(PR, PZ a OP, NP a CHKO)

12.-14.záøí 2001 Broumov

Sborník ze semináøe

OCHRANA A REGENERACE VESNICKÝCH STAVEB A SÍDEL V CHRÁNÌNÝCH ÚZEMÍCH (PR, PZ a OP, NP a CHKO) Státní ústav památkové péèe Praha Státní ústav v Pardubicích Okresní úøad v Náchodì 1

Obsah Petrovicko a Libìchovsko - dvì novì navržené krajinné památkové zóny ve Støedoèeském kraji Ing.arch. Jan Pešta - SPÚ støedních Èech Praha ............................................................................... 3 Objektivní vlivy na památkovì chránìná území na pøíkladu VPZ Malá Morávka a VPR Heømanovice v okresu Bruntál PhDr. ¼ubica Mezerová , SPÚ v Ostravì ............................................................................................. 8 Možnosti ovlivòování èinnosti na území navrženém k vyhlášení VPZ Radim Urbánek, Èeská Tøebová ........................................................................................................... 9 Prùøez problematikou souèasného stavu památkové ochrany v jednoltivýcch èástech SLS Vysoèina Ilona Vojancová, SLS Vysoèina .......................................................................................................... 11 Spolupráce Muzea lidové architektury Zubrnice s ochranou pøírody František Ledvinka, MLA Zubrnice ................................................................................................... 14 Cestovní ruch a kulturní dìdictví Ing. arch. Marie Tomíšková, Ústav územního rozvoje Brno ............................................................ 16 Støedovìké mìsteèko Tuležim - Praha Stodùlky Roman Abušinov, Jan Pešta................................................................................................................ 17 Pamiatky a súèasné bývanie PhDr. Martin Mešša, Ústredie ¾udovej umeleckej výroby Bratislava, Slovanská republika ......... 19 Venkovské bydlení odpovídající dané lokalitì Ing.arch. Martina Pavlasová .............................................................................................................. 20 Zadrátovaný svìt našich vesnic PhDr. Jitka Matuszková, SPÚ v Brnì ................................................................................................ 21 Problémy spolupráce památkové péèe a ochrany pøírody a krajiny v CHKO Jizerské hory Petr Vetešník, Správa CHKO Jizerka ................................................................................................. 22 Stavební kultura Bílých Karpat, záchrana a využití PhDr.Vìra Kováøù, PÚ v Brnì ............................................................................................................ 23 O nìkterých problémech venkovského urbanismu v Jeseníkách Bc. Stanislav Navrátil, OkÚ Jeseník .................................................................................................. 26 Obèanské iniciativy jsou pøirozeným projevem památkáøù Petr Andrle, pøedseda Obèanského sdružení Vlastenecký poutník severní Morava ....................... 27 Stavební kultura aneb Dùm pro Poodøí Vladislava Hamplová, Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí ................................................... 30 Mezinárodní rok dobrovolníkù a dobrovolná èinnost pøi péèi o drobné krajinné objekty na Broumovsku Mgr. Petr Kulíšek, INEX – Sdružení dobrovolných aktivit ............................................................... 32 Roubené a hrázdìné stavby v severovýchodoèeských mìstech a mìsteèkách Jan Èížek + Jiøí Slavík, SPÚ v Pardubicích, SOA Náchod .............................................................. 33 Lnáøe – hrázdìný dvùr Ing. Stanislav Dvoøák, SÚ v Èeských Budìjovicích .......................................................................... 37 Realizovaná dostavba hospodáøské èásti v areálu usedlosti Šalamounka pøi èp.769 v Praze 5 – Košíøích Mgr. Lubomír Sochor, Státní památkový ústav v hlavním mìstì Praze .......................................... 38 Oprava domu èp.53 ve Rtyni v Podkrkonoší Petr Dostál ............................................................................................................................................ 40

upozornìní: texty neprošly jazykovou korekturou

2

Petrovicko a Libìchovsko - dvì novì navržené krajinné památkové zóny ve Støedoèeském kraji Ing.arch. Jan Pešta - SPÚ støedních Èech Praha Na území støedoèeského kraje, pokrytého odbornou péèí Státního památkového ústavu støedních Èech, existují v souèasné dobì dvì vyhlášené krajinné památkové zóny (KPZ) - Žehušicko (okres Kutná Hora) a Osovsko (okres Beroun). Obì dvì vyhlášené KPZ reprezentují typ krajiny, komponované jednorázovým zásahem do podoby ideální umìlé krajiny jako souèásti feudálního panství. V pøípadì KPZ Žehušicko je to krajina bývalého chotkovského panství, utváøená od baroku po období klasicismu, kdy se ustálil souèasný rozvrh zelenì i sídel. Osovsko je pøíkladem komponované barokní krajiny s kompozièními osami alejí, vázaných na architektonické dominanty.

výrazných zalesnìných kopcù, tvoøící pøirozený pøedìl mezi støedními a jižními Èechami (Jilmová hora 552, Spálenka 653 m, Králov 671 m a Kozlov 709 m). Ve vnitøní ploše KPZ je nìkolik podstatnì nižších, ale relativnì výrazných zalesnìných návrší, pøedstavujících pøirozené krajinné dominanty místního významu (Merova hora 509 m, Hùrka 478 m, Vejøice 563, bezejmenný vrchol nad Bratøíkovicemi a Husova kazatelna 509 m). Území odvodòují dva hlavní toky - Brzina tekoucí od jihu a Varovský potok, tekoucí od východu. Oba toky se spojují severovýchodnì od Petrovic. Jejich široká otevøená údolí vytváøejí základní morfologickou páteø území. Na tìchto potocích a jejich poèetných pøítocích je množství rybníkù.

Pøi úvahách o vyhlášení dalších krajinných památkových zón ve Støedoèeském kraji byly vytipovány také pøíklady historické krajiny, vzniklé plynulou pøirozenou dlouhodobou kultivací. Souèástí takové krajiny jsou kromì pøírodních složek také složky civilizaèní, jako systém plužiny a zemìdìlské pùdy obecnì, cesty, úvozy, meze a remízky, vodní plochy a další vodní díla, drobná architektura (sochy, kaple, køíže) a v neposlední øadì také venkovská sídla vèetnì tradièní architektury.

Vnitøní èást území navržené KPZ má pøevážnì zemìdìlský charakter, ovšem s dostatkem rozptýlené zelenì, okraje (zejména na jižní a východní stranì) jsou lesnaté. V centrální èásti KPZ se dosud velmi výraznì uplatòují kultivaèní zásahy pøevážnì z období pozdního støedovìku. Nejvýznamnìjšími doklady nìkdejší zemìdìlské a hospodáøské èinnosti jsou zejména kamenné meze a remízky, ohradní a tarasní zdi z charakteristických velkých žulových balvanù, kamenná moøe a “hrobky” (balvany odstranìné z polí) a desítky drobných rybníèkù ve vesnicích i mimo nì. Tyto kultivaèní zásahy se v prùbìhu staletí staly pøirozenou souèástí krajiny, zejména díky spojení s náletovými i cílenì vysazovanými døevinami a porosty. Neodmyslitelnou souèástí krajiny je i mladší drobná sakrální architektura, pøevážnì z 18. a 19. století a vesnická sídla s hodnotnými soubory lidové architektury (roubené i zdìné), z nichž nìkterá mají dosud rezervaèní charakter.

Bohužel v dùsledku bouølivého vývoje ve 20.století podstatná èást krajiny ve støedoèeském regionu, zejména v okolí Prahy a vìtších center osídlení doznala nevratné zmìny. Zvl᚝ tragicky poznamenala krajinu doba kolektivizace, pøi níž zaniklo tradièní a po staletí ustálené èlenìní plužiny, vèetnì dìlících mezí a cest. Tradièní venkovská zemìdìlská krajina, v podobì v jaké se nacházela pøed industriální revolucí a kolektivizací, se tak dochovala jen v odlehlých a dlouhodobì stagnujících regionech. Právì výseky takto dochované historické kulturní krajiny byly pøedmìtem zájmu pøi úvahách o vyhlášení nových krajinných památkových zón.

KPZ Petrovicko Pøíkladem takové historické krajiny je jižní Sedlèansko a navazující støední Povltaví, s pøesahem do Jihoèeského kraje, do okresù Tábor a Písek. Tento region, stranou významných komunikací, center osídlení i prùmyslu, má až dosud dochované všechny hlavní rysy støedoèeské historické (èi tradièní) kulturní krajiny chudších regionù. K ochranì formou krajinné památkové zóny byla vytipována nejhodnotnìjší èást historické kulturní krajiny v okolí mìsteèka Petrovice, respektive vesnice Obdìnice.

Vysoko položené území pøi pøedìlu mezi centrálními a jižními Èechami, s èlenitým reliéfem, pomìrnì drsným klimatem a podmínkami nepøíliš vhodnými pro zemìdìlství bylo osídleno relativnì pozdì, patrnì až na konci 12.století. Jih území spadal do sféry vlivu Vítkovicù, zatímco zbývající severní èást byla v rukou drobných lokálních feudálù. Kolonizace na sklonku ranì støedovìkého období zde vzešla pøedevším z iniciativy velmožù Vítka z Prèic a bratrù Obidena a Petra. Ohnisky ranì feudálního osídlení se staly vesnice s vlastnickými kostely - Petrovice,

charakteristika území navržené KPZ Navržená krajinná památková zóna Petrovicko leží na jižním okraji pravobøežní èásti okresu Pøíbram, v nadmoøské výšce cca 430 - 660 m. Území se znaènì èlenitým reliéfem se nachází na západním okraji žulového masívu Votické vrchoviny. Severozápadní èást území má charakter široké pánve, na jejímž dnì leží mìsteèko Petrovice. Pøi jižním okraji KPZ (který je zároveò jižním okrajem okresu Pøíbram) je øetìz pomìrnì

Dvùr usedlosti èp. 12 v Kojetínì

3

Obdìnice, Nechvalice a Poèepice. První zmínka o všech tìchto vesnicích pochází z roku 1219, k roku 1220 je datována první zmínka o Kojetínu. Nejstarší období osídlování dodnes pøipomínají románské tribunové kostely v Obdìnicích a Nechvalicích. Teprve v pozdìjším období vznikala i ostatní, výše položená sídla, která doplnila ranì støedovìkou kostru osídlení. Asi na poèátku 14.století to byla Vilasova a Žemlièkova Lhota, ještì pozdìji (asi ve 14.- 15.století) i ostatní vsi - Mašov, Porešín, Radešice a Bratøíkovice. Vìtšina osad byla v rukou drobných svìtských feudálù - vesmìs rozvìtvených vladyckých rodù panošù z Obdìnic a Petrovic - potomkù bratrù Petra a Obidena. Výjimkou byl Kojetín, který získal roku 1220 darem milevský klášter od Vítka z Prèic. Charakteristickým rysem zdejšího støedovìkého osídlení byla znaèná hustota relativnì malých vesnic a osad. Tento charakter osídlení má zdejší krajina vpodstatì v nezmìnìné podobì dodnes. V období po husitských válkách pøipadla jižní èást území, do té doby v majetku milevského kláštera, (Kojetín, Porešín) ke hradu Zvíkovu. Vrcholným obdobím, kdy se prakticky již ve výsledné podobì zformovala dnešní tváønost krajiny, byla druhá polovina 16. století a poèátek 17. století, zejména doba relativnì krátkého panování Jakuba Krèína z Jelèan v letech 1593 - 1604. Jakub Krèín získal nejprve Obdìnice (1593) a o nìco pozdìji i Petrovice (1601). K panství náležely i nìkteré další vesnice v okolí. Jakub Krèín v Obdìnicích pøestavìl tvrz pod kostelem na reprezentaèní sídlo, dosud torzálnì zachované. Jeho vztah k Obdìnicím dokládá mimo jiné i to, že byl pohøben ve zdejším kostele Nanebevzetí Panny Marie. Do období panování Jakuba Krèína spadá také stavba velkých rybníkù na Varovském potoce - Horního a Dolního Obdìnického. Jejich výstavbu nepøímo datuje i existence renesanèní mlýnské hranice v Zelenkovì mlýnì èp.10 u Žemlièkovy Lhoty pod Dolním Obdìnickým rybníkem, s vroèením 1600. Všeobecnì se traduje, že za vlády Jakuba Krèína vznikla i vìtšina drobných rybníèkù ve vesnicích (patøících v minulosti prakticky ke každé usedlosti), které se dodnes dochovaly zejména v Žemlièkovì Lhotì a v menší míøe i v ostatních vesnicích. Nejdéle z období pozdního støedovìku také pochází základ kultivaèních prací v krajinì - zejména trasy cest, kamenné meze a remízky, ohradní a tarasní zdi z charakteristických velkých žulových balvanù, kamenná moøe a hromady balvanù, tzv. “hrobky”. Po období všeobecného rozkvìtu v 16. a na poèátku 17.století následovala dlouhodobá recese. Konfiskované Obdìnice koupila roku 1623 Polyxena z Lobkovic a pøipojila je k Vysokému Chlumci. Obdìnice tak ztratily sídelní charakter, tvrz krátce nato zpustla. Petrovice ve 2.pol. 17.století mìnily majitele, až je získala novomìstská jezuitská kolej u sv. Ignáce. Jezuité si v mìsteèku postavili dvì rezidence - jednu pøímo na námìstí, v blízkosti kostela, druhou severnì odtud, v parku. Stará petrovická tvrz se stala souèástí hospodáøského dvora. Tváønost krajiny však nebyla v období baroka výraznìji pozmìnìna. Po zrušení jezuitského øádu pøipadly Petrovice nejprve studijnímu fondu, roku 1806 je koupil Jan Bechynì z Lažan. Pozdìji se majitelé støídali, až je roku 1883 koupil Vladimír Zhorský. Ten nechal pøestavìt vìtší rezidenci v parku na novogotický zámek, park byl upraven do pøírodnì krajináøské podoby, stavìlo se i na námìstí. Tváøe krajiny a venkovských

4

sídel se ale èinnost na konci 19. století a ve 20.století nedotkla. Krajina zùstala zachována prakticky v podobì z období pozdního støedovìku (doplnìná jen mladšími drobnými sakrálními architekturami - kaplièkami a køížky), vzhled vesnic je dodnes urèován pøevážnì roubenou zástavbou z 18. a poèátku 19. století, jen èásteènì doplnìnou mladší, vesmìs kvalitní zdìnou architekturou ze druhé poloviny 19 a poèátku 20. století. Krajina, vèetnì sítì drobných sídel s bohatì zastoupenou lidovou architekturou, si tak uchovala vysoké estetické i panoramatické kvality. Petrovicko pøedstavuje bezesporu nejcennìjší výsek historické kulturní krajiny na území støedních Èech. Vysoká koncentrace sídel s dochovanou tradièní zástavbou, dosud nezmìnìná parcelace plužiny a zemìdìlské pùdy, která má koøeny v pozdnì støedovìkém období, i ostatní doklady dlouhodobé kultivace krajiny (rybníky, kamenné zdi, meze, remízky) spolu s morfologií terénu jsou základem jedineèných památkových i obecnì estetických hodnot celého území.

KPZ Libìchovsko Dalším pøíkladem dobøe dochované historické kulturní krajiny je okolí Libìchova, navržené jako krajinná památková zóna Libìchovsko. Oproti Petrovicku, které je po všech stránkách víceménì homogenní, je Libìchovsko rùznorodìjší. V jižní èásti jsou na svazích nad Labem historické vinice a v jejich sousedství mìsteèko Libìchov se zámkem, zámeckým parkem, dvìma kostely, køížovou cestou a øadou lidových staveb, ve støední èásti je pøevážnì zemìdìlská krajina se dvorem Rymáò a poutní kaplí nad pramenem a v nejvìtší severní èásti je typická krajina Kokoøínska s hlubokými doly a dvìma sídly (Tupadly a Želízy), obohacená navíc dominantou zámeèku Slavín a souborem souchaøských dìl Václava Levého ve volné pøírodì. Navržená krajinná památková zóna Libìchovsko leží v severovýchodní èásti okresu Mìlník, na pravém bøehu Labe mezi Libìchovem a Tupadly. Osou území je údolí Libìchovky, kterým prochází dálková komunikace z Mìlníka do Dubé a Èeské Lípy. Kolmo na údolí se po obou stranách pøipojují další hluboká (vesmìs bezvodá) údolí - “doly” s místními komunikacemi. V severní èásti navržená KPZ zasahuje na území ChKO Kokoøínsko (vyhlášené roku 1976), ve støední èásti zasahuje na území pøírodního parku Rymáò (vyhlášeného roku 1994).

charakteristika území navržené KPZ Krajináøsky je území velmi pestré. Severní èást navržené KPZ je charakterizována skalnatými roklemi a doly, hluboko zaøíznutými do druhohorní pískovcové tabule (Libìchovský dùl, Hluboký dùl, Zimoøský dùl, Studená rokle a další bezejmenné rokle). Podstatná èást území je zalesnìná borovými, pøípadnì smíšenými lesy a má pøírodní charakter. Libìchovka zde protéká neregulovaným øeèištìm, lemovaným pøirozenými mokøinami a porosty. Plošina na východní stranì údolí - mimo hranice KPZ - je zemìdìlsky využívaná (orná pùda), plošina na západní stranì údolí je zalesnìna borovým lesem a je prostoupena èetnými pískovcovými skalními útvary, vystupujícími nad úroveò rovinatého terénu. Naproti tomu jižní èást území má pøevážnì kulturní charakter. V rozšíøené inundaci Libìchovky a na svazích údolí zde leží

Vinice u Libìchova s dominantou kostela sv. Ducha mìsteèko Libìchov se zámkem a zámeckým parkem. Planina na východní stranì údolí Libìchovky je zemìdìlsky využívaná. Je rozèlenìna nìkolika hlubokými dlouhými bezvodými roklemi s pøevážnì suchomilnými køovinatými porosty na srázných svazích (Rokelský dùl, Vehlovický dùl a další). Na jižní stranì tato planina spadá strmými svahy k Labi. Výrazným prvkem zdejší krajiny jsou bývalé terasovité vinice, rozložené zejména na jižních svazích dolù a na svazích nad Labem. Lze pøedpokládat, že jižní èást území v blízkosti Labe byla osídlena již od ranì støedovìkého období. Historické jádro území - Libìchov - vzniklo nejpozdìji na poèátku 14.století (první zmínka 1311). Ve 14. století zde sídlil rod pánù z Libìchova, který byl roku 1403 vystøídán pány z Veitmile a roku 1410 Škopky z Dubé. Na zdejší tvrzi se v letech 1412 - 1413 skrýval Mistr Jan Hus jako chránìnec Jindøicha Škopka z Dubé. Ve 40 letech 15.století sedìli na zdejší tvrzi páni z Libìchova. Pozdìji se majitelé støídali, v letech 1547 - 1629 byl Libìchov centrem rozsáhlého panství Belvicù z Nostvic. Z Kašpara Belvice byla stará tvrz pøestavìna na renesanèní zámek. Roku 1629 se Libìchov stal majetkem Malovcù z Chýnova. Pozdìji se majitelé opìt èastìji støídali. Roku 1644 nechal postavit majitel František Scheidler nový pivovar, sladovnu, vinopalnu a sýpky. Roku 1654 vznikl na návrší nad Libìchovem kostel sv. Ducha. Roku 1709 se stal Libìchov majetkem Pachtù z Rájova, kteøí k panství pøikoupili Radouò (1711), Chcebuz a Brocno (1729). Jan Jáchym Pachta z Rájova nechal v letech 1720 - 1731 pøestavìt starší renesanèní zámeèek na barokní zámek, obklopený rozsáhlým parkem (autorem návrhu byl F. M. Kaòka). Hlavní sál byl vyzdoben freskami V. V. Reinera, park sochami, vznikajícími mimo jiné za úèasti M.B. Brauna. F.M. Kaòka vypracoval i kvalitní návrh na nový farní kostel sv. Havla. Ve stavební èinnosti pokraèovali Pachtové z Rájova v prùbìhu celého 18.století. Postupnì vznikly hospodáøské budovy v blízkosti zámku a další stavby v okolí. Okolí zámku a mìsteèka doplnily drobné sakrální architektury, jako kaple køížové cesty (1780) a øada soch (sv. Prokop na námìstí - 1744, sv. Jan Nepomucký a další). Koncem 18.století byl pøestavìn kostel sv. Ducha. Pachtové drželi Libìchov až do roku 1801, kdy jej koupil podnikatel Jakub Veith z Èeských Budìjovic. Po požáru roku 1811 nechal Jakub Veith pøestavìt zámek klasicistnì. Po jeho smrti roku 1833 zdìdil Libìchov jeho syn Antonín Veith, štìdrý mecenᚠa podporovatel èeského umìní a kultury. Na Libìchovì

hostil øadu významných osobností vlasteneckého života a kultury - F. Palackého, J. Jungmanna, F.L. Riegra, F. Braunera, J.V. Frièe, K. Sabinu, P. Fastra, F.M. Klácela, malíøe A. Lhotu, J. Navrátila (který vyzdobil interiéry zámku v letech 1838 - 1843 nástìnnými malbami), Q. Mánesa, W. Gaila a sochaøe V. Levého (bývalý libìchovský kuchaø). Roku 1844 byla postavena oranžerie a pokraèovaly úpravy zámeckého parku. Další úpravy zámku probìhly po roce 1855. Z této doby pochází také øada umìleckých dìl soustøedìných v okolí Libìchova - socha Krista od F. Linny (1842) a zejména unikátní soubor skalních plastik V. Levého v okolních lesích (po roce 1841). Po smrti Antonína Veitha roku 1853 skonèilo významné období zdejších kulturních dìjin. Synovec Antonína Veitha byl nucen roku 1872 Libìchov prodat. Ráz kulturní krajiny byl èásteènì narušen stavbou severozápadní dráhy v letech 1870 - 1873, která odøízla zámecký park od Labe. Na pøelomu 19. a 20.století se majitelé Libìchova èasto støídali. Po první pozemkové reformì roku 1920 koupil statek dosavadní nájemce ing. F. Homolka, který nechal provést nìkteré restaurátorské práce. V letech 1938 - 1945 byl Libìchov v nìmeckém záboru. Roku 1967 Národní muzeum a bylo zde umístìna sbírka asijských kultur, která je zde dodnes. V prùbìhu 70. a 80.let probíhaly na zámku restaurátorské práce. Území severnì od toku Labe zùstávalo dlouho neosídlené, zejména kvùli neprostupnému skalnatému terénu. Údolím Libìchovky ale procházela dùležitá stezka z Mìlníka na sever Èech a do Žitavy, starší osady se vázaly na tuto komunikaci. Pøesto zde patrnì vznikalo osídlení až v prùbìhu 14. a 15.století. Roku 1410 se pøipomíná vesnice Želízy jako majetek Strahovského kláštera. Vesnice Kostelec s tvrzí (tvrz stávala patrnì na místì dnešního zámeèku Slavín, lokalizace vsi je nejistá) se pøipomíná k roku 1542. Osídlení zde ale patrnì existovalo již ve 13.století. Na tvrzi se pøipomínají k roku 1542 Holanové z Jiljova. Roku 1549 byla tvrz Kostelec pøipojena k libìchovskému panství. Roku 1615 se Kostelec stal samostatným statkem Jana Kryštofa Belvice z Nostvic. Tvrz i vesnice zpustly za tøicetileté války. K roku 1547 se pøipomíná vesnice Tupadly, situovaná na dnì dolu pod návrším s nìkdejší tvrzí. Antonín Veith, majitel Libìchova a mecenᚠumìní založil roku 1837 na skalnaté ostrožnì nad Tupadly na místì nìkdejší tvrze Kostelec zámeèek “Slavín”, který se mìl stát památníkem èeských dìjin, pomyslným protìjškem Walhaly u Øezna. Návrh vypracoval mnichovský malíø Vilém Gail. Slavín byl urèen pro 24 soch významných postav èeských dìjin, které mìl zhotovit mnichovský profesor Ludvík Schwanthaler. Odlito bylo ale jenom prvních 8 soch. Stavba nebyla nikdy dokonèena, její pøerušení zpùsobily události roku 1848 a smrt Antonína Veitha.

krajináøský, urbanistický, architektonický a umìlecký vývoj území Za nejstarší a nejcharakteristiètìjší doklady lidské èinnosti na území KPZ lze považovat relikty kulturní krajiny, zejména vinic na jižních svazích Rokelského dolu a na návrší nad Labem mezi Libìchovem a Vehlovicemi. Vinice zde byly patrnì již ve støedovìku, pøièemž byly prùbìžnì upravovány a udržovány. Dnešní podoba vinic pochází patrnì z 18.století, kdy vznikly

5

Panoramatický pohled na Mašov. i charakteristické doprovodné stavby - vinièná usedlost Trojslava s lisovnou a sklepem (v jádru barokní budova, nelze vylouèit i starší jádro), usedlost s kaplí na Velkém Korábu a strážní vìžièka. Nejdéle z první poloviny 19.století pochází také další doprovodné stavby - terasa se sklípkem a vinièním sloupem, ohradní a tarasní zdi, nádrže na vodu atd.. Významným dokladem lidské èinnosti pøi kultivaci krajiny jsou také kulturní terasy na severních svazích Rokelského dolu a severnì od dvoru Rymáò. Støedovìkého pùvodu je urbanistické jádro osídlení pùdorysy Libìchova, Želíz a Tupadel, urèované nepravidelnou skladbou, vázanou na komunikace a složitou terénní situaci. Lokalizace zaniklé støedovìké vsi Kostelec s tvrzí je nejistá. Pøedpokládám, že mohla být situována na plochém návrší severnì od zámeèku Slavín, na rozlehlé uzavøené mýtinì, lemované na všech stranách lesy. Støedovìké jádro (alespoò nìkteré konstrukce) má také zámek Libìchov, jehož nepravidelný podkovovitý pùdorys dodnes pøipomíná nìkdejší vodní tvrz. Tvrz byla v 16.století upravena na renesanèní zámeèek. Nejvýznamnìjší krajinnou dominantou celého Libìchovska se stal již na sklonku 17.století kostel sv. Ducha, pøestavovaný v 18. a poèátkem 19.století. Jádro komponovaných krajináøských úprav je tøeba spatøovat v budování reprezentativního sídla Pachtù z Rájova v 18.století. Jeho excentricky položeným ohniskem se stal novì pøestavovaný barokní zámek v Libìchovì, obklopený rozlehlým parkem a reprezentativnì pojatými hospodáøskými budovami. Koncepci díla urèil vynikající architekt František Maxmilián Kaòka. Ten pøistavìl nové obdélníkové zahradní køídlo zámku a vytyèil hlavní osu celé kompozice, smìøující jihozápadním smìrem pøes Labe do volné krajiny. Park zaujal rovinatou polohu na soutoku Libìchovky a Labe, velkou roli v jeho kompozici patrnì hrály vodní plochy. V parku byla rozmístìna kvalitní sochaøská výzdoba. V odsazeném prodloužení kompozièní osy severovýchodním smìrem, zdùraznìné zde alejí, byly založeny láznì Boží voda s barokní kaplí. Další osa, vycházející od zámku k severu navázala na velkoryse dimenzovanou trasu tzv. Brocenské cesty, spojující obì hlavní støediska panství. Brocenská cesta, dodnes velmi výrazná a široká, procházela severnì od Libìchova rovinatým lesním masívem, prostoupeným solitérními pískovcovými skalami. Západnì od Brocenské cesty vedla spojnice do dalšího støediska panství, Chcebuzi, rovnìž pøímo trasovaná, provázená dvojicí kaplí (mimo hranice KPZ).

