AKTUALITY ŠUMAVSKÉHO VÝZKUMU
s. 201–205
Srní 2.– 4. dubna 2001
Výskyt pstruha obecného f. potoční (Salmo trutta m. fario) v oblasti NP a CHKO Šumava Ladislav Bula1 & Josef Pokorný2 1)
Ing. Ladislav Bula, Netolická 6/1146, CZ–370 05 Č. Budějovice, Česká republika 2) Ing. Josef Pokorný,CSc., VÚRH JU, CZ–389 25 Vodňany, Česká republika
Úvod Pstruh obecný (dále Po) vytváří v rámci areálu výskytu několik supspecií. Jejich odlišnost však není výrazná. Na našem území žily původně populace patřící i podruhu Salmo trutta trutta L., 1758 (povodí Labe, Visly a Odry) a podruh Salmo trutta labrax Pallas, 1811 (povodí Dunaje). Jako rozlišovací se uváděly některé meristické znaky (např. různý počet tyčinek na žaberních obloucích). Ukázalo se, že tyto znaky nejsou spolehlivé. Navíc řízená reprodukce včetně přesunů jiker a plůdku realizovaná po dobu více než 120 let znamenala promísení původních populací. V posledních 50-ti letech došlo také k několika vlnám importů Po (např. z Dánska, z Rakouska, Itálie), jak uvádí POKORNÝ & al. (1998). V tekoucích vodách je výskyt Po limitován kvalitou vody včetně její teploty, stálostí průtoku a obsahem kyslíku. Jsou-li splněna jeho základní požadavky nachází se téměř ve všech nadmořských výškách od 150 m do 1000 m n.m. Průměrné zarybnění (biomasu a abundanci) uvádí autoři různé, ale podle BARUŠE & al. (1995) dosahuje průměrný počet jedinců 4163 ks.ha-1. Odhady biomasy se pohybují v širokém rozmezí 87–530 kg.ha-1. Roční výlov Po na území ČR se pohybuje v rozmezí 80–120 t, převážně na udici. Od osmdesátých let dochází k poklesu návratnosti vysazených násad. Hlavní příčiny spočívaly v devastaci pstruhových vod (znečišťování odpadními vodami, regulace toků, kolísání průtoků jako následek neuváženého odvodňování. Nelze opomenout také soustavný selekční tlak v recipientech, kde je prováděno soustavné zarybňování s následnou deformací přirozené stability dané populace (NENADÁL 1986). Zneklidňující jsou zkušenosti pstruhařů z poklesu počtů generačních pstruhů, zejména matek, klesající jejich kusová hmotnost i relativní plodnost. Stále víc nastupuje nezbytnost zachovat vnitrodruhovou diverzitu a plné spektrum genetické proměnlivosti. Málo početné populace ztrácí schopnost adaptibility na měnící se prostředí a mohou vymizet z ne z důvodů ekologických, ale z příčin genetických (RÁB & ŠLECHTA 1994). Průzkumem Po na Šumavě se zabývala řada autorů, v poslední době v okolí Lipna např. HARTVICH (1994). Ochranou genofondu Po populace šumavské se zabýval POKORNÝ (1999). Použité metody a materiál Ichtyologický průzkum byl zahájen v měsíci květnu 1995 a ukončen v listopadu 1996. Zkoumané lokality se nachází převážně na území CHKO a NP Šumava (bývalé hraniční pásmo), viz Obr. 1–2. Výlov ryb byl prováděn elektrickým agregátem MK–1 na každém určeném 201
úseku 2×. Úseky byly změřeny páskovou mírou, zjištěna hloubka a změřena rychlost proudu vody (plovákovou metodou). Množství průtoku vody bylo zjišťováno podle vzorce: Q = F.Vstr, kde F = plocha průřezu zaplněného vodou a Vstr.= střední rychlost vody. Po ukončení výlovu bylo provedeno roztřídění ryb podle druhů, ryby změřeny, zváženy vypuštěny zpět do toku. K výpočtu abundance, biomasy a ekologických nároků bylo použito ichtyologických metod (HOLČÍK & HENSEL 1972). K stanovení početnosti nedolovených ryb byla vzata metoda dle Robsona – Regiera pro dva odlovy (COWX 1983). Odhad věkového složení populace se prováděl podle metody jež uvádí H OLČÍK & HENSEL (1972). Základní hydrochemické ukazatele byly získány přístrojem WATER TESTER (výrobek od fa Hanna instruments). Výsledky Ichtyologický průzkum osídlení Po proběhl na 24 lokalitách v nadmořské výšce 850 až 1050 m. Vzhledem k omezeným možnostem konference je pro toto sdělení výskyt Po vyjádřen pouze biomasou (kg.ha-1) a k tomu zvolena následující stupnice: +++++ nad 100 kg ++++ nad 50 kg +++ nad 35 kg ++ nad 20 kg + nad 5 kg – pod 5 kg 0 bez obsádky ryb 1. Vltavský potok 2. Přítok Vltavského potoka 3. Častá, pod Žďárským jezírkem 4. Častá, pravostranný přítok do Žďárského jezírka 5. Častá, levostranný přítok do Žďárského jezírka 6. Polecký potok, pod nádrží 7. Polecký potok, nad nádrží 8. Zelenohorský potok 9. Ptačí potok 10. Slatinný potok 11. Sklářský potok 12. Drozdí potok 13. Černý potok 14. přítok Křemelné 15. Hradecký potok 16. Tmavý potok 17. Javoří potok 18. Rokytecký potok 19. Roklanský potok 20. Hamerský potok 21. Horský potok (pozn.) 22. Světlá (pozn.) 23. Pestřice (pozn.) 24. Rothovský potok (pozn.) (pozn.): uvedené lokality sledoval také H ARTVICH (1994).
