Pozvedám své oči k horám Radek Veselý, Chodov 17.4.2010
Milé sestry a bratři, Dnešní sobota je jako stvořená pro správné adventistické kázání o událostech „posledních dnů“. Dnes máme ostatně vyhlášen státní smutek jako projev soucitu s oběťmi leteckého neštěstí u Katyně. Máme zde ale také zemětřesení v Číně, které si vyžádalo více jak 600 obětí. A není to tak dávno, co jsme slýchali zprávy o zdevastovaném Haiti. Navíc vybuchlá a neustále aktivní islandská sopka způsobila dopravní kolaps na jedné polovině severní polokoule. A letadla možná nebudou moci létat několik měsíců. Ruzyň je uzavřená podobně jako desítky dalších velkých evropských letišť. Navíc se spekuluje, zda to nebude mít větší vliv na úrodu. Nad americkým středozápadem se objevil nevídaný roj meteorů. Dále tu máme téměř občanskou válku v Kyrgyzstánu. Teroristické útoky v Moskvě. Skandály britských, irských, německých katolických kněží atd. atd. Co k tomu říct? Ano, jsme v době konce a věříme, že Kristus přijde brzy, ale doba konce už trvá poněkud déle a slovo brzy v tomto případě znamená téměř 2000 let. Je pro mne velkým zázrakem, že křesťané i přes tuto historickou zkušenost nadále věří a vyznávají „Kristus přijde brzy“. Věřit těmto slovům i po 2000 letech je buď bláznovství nebo projev živé zkušenosti s Kristem a já věřím, že je to to druhé. Protože pakliže jsme s Kristem něco prožili, dotkla se nás jeho milost, pak nemáme důvod nevěřit i jeho zaslíbením – „jistě přijdu brzy“ a radostně vyznávat s apoštolem Janem „Přijď, Pane Ježíši“. Já bych si přál, aby zkušenost každého z nás s Bohem byla živá. Nejde ani tak o to, jestli tyto události jsou už konečně znamením konce anebo ne. Zda se náš Pán vrátí příští měsíc anebo za další 2000 let. Jde o to, jaký je můj vztah k Bohu, zda mu důvěřuji anebo hledám oporu někde jinde. Zda je ten vztah živý. Vztah tady a teď.
1
Všechny ty události zaujaly naši pozornost trochu víc než jindy možná jen proto, že se dotkly i české republiky a my nevíme, zda to nějak neovlivní i náš pěkný život. Ale asi se zařadí k stovkám podobných událostí, které jsme viděli v televizi před nimi. Nevím, jak u vás, ale u mne to způsobí maximálně konstatování: „hmm, to je blbý“, „mají to tam těžký“, „stejně si za to můžou sami“ a podobná vyjádření. A popravdě řečeno mnohem víc mě trápí, jak zvládnu dodělat návrh loga, které po mě klient chce už v pondělí. Nebo jestli mi klient proplatí fakturu, protože jinak nebudu mít z čeho zaplatit všechny poplatky. Možná, že to tak nemáte – ale nedělám si iluze. Každý z nás má spoustu problémů, které jsou pro nás fakticky mnohem důležitější než to, co se děje okolo nás a to je přirozené. Čas zabývat se celosvětovými problémy, pokud to není naše práce, má málo kdo. Stačí ty naše vlastní problémy – ty nám často docela přerůstají přes hlavu a nevíme si s nimi rady, natož k tomu přidat ty celosvětové. Takže kázání na téma znamení doby konce tu ode mě neuslyšíte.
Ale rád bych se s vámi zamyslel nad textem, který zazněl před kázáním. Ž 121.
Je to nádherný žalm, krásná poutní píseň, kterou Izraelci prozpěvovali při své pouti k Jeruzalému.Tuto pouť uskutečnil každý Izraelec minimálně jednou do roka a to i ze vzdálených míst diaspory. Byla to důležitá tradice, která měla každého alespoň o velikonocích vytrhnout z běžných problémů a znovu nasměrovat k Bohu. Cesta k Jeruzalému byla vlastně cestou za živým Bohem, který přebýval v chrámu. Byla to událost, na kterou se těšili asi tak, jak my se těšíme na dovolenou. Inu máme to asi nastaveno jinak.
