usually. In our retrospective study we have focused on the problem of toxoplasmosis in immunosuppressed persons. During observed period 2009 – 2013 total of 5935 (2009 – 1439; 2010 – 1413; 2011 – 1210; 2012 – 1002; 2013 – 871) patients with suspected toxoplasmosis were examined. Studied group was created with 5894 blood sera, 26 amniotic fluids and 15 umbilical cord bloods. Biological materials were using of Complement fixation test, ELISA test (detection of IgM, IgG, IgA, IgE antibodies and avidity of IgG antibodies), Western blot (detection of IgM antibodies mainly) analyzed. From this set of the patients we chose for our requirements only immunosuppressed persons (transplantation, HIV, oncologic patients, patients with problems of immune system etc.). Analyzed data are processed continuously and complete results will be presented on SVOC conference.
Problem of toxoplasmosis in pregnant women and children
Malik Shazeb, Ahmed Sofia Sarah
Department of the origin: Department of Clinical Microbiology, University Hospital, Hradec Kralove Tutor and Tutor’s Dept.: Mgr. Petra Kučerová, Ph.D., Department of Clinical Microbiology, University Hospital, Hradec Kralove Abstract: Introduction: Toxoplasmosis is one of the most common parasitic zoonoses world-wide. Its causative agent is protozoan Toxoplasma gondii. The parasite was first described in 1908 by Charles Nicolle and Louis Manceaux when they observed it in the liver and spleen of a North African rodent known as Ctenodactylus gundii. Toxoplasma gondii infects primarily cats but also a wide range of warm blooded animals such as sheep, cattle, dogs, and humans too can become a host. It is estimated that thirty to sixty-five percent of the human world population are a carrier of this parasite. Mild, flu-like symptoms occasionally occur during the first few weeks following exposure. Infection with Toxoplasma gondii is asymptomatic in healthy human adults generally. However, in infants, HIV/AIDS patients, and others with immunosuppression, infection can cause serious and occasionally fatal illness. Another problematic group are pregnant women. Laboratory diagnosis of toxoplasmosis can be direct or indirect. Direct determination of infective agent is realized with using of PCR. Indirect detection of specific antibodies is done via ELISA, Complement fixation test and Western blot usually. In our retrospective study we have focused on the problem of toxoplasmosis in pregnant women and children. During observed period 2009 – 2013 total of 5935 (2009 – 1439; 2010 – 1413; 2011 – 1210; 2012 – 1002; 2013 – 871) patients with suspected toxoplasmosis were examined. Studied group was created with 5894 blood sera, 26 amniotic fluids and 15 umbilical cord bloods. Biological materials were using of Complement fixation test, ELISA test (detection of IgM, IgG, IgA, IgE antibodies and avidity of IgG antibodies), Western blot (detection of IgM antibodies mainly) analyzed. From this set of the patients we chose for our requirements only pregnant women and paediatric patients. Analyzed data are processed continuously and complete results will be presented on SVOC conference.
Pohled zdravotních sester na jejich povolání
Andržová Jitka
Pracoviště řešitelky: Oblastní nemocnice Náchod a.s. Školitelka a pracoviště školitelky: Mgr. Michaela Votroubková, Ústav sociálního lékařství LF HK Abstrakt: Tato bakalářská práce se podrobně zabývá profesí zdravotní sestry z pohledu samotných sester. Teoretická část charakterizuje změny v sesterském povolání v čase, znázorňuje žebříčky prestiže různých povolání a přibližuje faktory ovlivňující pracovní motivaci. V empirické části jsou kvalitativním výzkumem porovnány názory mladších sester se sestrami pamětnicemi. Bylo provedeno celkem šest rozhovorů, tři ukázaly názory sester z doby „předrevoluční“ a tři odhalily postoj sester současné nastupující generace. Šetření mapuje novodobé změny a snaží se pojmenovat motivující a demotivující aspekty dnešního sesterského povolání, přiblížit důvody sester pro volbu svého povolání a nastínit jejich názor na prestižní ohodnocení veřejností.