6

Unikátní zemní sušárna ovoce na katastru Porešína V barokním období bylo architektonicky obohaceno také støedisko panství - Libìchov. Kromì již uvedené pøestavby zámku byl postaven nový farní kostel sv. Havla s monumentálním prùèelím, obráceným smìrem k Labi (autorem stavby je patrnì opìt F. M. Kaòka). Soubor architektonicky významných hospodáøských budov doplnil vinný sklep a zejména pivovar, k pøestavìnému kostelu sv. Ducha byla vytyèena køížová cesty se 14 kaplièkami. V mìsteèku a jeho okolí byla vztyèena øada soch. Kultivace krajiny pokraèovala i na poèátku 19.století. Zámecký park byl upraven na volnou krajináøskou kompozici, doplnìnou klasicistní oranžerií a soudobými sochami. V Malém Libìchovì byla vystavìna monumentální kontribuèní sýpka. Nejdéle na poèátku 19.století vzniklo stavební jádro hospodáøského dvora v Libìchovì (západnì od zámku) a dvora Rymáò u Strážnice, s monumentální sýpkou. Nejvìtšího rozkvìtu dosáhla zdejší krajina v období romantismu, za majitele Antonína Veitha. Libìchov se tehdy stal významným ohniskem vlastenecké kultury a místem setkání mnoha významných osobností a umìlcù. Na výzdobì zámeckého parku a zámku se podíleli pøední umìlci. Nejvýraznìjší díla ale zhotovil v letech 1841 - 1846 sochaø - samouk Václav Levý, nìkdejší libìchovský kuchaø. V okolí Libìchova vytesal èetné plastiky ve volné pøírodì, využívající pískovcových skal, které nemají v našem prostøedí srovnatelné obdoby. Na svahu údolí mezi Libìchovem a Želízy vznikl romantický komplex s jeskyní “Klácelkou” s reliéfní výzdobou a souborem Blaník s reliéfy Jana Žižky, Prokopa Holého a Zdeòka Zásmuckého. V jeho blízkosti se dochovaly dva drobné kamenné mostky, které pøeklenuly hluboké pískovcové rokle. Na ostrohu severnìji odtud u Želíz vznikly dvì obøí hlavy démonù, tzv. “Èertovy hlavy”. Nejvýznamnìjší soubor sochaøských dìl V. Levého se ale dochoval v lese severnì od Libìchova po obou stranách Brocenské cesty. Smìrem od Libìchova je to nejprve po levé stranì kaple sv. Maøí Magdaleny v pískovcovémbloku, s reliéfní výzdobou s dochovanou polychromií. Dále je po pravé stranì cesty jeskynì “U ještìra” v podobì stylizovaného egyptského skalního chrámu. V její blízkosti je na stejném skalním bloku skupina obøích hlav a reliéf ženy s harfou, podle které se celému souboru øíká “Harfenice”. Dále je na skalním bloku v ohbí cesty po levé stranì opomíjený egyptizující reliéf hlavy s šátkem (klaftem), patrnì sfingy. Na køižovatce Brocenské cesty a spojnice

Ješovic a Tupadel je pak skalní reliéf obøího hada, pøetnutého sekerou. Baron Antonín Veith založil také romantický památník èeských národních dìjin na místì nìkdejší tvrze Kostelec zámeèek Slavín. Jeho dominantou mìly být ètyøi polygonální vysoké vìže v novorománském slohu, ovlivnìném maurskou architekturou - realizována byla ale jen jedna. V blízkosti vìže byl postaven letohrádek, celek obklopil krajináøsky formovaný park. Velkorysý zámìr zùstal torzem, pøesto ale vìž Slavína, ovládající údolí Libìchovky, patøí k nejvýznamnìjším krajinným dominantám v území. Ve druhé polovinì 19.století došlo k dílèí degradaci krajináøských hodnot stavbou železnièní tratì, která odøízla libìchovský zámecký park, dosud vázaný na Labe. Zástavba sídel byla ale doplnìna èetnými kvalitními novostavbami rezidenèními i letními vilami a prvními stavbami pro turistiku. V Želízech byla postavena škola. Všem tìmto stavbám je spoleèné eklektické pojetí s prvky doznívajícího romantismu, charakteristického pro nìmecké kulturní prostøedí. V období I. republiky vznikaly další novostavby, mezi nimiž vyniká zejména velká škola v Libìchovì. Výraznou degradaci kulturních a krajináøských hodnot pøinesla až druhá poloviny 20.století. Na celkovém vnímání krajinného prostøedí se negativnì podepsala zejména stavba mìlnické elektrárny, situované na protìjším bøehu Labe. Øada historických staveb byla poznamenána devastací nevhodnými modernizacemi a v území vznikly i nešastné novostavby architektonicky podøadné rodinné domy, bytovky v Želízech a chatové kolonie u Želíz a Tupadel. Negativnì se projevila také vzrùstající dopravní zátìž na komunikaci z Prahy do Èeské Lípy s odboèkou do Štìtí, která vyústila až ve spor o silnièní obchvat Libìchova v 90.letech 20.století. Od roku 1981 je èást historického jádra Libìchova chránìna formou památkového ochranného pásma. Pøes uvedené negativní zásahy pøedstavuje Libìchovsko pøíklad mimoøádnì pestré historické kulturní krajiny. Na relativnì malém území se zde soustøeïuje neobyèejnì bohatý potenciál kulturních a krajináøských hodnot. Staré vinice a sady, zbytky barokních krajináøských kompozic s monumentální architekturou Libìchova, nostalgické romantické krajináøské úpravy s unikátními umìleckými díly ve volné pøírodì i cenné soubory lidové architektury, to vše zasazené v pùsobivém

Želízy, celkový pohled na vesnici od jihovýchodu

a mimoøádnì rozmanitém pøírodnímrámci, vytváøí v harmonické syntéze jeden z nejhodnotnìjších a nejlépe dochovaných historických krajinných celkù v rámci celého území Èech.

Lidová architektura na území KPZ Libìchovsko K hodnotám Libìchovska ale patøí kromì nejvýznamnìjších krajinných kompozic a monumentálních staveb a umìlecké výzdoby také lidová architektura, výraznì dotváøející prostøedí všech sídel. Na území Libìchova, Želíz a Tupadel se dochovalo množství velmi hodnotných lidových staveb. Pøevažují domy i chalupy se zdìnými pøízemky (ojedinìle roubenými s podstávkami) a hrázdìnými èi roubenými patry. V patøe bývají podélné pavlaèe, štíty jsou buï omítané, nebo skládané do jednodušších lomenic. Zdejší lidová architektura je pøesahem støedohorského domu nìmeckého etnika od severu z okolí Dubé, Libìchovsko je pøitom styèné pásmo s kulturním prostøedím èeského etnika. Mladší vrstvu pøedstavují monumentální zdìné klasicistní patrové domy, ještì mladší horizont pak stavby s charakteristickými vaznicovými krovy a eklektickými fasádami. Kromì obytných domù se na území dochovala i øada hodnotných staveb hospodáøských, mezi nimiž vynikají patrové roubené èi hrázdìné komory a unikátní rámové stodoly. Øada lidových staveb byla zachránìna díky rekreaènímu využití, které se po odsunu nìmeckého etnika stalo jedinou možnou náplní pro obrovské množství objektù. Ve Vehlovicích a v Želízech se dochovaly hodnotné kaple. Zvl᚝ pùvabná je barokizující kaplièka u silnice mezi Libìchovem a Želízy. Stavbami zcela mimoøádného významu jsou barokní vinièní usedlosti Trojslava a usedlost na Velkém Korábu. Pod zdìným patrovým domem v usedlosti Trojslava, bohužel zásadnì ohroženým, se dochovaly rozlehlé vinné sklepy, tesané do pískovcového podloží. Významným dokladem lidské èinnosti jsou také kamenné lomy (tìžil se zde kvádrový pískovec) na návrší nad Tupadly a dále cesty, vyhloubené v pískovcovém skalním masívu (zejména pod zámkem Slavín a mezi Tupadly a Ješovicemi).

Bývalá vinièní usedlost Trojslava na Libìchovsku

7

Objektivní vlivy na památkovì chránìná území na pøíkladu VPZ Malá Morávka a VPR Heømanovice v okresu Bruntál PhDr. ¼ubica Mezerová , SPÚ v Ostravì

Malá Morávka byla založená mezi lety 1524-1628 na soutoku Bílého potoka a Moravice na území bruntálského panství. Již ve støedovìku tudy vedla obchodní cesta. V 16.století zde Bernard z Vrbna postavil nové hutì a hamry (mezi lety 15701598). Obec se postupnì rozrùstala kolem 4 hamrù. Roce 1621 arcivévoda Karel, velmistr øádu nìmeckých rytíøù, zaèal ve zdejších hutích vyrábìt zbranì. V roce 1626 byla vydrancována Dány a roku 1642 Švédové zboøili støedovìkou vìž na Kaplièkovém vrchu. Poèátkem 18. století zaèala rùst stavební èinnost a byly zde založeny drátovny. Roku 1740 obec vyhoøela. V 70.letech 19.století zde ustala dùlní èinnost. Ve 20.století je známá jako rekreaèní oblast. Je to údolní lánová ves hromadného typu. Pøevládající zástavbou jsou srubové stavby se zdìným jádrem. Pøedstavují cenný areál objektù jesenické lidové architektury, lokálnì narušený novou zástavbou. Heømanovice byly také pùvodnì hornickou lokalitou s hamry a výrobou vápna, pilami a mlýny na bývalém panství Zlaté Hory. Poprvé je obec pøipomínána v roce 1339 jako mìsteèko. Obcí procházela trasa významné obchodní cesty z Olomouce do Nisy. V 1.polovinì 15.století èásteènì zpustla, obnovena byla po roce 1445 jen jako ves. Roku 1460 kníže MikulᚠOpavský postoupil území králi Jiøímu z Podìbrad. Od roku 1474 patøila ke knížectví nisskému. Obec se rozšiøovala postupným zastavováním údolí, nejvìtší rozsah mìla pøed 2.svìtovou válkou. Po odsunu nìmeckého obyvatelstva klesl poèet domù na polovinu a poèet obyvatel na ètvrtinu. Svýn urbanistickým ztvárnìním jeto údolní lánová ves hromadného typu se záhumenicovou plužinou a rozvinutou zástavbou volnì stojících jednodomù (z vìtší èásti døevìné s deštìnými štíty a se zdìnou hospodáøskou èástí) nebo dvoustranných nepravidelných statkù. Obì obce se nachází v Jeseníkách, jsou to horské pùvodnì hornické obce s jádrem osídlení v okolí kostela. Zástavba obcí je pøevážnì pøízemní, volnì soustøedìná pøi potoku a prùbìžné komunikaci. V posledních desetiletích 20.století však byly centrální èásti obou vesnic zastaveny dvoupatrovými panelovými domy a “okály” bez ohledu na pùvodní zástavbu. Starší zástavba je postupnì “upravována” odbouráním nepotøebných hospodáøských èástí zejména stodolových, sejmutím omítek z roubených èástí nebo jejich nahrazováním jinými materiály. Pùvodní chalupy jsou srubové, omítané, se zdìnou centrální èásti nebo hospodáøskou èástí. Jedná se o jesenickou formu východo-sudetského, chlévovo-komorového typu domu. V jednotlivých oblastech však liší ve svém ztvárnìní, vytváøí se lokální formy, jak je vidìt i na pøíkladu Malé Morávky a Heømanovic. V pùdorysu je zachována centrální pøíèní chodba,

8

s èernou kuchyní (dochovanou pouze místnì), ze které byl vstup do svìtnice s pecí, vstup do hospodáøské èásti – samostatnì do komory nebo výmìnku a samostatnì do chléva, vstup do zaklenutého sklepa i døevìné schody na pùdu. V Malé Morávce je tato jednoduchá dispozice doplnìná u nìkterých chalup o vstup do kamenného sklípku zahloubeného do svahu pøímo za domem. V Malé Morávce byla již na konci 19.století chlévová èást nahrazována výmìnkem nebo bydlením další rodiny. V Heømanovicích je nadále tato funkce zachována (kromì rekreaèních objektù). Forma dvora je pøevážnì jednotraktová. Vìtší odlišnosti jsou v exteriérech chalup. U starších chalup (do poloviny 18.století) je zachována pùvodní forma deštìného kolmého štítu s kabøincem, vertikálnì èlenìného podlomenicí nebo podlomenicí pouze zakonèeného. Sklon støechy je 60°, krytiny døevìný šindel pozdìji pøekrytý bøidlicí. Základní odlišení mezi chalupami je v rozsahu vyzdìné èásti: v Malé Morávce byla vyzdìná pouze centrální èást s èernou kuchyní s mohutným komínem; v Heømanovicích byla zdìná celá hospodáøská èást. V 18.století se významnìji zaèíná mìnit vzhled domù v Heømanovicích, kde se upouští od podlomenice a deštìní je zpuštìné skoro nad okna a zakonèeno vyøezávaným prolamovaným dekorem. Pozdìji se zvyšuje i podezdívka podkroví, která bývá také obložena døevem. Pøistavují se samostatné sklípky a pøedevším stodoly, èímž vzniká dvoustranná forma dvora. Stav zachovalosti architektury a pøedevším umístìní v krajinì a sepjetí architektury s okolní krajinou byly dùvodem k prohlášení území tìchto obcí za památkovì chránìná území. U Heømanovic je však otázkou zda-li se nemìlo jednat o nižší stupeò ochrany jako je rezervace vzhledem ke skuteènosti, že obec byla ve své podstatì ochuzená o polovinu domù, èímž se zásadnì zmìnila její urbanistická struktura. V souèasnosti jsou patrné rozdílné trendy ve vývoji tìchto obcí. Zatím co Malá Morávka je dnes prosperující obcí s místním prùmyslem a pøedevším s rozvinutou turisticko rekreaèní funkcí, Heømanovice pøedstavují obec se zemìdìlskou velkovýrobou a minimální drobnou prùmyslovou výrobou a pouze individuální rekreaèní funkcí (chalupáøi). Tyto dva smìry vývoje mají rozhodující vliv na další architektonický a urbanistický vývin obce, ale i na podmínky pro zajištìní ochrany jejich hodnot. Malá Morávka: Místní prùmysl a pøedevším množství turistù a rekreantù, vytvoøení vyhledávaného snobského prostøedí, aktivní úèast samosprávy obce v rùzných programech a grantech, snadná dostupnost železnicí i autobusem, pøedstavují pøísun penìz, který se odráží: 1. ve zvýšené stavební èinnost a to pøedevším ve výstavbì: - velkých rekreaèních domù a komplexù vèetnì bazénù a vlekù nerespektujících rozmìry a mìøítko pùvodní zástavby

-

novostaveb nerespektujících charakteristické prvky pùvodní architektury a ani pùvodní stavební parcely

Kromì rozdílných smìrù vývoje však zásadní objektivní vliv na ochranu obou území mají:

2. v pøestavbách a “úpravách” objektù lidové architektury a dostavbách a pøístavbách k pùvodním objektùm, ve snaze chalupy urèené na bydlení jedné rodiny zmìnit na velkokapacitní penziony s maximálním využití podkroví vèetnì veškerého soudobého hygienického komfortu 3. v používaní drahých a nevhodných materiálù – mramor, zámková dlažba, betonové plochy, betonová taška na støechu, pestrobarevné omítky, betonové a kovové oplocení; v neposlední øadì výsadba “moderní” okrasné zelenì místo tradièních ovocných stromù Heømanovice: Minimální místní prùmysl, nízké pøíjmy vlastníkù objektù, minimální zájem místní samosprávy, ne pøíliš snadná dopravní dostupnost (daleko od železnice, donedávna rozbité pøístupové komunikace), žádné turistické a rekreaèní vymoženosti pro návštìvníky a pøedevším nezamìstnanost pøedstavují nedostatek finanèních zdrojù, který se odráží:

1. absence kvalifikovaných øemeslníkù a firem, u kterých po našich zkušenostech, nelze pøedpokládat tak samozøejmé vìci jako pokládání bøidlicové krytiny bez oplechování, s vyskládáním úžlabí, lemù a závìtrných lišt; používání vápenných omítek a jejich ruèní hlazení nebo obnovení a opravu kamenné podezdívky bez použití betonu; vytvoøení døevìných prodyšných podlah; výrobu tabulkových oken s tenkými profilovanými pøíèkami; položení venkovní dlažby s pøírodního kamene na pískovém podsypu a podobnì

1. v minimální stavební èinnosti a to ve výstavbì provizorních hal ke krátkodobému výrobnímu využití anebo šaten pro sportovce v centru obce nebo výstavných autobusových zastávek 2. v opravách nìkdy i pøestavbách pùvodních objektù systémem “co dùm a široké okolí dalo” nebo co nejlevnìji. Tato praxe vede k používání nevhodných levných materiálù (plech, lepenka, bonský šindel, typizovaná okna a dveøe nìkdy i plastové, betonová dlažba, cementové omítky, bílé komínové cihly, plynosilikátové tvárnice).

2. absence kvalitních “cítících” projektantù, kteøí umí vytìžit z pùvodní architektury charakteristické rysy, prvky a detaily a pøenést je vèetnì tradièních materiálù a venkovních úprav do návrhu novostavby vèetnì nalezení vhodného místa v krajinì 3. nezájem stavebních úøadù trvat na podmínkách ochrany stanovených ve schválených územních plánech a pøedevším v prohlášeních plošné ochrany území VPZ resp.VPR. 4. nezájem vlastníkù respektovat stanovené podmínky ochrany Tyto objektivní podmínky mají dnes silnìjší vliv na stavební dìní v obou chránìných územích než urputné spoleèné úsilí státní památkové péèe a Chránìné krajinné oblasti Jeseníky, jejichž souèástí jsou. Pøesto se však naše spoleèné úsilí podpoøené finanèními injekcemi Okresního úøadu v Bruntále a Programu péèe o VPR a VPZ MK ÈR projevilo pøi mnohých opravách v tìchto chránìných územích.

Možnosti ovlivòování èinnosti na území navrženém k vyhlášení VPZ Radim Urbánek, Èeská Tøebová

Památková péèe využívá k ochranì jak jednotlivých objektù, tak území obvykle jen zákon è. 20/1987 Sb., o státní památkové péèi, v platném znìní (dále jen zákon o státní památkové péèi). Bez nadsázky lze však konstatovat, že s praktickými (a kladnými) výsledky lze ovlivòovat vlastníky (uživatele) i v mnoha pøípadech, ke kterým se zákon o státní památkové péèi nevztahuje, což je m. j. i skuteènost, kdy je území navrženo k vyhlášení za památkovou rezervaci nebo památkovou zónu. Dovolím si zcela triviální pøíklad. Mnozí pracovníci památkové péèe vlastníkùm oznamují, že jejich objekt byl navržen k prohlášení za kulturní památku, a proto k nìmu musí pøistupovat stejnì, jako by kulturní památkou byl. Taková informace je ovšem zkreslená a znaènì nepøesná (zákon o státní památkové péèi, konkrétnì § 3 odst. 2, pouze ukládá povinnost vlastníkovi chránit vìc, která je navržena k prohlášení za kulturní památku, pøed poškozením, znièením nebo odcizením a chránit a oznámit ministerstvu kultury každou zamýšlenou i uskuteènìnou zmìnu jejího vlastnictví, správy nebo užívání), ale z neznalosti (vlastníka, ale i pracovníka památkové péèe) lze vytìžit právnì neexistující, ale v praxi pomìrnì dobøe fungující památkovou ochranu. Oproti tomu jsou èasto a neprávem opomíjeny dvì reálné možnosti památkové

ochrany. Pøitom se, oproti uvedenému pøíkladu, jedná o procesy a postupy právnì (zákon è. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním øádu, v platném znìní – dále jen stavební zákon) podložené! 1) Územnì plánovací dokumentace1 – v urèitých pøípadech se jedná dokonce o vhodnìjší nástroj než návrh ochrany území podle zákona o státní památkové péèi, napø. v sídle, které nevykazuje velké architektonické hodnoty (a tedy nelze pøedpokládat jeho vyhlášení památkovou zónou a již vùbec památkovou rezervací), ale má dobøe zachovanou pùvodní urbanistickou strukturu nebo je z hlediska této struktury výjimeèná. Skuteènost, že územní plánování vytváøí pøedpoklady pro zabezpeèení trvalého souladu mezi jinými také kulturních hodnot v území, uvádí § 1 odst. 2 stavebního zákona. Ostatnì v pøípadì, že území je památkovou zónou, památkovou rezervací nebo je na nìm vymezeno ochranné pásmo kulturní památky, je nutné, aby jejich rozsah byl územnì plánovací dokumentací (to se vztahuje jak k územnímu plánu velkého územního celku, územnímu plánu obce nebo regulaènímu plánu) pøesnì vyznaèen. Vlastní proces schvalování ÚPD je stanoven stavebním zákonem

9

a není úèelné se jím na tomto místì zabývat. Podstatné je, že dotèeným orgánem v procesu schvalování ÚPD je ve smyslu stavebního øádu orgán státní památkové péèe (okresní úøad) a v jeho prùbìhu má nìkolikrát možnost uplatnit svoje stanovisko: zadání, koncept, návrh ÚPD. 2) Vyjádøení orgánu státní památkové péèe pro stavební úøad – stavební úøad mùže ve svém správním øízení pøihlédnout ve smyslu § ... zákona è. 71/1967 Sb., o správním øízení, i ke stanovisku orgánu, který není v daném øízení dotèeným orgánem. Napø. má-li stavební úøad rozhodovat o objektu na území navrženém k vyhlášení památkové zóny (resp. památkové rezervace), vyžádá si vyjádøení orgánu státní památkové péèe, protože si sám nemùže vìc pøimìøenì posoudit. Aby tento vztah fungoval musí být samozøejmì místnì pøíslušný stavební úøad seznámen se skuteèností, že dané území bylo navrženo k vyhlášení památkové zóny, a musí mu být znám její rozsah (mapa a popis hranic navrženého území)2. Pouze pro úplnost je tøeba uvést skuteènost, že pokud na území navrženém k vyhlášení památkové zóny (památkové rezervace) se nacházejí kulturní památky, pak lze pøimìøeným zpùsobem využít ustanovení § 14 odst. 1 zákona o státní památkové péèi, podle kterého orgán SPP vydává závazné stanovisko jak k provedení údržby, opravì, rekonstrukci, restaurování nebo jiné úpravì kulturní památky, tak i jejího prostøedí.

Jedním z nejpodstatnìjších pøedmìtù památkové péèe by mìla být komplexní ochrana rùzných prvkù území – tedy nejen ochrana architektonických a urbanistických hodnot, ale i dalších prvkù sídla, které tvoøí jeho tzv. etnoekologické vztahy, tj. zeleò, vodní plochy, konfigurace terénu a poloha komunikací v nìm, vè. velkých komunikaèních ploch, aj.3. Ty ovšem, s ohledem k vzájemným souvislostem, nemají podklad v právních normách. Jistìže mùžeme nalézt dost pøíkladù, kdy zmínìné možnosti nevedly k žádnému výsledku, ale naopak mùžeme jmenovat také spoustu pøíkladù, kdy se podaøilo dosáhnout zachování a nenarušenost konkrétních památkovì hodnotných objektù. A výsledek byl v tomto pøípadì stejný, jako kdyby byl objekt chránìný zákonem o státní památkové péèi. Závìrem pøíklad z praxe. V Ústí nad Orlicí v území vymezeném ulicemi Hradeckou, Lukesovou, Nygrínovou a Zahradní byla v roce 1997 navržena památková zóna. Ve stejném roce toto území postihla povodeò, která zaplavila všechny stavby na nìm stojící. Ve smyslu zákona o státní památkové péèi nemìli vlastníci tìchto staveb žádné povinnosti. Avšak jejich povinnosti (napø. ohlášení stavebnímu úøadu, žádost o stavební povolení) vyplývají ze stavebního zákona. Stavební úøad ve všech pøípadech, kdy stavebníci navrhovali pøestavby objektù se zmìnou jejich vzhledu, pùdorysu nebo zásadní výmìnou materiálu, požadovalvyjádøení Okresního úøadu Ústí nad Orlicí jako orgánu státní památkové péèe.

Poznámky 1) S upozornìním na tuto možnost ochrany jednotlivých památkovì hodnotných objektù nebo území se v posledních letech mùžeme setkat èastìji. Lze uvést napø. následující: Kuèová, V. – Bureš, P.: Principy péèe o lidové stavby, in: Odborné a metodické publikace, svazek 18, Praha 1999. Solaø, M.: Konference Ochrana památek a architektura støech na pøelomu tisíciletí, in: Zprávy památkové péèe, roè. 61, è.5, 2001 Urbánek, R.: Další možnosti záchrany památkovì hodnotných objektù a území, in: Sborník pøíspìvkù ze semináøe SÚPP v Kromìøíži a Rymicích ve dnech 4.-5.10.1994, Praha 1995. 2) Pøi podání návrhu na vyhlášení památkové zóny (památkové rezervace) je jedno kompletní paré tohoto návrhu dáno na vìdomí místnì pøíslušnému stavebnímu úøadu. 3) Tomuto tématu je vìnován napø. sborník Èeská etnoekologie, vydaný roku 1999 v Praze.

Ústí nad Orlicí, pohled od severu na domy v Zahradní ulici – území bylo navrženo k vyhlášení památkové zóny. Foto autor, 2001.

10

Ústí nad Orlicí, èp. 321. Trojdílný dùm komorovìchlévního typu z 1.poloviny 19.století s roubenou svìtnice, což prozrazují pøestupují zhlaví v horní èásti nároží. Pùvodní pùdorys byl pouze minimálnì upravován, takže se v zadní èásti sínì dochovala i nevydìlená èerná kuchynì. Foto autor, 2001.

Ústí nad Orlicí, èp. 322. Trojdílný dùm komorového typu z 1.poloviny 19.století s roubenou svìtnicí (opìt dobøe znatelné dle zhlaví v horní èásti nároží). Díky minimálním zmìnám pùdorysu dochována i v tomto pøípadì èerná kuchynì, ovšem oddìlená od sínì. Foto autor, 2001.

Ústí nad Orlicí, èp. 320. Trojdílný dùm komorového typu z 1.poloviny 19. století s roubenou svìtnicí (zhlaví v horní èásti nároží). Také v pøípadì tohoto domu doznal pùvodní pùdorys jen minimální zmìny, a tak se v zadní èásti sínì dochovala nevydìlená èerná kuchynì. Foto autor, 2001.

Ústí nad Orlicí, èp. 331?. Roubené stìny svìtnice, které již pøed mnoha lety poškozovala hniloba, povodeò vážnì narušila. Majitelka nahradila pouze spodní èást roubení. Zdivo z pálených cihel bude opatøeno hladkou vápennou omítkou. Foto autor, 2001.

Ústí nad Orlicí, èp. 323. Dùm byl v roce 1997 vážnì poškozen povodní. Pøesto nebyl demolován celý, ale pouze dvì stìny svìtnice postavené z nepálených cihel. Foto autor, 2001.

Prùøez problematikou souèasného stavu památkové ochrany v jednoltivýcch èástech SLS Vysoèina Ilona Vojancová, SLS Vysoèina

Na úvod struènì z historie Souboru lidových staveb Vysoèina (dále jen SLS Vysoèina). Poèátky snah o záchranu lidového stavitelství zde sahají do pøelomu 60-tých a 70-tých let a jsou neodmyslitelnì spjaty s osobností pana Luïka Štìpána a dalších dobrovolných pracovníkù v oblasti památkové péèe. Zpoèátku byly díky jejich iniciativì obnoveny objekty na pùvodním místì - pøedevším legendární Králova Pila a èp.4 na Veselém Kopci. Právì tato usedlost - jedna z nejstarších v oblasti Železných hor, dala podnìt k tomu, aby na Veselý Kopec byly pøeneseny první objekty ohrožené na pùvodním místì. První

expozice na Veselém Kopci byla návštìvníkùm zpøístupnìna v roce 1972, tento rok také považujeme za rok vzniku expozice lidového stavitelství. Byla zpracována koncepce vývoje pro tento expozièní celek a ta zaèala být naplòována pøenášením dalších objektù. Od roku 1981 pøešla správa tohoto zaøízení pod tehdejší Krajské støedisko státní památkové péèe a ochrany pøírody v Pardubicích, nynìjší Státní památkový ústav( dále jen SPÚP). Vedle Veselého Kopce se expozièní objekty SLS Vysoèina nacházejí v Moždìnici, ve Svobodných Hamrech a v Hlinsku.