Píseň začíná slovy: Pozvedám své oči k horám.“
A jsou tu mé oblíbené hory. Už jsem měl zde několik kázání na téma hory, ale 2
jak se zdá, tak v tomto případě hory nenesou tak pozitivní význam. Pozvedat oči k horám znázorňuje jistý liturgický jev. Izraelité pozvedali svůj zrak k Hospodinu, ale proč jsou zde uvedeny hory. Že by zpěvák měl na mysli Sión? Tak proč použil plurál - k horám? Jak jistě víme, tak na horách bývala pohanská božiště. A žalmista se tedy možná bezradně ptá, z které této hory, od kterého boha mi přijde pomoc?
„Odkud mi přijde pomoc?“
Hory byly všude kolem a každá měla své božstvo. Kam pozvedáme my své oči? Odkud očekáváme pomoc? Hledáme pomoc v lepší práci? Nebo postavení? Nebo v novém partnerovi? Nebo hledáme pomoc v jiném sboru nebo církvi? Dalším kazateli? Novém duchovním prožitku? Kam opravdu vzhlížíme a hledáme pomoc? Poutník vyznává, že je stejně bezradný možná jako my? My víme, kde hledat pomoc a přesto neustále vzhlížíme ke všem těm horám, které jsou okolo nás a slibují jasné a konkrétní řešení našeho problému, ať už je tím cokoliv. Zřejmě proto Jan Křtitel provolával: L 3,5-6. V božím království nejsou hory, tedy ne ty hory, které se mohou jevit jako útočiště a ve skutečnosti nám brání vidět Hospodina.
„Pomoc mi přichází od Hospodina.“
Ano, my víme, odkud přichází skutečná pomoc, přesto je zde malý detail, který nám možná uniká. Bratři Heller a Beneš překládají tento text doslovně takto: Pomoc má jest od s Hospodinem. Pomocí nemusí ani tak být zásah Boží moci, jako jeho společenství s námi. Hospodin je pomocí právě tím, že je při nás, že s námi sdílí dobré i zlé. A to se někdy může velmi lišit od našich přání. My si 3
mnohdy přejeme spíš zásah shůry, snad i zázrak než abychom prožívali Boží společenství. A přesto Boží pomocí může být „jen“ to, že je Bůh s námi. Slova: „on učinil nebesa i zemi“ jen dokreslují, že nemá smysl hledat pomoc jinde než u něj. To je ta úplně nejvyšší a nejmocnější instance, na kterou se můžeme obrátit.
Možná o to podivnější jsou následující slova: „Nedopustí, aby uklouzla tvá noha“ . Pokud chce člověk něco zařizovat na úřadech, tak se nejdřív musí prokousat hierarchií úředníků, kdy ho posílají od nejméně kompetentního k trochu více, až se teprve po několika měsících propracuje k člověku, který skutečně může něco rozhodnout, ale který o vás vůbec nic neví a nemá na vás čas. O to podivuhodnější je, že ten mocný Bůh, ta nejvyšší instance, nejen že mu nevadí naše společnost, ale chce nás chránit i v běžné realitě našeho života. On je ochoten aktivně vstupovat do našeho života. Tato slova mají v původním textu podobu požehnání jako je třeba Áronovské. Je to přání pro poutníka, že Bůh nad ním bdí a bude bdít. Jsou to slova, která potřebujeme slyšet. Někdo požehnání přirovnal k máminu pohlazení, než jdeme ráno do školy nebo k políbení od ženy na cestu do práce, nebo k sms kterou vám pošlou přátelé před operací. Požehnání nás má provázet a ujišťovat, že v tom nejsme sami.