Bezpečí pacienta na operačním sále
Fejglová Pavla
Pracoviště řešitelky: Krajská nemocnice Liberec, a.s., Oddělení centrálních operačních sálů Školitelka a pracoviště školitelky: Ing. Zuzana Holečková, Oddělení centrálních sálů a sterilizace FN HK Abstrakt: Medicína jako vědní obor prochází v posledních letech neuvěřitelně rychlým vývojem, ať už díky dynamickému rozvoji nejrůznějších technologických postupů, nebo díky novým objevům v oblasti biologie, fyziky a přírodních věd všeobecně. Co však zůstává po staletí v jistém smyslu konstantní veličinou je člověk. Člověk v roli lékaře, sestry, pacienta. A právě v práci zdravotnického personálu se promítá nutnost skloubit tradičně pojímanou roli sestry – pečovatelky s nutností zvládnout komplex moderních technologií sloužících k zajištění všestranné péče o pacienta i procesů nezbytných pro fungování celého operačního týmu. Typickým příkladem vysoce kompetentní odborné role je právě činnost perioperační sestry. Tato práce se zabývá jednou ze stěžejních úloh zdravotnického personálu na operačních sálech – problematikou zajišťování bezpečnosti pacientů a kvality poskytované ošetřovatelské péče v perioperačním období na centrálních operačních sálech ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové a v Krajské nemocnici Liberec z pohledu perioperačních sester. Náročnost práce na operačním sále, kde je zdravotnický personál permanentně pod stálým tlakem, s sebou nese ve zvýšené míře rizika vzniku omylů a pochybení ze stran personálu. Jádro empirické části práce tvoří kvantitativní průzkumné šetření v oblasti dodržování opatření k zajištění bezpečnosti pacientů během jejich pobytu na operačním sále. Výzkumný soubor dat byl získán díky pochopení perioperačních sester operačních sálů z uvedených nemocnic. Na základě získaných údajů byla zpracována analýza s interpretací výsledků a jsou navržena některá opatření, směřující především ke zlepšení bezpečnosti pacientů během perioperačního období a k prevenci výskytu nežádoucích událostí.
Hodnocení průběhu a efektu kursu kardiopulmonální resuscitace
Matušinová Monika
Pracoviště řešitelky: Oblastní nemocnice Kolín, a. s., oddělení ARO Školitelka a pracoviště školitelky: Mgr. Eva Vachková, Ústav sociálního lékařství LF HK Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá hodnocením průběhu a efektu kursu kardiopulmonální resuscitace v nemocnici Kolín, a. s. V teoretické části jsou začleněny kapitoly osvětlující kardiopulmonální resuscitaci podle současných doporučení, problematiku edukace dospělých, kompetence všeobecných zdravotních sester a celoživotního vzdělávání v rámci organizace obecně. Empirická část je pak zaměřena na zhodnocení průběhu kursu, a to jak didakticky, tak očima edukantů, zhodnocení znalostí a dovedností edukantů jako ukazatele efektu kursu a v neposlední řadě jsou v závěru empirické části navrhnuty změny, které by optimalizovaly daný kurs. Cílovou skupinou byli účastníci kursu KPR – lékaři a NLZP nemocnice Kolín, a. s. Klíčová slova: kardiopulmonální resuscitace, edukace dospělých, celoživotní vzdělávání, kurs KPR
Transplantace a dárcovství orgánů v povědomí laické veřejnosti
Sládková Andrea
Pracoviště řešitelky: Nemocnice Havlíčkův Brod, Ústav sociálního lékařství LF HK Školitelka a pracoviště školitelky: Mgr. Michaela Votroubková, Ústav sociálního lékařství LF HK Abstrakt: Bakalářská práce nabízí kompletní přehled informací o problematice transplantací a dárcovství orgánů. Teoretická část obsahuje poznatky z historie transplantací životně důležitých orgánů. Popisuje možnosti i rizika novodobé transplantologie, multikulturní a etický aspekt. Zabývá se činností transplantačních center a platnou legislativou, s důrazem na kritéria stanovení smrti mozku. V neposlední řadě nastiňuje péči o potencionálního dárce i jeho blízké. Empirická část je soustředěná na průzkum míry informovanosti laické veřejnosti o možnostech dárcovství a transplantací orgánů včetně postoje k danému tématu.
Vybraný etický problém v sesterské profesi: sorrorigenie - jak ji vidí zdravotní sestry a jak ji vnímají pacienti
Zelená Ţaneta
Pracoviště řešitelky: Chrudimská nemocnice, a.s. Školitelka a pracoviště školitelky: Mgr. Michaela Votroubková, Ústav sociálního lékařství LF HK Abstrakt: Problematiku sorrorigenie jako etický problém postihující pacienta, je nutné vnímat komplexně. Nemocného se dotýká nejen v somatické rovině, ale i v té psychické. Zdravotnická zařízení stále častěji a více přejímají filozofii bezpečnosti a kvality péče pro všechny nemocné. Vymýtit tento problém, ale bohužel zcela nelze. Klíčem ke snižování sorrorigenie je v první řadě zvýšení povědomí o tomto problému. Aktivní vzdělávání zdravotníků a zvýšení informovanosti nemocných, by mohlo být považováno za základní kámen preventivních opatření. V teoretické části práce bylo poukázáno na hlavní pojmy, faktory ovlivňující sorrorigenii, na její možné důsledky a především na prevenci tohoto jevu. V empirické části formou strukturovaných rozhovorů bylo tázáno pět zdravotních sester a pět pacientů ze dvou různých nemocnic. Cílem bylo zjistit povědomí obou stran o tomto problému, rozostřit základní příčinné faktory a vyzvednout možná preventivní opatření. Neméně důležitá byla část výzkumu zaměřená na konkrétní otázky, které zjišťovaly vlastní zkušenost se sorrorigenií vnímanou zdravotními sestrami i pacienty a následné porovnání výskytu omylů a preventivních opatření se situací v zahraničí.