11

Veselý Kopec Jedná se o nejstarší a také nejvíce navštìvovanou expozièní èást. Soukromý objekt èp.4, který dal vlastnì podnìt k tomu, že se do jeho okolí zaèaly pøenášet další objekty lidového stavitelství, je zapsán ve státním seznamu nemovitých památek. Jiné památkovì chránìné objekty na Veselém Kopci nejsou a v souèasné dobì ani na areál expozice lidového stavitelství v pøírodì se nevztahuje žádná ochrana. Tuto problematickou situaci se snažíme øešit, zpracovali jsme a podali návrh na prohlášení expozice lidového stavitelství v pøírodì na Veselém Kopci za kulturní památku. V souèasné dobì si Ministerstvo kultury ÈR vyžádalo doplnìní tohoto návrhu ještì o vymezení území, pro které by platila ochrana. Objekty na Veselém Kopci se totiž nacházejí v pùvodním krajinném prostøedí, na území CHKO Žïárské vrchy. Správa tohoto CHKO od poèátku 80tých let dokonce na louku nacházející se tìsnì v sousedství Veselého Kopce ve spolupráci se správou SLS Vysoèina vysazovala ohrožené druhy rostlin. Zároveò s podáním návrhu na prohlášení za kulturní památku jsme usilovali o  to, aby jednotlivé objekty byly vloženy do katastru nemovitostí, protože tomu tak nebylo. Jsem nesmírnì ráda, že se nám to po dlouhých mìsících v èervenci letošního roku podaøilo. Podaøilo se to díky úsilí, vstøícnosti a ochotì nìkolika lidí. Tato skuteènost je pro nás velmi dùležitá i z toho hlediska, že pouze èást pozemkù na Veselém Kopci je ve vlastnictví SPÚ, ostatní pozemky mají soukromé vlastníky, kterým platíme nájemné. Koncepce výstavby expozice na Veselém Kopci jev souèasné dobì témìø uzavøena. V tìchto dnech se po stavební stránce dokonèuje kopie statku z Mokré Lhoty, což je nejvìtší a po stavební i finanèní stránce velmi nároèný objekt. V prùbìhu mìsíce øíjna se uskuteèní kolaudace objektu , v zimních mìsících pak budeme pøipravovat expozici jež bude datována do 50-tých let 20.století . Tématicky se bude vìnovat bydlení a hospodaøení rodiny soukromého zemìdìlce. Vzhledem k tomu, že nám nepatøí již další volné pozemky a není nadìje na jejich získání v dohledné dobì, ale i proto, že koncepce výstavby je témìø naplnìna, nepøipravuje se pro nejbližší dobu realizace dalšího expozièního objektu. Dùvodem je i ta skuteènost, že již nyní je návštìvnický okruh na Veselém Kopci dlouhý témìø 90 minut a od pøíští sezóny

Veselý Kopec: Statek z Mokré Lhoty, pohled severní

12

se minimálnì o 15 minut ještì prodlouží. Zdá se nám to již na hranici udržení pozornosti tìch návštìvníkù, kteøí okruh absolvují s prùvodcem. Co se týká expozièních objektù na Veselém Kopci , tak jenom zopakuji to, co je všeobecnì známo. Do okolí pùvodní usedlosti èp. 4 byly na Veselý Kopec pøeneseny objekty ohrožené na pùvodním místì (napøíklad sušky lnu, ovoce, polygonální stodola, výmìnek, ovèín ), postaveny úplné kopie objektù (napøíklad zvonièka, èi obytná èást statku z Mokré Lhoty, èásteèné kopie (napøíklad mlýn, pila z Dolní Sloupnice) a také úèelová kopie (vstupní objekt). Podle koncepce výstavby je zde tak vytvoøena osada volnì rozptýlených usedlostí drobných zemìdìlcù, èasovì orientovaná do období od poloviny 19.století do poloviny 20.století (od roku 2002 po dokonèení expozice ve statku z Mokré Lhoty). Z provozního hlediska pøedstavuje urèitou komplikaci veøejná cesta, která naším areálem prochází. Expozièní celky z tohoto dùvodu nemùžeme oplotit, exteriéry jsou volnì pøístupné i mimo otevírací dobu našeho zaøízení. Pøedstavuje to pochopitelnì problém z hlediska bezpeènosti expozic, ale i z tak prozaického hlediska, jako je vybírání vstupného. Do areálu našeho muzea v pøírodì se dá vstoupit minimálnì ze dvou stran a není v silách prùvodcù zajistit, aby skuteènì každý návštìvník mìl platnou vstupenku.

Moždìnice Moždìnice je rázovitá vesnice, kde opìt objekt pùvodní kovárny dal v 70-tých letech podnìt k tomu, aby do jeho blízkosti byly pøeneseny dva objekty: truhláøská dílna od Žejdlíkových ze Svratouchu a sýpka, ve které byla umístìna koláøská dílna. V její blízkosti byla postavena ještì kopie rumpálové studny ze Skaly. Expozice truhláøské i koláøské dílny jsou velmi zajímavé, protože se podaøilo získat témìø kompletní vybavení. Truhláøská dílna má ještì tu zajímavost, že truhláø Žejdlík zhotovil ve vikýøi umístìném na støeše hodiny, které mìly ukazovat èas sousedùm. Ovšem v posledních letech je návštìvnost tìchto objektù mizivá( nìkolik desítek návštìvníkù za sezónu). Pùvodní koncepce výstavby SLS Vysoèina pøedpokládala rozšíøení zdejší expozice, ale okolnost, že místní obyvatelé byli proti tomu a pøedevším ta okolnost, že správa SLS Vysoèina získala do své péèe i objekty na hlineckém Betlému, byla tato pùvodní koncepce pøehodnocena a s rozšíøením zdejší expozice se nepoèítá.

Veselý Kopec: Statek z Nové Lhoty, pohled západní. Foto: I.Vojancová, 2000

Svobodné Hamry Poté, co pùvodní sídlo správy SLS Vysoèina - barokní zámeèek ve Svobodných Hamrech, byl vydán restituentùm, spravujeme zde pouze vodní kovací hamr. Na místì pùvodního hamru byla postavena èásteèná rekonstrukce. Vzhledem k tomu, Svobodné Hamry leží pøímo na jedné z pøístupových cest na Veselý Kopec, mají pomìrnì solidní návštìvnost (cca 7000 návštìvníkù za sezónu).

Betlém Hlinsko Od ledna roku 1989 je naše pracovištì povìøeno obnovou vybraných objektù na Betlémì v Hlinsku. Byla tak završena snaha a úsilí mnoha lidí o záchranu tohoto urbanistického celku. Nutno podotknout, že toto rozhodnutí pøišlo možná nìkolik minut po dvanácté hodinì a vybrané objekty i nakonec hranice památkové rezervace, která byla prohlášena v roce 1995, jsou výsledkem kompromisu. V roce 1989 naše pracovištì zpracovalo koncepci záchrany a využití jednotlivých objektù. Tato koncepce byla upøesnìna v roce 1990 a reagovala tak na novou situaci ve spoleènosti. Obnova deseti objektù byla ukonèena na poèátku letošního roku. Na Betlémì v Hlinsku se jedná o objekty na pùvodním místì, jejichž obnova probíhala podle koncepce tak, aby po dokonèení byl dokumentován stavební vývoj této èásti Hlinska. Pøi obnovì objektù se tedy nejednalo o jakési zakonzervování dochovaného stavu, ale snažili jsme se tøeba odstranit pozdìjší stavební zásahy (napø. obezdìní roubení, èi jeho pøekrytí heraklitovými deskami, navrácení pùvodní støešní krytiny - šindele apod.). Pøi prohlídce mùže tak návštìvník vidìt, jak se tváø roubených objektù uprostøed mìsta promìòovala, jak se roubení bílilo, omítalo, jak pøibývalo rùzných pøístavkù u jednotlivých domkù, jak dìlením pùvodních svìtnic vznikaly další prostory apod. Døíve než byla vyhlášena památková rezervace byly dotèené objekty zapsány do seznamu nemovitých památek. Vyhlášená rezervace zahrnuje objekty,které jsou ve vlastnictví SPÚ, tedy vlastnì ÈR, soukromé objekty a objekty ve vlastnictví Mìstského úøadu Hlinsko. Jsem ráda, že mohu konstatovat tu skuteènost, že v pøípadì obnovy hlineckého Betlému úzce, mohu napsat - pøíkladnì, spolupracujeme s Mìstským i Okresním úøadem. Mìsto Hlinsko napøíklad ze svého rozpoètu uvolnilo znaèné èástky na vybudování inženýrských sítí tak, aby byly dokonèeny ještì pøed zahájením

Betlém, Hlinsko: Domek èp.166 a 162. Foto: M.Køivanová, 1996 obnovy objektù, dále na své náklady vybudovalo dláždìné komunikace, vysázelo zeleò (podle projektu, který byl zpracována na SPÚP) apod. Jsem velmi ráda, že mohu také konstatovat promìnu pøístupu hlineckých obyvatel k této èásti mìsta. Zatímco ještì pøed nìkolika lety byla vìtšina zásadnì proti vzniku památkové rezervace, nyní se jejich názor zmìnil natolik, že vyjadøují spokojenost nad tím, že se tento zámìr podaøilo prosadit a realizovat. Po stránce provozní není rovnìž jednoduché zajistit prohlídku expozièních objektù, protože ani zde naše objekty nemùžeme uzavøít za plotem. Památková rezervace je souèástí mìsta, prochází jí nìkolik veøejných cest, bydlí zde lidé apod. Návštìvník si tedy mùže expozice prohlédnout pouze s prùvodcem, jinak jsou objekty uzamèeny. Po stránce majetkových pomìrù je však situace na Betlémì podstatnì jednodušší a prùhlednìjší než na Veselém Kopci. Objekty byly do vlastnictví SPÚP pøevedeny spoleènì s pozemky v roce 1989 bezúplatným pøevodem z majetku mìsta nebo byly koupeny (opìt s pøíslušnými pozemky) od soukromých vlastníkù po roce 1990. Závìrem svého pøíspìvku bych ráda shrnula do nìkolika vìt naše problémy a jakési pouèení z nich. Je nutné spoleènì se záchranou objektù øešit i všechny vlastnické vztahy, stejnì tak, jako vše, co vyplývá ze stavebního a památkového zákonu. Neménì dùležitým aspektem je zpracování expozièního zámìru využití a naplnìní pøíslušného objektu. Domnívám se, že by bylo

Veselý kopec: Hájenka z Kozojed. Foto: I.Vojancová, 2000

13

rovnìž tøeba pøistupovat k záchranì objektù v muzeích v pøírodì na základì jiných pøístupù než vyloženì památkáøských. Odkazuji se v tomto pøípadì na metodiku obsaženou v brožurce „Národopisná muzea v pøírodì“, kterou zpracoval kolektiv autorù a vyšla v roce 1981 v Rožnovì pod Radhoštìm. K této problematice by bylo tøeba spoleèné diskuse pracovníkù památkové péèe, pracovníkù muzeí v pøírodì, projektantù a dalších zúèastnìných. Dále, na rozdíl od nìkterých svých kolegù, rozhodnì vítám zámìr na znovuvytvoøení metodického centra pro muzea v pøírodì ve Valašskému muzeu v pøírodì. Myslím si totiž, že by právì zde mohl být prostor pro výmìnu zkušeností ve všech oblastech naší práce i platforma pro tvorbu metodiky a hlavnì jejího uvádìní v život.

Veselý Kopec: Chalupa z Horálce. Foto: I.Vojancová, 2000

Spolupráce Muzea lidové architektury Zubrnice s ochranou pøírody František Ledvinka, MLA Zubrnice

Lokalizace MLA Zubrnice v Chránìné krajinné oblasti Èeské støedohoøí nezbytnì vyžaduje a pøedpokládá úzkou spolupráci i koordinaci také s institucemi ochrany pøírody. To se týká pøedevším konzultací i rùzných vyjádøení v rámci povolovacího øízení nejen pøi výstavbì a rozšiøování muzea, ale i pøi nìkterých nezbytných “zásazích” do pøírody. Oboustranné vztahy s tìmito orgány jsou vždy korektní, vedené snahou ochrany místní lidové architektury k uchování pùvodního krajinného a pøírodního rázu v areálu muzea i jeho okolí. Dalším aspektem spolupráce s ochranou pøírody jsou dlouholeté kontakty s Fakultou životního prostøedí Univerzity J.E.Purkynì v Ústí n.L. Pozemky a okolí muzea jsou využívány pro pravidelné terénní cvièení a výuku (pøedevším pedologie). Studentùm jsou zadávány seminární nebo diplomové práce, které se vážou k problematice muzea, eventuálnì rekonstrukci historické plužiny èi k pøipravovaným agrikulturním expozicím. Muzeum již nìkolik let zajišuje úvodní pøednášky k historii zemìdìlství a vývoji osídlení. V minulosti byl také spoleènì øešen a úspìšnì dokonèen grant “Využití MLA Zubrnice k výuce na FŽP UJEP v Ústí n.L.”. Další velký pøipravovaný grantový úkol z prostøedkù nìmecké ekologické nadace realizoval již nový dìkan fakulty, Profesor Figala. Tento grant, za úèasti Obecního úøadu v Zubrnicích, mìl za cíl vybudovat v obci terénní ekologickou stanici a k vlastní terénní práci využívat pøedevším prostory a pozemky muzea. Pøedèasným odchodem Prof. Figaly z  Ústí n.L. byl rozpracovaný grant pøenesen na Fakultu enviromentálního inženýrství Technické univerzity v Ostravì. Na tomto pomìrnì dobøe dotovaném grantovém úkolu nejvíce profitoval místní obecní úøad, který dal k dispozici budovu, upravenou pak na ubytovnu pro studenty, a nìkteré další prostory pro budoucí laboratoøe. Aby na tomto úkolu mohla univerzita prokázat i svùj finanèní vklad, zajistil

14

Prof. Figala prostøedky z Ministerstva životního prostøedí ÈR, z fondu pro revitalizaci øíèních tokù. Tyto prostøedky mìly být použity na opravu a rekonstrukci dvou mlýnských náhonù nacházejících se na pozemcích muzea. Tedy na náhon opravovaného mlýna Týništì èp.27, døíve tzv. Walschmühle, a na bývalou vodní pilu s mlýnem, døíve tzv. Schelmühle, a také na nìkteré další “ekologické” práce. První z obou náhonù byl péèí muzea v minulosti uveden do provozního stavu, potøeboval však opravit jez a druhý byl nefunkèní, pouze s nepatrnými zbytky jezu, stopami náhonu, zarostlým a zaneseným rybníèkem. Již od samého poèátku byla celá realizace poznamenána velmi nekvalifikovanými pøístupy i pøípravou. Aby mohl Prof. Figala podržet aktivitu ve svých rukou, sám levnì zajistil “projekt” ve stylu socialistických melioraèních praktik. Bez ohledu na dochované historické èásti pùvodních vodních staveb øešil projektant Ing. Urban vybudování zcela nových kamenných hrází orientovaných kolmo na osu vodního toku. Tzv. spojovací objekt, v kterém se spodní náhon ze Schelmühle, již doplnìný vodou z horního náhonu Walschmühle, spojuje s malým potokem z Týništì a dále je pøes jez a stavidlo v regulovaném množství pøivádìn až k bývalé pile, øešil projektant bez znalosti skuteèného stavu jakýmsi pravoúhlým køížením Týništského potoka s náhonem. Velmi špatnou technickou úroveò tohoto “projektu” a diletantské øešení jednotlivých èástí nechtìl samozøejmì nᚠpamátkový ústav akceptovat. Po ujištìní zadavatele, že je to pouze nezbytný materiál pro stavební povolení a vlastní realizace již probìhne zcela dle našich požadavkù, jsme dali svolení se stavbou na našich objektech. Dalším velmi vážným problémem realizace vodních staveb byl nešastný výbìr dodavatele. Výbìrové øízení se konalo bez nás a ústecká firma, která zvítìzila, se po velmi krátkém èase ukázala jako nejménì vhodná pro tuto práci. Na stavbu nasadila

neadekvátní velkou techniku pøièemž vlastní práci realizovali drobní neschopní a neseriozní subdodavatelé. Samozøejmì že oba jezy zaèaly stavìt podle této nevhodné dokumentace, bez ohledu na dochované historické èásti. Proto jsme stavbu zastavili a ze dne na den pøipravili vlastní dokumentaci vycházející z dochovaných pùvodních zbytkù, historických zkušeností i s respektem k ustáleným zvyklostem pro vodní stavby na malých mlýnech. V souvislosti s opravami dvou vodních náhonù nacházejících se na našich pozemcích si dovolím malý exkurz do historie vodních mlýnù na zdejším potoce. Zubrnickým údolím protéká Luèní potok pramenící nedaleko osady Náèkovice, který v Malém Bøeznì vtéká do Labe. Ve své více jak 12 kilometrové délce pøekonává výškový rozdíl témìø 400 m, což není v kopcovitém terénu Èeského støedohoøí nijak výjimeèné. Vodoteèe s pomìrnì velkým spádem jsou tu bìžné. Proto byly v Èeském støedohoøí masovì zøizovány mlýny již v prùbìhu 17. a 18.století, nejprve jako vrchnostenské a církevní. V prùbìhu 18.století byly pøevážnì propachtovány nebo prodány do soukromého vlastnictví. Vìtšina zdejších mlýnù byla malá, s jedním vodním kolem na horní vodu pohánìjícím mlýnské kameny, stoupu a pozdìji èasto i pilu. Na krátké délce Luèního potoka stávalo ještì v polovinì 19.století až 27 mlýnù, z nichž do konce tøicátých let 20.století bylo funkèních 16. Z toho nìkolik bylo upraveno na vodní pilu, jeden na výrobu døevìného zboží, další na výrobu knoflíkù a v jednom se mlela prášková barva. U vìtšiny vìtších zdìných mlýnù s pøíhodnìjšími prùtokovými parametry bývalo vodní kolo v 1. tøetinì 20. století nahrazováno turbinou. Po druhé svìtové válce a po vyhnání pùvodních obyvatel nebyla znaèná èást zdejších mlýnù již zprovoznìna a zbytek zanikl zaèátkem padesátých let. Pouze vìtší zdìné mlýny, nacházející se pøímo v obcích, se dochovaly a jsou využívány již jen k obytným nebo rekreaèním úèelùm. Menší mlýny a mlýny na samotách byly novými dosídlenci opuštìny a v souèasné dobì jsou již v rozvalinách. Lokalita, spravovaná muzeem, vèetnì dalších pozemkù, o které se muzeum v pøíštím roce rozšíøí, je cenná pøedevším koncentrací pìti malých mlýnù na velmi krátkém úseku toku, takže v mnoha pøípadech jeden náhon musí souèasnì napájet i druhý a v pøípadì opravovaných náhonù vedou urèitý úsek soubìžnì vedle sebe. Toto ojedinìlé a maximální využití vodního potenciálu je svým zpùsobem unikátní a svìdèí o dùvtipu, technické zruènosti i ekologickém pøístupu našich pøedkù. A právì tato unikátní technická památka, citlivì zasazená v pøírodì, mìla být totálnì degradována necitlivým a diletantským pøístupem. To málo co nestaèilo být znièeno kolektivizací zemìdìlství a socializací drobného podnikání mohlo být znièeno za oficiální prostøedky a podporu MŽP. V tomto exkurzu snad ještì pøipomenu historii obou mlýnù, kterých se opravované náhony týkají. O starším (spodním) Schelmühle je první dostupná zmínka již v roce 1637, kdy jej mlynáø Simon Klein koupil od své ovdovìlé sestry za 410 kop grošù. Z kùry se zde zpracovávalo tøíslo. V dalším století je mimo mlýna uvádìna též olejna a pila. Po požáru v roce 1831 byly olejna s pilou znièeny a znovupostaveny po roce 1851 (dochovaný stavební výkres). Vodní pila pak ještì pracovala do poèátku 50.let 20.stol.

Horní malý mlýn, Týništì èp. 27, tzv. Walschmühle je ve své souèasné podobì znám již z roku 1803 (vroèení na sloupu hranice). Jeho historie však zaèíná 1. lednem 1758, kdy Václav Wunder, poddaný statku Velký Újezd, kupuje od vrchnosti zdejší pozemky na stavbu mlýna. V prùbìhu roku 1759 má nový mlýn již pøipraven k provozu. Protože nový jez odebíral spodnímu mlýnu pøíliš vody, musela krajská komise situaci øešit a naøídit jeho snížení, na základì èehož teprve dala vrchnost povolení k vlastnímu provozování mlýna. Díky muzeu lidové architektury, které v sedmdesátých letech koupilo trosky tohoto mlýna, byla tato témìø poslední památka na malé vodní mlýny ve zdejším regionu nákladnì a pracnì zachránìna. Ostatní ètyøi mlýny nacházející se na pozemcích muzea jsou již v rozvalinách. Výhledovì se poèítá nìkteré rekonstruovat a na jiné transferovat ohrožené vodní stavby z terénu. Napø. na trosky Schelmühle je pøipraven transfer roubeného vodního mlýna z Homole, pøièemž samostatná stavba pily a stoupy bude rekonstruována z dochovaných trosek za pomocí archivní dokumentace. Vlastní realizace oprav a rekonstrukcí našich náhonù probíhala díky diletantské pøípravì, neznalosti problematiky historických technických staveb i nekvalifikovanosti dodavatelské firmy velmi zmateènì a nekvalitnì. Každý nᚠpožadavek jsme museli velmi pracnì prosazovat. Kromì zmìny projektu rekonstrukce jezù jsme prosadili využít Bentonit, oproti návrhu na použití izolaèních folií, k zajištìní tìsnosti bøehù rybníèku nad mlýnem Týništì èp.27. O každý kousek stavby musel být každodennì svádìn tvrdý boj. Bohužel nejhùøe dopadly vyzdívky z pùvodního místního kamene. Zde byla vidìt absolutní neschopnost dodavatele, bezradnost stavebního dozoru a lhostejnost zadavatele, kterému šlo pouze o splnìní jakýchsi termínù. Pro nás z toho vyplývá, že v rámci záruèních lhùt budeme nuceni reklamovat alespoò všechna tøi stavidla, která jsou po pùlroèním provozu zcela nefunkèní (zadavatel i dodavatel odmítl jejich zhotovení podle naší nabízené dokumentace). Nìkteré nevhodnì opravené kamenné zdi budeme nuceni vlastními silami postupnì doopravit nebo pozdìji opravit souèasnì pøi vlastní rekonstrukci pily a stoupy Schelmühle. I pøes všechny popisované peripetie byla tato akce pro nás výhodná, protože bychom z prostøedkù na kulturu a památky obtížnì sehnali dostatek financí na tyto velmi potøebné opravy našich vodních staveb. Pro nás z toho vyplývá i urèitá zkušenost, kde a jak je možné prostøedky získat a ještì více se snažit koordinovat naši èinnost s orgány ochrany pøírody. Bylo by to jistì výhodné pro obì strany, protože umíme a jsme schopni získané finanèní prostøedky mnohem efektivnìjia úspornìji využít. Další velmi výraznou a dùležitou èinností, ve které cítíme spoleèné zájmy s ochranou pøírody a jsme již dohodnuti na úzké spolupráci, je rozšiøování a transformace MLA Zubrnice na ekomuzeum. V pøíštím roce bude završeno dlouhodobé úsilí o rozšíøení pozemkové držby muzea o témìø 20 ha, o území ležícím asi kilometr jižnì od obce Zubrnice, v jižní èásti jeho katastru a v pøilehlých èástech katastru Týništì s pøesahem do Litomìøického okresu na èást katastrù obcí Touchoøiny a Knínice. Je to témìø panenské a civilizací nedotèené území, jedineèné svou uzavøeností, pestrostí a èlenitostí, se zbytky rozptýlené zástavby i pozoruhodným systémem vodních náhonù. Toto území je i velmi cenné svou pøírodovìdnou kvalitou. Našim cílem zde bude kromì prezentace lidové architektury a technických památek

15

i dokumentovat a rekonstruovat èásti krajiny s historickou plužinou (rekonstrukce do podoby z konce 19.stol. s odpovídajícími agrikulturními expozicemi), tedy to, co již dnes velmi dobøe prezentují nìkteré západoevropské skanzeny.

Zøízení ekomuzea mùže svým dílem pøispìt i k rozvoji a stabilizaci oblasti severních Èech, podpoøit turistický ruch, nabídnout nové pracovní pøíležitosti a zefektivnit ekologickou výchovu. Ekomuzeum v Zubrnicích mùže svým kontrastem s bìžnou zdejší realitou být jedním z významných faktorù ekologické a sociálnì ekonomické revitalizace našeho regionu.

Cestovní ruch a kulturní dìdictví

Ing. arch. Marie Tomíšková, Ústav územního rozvoje Brno Èeská republika patøí z hlediska kulturních hodnot mezi nejbohatší zemì svìta. Na území našeho státu je registrováno 40 MPR a 61 VPR, 209 MPZ a 164 VPZ, 17 KPZ a cca 40 000 památkovì chránìných objektù. O kvalitì èeského památkového fondu svìdèí mimo jiné i nadprùmìrnì vysoký poèet památek (do záøí 2001 je to 10 lokalit), zapsaných v Seznamu svìtového kulturního a pøírodního dìdictví UNESCO. Toto kulturní bohatství vytváøí nejvìtší potenciál atraktivity Èeské republiky z hlediska cestovního ruchu. V uplynulých 50-tých letech došlo na mnoha místech k úpadku, degradaci a èasto zpustošení památkových objektù a souborù. Veøejná správa nebo soukromí vlastníci jsou zpravidla schopni rekonstruovat a udržovat pouze malou èást tìchto objektù. Nalezení nových ekonomických aktivit, schopných pøinést dostatek finanèních prostøedkù na opravu a údržbu památek je èasto jedinou cestou k jejich záchranì. Cestovní ruch je odvìtvím, které mùže vytvoøit nejvìtší objem prostøedkù pro obnovu a revitalizaci památek. Je proto celospoleèensky velmi žádoucí, aby se pøi zachování všech zásad památkové péèe co nejvíce památek stalo vyhledávanými cíli cestovního ruchu. Tato snaha je zatím úspìšná jen èásteènì. Zájem o atraktivní èeské kulturní dìdictví sice neustále vzrùstá, ale tento trend, kterýje znaèným ekonomickým pøínosem, však pøedstavuje provyhledávané památkové lokality neúnosnou zátìž. Negativní dopady se projevují jak formou pøímé fyzické devastace, tak nepøímo zmìnami sociální a funkèní struktury a ztrátou autenticity. Lokality, které jsou dosud z hlediska cestovního ruchu opomíjené (vìtšina vesnických památkových rezervací a zón k nim náleží), zpravidla èelí negativnímu dopadu nedostatku financí. Nedostatek finanèních zdrojù se odráží v dlouhodobì nedostateèné údržbì památkového fondu, v úpadku vybavení obce a v celkovém vzhledu prostøedí. Památky nejsou devastovány velkou frekvencí návštìvníkù, nedochází zpravidla k zásadním zásahùm do urbanistické struktury obce, ale dùsledky nedostateèné údržby vedou rovnìž ke znehodnocení nebo úplné likvidaci historicky cenného prostøedí. Problémy obou skupin, aè se nacházejí na dvou opaèných pólech zájmu návštìvníkù, vyúsují shodnì v devastujícím vlivu na památkové lokality. V souèasné dobì je zájem návštìvníkù Èeské republiky soustøedìn na ustálenou skupinu mìst, vesnic, hradù a zámkù, které již vìtšinou pøílišný nápor turistù negativnì poznamenal. Je proto nezbytné hledat cesty k  rovnomìrnìjšímu rozdìlení návštìvnosti. Východiskem pro øešení tohoto problému je znalost kulturnì historického potenciálu území Èeské republiky pro

16

cestovní ruch. Kulturnì historická kvalita není vždy ekvivalentní atraktivitì pro laické návštìvníky, proto nelze mechanicky propagovat všechny památky, uvedené v Ústøedním seznamu kulturních památek. Z hlediska využití pro cestovní ruch lze rozdìlit památkové lokality do tøí skupin: ¯ Velmi známé a tradiènì navštìvované památky. Jsou to nìkteré mìstské památkové rezervace a zóny, vybrané vesnické památkové rezervace, slavné hrady a zámky a památky registrované v seznamu UNESCO. ¯ Historicky cenné a vzhledovì atraktivní lokality, které jsou opomíjeny z mnoha dùvodù, z nichž na prvním místì je nedostateèná informovanost potenciálních zájemcù, z dalších špatná dostupnost a chybìjící zázemí pro cestovní ruch. ¯ Památky, cenné z historického hlediska, které jsou atraktivní pouze pro úzký okruh odborníkù, ale pro laika není jejich hodnota èasto rozpoznatelná. V Ústavu územního rozvoje v Brnì byl v rámci øešení úkolu Cestovní ruch a kulturní dìdictví zpracován pøehled památkovì cenných územních celkù, souborù a objektù, které jsou atraktivní z hlediska cestovního ruchu. Této práce se zúèastnili pracovníci všech Státních památkových ústavù, kteøí na základì svých praktických znalostí jednotlivých lokalit v pøíslušném regionutyto pøehledy sestavili. Pøehledy jsou prezentovány tabelární formou a kromì typu, názvu a lokalizace památky obsahují její velmi struènou charakteristiku, sdìlení, zdali je památka cílem èastých návštìv turistù a pokud ne, pak zdùvodnìní nezájmu a možnosti nápravy. V pøehledech jsou uvedeny všechny VPR a VPZ, ale velmi èasto je zde návštìvnost hodnocena jako minimální. Zdùvodnìní je stereotypní: nedostatek propagace, absence zaøízení pro cestovní ruch. Mezi navrhovanými zpùsoby zvýšení zájmu turistù je uvádìna zejména lepší propagace, propojení s dalšími zajímavými lokalitami a vytvoøení tematicky zamìøených turistických tras, poøádání rùzných akcí a vybudování vybavenosti pro cestovní ruch. Obdobné poznatky vyplývají i z prùzkumù Èeské centrály cestovního ruchu. Poèet zahranièních turistù, pøijíždìjících do Èeské republiky jako do cílového místa cesty, se zvyšuje. Návštìvníci si ale stìžují na velmi špatnou informovanost o rùzných kulturních akcích, pøedmìtem dalších stížností je nedostateèné smìrové znaèení na komunikacích a chybìjící upoutávky pøíjezdù ke kulturním památkám.