Slova: „…nedříme ten, jenž tě chrání. Ano nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“ Těmito slovy se chce říci víc, než že Bůh na tebe dává vždy pozor. Lidé starověku znali proměnlivost přízně přírody, kdy déšť střídalo sucho, teplo zima, úrodu neúroda, hojnost bída a tedy štěstí neštěstí. Tuto vrtkavost přírody připisovali vrtkavosti bohů, kteří vždy na čas usínali, a proto přišla zima či období sucha. Možná si vzpomínáte na Eliášova slova na hoře Karmel, kdy se vysmívá této vrtkavosti bohů. Slova nedříme a nespí jsou opětovným ujištěním, 4
že Hospodin je Bohem nad všemi bohy, ať už tehdejšími nebo našeho života. Náš život možná tolik neovlivňují přírodní jevy (i když někdy velmi), ale pořád je v našem životě spousta neznámých faktorů, na kterých bezděčně stavíme, a mohou být velmi proměnlivé. Kurz koruny, ekonomická situace se neustále mění, ale nejen to, mohou to být vztahy v zaměstnání, mezi blízkými v rodině. Tyto změny s námi mohou zle zamávat, ale proto je tu Boží požehnání, které nás neustále provází. A nejde jen o mě jako jedince, ale o celý Boží lid – proto slova „chrání Izraele“. Ostatně Hospodin je i v následujících textech vyobrazen jako ochránce. Oproti tomu jen jednou jako stvořitel. Ve srovnání s jinými žalmy je zde kladen větší důraz na Boží starostlivost o člověka, než Boží moc.
„Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc“. V Bibli se poměrně často objevuje metafora Boha, který zastiňuje lid svými křídly. Stín je obzvláště ve vyprahlém orientu považován za blahodárný. Slunce totiž dokáže působit nejen blahodárně, ale stejně dobře může i zabíjet. Podobně můžou v našem životě fungovat například peníze, práce, rodina, sex, zábava a cokoliv dalšího. Jakmile se náš život zúží na nějaký objekt, stáváme se jeho otroky. A tomuto otroctví pod mocnými božstvy slunce a měsíce Izraelité velmi dobře rozuměli. Bůh je vyvedl z domu otroctví a vedl je pod svými křídly. Bůh tedy chrání člověka před vším tím, co nás zotročuje a ovládá, možná aniž chceme (mohou to být i naše nálady, pocity, deprese, únava atd.) Pakliže nám Bůh vytváří stín, pak jde on sám „se svou kůží na trh“. On sám na sebe nechává dopadat do zlé. Je to znovu obraz všemohoucího Boha, který se o člověka stará až tak, že se nechá ponížit místo něj.
To potvrzují slova i následujícího verše: „Hospodin tě chrání od všeho zlého, on chrání tvůj život.“ 5
A životem se nemyslí jen to, že nám bije srdce, ale v hebrejském slovasmyslu o celého člověka – tedy živou duši – duši, které vdechl život Bůh sám a na něm samém je závislá.
Nakonec tu jsou slova: „Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“ Závěrečné poněkud záhadné spojení dvou pohybů – vcházení i vycházení – je v Bibli ustáleným rčením pro příchod a odchod z chrámu. Lidé snadno uvěřili, že jsou chráněni na posvátném místě, ale měli obavy, že je ochrana opustí, až z chrámu vyjdou a budou se zas věnovat své každodenní práci. I my se cítíme lépe, když jsme doma mezi svými, a úzkost nás přepadá, když jsme sami nebo mezi cizími. Ale tato slova nás ujišťují, že Bůh chrání člověka jak v chrámu při svatých věcech tak i v obyčejných starostech života. Tato slova ale mohou jít ve významu ještě dál – i když odcházíš (myšleno vzdaluješ) se od Boha, On tě neopouští a chrání tě a vždy se můžeš vrátit. Hospodin tě prostě nikdy neopouští a střeží každé tvé hnutí.
Mým přáním je, abychom si na tuto starověkou píseň poutníků dokázali vzpomenout, kdykoliv jsme ve vleku událostí, problémů či vlastních tužeb a pocitů a naši pozornost strhávají natolik, že přestáváme vidět Hospodina. A jakkoliv mám hory rád, chci vám popřát, aby vaše cesta životem nebyla obklopena horami, přes které nelze zahlédnout Hospodina. Hledejme nejdřív pomoc ve společenství s ním a děkujme za jeho nikdy nekončící a nepolevující ochranu.
6