202
+++, ++++ ++++, ++++ +++++, ++++ +, ++++ ++ +, ++ ++++ , +++++ ++++, +++++ 0, 0 +++ ++ ++ ++++ +++ +++++ – 0 0 0 0 +++ ++++ ++ +++
pH 5,9 pH 5,8 pH 6,3 pH 5,2 pH 4,5 pH 4,5 pH 5,6 pH 7,0 pH 4,6 pH 5,7 pH 5,9 pH 6,0 pH 6,0 pH 6,1 pH 5,9 pH 5,7 pH 5,7 pH 5,4 pH 5,1 pH 4,8 pH 6,7 pH 6,5 pH 5,6 pH 6,7
Kromě Po se téměř na všech lokalitách vyskytovala vranka obecná v abundanci 3,2–70%, při čemž nejvyšší zastoupení bylo na lokalitách Pestřice, Rothovský p. a Horský p. Na dvou místech (Hradecký p. a Rothovský p.) byl zjištěn mník jednovousý. V potoce Pestřice byly nalezeny i další druhy ryb (okoun říční, hrouzek obecný a plotice obecná), které migrují z ÚN Lipno. Biomasa Po nad 100 kg.ha-1 byla zjištěna v Hradeckém potoce a nad 50 kg.ha-1 na dalších šesti lokalitách (Vltavský p., Polecký p., Zelenohorský p., Světlá a přítok Vltavského p.). V pěti případech (Ptačí p., Javoří p., Rokytecký p., Roklanský p.a Hamerský p.) nebyla obsádka ryb zaznamenána. Z fyzikálně-chemických rozborů (t. vody, vodivost, R–O potenciál, pH) bylo nejvýznamnější stanovení aktuální reakce vody. Nebezpečné hodnoty na hranici přežívání ryb (pod pH 5,0) byly nacházeny v potocích Častá, Ptačí, Polecký a Hamerský. Podrobnější údaje o výsledku monitoringu populací Po na výše uvedených lokalitách podává závěrečná zpráva (BULA 1977). Souhrn Průzkumem 24 lokalit horských toků NP a CHKO Šumava byla zjištěna obsádka pstruha obecného. f. potoční v 19 případech. Na 7 lokalitách byla evidována ichtyomasa nad 50 kg.ha-1. V pěti případech nebyla obsádka ryb zaznamenána a na 4 tocích bylo pH nižší než 5. Většina lokalit byla nenarušená, obsádka ryb je původní a recipienty vykazovaly vysokou ekologickou hodnotu a stabilitu. Věková analýza Po naznačila vysoký podíl mladších ročníků což znamená, že zkoumané populace jsou v rozvoji nebo dlouhodobě stabilizované. Zjištěné údaje podporují hypotézu, že místní populace Po byly v minulosti jen málo ovlivněny vysazováním Po cizího původu. Jeví se proto nezbytné monitorovat další lokality NP Šumava a místní populace podrobit biochemicko – genetickým analýzám, obdobně jako v NP v Krkonoších (POKORNÝ & al. 1998). Poděkování. Za umožnění výlovu vzorků ryb patří poděkování organizacím ČRS, NP a CHKO Šumava. Lovné nářadí a zpracování výsledků průzkumu umožnila katedra ekologie a rybářství ZF JU v Českých Budějovicích.
Literatura BARUŠ V., OLIVA O. & al., 1995: Mihulovci a ryby. Díl 1. Academia, Praha. BULA L., 1997: Monitoring aborigenních populací pstruha ob. f. potoční v ekosystémech tekoucích vod NP Šumava. Závěrečná zpráva. Katedra ekologie ZF JU Č. Budějovice. COWX I. G., 1983: Review of the metods for estimating fish population size from survey removal data. Fish manag.,14: 67–82. HARTVICH P., 1994: Ichtyofauna potoků na Šumavě mezi ÚN Lipno a státní hranicí. Sborník JU ZF, ř. zootechnická, Č. Budějovice, 73–81. HOLČÍK J. & HENSEL K., 1972: Ichtyologická příručka. Obzor, Bratislava. LUSK S. & al., 1992: Ryby v našich vodách. Academia, Praha. NENADÁL S., 1986: Věková struktura a hustota populace pstruha ob. potočního v některých potocích Žďárska s přirozenou a ovlivňovanou reprodukcí. Sborník: Reprodukce a genetika ryb. 1: 97–101. POKORNÝ J. & al., 1998: Pstruhařství. Učebnice SRŠ Vodňany. Informatorium, Praha. POKORNÝ J., ŠLECHTOVÁ V., ŠLECHTA V. & BULA L., 1998: Příspěvek k osídlení Labe pstruhem ob.a sivenem am. v oblasti KNAP v Krkonoších. In: Sb. ref. III. Č. ichtyolog. konf., VÚRH JU Vodňany, 277–282. POKORNÝ J., 1999: Ochrana genofondu pstruha ob. f. potoční populace šumavské. Sbor. semináře NP a CHKO Šumava: Revitalizace vodních ekosystémů, Srní 13.–14. 10. 1999. RÁB P. & ŠLECHTA V., 1994: Proč a jak studujeme genetické struktury populací ryb. Bulletin VÚRH Vodňany, 30 (20): 35–37.
203
Obr. 1
204
Obr. 2
205