Historická obec je pro návštìvníky zajímavá nejen svou architekturou, ale i místními tradicemi, øemesly, možností zakoupení typických øemeslných výrobkù pokud možno v rámci rùzných atraktivních akcí. Pokud však v obci není zajištìno obèerstvení, stravování a ubytování, nelze pøedpokládat delší pobyt turistù. Podstatné rovnìž je, aby zájemce o všechny tyto nabízené atrakce pøíslušnou obec vùbec nalezl a aby se v ní bez problémù orientoval. Proto je nezbytné již v pøimìøené vzdálenosti od lokality instalovat smìrové ukazatele, v obci pak oznaèit atraktivní objekty a doplòující zaøízení. Umístìní a vzhled vybavení pro cestovní ruch nesmí nenarušovat historické prostøedí. Pro zajištìní trvale udržitelného rozvoje je dùležité, aby obec disponovala kvalitnì zpracovaným územním plánem, který bude koordinovat požadavky orgánù památkové péèe s nároky cestovního ruchu a dalšími rozvojovými zámìry obce. Pøíkladem pro naše historické venkovské obce mohou být vesnice ve Francii, kde velmi úspìšnì probíhá projekt Nejkrásnìjší vesnice Francie, který je orientován zcela jednoznaènì na cestovní

ruch. Z iniciativy obcí vznikla asociace Nejkrásnìjší vesnice Francie, která si vytkla za cíl rozvíjet aktivity pro vznik a zvyšování cestovního ruchu v památkovì významných, atraktivních, ale zapomenutých francouzských vesnicích. Dosud udìlila asociace titul asi 100 obcím, které splnily pøedepsané podmínky. Aby se obec mohla zapojit do projektu a získat titul, nesmí být pouhým skanzenem, musí být živá, nesmí být opuštìná a zchátralá a zástavba i umístìní v krajinì musí mít specifický estetický charakter, svého genia loci. Velmi vhodné je rovnìž provozování starých øemesel. Ubytovací kapacita a další služby pro cestovní ruch jsou samozøejmostí. Jména vesnic, které obdržely titul Nejkrásnìjší vesnice Francie, jsou zahrnuty do turistických prùvodcù a tyto vesnice jsou velmi vyhledávané. Pøírodní a kulturní dìdictví náleží všem lidem, je proto žádoucí, aby bylo všem pøístupné. Náležitá prezentace svìtových památek je spolu s povinností tyto památky zachovat, chránit, oznaèit a pøedat dalším generacím jednou ze zásad, k jejichž dodržování se zavázaly signatáøské zemì Úmluvy o ochranì svìtového kulturního a pøírodního dìdictví. Jedním z ukazatelù kulturnosti státu a jeho obèanù je, zdali jsou tyto zásady zachovávány i ve vztahu k ostatním památkám.

Støedovìké mìsteèko Tuležim - Praha Stodùlky Roman Abušinov, Jan Pešta

Bývalá tìžebna cihláøské hlíny, ležící mezi pražskými mìstskými èástmi Stodùlky a Øeporyje, byla ještì nedávno zapomenutým a nepøíliš vábným územím s množstvím èerných skládek. V záøí roku 1999 však nastala zmìna. Za nápadem vybudovat zcela unikátní kulturní “atrakci”, støedovìký skanzen, stojí skupina osob se zkušenostmi v poøádání historických slavností, pøedvádìní støedovìkých øemesel, šermíøských bitev, dobové hudby a tancù, i se zkušenostmi z natáèení historických filmù. Patøí mezi nì i památkáøi, odborníci na lidovou architekturu, specializovaní øemeslníci. Tito lidé dali podnìt ke vzniku akciové spoleènosti Tuležim a vdechli život u nás zcela novému a ojedinìlému historicko-ekologickému projektu, jehož hlavním zámìrem je pøiblížit nejširší veøejnosti reálie støedovìkého období ve vìrohodnì ztvárnìném prostøedí imaginárního èeského venkovského mìsteèka, postaveného v zajímavé pøírodní lokalitì z tradièních materiálù, vybaveného replikami historických pøedmìtù a oživeného dobovými postavami a dìji. Pøi volbì názvu mìsteèka i jeho symbolu v podobì knoflíku se tvùrci inspirovali jednou z pohádek Jana Drdy. Tuležim tvoøí šest usedlostí s obytnými domy a hospodáøskými stavbami, kostelík a tržnice, to vše seskupené okolo centrálního námìstí, èásteènì obehnaného vodním a palisádovým opevnìním se tøemi branami. Vzhled jednotlivých objektù i celého areálu, vèetnì použitých stavebních technologií a materiálù, odpovídá souèasným archeologickým a stavebnì-historickým znalostem o vývoji vesnické a mìstské architektury na pøelomu 14. a 15. století. Mìsteèko Tuležim má navodit co nejvìrnìjší a nejpøirozenìjší pøedstavu o tehdejším životì, o každodenní práci, o historických stavebních technologiích, materiálech a øemeslných dovednostech, i o starých lidových slavnostech a zvycích.

KONTAKTNÍ ÚDAJE: Tuležim a.s., tel. 0603 / 841 941, e-mail: [email protected], www.tulezim.cz

17

Usedlost rychtáøe (krèma): Nejvìtší a nejbohatší usedlost v Tuležimi dominuje jižní stranì námìstí. Stojí zde mohutný trojdílný špýcharový dùm s prostornou vysokou jizbou a patrovým špýcharem v zadním dílu. Roubené stìny jsou zabaleny do “kožichu”, na této hlinìné omazávce je èervenì malované kvádrování napodobující kamenné zdivo. Horní podlaží patrové sýpky je dostupné ze sínì po vnitøní pavlaèi. Naproti domu se nalézá patrová roubená sýpka s pavlaèí na jižní stranì. V zadní èásti dvora vznikne ještì polygonální stodola a samostatná chlebová pec.

Výstavba areálu probíhala 16 mìsícù za úèasti pìti pracovníkù a bez použití jakékoliv nároènìjší techniky. Na stavbu bylo mimo jiné spotøebováno 350 m3 døeva, 25.000 ks štípaných šindelù, 4.000 ks pravých slamìných doškù a 25 tun lomového kamene. Nìkteré objekty nejsou zámìrnì zcela dokonèeny, postupný vývoj areálu umožní návštìvníkùm sledovat rùzné stavební techniky a zároveò pøi každé další návštìvì nalézat stále nìco nového. Všechny stavby jsou postaveny ze døeva a hlíny, kryté slamìnými došky èi døevìným šindelem. Nezvyklé tvary domù se strmými støechami, vysokými dymnými jizbami s roubenými klenbami a trojicemi okenních otvorù se vážou na starobylý zpùsob vytápìní.

Popis areálu

Boží muka: Pøed západní vstupní branou stojí na malém rozcestí (podle starých tradic na nebezpeèném území - “zemi nikoho”, kterou si zlé síly snadno pøivlastòují) døevìná gotická boží muka. Západní vstupní brána: Brána jednoduchého vidlicového typu, který je v rùzných obmìnách použit i na jiných místech areálu. Na horním bøevnu je umístìn symbol mìsteèka, døevìný knoflík. K bránì pøiléhá patrová stavba strážní vìže. Usedlost kováøe: Hned za vstupní branou se nalézá malá øemeslnická usedlost, sestávající ze dvou roubených objektù dvouprostorového domu s kováøskou dílnou a obytnou dymnou jizbou, a kolmo navazující stodoly. Pøed kováøskou dílnou stojí døevìná podsíò - venkovní pracovní prostor. Uvnitø dílny nad výhní je døevìný dymník, sloužící k odvodu kouøe. K usedlosti patøí rozlehlý dvùr vymezený jednoduchou døevìnou ohradou, v jehož støedu stojí oboroh - seník. Usedlost rolníka:Usedlost se skládá ze dvou objektù. Prvním je trojdílný dùm tvoøený dymnou jizbou s roubenou klenbou, vstupní síní se stìnami vypletenými proutím a omazanými hlínou, a roubenou komorou. Druhým objektem je patrová sýpka se zdìným pøízemím a roubeným patrem. Na dvoøe usedlosti, z jedné strany vymezeném bariérou ze suchých vìtví, je umístìn hnojník a klád (vèelí úl). Usedlost špýcharového domu: V èele usedlosti stojí kolna s vjezdem. Na ní navazuje trojdílný obytný dùm, který je do námìstí oproti ostatním domùm obrácen zadní komorou (špýcharem). Na jižní stranì je pøipojena dymná jizba s hlinìnou pecí. Jižní vstupní brána: Od jihu, pøi cestì z obce Øeporyje, je areál náznakovì chránìn mohutnou palisádovou hradbou. „Za hradbami“ je situována plužina (polnosti) s typickými zemìdìlskými plodinami.

18

Usedlost hrnèíøe: V èele této nejvýchodnìjší usedlosti na jižní stranì námìstí stojí trojdílný roubený dùm s dymnou jizbou a rovným povalovým stropem. Tentokrát je trojice okenních otvorù orientována do dvora. Støední èást domu, síò, má stìny zbudované hrázdìnou konstrukcí. Naproti domu je roubená pøízemní sýpka s malou pavláèkou. Východní vstupní brána: Vìžovitá brána døevìné sloupové konstrukce uzavíratelná padací møíží s bednìným obranným patrem. Na vnìjší stranì brány je zavìšen historický znak Èeského království, novodobé znaky Mìstské èásti Praha 13 (se zlatou mušlí sv. Jakuba a støíbrnou zdí) a Mìstské èásti Øeporyje (s øepíkem lékaøským) a znak mìsteèka Tuležimi, vycházející z historických mìstských znakù. Usedlost bezzemka: Jediná usedlost na severní stranì námìstí a zároveò nejmenší a nejprostší usedlost, tvoøená dvoudílným roubeným domem, který má v èele jizbu s povalovou klenbou. V prostoru sínì je ohrádka pro domácí zvíøata. Dvùr je vymezen jednoduchou ohradou a svisle vyplétaným plotem se vstupní brankou. Tržnice: Velká otevøená stavba rámové konstrukce, s otevøenými stìnami, sloužící ke shromáždìní vìtšího poètu lidí. Štíty støechy zdobí tzv. rohatiny. Kostelík: Roubený kostelík s vìžovitou zvonicí stojí uprostøed severní strany námìstí. Je obklopen høbitovem se vstupní brankou ve vyplétaném oplocení. K jednolodnímu prostoru se pøipojuje polygonální presbytáø, oddìlený vítìzným obloukem. Loï i presbytáø má trámový strop s deskovým záklopem. Na jednoduchou tribunu se vstupuje poklopem po žebøíku. Vápnem obílené stìny mají jednoduchou výzdobu èerveným linkováním, interiér zdobí barevná ornamentální výmalba. Studna: Studna s døevìným roubením (až ke dnu v hloubce 2 m) a s tzv. vahadlem, usnadòujícím pomocí protizávaží manipulaci s vìdrem (okovem), bývala hlavním veøejným zdrojem pitné vody. Pranýø: Výstražný symbol právní moci a zároveò prostøedek výkonu lehèích trestù. Tvrz: Malé feudální sídlo majitele mìsteèka, zatím stavebnì nedokonèené. Hlavní budovou tvrze bude vìž s hospodáøským pøízemím, obytným patrem a obranným podstøeším. V areálu tvrze, opevnìném palisádou, budou situovány drobné hospodáøské stavby. Šibenièní vršek: V severní èásti rozlehlé louky, “za hradbami” mìsteèka, je umístìno dobové popravištì se šibenicí a dalšími nezbytnými potøebami.

Pamiatky a súèasné bývanie

PhDr. Martin Mešša, Ústredie ¾udovej umeleckej výroby Bratislava, Slovanská republika Nepoviem asi niè nové, ak budem konštatova, že okrem celého radu problémov obnovy pamiatok ako takej základným problémom zostáva problém zachovania stavieb pamiatkovo cenných i stavieb nepatriacich do tejto kategórie, ale ktorých zachovanie sa v kontexte s pamiatkovými objektmi je žiadúce, pre zachovania pôvodného pomeru pamiatky k okolitej zástavbe. Pri týchto snahách narážame na problém zladenia súèasných požiadaviek na životný štandard a ochranu pamiatky, ktoré požiadavky sú ako sa niekedy zdá v priamom rozpore èi protiklade. Z poh¾adu zvonka sa zdá, že pamiatkári v svojej snahe ochráni objekt, súbor èi celú oblas cenných stavieb zabúdajú na to, že je zaèiatok 21.storoèia a ¾udia aj na tých najvzdialenejších a najzaostalejších samotách vedia o posune, ktorý v smere zmien štandardu bývania a hlavne jeho prestížnosti urobila architektúra a hlavne samotné bývanie. Opýtajme sa už dopredu, aké požiadavky z h¾adiska súèasného bývania bude ma budúci užívate¾ stavby. Nechcem zabàda do situácie keï pamiatkové objekty v meštianskej architektúry sú bez mihnutia okom upravované na súèasný štandard. Zatia¾ èo v ochrane malých drvených dedinských stavieb nie sme ochotný urobi žiaden kompromis. Áno na takejto malej stavbe vidíte okamžite, a môže to by aj laik nielen architekt èi etnograf, že prešla úpravami. V roz¾ahlej budove hospodárstva ve¾kého gazdu, èi ve¾kostatku v Èechách i na Slovensku sa toho dá skry a naprojektova ve¾a tak,aby sa zachovala pôvodná podoba objektu, ako vonkajšia tak vnútorná, no skúste takto prestava objekt obydlia chudobného gazdu èi bezzemka. Ak sa pozrieme na vývoj bývania z h¾adiska vnútorného èlenenia stavieb individuálnej architektúry na Šariši, ale platí to aj na iné èasti hlavne Slovenska všetko výrazne ovplyvnené sociálnoekonomickými a politickými zmenami druhej polovice 20.storoèia tendencie zmien majú tri hlavné smery z h¾adiska funkènosti priestorov. Prvý smeruje k oddeleniu prípravy stravy a stolovaniateda vznik samostatnej kuchyne. Druhý smeruje k vyèleneniu reprezentatívneho priestoru- samostatná predná izba ako reprezentaèný priestor. Tretí k zvýšeniu štandardu hygieny bývania – vyèleòovaniu priestoru na kúpe¾ne, WC, zavedenie vodovodu a kanalizácie, ústredného kúrenia. Všetko to sa deje v mnohých variantoch èlenenia tradièného dlhého domu pod jednou strechou bez toho aby sa narúšala vonkajšia podoba domu, až na zmeny vo ve¾kosti a výmene okien na novovyèlenených priestoroch. Na hornom Šariši až zo zaèiatku tridsiatych rokov dokumentujeme rozšírenie prednej izby o boènú v celej šírke pôvodného domu. Najprv sú to domy projektované a postavené profesionálnymi stavebnými firmami ako to bolo napr. v prípade domov Kmecovcov v O¾šavsach pri Bardejove. neskôr, hlavne po 2.sv. vojne sa toto rozšírenie domu o ïalší priestor prístavbou izby k prednej izbe jednotraktu. Mení sa tým celková hmota domu a podoba ulice èi domoradia. Tejto tendencii napodiv zabránila na urèitý èas kolektivizácia, keï po zrušení malochovu a tým strate funkènosti maštale, mnohé domy sú majite¾mi rozširované smerom po osi jednotraktu, k zrušeniu a prestavbe maštale.

Až módna vlna, tzv. štvorcov , znaène podporená štátnou reguláciou výstavby a typovými projektmi nám už úplne mení podobu domov. Tieto zmeny sa však nesú neodškriepite¾ne aj v znamení zvýšenia štandardov bývania, väèšiemu priblíženiu dediny mestu ako znelo ob¾úbené heslo tých èias. Týmto sa naštartoval proces zmien, ktorý registrujeme ako zmenu podoby dediny. Èím sa však v tomto príspevku nebudeme zaobera / bližšie viï. Mešša Martin: Slovenský národopis 1/1996/ Je však treba podotknú, že tieto zmenynie sú automatické a mechanické, ale predchádzajú im zmeny v spoloèenskom i individuálnom vedomí, zmeny v hodnotovom systéme. Zmena štandardu vzdelanosti, rozvoj informaèných prostriedkov ,rozsiahla bytová výstavba v mestách na pomerne vysokom kultúrnom a hygienickom štandarde to všetko zmenilo myslenie a požiadavky na bývanie. Nevraviac o tom, že prestavba miest a dedín išla èasto v duchu hesla “preè so starými drevenými chalupami” symbolom biedy a zaostalosti. V hodnotovom systéme a v požiadavkách na súèasné bývanie je skrytý aj kameò úrazu , nièenia a chátrania alebo radikálnych prestavieb domov èasto aj pamiatkovo chránených . Veï ako si ich má ceni èlovek , keï vidí ako cestám a fabrikám, priehradám a povrchovým baniam ustupovali oráèiny i historické jadrá miest, kaštiele a zámky i drevené chalupy i celé dedinky. Vtedy to bolo pod etiketou spoloèenského záujmu .Dnes o niè oh¾aduplnejšie k nim nepristupujú banky, podnikatelia èi fabriky i drobní majitelia a niekedy etiketu spoloèenského záujmu rozšírili o nedotknute¾nos súkromného vlastníctva. Je však potrebnézbavi sa dojmu, že niektorobí so zámerom nièi hodnoty, ktoré èas odborníkov považuje za výnimoèné. Problém nevidím v chcení èi nechcení zachováva pôvodné hodnoty pamiatkovo chránených objektov, ale v rôznosti poh¾adov na to èo je pekné alebo nepekné, prestížne a neprestížne, hodnotné a nehodnotné prinajmenšom málo hodnotné. ¼udia aj keï žijú v pomeroch na oko nezodovedajúcich súèasnému štandardu ,vedia o tom èo sa stretá s obdivom a je len normálne, že cítia a jednajú v rámci kolektívnych štandardov, aj keï sa to v mnohých otázkach nezdá. Vplývanie na myslenie, systematickým pôsobením v masovokomunikaèných prostriedkoch i osobnými postojmi, a nielen h¾adaním kompromisu a pochopenia požiadaviek ¾udí , ktorí žijú v pamiatkovo chránených domoch v smere ku komplexnému riešeniu štandardov bývania aj v dvadsiatom prvom storoèí pri zachovaní hodnôt pôvodnej architektúry, èi už rustikálnej, sakrálnej alebo urbánnej ,ale vypracovaním takých návrhov stavebných úprav, spracovaním legislatívnych opatrení a finanèných zvýhodnení, ktoré by pokrývali tieto požiadavky užívate¾ov vidím cestu k záchrane tých objektov, ktoré nechceme, aby sa stali len màtvymi pamätníkmi niekdajšieho života.

19

Venkovské bydlení odpovídající dané lokalitì Ing.arch. Martina Pavlasová

V rámci tematického zamìøení semináøe jde jen o struènou poznámku na okraj. Pøes nezpochybnitelný význam památkové péèe nesmíme ztratit ze zøetele, že i v souèasnosti ve vìtšinì našich vesnic pokraèuje život se vším všudy, tedy i se stavební èinností a nejèerstvìjší informace ukazují, že o bydlení na vsi stále je a bude zájem. To, jak budou naše vesnice vypadat za sto èi dvì sta let, vzniká právì nyní, jenže nové stavby se ve jménu módy a komerèního blahobytu bezhlavì zøíkají vìtšiny pøedešlých forem podepøených staletými zkušenostmi pøedkù a ignorují kulturní i krajinné souvislosti. K jaké existenci budou asi odsouzeny by pøíkladnì obnovené stavby lidové architektury v sousedství pseudoamerického postmoderního šílenství?

Tradièní obraz vesnice mizí ...

A tak si kladu otázku, jak mohou ti, kteøí znají hodnotu a praktický pøínos odkazù pøedkù (v první øadì právì a pøedevším “památkáøi), pøispìt k popularizaci, ba pøímo k infiltraci podstaty lidového stavitelství do produkce stavebních firem. Jistìže jsou souèasné požadavky na kulturu bydlení než pøed nìkolika sty lety, ale je tøeba vyvinout soustøedìnou publikaèní a osvìtovou èinnost, aby od Krkonoš po Šumavu pøestaly rùst stavby z koloniálního období na jihu USA a na Vysoèinì støedomoøské vilky. Domnívám se , že toho lze dosáhnout, nebo napøíklad na jižní Moravì jsem vedle pozùstatkù hrùz dob minulých nalezla i kultivovanou nabídku novostaveb rodinných domù.

... ne vždy je však lpìní na tradici jednozbnaèným pøínosem. Lhota u Olešnice

Jsou novostavby ...

... a novostavby. Havlíèkova Borová

20

Zadrátovaný svìt našich vesnic Diskusní pøíspìvek

PhDr. Jitka Matuszková, SPÚ v Brnì Žádná stavba však nežije sama o sobì, nýbrž je spoluutváøena geografickými, sídelními a klimatickými podmínkami, ekonomikou, vývojem techniky a technologií, historickými a politickými okolnostmi, sociálními èiniteli, tradicí, interetnickými vztahy a interakcí s “vysokou“ (“velkou“) kulturou. Ekologické (též biologické a v poslední dobì nejnovìji nazývané kontextuální) studium lidové kultury sleduje život a promìny tradièních jevù v jejich pøirozeném životním prostøedí, chápe je jako živé organismy, které vznikají, vyvíjejí se a zanikají. Pojímá tedy lidovou kulturu jako živý dynamický systém závislý na lidské tvoøivosti. Poèátky ekologického studia spadají do pøelomu 19. a 20.století, kdy se badatelé zamìøili na folklorní jevy (M. Azadovskij: Eine sibirische Märchenerzählerin. Helsinki 1926; u nás L. Kuba: O písni slovanské. Praha 1923 a Cesty za slovanskou písní 1885 - 1929. sv.1. Praha 1933; V. Úlehla: Živá píseò. Praha 1949; A. Satke: Hluèínský pohádkáø Josef Smolka. Ostrava 1958.) Postupnì se ekologicky orientovaný badatelský zájem rozšíøil i na jevy materiální kultury, v tomto pøípadì lidového stavitelství a vztahy mezi sídly a pøírodními podmínkami (napø. nìkteré práce V. Frolce, J. Langera, J. Vaøeky, ekologie sídel viz V. Štajnochr: Náèrt problematiky etnoekologických vztahù. Muzejní a vlastivìdná práce 31, 1993, s. 207—227.) Posláním památkové péèe je ochrana objektù lidového stavitelství in situ. I když snahou terénních pracovníkù je posuzovat jednotlivé objekty v kontextu s ostatními, však proto také máme ochranná pásma, památkové zóny a rezervace, pøesto jsou proti nìkterým jevùm bezmocní a nemají možnost ovlivnit životní prostøedí památky. Mám na mysli technické prvky, jako elektrické rozvodné skøínì vražené do fasády, kaplièky HUP v pøedzahrádkách a monstrózní betonové sloupy elektrického vedení, jejichž dráty rozkouskovávají prostor vesnice na nesmyslné a nevzhledné èásti. Jak vysvìtlit majiteli památky, po kterém chceme pietní zachování všech detailù a striktní dodržení pokynù památkové péèe, což ho stojí nemalé finanèní prostøedky, že nám stejnì jako jemu vadí ohyzdný sloup, který mu elektrické rozvodné závody vztyèili pøímo pøed prùèelím jeho památkovì chránìného domu, že však není v naší moci jej odstranit? Regulativy pro

Hlohovec, okr. Bøeclav, domy èp.110 a 107, 2001

vesnické památkové rezervace sice doporuèují kabelizaci, leè ta naráží na finanèní možnosti obcí. Vše ovšem závisí na lidech, pøedevším na starostovi, jak jsem se pøesvìdèila. Znám obce, které - aè nejsou ani památkovými zónami - kabelizaci postupnì zavádìjí. Jinde se starosta omlouvá nutností øešit potøebnìjší úkoly v obci nebo nedostatkem penìz. Možnosti pøispìní na kabelizaci v obcích, které ji nejsou s to zvládnout vlastními silami a finanèními možnostmi vidím napø. v uvedených programech: 1) Program péèe o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny - podporuje obnovu a zachování kulturních památek individuálních, nikoliv jejich prostøedí. Je to snad kacíøská pøedstava, že by peníze z Programu pøispìly na kabelizaci VPR?. 2)

Program pøeshranièní spolupráce Phare, který vytváøí podmínky pro integraci Èeské republiky do Evropské unie, a jehož jedním zájmovým okruhem je øešení problémù regionálního životního prostøedí. Obec by musela navázat spolupráci s nìjakou zahranièní obcí a v jejím rámci by šlo, dle lidí, kteøí mají s èinností Phare zkušenosti, zajistit pøíspìvek na financování kabelizace elektrického a telefonního vedení.

Poznámka na závìr. Tváø naší zemì - krajina domova. To byl název konference, poøádané Èeskou komorou architektù v únoru letošního roku. Badatelé z rùzných oborù technických, pøírodních i humanitních vìd se na ní vyslovovali k aktuálním otázkám krajiny, vnímané jako produkt pøírody i kultury. Nevím sice, jaký význam pro praxi bude mít ta velkolepì koncipovaná konference, ovšem setkání na takové multioborové platformì, umožòující nahlédnout spoleèný pøedmìt bádání škálou potøeb, zájmù a problémù jiných oborù pokládám za pøínosný. Bylo by tøeba zabývat se na takovém mnohaoborovém základì také lidskými sídly, v tomto pøípadì mám na mysli pøedevším sídla venkovská. Uvítala bych spoleèné jednání památkáøù, zástupcù rozvodných firem, architektù a urbanistù, pøíp. zástupcù jiných oborù, o tom, jak docílit toho, aby vesnici sloužily všechny technické vymoženosti bez toho, že by ji hyzdily.

Chateauneuf-du-Pape, Francie, Provence, 2001

21

Pavlov, okr.Bøeclav, dùm èp.49, 2000 - retušovaná pohlednice

Pavlov, okr.Bøeclavm dùm èp.49, šedesátá léta 20.století

Pavlov, okr.Bøeclav, dùm èp.49, 2000

Problémy spolupráce památkové péèe a ochrany pøírody a krajiny v CHKO Jizerské hory Petr Vetešník, Správa CHKO Jizerka

Správa CHKO Jizerské hory (dále jen S CHKO JH) v minulých tøech semináøích upozoròovala na kulturní a historickou krajinou hodnotu lidové architektury dochované na území CHKO Jizerské hory (dále jen CHKO JH) – území, které dle dosavadního chování etnografù je jakousi nezajímavou prolukou mezi Severními a Východními Èechami a støedním Pojizeøím. Spolu s tím poukazovala na problémy kontaktù ochrany pøírody a krajiny (zákon è.114/1992 o ochranì pøírody a krajiny v platném znìní) a památkové péèe (zákon è.20/1987 Sb. o státní památkové péèi, doplnìný zákonem è.242/1992 Sb.) v územích a na objektech v pøekryvu pùsobení obou institucí.

22

V Zubrnicích to bylo seznámení s dùsledky nedorozumìní mezi S CHKO JH na jedné stranì a SPÚ Ústí nad Labem a RKCR OkÚ v Jablonci nad Nisou na stranì druhé pøi ochranì krajiny a jejího rázu v druhé zónì ochrany pøírody v CHKO JH a péèi o vesnickou památkovou rezervaci v osadì Jizerka. V Teplé u Mariánských Lázní seznámení s objekty hrázdìné architektury východního pomezí její oblasti v CHKO JH. Ve Vlènovì s dochovaným vodním dílem skláøské tradice v CHKOJH na pøíkladu Pekelského potoka v Josefovì Dole.

Dík tomu, že všechny tyto referáty se týkaly území CHKO a byly pøedneseny z hlediska ochrany objektù lidové architektury a jejich prostøedí jako charakteristické civilizaèní složky krajiny spolutvoøící její ráz, dle našeho názoru plnì zapadají do tématu zde probíhajícího semináøe. Proto nás pøíjemnì pøekvapil název tohoto semináøe “Ochrana a regenerace vesnických staveb a sídel v chránìných územích (PR, PZ a OP, NP a CHKO)” vzbuzující nadìji nosného tématu semináøe – vzájemné seznámení s posláním ochrany pøírody a krajiny a památkové péèe ve zvláštì chránìných územích a pøíprava doplòující se spolupráce pøi zvláštnostech obojí legislativy. Domnívali jsem se, vzhledem k situování semináøe , že Správa CHKO Broumovsko pøi svých krajináøských aktivitách bude, ne-li spolupoøadatelem, alespoò hlavním aktérem ochrany pøírody a krajiny v referování, diskusi a exkurzi semináøe. Nadìje ani domnìnka se nenaplnily. Naopak. Správa CHKO Broumovsko se semináøe nezúèastnila a z poznámky diskutujícího pracovníka SPÚ Pardubice lze tušit, že vzájemný vztah mezi ochranou pøírody a krajiny a památkovou péèí na Broumovsku není zcela harmonický. Z nìkterých referátù vyplynula napøíklad mylná pøedstava , že zákonné nástroje ochrany krajinného rázu (§ 12 zákona è. 114/1992 Sb.) mohou nahradit institut památkové péèe pøi ochranì nezapsaných kulturních památek lidové architektury. Ovšem neznalost poslání a legislativních nástrojù druhé instituce je obapolná. Napøíklad nám, pracovníkùm SCHKOJH uniká smyslu a praktická úèinnost památkové zóny , nemáme pøedstavu o hloubce a podrobnosti podkladù nezbytných pro vyhlášení vesnické památkové rezervace (v dosavadním

spolupùsobení s památkovou péèí v lokalitì Jizerka jsme v tomto ohledu mnoho nezmoudøeli). Nastávají i situace (napø. pøi místních øízeních a kontrolních dnech ve vìci rekonstrukce památkového objektu a stavby nových objektù v jeho okolí), v nichž nezúèastnìný divák se mùže domnívat, že èlovìk, rozèilující se nad necitlivou rekonstrukcí architektonických èlánkù památky, je památkáø a druhý, posuzující vztah navržených novostaveb k památce a okolí, je krajináø. Pøitom netuší, že opak je pravdou. Nehledì k otázce oprávnìnosti takto vymìnìných rolí, lze toto chování vnímat i jako projev vzájemné nedùvìry obou institucí ve schopnosti té druhé. Je však jasné, že takto s prsty pøes oèi nemùžeme kolem sebe obšlapovat do nekoneèna, aniž se to ve vlastní krajinì projeví negativnì. Naopak vìdomá souèinnost obou instituci mùže dle našeho názoru prospìt uchování hodnoty krajiny a hodnoty památkových objektù a lokalit v ní. Proto, když jsme takto spoleènì promarnili (ochranáøi i památkáøi) pøíležitost tohoto semináøe, navrhuji jako první krok smìrem k souèinnosti obou institucí v územích a místech spolupùsobení vzájemnì si vysvìtlit smysl zákonných pojmù, jejich úèinnost a vzájemnou zvláštnost, tam kde se nezbytnì setkávají jako “zapsaná kulturní památka” vùèi “kulturní dominantì krajiny”, “zapsaná kulturní památka” nebo “památková rezervace” nebo “památková zóna” vùèi “chránìné krajinné oblasti” a jejím “zónám odstupòované ochrany pøírody”. Co to zkusit na pøíštím semináøi a ve spoleèné režii památkové péèe a ochrany pøírody a krajiny?

Stavební kultura Bílých Karpat, záchrana a využití PhDr.Vìra Kováøù, PÚ v Brnì

Souèástí krajiny je její sídelní obraz, charakter zástavby i jednotlivé typy domù v minulosti i dnes. Na území Bílých Karpat se setkáváme se zastoupením domù karpatského typu pøevážnì roubeným i domem pomoravním, hlinìným.Pozoruhodná variabilnost dokladù vývoje lidového stavitelství se promítá i do poètu a významu chránìných památek, reprezentujících základní typologické a vývojové èlánky. Stavební kulturou v oblasti Bílých Karpat se zabývala øada badatelù již od konce 19.století. Mezi nimi považujeme za stìžejní díla Františka Dobiáše, Lubora Niederla, Karla Chotka, Otakara Máèela a Josefa Vajdiše, Václava Mencla, Václava Frolce, Josefa Janèáøe. Ze slovenských autorù studií o domì v Bílých Karpatech pøipomínáme alespoò Štefana Mruškovièe a Soòu Švecovou.

Sídla, jejich typy a formy dvora. Vývoj osídlení a s ním spojený vznik lidských sídelmùžeme sledovat od 13. a 14.století, kdy území Bílých Karpat bylo postupnì osídlováno. Výrazná kolonizaèní vlna a pøíliv obyvatelstva souvisí s karpatskou kolonizací. Ta zasáhla zejména

území kolem Valašských Klobouk a Broumova a pronikla i dále k jihu a zanechala svoje stopy i v nìkterých vesnicích kole Velké nad Velièkou. Získávání pùdy v horských polohách v 17. a 18.století, spojené s jistými poddanskými úlevami provází nejmladší osidlovací vlnu moravských i slovenských Kopanic. Historické, geografické i ekonomicko sociální podmínky se projevily v sídelních formách. Pravidelný ulicový pùdorys vesnic je charakteristický zvláštì pro obce v jižní èásti Bílých Karpat, v obcích kolem Velké nad Velièkou (Hrubá Vrbka) i na Uherskobrodsku (Komòa). Osídlení moravských i slovenských Kopanic vzniklo neplánovitì. Rozptýlené usedlosti leží uprostøed kopanice, získané tvrdou prací na pøemìnì lesa v  zemìdìlskou pùdu. Charakteristické znaky sídelního obrazu severní èásti Bílých Karpat kolem Valašských Klobouk a Broumova jsou øetìzové vsi se shlukovým uspoøádáním usedlostí avšak v posledních desítkách let s výrazným sklonem k pravidelnìjší zástavbì silnicového typu. (Návojná, Nedašov, Nedašova Lhota, Sidonie, Štítná.)

23

Pøežitky motykového zemìdìlství v horských polohách, pìstování starších druhù plodin a užívání nástrojù, jaké se v sousedních nížinných oblastech nevyskytují, geografická a kulturní izolovanost vytváøely specifické podmínky proczachování tradièní stavební kultury i zpùsobu bydlení až do 20.století. K podstatným rysùm patøí forma dvora rolnické usedlosti, dispozice a prostorová skladba obydlí, stavební materiál i zpùsob bydlení. Volné, nepravidelné uspoøádání budov hospodáøského dvora patøí nejen na území Bílých Karpat, ale také na jiných horských územích k nejstarším a nejpozoruhodnìjším a podle nìkterých badatelù je považováno za jev evropského významu. Nepravidelným uspoøádáním budov dvora hospodáøské usedlosti se vyznaèují nejen moravské a slovenské Kopanice, ale také vsi kolem Broumova. Kromì hromadného dvora je zastoupen dùr dvoustranný, dùm a hospodáøské stavby ohranièují dvùr ze dvou pøilehlých stran. V sídlech s pevnìjším øádem zástavby pøevládá pravidelné uspoøádání úhlové zástavby. Tato forma je, zdá se, nejèastìjší a nejrozšíøenìjší. Forma dvora a orientace obytného stavení v rùzných vývojových fázích poskytuje dostatek pøíkladù pro sledování pøemìny pùvodní štítové zástavby v okapovou v souvislosti s dìlením parcely na menší èásti. Štítovì a okapovì orientované domy ve Vápenkách, nové Lhotì, Javorníku i jinde dokládají tuto vývojovou øadu, která není dosud ukonèena.

Materiál, technika konstrukce. Volbu stavebního materiálu ovlivòovaly místní zdroje materiálu. Hlína, døevo stromù rostoucích kolem sídel i kámen z blízkých lomù tvoøily základ pro výstavbu obytných domù, hospodáøských budov, technických staveb, oplocení. Je obtížné urèit, zda je možno považovat za starší stavby vybudované technikou roubení z  hrubì pøitesaných kmenù listnáèù, jaké se stavìly na moravských i slovenských Kopanicích, nebo vytøíbenìjším tesaøským umem sroubené domy karpatského domu jižního Valašska, èi tìžké hlinìné bloky z nabíjené hlíny, s nimiž se dosud mùžeme setkat v okolí Velké nad Velièkou i na Uherskobrodsku. Užité stavební techniky patøí k technologickým postupùm, založeným na nejjednodušších konstrukèních principech, které nevyžadovaly úèast profesionálních øemeslníkù. Pùvodní formy støechy a krytiny se dochovaly v nepatrnémtorzu. Valbové støechy se slamìným doškovým krytem nebo døevìnými šindely z vlastní produkce rolníka èi místního šindeláøe se již koncem 19. a poèátkem následujícího století staly podle rùzných naøízení nežádoucími a ustoupily tvrdé krytinì z bøidlice, pálené tašce, ve vsích kolem Broumova a Valašských Klobouk pak dehtové lepence a eternitu. v Této souvislosti došlo nezøídka ke zmìnì formy støechy ve støechu sedlovou. Tíha nové krytiny nepøíznivì ovlivnila stìny budovy, které neúmìrným zatížením snadnìji podléhaly zkáze. (Øešení pøístìnnými sloupky patøilo k jednoduchýmpùdorysným technikám na moravské i slovenské stranì Bílých Karpat.)

Vnitøní upoøádání obydlí. V prùbìhu konce 19. a následujícího století prokázaly výsledky bádání rùzné typy lidového domu. Terénní prùzkumy pøinesly poznatky o nejjednoduššíchformách dvoudílných obydlí až po složité pùdorysné formy rozvíjející základní tøídílnou skladbu. Studium prostorové skladby obydlí umožòuje hlubší

24

poznání hospodáøských i spoleèenských pomìrù obyvatel domu a vydává svìdectví o zpùsobu života vesnických obyvatel a jejich denním životì. Dvoudílný a tøídílný dùm se vedle sebe vyskytoval ještì v 19.století. Jednodušší typy byly zaznamenány v okolí Broumova a zvláštì pak na Kopanicích. Dvouprostorové uspoøádání doznívalo v obydlích bezzemkù a chudiny v Nové Lhotì, Vápenkách a Javorníku. Jeho výskyt je chápán jako nejzápadnìjší hranice dvouprostorových obydlí, které jsou hojnìji, by v reliktech, zastoupeny na západních svazích Javorníkù a v Moravskoslezských Beskydech. Nejrozšíøenìjším domovým pùdorysem je trojdílný komorový dùm, symetricky èlenìný na jizbu, síò a komoru. Jeho formování se událo ve støedoevropském kontextu. Reprezentanty trojdílného domu je pøevážná èást pùvodní zástavby obcí na Veselsku (Knìždub, Tasov, Tvarožná Lhota,) ve vesnické zástavbì kolem Velké n.Velièkou, ve Strání, Suché Lozi, vesnicích kolem Starého Hrozenkova. Trojdílný komorový dùm tvoøí podstatnou èást domového fondu obcí na Broumovsku, Valašskokloboucku i východním Luhaèovsku. S dispozièním øešením domu úzce souvisí topeništì. Zachovalé relikty otopného zaøízení, které jsou zmiòovány od konce 19.století, svìdèí, zvláštì u domu karpatského typu, o neobyèejnì archaických podobách vytápìcího zaøízení. Ohništì a pec, umístìné v jedné, a to obytné místnosti, jsou doloženy v obydlích na Moravských kopanicích i ve vesnicích z okolí Valašských Klobouk. Ke konci 19.století však již byl pøevládajícím zpùsobem vytápìní jizby ze sínì, kam bylo pøeneseno do tzv. “kútku” nebo“na ohnišèo” se širokým lapaèem dýmu vyvedeným do pùdního prostoru, posléze, pod tlakem protipožárních naøízení a vyhlášek, do komína nad støechou domu. V jizbì zùstala pouze chlebová pec a k níposléze pøistavìná kachlová kamna a nakonec sporák s plotnou. tento mladší systém s èernou kuchyní vydìlenou ze sínì a pecí zùstává ve velmi sporých dokladech uchován, i když jako nefunkèní, až do 21.století.

Architektonické èlánky lidového domu v Bílých Karpatech. Jednoduché tvary, úèelnost, pokora k materiálu, jeho peèlivé ruèní opracování jsou základní znaky estetických norem jimiž se stavebníci øídili a které mùžeme èíst z tváøe pùvodní zástavby. Na území valašského domu zaujmou štíty, zdobnìlé lištováním, ojedinìle polovalbou a kabøincem. U zdìných domùkolem Velké nad Velièkou a Uherskobrodsku se sporadicky objevují plastické zednické ozdoby v podokapové èásti štítové stìny (Vápenky), zaklenutí oken a pøístavek, žùdro, kryjící vstup do domu nebo vstup do hospodáøských místností ve dvoøe. Nejvýraznìjším architektonickým prvkem je právì zmínìné zástøeší nebo rizalit, žudro, gánek, šija, výklenek, piljér. Víceèetná forma žudra na jednom domì je projevem, mimo jiné, pøíbuzenství s lidovými stavbami západního Slovenska, kde sežudra ve dvoøe vyskytovala pomìrnì èasto. Výrazným architektonickým prvkem mladší povahy tvoøí komíny s rùznì zaklenutými a nesèetnými variantami øešenými hlavicemi. Pyramidální záklop s vrcholovou ozdobou ve tvaru høibu, hrotu, køíže, støíšky je nejèastìjším projevem estetického cítìní. Torza dovednosti venkovských zedníkù se ještì tu a tam objeví v Knìždubu, Tvarožné Lhotì a nìkterých obcích kolem Velké nad Velièkou.

Hlinìné omítky bílené vápnem, pøíznaèné pro celé území domu v Bílých Karpatech, ustupují novìjším formám, vápenným omítkám s bíloupøípadnì barevnou lièkou a kontrastní, nejèastìji však modrou podrovnávkou. Daleko výraznìji se uplatnilo estetické a výtvarné cítìní v interiéru. Ruèní tkaniny pøevážnì v modrobílé, èervenobílé a bíloèerné barevnosti se uplatnily na povlacích peøin vysoko vystlaných na lùžku. Jejich zemitost korespondovala s døevìným jednoduchým nábytkem, jehož bylo v obytné jizbì poskrovnu, i s dusanou podlahou, trámovým døevìným stropem a kachlemi kamen pøistavìných k tìlesu pece. Jiné èásti textilu v domácnosti byly zdobeny výšivkou, v níž byly ženy ve Velké nad Velièkou v Javorníku, Hrubé Vrbce, Kuželovì mistrovsky zdatné. Jejich motivy se nìkdy pøenášely i do vnitøní výzdoby obydlí, také tu a tam na fasádu domu jako jeden z projevù folklórismu.

Památky jako významný komponent krajinného rázu. Je možné prohlásit, že území Bílých Karpat je èi lépe øeèeno bylo bohaté na památky. V ústøedním seznamu kulturních památek je vedena øada usedlostí, obydlí, hospodáøských budov, vinných sklepù, seníkù, které tvoøí nezastupitelné bohatství dokládající kulturní vývoj vesnic v Bílých Karpatech.Žel, mnohé z toho již není skuteèností. Nejvìtší dùraz klade souèasná památková péèe na uchování celku, území s dochovanými památkami lidového stavitelství, které jsou chránìny podle vyhlášky è.127 Vlády ÈR ze dne 24.kvìtna 1995 jako památkové rezervace a posléze vyhláškou MK ÈR ze dne 22.záøí 1995 jako vesnické památkové zóny. Do první skupiny se øadí Petrov se svým jedineèným souborem vinohradnických staveb, do druhé pak památkové zóny v Javorníku – v lokalitìKopánky a ve Vápenkách. Poèet památek lidového stavitelství ze všech tøí okresù èinil kolem sta objektù, avšak ne všechny z nich jsou v Bílých Karpatech. Nejvìtší poèet je koncentrován v již zmínìném Petrovì, Javorníku, Hrubé Vrbce, Návojné, Valašských Kloboukách. Musíme konstatovat, že dùm moravských Kopanic již témìø neexistuje. K zánikupøispìla øada faktorù, které nelze komentovat. Stav památek lidového stavitelství není ideální a zpùsobuje mnoho starostí nejen pracovníkùm odborné instituce, ale také povìøeným státním orgánùm, které vydávají rozhodnutí o údržbì a opravách nemovitostí. Nezøídka se snaha odborného pracovištì, jímž je Státní ústav památkové péèe v Brnì o zachování dokladù historického vývoje vesnice a lokální stavební kultury setkává nejen s nevùlí vlastníkù chránìných památek a tu a tam také s nepochopením místní samosprávy. Zájem nìkterých majitelù smìøuje k odstranìní památky za úèelem získání stavebního místa pro novou výstavbu. V této situaci je vzácné sledovat zájem obèanù i starostù o uchování dìdictví rolnického lidu vtìlené do reliktù lidové architektury, jak to mùžeme sledovat v Komni, Bánovì, Vlènovì, Velké nad Velièkou, Hrubé Vrbce, Javorníku, Nové Lhotì, Lopeníku, Strání, Valašských Kloboukách. Postupné uvìdomování si hodnot uložených do tìchto monumentù každodenní práce a života našich venkovských pøedkù je posilováno finanèními prostøedky a pøíspìvky ze strany státu i vydatnou metodickou pomocí odborníkù, což umožòuje vlastníkùm památek peèovat o jejich údržbu, pøípadnì zaèlenìní do souèasného dìní.

Formy dokumentace záchrany a využití. Tyto základní informace o stavební kultuøe v Bílých Karpatech si dovoluji závìrem rozšíøit o problematiku týkající se dokumentace a využití památek. Dokumentaci zbylých reliktù lidového stavitelství a pøedevším památek považuji za téma velmi nosné a neotøelé, zvláštì když jsem v programu pøeèetla èetné pøíspìvky a jména jejich autorù zabývajících se problematikou nových staveb na vesnici, cestovního ruchu a podobnì. Uvažovala jsem o zdrojích informací pro zmínìné pøíspìvky. Souèasných publikací o lidové architektuøe, s výjimkou prací z peraJiøího Jangera je velmi málo a na filosofické fakultì MU, pokud je mnì známo, se žádný ze studentù tématikou lidového stavitelství nebo stavební kultury vesnice nezabývá. Dle informací Doc.Ing.arch Ledinské jetomu nejinak na fakultì architektury VUT v Brnì, snad lépe si vede v tomto smìru VUT v Praze, kde pùsobí Doc.Ing.arch. Jiøí Škabrada. Nemíním tímto vstupem upozornit pouze na dokumentaci fotografickou, a na zamìøení domù, jehož je v památkových ústavech jak šafránu, ale také na veškeré soudobé dokumentaèní formy, videozáznam nevyjímaje. Životní zkušenosti z péèe o památky mne pouèily, že “missink link” je pøedevším øádná odborná informace o podstatì památky o technologii, jíž byl lidový dùm vybudován, o adaptabilnosti starých tradièních metod pro dnešní stavební postupy o užívání tìchto technik pøi obnovì památky i jiných venkovských, by neevidovaných staveb. Z tìchto dùvodù jsem zpracovala námìt filmu, zabývající se dokumentací technologií a jejich aplikací pro obnovu památek. Tento projekt jsem si dovolila pøedložit MK ÈR jako návrh grantu, avšak pøes vynikající odborné posudky a pøíznivé hlasování v komisi jsem grant pro realizaci filmu nezískala. Leè moje úsilí pomoci pøi obnovì památek jejich vlastníkùm i øemeslníkùm, kteøí jsou neznalí tradièních technologií, bylo natolik silné, že jsem obrátila smìr svých snah do jiného resortu ministerstva kultury, a to k odboru regionální kultury. Na tomto místì bych ráda podìkovala PhDr. Malcové za vzácné pochopení a rovnìž øediteli a svým kolegùm z Ústavu lidové kultury ve Strážnici, kteøí zaštítili projekt a zaøadili jej do dlouhodobého jedineèného programu dokumentace lidových øemesel a to vytvoøením samostatné øady nazvané Technologie lidové architektury. Celý velký projektÚLK ve Strážnici je vytváøen v souladu s požadavky a pod patronací UNESCO. V pøedloženém projektu jsou zahrnuty všechny nejpodstatnìjší technologie používané v minulosti pøi výstavbì lidového domu a sídel. Dotýkají se základních materiálù, døeva, hlíny, kamene, slámy, proutí a jejich tradièních zpùsobù zpracování pro stavbu, pøípadnì obnovu domu. Protože se redakci Projektu jevilo døevo jako nejfrekventovanìjší a nejbìžnìjší tradièní stavební materiál, pøipravili jsme jako první etapu detailní rozpracování scénáøe pro natáèení videofilmu o roubeném domì a jiných technikách užitých na stavbách ze døeva.

25

Jako základ jsme zvolili dùm v Mìstské památkové zónì ve Valašských Kloboukách. Dùm leží v okrajové èásti mìsta v CHKO Bílé Karpaty. Patøí k tìm roubeným stavbám, které nepodlehly pøi velkém požáru Valašských Klobouk v roce 1896. Jeho stáøí, pokud dendrochronologický prùzkum neprokáže jinak, je odhadováno na první polovinu 19.století. Domu se ujala Nadace Jana Piveèky. Archivní studium totiž prokázalo, že dùm patøil rodu ševce Pivka. Zámìrem investora i památkáøù je obnova památky a její využití pro nauènou dílnu ševcovského a papuèáøského øemesla s malou expozicí a s možností rùzných pracovních a edukovaných programù. K tomuto cíli, pøinášejícímu nový život do objektu urèenému pùvodním majitelem ke spálení, se spojily cesty a síly Nadace Jana Piveèky, odborné organizace památkové péèe, Referátu kultury OkÚ ve Zlínì, Mìstského Muzea ve Valašských Kloboukách i Oblastního muzea jihovýchodní Moravy ve Zlínì a organizace dobrovolných ochráncù pøírody Kosénka.

a odstranìní znièených èástí støechy a srubu, až k výmìnì znièených a trouchnivých trámù vyheverováním a nahrazením novými, ruènì opracovanými stejnou technikou jako byly trámy pùvodní.

Pro nemovitost byl zajištìn dendrochronologický výzkum, archivní inventarizace, odborné posouzení fyzického stavu památky spolu s jednoduchým návrhem záchrany památky specialisty na døevo a døevìné konstrukce, návrh památkové obnovy a dokumentace. Všechny tyto poznatky jsou souèástí filmového dokumentu, který popisuje zpùsob obnovy od pùvodního celku se vším jeho poškozením, pøes stržení

K videodokumentaci budou zpracována skripta, podávající zevrubnou informaci nejen o tradièních postupech a nástrojích, ale také o terminologii, používaném tesaøském názvosloví. Pøedpokládáme, že souèástí skript bude rovnìž pokyn pro využití pro úèely památkové obnovy i pro pøípadné novostavby roubených domù, vyrùstající pøedevším v chránìnýchkrajinných územích.

Filmová dokumentace se zamìøila na ruèní opracování kulatiny“na kozách” tradièním tesaøským náøadím, na rùzné druhy nárožních spojù i spojení pomocí dubových kolíkù a železných “kramlí”, na zhotovení krovové konstrukce, bednìného štítu, lištování spar, pokládání šindelové krytiny, prkenného záklopu. Souèástí videodokumentace je rovnìž zateplení stropu hlinìnými cihlami a budování základu z kamene, kladeného “na sucho” spojovaného hlinou. Chybìjícími èlánky filmové dokumentace je v souèasnosti zastropení z kulatiny, pilíøová konstrukce s výplnìmi roubením, bednìní do sloupkù, kladení prkenných podlah, tradièní konstrukce dveøí, oken, zárubní a podobnì, rùzné typy štítù a podlomenic i kabøincù a jejich výzdoba.

O nìkterých problémech venkovského urbanismu v Jeseníkách Bc. Stanislav Navrátil, OkÚ Jeseník

Je jen málo míst na svìtì, které umí demonstrativním zpùsobem vypovídat o možné symbióze èlovìka a krajiny, jako je venkovský prostor Jeseníkù. Jedineènost zástavby vypovídá o respektu k prostoru, který mìl èlovìk k dispozici a jeho úsilí dotváøet specifickým pojetím architektury krajinu jako duchovní prostor kulturního života. Dìlo se tak z mnoha pøíèin, vèetnì odlehlosti i chudoby území, ale pøedevším z obdivuhodného, jistì i emotivního vnímání vyváženosti osídlovaného prostoru. Ani destruktivní vlivy meziváleèného období nepoznamenaly charakter zásadnì vlnou postupující industrializace a nárùstu obyvatel. V období konjunktury došlo ke zvýšení stavební èinnosti budováním prùmyslových kolonií, které vnesly do venkovské zástavby prvky pøedmìstské a mìstské architektury. Naštìstí nešlo o masivní prùnik tohoto nesourodého prvku, který mimo to nese známky modifikace vlivu prostøedí pøedevším ve volbì materiálu, kterým v Jeseníkách byl pøevážnì kámen a døevo. Skuteèná destrukce nastala v období komunismu. Nešlo o proklamovaný vývoj, ale úpadek hrubì zasahující do charakteru zástavby Jesenických hor. Jedná se o obytné vícepodlažní bloky, anonymní formu mìstské urbanistiky, která se pøenášela i na venkov, vèetnì nejvìtší perverze – panelových nájemních domù. Tady není na místì mluvit o architektuøe a stavebnictví. Pøipoèteme-li velkokapacitní kravíny a sila a podobné hrùzy, které èasto byly stavìny na tìch nejménì vhodných místech a staly se symbolem stupidnosti, necitu, který je z daleka viditelný. Že šlo

26

o neuvìøitelnou zbyteènost se ukazuje nyní, kdy zejí prázdnotou, protože je nikdo nepotøebuje. Naštìstí se nestihlo všechno. Odlehlost území a nezájem mocných se ukázaly být prospìšné, takže se pøece jenom podaøilo zachovat nìkterá místa nedotèená tìmito perverzitami. I když nebezpeèí trvá i nadále ve stálé snaze budování dalších masivních hotelù, rekreaèních komplexù, chatových kolonií a v rùzném “vylepšování” starých chalup cizími materiály a necitlivými tvary, objevují se ve stále vìtším poètu snahy o úèinnou ochranu toho nejcennìjšího, èím Jeseníky disponují. Musíme sice s hrùzou pøijímat expanzi tzv. podnikatelského baroka s plastovými okny, které ve venkovském prostøedí pùsobí neuvìøitelnì cize, ale ve srovnání s betonovou lobby jde pøece jen o menší zlo. Pøíèin, proè úspìšnost ochrany krajinv Jeseníkách je tak malá, je celá øada. Pokusím se na nìkteré upozornit. Pøedevším je naprosto nedostateèná osvìta. Vzdìlávací systém toto téma systematicky neošetøuje, je naprostý nedostatek kvalitních urbanistù a pokud jsou, obce nemají potøebné zdroje, aby je mohly zaplatit v odpovídající míøe. Stavební úøady vìtšinou mají vyškolené spolehlivé byrokraty, kteøí umí administrativnì problematiku ošetøit, ale odborníky nejsou. Legislativa není v takovém stavu, aby disponovala spolehlivými nástroji potøebné regulace, stát svým pøístupem k problematice nemotivuje odpovìdné vnímání sounáležitosti s prostøedím. Jistou možností,

by jen èásteènou, jsou územní plány. Mají k dispozici normu, ale ta postrádá ten nezbytný výstup, který si pøedstavuji tøeba tak, že tím posledním v øadì bude malíø, který zaujat výsledkem, namaluje na co se právì dívá. Zatím je praxe taková, že daleko vìtší akcent je kladen na nezbytnost mít územní plán jako podmínku pro úèast v rùzných finanèních grantech, než jako kvalitní dokument, spolehlivì a komplexnì øešící strategii rozvoje øešeného prostoru. Zákon umožòuje každému seznámit se s tímto dokumentem v dobì pøípravy, zpracování i výstupu. Využívání této možnosti je sporadické, èasto je problematika diskutována pouze v povinném prostøedí, které je urèeno zákonem. Musíme hledat odpovìdnìjší metody zpracování územních plánù. Zajímavá a inspirující je metoda s kterou vystoupil ve dnech 18.–23.èervence 2000 Ing.arch. Tunka na kongresu urbanistù v Brnì. Nezbytnost nového pojetí celého procesu nazval – plánování v bodì obratu s dùrazným akcentem na úèastníky a námìty. Úèastníky definuje: ¯ Veøejná správa, pøedstavovaná volenou reprezentací území a její administrativou; ¯ Odborníci – územní plánovaèi, jinými slovy (a jak jsme zvyklí u nás øíkat) urbanisté / architekti;

¯ znalost, oèekávání ale i pøedstava o rozsahu tìchto souvislostí se neustále rozšiøuje díky novým technologiím, které umožòují rychle operovat s nebývalými soubory dat a informací o území a umožòují dohledávat døíve pouze intuitivnì tušené souvislosti. Program obnovy venkova má celou øadu kritérií a podmínek, ale neumí zabránit snùškám anonymních stylù inspirovaných americkými seriály. Tìžkopádnì formulujeme pravidla a zásady pro naše chování v krajinì, nedokážeme dosáhnout úèinné adresnosti, témata jsou sice frekventovanì, ale neúèinnì diskutována v odborném prostøedí, ale ménì anebo vùbec ne v prostøedí tìch rozhodujících nosièù problematiky. Èlovìk souèasný, aniž si to uvìdomuje, je okrádán, èlovìk budoucí bude velmi obtížnì hledat vysvìtlení pro nᚠnerozum, hloupost a aroganci. Hodina H byla vèera. Pokusme se vystavit objednávku tìm, kteøí to budou umìt. Buïme generací, která vìnuje životu systém moudrého poèínání v existenèním prostoru, který byl èlovìku vìnován.

Na závìr mi dovolte nìkolik myšlenek. 1. Znehodnocování venkovského prostoru lze zastavit.

¯ Investoøi zmìn v území, a už z veøejných, ale èím dál více ze soukromých zdrojù;

2. Pøevážná èást negativních prvkù je napravitelná.

¯ Vlastníci dotèených nemovitostí a pozemkù;

4. Spoleènost disponuje strukturami, které se programovì k této problematice hlásí.

¯ Uživatelé, obyvatelé území; 1. aktivní, kteøí se snaží a více ménì mohou pøizpùsobit území, prostøedí svým potøebám a pøedstavám; 2. pasivní, kteøí jsou více ménì nuceni pøizpùsobovat se tomu jak je území mìnìno, aniž by mìli možnost tyto zmìny ovlivòovat. Námìty: ¯ územní plánování je pøedevším hledáním, nalézáním a ovìøováním souvislostí, dùsledkù zmìn v území, v èase i ve spoleènosti, že územní plánování je jejich pøedjímáním; ¯ toto dohledávání souvislostí je potøeba dìlat spoleènì se všemi, kterých se jednoznaènì bude – ale kterých se i mùže – nìjakým zpùsobem dotýkat a na které bude nebo mùže mít urèitý vliv;

3. Existuje vùle i nástup úsilí o trvale udržitelný rozvoj venkova.

Jaké máme nástroje: 1. Výrazná rezerva ve výchovných a vzdìlávacích procesech. 2. Zkvalitnìní územnì plánovací dokumentace se zásadními zmìnami v pøístupu i užití pøípravné fáze. 3. Vytvoøení spolehlivého systému tvorby regeneraèních a revitalizaèních programù obnovy venkovského prostoru. 4. Možnost ekonomického krytí úsilí z prostøedkù Evropské unie, a doufejme, narùstající finanèní spoluúèast z vlastních zdrojù.

Obèanské iniciativy jsou pøirozeným projevem památkáøù

Petr Andrle, pøedseda Obèanského sdružení Vlastenecký poutník severní Morava Poèátkem roku 2001 jsme vydali publikaci DOMOV, KOLÉBKA LIDSKOSTI s podtitulem “Pùvodní venkovská zástavba v oblasti Jeseníkù, její zachování a rozvoj”. Obsah této neobvykle pojaté, dvoudílné, graficky zajímavì vypravené publikace souvisí nejen s tématem dnešního semináøe. Je velmi kritický k chování spoleènosti k tradièní vesnické podhorské

zástavbì v uplynulých desetiletích. Snad také proto kniha vzbudila vedle nefalšovaného zájmu také organizovaný odpor. Její pseudokritici se neštítili zneužít i s obsahem vùbec nesouvisející postavení autorovo, který v roce 1968 emigroval do tehdejšího západního Nìmecka a nìmeckéobèanství pøijal teprve tehdy, když mu komunistické úøady nepovolily úèast na pohøbu jeho matky.

27

Pøesto ti, kteøí odmítali jeho závìry týkající se napøíklad souèasného tzv.podnikatelského baroka a jiných deformací nejen architektonických, používali termíny o “prušáckém stylu textù knihy” a podobnì. Uvádím tento pøíklad pøedevším proto, že navzdory všem proklamacím o tom, jak musíme peèovat o evropské kulturní dìdictví, nejsou všechna prohlášení natolik upøímná, aby se konkrétnì projevila v promyšleném a fundovanì zpracovaném systému státní podpory a péèe. Aby bylo jasno – odpovìdí na toto mé tvrzení není statistický výèet akcí a prostøedkù, které stát v posledních letech nejen v chránìných územích investoval. Všichni dobøe víme, že v tomto smìru ideální stav nikdy nenastane, že podíl státu je limitován jeho možnostmi, které nebudou nikdy ideální. Navíc je velmi problematické definovat ideální stav. Jde mi spíše o filozofii našeho vztahu k památkám obecnì. Všeobecnì se má za platné, že za stav památek jsou odpovìdni památkáøi – abych byl dobøe pochopen – mám na mysli jakési všeobecné mínìní, kterému èas od èasu podléhají i ti, kteøí by mìli z titulu svých postù uvažovat kvalifikovanìji. Toto tvrzení je nejen nepravdivé, ale neustále pøetøásané a odmítané. Všichni máme jistou odpovìdnost, bez ohledu na to, jaký post momentálnì zastáváme. Jde o naši zem, o naši krajinu a jde o dìdictví nejen národní, ale pøi nejmenším i evropské. Život sám však pøedbìhl dobu. Po roce 1989 jsme svìdky znaèného zájmu o památky pøedevším ze strany vedení mìst a obcí, ale i ze strany nejrùznìjších spoleèenských aktivit. Tìmi spoleèenskými aktivitami nám na mysli pøedevším neziskový sektor, o nìmž slýcháváme právì ve spojitosti s vizemi o budování obèanské spoleènosti, tématu napadanému zprava i zleva pøedevším pro naprosté nepochopení a neznalost jeho kritikù. Od roku 1989 jsme svìdky velmi spontánního rozvoje spoleèenských aktivit. Vy je dnes znáte spíše pod pojmem obèanských sdružení, nadací, obecnì prospìšných spoleèností a podobnì, celkovì tento stav nazýváme neziskovým sektorem. Jsem pøesvìdèen, že právì existence této vlivné spoleèenské síly mùže znaènì napomoci mnoha aktivitám o nichž je na tomto semináøi øeè. Dovolím si zcela otevøenì prohlásit, že obèanské aktivity jsou pøirozeným spojencem památkáøù a byl bych rád, kdybyste ve své práci s jejich pomocí nejen poèítali, ale pomáhali ji rozvíjet a považovali neziskový sektor za svého nejbližšího pøirozeného spojence. Patøí to k tradicím našeho národa. Máme v sobì zakódovánu snahu peèovat o kulturní odkazy pøedkù, máme tradici systému, který byl bohužel hrubì narušen a eliminován nástupem totalitního systému. K tomu, abychom vás pøesvìdèil o tom, že jednou z cest rozvíjení památkové péèe je právì spolupráce s neziskovým sektorem, dovolte mi malý exkurs do historie obèanské spoleènosti na území tohoto státu. Berte to i jako odpovìï na kritiky, kteøí slova o vytváøení obèanské spoleènosti chápou jako snahu nìkterých politických sil zmocnit se nìjakých postù a zaujmout místa, která pøísluší klasickým politickým stranám. Pochopitelnì, že je to nesmysl. Ale v tomto smìru se u nás o minulosti a sní související pøítomností hovoøí velice málo. Malý

28

je pak i stupeò znalostí obèanù, ale i státních úøedníkù o pøedácích politických stran nemluvì. Dle nejnovìjších statistik je v Èeské republice registrováno celkem 48 885 obèanských sdružení, obecnì prospìšných spoleèností, nadací a nadaèních fondù. Obecnì je oznaèujeme jako nestátní neziskové organizace. Kde se vzaly? Kdo jsou jejich èlenové a co chtìjí? Je jich hodnì nebo málo? Z jakých tradic vzešly? Co je to obèanská spoleènost? Nekopírují nìjaké cizí vzory? Kdo je øídí? Jaké mají místo v politickém systému? Tyto a podobné otázky se èas od èasu objevují nejen na stránkách tisku, ale i v nejrùznìjších debatách týkajících se vývoje naší spoleènosti po roce 1989. Pochopitelnì, že všechny tyto otázky jsou naprosto legitimní. Mnohé pak jsou odrazem nízkého historického, kulturního a právního vìdomí obèanù. Pùl století našich moderních dìjin bylo poznamenáno absencí základních demokratických práv obèanù. Nebo prubíøským kamenem stavu demokracie je faktické naplnìní práva spolèovacího a shromažïovacího. Výrazným omezením tìchto práv se stal mimo jiné i komunistický zákon è. 68/1951 Sb. ”O dobrovolných organizacích a shromáždìních” z 12.èervence 1951. Provádìcí pokyny ministerstva vnitra k tomuto zákonu obsahovaly i tuto vìtu: Tìžisko spolèování v lidové demokracii pøechází na masové organizace. M욝ácké bezobsažné a samoúèelné formy spolkaøení jsou pøežitkem. Pøipoèteme-li k tomu stav nesvobody poèínající rokem 1939, tak teprve po 51 letech, dne 27.bøezna 1990 pøijímá èeskoslovenské Federální shromáždìní zákon è.83/1990 Sb. “O sdružování obèanù” a zákon è.84/1990 Sb. “O právu shromažïovacím”. První z tìchto zákonù dává obèanùm velice demokratickou možnost sdružovat se, když døívìjší termín spolek nahrazuje pojmem sdružení. Sdružení zákon charakterizuje jako spolky, spoleènosti, svazy, hnutí, kluby a jiná obèanská sdružení, jakož i odborové organizace. Znaèný rozvoj obèanských aktivit po roce 1989 není náhodný. Je mimo jiné i výsledkem tradice, která je v nás velice silnì zakódována. Pravdou je, že se o této tradici, jejíž odkaz bychom mìli sebevìdomì rozvíjet, ve veøejnosti mnoho neví Milovníci nádherného pohledu na Prahu musejí vydat Chotkovou silnicí, aby shlédli mìsto z Pražského hradu. Však se Karel hrabì Chotek jako nejvyšší pražský purkrabí o tento pohled velice zasloužil. “Teprve tøicátá léta probouzejí Prahu jako kouzelným prutem. Hlavním èarodìjem arci byla mocná a blahodárná tvùrèí vùle nejvyššího purkrabí Karla Chotka...” napsal o sto let pozdìji Eduard Bass. Kdybychom chtìli charakterizovat èinnost Karla Chotka jazykem dneška, øekli bychom, že šlo o vysokého pøedstavitele státní správy, který bezmeznì fandil a pomáhal neziskovému sektoru. O tomto muži se toho mnoho neuèí ani dnešní støedoškolští studenti. A tak se sporadicky objeví zpráva o tom, že hrabì Chotek jako první zaèal používat novoroèenky, ale již málo se ví o tom, že on to byl, kdo nechal skalnaté ostrohy povltavské osázet akáty, cesty císaøské nechal vroubit topoly, založil aleje bubeneèské a osadil novým stromovím Petøín. Nás zajímá to, že dal podnìt k založení Jednoty pro povzbuzení prùmyslu v Èechách (1833),

když dva roky pøedtím povolil založení Matice èeské (1831). O potøebì založení Jednoty pøesvìdèil císaøe Františka I. a dosáhl jeho souhlasu. Poboèky její v jednotlivých krajích povoloval již sám. Podporoval stavbu škol, zakládal ústavy pro chudé, modernizoval nemocnice a láznì a dbal na to, aby obce a mìsta vedly kroniky své èinnosti. 19.století je klasickou dobou vzniku spolkù. A spolek, to je forma vyjádøení obèanského sebevìdomí. Spolek, to je líheò obèanské spoleènosti. Zmínìný již milovník nádherného pohledu na Prahu vdìèí za své pocity i Spolku pro vysazování stromù k okrášlení královského hlavního mìsta Prahy a jeho okolí. Vznikl již v roce 1858. Nebyl zdaleka první ani poslední svého druhu.Jen v letech 1895-1951 evidoval tzv. spolkový katastr pražského policejního øeditelství na území Prahy celkem 18 000 spolkù a jim na roveò postavených organizací a sdružení. Dnes øekneme obèanské sdružení, nadace, obecnì prospìšná spoleènost, ale historie zná desítky ekvivalentních názvù, z nichž mnohé jsou již dávno zapomenuty. Jmenujme si je tedy: barokní sodality, legie, literátské kùry, vzdìlanecké akademie, tovaryšstva, bratrstva, cechy, salony. Aktivity obèanské je tøeba vidìt i pod názvy jakými jsou: korporace, spolek, matice, beseda, m욝anská beseda, klub, jednota, spoleèenstvo, obec, grémium, asociace, svaz, spoleènost, fond, sdružení, hromada, sbor, kolegium, aliance, øád, kongregace, komunita, kasino, ústav, akciová spoleènost, družstvo, syndikát, poøádek, koalice a mnohé další, dnes již nepoužívané a zapomenuté. Tyto dobré tradice pøevzala i novì vzniklá Èeskoslovenská republika, která byla v prvních desetiletích své existence zemí rozsáhlých obèanských svobod. Výrazným rysem obèanské uvìdomìlosti byla práce dobrovolnická. Konec koncù existence všech spolkù byla již tradiènì založena na dobrovolné obìtavé práci, a již to bylo na poli kultury, vìdy, umìní èi sportu V zemi existovaly tisíce drobných spolkù poèínaje hasièskými a konèe ètenáøskými a pìveckými. Nebylo u nás obce, jejíž spoleèenský život by se neodvíjel od existence dobrovolných sdružení obèanù. Bylo zcela bìžné, že v obci mající okolo 5 000 obyvatel bylo 30 i více sdružení. Mnohá z nich mìla i své ústøední orgány. Byly to však orgány reprezentativní, konzultaèní, informaèní, v žádném pøípadì orgány nadøízené nebo reprezentující celé hnutí. Obèanský sektor byl v té dobì nìèím, co snese oznaèení sùl zemì. Byl nositelem potøebného rozvoje spoleènosti, nesl v sobì i nutné dávky konzervatismu, peèlivým dodržováním tradic udával i spoleèenský tón a zároveò zajišoval rozvoj vìdìní, kultury a sportu. Byl naprosto svobodný, samostatný a mìl plnou podporu státu. Byl i peèlivým strážcem demokracie, elementem, s nímž museli všichni poèítat. Jelikož se neprezentoval jako jednotná organizace, ale prostupoval napøíè spoleèností, byl vnímán velmi silnì, avšak nikoli jednotnì. V demokratické zemi nemìl ani nikdo potøebu jeho sjednocování, nebo zde nebyl ani zájem na jeho centrální ovlivòování. Nebyl ani vnímán jako celek a sám se tak ani nekonstituoval. Tento systém byl pochopitelnì naprosto nepøijatelný pro systém, který chtìl mít všechno (a všechny) pod kontrolou. Proto musela vzniknout Národní fronta. Po roce 1948 byly ony tisíce spolkù plošnì zrušeny èi formálnì pøevedeny pod ROH a centrální instituce. Dùležité posty v tìchto organizacích byly obsazovány podle zásad politické práce

ve spoleèenských organizacích s využitím zmínìné již formy Národní fronty. Politické strany v demokratickém státì by mìly zajišovat svou èinností pøedevším to, aby se obèanská spoleènost mohla rozvíjet svobodnì v rámci pøijatého zákonného rámce. Jakékoli “okupování” obèanských aktivit nikdy k nièemu nevedlo, naopak. Jiný vztah je mezi neziskovým sektorem a státem. Potøebují se vzájemnì, avšak patøí vskutku ke státnickému umìní obou stran (zapoèítáme-li podnikatelský sektor tak tøí stran) nalézt citlivì oboustrannì prospìšné formy zájmù a zpùsobù spolupráce. Jakékoli podceòování, protìžování, pøeceòování a spekulování k nièemu nevede. Obèanský sektor v minulých staletích dokázal zcela jednoznaènì, že dokáže plnohodnotnì vyplnit prostor nabídnutý mu demokratickým státem pøedevším ku prospìchu obèanù samých a v zájmu ušlechtilých zámìrù státních. Z toho bychom mìli vycházet pøi hledání pøirozeného spojence v oblasti památkové péèe. Jestliže jsem tedy uvedl onu knihu DOMOV, KOLÉBKA LIDSKOSTI jako pøíklad sloužící ochranì evropského kulturního dìdictví, jde rovnìž o pøíklad pomoci neziskového sektoru. Vydavatelem této publikace je právì obèanské sdružení VLASTENECKÝ POUTNÍK, jehož jménem hovoøím, které si pro svou edièní èinnost vytvoøilo nakladatelství a vydavatelství pod názvem MORAVSKÁ EXPEDICE. Nebýt aktivit a zapálení lidí z tohoto sdružení, tìžko by tato kniha spatøila svìtlo svìta, protože byla a je stále znaèným rizikem ekonomickým. Když jsem mìl loni tu èest být hostem slavnostního zasedání Klubu Za starou Prahu u pøíležitosti 100.výroèí založení tohoto spolku, který není nièím jiným než obèanským sdružením, tak mne zaujala jedna zdánlivì banální vìc z programu jednání. Na tomto zasedání byla schválena i úprava stanov spolku a to v jedné jediné vìtì, která již neodpovídala souèasným podmínkám. Šlo však o nedùležitý text. Jinak ony stanovy spolku stvoøené pøed sto lety, se celých sto let nemusely mìnit. Stále jsou moderní a funkèní. To je pøece krásný dùkaz toho, že naši pøedkové vytvoøili systém, který nejen pøežil, ale který nám napovídá jak dál: vždy pøední èeští památkáøi byli a jsou aktivními èiniteli Klubu Za starou Prahu. To je tedy pøíklad nutného a vhodného spojení aktivit obèanských s profesionálními aktivitami odborníkù. A tak by nám to mìlo a mohlo fungovat i v krajích, obcích a mìstech. Nemyslím, že by se mìl paušálnì stanovit nebo nekriticky pøejímat nìjaký model. Podmínky jsou na mnoha místech rùzné. Ale spojení památkáøských aktivit podpoøené aktivitou obèanskou - to by mìl být impuls pro naše další konání. A mohu vám øíci nejen za sebe, ale i za mnohá jiná sdružení obèanù, že zájem o spolupráci zde je a je zde i šance prosadit mnohé jinak. Tedy co nejde oficiální cestou, mùže jít cestou aktivit obèanských. Proto si myslím, že naše spolupráce je více než nutná. Konec koncù nemusím chodit daleko pro pøíklady. Zde na Broumovsku je dostateènì známa èinnost obèanského sdružení COLLEGIUM PRO ARTE ANTIQUA vedeného panem Mojmírem Poláèkem, s nímž spolupracujeme aktivnì již od jejich èinnosti brnìnské. A vím, že toto sdružení vtiskne usilování o obnovu evropského kulturního dìdictví na Broumovsku neopakovatelný rozmìr.

29

Naše sdružení pracuje v oblasti, která zahrnuje oblast západního Slezska, støední Moravy a Nízkého a Hrubého Jeseníku. Napøíklad okres Bruntál má po Praze nejvíce zanedbaných památek. Nejde ani tak o monumenty, jako o stovky a tisíce drobných objektù, které tvoøí souèást kulturní krajiny. Bohužel již znaèná èást byla po roce 1945 znièena. Stalo se tak díky necitlivé a nacionalistické politice státní - cokoli mìlo nìmecky psaný nápis muselo být vìtšinou znièeno. Souèasnì s tím ona megalomanská migrace v pohranièí vytvoøila zde komunitu lidí, kteøí nemìli pøedchozí, tradièní a rodinný vztah k památkám. Nebyly totiž souèástí jejich historické, právní a kulturní pamìti. Její obnova ve složitých podmínkách pohranièních – to je základní smysl našeho usilování. Je typické pro naši ekonomicky složitou oblast, že právì zde vzniká øada obèanských aktivit. Mimo našeho sdružení bych mohl jmenovat další, s nimiž úzce spolupracujeme: Klub Za starý Bruntál, Spoleènost Cassiána Hanela, Starojická historická spoleènost, Gansova muzejní a vlastivìdná spoleènost, Spolek pro obnovu Køížového vrchu, Spolek pro obnovu Uhlíøského vrchu, Krnovská synagoga, Matice slezská a mnoho dalších. Jednou z forem, kterou pøi naší práci používáme jsou tzv. NESPANILÉ JÍZDY. Proè takový název. Inu nebudeme si zastírat, že tzv. SPANILÉ HUITSKÉ JÍZDY byly rozhodnì nìèím jiným, než tím, co z nich udìlal Zdenìk Nejedlý. Byly spíše aktem destrukèním a loupeživým. Když tentýž muž oznaèil komunisty za nositele husitských revoluèních tradic, netušil, jak je blízko budoucí pravdì. Ve smyslu “spanilých jízd” se bohužel choval totalitní stát k památkám. Naše NESPANILÉ JÍZDY jsou tedy opakem toho. Snažíme se památku popsat, zasadit do historického kontextu a ve spolupráci se samosprávami, státními orgány a podnikatelskými

subjekty zajistit jejich obnovu a posléze je pøevést pod stálou péèi obce nebo nìjaké obèanské aktivity. Díky tomu se nám daøí to, co by se nedalo zajistit oficiální cestou, ale konec koncù i to, na co stát nikdy nemùže uvolnit prostøedky, protože jich objektivnì nemùže mít neomezenì mnoho. Díky to u se podaøilo v minulých letech obnovit a doslova zachránit øadu drobných památek v naší oblasti. Pøi této pøíležitosti bych chtìl doporuèit vám všem i text, vydaný Panevropskou unii Èech, Moravy a Slezska nazvaný MANIFEST OPUŠTÌNÉ KRAJINY. Jeho autorem je vám všem jistì známý dr. Dobroslav Líbal. Nemusím podotýkat, že Panevropská unie Èech, Moravy a Slezska je rovnìž obèanským sdružením. To vzniklo ve dvacátých letech minulého století, zaniklo s nástupem totality a mohlo být obnoveno až po jejím pádu. MANIFEST OPUŠTÌNÉ KRAJINY je i naším vyznáním a nikoli náhodou jsme loni na moravskoberounské faøe uskuteènili k toto textu drobný místní semináø. Zde tedy nastupují iniciativy obèanské. Proto se domníváme, že právì v tomto smyslu existuje v naší spoleènosti pole neorané. Obèanská sdružení mohou být vám památkáøùm nápomocna svým snažením a svým usilováním. Vy zase mùžete tìmto subjektùm poskytnout tolik potøebnou odbornou pomoc a pochopitelnì také erudované rady a informace. Byl bych rád, kdybyste se v místech svého pùsobnosti obraceli na obèanské iniciativy a považovali je za své pøirozené spojence. Èlenové našich sdružení jsou lidé skromní, slušní a zapálení pro vìc. Nejsou deformováni nihilismem spekulativních ekonomických ziskù. Vìtšina z nich jsou stoupenci vstupu Èeské republiky do Evropské unie. Chtìjí, abychom tam vstoupili i s tím, co souèástí Evropy nikdy nepøestalo být. S nádhernou kulturní krajinou oplývající nesmírným bohatstvím umìní a schopností našich pøedkù. A s ohledem na Evropu si plnì uvìdomujeme, že vùbec není podstatné, jakou øeèí tito lidé hovoøili.

poznámka: Publikací DOMOV, KOLÉBKA LIDSKOSTI máme ještì dostatek.

Stavební kultura aneb Dùm pro Poodøí

Vladislava Hamplová, Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí Pracuji na Správì CHKO Poodøí a jednou z oblastí naší práce je ochrana krajinného rázu. S ním je úzce spjata stavební èinnost. Jako orgán státní správy se proto vyjadøujeme ke všem stupòùm stavebního øízení na území CHKO a naše stanovisko je pro stavebníka závazné. Každá stavba je vážné rozhodnutí v životì èlovìka, je to závazek a ve svém výsledku dlouhodobì ovlivòuje životní prostøedí nejen majitele, ale celého okolí. Stavba je svým zpùsobem i dokumentem doby svého vzniku a je tedy úzce spjata jak s èlovìkem, tak s krajinou. Oblast stavebního øízení proto patøí k nejsložitìjším a nejnároènìjším èinnostem. Naše CHKO patøí mezi nejmladší v Èeské republice, vznikla teprve pøed deseti lety, a jako každá CHKO prošla urèitými vývojovými fázemi. Pøírodní hodnoty tohoto mokøadního území se musely dostat do povìdomí veøejnosti i ostatních orgánù

30

a organizací. Nebylo to jednoduché, èasem se však ukázalo, že má-li ochrana pøírody naplnit své poslání a má-li se chránit kulturní krajina, je to možné jen ve spolupráci právì s tìmi lidmi, kteøí v dané oblasti žijí. Tak se pomalu formovaly nové pøístupy spolupráce. Jedním z nich je stavební metodika, kterou jsme si pracovnì nazvali Dùm pro Poodøí. Na poèátku tedy byla myšlenka, vytvoøit dílo - jakéhosi pomocníka “metodika” pro bìžného stavebníka, který by mu napomohl zorientovat se ve stavební problematice, pøiblížil mu charakter místního krajinného rázu a vytvoøil tak pøedpoklad pro vzájemnou spolupráci. Tato metodika nemìla a nemá charakter naøizovací, pouze doporuèující a jejím cílem je napomoci stavebníkovi, aby nejen byly splnìny jeho pøedstavy bydlení, ale aby stavba souèasnì odpovídala krajinnému rázu Poodøí.

Tento ráz krajiny bylo nejprve nutno definovat. Lidová architektura mnoha oblastí naší republiky je podrobnì popsána, Poodøí však mezi nimi nebylo. Poodøí zaèalo být osídlováno ve 13. a 14.století. V lidové architektuøe této lokality se promítají vlivy prvotních nìmeckých osadníkù a celý historický vývoj. Na lidové architektuøe je napøíklad patrné, že místní obyvatelé se již odedávna nauèili respektovat záplavový charakter oblasti s každoroèními rozlivy, což je vìc kterou jsme v nedávných dobách ke své škodì zapomnìli a pracnì ji znovu objevujeme. Úkol to nebyl vùbec jednoduchý. Myšlenka byla, ale ta nestaèila. Byly zapotøebí peníze, a to hodnì penìz. Realizovat zámìr z provozního rozpoètu nepøipadalo v úvahu. Jednak by se to úèelnì nevešlo do žádné ”škatulky” a pak nám schází finance i na bìžný provoz, potøebný monitoring, výzkumy. Od stavební metodiky jsme si však slibovali hodnì. V prvé øadì zjednodušíme územní øízení, odstraníme pøípadné støety, zamezíme odvolacímu øízení, šetøíme stavebníkovi náklady, formujeme jeho vztah k CHKO. Pomoc tedy musíme hledat tam. Pustili jsme se tedy do èinnosti zcela neobvyklé, vypracovali jsme si plán jak a koho oslovit a zaèali jej naplòovat. V polovinì roku 1997 dostal nápad konkrétnìjší obrysy a už na jaøe pøíštího roku jsme zaèali s realizací. Shánìní penìz i vlastní práce. Obce, okresy, firmy, kapka ke kapce, dùležité je, že potøebnou èástku jsme dali dohromady. Musím pøiznat, že jsme byli myšlenkou tak zaujati, že jsme byli nìjak vnitønì pøesvìdèeni, že ji naplníme podle pøedstav. Práce se rozbìhly. Zpracování celého dílu se ujali mladí architekti - Kateøina a Pierre Buschovi. Práce se rozdìlila do etap, široce diskutovala. Celá metodika “Dùm pro Poodøí” je pojata jako ucelené souvislé vyprávìní, provázející stavebníka od jeho rozhodnutí “Nìco postavit”. Poèíná návštìvou na zvoleném místì a tøemi pravidly pro integraci domu do krajiny - pravidlo sousedství,

Vilový dùm s boèním rizalitem

pravidlo ideálního modelu a pravidlo pøednosti starším. Následuje popis 5 místních a 5 pøenesených vzorù, dále tøi kroky rozboru zadání stavby – fotografické zamìøení, dotazník a situaèní plán. Dále jsou uvedeny 4 typické pøíklady – “rekonstrukce”, “minimální dùm”, “konceptuální dùm” a “reprezentativní dùm”. Zvolené pøíklady jsou v závìru porovnány ze tøí hledisek – vzory, dispozice a náklady.Než byla zpracována výsledná verze, uskuteènila se øada jednání pøímo se starosty obcí, urbanisty, památkáøi a oponenty. Vše se však navzdory problémùm stihlo v termínu a všechny stavební úøady v okresech Nový Jièín, Ostrava a Frýdek-Místek, jejichž území spadají do CHKO, jsou již od ledna 2000 vybaveny slíbenou metodikou. Tím však práce neskonèila, byla hotova jen jedna èást. Metodika se musela dostat k lidem. Pomohl tisk, rozhlas, televize. Byl natoèen poøad “Dùm pro Poodøí”. Byla vydána také knižní formou , aby byla dostupná všem.To je ta další vize: o metodice se už všeobecnì ví. Ta tøetí fáze je však nejnároènìjší a rozhodující - to je uvedení metodiky do praxe. Tato fáze teprve probíhá, takže na hodnocení ještì nenastala ta správná doba. Co však již dnes mohu øíci: jsem pøesvìdèena o tom, že tato cesta ochrany krajinného rázu je reálná a schùdná jak pro èlovìka, tak pøijatelná pro krajinu. Vítejte tedy u nás v Poodøí a na videosnímku, který je nedílnou souèástí prezentace naší metodiky posuïte sami, jak se nám zámìr podaøilo realizovat. (Protože souèástí sborníku nemùže být videosnímek, pøiblížím rámcovì obsah. Seznámení s krajinným rázem Poodøí, historickou architekturou, návrhy rekonstrukcí a jejich realizace v praxi, rozhovory s architekty, pracovníky Správy CHKO Poodøí, starosty obcí i samotnými stavebníky. Abstrakt referátu je doplnìn nìkolika výtahy z metodiky.)

Vilový dùm se støedním rizalitem.

31

Mezinárodní rok dobrovolníkù a dobrovolná èinnost pøi péèi o drobné krajinné objekty na Broumovsku Mgr. Petr Kulíšek, INEX – Sdružení dobrovolných aktivit, Kostelecké Horky 25, 517 41 Letošní rok byl vyhlášen jako Mezinárodní rok dobrovolníkù. Nechci pøíliš komentovat tuto z valné èásti formální událost. Spíše pøipomenu, že propagace zájmu o vìci veøejné, podpora aktivní starostlivosti lidí o své okolí, dobrovolné èinnosti, je více než potøebná. Zejména ve stavu spoleènosti a vztahù v nichž se nacházíme. Pøipomenu, že pomoc lidem v mém okolí, aktivní starost o kus krajiny za domem, organizování spoleèných setkání, atd. byly v tradièní spoleènosti zajištìny normálnì fungujícími mechanismy a nikdo se nad nimi pøíliš nezamýšlel. Mnoho pøirozených vazeb normální provázané spoleènosti je však pøerušeno (rodinné, vlastnické, …) a tyto mezery vyplòují ti vnímavìjší èlenové spoleènosti. Je jedno zda se sdružují ve spolky nebo dnes sdružení, finanènì pøispívají jako firma nebo podnikatelé, samozøejmì pomáhají jako obèané, èi se vùbec nad svoji aktivitou nepozastavují a nebo jestli se nazývají dobrovolníky. Nemùžeme však popøít jejich v dnešním uspoøádání spoleènosti nezastupitelný význam. A samozøejmì též pro památkovou péèi. Mùj pøíspìvek povedu jako zástupce organizace pracující s dobrovolníky a organizující nejrùznìjší jejich èinnosti a propagující aktivní dobrovolnou angažovanost v bìžných èinnostech spoleènosti i pøi zajímavých projektech. Na tomto setkání o tom chci mluvit proto, že právì tady na Broumovsku se v posledních letech spoleènì s dalšími NNO podaøilo zorganizovat mnoho dobrovolných aktivit týkajících se právì péèe o památky. Jednak se jedná o místní soubor opuštìných kostelù a jednak o znovuobjevování a opeèovávání drobných památek (èasto i zapomenutých) v krajinì. Pøistoupíme-li na shrnující pojem dobrovolník a dobrovolná èinnost, pak se mi jeví jako klíèový pro diskusi o péèi právì o památky a krajinu. Vznáším zde svoje komentáøe jako impuls k diskusi o dalších cestách a postojích, jak se k památkám stavìt.

Struènì o tom, co se nám podaøilo: 1) Aktivitou jednotlivcù a spoluprací obèanských sdružení se podaøilo znovu pøitáhnou zájem lidí k místním barokním kostelùm a hledat jejich využití, pokud již pùvodnímu úèelu (ze známých dùvodù) neslouží nebo slouží málo. Jejich situace je jiná než pøed tím. I ty obce, jež tyto objekty nezajímaly (a øešily jiné problémy místního rázu) a zejména lidé smíøení s jejich samozøejmým stavem, vidí nyní jejich osud optimistiètìji. Pro napøíklad jejich rabování a poškozovaná je to zcela nová situace. Již podruhé se nám i ty úplnì prázdné podaøilo naplnit lidmi a možnosti jak je nejen zachraòovat ale poté o nì i peèovat se otevírají se zájmem lidí. 2) V zaujetí nad bohatstvím místní krajiny, nadšením øady lidí a organizováním mezinárodních projektù s dobrovolníky a nadšením mladých lidí z Brna a jiných míst zemì jsme

32

spoleènì amatérsky zmapovali drobné kamenné památky v krajinì, èasto vùbec pro památkovou evidenci neznámé. O mnohé z nich jsem zaèali peèovat, alespoò po stránce jejich vysvobození z bahna a køovin a snad se daøí tuto péèi pøedávat obcím a místním obyvatelùm. Velmi dùležité je ale i to, že se tito mladí lidé zaèali dosti hluboce zajímat o odborné stránky vìci a kladou si otázky proè tu tuto objekty stojí nebo leží, proè je tu lidé stavìli, proè a jak je tu ten èi onen svatý. Pro nás je to Cesta ke koøenùm Broumovska, k pochopení vztahù založených lidmi, jejichž potomci odsud museli odejít a vzali s sebou mnoho zcela samozøejmého, co my teï znovu objevujeme. 3) Nìkteré z drobných památek se podaøilo z nestátních zdrojù znovu vrátit do jejich polohy a zaèlenit do krajiny. I když zde nastal nesoulad s pochopitelným pøístupem památkové péèe, vyøešili jsme jej, a stále vidím jako velmi pozitivní výsledek mnoho obnovených køížù. U mnohých z nich se novì a pøirozenì objevují èerstvé kvìtiny a lidé je sami udržují. 4) Otevøeli jsme znovu pro lidi tøi tradièní polní cesty - spojnice vesnic, které uvidíte, s myšlenkou, že nevyjdou-li lidé do krajiny a nebudou vnímat autenticky, nemùžou k ní ani k památkám v ní mít vztah. S procesím a znovuvysvìcením tu procházíme znovu zprùchodnìné cesty. Køížùm a sochám podél nich se tak navrací nejen péèe ale i smysl. 5) Navázali jsem spolupráci s potomky vyhnaných obyvatel a snažíme se spoleènì hledat pamì jednotlivých objektù v krajinì, znovupojmenovat vztahy a kulturní prvky života jako jsou názvy míst, jména odrùd jabloní, hledáme cestu, jak pøitáhnou zájem nastupující generace. Nìkteré obce již dávno spolupracují se svými mecenáši, kteøí na památky – to co je pro nì znakem domova – dávají prostøedky. I na toto navazujeme. 6) Vznikají i nové drobné stavby, jednu z nich uvidíte v Køinicích, další možná za rok v Teplicích. Mají svùj smysl a své poslání, možná obecnì srozumitelnìjší než ty staré. Rozhodnì jsou znakem, že kulturní krajinu je možné tvoøit, obnovovat, navazovat na tradice. 7) Collegium pro arte antiqua Vám jistì pøedstaví své zámìry s barokní farou v Heømánkovicích, kterou uvidíte. 8) Mladí lidé jezdí lepit díry v oknech kostelù pøed zimou a ti co tu byli z druhé strany Evropy se sem vrací vidìt jak spolupráce pokraèuje. Lidé, kteøí se uèí øemeslu a jejich uèitelé se zaèínají ptát, proè by nemohli zkoušet své praktické dovednosti pod vedením odborníkù právì na dobrovolné záchranì nebo obnovì památek o nìž se majitel chce starat, ale nemá na drahé firmy. 9) Mnoho dalšího jsem nejmenoval, protože jsou tu pøítomni i jiní kolegové a rádi se s vámi o svùj pohled podìlí.

Na tomto všem se spoleènì podílí Collegium pro arte antiqua, naše Sdružení dobrovolných aktivit INEX, TUŽ se Broumovsko, mnoho místních lidí a obce, mìsta, místní sponzoøi, SCHKO, nadace, odborníci, dobrovolníci z celého svìta, dobrovolníci naplòující památky kulturními událostmi. To vše vzniká na popud nìkolika málo aktivistù (lepší výraz tu nevidím).

Jaká v tom vidím zásadní sdìlení obecnì: 1) V mnoha místech, kde je situace a zájem neutìšený staèí impuls a lidé zaènou mít alespoò nìjaký aktivní zájem o památky ve svém okolí. A to je myslím si jeden z dùležitých dùvodù proè je má smysl uchovávat. 2) Péèe vlastníkù nebo místních obyvatel o historické a èasto památkovì chránìné nebo evidované objekty a vùbec kulturní krajinu je naprosto nepostradatelná i pøes její kontroverznost, stát se nemùže nikdy plnì zhostit své odpovìdnosti. Ani z organizaèních ani z finanèních dùvodù. 3) Nejlepším ochráncem pøed poškozením nebo zcizením mnoha památkových objektù je zájem místních lidí nebo dokonce døíve nesamozøejmý zájem vlastníkù. 4) Dobrovolná péèe lidí a dnes nutnì obèanských sdružení a .. je nutným pomocníkem, pokud spolupracuje s odborníky, které zase mohou zajistit jen orgány správy a samosprávy. Dùležitý je vzájemný dialog a výsledek se snadno dostaví. 5) I mnoho z pøítomných potvrdí, že oni sami se dobrovolnì a ve svém volném èase vìnují opeèování vìcí – památek jichž si váží a díky tomu k nim vlastnì mají vztah. To mi potvrzuje úvahu,

že nedotknutelné vìci zùstanou vzdálené lidskému zájmu a žádný orgán na jejich správu nikdy nestaèí. Èas a prostøedky jsou pøes veškerou snahu neúprosnì omezené. 6) Zkušenost a úvaha mnì vedou dál a namítám, že nadšení lidí a jejich dobrovolná péèe, bude-li korigována, bude nìkolikanásobnì levnìjší než stavební firmy. Samozøejmì má svá omezení. Nicménì si mnohem ménì nárokuje vyèlenìné státní prostøedky. Objektù, které potøebují péèi je tolik (a zejména tady na Broumovsku), že dle mého názoru nemùže být øeèi o jakékoli kokurenci, tìm, kdo památkové péèe mají živnost. I když èasto mùže upozornit na možnosti šetrnìjšího vynakládání prostøedkù. 7) Na závìr bych rád poukázal, že øešení vidím v maximální spolupráci spolkù, lidí, obcí a majitelù s odborníky. Kontroverzní okamžiky jistì budou nastávat už ze vzájemné neznalosti, rád bych ale všechny strany nadále vyzýval k otevøenosti. Pøipomenu, že nejsem odborníkem z oboru, nicménì svázanost kulturní krajiny a vùbec lidské kultury s péèí o kulturní dìdictví je pro mì zcela samozøejmá. I více samozøejmá než povinnost státu vše organizovat. Z obèanského pohledu je mi bližší (a asi i mnohým z Vás) amatérská ale odpovìdná péèe napøíklad majitele nebo místního spolku o sochu Panny Marie, který ji oèistí špatnou technikou, nebo plynule naváže na starší barvy novými. Zcela chápu, že to zpùsobí poškození, ale ten kus kamene žije. Neleží rozbitý a zaoraný v pøíkopì. Vím o konfliktu se zákonem, ten je tøeba ale spoluprací ošetøit a nikoli dobrovolné aktivity zastavit. Roli památkové péèe vidím též ve výchovì lidí, v hledání finanèních prostøedkù, v záchranné údržbì, a ve vstøícném postoji k majitelùm a obèanùm. Snad ji tam vidíme všichni.

Roubené a hrázdìné stavby v severovýchodoèeských mìstech a mìsteèkách Jan Èížek + Jiøí Slavík, SPÚ v Pardubicích, SOA Náchod Vyšší výskyt døevìných a polodøevìných domù ve východních Èechách je všeobecnì znám již od poèátku zkoumání historických staveb. Poznání tohoto fenoménu však ustrnulo na etnografické dokumentaci prùèelí, provádìné na konci 19.století a na ojedinìlých dokumentaèních akcích. Existenci døevìných patrových i pøízemních domù, na námìstích a frekventovaných místech vybavených podsínìmi zhodnotil Václav Mencl v knize Lidová architektura v Èeskoslovensku (1980, 202-3). Roubeným èi hrázdìným èástem zdìných domù bohužel ještì kolem roku 1970 nevìnovali pozornost zpracovatelé stavebnì historických prùzkumù ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových mìst a objektù v Praze. Sledovali jsme výskyt døevìných (pod tímto pojmem shrnujeme jak roubené, hrázdìné a rámové èásti staveb, jež považujeme za vývojovì starší variantu nekamenných mìstských domù) patrových objektù a pøízemních podsíòových domù v mìstech a mìsteèkách s dùrazem na doklady patrových staveb. Zkoumané území omezujeme èarou Jilemnice – Nový Bydžov –

Hradec Králové – tok Divoké Orlice – Lanškroun. Po celém území nacházíme pøízemní roubené domy s podsíní, zhruba na západ od Hradce Králové se tyto objekty nacházejí i na vesnicích (napø. Radim, o. Jièín). Døevìné stavby existovaly v našich mìstech a mìsteèkách od jejich lokace, neèetné zbytky této zástavby existují dodnes, oblast výskytu plynule pøekraèuje zemskou hranici smìrem k severu do Kladska a Slezska. Do poètu døevìných staveb zahrnujeme roubené patrové budovy radnic (známé Semily, Stárkov, èásteènì roubená Solnice), far (Stárkov, Vamberk) i objekty na pøedmìstích (Nové Mìsto n.M., Rychnov n.K.). Následující výklad postupuje po jednotlivých mìstech a mìsteèkách a obsahuje krátké seznámení s momenty ovlivòujícími dochování døevìné architektury. Uvádíme-li poèty požárù, poèítáme je od roku 1648 jako konce tøicetileté války, zásadnì devastující pøímo a zanedbáním údržby i nepøímo starší stavební fond. Pøedpokládáme, že jen výjimeènì se v zástavbì mìst a mìsteèek mohly dochovat starší døevìné konstrukce.

33

Jilemnice byla postižena požáry celkem tøikrát, starší døevìnou zástavbu centra spolehlivì znièily požáry v letech 1788 a 1838. Na okraji historického jádra až do poèátku 20.století pøeèkaly roubené pøízemní domy s podsínìmi. Lomnice nad Popelkou je dnes známa pøedevším díky pøízemní zástavbì tzv. Karlova, založeného v roce 1739-40, v níž se objevují i podsíòové domky. Ve vlastním mìstì se do požáru v roce 1862 nacházelo na námìstí pìt pøízemních podsíòových domù. Tøi, které požár pøeèkaly, byly rozebrány až na konci 60tých let 20.století. Centrální èást Železnice vyhoøela v roce 1826, zástavbu nahradil pozoruhodný a dosud øádnì nezhodnocený celek pololidové klasicistní architektury, stavìný podle dodnes zachovaných stavebních plánù. Zástavbu Jièína zdecimovalo do poloviny 19.století 12 požárù, nejnièivìjší se jeho zástavby dotkly v letech 1767, 1778, 1809 a 1840, po nichž se mìsto pøevlékalo do pozdnì barokního a nakonec do klasicistního hávu. Pøesto se v severní èásti mìsta, pøihrazené v 16.století, zachovala až do konce 19.století pøízemní roubená stavba kovárny s podsíní, vystavìná na dodnes dochovaných sklepech s okosenými pùlkruhovými portály. Svoboda nad Úpou je jedno z mladších horských mìsteèek (1546 získalo práva horních mìst) a v jeho zástavbì se prostupovaly pøízemní roubené domy s podsínìmi s patrovými. Poslední z nich (èp.48-50) byly bez dokumentace zbourány v roce 1965. Podle archivních pramenù tyto domy pocházely z doby mezi léty 1648 a 1748 (Švecová 1999, 19-23). Vrchlabí – pomìrnì mladá horská lokace se vyznaèovala až do poèátku 20.století zástavbou pøízemních podsíòových domù s roubenými komorami v podkroví, v posledním desetiletí byly z velké èásti nahrazeny hmotovými kopiemi. V domì èp.222 se pøi opravách podaøilo nalézt desku s datem 1623 (Švecová 1999, 17). Hoøice vyhoøely do poloviny 19.století celkem 6x a zejména po posledním ohni v r.1838 došlo k náhradì zástavby mìsta zdìnými objekty. Také ètyøi požáry centra Nové Paky do poloviny 19.století zlikvidovaly starší zástavbu, takže ve støedu mìsta nenalezneme doklady roubených staveb. Zástavba Lázní Bìlohrad neprošla pøíliš velkou promìnou po jejich povýšení na mìsteèko v roce 1722. Na novì rozšíøené, tzv. 3.stranì však vznikly pøízemní podsíòové domky polabského typu. V Miletínì zanikla starší zástavba požárem mìsteèka v roce 1846 a nahradily ji pøízemní a patrové zdìné klasicistní domy. Jednotlivé èásti Nového Bydžova postihly tøi požáry, v židovském mìstì se až do katastrofálního požáru v roce 1901 zachovalo nejménì osm patrových hrázdìných a roubených domù, nepochybnì z doby po požáru v roce 1717. Pøízemí tìchto domù byla zèásti zdìná. V okrajových èástech mìsta byly dokumentovány pøízemní roubené domy s podsínìmi a nìkdy i s pavlaèemi v bednìných štítech.

34

Nechanice podlehly v roce 1827 velkému požáru a jejich zástavba byla jednotnì provedena ve zdìné podobì, starší objekty zùstaly pouze na okrajích mìsteèka. Dvùr Králové n. L. vyhoøel od konce tøicetileté války pìtkrát, nejménì dvakrát úplnì (1699 a 1756) a do dnešní doby se pravdìpodobnì zbytky roubených nebo hrázdìných staveb nedochovaly. V Hostinném hoøelo do konce 19.století celkem pìtkrát, z toho požár založený Prusy v roce 1741 a požár námìstí z roku 1848 lze pokládat za totálnì devastující. Podle ikonografických dokladù z 1.poloviny 19.století se o sto let døíve na námìstí Trutnova nacházelo nejménì 11 patrových podsíòových døevìných domù (Švecová 2000, 8). Také Žacléø byl vystavìn jako døevìné mìsteèko s námìstím obklopeným pøízemními roubenými podsíòovými domy. Kolem roku 1950 jich bylo více než dvacet pøízemních i patrových. Dodnes se dochovaly pouze dva (Švecová 1999, 15). Úpice se dodnes chlubí známým patrovým pøedmìstským stavením Døevìnkou, vystavìným podle ètyønásobného vzestupu ceny mezi roky 1605 a 1621. Èásteènì podsklepený dùm, pøisazený svým bokem k ulici, byl až do 2.poloviny 19.století vybaven pavlaèemi na obou stranách podélných prùèelí. Vylouèit nelze, že pavlaèe byly pùvodnì spojeny pøes jižní štítové prùèelí. Dispoziènì se jedná o dvoutraktový trojdílný dùm s vysokou svìtnicí s povalovým stropem (Kábrt, 1997, 25-27). Mìsteèko Èervený Kostelec vyhoøelo v roce 1831 a starší, možná jen pøízemní zástavba byla nahrazena zdìnou. Police nad Metují – zástavba centra mìsta podlehla požárùm a pøestavbám. Jako zázrakem se dochovala dosud blíže nezkoumaná patrová budova školy. Hronov byl poškozen dvìma požáry v 1.polovinì 18.století, pøesto se v jeho zástavbì nedochovaly doklady døevìné zástavby mìstského typu. I na námìstí se pùvodnì vyskytovaly výhradnì pøízemní døevìné a pozdìji zdìné domy, ikonograficky je doložen roubený pøízemní dùm s mansardovou støechou a podsíní na døevìných sloupech. Ve mìstì však dodnes nalezneme nìkolik lidových objektù. Jedinou dochovanou patrovou roubenou budovou je hlavní obytné stavení bývalého svobodnického dvora èp.49, stavìné podle dendrochronologického datování tìsnì po roce 1642 (Dobrý-Kyncl, 2000, LI). Hradební jádro Nového Mìsta nad Metují bylo døevìné v dobì od založení do prvního požáru v roce 1526. Potom už byly za pomoci vrchnosti stavìny celozdìné domy. Patrové døevìné domy byly pak stavìny víceménì na Krajském pøedmìstí. Zde se dochoval dùm èp.20 b (nyní 1120). Je to patrová izolovaná stavba s mansardovou støechou a pavlaèí pøi zadní èásti dlouhého dvorního prùèelí. Dispozice domu je trojdílná, ale zdvojená do dvou traktù. Podle kronikáøských údajù byl dùm postaven v roce 1765 (Dvoøáèek, 1998, 230). Dobruška totálnì vyhoøela v roce 1806 a jádro mìsta znova na podzim roku 1866. Zbytky roubených nebo hrázdìných staveb se nedochovaly ani v ikonografickém materiálu.

Èeská Skalice vyhoøela v roce 1707 a 1846, ale podle mapy stabilního katastru zde byly zdìné objekty již døíve. Žádný doklad o døevìné zástavbì mìstského jádra s výjimkou známé “Barunèiny” školy se dodnes nezachoval. Budova školy byla postavena v intencích lidové vesnické zástavby, obdobné objekty se dochovaly ve stejné ulici.

na prùèelích zdobený sgrafitem, s pøízemní síní s høebínkovou výseèovou klenbou a s roubenou svìtnicí v zadní èásti patra. Velmi zajímavý starobylý dùm èp.263, nesprávnì zvaný sbor, stál až do roku 1963. Byla to veliká patrová stavba na obdélném pùdoryse s èásteènì zdìným pøízemím a hrázdìnou èi rámovou konstrukcí východní partie.

Hradec Králové jako krajské mìsto byl nejvýstavnìjším mìstem z celého vzorku, zbytky roubené a hrázdìné výstavby pravdìpodobnì témìø úplnì znièil požár založený pruskými vojáky v roce 1762. Zbytky starší zástavby likvidovaly i požáry v letech 1818 a 1836. K opatrnému optimismu nás zde pobízí nejnovìjší nález trámových malovaných stropù ve dvou domech jižní fronty námìstí, z nichž jeden byl datován do poèátku poslední ètvrti 17.století a dokumentace poloroubených dvoutraktových domù z roku 1787 v areálu tehdy budované vojenské nemocnice (napø. Richter- Vokolek, 1995, tab.137).

Rokytnice v Orlických horách byla jako mìsteèko do dnešního urbanistického tvaru zformována na pøelomu 16. a 17.století, podnìtem pro vybudování rozsáhlého jednotnì pùsobícího souboru podsíòových pøízemních roubených domù byla obnova po požáru v roce 1661 (Weiner, 1898, 40-43). Do poloviny 20.století se na námìstí dochovalo celkem devìt takovýchto domù. Z nich dva zanikly koncem sedmdesátých let 20.století. Desátý podsíòový dùm èp.99 se zachoval na konci historické zástavby v ulici k Dolní Rokytnici.

V Tøebechovicích pod Orebem existoval vìtší poèet podsíòových domù až do požáru v roce 1855. Poslední dva (èp.32 a 34) charakterizují kresby z roku 1910 jako patrové, v pøízemí zèásti zdìné roubené domy s podsínìmi a èelní pavlaèí. (Dvoøák, 2001, 6-7). Také Týništì nad Orlicí lze charakterizovat jako mìsteèko s pøízemními podsíòovými domy na námìstí. Poslední z nich, èp.88 existoval až do roku 1968, kdy byl pro zchátralý stavební stav zboøen. Ve výzdobì tøebechovických a týnišských podsíní se uplatòovaly barokizující prvky, které dále k východu již nenacházíme. Mimo týnišské námìstí existovaly ještì v 1.tøetinì 20.století patrové roubené domy s pavlaèemi. Jejich stavební podobu dokládá nìkolik kreseb a fotografických zábìrù. Kostelec nad Orlicípatøí mezi mìsta, jejichž starší zástavbu dokonale znièily požáry, konkrétnì v letech 1668 a 1777. O zdejší barokní faøe, postavené nad pozdnì gotickými sklepy, však víme, že její patro bylo až do r. 1821 roubené. Velký požár v roce 1847 znièil vìtšinu starší zástavby v Solnici, do konce 19.století se v západní frontì námìstí dochovalo šest podsíòových domù, polovina pøízemní, zbytek patrový. Charakteristickým rysem tìchto domù byla pomìrnì veliká polovalba nad svisle bednìným štítem. Pøi požáru v roce 1764 shoøelo na severní stranì námìstí 7 domù, u tøí jsou výslovnì zmiòovány podsínì (Láska, 1992, 201-204). (obr.) Námìstí ve Vamberku bylo vysazeno kolem roku 1600. Z jeho zcela zaniklých domù známe alespoò data staveb:1637 (stará fara), 1687 (panský dùm), 1737, 1768, 1795. Fotografie zachytily poslední dva patrové roubené domy s podsínìmi v jižní frontì námìstí. Od nich se odlišoval pøízemní podsíòový dùm v horním koutì námìstí, zboøený v roce 1984. Také Rychnov nad Knìžnou lze zaøadit mezi mìsta, jejichž námìstí lemovaly pøízemní i patrové podsíòové domy. Tváø mìsta promìnily požáry v letech 1652, 1779 (Židovská ulice), 1782. Polovina z deseti patrových domù na námìstí byla vybavena pavlaèí nad podsíní, v sousední v Židovské ulici se nacházely ètyøi domy s roubenými patry. Po požáru v roce 1896 se dochoval pouze dùm rabinátu. Jeho roubená zadní èást je dnes kryta omítkami. Proti východnímu ukonèení Židovské ulice stál až do poèátku 70-tých let 20.století patrový pøedmìstský dùm èp.114,

Také v Žamberku, postiženém požáry v letech 1675 a 1810, existovaly podle nejstaršího vyobrazení mìsta z roku 1712 podsíòové domy s roubenými patry a zadními pavlaèemi. V jihovýchodní východní frontì námìstí je zachyceno celkem 9 takových domù. Letohrad s námìstím vymìøeným pravdìpodobnì v roce 1680,vyhoøel v roce 1779. Jako zázrakem se v ústí východní ulièky zachoval až do r.1883 patrový roubený dùm s podsíní do námìstí a pavlaèemi ve štítových prùèelích. Podobu domu zachytil v roce 1880 Karel Liebscher (originál kresby uložen na MìÚ Letohrad). Jablonné nad Orlicí nepostihly v minulosti vìtší požáry a tak se zde dodnes zachovaly tøi roubené podsíòové domy (èp.24, 81 a 83), v dalším domì se dochovala roubená svìtnice v patøe (èp.30). Hradební mìsteèko Lanškroun ve sledovaném období nepostihl žádný požár, a tak se na námìstí až do konce 19.století zachovalo nejménì devìt roubených patrových domù s úzkými pavlaèemi nad podsínìmi, vzniklých nejspíše po nìkterém z požárù mezi lety 1621 a 1645. Králíky patøí mezi mìsta do konce 18.století pìtkrát navštívená velkými požáry (1708, 1763), takže o jejich døevìné zástavbì dnes vypovídají pouze ikonografické prameny, dokazujících existenci dvou patrových roubených podsíòových domù a šesti pøízemních, z nichž jeden mìl hrázdìný štít pøed podkrovní svìtnicí. U obou patrových domù mírnì udivuje existence dveøí v patøe, pravdìpodobnì podávacích otvorù na seno. Jaromìø postihl poslední velký požár v roce 1670, poslední z menších ohòù (1895) znièil severovýchodní partii námìstí. Dodnes se dochoval pomìrnì velký soubor domù s roubenými svìtnicemi. Nejvýznaènìjší z tìchto domù stojí na jižní stranì námìstí. Nejvìtší je èp.8 s patrovou zadní roubenou èástí, obsahující nad sebou dvì svìtnice s pavlaèemi (r.1669 oznaèen jako místo pusté). Velice zajímavý dùm èp.19 se zadní stìnou hrázdìnou èi rámovou zmizel v roce 1884. V roce 1993 byla dokumentována roubená svìtnice v èp.26 (Slavík 1994). Štítová stìna podkrovního patra nad touto svìtnicí má rámovou obednìnou

35

konstrukci (r.1666 oznaèen jako místo pusté). Ojedinìlým pøípadem je nedaleký dùm èp.31, dokumentovaný pøed demolicí v roce 1898. Dùm mìl v zadní èásti zvýšeného pøízemí dvì roubené místnosti. Vìtší z nich byla používána jako hostinský sál. V nižším patøe nad nimi se nacházely ètyøi komory. Skupina šesti pøízemních polodøevìných domù se dochovala v Havlíèkovì ulici (èp.14-20, 28-30). U èp.16 je v severním prùèelí patrné hrázdìní. Bližší prozkoumání však ukázalo, že se jedná o novodobì omítnuté prkenné obednìní rámové konstrukce skladovacího podstøešního patra, zesílené v prùbìhu 19.století zevnitø dalším rámem. V domì èp.20 jsme pøed demolicí v horním obytném podlaží èásteènì dokumentovali zadní roubenou svìtnici. Je smutné, že pøed upuštìním od památkové ochrany ministerstvo kultury nedalo poøídit základní zamìøení, požadované Památkovým ústavem v Pardubicích. Pøi demolici se nepodaøilo odebrat vzorky pro dendrochronologické datování. Náchod postihl znièující požár v roce 1663, šest menších následovalo do roku 1859. M욝anské domy na námìstí, z vìtší èásti v ulicích k obìma branám, v Židovské ulici a èásteènì na Horském pøedmìstí mìly roubené patro, na námìstí s podsínìmi. Ve východní frontì námìstí pìt takových domù pøetrvalo až do 20-tých let 20.století. Domy mìly bednìné lomenice vycházející z lidového vesnického stavitelství, pouze èp.22 mìl døevìný štít zdobený atikou, pilastry, vázami a bohatou nadokenní øímsou štítového okna (Wirth 1910, 157; Šafáø 2001, 6). Pøedposlední z tìchto domù (èp.32) pøi vyústìní Palackého ulice byl zboøen v roce 1960. Roubené konstrukce patra domu èp.18, který byl postaven na místì vyhoøelého domu kolem roku 1780, zanikly pøi rekonstrukcích v posledních patnácti letech. Pouze malý zbytek byl zachránìn pro muzejní expozici. Domy byly z vìtší èásti vybaveny dvorními pavlaèemi, v ulici smìøující ke Krajské bránì je v pøípadì rychty èp.60 a èp.61 doložena štítová pavlaè. Podobné pavlaèe jsou doloženy i v Novém Bydžovì a Novém Mìstì nad Metují. Jednopatrové roubené domy se zdìným pøízemím i celodøevìné stály v ghettu Židovské ulice (Šafáø 2001, 14–15). Z pøevážnì roubených domù mimo hradební jádro je nutné pøipomenout starobylý roubený zemìdìlský dvorec èp.132 na konci ulice Kamenice, zbouraný v roce 1926. V roce 1895 podal jeho popis historik Jan Karel Hraše (1895, 664-665). Jednopatrové obytné stavení bylo pøiloženo delší stranou k ulici. Jen neúplná dokumentace tohoto stavení s trámovým stropem s diagonálnì kladeným záklopem se zachovala v Okresním muzeu (Šafáø 2001, 33). Do kultury mìsta Náchoda se zapsal také sbor Èeských bratøí (pùsobení 1505 až 1548). Sborovou budovu pak Zikmund Smiøický ze Smiøic daroval úøedníku Hanuši Brodinskému a ta zùstala v soukromých rukou až do demolice roku1891. Jednopatrovou stavbu s trojdílnou, èásteènì dvoutraktovou dispozicí, datovanou v záklopu do r. 1695 známe ze zachované fotografie a podrobného popisu J. K. Hraše (1895, 395 – 402). V mìsteèkuStárkov stojí za zmínku fara a zástavba námìstí vèetnì radnice. Døevìná budova fary byla na dnešním místì postavena v roce 1581 za pastora Matouše Liebinga (SOkA Náchod, FÚ Stárkov, kn.1, pag. 13). Tuto stavbu nahradila v roce 1660 nová roubená patrová budova. Poslední pøestavba probìhla v roce 1753, kdy byla stará sešlá stavba obnovena a dostala dnešní podobu (SOkA Náchod, AM Stárkov, kn.3 – popis 1775). Fara je obdélná roubená budova krytá mansardovou støechou, na stranì do dvora byla v prvním patøe dnes odstranìná pavlaè. Námìstí

36

bylo podle ikonografie obklopeno roubenými pøízemními domy s podsínìmi a vysokými bednìnými štíty (SOkA Náchod, AM Stárkov, kn.24 – kronika, 1903, pøíl. za s.302; Cechner 1930, 286). Mìstská ikonografie zachycuje podobu staré radnice z roku 1670. Byla to patrová stavba se zdìným(?) pøízemím s podsíní a roubeným patrem na ètyøech podpìrách. Stavba byla završena vysokým døevìným bednìným štítem a štíhlou mnohobokou vìžièkou gotizující podoby. Radnici nahradila v letech 1854 – 1860 zdìná novostavba (SOkA Náchod, AM Stárkov, kn.24 – kronika, 1903, s.118, 280 – 282). Broumov byl vypálen Švédy v roce 1648 a dalších 8 požárù jej postihlo do poloviny 19.století, pøibližnì do roku 1820 však døevìná zástavba pøevažovala. Existence patrových roubených domù s podsínìmi v okrajových èástech historické èásti a demolovaných ještì v 50-tých letech 20.století ukazuje, že se nejednalo o znièující požáry celého mìstského jádra. Dispoziènì dvoutraktové podsíòové roubené domy v Broumovì mívaly i zvláštní øešení pláštì menší obytné místnosti. V jednom z doložených pøípadù byla ulièní stìna svìtnièky obednìna. V druhém pøípadì (dùm èp.44) byla stìna této podružné prostory hrázdìna. Hrázdìné stìny se nacházely i v pøízemí – v èelní stìnì podloubí a ve stìnì k sousedovi. Dùm údajnì v popsané podobì vznikl po požáru v roce 1757 na staré dispozici (Dolch, 1913, 22-34). Takøka kompaktní døevìná èi polodøevìná zástavba mìst a mìsteèek èeského severovýchodu byla od nejstarší doby postupnì nahrazována zástavbou zdìnou. Pro nejstarší mìstské døevìné domy ve východních Èechách se všeobecnì poèítá s používáním roubení a hrázdìní. Archeologické doklady hrázdìných konstrukcí však zatím scházejí. V regionu zatím postrádáme doklad existujících døevìných konstrukcí mìstského domu z doby pøed tøicetiletou válkou, kterou proto považujeme za výrazný mezník ve výstavbì mìstských domù. Stáøí dosud existujících domù dosud až na výjimky nebyla zjišována archivnì ani dendrochronologicky. Pøedpokládáme, že poslední starobylé hrázdìné a rámové konstrukce mìstských domù vznikaly v 17.století, zpøísòující se požární a stavební legislativa stavbu roubených domù zastavila až na poèátku 19.století. Pøitom musíme poèítat i s existencí patrových staveb v pøízemí roubených a v patøe hrázdìných, jejichž pøíkladem byl ve vesnickém prostøedí tzv. widmut v Božanovì a dodnes je rychta v Dolním Adršpachu. Ve východních Èechách dosud nebyla rozpoznána rámová konstrukce podružných prostor s bednìnou výplní (Jaromìø). Lze konstatovat, že podíl hrázdìných a rámových konstrukcí byl mnohem vìtší než se dosud pøedpokládalo. Pøi studiu je nutno odlišit øadové mìstské patrové domy se zdìnou spodní èástí. Hradecké, jaromìøské a broumovské pøíklady tohoto typu upozoròují na používání smíšených stavebních technik nejpozdìji od konce støedovìku, v podélném øezu u nich ještì existuje výškovì odlišená svìtnice nad spodní skladovací komorou. Druhým vývojovì mladším typem jsou pøízemní “øadové” domky horských mìsteèek, obvykle dvoutraktové s plnì vyvinutou jednotnou výškovou úrovní. Ve východní èásti území (Rychnov n.K., Jablonné n.O., Lanškroun) existovaly patrové domy s pavlaèí nad podsíní. Domníváme se, že jejich rozšíøení mohlo mít návaznost na Moravu.

Poznámka: Upravená verze referátu, omezená na území náchodského okresu, za to však s kresebnou a fotografickou dokumentací, je zpracovávána pro sborník Stopami dìjin Náchodska è.8. Literatura: Dobrý, J. – Kyncl, Josef 2000: Dendrochronologie – Botanický ústav AV ÈR a pøidružená pracovištì, výsledky let 1998 a 1999. Zprávy památkové péèe, r. 60, pøíloha, LI. Dolch, Walter 1913: Das letzte Laubenhaus in der Stadt Braunau. Deutsche Volkskunde aus dem östlichen Böhmen. Roè. 13, Broumov, s. 22-34. Bohumil Dvoøáèek 1998: Nové Mìsto nad Metují, Pohledy do minulosti. Nové Mìsto nad Metují. Dvoøák, Jaroslav: Kronika války roku 1866 v Tøebechovicích a okolí. Hradec Králové. Hraše, Jan Karel 1895: Dìjiny Náchoda I. Náchod. Kábrt, Jan 1997: Úpická Døevìnka. Rodným krajem 12, s. 25-27.

Láska, Jaroslav 1992: Tøetí kniha Léta Pánì o historii mìsta Solnice a okolí. N. Mìsto n. Metují. Mencl, Václav 1980: Lidová architektura v Èeskoslovensku. Praha. Richter, Miroslav – Vokolek, Vít 1995: Hradec Králové, Slovanské hradištì a poèátky støedovìkého mìsta. Hradec Králové. Slavík, Jiøí 1994: Nálezová zpráva Jaromìø, námìstí ÈSA èp. 26. Strojopis v archivu SPÚ Pardubice. Šafáø, Oldøich 2001: Takový byl Náchod. Náchod 2001. Švecová, Eva 1999: Podsíòové domy ve Svobodì nad Úpou, Závìreèná práce specializaèního studia “Péèe o kulturní dìdictví minulosti II”, FF UK, (archiv SPÚ Pardubice, kt. 438). Weiner, Ignatz 1888: Kleine Heimatkunde des politisches Bezirkes Senftenberg. Katscher. Wirth, Zdenìk 1910: Soupis památek historických a umìleckých v politickém okrese náchodském. Praha.

Lnáøe – hrázdìný dvùr

Ing. Stanislav Dvoøák, SÚ v Èeských Budìjovicích V rámci zjištìní stavebního stavu zchátralé kaple sv. Anny na kalvárii ve Lnáøích byl v její bezprostøední blízkosti objeven dosud neznámý a pozornosti unikající bývalý panský dvùr s hrázdìním. Následnì bylo zjištìno, že dvùr byl hospodáøským pøíslušenstvím proslulého lnáøského zámku. I nyní, po provedených restitucích náleží rodinì Vaníèkových. Pøipojená fotodokumentace byla poøízena 29.8.2002 . Dokládá tedy zcela aktuální technický a estetický stav. Areál dvora se nachází asi 350 m východnì od zámku , na jihozápadním pomìrnì strmém svahu. Hlavní obytný objekt èp.106 je spolu s bývalými stájemi a bytem podkoního – èp.154 situován nejvýše, takže umožòoval dokonalý pøehled po dvoøe. Západnì smìrem k zámku je umístìn patrový špýchar a chlívky pro drobné zvíøectvo . Protìjší východní stranu tvoøí od severu døevník, objekt pro èeleï – èp.105, jednomlatová stodola a na ní pøímo navazující chlévy v “L” dispozici . Jižní strana je v souèasnosti otevøená . Chybí zde jen

Hrázdìný dùm, Lnáøe èp.106, severní strana

kolna pro povozy a zemìdìlské náøadí Témìø uprostøed dvora je obezdìná a zastøešená studna, která je dosud funkèní. Objekty èp.106 a 105 jsou trvale obývány, èp.105 byl asi kolem roku 1950 v jižní èástí pøestavìn. Za západním obvodem dvora je dochována alej s nìkdejší poutní cestou k výše zmiòovanému kostelíku. Z této strmé cesty vede odboèení procházejí v mírnìjším stoupání šikmo pøes vrstevnice témìø støedem dvora a po cca 200 m navazuje na silnici smìøující do Kocelovic. Všechny objekty jsou více èi ménì zchátralé, zejména nárožní høebeny støech chybí a zatéká tudy. Tento stav však netrvá pøíliš dlouho a konstrukce objektù jsou vodou degradovány pomìrnì nepatrnì. Neprodlené doplnìní krytiny a výmìny vadných tašek mùže situaci spolehlivì vyøešit. Prohlídkou snadno zjistíme, že hrázdìn byl celý dvùr, že jsou prakticky dochovány všechny jeho objekty. Zdá se , že hrázdìní bylo provádìno pro dekorativní pojednání, nebo témìø veškeré zdivo je kolem 90 cm silné, stáje

Hrázdìný dvùr, špýchar a chlévky

37

Hrázdìný dvùr, Lnáøe èp.154, konírna (maštal), západní štít

Hrázdìný dvùr, stodola od východu

a chlévy jsou sklenuty dosud zcela neporušenými pruskými klenbami. Bude velice prospìšné provést u tohoto architektonicky unikátního dvora úplný stavebnìhistorický prùzkum nebo alespoò jej prohlásit za kulturní památku a zasadit se o provedení celkové základní údržby støech a tím zajistit další trvání jeho k u l t u r n ì h i s t or i c k é vypovídací hodnoty.

Hrázdìný dvùr, Lnáøe èp.106, obezdìná krytá studna s pumpou

Realizovaná dostavba hospodáøské èásti v areálu usedlosti Šalamounka pøi èp.769 v Praze 5 – Košíøích Mgr. Lubomír Sochor, Státní památkový ústav v hlavním mìstì Praze Z památkovì chránìné usedlosti Šalamounka se do konce 20.století zachovaly jen tøi budovy, završené sedlovými støechami a pùdorysnì zasazené pøi západním lemu její dvorní plochy. Celý soubor se vyznaèuje exteriérem s pøíznaky klasicismu z pøelomu 18. a 19.století. Uvnitø parteru jedné z tìchto budov se nacházejí stropní konstrukce v podobì pruské placky do eliptických pasù. Areál usedlosti, situovaný do západní okrajové èásti náhorní plošiny v rámci místního pøírodního krajinného reliéfu, pohledovì dominuje nad údolím s probíhající Jinonickou silnicí. Pùsobivé dálkové prùhledy na její východní prùèelí zakryla po 2.svìtové válce v prùbìhu 50-tých let realizovaná nízkopodlažní obytná zástavba. V následujících letech 60-tých a 70-tých, dnes již minulého století, byly budovy statku Šalamounka podrobeny necitlivým stavebním úpravám pro potøeby badatelského

38

Šalamounka,západní a jižní prùèelí, obnova stodoly.

pracovištì tehdejší Èeskoslovenské akademie vìd, zamìøeného na biologické pokusy. Z dùvodù havarijního stavu zde došlo k asanaci dobových hospodáøských budov, prùbìžnì lemujících jižní hranici dvora. Jejich vnìjší jižní nosná stìna, tvoøená smíšeným zdivem s pøevahou opukových kvádrù zùstala zachována s využitím coby zeï ohradní. V 90-tých letech se rozhodl nový majitel usedlosti Šalamounka, jenž ji získal koupí od restituentù, zadaptoval ji pro provoz klubu a majitelù a pøíznivcù motocyklù znaèky Harley Davidson. V I.etapì se uskuteènily vnitøní stavební úpravy dochovaných tøí objektù, kde byl zøízen klubový restaurant s dalšími spoleèenskými, administrativními místnostmi a se sociálním zaøízením. Zásahy spoèívaly jen v odstranìní nepùvodních pøíèek, reverzními dispozièními úpravami nedošlo k narušení autentických zdìných a stropních konstrukcí, jejichž podhledy se nyní pùsobivì uplatòují v interiéru. V roce 1990 pøedložil vlastník usedlosti orgánùm památkové péèe k posouzení návrh projektové dokumentace (autorem Ing. Petr Barták z Èeského Krumlova), týkající se jednak úprav stávajících dvou hospodáøských objektù a obnovy asanované budovy, bývalé stodoly. Tehdejší Pražský ústav památkové péèe stanovil ve svém vyjádøení indikace k zámìru realizace dle doložené architektonické studie. Pozornost byla zvláštì vìnována zbudování novotvaru v  místì stržené hospodáøské stavby. Projektant akceptoval podmínku, že se vnìjší obvodové stìny vztyèí v jejich pùvodní pùdorysné stopì s tím, že dochovaná jižní prùbìžná zeï z opuky se náležitì staticky zajistí, její povrch hydrofobizuje, pøièemž se pohledovì v celémrozsahu zaèlení do exteriéru objektu. Památkáøi rovnìž striktnì požadovali dodržení maximální výškové úrovnì sedlové høebenové støechy (+8,790 m) pøi realizaci stavby krovu. Pøitom akceptovali návrh prosvìtlení budoucích podkrovních místností støešními vikýøi. Oproti doložené dokumentaci však doporuèili vyhotovení vikýøù se støíškou pultovou. Redukovali avšak poèet tìchto novotvarù v rámci exteriéru dvorního i ulièního. Do ulièní èásti sedlové støechy (pohled jižní) památkáøi pøipustili rozmístìní vikýøù v maximálním poètu pìti kusù, do støešní roviny v rámci pohledu dvorního stanovili nejzažší mez, šest vikýøù k osazení. Pokud se týèe finálních úprav obvodového a støešního pláštì, dùraz se zde kladl na aplikaci komponent z pøírodních materiálù, zejména pøi pokládce stylové pálené støešní krytiny, vyhotovení stylových vrat, vchodových dveøí, oken, pøi realizaci hlazených štukových omítek, navazujících na pøiznané pohledové plochy z autentického

Šalamounka,obnova vrat stodoly, jižní prùèelí.

opukového zdiva. Do místa s nepùvodním garážovým stáním a již nefunkèní novodobou kotelnou autor projektu situoval novotvar pøízemní hospodáøské stavby, završené pultovou støechou. V prùbìhustavby investor pøedložil pracovníkùm památkové péèe k posouzení další projektovou dokumentaci, zmìnu stavby pøed dokonèením, preferující redukci poètu støešních vikýøù k osazení, úpravu podoby vjezdových otvorù v ploše nìkdejších vrat do stájových prostor bývalé stodoly a drobné úpravy v interiéruoproti pùvodnímu návrhu. Tento návrh zmìn památkáøi akceptovali s indikací vyhotovení oken, vrat coby stylových døevìných. Stavební zásahy v areálu usedlosti se realizovaly v pøevážné míøe v prùbìhu roku 2000, finálníúpravy se dokonèily na jaøe roku následujícího, kdy také byly pochozí komisí odboru výstavby pøi Obvodním úøadì MÈ Prahy 5 zkolaudovány. Z hlediska památkové péèe lze konstatovat, že jejími zástupci stanovené podmínky dodržel investor a dodavatel stavby jen èásteènì. Vizuálnì zdaøile vcelku pùsobí jižní ulièní prùèelí a severní dvorní fasáda obnoveného objektu bývalé stodoly, do jehož vnitøních prostor se umístila prodejna znaèkových motocyklù a restaurátorská dílna. Dodavatel stavby kvalitnì provedl štukové omítky, vybarvené v decentnímmonochromním odstínu okru, a peèlivì ošetøil fasádní plochy s pøiznaným odkrytím opukových zdí, v nichž jsou místy patrny zaslepené pùvodní okenní otvory. Zdaøile též vyznívá øemeslné ztvárnìní vjezdových vrat s prosklením, vsazených do vjezdových otvorù, završených segmentovým pøekladem. Dodavatel také dodržuje technologii a stanovené aplikace pøírodních materiálù bìhem pokrývaèských prací. Støešní plochy, sestavìné z pálených tašek bobrovek v pøírodním èerveném odstínu, korespondují se stávajícím støešním exteriérem jednopatrových budov usedlosti. Novotvary støešních vikýøkù, završených sedlovou støíškou, jen zdánlivì pøipomínají pøedlohy z dnes již historických fotografií, dokumentujících dobovou podobu areálu z pøelomu 119. a 20.století. Na tìchto fotografických snímcích usedlosti se ve støešní siluetì stodoly rýsují jen jeden, dva otevøené vikýøe, plnící pùvodnì funkci shozù na seno. Osazená vikýøová okna nebyla vyhotovena døevìná stylová. Zpùsobem otevírání navozují dojem oken plastových a provedeným osazením tak v detailu hatí jinak architektonicky scelený stylový ráz exteriéru budov usedlosti Šalamounka. V ploše dvora se nepøíznivì vyjímá krytí pochozích a pojezdových ploch zámkovou dlažbou z šedavýchbetonových èlánkù, pøíliš kontrastujících s osazením vnitøním plotem

Šalamounka, severní dvorní prùèelí, obnova stodoly.

39

z døevìných latìk. Tyto necitlivé zásahy však lze oznaèit za provizorní. V blízké budoucnosti, dle možnosti investora, je lze nahradit stylovì zdaøilejšími prvky. Pøesto nelze upøít snahu majitele – dokonèené úpravy usedlosti, i když s novým neotøelým funkèním využitím, definitivnì odvrátily nebezpeèí zániku této nemovité památky.

literatura Technická zpráva projektanta, Ing. Petra Bartáka z Èeského Krumlova Odborná stanoviska Pražského ústavu památkové péèe Odborná rozhodnutí Odboru památkové péèe MHMP Operativní seznam Nemovité kulturní památky hl.m. Prahy Vlastní poznámky autora, uèinìné pøi prohlídkách usedlosti Šalamounka

Oprava domu èp.53 ve Rtyni v Podkrkonoší Petr Dostál

Poznámka k publikaèní verzi referátu: pøíspìvek byl pøednesen jako struèná informace o objektu, který byl na programu exkurze. Souèástí pøíspìvku byla informace o stavebním vývoji, kterou pøednesl zpracovatel stavebnì historického prùzkumu doc. ing. arch. Jiøí Škabrada a informace o památkovém dozoru opravy, kterou pøednesla ing. arch. Vladimíra Paterová. Usedlost èp.53 se nachází ve východní èásti historického jádra obce, v øadì bývalých zemìdìlských usedlostí na severní stranì silnice k Hronovu. Dùm stojí na severozápadní stranì dvora, kolmo ke komunikaci. Dnes je souèástí zástavby usedlosti ještì stodola na severovýchodní stranì a novostavba rodinného domu na jihovýchodní stranì dvora. Dùm s obvyklým výraznì obdélným pùdorysem je pøízemní, hmotovì neèlenìný, s asymetricky nasazenou sedlovou støechou kryjící zápraží na jihovýchodní, vstupní stranì. Dùm má ètyødílné, v pøedních dvou dílech dvoutraktové dispozièní èlenìní. Vstup do sínì je v jihovýchodním prùèelí, za síní je situována spižní komora. V pøedním dílu je vysoká svìtnice a užší dvoupodlažní trakt se svìtnièkou a komorou. Severovýchodní èást dispozice obsahuje dvì stáje se vstupy ze zápraží i sínì. Pod svìtnièkou je valenì klenutý sklep se vstupem ze spižní komory Pøední èást domu v rozsahu dvou pøedních dispozièních dílù v pøízemí a v rozsahu trojdílného jádra v polopatøe je (mimo otopné vybavení a mladší úpravy) roubená z nehranìných a èásteènì hranìných trámù (roubení je na nìkolika místech nahrazeno mladšími pøezdívkami). Èást severozápadní stìny a stìna mezi síní a svìtnicí (vèetnì širokého, do sínì otevøeného

40

komína) je z kamenného opukového zdiva, komín je v horní èásti vyzdìn z cihlového zdiva. Stropy jsou trámové s povalovými a fošnovými záklopy. Zdivo stájí je vèetnì kleneb z opukových kvádøíkù; shodné zdivo je ve vstupní chodbì, stìnách i klenbì sklepa. Krov, pocházející ze dvou fází, je jednoduchý hambalkový, v èásti stájí se stojatou stolicí; jihozápadní štít je bednìný, severovýchodní lichobìžníkový zdìný z opukového zdiva. Dùm chtìli v polovinì 90. let majitelé jako øadový nezapsaný objekt zbourat. Pouze souhrou pøíznivých okolností byl na dùm upozornìn PhDr. P. Bureš, který o jeho památkové hodnotì informoval odbornou veøejnost a zaèal z pozice Státního ústavu památkové péèe usilovat o jeho záchranu. Bylo zpracováno zamìøení (ing. Z. Pavelka 1996) a stavebnì historický prùzkum (PhDr. M. Ebel, ing.arch. J. Škabrada 1996), který prokázal mimoøádné stáøí roubeného jádra objektu a analyzoval jeho složitìjší stavební vývoj. Stavbu domu pøed polovinou 16. století následnì potvrdilo dendrochronologické datování (ing. Z. Kyncl). S pøispìním tìchto informací se po urèitých peripetiích zástupcùm Okresního úøadu Trutnov a Památkového ústavu Pardubice (ing. arch. H. Tomková, ing. arch. V. Paterová) podaøilo majitele pøesvìdèit, že se rozhodli dùm ponechat a už jako zapsanou nemovitou památku opravit. V zadání opravy se pøedpokládá prezentace objektu jako exponátu - dokladu stavebního vývoje tradièního domu usedlosti. Druhou funkcí je hospodáøské využití bývalých stájí a obytné využití podkroví nad touto zdìnou èástí.

Roubená konstrukce domu byla pøed opravou èásteènì narušena hnilobou a biologickými škùdci, v pøedchozích obdobích byly provedeny dílèí výmìny a pøezdívky roubení; v dùsledku tohoto narušení byla roubená konstrukce (nejvíce ve vstupním prùèelí) èásteènì deformovaná a støecha na jihovýchodní stranì pokleslá. Èásteènì narušené byly i stropní trámy (zejména v místech uložení) a krokve (u okapových vaznic). Znaènì narušené byly døevìné podlahy a prkenné záklopy stropu. Zdìné konstrukce byly stabilizované, jedinou poruchou je trhlina ve zdivu a klenbì u severního nároží.

èástí (zvednutí vazných trámù nad obvodové stìny); oprava a zesílení krovu, ošetøení døeva, výmìna krytiny; postupná oprava roubené konstrukce - èásteèné vyrovnání deformace stìn, zpevòující ošetøení ponechaného narušeného døeva, postupná (dílèí nebo celková) výmìna narušených prvkù roubené konstrukce kopiemi, doplnìní chybìjících staticky dùležitých prvkù (prùbìžné trámy stìn); celková konzervace a ošetøení proti biologickému napadení; dozdìní podezdívky pod spodní trámový vìnec, statické zajištìní a oprava zdiva, vybourání pøíèky v síni; oprava podlah, truhláøských detailù, úprava povrchù.

Cílem opravy bylo zachovat charakter objektu (vèetnì mladších stavebních fází), ponechat v maximálním rozsahu autentické konstrukce. Architektonické øešení bylo ponecháno beze zmìn, jedinou korekcí bylo vybourání pøíèky v síni, která oddìlovala zadní èást pøed zazdívkou uzavøeným komínem. Oprava byla øešena nahrazením narušených prvkù kopiemi s užitím shodných materiálù a technologií.

Oprava probíhala v letech 1999 – 2001 a chybí ještì dokonèit závìreèné práce. V prùbìhu realizace opravy se majitelé rozhodli pøipravit podkroví hospodáøské èásti pro podkrovní vestavbu. Aby mohl být ponechán bez zmìn severní zdìný štít, byly pro osvìtlení podkrovních prostorù navrženy dva vikýøe; tvar vìtšího vikýøe na západní stranì støechy byl uvažován ve dvou variantách, po konzultaci s pracovníky památkové péèe byla realizována hmotovì tradièní varianta.

Pro opravu byl zvolen následující postup: provizorní zajištìní roubené konstrukce a krovu, dílèí demontហnarušených záklopù; vynesení a èásteèné vyrovnání konstrukce krovu nad roubenou

Pøi prohlídce objektu mìli úèastnící semináøe možnost posoudit, jak se daøí hlavní zámìr, a sice aby byla pomìrnì rozsáhlou opravou co nejménì dotèena autenticita objektu. Projektová dokumentace opravy - øez Projektová dokumentace Návrh vikýøe na severozápadní stranì opravy – øez støechy - varianty

Celkový pohled z jihu - stav pøed opravou

Celkový pohled severu - stav pøed opravou

41